Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat
Vady kopyt, příčiny a prevence Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Dagmar Pospíšilová
Vypracoval: Lenka Bojková
Brno 2011
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vady kopyt, příčiny a prevence vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne ………………………………………. podpis diplomanta ……………………….
Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí mé bakalářské práce Ing. Dagmar Pospíšilové za odborné konzultace, materiály a informace poskytované během psaní bakalářské práce.
Abstrakt Cílem této bakalářské práce je popsat kopyto jako anatomický útvar, zaměřit se na vlivy na ně působící, popsat vady, které mohou vzniknout jak vnějším tak i vnitřním prostředím a nakonec seznámit s tím jak může chovatel těmto stavům předcházet. V první kapitole je popsána anatomie kopyta, jeho jednotlivé části doplněné řadou obrázkových příloh. Druhá kapitola se zaměřuje na faktory ovlivňující kvalitu kopyt. Jsou zde popsány základní vnější a vnitřní vlivy, které mě zaujaly a považuji je za velmi důležité. V další kapitole je popsán kopytní mechanismus, který je nutné znát pro představu zdravě fungujícího kopyta. Ve čtvrté a páté kapitole se zabývám popisem vyváženého a zdravého kopyta, jelikož je nutné, abychom dokázali porovnat kopyto zdravé a funkční s kopytem postiženým jednou z mnoha vad, které popisuji v kapitole šesté. V sedmé, závěrečné kapitole jsou probrána preventivní opatření, které by měl každý chovatel dodržovat, pokud chce, aby jeho kůň byl zdravým, fyzicky aktivním a spokojeným zvířetem. Klíčová slova: kopyto, kopytní mechanismus, vady, kvalita kopyt, podkova
Abstract The aim of this bachelor thesis is to describe hoof as the anatomical system, to focus on the effects acting on it, to describe defects that can be caused by external or internal enviroment
and
finally,
to
clear
up
defects
prevention.
The second chapter includes anatomy of the hoof, its parts and many additional picture attachements. The third chapter focuses on the factors affecting the quality of the hoofs, describes basic internal and external effects, which are interesting and important for me. In the next chapter is illustrated the hoof mechanism of healthy operating hoof. In the fifth and sixth chapter you can read information about balanced and healthy hoof. It is important to know differences between healthy and invalid hoof. Defects are examined in the chapter number seven. In the last chapter number eight are advices for breeders, because the prevention is very important to avoid defects, diseases etc.
Keywords: hoof, defects, quality of hoofs, horseshoe
OBSAH 1 ÚVOD ............................................................................................................................ 8 2 ANATOMIE KOPYTA ............................................................................................... 9 2.1 Kopyto ........................................................................................................................ 9 2.2 Kostra kopyta .......................................................................................................... 10 2.2.1 Kost korunková .................................................................................................. 10 2.2.2 Kost kopytní ....................................................................................................... 10 2.2.3 Kopytní kloub..................................................................................................... 10 2.2.4 Vazy kopytního kloubu ...................................................................................... 11 2.2.5 Kost střelková..................................................................................................... 11 2.2.6 Kopytní chrupavky ............................................................................................. 12 2.3 Kožní kryt ................................................................................................................ 12 2.3.1 Škára hraniční..................................................................................................... 13 2.3.2 Škára korunková................................................................................................. 13 2.3.3 Škára stěnová ..................................................................................................... 14 2.3.4 Škára chodidlová ................................................................................................ 14 2.3.5 Škára střelová ..................................................................................................... 14 2.4 Kopytní rohové pouzdro ........................................................................................ 15 2.4.1 Kopytní stěna ..................................................................................................... 15 2.4.2 Rohové chodidlo ................................................................................................ 16 2.4.3 Rohový střel ....................................................................................................... 16 2.4.4 Rozpěrky ............................................................................................................ 16 2.5 Podkožní vazivo....................................................................................................... 17 2.6 Šlachy ....................................................................................................................... 17 3 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ KVALITU KOPYT ................................................... 19 3.1 Změna kvality kopyt koní v průběhu čtyř ročních období ................................. 19 3.1.1 Kopyta v letním období ...................................................................................... 19
3.1.2 Kopyta na podzim .............................................................................................. 19 3.1.3 Kopyta v zimním období .................................................................................... 20 3.1.4 Kopyta na jaře .................................................................................................... 20 3.2 Jak na kvalitu rohoviny působí různé chemické sloučeniny............................... 21 3.3 Vliv výživy na kvalitu kopyt .................................................................................. 21 3.4 Změna kvality kopyt podkováním......................................................................... 22 3.5 Účinky vody ............................................................................................................. 23 3.6 Vliv ustájení ............................................................................................................. 23 3.7 Vliv plemene ............................................................................................................ 24 4 KOPYTNÍ MECHANISMUS ................................................................................... 25 5 VYVÁŽENÉ KOPYTO ............................................................................................. 28 6 ZDRAVÉ KOPYTO .................................................................................................. 30 7 VADY KOPYT ........................................................................................................... 31 7.1 Sbíhavé kopyto ........................................................................................................ 31 7.2 Rozbíhavé kopyto .................................................................................................... 32 7.3 Ostroúhlé kopyto..................................................................................................... 32 7.4 Široké kopyto........................................................................................................... 33 7.5 Tupoúhlé kopyto ..................................................................................................... 33 7.6 Překlubní kopyto..................................................................................................... 33 7.7 Doupě ....................................................................................................................... 33 7.8 Volná stěna .............................................................................................................. 34 7.9 Kopyto ploché .......................................................................................................... 34
7.10 Kopyto plné ........................................................................................................... 34 7.11 Rozštěp ................................................................................................................... 35 7.12 Volný chodidlový okraj ........................................................................................ 36 7.13 Vylámaný nosný okraj.......................................................................................... 36 7.14 Těsné kopyto – v patkách, v korunce, v chodidlovém okraji ............................ 37 8 PREVENCE ............................................................................................................... 39 9 ZÁVĚR ....................................................................................................................... 40 10 POUŽITÁ LITERATURA...................................................................................... 41 11 SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................. 44
1 ÚVOD Téma mé bakalářské práce Vady kopyt, příčiny a prevence jsem si vybrala proto, že mě toto téma již delší dobu zajímá a mám s ním víceleté zkušenosti. Zdraví kopyt je v poslední době rozšiřujícím se tématem a zájem veřejnosti o tuto problematiku čím dál více stoupá. I začínající chovatelé, majitelé koní a jezdci si začínají uvědomovat, že kopyta koně jsou základem jeho zdraví, kondice, psychického stavu a pohody vůbec. Rozepře v názorech na kování a chození tzv. na boso se budou zaručeně objevovat vždy, a to zejména proto, že ani jedna metoda není dokonalá a použitelná pro každého koně. Ovšem i zarputilí zastánci jedné, či druhé metody se díky nárůstu odborných článků a knih dokážou zamyslet a ustupovat od svého fanatického prosazování pouze jedné z metod. Pro poznání správného zdravotního stavu kopyt a jeho funkce je z velké části důležité znát anatomickou stavbu kopyta. V dnešní době je možno použít jako zdroje informací mnoho publikací, které nám dokážou toto téma velmi dobrým způsobem osvětlit. Je ale důležité, abychom použili literaturu odbornou místo moderních populárních knih. Anatomií kopyta se zabývá již první kapitola této bakalářské práce, kde popisuji kostru kopyta, kožní kryt, kopytní rohové pouzdro, podkožní vazivo a šlachy. Pokud chceme kopytům svého koně porozumět, je důležité mít o tomto tématu alespoň základní informace.
