MASARYKOVA UNIVERZITA. Prózy Ivony Březinové pro děti a mládež

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra českého jazyka a literatury

Prózy Ivony Březinové pro děti a mládež Závěrečná práce

Brno 2013

Vedoucí práce: doc. PhDr. Naděţda Sieglová, CSc.

Autor práce: Mgr. Radka Špačková

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V Brně dne 26. prosince 2013

Radka Špačková

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkovala vedoucí závěrečné práce doc. PhDr. Naděţdě Sieglové, CSc., za odborné vedené, podnětné připomínky a cenné rady.

Obsah ÚVOD ..................................................................................................................................................................... 5 1.

ŽIVOT A DÍLO IVONY BŘEZINOVÉ .................................................................................................... 6

2.

OCENĚNÍ A PŘEKLADY ....................................................................................................................... 10

3.

JAK VZNIKÁ KNIHA .............................................................................................................................. 12

4.

PRÓZY IVONY BŘEZINOVÉ PRO DĚTI A MLÁDEŽ ...................................................................... 14 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6

PŘÍBĚHOVÁ PRÓZA S DĚTSKÝM HRDINOU ............................................................................................. 15 POHÁDKY ............................................................................................................................................. 22 PŘÍBĚHOVÉ PRÓZY SE ZVÍŘECÍM HRDINOU............................................................................................ 26 ROMÁNY PRO DOSPÍVAJÍCÍ ČTENÁŘE .................................................................................................... 29 CESTOPISNÁ LITERATURA..................................................................................................................... 35 FANTASTICKÁ LITERATURA .................................................................................................................. 37

ZÁVĚR................................................................................................................................................................. 38 POUŽITÁ LITERATURA ................................................................................................................................. 38

4

Úvod Závěrečná práce se zabývá literární činností Ivony Březinové, která je v současné době jednou z nejvydávanějších autorek pro děti a mládeţ. V její tvorbě najdeme knihy určené všem věkovým kategoriím, tedy i dospělému čtenáři. Autorka svým dílem míří především k dětskému a dospívajícímu recipientovi, z čehoţ vyplývá i zaměření práce. Práce je rozdělena do pěti kapitol, a to dle tematických okruhů. Úvodní kapitola je věnována základním faktům ze ţivota autorky, po které následuje chronologický seznam publikovaných kníţek. Druhá část shrnuje ocenění a překlady knih Ivony Březinové. Navazující kapitola popisuje způsob tvůrčí práce autorky. Čtvrtá část se zabývá vybranými knihami, přičemţ se opírá o odbornou kritiku. Tento nejobsáhlejší oddíl práce svým členěním respektuje ţánrové rozdělení díla Ivony Březinové. První podkapitola se zabývá prózami s dětským hrdinou, druhá pohádkami, třetí prózami se zvířecím hrdinou, čtvrtá romány pro dospívající čtenáře, pátá cestopisy a šestá fantastickou literaturou. V kaţdé části jsou shrnuty základní rysy tvorby Ivony Březinové v rámci daného ţánru a jsou doloţeny vybranými knihami. Cílem předkládané závěrečné práce je komplexní pohled na dílo Ivony Březinové a shrnutí základních východisek a principů autorčiny tvorby, a to zejména v rámci spisovatelské činnosti pro děti.

5

1. Život a dílo Ivony Březinové Ivona Březinová se narodila 12. května 1964 v Ústí nad Labem. Po studiu gymnázia absolvovala Pedagogickou fakultu Univerzity J. E. Purkyně., kde posléze působila jako odborná asistentka. Zde také roku 1989 získala doktorát pedagogických věd v oboru český jazyk a literatura a začala na Pedagogické fakultě působit jako odborná asistentka. Zabývala se především českou literaturou 19. a začátku 20. století. Brzy se však její zájem obrátil k literatuře pro děti a mládeţ, a to nejprve v rovině literárně teoretické, coţ dokumentují odborné statě ve sbornících a časopisech. Po přestěhování do Prahy rok učila na Soukromém gymnáziu Josefa Škvoreckého tvůrčí psaní. V následujících letech se věnovala především svým mateřským povinnostem a začala psát pro děti. „U mě to bylo tak, ţe jsem chtěla psát odmalička.“1 První práce Ivony Březinové spadají uţ do období gymnaziálních studií. Především se jednalo o poezii, k tvorbě pro děti ji přivedly aţ její vlastní. K vlastnímu literárnímu počinu v oblasti dětské literatury ji přivedly aţ vlastní potomci. Právě pro ně začala vymýšlet pohádkové příběhy, které se záhy staly základem jejích prvních moderních pohádek. Tak vznikla i později vydaná kniha Panáček Paneláček. První vydanou knihou se však roku 1996 stalo Zrcátko pro Markétu. Prvotina je určena dospívajícím čtenářům, autorka však přiznala, ţe zadání k psaní pro tuto cílovou skupinu čtenářů dostala od samotných nakladatelů: „Vůbec mě to neláká, naopak píšu strašně ráda edici První čtení.“ 2 Povzbuzována rodinou i nakladateli se začala psaní intenzivně věnovat a roku 1997 se stala spisovatelkou volné noze. Od té doby kaţdý rok vydává několik různorodých titulů, které se liší ţánrem, cílovou slupinou čtenářů i kvalitou. Zpočátku spolupracovala především s nakladatelstvím Petra, posléze s nakladatelstvím Albatros, Kniţní klub, Meandr a mnoha dalšími. Řada jejích titulů byla přeloţena do cizích jazyků. Ivona Březinová se však nevěnovala jen spisovatelské činnosti. V letech 2005 – 2011 opět působila na Literární akademii, kde přednášela tvůrčí psaní a uměleckou publicistiku. Roku 2008 se stala vedoucí Katedry tvůrčího psaní, poté zastávala také funkci prorektorky pro uměleckou a ediční činnost. Rovněţ je zakládající členkou tvůrčí skupiny Hlava nehlava, dále členkou Obce spisovatelů a členkou IBBY je jiţ do roku 1 2

ŠMERGLOVÁ, Michaela: Po múze za krkem nepátrám. Týdeník Květy, 2012, roč. 22, č. 11, s. 68. Tamtéž, s. 68.

6

1982. Také úzce spolupracovala s Českým rozhlasem, kde byly předčítány její povídky a úryvky z knih. Rovněţ je autorkou scénářů pro projekt Divadélko do kufříku, kdy děti nejsou jen pouhými diváky, ale i samotnými tvůrci představení. Březinová je i autorkou drobné divadelní hry Piráti, která je určena dětem prvního stupně základní školy. Pro Českou televizí napsala scénář cyklu dokumentů o zvířatech Já a moje rodina, naopak do kniţní podoby zpracovala televizní seriál Borise Krištofa Ať ţijí rytíři a film Miloše Macourka a Václava Vorlíčka Saxana a Lexikon kouzel. Ivona Březinová se také věnuje činnosti editorské, účastní se literárních projektů, které jsou věnovány handicapovaným. Řadu tvůrčích činností doplňuje autorka stykem se čtenáři, a to především prostřednictvím četných besed. Literární besedy povaţuje za podstatnou součást své práce, která je přínosem nejen pro návštěvníky, ale i pro ni jako autorku, neboť tak získává bezprostřední zpětnou vazbu. Jejím dalším cílem je přivést více dětí k četbě. Z jejích dalších aktivit pro děti také můţeme zmínit kurzy tvůrčího psaní v Sokolově. Dále pravidelně pořádá setkání osobnostmi, které jsou nějakým způsobem spojeny s literaturou, ať uţ jsou to spisovatelé, ilustrátoři či nakladatelé, a to pod názvem Ivona uvádí…, které jsou otevřeny široké veřejnosti. V současné době Ivona Březinová nadále úspěšně pokračuje ve své spisovatelské dráze: „Mám spousty nápadů pro další knihy, spousty plánů, a tedy i spousty práce. Ale je to práce, kterou jsem si jako malá holčička vysnila. A proto jsem moc šťastná.“3

Přehled prozaické tvorby Ivony Březinové Zrcátko pro Markétu (Petra, 1996) Věra, Nika a sedm babiček (Petra, 1996) Madona v kabátě (Petra, 1997) Panáček paneláček (Albatros, 1997) Panenka z ebenového dřeva (Petra, 1997) 3

PETŘÍČKOVÁ, Renata: Pro Ivonu Březinovou je psaní odpočinkem [online]. c2008 [cit. 20. prosince 2013]. Dostupný z WWW: .

7

Madona bez kabátu (Petra, 1998) O kočce Kačce (SiD a NERo, 1998) Kateřina nejen ze Zámku (Petra, 1998) Adélka a Zlobidýlko (Albatros, 1998) Zeď – čtení z trávy (Corona, 1998) Praprázdniny (Petra, 1999) Kočka Kačka herečkou (SiD a NERo, 1999) Miss sympatie Petra Faltýnová (Autor a Viking, 1999) Mimínek (Fragment, 1999) Lauro, ty jsi ale číslo (Petra, 1999) Jak to bylo dál… (Autor a Viking, 1999) Lufťačky (Albatros, 2000) Kde jsi, Pierote (Petra, 2000) Trosečníci – Dobrodruţství v zamčeném bytě (Axióma, 2000) Trosečníci – Dobrodruţství skotského teriéra (Axióma, 2000) Pohádky kocourka Jupíka (Junior, 2001) Medvídek knoflík (Junior, 2001) Brumlík a jeho kamarádi (Junior, 2001) Holky na vodítku – Jmenuji se Alice (Albatros, 2002) Začarovaná třída (Amulet, 2002) Lucka Luciperka (SiD a NERo, 2002) Velká dětská encyklopedie (Fragment, 2003) Trosečníci – Dobrodruţství řehtajícího koně (Axióma, 2002) Holky na vodítku – Jmenuji se Martina (Albatros, 2003) Obrázková encyklopedie pro nejmenší (Fragment, 2003) Trosečníci – Dobrodruţství sněţného muţe (Axióma, 2003) Míša a Šíma (Albatros, 2004) Teta to plete (Albatros, 2004) Ilustrovaná encyklopedie pro děti (KMa, s.r.o., 2004) Neotesánek (Albatros, 2005) Bramborová Bára (Albatros, 2005) Sněhuláci z Mrkvonos (SiD a NERo, 2005) Mít tak psa / I Have a Dog (českoanglicky) (Svoboda Servis, 2005) 8

Básník v báglu (Albatros, 2005) Blonďatá Kerolajn (Albatros, 2006) Stráţci světla – Gotické okno (Egmont, 2006) Kouzelná flétna (Bon Art Production, 2006) Stráţci světla – Písmeno X (Egmont, 2006) Ţofinka Ofinka (Artur, 2006) Rozpustilá ozvěna (Artur, 2006) Tančící princezna (Albatros, 2006) Teta to zase plete (Albatros, 2007) Báro, nebreč! (Albatros, 2007) O Puclíkovi (Kniţní klub, 2007) Červená Karkulka (Hyperion s.r.o., 2007) Dárek pro Sáru (Artur, 2008) Bojíš se, Margito (Albatros, 2008) Kozí příběh (Daranus, 2008) Lvíče (Kniţní klub, 2008) Slůně (Kniţní klub, 2008) Lední medvídek (Kniţní klub, 2009) Malý šimpanz (Kniţní klub, 2009) Pomeranče v podprsence (Fortuna Libri, 2009) Okno do komína (Ústav pro informace ve vzdělávání, Praha, 2009) Bláznivý donkichoti (Albatros, 2009) Zvířata zblízka (Kniţní klub, 2009) Eliáš a liška (Artur, 2010) Drţkou na rohoţce (Daraus, 2010) Ať ţijí rytíři! (Česká televize, 2010) Medvědí pohádka (Kniţní klub, 2010) Kluk a pes (Albatros, 2011) Saxána a Lexikon kouzel (Albatros, 2011) Hrnečku, vař! (Artur, 2011) Blbnutí s Oscarem (Albatros, 2011) Natálčin andulák (Meander, 2012)

