Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat
Vliv odchovu na výkonnost dospělého koně Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Ing. Dagmar Pospíšilová
Veronika Kadlčáková
Brno 2011
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Vliv odchovu na výkonnost dospělého koně vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
dne ………………………………..............………. podpis studenta ……………….....…..............…….
PODĚKOVÁNÍ Tímto, bych chtěla poděkovat vedoucí mé bakalářské práce Ing. Dagmar Pospíšilové, za odborné vedení a konzultace při zpracování mé bakalářské práce.
ABSTRACT Název mé bakalářské práce je Vliv odchovu na výkonnost dospělého koně. V práci jsem se zabývala vlivy, které se podílí na utváření habitu, komplexe, temperamentu a konstituce hříběte, v jednotlivých obdobích jeho ţivota. Rozčlenila jsem tuto dobu na období narozeného hříběte do odstavu, hříbě od odstavu do věku jednoho roku, od jednoho roku do věku tří let a jako poslední období remonty. Věnovala jsem se vlivům prostředí, ve kterém hříbě vyrůstá, vlivy pohybu, výţivy, komunikace s ostatními koňmi, tak i s člověkem. Všechny faktory v jednotlivých obdobích mají svůj význam a nesmíme na hříbě klást přehnané nároky. Musíme si uvědomit, ţe období zhruba těch tří let, neţ jej začneme vyuţívat do sportu či práce, je jeho dětství, ve kterém upevňuje své charakterové rysy a zkušenosti. Je tedy pouze na chovatelích, jaké dětství mu dopřejeme a zda si z hříběte vychováme slušného koně. Klíčová slova: hříbě, chovatel, vlivy vnější a vnitřní, dospělý kůň
ABSTRACT The title of my Bachelor’s thesis is the Impact of Rearing on the Performance of Adult Horses. In the thesis, I dealt with impacts that take a share in creating the foal growth habit, complex, temperament and constitution in individual periods of its life. I divided this period in the born foal period till its weaning, the foal from the weaning period till the age of one year, from the age of one year till the age of three years and as the last one, the remount period. I pursued impacts of the environment in which the foal grows, impacts of movement, nutrition, communication with other horses as well as with a human being. All factors in individual periods have its meaning and we are not allowed to tax the foal heavily. We have to realize that the period of approximately these three years, before we start to use it for sport or work purposes, present its infancy in which it strengthens its character traits and experience. It depends only on breeders what infancy will be given to it and whether we raise a presentable horse from the foal.
Keywords: foal, breeder, external and internal influences, adult horse
Obsah 1
ÚVOD ....................................................................................................................... 8
2
HŘÍBĚ POD KLISNOU ........................................................................................... 9
3
4
2.1
Narození ............................................................................................................. 9
2.2
První dny ţivota ............................................................................................... 10
2.3
Výţiva a pastva hříbat ...................................................................................... 12
2.4
Pohyb hříbat ..................................................................................................... 12
2.5
Společenské projevy......................................................................................... 15
2.6
Odpočinek ........................................................................................................ 16
2.7
Před odstavem .................................................................................................. 16
ODSTAV ................................................................................................................ 18 3.1
Normandský odstav .......................................................................................... 18
3.2
Radikální odstav ............................................................................................... 19
3.3
Jiné metody odstavu ......................................................................................... 19
3.4
Odstav plnokrevných hříbat ............................................................................. 20
PO ODSTAVU ....................................................................................................... 20 4.1
Odchov odstávčat ............................................................................................. 20
4.2
Ustájení ............................................................................................................ 22
4.2.1
Vhodné ustájení ........................................................................................ 22
4.2.2
Hříbárna a její funkce ............................................................................... 23
4.3
Krmení.............................................................................................................. 24
4.3.1
Krmení po odstavu .................................................................................... 24
4.3.2
Krmení hříbat starších jednoho roku ........................................................ 25
4.4
Pastva ............................................................................................................... 25
4.5
Společenské projevy......................................................................................... 27
4.5.1
Stádový pud .............................................................................................. 27
4.5.2 4.6 5
Pohyb................................................................................................................ 28
REMONTA ............................................................................................................. 29 5.1
Ustájení ............................................................................................................ 30
5.2
Krmení.............................................................................................................. 30
5.3
Společenské projevy......................................................................................... 31
5.4
Období základního výcviku ............................................................................. 31
5.4.1
První část výcviku ..................................................................................... 32
5.4.2
Obsedání ................................................................................................... 33
5.5 6
Hierarchie stáda ........................................................................................ 27
Výkonnost ........................................................................................................ 34
VLIVY PŮSOBÍCÍ NA RŮST A VÝVIN ............................................................. 36 6.1
Vliv dědičnosti ................................................................................................. 36
6.2
Vliv krmení ...................................................................................................... 37
6.3
Vliv pohybu, tréninku ...................................................................................... 37
7
ZÁVĚR ................................................................................................................... 38
8
POUŢITÁ LITERATURA ..................................................................................... 39
9
SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................ 40
1
ÚVOD
V dnešní době se rozmohl trend mít vlastního koně. Tím se koně dostávají do rukou nezkušených majitelů. Pokud jde o koně jiţ dospělého a vycvičeného je to ještě ten lepší případ. Ale mnohdy jde o koupi hříběte, které si chce nový majitel vychovat sám a v tuto chvíli přichází nejhorší období jak pro hříbě, tak i pro majitele. Konečným důsledkem pak jsou jen čím dál tím častější inzeráty na prodej koní, kteří jsou agresivní, neovladatelní, nejlépe do rukou zkušeného chovatele atd., ale pokud se je nepodaří prodat, skončí jejich ţivot na jatkách. Otázkou tedy je, kde se stala chyba, ve zvířeti, či v majiteli, který si vychoval takovéhoto koně sám a zapříčinil si to tedy svou neznalostí a nezkušeností. Toto téma jsem si vybrala z důvodu, ţe jsem byla svědkem několika způsobů odchovu hříbat. Mám moţnost se s těmito, dnes jiţ dospělými koňmi stýkat a pozorovat jejich charakterové vlastnosti a výkonnost, které byly ovlivněny jejich odchovem.
8
2
HŘÍBĚ POD KLISNOU
V tomto období je mimo výţivy a optimálního prostředí odchovu důleţité, aby hříbě získalo důvěru k člověku, bylo schopné adaptace na prostředí i pohybové hry. Nejsnáze si hříbě na člověka zvykne, pokud je s ním v co nejčastějším kontaktu. „Proto Arabové sdíleli s koněm svůj stan.“ Při správném chování a postupu k hříběti, získá ošetřovatel důvěru hříběte, ale musí dbát na to, aby hříbě neztratilo před člověkem respekt (Dušek 1992).
2.1 Narození Po připuštění klisny, pro ni nastává období gravidity, které u koní trvá v průměru 333 dní a je ukončeno porodem. Doba gravidity je ovlivnitelná výţivou březí klisny. Při dobrém krmení probíhá ohřebení v době předpokládaného termínu. Při špatném výţivném stavu klisny se doba ohřebení prodluţuje (Dušek 1999). Pokud porod probíhá normálně, neměli bychom klisnu rušit. Po vypuzení plodu klisna vstane. Plodové obaly by se měly v průběhu porodu protrhnout. Pokud se tak nestane, klisna je protrhne zuby, nebo musí zasáhnout ošetřovatel. Hříběti se otře tlamička a nozdry, zkontroluje se pupeční šňůra, která pokud není přetrţena, se přestřihne ostrými nůţkami a vydesinfikuje. Plodové lůţko by mělo během hodiny vyjít, nejpozději však do šesti hodin, jinak musíme zavolat veterináře, neboť došlo k zadrţení lůţka, coţ je pro klisnu nebezpečné (Modlińská 2003). Klisna hned po narození hříbě olizuje (obr. 1), čímţ podporuje krevní oběh. Hříbě má snahu se co nejdříve postavit na nohy, trvá to půl hodiny aţ hodinu. Po postavení hledá instinktivně struky (Hošák 2008). Klisna mu přitom pomáhá tak, ţe se staví k jeho hlavě zádí, aby mu ulehčila hledání (Dušek 1992).
Obrázek 1. Klisna olizující nově narozené hříbě (Hošák, Gregor 2008)
9
„Hříbata se rodí v pokročilém vývojovém stádiu“, z toho důvodu, ţe divoce ţijící koně ţili kočovným způsobem a hříbata se tedy musela brzy po narození začlenit do stáda. Proto se rodí dlouhonohá a mají také vyvinuté smyslové orgány (Dušek 1992). Nejdůleţitější je první napití kolostra neboli mleziva. Jeho sloţení i vzhled se liší od sloţení mléka normálního. Mlezivo je hustší, lepkavé a naţloutlé barvy, má hořčí a slanější chuť. Obsahuje více bílkovin, hlavně albuminů a globulinů. V normální mléko se přeměňuje asi šest dní po porodu. Mlezivo je velmi lehce stravitelné, výţivné a má projímavé účinky, ty napomáhají odchodu střevní smolky ze střev hříběte. Proto je důleţité, aby se hříbě, co nejdříve po porodu mleziva napilo (Hlaváček 1947). První sání jsou vţdy rychlá, trvají jen pár sekund, ale jsou častější. V tuto dobu hříbě střídá pouze odpočinek a sání. Později se doba sání prodluţuje a frekvence se sniţuje (Dušek 1992).