8
2 ANATOMIE KOPYTA 2.1 Kopyto ,,Je prstový orgán lichokopytníků“ (Marvan a kol., 1998). Je posledním – třetím článkem prstu, tvarově připomínající komolý kužel (Dušek a kol., 1999). Skladba kopyta je velmi podobná paznehtu, avšak kopyto je složitější a dvakrát větší (Marvan a kol., 1998). Kopyto tvoří tzv. prstní pouzdro koně, které chrání hrot jediného, třetího prstu. Váha koně a intenzita pohybu je větší než u skotu a proto je kopyto mohutnější než pazneht (Najbrt a kol., 1980). Kožní pokryv pokrývající převážnou většinu povrchu těla koně pokrývá také distální část končetin a to ve formě specializované vrstvy rohového pouzdra. Z důvodu odlišné funkce kožního pokryvu v této části se mění také stavba kožní škáry a dochází k modifikaci na kopytní škáru (Černý, 2002). Kopytní rohové pouzdro obsahuje kostru distální části prstu, která je tvořena kopytní kostí, distální polovinou korunkové kosti, sezamskou kostí a kopytními chrupavkami. Dále je rohové pouzdro tvořeno kopytním kloubem a jeho vazy, tepnami, žílami a nervy prstu (Černý, 2002).
Obr. 1. Kostra kopyta (Strasser, 2007).
9
2.2 Kostra kopyta Základ kopyta tvoří kopytní kost. Mezi další části patří kost střelková a část kosti korunkové, které jsou zobrazeny na obrázku číslo 1. 2.2.1 Kost korunková Zapadá do kloubní jamky kosti kopytní kladkovitou, na dvě poloviny rozdělenou kloubní plochou. Má tvar krychle a její hrany jsou sraženy (Strasser, 2007). 2.2.2 Kost kopytní Kost kopytní má trojúhelníkový tvar. Na vrcholu se nachází kloubní plocha směřující ke korunkové kosti. Kost kopytní byla vyvinuta pro vodorovnou polohu, jak naznačuje její tvar. Ze spodu je klenutá a proto na podélném řezu působí jako by stála na špici (Strasser, 2007). Tvar kopytní kosti je zobrazen na obrázku číslo 2.
Obr. 2. Tvar kopytní kosti (Strasser, 2007). Kopytní kost nemá okostici. Místo toho má škáru, což je vrstva, do které vrůstají krevní cévy vystupující z kopytní kosti. U hrudních a pánevních končetin dochází k tvarové odlišnosti kopytní kosti. U hrudních končetin je tvar kruhový a přední stěna kosti má úhel 45 až 50°. U pánevní končetiny je tvar kosti oválnější a přední stěna má úhel 50 až 60° (Strasser, 2004). 2.2.3 Kopytní kloub Jedná se o pohyblivé spojení mezi kostí korunkovou a kostí kopytní. Toto spojení je posíleno na své zadní ploše pomocnou kostí střelkovou, která je spojena se sousedními kostmi pevným napnutým vazivovým aparátem a chrupavčitými útvary (Strasser, 2007).
10
2.2.4 Vazy kopytního kloubu Rozlišujeme tři skupiny vazů a to skupinu postranních vazů, vazy sezamské kosti a vazy kopytní chrupavky (Černý, 2002). Postranní vazy kloubu kopytního lig. Collateralemediale et laterale nalezneme mediálně a laterálně rozepjaty mezi kostí korunkovou a kopytní. Jedná se o vazy krátké a pevné, které se spojují s kloubním pouzdrem a dorzálním okrajem kopytních chrupavek (Černý, 2002). Vazy sezamské kosti. Jedná se o nepárový vaz lig. Sesamoideumdistaleimpar spojující distální okraj sezamské kosti v celé šířce a lig. Margodistalis spojující se s kostí kopytní (Černý, 2002). Vazy kopytních chrupavek spojují kopytní chrupavky s kostrou prstu. Ligg. Chondrocompendalia spojují chrupavky se spěnkovou kostí, ligg. Chondrocoronalia s korunkovou kostí a ligg. Chondrosesamoidea s distální sezamskou kostí (Černý, 2004). 2.2.5 Kost střelková Tvoří podporu spodního okraje kloubu mezi kopytní kostí a kostí korunkovou. Na své zadní ploše je potažena vrstvou chrupavky, jelikož slouží jako kluzná plocha pro šlachu hlubokého ohybače prstu, což je zobrazeno na obrázku číslo 3 (Strasser, 2007).
Obr. 3. Kost střelková (O´Brien, 2007).
11
Z důvodu velkého namáhání v tlaku, ke kterému v tomto místě dochází, se mezi kostí střelkovou a šlachou nachází mazový váček. Tento komplex je nazván kopytní kladka. Stejně jako kost kopytní nemá střelková kost okostici (Strasser, 2007). 2.2.6 Kopytní chrupavky Jsou základem měkkých patek a ze stran kryjí kopytní kloub. Z jejich vnitřní plochy vedou vazy ke všem sousedním kostem (Strasser, 2007).
2.3 Kožní kryt Jedná se o kopytní škáru, což je rohovinotvorná tkáň, podílející se na stavbě rohového pouzdra. Podle toho jaký typ rohoviny je produkován se dělí na škáru hraniční, korunkovou, stěnovou, chodidlovou a střelovou (Dušek, 2007). Tyto škáry kopytní jsou zobrazeny na obrázku číslo 4.
Obr. 4. Podélný průřez kopytem (Dušek, 2007). Kožní kryt obklopuje kosti v noze s přilehlými vazy, šlachami a chrupavkami. Z důvodu potřeby velkého množství živin k tvorbě rohoviny je kopytní škára vybavena četným množstvím krevních cév. Strukturou odpovídá pružné houbovité hmotě, tvořené cévami obklopenými malým množstvím tkáně. Větší krevní cévy vycházející z kopytní kosti a vstupující do škáry se zmenšují, až rozvětvují do mikroskopických lamel škáry. Zde se odehrává buněčný metabolismus – již zmíněná produkce rohoviny z bílkovin, 12
které jsou dodávány krevním řečištěm. Do kopytní kosti se již zpět ze škáry žádné krevní cévy nevracejí. Kapiláry se spojují uvnitř stěnové škáry ve větší cévy, které probíhají směrem ke korunkové škáře, kde vytvářejí korunkový cévní plexus (Strasser, 2004). Škára je také bohatě inervována. Tuto inervaci zajišťují citlivá zakončení prstních nervů, která jsou zobrazena na obrázku číslo 5 (Strasser, 2007).
Obr. 5. Inervace kopytní škáry (Strasser, 2007).
2.3.1 Škára hraniční Jedná se o úzký pruh přechodové kůže mezi pokožkou a další škárou, což je škára korunková (Dušek, 2007). Jejich povrch je pokryt velmi jemnými papilami, které produkují tzv. rohovou obrubu. Tato obruba je schopna zadržovat vodu z důvodu ochrany rohové stěny, kterou tak chrání před vysušením (Strasser, 2007). 2.3.2 Škára korunková Jedná se o val probíhající kolem korunky v celé délce. Jeho plocha je pokryta nitkovitými papilami, které jsou okem viditelné. Vytváří rohovou stěnu (Dušek, 2007). Papily vytvářejí pevnou rohovinu ve formě rourek, které vedle sebe velmi těsně leží. Navzájem jsou rourky spojeny substancí, která je produkována povrchem korunkové škáry. Dochází tak k tvorbě velmi kompaktní vrstvy rohoviny (Strasser, 2007).
