MASARYKOVA UNIVERZITA. Využití terapií ve speciálně pedagogické péči

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky

Využití terapií ve speciálně pedagogické péči Bakalářská práce

Brno 2011

Vedoucí práce: PhDr. Mgr. Ilona Fialová, Ph.D.

Autor práce: Michaela Kubíčková

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V Brně 2011

……………………………. Michaela Kubíčková

Poděkování Ráda bych poděkovala své vedoucí bakalářské práce PhDr. Mgr. Iloně Fialové, Ph.D. za odborné rady a cenné připomínky při tvorbě této práce.

Obsah: ÚVOD ............................................................................................................................... 5 1. POSTAVENÍ TERAPIÍ VE SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÉ PÉČI ..................... 6 1.1 Vymezení pojmů terapie a speciálně pedagogická péče ......................................... 6 1.2 Historie terapeutické péče ....................................................................................... 7 1.3 Charakteristika jednotlivých terapií ........................................................................ 8 1.4 Význam a vyuţití terapií ve speciálně pedagogické péči ...................................... 13 1.5 Legislativa, vzdělávací systém a zařízení, jeţ poskytují terapeutickou péči ........ 15 2. CÍLOVÉ SKUPINY A TERAPIE VE SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÉ PÉČI ... 17 2.1 Jedinec s mentálním postiţením ........................................................................... 17 2.2 Jedinec s tělesným postiţením .............................................................................. 19 2.3 Jedinec se smyslovým postiţením ........................................................................ 19 2.5 Jedinec s poruchami učení a chování .................................................................... 21 2.6 Jedinec s kombinovaným postiţením ................................................................... 22 3. MOŽNOSTI A VYUŽITÍ KONKTÉTNÍCH TERAPIÍ VE SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÉ PÉČI ................................................................................................ 23 3.1 Hlavní cíl výzkumu, dílčí cíle, výzkumné hypotézy a metodologie ..................... 23 3.2 Charakteristika výzkumného souboru a výzkumného prostředí ........................... 24 3.3 Interpretace výzkumného šetření .......................................................................... 24 3.4 Závěry šetření ........................................................................................................ 36 ZÁVĚR ........................................................................................................................... 39 SHRNUTÍ ...................................................................................................................... 40 SUMMARY ................................................................................................................... 40 LITERATURA .............................................................................................................. 41 PŘÍLOHA ...................................................................................................................... 44

ÚVOD Úkolem speciálního pedagoga je vzdělávat a vychovávat jedince se zdravotním či sociálním znevýhodněním. Jeho snahou je také integrovat tyto ţáky do běţného společenského ţivota. Tzv. enkulturace je uskutečňována jak pedagogickým působením, tak také pomocí jiných metod. Příkladem mohou být různé druhy terapií. Jelikoţ jde o spojení zábavy, léčby a cvičení, měl by být na tuto sloţku speciální pedagogiky kladen větší důraz. Téma jsem si vybrala z důvodu upozornění na zmíněnou problematiku a zjištění, zda je terapeutická péče opravdu poskytována těm jedincům, kterým by mohla ulehčit zapojení do běţného ţivota. Existuje mnoho terapií, které napomáhají odstranění či zmírnění neţádoucích těţkostí. Neustále vznikají nové metody, mnohé jsou modernizovány. Hledají se nejvhodnější techniky a principy, které by uspokojily individuální potřeby jedince a umoţnily mu ţádoucí začlenění do okolního světa. Jak bylo řečeno, terapie jsou nedílnou sloţkou speciálně pedagogické péče. Jsou součástí ţivota jedinců se speciálními vzdělávacími potřebami. V průběhu mého studia na zmíněnou problematiku nebyl kladen dostatečný důraz, proto bych se ráda touto tématikou zabývala. První část práce je teoretická. Vymezuje pojem terapie, zabývá se historií terapeutického přístupu a uvádí charakteristiku jednotlivých terapií. Následně popisuje jejich vyuţití a význam ve speciálně pedagogické péči. V neposlední řadě se zaměřuje na legislativní vymezení, vzdělávací systém a uvádí některá zařízení poskytující tuto péči. Poslední kapitola teoretické části se zabývá cílovou skupinou, které je speciálně pedagogická péče poskytována. Jedná se převáţně o charakteristiku jednotlivých typů postiţení a také specifika ve vztahu k určitým terapiím. Na teoretickou část navazuje výzkumný projekt, jehoţ základem je kvantitativní výzkum. Výsledkem projektu je objasnění konkrétních moţností a samotného vyuţívání terapií ve speciálně pedagogické praxi. 5

1. POSTAVENÍ TERAPIÍ VE SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÉ PÉČI 1.1 Vymezení pojmů terapie a speciálně pedagogická péče Jak sám název terapie napovídá, jedná se o činnost, jejímţ výsledkem je zlepšení psychického i fyzického stavu jedince. Pomocí terapie se snaţíme o odstranění problémů s úmyslem zajištění co nejkvalitnějšího ţivota a zapojení do běţné společnosti. Většina autorů zabývajících se zmíněnou problematikou vysvětluje tento pojem obdobně jako Oldřich Müller: „Terapeutické přístupy lze obecně vymezit jako takové způsoby odborného a cíleného jednání člověka s člověkem, jeţ směřují k odstranění či zmírnění neţádoucích potíţí, nebo odstranění jejich příčin, k jisté prospěšné změně...“ (Müller, O., 2005, s. 13). Terapeutické přístupy mají za cíl pozitivně působit na jedince a kladně ovlivnit jeho osobnost ve všech jednotlivých sloţkách, jako je psychická, fyzická, emocionální a sociální. Snaţí se zamezit vzniklým potíţím nebo alespoň jejich příčinám. Terapie je chápána jako léčba pomocí nejrůznějších činností, jeţ vyvolávají pozitivní pocity. Základem je práce terapeuta, který by měl mít absolvované příslušné vzdělání a odborný výcvik. Dále je kladen důraz na osobnostní předpoklady a profesionální přístup ke klientům. Terapeut vyuţívá nejrůznějších metod, principů a forem práce podle toho, na kterou terapii se zaměřuje a s ohledem na speciální potřeby jeho klientů (Müller, O., 2005). Speciálně pedagogická péče je péče o jedince se speciálními potřebami či se zdravotním postiţením nebo znevýhodněním. Právě speciální pedagogika se zabývá výchovou a vzděláváním těchto jedinců. Jarmila Pipeková (2006) definuje termín takto: ,,V uţším smyslu je speciální pedagogika věda o zákonitostech speciální výchovy a speciálního vzdělávání jedince, který z důvodu znevýhodnění vyţaduje při vzdělávání speciálně pedagogický přístup, podporu při pracovním a společenském uplatnění.“ (Pipeková, J., 2006, s. 95).

6

1.2 Historie terapeutické péče Některé terapeutické přístupy byly vyuţívány jiţ několik tisíciletí před naším letopočtem, většinou jako součást rituálů a uctívání bohů. První zmínky o léčebných účincích hudby a tance pochází právě z této doby. Ovšem ještě zdaleka nelze hovořit o terapii jako takové. Peter Wehle (2001) popisuje důleţité postavení hudby a tance ve 4. tisíciletí před naším letopočtem. V počátku byly vyuţívány jako prostředky pro vyjadřování, komunikaci, kolektivní jednání, uctívání boţstva a konečně i pro léčbu nemocných. A to zejména v Číně, Indii a Mezopotámii. Později se prokázaly její kladné účinky na potlačení bolesti. Ve středověku se začínají objevovat další terapeutické přístupy. Aţ sem sahají počátky arteterapie, poetoterapie, canisterapie, ergoterapie, hipoterapie a mnohé další. Například pro léčbu duševně chorých byla uţívána arteterapie a také muzikoterapie. Hudba byla běţnou součástí vzdělání lékařů (Wehle, P., 2001). V tomto období byly ovšem všechny terapie stále pouze součástí lékařské péče. Dočkal (2005) uvádí, ţe ergoterapie byla jako léčebná metoda poprvé uţita na přelomu 18. a 19. století v psychiatrii. Podle Vrbové (2005) se pak v 19. století objevily první zmínky o uţití psů k terapeutickým účelům pro duševně choré. Největší rozmach terapií nastal aţ ve 20. století. Jedličkův ústav úspěšně praktikoval ergoterapii při léčbě dětské obrny. Později se také uţívala pro pomoc válečným invalidům (Dočkal, V., 2005). Canisterapie byla uţívána k podobným účelům. Cílené cvičení psů se začíná objevovat po první světové válce. Kantor (2005) uvádí i obdobné vyuţití muzikoterapie. Podle Jiráskové (2010) se v tomto období začala hojně rozvíjet i hipoterapie jako metoda pro pomoc jedinců s dětskou mozkovou obrnou a k rehabilitaci ortopedických zranění z války. V polovině 20. století se rozvíjí další terapeutické přístupy jako poetoterapie a biblioterapie, taneční terapie, arteterapie, bazální stimulace a mnohé další. Vzniká spousta terapeutických organizací, sdruţení a asociací. V 70. a 80. letech se objevuje teatroterapie – divadlo hrané herci s postiţením. Vzniká nový termín „Outsider Art“, specifický druh umění jedinců s handicapem, který zahrnuje veškeré umělecké činnosti (Polínek, M., D., 2005). Svoboda zdůrazňuje, ţe pro terapii jako takovou je stěţejní období od 90. let 20. století aţ po současnost. Vystihuje to termínem ,,terapeutické dvacetiletí‘‘. Objevuje se 7

snaha rozvíjet nové druhy terapií. Důleţitý je přesun terapeutických aktivit z medicínské oblasti do speciálně pedagogické. Nahlíţí na terapie jako techniky a principy jiţ dávno vyuţívané, ale nikým nepojmenované právě jako terapie (Svoboda, P., 2005).

1.3 Charakteristika jednotlivých terapií Z pohledu speciální pedagogiky lze terapie klasifikovat následovně: 

terapie hrou



činnostní a pracovní terapie - ergoterapie



psychomotorické terapie



expresivní terapie



terapie s účastí zvířete - zooterapie, animoterapie (Müller, O., 2005).

Terapie hrou Terapie hrou je zaloţena na činnosti specialisty, který pomocí hry usnadňuje hospitalizaci nemocným dětem. Hlavní náplní práce je seznámit dítě s nemocí a průběhem léčby. Nejčastější pomůckou bývají látkové panenky Péťa a Petruška, které napomáhají názorně objasnit zdravotní potíţe či průběh zákroku. Herní specialista představuje dítěti, popřípadě rodičům, nemocnici, personál, operaci a napomáhá mu vyrovnat se s nemocí a udrţet si dobrý psychický stav. Důleţitá je základní znalost diagnóz, respektování soukromí dítěte a vzájemná důvěra podpořená poskytováním pravdivých informací (Vaďurová, I., 2001). Činnostní a pracovní terapie – ergoterapie Činnostní a pracovní terapie patří mezi dva vzájemně se prolínající přístupy. Důleţitým prostředkem léčby je manipulace s předměty, surovinami a jiným materiálem za účelem pozitivních změn v chování klientů, emoční a osobnostní vyrovnání a začlenění do společnosti. Dále zahrnuje nácvik praktických dovedností kaţdodenního ţivota, chodu domácnosti či sebeobsluhy a hygieny. Pracovní terapie neboli ergoterapie na rozdíl od činnostní má větší tendenci směřovat ke konkrétnímu výsledku či výrobku (Müller, O., 2005).