2.2 První dny ţivota V prvních dnech po porodu zůstává hříbě s klisnou ve stáji. Hříbě pomalu sílí a dostává stabilitu do nohou. Po zhruba třech dnech od porodu, můţeme jít s klisnou a hříbětem na kratší procházky, nebo je na kratší dobu nechat ve výběhu. Postupně dobu pobytu prodluţujeme. Krmit klisnu je nejlepší senem nejvyšší kvality, ovsem, můţeme jí dopřát i řepu, mrkev či zelenou píci. Pokud klisna není zvyklá, neměli bychom zkrmovat vojtěšku, ať jiţ ve formě sena či čerstvé píce, neboť to velmi ovlivňuje sloţení mléka a hříbě pak má těţké průjmy (Hlaváček 1947). Ve velkochovech máme klisny s hříbaty ustájené ve volné stáji (obr. 2). Hříbata ţijící v takovémto kolektivu rychle navazují vzájemné kontakty (Dušek 1992).
Obrázek 2. Volné ustájení klisny s hříbětem (Zink)
10
Na pastvinách se mladé hříbě učí od svých starších kolegů nebo klisny a zkouší se pást, coţ mu však dělá potíţe. Jeho krátký krk a dlouhé končetiny mu to nedovolí. Roztaţením a pokrčením předních končetin se sníţí a pak jiţ hlavou dostane na trávu (obr. 3). Je to pro hříbě ale velmi namáhavý postoj, takţe se pase vţdy pouze krátce (Dušek 1992).
Obrázek 3. Pasoucí se hříbě (Hošák, Gregor 2008)
U některých zvířat se jiţ v této době začínají projevovat zlozvyky, které si hříbě můţe odnést do budoucího ţivota. Jedním z nich můţe být okusování ţíní ohonu matky. Tento zlozvyk se dá odstranit pouze dozorem, můţeme vyzkoušet dodání minerálních doplňků. Také se objevuje poţírání hlíny, či olizování omítky. Důvodem nemusí být vţdy nevyváţenost minerálních látek či hříběcí zvláštní chutě. U hříbat, ale i dospělých koní, se objevuje okusování bidel dřevěného hrazení, to je dáno dlouhou chvílí, nebo i nedostatkem pastvy (Dušek 1992). Druhý aţ třetí den hledají hříbata v podestýlce, nacházejí trus matky, který rádi s oblibou poţírají. Proto je důleţité jej odstraňovat pravidelně jak z boxů, tak z volné stáje i z pastvin, neboť mohou obsahovat např. vajíčka škrkavek, čímţ by docházelo k invazi. Poţírání trusu však můţe být i důkazem nedostatku vitamínů B. V malochovech není problém se škrkavkami, protoţe jsme schopni pravidelně kontrolovat trus. Ve velkochovech by to mohl být problém dříve, ale v dnešní době se jiţ preventivně před pastevním obdobím odčervuje (Lerche, Novák 1958).
11
Hříbata napadená škrkavkami se projevují slabostí, velkým tzv. senným břichem, jsou malátná a mají najeţenou srst (Dušek 1999). U hříbat jsou časté průjmy. Zhruba devátý den po porodu se u klisny objevuje první říje a ta má za následek u sajících hříbat průjem, coţ je však přirozeným projevem (Dušek 1992).
2.3 Výţiva a pastva hříbat Zprvu je hříbě pouze na mateřském mléce, toto období trvá asi tři týdny. Koncem prvního měsíce ţivota zkouší jadrné krmivo a kvalitní hříběcí seno. Pro krmení má své korýtko, coţ je důleţité i pro pozdější odstav, aby bylo hříbě zvyklé na stájovou ohlávku a uvazování v době krmení. Ze začátku nejdřív paběrkuje a většinu krmiva roztrousí, ale postupně se naučí krmivo přijímat (Dušek 1999). Pasení hříběti dělá potíţe, nejen kvůli dlouhým nohám a krátkému krku, ale také z důvodu prořezávání prvních zubů. Klešťáky jsou prořezány jiţ v době porodu nebo během prvních dvou týdnů, střeďáky se prořezávají ve věku 3 aţ 4 týdnů. Teprve poté je pro hříbě snadnější ukousnout trs trávy (Dušek 1992).
2.4 Pohyb hříbat „Neustálý pohyb nebo používání určitého orgánu vede k jeho rozvoji, naopak nečinnost orgánů způsobuje jeho zakrnění a tudíž snížení výkonnosti. Pohyb podporuje činnost srdce, činnost plic, urychluje a zvyšuje výměnu látkovou, a tím zvyšuje výživu orgánu, který se pohybuje (pracuje), takže se pak lépe vyvíjí.“ (Lerche, Novák 1958) Hříbata jsou schopna dosáhnout krátkodobě stejné rychlosti jako dospělí koně (Hošák 2008). Po pár dnech ve výběhu získává hříbě sebevědomí a odchází na vzdálenější místa od matky. Ve chvíli, kdy si uvědomí, ţe je daleko, ustrašeně se rozhlíţí po matce. Kdyţ ji spatří, rozběhne se rychle k ní, lísá se, avšak kdyţ se ubezpečí, ţe je vše v pořádku podniká další výzkumné cesty. Začíná si zvykat na styk se svými vrstevníky, kteří jsou s ním ve výběhu (Dušek 1992). Pohyb rostoucího hříběte na čerstvém vzduchu je nejdůleţitější faktor (obr. 4). Při odchovu dvou a více hříbat jim nemusíme pohyb dávkovat. Sami si hrami a skotačením 12
vezmou dostatek pohybu. Venku jsou celodenně, někdy i v noci. U individuálně odchovávaných hříbat je vhodné jim zajistit pohyb nucený. Můţe to být na pohybové dráze, vedle klisny ve voze nebo pod sedlem (Hošák 2008).
Obrázek 4. Cválající hříbě (Hošák, Gregor 2008)
Mezi svými vrstevníky a jejich matkami hříbě začíná poznávat sociální hierarchii stáda. V divoké přírodě je vůdcem „alfa“ hřebec, ale můţe být nahrazen „alfa“ klisnou, která ostatní klisny a hříbata vede k potravě, vodě
a k místu odpočinku
(Widdicombeová 2009). Podobně je tomu i ve stádě klisen s hříbaty při odchovu. Zde je pak zajímavé sledovat, ţe pokud je klisna vůdčí, přebírá vůdcovství i její potomek mezi svými vrstevníky. Vhodný je hromadný odchov hříbat. Individuální odchov bez kontaktu s koňmi je pro vývin koně velmi nepříznivý. Z tohoto hlediska jsou tedy hříbárny naprosto jedinečné a splňují poţadavky pro správný fyzický a psychický rozvoj hříběte (Dušek 1999). Pro mladé zvíře je pohyb velmi důleţitý, jednak pro vývin jejich organismu, ale nepřímo i pro jejich výkonnost v dospělosti. Dá se říci, ţe hříbě s dostatkem odpovídajícího pohybu a vyváţeného krmení rostou více neţ hříbě se stejným krmením, ale nedostatečným pohybem, např. ze stájového ustájení. Pohybem zesiluje i kostra. Pokud bychom chtěli vliv pohybu zdůraznit fakty, tak při měření hříbat jsou všechny míry větší u skupin hříbat s dostatkem pohybu. Nejdůleţitější míry jako obvod hrudního koše, hloubka a šířka hrudníku jsou významné pro vývin nejdůleţitějších orgánů dýchacího
a
kardiovaskulárního
systému,
nepostradatelné (Lerche, Novák 1958). 13
které
jsou
pro
výkonnost
koně
Tím tedy můţeme konstatovat,
ţe pohyb působí příznivě na vytvoření tvrdé
konstituce, zvyšuje se odolnost kůţe, podporuje se tím i růst kostí, svalstva a vede i k posílení nerovové soustavy, coţ jsou nezbytné faktory pro zdravý růst hříběte. Pohyb na pastvinách, či ve výbězích podporuje látkovou výměnu, metabolismus a také díky slunci aktivaci provitaminu D (Hošák 2008). Pohybovými hrami dochází k uvolněnému pohybu hříběte, jak k psychickému tak i svalovému. Hříbě hrami získá nejen koordinaci a rovnováhu pohybu, ale i schopnost reagovat na podněty ostatních koní, učit se rychlé změně pohybu, vzdálenost od ohrady a terénních překáţek. Ve společenství hříbat a klisen na pastvině se hříbě naučí rozeznávat dominanci. Mezi hříbaty dochází k utváření dvojic a navazování „přátelství“, k rychlým pohybovým aktivitám, hrám a k přátelským zápasům, coţ ovlivňuje tělesný vývin. Formuje se zde nejen fyzický stav hříběte, ale také psychická zdatnost. Hříbata je dobré nechávat na pastvě i v méně příznivých klimatických podmínkách, neboť to má vliv i na budoucí výkonnost, zlepšuje se jeho zdravotní stav a je poté i odolnější (Dušek 1992). U dvou hříbat na pastvě a zejména u hřebečků jsou hry více bojovné. Útočí proti sobě, staví se na zadní, koušou se. I zde můţeme sledovat pozůstatky z vývoje divokého koně, kdy se hřebci snaţili protivníkovi znemoţnit pohyb tím, ţe jej kousli pod karby na zadní straně holeně, kde vedou šlachy důleţité pro pohyb. Hříbě je dobré jiţ od raného věku zvykat na ohlávku, učit ho vodit a předvádět (obr. 5). Je důleţité vtiskávat hříběti i správné postavení k posouzení a k měření. Nejvíce jsou hříbata vnímavá a učenlivá po boku svých matek. Voděním se však nenahrazuje pohyb, pouze je to součástí budoucího výcviku a usnadňuje to práci ošetřovateli při péči o matku i hříbě (Hošák 2008).
