Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat _____________________________________________________
Říjové chování a ovulace kočky domácí Bakalářská práce
Vedoucí práce: doc. Ing. Petr Řezáč, CSc.
Vypracovala: Kateřina Sojková
Brno 2013
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Říjové chování a ovulace kočky domácí vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
Dne: ................................................... Podpis: ...............................................
PODĚKOVÁNÍ Ráda bych především poděkovala vedoucímu své Bakalářské práce doc. Ing. Petru Řezáčovi CSc. za vedení mé práce, za jeho odborné rady a připomínky. Dále bych ráda poděkovala za poskytnutí cenných rad a pomoci.
ABSTRAKT Bakalářská práce je zaměřena na shrnutí poznatků o říjovém chování a vývoji ovariálních folikulů koček. Kočka je sezónně polyestrická a má provokovanou ovulaci. Ovulaci u kočky spouští páření. Ovulace může být také vyvolána vizuálními a pachovými podněty. Říje je charakterizována ochotou k páření a trvá v průměru 7 dnů. Příznaky říje jsou přešlapování nohama, hlasové projevy, válení se a lordóza. Vývoj folikulů pozitivně koreluje s vlnou estradiolu během říje. V případě, že byla u kočky stimulována ovulace, následuje po říji diestrus. U gravidní kočky trvá diestrus 60 dnů a u pseudogravidní 40 dnů. Hlubší pochopení reprodukčních procesů je nezbytné pro chovatele koček. Klíčová slova: Kočka, říje, ovulace.
ABSTRACT
The bachelor thesis is focused on the knowledge on estrous behavior and the development of ovarian follicles in cats. The cat is seasonally polyestrous and an induced ovulator. Queens ovulate in response to copulation; however, they can be triggered to ovulate based on visual or pheromonal cues. Estrus is characterized as behavioral receptivity to mating, lasting an average of 7 days. Physical behavior associated with estrus includes treading, vocalization, rolling and lordosis. There is a positive correlation between peak follicular activity and peak estradiol secretion during estrus. Diestrus is the luteal phase that follows estrus in the queen that has been stimulated to ovulate and lasts about 60 days in the pregnant queen and 40 days in the pseudopregnant cat. Increased understanding of feline reproduction is important for cat breeders.
Keywords: Cat, estrus, ovulation.
OBSAH OBSAH ............................................................................................................................................................. 5 1.
ÚVOD...................................................................................................................................................... 6
2.
CÍL PRÁCE............................................................................................................................................ 9
3.
LITERÁRNÍ PŘEHLED..................................................................................................................... 10 3.1.
REPRODUKČNÍ CYKLUS ........................................................................................................... 10
3.1.1. 3.1.1.1. 3.1.1.2. 3.1.1.3. 3.1.2. 3.1.3. 3.1.4. 3.1.5. 3.1.6.
Typy folikulárních buněk a klasifikace folikulů ....................................................................... 12 Primordální folikul ............................................................................................................. 12 Sekundární folikuly ............................................................................................................. 13 Antrální folikuly .................................................................................................................. 13 Role intraovariálních faktorů ve folikulogenezi ...................................................................... 13 Folikulární anomálie a patologie ............................................................................................ 14 Monitorovaný růst folikulů u samic koček během estru ........................................................... 16 Folikulární růst ........................................................................................................................ 16 Ovulace .................................................................................................................................... 17
3.2. ULTRASONOGRAFIE ........................................................................................................... 17 3.3.
OVARIÁLNÍ KONTROLA PRO ASISTOVANOU REPRODUKCI KOČKY........................ 18
3.3.1. AI a IVF u koček ...................................................................................................................... 18 3.3.2. Inseminace ............................................................................................................................... 19 3.3.4. Endokrinní prostředí ve vztahu k úspěšnosti oplození in vitro ................................................ 20 3.3.4.1. Provokovaná versus spontánní ovulace .............................................................................. 20 4.
ZÁVĚR ................................................................................................................................................. 21
5.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ................................................................................................ 22
5
1. ÚVOD Podobně jako některá domácí zvířata si kočka zvolila život v blízkosti lidí, protože to vyhovovalo jejím zájmům. Jak předkové kočky pronikali do lidských osad, měnil se jejich vzhled i chování a stali se tak nejúspěšnějším druhem z celé kočičí rodiny – kočkou domácí. Ačkoliv historie kočky je nejlépe doložena ve starověkém Egyptě, nebyl to patrně její první domov. Kočičí zuby se našly v Jerichu v Izraeli, ve vrstvách z doby devět tisíc let př. n. l. Sumerové znali domácí kočky a měli i pověru o černé kočce. Na Kypru nikdy nežily divoké kočky, ale našly se tam pozůstatky koček z šestého tisíceletí př. n. l., takže zřejmě už tehdy byly kočky na tomto středozemském ostrově chovány jako mazlíčci. Nejstarší zbytky z Egypta prozrazují vztahy mezi kočkami a lidmi už před rokem 4000 př. n. l. V hrobě v nalezišti Mostagedda ve středním Egyptě byl pohřben muž s gazelou a malou kočkou. Egyptologové jsou přesvědčeni, že gazela představovala potravu pro jeho posmrtný život a kočka byla jeho mazlíčkem. První trvalá lidská sídla v Egyptě ležela na úrodné nivě řeky Nilu už v pátém tisiciletí př. n. l., ne-li ještě dříve. Sýpky a skladiště zemědělců nabízely hlodavcům bezpečná stanoviště a dostatek potravy, stejně jako úkryt a bezpečí před velkými dravci. Jedině kočka byla schopna