MASARYKOVA UNIVERZITA. Sochařská výzdoba hřbitovního kostela ve Slavonicích

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOSOFICKÁ FAKULTA Seminář dějin umění

Sochařská výzdoba hřbitovního kostela ve Slavonicích (Bakalářská diplomová práce)

Brno 2010

Vedoucí práce:

prof. PhDr. Milena Bartlová, CSc.

Vypracovala:

Bc. Kateřina Mňuková

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury. V Brně dne 21. dubna 2010 Kateřina Mňuková

2

Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří se nejrůznější měrou a nejrůznějším způsobem podíleli na vzniku této bakalářské diplomové práce. V první řadě bych ráda poděkovala vedoucí práce prof. Mileně Bartlové za čas, který mi věnovala a za cenné rady, kterými přispěla k jejímu vypracování. Nemalý dík patří také Bc. Zdeňce Míchalové za velmi cenné připomínky a postřehy, které mi taktéž velmi pomohly.

3

Obsah 1. ÚVOD …...…………………………………………………………….. 5 1.1. Kritika pramenů a literatury ………………………………….. 6 2. DĚJINNÝ A KULTURNÍ PŘEHLED …...………………………... 10 2.1. Luteránské umění a Slavonice ……………………………….. 12 3. HŘBITOVNÍ KAPLE SV. KŘÍŽE VE SLAVONICÍCH …...…… 14 3.1.

Figurální výzdoba portálu …...………………………………. 18

4. IKONOGRAFIE PORTÁLU ………...…………………………….. 21 4.1. Poslední soud ….……………………………………………….. 21 4.2. Ikonografie portálu a luteránské umění …………………….. 23 4.3. Shrnutí ………………………………………………………… 27 5. ZÁVĚR ………………………...……………………………………. 29 6. SOUPIS PRAMENŮ A LITERATURY ………...………………… 30 7. OBRAZOVÁ PŘÍLOHA ……………………...……………………. 34

4

1. ÚVOD Tématem mé diplomové bakalářské práce je hřbitovní kaple sv. Kříţe ve Slavonicích. Svou pozornost však nebudu věnovat celé této kapli, ale především jejímu portálu, který na rozdíl od vlastní kaple, jeţ byla vystavěna v 18. století, pochází z roku 1586. Je zvláštní, ţe jak celá stavba, tak i její portál byly v literatuře víceméně opomíjeny a kromě několika velmi krátkých zmínek a popisných hesel jim ţádný z badatelů dosud nevěnoval více prostoru. Tato práce je tedy prvním pokusem o monografické zpracování Hřbitovní kaple sv. Kříţe ve Slavonicích, resp. jejího portálu, jejímţ cílem by mělo být upozornění na hlavní konfesijní rozpory v ikonografii díla. Jedná se o jedinou větší kamenickou práci té doby ve Slavonicích.1 Renesanční sochařství zde totiţ, ostatně jako v našich zemích vůbec, nezanechalo významnějších památek. Kameníci, kteří pracovali často také jako zedníci, mohli uplatnit své sochařské ambice většinou jen na portálech domů, ostěních oken a kamenických výzdobných detailech architektur, městských branách, atp.2 Ve Slavonicích např. nenajdeme ţádnou volně stojící renesanční sochu. Mezi další, i kdyţ nepříliš hodnotné, renesanční sochařské práce patří dva náhrobní kameny zasazené do západního průčelí farního kostela3 a kašna na Dolním náměstí. Práce je rozdělena do tří základních částí, které se dále dělí do podkapitol. Součástí úvodní kapitoly je také kritika pramenů a literatury, která popisuje stav pramenného materiálu a literatury, vztahující se k dané stavbě. První kapitola se věnuje dějinnému vývoji Slavonic v době vzniku portálu, tedy ve druhé polovině 16. století. Jejím cílem je přiblíţit čtenáři dobu, ve které dané dílo vzniklo. Zvlášť je zde zařazena podkapitola věnující se luteránskému umění ve Slavonicích. 1

Jaroslav Sedlář – Jitka Sedlářová, Slavonice. Odeon Praha 1973, s. 62-63. Ibidem, s. 62. 3 Jedná se o figurální náhrobek pastora Jakuba Peregrina z roku 1578 a o epitaf z roku 1562. 2

5

Druhá kapitola je věnována výhradně hřbitovní kapli sv. Kříţe ve Slavonicích a jejímu portálu. Tato část je pojata zcela klasicky, obsahuje popis díla, technické záleţitosti a provenienci. Závěrečnou kapitolou je kapitola třetí, která si všímá ikonografie portálu slavonické kaple v kontextu luteránského umění. Snaţí se popsat vnímání daného tématu z pohledu protestantů a popsat hlavní konfesijní odlišnosti co se ikonografie portálu a luteránského umění týče. V závěru nechybí soupis pouţitých pramenů a literatury a část s obrazovou přílohou.

1.1. Kritika pramenů a literatury Z důvodu komplikovaného vývoje Slavonic, které leţí při hranici s Rakouskem, je úsilí při vyhledávání pramenů značně ztíţeno historickými událostmi a neustálým přesouváním archivu města, který byl za druhé světové války předán ţupním orgánům nacistického Rakouska. Na konci války byl navrácen, avšak s nenahraditelnou ztrátou nejstarších městských knih.4 Současně neexistuje topografie města zachycující toto nejstarší období. Nesmíme opomenout skutečnost, ţe umělecké přesahy a vlivy pozdního středověku a raného novověku nepředjímaly dnešní dělení dvou států. Umělecká tendence této lokality vykazuje společné ovlivnění podunajskou orientací a města jako Eggenburg či Zwettl to jen potvrzují.5 Z historických pramenů a literatury se můţeme dozvědět také o dalších momentech, které způsobily nenahraditelné ztráty nejstarších dokumentů. K velké ztrátě došlo v době husitských válek, roku 1622 byla vypleněna radnice města i její archiv a v letech 1750 a 1845 zachvátil Slavonice poţár, který se na jiţ tak nízkém počtu dochovaných pramenů podepsal zásadní měrou. 4

Klára Skrbková, Renesanční dům č.p. 518 ve Slavonicích (Fárův dům), Brno: Masarykova univerzita 2009, s. 5. 5 Ibidem, s. 5.

6

Další ztrátu znamenala pro počet dochovaných pramenů postava archiváře Moravského zemského archivu v Brně Antonína Bočka, který v 19. století pořizoval opisy nejstarších listin slavonického archivu. Jeho přičiněním se tak sice spousta textů zachovala, avšak i častým transportem listin do Brna se jich mnoho poztrácelo. K dochovaným Bočkovým listinným přepisům však musíme přistupovat velmi kriticky, protoţe pro badatele, historiky a historiky umění je jeho jméno spojeno především s falzifikací listin.6 Ve Státním okresním archivu Jindřichův Hradec (SOA), kam byl slavonický archiv roku 1974 přestěhován, není k nalezení téměř ţádná zmínka o slavonické hřbitovní kapli. Fond Farního úřadu Slavonic neobsahuje zmínku o kapli sv. Kříţe vůbec ţádnou. Ve fondu Archivu města Slavonice jsou církevní záleţitosti pouze z let 1720-1727, 1789-1823 a 1850-1920, tedy ne z období, ze kterého pochází portál kaple. Můţeme se zde dozvědět jen o opravách kaple, o portálu jako takovém bohuţel nic. Co se oprav kaple týče, tak se z dobových pramenů7 a kroniky města8 dozvídáme, ţe v roce 1904 byla hřbitovní kaple tesařským mistrem Franzem Neufferem nově opravena a vymalována. Krátké zmínky obsahuje také fond ONV Dačice9, který zaznamenává opravy církevních staveb. Zde si můţeme přečíst krátký popis stavby spolu se zmínkou z roku 1950, která obsahuje informaci, ţe do stavby zatéká a je potřeba opravit krov a střechu. Přestoţe je literatura věnující se městu Slavonice početná, nacházíme v ní jen velmi kusé informace o kapli sv. Kříţe. Většina autorů věnuje pozornost spíše farnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie a nebo renesančním domům a jejich sgrafitové výzdobě, díky nimţ jsou Slavonice tak proslaveny.