13
2.3.3 Škára stěnová Pokrývá přední plochu kosti kopytní a kopytních chrupavek. Představuje podélně probíhající lístky. Jednotlivé lístky jsou uloženy vedle sebe. Lamely produkují pojivovou rohovinu, která je neustále tlačena nově rostoucí měkkou rohovinou směrem ven. Poté se měkká lístková rohovina slepí s rohovinou kopytní stěny. Lamelová rohovina tvoří na vnitřní straně nosného okraje kopyta několik milimetrů širokou bílou čáru, která neobsahuje pigment (Strasser, 2007). 2.3.4 Škára chodidlová Pokrývá spodní část kopyta a vytváří rohové chodidlo (Dušek, 2007). Její povrch obsahuje papily produkující rohovinu chodidla. Rohovina chodidla je měkčí než rohovina stěny a to z důvodu větší vzdálenosti papil mezi sebou a tím pádem většího podílu měkké tmelící rohoviny. Papily jsou uspořádány šikmo dopředu, a proto také rohovina roste šikmo dolů dopředu (Strasser, 2007). 2.3.5 Škára střelová Je poskládána do záhybů a směrem ven se rozšiřuje. Zabezpečuje tak ideální roztažení chodidla bez nebezpečí jeho roztrhnutí. Povrch škáry je pokryt velmi jemnými papilami produkujícími měkkou rohovinu. V této části škáry se nacházejí potní žlázy (Strasser, 2007).
14
2.4 Kopytní rohové pouzdro Je produktem škáry kopyta. Tvar pouzdra kopíruje tvar kopytní škáry, jak vidíme na obrázku číslo 6.
Obr. 6. Kopytní rohové pouzdro (Strasser, 2007). 2.4.1 Kopytní stěna Tvoří podstatnou část kopytního rohového pouzdra. V přední části pouzdra dosahuje nejvyšší výšky a směrem dozadu se postupně snižuje. Horní okraj kopyta tvoří korunkový okraj a spodní zakončení tvoří okraj chodidlový. Stěna pouzdra je široká 1 cm. Pod okrajem korunky se nachází hlubší žlábek, od něhož vedou dolů rohové rourky, jak můžeme vidět na obrázku číslo 7 (Dušek, 2007).
Obr. 7. Složení kopytní stěny (Strasser, 2007).
15
Vnitřní rohové lístky (lístková rohovina) které probíhají celým vnitřním obvodem, tvoří bílou čáru. Tato již dříve zmíněná bílá čára je hranicí mezi stěnou a rohovým chodidlem. V tomto místě je rohovina měkčí a má drobivou konzistenci. V praxi představuje hranici, po kterou můžeme zarážet podkováky (Dušek, 2007). 2.4.2 Rohové chodidlo Je produktem škáry chodidla. Jeho tloušťka je 1 cm (Dušek, 2007). Je složeno ze spirálovitých rourek. Jeho funkcí je ochrana kopyta proti tlaku. Spodní plocha má stejný tvar jako kost kopytní, tzn., že je vyklenutá (Strasser, 2007). 2.4.3 Rohový střel Je tvořen měkkou rohovinou, která je schopna velmi dobře přijímat vodu. V jeho povrchové vrstvě se nacházejí potní žlázy. (Strasser, 2007). Rohový střel je zobrazen na obrázku číslo 8.
Obr. 8. Rohový střel kopyta (Strasser, 2007). Jeho funkcí je zajištění mechaniky zadní části kopyta při styku se zemí (Dušek, 2007). Díky jeho tvaru "W" se dokáže roztahovat jako harmonika (Švehlová, 2003). 2.4.4 Rozpěrky Jsou částí rohové kopytní stěny, tudíž mají i stejnou strukturu a tvrdost. Jejich funkce spočívá v tom, že slouží jako protiskluzové hrany (Strasser, 2007).
16
2.5 Podkožní vazivo Připojuje škáru kopyta ke kostem, chrupavkám a šlachám svalů. Zmnožení podkožního vaziva nalézáme na dvou místech kopyta. První zmnožení pozorujeme v místě korunkového okraje, kde podkládá škáru v podobě podkožního valu, v podobě 15 mm širokého polštáře. Druhé místo zesílení podkožního vaziva nacházíme na chodidlové ploše a to ve formě vazivového střelu (Černý, 2002). Vazivový střel je zobrazen na obrázku číslo 9.
Obr. 9. Vazivový střel (Soukup, 2010).
2.6 Šlachy Šlachy převádějí působení svalů z horních končetin na jejich dolní části. Jejich další funkcí je stabilizace končetin v určitých situacích a také tlumení nárazů. Šlachy hrudní končetiny jsou uvedeny na obrázku číslo 10 a 11. Jedná se o šlachu společného natahovače prstu, šlachu povrchového ohybače prstu a šlachu hlubokého ohybače prstu. (Ende, 2005).
17
Obr. 10. Šlachy hrudní končetiny (Higginsová, 2009).
Obr. 11. Šlachy hrudní končetiny (Ende, 2005).
18
3 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ KVALITU KOPYT 3.1 Změna kvality kopyt koní v průběhu čtyř ročních období Rohovina kopyta mění svoji tvrdost a pružnost podle množství vody, které obsahuje. To je dáno především klimatickými podmínkami a tím pádem změnou ročních období. Velký vliv se projevuje především u koní žijících v přirozených podmínkách, u koní chovaných ve stájích tyto změny nejsou již tak viditelné (Rau, 2004). 3.1.1 Kopyta v letním období V tomto suchém období jsou kopyta koně suchá a tím pádem i tvrdá což byla u divoce žijících koní velmi žádaná vlastnost. Tvrdá rohovina v tomto období více vydrží a méně se opotřebuje (Rau, 2004). V dnešních podmínkách je ale běžné, že majitelé kopyta svých koní nadměrně hydratují a tím vzniká problém – dochází k vysokému obrušování kopytní rohoviny. Další problém nastává v dnešním pracovním vytížení koně, kdy tvrdá rohovina není schopna tlumit nárazy, a otřesy jsou výraznější. To má vliv zejména na klouby a na strukturu kopyta, kdy může dojít k jejich závažnému poškození. U koní divoce žijících k tomuto poškození dochází velmi málo a to z důvodu menší pohybové aktivity a jiného terénu, po kterém se pohybují (Rau, 2004). Dalším problémem je změna kvality kopyt. Suchá kopyta jsou vnímavější k lámavosti, tvorbě prasklin a rozštěpů. U koní divokých to neznamená žádný problém, jejich kopyta jsou delší, lámou se a dochází u nich k přirozené úpravě kopyt. Ovšem u dnešních zatížených koní, ať již skokově, rychlostně nebo vzdálenostně může nastat velký problém. Zatížením se prasklina může posouvat směrem ke korunce. To má za následek kulhání, což znamená vyřazení koně z provozu na dobu, než doroste rohovina kopyta (Rau, 2004). 3.1.2 Kopyta na podzim Kopyta divokých koní jsou po předešlém období sice poškozená, popraskaná, jejich okraje jsou vylámané, ale to nepředstavuje absolutně žádný problém, jelikož v podzimním období kdy nastává doba dešťů a končetiny koní se většinu časů nacházejí v blátě, dochází k odlamování přebytečné rohoviny a k zarovnání okrajů kopyt. Rohovina kopyt je nasáklá vodou, kopyta jsou měkčí a dochází k většímu obroušení. U 19
divokých koní nedochází k problémům, jelikož se pohybují v měkkém, blátivém terénu (Rau, 2004). U dnešních využívaných koní se však kopyta nasáklá vodou setkávají s terénem tvrdým, jako je asfalt či štěrk a může docházet k nadměrnému obroušení rohoviny (Rau, 2004). 3.1.3 Kopyta v zimním období V tomto období, kdy dochází u divokých koní k nedostatečnému příjmu potravy a energii musí koně šetřit pro udržení tělesné teploty, základních životních funkcí a pro pohyb za hledáním potravy, dochází k pomalému růstu kopytní rohoviny. To je plně vyhovující, jelikož v zimě se rohovina kopyt málo obrušuje vzhledem k neustálé sněhové pokrývce (Rau, 2004). U dnešních koní využívaných je proto potřeba dávat pozor na tvrdý terén, jelikož by mohlo dojít k rychlejšímu zbroušení kopyt než je růst rohoviny (Rau, 2004). 3.1.4 Kopyta na jaře Na jaře dochází ke zrychlení růstu rohoviny a to v některých případech dokonce tak, že ji koně nestačí dostatečně v terénu opotřebovávat. Kopyto získává ideální vlhkost, je pružné avšak ne nadměrně měkké (Rau, 2004).