9

2. Ocenění a překlady Literární tvorba Ivony Březinové na první pohled vyniká rozmanitostí ţánrů, pestrostí témat, rychlostí a lehkostí, s kterou autorka střídá nejen své hrdiny a hrdinky, ale i prostředí, v němţ se pohybují. Takto autorsky plodná spisovatelka se samozřejmě neubrání zakolísání v rovině kvalitativní, coţ však nic nemění na faktu, ţe se jedná o autorku všestrannou, hojně vydávanou i čtenou, o autorku, která svou tvorbou přesáhla i hranice České republiky. O hodnotě a kvalitě jejích knih vypovídají i četná ocenění, a to odborné i laické veřejnosti. První ocenění získala autorka za knihu pro nejmenší čtenáře O kočce Kačce (1998), a to Zlatou stuhu v roce 1999 „za úsměvný humor textu“. Zlatou stuhou byla tvorba Ivony Březinové oceněna ještě dvakrát, a to za tituly Začarovaná třída, Jmenuji se Alice a Jmenuji se Ester v roce 2002. Totéţ ocenění, ale tentokrát za nakladatelský počin, získala roku 2010 volně neprodejná kniha pro ţáky prvních tříd Okno do komína, která vznikla v rámci projektu MŠMT na podporu čtenářské gramotnosti. Na Zlatou stuhu byly také v minulosti nominovány knihy Teta to plete, Lentilka pro dědu Edu a Drţkou na rohoţce. Autorka také několikrát zvítězila v anketě SUK, v které získala Cenu knihovníku, Cenu učitelů i Cenu dětí. Cenu knihovníků získaly knihy Trosečníci, Jmenuji se Ester, Lentilka pro dědu Edu a Jmenuji se Ester. Cenu učitelů obdrţely tituly Jmenuji se Ester, Jmenuji se Alice, Jmenuji se Martina, Teta to plete a Neotesánek. A děti si zvolily za svou oblíbenou knihu Kozí příběh. Dále spisovatelka získala Cenu nakladatelství Albatros, a to hlavní cenu za sérii knih Holky na vodítku, následovala nominace ve stejné kategorii za knihu Bojíš se Margito a čestné uznání za Lentilku pro dědu Edu. Titul Kluk a pes byl nominován na nakladatelskou cenu v kategorii Výroční cena za původní text. Kniţní podoba filmu Saxána a Lexikon kouzel se vyšplhala na druhé místo v kategorii Nejprodávanější kniha nakladatelství Albatros. Kniha Začarovaná třída byla roku 2002 nominována na prestiţní cenu Magnesia Litera. Tentýţ titul je zapsán na Čestné listině IBBY. Mezi další úspěchy Ivony Březinové patří také překlady jejích knih do cizích jazyků. V tom se směru se největšího zájmu dočkala kniha Kouzelná flétna (2006). Tato adaptace libreta Emanuela Schikanedera byla přeloţena do angličtiny, němčiny a francouzštiny. Tento titul se navíc stal Nejkrásnější dětskou knihou 2006. Také kniha 10

Začarovaná třída byla přeloţena do dvou jazyků, a to do francouzštiny a srbštiny, do které byl přeloţen i titul Mít tak psa. Překladu do polštiny se dočkala Lentilka pro dědu Edu. Řada titulů byla přeloţena do slovenštiny. Z výše uvedeného vyplývá, ţe jakkoli proměnlivá je kvalita tvorby Ivony Březinové, nacházíme v jejím díle tituly nejen atraktivní čtenářsky, ale i knihy, jeţ zasluhují pozornost odborné kritiky a zaujímají významné místo v literatuře pro děti a mládeţ.

11

3. Jak vzniká kniha Ivonu Březinovou zaměstnává řada odlišných a časově náročných aktivit, ale přesto pro ni nejdůleţitější zůstává samotná tvůrčí činnost. Napsání mnohých knih předcházela

náročná

příprava

realizovaná

získáváním

osobních

zkušeností

v prostředích, která se stávají toposem děl. Příkladem tohoto postupu je vznik knihy Lentilka pro dědu Edu, jemuţ předcházela osobní pomoc pacientům trpícím Alzheimerovou chorobou, navštěvovala léčebny dlouhodobě nemocných, na gerontologii, v denních stacionářích. Nechala se dokonce i hospitalizovat, aby lépe dokázala pochopit, jak lidé postiţeni touto chorobou vnímají své okolí. Nápomocni jí byli lékaři v léčebných zařízeních. Dalším podobným počinem byla série knih o závislostech Holky na vodítku, kdy Březinová před zahájením samotného psaní navštívila řadu léčeben, nemocnic a diagnostických ústavů, kde spisovatelce dívky anonymně vyprávěly své příběhy. V tvorbě Ivony Březinové také najdeme sérii literárních cestopisů, kdy spolu s hlavními hrdiny čtenář objevuje nejen krásy České republiky, ale dostává se i do zahraničí. I v tomto případě autorka vychází ze své osobní zkušenosti. Místa, cesty a zajímavosti, které se pak v knize objeví, jsou Březinové důvěrně známé, a to i v případě Španělska a Irska, kam se vydala po stopách Dona Quijota a Oscara Wilda. V přípravné fázi těchto knih Březinová nejen cestuje, mapuje terén a hledá zajímavé reálie dané lokality, ale také studuje tvorbu a ţivotní osudy literátů, kterých se daný cestopis týká. Ivonu Březinovou však tato práce naplňuje a těší: „Vím, ţe kdybych psala jenom pohádky, můţu si sedět v křesle, fantazírovat a kombinovat, nemusela bych snad ani do archivů, natoţ na druhý konec Evropy nebo mezi narkomany. Jenomţe mě těší fantazírování i enormní úsilí…“ 4 Dílo Ivony Březinové vybízí k otázce, zda není obtíţné neustálé měnit ţánry, prostředí, témata či zaměření na určitou cílovou skupinu čtenářů. Autorka v tom však vidí výhodu nikoli problém: „psaním jiného ţánru a jiného zaměření jako bych odpočívala od předešlé práce. Myslím, ţe právě střídání psaní pro děti různých věkových kategorií mě nabíjí novou energií.“5 4 5

ŠMERGLOVÁ, Michaela: Po múze za krkem nepátrám. Týdeník Květy, 2012, roč. 22, č. 11, s. 71. PETŘÍČKOVÁ, Renata: Pro Ivonu Březinovou je psaní odpočinkem [online]. c2008 [cit. 20. prosince 2013]. Dostupný z WWW:

12

Pro Březinovou je psaní běţným povoláním a přistupuje k němu systematicky a zodpovědně: „Pokud mám rozepsanou kníţku, píšu kaţdý den, chodím k počítači jako do práce.“6 Nepřipouští si nic jako tvůrčí krize, nevymlouvá se na ztracenou inspiraci či zatoulanou múzu. Při práci na knize má zpočátku určitou vizi, kam bude příběh směřovat, ale jedná se pouze o rámcově nastíněný obraz. Můţeme říci, ţe nechává své hrdiny ţít jejich vlastním ţivotem, často tak předem zamýšlený konec knihy mění, neboť není v souladu s okolnostmi či s psychologií postav. Ivona Březinová se snaţí zprostředkovat reálný proţitek, bezprostřední zkušenost, věrný obraz daného prostředí, pokouší se proniknout do příčin lidského chování a jednání, a to právě prostřednictvím vcítění se do nitra svých postav. A je jen otázkou, na kolik je v tomto svém počínání úspěšná, ale to jiţ náleţí posoudit nejen odborné kritice, ale především čtenářům, kterým jsou knihy určeny. V souvislosti s Ivonou Březinovou se často mluví o promrhaném talentu, který je rozptýlen ve zbytečně nadlimitním počtu jejích titulů. Autorka však poskytnutých rozhovorech často zmiňuje, ţe má tolik nápadů, které chce ve svých knihách zrealizovat a které nechce odkládat.

6

PETŘÍČKOVÁ, Renata: Pro Ivonu Březinovou je psaní odpočinkem [online]. c2008 [cit. 20. prosince 2013]. Dostupný z WWW:

13

4. Prózy Ivony Březinové pro děti a mládež Dílo Ivony Březinové lze rozdělit do několika ţánrových rovin. „Březinová se obrací ke všem věkovým kategoriím čtenářů. V jejím literárním díle se rýsuje několik ţánrových a tematickým linií, které spojuje autorčina snaha o návodnost, aktivizaci dětského čtenáře a jeho citovou angaţovanost prostřednictvím estetického proţitku.“7 První významnou částí její tvorby jsou prózy s dětským hrdinou, které dále diferencujeme dle cílové skupiny čtenářů. Z tohoto hlediska nejpočetnější skupinu tvoří knihy pro začínající čtenáře, pak následují knihy dobrodruţného charakteru s vyšší čtenářskou náročností a knihy reflektující určitý závaţný společenský problém. Dalším ţánrem je pohádka, v této oblasti rozlišujeme knihy vycházející z klasických pohádkových příběhů zpracované netradičním způsobem a moderní autorskou pohádku. V díle Ivony Březinové rovněţ nalezneme příběhové prózy se zvířecím hrdinou. Jedná se převáţně o texty, které jsou tvořeny k hotovým ilustracím. V ţánrové oblasti pro dospívající čtenáře nacházíme dívčí četbu, knihy didakticky zpracovávající problematiku závislosti u mladistvých, ţivotopisně laděné texty odráţející poptávku po fabulované publicistice a knihy reagující na určitý výrazný společenský jev. V tvorbě Ivony Březinové má své místo i cestopisná literatura, která stojí na pomezí ţivotopisné literatury. Autorka v této oblasti převádí školní látku do oddychové podoby. Okrajově se autorka zabývá i tvorbou pro dospělé čtenáře a ţánrem fantastické literatury. Následující podkapitoly se opírají o ţánrové rozdělení díla. Kaţdý ţánrově ohraničený celek je vnitřně uspořádán dle chronologického klíče.

7

ŠUBRTOVÁ, Milena: Ivona Březinová In: Slovník autorů literatury pro děti a mládež. II., Čeští spisovatelé / *pod vedením Mileny Šubrtové zpracovali Miroslav Chocholatý… et al.+ 1. vyd. Praha: Libri, 2012, s. 79.

14

4.1

Příběhová próza s dětským hrdinou Příběhová próza ze ţivota dětí je ţánrem odráţejícím reálie skutečného světa, a

to optikou dětského hrdiny, jeţ je určujícím prvkem takto orientovaných literárních útvarů. Ocitáme se ve světě skutečném, ale reflektovaném skrze specifický způsob vnímání, který odpovídá věku a duševní vyspělosti hlavní postavy. Nejde však jen o zjednodušené převyprávění dětských příhod, naopak bychom se měli ponořit do hlubin dětského světa fantazie. „Na jedné straně musí autor respektovat věk čtenáře, jeho dispozice psychosociální, na druhé straně je zpravidla ovlivněn společensky preferovanými poţadavky na utváření dětské osobnosti. Na jedné straně autor tematizuje ţivotní empirii, vychází ze skutečného ţivota dětí, z aktuální typizace dětského světa, anticipuje se začlenění dítěte do světa dospělých, na druhé straně hledá únik z reality prostřednictvím fantazie, humoru, grotesky, parodie.“8 Recipient získává v hlavním hrdinovi spoluhráče, kamaráda, někdy i vzor toho, jak se chovat i nechovat v jemu blízkých a známých situacích, jak řešit konflikty, jak vnímat sebe samého, a to především ve vztazích mezi členy rodiny, kamarády, spoluţáky. Vzhledem k věku čtenářů se próza s dětským hrdinou ve své většině realizuje prostřednictvím kratších syţetových útvarů. Z tvorby Ivony Březinové naplňují tento ţánr tituly pro začínající čtenáře. Jedná se především o knihy Adélka a Zlobidýlko (1998), Mimínek (1999), Lucka Luciperka (2002), Neotesánek (2005) a Natálčin Andulák (2012). Tituly spojuje didaktický záměr, který směřuje do oblasti společenského chování a mezilidských vztahů. Převáţně se příběhy odehrávají v reálném prostředí, které je narušeno fantazijním prvkem, jenţ je nositelem děje i situační komiky. Pozornost je obrácena k rodině. V popředí stojí pevné rodinné zázemí a harmonické vtahy mezi rodiči. Jsou naznačeny i disfunkce současné rodiny. Hlavní postavou titulu Adélka a Zlobidýlko je ţákyně druhé třídy Adélka, která vlastní hračku Zlobidýlko. Hadrový panáček tvoří protipól ke skutečnému světu, je pasivní, ale kouzelnou postavičkou. Autorka přináší otázku, co a jak spouští v lidech špatné jednání. S ohledem na věk cílové skupiny recipientů je to kouzelná hračka. Panáček funguje jako spouštěč toho negativního či neslušného v nás. Zlobí nejen děti, ale i rodiče, učitelé, školník či prodavačka v obchodě. Z těchto situací vyplývající 8

URBANOVÁ, Svatava; ROSOVÁ, Milena: Žánry, osobnosti, díla: (historický vývoj žánrů české literatury pro mládež - antologie). 3. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2002, s. 121.