6

Viz: Skrbková (viz. pozn. 4), s. 6. Hans Reutter, Geschichte der Stadt Zlabnings, Brünn 1913, s. 1. 7 Okresní archiv Jindřichův Hradec, AM Slavonice, VII/3, Inventář 1904, č. kart. 138. 8 Okresní archiv Jindřichův Hradec, AM Slavonice, 01A – Pamětní kniha města. 9 Okresní archiv Jindřichův Hradec, ONV Dačice, 293.3, č. kart. 481.

7

Jan Tiray ve své Vlastivědě Moravské10 udává o kapli sv. Kříţe spíše jen všeobecné informace, tj. kdy byla postavena, z jakého roku pochází její portál, zmiňuje postavy donátorů a připojuje také velmi zevrubný popis portálu. Dále připojuje zmínku o oltáři a nástropní fresce uvnitř kaple. Kniha Vladimíra Nekudy Dačicko, Telčsko, Slavonicko11 neobsahuje zmínky o kapli téměř ţádné. Celá stavba a její portál jsou v díle jen velmi stručně zmíněny a to včetně datací doby vzniku jak původního portálu, tak vlastní kaple. Ţádné další informace zde však obsaţeny nejsou. Velmi všeobecné informace obsahuje také Kirchliche Topographie von Mähren12 od Gregora Wolného. Autor zde stavbu nepopisuje, zmiňuje pouze její sanktusník, hrobku, sakristii a oltář uvnitř kaple. Na co bych však upozornila je špatně uvedená datace doby vzniku portálu. Gregor Wolný zde udává, ţe se na portálu nachází letopočet 1580 místo roku 1586. Další publikace, která kapli a její portál zmiňuje, je kniha Umělecké památky Čech13 pod vedením Emanuela Pocheho, obsahuje však téměř stejné informace, jeţ udal jiţ J. Tiray. Stavba i portál jsou zde jen o něco málo detailněji popsány a je tu také připojena teorie o Stephanu Famansovi z Retzu jako o pravděpodobném autorovi portálu. Tato doměnka však není podepřena ani doloţena ţádným faktem. Publikace s názvem Slavonice14 od Jitky a Jaroslava Sedlářových je knihou věnující se dějinám města od počátků aţ do moderní doby15 se zaměřením na umělecké památky, přičemţ hlavní pozornost je opět věnována právě renesančním domům na náměstí. Slavonické hřbitovní kapli je v knize věnována zhruba jedna strana, na níţ je opět portál popsán a ikonograficky zařazen jako Apokalypsa podle Zjevení sv. Jana. Autoři se také, jako jedni

10

Jan Tiray, Vlastivěda Moravská, Díl 2/46, Slavonický okres, Brno 1926, s. 82. Vladimír Nekuda (ed.), Dačicko, Slavonicko, Telčsko, Brno 2005. 12 Gregor Wolny, Kirchliche Topographie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschriften, III. Band, Brünn 1860, s. 288. 13 Emanuel Poche a kol., Umělecké památky Čech, II. svazek, Praha 1982, s. 361-2. 14 Sedlář, Sedlářová (viz. pozn. 1), s. 62 – 63, 76. 15 Termín moderní doba zde označuje dobu, ve které byla publikace napsána, tedy rok 1973. 11

8

z mála, zmiňují o nápisových páskách umístěných v portále a také uvádějí moţnou spojitost autora portálu s autorem klášterního kostela v Oslavanech, protoţe se na jeho jiţní loggii objevuje stejná kamenická značka jako slavonickém portálu spolu s letopočtem 1583. Přestoţe se článek Mistr Leopold Estreicher a jeho slavonická stavební díla od Milady a Oldřicha Radových, který nalezneme v časopise Umění z roku 197016, věnuje především Estreicherovým ranějším kamenickým dílům, obsahuje také velmi zajímavé informace o slavonickém hřbitovním portálu. Radovi se v článku věnují kamenickým značkám tohoto kamenického mistra na stavbách ve Slavonicích i jinde. A protoţe se na portálu slavonické hřbitovní kaple, ač s odstupem tří desetiletí, setkáváme s mistrovskou značkou Leopolda Estreichera, dozvíme se zde i něco málo o této stavbě. Autoři se věnují vztahu Estreichera a autora portálu, který Estreicherovu značku podle nich na portál umístil jen na památku. Stejně jako Jitka a Jaroslav Sedlářovi také uvádějí moţnou spojitost autora portálu s autorem klášterního kostela v Oslavanech. Zdařilou knihou je také publikace Slavonice – perla renesance17 od kolektivu autorů, kterou vydala Slavonická renesanční společnost. Přestoţe se jedná spíše o turistickou publikaci, která se v rámci vycházkových okruhů věnuje významným a zajímavým stavbám ve Slavonicích i blízkém okolí, najdeme tu zajímavé informace. Hřbitovní kapli věnují autoři jednu stranu, ve které stavbu a její portál spíše technicky popisují, přidávají datace doby vzniku a postavu pravděpodobného autora portálu – tedy Stephana Famanse z Retzu. Dále zmiňují postavy donátorů portálu i barokní přestavby kaple a připojují také informaci o nástěnných malbách a oltáři uvnitř stavby.

16

Milada Radová - Oldřich Rada, Mistr Leopold Estreicher a jeho slavonická stavební dílna. Umění, 1970, č. 4, s. 358-381. 17 Daniel Chadim – Zdeňka Chadimová – Michal Stehlík – David Vávra – Zdeněk Ţampa, Slavonice - perla renesance. Slavonická renesanční společnost, 2004.

9

2. DĚJINNÝ A KULTURNÍ PŘEHLED V 16. století zaţívaly Slavonice skutečný blahobyt, který se projevil výstavbou bohatých renesančních průčelí u většiny slavonických domů. Na počátku století je zde doloţeno na 300 řemeslníků, na potoce kolem města stálo sedm mlýnů a zboţí se vyváţelo aţ do Vídně. V městském urbáři z roku 1575 se uvádí 156 měšťanských domů s přibliţně 1100 obyvateli.18 Za tento úctyhodný rozvoj vděčí Slavonice hned dvěma okolnostem. Tou první bylo zřízení poštovní stanice v roce 1526 a postupné navazování města na síť kurýrních cest. Vzhledem k nutnosti rychlejšího spojení mezi Prahou a Vídní po nástupu Ferdinanda I. Habsburského na trůn, byla zvolena nejvyšším císařským poštmistrem Antonínem Thurnem-Taxisem nejkratší cesta na trase přes Ober-Hollabrunn, Slavonice, Kunţak, Tábor a dále na Prahu.19 Kurýrní cesta Praha – Vídeň byla vyměřena v roce 1553, v roce 1560 Hanuš Wolzogen zaloţil kurýrní stanici pro pravidelné vozové spojení mezi Prahou a Vídní. Proto také Slavonice zaţily v roce 1564 průjezd císařského pohřebního průvodu.20 Díky tomuto si město drţelo postavení velkého komunikačního významu. Druhým důvodem rozvoje byly důsledky dělení hradeckých statků mezi Jáchyma a Zachariáše z Hradce v roce 1550. Telč a Slavonice, tehdy připadly Zachariášovi

z Hradce,

vzdělanému

humanistovi

a

příznivci

nových

uměleckých proudů a Slavonice tak díky němu proţívají ve druhé polovině 16. století opravdový renesanční rozkvět. Stavební ruch přivábil do Slavonic stavitele, zedníky, sgrafitáře a malíře, mezi kterými nechyběli ani mistři, přicházející do našich zemí přes Rakousko ze severní Itálie, odkud k nám přinášeli znalost renesančního slohu. Východiskem nových stavebních forem byla na tomto území přestavba zámku Telč, uskutečňovaná v polovině 16. století Zachariášem z Hradce, který bohatě