Obrázek 5. Vodění a předvádění hříbat (Hošák, Gregor 2008)
14
2.5 Společenské projevy Nově narozené hříbě nemá smysl pro hierarchii a sociální řád, proto na něj matka v prvních týdnech dohlíţí. Tím jak hříbě nabírá obratnosti a schopnosti pohybovat se mění se i dohled matky (Dušek 1999). „Grzimek pokusně izoloval hříbě – hřebečka – ihned po narození od ostatních koní a hříbat, a to po dobu 64 dní. Uvádí, že způsob chování hříběte ve vztahu ke stádu je vlastnost získaná. Hříbě se chovalo k lidem jako ke svým druhům. Když na konci pokusu hříbě uvidělo koně, reagovalo na ně stejně bázlivě jako před tím na krávu. Neprojevilo ke stádu hříbat žádný stádový pud. Autor uvedeného pozorování popisuje též reakci koní na sádrové figuríny koní. Reagovali na ně jako na živé druhy. Například obraz psa vyvolal u koní strachovou reakci. Autor usuzuje, že vjem figurín koňmi je opticky přirozený, bez specifikace znaků. Při těchto pokusech odehnal ošetřovatel koně-valacha od žlabu s krmivem. Kůň ve značném stupni podráždění nezaútočil na ošetřovatele, ale na sádrovou figurínu koně, a to stejným způsobem jako na sebe útočí koně ve vzájemném boji“ (Dušek 1999). Hříbata, jeţ se setkávají ve společném výběhu či pastvě pomalu navazují bliţší kontakt. Při kontaktu s jinými hříbaty nebo jinou matkou prokazuje svou pokoru ustrašeným pohledem, sklopenýma ušima a charakteristicky klepe čelistí (Hošák 2008). V tomto období se tedy nejvíce rozvíjí kontakt s ostatními hříbaty a společenské hry (obr. 6), které se dají nazvat „dětskými hrami“, ale i přesto, ţe hříbě nachází nové kamarády, stále se vrací ke své matce.
Obrázek 6. Hrající si hříbata (Hošák, Gregor 2008)
15
2.6 Odpočinek Důleţitý je pro hříbata odpočinek. Do roku aţ roku a půl musí mít svůj prostor, kde odpočívají. Odstavená hříbata odpočívají převáţně v noci. Po krmení je odváţeme od ţlabu a necháme prostor pro odpočívání. Délku si určuje hříbě samo, jak je odpočaté, začne si vynucovat pohyb (Hošák 2008). U malých hříbat je časté, ţe si ve výběhu, či na pastvě lehnou a vyhřívají se na sluníčku (obr. 7).
Obrázek 7. Odpočívající hříbata (Hošák, Gregor 2008)
2.7 Před odstavem U mláďat všech savců jsou dvě období, která jsou pro ně kritická. Je to doba po narození a doba odstavu. Správně provést odstav hříběte je velké chovatelské umění, neboť hříbě prodělá velkou změnu jak psychologickou, tak i fyziologickou. Do odstavu je hříbě odkázáno svým počínáním na matku, po odstavu se hříbě musí starat samo o sebe. Pod klisnou je hříbě vyţivováno především mlékem, po odstavu ovsem a senem. Tyto krmiva se liší nejen svou konzistencí, ale hlavně sloţením. Proto je velmi důleţité na tuto změnu hříbě začít připravovat jiţ před odstavem, kdy by mělo být schopno vedle sena seţrat i 2 – 3 kg ovsa, aby se organismus stačil přizpůsobit na odstav od mléka (Lerche, Novák 1958). Hříbata by měla být jiţ zvyklá na stájovou ohlávku a uvazování při krmení jadrnými krmivy. U denního ošetřování by si měla zvykat na zvedání všech končetin a mírné poklepávání na kopyta. Neměli bychom hříbatům odepírat pohyb, či jej v něm omezovat, můţe se to promítnout ve výkonnosti, či konstituci koně (Dušek 1999). 16
Je dobré jiţ od mala hříbě zvykat na dotyk lidských rukou okolo očí, uší, huby, na břiše a slabinách. Hříbě si zvykne a je poté klidnější při nasazování ohlávky, uzdečky s udidlem, nebo při veterinárním vyšetření (Verschure 2004). Dobrý vztah mezi chovatelem a hříbětem by se měl vyvíjet ještě v období sání, asi do jednoho měsíce, protoţe je hříbě nejkomunikativnější. V některých zařízeních je kaţdodenně vyhrazen čas pro hraní si s hříbaty. Učíme hříbě vodit, uvazovat, čistit, zvedat nohy (obr. 8). K čištění je dobré navykat hned od tohoto věku, neboť v tuto dobu líná, coţ je doprovázeno silným svěděním a je to hříběti tedy velice příjemné. U starších hříbat se čištění nesetkává s takovou oblibou. K hříběti bychom se měli chovat přívětivě a přistupovat k němu klidně a s rozvahou, protoţe co se v tomto období naučí, jiţ nezapomene (Hošák 2008).
Obrázek 8. Čištění uvázaného hříběte (Hošák, Gregor 2008)
17
3
ODSTAV Odstav je období přechodu hříbat z výţivy mateřským mlékem na výţivu později
stejnou jako u dospělých koní, v tuto dobu jsou zpravidla oddělena od svých matek. Je jedním ze zásadních okamţiků ţivota hříběte. Musíme jej mít předem dobře promyšlený a hříbě na něj systematicky připravovat. Příprava tkví v odvádění matky ze stáje. Nejprve je čas odloučení krátký, hříbě řehtá, hledá ji. Navykne si však, ţe se po určité době vrátí. Čas, který je klisna mimo stáj, se prodluţuje. Hříbě si na to postupně zvyká a jiţ není tolik stresované. A v den odstavu se klisna jiţ nevrátí zpět do stáje. U mladých klisen, zejména prvniček, se projevuje stres běháním po stáji a hlasitým řehtáním. Proto je nutné umístit matky mimo dosah hříběcího řehtání, aby se zbytečně nestresovala ani klisna ani hříbě. U starých klisen se jiţ s tímto projevem nesetkáme, nebo jen výjimečně, protoţe svá hříbata jiţ nijak zvláště nepostrádají (Lerche, Novák 1958). Ve volných stájích, kde je více hříbat je odstav jednodušší, neţ odstav hříběte jednoho. Z volných stájí jsou hříbata zvyklá na kolektiv a mají jiţ utvořené dvojice „kamarádů“, zatímco samostatně odchovávané hříbě si na nový kolektiv musí zvyknout. Coţ je pro něj stejně stresující jako odchod matky (Hošák 2008). Optimální odstav hříbat je ve věku čtyř aţ šesti měsíců. V malochovech je tendence odstavovat hříbata jiţ ve třech měsících, ale zde je hříbě ještě nedostatečně psychicky vyzrálé. Na druhou stranu pozdější odstav jiţ také není zcela vyhovující. Odstav můţeme provádět několika způsoby. Mnohé dříve doporučené, se postupem času měnily, nejen z hlediska věku odstavovaného hříběte, ale i způsobu jak hříbě odstavit.
3.1 Normandský odstav Jedná se o odstav, kdy máme ustájeny klisny s hříbaty ve volné stáji. Ke dni odstavu klisny postupně odvádíme ze stáje. Hříbata zůstávají v kolektivu hříbat, na který jsou zvyklá (Dušek 1999). Pro hříbata, i matky, je to méně stresující postup.
18
3.2 Radikální odstav Je nejčastěji praktikovaným způsobem odstavu. Klisna se od hříběte odvede a jiţ se nevrátí zpět do stáje. Tento způsob je pro hříbě velmi stresující. Hříbě projevuje nechuť ke krmivu a napájecí vodě, neklid. Tento stres odeznívá asi třetí den, kdy se i fyziologické změny vracejí do normálu. K rychlejší úpravě stresu dochází u hříbat odstavovaných hromadně (Dušek 1999). U tohoto způsobu odstavu nedochází k postupnému zaprahnutí klisny, tudíţ po náhlém odstavu musíme klisnu oddojovat, aby nedošlo k zatvrdnutí a zánětu vemene. Zaprahnutí podporujeme pomocí sníţené úrovně výţivy, především krmením bez koncentrovaných krmiv a omezeným napájením. Klisna je při tomto způsobu také stresována a proto je dobré ji ustájit mimo dosah hříběcího řehtání (Lerche, Novák 1958).
