Masarykova Univerzita Fakulta sportovních studií Katedra sportovních her
Tréninková cvičení pro rozvoj brankářských schopností Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
Mgr. Pavel Vacenovský
Martin Basel 3. roč. prezenční studium
Brno, 2008
Prohlášení:
Prohlašuji, že předkládanou bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu literatury.
Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně FSpS Masarykovy univerzity ke studijním účelům.
V Brně dne:
……………………………. podpis
Poděkování:
Děkuji svému vedoucímu bakalářské práce Mgr. Pavlovi Vacenovskému za odborné vedení a poskytnuté informace, kterými významně přispěl ke zpracování této bakalářské práce.
OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................................... 5 1 TEORIE FOTBALU....................................................................................................................... 6 1.1 CHARAKTERISTIKA FOTBALU .............................................................................................................. 6 1.2 HISTORIE ....................................................................................................................................... 7 1.3 FOTBAL V ANGLII V 19. STOLETÍ......................................................................................................... 9 2 CÍL A ÚKOLY PRÁCE .................................................................................................................. 10 2.1 CÍL PRÁCE .................................................................................................................................... 10 2.2 ÚKOLY PRÁCE ............................................................................................................................... 10 3 HRA BRANKÁŘE....................................................................................................................... 11 3.1 PŘEDPOKLADY, SCHOPNOSTI A VLASTNOSTI BRANKÁŘE ......................................................................... 11 3.1.1 Tělesné předpoklady ........................................................................................................ 11 3.1.2 Pohybové schopnosti a vlastnosti .................................................................................... 11 3.2 HERNÍ ČINNOSTI BRANKÁŘE............................................................................................................. 12 3.3 TRÉNINK BRANKÁŘE....................................................................................................................... 13 4 TRÉNINKOVÝ CYKLUS .............................................................................................................. 15 4.1 ROČNÍ TRÉNINKOVÝ CYKLUS ............................................................................................................ 15 4.2 HLAVNÍ OBDOBÍ ............................................................................................................................ 16 4.3 LETNÍ PŘECHODNÉ OBDOBÍ ............................................................................................................. 17 4.4 MISTROVSKÉ UTKÁNÍ ..................................................................................................................... 17 4.5 ZIMNÍ A LETNÍ OBDOBÍ ODPOČINKU................................................................................................... 17 5 STAVBA TRÉNINKOVÉ JEDNOTKY BRANKÁŘE ........................................................................... 18 5.1 ÚVODNÍ ČÁST ............................................................................................................................... 18 5.2 HLAVNÍ ČÁST ................................................................................................................................ 23 5.3 PRŮPRAVNÁ A HERNÍ CVIČENÍ S ÚTOČNÝMI A OBRANNÝMI ČINNOSTMI BRANKÁŘE ...................................... 24 6 KONDIČNÍ TRÉNINK BRANKÁŘE ............................................................................................... 47 6.1 ZÁKLADNÍ KONDIČNÍ TRÉNINK .......................................................................................................... 47 6.2 SPECIÁLNÍ KONDIČNÍ TRÉNINK .......................................................................................................... 49 7 ZOTAVENÍ A REGENERACE HYBNÉHO SYSTÉMU ....................................................................... 51 7.1 REGENERAČNÍ A KOMPENZAČNÍ CVIKY ............................................................................................... 51 ZÁVĚR ........................................................................................................................................ 53 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ................................................................................................... 54
ÚVOD Už od dětství jsem sledoval fotbal v televizi, chodíval jej hrát s kamarády na různé „plácky před barák“ a zhruba od 10-ti let hraji fotbal závodně, a to na postu brankáře. Vzhledem k tomu, že na trávníku trávím několik hodin týdně již několik let, tvoří kopaná poměrně značnou část mého života a přestože mi tento sport nejenom dává, ale i bere, je stále mým koníčkem, který mně činí šťastnějším a pomáhá mi odreagovat se od běžného života. Nejen z tohoto důvodu jsem se rozhodl psát tuto práci, pomocí které bych se rád dozvěděl ještě něco víc, než co jsem znal doposud a podělil se o informace tohoto krásného sportu i s ostatními, protože je podle mně málokterý jiný sport tak populární a tak dostupný široké veřejnosti jako právě fotbal.
5
1 TEORIE FOTBALU
1.1 Charakteristika fotbalu Kopaná je velmi rozšířená sportovní kolektivní hra, která se stala sportovním i společenským fenoménem, ovšem díky svým nárokům na hráče patří v porovnání s ostatními sporty ať už po fyzické, či psychické stránce k těm nejnáročnějším na světě. V České republice je v 5 000 klubech evidováno 320 000 hráčů v různých věkových kategoriích od přípravek až po dospělé (Gerhard Bauer, 1999, str. 5). Hráč musí vykonat během utkání celou škálu různých pohybů a dalších činností. Většinou jde o akce anaerobního charakteru, což jsou krátké maximální intenzitou prováděné úseky v trvání 6-8 s, zrychlení, změny směru, sprinty, hra hlavou a střelba. Nicméně pro hráče jsou důležité oba typy zátěže (aerobní i anaerobní), na které musí být hráči adaptováni. Z různých výzkumů bylo zjištěno, že hráč naběhá během utkání v průměru 5-7 km, ztratí 3 kg tělesné váhy a vydá ze sebe tolik kalorií, jako středně těžce pracující člověk za celý den. Dále musí řešit v krátkých časových intervalech značné množství složitých a neopakujících se herních situací, které vyžadují značnou pohotovost a tvořivost ve vynalézání a originálních a účelných způsobů řešení (Fr. Matoušek a kolektiv, 1973, str. 7). Od doby těchto výzkumů však uběhla řada let a kopaná značně pokročila. Například je mnohem rychlejší a hráči dnes naběhají i 8 až 15 km za zápas. Jde o soutěživou činnost dvou soupeřících týmů, z nichž vyhrává ten celek, který dá soupeři více branek. Jeden tým může mít na hřišti 11 hráčů a může střídat maximálně třikrát za zápas. Rozměry hřiště jsou cca 105 x 75 metrů a musí být vyznačeny dobře viditelnými čarami, jejichž šířka je 12 cm. Utkání je časově omezeno: mladší žáci hrají 2 x 30 minut, starší žáci 2 x 35, mladší dorost 2 x 40, starší dorost, ženy a muži hrají 2 x 45 minut. U všech těchto kategorií rozhodčí nastavují čas podle svého uvážení, na které má vliv především doba střídání a ošetřování hráče. Mezi jednotlivými poločasy je přestávka, která je dlouhá maximálně 15 minut.