18

Chadim a kol. (viz. pozn. 17), s. 4. Ibidem, s. 5. 20 Ibidem, s. 6. 19

10

podporoval i stavební podnikání slavonických měšťanů.21 Jiţ v 16. století začalo v Čechách a na Moravě rezonovat protestantské učení Martina Luthera. Přestoţe patřili páni z Hradce k tradičním katolickým rodům, také na jejich panství se začíná prosazovat nové učení. Na konci 16. století pak jiţ slavoničtí protestanti uţívali pro své bohosluţby kostel Boţího Těla (dnes zasvěcen sv. Duchu). Přelom 16. a 17. století zde předznamenává střety třicetileté války. Do města byli sice roku 1593 povoláni jezuité, ale ani jejich působení nezabránilo tomu, ţe se prakticky celé město hlásilo k luteránské víře.22 Roku 1619, kdy město obsadil plukovník českého stavovského vojska Pavel Roţnovský, byly Slavonice jiţ definitivně ovládnuty protestantismem. V té době uţ byla okolní města a městečka (např. Dačice) také dávno protestantská.23 Události, které následovaly po poráţce stavovského povstání na Bílé Hoře roku 1620 rozvoji města nepomohly. Na konci 17. století se počet obyvatel sníţil na osminu. Hlavním důvodem byly boje a drancování spojené s třicetiletou válkou – vyplenění města v roce 1622 císařským vojskem generála Dampierra, od roku 1645 zde byli pět let Švédové a v roce 1680 město zasáhl mor.24 Ani 18. století se neobešlo bez katastrof. V roce 1750 bylo město postiţeno poţárem, který zasáhl také farní kostel, věţ a byl zničen také městský archiv. A zejména významné pak bylo přesunutí hlavní trasy z Prahy do Vídně přes Jihlavu a Znojmo Marií Terezií v roce 1750 a následné zrušení místní poštovní stanice v roce 1760.25 Slavonice se ocitly stranou všech důleţitějších spojení a kdysi tak prosperující město upadalo a takřka pozbylo na významu. A především díky tomu zůstalo v podstatě ve stavu, v jakém jej zanechali renesanční stavitelé.

21

Petra Hoftichová, Slavonice - městská památková rezervace, Slavonice 1997, s. 10. Chadim a kol. (viz. pozn. 17), s. 6. 23 Reutter (viz. pozn. 6), s. 275. 24 Karel Kuča, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 6. díl, Praha 2004, s. 717. 25 Chadim a kol. (viz. pozn. 17), s. 7. 22

11

Po vymření pánů z Hradce přešlo panství postupně do majetku rodu Slavatů, později Lichtenštejnů a Podstatských, kteří spojili i svůj znak a spravovali jej aţ do roku 1948.

2.1. Luteránské umění a Slavonice Protestantské učení Martina Luthera začalo v Čechách a na Moravě rezonovat jiţ v 16. století. České země přijaly luteránství v porovnání s ostatními zeměmi, do nichţ reformace pronikla, poněkud opoţděně. I přes to se v Čechách luteránství rozšířilo poměrně rychle díky tomu, „ţe zdejší obyvatelstvo dobře rozumělo německy i v těch oblastech, kde němčina nepřevaţovala jako mateřská řeč.“26 Přestoţe patřili páni z Hradce k tradičním katolickým rodům, také na jejich panství se začíná prosazovat nové učení. Jak jiţ bylo popsáno výše, snaţili se páni z Hradce s postupně se rozšiřujícím počtem protestantů ve Slavonicích bojovat. Ve 2. polovině 16. století působili na faře luteránští faráři, Zachariáš z Hradce roku 1589 dosadil katolického faráře, coţ způsobilo řadu nepokojů, ale fara zůstala katolická (vyjma stavovského povstání v letech 1618 a 1620). Vymřením rodu pánů z Hradce se symbolicky započal pozvolný hospodářský a kulturní úpadek města27 a následkem těchto událostí ustala po roce 1600 ve Slavonicích také téměř veškerá stavební činnost. Reformaci se častokrát vytýká, ţe svým průběhem rušivě zasáhla do umělecké tvorby. Všude tam, kde reformace probíhala bouřlivě, docházelo k ničení sochařských i stavitelských památek. Protestanti odmítali katolický kult obrazů a odstraňovali z kostelů obrazy Panny Marie a ostatních svatých. Luteráni přistupovali k uměleckým památkám poněkud mírněji. Sám Luther na 26

Milena Bartlová, Tatrmánci neuţiteční. Umění české reformace. Art & Antiques, 2010, č. 4, s. 38. 27 Nekuda (viz. pozn. 11), s. 710.

12

rozdíl od ostatních reformátorů obrazy připouštěl, pokud se tedy samy nestávaly předmětem uctívání. Odsuzoval je ne proto, čím byly, ale pro funkci jaké slouţily.28 Pokud nějaké památky v době české reformace vznikly, byla jich většina zničena v pozdějších dobách. „Pro umění české reformace byla fatální doba rekatolizace v 17. století. Tehdy se záměrně a zcela pochopitelně zničilo vše, co příliš zřetelně připomínalo reformační minulost“.29 Památek doby české reformace se nám tak dochoval jen nepatrný zlomek. Na druhou stranu však v reformační době pozorujeme i jinou věc: „umění této doby opouští půdu kostelů a přechází do měšťanských domů, coţ souvisí se samotnou podstatou reformace a jejím zvláštním důrazem na všeobecné kněţství, s důrazem na kázání slova Boţího a rozvaţování Písem.“30 Typický příklad tehdejšího umění uvnitř měšťanských domů můţeme

nalézt i ve

Slavonicích, kde se v domě č.p. 479 na Náměstí Míru nachází sgrafitová síň s výjevy z Jeţíšova ţivota pocházející z roku 1556, na nichţ je zřejmý jejich evangelický charakter. Dalším velmi známým slavonickým příkladem protestantského umění je síň v domě č. 579 na Horním náměstí, kde se nachází „freskový“ sál s 21 výjevy z Apokalypsy také v evangelickém, ba dokonce protikatolickém pojetí, pocházející z roku 1568. V tomto sále se pravděpodobně konala setkání sektářů a jejich kazatelů a to i přes zákaz31, který pod pokutou desíti kop grošů nebo čtyř týdnů vězení, vydal roku 1573 Zachariáš z Hradce.32

28

Viz.: Joseph L. Koerner, Reformation of the Image, London 2004, s. 27-28. Bartlová, Tatrmánci neuţiteční (viz. pozn. 26), s. 40. 30 Čestmír Rychetský, Reformační umění ve Slavonicích. Český Bratr, XXIX/3-4, 1953, s. 54. 31 Luteránská církev totiţ aţ do roku 1609, tedy do Rudolfova majestátu náboţenských svobod, nesměla oficiálně existovat. 32 Ibidem, s. 56. 29

13

3. HŘBITOVNÍ KAPLE SV. KŘÍŽE VE SLAVONICÍCH Slavonická kaple sv. Kříţe se v současné době nachází jiţ mimo městskou památkovou rezervaci při vstupu na místní hřbitov, zvaný téţ nový33, který pochází ze 2. poloviny 16. století. Hřbitov byl původně pravděpodobně protestantský a byl zaloţen za vlastním centrem města. Renesanční hřbitov má pravoúhlý téměř čtvercový půdorys, jehoţ přední strana je vedena podle zákrutu silnice. Původně byl ohrazen zdí s válcovými nároţními věţicemi. V ose cesty od města směrem od tehdejšího Koţeluţného předměstí byla osazena renesanční hřbitovní brána s reliéfní sochařskou výzdobou. V srpnu roku 1904 byl hřbitov nákladem 8.000 korun zvětšen.34 Vlastní stavba kaple byla zahájena roku 1702 na náklady slavonického primátora a obchodníka Eliáše Natzera. Fundaci kostela zřídil roku 1702 novosadský farář Jakub Thamisch, který je spolu s Eliášem a Xaverem Natzerovými v kapli i pohřben.35 Stavba kaple byla dokončena jiţ v následujícím roce, neboť roku 1703 pro ni dal Eliáš Natzer u zvonaře Kristiána Joachima v Jihlavě ulít drobný sanktusník. Vnitřní úpravy však probíhaly ještě v roce 1708, kdy byla v Telči potvrzena Natzerova nadace ve výši 3000 zlatých, určená k vydrţování druhého kaplana.36 Kaple byla obnovena v letech 1877 a 1904.37 Co se architektonického pojetí týče, je kaple sv. Kříţe poměrně dost jednoduchá. Jedná se o jednolodní obdélný prostor se závěrem z pěti stran osmiúhelníku. Stěny kaple jsou zevně i zevnitř členěny poměrně plastickými pilastry

s římsovými

hlavicemi.