a ochotna se s nima vypořádat. V této oblasti žily dva druhy malých koček, kočka plavá (Felis silvestris lybica) a kočka bažinná (Felis chatus). Méně bázlivá kočka plavá začala rychleji pronikat do nového prostředí při hledání potravy. Drobná genetická mutace patrně vývoje hormonálního ovládání emocí, poskytla kočce jedinečnou příležitost k přežití: schopnost žít a rozmnožovat se v lidských sídlech. Tlak prostředí způsobil, že kočka divoká prošla nezbytnými změnami povahy. Vyrovnanost se stala předností, jen nejklidnější a nejméně bázlivé kočky mohly přežívat v těsné blízkosti tolika lidí a zvířat. Objevily se také fyzické změny. Ochranné zbarvení nebylo již zapotřebí, takže barevné a kresbové mutace, které v přírodě nepřežily, se u usedlých koček uchovávaly a dědily. Trávicí systém se změnil následkem mnohem pestřejší diety – střevo kočky domácí je delší než střevo kočky divoké. Mozek se zmenšil asi o 30 procent, protože kočka není již tolik závislá na bystrosti svých smyslů jako divoký druh. Kočky byly velmi oceňovány jako pronásledovatelé škůdců zásob, ale sloužily také k jiným účelům. Krysy a myši škodily zásobám, ale jedovatí hadi byli smrtelně nebezpeční lidem. Proto byly i divoké kočky snášeny nebo dokonce vítány v okolí sídel, neboť 6
ochotně lovily stejně kobry a zmije jako hlodavce. I obliba kočky domácí stále stoupala právě pro tuto dvojí ochrannou úlohu. Přijetí zdomácnělé kočky do egyptské společnosti se završilo kolem roku 2000 př. n. l.. Staří Egypťané si koček velmi vážili a měli pro ně a jejich chování hluboké porozumění. Časem se kočka stala významným náboženským symbolem a předmětem pověr, takže se její obraz objevoval na mnoha rozmanitých předmětech. Domácí kočka se brzy stala vývozním zbožím. Zprvu to byly jen pověsti a obrazy domácích koček, které se šířily kolem Středozemního moře, ale brzy následovaly i kočky samotné. Cena koček byla nemalá i v dobách římské říše. Ve středověké Evropě jsou zmínky o kočkách řídké, teprve až v 10. století se kočka stává cennou vzácností. Přibližně v této době se kočka dostává i do Ruska. V Evropě, těsně před epidemií „černé smrti“ (ve 2. polovině 14. století), byla funkce koček jako hubitelů malých hlodavců (zejména myší a krys) oceňována jako přednost. Ne vždy však tehdy byly oblíbeny a nezřídka se stávaly oběťmi nejrůznějších předsudků a pověr. V dalším období v kontinentální Evropě nacházejí kočky stále více přívrženců. V roce 1727 vyšla práce francouze Monkrifa „Historie koček“, která kočky definitivně „rehabilitovala“. V 19. století se v Evropě a především v Anglii začínají šlechtit nová plemena koček. Šlechtění a vznik nových plemen se bouřlivě rozvíjí zejména ve 20. století, kdy kočky pevně a trvale zaujaly druhé a někdy i první místo mezi domácími mazlíčky. Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso. Ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán. Člověk rozšířil chov koček prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy). Na mnoha místech kočky zpětně zdivočely. V Austrálii a na dalších ostrovech a souostrovích je kočka domácí vedena jako jeden z nejnebezpečnějších invazních druhů, který se velkou měrou podílí na likvidaci původní fauny. Kočky jsou preferovány pro svou nenáročnost a jejich specifickou povahu. V poslední době se začala rozšiřovat felinoterapie, jejímž základním principem je léčebný kontakt mezi člověkem a kočkou, neboli psychosociální a rehabilitační metoda podpory zdraví využívající pozitivního působení kontaktu člověka s kočkou poskytující motivační podněty k uzdravení, odpočinku či stabilizaci organismu. Při terapii lze kočku využít dvěma způsoby. Jednak kočka tvoří nedílnou součást terapeutického procesu, kontakt
7
s pacientem je řízený, výsledky interakce jsou objektivně pozorovatelné (např. zlepšení motoriky rukou apod.). Další možností je, že kočka svou přítomností navozuje příjemné prostředí, její kontakt s pacientem je nenucený, pacient i kočka sami volí své aktivity (např. česání srsti apod.). Pro felinoterapii se hodí každá kočka, která je zvyklá na kontakt s cizími lidmi a má klidnou, milou, vstřícnou a vyrovnanou povahu. Vhodnější jsou kocouři (zejména kastrovaní), ale ani kočky nejsou výjimkou. Samozřejmostí je 100% zdraví jedince používaného pro terapii.
8
2. CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce bylo shrnout formou literárního přehledu dosavadní poznatky o říjovém chování a ovulaci kočky domácí.
9
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1. Reprodukční cyklus Kočka domácí je jediný druh, který nelze považovat za ohrožený mezi známými 37 druhy kočkovitých šelem (Pelicane et al., 2006). Pravdou je, že Felis catus trpí přemnožením v mnoha zemích po celém světě (Purswell a Koster, 2006). Nicméně chovatelé a někteří
majitelé
chtějí
produkovat
od
svých
zvířat
koťata.
Kliničtí
lékaři
a výzkumníci proto požádali biotechnology, aby zaměřili své usilí na omezení činnosti vaječníků u koček a na rozvoj reprodukčních biotechnologií jako umělé oplodnění, přesun embrya a produkce v embryích in vitro. Oba cíle vyžadují základní znalosti z fyziologie a reprodukce koček, které stále chybí. Kočky (Felis catus domesticus) jsou sezónně polyestrická zvířata, reflexně ovulující (Brown et al., 1996; Wildt et al., 1998; Nowak et al., 1999). Rozmnožují se v období prodlužujícího se světelného dne. Kočky ovulují díky stimulaci při páření, nicméně ovulace může být spuštěna i na základě vizuálních nebo feromonových podnětů. (Feldman a Nelson, 1996). Puberta nastupuje ve 4. – 12. měsíci věku v závislosti na plemeni, fotoperiodě a tělesné hmotnosti (Scott, 1970; Jemmett a Evans., 1977; Lofstedt, 1982). Fáze říjového cyklu jsou obecně tvořeny z folikulárního období (proestrus a říje) a luteální fáze, která vede buď k pseudobřezosti, březosti nebo anestru (absence cyklu). První část folikulární fáze je známa jako proestrus. Mnohé kočky si třou hlavu a krk o vhodné objekty a projevují námluvní chování, ale nejsou svolné k páření se samcem (Michael, 1961; Shille et al., 1979; Feldman a Nelson, 1996). Tato fáze může trvat 1 - 2 dny a někdy může být tak slabě pozorovatelná, že často není vůbec detekovatelná. Během tohoto období folikuly stimulující hormon (FSH) z podvěsku mozkového podněcuje vývoj ovariálních folikulů. Tento nábor rostoucích ovariálních folikulů se shoduje s nástupem proestru. Jak se folikuly zvětšují, dochází k nárůstu koncentrace estradiolu vylučovaného buňkami granulózy ovariálních folikulů (Shille et al., 1979). Estradiol stimuluje rohovatění vaginálního epitelu a spouští říjové chování (Shille et al., 1979). S blížící se říjí, se 3 - 7 folikulů stane dominantními, zatímco další vyvíjející se folikuly podlehnou atrézii (Wildt, 1981; Feldman a Nelson, 1996).