6
1.2 Historie V historii neexistoval fotbal jako takový, ale byly to pouze míčové hry. Míče byly různé velikosti. Platon píše ve svém Faidonu o míči, který byl složen ze dvanácti dílů. V Řecku se údajně hrávalo vycpávaným míčem, který se nazýval sfaira kené, ale už tehdy byly také míče plněné vzduchem. Římané ve starověku rozeznávali pět druhů míčů: malý, střední, velký, největší a prázdný. V Číně byla ve 4. a 3. století př. n. l. hra, která se podobala fotbalu a nazývala se suchu. Kopalo se do koule ze zvířecí kůže. Hru začali provozovat vojáci, ale brzy se rozšířila mezi obyčejné lidi. V jedné staré básni se hovoří o tom, že míč byl kožený, vyplněný vlasem nebo peřím. V hrobce v Beni-Hassanu, Sakaře i jinde byly nalezeny obrazy znázorňující různé míčové hry starých Egypťanů až z roku 2600 př. n. l. Římané tyto hry chápali jako povyražení i jako prostředek k utužení fyzické síly i duševní rovnováhy. Proto se jich zúčastňovala spousta osobností, např. Julius Ceasar, Augustus a další. Po pádu římského impéria na konci 5. století zaznamenaly míčové hry úpadek. Záznamy o antických hrách se naštěstí zachovaly díky středověkým klášterům. Spory o tom, kdo byli první předchůdci moderního fotbalu, ale asi nikdy nebudou brát konce. Velmi pravděpodobné bude asi tvrzení, že zejména harpaston byl římskými legiemi při jejich taženích zavlečen do Anglie a Francie, dokonce i na Kavkaz. Italové uvádějí, že fotbal se hrál v Anglii díky vojínům římských legií už za Julia Ceasara. Hráči, jimž se podařilo docílit branky, byli oslavováni a po skončení klání nošeni na ramenou. Biskup z Exeteru si v roce 1287 stěžoval starostovi, že hraní před katedrálou ruší bohoslužby a rozbíjejí se přitom okna. Roku 1314 sepsali obyvatelé Londýna supliku královskému dvoru, aby se s divokými míčovými hrami skončilo. Král Edward II. žádosti vyhověl. Královským nařízením z roku 1348 mohlo být porušení zákazu hrát fotbal potrestáno vězením. V roce 1364 se fotbal zakazoval kněžím. S letopočtem 1496 je spojeno královské nařízení, podle něhož se fotbal nepovoloval řemeslníkům, dělníkům a sluhům, což souviselo se snahou o vyšší produktivitu práce. Fotbal nenacházel pochopení ani na anglických univerzitách. Jako první přišel zákaz v roce 1555 v Oxfordu, stejné opatření bylo přijato roku 1571 v Cambridgi. 7
Ale vždycky nebylo jen špatně. Na přelomu 16. a 17. století prožíval fotbal v Anglii dokonce i přechodný rozmach. Renesanční Itálie se k fotbalu zachovala přívětivěji než Anglie. Od 14. do 16. století měly míčové hry zelenou. Nejvýznamnějším centrem se stala Florencie. Zpočátku neexistovaly dnešní branky, tudíž bylo cílem míč dopravit do soupeřovy zadní linie. Na každé straně hrálo dvacet až čtyřicet členů týmu. Hlavní rozhodčí měl osm pomocníků. Ve Francii se předchůdce dnešního fotbalu nazýval soule, neboli podrážka. Míč byl velký, notně vycpaný slámou nebo senem, a cílem bylo takový míč protlačit obručí vyplněnou nataženým papírem. Utkávaly se proti sobě osady. Také ve Francii končívaly zápasy v rámci masopustní bujaré zábavy zraněním aktérů, diváků nebo zničením majetku, a tak v roce 1369 Karel V., stejně jako předtím v Anglii Edward III., zakázal všechny hry, které vyloženě nepodporovaly brannost národa. V Severní Americe bylo hřiště prý půl kilometru dlouhé a k zápasu nastupovalo od třiceti až do jednoho tisíce hráčů. Na koncích stály branky, ale neexistoval žádný rozhodčí. Indiáni hře říkali pasuckquakkohowog. Gumový míč směli domorodci přitom zasáhnout pouze nohou či hlavou. Nekonečné debaty o tom, kdo byl prvním předchůdcem dnešního fotbalu, ale představují spory, které beztak nelze nikdy rozsoudit.
8
1.3 Fotbal v Anglii v 19. století Anglie je kolébkou moderního fotbalu, který vznikl a následně se i začal rozvíjet na přelomu 18. a 19. století. Fotbal se hrál i na některých školách. Původní pravidla vznikla v roce 1840. Z Anglie se šířil fotbal nejdříve do Evropy a následně do celého světa. V roce 1904 byla založena Mezinárodní fotbalová federace - FIFA. Roku 1882 vznikla mezinárodní komise (international board), která funguje jako nejvyšší instance při rozhodování sporů v oblasti pravidel hry. Profesionální fotbal se legalizovaně začal v Anglii od roku 1885. První ženský fotbalový klub vznikl v pařížském klubu Femina sport roku 1893 (Gerhard Bauer, 1999, str. 5).
Obr. 1 Vybavení fotbalistů na začátku moderního fotbalu
9
2 CÍL A ÚKOLY PRÁCE
2.1 Cíl práce Cílem této práce je zaměření se na tréninkový cyklus brankáře a pokusit se o přiblížení takových tréninkových cvičení, které by mohly být nejvhodnější pro rozvoj brankáře.
2.2 Úkoly práce Zaměříme se na prostudování literatury o tréninku brankáře, dalším úkolem bude se shrnutí informací týkajících se brankářského tréninku a tréninkových cvičení. Dále pak bych chtěl popsat průběh tréninku v jednotlivých obdobích a posledním úkolem je vybrat vhodná tréninková cvičení pro brankáře.
10
3 HRA BRANKÁŘE Role brankáře se od hráčů výrazně liší, protože každý jejich zákrok je pod neustálou kontrolou spoluhráčů, soupeřů, trenérů i diváků. Hráči kolikrát nezpracují míč, špatně přihrají, nebo vystřelí, ale jejich chyby se neprojeví bezprostředně do výsledku utkání na rozdíl od brankářů, jejichž i sebemenší zaváhání může znamenat gól a rozhodnutí i o konečném výsledku utkání (Ivo Viktor, str. 5). V součastném fotbalu jsou na brankáře čím dál větší nároky. Musí zvládnout celý prostor pokutového území, musí umět bezpečně chytat vysoké míče zejména ve skrumážích, střely ze střední vzdálenosti, ale zároveň musí pohotově zakročit proti soupeři v bezprostřední blízkosti branky. Dále se od něj očekává rychlé a bezpečné zakládání útoků a rázné dirigování obrany. S vývojem hry si musí brankář osvojit řadu činností hráče, kterými jsou vedení míče, technika kopů, přesné přihrávání a podobně (Fr. Matoušek a kolektiv, 1973, str. 146). V dnešní době se stává z brankáře prakticky 11. hráč do pole.
3.1 Předpoklady, schopnosti a vlastnosti brankáře
3.1.1 Tělesné předpoklady Vzhledem k potřebám brankáře - tedy být dostatečně velký, aby mohl sbírat vysoké míče ze vzduchu a na druhou stranu mít dokonalou koordinaci, dostatečnou rychlost a obratnost je podle všeobecných zkušeností vhodná výška 180-185 cm a tělesná hmotnost by měla být o něco nižší, než je jeho poměr výšky a váhy. Z toho vyplývá, že váha brankáře by se měla pohybovat v rozmezí zhruba 70 až 80 kg.
3.1.2 Pohybové schopnosti a vlastnosti Podle Gyorgy Hargitay (1978) by každý brankář měl být silný, pružný, rychlý, obratný, ohebný, měl by mít i dobrou reakční rychlost a vytrvalost. Hráč díky síle získává respekt před útočníky a pomáhá mu při vyhrávání soubojů, rozehrávání a podobně. Pružnost podmiňuje délku a výšku skoku a podstatně ovlivňuje i pohyblivost brankáře. Rychlost potřebuje stále častěji při vybíhání 11
od brankové čáry. Reakční rychlost se mu hodí hlavně při chytání nečekaných střel z malé vzdálenosti. Obratností řeší situace, které jinak mohou znamenat nebezpečí při bránění. Pomocí ohybnosti může vykonávat mnohostrannou obtížnou činnost. Dostatečný rozvoj všeobecné a speciální vytrvalosti umožňuje brankáři snášet různé zatížení po celou dobu zápasu. Dalšími důležitými rysy, které jsou typické pro brankáře, jsou odvaha, duševní vyrovnanost, pozornost, rychlé myšlení a vyrovnanost.
3.2 Herní činnosti brankáře Podle Jaromíra Vojtíka a Jiřího Zalabáka (2003) je brankář hráčem s velkou osobní zodpovědností a jeho post má rozhodující význam na průběh zápasu. Tato role vyžaduje odlišné somatické předpoklady a psychické vlastnosti. Na brankáře se zvyšují nároky jak v obranné, tak i v útočné fázi, a to především díky změnám pravidel a brankář se s tím musí vyrovnat. Mezi útočné fáze brankáře patří při hře bez míče řízení hry a výběr místa při hře s míčem, vykopávání, vyhazování, přihrávání (přesná přihrávka je velmi důležitá pro založení útoku), vedení, obcházení soupeře, zpracování a střelba. K obranným činnostem brankáře můžeme přiřadit u hry bez míče řízení hry (Tato činnost je specifická, protože ji chybí pohybová složka. Brankář má nejlepší přehled, a proto jsou jeho pokyny svým spoluhráčům velkým přínosem pro úspěšné řešení situací před brankou.), dále volba optimálního postavení (usnadňuje brankáři následné chytání, vyrážení, nebo odkopávání míče). U hry s míčem je to chytání (Pevné uchopení míče při zachování pokud možno stabilního postoje. Je nutné dodržovat dvojí krytí míče - ruce a tělo. Pokud dvojí krytí nelze provést, je důležitá poloha prstů a palce tak, aby míč neproklouznul.), vyrážení a odebírání míče. Ve všech týmech i na nižší úrovni by měla být alespoň část tréninku věnována právě speciální přípravě brankáře.