Okna

jsou

segmentovaná

s nízkými

šambránami a bohatě profilovanými římsami. K jednoduché obdélné lodi se

33

Hřbitovy byly ve Slavonicích totiţ dva. Původní hřbitov se rozkládal kolem kostela a byl při něm zřízen i karner, později zanikl. Na tomto hřbitově se však mnoho nepohřbívalo. Druhý hřbitov, nový, byl vystavěn mimo předměstí, přiléhal k němu luteránský. 34 Tiray (viz. pozn. 10), s. 82. 35 Ibidem, s. 82. 36 Sedlář, Sedlářová (viz. pozn. 1), s. 76. 37 Poche (viz. pozn. 13), s. 361-362.

14

přimyká krátký presbytář klenutý valenou klenbou s výsečemi. Střecha je sedlová, průčelí zakončují trojúhelné volutové štíty s hranolovou sanktusovou věţičkou. Autora barokní stavby z důvodu nedostatečného mnoţství dochovaných pramenů v dnešní době bohuţel neznáme. S největší pravděpodobností se však jednalo o nějakého z místních stavitelů či architektů, protoţe ve Slavonicích můţeme najít více staveb, které patrně pochází z jeho ruky. Manţelé Sedlářovi se např. domnívají, ţe stejný stavitel, začátkem 18. století postavil dvě boční kaple farního kostela Nanebevzetí Panny Marie.38 Uvnitř kaple se v jejím závěru nacházejí iluzivní nástěnné malby s náměty ze ţivota Jeţíše Krista, čerpající z díla Maulbertschova.39 Zajímavý je také plastický řezaný oltář s námětem Ukřiţování s postavami Panny Marie a Jana, jenţ vznikl, stejně jako novodobá přestavba kaple, na počátku 18. století. Celá stavba je zajímavá především právě tím, ţe do průčelí kaple byl zakomponován pískovcový renesanční portál původní hřbitovní brány s bohatou reliéfní výzdobou. Bez podrobného archeologického výzkumu se nedá říct, zda dnešní stavba nahradila starší renesanční kapli nebo zda byl portál zasazen do hřbitovní zdi původně členěné na všech čtyřech rozích malými rondely, z nichţ západní slouţil za kostnici a dochoval se dodnes.40 O pravděpodobné existenci starší hřbitovní kaple se však ve své literatuře zmiňují Jan Tiray41 a Gregor Wolny.42 Forma portálu je příkladem vyuţití italského pozdně renesančního portálového schématu.43 Na portálu kaple je vyobrazen Poslední soud. Z postranních pilířů, které zdobí mělká pole s figurami – na levé straně reliéf Panny Marie, vpravo sv. Jana - vybíhá půlkruhová archivolta, lemovaná rollwerkovým ornamentem se 38

Sedlář, Sedlářová (viz. pozn. 1), s. 76. Chadim a kol (viz. pozn. 17), s. 50 – 51. 40 Sedlář, Sedlářová (viz. pozn. 1), s. 62. 41 Tiray (viz. pozn. 10), s. 82. 42 Wolny (viz. pozn. 12), s. 288. 43 Sedlář, Sedlářová (viz. pozn. 1), s. 62. 39

15

středním volutovým klenákem se štítkem, na kterém je mistrovská značka s iniciálami „LO“. Oba cvikly jsou lemovány polosloupky s kandelábrovými dříky. Vlastní pole jsou vyplněny reliéfy troubících andělů s nápisovými stuţkami s textem: steht auff ier todten geht herfür, gottes gerich is vor der tür. Portál završuje vlys zalamovaný nad dříky i klenákem, na obou koncích lemovaný profilovými ornamentálními římsami. Nad dříky se nachází stylizované lví hlavy, vlysem probíhá stuţka rozvalinami, rollwerky a štítky s jiţ zmíněnými iniciálami mistra portálu a letopočtem 1586. Na středu je nad římsou zasazen obdélný nástavec s reliéfem Krista jako soudce na nebeské duze. K hlavě Kristově směřuje z jedné strany meč a z druhé strany větev květu, coţ jsou symboly trestu a odměny při posledním soudu. Nad Kristem je nahoře v pásce nápis: in dem was ir tut auf erden, solt ir von mir gericht werden. Nápisová

páska

je

po

stranách

zapřená

volutovými

nástavci

s rollwerkovými kartušemi s oválnými štíty Zachariáše z Hradce a jeho druhé manţelky Anny ze Šlejnic. Erbovní růţe pánů z Hradce zdobí i oba štíty na okrajích. Celý portál byl původně pravděpodobně polychromovaný a doplněný malbou, která je dnes skryta pouze ve fragmentech pod barokní fasádou. Portál kaple byl podle letopočtu v nápisové pásce v římse nad klenákem zhotoven roku 1586. Uprostřed letopočtu se nachází také mistrovská značka autora portálu, která se opakuje v kartuši ve vlysu nad klenákem mezi monogrami „SF“ a „VP“ a ještě po jeho stranách v rolverkových štítech ve vlysu. Osobnost kameníka zůstává anonymní, i kdyţ víme, ţe stejná značka, která se opakuje na vlysu portálu, je vytesána i na přístavbě arkádové loggie k jihozápadnímu nároţí bývalého klášterního kostela cisterciaček v Oslavanech

16

spolu s letopočtem 1583.44 Ne všichni badatelé však zastávají názor anonymity autora. Jak jiţ bylo řečeno výše, na portálu se nachází kamenických značek celkem pět, ze kterých hned čtyři náleţí jedné osobě s monogramem „SFVR“. Někteří badatelé se přitom domnívají, ţe tento monogram označuje pravděpodobně osobu kameníka Stephana Famanse z Retzu. Tento názor zastávají např. manţelé Radovi45 nebo autoři knihy Umělecké památky Čech46 pod vedením Emanuela Pocheho. Autoři publikace Slavonice – perla renesance zase Stephana Famanse z Retzu označují jako pořizovatele portálu.47 Manţelé Sedlářovi se zase domnívají, ţe písmena SF a VP neoznačují vůbec osobu autora portálu, ale ţe se jedná o monogramy donátorů.48 Poslední, pátá, kamenická značka „OL“ umístěná na spodní straně klenáku v rolverkové kartuši pak označuje mistra Leopolda Oesterreichera (také Leopold Estreicher), významného slavonického kameníka. Jedná se o poslední nám známé umístění kamenické značky Leopolda Estreichera nejen ve Slavonicích, ale i jinde. Vysvětlení důvodu existence monogramu Leopolda Estreichera na portálu můţe být hned několikero. Manţelé Sedlářovi navrhují dvě moţné hypotézy. Estreicher byl podle nich buď autorem kaple, jeţ byla později nahrazena kaplí barokní, nebo byl navrhovatelem portálu a kameník byl pouze provádějícím řemeslníkem.49 Milada a Oldřich Radovi50 zastávají jiný názor. Domnívají se, ţe mistr portálu, který zdůraznil autorství portálu hned čtyřnásobným opakováním své kamenické značky, umístil kamenickou značku Estreichera na portál jen na památku. Podle nich vázal mistra portálu slavonické kaple k postavě Leopolda Estreichera pouze těsný, snad příbuzenský, ale

44

Viz.: Sedlář, Sedlářová (viz. pozn. 1), s. 63. Radová, Rada (viz. pozn. 16), s. 379-380. 45 Radová, Rada (viz. pozn. 16), s. 379-380. 46 Poche (viz. pozn. 13) 47 Chadim a kol. (viz. pozn. 17), s. 50. 48 Sedlář, Sedlářová (viz. pozn. 1), s. 63. 49 Ibidem, s. 63. 50 Radová, Rada (viz. pozn. 16), s. 379-380

17

dozajista umělecký vztah.51 Stejně jako Leopold Estreicher byl totiţ, dle jejich názoru, vyškolen na gotických vzorech a jeho vlastní výtvarný názor, zanechalli práce podle renesančních předloh, vycházel z gotické tradice.52