15

humor koresponduje s jazykovou stránkou. Autorka vyuţívá především aliterace a jednoduchého rýmovaní. „Á, támhle jde pan Řanda, Hopla!“ výskl ředitel rozpustile a strefil se knedlíkem školníkovi přímo doprostřed širokého čela. „No to je švanda, ţe, pane Řanda,“řehtal se ředitel…“9 Závěr knihy je koncipován z hlediska výchovné perspektivy. Dochází k napravení Zlobidýlka, a to právě Adélkou. „Ivoně Březinové se uvedená kniha celkem podařila co do její kvality i co do didaktického poučení. V obou aspektech se hlásí k humoru, jakým se vyznačují příběhy paní Láryfáry Betty MacDonaldové.“10 Kníţka Mímínek podtitulem Jak jsem dostal sourozence prozrazuje, ţe próza přináší téma očekávání nového přírůstku do rodiny. Situace je nahlíţena z perspektivy předškoláka Vítka. Jedná se o srozumitelného průvodce těhotenstvím a pomocníka rodičů při snaze připravit staršího sourozence na velkou změnu v ţivotě celé rodiny. Syţetová linka je poměrně prostá, ale přesto nosná. Autorka na první místo staví hodnotu rodinného štěstí. „Primárním a všudypřítomným motivem je rodinná harmonie, od níţ lze odvodit všechny další, vrstevnatě hromaděné motivy sekundární: motiv klidu, pohody, přátelství. Sounáleţitosti, rodinné lásky.“11 Text obohatila ilustracemi Eva Průšková. Kniha Neotesánek s podtitulem Základy společenského chování pro ty úplně nejmenší plní didaktickou funkci. Podobnost se známou klasickou pohádkou nekončí jen jejím parafrázovaným titulem. V první kapitole přináší motiv touhy po dítěti, která je naplněna chlapcem vytesaným z kmene stromu. Od tohoto momentu autorka fabuluje zcela volně. Cílem rodičů je Neotesánka otesat, aby z něj byl hodný a slušný chlapec, coţ je postaveno na jednoduchém a názorném principu odměny za dobrý skutek. Kdyţ se hoch naučí něčemu novému, upadne z něj kousek kůry. Výsledkem je chlapec s dobrým vychováním. Jazyková stránka ustupuje didaktickému záměru, který není snadné v reálném ţivotě naplnit, coţ je zdůrazněno v závěru knihy. „Ale nejtěţší je úsilí, aby z miminka vyrostl dobrý člověk.“12 Titul Lucka Luciperka se odehrává v období Mikuláše. Školačka Lucka, pro své zlobení nazývaná Luciperka, je příkladem chování, které vede nejen k humorným situacím, ale také ke špatným koncům. Důraz je kladem na moţnosti polepšení hlavní

9

BŘEZINOVÁ, Ivona: Adélka a Zlobidýlko. 1. vyd. Praha: Albatros, 1998, s. 32. SIEGLOVÁ, Naděžda: Kterak Zlobidýlko zlobit přestalo. Ladění, 1998, roč. 3, č. 4, s. 13. 11 SIEGLOVÁ, Naděžda: Znovu Ivona Březinová. Ladění, 1999, roč. 5, č. 4, s. 15. 12 BŘEZINOVÁ, Ivona: Mimínek. 1. vyd. Praha: Fragment, 1999, s. 36. 10

16

hrdinky, ale i potencionálních recipientů. Kniha přitahuje čtenářovu pozornost nejen k dějové lince, ale i ke specifikům českého jazyka. „Ale Lucce uţ otrnulo a zas někde dovádí. Dovádět ona dovede. Umí to tak, aţ tím někdy mámu dovádí k zoufalství.“13 Titul Natálčin andulák vznikl na objednávku jako interaktivní kniha pro školy. Ivona Březinová si mezi moţnými náměty zvolila téma mobilní telefon a děti. Krátký příběh odráţí především disfunkční rodinné prostředí. Pětiletá Natálka touţí po vlastním mobilním telefonu, povaţuje ho za nejlepšího přítele, protoţe maminka s ním tráví veškerý čas. „Mami…“ ozvala se Natálka nesměle. „Neruš, Naty, nevidíš, ţe telefonuju?“14 Natálie sní o mobilním příteli, který zosobňuje touhu po pozornosti, komunikaci a přátelství. Toto přání je splněno díky zatoulané andulce, která umí napodobit různé druhy vyzvánění, coţ se stává zdrojem humorných situací. Ptáček mobiláček, jak andulku Natálka nazývá, sehraje hlavní roli při vyústění příběhu, kdyţ si všimne horečnatého spánku dávky a upozorní rodiče, kteří si uvědomí své sobecké chování. Příběh naráţí na několik aktuálních problémových kruhů, jedná se zejména o rizika přetechnizovaného světa a osamělost člověka v něm, devalvace komunikace a odcizení se nejen ostatním lidem, ale i sobě samému. Text obsahuje návodné otázky a úkoly. V rámci prvního čtení Ivona Březinová píše i knihy na základě hotových a v minulosti pouţitých ilustrací Heleny Zmatlíkové. Jedná se o tituly Rozpustilá ozvěna (2006), Ţofinka ofinka (2006), Dárek pro Sáru (2008) a Eliáš a liška (2010). Knihy obsahují příběhy dětí předškolního a mladšího školního věku. Hlavní roli hrají kamarádi a zvířata, okrajově se objevují i nadpřirozené bytosti. V rámci daného ţánru Ivona Březinová vytvořila dobrodruţně laděnou tetralogii, jejíţ díly na sebe volně navazují: Trosečníci – Dobrodruţství v zamčeném bytě (2000), Trosečníci – Dobrodruţství skotského teriéra (2000), Trosečníci – Dobrodruţství řehtajícího koně (2002) a Trosečníci – Dobrodruţství sněţného muţe (2003). Kaţdý díl je variací na robinsoniádu, kdy skupina dětí z nějakého důvodu zůstane bez dozoru rodičů a musí spoléhat jen na své schopnosti. Knihy jsou postaveny na jednoduché syţetové linii a dějový spád posilují četné dialogy. Příběhy obsahují prvky detektivního ţánru. 13 14

BŘEZINOVÁ, Ivona: Lucka Luciperka. 1. vyd. Praha: SiD a NERo, 2003, s. 11. BŘEZINOVÁ, Ivona: Natálčin Andulák. 1. vyd. Praha: Meander, 2012, s. 7.

17

V prvním dílu je motiv trosečnictví realizován dočasným uvězněním dětí v zamčeném bytě se zlomeným klíčem v zámku. A autorce tato variace na robinsoniádu vychází. V následující části se pozornost obrací ke zvířatům, trosečníkem se stává pes, jehoţ panička odcestuje. Třetí pokračování se odehrává u koní. Hrdinové řeší záhadu toulavého koně, s kterým se nakonec spřátelí. Z jazykového hlediska stojí za povšimnutí indiánská jména dětí a poetické obrazy. „Noc byla jako reklama na čokoládu. Tmavá a plná hvězdiček ze souhvězdí Orion.“15 V poslední části zůstávají děti uvězněni na horách i se svými rodiči. Komično vychází ze střetu dospělého a dětského světa. Vtipným rozuzlením je vyřešení záhady sněţného muţe, z něhoţ se nakonec vyklube babička. Tato krátká dobrodruţná série měla být nejspíše českým ekvivalentem Správné pětky Enid Blytonové, motiv tajemna či záhady zde však stojí spíše na okraji. Ţánru prózy s dětským hrdinou rovněţ odpovídají tituly určené dívkám od devíti let, míří tedy k často opomíjené skupině recipientů. Jedná se o tituly Věra, Nika a sedm babiček (1997) a Panenka z ebenového dřeva (1997). Knihy jsou tematicky odlišné, spojuje je problematika mezilidských vztahů. Zápletkou prvního titulu je spojení dvou neúplných rodin, a to díky snaze dvou dívčích hrdinek. Ve směru dějovém se nedočkáme inovace či překvapivého zvratu. „Ale… děj, spád, hravost českého jazyka, potřební dílek dnešní morality, odpovědi na dnešní otázky dětí a cit pro jejich současné problémy – to vše staví právě tuto chytrou kníţku do první dráhy.“16 Březinová přináší idylický obraz harmonické rodiny, který je doplněn o běţné příhody z kaţdodenního ţivota ţákyň třetí třídy, jako jsou písemky ve škole, zájmové krouţky, první lásky. Autorka svým hrdinkám dopřává oddechový čas před nastávajícím dospíváním, můţe si tedy dovolit i takřka pohádkové obrazy. „…oči měla temně modré a vlasy jako hutný tmavý med. Splývaly jí volně na záda a kdyţ procházela kolem oken, odráţely paprsky jarního poledního slunce. Jako Zlatovláska, napadlo Věru…“17 Děj titulu Panenka z ebenového dřeva je zasazen do rovníkové Afriky. Desetiletá Regina se se svými rodiči ocitá na rok v Kongu. Neobvyklá volba prostředí zvyšuje atraktivitu knihy. Autorka pracuje s tamními reáliemi a líčí poutavé příběhy s nádechem dobrodruţství. Přináší i téma rasové tolerance a sociálních propastí mezi lidmi na světě. „Lze ocenit i dějovou sevřenost, momenty situační komiky a citlivě 15

BŘEZINOVÁ, Ivona: Trosečníci – Dobrodružství řehtajícího koně. 1. vyd. Praha: Axióma, 2002, s. 25. KLOKOČNÍKOVÁ, Jana: Zn.: Dívčí román. Nové knihy, 1996, roč. 36, č. 44, s. 4. 17 BŘEZINOVÁ, Ivona: Věra, Nika a sedm babiček. 1. vyd. Praha: Petra, 1996, s. 16. 16