Obr. 12. Rychlost růstu rohové stěny v průběhu roku (Soukup, 2011). 20
3.2 Jak na kvalitu rohoviny působí různé chemické sloučeniny Chemikálie, se kterými přichází koňská kopyta velmi často do styku, působí značně především na rohovinu patek. Nejméně působí na rohovinu stěny kopyta. Mezi tyto chemikálie můžeme zařadit zejména formalín, modrou skalici, močůvku a močovinu (Švehlová, 2006). Formalín neboli 2% vodný roztok formaldehydu může způsobit vznik mikroskopických prasklin. Jeho vazbou s molekulami bílkovin působí na rohovinu tak, že se stává tvrdší ale za to méně pružnou (Švehlová, 2006). Další chemikálií je modrá skalice. Jedná se o soli mědi, které vytvářejí sloučeniny s lipidy, což má za následek, že se rohovina stává propustnou pro vodu (Švehlová, 2006). Tekutá směs moči a trusu neboli tzv. močůvka má za následek rozpuštění mezibuněčné stmelovací substance kopyta což způsobí, že mezi zrohovatělými buňkami se vytváří prázdné prostory. Dále způsobuje vznik mikroskopických prasklin a dlouhodobé působení může dojít až do stádia rozpadu rohoviny (Švehlová, 2006). Močovinou dochází k narušení zrohovatělých buněk (Švehlová, 2006).
3.3 Vliv výživy na kvalitu kopyt V posledních letech se chovatelé zabývají čím dál tím více otázkou vlivu výživy na kvalitu a zdraví kopyt koní. Hlavním znakem zdraví a vyrovnané výživy jsou kvalitní tvrdá kopyta s rovnou kopytní stěnou bez kroužků. Jakákoliv změna ve zdravotním stavu zvířete ať již způsobena výživou či jinými vlivy se projeví právě na rohovině kopyta (Novák, 2010). Důležitým faktorem je obsah energie v krmné dávce. Nedostatečné množství energie v krmné dávce neumožňuje normální vývin kopyta. Rohovina kopyta sice roste ale její kvalita a tvrdost je snížena. Pokud zvýšíme nutriční hodnotu krmné dávky, bude se kopyto, společně s ostatními tkáněmi těla zlepšovat, tak jak se kůň bude dostávat z negativní energetické bilance (Novák, 2010).
21
Kopyto je tvořeno převážně z nerozpustného proteinu keratinu. Proto zanedbání potřebného množství proteinu v krmné dávce má negativní dopad na růst a kvalitu kopyta (Lečíková, 2005). Další důležitou látkou v krmné dávce jsou minerály. Zejména pak zinek je v oblasti kvality kůže, srsti a kopyt velmi důležitým prvkem. U ostatních prvků nebyl prokázán až tak významný vliv na kvalitu kopyt jako u zinku (Lečíková, 2005). Ze skupiny vitamínů má jako jediný vliv biotin, jehož denní spotřeba je 2 – 3 mg. Po podávání biotinu se zlepšuje tkáň kopyta a to po histologické stránce. Avšak účinky jsou velmi individuální. Dále je důležitý vyvážený příděl vitamínů řady B (Lečíková, 2005).
3.4 Změna kvality kopyt podkováním Podkova je nejčastěji používanou formou ochrany kopyt. Z převážné většiny slouží k ochranným účelům, kromě případů ortopedického podkování. Dopady podkování na zdravé kopyto: 1. Nedochází k přirozenému obrušování kopyta. 2. Bylo prokázáno, že podkovy vytváří chvění o frekvenci 800 Hz. Při této frekvenci dochází k poškozování živé tkáně. Při zkoumání lístkové rohoviny Rudolfem Zieroldem bylo zjištěno, že kopyta podkovaných koní měly nepravidelné lamely lístkové rohoviny a ty tím pádem nemohly produkovat tak pevné spojení s lístkovou rohovinou jako lamely zdravé (Strasser, 2004). 3. Dochází k menšímu tlumení nárazů a pohybu chodidla. K tlumení nárazů dochází především pomocí změny tvaru kopytního pouzdra. V případě podkování je ale kopyto fixované a kopytní pouzdro se nemůže roztahovat, tím pádem je síla náporu každého došlápnutí větší a místo aby byl náraz absorbován kopytem, prochází směrem nahoru do nohy. Tím může dojít k poškození kloubů a šlach (Strasser, 2004). 4. Dochází k omezení mechanismu kopyta. Mechanismus kopyta můžeme popsat jako elastické pohyby vznikající uvnitř rohového pouzdra během pohybu. Proto je důležité zvolit takovou formu podkování, která minimálně ovlivňuje kopytní
22
mechanismu, aby mohlo docházet k nerušené funkci kopyta a jeho přirozenému tvaru (Strasser, 2004). 5. Při růstu kopyta dochází nejen k růstu do délky, ale také ke zvětšování průměru kopyta. Pokud je ale kopyto nakováno brání podkova během růstu jeho rozšiřování. To může mít za následek tzv. těsné kopyto (Strasser, 2004). 6. Podkováky, které jsou při kování zatloukány do stěny kopytní způsobují její poškození. Při odstranění staré podkovy po 6 ti týdnech zůstanou v kopytu díry po hřebících a může dojít k zanesení různých bakterií, plísní apod. (Strasser, 2004).
3.5 Účinky vody Voda, která je velmi důležitou součásti rohoviny kopyt ovlivňuje také její kvalitu. Voda se dostává do buněk rohoviny z krve a lymfy. Vlastností rohoviny je také přijímat vodu z okolního prostředí ale také ji do okolního prostředí vydávat a to formou odpařováním. Pomocí tuků nacházejících se v buňkách je rohovina schopná regulovat svoji vlhkost. Téma vlivu vnějšího prostředí v průběhu roku bylo probráno již v kapitole Změna kvality kopyt koní v průběhu čtyř ročních období. Výzkumy prokázaly, že vnější vrstva kvalitní kopytní stěny je pro vodu skoro nepropustná. Vnitřní vrstva je propustnější a rohovina chodidla a střelky je také mírně propustná. U kopyt nekvalitních je ale rohovina kopyt mnohem více propustná (Stachová, 2010).