10
Říje je druhou částí folikulární fáze a je charakterizována jako připravenost k páření. V průměru trvá 7 dní a dochází k ní každé 2 - 3 týdny nebo až za několik měsíců, a to v závilosti na plemeni. Získané potomstvo vychovává 3 měsíce (Brown et al., 2002). Estrus je charakterizován zjevnými změnami v chování. Zahrnuje přikrčení těla k zemi, přešlapování pánevními končetinami, hlasové projevy charakterické pro říjící se kočky, válení sudů a lordózu, tření si hlavy a krk o okolní předměty. V průběhu říje je pozitivní korelace mezi vrcholem folikulární aktivity (folikuly o průměru 2,5 – 3,5mm), vrcholem sekrece estradiolu a rohovatěním vaginálního epitelu (Scott, 1955; Shille et al., 1979; Feldman a Nelson, 1996). Jestliže kočka není spářena nebo je spářena, ale během říje neovuluje, nenastane luteální fáze (období vývoje žlutého tělíska) (Shille et al., 1979). Při absenci vaginální stimulace spíše kočka vstoupí do post-estru, běžněji označovaného jako anovulační období. Toto období trvá asi jeden týden, než opět nastane proestrus, který je následovaný říjí. Za normálních fyziologických situací je ovulace vyvolána mechanickými podněty v pochvě během páření. Koitus vyvolává vrchol LH během 2 hodin, poté následuje ovulace o 24 – 56 hodin později (Jones, 1969; Howard et al., 1992; Kauppinen, 1994). Pak se korpusy lutey začnou rozvíjet, o čemž svědčí zvýšená hladina progesteronu v krvi 24 - 48 hodin po ovulaci (Moreira et al., 2001). Luteální fáze je období, které následuje po říji kočky, která byla stimulována, aby ovulovala. Během tohoto období jsou na vaječnících přítomna funkční žlutá tělíska, která jsou doprovázena vysokou hladinou progesteronu v krvi. Luteální fáze březí kočky trvá přibližně 60 dní, ale když kočka ovuluje a nedojde k oplodnění, nastává pseudobřezost, která trvá přibližně 40 dní. Tato fáze je také často označována jako prodloužená luteální fáze. U koček se také vyskytuje období anestru, které je charakterizováno sezónní absencí cyklických změn na vaječnících a dochází k němu v období krátkého světelného dne (Feldman a Nelson, 1996). Hladina estradiolu a progesteronu v tomto období dosahuje bazální úrovně a kočky jsou v tomto období sexuálně neaktivní. Uvolňování luteinizačního hormonu je klíčovým faktorem v reprodukčním cyklu všech druhů, u nichž je ovulace stimulována fyzickými podněty, obvykle pářením. Výskyt ovulace během říje závisí na hladině produkovaného luteinizačního hormonu, který je závislý na počtu páření (obvykle několika) a načasování říjového cyklu (Wildt et al., 1980; Johnson a Gay, 1981). Nicméně existují práce o vysoké hladině progesteronu v krvi u koček chovaných v koloniích a přítomnosti žlutých tělísek u samic, které neměly fyzický
11
kontakt se samcem (Gudermuth et al., 1997; Bristol a Woodruff, 2004), u nichž dojde k ovulaci vzácně, ale může přesto nastat, když jsou ubytovány s protějšky, a to buď se samci nebo samicemi. Luteinizační hormon podporuje produkci androgenu buňkami theky, který je následně nezbytný pro tvorbu estradiolu buňkami granulózy v ovariálních folikulech kočky, stejně tak jako u jiných savců (Young Lai et al., 1986).
3.1.1. Typy folikulárních buněk a klasifikace folikulů Ovariální folikul se skládá z rozmanitých vyvíjejících se typů buněk, zatímco základní jádro se skládá z oocytu obklopeného buňkami granulózy. Během folikulogeneze se morfologie folikulu mění s tím, jak roste oocyt a jak se diferencují okolní buňky. U koček, psa a králíka tento proces začíná během druhého nebo třetího týdne vývoje plodu (Peters a McNatty, 1980). Ovariální folikuly kočky do značné míry připomínají folikuly u jiných druhů savců. Hlavní morfologický rozdíl mezi hlodavci a kočkami je v hojnosti primordiálních folikulů, které jsou umístěny skrz celou kůru vaječníků, pod vazivovým obalem tunica albuginea, který je přítomen u koček všech věkových kategorií (stejně jako jej lze pozorovat u ovce, opice a člověka).
3.1.1.1.
Primordální folikul
Obecně primordiální folikuly jsou nejmenší folikuly a skládají se převážně z oocytů v průměru s rozmezím od 20 do 30 µm. Primordiální folikuly se dělí do tří typů, jak bylo dříve popsáno (Gougeon a Chainy, 1987; Meredith, 2000). První typ primordiálních folikulů obsahuje 8 oploštělých nebo plochých pre-granulózních buněk, které přímo obklopují oocyt.
Přechodný
primordiální
fulikul
obsahuje
jednu
vrstvu
plochých
a kubických granulózních buněk. Jestliže je proveden přímý řez vaječníkem skrz střední rovinu tohoto folikulu, je zřejmé, že dva různé tvary granulózních buněk jsou umístěny bočně na opačných stranách folikulu. Jestliže řez není veden skrz centrální rovinu, odlišně tvarované granulózní buňky je možné sledovat prostřednictvím řady řezů, abychom pozorovali umístění buněk. Primární folikuly jsou třída obsahující oocyty o průměru
12
v rozmezí 30 - 50 μm a jednu vrstvu kubických buněk. V této fázi je snadno rozpoznatelná zona pellucida od bazální membrány oddělující okolní vrstvu granulózních buněk od stromatu (podpůrné vazivové tkáně) vaječníku.
3.1.1.2.
Sekundární folikuly
Sekundární folikuly se výrazně liší ve velikosti díky více vrstvám granulózních buněk, v rozmezí od 100 do 400 μm a běžně obsahují oocyty v rozmezí od 40 do 75 µm. Je vidět nejméně dvě, ale obvykle mnohem více vrstev granulózních buněk a vrstva buněk theca je nyní uložena na protilehlé straně od bazální membrány, než se nachází granulózní buňky.
3.1.1.3.
Antrální folikuly
Malé antrální folikuly mohou mít podobný průměr jako sekundární folikuly, ale výrazně zvětší velikost, když se začne hromadit folikulární tekutina (300 – 1000 µm). Hlavním rysem je výskyt dutiny vyplněné tekutinou, která se obvykle nachází kolem oocytů, které mají cca 75 - 90 μm. Folikuly jsou obklopeny dvěmi až třemi vrstvami buněk thecy. Velké antrální folikuly mají průměr 2 - 3 mm a obsahují obalovou vrstvu folikulárních buněk, výběžek cumulus oophorus tvořený z buněk granulózy, mnoho vrstev buněk thecy, velký dutinový prostor a oocyt. Oocyty jsou přibližně 85 - 100 μm velké a antrální folikuly jsou obvykle umístěny v kůře blízko povrchu vaječníků a čekají na stimul od luteinizačního hormonu.