12
3.3 Trénink brankáře Podle časopisu Fotbal a trénink (2007) jsou na brankáře s přibývajícím věkem kladeny větší a větší nároky na kvalitu tréninkového procesu, koncentraci při jednotlivých cvičeních a správnost provedení. Měli bychom se věnovat hlavně tomu, co svěřenec považuje v danou chvíli za důležité vylepšit, či procvičit. Počty opakování cviků volíme tak, aby brankář začínal každé nové cvičení pokud možno zotaven a nikdy ne vyčerpán. V tréninku bychom se měli zaměřit na tyto činnosti:
Technika kopů: Dobrá kopací technika a ovládání míče oběma nohama se stává nutnou potřebou každého brankáře. Včasné a správné zpracování míče a následné přihrání na spoluhráče patří k jeho nejčastějším činnostem. Pokud tyto činnosti spolehlivě ovládá, je velkým přínosem pro tým a hráči se nemusí v tísni bát přihrát tzv. „malou domů“.
Rychlost nohou: Možná nejdůležitější schopnost brankáře. Umožňuje v co nejkratším čase zaujmout správné postavení v brance, zmenšit střelecký úhel a minimalizovat nutnost používat skoků při samotném chytání.
Technika chytání míče: Správná poloha prstů, ale i paží při chytání míčů je základem toho, že brankář dokáže i prudké střely udržet a dokonale ztlumit. Cílem je nedat soupeřovi šanci k dorážení vypadlých, nebo vyražených míčů. (Viz obr. 2)
Obr. 2 Technika chytání míče 13
Pády a chytání v pádu: Při nácviku padání sledujeme správnou techniku jeho provádění s míčem a rychlost návratu do základního brankářského postavení. Postupujeme od jednoduchých skoků k náročnějším, důraz klademe hlavně na trénink brankářského úkroku před samotným skokem (skok pak bude delší a vyšší).
Obr. 3 Chytání míče v pádu
Rychlost reakce a startovní rychlost: Reakční rychlost je možné zdokonalovat samostatně, často ji však spojujeme s dalšími činnostmi jako je již zmiňované chytání a vyrážení míče. Můžeme využívat jak vizuálních podnětů, tak i zvukových, či dotekových. Rychlé vyražení a sprint se využívá při vybíhání a odebírání míčů s následným pádem pod nohy soupeře a při ovládání prostoru před pokutovým územím.
Chytání centrovaných míčů + založení protiútoku: Tato činnost je založena na správném odhadu a načasování, zároveň je to velká pomoc obráncům. Správná realizace je často spojována s psychikou a pohodou brankáře. Nácvik zařazujeme alespoň dvakrát týdně, rozhodně však v předzápasové tréninkové jednotce.
Těchto 6 tématických úkolů považujeme za základní brankářské dovednosti, které můžeme rozvíjet v každé věkové kategorii. U žáků se musíme dále zaměřit na rozvoj obratnostních schopností. V dorosteneckém věku nám přibývá i silová příprava, zaměřená hlavně na odraz a výskok. U mužů bychom se měli věnovat především taktice a psychologické přípravě.
14
4 TRÉNINKOVÝ CYKLUS Fotbalovým trenérem je nejběžněji řešen tréninkový cyklus daný termínovou listinou (kalendářem soutěžních utkání, respektive soutěžním ročníkem v systému podzim- jaro, popř. jinými významnými akcemi- národní a evropské poháry, utkání reprezentace apod.). Tréninkový rok je základním stavebním kamenem růstu, regulování a udržování výkonnosti. Jeho požadavky jsou limitovány úrovní výkonnosti, zdravotním stavem, psychickou odolností, věkovou kategorií atd. jenž pozměňují stavbu aktuálního tréninku (mikrocyklu, TJ). (Ladislav Bedřich, 2006).
4.1 Roční tréninkový cyklus Podle Gyorgy Hargitay (1978) se každý sportovec, a tedy i brankář musí co nejlépe připravit na mistrovskou sezónu. Měl by být schopný podat vždy pokud možno 100% výkon a dokázat se po tomto výkonu i zbavit únavy. Tréninkové období můžeme rozdělit podle několika hledisek: •
Přípravné období - v tomto období bychom měli pracovat na fyzických základech.
•
Speciální přípravné období - rozvíjena by měla být sportovní forma.
•
Hlavní období - období, kdy se hraje soutěž.
Práci vysoké intenzity kompenzuje hráč regenerací v letní a zimní přestávce. Roční cyklus má stejné cíle jak pro hráče, tak pro brankáře, liší se pouze prostředky a metodou tréninku.
Přípravné období Získání dobré formy na celý rok je velmi závislé především na zimní přípravě. Rozlišujeme základní a speciální přípravné období.
Základní přípravné období Toto období je charakteristické největší tréninkovou zátěží. Abychom dosáhli optimálního rozdělení zatížení, dělíme období na tři části: První část je předpřípravná a slouží k přípravě organizmu na vysokou intenzitu tréninků a snášení velké zátěže bez následků. Druhá část znamená největší zatížení a má také nejvíce tréninkových jednotek. Rozvíjíme především sílu, rychlost, vytrvalost a obratnost (přeskoky, prostné 15
sestavy apod.). U brankáře rozvíjíme místo dlouhého běhání odrazovou sílu a pružnost. V třetí části přecházíme do ladění formy. Běhá se na krátkou vzdálenost, rozvoj pohybových schopností se zaměřuje na rychlost, obratnost a pružnost. Při rozvoji síly dbáme na výbušnou sílu, při vytrvalosti na dynamiku pohybu.
Speciální přípravné období Trvá přibližně jeden měsíc. Převažuje zde hlavně speciální příprava. Klesá tréninkové zatížení a zkracuje se zároveň i čas tréninkové jednotky, ale roste intenzita tréninků. Jednou z hlavních úloh tohoto období je rozvíjení speciální vytrvalosti. Tu rozvíjíme pomocí opakované střelby v rychlém sledu. Při zdokonalování techniky dominuje rychlost a herní cvičení podobné situacím ve hře.
4.2 Hlavní období V ročním tréninkovém cyklu jde o nejdelší období, které zahrnuje mistrovská utkání, zájezdy a případná pohárová utkání. Cílem je udržet a pokud možno ještě zlepšit výkonnost každého člena mužstva. Osobitou úlohu mají týdenní mikrocykly a speciální přípravy na každé utkání. Většina tréninků je v tomto období kombinovaná: obsah a udržení určitého momentálního psychického a fyzického stavu brankáře. Dbáme především na dávku zatížení. Chyby a nedostatky zjištěné na utkání odstraňujeme jednoduchou formou cvičení a postupně přidáváme na obtížnosti. V první části týdne rozvíjíme pohybové schopnosti s míčem, zvyšujeme pružnost a snažíme se udržet speciální vytrvalost. V druhé části týdne by měly převažovat cvičení na rozvoj reflexu, obratnosti s míčem, techniku střel a chytání střel. Velmi důležitý je i předzápasový trénink, na kterém by se měl brankář správně naladit.
16
4.3 Letní přechodné období Období trvá přibližně dva měsíce, přičemž by hráči měli mít alespoň jeden týden na dovolenou. Potom následuje příprava na podzimní část soutěžního období. Snahou je co nejvíce uchovat výkonnost z jarní části sezóny a pokud možno dále zlepšovat techniku, taktiku a celkové zdokonalení. Mělo by být co nejvíce speciálních cvičení, komplexních cvičení na rozvoj vytrvalosti a technika s míčem. Dva týdny před sezónou by měly být tréninky stejné, jako po dobu soutěže.
4.4 Mistrovské utkání Celoroční příprava směřuje k mistrovským utkáním, ve kterých bychom měli mít co nejlepší formu a podávat co nejlepší výkony. Zápas je ovšem zároveň i tréninkem, a proto jej můžeme považovat za prostředek zvyšování výkonnosti. O brankáři můžeme říci, že je ve vrcholné formě, pokud i za nejtěžších podmínek vydá maximum svých schopností.
4.5 Zimní a letní období odpočinku První část věnujeme v zimě i v létě odpočinku hráčů. Cílem je zbavit se jak psychické, tak fyzické únavy z hlavního období. Odpočinek dělíme na aktivní a pasivní. Aktivní odpočinek se projevuje výrazným poklesem počtu a intenzity tréninků. I přesto ovšem bývá všestranný a zařazujeme sem různé doplňkové cvičení a sporty. Délka tréninku je dána náladou mužstva. Vhodné jsou například hry jako nohejbal, hlavičkovaná v písku, skoky do vody a podobně. Pasivní odpočinek je nepovinný a neměl by trvat déle než týden. Hráčům by měla být doporučena například návštěva divadla, kina, muzea atd.