8

Psychomotorická terapie Psychomotorická terapie patří k velmi významným přístupům. Jedná se o léčení pohybem. Podstatou je chápání a vnímání vlastního těla, dále vyrovnání se s okolním prostředím a materiálním světem a v neposlední řadě komunikace a dorozumívání. Pomocí těchto tří sloţek se jedinec můţe realizovat, začleňovat a uplatňovat ve společnosti (Raimitz, S., 2001). Základními technikami a metodami jsou pohybové hry, tanec, pantomima, relaxace, jóga a jiné (Szabová, M., 2001). Bazální stimulace Na podobném principu jsou zaloţeny i další terapeutické přístupy. Jedním z příkladů je i bazální stimulace, jeţ je určena pro jedince s těţkým postiţením. Jedná se o pedagogicko-psychologický přístup, který se snaţí jedincům s těţším mentálním postiţením a více vadami zajistit vývoj jejich osobnosti. Vychází z poznatku, ţe těţké postiţení značně redukuje moţnost jakékoli aktivity. Z toho důvodu se zaměřuje na jednoduché elementární výkony, které jsou spojeny s vlastním tělem jedince v daném okamţiku. Koncept vychází z prenatálního vývoje dítěte. Zaměřuje se na několik základních oblastí. Jsou to somatické, vibrační, vestibulární, čichové a chuťové, sluchové a zrakové, komunikativní a sociálně-emoční podněty. Somatické podněty jsou praktikovány jako vnímání povrchu kůţe pomocí změny teploty, tlaku a vlhkosti. Klienty masírujeme, koupeme v různě teplé vodě, fénujeme, natíráme krémem nebo hladíme. Z další oblasti vyuţíváme různé vibrační přístroje na určité části těla. Vestibulární oblast zahrnuje změny polohy, houpání, kolébání či otáčení. Dají se pouţít různé pomůcky, například velké míče. Oblast čichová je aktivována pomocí vonných lahviček a materiálů. Sluchová a zraková oblast zahrnuje tlukot srdce klienta nebo terapeuta a změny rytmu reprodukované hudby. Důleţitý je kontrast mezi tichem a sluchovým podnětem. Zraková oblast je pak stimulována krátkými impulzy bílého světla či kontrastními barvami. Poslední oblast je zaloţena na uspokojivém hlasu terapeuta, jeho vlídném chování vůči klientovi a spojením s některými z výše zmíněných činností. Všechny aktivity by měly klientovi zajistit moţnost vnímat své vlastní tělo, proţívat příjemné tělesné pocity a zprostředkovat komunikaci s okolím (Vítková, M., 2005).

9

Snoezelen Jednou z dalších metod multi-smyslové stimulace je snoezelen. Jedná se o místnost se speciálně upraveným prostředím pro kvalitní relaxaci, odpočinek, osobní proţitek a senzorickou stimulaci. Součástí mohou být nejrůznější houpačky, vodní postel, polštáře, relaxační hudba a barevné světelné efekty. Můţe být také místem pro realizaci bazální stimulace. Dostupné z (http://www.snoezelen-koncept.cz/). K další stimulaci jsou také k dispozici vlněné koberce, plyšové hračky a vonné předměty. Podstatou této metody je poskytnutí úplné volnosti klientovi ve speciálním prostředí. Soustředí se na proţitky té dané chvíle a můţe být zcela sám sebou. Dostupné z (http://www.uspro.cz/index.php?id=10175).

Bobathova metoda Neurovývojová metoda manţelů Bobathových se nejvíce uţívá pro podporu jedinců s dětskou mozkovou obrnou. Základem je podrobné vyšetření, které zjišťuje aktivity klientem zvládané bezproblémově, s asistencí a ty, jichţ není schopen. Uţívané techniky by pak měly příznivě ovlivnit patologický tonus klienta a měly by mu pomoci ke snadnějšímu a správnějšímu pohybu. Snaha terapeuta je poskytnout klientovi moţnost získat novou senzomotorickou zkušenost a tím posunout jeho narušený vývoj vpřed. Můţe být realizována jako 24-hodinová terapie, která uţívá nejrůznějších kompenzačních pomůcek pro podporu mobility a stability. Zahrnuje končetinové nebo trupové ortézy, speciální sedačky, obuv a vertikalizační stojany. Také je praktikována jako přímá vlastní terapie za účasti odborníka, kde se uţívá míčků, válců, laviček či klínů. Důleţitá je spolupráce s dalšími terapeuty, především s logopedem, fyzioterapeutem a ergoterapeutem. Nesmíme také opomenout rodinné zázemí a její podporu. Dostupné z (http://www.cadbt.cz/vic_o_bobath.htm). Kladnou vlastností takového konceptu je vlídnější přístup. Zejména malé děti vůbec nepoznají, ţe se jedná o cílené cvičení. Spíše je pro ně pouhou hrou. Důleţitým prvkem Bobath terapie je motivace, legrace a proţitek, dialog mezi klientem a terapeutem. Snaţí se zajistit všechny potřeby a přání klienta. Dostupné z (http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=492).

Vojtova metoda Metoda reflexní lokomoce je další technikou, jeţ se v první řadě zabývá jedinci s dětskou mozkovou obrnou. Funguje na obdobném principu jako Bobathova metoda. 10

Podstatou je dráţdění svalů, jeţ se v zápětí rozpohybují. Nervová soustava si zafixuje pohyb a uţije ho při další lokomoci. Dostupné z (http://www.comhealth.cz/cz/Vojtovametoda). Stejně jako Bobathova metoda vychází z konceptu pohybových vzorců. Je zaloţena na předpokladu, ţe pohyb těla je řízen reflexy, jeţ jsou nezávislé na vůli klienta. V lidském mozku jsou jiţ zakódovány jisté pohybové vzorce. Aktivuje oslabené a nepouţívané svaly a tím vytvoří správné pohybové vzorce. Provádí se dráţděním speciálních spouštěcích zón a to v modelech reflexního otáčení či reflexního plazení. Naučené modely pak mozek v případě potřeby můţe pouţít. Většinou se s touto metodou začíná jiţ v novorozeneckém věku. Terapeut se snaţí naučit rodiče potřebné cviky Vojtovy metody, aby ji mohl doma několikrát denně provádět a zvýšila se tak efektivita této terapie. Důleţité jsou krátké, ale častější cvičební jednotky. Dostupné z (http://www.vojtovaspolecnost.cz/vmetoda.php, http://www.lekari-online.cz/ortopedie/zakroky/vojtova-metoda).

Expresivní terapie Podstatou expresivní terapie je uţití uměleckých prostředků za účelem zlepšení chování, myšlení, emocí i osobnostní stránky klientů. Podle vybraných uměleckých prostředků pak dělíme expresivní terapii na specifičtější přístupy. Mezi hlavní patří dramaterapie, teratroterapie, psychodrama, muzikoterapie, biblioterapie a arteterapie. (Müller, O., 2005).

Dramaterapie, teatroterapie Obě výše uvedené terapie vyuţívají dramatických, pohybových a výrazových prostředků, díky nimţ u klienta dochází k uvolnění a řešení jeho problémů. Na druhou stranu je mu umoţněno vyjádřit pocity, obavy a volně projevit své emoce. Výše zmíněné terapie většinou probíhají skupinově. Milan Valenta upozorňuje na rozdíl mezi těmito terapiemi a uvádí, ţe v teatroterapii ,,…je kromě procesu kladen důraz na produkt…‘‘ (Valenta, M, 2006, s. 7) Zmiňuje pozitiva veřejného představení, jimiţ je inkluze a integrace minoritní skupiny osob s postiţením mezi běţnou majoritní společnost (Valenta, M., 2006). Představení pro veřejnost nese pozitivní dopad na sebedůvěru a sebejistotu jedinců se zdravotním postiţením. Upevňuje a prohlubuje jejich samostatnost. V neposlední řadě zajišťuje osvětu a ovlivňuje názory laické veřejnosti. 11

Psychodrama Psychodrama funguje na podobném principu jako dramaterapie a teatroterapie. Jedná se však o řízenou dramatickou improvizaci, v níţ má dominantní postavení právě jeden klient. Uţitím různých technik (hraní vlastní role, monolog, výměna rolí) se terapeut snaţí pomoci klientovi pochopit jeho vlastní záţitky, přání, fantazie, afekty a třeba i nesrovnalosti (Müller, O., 2005).

Muzikoterapie Muzikoterapie patří k dalším expresivním přístupům. Vyuţívá různých forem hudby jako léčebných prostředků, jeţ kladně působí na stav jedince. Mátejová (1992) zdůrazňuje tři základní sloţky hudby, se kterými se pracuje, jsou dále rozvíjeny rytmus, melodie a harmonie. Klient můţe zvuk, melodii, či zpěv pouze pasivně poslouchat nebo se sám aktivně zapojuje do průběhu terapie a vytváří tóny a zvuky vlastní. Pracuje se jak individuálně tak i ve skupinách. Terapii lze efektivně uţít v kombinaci s dalšími, předně s dramaterapií, teatroterapií, taneční terapií a jinými.

Biblioterapie Zmíněná terapie je zaloţena na příznivých změnách pomocí působení literatury, a to poezie i prózy. Stejně jako muzikoterapie hovoříme o sloţce pasivní – předčítání textu a aktivní, kde sám klient tvoří příběh, krátký citát nebo jiný literární projekt. Jak uvádí Müller (2005), jedná se v porovnání s ostatními terapiemi spíše o doplňkovou činnost, ovšem i tento přístup umoţňuje proţitek osobního úspěchu a prohlubuje emocionální vývoj. Někteří autoři podobně hovoří o účincích poetoterapie.

Arteterapie Základem této terapie je aplikace prostředků výtvarného umění s cílem pozitivně změnit chování, myšlení, emocionální postoj, individuální a společenské osobnostní předpoklady klientů. Podstatnější je samotný proces arteterapie neţ vzniklý výtvarný artefakt, ale i ten můţe mít kladný dopad na osobnost jedince, a to ve smyslu posilování vlastní sebedůvěry. Důleţitou součástí je následná interpretace práce a podrobné rozebírání výtvoru. Existuje několik technik, často bývá prováděna skupinově a kombinována s muzikoterapií (Valenta, M., Müller, O., 2007).

12

Šárka Dostálová (2001) na druhou stranu zdůrazňuje vyuţití arteterapie ve smyslu komunikace například jako součást psychoterapie a dále jako prostředek k sebevyjádření a rozvoje vnímání. Jaroslava Šicková (2005) rozděluje arteterepii na receptivní – vnímání uměleckého díla a chápání pocitů jiných a aktivní – samotná aktivní kresba, malba nebo modelování, a to buď ve skupině nebo individuálně. Terapie s účastí zvířete - animoterapie, zooterapie Animoterapie je definována jako léčba za pomoci zvířat, která musí být speciálně vycvičena k léčebným účelům. Zahrnuje péči o zvíře, doteky, hlazení, vzájemný kontakt a také komunikaci skrz zvíře. Rozlišujeme dvě metody: Animal Assisted Activities (AAA) a Animal Assisted Therapy (AAT). První z nich je zaloţena na činnostech za účasti zvířat, coţ znamená, ţe stačí pouhá jejich přítomnost. U jedinců pozorujeme emocionální změny – radost, pocit štěstí. Druhá vychází z cílené intervence, jedná se o terapii za asistence zvířat se snahou o posílení ţádoucího chování nebo naopak utlumení nevyhovujícího chování. Mezi nejuţívanější animoterapie patří hipoterapie a canisterapie. Hipoterapie vychází z přirozené mechaniky pohybu koně při chůzi. Klient leţí na hřbetu koně a snaţí se adaptovat na jeho pohyb. Jedná se o metodu fyzioterapie. Patří sem také výše uvedené techniky hlazení a starání se o zvíře (Jirásková, I., 2010). Canisterapie

vyuţívá

působení

psa

na

člověka

jako

nejspolehlivějšího

a nejvěrnějšího přítele. Díky vzájemné interakci dochází u klientů k zlepšení sociální a emocionální stránky jeho osobnosti (Pipeková, J., 2001). Můţeme se ovšem setkat se spoustou dalších terapií. Jak jiţ bylo zmíněno, konec 20. století a počátek 21. století je nejvýznamnějším terapeutickým obdobím. Osvědčené terapie se rozvíjí a začínají fungovat jako samostatné obory a vznikají téţ zcela nové terapeutické přístupy. K dalším rozvíjejícím se léčebným metodám ve speciálně pedagogické péči patří například aromaterapie nebo speleoterapie.