3.6 Vliv ustájení Z hlediska působení způsobu ustájení na kvalitu kopyt, je důležitý zejména faktor podkladu ve stáji a držení těla koně (Strasser, 2007). Nejméně vhodným podkladem je sláma, která je ovšem nejčastěji používána. Výkaly a moč se v teple stáje rozkládají a jejich produktem je čpavek. Tento plyn, který je lehčí než vzduch, stoupá z podestýlky směrem nahoru. Při styku s vlhkostí se čpavek rozpouští a vzniká čpavková voda, která má pH kolem 9 – 10. Takto silná kapalina usmrcuje bílkoviny rohovina kopyta. Dochází k měknutí rohoviny a ta se stává velmi citlivou k různým deformacím (Strasser, 2007).
23
Dalším faktorem působícím při ustájení je držení těla. Vzhledem k tomu, že je hlava držena v nepřirozené poloze a to při přijímání potravy ze žlabu a také při pozorování okolí přes stěny boxů, není tělesná váha koně přenášena na kopyto ve fyziologickém držení těla (Strasser, 2007).
3.7 Vliv plemene Kopyto se strmými bočními stěnami na obrázku číslo 12 vlevo je typické pro arabské koně. Kopyto na obrázku číslo 12 vpravo je obvyklé u koní těžkého typu. Obě kopyta jsou užší u korunky než u chodidlového okraje, tzn., mají rozbíhavý tvar (Strasser, 2004).
Obr. 13. Vlevo kopyto typické pro arabského koně, vpravo kopyto typické pro koně těžkého typu (Strasser, 2004).
24
4 KOPYTNÍ MECHANISMUS Kopytní mechanismus můžeme popsat jako různé elastické pohyby vznikající uvnitř rohového pouzdra při zatížení a odlehčení končetiny. Síly, které vznikají při nárazu kopyta na zem, způsobují jeho roztahování (Vinčálek, 2001).
Obr. 14. Kopytní mechanismu ve fázi zdvihu kopyta (Vostatková, 2010).
Obr. 15. Kopytní mechanismu ve fázi dopadu kopyta na zem (Vostatková, 2010).
25
Působením hmotnosti zvířete na končetinu, se jedna část tlaku přenáší na spěnkovou, korunkovou a kopytní kost a přes její přední plochu se převádí pomocí závěsného aparátu na stěnu rohového pouzdra. Druhá část tlaku tlačí přes sezamské kosti na šlachu hlubokého ohybače prstu a způsobuje tak tah na chodidlovou plochu kopytní kosti. Pomocí těchto dvou částí tlaku dochází k pohybu končetiny. Silou působící na kopytní kost a rohovou stěnu kopyta přes jeho hrot vzniká tažné napětí šlachy hlubokého ohybače prstu, které zajistí silný tah prstu směrem dozadu. Tím je způsobeno zúžení korunkového okraje přední poloviny kopyta (Vinčálek, 2001). Další silou působící na kopyto je tlak působící od země. Kopyto je tím pádem vystaveno jak tlaku přenášenému z horní části končetiny tak tlaku působícímu od země. To se promítá na nosném okraji, rohovém chodidle, rozpěrkách a střelu. Měkké tkáně, které jsou obklopeny rohovým pouzdrem, jsou stlačovány z obou stran. Tím dochází ke složitým elastickým pohybům a změnám tvaru rohového pouzdra. Této skutečnosti si můžeme povšimnout na nosné ploše podkovy, kde se vyskytují výrazné stopy, způsobené opakujícími se pohyby stěny kopyta (Vinčálek, 2001). Kopytní mechanismus se skládá z různých pohybových fází jednotlivých částí kopyta. V první fázi při zátěží dochází ke zúžení přední stěny v korunkové oblasti a dochází k mírnému poklesu do středu chodidla. V místě nosného okraje nedochází k žádným pohybům. Toho je vhodné využít pro stabilní připevnění podkovy (Vinčálek, 2001). Při druhé fázi v oblasti spojnice nejširší části kopyta s korunkovým okrajem nedochází k žádným změnám tvaru (Vinčálek, 2001). Ve třetí fázi se úsek patek a spodního okraje stěny rozšiřují, měkké patky klesají a střel se přibližuje k zemi (Vinčálek, 2001). Při zvednutá kopyta se všechny jeho části vrátí do původního stavu. Hlavním významem těchto pochodů je tlumící efekt, který zajišťuje jak rohové pouzdro, tak i měkké struktury uzavřené v něm, kosti, klouby, šlachy, vazy a svaly celé končetiny. Tím pádem je chod koně pružný a svižný. Díky kopytnímu mechanismu dochází také k prokrvení kopytní škáry. Při nedostatečném pohybu tak dochází ke snížení místního krevního zásobení. Poté dochází ke sníženému růstu kopyta a zužování 26
rohového pouzdra, což se projevuje na vzhledu kopyta výskytem cirkulárních kroužků a rýh (Vinčálek, 2001). Mezi faktory ovlivňující intenzitu kopytního mechanismu patří: - tvrdost povrchu působícího na kopyta. Čím je povrch tvrdší, tím dochází ke větším změnám tvaru kopyta. Pokud je povrch měkčí, kopytní pouzdro méně mění svůj tvar, protože nárazy jsou tlumeny měkkým povrchem. - tvar kopyta. U kopyt plochých dochází ke větší změně tvaru. U kopyt úzkých dochází k nepatrné změně tvaru. Kopyta, která jsou úzká v patkách se v oblasti patek při styku se zemí zúží. - tvrdost rohoviny kopyta. Rohovina tvrdá mění svůj tvar při zatížení jen omezeně, zatímco rohovina měkká reaguje velmi rychle. - hmotnost koně a jezdce. Při vyšší hmotnosti se zvyšuje aktivita změny tvaru kopyta. - sklon povrchu. Při pohybu do stoupajícího terénu dochází k většímu rozšíření na kopytech pánevních končetin, naopak při pohybu z kopce dolů dochází k rozšíření kopyt končetin hrudních. - pravidelnost kopyta. U pravidelných kopyt dochází k došlapování na celou jejich plochu. U nepravidelných kopyt dochází k jinému způsobu došlapování a tím pádem se mění i průběh změny tvaru kopytního pouzdra. - ochrana kopyta (Rau, 2004).
27
5 VYVÁŽENÉ KOPYTO U vyváženého kopyta by měly být splněny následující body: 1. Osa kopyta při pohledu z boku odpovídá ose spěnky, jak je znázorněno na obrázku číslo 16. Prst není zalomený a u předních končetin svírá úhel 45 – 50 stupňů se zemí. U zadních kopyt je tento úhel 50 – 55 stupňů. K optimálnímu odpružení končetiny při nárazu je nezbytná pouze nezalomená osa celého prstu v určitém úhlu. Pokud je spěnka příliš strmá dochází k tvrdým nárazům kopyta a dochází k zánětům a artrózám dolních kloubů. Pokud je ale spěnka příliš strmá, dochází pro změnu k nadměrnému zatížení závěsného aparátu (Švehlová, 2010).
Obr. 16. Osa prstu při pohledu z boku (O´Brien 2007). 2. Při pohledu z boku by plocha přední stěny kopyta měla být rovná a rovnoběžná s osou prstu. Při tomto stavu dochází k optimálním podmínkám pro pevné spojení kopytní kosti se stěnou kopyta (Švehlová, 2010). 3. Je důležité, aby při pohledu z boku byla stěna patek rovnoběžná s přední stěnou kopyta. Tolerována je odchylka přibližně o 10 stupňů (Švehlová, 2010). 4. Boční pohled nám musí nabízet pohled na korunku rovnoměrně a plynule se svažující k patkám, bez utváření jakýchkoliv obloučků (Švehlová, 2010).