17
5 STAVBA TRÉNINKOVÉ JEDNOTKY BRANKÁŘE Každé období tedy obnáší různé formy tréninku. My se v této práci zaměříme na tréninková cvičení, která se dají využít na brankářském, či společném tréninku s hráči pro osvojení si brankářských schopností a dovedností a pokusíme se nabídnout více tréninkových cvičení pro rozvoj jednotlivých herních činností brankáře. Z řady knih, které jsem prohlédl jsou do této práce použita cvičení těchto autorů: Ivo Viktor (1997), (Gyorgy Hargitay (1978), Jaromír Votík (2005), Ladislav Kačáni Ladislav Horský (1980), Václav Bůra, Marta Bursová, Jaromír Votík, Jiří Zabalák (2007) a Libor Lupták, Pavel Wurm (2002).
Podle Ivo Viktora (str. 7) je tréninková jednotka složená stejně jako u jiných sportů ze tří částí: a) úvodní část, b) hlavní část, c) závěrečná část.
Tyto části přípravy hybného systému zvyšují práh pro jeho poškození i jeho odolnost vůči zranění.
5.1 Úvodní část Úvodní část zahrnuje automasáž (masáž a rozběhání), pomalé protahovací cviky a dynamické činnosti. Automasáž má pohotovostní charakter a zabezpečuje zvýšení místního prokrvení. Je zaměřená na velké svalové skupiny, šlachy a kloubní vazy dolních končetin. Zahřátí organizmu lze taky provést pomalým během.
Strečink Strečink zahrnuje pomalé protahovací a napínací cviky. Jeho zařazení je samý počátek rozcvičení. Je to závazný vstup do tréninkové jednotky. Výdrž při statických protahovacích cvičeních by měla být 6-10 sekund.
1) Protažení svalů krku. 18
2) Protažení svalů ramene a předloktí. 3) Protažení zádových svalů. 4) Protažení břišních svalů. 5) Protažení hýžďových svalů. 6) Protažení svalů přední strany stehna. 7) Protažení zadní strany stehna. 8) Protažení vnitřní a vnější strany stehna. 9) Protažení lýtkových svalů. (viz obr. 4 a 5)
Obr. 4 strečink
19
¨ Obr. 5 strečink
Dynamická část rozcvičení Dynamické činnosti tvoří další část rozcvičení. Zahrnují dynamické švihové cviky, běžeckou abecedu, přeskoky švihadla a běh. Orientační kritérium srdeční činnosti je 150–160 tepů za minutu.
1) Stoj rozkročný - skrčit upažmo, ruce před prsa - 2x hmit vzad ve skrčení upažmo - 2x hmit v upažení. 2) Stoj rozkročný, ruce v bok - úklony vlevo (vpravo). 3) Stoj rozkročný - předklon - pohyb pažemi jako při plavání (prsa, kraul, motýlek). 4) Stoj spojný - bočné kruhy pažemi vpřed (vzad) - spojit se skokem. 5) Široký stoj rozkročný – předklon - lokty na zem. 6) Stoj rozkročný - vzpažit - 2x hluboký předklon - 2x záklon. 7) Stoj rozkročný - záklon - dotknout se rukama obou pat. 8) Stoj rozkročný - upažit, ruce v bok - otáčet trupem. 9) Stoj spojný - levou (pravou) přednožit povýš – unožit. 10) Stoj na levé (pravé) - pravou (levou) naznačit kop – střídavě. 11) Leh na břiše - prohnutí do kolébky - výdrž - zpět do lehu. 12) Mírný stoj rozkročný - připažit - tři poskoky - při čtvrtém poskoku tlesknutí nad hlavou. (viz obr. 6 a 7). 20
Obr. 6 Dynamická část rozcvičení
Obr. 7 Dynamická část rozcvičení
Závěrečná část rozcvičení (s míčem) Na samotný závěr rozcvičky je vhodné zapojit individuální práci s míčem, při které si brankář alespoň naoko „osahá“ míč. 21
1) Stoj - míč přehazovat obloukem z levé do pravé ruky, změny polohy paží v upažení. 2) Stoj - kroužení míčem kolem boků, doprovodný pohyb kyčlí (změna směru). 3) Stoj - přehazování míče z polohy před tělem do polohy za tělem. 4) Stoj rozkročný - předklon - míč předávat z ruky do ruky kolem nohou (dráha míče má podobu „osmičky“) - měnit směr. Obměna: kutálení míče po zemi. 5) Stoj rozkročný - vzpažit, ruce drží míč - záklon - míč pustit - rychlý předklon chytit míč mezi nohama. 6) Stoj rozkročný - míčem udeřit o zem mezi nohama - chytit míč za tělem. 7) Stoj spojný - přednožit skrčmo - míč prohodit pod kolenem směrem vzhůru chytit. 8) Stoj rozkročný - předklon - míč hodit mezi nohama přes hlavu - chytit před tělem. 9) Stoj - odrazit míč od země - výskok, dvojný obrat - chytit - stáhnout „do koše“. 10) Stoj - předpažit povýš - míč pustit a chytit před dopadem na zem - stáhnout „do koše“. 11) Stoj - míč pustit na zem - chytit míč těsně po odrazu - stáhnout „do koše“. 12) Stoj, míč v rukou před tělem - rychlé házení míče do různých poloh – chytání. 13) Stoj - rychlé zvednutí ležícího míče ze země - stažení do koše. 14) Přehazovat míč s chycením v pádu. 15) Z předklonu ve stoji rozkročném prohazuje hráč míč mezi nohama přes hlavu do výšky, chytá jej ve výskoku a následně padá na zem s míčem pod kontrolou. 16) chytání míče po kotoulu - hráč ve stoje a s míčem před tělem nahodí míč do výše před sebe, co nejrychleji provede kotoul a míč chytá ve výskoku, nebo v pádu. 17) sed - hodit míč o zem, rychle vstát a míč chytit 18) Leh na břiše - míč ve vzpažení - záklon a hodit míčem silně o zem, rychle vstát a chytit míč před dopadem na zem. (viz obr. 8).
22
Obr. 8 Závěrečná část rozcvičení
5.2 Hlavní část Podle Gyorgy Hargitay (1978) je tato část nejdelší a nejobtížnější. Může mít charakter technický, taktický, kondiční, kombinovaný, nebo doplňkový. Úlohou
23
hlavní části je technický a taktický výcvik brankáře a rozvoj jeho pohybových schopností. Obsah tréninku brankáře určujeme podle stupně jeho připravenosti, věku, ročního období, podle času, který máme, podle pomůcek, anebo také podle počasí. Důležité je sestavit hlavní část tak, aby byla pestrá. Technický trénink má za úlohu nácvik zdokonalování techniky brankáře nejdříve v jednoduchých a následně ve stížených podmínkách. Taktický trénink sleduje nácvik a zdokonalování individuální taktiky brankáře a jeho organickou vazbu s taktikou mužstva. Kondiční trénink má speciální kondici brankáře dostat na vysokou úroveň, rozvíjet jeho pohybové schopnosti - sílu, obratnost, pružnost a rychlost. Kombinovaný trénink řeší více úloh najednou. Například můžeme spojit nácvik techniky
s rozvíjením
rychlosti,
postřehu,
případně
s cvičením
pružnosti
a vytrvalosti a na konci tréninku s taktickými prvky ve hře. Doplňkový trénink obsahuje všeobecně málo brankářské práce. Jde zde především o psychický oddych. Intenzivní trénink by měl trvat přibližně 60-90 minut. Hlavní část tvoří zhruba 65-70 % celé tréninkové jednotky. Na konci hlavní části zařazujeme pro brankáře speciální hry, případně hry spolu s hráči, ve kterých má brankář hlavní úlohu.
5.3 Průpravná a herní cvičení s útočnými a obrannými činnostmi brankáře Tato cvičení pomáhají brankáři k rozvoji dovedností, s pomocí kterých může přispět velkou měrou celému svému týmu ať už chycením míče po střelbě, nebo například založením rychlého protiútoku.
Pády a chytání míče v pádu 1) Sed pokrčmo, paže v předpažení povýš - pád do lehu vznesmo pokrčmo - zpět bez doteku země pažemi. Opakovat 3-5x. Obměny výchozí polohy: dřep rozkročný, podřep rozkročný.