1.4 Význam a využití terapií ve speciálně pedagogické péči Hlavní cíl speciální pedagogiky je zajištění co moţná nejkvalitnějšího ţivota osobám se zdravotním postiţením či znevýhodněním. Jarmila Pipeková (2006) 13

upozorňuje na rozdíl mezi dřívějším zaměřením speciální pedagogiky, které bylo úzce orientováno

na

speciální

vzdělávání

a

profesní

přípravu,

a

novodobějším,

jenţ zdůrazňuje integraci a inkluzi. Zaměřuje se na problematiku znevýhodněného jedince po celý jeho ţivot. A právě tato změna s sebou přináší i další obměny oboru. Speciálně pedagogická péče se snaţí být komplexnější, aby splnila tyto cíle. Vznikají nové metody, techniky a principy, které zajišťují co největší rozvoj jedince se zdravotním postiţením a znevýhodněním, a zahrnují právě i terapeutické postupy, jakoţto i jinou pomoc pro poţadovanou socializaci a resocializaci. Oldřich Müller (2005) zdůrazňuje fakt, ţe terapeutické přístupy nejsou nikterak novým trendem. Ve své podstatě byly uplatňovány jiţ od počátku snah o edukaci jedinců se zdravotním postiţením. Jisté změny ovšem vidí v budování samostatných speciálně pedagogických terapií, mezioborových přesunů a postupných diferenciací. Ovšem záměr dosaţení pozitivních změn v osobnosti jedince zůstává stejný. Podstatnou funkcí terapií je i jejich diagnostická povaha. Zvláště u aktivních činností, kde se klient můţe sám projevit nebo tvoří nějaký projekt, odhaluje terapeutovi své charakteristické rysy, postoje a problémy. Například aktivní arteterapie, poetoterapie, dramaterapie nebo taneční terapie můţe terapeutovi dopomoci k přesnějším diagnostickým závěrům. Terapie můţeme vyuţívat pro relaxaci v době vyučování nebo při jiné náročné práci. Pro jedince s postiţením je těţké soustředit se po celou dobu, důleţitá je tedy relaxační část. Terapie se také dají pouţít jako motivační prvek. Za dobrou práci a snahu můţeme ţákům slíbit odpočinek v podobě jejich oblíbené terapeutické činnosti. Většina zmíněných terapií je vhodná pro všechny věkové skupiny, ale samozřejmě s ohledem na individuální potřeby kaţdého klienta. O terapii lze obecně hovořit jako o převáţně nebolestivé metodě podpory jedinců s postiţením nebo znevýhodněním na rozdíl od některých lékařských zákroků. Riziko poškození je minimální, je zde kladen důraz zejména na příjemné stránky lidského ţivota.

14

1.5

Legislativa,

vzdělávací

systém

a

zařízení,

jež

poskytují

terapeutickou péči Základní legislativou pro vzdělávání je zákon č. 49/2009 Sb., kterým se mění školský zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Nalezneme zde všechny potřebné informace týkající se zásad a cílů vzdělávání, rámcovém a školním vzdělávacím programu, vzdělávací soustavě, hodnocení, organizace školního roku, školní řád, podmínky povinné školní docházky a mnohé další informace týkající se všech stupňů vzdělání. Zmiňuje také moţnost speciálních potřeb pro ţáky s určitým postiţením nebo znevýhodněním a vymezuje podmínky individuálního vzdělávacího plánu (zákon č. 561/2004 Sb. a 49/2009 Sb.). Pro vzdělávání jedinců se zdravotním postiţením je důleţitá vyhláška č. 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Vymezuje termín podpůrná opatření, která jsou nezbytná pro realizaci vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími nároky. Podpůrnými opatřeními jsou myšleny právě speciální metody, postupy, kompenzační a rehabilitační pomůcky, předměty speciálně pedagogické péče a další. Výše uvedené terapeutické přístupy jsou součástí těchto speciálních postupů (vyhláška č.73/2005 Sb.). Vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením je uskutečňováno buď formou individuální nebo skupinové integrace nebo ve škole samostatně zřízené pro jedince se zdravotním postiţením nebo kombinací zmíněných. Ţák můţe být integrován do školy hlavního proudu mezi intaktní spoluţáky nebo do speciální školy pro jiný druh postiţení. Speciální vzdělávání diferencuje vzdělávací instituce na mateřskou školu speciální, základní školu speciální, základní školu praktickou a praktickou školu (vyhláška č.73/2005 Sb.). Z hlediska komplexní péče, jeţ zahrnuje i terapeutický přístup, speciální školství nabízí více moţností. Podmínky pro zapojení terapií do vzdělávání jsou příznivější a jejich vyuţití je zde běţnější neţ na školách hlavního proudu, zejména s ohledem na časové dotace a materiálního vybavení. Jisté odlišnosti jsou zmíněny i v Rámcovém vzdělávacím programu (dále jen RVP) pro obor vzdělávání základní škola speciální. RVP odlišuje například zdravotní tělesnou výchovu a rehabilitační tělesnou výchovu, jeţ mohou zahrnovat některé zmíněné terapie. Výtvarná a hudební výchova zase obsahuje prvky arteterapie nebo muzikoterapie. 15

Speciální školy také často poskytují svým ţákům v rámci výuky nebo zájmového krouţku zooterapii a jiné. Dostupné z: (http://rvp.cz/informace/dokumenty-rvp). S terapiemi se tedy můţeme setkat jak v rámci povinné školní docházky, tak dle vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních i v jiných zařízeních. Jedná se zejména o speciálně pedagogická centra, popřípadě pedagogicko-psychologické poradny. Terapie jsou součástí standardní činnosti speciální těchto center. Jednotlivá zařízení upravují svoji aktivity podle určitého postiţení cílové skupiny. Proto se i výběr terapií uzpůsobuje potřebám jejich klientů.

Příkladem můţe být uţití arteterapie

a muzikoterapie ve speciálně pedagogickém centru poskytujícím sluţby ţákům s mentálním postiţením (vyhláška č. 72/2005 Sb.). Terapeutickou péči také zajišťují některé diagnostické ústavy, dětské domovy a střediska výchovné péče. Tato zařízení jsou ošetřena zákonem č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. V některých zařízeních sociálních sluţeb, které vymezuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, je klientům také nabízena tato péče. Terapie ovšem nemusí být poskytovány pouze v rámci speciální pedagogiky nebo sociálního odvětví. Setkáváme se s nimi i ve zdravotnictví. V nemocnicích je často poskytována herní terapie hospitalizovaným dětem. Součástí zdravotnických zařízení bývá fyzioterapie jako součást léčby nejen jedinců se zdravotním postiţením nebo ergoterapie a arteterapie. V neposlední řadě existuje velké mnoţství neziskových organizací, jeţ se zabývají touto problematikou. Dalšími takto zaměřenými instituty jsou soukromá terapeutická zařízení.

16

2. CÍLOVÉ SKUPINY A TERAPIE VE SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÉ PÉČI Jak jiţ bylo zmíněno, speciální pedagogika zajišťuje péči o jedince s určitým postiţením nebo znevýhodněním. Z čehoţ jasně vyplývá, ţe cílovou skupinou terapií ve speciálně pedagogické péči jsou právě tito jedinci. Některé terapie jsou efektivnější při pomoci jedincům se specifickým postiţením, proto bude následující kapitola rozdělena podle postiţené oblasti. Definice a charakteristika jednotlivých postiţení bude s ohledem na rozsah práce zpracována pouze dle nejdůleţitějších specifik jednotlivých postiţení, jeţ jsou stěţejní při výběru vhodné terapie. Terapie jiţ byly popsány výše, a proto zde budou jen krátce zmíněny s ohledem na některá diference týkající se určitého postiţení.

2.1 Jedinec s mentálním postižením Definice Dle Josefa Slowíka (2007) se jedná o jedno z nejzvláštnějších a nejodlišnějších postiţení. Podle jeho názoru není tak obtíţné zkusit se vţít do situace člověka se sluchovým, zrakovým nebo tělesným postiţením. Zavázat si oči, zacpat uši nebo si sednout na ortopedický vozík nám můţe pomoci pochopit svět očima těchto lidí. Ale vcítit se do proţitků jedince s mentálním postiţením nelze podobným způsobem simulovat. Vychází z latinského původu slov mentální retardace a překládá je jako „opoţdění (zpomalení) mysli“ (Slowík, J., 2007, s. 109). Upozorňuje ovšem, ţe není postihnuta pouze oblast mentálních schopností, ale jistý negativní dopad je prokazatelný na celou lidskou osobnost ve všech dalších jejich sloţkách. Milan Valenta a Oldřich Müller (2007) mentální retardaci definují jako „ …vývojovou duševní poruchu se sníţenou inteligencí demonstrující se především sníţením kognitivních, řečových, pohybových a sociálních schopností s prenatální, perinatální a postnatální etiologií.“ (Valenta, M., Müller, O., 2007, s. 16). Bazalová (2006) doplňuje, ţe časně získané mentální retardace se datuje nejpozději do 2. roku ţivota člověka. Mentální retardace se nejčastěji dělí dle hodnoty inteligenčního kvocientu. Známe tyto její stupně; lehkou mentální retardaci (IQ 69 – 50), středně těţkou (IQ 49 – 35), těţkou (IQ 34 – 20) a hlubokou mentální retardaci (IQ do 19) (Valenta, M., Müller, O., 2007). 17

Demence Jedná se o rozpad normálního mentálního vývoje a to po druhém roce ţivota. Příčinou jsou závaţné nemoci a úrazy mozku. Bývá nazývána také jako získaná mentální retardace (Bazalová, B., 2006).

Pseudooligofrenie Pseudooligofrenie neboli zdánlivá mentální retardace bývá způsobena vlivem vnějšího prostředí. Dítěti není umoţněna dostatečná stimulace nervové soustavy, pochází z nerestriktivního nebo sociálně znevýhodněného prostředí. Inteligenční kvocient bývá sníţen o 10 aţ 20 bodů (Bazalová, B., 2006). Poruchy autistického spektra Velmi specifickým odvětvím jsou poruchy autistického spektra. Jedinci s tímto postiţením mají problémy zejména v komunikaci, sociální interakci a představivosti. Projevují se stereotypním chováním a specifickými zájmy (Opatřilová, D., 2006). Downův syndrom Příčinou je genetická anomálie. Typické jsou obdobné rysy ve vzhledu jedince, náchylnost k jistým nemocem a mentální retardace. Emocionální a sociální stránka jedince není tak postiţena. Větší problémy se vyskytují v oblasti motoriky a řeči. Dostupné na (http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=625). Vhodné a užívané terapie Mentální retardace zasahuje osobnost ve všech sloţkách – psychické, fyzické i sociální. Důleţitý je tedy komplexní přístup ke klientovi. Podpora spočívá v rozvoji jemné i hrubé motoriky, sociálních vztahů, řečových dovedností a komunikaci, sebeobsluze, největší moţné samostatnosti a hlavně získání kladných proţitků a zkušeností. Pro dosaţení těchto cílů se uţívá široké spektrum terapeutických přístupů. Podle Valenty a Müllera (2007) je pro potřeby jedinců s mentálním postiţením nejvíce vyuţívaná terapie hrou, ergoterapie, psychomotorická terapie, ze zooterapie nejčastěji hipoterapie a canisterapie. Potvrzený pozitivní vliv má také muzikoterapie, dramaterapie, arteterapie a biblioterapie. Pro osoby s těţkým mentálním postiţením je jednou z efektivních terapeutických přístupů bazální stimulace (Vítková, M., 2006).

18

Vhodným prostředím můţe být jiţ zmíněný snoezelen. Taneční terapie můţe pomoci k příznivější komunikaci.

2.2 Jedinec s tělesným postižením Definice Podle Jiřího Jankovského (2001) je tělesné postiţení takové, ,,…které se projevuje buďto dočasnými anebo trvalými problémy v motorických dispozicích člověka (dítěte).“ Příčinou je buďto porucha nervového systému nebo přímo pohybového či nosného aparátu. Důsledkem je pak narušení vývoje osobnosti a to zejména psychomotorického. Často se objevují problémy v oblasti psychické a sociální, způsobené zjevnou odlišností od okolí. Společným znakem jedinců s tímto postiţením je celkové nebo částečné omezení hybnosti (Opatřilová, D., Zámečníková D., 2007). Dle doby vzniku dělíme pohybové vady na vrozené a získané. Další dělení je dle místa postiţení. Rozlišujeme obrny, které jsou způsobeny poruchou centrální nebo periferní nervové soustavy, deformace - nesprávný tvar orgánu nebo části těla, malformace – vrozená vývojové vady, patologicky vyvinuté části těla a amputace nevratné oddělení orgánu či části těla. V neposlední řadě rozlišujeme rozsah a stupeň vady (Opatřilová, D., Zámečníková D., 2007). Vhodné a užívané terapie Jelikoţ se jedná o problémy s hybností, nejrozšířenějšími terapeutickými metodami zejména pro léčbu dětské mozkové obrny je Vojtova metoda, Bobathova metoda a bazální stimulace. Další oblíbenou terapií je hiporeterapie. Vhodnou formou je i ergoterapie, například pro rozvoj jemné motoriky. K zmírnění problémů v oblasti psychické a sociální je vhodná dramaterapie, muzikoterapie, arteterapie, canisterapie. Pes můţe vycítit i přicházející epileptický záchvat.