3.3 Jiné metody odstavu V průběhu chovu koní se objevilo mnoho dalších metod odstavu. Jednou z nich je vyuţití „chůvy“ v odstavené skupině. Tuto metodu praktikujeme u odchovu hříbat ve volné stáji, kde jsou ustájena se svými matkami. V den odstavu se vyvede stádo na pastvinu, avšak bez matek odstavovaných hříbat (odstavujeme nejméně dvě hříbata). Matky ustájíme mimo stáj, ale v dostatečné vzdálenosti, aby hříbata nemohla slyšet jejich rţání. Při návratu do stáje ustájíme hříbata dle plánu, nejlépe ve stejné stáji, abychom je nestresovali ještě změnou prostředí a nenarušili vztahy v kolektivu hříbat. Postupně takto odstavujeme další skupinky. S posledními odstavenými hříbaty, ponecháme ve stádě vybranou klisnu – matku, jeţ vykonává funkci „chůvy“. Pak takovéto stádo můţeme přemístit do hříbárny. „Chůvu“ klisnu můţeme nahradit i valachem. (Dušek 1992) Mnoho malochovatelů vyuţívá sluţeb jiných chovatelů, kteří mají dostatečné pozemky a praktikují odchov na pastvině. V den svozu na pastvinu, se hříbě zároveň i odstaví a je odvezeno ze stáje. Je to stresující jak pro hříbě tak i klisnu. Proto je dobré i v tomto případě hříbě i klisnu připravovat na den odstavu, odloučením od sebe. Stres jiţ pak není tak velký. Je dobré z jedné stáje odstavovat, alespoň dvě hříbata, aby v novém prostředí měli alespoň někoho známého. 19
3.4 Odstav plnokrevných hříbat Doporučuje se ve věku pěti měsíců. U plnokrevníků je odchov i chov individuální, zabezpečený boxy. Ohřebení probíhá v porodnici, která je také rozdělena na individuální boxy. Hříbě po odstavu je odchováváno v boxu, kde je ustájeno aţ do doby odeslání na dostihovou dráhu (Lerche, Novák 1958). Odstav hříbat je tedy chovatelsky velmi náročné období, které se můţe promítnout do budoucnosti hříběte. Nevhodným odstavem a následným odchovem, můţeme poškodit sociální chování, coţ se promítá negativně do následujícího učení remont (http://www.equichannel.cz/odstav-hribat-ocima-etologa). O tom, která metoda odstavu je nejlepší či nejhorší bychom mohli diskutovat dlouho. To co si myslíme, ţe by mohlo být vyhovující, můţe být pro koně to nejhorší. Bohuţel dříve neţ v období začátku výcviku, či ve výcviku samotném se nedovíme, zda jsme udělali chybu.
4
PO ODSTAVU
Hlavní změnou je ustájení do odchoven společně s vrstevníky. Vyjímečně odchováváme hříbata samostatně. V hříbárně odchováváme společně hřebečky i klisničky, do pohlavní dospělosti, která je u koní ve věku od 9 do 12 měsíců, poté je musíme rozdělit (Hošák 2008).
4.1 Odchov odstávčat U hříbat v kolektivu se rozvíjí „rovný“charakter. Agresivita jedněch a strach druhých mizí. K lidem je hříbě přívětivé. Individuálně odchovaná hříbata jsou ze začátku k lidem nedůvěřivá aţ agresivní. Tento stav je podmíněn hravostí hříbat. Samostatně odchovávané hříbě si nemá s kým hrát, a proto bere ošetřovatele jako svého kamaráda, takţe jej okusuje a poskakuje kolem něj, ale ošetřovatel jej odhání. Ve stádě (obr. 9) mají hříbata kamarády, se kterými si „pohrají“ (Hošák 2008).
20
Obrázek 9. Stádo odstávčat (Hošák, Gregor 2008)
Společenství odstávčat však není konečné. Příchozí odstávčata jsou zařazována do stáda ve skupinách, v jakých byla odstavena. Volnou stáj máme rozdělenou na sekce, kde počet hříbat by neměl přesáhnout počet 30 jedinců. Ve velkých hříbárnách jsou hříbata rovnou rozdělena dle pohlaví. U odchoven s menší kapacitou se oddělují zhruba v 9 a 10 měsících, před dosaţením pohlavní dospělosti. Jakmile uzavřeme danou sekci, nastává pro odstávčata „stereotyp“. Ranní krmení, čištění, výběh, polední krmení, výběh, návrat do stáje, večerní krmení, odpočinek, a takto to jde den po dni (Dušek 1992). Hříběcí povaha je velmi tvárná, ale i lehce zkazitelná. Zlozvyky, jako kousání, kopání, trhání od ţlabu, nejčastěji pochytí právě v tomto období, odnaučení těchto zlozvyků je poté velmi náročné (Lerche, Novák 1958). Záleţí na člověku, který hříbě odchovává. Chovatel si musí hříbě naklonit, aby k němu získalo důvěru, coţ hrubostí a násilím není moţné (Hošák 2008). Je třeba dostatek trpělivosti, aby si hříbě zvyklo na spoustu nových předmětů kolem sebe. Za bázlivost nesmíme hříbě trestat, ale musíme s ním zacházet klidně a přívětivě. Na ztrátu bázlivosti má vliv četnost střetávání se se svým ošetřovatelem. V malochovech, kde nemáme kolektiv hříbat je také tak moţno vychovat hříbě, avšak v ošetřovateli vidí svého nejlepšího přítele. Ve velkochovech má hříbě společnost ostatních hříbat, proto tolik nepřilne k ošetřovateli. Přesto můţe ošetřovatel klidným a přátelským přístupem, avšak energickým jednáním, vychovat poslušná hříbata (Lerche, Novák 1958). Odchov ve stádě hříbě vychovává. Respektuje stádovou hierarchii, ale umí se i bránit při napadení. U skupinově odchovávaných hříbat se nevyskytují zlozvyky tak 21
často jako u hříbat odchovávaných individuálně. Samostatně odchovávané hříbě bere ošetřovatele jako svého partnera pro hrátky. Odhánění však můţe brát jako odmítnutí a ztrátu kamaráda, coţ dá najevo agresivitou. Kdyţ je hříbě ve stádě, řeší tento problém napadením slabšího hříběte. Dalším negativem u individuálně chovaných jedinců je, ţe nemají stádový pud. Coţ v dospělosti má za následek bázlivost jedince při setkání s ostatními koňmi (Hošák 2008).
4.2 Ustájení K dosaţení pevné konstituce je dobré hříbata otuţovat v zimním období. Proměnlivé počasí zvyšuje fyziologickou zdatnost hříbat. Při správném krmení je zima méně nebezpečná neţ vlhkost. Pro dobrý zdravotní stav je potřeba udrţovat správné mikroklima stáje a odpovídající stav stájové podestýlky (Dušek 1999). 4.2.1 Vhodné ustájení Pro odchov hříbat by stáj měla být prostorná, vzdušná a světlá. Je dobré ji postavit delší stěnou od jihu k severu. Takto situovaná stáj vyuţívá slunečních paprsků na maximum. Plocha oken by měla být nejméně 10% z plochy podlahy. Okna by měla být umístěna téměř pod stropem, aby koním do očí nesvítilo přímé světlo, sklopná a opatřena ochranným pletivem, aby se hříbě nedostalo přímo ke sklu okna (Hošák 2008). Všeobecná chyba chovatelů je, ţe mladá hříbata mají v teplé, dusné a tmavé stáji. Tím trpí jejich dýchací orgány, jsou pak choulostivá na teplotu, takţe se zvyšuje pravděpodobnost nachlazení při pobytu venku. (Hlaváček 1947) „Stájový odchov hříbat a jejich celodenní pobyt v tmavých stájích vedou ke zhoršení zraku. Bylo zjištěno, ţe jen 75% koní vidí normálně, 20% je krátkozrakých a 4 aţ 10% dalekozrakých.“ Bojácnost koní z předmětů, které nezná je důsledkem zhoršeného zraku. Ten je však nahrazen souhrnnou činností ostatních smyslů (Dušek 1992). Teplota ve stáji by neměla být v zimě vyšší neţ 10 – 12°C, neboť hříbata jsou neustále v pohybu, škádlí se, honí a tak se lehce zpotí (Hlaváček 1947). Přes léto by teplota neměla přesáhnout 20°C. Vlhkost vzduchu by neměla překročit 80% relativní vlhkosti. Pokud přesáhne 85% relativní vlhkosti, musíme intenzivně větrat, i kdyţ klesne teplota ve stáji (Hošák 2008) 22
Nepleťme si však intenzivní větrání s průvanem, ten je nevhodný pro hříbata všech věkových kategorií. Okna a dveře z jedné strany stáje jsou zcela otevřena jak v létě, tak i v zimě, pouze v tuhých mrazech se zavírají i okna a půlka dveří ve spodní části, aby nedošlo k zamrznutí vody. Chladný vzduch neškodí, a důkazem je i to, ţe v tuhých mrazech si hříbata ráda lehnou ke dveřím, které jsou v horní části otevřené (Hlaváček 1947) Teplotu i vlhkost můţeme ovlivnit i kvalitou a hygienou podestýlky. Ta má být suchá, neprašná, s vysokou absorpční schopností. Těmto podmínkám nejlépe vyhovuje kvalitní sláma, i piliny jsou vhodné, ale jsou nositeli alergických látek (Hošák 2008). Voda by měla být pitná a čistá. Jsou-li hříbata uhnaná z pohybu, voda ve stáji by se měla ve ţlabech vypustit, aby ji uřícená hříbata nemohla vypít (Hlaváček 1947). 4.2.2 Hříbárna a její funkce Hříbárna je zařízení pro odchov hříbat. Měla by být součástí hřebčínu, nebo je samostatným zařízením chovatelských svazů zajišťující hromadné odchovy hříbat. Vţdy musí být vzdálená od hřebčína, kde jsou ustájeny matky. Velikost je podmíněna rozsahem chovu. Hříbě dostane přidělené místo u ţlabu. Ke krmení a čištění hříbě uvazujeme (Dušek 1999). Hříbě si na tento způsob zvykne a samo se jiţ za nedlouho začne stavět na své místo. Avšak některá hříbata jsou neposlušná a jejich uvázání dá ošetřovatelům práci. To ale patří k mládí, které je naplněno hrami, skotačením, neposedností a neposlušností (Dušek 1992). Hříbárna je rozdělena na sekce. Sekce jsou rozdělena podle ročníku a hříbata starší jednoho roku jsou oddělena dle pohlaví. V hříbárně máme karanténu pro nemocná hříbata. K ustájení nově příchozích odstávčat je dobré zřídit samostatný box přehrazený bidly od zbylé plochy sekce, kdyby je stádo nechtělo přijmout mezi sebe. Pobyt v odděleném boxu je pro adaptaci nových jedinců prospěšný (Dušek 1999).