3.1.2. Role intraovariálních faktorů ve folikulogenezi Kočka je ideální model ke studii vývoje folikulu vzhledem k dostupnosti všech folikulárních fází, zejména primordiálních folikulů v jakémkoliv okamžiku. Role transformujícího růstového faktoru beta (TGF-b) ve folikulogenezi nebyla dříve u kočky zkou-
13
mána. Proto pomocí imunohistochemické a imunofluorescenční metody budeme charakterizovat bílkovinu inhibin, aktivin, TGF- b, růstový a diferenciační faktor 9 (GDF-9), receptory pro aktivin, TGF-beta receptor (TGF-b RII), receptor pro kostní morfogenní protein (BMP-RII) a intracelulární signální molekuly Smads2, 3, 4 (Bristol a Woodruff, 2004). Lokalizace těchto proteinů ve folikulech může vést k lepšímu pochopení signálních drah využívaných aktivními a klidovými buňkami ve folikulu kočky v jeho různých vývojových fázích. Navíc tyto informace mohou být užitečné při zlepšování metod zrání folikulů in vitro u koček a případně pomoci při záchranných programech u ohrožených koček. Bylo zjištěno, že aktivin-betaA a aktivinB jsou produkovány v malých folikulech současně s aktinovými receptory ActRIB a ActRIIB. Kromě toho se Smad3 nacházel v buněčném jádru těchto folikulů a navíc byla aktivována aktivinová signalizace. Tedy všechny nezbytné komponenty pro kompletní aktivinovou signalní převodní dráhu jsou přítomny v primordiálních, primárních a sekundárních folikulech kočky. V populaci velkých folikulů byla zjištěna přítomnost inhibinu-alfa, TGF-betaI a její receptor typu II (TGF-beta RII) a v buněčném jádře Smad3, což naznačuje dominantní roli TGF-b a inhibinu. U koček bylo potvrzeno, že aktivin působí v malých folikulech, zatímco k signalizaci inhibinu dochází v populaci velkých folikulů. Ve střední fázi může vyvíjet činnost TGF-beta, zejména ve větších folikulech, protože žádný typ receptoru II nebyl nalezen v malých folikulech. Epidermální růstový faktor (EGF) a jeho receptory také hrají důležitou roli ve folikulogenezi u koček. EGF byl hlavně lokalizován v buňkách theca interna, intersticiálních buňkách vaječníků a žlutém tělísku. Vazebná místa pro EGF byla kromě intersticiálních buněk vaječníků nalezena na granulózních buňkách primárních, sekundárních a terciálních folikulů. V růstové fázi může EGF pomáhat v proliferaci granulózních buněk, zatímco u antrálních folikulů, EGF reguluje diferenciaci granulózních buněk a zrání oocytů (Goritz et al., 1996). Nepochybně, podrobnější studie jsou nutné k přesnějšímu definování klíčových rolí, které hormony a místní růstové faktory hrají roli v ovariální folikulogenezi.
3.1.3. Folikulární anomálie a patologie Zajímavý fenotyp běžně se vyskytující na vaječníku mladých koček je výskyt multioocytárních folikulů (MOF), které byly v minulosti označovány jako polyovulační foli-
14
kuly (Shehata, 1974). Potenciál těchto oocytů k ovulaci není dosud jasný. Tyto struktury jsou běžným jevem u novorozených a mladých koček, ale také se často nachází u psa, králíka, vačice a makaka (Hartman, 1926; Telfer a Gosden, 1987; Bristol a Woodruff, 2004). Navíc jsou vyvolány u lidí při oplodnění in vitro, i když v mnohem nižším podílu (Ron-El et al., 1990). Původ a funkčnost MOF není známa, ačkoliv mohou být tvořeny z neúplných nebo chybných cyst obsahujících zárodečné buňky během raných fází tvorby folikulů. Dalším možným mechanismem jejich vzniku je, že rychlost vývoje oocytů je rychlejší než diferenciace tělních buněk, což vede k neadekvátnímu počtu tělních buněk, které obklopují každý oocyt (Shehata, 1974). MOF byl také pozorován u narozených myší, které byly ošetřeny estrogenními sloučeninami a u dvou transgenních myšších modelů, které měly v rámci vaječníků odstraněnou aktivinovou signální dráhu (McMullen et al., 2001; Jefferson et al., 2002; Bristol-Gould et al. 2005). Cysty v rámci vaječníkové sítě (rete ovarii) byly zjištěny u koček (Gelberg et al., 1984). Morfologie epitelu lemujícího cysty se liší v souladu s morfologickými rozdíly ve třech částech systému rete ovarii, jak je popsal Byskov (Byskov 1975, Gelberg et al., 1984). Nicméně existuje tendence u cyst vyvíjet se z meduly vaječníků spolu s expanzí do stromatu vaječníku na rozdíl od tvořícího se mesovaria. Všechny cysty byly lemovány cylindrickým až plochým epitelem opatřeným řasinkami, ale funkční význam cyst není znám. Cystická rete ovaria byla také běžným nálezem při antikoncepčních studiích u kočkovitých šelem chovaných v zajetí (Kazensky et al., 1998). Patologie byla nahodilá a nebyla výsledkem podání melengestrol acetátu (MRP), protože ošetřené a neošetřené kočky měly vysoký výskyt cystických vaječníků. Ovariální nádory se vyskytují u domácích koček a mohou mít vliv na plodnost u divoce žijících kočkovitých šelem. Byly zdokumentovány nádory pocházející z buněk epitelu (Gelberg a McEntee, 1985), zárodečných buněk (Gelberg a McEntee, 1985), buněk stromatu a granulózních buněk (Aliakbrai a Ivogli, 1979; Gelberg a McEntee 1985). Nástup a progrese ovariálních nádorů je kriticky důležitou oblastí výzkumu u koček a mnoha jiných savců, které vyžadují vyčerpávající vyšetření.
15
3.1.4. Monitorovaný růst folikulů u samic koček během estru Folikulární změny u samic kočky (růst, ovulace nebo atrézie) v celé fázi estru byly špatně dokumentovány. Ultrazvukové zobrazení je mocným nástrojem v asistované reprodukci, a to zejména pro kontrolu aktivity vaječníků předcházející inseminaci. Vyšetření vaječníků u menších druhů se nyní stává možné pomocí vysokofrekvenční ultrasonografie (Hase et al., 2000; Marseloo et al., 2004). Folikulogeneze u masožravých samic je mnohem méně dokumentována než u krav, ovcí, prasnic a laboratorních zvířat (myši, potkani). Dokonce
i
histologické
údaje
jsou
pro
kočky
vzácné
(Bristol-Gould
a Woodruff, 2006; Reynaud et al., 2009). Nicméně lepší porozumění folikulogeneze u samic kočky je nutné pro vývoj reprodukčních biotechnologií u kočky (z hlediska potřeb chovu a pro biomedicínský výzkum), stejně tak jako pro 36 druhů ohrožených volně žijících koček (Pelicane et al., 2006).