2.3 Jedinec se smyslovým postižením Definice Smyslovým postiţením rozumíme sluchové nebo zrakové postiţení. Sluchové postiţení zahrnuje osoby neslyšící, nedoslýchavé a ohluchlé. V mnoha případech se však setkáváme s dalším přidruţeným postiţením. Sluchové postiţení pak dělíme podle místa vzniku postiţení, období vzniku a stupně. V prvním případě se setkáváme 19

s poruchou převodní, která postihuje vnější zvukovod a střední ucho, percepční, kde dochází k poruše vnitřního ucha, sluchových buněk nebo nervů a smíšenou. Vada můţe být buď vrozená nebo získaná a to prelingválně – před fixací řeči, či postlingválně – po fixaci řeči, tzn. po 6. roce ţivota. Dle stupně dělíme sluchovou vadu na lehkou nedoslýchavost, středně těţkou nedoslýchavost, těţkou nedoslýchavost, praktickou a úplnou hluchotu (Bytešníková, I., Horáková, R., Klenková, J., 2007). Zrakové postiţení velice ovlivňuje ţivot jedince. Pomocí tohoto smyslu získáváme většinu informací a jeho ztráta je těţko nahraditelná. Zrakové vady lze rozdělit do pěti kategorií. Jedná se o ztrátu zrakové ostrosti, postiţení šíře zorného pole, strabismus, problémy se zpracováním zrakových podnětů a poruchy barvocitu. Rozlišujeme několik stupňů zrakového postiţení - slabozrakost, zbytky zraku a slepotu (Pipeková, J. a kol., 1998). Vhodné a užívané terapie Obě postiţení zanechávají důsledky i na psychice jedince, ovlivňují ho po stránce citové, emocionální, omezují ho v komunikaci a sociální interakci. V tomto ohledu je jistě vhodná zooterapie. Správně vycvičený pes můţe částečně nahradit chybějící smysl. Podobně při hipoterapii si jedinec se zrakovým postiţením můţe připadat jistější při orientaci v prostoru. Ovšem Dudková (2005) upozorňuje na jistá rizika u jedinců se zbytky zraku. Při pádu například z koně můţe dojít k odchlípení sítnice a tím zhoršení nynějšího postiţení. Uţití některých expresivních terapií můţe být do jisté míry omezeno. Volíme dle individuálních potřeb klienta, s ohledem na jeho postiţení ovšem můţeme více vyuţívat ostatní smysly jako kompenzaci. Vhodně upravená pracovní a činnostní terapie můţe být také prospěšná.

2.4 Jedinec s poruchami řeči Definice Komunikace je způsob dorozumívání a zajišťuje nezbytnou výměnu informací. Rozlišujeme komunikaci verbální – mluvené či psané slovo a neverbální – všechna doprovodná gesta, mimika, postoje nebo pohledy očí. Narušená komunikační schopnost znamená, ţe některá rovina jazykových projevů působí jinak neţ je komunikačním záměrem. Můţe jít například o nemluvnost, a to vývojovou – vývojová dysfázie, získanou orgánovou – afázie, a získanou psychogenní – mutismus. Dále se setkáváme

20

s narušením zvuku řeči – huhňavost a palatolalie, narušením fluence řeči – koktavost a breptavost, nesprávnou výslovností některých nebo většiny hlásek – dyslalie, dysartrie. V neposlední řadě se objevují symptomatické poruchy řeči a poruchy hlasu (Bytešníková, I., Horáková, R., Klenková, J., 2007). Vhodné a užívané terapie Základem vývoje řeči je správný řečový vzor, podmínky a moţnost komunikace, vhodné prostředí a zájem okolí. Vyhovující v těchto ohledech je dramaterapie a teatroterapie, kde dochází ke zlepšování komunikace jako takové. Prohlubování verbální i neverbální řeči, slovní zásoby. Zvýšená moţnost sociálního začlenění je velkým kladem tohoto přístupu. Další metodou obdobného účinku je muzikoterapie a poetoterapie. Ostatní terapie jako zooterapie, arteterapie nebo ergoterapie cíleně odlákávají pozornost, aby v zápalu nadšení mohlo dojít k odstranění komunikační bariéry. Taneční terapie je nahlíţena jako alternativní způsob komunikace a sebevyjádření.

2.5 Jedinec s poruchami učení a chování Definice Pro jedince s poruchou chování jsou charakteristické nepřiměřené reakce v běţných situacích. Často mají problémy v učení a v sociálních vztazích. Jejich nálada se nepřiměřeně střídá a prokazují se značnou emocionální nevyrovnaností. Některé osoby, jeţ pochází ze sociálně slabší rodiny, označujeme jako rizikové pro vznik poruch chování a i jim by měla být zajištěna dostatečná péče (Vojtová, V., 2008). Jedinci se specifickými poruchami učení vyţadují odlišný přístup při vzdělávání. Jedná se o skupinu poruch, jeţ se nejčastěji projevují v oblasti čtení, psaní a počítání. U jedince ovšem nedochází ke sníţení intelektu. Někdy bývají spojovány s poruchou pozornosti – syndrom ADD nebo s poruchou pozornosti s hyperaktivitou – ADHD (Slowík, J., 2007). Vhodné a užívané terapie Jaroslava Šicková (2005) uvádí pozitivní dopad arteterapie na klientelu s diagnostikovanými poruchami učení. Díky ní mohou klienti posílit vlastní sebevědomí, motivaci k učení a sebekontrolu. Často se s touto metodou setkáváme v dětských domovech. Eliminuje důsledky citové deprivace, emocionálního poranění, 21

traumat a dovolí terapeutovi nahlédnout do klientových problémů. Podobné důsledky zanechává i teatroterapie a dramaterapie. Učí klienty zvládat emoce a odpovídat za své chování, pomáhá také v oblasti koncentrace, udrţení pozornosti a soustředění. Tyto terapie se dají dobře kombinovat s muzikoterapií a taneční terapií. Dalšími vhodnými přístupy jsou zooterapie a ergoterapie. Jak uvádí Vrbová (2005), pes je dobrým pomocníkem při léčbě zneuţívaných dětí, které v něm najdou nového kamaráda, znovu vytvoří citovou vazbu a získají kladné emocionální záţitky.

2.6 Jedinec s kombinovaným postižením Definice Jedná se o kombinaci dvou nebo více postiţení u jediného člověka. Jelikoţ jde o velice

různorodou

skupinu

znevýhodnění,

nedá

se

přesně

charakterizovat

ani specifikovat. Častou kombinací bývá mentální postiţení s dalším postiţením (Slowík, J., 2007). Vhodné a užívané terapie Pro výběr vhodné terapie musíme přihlíţet individuálně ke kaţdému klientovi dle jeho dominantního postiţení a dalších přidruţených vad. Jak jiţ bylo zmíněno, při nejkomplikovanějších kombinacích je velmi vhodná bazální stimulace a snoezelen. Ostatních terapií je uţíváno dle individuálních schopností a potřeb kaţdého klienta.

22

3. MOŽNOSTI A VYUŽITÍ KONKTÉTNÍCH TERAPIÍ VE SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÉ PÉČI 3.1 Hlavní cíl výzkumu, dílčí cíle, výzkumné hypotézy a metodologie Hlavní cíl výzkumu je celkový pohled na praktické vyuţití terapií ve speciálně pedagogické péči. Výzkum se nejprve zaměřuje na krátkou charakteristiku zařízení, jeţ poskytuje terapie v rámci speciálně pedagogické péče právě s ohledem na daný problém. Dále zjišťuje individuální informace o terapeutech pracujících v tomto zařízení, jeţ zahrnují jejich dosavadní vzdělání, další vzdělávání a získávání nových informací a jejich individuální pohled na danou problematiku. Objasňuje, s jakými specialisty dále spolupracují a zda jsou nějaké překáţky, které ovlivňují jejich činnost. Následně zkoumá, kterým klientům jsou terapeutické přístupy poskytovány, jak často a jakou formou. Šetření by tedy mělo odhalit, které terapie jsou nejčastěji uţívány, v jakých zařízeních se s nimi můţeme setkat, zda je zajištěna odbornost terapeutů poskytujících tuto péči, jaká je frekvence a forma terapií. A v neposlední řadě se zajímá o nejčastější nedostatky zamezující rozšíření terapií ve speciálně pedagogické péči. S ohledem na jednotlivé cíle je práce postavena na základě kvantitativního výzkumu. Vhodnou technikou pro dosaţení zvoleného cíle je dotazník, jelikoţ umoţňuje získání informací od většího počtu respondentů a zajišťuje anonymitu, která můţe znamenat větší ochotu při spolupráci. Dotazník obsahuje 27 otázek. Jedná se o kombinaci uzavřených, otevřených a polo-uzavřených otázek. Na závěr je respondentům umoţněno volné vyjádření vlastního postoje a zkušenost se zmíněnou problematikou. Výzkumné hypotézy: H1: Terapeutické péče je více rozšířena ve speciálně pedagogickém centru neţli na základní škole speciální. H2: Jelikoţ je ve speciálně pedagogické péči kladen důraz na komplexní přístup, terapeuti často spolupracují s dalšími odborníky.

23

3.2 Charakteristika výzkumného souboru a výzkumného prostředí Dotazník byl distribuován do nejrůznějších ústavů a zařízení poskytujících speciálně pedagogickou péči. Jednalo se o náhodně vybraná zařízení speciálního školství, dětské domovy, diagnostické a výchovné ústavy, speciálně pedagogická centra a neziskové organizace zaměřující se na speciálně pedagogickou péči v rámci celé České republiky. Dotazník byl určen pro terapeuty pracující v těchto zařízeních a ústavech.

3.3 Interpretace výzkumného šetření Celkově bylo rozesláno 100 dotazníků (100 %). Odpověď byla obdrţena od 45 respondentů. Návratnost byla tedy 45 %. Nyní bereme v úvahu 45 respondentů jako 100 %. Ovšem 21 respondentů z tohoto počtu nevyplnilo dotazník a své počínání obhajovalo tím, ţe u nich ţádná terapeutická činnost neprobíhá. Z čehoţ vyplívá, ţe více neţ 46 % oslovených zařízení v rámci své speciálně pedagogické péče neposkytuje ţádné ze zkoumaných terapií. V níţe uvedené tabulce jsou uvedeny jednotlivé typy těchto zařízení a jejich procentuální vyjádření. Typ zařízení:

Počet respondentů (vyjádření v %)

SPC (Speciálně pedagogické centrum)

7 (33 %)

MŠS (Mateřská škola speciální)

1 (4,8 %)

Dětský domov se ZŠ Praktickou

2 (9,5 %)

MŠS A ZŠS

2 (9,5 %)

ZŠS (Základní škola speciální)

4 (19,2 %)

NNO (Nevládní nezisková organizace)

4 (19,2 %)

se zaměřením na jedince s postiţením SVP (Střediska výchovné péče)

1 (4,8 %)

Celkově:

21 (100 %)

Tab. 1: Typy zařízení, jež neposkytují terapeutickou činnost

24

Dále jsem vycházela z vyplněných dotazníkům od ostatních zařízení, kde je terapeutická péče běţně poskytována. První otázky se zaměřují převáţně na obecnou charakteristiku těchto zařízení.