24
2) Klek rozkročmo, paže v poloze „koš“ - střídavě vpravo a vlevo pád do lehu na boku (paže zůstávají v poloze „koš“) a zpět. Obměna výchozí polohy: sed roznožmo. 3) Podřep roznožmo - ukročit levou (pravou) - pád do lehu na boku - paže v poloze „koš“ a zpět. 4) Sed roznožmo, míč na prsou v „koši“ – vzpažit - pád do lehu na boku vlevo (vpravo) - sed. Obměna: po vzpažení stáhnout míč do „koše“, pád. 5) Klek roznožmo, míč v „koši“ - vzpažit s míčem v rukou - pád vlevo (vpravo) do lehu na bok (míč stáhnout do „koše“) – dřep. 6) Stoj rozkročný, míč v „koši“ - úkrok vlevo (vpravo) - upažit s míčem v rukou vlevo (vpravo) - pád do lehu na boku, míč v „koši“ – stoj. 7) Stoj, míč držet obouruč před tělem - nahodit míč vlevo (vpravo), pád a chycení míče v pádu – stoj. 8) První drží míč na dlani v upažení - druhý proti němu v čelném postoji - chytit míč úkrokem vlevo (vpravo) - pád s míčem do lehu na boku. 9) Dvojice ve vzdálenosti 6 až 8 metrů. První se trefuje míčem do míče ležícího 3 metry od druhého brankáře. Ten se vrhá po kopaném míči, nedovolí trefit ležící míč. 10) Dvojice proti sobě. První bez míče dělá kotoul proti druhému s míčem, druhý v okamžiku, kdy první je v kotoulu kope míč vedle prvního. Jakmile první udělá kotoul, skokem v pádu chytá míč. (viz obr. 9).
25
Obr. 9 pády a chytání míče v pádu
Chytání míče Způsob chytání musí být jednoduchý a bezpečný, při kterém jistota převažuje nad snahou o efektivní vyniknutí při zákrocích. Důležité je zajištění dvojího krytí míče, kdy za rukama chytajícíma míč má být ještě další část brankářova těla. (Werner Lička, Jiří Magnusek, 2006).
26
1) Brankář zaujímá postavení před brankovou čárou, trenér vede míč - na slovní signál (sed, břicho apod.) zaujme brankář tuto polohu - z ní reaguje na míč vystřelený trenérem. 2) Brankář před brankovou čárou, trenér má míč u nohy - brankář provede kotoul vpřed a ihned reaguje na vystřelený míč - měnit cviky před střelbou (sedy, lehy, kotouly apod.) podle volby brankáře. 3) Brankář před brankovou čárou, vedle něho asi dva metry na obou stranách dvě překážky - trenér kope míče střídavě na obě strany - brankář přeskakuje překážku - chytá míč v pádu (v pohybu). Obměny: před chycením míče podlezení překážky, brankář zahajuje z různých poloh. 4) Brankář v brance, trenér ve vzdálenosti 3-7 metrů s několika míči - trenér hází (kope) míče různými směry rychle za sebou - brankář se snaží míč chytit. Obměny: změny místa a vzdálenosti od branky. 5) Brankář ve stoji rozkročném 5-7 metrů od brankové čáry - trenér kutálí (kope) míče mezi nohy brankáře - když je míč na úrovni nohou, brankář provede obrat - chytá míč v pádu. Obměna: brankář čelem k brance, reakce na zrakový podnět. 6) chycení míče po změně směru - brankář je připraven na brankové čáře, trenér stojí s míči 4-10 metrů před brankou. Brankář vybíhá volně ke středu branky, periferně sleduje trenéra, který nečekaně přihrává míč do prostoru vlevo za jeho zády. Brankář se rychle otáčí a po několika úkrocích či běhu stranu chytá míč v pádu, vrací jej trenérovi a volně zaujímá výchozí postavení. 7) Dvě následné střely -první brankář stojí v brance a druhý s míči 7-10 metrů před brankou. Nejprve střílí druhý brankář a následně po něm trenér. První brankář rychle reaguje na obě následné střely, první vyráží a druhou pokud možno chytá. (viz obr. 10 a 11).
27
Obr. 10 Chytání
28
Obr. 11 Chytání
Vyrážení míče Vyrážení míče použije brankář tehdy, když míč směřující do branky nemůže chytit, nebo pokud je to vzhledem k herní situaci nevyhnutelné. Hlavním požadavkem je odvrátit míč co nejdále od branky. (Werner Lička, Jiří Magnusek, 2006).
1) Brankář ve stoji na zemi vyráží zavěšený míč (s možnosti změny jeho výšky) zásahem levou i pravou rukou do osy míče. Obměny: ve výskoku (jednoruč, obouruč), ve výskoku prodloužit za sebe, v pádu. 2) Brankář v brance, míče zavěšené v různých výškách - brankář provádí úkroky, běh stranou, odraz, vyražení míče jednoruč, obouruč, dlaní (pěstí). (viz obr. 12).
29
Obr. 12 Vyrážení míče
Vybíhání brankáře na centry Při zpracování centrů je dobré komunikovat s obránci - zařvat si „mám“ a podobně. Usnadní to práci nejen brankáři, ale i celému týmu. (Velká škola fotbalu, 2002).
1) Brankář v brance, trenér (hráč) s míči u postranní čáry - trenér po krátkém vedení „centruje“ míč - brankář vybíhá a chytá míč v nejvyšším možném bodě totéž z druhé strany, nebo z různých míst v hloubce hřiště. Obměna: trenér hází míče rukou, nebo přihrává z voleje. 2) Organizace činnosti jako v příkladu 1 - brankáře však atakují 1-4 soupeři brankář buď vybíhá a chytá (vyráží) míč, nebo reaguje na střelu útočníků po chycení míče zakládá brankář akci vyhozením trenérovi. Obměny: dokud brankář míč nechytí, dohrává se situace jako v utkání.(viz obr. 13).
30
Obr. 13 Vybíhání brankáře na centry
Přihrávání kopem
1) Brankář B1 v brance, B2 a trenér ve vzdálenosti 20-30 metrů od ní - B2 a trenér volí různě obtížné kopy směrem na branku - B1 míče zpracovává a přihrává zpět. 2) Dva brankáři B1 a B2, každý u jedné tyče branky. Trenér a hráč B3 jsou 2030 metrů od branky s míči - umisťují různě prudké míče směrem na branku - B1 a B2 zpracovávají míče bez pomoci rukou - přihrávají je zpět. Obměna: oba brankáři chytají současně bez pomoci rukou. 3) Brankář B1 v brance, trenér asi 10 metrů od branky s míči, B2 3-5 metrů za trenérem - trenér přihrává míče do stran - B2 střílí střídavě levou a pravou. Obměna: střelba ze stran pokutového území. 4) Dvojice proti sobě. Kopání a chytání míčů po odrazu od země (halfvolejem).(viz obr. 14 a 15).
31
Obr. 14 Přihrávání kopem
Obr. 15 Přihrávání kopem
32
Přihrávání vyhazováním (Velká škola fotbalu, 2002). Vyhození rukou je jedna ze základních dovedností brankáře. Dobře umístěné vyhození může založit nebezpečný protiútok. Existují tři hlavní typy vyhození: a) vyhození spodem, b) oštěpařské vyhození, c)
vyhození nad hlavou.
1) Ve dvojici na místě, nebo v mírném pohybu - přihrávky vyhozením vrchním obloukem jednoruč přes hlavu - občas zapojit slabší ruku. Obměny: hody na cíl, nebo do určeného prostoru, hody spodním obloukem pravou i levou rukou na kratší vzdálenost na místě a v pohybu. 2) Brankář v brance, trenér má míč - mění své postavení ve vzdálenosti 2040 metrů od branky - nahrává rukou, nebo nohou obloukem míč před branku brankář vybíhá, chytá a vyhazuje míč podle směru pohybu trenéra. Obměny: vyhození míče na určený cíl, nebo do vymezeného prostoru, vyhození míče co nejdále, vyhození míče na nabíhajícího obsazeného spoluhráče (do souboje). 3) Brankář v brance, trenér po straně s míči, hráč 1-3 rozestavení podle schématu brankář vybíhá na centrovaný míč - zakládá útok přes hráče určeného trenérem. Obměny: v pokutovém území 2-3 atakující hráči ztěžují brankáři vyběhnutí, chycení míče a zahájení akce, vyhození míče na těsně obsazeného spoluhráče, který se uvolňuje. (viz obr. 16 a 17).