18

zachycené náznaky dětského citového vývoje.“18 Nemůţeme přehlédnout náznak motivu první lásky, který zhmotňuje panenka z ebenového dřeva, dárek na rozloučenou od kamaráda Oliviera pro Reginu. Próza přináší zejména téma jedné z moţných bariér mezi lidmi. Ivona Březinová v rámci tohoto ţánru zpracovává závaţná témata, a to zejména v knihách: Začarovaná třída (napsáno 1998), Mít tak psa/I Have a Dog (2005), Lentilka pro dědu Edu (2006) a Kluk a pes (2012). Tituly zpracovávají aktuální problémy způsobem odpovídajícím cílové skupině recipientů. Váţný obsah je zprostředkován s nadhledem a humorem, přesto se autorka nevyhýbá motivům osamělosti, smutku a nejistoty. Je kladen důraz na význam fungující rodiny v zátěţových situacích. Společným rysem knih je problematika jinakosti. Didaktickým cílem je vést čtenáře k toleranci a překonávání předsudků. Titul Začarovaná třída otevírá téma rasizmu a integrace Romů do společnosti, v tomto případě v rámci jedné třídy základní školy. Výchozí situací vyprávění je příchod tří nových spoluţáků, kteří jiţ zpočátku do třídy nezapadají, a to nejen svou barvou pleti, ale i zvláštními jmény a nadpřirozenými schopnostmi. Tato kouzla jsou nositelem komických situací a přichází na řadu vţdy, kdyţ je spáchána nějaká špatnost. V knize se objevují zaběhlé stereotypy: Romové plavou v učební látce, naopak je jim přisouzeno hudební nadání, rodiče své předsudky přenášejí na děti, paní učitelka nové ţaky někdy nerozezná, nechybí ani připomínka ohledně nedostatečných hygienických návyků a kočovného způsobu ţivota. Dojde na nepravdivé obvinění romských sourozenců z krádeţe, na kterém stojí druhá dějová linka. Zde se otevírá prostor pro reakce dětí a učitelů, pro něţ je i zkouškou jejich charakteru. „Autorka ale měla ubrat kouzlení k posílení právě této dějové linie: takto napsaný příběh je nakonec aţ příliš uhlazený.“19 Autorka přes jistou idealizaci problematiky romským sourozencům situaci nijak neulehčuje. Kniha končí jejich odchodem na další školu, která jistě nebude štací poslední, neboť je stále mnoho učitelek a ţáků, rodičů a dětí, které bude třeba začarovat, aby došlo k odstranění předsudků v celé společnosti. „…funkce fantastična

18

SIEGLOVÁ, Naděžda: Dětský svět nepotřebuje hranice. Ladění, 1998, roč. 3, č. 1, s. 11.

19

DITMAR, René: Malí čtenáři uprostřed reality a fantazie. Literární noviny, 2002, roč. 13, č. 46, s. 2.

19

činí multikulturní problém srozumitelným, vychází vstříc mentalitě dětského čtenáře“ a také pomáhá zastřít formativní motivaci knihy (viz Kubeczková, 2005).“20 Dvojjazyčná kniha Mít tak psa/I Have a Dog (2005) se zabývá problematikou dětských domovů. Titul je určen začínajícím čtenářům. Hlavním hrdinou je Matěj z dětského domova, jehoţ největším přáním je pes. Chlapcova touha po psím kamarádovi zosobňuje touhu po vlastní rodině, zázemí, jistotě, bezpečí a lásce. „Nemám mámu ani tátu. Proto bych chtěl psa.“21 Abstraktní pojmy získávají pro malého recipienta srozumitelnější obrysy. Konec knihy je pozitivní. Matěj získává vlastní rodinu i psa. Autorka přes malý tvůrčí prostor a omezené výrazové prostředky poukazuje na fakt, ţe rodinné zázemí jedince ovlivňuje stejně jako jeho neexistence. Tématem titulu Lentilka pro dědu Edu je Alzheimerova choroba a její dopady na postiţeného člověka a na jeho blízké. Kniha směřuje ke čtenářům od šesti let. Vypravěčem je pětiletý Honzík, jehoţ pradědeček se začne pod vlivem nemoci nejdříve nenápadně, ale posléze výrazně měnit. Kniha je sledem drobných událostí, které zpočátku s nemocí zdánlivě nesouvisejí, o to varovněji připomínají, jak nenápadně tato nemoc přichází. Didaktický záměr je odlehčen komickými prvky, nedochází však k idealizaci tématu. Humorné situace vyplývají z postupujícího onemocnění. V protipólu stojí pasáţe, kdy rodiče Honzíkovi vysvětlují, jak závaţnou chorobou dědeček trpí. „Je to choroba, která se pořád zhoršuje. A nedá se vyléčit.“22 Chlapec si váţnost nemoci uvědomuje, ale následky lumpáren ještě není schopen odhadnout, zatímco pradědeček tuto rozlišovací schopnost uţ ztrácí. Mezi dědou Edou a jeho pravnukem vzniká spojenectví. Honzík se stává spřízněnou duší nemocného člověka, neboť právě dětskou logikou si dědečkovo chování vysvětluje lépe neţ mnohý dospělý. „Dítě totiţ nemusí, a to v ţivotě ani v uměleckém díle „vědět“, podstatná je jeho bezprostřední schopnost vcítění a samozřejmost přijetí reality: mentalita dítěte a chorého pradědečka oba příslušníky opačného věkového spektra sblíţila, ba se stala zdrojem komických situací.“23

20

ŠUBRTOVÁ, Milena: Romové v próze s dětským hrdinou. Ladění, 2006, roč. 11, č. 1, s. 11.

21

BŘEZINOVÁ, Ivona: Mít tak psa / I Have a Dog. 1. vyd. Praha: Svoboda Servis, 2005, s. 4. BŘEZINOVÁ, Ivona: Lentilka pro dědu Edu. 1. vyd. Praha: Albatros, 2006, s. 31. 23 SIEGLOVÁ, Naděžda. Candy as a Medicine. Alzheimer disease, the modern family and society, and the impressionable preschool child. In: School and health 21. General Issues in Health Education. 1. vyd. Brno: MSD, 2009. s. 3. 22

20

Nemoc nevyhnutelně ovlivňuje chod domácnosti a ţivoty všech zúčastněných. „Uţ to nebyla jen Alzheimerova nemoc. Byla to hlavně dědova nemoc. Nemoc jejich dědy Edy. A tím i celé jeho rodiny. Zasáhla do kaţdého kousíčku bytu, do kaţdé chvilky, kterou děda Eda trávil doma.“24 Kniha se nevyhýbá oţehavé otázce, do jaké míry je schopna rodina zajistit nemocnému člověku odpovídající péči. Denní stacionář, kam začne děda Eda pravidelně docházet je srozumitelně představen jako školka pro seniory, a stává se tak dalším pojítkem mezi Honzíkem a dědou. Autorka poukazuje na fakt, ţe etické smýšlení člověka často začíná a končí jeho sobectvím, coţ recipientům přibliţuje konfrontací s diametrálně odlišným přístupem k situaci. „Náhodou takovýho pradědečka ţádnej kluk ze školky nemá, abys věděl. Moţná jenom jedna holka, jenţe ta toho svýho dědu nemá doma, ale v nemocnici. Uţ ho neviděla nejmíň rok. Rodiče tý holky řekli, ţe nemají čas starat se o bláznivýho dědka.“25 Didaktický záměr autorky ve znalostní rovině, tedy nemoc představit, popsat a charakterizovat její specifika, došel k naplnění bez nadměrného mentorování. Ve sféře emoční a etické je kniha orientována na hodnotovou orientaci recipienta, přičemţ vychází z předpokladu, ţe čtenář se ztotoţní s jemu blízkým hrdinou příběhu. Závěr knihy se nese v duchu naděje, ale nesklouzává k lacinému optimizmu. Na samém konci knihy dostatečně pochopíme význam titulu a především oné lentilky, kterou Honzík dává pradědečkovi, kdyţ opětovně vyţaduje léky. „A jak ten lék, co potřebuje děda Eda, vypadá?“ „To taky nevím, Honzíku. Nikdo to zatím neví.“ “Myslíš, mami, ţe můţe vypadat třeba jako lentilka?“ … „A kdyţ budeme hledat všichni, tak tu správnou lentilku pro dědu Edu nakonec nejdeme.“26 Titul Kluk a pes přináší téma tělesného handicapu dítěte. V úvodu knihy nacházíme základní údaje o devítiletém Julinovi a jeho psím kamarádovi Cézarovi. Příběh je nazírán ze dvou odlišných perspektiv, a to z pohledu chlapce a z pohledu psa, které se navzájem doplňují. Psí promluvy jsou graficky odlišeny kurzívou, text nabývá členitosti a přehlednosti, coţ usnadňuje recipientovu percepci díla. Julin trpí nevyléčitelnou a progresivní nemocí, která ho upoutala na invalidní vozík. Humorným prvkem jsou Cézarovi promluvy připomínající bezelstné uvaţování malého dítěte. 24

BŘEZINOVÁ, Ivona: Lentilka pro dědu Edu. 1. vyd. Praha: Albatros, 2006, s. 68. BŘEZINOVÁ, Ivona: Lentilka pro dědu Edu. 1. vyd. Praha: Albatros, 2006, s. 73. 26 Tamtéž, s. 81. 25

21

Začátek knihy je rovněţ začátkem školního roku, a to nejen pro Julina, ale i pro Cézara, který absolvuje výcvik pro asistentské psi, aby mohl být svému pánovi oporou. Chlapec díky němu navazuje nová přátelství, a to především s nevidomou dívkou Mílou Pes funguje jako pojítko mezi Julinem a okolním světem, neguje jeho osamělost či strach z neznámého. Zároveň je Cézar chlapcovým kritikem a spoluhráčem, pokládá ho za sobě rovného. „Co tam je? To bych třikrát oběhl dům, neţ ty přečteš jeden vzkaz, Juline. Kdybych aportoval tak pomalu, jako ty čteš, nechaj mě ve škole propadnout zpátky do přípravky.“27 Handicap Julina je konfrontován s náročnými ţivotními situacemi dalších dětí, ať uţ je to jiný zdravotní problém či nefunkční rodinné zázemí. Dle Mileny Šubrtové je to spíše ke škodě. „Za určitou slabinu prózy lze povaţovat její přesycenost nastolenými problémy, které na ploše komorního příběhu nejsou přesvědčivě rozvinuty…“28 Hlavní hrdina nestojí osamocen se svým smutným osudem, ale v kruhu rodiny a přátel, celkové vyznění knihy je tak pozitivní.

4.2

Pohádky Pohádka je ţánr, který vyţaduje od autora nejen literární nadání a znalost světa

reálného i světa dětské fantazie, ale především také určité morální a estetické postoje, jenţ by měly být jádrem kaţdého pohádkového příběhu. Pohádka je především etickým kodexem. Současná pohádka stojí na rozcestí mezi tradičními hodnotami a snahou o čtenářskou atraktivitu, která často vítězí. Pohádkový příběh se stává pouhou smyšlenou historkou a pozbývá svůj původní význam. Je výzvou pro autory, jak skloubit obojí v komplexní celek, zaujmout dnešního recipienta a zároveň zachovat poetiku pohádkového vyprávění. V rámci autorské pohádky Ivona Březinová tvoří následující knihy: Panáček Paneláček (1997), Bramborová Bára (2005), Sněhuláci z Mrkvonos (2005) a O Puclíkovi (2007). V prvním a čtvrtém titulu spojuje jednotlivé příběhy hlavní nadpřirozená postava, jeţ je nositelem děje a plní průvodcovskou roli v reálném světě s fantastickými prvky. Jedná se o série drobných příhod, které jsou zábavného i 27 28

BŘEZINOVÁ, Ivona: Kluk a pes. 1. vyd. Praha: Albatros, 2011, s. 23. ŠUBRTOVÁ, Milena: Březinová, Ivona: Kluk a pes *online+. c2011 *cit. 20. prosince 2013+. Dostupný z WWW: .