Obr. 1: Města, kde sídlí zařízení, v nichž respondenti pracují

Většina krajů je zastoupena alespoň jedním zařízením, kromě Zlínského a Jihočeského kraje. Zařízení:

Počet respondentů (vyjádření v %):

MŠS + ZŠS + SPC

2 (8,4 %)

MŠS + ZŠS + Praktická škola

1 (4,2 %)

MŠS + ZŠS

2 (8,4 %)

ZŠS

7 (29,4 %)

ZŠS + Praktická škola

3 (12,6 %)

SPC

4 (16,8 %)

Lázně

0 (0%)

Soukromý sektor

1 (4,2 %)

Jiné

4 (16,8 %)

Celkem:

24 (100%)

Tab. 2: Zařízení, kde poskytují terapeutickou péči

Většina zařízení, kde je poskytována terapeutická péče, jsou Základná školy speciální – 29,4 %. Některé jsou spojeny s Mateřskou školou speciální, Speciálně pedagogickým centrem nebo Praktickou školou. Speciálně pedagogická centra jako samostatné jednotky jsou uvedeny 4 (16,8 %) a soukromý sektor 1 (4,2 %). Mezi jiná zařízení, jeţ uvedli 4 respondenti (16,8%), patří Střediska výchovné péče, Sociálně terapeutická dílna a Občanské sdruţení s poradnou a terapií. Průměrná délka terapeutické činnosti v těchto zařízeních je dle odpovědí 11,5 let. Nejkratší doba je 3,5 let a nejdelší byla 20 let. 25

Terapie:

Počet respondentů (vyjádření v %)

Ergoterapie

13 (54,6 %)

Arteterapie

17 (71,4%)

Dramaterapie

8 (33,6 %)

Teatroterapie

1 (4,2 %)

Muzikoterapie

14 (58,8 %)

Hipoterapie

13 (54,6 %)

Canisterapie

14 (58,8%)

Fyzioterapie

8 (33,6 %)

Vojtova metoda

5 (21 %)

Bobathova metoda

7 (29,4 %)

Bazální stimulace

14 (58,8 %)

Speleoterapie

2 (8,4 %)

Aromaterapie

8 (33,6 %)

Biblioterapie

1 (4,2 %)

Herní terapie

7 (29,4 %)

Jiné

4 (16,8 %)

Tab. 3: Poskytované terapie

Cílem další otázky bylo zjistit, jaké konkrétní terapie poskytují výše uvedená zařízení. Byla moţnost více odpovědí, respondenti měli určit všechny terapie, jeţ zařízení, ve kterém pracují, nabízí. Podle odpovědí nejčastější poskytovanou terapií je arteterapie. Celkem 17 respondentů (71,4 %) uvedlo, ţe je u nich nabízena. Dalšími hojně poskytovanými terapiemi jsou muzikoterapie, canisterapie a bazální stimulace, jak uvedlo 14 respondentů (58,8 %). 13 respondentů (54,6 %) určilo ergoterapii a hiporetapii. Mezi nejméně vyuţívané terapie patří biblioterapie a teatroterapie, které jsou poskytovány pouze v 1 zařízení (4,2 %). Speleoterapie také nepatří k běţným terapiím, protoţe je nabízena jen dvěma zařízeními (8,4 %). 4 respondenti (16,8 %) ještě uvedli další terapie. Jednalo se zejména o vodní terapii, snoezelen a orofaciální regulační terapii. Pro přehlednější znázornění je zde Graf 1.

26

Ergoterapie Arteterapie Dramaterapie Teatroterapie Muzikoterapie Hipoterapie Canisterapie Fyzioterapie Vojtova metoda Bobathova metoda Bazální stimulace Speleoterapie Aromaterapie Biblioterapie Herní terapie Jiné

100 90 80 70 60 % 50 40 30 20 10 0

Graf 1: Poskytované terapie v zařízeních, kde pracují respondenti

Možnosti:

Počet respondentů (vyjádření v %)

Denně

9 (37,2 %)

2krát aţ 3krát týdně

7 (29,4 %)

1krát týdně

6 (25 %)

2krát měsíčně

1 (4,2 %)

Méně často

1 (4,2 %)

Celkem:

24 (100 %)

Tab. 4: Četnost terapeutické péče

Zde jsem se snaţila zjistit, jak často je terapeutická péče klientům poskytována. Z tabulky vyplývá, ţe 9 respondentů (37,2 %) dopřává terapie klientům denně. 7 respondentů (29,4%) odpovědělo, ţe terapie jsou poskytovány 2krát aţ 3krát týdně. Moţnost 1krát týdně uvedlo 6 osob (25 %). 1 zařízení poskytuje terapie 2 krát měsíčně (4,2 %) a 1 méně často (4,2 %). Následující otázky se zaměřují přímo na terapeuty. Muži Ženy

Graf 2: Pohlaví terapeutů

Většina respondentů je ţenského pohlaví (95,8 %). Dotazník vyplnil pouze 1 muţ (4,2 %). Průměrný věk terapeutů je 42 let. Nejmladšímu je 28 a nejstaršímu 65 let.

27

Středoškolské s pedagogickým zaměřením

100

Středoškolské se zdravotnickým zaměřením

80

Vyšší odborné s pedagogickým zaměřením

60

Vyšší odborné se zdravotnickým zaměřením

%

Vysokoškolské – bakalářské se speciálněpedagogickým zaměřením

40

Vysokoškolské – bakalářské se zdravotnickým zaměřením

20

Vysokoškolské – magisterské se speciálněpedagogickým zaměřením Vysokoškolské – magisterské se zdravotnickým zaměřením

0

Jiné

Graf 3: Vzdělání terapeutů

Další otázka byla zaměřena na nejvyšší dosaţené vzdělání respondentů. Většina – 17 (71,4 %) odpověděla, ţe jejich nejvyšší dosaţené vzdělání je vysokoškolské – magisterské se speciálně – pedagogickým zaměřením. 1 (4,2 %) uvedl vysokoškolské – bakalářské se speciálně – pedagogickým zaměřením. 2 (8,4 %) mají vyšší odborné vzdělání se zdravotnickým zaměřením a 4 (16,2%) uvedli jiné vzdělání, neţ bylo v moţnostech. Převáţně se jednalo o vysokoškolské magisterské se zaměřením mimo obor nebo středoškolské se všeobecným zaměřením. Průměrná doba terapeutické praxe respondentů je 9,6 let. Nejdelší praxe jednoho respondenta trvá 30 let a nejkratší 3 roky. Možnosti:

Počet respondentů (vyjádření v %)

Skupinová terapie: 5 ţáků a více

3 (11,8 %)

Skupinová terapie: méně neţ 5 ţáků

7 (29,4 %)

Individuální

14 (58,8 %)

Celkem:

24 (100 %)

Tab. 5: Forma terapie

Dále jsem zkoumala formu terapeutické péče. Právě 14 respondentů (58,8 %) provádí individuální terapii. Skupinovou terapii s méně neţ 5 ţáky uvedlo 7 terapeutů (29,4 %) a 3 respondenti (11,8 %) pracují skupinovou terapii s 5 ţáky a více. Možnosti:

Počet respondentů (vyjádření v %)

Ano

14 (58 %)

Ne

10 (42 %)

28

Celkem:

24 (100 %)

Tab. 6: Zaměření terapeutické činnosti na určitý druh postižení

Zde bylo cílem zjistit, zda se terapeutická činnost respondentů zaměřuje na specifický druh postiţení. Celkem 10 osob (42 %) odpovědělo negativně. Ve 14-ti případech (58 %) se terapeutická činnost zaměřuje na jedince se specifickým druhem postiţení a to zejména s mentálním postiţením, dále s kombinovanými vadami a z tělesných postiţení nejčastěji na jedince s dětskou mozkovou obrnou. Možnosti:

Počet respondentů (vyjádření v %)

Předškolní věk

14 (58,8 %)

Mladší školní věk

19 (79,8 %)

Starší školní věk

19 (79,8 %)

Adolescence

13 (54,6 %)

Dospělost

11 (46,2 %)

Senioři

3 (12,6 %)

Tab. 7: Věková kategorie klientů

Cílem této části bylo odhalit, zda se terapeutické péče dostává všem bez ohledu na věk. Byla zde moţnost více odpovědí. Respondenti měli určit všechny věkové kategorie, na které se zaměřují. Z tabulky vyplývá, ţe nejčastější cílovou skupinou jsou děti mladšího a staršího školního věku. Kaţdou z těchto dvou moţností určilo 19 terapeutů, coţ je asi 79,8 % ze všech respondentů. Moţnost předškolní věk udalo 14 respondentů (58,8 %), adolescence 13 (54,6 %), dospělost 11 (46,2 %) a senioři 3 (12,6 %). Možnosti:

Počet respondentů (vyjádření v %)

Rodina absolutně nespolupracuje

0 (0 %)

Spolupráce s rodinou pouze občasná

4 (16,8%)

Spolupráce s rodinou je převáţně bezproblémová

16 (67 %)

Spolupráce s rodinou je vţdy bezproblémová

1 (4,2 %)

Nemohu posoudit

3 (12 %)

Celkem:

24 (100 %)

Tab. 8: Spolupráce s rodinou

Nyní jsem zkoumala, jak rodina spolupracuje s terapeuty. Moţnost rodina absolutně nespolupracuje nevybral jediný respondent. Spolupráce s rodinou pouze občasná vybrali 4 respondenti (16,8 %). 16 respondentů (67 %) odpovědělo, ţe spolupráce s rodinou je převáţně bezproblémová. 1 terapeut (4,2 %) vybral moţnost 29

spolupráce s rodinou je vţdy bezproblémová a 3 respondenti (12 %) uvedli, ţe nemohou posoudit. Průměrná denní doba terapeutické činnosti respondentů jsou 3 hodiny. Nejkratší uvedená doba byla půl hodiny denně a nejdelší 8 hodin denně. V následující sérii dotazů č. 16 aţ č. 21 byla moţnost více odpovědí, respondenti určovali všechny terapie, jeţ dle nich odpovídají otázce. Přehled je uveden v souhrnné tabulce č. 9. Ergoterapie Arteterapie Dramaterapie Teatroterapie Muzikoterapie Hipoterapie Canisterapie Fyzioterapie Vojtova metoda Bobathova metoda Bazální stimulace Speleoterapie Aromaterapie Biblioterapie Herní terapie Jiné

100 90 80 70 60 % 50 40 30 20 10 0

Graf 4: Terapie, na které se respondenti zaměřují

Zde jsem zjišťovala, na které terapie se respondenti zaměřují. 11 terapeutů (46,2 %) se zaměřuje na bazální stimulaci, dále 9 (37,8 %) na arteterapii a muzikoterapii. Nejmenší zastoupení má teatroterapie, biblioterapie, speleoterapie a Vojtova metoda. Ergoterapie Arteterapie Dramaterapie Teatroterapie Muzikoterapie Hipoterapie Canisterapie Fyzioterapie Vojtova metoda Bobathova metoda Bazální stimulace Speleoterapie Aromaterapie Biblioterapie Herní terapie Jiné Nemohu posoudit

100 80 %

60 40 20 0

Graf 5: Nejoblíbenější terapie u klientů

30

Dále mne zajímalo, jaké terapie jsou u klientů nejoblíbenější. Jak uvedlo 11 respondentů (46,2 %) k nejoblíbenějším terapiím patří muzikoterapie. 9 terapeutů (37,8 %) odpovědělo canisterapie a bazální stimulace. Ani jeden z respondentů neuvedl teatroterapii, Vojtovu metodu, speleoterapii a biblioterapii, coţ je také důsledkem toho, ţe jsou uváděny jako méně pouţívané, viz. Graf 4.