23
4.3 Krmení Součástí péče je i pravidelný denní reţim. V reţimu si musíme najít místo pro krmení, péči o hříbě, pohyb a odpočinek (Hošák 2008). Podáváme hlavně lehce stravitelná krmiva s doplněním minerálních látek, vitamínů a stopových prvků - nejčastěji ve formě lizu. Odstávčata krmíme třikrát denně. Intenzita výţivy je dána typem hříběte. Jinak budeme krmit hříbě chladnokrevné a jinak hříbě anglického plnokrevníka, který je na výţivu nejnáročnější. Má velkou potřebu jadrných krmiv. Hříbě musí mít přístup k vodě, pokud tomu tak není, musíme jej napájet častěji, aby nedošlo k dehydrataci, která můţe nastat dříve a rychleji neţ u dospělého koně (Dušek 1999). 4.3.1 Krmení po odstavu V období po odstavu podáváme hříběti jadrná krmiva aţ pětkrát denně. K objemným krmivům by mělo mít hříbě adlibitní přístup (obr. 10). Krmení začneme pomalu sniţovat, aţ se dostaneme na krmení dvakrát denně. V pastevním období můţeme omezit podávání jádra i na jedenkrát denně, při dostatku kvalitní pastvy. U starších hříbat můţeme jádro při pastvě vynechat úplně. Hříbata ke krmení uvazujeme. Denní dávku, která je 4 aţ 5 kilogramů jádra rozdělíme na pravidelné porce, s tím, ţe večerní dávka je největší (Hošák 2008).
Obrázek 10. Společné krmení (Hošák, Gregor 2009)
„U hříbat do jednoho roku se nedoporučuje nahrazovat oves jiným jadrným krmivem. U chladnokrevných lze 1/3 ovsa nahradit ječmenem nebo kukuřicí“ (Hlaváček 1947).
24
4.3.2 Krmení hříbat starších jednoho roku U těchto hříbat je dobré nahradit část jádra objemnými krmivy. Jednak zlevníme odchov a za druhé naučíme hříbata dobře vyuţívat toto krmivo. Můţeme 1/3 – 1/2 jádra nahradit směskami nebo slámou jařin, či hrachovinou. Ale musíme vţdy s těmito krmivy přidat melasu, řepu nebo mrkev, abychom předcházeli kolikám. Přidáváme-li hříbatům více řepy, je nutné, aby měly řádný pohyb, neboť se jedná o krmivo glycidové a tak by hříbata měla přebytek energie, předcházíme tím také černému močení. Při dostatku vojtěškového sena jím můţeme nahradit část ovsa. Po prvém roce se provádí i kastrace hřebečků, kteří nejsou vhodní pro chov. Kastráti rostou více, lépe ţerou. U brzkých kastrátů se ztrácí hřebčí typ. Plnokrevná hříbata jsou v jeden a půl roce zapojována do tréninku na dostihové dráze. V některých hřebčínech jsou zařazování do výcviku koně ve věku dvou aţ tří let, jeţ je přizpůsoben jejich tělesnému vývinu. Systematičností výcviku měníme stavbu hříbat velmi podstatně. Chladnokrevná hříbata se zapřahají jiţ ve věku dvou let, musí se to však dít opatrně, abychom je neomezovali v růstu. Teplokrevná hříbata se zapřahají aţ před dokončením třetího roku (Hlaváček 1947).
4.4 Pastva Odstávčata necháváme dva aţ tři dny ve stáji. Jsou nervózní, řehtají, běhají po stáji a hledají svou matku. Aţ kdyţ překonají tyto dva aţ tři stresující dny a uklidní se, vyháníme je na pastvu s ostatními hříbaty. Pastvina odstávčat musí být situována co nejdál od pastvin matky, aby neslyšeli vzájemné řehtání a hříbata se nesnaţila utéct za matkami. Po týdnu, někdy i delší době, hříbata na matky zapomínají a zapojují se mezi odstavená hříbata (Lerche, Novák 1958). Pastvu provádíme na dobré pastvině, kde je dostatek pastevního porostu, bohatého na lehce stravitelné ţiviny (obr. 11). Pastva dobře působí na fyziologii trávení svými dietetickými účinky. Nejvýţivnější je mladý porost, u staršího porostu je více celulózy a bývá hůře stravitelný. Důleţitá je také kvalita podmíněná půdou, mnoţstvím sráţek, nadmořskou výškou a technologií obhospodařování. Pastevní odchov má značný význam i ekonomický, neboť vyuţití pastvy a zelené píce sníţí celkové náklady na chov koní (Dušek 1999). 25
Obrázek 11. Odstávčata na pastvě (Hošák, Gregor 2009)
Nejcennější je pastva na jaře a na začátku léta. Je tedy moţné hříbatům starších jednoho roku zmenšit dávku jádra na polovinu. Pastva pro hříbata má být suchá, protoţe na mokré pastvě se hříbata špatně pasou a je nebezpečí zamoření hříbat střevními parazity (Hlaváček 1947). Záleţí na chovateli, zda bude hříbata denně vyhánět a zahánět na pastvu, či vybuduje přístřešek a hříbata budou celodenně venku. Hříbata, ale musí být dostatečně konstitučně zdatná, aby mohla být venku i přes noc. Před začátkem pastvy je třeba hříbata připravit na pastvu. Do krmné dávky pomalu přidáváme více zelené píce, nebo pouštíme hříbata na pastvu ze začátku krátce a postupně prodluţujeme dobu pobytu. Toto období je velmi důleţité, neboť náhlou změnou krmiva můţeme hříbatům způsobit poruchy trávení a průjmy. Je také důleţité hříbata před pastevní sezónou odčervit. Nemocná hříbata na pastvu nepouštíme. Je vhodné, aby na pastvě byl zdroj vody, buď tekoucí nebo pramenitá voda, či napajedla. Voda by se v napajedlech měla večer vypustit a ráno doplnit čistou, pokud nezůstávají hříbata na pastvě i přes noc. Při celodenní pastvě musíme doplňovat i v průběhu dne, převáţně v horkých letních dnech. Na pastvě by mělo být místo, kam se schovají, a to buď přístřešek, nebo stromy, jeţ poskytnou stín. Pastevní období trvá v průměru 170 dní. Začínáme co nejdříve na jaře, při výšce porostu asi 8 cm. Pokud je deštivé počasí, měli bychom hříbatům poskytnout před pastvou seno. Při správné pastevní technice nám mladý porost zhoustne a vytvoří tak souvislý drn, coţ je ochrana před vypařováním vody. Na konci pastevního období je třeba nedopasky posekat (Dušek 1999).
26
4.5 Společenské projevy Je dobré nepřerušit přátelské vztahy mezi hříbaty, které byly vytvořeny jiţ dříve (obr. 12). Hříbata několik dní po odstavu se seskupí do skupiny, kde se postupně začnou zdrţovat i hříbata, která jsou na pastvě s matkou. Neboť většinou zůstávají po odstavu ve skupině, jeţ znají. Toto jim napomáhá překonat stres z odstavu. (Dušek 1992)
Obrázek 12. Vzájemný projev přízně (Hošák, Gregor 2009)
4.5.1 Stádový pud Stádový pud se vytváří jiţ u hříbat. Někdy je tak silný, ţe se stává v pozdějším výcviku problémem. Kůň nechce opouštět stádo a jít samostatně jinam. Při pádu jezdce se okamţitě vrací za ostatními koňmi (Hošák 2008) U koní se projevuje velmi silně. Při práci jde kůň lépe směrem k domovu neţ směrem od domova (Dušek 1999). 4.5.2 Hierarchie stáda U kulturních plemen stojí v čele stáda vodící jedinec. U divokých koní to je vůdce stáda, kterým je hřebec a je zároveň i nejsilnějším jedincem. Společensky výše postavení bývají koně starší, v plné síle, mohutní a energetičtí. Vodícím jedincem je většinou jedinec se silnou individualitou. Tato vlastnost je spíše pozorována u hřebečků, u klisen se projevuje především při řízeném pohybu stáda na tréninkové dráze. (Dušek 1999) 27
Ve stádě je dána hierarchie a tu musí všechna hříbata respektovat. U odstávčat jsou tvořeny dvojice kamarádů, buď přetrvávají ještě z doby před odstavem, nebo se vytvářejí nové. Staří chovatelé dříve odstavovali hříbata pouze v sudém počtu, aby se mohli párovat. Ve stádě hříbat je vůdce a ostatní jej respektují. Zařazení nového jedince do stáda chvíli trvá. Jedinci slabší povahy, nebo celkově slabá hříbata jsou stále napadána silnějšími jedinci. Ve stádě se však vţdy najde ochránce, je to většinou nejsilnější jedinec. Mnohdy je ochránců více (Hošák 2008). Při utváření společenských vztahů dávají hříbata některým jedincům před ostatními přednost a k jiným se chovají lhostejně. Přátelské dvojice a zejména pak u hřebečků, bývají trvalejší. Společenskou diferenciaci např. ovlivňuje menší pracovní vytíţení některých jedinců, kteří při nuceném pohybu opouštějí své pozice ve snaze uniknout ze stáda (Dušek 1999).