22

edukačního charakteru. Hlavní motivy vycházejí z kaţdodenního ţivota a všeobecně známých reálií. Titul Bramborová Bára stojí také na pomezí reálného a fantazijního světa, ale jedná se o jednotlivé příběhy, které se nevyhýbají ani závaţnějším tématům. Všechny tituly spojuje zásada šťastného konce, vítězství dobra, potrestaného zla, napraveného nešvaru a všemohoucnosti lásky. Autorka vyuţívá kontaktu a kontrastu reálného a fiktivního světa, z čehoţ vyplývá humorná sloţka pohádek. Ivona Březinová se svou první pohádkovou kníţkou Panáček Paneláček přihlásila k moderní pohádce, která zachovává řadu prvků z pohádky tradiční. Autorka zvolila prostředí známé většině čtenářů, a to panelový dům, který se stává dějištěm Paneláčkových dobrodruţství. Dvanáct kapitol přináší stejný počet příhod panáčka, kterého objeví dva sourozenci ve schránce na dopisy. Paneláček je zdrojem pobavení i poučení. „Jak uţ to bývá, najdete v knize kapitoly, které se vám budou líbit více, i ty, které jsou rozpačitější, protoţe nemají dost nosný příběh.“29 Děj jednotlivých kapitol je jednoduchý a recipient se můţe snadno se svým hlavním hrdinou ztotoţnit. Březinová navozuje pocit, ţe jsme všichni součástí kouzelného světa, kde porcelánová panenka můţe tančit a obyčejný dům můţe skrývat tajemství. Přidanou hodnotou knihy je její výchovný záměr. Paneláček nenásilnou formou dětem ukazuje, jak by se měly chovat k sobě navzájem, jak je důleţité váţit si rodičů a starších lidí. Přes tento edukační charakter je vyznění knihy ryze laskavé, Paneláček je za všech okolností milý a přívětivý. Tento příjemný tón je ještě podtrţen občasnými odkazy na klasické pohádky, a to prostřednictvím známých replik. Autorka aktivizuje představivost čtenáře pomocí neobvyklých obrazů a hravých přirovnání: „Květoňovic schránka měla na bříšku jmenovku.“30 S pohádkovým vyprávěním korespondují ilustrace Olgy Čechové, které nejen vhodně doplňují text, ale i dotvářejí celkovou atmosféru knihy. Soubor autorských pohádek vydaných pod titulem Bramborová Bára (2005) sporadicky přebírá motivy a schémata lidové pohádky. „Didaktického účinku Březinová dosahuje aktualizací tradiční motiviky a syţetů folklorních pohádek.“31 V příbězích vedle sebe stojí kouzelný skřítek a filmový herec, princezna a mobilní telefon, vodník a myčka na nádobí, modelka a drak, pec a mikrovlnná trouba. Názvy kapitol nesou ve své 29

DITMAR, René: V každé vile bydlí víla. Nové knihy, 1997, roč. 37, č. 36, s. 11. BŘEZINOVÁ, Ivona: Panáček Paneláček. 1. vyd. Praha: Albatros, 1997, s. 4. 31 ŠUBRTOVÁ, Milena: Pohádková kouzla ve službách formativních cílů. In: ŠUBRTOVÁ, Milena a kol. Pohádkové příběhy v české literatuře pro děti a mládež 1990-2010. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. s. 281. 30

23

většině jméno hlavní postavy a její krátkou charakteristiku. Na tomto místě autorka vyuţívá hravosti českého jazyka a pomocí figur vytváří vtipné a originální slovní spojení. Příkladem jsou kapitoly Leona a lev, Marcela celá z marcipánu, O špinavé Běle, Hezká Terezka a O líné Karolíně. Názvy napovídají, ţe se bude jednat o nápravu častých dětských nešvarů. Zde se nabízí přímá asociace na paní Láryfáry Betty McDonaldové. Autorka reflektuje i běţná výchovná pochybení rodičů a stav současné rodiny. A tak se rozloučili s Leoninými rodiči, kteří si pro samou práci ani nevšimli, jak jejich dcera vyrostla.“32 Březinová upozorňuje na nebezpečí nenaplněných ambicí rodičů a nezapomíná ani na neustálý hon za penězi. „Problém byl v tom, ţe Terezka modelkou být nechtěla. To tatínek. Ne, ţe by snad modelkou chtěl být on sám, i kdyţ, kdoví?“33 Kapitola Jak šel Kuba kácet duby reflektuje problém nezaměstnanosti a ochrany ţivotního prostředí. „Nepřemýšlel jsem nikdy o stromech. Poslední dobrou jsem myslel jen na to, kolik peněz si tím kácením vydělám.“34 Díky dubové víle však dojde u Kuby k nápravě a poučení. „Ty ţaludy pak sesbírám a vrátím se domů na náš ostrov. A na tom ostrově vypěstuju dubový les.“35 Kapitola obsahuje pasáţe o rozzlobené přírodě, šumícím lese a sázení ţaludů. V tomto případě nacházíme aluzi na nevelké dílo s velkým přesahem Muţ, který sázel stromy od Jeana Giona. Společným poselstvím je, ţe i jedinec můţe svým jednáním pozitivně ovlivnit prostředí, kde ţije. Kapitola tak nabývá etického rozměru. Dle odborné kritiky od autorky k dětským čtenářům mířily lepší práce: „Přestoţe pouţitým lexikem i syntaxí se Březinová snaţí vyjít vstříc malém čtenáři, ku škodě je knize nedostatek stylistické propracovanosti.“36 Pohádkový příběh Sněhuláci z Mrkvonos je humorně laděná próza, odehrávající se se ve vesnici, která je domovem pro sněhuláky. Hlavní dějová zápletka je postavena na sněhové kalamitě, jeţ způsobí, ţe nedorazí včas mrkve pro právě novorozené sněhuláky. Komika je zaloţena především na fyziologických kontrastech mezi sněhuláky a lidmi. Zimní motivy autorka promítá i do jmen postav, setkáváme se s Ledankou, Sněhulkou nebo s paní učitelkou Zimolezovou. Závěr knihy vtipně odpovídá na otázku, jak to se sněhuláky dopadne na jaře. 32

BŘEZINOVÁ, Ivona: Bramborová Bára. 1. vyd. Praha: Albatros, 2005, s. 28 . Tamtéž, s. 68. 34 Tamtéž, s. 35. 35 Tamtéž, s. 35. 36 ŠÁBLOVÁ, Dagmar: Moderní pohádky Ivony Březinové. Ladění, 2006, roč. 11, č. 1, s. 18. 33

24

Titul O Puclíkovi obsahuje 366 krátkých kapitol, na kaţdý den připadá jedno Puclíkovo dobrodruţství. Puclík je dílkem oblíbené hračky puzzle. Tento domácí skřítek oslovuje nejmenší recipienty, čemuţ je uzpůsobena i jazyková stránka knihy. Puclíkovi jsou ponechány některého jeho skutečné vlastnosti jako strach z navlhnutí, odření a ztracení, ale zároveň je obdařen lidskou řečí, svérázným uvaţováním a pohybem, takto vzniká komický hrdina. Spolu s ním oţívají i další neţiví obyvatelé jedné domácnosti, k recipientovi promlouvá kniha, rozbitý hrnek, pohádkové postavy, zrcadlo či klika. Text se obsahuje řadu jazykových hříček. Puclíkova milá jmenuje Puclinka, je postaveno pucliště, televize hraje pro toulavé tele, z malé kamarádky Lucky se stane Lucinka velepuclinka, čáp ztratí čepičku, hledá se zbloudilý velbloud, zato Kateřinu najdeme v peřině a jarní bouřka přináší krupkobití. Krátké příběhy jsou také příleţitostně doplněny jednoduchými básničkami. Kniha přináší základní informace o svátcích, tradicích, pranostikách či zvířatech. Jedná se především o zábavného průvodce dětí celým rokem. Další pohádkovou tvorbou se Ivona Březinová hlásí k tradici klasických pohádek. Jedná se zejména o tituly Jak to bylo dál (1999) a Teta to plete (2004). Knihy vychází ze známých pohádek, které autorka dějově dále rozvíjí. Charaktery hlavních postav zůstávají neměnné a jsou zachovány rysy tradiční pohádky. „Nedochází zde k ţádným inovativním a aktualizačním snahám, které by kupříkladu nabízel potenciál ţenským postav a jejich genderových rolí.“37 Knihám je společné vítězství dobra, lásky a pravdy. Autorka pracuje se syţetem původního vyprávění. Titul Jak to bylo dál pracuje se sedmi klasickými pohádkami. Jedná se o Popelku, Sněhurku, Šípkovou Růţenku, Krásku a zvíře, Zlatovlásku, Myší koţíšek a O dvanácti měsíčkách. V úvodu knihy autorka prozrazuje, co má recipient od textu očekávat. „Uţ jako malou holku mě hodně zajímalo, co se stalo s Popelkou, kdyţ si ji princ přivedl na zámek (…) „38 V knize nalezneme volné pokračování zmíněných pohádek. Vzniká text o více vrstvách, kdy záleţí na recipientově čtenářské gramotnosti, vnímavosti a fantazii, jak hluboko pronikne. Nevšední forma je naplněna tradičním obsahem. Popelka zůstala hodnou a skromnou dívkou, kterou přivedou do nesnází opět 37

ŠUBRTOVÁ, Milena: Pohádková kouzla ve službách formativních cílů. In: ŠUBRTOVÁ, Milena a kol. Pohádkové příběhy v české literatuře pro děti a mládež 1990-2010. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. s. 281. 38 BŘEZINOVÁ, Ivona: Jak to bylo dál…. 1. vyd. Praha: Autor a Viking, 1999, s. 2.

25

zlé sestry a macecha, z jejichţ intrik jí pomohou místo tří lískových oříšku tři makovice. Sněhurka sice ustupuje do pozadí, ale její syn Heřmánek je rovněţ postavou kladnou, přátelí se trpaslíky a nevyhne se boji se zlou královnou. Šípková Růţenka chrání dceru Jiřinku před nebezpečím stejně jako střeţili rodiče ji samotnou. Kráska a zvíře znovu připomene, ţe vnější vzhled není odrazem vnitřní krásy. Zlatovláska stále miluje svého Jiříka, a tak plní tři obtíţné úkoly, aby se vyléčil ze zlé nemoci. Jen princezna Lada musí překonat svou laskavost a vyhnat tři nevděčné dcery ze zámku. Vše se však v dobré obrátí díky synovi Ladislavovi a není zapomenut ani myší koţíšek. Autorka s tradiční pohádkou zachází citlivě a nechává plně doznít její vliv v dále rozvinutém příběhu. Kniha rovněţ přináší ponaučení, ţe získané štěstí je třeba chránit. V závěru knihy nalezneme kapitolu pod názvem Spletité cesty ke kořenům, několik poznámek k původním pohádkám, která obsahuje fakta o vzniku původních pohádek. Ilustrace tentokrát byly úkolem pro Zdeňku Bouškovou. Titul Teta to plete (2004) vyţaduje dobrou znalost pouţitých folklorních pohádek, neboť dochází ke kříţení jejich syţetů. Karkulka se setká se Smolíčkem Pacholíčkem, Popelka navštíví Perníkovou chaloupku, Šípková Růţenka je zachráněna kozou od neposlušných kůzlátek a Sněhurce pomáhá v kuchyni jednoduché heslo, a to „hrnečku, vař!“. Jednotlivé texty jsou doplněny písničkami, které si lze zazpívat na známou melodii, coţ je dotekem poetiky klasické pohádky. Pohádky jsou předkládány především jako hádanky či rébusy, které je vyřešit. Hlavním záměrem je aktivizace čtenáře a prohloubení jeho čtenářské kompetence. Tato didaktická tendence je zřejmá a podle Vařejkové je realizována na úkor estetických kvalit. „Jiţ zmíněná depoetizace kouzelných pohádek, v dětském podvědomí fixovaných i se svou poetičností a smysluplností, není na prospěch ani kníţce, ani jejímu vnímateli.“39

4.3

Příběhové prózy se zvířecím hrdinou Prózy se zvířecím hrdinou je vyprávění zaloţené na částečné antropomorfizaci

hlavních zvířecích postav. Dětští recipienti se snadno ztotoţní se zvířecí postavou, s jejími myšlenkovými pochody a emočními projevy. Takto koncipované prózy lze označit za moderní ekvivalent tradiční bajky, jejich podobnost však ve většině případů

39

VAŘEJKOVÁ, Věra: Málo propočtené čtení. Ladění, 2005, roč. 10, č. 1, s. 25.