Ergoterapie Arteterapie Dramaterapie Teatroterapie Muzikoterapie Hipoterapie Canisterapie Fyzioterapie Vojtova metoda Bobathova metoda Bazální stimulace Speleoterapie Aromaterapie Biblioterapie Herní terapie Jiné Nemohu posoudit

100 90 80 70 60

% 50 40 30 20 10 0

Graf 6: Nejméně oblíbené terapie u klientů

Na otázku, jeţ zjišťovala nejméně oblíbené terapie u klientů, odpovědělo nejvíce respondentů – 19 (80 %), ţe nemohou posoudit. Canisterapii uvedl 1 respondent (4,2 %) a příčinou byla alergie na psí srst. Stejně tak 1 respondent uvedl Vojtovu a Bobathovu terapii. A 2 terapeuti (8,4 %) volili odpověď jiné. Ergoterapie Arteterapie Dramaterapie Teatroterapie Muzikoterapie Hipoterapie Canisterapie Fyzioterapie Vojtova metoda Bobathova metoda Bazální stimulace Speleoterapie Aromaterapie Biblioterapie Herní terapie Jiné Nemohu posoudit

100 90 80 70 60

% 50 40 30 20 10 0

Graf 7: Terapie, jež by měly být více rozšířené a využívané

Následně jsem se zaměřila na osobní názor terapeutů. Zkoumala jsem, které terapie by dle nich měly být více rozšířené a vyuţívané. 7 respondentů (29,4 %) odpovědělo ergoterapie a arteterapie. Ţádný z respondentů neodpověděl teatroterapie ani speleoterapie. 31

Ergoterapie Arteterapie Dramaterapie Teatroterapie Muzikoterapie Hipoterapie Canisterapie Fyzioterapie Vojtova metoda Bobathova metoda Bazální stimulace Speleoterapie Aromaterapie Biblioterapie Herní terapie Jiné Nemohu posoudit

100 90 80 70 60 % 50 40 30 20 10 0

Graf 8: Nejefektivnější terapie

Nyní jsem se snaţila odhalit, které terapie jsou dle názoru respondentů nejefektivnější. Nejvíce terapeutů – 8 (33,6 %) volilo odpověď ergoterapie a fyzioterapie. Nejméně častá odpověď byla teatroterapie, speleoterapie, aromaterapie, biblioterapie a jiné. Ergoterapie Arteterapie Dramaterapie Teatroterapie Muzikoterapie Hipoterapie Canisterapie Fyzioterapie Vojtova metoda Bobathova metoda Bazální stimulace Speleoterapie Aromaterapie Biblioterapie Herní terapie Jiné Nemohu posoudit

100 80 60 % 40 20 0

Graf 9: Nejméně efektivní terapie

Cílem bylo zjistit, které terapie dle názoru respondentů jsou nejméně efektivní, ovšem nejvíce respondentů – 18 (76 %) volilo odpověď nemohu posoudit. Dále 3 respondenti (12,6 %) uvedli aromaterapii jako méně efektivní. Dramaterapii, teatroterapii a speleoterapii volil 1 respondent (4,2 %).

32

Graf:

4

5

6

7

8

9

Počet respondentů (vyjádření v %)

Terapie: Ergoterapie

6 (25,2 %)

7 (29,4 %)

0 (0 %)

7 (29,4 %)

8 (33,6 %)

0 (0 %)

Arteterapie

9 (37,8 %)

8 (33,6 %)

0 (0 %)

7 (29,4 %)

6 (25,2 %)

0 (0 %)

Dramaterapie

7 (29,4 %)

4 (16,8 %)

0 (0 %)

3 (12,6 %)

2 (8,4 %)

1 (4,2 %)

Teatroterapie

1 (4,2 %)

0 (0 %)

0 (0 %)

0 (0 %)

1 (4,2 %)

1 (4,2 %)

Muzikoterapie

9 (37,8 %)

11 (46,2%)

0 (0 %)

5 (21 %)

5 (21 %)

0 (0 %)

Hipoterapie

5 (21 %)

7 (29,4 %)

0 (0 %)

3 (12,6 %)

5 (21 %)

0 (0 %)

Canisterapie

7 (29,4 %)

9 (37,8 %)

1 (4,2 %)

3 (12,6 %)

4 (16,8 %)

1 (4,2 %)

Fyzioterapie

4 (16,8 %)

4 (16,8 %)

0 (0 %)

5 (21 %)

8 (33,6 %)

0 (0 %)

Vojtova metoda

1 (4,2 %)

0 (0 %)

1 (4,2 %)

1 (4,2 %)

5 (21 %)

0 (0 %)

Bobathova metoda

4 (16,8 %)

2 (8,4 %)

1 (4,2 %)

1 (4,2 %)

6 (25,2 %)

0 (0 %)

Bazální stimulace

11 (46,2%)

9 (37,8 %)

0 (0 %)

4 (16,8 %)

6 (25,2 %)

0 (0 %)

Speleoterapie

1 (4,2 %)

0 (0 %)

0 (0 %)

0 (0 %)

1 (4,2 %)

1 (4,2 %)

Aromaterapie

2 (8,4 %)

4 (16,8 %)

0 (0 %)

2 (8,4 %)

1 (4,2 %)

3 (12,6 %)

Biblioterapie

1 (4,2 %)

0 (0 %)

0 (0 %)

1 (4,2 %)

1 (4,2 %)

2 (8,4 %)

Herní terapie

5 (21 %)

5 (21 %)

0 (0 %)

1 (4,2 %)

2 (8,4 %)

0 (0 %)

Jiné

3 (12,6 %)

2 (8,4 %)

2 (8,4 %)

1 (4,2 %)

1 (4,2 %)

0 (0 %)

Nemohu posoudit

-

1 (4,2 %)

19 (80 %)

3 (12,6 %)

3 (12,6 %)

18 (76 %)

Tab. 9: Oblíbenost, efektivnost a větší rozšíření terapií

Možnosti:

Počet respondentů (vyjádření v %)

Ano

8 (33 %)

Ne

16 (67 %)

Celkem:

24 (100 %)

Ano Ne

Graf 10: Plánování rozšíření nabídky terapií

Tab. 10: Plánování rozšíření nabídky terapií

Následně jsem zkoumala, zda respondenti plánují rozšířit svoji nabídku terapií. Moţnost ano zvolilo 8 respondentů (33 %) a moţnost ne 16 respondentů (67 %). Terapie, o které plánují rozšíření jejich nabídky, byly převáţně ergoterapie a muzikoterapie. Někteří dále uváděli bazální stimulaci a hipoterapii. Možnosti:

Počet respondentů (vyjádření v %)

Ano

Ano

21 (88 %)

Ne

Ne

3 (12 %)

Celkem:

24 (100 %)

Tab. 11: Terapie pro specifický typ postižení

Graf 11: Terapie pro specifický typ postižení

33

Dále jsem kladla otázku, zda se jim osvědčila určitá terapie pro specifický typ postiţení. Kladnou odpověď volilo 21 respondentů (88 %) a zápornou 3 respondenti (12 %). Podle dotazníku se pro jedince s tělesným postiţením nejvíce osvědčila bazální stimulace, Bobathova metoda a hipoterapie. Pro jedince s mentálním postiţením a kombinovanými vadami je účinná muzikoterapie. Osobám s poruchami autistického spektra pomáhá muzikoterapie a hipoterapie. Pro jedince se smyslovými vadami se osvědčila muzikoterapie, hipoterapie a herní terapie. V neposlední řadě pro léčbu alergií a atopií je ověřena speleoterapie. Možnosti:

Počet respondentů (vyjádření v %)

Z odborné literatury

17 (71,4 %)

Od kolegů

9 (37,8 %)

Ve speciálně-pedagogickém centru

7 (29,4 %)

Na odborných seminářích

19 (79,8 %)

Jiné

2 (8,4 %)

Tab. 12: Zdroje nových informací

Důleţité bylo zkoumat, z jakých zdrojů terapeuti získávají nové informace v rámci svého oboru. Respondenti měli moţnost více odpovědí, uváděli všechny zdroje informací, ze kterých čerpají pro svoji terapeutickou praxi. Z odborné literatury dle dotazníků čerpá 17 terapeutů (71,4 %). Moţnost od kolegů uvedlo 9 respondentů (37,8 %). Ve speciálně – pedagogickém centru volilo 7 respondentů (29,4 %). Odpověď na odborných seminářích zvolilo 19 respondentů (79,4%) a poslední moţnost jiné uvedli 2 terapeuti (8,4 %). Zde se jednalo převáţně o internetový zdroj. Možnosti:

Počet respondentů (vyjádření v %)

Ne

Ano

23 (95,8 %)

Ano

Ne

1 (4,2 %)

Celkem:

24 (100 %)

Tab. 13: Zúčastňování se dalšího vzdělávání

Graf 12: Zúčastňování se dalšího vzdělávání

Téměř všichni respondenti odpověděli, ţe se účastní dalšího vzdělávání (95,8 %). Pouze 1 respondent (4,2 %) volil zápornou odpověď.

34

Možnosti:

Počet respondentů (vyjádření v %)

Účast na odborných seminářích

18 (75,6 %)

Absolvování speciálních kurzů

19 (79,8 %)

Studium vysoké školy

4 (16,8 %)

Jiné

1 (4,2 %)

Tab. 14: Možnosti dalšího vzdělávání terapeutů

Následně jsem se zjišťovala, jakého dalšího vzdělávání se tedy terapeuti účastní. I zde byla moţnost více odpovědí, respondenti volili všechny moţnosti dalšího vzdělávání, jeţ absolvují. 18 terapeutů (75,6 %) se účastní odborných seminářů, 19 respondentů (79,8 %) odpovědělo, ţe absolvují speciální kurzy a 4 respondenti (16,8 %) studují vysokou školu. Mezi jiné – uvedl 1 terapeut (4,2 %) patří dle odpovědí odborné konzultace. Možnosti:

Počet respondentů (vyjádření v %)

Pedagog

5 (21 %)

Speciální pedagog

17 (71,4 %)

Asistent pedagoga

9 (37,8 %)

Psycholog

10 (42 %)

Sociální pracovník

9 (37,8 %)

Tab. 15: Spolupráce s dalšími odborníky

Dále jsem zkoumala, s jakými odborníky terapeuti dále spolupracují. Většina dotázaných vybrala více odpovědí. Moţnost pedagog uvedlo 5 respondentů (21%), se speciálním pedagogem spolupracuje 17 respondentů (71,4 %), s asistentem pedagoga 9 terapeutů (37,8%), psychologem 10 respondentů (42 %) a se sociálním pracovníkem 9 respondentů (37,8%). Možnosti:

Počet respondentů (vyjádření v %)

Finance

9 (37,8 %)

Materiální vybavení

7 (28,6 %)

Nepochopení ze strany rodičů

2 (8,4 %)

Nepochopení ze strany školy, zařízení

1 (4,2 %)

Jiné

5 (21 %)

Celkem:

24 (100 %)

Tab. 16: Úskalí při výkonu terapeutické činnosti

Cílem této otázky je zjistit, co nejvíce brání terapeutům v jejich práci. Odpověď finance volilo 9 respondentů (37,8 %), materiální vybavení 7 terapeutů (28,6 %), nepochopení ze strany rodičů 2 respondenti (8,4 %), ze strany školy a zařízení 35

1 respondent (4,2 %). Moţnost jiné volilo 5 terapeutů (21 %). Jednalo se o nepochopení ze strany zřizovatele nebo ţe ţádná úskalí nenalézají.