4.6 Pohyb Ve stádě mají odstávčata dostatek pohybu. Pobyt na čerstvém vzduchu a slunci je pro organismus hříbat výtečný. Při vyhřívání hříbat na slunci je charakteristický uvolněný postoj, přimhouřené oko a mírně zjeţená srst (Hošák 2008) Pro odstávčata platí vše jako pro hříbata pod matkou. Pohyb má blahodárný účinek na organismus, stejně jako pobyt na vzduchu. Hříbata pod matkami mají dostatek pohybu, který je spíše ve formě her. U odstávčat jiţ je nutné hlídat jejich pohyb a nadávkovat jim jej, k čemuţ slouţí řízený pohyb hříbat. Řízený pohyb je součástí výcviku. Pohybování odstávčat se řídí tréninkovým plánem. Podklad tohoto plánu tvoří modifikovaný intervalový trénink. Před stádem jsou vodiči, jezdci na koních. V určitých časových úsecích stádo střídá krok, klus a cval na pohybové dráze. Dráha by měla být v rovině, oválného tvaru s délkou alespoň 350 m. U řízeného pohybu je základ systematika po celý rok, ne tedy jen v krátkém čase. Trénink a technika pohybu musí být úměrná k věku hříběte, úrovni výţivy, klimatickým podmínkám a stavu dráhy. Trénink vţdy začíná a končí krokem. Klusové a cvalové úseky se přizpůsobují věku. U ročků by klusové úseky neměly být delší jak 10 minut rychlostí 210 m za minutu. U starších hříbat navyšujeme aţ na 15 minut rychlostí 220 m za minutu. Po tréninku by hříbata měla mít chuť proběhnout se po 28
výběhu, coţ je známkou úměrnosti pohybu. Takto trénovaná hříbata se v pozdější době velmi dobře přizpůsobují výcviku. Nepřetěţující pohyb kladně ovlivňuje nervovou soustavu, konstituci a také charakter. Pohybování bez vodičů není systematický trénink. (Dušek 1999)
5
REMONTA
Po období hrátek a dovádění došlo hříbě do doby, kdy pro něj skončilo skotačení a dovádění s kamarády. Dostal se do fáze, kdy se z něj stává dospělý kůň. Začínají být viditelné exteriérové změny a změny v chování. Ke změnám dochází nejprve u klisniček, coţ je důkazem dřívějšího pohlavního dospívání. Na podzim není u klisniček pohlavní aktivita tak výrazná jako na jaře. Říjící klisničku vrstevnice očichávají, shlukují se. Často se objevuje ve stádě více klisniček, které říjí najednou. I z hřebečků se stávají harmoničtí jedinci. „Podle velikosti hřebečků se ve stádě utváří hierarchie.“ Slabí jedinci jsou vytlačeni na okraj stáda, dostávají se jako poslední ke krmení, coţ jim však nevadí, neboť silnější jedinci jiţ odpočívají a tak mají klid. Dětinské hry jiţ přechází do her „hřebečků“, kdy se staví na zadní a předvádějí se, ale tyto hry nejsou jiţ tak neohrabané jako u hříbat, spíše se podobají soubojům (obr. 13). Přátelské dvojice utvořené při odstavu dále přetrvávají. (Hošák 2009)
Obrázek 13. Hry hřebečků (Hošák, Gregor 2009)
29
5.1 Ustájení Remonty jsou ustájeny individuálně v boxech dle poţadavků Evropské unie. Pro koně je to další stres, stejně jako při odstavu, který musí překonat. Je to pro koně velká změna prostředí. Doposud byl ustájen ve volných stájích. Remonta musí při začátku výcviku pojmout mnoţství nových vjemů za velmi krátkou dobu. Kaţdá remonta se s přechodem vyrovnává po svém a různou dobu. Reakce na změny v ustájení souvisí s vyvinutým stádovým pudem u jednotlivých remont. Boxové ustájení je náročnější na úklid i na manipulaci s remontami (obr. 14). Ze začátku jsou remonty neklidné, nechtějí se nechat chytit, otáčí se k ošetřovatelům zádí. Avšak člověk musí být komunikativní a více se s koněm sblíţit. Vhodným přístupem a zacházením z koně vychováme klidného a ochotného partnera, avšak necitlivým a hrubým zacházením vychováme koně nedůvěřivého aţ agresivního (Hošák 2009).
Obrázek 14. Individuální ustájení (Zink)
5.2 Krmení Jádro a objemná krmiva jsou pro remonty základ krmné dávky. Musíme ji však doplnit minerálními a vitamínovými doplňky, nejčastěji ve formě lizu. Kompletní krmné směsi se ve větších výcvikových střediscích nezkrmují, neboť není cílem dosaţení určité výkonnosti. Remonty jsou výcvikem připravovány na určitou kondici a stupeň výcviku, aby se mohly zapojit do tréninku jezdeckých disciplín. Z hříbárny jsou remonty po pastevním období v dobré kondici. „V průběhu výcviku „jsou remonty z masa“, aby pak bylo prací vytvořeno osvalení nové.“ Kvalitní a dostatečné krmení napomáhá k vytváření nového osvalení. K vytvoření kondice nám stačí zkrmovat základ krmné dávky v optimálním poměru ovsa a sena. Při plném vyuţití 30
ovsa se předpokládá příjem aţ dvojnásobku kvalitního sena. Ve výcvikových střediscích se zpravidla krmí třikrát denně. Nejprve podáváme seno, aby si koně „zakousli“, a poté oves. Po nasypání ovsa se vyţaduje ve stáji klid (Hošák 2009).
5.3 Společenské projevy U remont pozorujeme změny v chování hlavně při styku s člověkem, bez rozdílu pohlaví. Ošetřovatel v remontě vzbuzuje silnou nedůvěřivost aţ agresivitu, coţ je rozdíl proti bezelstnému a zvídavému hříběcímu kontaktu. Spolupráce je s remontou moţná aţ po zlomení jeho odporu k člověku. Remonta si postupně zvyká na nové vjemy, které jej obklopují a tím se prohlubuje i jeho důvěra k ošetřovateli. U remonty mizí strach, bázlivost a nejistota, a projevuje se u něj odevzdanost, důvěřivost a později i oddanost. Je to však proces dlouhý a u kaţdého koně individuální. K podlehnutí hříběte pomáhá i rychlý průběh při převodu do nového ustájení, kde je remonta umístěna mimo stádo na které byla zvyklá, první uzdění i obsedání. Zkušený cvičitel „nenechá“ hříbě odpočinout, čímţ se zabraňuje nechtěným projevům hříběte, které mohou přerůst k chronickým projevům vzpurnosti. Tím se kůň stává hůře ovladatelný a pro jezdce, ošetřovatele i cvičitele nebezpečnější a práce s ním je náročnější (Hošák 2009)
5.4 Období základního výcviku Základní výcvik začíná jiţ po narození hříběte. Další výcvik pokračující po odstavu a v době před sloţením zkoušek základního výcviku je pouze zvyšování nároků a také důvěry koně v člověka. V této době se projeví všechny návyky koně z předchozích období a to jak dobré tak i špatné. Proto je velmi vhodné, aby cvičitel remonty věděl, jak se hříbě odchovávalo a jak se s ním v té době zacházelo. Tím se dále řídí směr jeho práce. Do tohoto období zahrnujeme navykání na uzdečku s udidlem (obr. 15), na sedlo, obsedání a samotný výcvik koně na základní zkoušky.
31
Obrázek 15. Mladý kůň s uzdečkou a obnoskem při lonžování (Přikrylová, Husáková 1995)
Důleţité jsou také zásady výcviku remont, které mohou ovlivnit schopnosti vyuţití mladého koně: -
nikdy nespěcháme – dejme koni čas, aby pochopil, co po něm chceme
-
netrestejme za instinktivní reakce – na koně působí mnoho podnětů, snaţme se jej spíše uklidnit a získejme si tím jeho důvěru
-
přirozený, pravidelný pohyb a jeho lehkost
-
systematický výcvik od nejjednodušších cviků ke sloţitějším
-
nesmíme koně fyzicky přetěţovat
-
snaţme se, aby remontu ošetřoval pouze jeden ošetřovatel
-
chyba v základním výcviku, koně ovlivní na zbytek ţivota (Dušek 1999).