3.1. Figurální výzdoba portálu Samotné provedení reliéfu není velmi zdařilé. Postavy se jeví ploše, nepropracovaně. Můţeme zde sice vidět řadu detailů, které dodávají postavám na skutečnosti, nejsou však velmi zdařilé a propracované a postavy tak působí poněkud strnulým dojmem. Stěţejní postavou celého výjevu na portálu kaple je postava Krista, jenţ je vyobrazen v reliéfu nad římsou. Kristus, soudce,

sedí na oblouku nebeské

duhy53, má zvednuté ruce, s dlaněmi obrácenými vně, aby bylo vidět jeho rány.54 Jeho pravá ruka je zvednutá nahoru na znamení pro spravedlivé, kteří mají přijít do věčného ráje, ruka levá pak ukazuje směrem dolů, aby ukázala hříšníkům jejich zahnání do pekel. Jako symbol pro nevinné směřuje také po pravé straně na Kristovu hlavu lilie, po straně levé zase meč jako symbol pro provinilé. Tento typ zobrazení posledního soudu byl typický pro období od 12. 13. století, ale jak můţeme vidět na tomto příkladu, udrţel se na mnohých místech aţ do doby renesance.55 51

Radová, Rada (viz. pozn. 16), s. 379-380. Ibidem, s. 379-380. 53 Nebeská duha, nebeský trůn, či bílý trůn jsou pojmy, které jsou přejaty z knihy Zjevení (20:11-13): „A uviděl jsem veliký bílý trůn a toho, kterýž seděl na něm, z jehož tváře země a nebe zmizela, a tam bylo zjištěno žádné místo pro ně. A viděl jsem mrtvé, malé i veliké, stojící před Bohem, a byly otevřeny knihy: a další kniha byla otevřena, což je kniha života: a mrtví byli souzeni z těch věcí, které byly napsány v knihách, podle skutků svých. A vydalo moře mrtvé, kteříž byli v něm, a smrt i peklo vydali ty mrtvé, které byly v nich: a byli souzeni každý podle skutků svých.“ 54 Ke spáse uţ podle smýšlení této doby nepostačovalo, ţe za ţivota byly vykonány skutky lásky, ale je nezbytné přijmout křesťanskou víru, jeţ se zde ukazuje na viditelných symbolech umučení. Viz.: James Hall, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha 1991, s. 364. 55 Viz.: Engelbert Kirschbaum, Lexikon der Christlichen Ikonographie. Allgemeine Ikonographie, S-Z, Freiburg im Breisgau 1994, s. 519. 52

18

Je zde zřetelná drapérie Kristova šatu, která kopíruje jeho tělo. Při pozornějším sledování si můţeme povšimnou také detailů jeho hlavy – můţeme zde vidět detaily obličeje, vlnky vlasů a dokonce i vousů. Další postavy, které bývají často vyobrazovány při scéně posledního soudu, tedy Panna Marie a sv. Jan, můţeme vidět na postranních sloupcích portálu. Na levém sloupku, tedy po pravé ruce Krista, umístěná Panna Marie je natočena z pravého profilu, ruce má sepjaté k modlitbě. Drapérie jejího šatu je docela zřetelná, ale v porovnání s reliéfem sv. Jana neevokuje tolik postavu zahalenou rouchem, ale její tělo je spíše drapériovým schématem „pohlceno“. Šátek, který má přehozený přes hlavu dodává její figuře skutečnosti. Kolem hlavy je viditelná svatozář. Na druhém postraním sloupku vyobrazený sv. Jan je natočen ze svého levého profilu, ruce má taktéţ spjaty v modlitbu. Drapérie jeho šatu je poněkud reálnější neţ tomu je u Panny Marie – u něj dává najevo Janův pohyb, protoţe zadní část jeho šatu jakoby vlála za ním. Skutečnost pohybu potvrzují i světcovy nohy, které nejsou, jak tomu bylo u Marie, obě u sebe, ale naopak ta levá, z našeho pohledu více vepředu, je mírně zdvihnutá za druhou nohou jakoby Jan právě dokončoval krok. Drapérie jeho suknice nám také nechává číst celé světcovo v koleni ohnuté lýtko, jenţ se pod suknicí rýsuje. U obou světců můţeme rozeznat nejen drapérii jejich šatu, ale také, jednotlivé detaily hlavy, jako například lehké vlnky vlasů v případě Jana. Pokud jde o identifikaci světce na levém sloupku, tak kromě zmíněné svatozáře nad jeho hlavou nenalezneme u něj ţádné bliţší atributy. Vlastní pole polokruhové archivolty jsou vyplněna reliéfy troubících andělů. Kaţdý z andělů na portálu je zobrazen v jiné pozici. Anděl na levé straně je vyobrazen zepředu, jeho tělo směřuje k divákovi. Nohy má mírné ohnuty v koulenou, coţ evokuje dojem toho, ţe letí. V levé ruce drţí trubku, kterou má přiloţenou k ústům. Z jejího druhého konce vylézá nad jeho postavou

19

páska s jiţ zmíněným nápisem. Pravou ruku má anděl ohnutou za sebou v dosti nepřirozené pozici. Drapérie jeho šatu je poměrně viditelná, ne však tolik jako tomu bylo u postavy sv. Jana. Můţeme zde však rozeznat pás kolem jeho boků, límec kolem krku, ale také to, ţe jeho šat má krátké rukávy. Nepatrné detaily vidíme také v jeho obličeji a na křídlech, jeţ jsou zřetelně vidět za andělovým tělem a zabírají poměrně velkou plochu archivolty. Anděl na pravé straně portálu působí poněkud plastičtěji neţ ten druhý. Je natočen ze svého levého profilu, směrem ke Kristu. Nohy má také ohnuté v letu, přičemţ ta levá, blíţe k divákovi, je výš neţ pravá. V rukou opět drţí trubku přiloţenou k ústům, ze které na druhém konci vychází nápisová páska. Drapérie jeho šatu je nepatrně zdařilejší neţ u prvního anděla, můţeme zde také rozeznat detaily jeho šatu, jako např. opasek nebo krátké vlající rukávy. Pera na křídlech, které vidíme v zákrytu za sebou, jsou v tomto případě poněkud reálnější stejně jako detaily obličeje a hlavy, na níţ zcela jasně vidíme kadeře andělových vlasů.

20

4. IKONOGRAFIE PORTÁLU

4.1. Poslední soud Dle křesťanské nauky nastane poslední soud po Kristově druhém příchodu a po všeobecném vzkříšení mrtvých, kteří budou v tento den společně se ţivými s konečnou platností souzeni. Přitom bude rozhodnuto, zda přijdou do nebe či do pekla. V Bibli jsou o posledním soudu četné zmínky. Za nejdůleţitější se přitom povaţuje Kristova promluva k učedníkům, kterou líčí Matouš: Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před ním shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici své. Matouš (25,31 – 46) Temné předpovědi chvíle, ve které „přijde Syn člověka ve své slávě“, vzrušovaly křesťany jiţ od samotného počátku. První symbolická znázornění soudného dne pocházejí z doby, kdy se vítězné křesťanství teprve učilo odívat svá dogmata do výtvarné podoby. Starokřesťanskému umění byly cizí drásavé výjevy pekelných muk a zoufalství zavrţených. Nejčastěji byla pro zobrazení uţívána scéna z 25. kapitoly Matoušova evangelia, tedy jiţ zmíněné podobenství o oddělení koz od ovcí. Aţ později se objevují první výpravné obrazy posledního soudu, jimţ vévodí neúprosný soudce, trůnící Kristus obklopený gloriolou mandlovitého tvaru. Andělští trubači přitom probouzejí mrtvé, kteří vstávají z hrobů a archanděl Michael váţí jejich duše. Přestoţe nevíme, zda portál slavonické kaple původně slouţil pouze jako vstupní brána nebo na místě novodobé kaple stála jiţ starší stavba, je pro nás umístění portálu důleţité. Je tomu právě z toho důvodu, ţe se daný portál nachází, a v době svého vzniku také nacházel, na hřbitově. Funkce portálů a jejich výzdoby bývala v historii vţdy několikerá. Výzdoba nebyla nikdy volena