Obr. 16 Přihrávání vyhazováním
33
Obr. 17 Přihrávání vyhazováním
Kop od branky
1) V malé skupině brankářů - přesné přihrávky z místa různými způsoby kopu měnit vzdálenosti a místa. Obměna: přihrávky na přesnost do vymezeného prostoru. 2) Brankář v brance, míč na čáře brankového území. Trenér stojí v prostoru 2050 metrů od branky - brankář kope od branky přesně na trenéra, který mění místo po každém kopu vrací míč brankáři- brankář kope na dálku, délka kopu se mění odhadem - brankář kope od branky na cíl, nebo na obsazeného spoluhráče, který se uvolňuje. 3) Brankář v brance, na hřišti 2-3 dvojice hráčů - brankář provádí brankový kop na nejlépe nabíhajícího spoluhráče - po získání kontroly nad míčem si útočníci několikrát přihrají mezi sebou pod tlakem soupeře a přihrají zpět brankáři. (viz obr. 18).
34
Obr. 18 Kop od branky
Vykopávání míče Výkopem z místa, volejem, nebo halfvolejem může brankář poslat míč daleko do pole a přejít tak z obrany do útoku. Navíc tím může uvolnit tlak na obranu. (Velká škola fotbalu, 2002).
1) Dva brankáři, oba v pokutových územích, dva a dva vysunutí hrotoví hráči mezi středovou čárou a čárou pokutového území - brankář provádí dlouhé výkopy na jednoho z hrotových hráčů - ten ve spolupráci s druhým co nejrychleji zakončuje útok střelbou - druhý brankář chytá a zakládá útok dlouhým 35
výkopem. Obměny: vysunuté hroty hrají 1:1, kdo získá míč, je útočník, druhý se stává obráncem, nebo před pokutovým územím je jeden bránící hráč, hroty hrají 2:1 a zakončují. 2) Organizace činnosti jako v příkladu 1 - ale brankáři vykopávají na spoluhráče, obsazené soupeřem (2:2) - ti se po spolupráci uvolňují - střílí na branku - druhý brankář chytá - zakládá útok dlouhým výkopem rovněž na dvojici hrotových hráčů, obsazených soupeři - po získání míče a vyřešení herní situace 2:2 střelba na branku - brankář chytá a vše se opakuje. Obměny: bránění je zpočátku jen náznakové, nebo spoluhráči brankáře nejsou určeni, kdo získá míč z výkopu, stává se útočníkem. (viz obr. 19).
36
Obr. 19 Vykopávání míče 37
Stavění se a vybíhání brankáře Při chytání je dobré postavení stejně důležité jako ovládání míče, zvláště když se míč nachází v obranné třetině hřiště. Díky správnému postavení se tělo dostane lépe do dráhy míče. Usnadní se tím chytání a soupeři se ztíží střelba. (Velká škola fotbalu, 2002).
1) Brankář v brance, B2 20 m od branky - dva útočníci útočí ze vzdálenosti asi 30 m od branky individuálně, nebo kombinací 2:1 - zakončují střelbou brankář v součinnosti s obráncem řeší herní situaci. Obměny: 2 útočníci na 2 obránce, nebo 3 útočníci na 1 obránce. 2) Brankář v brance, trenér u brankové čáry, v pokutovém území 1-2 útočníci trenér v křídelním prostoru vede míč - přihrává zpět přízemním kopem nabíhajícím hráčům. Brankář buď chytá (vyráží) přihrávku, nebo reaguje na střelbu dobíhajících hráčů. Totéž z opačné strany. (viz obr. 20).
38
Obr. 20 Stavění se a vybíhání brankáře
Činnost brankáře při pokutovém kopu Je dobré pozorovat, zda se střelec před kopem dívá do určitého místa v brance. Se skokem by však měl brankář počkat až do okamžiku, kdy je míč zahraný a teprve potom na něj reagovat. (Velká škola fotbalu, 2002).
1) Brankář v brance, trenér připraven provést pokutový kop - brankář v době rozběhu střílejícího hráče se pokouší klamnými pohyby pažemi a hlavou na jednu stranu bez přenesení těžiště zlákat soupeře ke kopnutí míče do opačného rohu. Brankář se staví blíž k jedné tyči a očekává, že míč bude 39
kopnut do vzdálenějšího rohu. Obměny: Brankář stojí až do okamžiku nápřahu a pak riskuje náhodně jeden kout; brankář stojí, sleduje střílejícího a podle rozběhu, natáčení střílející nohy apod. jde v okamžiku nápřahu na jednu stranu. 2) Reakce brankáře na rozehraný pokutový kop, střílející hráč míč jen posune na spoluhráče,
nabíhajícího
z pokutového
oblouku.
Brankář
zpočátku
ví o rozehrání, později ne. Učí se rychle reagovat včasným vyběhnutím. (viz obr. 21).
Obr. 21 Činnost brankáře při pokutovém kopu
Činnost brankáře při rohovém kopu Brankář by si měl zorganizovat obranu a pokrýt hráči určité místa v pokutovém území. Pokyny musí být jasné a rozhodování rychlé a jisté. (Velká škola fotbalu, 2002).
1) Brankář v brance, trenér v rohu hřiště s míči- trenér provádí rohové kopy do různých míst pokutového území- brankář zvažuje své rozhodnutí vyběhnout na míč - pokud vybíhá, musí míč chytit, nebo vyrazit. 40
2) Brankář v brance, trenér v rohu hřiště s míči, v pokutovém území 1-3 útočící soupeři - trenér kope rohové kopy různé výšky a směru - brankář po zhodnocení situace buď vybíhá, nebo reaguje na střelu dalšího hráče. (viz obr. 22).
Obr. 22 Činnost brankáře při rohovém kopu
Činnost brankáře při přímém volném kopu Pro snížení rizika obdržení branky je dobré si postavit obrannou zeď. Organizace musí být rychlá a zeď by měla být postavená tak, aby zakryla bližší tyč, čímž ztíží střelbu točených míčů. (Velká škola fotbalu, 2002).
1) Brankář v brance, 4 partneři v pokutovém území - trenér vede míč podél pokutového území - v libovolném místě zastavuje - brankář si podle položení správně tvoří zeď. 2) Brankář v brance, hráč s míčem za pokutovým územím, pojízdná cvičná zeď, vedle ní trenér - hráč si staví míč k provedení přímého volného kopu - trenér přizpůsobí zeď podle pokynu brankáře a plní úlohu clony ve zdi - brankář se učí hledat optimální postavení tak, aby viděl míč a měl zdí vykrytou část branky několik pokusů ze stejného místa - pak změna v postavení míče a zdi. 3) Průpravná hra na jednu branku 4:4 (5:5, 6:6) - obránci pouze brání - po získání míče se snaží udržet míč přihráváním pod kontrolou ve vymezeném území 41
na signál trenéra z místa, kde je míč, provádí přímý volný kop - brankář rychle staví z hráčů obrany zeď- střelec volí přímou střelu. (viz obr.23).
Obr. 23 Činnost brankáře při přímém volném kopu
42
Činnosti spojené s náhlou změnou situace a hráčských rolí
1) Brankáři ve dvou brankách asi 15-20 m od sebe, hráči s míči u kužele asi 35 m od branky, jeden hráč jako narážeč mezi brankami - hráč přihraje na dlouhou vzdálenost narážeči - startuje středem proti němu - podle směru přihraného míče mění směr běhu - prvním, druhým, nebo třetím dotykem střílí na jednu branku. Obměna: několik narážečů se střídá, po naražení plní úlohu obránce v situaci 1:1. 2) Brankáři ve dvou brankách, postavených 15-20 m od sebe, hráči s míčem asi 25 m od branky č. 1, před brankou č. 2 je ve vzdálenosti 15-20 m kužel hráč přihrává po krátkém vedení brankáři v brance č. 1 - brankář mu rukou, nebo nohou přihrává do běhu - hráč přebírá míč- vede ho co nejrychleji kolem kuželu - střílí na branku č. 2. 3) Brankáři ve dvou brankách, postavených 15-20 m od sebe, hráči s míči proti brance č. 1 asi 35 m od ní - hráč střílí na branku č. 1 - po chycení přihrává brankář rukou, nebo nohou do běhu - hráč střílí na branku č. 2. Obměny: před branku č. 2 se postaví obránce, střelba po vyřešení situace 1:1; místo střelby z 15-20 m na branku č. 2 sólová akce na brankáře. (viz obr. 24).