5.4.1 První část výcviku Se základním výcvikem začínáme zhruba ve 2,5 letech věku teplokrevného koně, 2 letech chladnokrevného koně. Výcvik u anglických plnokrevníků a klusáků začíná zpravidla jiţ ve věku 1,5 roku. Remonta je ve stresu z přechodu do jiné stáje, změnou krmení, ošetřovatele a denního reţimu. V tomto období je nejdůleţitější dát koni čas na seznámení s novým prostředím. Tolerance, laskavost a klidné zacházení zvyšují u koně důvěru, coţ usnadňuje první základy další práce s koněm. Stejně postupujeme i u koní odchovávaných individuálně. Zde je pouze více rozvinutá závislost remonty na člověku, 32
ale individuální odchov můţe ovlivnit i jeho charakterové vlastnosti. U mladých koní je nejlépe spojit ošetřovatele i s jezdcem. V tomto období musíme mít hlavně na mysli cíl našeho konání a to jest uvolněný kůň, vnímající a reagující na pokyny jezdce (Dušek 1999). Výcvik trvá obvykle deset aţ dvanáct měsíců. (Hošák 2009).
5.4.2
Obsedání
Způsobů obsedání je mnoho. Jedním z mnoha je hřebčinský. K nauzdění remonty dochází ve stáji. Některé remonty odmítají uzdění, takţe je ze začátku uzdíme přes stájovou ohlávku. Koně dovedeme na jízdárnu, kde proběhne nasedlání. Nejprve sedlo na koně poloţíme, lehce jej přitáhneme podbřišníkem, aby z hřbetu koně nespadlo. Po nasedlání jej s otěţemi nahoře na krku a podvlečenými pod spuštěnými třmenovými řemeny necháme běhat kolem obvodu jízdárny. Unaví se tím, ţe se „vykozluje“ a snaţí se sedlo setřást ze zad. Netrvá dlouho a zvykne si na něj. Kůň se chytí a za asistence pomocníků se začne obsedat (Hošák 2009). Nejprve se jezdec poloţí břichem na sedlo, aţ je kůň klidný, přehodí nohu přes hřbet koně a lehce dosedne (obr. 16). Nohy nedává do třmenů, pouze se přidrţuje nákrčního řemínku kvůli bezpečnosti. Po celou dobu musí cvičitel na koně mluvit, chlácholit ho a chválit (Přikrylová, Husáková 1995).
Obrázek 16. Obsedání remonty (Přikrylová, Husáková 1995)
33
Ze začátku se vodí s jezdcem na lonţi, později se pustí. Necháme remonty ze začátku chodit v kroku a klusu. Pouţíváme hlasové projevy a směr pohybu ukazuje jezdec bičíkem. Pouţívání holení v této fázi je zakázané! Po skončení tréninku jezdec za pomoci asistenta sesedne. Toto opakujeme nejméně tři dny. Pak se jiţ remonta dovádí na jízdárnu osedlaná ze stáje. Jezdec stále nasedá a sesedá za pomoci asistenta. Po týdnu začínáme s remontou cválat v krátkých intervalech. Cvičitel chce mladému koni, co nejdříve zařadit do výcvikových hodin i práci v terénu. Na terénní vyjíţďce remonta reaguje na jiné podněty neţ na jízdárně, překonává terénní nerovnosti a jiţ se tedy nesoustředí tak na jezdce. Touto prací získává nové zkušenosti, dostává rovnováhu a naučí se klidně nést váhu jezdce. „Tento způsob obsedání vznikl ve výcvikovém středisku trakénských a východopruských koní v hřebčíně Trakény, založeném v roce 1898 (Hošák 2009). Při výcviku a tréninku hraje důleţitý faktor paměť. Na zapamatování podnětů, cviků a vjemů v paměti remonty, hraje největší roli pravidelnost opakování a sled cvičení. Při nácviku vyuţíváme i sluch koně a dotekové receptory na kůţi a působení sedu jezdce a jeho hmotností. Zbytečné pomůcky při vykonávání cviku odpadnou, jakmile se kůň námi poţadovaný cvik naučí. Zapamatování můţeme podpořit i odměnou koně, popleskáním či mrkví. Nesmíme to přehánět, aby kůň následně po vykonání cviku po nás odměnu nevyţadoval. Je důleţité, aby si kůň pamatoval správně vykonané cviky, proto se musíme snaţit, aby špatně provedený cvik kůň zapomněl. Mnoha jezdcům je však tento princip neznámý a proto trestají koně za špatně vykonaný cvik a myslí si, ţe hrubostí jej to odnaučí. Cvičitel mladých koní tedy musí znát psychologii koně a při výcviku musí sledovat koně nejen z fyziologického hlediska, ale i jeho psychický stav, chápavost a charakter (Dušek 1992).
5.5 Výkonnost Výkonnost je výsledek dosaţený při vysokém pracovním úsilí, při kterém nedochází k poškození organismu. U mladých koní nemůţeme poţadovat maximální výkonnost, coţ je zapojení všech energetických rezerv k dosaţení největšího výkonu za časovou jednotku, neboť by docházelo k psychickému a fyzickému stresu (Dušek 1999).
34
Výkonnost koní je nezbytnou součástí pro výběr do chovu. Snaha chovatelů je pouze zlepšovat výkonnost v rámci plemen. Proto se musí bedlivě sledovat (Hošák 2009). V Anglii jsou pořádány dostihy jiţ od 18. století a propracovaly se na tak vysokou úroveň, ţe plnokrevní koně, před svým zařazením do chovu musí odběhat určitý počet dostihů. Koně jsou posuzováni jiţ při tréninku a spolu s dostihy slouţí k posouzení výkonnosti (Hošák 2009). U nás probíhají výkonnostní zkoušky zvlášť pro klisny a zvlášť pro hřebce v jednotlivých zařízeních. Ve šlechtitelském a rozmnoţovacím chovu jsou výkonnostní zkoušky povinné. Mimo jiné tyto zkoušky spolu s kvalifikačními kritérii slouţí k zařazení klisen do plemenné knihy (Hošák 2009). Ve Slatiňanech byla v roce 1986 vybudována Centrální testační stanice pro testaci hřebců formou společného výcviku a výkonnostních zkoušek (Hošák 2009). Testovali se tu hřebci tuzemských chovů tak i importovaní, kteří byli v majetku buďto státních organizací nebo soukromých majitelů. (http://casopis.planetazvirat.cz). Stanice byla v devadesátých letech zrušena, tak byly výkonnostní zkoušky přesunuty do zemských hřebčinců. V roce 1954 byl na základech zkušebního systému hannoverského hřebčince v Cell v Německu, vypracován zkušební řád pro naše chovy (Hošák 2009). Hannoverský hřebčinec byl zaloţen v roce 1927, výkonnostní zkoušky probíhaly ve výcvikovém zařízení Westercelle, které je nyní přesunuto do nového testačního zařízení v Adelheitsdorfu (http://casopis.planetazvirat.cz). Zkušební řád obsahuje pravidla a zásady k posouzení a výkonnostním zkouškám a také zásady pro výběr hodnotitelů a hodnotitelských komisí. Zkušební řád například u českého teplokrevníka je rozdělen na: - hodnocení hříbat pod klisnou - hodnocení plemenných zvířat a mladých koní na svodech - hodnocení klisen při zápisu do PK - předvýběr hřebců do chovu - zkouška výkonnosti hřebců 100 denním testem - základní zkouška výkonnosti - hodnocení hřebečků v testačních odchovnách - hodnocení hřebců před zápisem do plemenné knihy 35
- hodnocení na výstavách (http://www.schct.cz/zkusrad.php3). Ten byl později legalizován formou státní normy ČSN Plemenní koně 466310. Poslední úpravy proběhly v roce 1994 (Hošák 2009). Význam
výkonnostních
zkoušek
je
důleţitý
i
z hlediska
genetického,
neboť výkonnost má niţší dědivost a tudíţ je prověření potomstva tímto způsobem účelné. Ze začátku bylo hodnocení exteriéru a výkonnosti přikládáno stejnému významu. K významu posílení výkonnosti došlo naposledy v devadesátých letech. Později došlo k jejímu osamostatnění při hodnocení. Exteriér je hodnocen samostatně při zápisu klisen do plemenné knihy (http://casopis.planetazvirat.cz).
6
VLIVY PŮSOBÍCÍ NA RŮST A VÝVIN
Do jisté míry můţeme některými činiteli ovlivnit růst a vývin hříbat, jsou to činitelé vnitřní a vnější. Z vnitřních faktorů to je dědičné zaloţení, které dostává v genetické informaci od svých rodičů. Pokud dostane do vínku velký vzrůst, tak z něj vyroste velký kůň i v méně příznivých podmínkách chovu. Zde je tedy převaha dědičného zaloţení nad prostředím. Dále z vnitřních vlivů jsou to ţlázy s vnitřní sekrecí a to především hypofýza a pohlavní ţlázy. Kdy hyperfunkce hypofýzy můţe způsobit elefantismus či hypofunkce nanismus. Pohlavní ţlázy se především podílejí na utváření pohlavního dimorfismu, který je dán různým anatomickým vývojem klisny a hřebce. Bylo vypozorováno, ţe brzcí kastráti tento dimorfismus ztratili oproti později kastrovaným hřebcům. Z toho tedy lze usoudit, ţe i pohlavní ţlázy mají vliv na růst a vývin, zejména při pohlavním dospívání. Z vnějších faktorů jsou nejdůleţitější krmení, pohyb a prostředí, ve kterém se hříbě nachází (Lerche, Novák 1958).