21

náhodně, ale měla upozorňovat na skutečnost, ţe člověk vchází do zcela jiného prostoru a právě portál zde měl být předělem mezi profánním a sakrálním prostorem. Témata musela být volena tak, aby byla pro danou komunitu srozumitelná a mohla tak pro veřejnost působit i jako didaktický příklad. Ve středověku, jak také v základní publikaci pro uvedení do studia středověkého umění připomíná Milena Bartlová56, „představovalo téma posledního soudu hned vedle krucifixu a madony jeden z nejdůleţitějších dogmatických námětů. Nacházelo se zpravidla na západní straně chrámu, tedy na straně tradičně zasvěcené smrti a zásvětí. Zde byl umístěn buď jako nástěnný obraz v interiéru nebo jako polychromovaná reliéfní skulptura na exteriéru hlavního portálu“. Craig Harbison ve své disertační práci57 hovoří v rámci 15. století o jakémsi apokalyptickém symbolismu, který se při zobrazování Posledních soudů omezoval na přísně tradiční, biblické, zobrazení s omezením na nezbytně nutné postavy. Kladl se však přitom velký důraz na bohatost detailu co se bohatosti nebeské hierarchie týče, a znaků, které ukazují věčnost nebeské vlády. Poslední soud však byl aktuálním tématem nejen ve středověku, ale i v pozdějších dobách. Stejně tak byl aktuální nejen pro katolíky, ale i pro luterány. Sám Martin Luther se o tematiku posledního soudu velmi zajímal. Věřil, ţe okamţik posledního zúčtování materiálního světa můţe přijít brzy a náhle.58 Přestoţe čekal poslední soud kaţdou minutou, neočekával, „ţe nastane ráj na zemi“.59 Pro Luthera se Kristovu soudnému dni nedostavá příliš významu ve smyslu rozdělování Boţí spravedlnosti jako spíše rozdělování Boţské lásky.60

56

Milena Bartlová, Průvodce studiem dějin středověkého výtvarného umění, Brno 2003, s. 39. Craig Harbison, The Last Judgment in Sixteenth Century Nothern Europe: A Study of a Relation Between Art and the Reformation, New York & London 1976, s. 23 - 24. 58 Viz.: Harbison (viz. pozn. 57), s. 92. 59 http://salve.op.cz/obsahy/1999/2a2.html, shlédnuto dne 12. 1. 2010. 60 Harbison (viz. pozn. 57), s. 93. 57

22

4.2. Ikonografie portálu a luteránské umění Jak jiţ bylo napsáno dříve, byl portál slavonické hřbitovní kaple postaven v roce 1586, tedy v době, kdy ve Slavonicích byla, jak tvrdí i Hans Reutter61, valná většina obyvatel protestantská. K pravděpodobné luteránské koncepci portálu mluví i fakt, ţe portál stál původně na luteránském hřbitově, který byl postaven zhruba ve stejné době, tedy ve druhé polovině 16. století. Jestliţe se však na portál a na jeho ikonografii zaměříme podrobněji, zjistíme, ţe některá zobrazení a detaily ne zcela odpovídají luterskému programu a nejde je tedy jednoznačně konfesijně zařadit. Svoji pozornost jsem nejdříve zaměřila na nápisovou část portálu, protoţe jak je známo, tak právě nápisy hrají na luteránských uměleckých dílech zásadní roli, protoţe luteráni kladli velký důraz na Písmo svaté, s čímţ souvisí také didaktičnost jejich obrazů. Kdyţ se na nápisy slavonického portálu podíváme, zarazí nás hned ten první, nacházející se nad hlavou Kristovou: in dem was ir tut auf erden, solt ir von mir gericht werden, který zcela odporuje základnímu luteránskému programu Sola fide a Sola gratia. Podle programu Sola gratia luteráni věří, ţe spása je člověku darována pouhou boţí milostí, nikoli však na základě jeho jednání. Program Sola fide zase hlásá, ţe víra jediná vede k ospravedlnění u Boha. Člověk, který zhřešil a propadl odsouzení zákona, má tedy věřit, ţe sám Kristus odpykal a splatil veškerý jeho hřích. Tím pro hříšníka bez jeho jakékoliv zásluhy získal odpuštění hříchu, spravedlnost a věčný ţivot. Dobré skutky spravedlivých jsou důkazem jejich víry a naopak zlé skutky bezboţných ukazují jejich nevěru. Pro věřící byl Poslední soud především skutečností, při které je hříšníkům odpuštěno a jsou ospravedlněni. Kristus, jakoţto poslední soudce, není nikým jiným neţ milosrdným spasitelem. Biblickým základem tohoto učení je výklad Pavlova listu Římanům: Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, 61

Reutter (viz. pozn. 6), s. 117.

23

Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši (Římanům 3,21-24). Sám Luther zdůvodňuje ve svých Šmalkadských článcích toto pojetí víry následnými citáty z Bible62: Ježíš Kristus, náš Bůh a Pán, zemřel za naše hříchy a byl vzkříšen pro naše ospravedlnění (Římanům 3,24-25). On sám je Beránek Boží, který snímá hříchy světa (Jan 1,29), a Bůh položil na něj nepravosti nás všech (Izariáš 53,6). Všichni zhřešili a jsou ospravedlňováni volně, bez vlastní práce a zásluh, jeho milostí, skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši, svou krví (Římanům 3,23-25). To je nezbytné věřit. Toho nemůže být jinak získáno nebo dosáhnuto jakoukoliv prací, právem nebo zásluhou. Proto je jasné a jisté, že tato víra sama je důvodem nás ... Nic v tomto článku nemůže být odvoláno nebo ustoupeno i když nebe a země a i vše ostatní padne (Marek 13,31). Z výše popsaného vyplývá zásadní rozdíl vnímání posledního soudu mezi katolíky a luterány. Katolíci přijímají ospravedlnění neboli spasení Boţí milosti skutky, nikoli pouhou vírou. Víra bez praktického propojení se ţivotem je podle nich mrtvá podle listu Jakubova: Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá (Jakub 2,17). Druhý nápis umístěný na portálu, rozdělený na dvě části, který vychází z polnic andělů jiţ takovou pozornost nebudí: steht auff ier todten geht herfür, gottes gerich is vor der tür. Nijak zásadně totiţ nedává najevo svou příslušnost ani k luteránskému ani ke katolickému vyznání. Dalo by se říct, ţe se jedná o obecně křesťanskou citaci, která se opírá o zjevení Janovo: Bude to "hodina, kdy všichni ve hrobech uslyší... hlas [Syna člověka] a vyjdou: ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k odsouzení" (Jan 5,28-29). Postavy, které

neodmyslitelně patří

62

k postavám vyskytujícím se

William L. Russell, Martin Luther. The Smalkald articles, II/1, www.books.google.com, shlédnuto dne 28. 3. 2010.