3.4 Závěry šetření Hlavním cílem výzkumu byl celkový pohled na terapie ve speciálně pedagogické péči, proto jedním z nejdůleţitějších výsledků mého šetření je, ţe téměř polovina ústavů a zařízení, do kterých byl dotazník distribuován, se terapeutickou činností vůbec nezabývá a tudíţ jejich klientům nebo ţákům není poskytována. Převáţně se jednalo o speciálně pedagogická centra. Ovšem i v některých mateřských a základních školách speciálních a praktických tato péče není zajištěna. Dále jsem tedy vycházela jen z odpovědí od respondentů, kteří se terapeutické činnosti skutečně věnují. Nejčastěji pracují v základních školách speciálních, kde je tato péče nejvíce rozšířena. Jelikoţ průměrná délka terapeutické činnosti v ústavech a zařízeních, jeţ byly zahrnuty do mého šetření, je dle výsledků více neţ 11 let, má terapie dlouhodobou tradici. Stejně tak průměrný věk terapeutů byl více neţ 40 let a jejich praxe trvala v průměru 10 let. Většina udala jako své nejvyšší vzdělání vysokoškolské magisterské se speciálně pedagogickým zaměřením. Uvedli, ţe se neustále vzdělávají a to zejména na odborných seminářích a speciálních kurzech. Často čerpají z odborné literatury. Lze na ně tedy nahlíţet jako na kvalifikované terapeuty, jejichţ činnost je odborná a profesionální. V rámci komplexní péče často spolupracují s dalšími odborníky a to zejména se speciálním pedagogem. Klientům se tedy dostává potřebné efektivní a hodnotné péče. Ještě bych ráda upozornila, ţe se této činnosti převáţně věnují ţeny, coţ jen potvrzuje převahu ţenských pedagogů ve vzdělávacím systému v České republice. Jedním z dalších dílčích cílů bylo zjistit, jaké terapie jsou více poskytované a tudíţ dostupnější a jaké naopak méně. Mezi nejrozšířenější terapie patří arteterapie, bazální stimulace, muzikoterapie, canisterapie a ergoterapie. Všechny zmíněné byly také určeny jako nejoblíbenější u klientů. Arteterapie a ergoterapie by měly být ještě více vyuţívané a rozvíjené. Ovšem skutečně rozšířit vlastní terapeutickou specializaci plánuje jen nemalé mnoţství terapeutů. Zaměřovala jsem se také na efektivnost terapeutických přístupů a právě ergoterapie byla určena za velice efektivní. Za další účinnou terapii je povaţována fyzioterapie. K méně častým metodám patří speleoterapie, biblioterapie a teatroterapie, jeţ byly také určovány jako méně efektivní a jejich větší rozšíření a vyuţívání není poţadováno. Dramaterapie, fyzioterapie, 36

Vojtova metoda, Bobathova metoda, hipoterapie a herní terapie patří z hlediska dostupnosti k průměrným. Dalším cílem bylo zjistit komu, jakou formou a jak často jsou terapie poskytovány. Nejvíce moţností mají děti školního věku, coţ, jak jiţ bylo řečeno, je způsobeno tím, ţe se na terapeutickou činnost zaměřují zejména základní školy speciální. Dětem předškolního věku, adolescentům a dospělým je také péče poskytována ovšem ne v takovéto míře. Problém pak vzniká z hlediska péče o seniory, těm jsou tyto metody nabízeny minimálně. A i oni vyţadují důkladnou a komplexní péči. Forma terapie je nejčastěji individuální, coţ odpovídá snaze speciálně pedagogické péče, jeţ se vyznačuje individuálním přístupem k jednotlivcům s ohledem na jejich osobní specifika a potřeby. Dle jednotlivého postiţení se pak vybírá i vhodná terapie. Pro jedince s tělesným postiţením je osvědčenou terapií bazální stimulace, Bobathova metoda a hipoterapie. Velmi pozitivní vliv na jedince s mentálním postiţením a kombinovanými vadami má muzikoterapie. Pro osoby s poruchami autistického spektra je vhodná muzikoterapie a hipoterapie. Pro jedince se smyslovými vadami je ověřená muzikoterapie, hipoterapie a herní terapie. Ovšem i tyto poznatky v kaţdém případě musíme zohlednit dle jednotlivých odlišností klientů. Četnost terapeutické péče je velice uspokojující, většinou je poskytována denně nebo 2 krát aţ 3 krát týdně. V neposlední řadě jsem zjišťovala, jaké nedostatky brání terapeutické činnosti. Rodina většinou spolupracuje téměř bezproblémově, jistá úskalí jsou ale očividná po finanční stránce a materiálního vybavení. Vyhodnocení výzkumných hypotéz: H1: Terapeutické péče je více rozšířena ve speciálně pedagogickém centru nežli na základní škole speciální. Jelikoţ se speciálně pedagogické centrum zaměřuje na jedince s určitým konkrétním postiţením, měla by i jejich odborná činnost směřovat k individuální péči. Vychází ze specifických charakteristik jejich klientů a zaměřuje se na omezené mnoţství terapeutických postupů, jeţ jsou nahlíţeny jako nejvhodnější. Z uvedených důvodů jsem předpokládala, ţe jejich práce bude zahrnovat i nezbytné terapeutické přístupy, neboť jsou úzce zaměřené a tedy i méně náročné na financování, zajištění vhodných prostorů a personální a materiální vybavení. Podmínky by zde měly být 37

přijatelnější neţ na základní škole speciální, kde odborníci pracují s ţáky s různorodými postiţeními. Je tak náročnější vyhovět jejich specifickým poţadavkům. Výsledky mého šetření neodpovídají uvedeným předpokladům. 33 % ústavů a zařízení, jeţ neposkytují ţádné terapie, jsou právě speciálně pedagogická centra. Téměř 63 % zařízení, jeţ poskytují tuto péči, jsou základní školy speciální. Ještě výraznější rozdíl vychází z jednotlivého srovnání dvou nahlíţených institucí. V případě speciálně pedagogických center je terapeutická peče poskytována šesti ze třinácti ve výzkumu zahrnutých center, tedy 46 % zařízení. Odpovídajících základních škol speciálních bylo dvacet jedna, v patnácti z nich jsou terapie vyuţívány, coţ představuje 71 % dotázaných. Patrná je tak značná převaha poskytování terapeutické péče na základní škole speciální. Hypotéza se nepotvrdila. H2: Jelikož je ve speciálně pedagogické péči kladen důraz na komplexní přístup, terapeuti často spolupracují s dalšími odborníky. Speciálně pedagogičtí pracovníci musí při své činnosti zahrnout všechny sloţky osobnosti jednotlivce, kterého mají v péči. Ať je problematickou oblastí psychická či fyzická stránka člověka, ve výrazné většině případů postihuje negativním způsobem také ostatní stránky osobnosti. Kvalifikovaný pedagog by měl svou činností napomáhat harmonickému rozvoji osobnosti v jejím celku. Tento přístup nutně vyţaduje vysokou míru kvalifikace v různých oborech, které však jediný pracovník můţe jen stěţí dosáhnout. Vzdělávání pedagogů vede ke specializaci a následné vysoké kvalitě poskytované péče dle jeho zaměření. Proto je předpokladem, ţe terapeut bude spolupracovat s dalšími odborníky, jejichţ činnost je cílená na jiné sloţky osobnosti, které on není schopen postihnout ve vyţadované kvalitě. Z výsledků dotazníků vyplývá, ţe terapeutičtí pracovníci spolupracují v průměru alespoň se dvěma odlišnými specialisty v rámci své činnosti. Nejčastěji jsou jimi speciální pedagogové, s nimiţ kooperuje 71,4 % respondentů. Výsledek odkazuje na fakt, ţe dotazované instituce zaměstnávají převáţně odborníky s tímto vzděláním. Dále je často vyuţívána spolupráce s psychology, konkrétně ve 42 % případů. Tento výsledek odkazuje na specifičnost a odlišností jejich práce i dosaţené kvalifikace oproti terapeutům, kteří povětšinou disponují vzděláním speciálně pedagogickým (71,4 % odpovídajících) a tedy i na velký přínos jejich odborné asistence. Hypotéza byla potvrzena.

38

ZÁVĚR Péče o jedince se speciálními vzdělávacími potřebami má snahu být čím dál více komplexnější. Pro zajištění jejich maximálního rozvoje, největší míry soběstačnosti a zapojení mezi běţnou populaci se vyuţívají nejrůznější techniky a principy. Ve své práci jsem se zabývala vyuţitím terapií ve speciálně pedagogické péči, jeţ je právě jednou ze sloţek komplexní péče. Chtěla jsem upozornit na její důleţitost právě proto, ţe vyuţívá různých metod pro dosaţení zlepšení všech stránek jedince. Spojuje léčbu, hru, příjemné proţitky a případně cvičení a má velmi pozitivní dopad na osobnost jedince s jakýmkoliv postiţením nebo znevýhodněním. V první části jsem se snaţila objasnit nejdůleţitější pojmy této problematiky a krátce shrnout historii terapeutických přístupů. Následně jsem popsala nejčastěji uţívané terapie, jejich principy, význam a vyuţití. Dále jsem se zabývala legislativou, jeţ vymezuje tuto péči a vzdělávacím systémem. Uvedla jsem některá zařízení, ve kterých jsou terapie nejčastěji uskutečňovány. Další část jsem zaměřila na jedince, kterým jsou terapie poskytovány. Vymezila jsem základní charakteristiku jedinců s jednotlivým postiţením. Dále jsem navázala nejvhodnějšími terapiemi, které jsou s ohledem na specifické problémy a potřeby efektivní. Nejdůleţitější ovšem byla právě výzkumná část. Zde jsem se snaţila ověřit teoretické poznatky v praxi. Zkoumala jsem, jaké terapie jsou nejvíce rozšířeny, kde jsou poskytovány, jakou formou a jak často. Zaměřila jsem se na terapeuty, jejich vzdělání a odbornost. Doufám, ţe moje práce bude přínosná alespoň v rámci upozornění na nedostatky této problematiky. Terapeutická péče zatím není rozšířena v takové míře, aby byla poskytována všem jedincům, kteří potřebují speciálně pedagogický přístup. V rámci komplexní péče by se její pozitivní dopad měl více zdůrazňovat, a zajistit tak její rozšíření.

39

SHRNUTÍ Téma této bakalářské práce je vyuţití terapií ve speciálně pedagogické péči. V první kapitole jsou vymezeny základní pojmy, historie, jednotlivé terapie, jejich význam a vyuţití. Následně zmiňuje některá legislativní opatření, vzdělávací systém a zařízení, jeţ terapeutickou péči poskytují. Další část charakterizuje jedince, na které se terapeutické péče zaměřuje. Definuje jednotlivá postiţení a vymezuje vhodné terapie. Poslední část je výzkumná a je postavena na základě kvantitativního výzkumu. Objasňuje celkový pohled na terapeutickou péči v praxi. Zaměřuje se na jednotlivé terapie, jejich rozšíření, dále na klienty a v neposlední řadě na samotné terapeuty.

SUMMARY My bachelor thesis deals with the use of therapies in the special education care. There are described basic terms, the history, therapies and its importance and usage in the first chapter. Following part briefly provides information about legislation on this topic, educational system and facilities of therapy care. It continues with differences and characterization of people who need this special care. There are definitions of disabilities and useful therapies according to each disability. Practical part is based on quantitative research. It shows therapies in practices as a whole. It focuses on particular therapy, its developing, clients and therapists, too.

40

LITERATURA BAZALOVÁ, B. In PIPEKOVÁ, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 2006. 404s. ISBN 80-7315-120-0. BYTEŠNÍKOVÁ, I., HORÁKOVÁ, R., KLENKOVÁ, J. Logopedie a surdopedie: Texty k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido, 2007. 118 s. ISBN 978-80-7315-136-2. DOČKAL, V. In MÜLLER, O. a kol. Terapie ve speciální pedagogice: Teorie a metodika. Olomouc, 2005. 195 s. ISBN 80-244-1075-3. DOSTÁLOVÁ, Š. In PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. Terapie ve speciálně pedagogické péči. Brno: Paido, 2001. 165 s., ISBN 80-7315-010-7. DUDKOVÁ, I. In MÜLLER, O. a kol. Terapie ve speciální pedagogice: Teorie a metodika. Olomouc, 2005. 195 s. ISBN 80-244-1075-3. JANKOVSKÝ, J. Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením. Praha: Triton, 2001. ISBN 80-7254192-7. JIRÁSKOVÁ, I. Hiporehabilitace. Brno, 2010. 147s. ISBN 978-80-7375-390-0. KANTOR, J. In MÜLLER, O. a kol. Terapie ve speciální pedagogice: Teorie a metodika. Olomouc, 2005. 195 s. ISBN 80-244-1075-3. MÁTEJOVÁ, Z. Muzikoterapia v špeciálnej a liečebnej pedagogike. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1992. 202 s. ISBN 80-08-00315-4. MÜLLER, O. a kol. Terapie ve speciální pedagogice: Teorie a metodika. Olomouc, 2005. 195 s. ISBN 80-244-1075-3. OPATŘILOVÁ, D. In PIPEKOVÁ, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 2006. 404s. ISBN 80-7315-120-0. OPATŘILOVÁ, D., ZÁMEČNÍKOVÁ, D. Somatopedie: Texty k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido, 2007. 123 s. ISBN 978-80-7315-137-9.