28
5. Při pohledu zepředu by se měla pravá i levá strana kopyta svažovat k zemi ve stejném úhlu. Pokud kopyto není takto symetrické, dochází k většímu zatížení jedné ze stran (Švehlová, 2010). 6. Při pohledu zezadu by měly být obě patky stejně vysoké, střel by se měl dotýkat země a rýha mezi patkami by měla tvořit široký, plochý žlábek. Pokud je rýha mezi patkami příliš hluboká, značí těsnost patek a nefunkčnost kopytního mechanismu (Švehlová, 2010).
Obr. 17. Pohled zezadu na vyvážené kopyto (O´Brien, 2007). 7. Kopyto by při pohledu zespodu mělo být souměrné a střelová rýha by ho měla rozdělovat na dvě stejné poloviny (Švehlová, 2010). 8. Hrot střelu by měl zasahovat minimálně do 2/3 délky kopyta (Švehlová, 2010). 9. Chodidlo je rovnoměrně klenuté (Švehlová, 2010).
29
6 ZDRAVÉ KOPYTO Je důležité, aby jakékoliv kopyto, ať již pravidelné či nepravidelné mělo znaky zdravého kopyta. Mezi tyto znaky můžeme zařadit rohovou stěnu, která by měla být po celé ploše hladká, lesklá, pružná. Neměly by na ni být jakékoliv známky prstenců, rozštěpů, doupat a štěrbin. Korunkový okraj by měl být dobře spojen s kůží, bez viditelných jizev a dalších poškození. Nosný okraj kopyta by měl být pevný, celistvý a přiměřeně ostrý. Patkové hrany by měly být od sebe vzdáleny jednu pětinu obvodu nosného okraje, obě patky by měly být stejně vysoké. Chodidlo je mírně vyklenuté směrem dovnitř. Nedochází ke drolení bílé čáry, není viditelné jakékoliv její poškození. Důležitá je celistvost rohového střelu, jeho přiměřená tuhost a pružnost (Dušek, 2007).
30
7 VADY KOPYT 7.1 Sbíhavé kopyto Sbíhavé kopyto je následkem sbíhavého postoje. Vnitřní stěna kopyta je delší a šikmější, vnitřní stěna je kratší a sráznější. Při dopadu na zem je zatěžována vnější strana. Pokud nedochází k vyrovnání postoje podkovou, dojde na vnější polovině kopyta k otlakům, rozštěpům v rohové stěně a k posunu vnější paty nahoru a zúžení vnější poloviny kopyta (Hanák, 2007). Stěna rohového pouzdra tvoří se zemí úhel menší než 80 stupňů na vnitřní polovině kopyta v jeho nejširší části. Na vnější polovině kopyto je tento úhel větší než 80 stupňů (Kysilka, 2008).
Obr. 18. Porovnání pravidelného a sbíhavého postoje (Dušek, 2007).
Obr. 19. Sbíhavé kopyto (Ambrož a kol., 1958).
31
7.2 Rozbíhavé kopyto Rozbíhavé kopyto je následkem rozbíhavého postoje. Vnější stěna kopyta je šikmější a delší, vnitřní stěna je kratší a sráznější. Při styku se zemí je více zatěžována vnitřní stěna kopyta. Pokud nedojde ke stejnoměrné zátěži kopyta pomocí podkovy, vznikají na vnitřní straně otlaky kopytní škáry (kuří oka), rozštěpy v rohové stěně, dochází k posunu vnitřní patky nahoru a zúžení vnitřní poloviny kopyta (Hanák, 2007). Na vnitřní straně kopyta je úhel se zemí větší než 80 stupňů, na vnější polovině kopyta je tomu naopak (Kysilka 2008, 9).
Obr. 20. Porovnání pravidelného a rozbíhavého postoje (Dušek, 2007).
7.3 Ostroúhlé kopyto Přední stěna kopyta je dlouhá, skloněná v úhlu menším než 45 stupňů, patky jsou nízké. K této vadě může dojít především při přílišném zkracování patek. Větší zátěž působící na patky způsobuje otlaky v zadní části kopyta. Dále může dojít k přetížení závěsného aparátu spěnky a šlach ohybačů (Hanák, 2007).
Obr. 21. Ostroúhlé kopyto (Ambrož a kol., 1958).
32
7.4 Široké kopyto U tohoto kopyta dochází ke značnému rozšíření v chodidlovém okraji. Příčinou jsou vlhké a měkké pastviny. Na tvrdém podkladu dochází k častým otlakům (Hanák, 2007). Kopyto je nižší, chodidlo ploché a rohový střel velmi vyvinutý. Stěna kopyta je v jeho největší šířce šikmější (Kysilka 2008, 9).
7.5 Tupoúhlé kopyto Přední stěna kopyta je krátká a strmá, skloněná v úhlu větším než 55 stupňů k zemi. Příčinou je strmý postoj a strmá spěnka (Hanák, 2007). Hrany patek a nártní část rohové stěny jsou rovnoběžné, ale jsou viditelně vyšší než u kopyta pravidelného. Střel kopyta bývá zakrnělý, jelikož není ve styku se zemí. Kopyto je nejvíce zatíženo v jeho předním okraji (Kysilka, 2008).
Obr. 22. (Ambrož a kol., 1958).
7.6 Překlubní kopyto Jedná se o deformované kopyto. Přední stěna kopyta je prohnutá, téměř svislá, s nápadně vysokými patkami. Kopyto má válcovitý tvar (Dušek, 2007).
7.7 Doupě Doupě můžeme popsat jako štěrbinu nacházející se v rohovém pouzdře, probíhající napříč rohovými rourkami (Jurný, Král, 1958). Příčinu lze najít v poranění rohové stěny například ozubem druhé končetiny. Dále může ke vzniku doupěte dojít při přechodném zastavení produkce rohoviny po poranění škáry korunky (Jurný, Král, 1958).
33
Obvykle nedochází ke kulhání a při růstu rohoviny dochází k posunu k chodidlovému okraji, až dojde k vymizení tohoto problému. Pouze v případě obnažení kopytní škáry může dojít ke komplikacím ve formě hnisavého zánětu škáry kopytní (Jurný, Král, 1958).
7.8 Volná stěna Volnou stěnou nazýváme stav, při kterém nedochází ke spojení lístků rohové stěny s lístky stěnové škáry a mezi škárou a stěnou se nachází volný prostor. Stěnová škára je pokryta slabou vrstvou amorfní rohoviny, která může být v některých případech mazlavá a zapáchající, což může připomínat rakovinu kopyt (Jurný, Král, 1958). Častý výskyt volné stěny je v přední části kopyt zchvácených a u kopyt zasažených rakovinou stěnové škáry. Volné stěny si ve většině případů všimneme až po sejmutí podkovy, kdy je viditelná štěrbina mezi bílou čárou a chodidlovým okrajem stěny (Jurný, Král, 1958).
7.9 Kopyto ploché Jedná se o kopyto nízké, ostroúhlé a široké. Má ploché slabé chodidlo s širokou střelkou a nízkými patkami, které bývají v některých případech podsunuté. Rohovina kopyta bývá křehká a lámavá, na nosném okraji kopyta vznikají velmi často rozštěpy. Tlak, který působí na nízké patky způsobuje velmi často otlaky na chodidle v jeho zadní části. Dále může ploché kopyto způsobit kostnatění chrupavek kopyta. Příčinou kopyta plochého je převážně dědičnost, avšak může být také způsobeno odchovem na vlhkých pastvinách (Hanák, 2007).