3.1.5. Folikulární růst Ultrasonografie byla používána pouze výjimečně pro vyšetření vaječníků koček za fyziologických podmínek. Pouze jedna studie popisuje monitorování folikulárního růstu u koček sonograficky (Günzel-Appel et al., 1998). Bylo prokázáno, že v průběhu estru se vyvíjí jedna folikulární vlna, jak bylo popsáno u klisen (Ginther, 1992). Každá folikulární vlna se skládá z průměrně pěti dominantních folikulů, což je v souladu se závěry dřívějších studií (Wildt et al., 1981; Günzel-Appel et al., 1998). Všechny folikuly přítomné na začátku říje rostou až do maximální velikosti. Velká většina folikulů dosahuje maximálního růstu během jednoho dne před dosažením maximální velikosti. Během anovulačního období dosahoval maximální průměr folikulů 3 - 4 mm (Goodrowe et al., 1981;Wildt et al., 1981). Při absenci ovulace se kočky říjí zpravidla každé 2 - 3 týdny. Jestliže došlo k ovulaci a kočka nezabřezla, potom žlutá tělíska přetrvávají asi 40 až 50 dnů (falešná březost) (Paape et al., 1975; Shille et al., 1979; Wildt et al., 1981).
16
3.1.6. Ovulace Ovulace může být indukována u samic koček vaginální stimulací nebo injekcí hCG nebo GnRH (Johnston et al., 2001). Upřednostňuje se indukce vaginální stimulací, protože o hCG je známo, že způsobuje u samic koček sekundární folikulární růst (Swanson et al., 1997; Graham et al., 2000). Navíc může vyvolat imunitní reakce, které vyvolávají pokles plodnosti po opakovaném podávání (Swanson et al., 1995). Provádí se pět po sobě jdoucích podnětů, protože opakovaný koitus zvyšuje vrchol LH a vede ke zvýšení frekvence ovulace (Concannon et al. 1980; Glover, 1985). K ovulaci došlo v 75% cyklů (Wildt et al., 1981; Shille et al., 1983; Schmidt et al., 1983; Schmidt, 1986). Ovariální ultrasonografie se ukázala být spolehlivou technikou pro sledování ovulačního procesu. Ovulace byla doprovázena zánikem echogenity folikulů přesahujících velikost 3 mm. V některých případech předcházel ovulaci pokles velikosti folikulu. (Günzel-Appel et al., 1998; Davidson a Baker, 2009). Všechny folikuly ve skupině nezmizely současně. Když jsou vajíčka odebrána po mechanickém vyvolání ovulace, získá se jich významně méně, pokud se vyvolání ovulace provádí první den říje v porovnání s druhým a třetím dnem říje. Kromě toho 83% těchto vajíček je degenerovaných (Donoghue et al., 1993). Doba ovulace během říje má vliv na kvalitu oocytů. Dostatečný nárůst estradiolu je nutný pro vyvolání preovulační vlny LH, která spouští ovulaci. Protože LH receptory se objeví v granulose folikulů v dřívějších fázích u koček než u jiných samic savců (Saint-Dizier et al., 2007), mladé folikuly mohou reagovat na ošetření hCG, ale pak se uvolňují nekvalitní oocyty. Je proto důležité, aby se přesně určila fáze růstu folikulů, než se přivodí ovulace.
3.2. Ultrasonografie Studie ukázaly, že ovariální ultrasonografie transabdominální cestou je bezpečná, spolehlivá a neinvazivní. Je to technika pro sledování růstu folikulů u samic koček. Stejně jako u samic větších druhů a fen může být ultrasonografie použita u samic koček pro zjištění počtu rostoucích folikulů, pro měření velikosti folikulů a pro monitorování ovulace. Histologická pozorování vaječníků zkoumaných ultrazvukem ihned před ovarektomií potvrdila správnost měření, které bylo zaznamenáno ultrasonografií. Nicméně je požadováno 17
vybavení s vysokým rozlišením spolu se zkušeným asistentem. Toto vyšetření se provádí běžně, aby se zabránilo ovlivnění ovulace. Ultrasonografie nevyžaduje anestézii nebo použití
sedativ.
Některá
běžná
anestetika
jako
ketamin,
pentobarbital
a halotan ovlivňují nástup vrcholu LH a tím zpoždění nebo potlačení ovulace koček (Johnson a Gay, 1981; Howard et al., 1991). Kinetika folikulárních vln během říje koček se velmi liší mezi zvířaty. Vaginální stěry pořízené během říje nemohou být použity pro posouzení fáze folikulárního vývoje. Transabdominální ovariální ultrasonografie se však jeví jako spolehlivá technika pro sledování růstu folikulů a pro detekci ovulace.
3.3. Ovariální kontrola pro asistovanou reprodukci kočky Asistovaná reprodukce může být zkomplikována, protože je tam mnoho vzájemně se ovlivňujících faktorů, které je třeba chápat a ovládat. Jednou z nejnáročnějších překážek je zajistit spolehlivou a normální ovariální odpověď, buď ovulaci (AI) nebo aspiraci oocytů (IVF). Ačkoli folikulární aktivity lze vyvolat u koček pomocí exogenních gonadotropinů, reakce na vaječnících je velmi variabilní a někdy dokonce nevyvolají žádné změny.
3.3.1. AI a IVF u koček Významné kroky byly provedeny od roku 1970 v pochopení základní reprodukční biologie divokých kočkovitých šelem přes paralelní studie u kočky domácí jako modelu pro volně žijící kočkovité šelmy (Wildt et al., 1998; Pope, 2000; Pope 2004). Další významné studie se zaměřily na stavbu a funkci spermie, včetně fenoménu teratospermie (Wildt, 1998; Howard, 1999), fyziologie oocytů a vývoje embryí in vitro (Swanson 1994; Wildt, 1998; Howard, 1999; Pope, 2004) a samičí endokrinologie včetně vlivu exogenních gonadotropinů na ovariální funkce a na časové profily cirkulujících steroidů (Roth et al., 1997; Graham et al., 2000; Brown et al., 2005). Převod základních znalostí do praxe byl náročný. Jedna potíž byla rozmanitost reakce na konvenční exogenní gonadotropinové režimy. Názorným příkladem je ovariální reakce na injekci koňského choriového
18
gonadotropinu (eCG) ke stimulaci vývoje folikulů následovanou ošetřením lidským choriovým gonadotropinem (hCG) o 80 - 84 hod. později k dozrání oocytů a vyvolání ovulace (Wildt, 1998; Howard, 1999).