41

PIPEKOVÁ, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 2006. 404s. ISBN 807315-120-0. PIPEKOVÁ, J. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 1998. 234 s., ISBN 80-85931-65-6. PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. Terapie ve speciálně pedagogické péči. Brno: Paido, 2001. 165 s., ISBN 80-7315-010-7. POLÍNEK, M., D. In MÜLLER, O. a kol. Terapie ve speciální pedagogice: Teorie a metodika. Olomouc, 2005. 195 s. ISBN 80-244-1075-3. RAIMITZ, S. In PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. Terapie ve speciálně pedagogické péči. Brno: Paido, 2001. 165 s., ISBN 80-7315-010-7. SLOVÍK, J. Speciální pedagogika. Havlíčkův Brod: Grada Publishing, 2007. 160 s., ISBN 978-80-247-1733-3. SVOBODA, P. In MÜLLER, O. a kol. Terapie ve speciální pedagogice: Teorie a metodika. Olomouc, 2005. 195 s. ISBN 80-244-1075-3. SZABOVÁ, M. In PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. Terapie ve speciálně pedagogické péči. Brno: Paido, 2001. 165 s., ISBN 80-7315-010-7. ŠICKOVÁ, J. In MÜLLER, O. a kol. Terapie ve speciální pedagogice: Teorie a metodika. Olomouc, 2005. 195 s. ISBN 80-244-1075-3. VAĎUROVÁ, I. In PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. Terapie ve speciálně pedagogické péči. Brno: Paido, 2001. 165 s., ISBN 80-7315-010-7. VALENTA, M. a kol. Rukověť dramaterapie a teatroterapie. Olomouc, 2006. 139 s. ISBN 80-244-1358-2. VALENTA, M., MÜLLER, O. a kol. Psychopedie. Praha: Parta, 2007. 386 s. ISBN 978-80-3720-099-2. VÍTKOVÁ, M. In MÜLLER, O. a kol. Terapie ve speciální pedagogice: Teorie a metodika. Olomouc, 2005. 195 s. ISBN 80-244-1075-3. 42

VÍTKOVÁ, M. In PIPEKOVÁ, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 2006. 404s. ISBN 80-7315-120-0. VOJTOVÁ, V. Kapitoly z etopedie I.: Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti. Brno, 2008. 136 s. ISBN 978-80-210-4573-6VRBOVÁ, J. In MÜLLER, O. a kol. Terapie ve speciální pedagogice: Teorie a metodika. Olomouc, 2005. 195 s. ISBN 80-244-1075-3. WEHLE, P. In PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. Terapie ve speciálně pedagogické péči. Brno: Paido, 2001. 165 s., ISBN 80-7315-010-7. STACHOVÁ, H. Snoezelen-koncept [online]. 2010, [cit. 2011-03-21]. Dostupné na: . Domov na stříbrném vrchu [online]. 2007, [cit. 2011-03-21]. Dostupné na: . Česká Asociace Dětských Bobath Terapeutů [online]. 2004, [cit. 2011-03-21]. Dostupné na: . Dobromysl.cz [online]. 2002 – 2011, [cit. 2011-03-21]. Dostupné na: . Dobromysl.cz [online]. 2002 – 2011, [cit. 2011-03-28]. Dostupné na: . Comhealth [online]. [cit. 2011-03-21]. Dostupné na: . Lékaři Online.cz [online]. 2008, [cit. 2011-03-21]. Dostupné na: . Československá rehabilitační společnost Dr. Vojty [online]. 2006, [cit. 2011-03-21]. Dostupné na: . Zákon č. 561/2004 Sb. a 49/2009 Sb. Dostupné na: < http://www.msmt.cz/dokumenty>. Zákon č. 109/2002 Sb. Dostupné na < http://www.mpsv.cz/cs/9>. Vyhláška č. 72/2005 Sb. Dostupné na: < http://www.msmt.cz/dokumenty>. Vyhláška č.73/2005 Sb. Dostupné na: < http://www.msmt.cz/dokumenty>. RVP Dostupné na: .

43

PŘÍLOHA Dotazník: Dobrý den, jmenuji se Michaela Kubíčková a jsem studentka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, obor Pedagogické asistentství speciální pedagogiky. Zabývám se výzkumem „Vyuţití terapií ve speciálně-pedagogické péči“. V rámci tohoto výzkumu provádím šetření, které by mělo objasnit, jak jsou konkrétní terapie vyuţívány v praxi. Chtěla bych tedy poţádat terapeuty Vaší instituce o spolupráci a pomoc při mém šetření vyplněním dotazníku. Výzkum bude zpracován anonymně s ohledem na ochranu osobních dat. Děkuji Vám za pochopení, Vaši podporu a čas. S pozdravem Michaela Kubíčková Pro lepší práci s dotazníkem je nutné povolit makra nebo pro označování využívat písmo tučně nebo podtržení. Dotazník: 1.

Město či obec, kde provádíte terapeutickou činnost:

2. Jedná se o zařízení: a. Mateřská škola speciální b. Základní škola speciální c. Praktická škola d. Speciálně pedagogické centrum e. Lázně f. Soukromý sektor g. Jiné

3. Jak dlouho je provozována terapeutická činnost v instituci, kde pracujete?

44

4. Jaké terapie nabízí instituce, kde působíte, jako součást speciálněpedagogické péče? (možnost více odpovědí) j. Aromaterapie a. Ergoterapie

k. Bazální stimulace

b. Arteterapie

l. Vojtova metoda

c. Dramaterapie

m. Bobathova metoda

d. Teatroterapie

n. Biblioterapie

e. Muzikoterapie

o. Herní terapie

f. Hipoterapie

p. Nemohu posoudit

g. Canisterapie

q. Jiné, uveďte:

h. Fyzioterapie i. Speleoterapie

5. Jak často jsou tyto terapie klientovi poskytovány? a. Denně b. 2krát aţ 3krát týdně c. 1krát týdně d. 2krát měsíčně e. méně často 6. Vaše pohlaví: a. Muţ b. Ţena 7. Věk:

8. Jaké je Vaše nejvyšší vzdělání? a. Středoškolské s pedagogickým zaměřením b. Středoškolské se zdravotnickým zaměřením c. Vyšší odborné s pedagogickým zaměřením d. Vyšší odborné se zdravotnickým zaměřením e. Vysokoškolské – bakalářské se speciálně-pedagogickým zaměřením 45

f. Vysokoškolské – bakalářské se zdravotnickým zaměřením g. Vysokoškolské – magisterské se speciálně-pedagogickým zaměřením h. Vysokoškolské – magisterské se zdravotnickým zaměřením i. Jiné, uveďte: 9. Jak dlouho terapeutickou činnost uplatňujete v praxi?

10. Jakou formou terapie nejčastěji provádíte? a. Skupinová terapie – 5 ţáků a více b. Skupinová terapie – méně neţ 5 ţáků c. Individuální

11. Je Vaše terapeutická činnost zaměřena na nějaký druh postižení? a. Ne b. Pokud ano, uveďte jaký: 12. Na jakou věkovou kategorii se zaměřujete? (možnost více odpovědí) a. Předškolní věk b. Mladší školní věk c. Starší školní věk d. Adolescence e. Dospělost f. Senioři 13. Jaká je spolupráce s rodinou klienta? a. Rodina absolutně nespolupracuje b. Spolupráce s rodinou pouze občasná c. Spolupráce s rodinou je převáţně bezproblémová d. Spolupráce s rodinou je vţdy bezproblémová e. Nemohu posoudit 14. Kolik hodin denně provádíte terapeutickou činnost? 46

15. Na jaké terapie se zaměřujete? (možnost více odpovědí) j. Aromaterapie a. Ergoterapie

k. Bazální stimulace

b. Arteterapie

l. Vojtova metoda

c. Dramaterapie

m. Bobathova metoda

d. Teatroterapie

n. Biblioterapie

e. Muzikoterapie

o. Herní terapie

f. Hipoterapie

p. Nemohu posoudit

g. Canisterapie

q. Jiné, uveďte:

h. Fyzioterapie i. Speleoterapie

16. Jaká/é terapie je/jsou u Vašich klientů nejvíce oblíbené? (možnost více odpovědí)

a. Ergoterapie

k. Bazální stimulace

b. Arteterapie

l. Vojtova metoda

c. Dramaterapie

m. Bobathova metoda

d. Teatroterapie

n. Biblioterapie

e. Muzikoterapie

o. Herní terapie

f. Hipoterapie

p. Nemohu posoudit

g. Canisterapie

q. Jiné, uveďte:

h. Fyzioterapie i. Speleoterapie j. Aromaterapie

17. Která/é terapie je/jsou naopak méně oblíbené? (možnost více odpovědí) d. Teatroterapie a. Ergoterapie e. Muzikoterapie b. Arteterapie f. Hipoterapie c. Dramaterapie 47

g. Canisterapie

m. Bobathova metoda

h. Fyzioterapie

n. Biblioterapie

i. Speleoterapie

o. Herní terapie

j. Aromaterapie

p. Nemohu posoudit

k. Bazální stimulace

q. Jiné, uveďte:

l. Vojtova metoda

18. Které terapie dle Vašeho názoru by měly být více rozšířené a využívané? (možnost více odpovědí) j. Aromaterapie a. Ergoterapie k. Bazální stimulace b. Arteterapie l. Vojtova metoda c. Dramaterapie m. Bobathova metoda d. Teatroterapie n. Biblioterapie e. Muzikoterapie o. Herní terapie f. Hipoterapie p. Nemohu posoudit g. Canisterapie q. Jiné, uveďte: h. Fyzioterapie i. Speleoterapie

19. Které terapie jsou podle Vás nejefektivnější? (možnost více odpovědí) a. Ergoterapie j. Aromaterapie b. Arteterapie

k. Bazální stimulace

c. Dramaterapie

l. Vojtova metoda

d. Teatroterapie

m. Bobathova metoda

e. Muzikoterapie

n. Biblioterapie

f. Hipoterapie

o. Herní terapie

g. Canisterapie

p. Nemohu posoudit

h. Fyzioterapie

q. Jiné, uveďte:

i. Speleoterapie

48

20. Které terapie jsou podle Vás naopak méně efektivní? (možnost více odpovědí) a. Ergoterapie j. Aromaterapie b. Arteterapie

k. Bazální stimulace

c. Dramaterapie

l. Vojtova metoda

d. Teatroterapie

m. Bobathova metoda

e. Muzikoterapie

n. Biblioterapie

f. Hipoterapie

o. Herní terapie

g. Canisterapie

p. Nemohu posoudit

h. Fyzioterapie

q. Jiné, uveďte:

i. Speleoterapie 21. Plánujete rozšířit Vaši nabídku terapií? a. Ne b. Ano, o jakou terapii – uveďte:

22. Osvědčila se Vám některá terapie jako vhodná pro specifický typ postižení? a. Ne b. Ano, uveďte: Terapie:

Typ postiţení:

Terapie:

Typ postiţení:

Terapie:

Typ postiţení:

Terapie:

Typ postiţení:

Terapie:

Typ postiţení:

23. Z jakých zdrojů čerpáte nové informace? (možnost více odpovědí) a. Z odborné literatury b. Od kolegů c. Ve speciálně-pedagogickém centru 49

d. Na odborných seminářích e. Jiné, uveďte: 24. Zúčastňujete se dalšího vzdělávání terapeutů? a. Ano b. Ne 25. Pokud ano, jak si rozšiřujete další vzdělávání ve Vašem oboru? (možnost více odpovědí) a. Účast na odborných seminářích b. Absolvování speciálních kurzů c. Studium vysoké školy d. Jiné, uveďte:

26. S jakými odborníky v rámci terapií dále spolupracujete? (možnost více odpovědí) a. Pedagog b. Speciální pedagog c. Asistent pedagoga d. Psycholog e. Sociální pracovník 27. Co vidíte jako největší úskalí při výkonu Vaší práce? a. Finance b. Materiální vybavení c. Nepochopení ze strany rodičů d. Nepochopení ze strany školy, zařízení e. Jiné

Zde můžete zmínit připomínky, specifika či zajímavosti Vaší speciálněpedagogické terapie. 50

51