24

v zobrazování tématu Posledního soudu, bývají také Panna Marie a sv. Jan.63 Tyto postavy nechybí ani na našem portálu. Panna Marie bývá při zobrazování posledního soudu obvykle po pravé straně Kristově. Její ruce jsou spjaty v modlitbu, kterou se přimlouvá za ty, kteří mají být spaseni. Postavu Panny Marie a mariánské svátky Luther zpočátku uctíval, ale později si uvědomil, ţe vzýváním jejího kultu se zmenšuje uctívání postavy samotného Krista.64 A tak postupně u protestantů uctívání její postavy ztrácelo na síle, nikdy však nevymizelo. Reformátoři 16. století se samozřejmostí přijímali titul Marie jako Bohorodičky (Theotokos), stejně jako evangelijní a apoštolské učení o početí a narození Jeţíše z Panny. Také vyznali víru ve stálé panenství Marie: „Syn se stal člověkem tak, že byl počat z Ducha svatého bez přičinění muže a narodil se z čisté, svaté Panny Marie“.65 Podle Lutherových kázání na Janovo evangelium z let 1537-39

66

také zjišťujeme, ţe jím bylo

připuštěno také Mariino doţivotní panenství: „Ježíš byl jediný syn Marie a Marie neměla žádné děti mimo něj… To [vtělení] se stalo bez spolupráce muže a ona potom zůstala pannou“. Přestoţe tedy luteráni vyznali víru ve stálé panenství Marie, tj. před porodem, při porodu i po něm, její panenství nepovaţují za nějakou speciální hodnost. Spíše vyzdvihují onen kristologicky důleţitý moment bezhříšného vtělení se Krista v Marii. Marii protestanti 63

Co se boţích přímluvců při Posledním soudu týče, existují dvě základní tradice. První, původně byzantská, ukazuje jako přímluvce sv. Jana Křtitele jako muţský protějšek Panny Marie. Tento typ zobrazení byl charakteristický pro většinu středověkého germánského umění. Druhý typ zobrazení, více západní, zdůrazňuje význam Kristovy oběti na kříţi a jeho pozdější rozsudek. Zde bývá přítomna Marie Mediatrix (Marie jako prostřednice) a sv. Jan Evangelista. Tuto tradici následovalo především umění ve Francii. Viz.: Harbison (viz. pozn. 55), s. 24. 64 „daß man sie höher hält, denn man soll, … dass Christus dadurch verkleinert wird, indem dass man mehr hat die Herzen auf Maria gestellt denn auf Christus selbst“ (kázání ze dne 8.9. 1522) Viz.: J.K.F. Knaake, D. Martin Luthers Werke, Weimar 1883-1929, Band 10, s. 313, http://www.archive.org/stream/pt3werkekritisch10luthuoft#page/n5/mode/2up, shlédnuto dne 30. 3. 2010. 65 Russell (viz. pozn. 61), I/1, s. 4. 66 J.K.F. Knaake (viz. pozn. 63), Band 46, http://www.archive.org/stream/werkekritischege46luthuoft#page/n7/mode/2up, shlédnuto dne 30. 3. 2010.

25

vnímali jako člověka, který je ve velmi specifickém vztahu s Kristem. Vzývání Panny Marie luteráni tedy odmítali. Má nám sice být vzorem, ale ničím více.67 Mariánská úcta z pohledu luteránů by se tedy dala shrnout následujícím Lutherovým citátem: „nikdo by neměl vkládat své doufání nebo důvěru do Matky Boží nebo do jejich zásluh, protože takové doufání je hodno pouze Boha samého a je velebnou službou patřičnou pouze Bohu. Raději chval Boha a děkuj mu skrze Marii a milost jí danou. Veleb a miluj ji jednoduše jako někoho, kdo bez zásluhy obdržel taková požehnání od Boha, čistě z jeho milosti.“68 Stejně jako Panna Marie je na druhém sloupku portálu zobrazen také sv. Jan, tzn. jako stojící a modlící se postava se svatozáří. Co se svatých týče je reformační umění zajedno v tom, ţe svaté je moţno ctít, nikoliv však vzývat - tato role je podle reformačních vyznání na základě Písma svatého vyhrazena pouze a jenom Jeţíši Kristu. Můţeme říct, ţe reformátoři a reformační konfese striktně odlišují úctu (ve smyslu vzdávání pocty, cti) - chválu adresovanou Bohu za svaté jako vzory víry a bratry a sestry obdarované obzvláštní milostí Boţí. Protestanti vnímali tedy postavu Panny Marie a svatých obecně jinak neţ tomu je u katolíků. Na portálu kaple mají obě dvě postavy svatozář, coţ nám ukazuje, ţe je daná komunita vnímala jako svaté a uctívala je. Co nám však do luteránské koncepce příliš nezapadá, jsou ruce semknuté k modlitbě, kterými se Marie i Jan, jak tomu tradičně při zobrazování posledních soudů bývá, přimlouvají za ty, kteří mají být spaseni. Luteráni totiţ odmítají existenci očistce69 a na rozdíl od katolíků nevěří, ţe duším v očistci je moţné prospět přímluvnou modlitbou. K tématu posledního soudu patří také postavy andělů, kteří nechybí ani na slavonickém portálu. V Bibli se s anděly setkáváme jako s posly v boţích 67

Kirschbaum (viz. pozn. 55), s. 1251 Viz.: článek faráře a teologa Martina Grombiříka na stránkách Evangelické liturgické iniciativy: http://coena.edunix.cz/teologie/maria, shlédnuto dne 21. 3. 2010 69 Protestanti v očistec nevěří z toho důvodu, ţe tvrdí, ţe ke spáse nás dovádí Kristova oběť tedy jeho smrt a zmrtvýchvstání, nikoli naše vlastní utrpení. Základem víry v tuto skutečnost je pravděpodobně opět program Sola gratis, na základě něhoţ věří v to, ţe všechno řídí Boţí milost a člověk se tedy na vlastní spáse, či spáse druhého, nemůţe jakkoli přičinit. 68

26

sluţbách. Postavy andělů, troubících na trubky (polnice), aby vzbudili mrtvé, málokdy na zobrazeních posledního soudu chybějí. Jejich přítomnost na tomto výjevu opět vychází z Matoušova evangelia. Kdyţ mluvil k učedníkům o druhém příchodu Syna člověka, Kristus řekl: A pošle své anděly s mohutným zvukem polnice a oni shromáždí jeho vyvolené od čtyř úhlů světa (Matouš 24,31). Dalším místem, kde se Bible zmiňuje o andělech při posledním soudu je také jiţ zmíněné Matoušovo evangelium o oddělení koz od ovcí.

4.3. Shrnutí Vzhledem k umístění portálu kaple na původně luteránském hřbitově by se dalo očekávat, ţe jeho ikonografie bude také luteránská. Jak se však v předchozí kapitole ukázalo, není toto určení zase aţ tak jednoduché. Většina prvků, na něţ jsem zaměřila svoji pozornost, se totiţ buď jeví jako obecně křesťanské, nebo zásadním způsobem odporují luterskému pojetí a vnímání daného tématu. Tím nejdůleţitějším rozporem je hned hlavní nápis portálu, který odporuje hlavním luteránským programům Sola fide a Sola gratia. Panna Marie a sv. Jan jsou oba zobrazeni jako postavy se svatozáří, coţ se opět ukazuje jako spíše obecně křesťanské zobrazení, protoţe i luteráni svaté, i kdyţ ne v takové míře jako katolíci, uctívali. Co však do luteránského konceptu nezapadá jsou jejich ruce semknuté k modlitbě. Jak jiţ bylo popsáno výše, luteráni nevěří v přímluvné modlitby za zemřelé. Protoţe výše popsané skutečnosti neodpovídají základním luteránským myšlenkám a jeví se více jako obecně křesťanské ba dokonce spíše jako katolické, nelze, dle mého názoru, bez podrobnějšího bádání označit ikonografii portálu slavonické hřbitovní kaple za jednoznačně luteránskou. Vzhledem k popsaným konfesijním rozporům bych se osobně více přikláněla ke katolické koncepci portálu. Byl sice postaven v době, kdy jiţ byla valná většina Slavonic protestantského vyznání, ale u moci byli tehdy stále Páni

27

z Hradce, tedy silně katolický rod, který se aţ do svého vymření snaţil o prosazení své víry bojovat. Vzhledem k tomu, ţe se na portálu nacházejí také rodové znaky Zachariáše z Hradce a jeho ţeny Kateřiny ze Šlejnic, lze usuzovat ţe byl daný manţelský pár donátorem či objednavatelem portálu. Je tudíţ v podstatě nemyslitelné, aby se na jimi objednaném díle objevila luteránská ikonografie. Luteráni se za jeho vlády scházeli ve Slavonicích tajně v modlitebních síních v domech č. 479 a č. 517, nemohli tedy svou víru ukazovat veřejně. Nejasné konfesijní zařazení ikonografie portálu by se také dalo vysvětlit jiţ zmíněným obdobím rekatolizace, kdy byla zničena valná většina protestantských památek. Jak upozorňuje také M. Bartlová, tak „dobu rekatolizace mohly přetrvat pouze ty památky, které byly schopny fungovat bez potíţí i v římskokatolickém prostředí. Hlavním poznávacím měřítkem se nám tedy stává skutečnost, ţe obraz nebo socha byly určeny pro kostel, který slouţil kališníkům či luteránům.“70

70

Bartlová, Tatrmánci neuţiteční (viz. pozn. 26), s. 41.