26

končí obsazením zvířat do hlavních rolí příběhu. „Její autoři uplatňují mnohem volnější antropomorfizační postupy, takţe se ţánr předkládá dětskému čtenáři ve srozumitelnější podobě, tedy spíše jako zvířecí pohádka nebo příběh o zvířátkách.“40 Do této oblasti řadíme zejména tituly O kočce Kačce (1998), Kočka Kačka herečkou (1999), Medvídek (2002) a Medvědí pohádka (2010). Knihy jsou určeny začínajícím čtenářů, čemuţ odpovídá lexikální, syntaktická, kompoziční, obsahová i grafická stránka textu. Základní slovní zásoba, jednoduché věty a přehledná souvětí, prostý děj a velká písmena zaručují snadnou cestu k příjemci. Texty se vyznačují určitou mírou didaxe. Titul O kočce Kačce je souhrnem epizod z kočičího ţivota. Recipient spolu s ní navštěvuje zvěrolékaře, seznamuje se s její rodinou, kocourem Knírkem a psem Rekem. Nejvýraznějším motivem je touha Kačky hrát v reklamě na kočičí konzervy, čehoţ se nedočká, ale stane se modelem pro ilustrátorku dětské knihy. Hlavní hrdinka je charakterizována jako marnivá a sebevědomá kočka, ale přesto správná kamarádka. Promluvy mezi ní a jejím kamarádem Knírkem jsou zdrojem humoru. Autorka pohotově reflektuje rozdíl mezi kočkou městskou a vesnickou, kdyţ Kačka reaguje na Knírkovu otázku, zda umí chytit myš. „Blázníš, Knírku? Myš? A ţivou?“ ošila jsem se. „To se přece dávno nedělá.“41 Dialogy mezi kočkami dle Ditmara nepřináší dostatečné motivy pro upadající syţetovou linii. „Vyprávění kočky Kačky se totiţ po odečtení ilustrací scvrkne na několik stránek a ve chvíli, kdy odezní pár drobných scének, jsem na konci.“ V navazujícím díle Kačka neopouští vytyčený cíl stát se herečkou, coţ se jí podaří. Dostane roli v televizní reklamě. Mezi tím zaţívá příhody s dalšími zvířaty. Tentokrát příběh obsahuje i poučení, ţe nic není zadarmo a za úspěchem stojí pilná práce, neboť Kačka na natáčení zjistí, ţe být herečkou je dřina. Kniha Medvídek s podtitulem Kdo si se mnou bude hrát je příběhem modrého medvídka, který se narodí hnědým rodičům a liší od všech ostatních medvědů. Autorka přináší téma jinakosti a outsiderství. Medvídek i jeho rodiče si uvědomují, ţe odlišnost sebou nese obtíţe spojené s předsudky v jejich okolí. Oni sami zpočátku také neumí jinakost přijmout. Procházejí cestou od strachu přes popření a vzdor ke smíření. Na začátku knihy si medvědí maminka klade základní otázku mnoha rodičů, a to proč. 40

TOMAN, Jaroslav: Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. 1. vyd. České Budějovice: Pedagogická fakulta JČU, 1992, s. 81. 41 BŘEZINOVÁ, Ivona: O kočce Kačce. 1. vyd. Praha: SiD a NERo, 1998, s. 8.

27

„Proč není hnědý jako všichni ostatní?“42 Přijímá však své dítě takové jaké je a snaţí se mu pomoci v překonání nesnází s hledáním kamarádů. „A pamatuj si, nejlepší je vţdycky být sám sebou.“43 Medvídek se nejdříve snaţí zbavit modré barvy, coţ vede k humorným situacím. Vydává se hledat nové kamarády, přičemţ nepotkává jen zvířata, ale i slepou dívku a odhozenou hračku. Konfrontace s jejich těţkými osudy jej přinutí podívat se na svůj vlastní problém jinýma očima a pomůţe mu na cestě k přijetí sebe samého. Kniha se odehrává v průběhu celého roku a vyznačuje se pasáţemi popisující přírodní krásy, nechybí naráţky na lidské neduhy jako je chamtivost a sobectví. Autorka se často obrací na čtenáře pomocí řečnických otázek a výzev. „Ono venku vyhládne a bez medu…, bez medu to venku v zimě opravdu není ţádný med, aspoň pro medvěda. No, jen si to někdy vyzkoušejte.“44 Recipientovi přináší poselství o toleranci. „Jednoduchý styl s četnými kontaktními prostředky podtrhuje návodnost prózy a vypravěčovo oslovovaní adresáta v sobě tají recepční instrukci."45 V oblasti tohoto ţánru tvoří Ivona Březinová texty k převzatým ilustracím. Mluvíme o titulech Brumlík a jeho kamarádi (2001) a Pohádky kocourka Jupíka (2001). Medvídek Brumlík a kocourek Jupík jsou průvodci světem zvířat a zaţívají příhody epizodického charakteru. Knihy se liší vypravěčskou pozicí, kterou v druhé knize zaujímá Jupík, zatímco v první knize se setkáváme s odlišným vypravěčem. Autorka vnáší do textu osobitost jazykovými hříčkami a občasnými rýmy. „Černé oči na nás kulí, k Brumlíkovi se jen tulí, aby ho zahřálo. Aţ se trochu zahřejí, to by tak hrálo, aby si spolu nepohráli.“46 Epizodky ze ţivota zvířat jsou komentářem a popisem předloţených obrázků, naučné či etické prvky nacházíme zřídka. Zvířecím hrdinům autorka věnuje i v rámci edice Kniţního klubu Já a moje rodina, ve které postupně vychází tituly Lvíče (2008), Slůně (2008), Lední medvídek (2009) a Malý šimpanz (2009). Jedná se o přejatý projekt, který původně vyšel v angličtině, jde opět o komentář k jiţ hotovým ilustracím. Průvodcem je vţdy zvířecí mládě daného druhu. Čtenář se dozvídá základní fakta o způsobu ţivota jeho rodiny, 42

BŘEZINOVÁ, Ivona: Medvídek. 1. vyd. Praha: Axióma, 2002, s. 4. Tamtéž, s. 4. 44 BŘEZINOVÁ, Ivona: Medvídek. 1. vyd. Praha: Axióma, 2002, s. 25. 45 ŠUBRTOVÁ, Milena: Pohádková kouzla ve službách formativních cílů. In: ŠUBRTOVÁ, Milena a kol. Pohádkové příběhy v české literatuře pro děti a mládež 1990-2010. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 282. 46 BŘEZINOVÁ, Ivona: Brumlík a jeho kamarádi. 1. vyd. Praha: Junior, 2001, s. 12. 43

28

proţívá dobrodruţství spojená s hledáním potravy či skrýváním se před útočníky. Na konci knihy se autorka snaţí předat i etické ponaučení. „Moţná jednou, aţ naše malá holčička zestárne a bude vůdkyní stáda, nastane doba, kdy se sloni nebudou muset bát nejen hyen, ale ani tajemných hřmících tvorů s rohy vystřelujícími smrt. Moţná se z nich stanou přátelé.“47 Především se jedná o obrázkové kníţky, k nimţ náleţí i DVD s otextovaným filmem. Následující kniha Medvědí pohádka (2010) je rovněţ napsána dle hotových ilustrací, které jsou v tomto případě vybrané z pozůstalosti Jaromíra Zápala. Původně byly určeny pro vydání medvídka Pú. Pohádkové vyprávění o medvídkovi, kterému se nechce v zimě spát, je obohaceno o vzdělávací sloţku, a to v oblasti informativní. Jednotlivé kapitoly obsahují vysvětlení určitého pojmu, který by mohl čtenáři působit potíţe, a nejrůznější zajímavosti z rozmanitých oborů. Recipient se dozvídá základní fakta o dějinách výroby plyšových medvídků, co je to cirkus, přírodní rezervace, jak včelky dělají med, kdy vznikla první zoologická zahrada. Tyto pasáţe jsou označeny nadpisem a odlišeny graficky od ostatního textu. Příběh je postaven na setkání medvědího mláděte se starým medvědem, který mu vypráví příhody ze svého mládí a medvědí pohádku Tři bílé chlupy medvěda Vševěda. Jedná se o jasnou aluzi na klasickou pohádku, jejíţ znalost autorka u recipienta předpokládá. Kníţka je svědectvím o medvědím přátelství. Autorka klade důraz na láskyplné vztahy a dobré úmysly, coţ dotváří celkově příjemnou atmosféru knihy. „Děda medvěd ho vzal do náruče a opatrně odnesl do jejich brlohu. Tam ho poloţil vedle zachumlané maminky. Ve spánku medvídka objala a společně pak spali, dokud nesešel sníh a dokud lesem znovu nezavonělo jaro.“48

4.4

Romány pro dospívající čtenáře Literatura zacílená na dospívajícího recipienta se vzhledem k poptávce převáţně

orientuje na dívčí publikum. Jedná se o romány s dívčí hrdinkou, můţeme ji i nazvat četbou pro dívky. „Zvolíme-li termín próza s dívčí hrdinkou, míníme zpravidla román 47 48

BŘEZINOVÁ, Ivona: Slůně. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2008, s. 25. BŘEZINOVÁ, Ivona: Medvědí pohádka. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2010. s. 37.

29

nebo novelu s uměleckými ambicemi, která se pohybuje v dimenzích společenské nebo psychologické prózy.“49 Většina autorek vychází z modelových situací, které se neustále opakují, coţ platí i o charakteru postav, jeţ se chovají a jednají dle ustálených vzorců. „Zrcadlí se v nich celková povrchnost a klipovost doby, exponují se aspekty populárnosti: kult mladého pěstěného těla, zájem o střední hudební proud, potřeba sériovosti

a

seriálovosti,

sentimentální

citovost,

primitivní

ikonizace

a

emblematizace.“50 Do této ţánrové oblasti patří knihy plně odpovídající dívčí četbě, a to především Zrcátko pro Markétu (1996), Praprázdniny (1999), Lauro, ty jsi ale číslo (1999), Lufťačky (2000) a Kde jsi, Pierote (2000). Dále jsou do této kategorie řazeny tituly zpracovávající téma závislosti, jedná se o triptych Holky na vodítku (2002-2003). Knihy vycházejí z kaţdodenního ţivota dospívajících, a to zejména dívek, z čehoţ vyplývají i opakující se témata. Hlavní hrdinky potkávají své první lásky, uzavírají kamarádství, řeší svůj vzhled, problémy ve škole a konflikty s rodiči. Březinová se zaměřuje nejen na charakter postav, ale také na jejich rodinné zázemí. Pokud se autorka uchyluje k váţnějším tématům, jedná se o problematiku závislosti. Prvotina Ivony Březinové Zrcátko pro Markétu byla později přepracována a vydána pod názvem Pomeranče v podprsence (2009). Ústřední postavou knihy je ţák sedmé třídy Medard Koukol. Medard v úvodu prozrazuje komplex ze svého jména a poţaduje, aby mu všichni říkali Mede. Je tak navozena důvěrná atmosféra mezi kniţním hrdinou a recipientem. Jedná se o svědectví chlapcovy cesty k dospělosti, a to bez sentimentu, ale zato s humorem a nadsázkou. Med je obklopen dobrým rodinným zázemím, ţije školou a chemickými pokusy. Při hodině tělocviku začíná objevovat dívčí půvaby, konkrétně ňadra spoluţačky Markéty, která se stává jeho první láskou. „Ta hraje, zvláště v půvabných vzájemných dialozích, přesně tu roli, kterou stejně stará dívka hrát musí: je vţdy o krok před svým klukem.“51 Mimo hlavní dějovou linii autorka vnáší i váţnější tóny, kdy je rodinná pohoda narušena úzkostí z maminčiny nemoci, čemuţ je věnován v knize malý prostor.