43
Obr. 24 Činnosti spojené s náhlou změnou situace a hráčských rolí 44
Průpravné hry pro brankáře
1) Přehazovaná do čtverce, nebo kruhu Záměr: vyhazování a chytání nesnadných míčů. Počet brankářů: 2 Hřiště: vymezené čtverce o stranách 10-15 m s neutrálním prostorem mezi mini. Doba trvání: 2-5 minut, nebo na skóre Průběh: brankáři rozmístěni ve čtvercích se střídavě snaží umístit vyhozením do čtverce soupeře nechytatelné míče. Za každý dopad míče na zem se uděluje bod. 2) Narážená Záměr: zdokonalit přihrávky prvním dotykem. Počet brankářů: 2 a více (4 hráči) Hřiště: Obdélník 20 x 10 m. Doba trvání: 5-10 minut Průběh: Dvě družstva (2:2 až 4:4) hrají proti sobě a snaží se dosáhnout většího počtu přihrávek tím, že spolupracují s oběma brankáři (B1, B2), pohybujícími se po stranách vymezeného prostoru. Brankářům je povolen pouze jeden dotek míče. 3) Střelecká s otevřenou brankou Záměr: Orientace brankáře v situaci před střelbou. Počet brankářů: 1-7 (nebo 1 + 6 hráčů) Hřiště: Obdélník 30 x 30 m Průběh: Neutrální brankář zahajuje průpravnou hru výkopem. Družstvo, které získá míč, útočí s cílem vstřelit branku. Bránící mužstvo tuto úlohu plní až po získání míče. Po vstřelení branky zůstává u míče střílející mužstvo. Góly platí z obou stran. Míč po opuštění hřiště se uvádí do hry kopem. Počet hráčů se dá obměňovat (2:2 - 5:5). (viz obr. 25a 26).
45
Obr. 25 Průpravné hry pro brankáře
Obr. 26 Průpravné hry pro brankáře
46
6 KONDIČNÍ TRÉNINK BRANKÁŘE Podle Ivo Viktora (str. 92) je kondiční trénink vedle herního nácviku a tréninku třetí nedílnou součástí tréninkového procesu. Zatížení je zde zaměřeno na rozvoj a kultivaci potřebných kapacit bioenergetického zabezpečení žádoucích intenzit všech brankářských činností. Tento trénink musí zahrnovat pohybové činnosti: •
S mezními nároky na rychlostně silové projevy (zapojování „rychlých“ vláken a uplatnění anaerobního způsobu krytí energetických nároků).
•
Déle trvající, vytrvalostní (zapojování „pomalých“ vláken a uplatnění aerobního způsobu uspokojování energetických nároků).
Od takového kondičního tréninku se dá očekávat, že bude: a) Umožňovat brankáři opakovat krátkodobé herní výkony mezní intenzity, jako jsou výskoky, pády, vyběhnutí a podobně. Dále pak bude vyžadovat velké silové nasazení v kombinaci s koordinačně složitými pohyby. b) Chránit brankáře před nežádoucím zvýšením koncentrace laktátu v krvi a následně snížením efektivnosti pohybové činnosti. c) Oddalovat nástup únavy. d) Spolurozhodovat o způsobilosti brankáře vykonávat klíčové herní činnosti vysoké intenzity po dobu celého utkání. Kondiční trénink můžeme rozdělit na dva druhy: základní a speciální.
6.1 Základní kondiční trénink V základním se využívají pohybové činnosti, které nejsou totožné s konečným herním jednáním. Jsou však nezbytné pro cílené ovlivňování bioenergetických kapacit, protože umožňují manipulovat s objemem i intenzitou pohybových činností. K těmto činnostem patří např. posilovací cviky s činkami, krátké rychlé běhy, série odrazů a podobně.
Individuální posilování bez náčiní 1) V podporu ležmo roznožmo na loktech křížení nohama přes sebe bez doteku země. 2) Leh na břiše, vzpažit, paže mírně nad zemí - otáčení trupu vlevo a vpravo prohnutí vzad, paže nad podložkou. 47
3) Série 3-10 násobených skoků, možno změřit, nebo soutěživě „kdo dál“ např. z poloviny hřiště. 4) Leh na břiše, ruce v týl - hrudní záklon - otáčet střídavě vlevo, vpravo. 5) Stoj spojný - přednožit pravou - uchopit pravou nohu za kotník - dřep na levé stoj na levé, totéž opačně. 6) Vzpor dřepmo - skoky různým způsobem - doskok do vzporu dřepmo. 7) Vzpor - ležmo klik na prstech, dlaních, předloktích. 8) Vzpor ležmo - odraz rukama i nohama - obrat do vzporu ležmo vzadu. 9) Leh pokrčmo - zvednutím pánve leh prohnutě. 10) Leh u stěny, dolní končetiny jsou lehce opřené o stěnu, aktivací břišních svalů postupně odvíjíme pánev od podložky (kolena vysunujeme vzhůru a nad hrudník, nebo suneme paty po stěně).
Posilování bez náčiní ve dvojici 1) Zvedání partnera z lehu úchopem za nohy. 2) Zvedání partnera z lehu úchopem za kyčle. 3) Nošení partnera na bedrech. 4) Nošení partnera na ramenech úchopem za ruku a v podkolení. 5) Nošení partnera v náručí. 6) Přetlačování v sedu odporem chodidel. 7) Sed roznožmo, zády k sobě, zaklesnout v loktech - vzájemně se přetlačovat do úklonu a snažit se povalit na zem. 8) A - leh na břiše - opakované zvedání dolní části těla - B fixuje A v oblasti ramen. 9) A leh na břiše – předpažit - opakované prohnutí a zvedání horní části trupu - B fixuje nohy A. 10) Dřep - opakovaně stoj s partnerem, který sedí na ramenech.
Posilování s náčiním 1) Přeskoky přes medicinbal, nebo několik medicinbalů bočně, čelně, odrazy snožmo, na čas, na počet. 2) Přeskoky přes překážky čelně, bočně, bez meziskoku, s meziskokem, odraz jednonož, snožmo. 48
3) Dvojice čelně, na vzdálenost 4-8 m - přihrávání medicinbalem všemi známými způsoby jednoruč i obouruč na místě, v pohybu; po odhození a před chycením provést další cvik. 4) Brankáři čelně 2-3 m od sebe - přihrávat obloukem obouruč se současným výskokem - v okamžiku přihrávky se nedotýkat země. Obměna: prudké přihrávky obouruč od prsou na prsa se současnou výměnou přednožené nohy. 5) Jeden brankář ve dřepu, druhý drží pevně medicinbal mírně nad hlavou z kleku výskok, dlaněmi se opřít do míče - dopad do dřepu. Opakovat 5-10x, pak výměna.
6.2 Speciální kondiční trénink Ve speciálním kondičním tréninku se využívá pohybových činností, které jsou koordinačně podobné herním činnostem. Jejich vykonávání je však ztíženo např. odporem partnera, medicinbalem a další, které kladou zvýšené nároky na svalovou sílu a rychlý pohyb brankáře.
Posilování s využitím náčiní
1) Kopnout míč - přeskočit překážku - chytit v pádu (v pohybu). Obměny: míč i brankář přes překážku; míč i brankář pod překážkou. 2) Přeskočit překážku - chytit v pádu ležící míč. 3) Přeskočit překážku - chytit první stojící míč - přeskočit překážku - chytit v pádu druhý ležící míč. 4) Přeskočit několik překážek za sebou se současným přehozením a chycením míče. Obměny: různá výška překážek. 5) Brankář se vrhá z dřepu vpřed, vzad, do stran apod. na ležící míče. (viz obr. 27).
49
Obr. 27 Posilování s využitím náčiní
Krátkodobé a rychlostně silové výbušné činnosti na rychlou reakci
1) Dva brankáři na místě - nadhodit míč nad sebe - vyměnit si místa - chytit míč nadhozený partnerem - postupně snižovat výšku nadhození a zrychlovat výměnu míst. 2) Trenér upaží, na každé dlaní má míč - brankář ve střehu 1-2 m od trenéra trenér pustí jeden míč - brankář chytá míč před dopadem na zem. 3) Brankář zády k trenérovi ve střehovém postoji - na signál obrat - chytit míč. 4) Brankář v lehu na boku zády k trenérovi - na signál obrat střídavě na obě strany - chytit míč, vystřelený trenérem, do natažených paží. (viz obr. 28).