Obr. 23. Průřez rohovým pouzdrem kopyta zdravého a plochého (Jurný, Král, 1958).
7.10 Kopyto plné Této vadě nejčastěji předchází kopyto ploché, které bylo špatně podkováno. Hlavní příčinou jsou podkovy miskovitě prokované na horní ploše. Tyto podkovy nepodpírají
34
ploché chodidlo a nezabraňují jeho proklesávání , ale vytlačují vnější okraj kopyta ven a vylamují rohovinu (Hanák, 2007).
Obr. 24. Průřez rohovým pouzdrem kopyta plného (Jurný, Král, 1958).
7.11 Rozštěp U rozštěpu dochází k porušení celistvosti rohové stěny kopyta ve svislém směru. Při povrchovém rozštěpu, který nebývá nebezpečný, dochází k postižení povrchové vrstvy rohového pouzdra. Hluboký pronikající rozštěp postihuje rohovinu až na škáru kopytní. Provází ho kulhání a zánět škáry. Rozštěp korunkový bývá nejhorší formou, příznivější je již rozštěp v průběhu rohového pouzdra, jelikož odrůstá k nosnému okraji. Jako půlící rozštěp se označuje rozštěp probíhající středem přední stěny (Dušek 2007).
35
Obr. 25, 26, 27. Rozštěp (O´Brien, 2007). Příčinou rozštěpů mohou být kopyta přerostlá, špatně vybalancované kopyto, které zvyšuje tlak v jednom místě kopyta, poranění v místě korunky, které ovlivňuje tvorbu rohoviny, nekvalitní rohovina, velmi vlhké nebo naopak suché prostředí, dlouhé časové období mezi strouháním kopyt (O´Brien, 2007). Vodorovný rozštěp může být způsobený přerušeným růstem kopyta a to například v místě kde se provalil absces. Mezi další příčiny může patřit špatná kovářská péče. Vinou dlouhých patek vznikají svislé rozštěpy, podkováním příliš krátkou podkovou vznikají vodorovné rozštěpy na patkách, špatné přichycení podkováků může způsobit praskliny ve stěně (O´Brien, 2007).
7.12 Volný chodidlový okraj Při tomto stavu doje k vydrolení bílé čáry a mezi rohovou stěnou a rohovým chodidlem nastane uvolnění. Příčinou jsou převážně široká, plochá a zchvácená kopyta a kopyta se špatnou kvalitou rohoviny. U zdravých kopyt může přispět ke vzniku volného chodidlového okraje například přílišné vysušení kopyta v letním období, chemické látky a moč (Jurný, Král, 1958).
7.13 Vylámaný nosný okraj Příčinou tohoto stavu bývá špatná kvalita rohoviny, kopyta plná a zchvácená, příliš časté obnovování podkování a násilné stržení podkovy. Tento defekt se vyskytuje především na chodidlovém okraji (Jurný, Král 1958). 36
7.14 Těsné kopyto – v patkách, v korunce, v chodidlovém okraji Je velmi častým problémem domácích koní. U většiny dlouhodobě kovaných koní se vyskytuje určitý stupeň těsného kopyta, avšak tento problém můžeme nalézt také u koní, kteří nikdy podkováni nebyli (Strasser, 2007). Těsné kopyto bychom mohli popsat jako takové, u kterého se jeho tvar změnil tak, že se kopyto již nerozšiřuje, dokonce se může při zatížení zužovat. Při tomto stavu dochází k tísnění krevních cév, nervů kosti, šlach, vazů a chrupavek v kopytě. Na škáru kopytní působí neustálý tlak a nemůže dojít k řádnému naplnění krví (Strasser, 2007).
Obr. 28. Těsné kopyto (Švehlová 2010). Pro správnou diagnostiku těsného kopyta je důležité rozlišovat mezi jeho různými formami jako je kopyto těsné v patkách, v chodidle a v korunce. Jakékoliv vlivy, které brání řádnému plnění kopytního mechanismu, přispívají ke vzniku těsného kopyta (Strasser, 2007).
37
Některé z faktorů způsobující těsné kopyto byly již popsány v kapitole Faktory ovlivňující kvalitu kopyt. Mezi další vlivy patří: 1. Odchov hříbat s tvrdými kopyty na měkké půdě. Plemena s tvrdými kopyty jako je Arabský kůň, Quarterhorse a osli potřebují k řádnému vývinu kopyt tvrdou půdu. Odchov na měkké půdě způsobuje těsná a strmá kopyta (Strasser, 2007). 2. Nedostatek pohybu Pokud se kůň nepohybuje ať již v důsledku uvázání či zavření v boxu, mechanismu správně nepracuje. Tím vznikají těsná kopyta a to v jakémkoliv věku (Strasser, 2007). 3. Zanedbání péče o kopyta Pokud nejsou kopyta upravovaná odpovídajícím způsobem a dostatečně často, narostou patky a rozpěrky příliš dlouhé, což způsobuje bolest a nedochází k dostatečnému mechanismu kopyta (Strasser, 2007). Důležité je abychom si uvědomili, co těsné kopyto způsobuje a k němu přispívá. Tyto faktory by měly být nejen odstraněny, aby došlo k vyléčení takto postiženého kopyta, ale především bychom se měli snažit jim předcházet (Strasser, 2007). Mezi důsledky, které těsné kopyto způsobuje, můžeme zařadit omezený krevní oběh. To způsobuje blokovaný mechanismus kopyta. Dále způsobuje sníženou tvorbu rohoviny, bolest v patkách, která vede k chronické bolesti svalů (Strasser, 2007).
38
8 PREVENCE Prevence vad a onemocnění kopyt spočívá zejména v dodržování požadované péče o kopyta. Do této požadované péče můžeme zahrnout denní kontrolu stavu kopyt, která spočívá v důsledném vyčištění kopyta a následné prohlídce, abychom zjistili, zda se v kopytě nevyskytují praskliny, vražené kamínky a jiné cizí předměty a pokud je kůň okovaný kontrolujeme stav a držení podkovy (Stachová, 2010). Jako další důležité preventivní opatření je třeba uvést volbu vhodných podkov podle druhu pracovního vytížení, pravidelnou korekturu kopyt člověkem k tomu způsobilým a v případě nepravidelného postoje končetin nebo jakékoliv jiné vady s kopyty spojenými volbu správného ortopedického podkování (Stachová, 2010). V letních měsících by měla být na straně chovatele zvýšená pozornost především v oblasti udržení optimální vlhkosti kopyt z důvodu udržení správné funkce kopytního pouzdra, které by mělo být pevné, ale zároveň pružné (Stachová, 2010).
39
9 ZÁVĚR Dnešní doba nabízí velké množství možností týkajících se způsobu chovu, péče o zdraví koně a sportovních aktivit týkajících se jezdectví. Z toho důvodu je třeba rozšířit i péči o kopyta a končetiny vůbec. Divocí koně v přirozených podmínkách nepotřebují během svého života žádnou péči, úprava kopyt je proces, který po celý život probíhá přirozeně. Ovšem kopyta koní domácích, kterým se nedostává přirozených podmínek, musí být velmi pečlivě ošetřována. Pokud nedochází k pravidelné péči ve formě korektury kopyt, výměny podkov, dostatku pohybu nebo je naopak kůň nucen k pohybu po nevhodném terénu, může dojít jak ke změně kvalitativní, tak i ke změně tvarové. Tyto následky mohou dojít do takového stádia, kdy se mění úhly končetin a to má poté dopad i na samotné kopyto. Majitelé by si měli uvědomit, že lepší variantou než utrácet své finance za záchranu zdraví svého koně je předcházet těmto stavům a to formou jednoduché prevence, kterou zvládne každý majitel, který má alespoň jistou míru zodpovědnosti.