49

URBANOVÁ, Svatava; ROSOVÁ, Milena: Žánry, osobnosti, díla: (historický vývoj žánrů české literatury pro mládež - antologie). 3. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2002, s. 65.

50

URBANOVÁ, Svatava: Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století: (reflexe české tvorby a recepce). 1. vyd. Olomouc: Votobia, 2004, s. 172. 51 DITMAR, René: Rok (občas nadbytečné) hojnosti. Zlatý máj, 1996, roč. 40, č. 4, s. 171.

30

Kniha by se dala označit jako deník dospívání vyznačující se vtipem a pohotovými dialogy, který se dle Ditmara vrací k odkazu Dannyho Smiřického. Titul Praprázdniny je prázdninovým příběhem, který se odehrává v netradičně zvoleném prostředí. Sedm archeologů s dětmi se rozhodne podstoupit experiment, a to ţít jako v době kamenné. Mezi dětmi je rovněţ třináctiletá Gábina a patnáctiletý Luky, kteří nadšení rodičů nesdílejí, ale v průběhu několika dní jsou i oni nápadem okouzleni. A posléze i sami sebou. „Její postavy sice nemají příliš hmatatelné zázemí, nejsou to však ani figuríny, posunující příběh bez ladu a skladu. Kontakt s erotikou je načasován přesně tak, aby pubertální čtenáře zasáhl a polechtal, ale zároveň neurazil.52 Tato dějová linie je obohacena o řadu příhod humorného charakteru vyplývají ze střetu pravěkého ţivota se současným. Prostor dostávají i rodiče dětí, kteří usměrňují jejich nerozváţné chování. Text obsahuje velké mnoţství informací o činnostech, výrobních procesech a ţivotním stylu pračlověka, coţ v některých případech ubírá ději na dynamice. Nepřirozeně působí některé promluvy dětských hrdinů, zvláště kdyţ se navzájem napomínají a poučují. „Ţijeme přece v období neolitu, a to je doba kamenná. Nemáme ani umělý hmoty, ani kovy.“53 Kniha naplňuje výchovně-vzdělávací cíle a recipient se dočkal i prázdninové lásky. Novák literární cíle „Její dobře míněný „experiment“, zjevně usilující o novátorství a nesporně v sobě zahrnující nemálo výchovných a vzdělávacích impulsů, moţností a hodnot zůstává, ţel, pouze uměleckým torzem.“54 Knihou Lauro, ty jsi ale číslo čtenáře provází třináctiletá vypravěčka Laura, téţ přezdívaná svým otcem Laurin, neboť si přál syna. Hlavní hrdinka hraje dívčí fotbal, ale jinak je typickou představitelkou dívčího čtení. Řeší především školu, kamarádky, nového spoluţáka Dalibora a svá malá prsa. Ţije v pevném rodinném zázemí, které je narušeno, kdyţ Lauřina starší sestra Tamara onemocní mentální anorexii a propadne závislosti na lécích, k níţ málem stáhne i Lauru. Další zátěţovou situací musí Laura projít, kdyţ přistihne novou dívku z oddílu s injekční stříkačkou a nechá se uchlácholit tvrzením, ţe se jedná o inzulín. Zatímco přemýšlí, zda o tom říci trenérovi, dívka málem zemře. Laura si uvědomuje zodpovědnost za svá rozhodnutí a v dalším krizovém momentu, kdyţ přijde na sestřinu závislost na lécích, se zachová správně. „Autorka do 52

SLABÝ, Zdeněk Karel: Prázdniny v době kamenné. Ladění, 1999, roč. 4, č. 2, s. 15. BŘEZINOVÁ, Ivona: Praprázdniny. 1. vyd. Praha: Petra, 1999, s. . 54 DITMAR, René: Od školačky k modelce. Nové knihy, 2000, roč. 40, č. 10, s. 27. 53

31

děje vkládá motivy, které sice dnes uţ najdeme v leckteré kníţce, ale daří se jí je zakomponovat do textu velmi přirozeně.“ Na pozadí těchto dramatických událostí probíhají první schůzky Laury s Daliborem, který zastupuje roli staršího a rozumnějšího. Autorka zde naznačila problémové okruhy, které plně otevřela aţ v pozdější tvorbě. Na takto úzkém prostoru ani nemohlo dojít ke skutečnému rozvinutí dané problematiky, zvláště kdyţ vedle sebe stály tři potencionálně nosné náměty, a to závislost, mentální anorexie a doping. Jedná se jen o povrchní popis, kdy není příliš známa příčina, ale aţ následek. Autorka upozorňuje, jak rodiče mohou selhat v krizové situaci. „Tamara práskla dveřmi a odešla. (…) A nikdo ji nezdrţel. Naši tu byli, ale vlastně jako by tu nebyli. Kaţdý po svém. A já?“55 Zajímavé je spojení mezi závislou Tamarou a nemocný otcem neschopným drţet dietu. Březinová přináší myšlenku, jak snadno a nevědomky přejímáme vzorce chování svých rodičů, z čehoţ vychází v další tvorbě. Výchozí situací pro kníţku Lufťačky je stěhování čtyřčlenné rodiny z města na vesnici. Toto nosné téma tvoří základnu pro rozehru dalších motivů humorného i váţnějšího charakteru. Autorka reflektuje aktuální problematiku vzniku satelitních městeček, které se staly útočištěm pro řadu rodin z vyšších sociálních vrstev. Dvanáctiletá Tyldou a desetiletá Apča, jejichţ tatínek se stal úspěšným podnikatelem, opouští sídliště v Praze a stěhují se do prostorné vily na okraji blízké vesnice. Od nového bydlení očekávají pohodlí, klid a příjemné ţivotní prostředí. Tyto naivní představy jsou brzy konfrontovány s realitou. Rozjíţdí se kolotoč dojíţdění do školy, do práce, na zájmové krouţky, na nákupy, vše navíc komplikují maminčiny neúspěšné řidičské zkoušky a zaneprázdněnost tatínka. Ač se všichni členové rodiny zpočátku brání, tak kaţdý z nich se musí něčeho vzdát a přizpůsobit se. Maminka opouští práci v Praze a stává se ţenou v domácnosti, dívky zanechávají svých zájmů a začnou chodit do místní školy, tatínek ztrácí iluze o odpočinku na venkově. I samotný vztah rodičů prochází krizí a hádky jsou na denním pořádku, vţdy však dojde k usmíření a k obnovení rodinné pohody. „Ty dva hrnečky patří k sobě,“ řekla pak k Apče a Tyldě nahlíţejícím jí přes rameno. „Stejně tak, jako vy dvě. A ať se stane cokoliv, my s tátou vás vţdycky podrţíme. Jako ty dva talířky tady drţí své hrnečky.“56

55 56

BŘEZINOVÁ, Ivona: Lauro, ty jsi ale číslo. 1. vyd. Praha: Petra, 1999, s. 109. BŘEZINOVÁ, Ivona: Lufťačky. 1. vyd. Praha: Albatros, 2000, s. 32.

32

Sestry si nemohou zvyknout na nový ţivotní rytmus, který je vzdaluje od kamarádů a oblíbených aktivit, navíc jsou místní mládeţí hanlivě nazývány lufťačkami, přesto jsou to právě ony, které se s novou situací dovedou dobře vypořádat a nacházejí v novém prostředí své místo, přátele i lásky. Humorné situace vycházející především z procesu sţívání se s novým prostředím jsou podle Ditmara nejsilnější stránkou prózy. „V této oblasti se autorka cítí nejvíce doma a většinu dětských příhod vystihla nejen s vtipem, který ocení i dospělí, ale i patřičnou znalostí svých postav.“57 Nacházíme tradiční schéma proměny z nepřátelství v zamilované kouzlení, coţ se týká starší Tyldy. Apča zase nalezne novou lásku v koňské maštali, kde se odehrávají napínavě laděné okamţiky spojené s hledáním ztraceného koně. Přes určité rodinné problémy je vyznění knihy pozitivní, přestoţe se zabývá vztahy mezi dospívajícími a rodiči. Rodiče se dopouštějí chyb, ale snaţí se z nich poučit a vţdy myslí především na dobro a štěstí svých dětí. „Kníţka, bohuţel jen v záhlaví kapitol vyzdobená romanticky milými obrázky Denisy Wagnerové, bude i tak patřit spolu s jinými autorčinými texty o malých holkách k tomu nejlepšímu, co zatím napsala.“58 Hlavní hrdinkou knihy Kde jsi, Pierote je šestnáctiletá dívka Ţorţa která se chce stát herečkou a cílevědomě jde za svým cílem. Odpovídá prototypu sebevědomých a emancipovaných hrdinek. Po neúspěšných přijímacích zkouškách na konzervatoř nastoupí na kadeřnické učiliště. Pro Ţorţu jsou však důleţitější zápisy do hereckých agentur, castingy a první zkušenosti před kamerou. Přes toto atraktivní prostředí řeší stejné problémy jako její vrstevnice, a to školu, nemoţného bratra a nevydařené první milostné zkušenosti, po kterých přichází ta pravá láska. Březinová tak naplňuje oblíbený vzorec dívčího čtení. Titul románku odkazuje na knihu Františka Koţíka Největší z pierotů, kterou dívka dostane k Vánocům od neznámého ctitele, jehoţ totoţnost se dozvídáme v závěru knihy. Ţorţiny ambice stát se slavnou herečkou pozvolna upadají a upínají se jiným směrem, a to stát se filmovou kadeřnicí. „Kadeřnická práce a láska zvítězí. Autorka to popíše všechno lehkým perem a s příjemným humorem.“59

57

DITMAR, René: Hlava zamotaná, hříva zcuchaná. Nové knihy, 2000, roč. 40, č. 22, s. 35. Tamtéž, s. 35. 59 DITMAR, René: Citové ztráty a nálezy. Nové knihy, 2001, roč. 41, č. 4, s. 27. 58

33

Trilogie Holky na vodítku reflektuje aktuální problémy mladistvých. V rychlém sledu vycházejí všechny tři díly. Tituly obsahují vţdy jméno hlavní hrdinky: Jmenuji se Ester (2002), Jmenuji se Alice (2002) a Jmenuji se Martina (2003). Knihy zachycují osudy gamblerky, narkomanky a anorektičky, jejichţ příběhy se protnou v Bezděkovské léčebně, kde dostávají svou poslední šanci. Autorka u všech postupuje dle stejného schématu. Výchozí situací je neutěšené rodinné prostředí, následuje pozvolný sjezd k rizikovému chování, doprovázený nevhodným přístupem rodičů, který vrcholí pádem na samé dno a odvozem do léčebny. Ester pochází z početné rodiny, kde si jí nikdo nevšímá a funguje spíše jako chůva pro nejmladšího bratra. Rodiče jsou zaujati sami sebou, v malém bytě nemá ţádné soukromí, a tak začne utíkat do klidného světa potemnělé herny. Alice je od dětství naopak podrobena pozornosti a tlaku ambiciózní matky. Nedostatek volnosti a neustálý dozor si dívka chce vynahradit, a to nejlépe něčím zakázaným. Martina ţije pouze se svou zakomplexovanou matkou, která řeší především vzhled a potencionální nápadníky. Martina přebírá její nezdravý přístup k ţivotu a řídí se matčiným heslem, ţe tloušťka je příčinou všech problémů a neúspěchů. Všechny dívky se dostávají na pomyslné vodítko léčebny, bez něhoţ by opět skončily v začarovaném kruhu závislosti. Tento fakt nejdříve popírají, ale poté si uvědomují, ţe tato jediná cesta vede ven ze smyčky. Osudy dívek ovlivňuje láska, i kdyţ pokaţdé jinak. V případě Ester vztah k nevidomému příteli posiluje její odhodlání vyléčit se, Alici naopak zamilovanost k závislosti dílem přivedla a Martina v nové a své první lásce nachází smysl ţivota. Příběhy se odehrávají ve dvou rovinách, které jsou graficky odlišeny. V první se formou osobní výpovědi dozvídáme důleţité momenty ze ţivota dívek, druhá popisuje pobyt v léčebně a její denní řad, terapie různého druhu, vztahy mezi pacienty a sestrami. Závěr kaţdé knihy se nese v duchu prozření, poučení a naděje. „Třídílný projekt Ivony Březinové je vzhledem k aktuálnosti svého tématu předurčen zejména k výchovnému vyuţití: poukazuje na mnohé příčiny závislostí, učí, jak je lze rozpoznat, upozorňuje na jejich nebezpečnost pro jedince i pro společnost a situaci nenechá dojít k bezvýchodným koncům.60 Triptych Holky na vodítku není jen o závislostech, ale především o rodičích a dětech. Autorka názorně poukazuje na souvislost mezi selháním rodiny a vznikem dané 60

SIEGLOVÁ, Naděžda: Třetí holka na vodítku. Ladění, 2003, roč. 8, č. 3, s. 16.