3.4. Inseminace Přestože intravaginální inseminace byla u domácí kočky úspěšná (Tanaka et al., 2000), k dosažení březosti byly nezbytné velmi vysoké koncentrace spermií. Dřívější studie identifikovaly anestezii jako faktor, který potenciálně zasahuje do dopravy spermíí a ovulace u domácí kočky, pravděpodobně prostřednictvím mechanismů, které brzdí děložní kontraktilitu a nějak brání folikulárnímu uvolňování vajíčka. Tato zjištění si vyžádala vývoj post-ovulační nitroděložní inseminace (Howard et al., 1992; Howard et al., 1996; Howard et al., 2000). Reprodukční kondice může klesat v relativně mladém věku, proto by asistovaná reprodukce měla být zaměřena spíše na mladší samice, než sloužit jako poslední zoufalý nástroj pro dosažení březosti v období reprodukčního stárnutí.
3.4.1. Oplodnění in vitro U kočky domácí bylo vyvinuto několik protokolů in vitro oplození (Goodrowe, 1988; Donoghue, 1988; Pope, 2004). Ve většině případů úspěšná produkce živého potomstva byla po embryotransferu velmi sporadická. Vzhledem k těmto problémům není technika oplození in vitro a embryotransfer používány jako nástroj pro spolehlivou produkci potomků u jakéhokoliv druhu kočkovitých šelem (Pukazhenthi a Wildt, 2004). Oplození in vitro zahrnuje léčbu exogenními gonadotropiny, která předchází aspiraci oocytu, buď laparoskopii (Goodrowe, 1988) nebo laparotomii (Pope et al., 1993). Přestože existují rozdíly mezi druhy, celkově bylo možné zlepšit dozrávání oocytů in vivo a oplození in vitro čerstvými nebo rozmrazenými spermiemi (Goodrowe, 1988; Donoghue, 1988; Donoghue, 1992; Pope, 2000). Nemělo by být překvapivé, že nejvyšší úspěch oplození in vitro se vyskytuje u kočky domácí, a to bezpochyby proto, že tento druh byl zkoumán nejintenzivněji (Goodrowe, 1988; Donoghue, 1993; Pope, 2004).
19
3.4.2. Endokrinní prostředí ve vztahu k úspěšnosti oplození in vitro
3.4.2.1.
Provokovaná versus spontánní ovulace
Zdánlivě logickou výhodou provokované ovulace u kočkovitých šelem je, že tato taxonomická skupina má pouze provokovanou ovulaci (Wildt et al., 1998). Pokud tomu bylo vždy tak, pak kočkám normálně chybí v nepřítomnosti páření žlutá tělíska, a proto by nevyžadovaly luteální kontrolu. Nicméně nyní je známo, že některé druhy kočkovitých šelem mají sporadický nebo dokonce trvale vysoký výskyt spontánní ovulace (Roth et al., 1993; Schramm et al., 1994; Brown et al., 1995; Gudermuth et al., 1997). Tento jev se vztahuje i na domácí kočky, u kterých 60% nezapuštěných samic může ovulovat bez vnější provokace (Lawler et al., 1993; Schramm et al., 1994, Graham et al., 1996).
20
4. ZÁVĚR Vaječník kočky nabízí mnoho výhod jako model folikulogeneze, včetně lepšího porozumění základním principům rozmnožování. Navíc tyto studie mohou pomoci při objasnění důležitých mechanismů kontrolujících reprodukci ohrožených kočkovitých šelem. Základní poznatky o růstu folikulů jsou omezené, a to zejména u nejmenší folikulární populace. Určitý pokrok byl dosažen v oblasti rozpoznávání a identifikace parakrinních a autokrinních signálů během transformace primordiálních folikulů na preovulační folikuly. Použití různých zvířecích modelů může poskytnout rozšíření našich znalostí o normální a abnormální vývoji folikulů na vaječnících. Zásadní oblastí výzkumu je studium mechanismu vývoje folikulů při spontánní a provokované ovulaci.
21
5. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ALIAKBRAI S., IVOGHLI B., 1979: Granulosa cell tumor in a cat. J. Am. Vet. Med. Assoc., 174: 1306-1308. BAKER H. J., 1992: Assisted reproduction in feline animal models of human disease. Contemp Top Lab Anim Sci. 1: 20 BARRET S. J., et al., 1996: Successful ovulation induction and laparoscopic intrauterine artificial insemination in the clouded leopard (Neofelis nebulosa). Zoo Biol 15: 55-69. BESTANDJI M., 2009: Folliculogenesis and morphometry of oocyte and follicle growth in the feline ovary. Reprod Domest Anim 44: 174 - 179. BRISTOL S. K., WOODRUFF T. K., 2004: Follicle-restricted compartmentalization of transforming growth factor beta superfamily ligands in the feline ovary. Biol Reprod., 70: 846-859. BRISTOL-GOULD V., WOODRUFF T., 2006: Folliculogenesis in the domestic cat (Felis catus). Theriogenology, 66: 5-13. BRISTOL-GOULD S. K., HUTTEN C. G., KILEN S. M., MAYO K. E., STURGIS C., WOODRUFF T. K., 2005: The development of a mouse model of ovarian endosalpingiosis. Endocrinology, 146: 5228-5236. BROWN J. L., GOODROWE K. L., GRAHAM L. H., WELLS S., WIELEBNOWSKI N., WILDT D. E., 1996: Reproductive activity in captive female cheetahs (Acinonyx jubatus) assessed by faecal steroids. J. Reprod. Fertil., 106: 337-346. BROWN J. L., BARRET S., BYERS A. P., COLLINS L., GRAHAM L. H., WILDT D. E 1995: Natural versus chorionic gonadotropin-induced ovarian responses in the clouded leopard (Neofelis nebulosa) assessed by fecal steroid analysis. Biol Reprod., 53: 93-102. BYSKOV A. G., 1975: The role of the rete ovarii in meiosis and follicle formation in the cat, mink and ferret. J Reprod Fertil., 45: 201-209. CONCANNON P., HODGSON B., LEIN D., 1980: Reflex LH release in estrous cats following single and multiple copulations. Biol Reprod., 23: 111-117. DAVIDSON A. P., BAKER T. W., 2009: Reproductive ultrasound of the bitch and queen. Top Companion Anim. Med., 24: 55- 63. DESNICK R. J., 1994: Feline porphyria and isolation of the feline cDNA for hydroxymethylbilane synthase. Am. J. Hum. Gene, 55: A342