6.1 Vliv dědičnosti V chovu koní je uváděna dědivost vlastností koeficientem dědivosti – heritability. Na jeho výpočtu se podílí jak vliv genotypu (vnitřních vlastností) tak i fenotypu (vliv prostředí). Vyšší dědivost je známa u vlastností exteriérových (kohoutková výška 36
hůlková a ostatní výškové rozměry h2 = 0,60 – 0,70, klabonos h2 = 0,71), u uţitkových vlastností je dědivost niţší (mechanika pohybu h2 = 0,5 – 0,6, temperament, charakter, krmitelnost h2 = 0,2 – 0,3, výkonnost h2 = 0,2 – 0,5) (Dušek 1999). U plemenného výběru, výběru rodičovských párů a selekce je ke koeficientům přihlíţeno. Dědivost výkonnosti je nejvyšší u anglických plnokrevníků – do 0,5, u sportovních koní 0,2 aţ 0,3 (Hošák 2009). Dá se však počítat s tím, ţe heritabilita u sportovních koní je vyšší neţ 0,3. Při niţších hodnotách pak stoupá význam vnějších faktorů jako trénink, výţiva a další, které se na výkonnosti podílí ze 70%. Proto je tedy nutné abychom přihlíţeli k těmto dvěma ukazatelům společně při snaze zvyšovat výkonnost (Dušek 1999).
6.2 Vliv krmení Vliv krmení na růst a vývin je všeobecně znám. Např. „bohaté krmení hříbat zelenou šťavnatou pící bohatou živinami na přímořských pastvinách vytváří koně mohutného, lymfatického. Naproti tomu krmení hříbat pící chudou živinami, jakou poskytují suchomilné porosty na vnitrozemských stepích nebo na poušti, se vytvořil kůň malý, lehký a suchý.“ (Lerche, Novák 1958).
6.3 Vliv pohybu, tréninku Jak
bylo
zmíněno,
je
pohyb
naprosto
nezbytný
pro
utváření
dýchacího,
kardiovaskulárního, trávícího i pohybového systému. Pravidelností tréninku a cvičení orgánů či tkání zapojených do pohybu je zvýšen přítok krve a současně se tím podporuje růst. Pohybem úměrným k věku koně se zvětšuje vyuţitelnost bílkovin a tím narůstá svalstvo a zpevňuje se kostra. Je důleţité zvýšit funkční činnost organismu, kdy dochází za pomoci síly a vytrvalosti ke zvýšení fyziologické činnosti a vytváření dynamického stereotypu. Coţ je významnou součástí přípravy koně pro vypjaté výkonnostní disciplíny. Na činnost svalstva, která je řízena centrální nervovou soustavou, působí komplexně mnoho faktorů, a jejich vliv by měl být propojený a rovnocenný. Doplňkem fyzikálního hodnocení, i při výkonnostních zkouškách, jsou i některá fyziologická hlediska dosahovaná v zápřeţi či pod sedlem (Dušek 1999). 37
7
ZÁVĚR
Nyní, kdyţ vidíme inzeráty typu, prodám koně, agresivní, vyhazuje atd., pouze do rukou zkušeného chovatele, můţeme se pouze domnívat, kde vznikla chyba. Vlastním svého koně od jeho narození. Odstav proběhl radikálním způsobem, coţ je nejčastější způsob odstavu. Odvedl se od matky s ostatními hříbaty ze stáje a byl přemístěn na pastvu. Tento způsob je pro hříbě stresující, ale v kolektivu hříbat dochází k rychlejší úpravě tohoto psychického stavu (Dušek 1999). Při odstavu v kolektivu se hříbě učí a získává nové zkušenosti. Je vychováván staršími hříbaty a rozpoznává stádovou hierarchii. Nehrozí zde, ţe se u něj nevyvine stádový pud, jak to bývá u individuálně odchovávaných hříbat. Nezískání tohoto společenského projevu má za následek bázlivost při setkání s dalšími koňmi (Hošák 2008). Prvním
krokem
naší
spolupráce,
při
jeho
navrácení
zpět
do
stáje,
bylo znovunalezení důvěry mezi námi. Bylo potřeba spousta trpělivosti, neţ si zvykl na nové prostředí. Kaţdodenním setkáváním ztratil svou prvotní bázlivost. Ošetřovala jsem jej pouze já, a proto ve mně našel svého přítele, kterému důvěřoval (Lerche, Novák 1958). První problémy nastaly při obsedání. Ze začátku, kdy byl lonţován na obnosku, později s udidlem a sedlem se nevyskytl ţádný problém. Vyběhal se po obvodu jízdárny, čímţ si navykl na sedlo a unavil se (Hošák 2009). Jezdce, kterého kůň znal, ale nepřicházel s ním do častějšího kontaktu, nesnesl na svém hřbetě. Po několika pokusech jsem došla k závěru, ţe jej budu muset obsednout sama. V kruhovém výběhu jsem se nejprve poloţila břichem na sedlo, kůň byl klidný. Přehodila jsem nohu přes jeho hřbet a lehce dosedla (Přikrylová, Husáková 1995). Zde se poté zúročila veškerá dřívější spolupráce s koněm, kdy jsem k němu přistupovala s rozvahou a přátelským přístupem, avšak energicky a vychovala z něj klidného a vnímavého koně. Můj názor je takový, ţe hříbě se rodí „nezkaţené“, je pouze na přístupu majitele a chovatele jakého koně si z něj vychová. „Je nepochybné, že hlupák nikdy nevychová chytrého a chápavého koně, hrubec nevytvoří u nového jedince dobré povahové rysy, ovladatelnost, vstřícnost a schopnost učit se“ (Hošák 2008).
38
8
POUŢITÁ LITERATURA
Bartošová J., Švehlová D. Odstav hříbat očima etologa. In Odstav hříbat očima etologa [online]. [s.l.] : [s.n.], 06.09.2009, 06.10.2009 [cit. 2011-03-23]. Dostupné z WWW:
. Birdová J. Chov koní přirozeným způsobem. Praha: Slovart, s.r.o., 2004. 206 s. ISBN 80-7209644-3.
Dušek J. et al. Chov koní v Československu, 1. Praha: Brázda, 1992. 173 s. ISBN 80209-0168-X Dušek J., et al. Chov koní. 1. Prah: Brázda, 1999. 350 s. ISBN 80-209-0282-1 Hlaváček B. Chov a odchov hříbat a vliv výživy na zdraví koní. Praha: Brázda, 1947. 138 s. Rádce zemědělce Hošák S. Hříbata. 1. Opava: Foto & nakladatelství Ing. Dalibor Gregor, 2008. 143 s. ISBN 97880-903974-2-2. Hošák S. Když hříbata dorostou. 1. Opava: Foto & nakladatelství Ing. Dalibor Gregor, 2009. 143 s. ISBN 978-80-903974-3-9. Lerche F., Novák P. Odchov hříbat. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1958. 171 s.
Modlińská D. Praktická příručka KONĚ a HŘÍBATA: Ilustrovaná příručka o chovu koní a jezdectví. 3. Praha: Slovart, s.r.o., 2003. 93 s. ISBN 80-7209-433-5. Planeta zvířat Péče o koně v červnu. In Péče o koně v červnu [online]. Praha: INZERTSPOJ, spol. s r.o., 2009 [cit.2011-04-10]. Dostupné z WWW: . Přikrylová J., Husáková T. KONĚ: Velká kniha o chovu a výcviku koní. 1. Praha: Agentura CESTY, 1995. 207 s. ISBN 80-7181-014-2. Svaz chovatelů českého teplokrevníka ZKUŠEBNÍ ŘÁD ČT: Českého teplokrevníka. In BOUŠKOVÁ V. Zkušební řád ČT [online]. Písek : Copyright, 27.1.2011 [cit. 2011-0410]. Dostupné z WWW: . Verschure J. Trénink koně. 1. Dobřejovice: Rebo Producitons CZ, 2004. 127 s. ISBN 80-7234-303-3. Widdicombeová S. Přirozený výcvik koní. 1. Praha: Metafora, spol. s r.o., 2009. 185 s. ISBN 978-80-7359-192-2.
39
9
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obrázek 1. Klisna olizující nově narozené hříbě (Hošák, Gregor 2008) ......................... 9 Obrázek 2. Volné ustájení klisny s hříbětem (Zink) ........................................................ 10 Obrázek 3. Pasoucí se hříbě (Hošák, Gregor 2008)....................................................... 11 Obrázek 4. Cválající hříbě (Hošák, Gregor 2008) ......................................................... 13 Obrázek 5. Vodění a předvádění hříbat (Hošák, Gregor 2008) ..................................... 14 Obrázek 6. Hrající si hříbata (Hošák, Gregor 2008) ..................................................... 15 Obrázek 7. Odpočívající hříbata (Hošák, Gregor 2008) ................................................ 16 Obrázek 8. Čištění uvázaného hříběte (Hošák, Gregor 2008) ....................................... 17 Obrázek 9. Stádo odstávčat (Hošák, Gregor 2008) ........................................................ 21 Obrázek 10. Společné krmení (Hošák, Gregor 2009) ..................................................... 24 Obrázek 11. Odstávčata na pastvě (Hošák, Gregor 2009) ............................................. 26 Obrázek 12. Vzájemný projev přízně (Hošák, Gregor 2009) ......................................... 27 Obrázek 13. Hry hřebečků (Hošák, Gregor 2009) ......................................................... 29 Obrázek 14. Individuální ustájení (Zink) ........................................................................ 30 Obrázek 15. Mladý kůň s uzdečkou a obnoskem při lonžování (Přikrylová, Husáková 1995) ............................................................................................................................... 32 Obrázek 16. Obsedání remonty (Přikrylová, Husáková 1995) ....................................... 33
40