40
10 POUŽITÁ LITERATURA ČERNÝ Hugo, Veterinární anatomie pro studium v praxi. Brno: Noviko, 2002. 528 stran. ISBN 80-86542-05-X. DUŠEK Jaroslav a kol., Chov koní. Vyd. 2. Praha: Brázda, 2007. 202 stran. ISBN 80209-0352-6. MARVAN František a kol., Morfologie hospodářských zvířat. Česká zemědělská univerzita v Praze. Praha: Brázda, 1992. 303 stran. ISBN 979-08-213-1658-4. NAJBRT Radim a kol., Veterinární anatomie 1. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1980. 520 stran. RAU Gisela a RAU Burkhard. Jak chránit kopyta koní. Praha: Brázda, 2004. 203 stran. ISBN 80-209-0326-7. STRASSER Hiltrud. Celostní ošetřování kopyt koní. Praha: Růže, 2007. 112 stran. ISBN 978-80-86975-18-4. STRASSER Hiltrud. Život se zdravými kopyty: klíče k optimálnímu zdraví koně, rehabilitaci poruch pohybového aparátu a vysoce výkonnému bosému koni. 3. vyd. České Budějovice: Růže, 2004. 159 stran. ISBN 80-903485-0-5. ENDE Helmut a ISENBUGEL Ewald. Péče o zdraví koně. Praha: Brázda, 2006. 279 stran. ISBN 80-209-0340-2. O´BRIEN Kieran. Zdraví koně: základní péče. Praha: Metafora, 2009. 160 stran. ISBN 978-80-7359-184-7. HANÁK. Základy diagnostiky u koní z aspektu sportovní veterinární medicíny. Plzeň: Medicus Veterinarius, 2007. 251 stran. AMBROŽ a kol., Speciální zootechnika, díl druhý chov koní. Praha: Statní zemědělské nakladatelství, 1958. 1009 stran. JURNÝ a KRÁL, Speciální veterinární chirurgie. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1958. 722 stran.
41
HIGGINSOVÁ a MARTINOVÁ, Koně a jejich pohyb. Praha: Metafora, 2009. 153 stran. ISBN 978–80–7359–217-2. KYSILKA Karel, 2008. Podkovářský kurz pro chovatele a majitele koní. Databáze online [cit. 2011-03-25]. Dostupné na: http://www.casopisjamamkone.cz/casopis/archiv /47/clanek/819/ NOVÁK Jan, 2010. Vliv výživy na kvalitu kopyt. Databáze online [cit. 2011-03-13]. Dostupné na: http://www.fitmin.cz/data/katalogy/Podzim2010/files/podzim2010.pdf SOUKUP Petr, 2011. Anatomie konce končetiny koně– kosti, klouby, šlachy, škáry, vnitřní
stavba
kopyta.
Databáze
online
[cit.
2011-04-10].
Dostupné
na:
http://kopyta.com/kopyta/anatomie.html VINČÁLEK Jindřich, 2001. Z kovárny: Mechanismus kopyta. Databáze online [cit. 2011-04-10]. Dostupné na: http://www.jezdectvi.cz/upload/jezdectvi/prilohy/01072627.pdf STACHOVÁ Dominika, 2010. Jak nakrmit kopyta. Databáze online [cit. 2011-04-11]. Dostupné na: http://www.ifauna.cz/clanek/kone/bez-kopyt-neni-kone-2-cast/1912/ ŠVEHLOVÁ Dominika, 2010. Bez kopyt není koně část 2.: Jak poznáte korektní, zdravé a funkční kopyto. Databáze online [cit. 2011-04-11]. Dostupné na: http://www.ifauna.cz/clanek/kone/bez-kopyt-neni-kone-cast-2-jak-poznate-korektnizdrave-a-funkcni-kopyto/5722/ ŠVEHLOVÁ Dominika, 2003. Stručný pohled do anatomie kopytního pouzdra. Databáze online [cit. 2011-04-13]. Dostupné na: http://www.equichannel.cz/strucnypohled-do-anatomie-kopytniho-pouzdra ŠVEHLOVÁ Dominika, 2006. Nepropustnost rohoviny a chemické vlivy na ni působící. Databáze
online
[cit.
2011-04-13].
Dostupné
na:
http://www.equichannel.cz/
nepropustnost-rohoviny-a-chemicke-vlivy-na-ni-pusobici LEČÍKOVÁ Silvie, 2005. Výživa koně a kopyto- jak to spolu souvisí. Databáze online [cit. 2011-04-15]. Dostupné na: http://jezdectvi.cz/
42
VOSTATKOVÁ Alena, 2010. Zdravý střel – zdravé kopyto. Databáze online [cit. 201104-15]. Dostupné na: http://www.equichannel.cz/zdravy-strel-zdrave-kopyto ŠVEHLOVÁ Dominika, 2010. Nemoci koní: Podotrochlóza. Databáze online [cit. 2011-04-20]. Dostupné na: http://www.dominika-svehlova.cz/nemoci18.asp
43
11 SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1. Kostra kopyta (Strasser 2007). Obrázek 2. Tvar kopytní kosti (Strasser, 2007). Obrázek 3. Kost střelková (O´Brien, 2007). Obrázek 4. Podélný průřez kopytem (Dušek, 2007). Obrázek 5. Inervace kopytní škáry (Strasser, 2007). Obrázek 6. Kopytní rohové pouzdro (Strasser, 2007). Obrázek 7. Složení kopytní stěny (Strasser, 2007). Obrázek 8. Rohový střel kopyta (Strasser, 2007). Obrázek 9. Vazivový střel (Soukup, 2010). Obrázek 10. Šlachy hrudní končetiny (Higginsová, 2009). Obrázek 11. Šlachy hrudní končetiny (Ende, 2005). Obrázek 12. Rychlost růstu rohové stěny v průběhu roku (Soukup, 2011). Obrázek 13. Vlevo kopyto typické pro arabského koně, vpravo kopyto typické pro koně těžkého typu (Strasser, 2004). Obrázek 14. Kopytní mechanismu ve fázi zdvihu kopyta (Vostatková, 2010). Obrázek 15. Kopytní mechanismu ve fázi dopadu kopyta na zem (Vostatková, 2010). Obrázek 16. Osa prstu při pohledu z boku (O´Brien 2007). Obrázek 17. Pohled zezadu na vyvážené kopyto (O´Brien, 2007). Obrázek 18. Porovnání pravidelného a sbíhavého postoje (Dušek, 2007). Obrázek 19. Sbíhavé kopyto (Ambrož a kol., 1958). Obrázek 20. Porovnání pravidelného a rozbíhavého postoje (Dušek, 2007). Obrázek 21. Ostroúhlé kopyto (Ambrož a kol., 1958). 44
Obrázek 22. (Ambrož a kol., 1958). Obrázek 23. Průřez rohovým pouzdrem kopyta zdravého a plochého (Jurný, Král, 1958). Obrázek 24. Průřez rohovým pouzdrem kopyta plného (Jurný, Král, 1958). Obrázek 25. Rozštěp (O´Brien, 2007). Obrázek 26. Rozštěp (O´Brien, 2007). Obrázek 27. Rozštěp (O´Brien, 2007). Obrázek 28. Těsné kopyto (Švehlová 2010).
45