22
DONOGHUE A. M., GOODROWE K. L., JOHNSTON L. A., O’BRIEN S. J., WILDT D. E., 1993: Influence of day of oestrus on egg viability and comparative efficiency of in vitro fertilization in domestic cats in natural or gonadotrophin-induced oestrus. J. Reprod. Fertil., 98: 85-90 DONOGHUE A. M., BROWN J. L., JOHNSTON L. A., MUNSTON L., WILDT D. E., 1992: Influence of gonadotropin treatment interval on follicular maturation, in vitro fertilization, circulating steroid concentrations, and subsequent luteal function in the domestic cat. Biol. Reprod., 46: 972-980. FELDMANN E. C., NELSON K. W., 1996: Canine and feline endocrinology and reproduction Philadelphia, PA: WB Saunders Co. GELBERG H. B., HEATH E. H., MCENTEE K., 1984: Feline cystic rete ovarii. Vet. Pathol., 21: 304-307. GELBERG H. B., MCENTEE K., 1985: Feline ovarian neoplasms. Vet. Pathol., 22: 572576. GLOVER T. E., BONNEY R. C., WATSON P. F., 1985: Observations on variability in LH release and fertility during oestrus in the domestic cat (Felis catus). J. Reprod. Fert., 75: 145-152. GOODROWE K. L., O’BRIEN S., SCHMIDT P. M., WALL R. J., WILDT D. E., 1988: Developmental competence of domestic cat follicular oocytes after fertilization in vitro. Biol. Reprod., 39: 355-372. GOODROWE K. L., HOWARD J. G., SCHMIDT P. M., WILDT D. E., 1989: Reproductive biology of the domestic cat with special reference to endocrinology, sperm function and in vitro fertilization. J. Reprod. Fertil. Suppl. 39: 73-90. GORITZ F., JEWGENOW K., MEYER H. H., 1996: Epidermal growth factor and epidermal growth factor receptor in the ovary of the domestic cat (Felis catus). J. Reprod. Fertil., 106: 117-124. GOUGEON A., CHAINY G. B., 1987: Morphometric studies of small follicles in ovaries of women at different ages. J. Reprod. Fertil., 81: 433-442. GRAHAM L. H., PASQUALI O. L., 2001: Reproductive steroid hormones and ovarian activity in felids of the Leopardus genus. Zoo. Biol., 20: 103-116. GRAHAM L. H., BROWN J. L., SWANSON W. F., 2000 Chorionic gonadotropin administration in domestic cats causes an abnormal endocrine environment that disrupts oviductal embryo transport. Theriogenology, 54: 1117-1131.
23
GRAHAM L. H., ARMSTRONG D. L., BROWN J. L., BYERS A. P., WILDT D. E., 1996: Natural versus chorionic gonadotropin-induced ovarian responses in the tiger assessed by fecal steroids. Biol. Reprod., 54(Suppl. 1): 114 GUDERMUTH D. F., NEWTON L., DAELS P., CONCANNON P., NEWTON L., 1997: Incidence of spontaneous ovulation in young, group-housed cats based on serum and faecal concentrations of progesterone. J. Reprod. Fertil. Suppl., 51: 177-184. GŰNZEL-APPEL A. R., HEDRICH H. J., KAWAUCHI R., NAUTRUP C. P., 1998:Sonographische Darstellung der physiologischen Ovarfunktion im anovulatorischen und pseudograviden Zyklus der Katze. Tierarztl Prax. Ausg. K. Klientiere Heimtiere, 26: 275- 283. HARTMAN C. G., 1926: Polynuclear ova and polyovular follicles in the opossum and other mammals, with special reference to the problem of fecundity. Am. J. Anat., 37: 1-51. HASE M., HORI T., KAWAKAMI E., TSUTSUI T., 2000 Plasma LH and progesterone levels before and after ovulation and observation of ovarian follicles by ultrasonographic diagnosis system in dogs. J. Vet. Med. Sci., 62: 243- 248. HOWARD J. G., BARONE M. A., DONOGHUE A. M., WILDT D. E., 1992: The effect of pre-ovulatory anaesthesia on ovulation in laparoscopically inseminated domestic cats. J. Reprod. Fertil., 96: 175- 186. HOWARD J. G., HASKINS M. E., CHAKRABORTY P. K., JUST C. A., McALOOSE D., PATTERSON D. F., SEAGER S. W., WILDT D. E., SEAGER S. W., 1980: Effect of copulatory stimuli on incidence of ovulation and on serum luteinizing hormone in the cat. Endocrinology, 107: 1212-1217. HOWARD J. G., ASKINS M. E., FUJIMOTO Y.,
BROWN J. L., BYERS A. P., EVANS M. Z.,
HORI T., JUST C. A., MCALOOSE D., PATTERSON D. F.,
SCHWARTZ R. J., NAKAGAWA K., TAKAGI Y., TANAKA A., TSUTSUI T., 2000: Artificial intravaginal insemination using fresh semen in cats. J. Vet. Med. Sci., 62: 11631167. JEFFERSON W. N., COUSE J. F., KORACH K. S., NEWBOLD R. R., PADILLABANKS E., 2002: Neonatal exposure to genistein induces estrogen receptor (ER) alpha expression and multioocyte follicles in the maturing mouse ovary: evidence for ERbetamediated and nonestrogenic actions. Biol. Reprod., 67: 1285-1296. JEMMET J. E., EVANS J. M., 1977: A survey of sexual behaviour and reproduction of female cats. J. Small Anim. Pract., 18: 31-37.