28

5. ZÁVĚR Problematika luteránského umění je velmi sloţitá a to zvláště v okamţiku, kdy dané umělecké dílo nevyjadřuje jasný konfesijní rozpor a některé jeho prvky se jeví jako obecně křesťanské nebo dokonce spíše katolické, jako tomu je také v případě slavonického hřbitovního portálu. Tato bakalářská diplomová práce upozorňuje na dané rozdíly, snaţí se popsat vnímání tematiky posledního soudu a postav na něm zobrazených z pohledu luteránů a zjištěné rozdíly konfrontovat s pohledem katolickým. Bez podrobnějšího bádání nelze určit ikonografii portálu za jasně luteránskou či katolickou. Osobně bych se však z výše popsaných důvodů přikláněla spíše k jeho katolické koncepci, která můţe mít vliv na skutečnost, ţe ačkoliv památka slouţila pravděpodobně primárně luteránům, tak se jí podařilo přečkat dobu rekatolizace a dochovala se nám aţ do dnešní doby.

29

6. SOUPIS PRAMENŮ A LITERATURY

Prameny o Okresní archiv Jindřichův Hradec, AM Slavonice, VII/3, Inventář 1904, č. kart. 138. o Okresní archiv Jindřichův Hradec, AM Slavonice, 01A – Pamětní kniha města. o Okresní archiv Jindřichův Hradec, ONV Dačice, 293.3, č.kart. 481.

Bibliografie 1. Milena Bartlová, Průvodce studiem dějin středověkého výtvarného umění, Brno 2003. 2. Milena Bartlová, Tatrmánci neuţiteční. Umění české reformace.

Art

& Antiques, 2010, č. 4, s. 38 – 42. 3. Josef Bartoš - Jindřich Schulz - Miloš Trapl, Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960 (okresy Třebíč, Moravské Budějovice, Dačice), XII. sv., Ostrava 1990. 4. Hans Bungert, Martin Luther. Eine Spiritualität und ihre Folgen, Regensburg 1983. 5. James Hall, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha 1991.

30

6. Craig Harbison, The Last Judgment in Sixteenth Century Nothern Europe: A Study of a Relation Between Art and the Reformation, New York & London 1976. 7. Petra Hoftichová, Slavonice - městská památková rezervace, Slavonice 1997. 8. Daniel Chadim – Zdeňka Chadimová – Michal Stehlík – David Vávra – Zdeněk Ţampa, Slavonice - perla renesance. Slavonická renesanční společnost, 2004. 9. Engelbert

Kirschbaum,

Lexikon

der

Christlichen

Ikonographie.

Allgemeine Ikonographie, S-Z, Freiburg im Breisgau 1994 10. J.K.F. Knaake, D. Martin Luthers Werke, Weimar 1883-1929, Band 10, http://www.archive.org/stream/pt3werkekritisch10luthuoft#page/n5/mod e/2up, shlédnuto dne 30. 3. 2010. 11. J.K.F. Knaake, D. Martin Luthers Werke, Weimar 1883-1929, Band 46, http://www.archive.org/stream/werkekritischege46luthuoft#page/n7/mo de/2up, shlédnuto dne 30. 3. 2010. 12. Joseph L. Koerner, Reformation of the Image, London 2004. 13. Karel Kuča, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 6, Pro-Sto, Praha 2004. 14. Karl Künstle, Ikonographie der christlichen Kunst, Band I, Freiburg im Breisgau 1928.

31

15. Vladimír Nekuda (ed.), Dačicko, Slavonicko, Telčsko, Brno 2005. 16. Oliva Pechová, Slavonice: městská památková rezervace a památky v okolí, Praha 1967.

17. Emanuel Poche a kol., Umělecké památky Čech, Praha 1982. 18. Milada Radová

- Oldřich Rada, Mistr Leopold Estreicher a jeho

slavonická stavební dílna. Umění, 1970, č. 4, s. 358 - 381. 19. Hans Reutter, Geschichte der Stadt Zlabnings, Brünn 1913. 20. William

L.

Russell,

Martin

Luther.

The

Smalkald

articles,

www.books.google.com, shlédnuto dne 28. 3. 2010. 21. Čestmír Rychetský, Reformační umění ve Slavonicích. Český Bratr, 1953, XXIX/3-4, s. 54-61. 22. Jaroslav Sedlář - Jitka Sedlářová, Slavonice, Praha 1973. 23. Klára Skrbková, Renesanční dům č.p. 518 ve Slavonicích (Fárův dům), Brno: Masarykova univerzita, 2009. 24. Jan Tiray, Vlastivěda Moravská, Díl 2/46, Slavonický okres, Brno 1926. 25. Pavel Vlček (a kol.), Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004. 26. Gregor Wolny, Kirchliche Topographie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschriften, III. Band, Brünn 1860.

32

Internetové zdroje o http://salve.op.cz/obsahy/1999/2a2.html o http://www.lutherdansk.dk/WA/D.%20Martin%20Luthers%20Werke,% 20Weimarer%20Ausgabe%20-%20WA.htm#ab1 o http://coena.edunix.cz/teologie/maria

33

7. OBRAZOVÁ PŘÍLOHA Seznam příloh: 1. Slavonická hřbitovní kaple – pohled zepředu (foto: autorka) 2. Slavonická hřbitovní kaple – pohled zezadu (foto: autorka) 3. Slavonická hřbitovní kaple – portál (foto: autorka) 4. Půdorys kaple (in: Jaroslav Sedlář - Jitka Sedlářová, Slavonice, Praha 1973, s. 76.) 5. Detail – Kristus na nebeské duze (foto: autorka) 6. Detail – Panna Marie (foto: autorka) 7. Detail – sv. Jan (foto: autorka) 8. Detail – anděl nad levým sloupkem (foto: autorka) 9. Detail – anděl nad pravým sloupkem (foto: autorka) 10. Detail – nápisová páska nad hlavou Krista (foto: autorka) 11. Detail – nápisová páska vycházející z polnice anděla nad levým sloupkem (foto: autorka) 12. Detail – nápisová páska vycházející z polnice anděla nad pravým sloupkem (foto: autorka) 13. Mistrovská značka Leopolda Estreichera na klenáku (obrázek Oldřich Rady, in: Milada Radová - Oldřich Rada, Mistr Leopold Estreicher a jeho slavonická stavební dílna. Umění, 1970, č. 4, s. 378.) 14. Detail – letopočet na portálu a mistrovská značka autora portálu (foto: autorka) 15. Detail – umístění kamenických značek na vlysech vpravo a vlevo, uprostřed monogramy VFVR (foto: autorka) 16. Detail – mistrovská značka autora portálu ve vlysu (foto: autorka) 17. Detail – znak Zachariáše z Hradce (foto: autorka) 18. Detail – znak Kateřiny ze Šlejnic (foto: autorka)

34

OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

35

1. Slavonická hřbitovní kaple – pohled zepředu

36

2. Slavonická hřbitovní kaple – pohled zezadu

37

3. Slavonická hřbitovní kaple – portál

38

4. Půdorys kaple

5. Detail – Kristus na nebeské duze

39

6. Detail – Panna Marie

7. Detail – sv. Jan

40

8. Detail – anděl nad levým sloupkem

9. Detail – anděl nad pravým sloupkem

41

10. Detail – nápisová páska nad hlavou Krista

11. Detail – nápisová páska vycházející z polnice anděla nad levým sloupkem

12. Detail – nápisová páska vycházející z polnice anděla nad pravým sloupkem

42

13.

Mistrovská značka Leopolda Estreichera na klenáku

14.

Detail – letopočet na portálu a mistrovská značka autora portálu

43

15.

Detail – umístění kamenických značek na vlysech vpravo a vlevo, uprostřed monogramy SFVR (špatně viditelné)

16.

Detail – mistrovská značka autora portálu ve vlysu

44

17.

Detail – znak Zachariáše z Hradce

18.

Detail – znak Kateřiny ze Šlejnic

45