Obr. 28 Krátkodobé a rychlostně silové výbušné činnosti na rychlou reakci 50
7 ZOTAVENÍ A REGENERACE HYBNÉHO SYSTÉMU Do skupiny těchto regeneračních prostředků patří pohybové činnosti, které jsou svým charakterem pokud možno odlišné od fotbalu, často souvisejí se změnou tréninkového prostředí (např. bazén, les, apod.) a mají pozitivní vliv i na regeneraci psychickou. Regenerace aktivním pohybem je poněkud problematická při větší únavě celého organismu. Vhodnější je zařadit některé regenerační procedury a teprve ve druhé fázi regeneraci aktivní činností. Aktivní pohyb jiného druhu, než ten, který způsobil únavu, je vhodný zejména při místní únavě. Často je aplikován tzv. regenerační běh -
vyklusání,
případně
kombinovaný
nebo
s
následným
kompenzačním,
protahovacím cvičením (strečinkem). Mezi regenerační pohybové aktivity patří také relaxační (uvolňovací) cvičení, která svým charakterem zasahují do psychologických prostředků. Značný význam v prevenci poškozování hybného systému statickým i dynamickým zatěžováním a v regeneraci hráčů mají kompenzační cvičení, jejichž součástí jsou protahovací a napínací cviky, kterým říkáme strečink. Je nutné si uvědomit, že tyto nástroje by měl mít pevně v rukou trenér. Ten by měl pečlivě zvažovat na základě svých znalostí nasazování kompenzačních cvičení do tréninkového procesu.
7.1 Regenerační a kompenzační cviky
1) Vzpor klečmo - zvolna ohnout bederní páteř- zvolna prohnout bederní páteř. 2) Vzpor klečmo - zapažit levou (pravou) - střídavě. 3) Vzpor klečmo - úklony vpravo (vlevo) stranou - střídavě. 4) Leh skrčmo, uchopit ohnutá kolena - přitáhnout je k tělu - stáhnout hýždě tlačit kolena do dlaní. 5) Leh pokrčmo levou (pravá je natažená) - rukou na pokrčeném koleni lehké hmity, kolena k hrudníku. Totéž opačně. 6) Leh roznožný pokrčmo - pokládat kolena v ose kyčle na podložku - střídavě vlevo, vpravo. 51
7) Leh pokrčmo, kolena k hrudníku, zapažit - pánev otáčet vlevo (vpravo). 8) Leh na pravém (levém) boku - pravou (levou) vzpažit - levou (pravou) mírně pokrčenou spustit na zem - kolenem provést oblouk do unožení - střídavě. (viz obr. 29 a 30).
Obr. 29 Regenerační a kompenzační cviky
Obr. 30 Regenerační a kompenzační cviky
52
ZÁVĚR V této práci jsem se zabýval tréninkovými cvičeními pro rozvoj brankářských schopností. Pokusil jsem se přiblížit, co by se mělo rozvíjet v různých fázích ročního období a nabídnout určitou zásobu cvičení, která jsou pro rozvoj brankářských schopností vhodná. Brankář, ačkoliv je jeho úloha v týmu poněkud odlišná, je velmi důležitou postavou na hřišti a tým se musí přizpůsobit pokud možno co nejvíce, aby se mohlo počítat s nějakým úspěchem. Neměl by tedy absolvovat pouze tréninky s hráči ve smyslu výběhy po lese a podobně, ovšem nemělo by se také stávat, že je brankář v rohu hřiště a trénuje zcela sám. Trenér musí tedy vymyslet vhodný trénink jak pro hráče, tak pro brankáře a skloubit to dohromady. Teprve pak lze uskutečňovat cíle, na které tým doopravdy má. Z mého pohledu je práce s brankáři poněkud opomíjena, a to ne z důvodu, že by se tak činilo záměrně, ale hlavně proto, že trenéři (jedná se především o nižší fotbalové soutěže), kteří se věnují svým oddílům až po práci, ve svém vlastním volnu, nemají během dvou, nebo tří tréninkových jednotek v týdnu možnost věnovat se brankářům podle potřeby a musí značně improvizovat. Na druhou stranu týmy na vyšší úrovni, které trénují i dvakrát denně a mají možnost tyto „dva různé světy“ spojit, a také tak i činí, následně mohou těžit ze své práce. Typickým příkladem nám může být česká brankářská škola, která má spoustu skvělých brankářů schopných konkurovat světu, což je velmi potěšující. A odměnou je potom kromě skvělých výsledků i slušná peněžitá odměna v případě odchodu hráče z týmu. Nezbývá tedy než doufat, že se budou brankářské tréninky nadále rozvíjet, a to i v nižších soutěžích a pokud by k tomu měla přispět i tato práce, budu jedině rád.
53
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. BAUER, G. Hrajeme fotbal. 1. vyd. České Budějovice: Kopp, 1999. 128 s. ISBN 80-7232066-1. 2. BEDŘICH, L. Fotbal, rituální hra moderní doby. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 196 s. ISBN 80-210-3927-2. 3. BRŮNA, V. – BURSOVÁ, M. – VOTÍK, J. – ZABALÁK, J. Fotbalová školička. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 120 s. ISBN 978-80-247-19085. 4. DESHORS, M. Fotbal. 1. vyd. Bratislava: Mladé letá, 1997. 152 s. ISBN 8006-00774-8. 5. HARGITAY, G. Moderná hra brankára. 1. vyd. Bratislava: Šport, 1978. 291 s. ISBN 77-012-78. 6. KAČÁNI, L. – HORSKÝ, L. Trénink kopané. 1. vyd. Praha: Olympia, 1980. 245 s. ISBN 27-15-80. 7. KOUBA, P. – STEJSKAL, J. Trénink brankářů. Fotbal a trénink, únor 2007, s. 14. 8. LIČKA, W. – MAGNUSEK, J. Profese: Fotbalista. 1. vyd. Ostrava: Montanex, 2006. 133 s. ISBN 80-7725-213-5. 9. LUPTÁK, L. – WURM, P. Velká škola fotbalu. 2. vyd. Praha: Svojtka, 2002. 258 s. ISBN 80-7237-462-1. 10. MAČÍ, L. Fotbal a trénink [online]. [cit. 2008-02-13]. Dostupný z WWW:
11. MATOUŠEK, F. – KOLEKTIV. Základy kopané. 1.vyd. Praha: Olympia, 1973. 376 s. ISBN 27-004-73. 12. NAVARA, M – BUZEK, M. – ONDŘEJ, O. Kopaná (teorie a didaktika). 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 181 s. ISBN 14-330-86. 13. SKALIČKA, V. Fotbalový ráj: Historie fotbalu [online]. c1998 [cit. 2008-0209]. Dostupný z WWW: < http://www.fotbalovyraj.ic.cz/historie.html> 14. VIKTOR, I. Trénink brankáře. 1. vyd. Praha: Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, 1997. 123 s. ISBN 80-902147-5-4. 15. VOTÍK, J. Fotbalová cvičení a hry. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 126 s. ISBN 80-247-0925-2.
54
16. VOJTÍK, Z. - ZALABÁK, J. Trenér fotbalu „C“ licence. 1. vyd. Praha: Českomoravský fotbalový svaz, Olympia, 2003. 137 s. ISBN 80-7033-782-6. 17. WebFotbal: Historie fotbalu [online]. c2005-2008 [cit. 2007-12-02]. Dostupný z WWW:
<
http://www.webfotbal.estranky.cz/stranka/historie-fotbalu>
55
RESUMÉ Bakalářkou práci jsem věnoval rozboru tréninkových cvičení brankáře. Cílem bylo zaměření se na tréninkový cyklus brankáře a pokusit se o přiblížení takových tréninkových cvičení, které by mohly být nejvhodnější pro rozvoj brankáře. Výsledek práce by měl pomoci fotbalovým trenérům a lidem zajímajícím se o tento sport rozšířit vědomosti o brankářských trénincích, a také zpestřit jejich zásobu cvičení. Je zde obsažen tréninkový cyklus brankáře a doporučené cviky, které slouží jako inspirace ve cvičebních jednotkách. Poznatky snad pomohou k rozvoji tréninku brankářů a zkvalitnění jednotlivých fází tréninku.
SUMMARY The bachel work has been devoted On analysis of goal-keeper’s training exercises.The target has been concentraiting on goal-keepers training cycle and trying detailed these training exercises, which could be the most suitable for his development. The result of this work should help expand
an knowledge of goal-keeperes‘
trainings to football trainers and people who také an interest in this sport and it should also vary the reserve of the exercise. There has been included a goal-keeper training cycle and recommended some exercises, which serve as inspiration in exercise units. Hopefuly the new information are going to help develope the goalkeeper’s training and improve the duality of individua training phases.