24
JOHNSON L. M., GAY V. L., 1981: Luteinizing hormone in the cat. II. Mating-induced secretion. Endocrinology, 109: 247-252. JOHNSTON S. D., OLSON P. N. S., ROOT-KUSTRITZ M. V., 2001, Canine and Feline Theriogenology, 1st ed. Saunders JONES T. C., 1969: Sex chromosome anomaly, Klinefelter’s syndrome. Comp. Path. Bull., 1: 1. KAZENSKY C. A., MUNSON L., SEAL U. S., 1998: The effects of melengestrol acetate on the ovaries of captive wild felids. J. Zoo Wildl. Med. 29: 1-5. LAWLER D. F., HEGSTAD R. L., JOHNSTON S. D., KELTNER D. G., OWENS S. F., 1993: Ovulation without cervical stimulation in domestic cats. J. Reprod. Fertil. (Suppl. 47): 57-61. LOFSTEDT R. M., 1982: The estrous cycle of the domestic cat. Comp. Cont. Educ. Pract. Vet., 4: 52-58. MAILLARD S., 2007: Expression of follicle stimulating hormone and luteinizing hormone receptors during follicular growth in the domestic cat ovary. Mol. Reprod. Dev., 74: 989 -996. MARSELOO N., BASSU G., FONTBONNE A., LEBLANC B., RAULT D., RIVIERE S., 2004: Comparison of ovarian ultrasonography with hormonal parameters for the determination of the time of ovulation in bitches. Proceedings of the 5th International Symposium on Canine and Feline Reproduction 757. MCMULLEN M. L., CHO B. N., MAYO K. E., YATES C. J., 2001: Gonadal pathologies in transgenic mice expressing the rat inhibin alpha-subunit. Endocrinology, 142: 50055014. MEREDITH S., DUDENHOEFFER G., JACKSON K., 2000: Classification of small type B/C follicles as primordial follicles in mature rats. J. Reprod. Fertil. 119: 43-48. MICHAEL R. P., 1961: Observations upon the sexual behaviour of the domestic cat (Felis catus L. ) under laboratory conditions. Behaviour, 8: 1-23. MOREIRA N., BELBECK L. W., CEVARIO S., DIMOND P., HASKINS M. E., CHANG A., KAUPPINEN R., O’BRIEN S., MONTEIRO-FILHO E. L., MORAES W., SINGH P., SWANSON W. F., YOUNGLAI E. V., SINGH P., 1976 Testosterone production by ovarian follicles of the domestic cat (Felis catus). Horm. Res., 7: 91-98. NOWAK R. M., 1999: Walker’s Mammals of the World, vol. 1, sixth ed. Baltimore MD: The Johns Hopkins University Press.
25
PAAPE S. R., SETO H., SHILLE V. M., SETO H., STABENFELDT G. H., 1975: Luteal activity in the pseudopregnant cat. Biol. Reprod., 13: 470-474. PELICAN K. M., HOWARD J., PUKAZHENTHI B., WILDT D. E., 2006: Ovarian control for assisted reproduction in the domestic cat and wild felids. Theriogenology 66: 37- 48. PETERS H., MCNATTY K. P., 1980: The ovary Berkeley and Los Angeles, CA: University of California Press. POPE C. E., 2000: Embryo technology in conservation efforts for endangered felids. Theriogenology 53: 163-174. REYNAUD K., FICHEUX C., GICQUEL C., CHAKRABORTY P. K., CHAN S. Y., CHEBROUT M., THOUMIRE S., WILDT D. E., SEAGER S. W., 1981: Ovarian activity, circulating hormones, and sexual behavior in the cat. I. Relationships during the coitusinduced luteal phase and the estrous period without mating. Biol. Reprod., 25: 15-28. RON-EL R., CASPI E., GOLAN A., HERMAN A., NACHUM H., YIGAL S., 1990: Binovular human ovarian follicles associated with in vitro fertilization: incidence and outcome. Fertil. Steril., 54: 869-872. ROTH T. L., HOWARD J. G., LONG J. A., WILDT D. E., WOLFE B. A., 1997: Effects of equine chorionic gonadotropin, human chorionic gonadotropin, and laparoscopic artificial insemination on embryo, endocrine, and luteal characteristics in the domestic cat. Biol Reprod., 57: 165-171. ROTH T. L., BYERS A. P., MUNSON L., DONOGHUE A. M., WILDT D. E., MUNSON L., 1993: Influence of oviductal cell monolayer coculture and the presence of corpora hemorrhagica at the time of oocyte aspiration on gamete interaction in vitro in the domestic cat. J. Assist. Reprod. Genet., 10: 523-529. SCOTT P. P., 1955: The domestic cat as a laboratory animal for the study of reproduction. J. Physiol., 130: 47-48. . SAINT-DIZIER M., BROWN J. L., CHASTANT- WILDT D. E., MALANDAIN E., RÉMY B., REYNAUD K., SWANSON W. F., 1998: Cats. In: Knobil E, Neill JD, editors. Encyclopedia of reproduction. New York, NY: Academic Press p. 497-510. SCOTT P. P., 1970: Cats. In: Hafez ESE, editor. Reproduction and breeding techniques for laboratory animals. Philadelphia, PA: Lea and Febiger; 192-208. SEANSON W. F., BROWN J. L., MARTIN-JIMENEZ T., RIVIERE J. E., ROTH T. L., WOLFE B. A., 1997: Pharmacokinetics and ovarian-stimulatory effects of equine and
26
human chorionic gonadotropins administered singly and in combination in the domestic cat. Biol. Reprod., 57: 295-302. SHEHATA R., 1974: PolyovularGraafian follicles in a newborn kittenwith a study of polyovuly in the cat. Acta Anat., (Basel) 89: 21-30. SHILLE V. M., LUNDSTROM K. E., STABENFELDT G. H., 1979: Follicular function in the domestic cat as determined by estradiol-17 beta concentrations in plasma: relation to estrous behavior and cornification of exfoliated vaginal epithelium. Biol. Reprod. ; 21: 953-963. SHILLE V. M., FARMER S. W., MUNRO C., PAPKOFF H., STABENFELDT G. H., 1983: Ovarian and endocrine responses in the cat after coitus. J. Reprod. Fertil., 69:29 -39. SCHMIDT P. M., 1986 Feline breeding management. Vet. Clin. North Am. 16: 435-451. SCHMIDT P. M., CHAKRABORTY P. K., WILDT D. E., 1983: Ovarian activity, circulating hormones and sexual behavior in the cat. II. Relationships during pregnancy, parturition, lactation and the postpartum estrus. Biol. Reprod., 28; 657-671. SCHRAMM R. D., BRIGGS M. B., REEVES J. J., 1994: Spontaneous and induced ovulation in the lion (Panthera leo). Zoo Biol., 13: 301-307. SWANSON W. F., HOROHOV D. W., GODKE R. A., 1995 Production of exogenous gonadotrophin-neutralizing immunoglobulins in cats after repeated eCG-hCG treatment and relevance for assisted reproduction in felids. J. Reprod. Fertil., 105; 35- 41. SEANSON W. F., WOLFE B. A., BROWN J. L., MARTIN-JIMENEZ T., RIVIERE J. E., ROTH T. L., 1997: Pharmacokinetics and ovarian-stimulatory effects of equine and human chorionic gonadotropins administered singly and in combination in the domestic cat. Biol. Reprod., 57: 295-302. WILDT D. E., BROWN J. L., SWANSON W. F., 1998: Cats. In: Knobil E, Neill JD, editors. Encyclopedia of reproduction. New York: Academic Press, 497-510. WILDT D. E., CHAKRABORTY P. K., CHAN S. Y., SEAGER S. W., 1981: Ovarian activity, circulating hormones, and sexual behavior in the cat. I. Relationships during the coitus-induced luteal phase and the estrous period without mating. Biol. Reprod. 25: 15-28.
27