34

závislosti. Knihy jsou apriory určené pro tápající dospívající, jak si můţeme přečíst hned v úvodu knihy, ale autorka nechává tápat i rodiče, jejichţ pochybení je příčinou fatálních následků. Mezi knihy pro dospívající čtenáře řadím rovněţ titul Drţkou na rohoţce (2010), který se zcela vymyká konceptu dívčí četby. Hlavní hrdina Tony čerstvě dovršil plnoletosti, kterou on sám povaţuje za dospělost. Ze dne na den opouští bezpečí dětského domova a chce začít ţít skutečný ţivot. Naivní mladý muţ střet s realitou nezvládne a propadá se aţ na existenční dno. Text tvoří dvě dějové linie. První je příběhem Tonyho po opuštění dětského domova, druhou tvoří vzpomínky, které dokreslují charakteristiku hlavního hrdiny. „Jejich prostřednictvím pak Tony nepřímo konfrontuje obě alternativy svého způsobu ţivota ve prospěch té minulé, aniţ by však ve svých rozhodnutích nalezl odvahu přiznat si realitu a hledat východisko.“61 Autorka zpracovává aktuální sociální problematiku. Poukazuje na fakt, ţe děti vychované v dětských domovech nejsou připraveny na samostatný ţivot ve společnosti a jsou silně ohroţeny sociálně-patologickými jevy. „Na poznávací sloţku příběhu nenavazuje poučení, coţ knihu posouvá k dospělejším recipientům.“62

4.5

Cestopisná literatura Cestopis je ţánrem na pomezí publicistické a umělecké literatury. Fakta jsou

obohaceny o autorovy záţitky a emocionální proţitky. V rámci ţivotopisně laděné cestopisné literatury se autorka zaměřuje na významné osobnosti české i světové literatury. Šestidílná série knih je psána především s didaktickým záměrem přiblíţit školní látku dospívajícím. Jednotlivé díly jsou vydány pod názvy: Básník v báglu (2005), Blonďatá Kerolajn (2006), Báro, nebreč (2007), Bojíš se, Margito? (2008), Bláznivý donkichoti (2009) a Blbnutí s Oscarem (2011). Kaţdá kniha je věnována jednomu známému autorovi. Jedná se o Karla Hynka Máchu, Karolínu Světlou, Boţenu Němcovou, Margitu Figuli, Miguela de Cervantesa a Oscara Wilda. Ţivotem vybrané osobnosti čtenáře provází parta kamarádů, kteří vyráţí za prázdninovým dobrodruţstvím. Vznikají tak dvě dějové linie, první vychází ze ţivota a 61

SIEGLOVÁ, Naděžda: Březinová, Ivona: Držkou na rohožce [online]. c2011 [cit. 20. prosince 2013]. Dostupný z WWW: . 62 SIEGLOVÁ, Naděžda. Březinová, Ivona: Držkou na rohožce [online]. c2011 [cit. 20. prosince 2013]. Dostupný z WWW: .

35

tvorby spisovatele, druhá je prázdninovým příběhem mladých lidí, kteří se vydávají po stopách daného autora. „Ţivotní směřování jednotlivých členů party pak představuje paralelu k románovým příběhům i osudům literárních tvůrců.“63 Fany, obdivovatelka Máchy, aktualizuje děj Máje a sama proţívá romantickou lásku pod Bezdězem. Nikol se ocitá v milostném trojúhelníku, k jehoţ rozřešení si bere na pomoc korespondenci Karolíny Světlé s Janem Nerudou. Simča, která získává malou roli ve filmu o Boţeně Němcové, píše fiktivní deník Báry a v mnoha ţivotních situacích a milostných eskapádách se s ní dokáţe ztotoţnit. V dalších dílech hrdinové vycestují za hranice, princip vyprávění však zůstává stejný. Recipient dostává ucelenou představu nejen o ţivotě autora, ale i o prostředí a době, v níţ ţil. „Literárně-naučná linie textu spolu s prázdninově oddechovou linií v knize Ivony Březinové koexistuje v rovnováze, k níţ autorka dospěla přiměřeným dávkováním poučení, morality, napínavosti, zábavnosti a zamilovanosti.“64 Kniha Báro, nebreč názorně naplňuje výše zmíněné teze. Zasazení příběhu do prostředí filmového natáčení činí knihu atraktivní pro mladého čtenáře, a také tento současný prvek vhodně koresponduje s úryvky dopisů a knih Němcové, které celou knihu provázejí. Kniha je postavena na prolínání skutečného ţivota hlavní hrdinky Simony s ţivotními osudy Boţeny Němcové. Dívka chce poznat skutečnou osobnost Němcové, pochopit její chování a těţký ţivotní úděl. Simona se spisovatelkou proţívá její dětství, dospívání, komplikovaný vztah s matkou, naivní představy o ţivotě, svatbu z donucení, nešťastné manţelství a milostná trápení. To vše zaznamenává Simona formou deníku jazykem, který odpovídá věku mladé slečny, s čímţ kontrastují vybrané úryvky z korespondence a díla spisovatelky. Deníkové záznamy jsou v textu vyznačeny tučným písmem a vţdy následuje dívčino zamyšlení se nad ţivotem svým i Němcové, kdy si Simona spisovatelku přibliţuje důvěrným oslovením Báro. Odtud také pochází název knihy: „Báro, nebreč“, čímţ dívka utěšuje Němcovou v těţké ţivotní situaci. Sama Simona řeší dilema brzké svatby a svobody, klade si otázku, co je skutečná láska, zamýšlí se i nad problémy spojenými s postavením ţeny ve společnosti, uvědomuje si

63

ŠUBRTOVÁ, Milena: Ivona Březinová. In: Slovník autorů literatury pro děti a mládež. II., Čeští spisovatelé / *pod vedením Mileny Šubrtové zpracovali Miroslav Chocholatý… et al.+ 1. vyd. Praha: Libri, 2012, s. 79. 64 SIEGLOVÁ, Naděžda: Po stopách Karla Hynka Máchy. Ladění, 2005, roč. 10, č. 4, s. 12.

36

důleţitost dobrých rodinných vztahů. Hlavní hrdinka se tak stává o krok dospělejší a zodpovědnější. Příběh Simonina přátelství s Němcovou je prokládán legračními příhodami, které parta kamarádů zaţívá při průběhu natáčení a při navazování milostných vztahů. Humornou stránku příběhu představuje především Simonin přítel z Venezuely, který lámanou češtinou odlehčuje i váţnější situace a konflikty. „Propojením vkusně napsaného prázdninového příběhu pro skoro dospělé mladé čtenáře s naučnou sloţkou Březinová vrchovatě plní cíl přiblíţit současníkům velké literární postavy formou, jiţ na rozdíl od suchého školního výkladu přijmou.“65

4.6

Fantastická literatura „Fantasy literatura vytváří buď světy nové, ve své klasické podobě mýtické, nebo

zná prostředky, jak proniknout do jiných realit nebo dimenzí tohoto světa.“66 Ţánru fantastické literatury se Ivona Březinová věnuje pouze okrajově. Jedná se o tituly: Zeď – Čtení trávy (1998), Stráţci světla – Gotické okno (2006) a Stráţci světla – Písmeno X (2006). První kniha plně odpovídá danému ţánru. Příběh se odehrává ve fiktivním světě, kde ţijí fiktivní národy bojující s nebezpečím, které zde představuje Mlha. Nechybí typické motivy ţánru, jako je cesta, boj za záchranu národa a statečnost hlavního hrdiny. Následující tituly na sebe volně navazují a inklinují k ţánru dobrodruţné fantazy literatury. Příběhy se odehrávají v reálném světě, do kterého prostupují fantastické prvky, a to především prostřednictvím kouzelného předmětu a jisté nadpřirozené síly, která ovládá chod věcí.

65 66

SIEGLOVÁ, Naděžda: Od Hynka a Karolíny k Báře. Ladění, 2008, roč. 13, č. 1, s. 13. URBANOVÁ, Svatava: Meandry a metamorfózy dětské literatury. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 2003, s. 243.

37

Závěr Předkládaná závěrečná práce se v plném rozsahu zabývá prózou Ivony Březinové pro děti a mládeţ. Cílem práce bylo přiblíţit ţivot a dílo autorky a postihnout charakteristické rysy její tvorby v rámci jednotlivých ţánrů. První část je věnována prózám s dětským hrdinou, které tvoří v díle autorky početnou skupinu. Ivona Březinová přináší nejen obvyklá témata tohoto ţánru, jako jsou školní trampoty, dobrodruţné výpravy a legrační příhody s kamarády, ale zpracovává i téma handicapu, rasizmu, váţné nemoci, neúplné rodiny a dětského domova. Hlavní hrdinové dokáţí zátěţovou situaci překonat a posouvají se o krok blíţe k dospělosti. Druhá část se zabývá pohádkami. Autorka přichází s moderní autorskou pohádkou i s adaptací klasických pohádkových příběhů. V obou odvětvích nacházíme společný motiv lásky, věrnosti, přátelství, vítězství pravdy a potrestání zla. U klasických pohádek Ivona Březinová překvapuje kříţením jejich syţetů, u moderních zase volbou neobvyklých témat, jako je ochrana ţivotního prostředí, zaneprázdněnost rodičů či nezaměstnanost. Hlavní hrdinové překonají překáţky a dojdou k dobrému konci. Třetí část přibliţuje prózy se zvířecím hrdinou. Ivona Březinová v této ţánrové oblasti přináší zejména poučení o přírodě a veselé příhody personifikovaných zvířat, ale nezapomíná ani na téma ochrany zvířat či outsiderství. Čtvrtá část pojednává o prózách pro dospívající čtenáře. V rámci tohoto ţánru autorka přináší nejen obvyklá témata dívčího čtení, jako jsou první milostné zkušenosti a nativní sny o dospělosti, ale zpracovává i problematiku drogové závislosti, anorexie, gamblerství či disfunkční rodiny. Hrdinky překonávají nevydařené vztahy i pády na dno své existence a aţ na výjimky dostávají novou šanci. Pátá část se věnuje cestopisné literatuře ţivotopisného charakteru. Autorka spojuje oddechový prázdninový příběh mladých lidí s fakty ze ţivota významné literární osobnosti. Šestá část se okrajově zabývá fantastickou literaturou. Autorka přináší zejména dobrodruţnou fantazy literaturu. Celou tvorbou Ivony Březinové prochází větší či menší míra didaxe, čemuţ odpovídá míra názornosti obsaţená v jednotlivých titulech. Autorka přes výrazné didaktické směřování své tvorby nezapomíná na humor a nadsázku, a tak recipientům přináší knihy nejen naučné, ale i čtivé, a hrdiny nejen příkladné, ale i reálné, s kterými se mohou čtenáři ztotoţnit. 38

Použitá literatura Primární literatura BŘEZINOVÁ, Ivona. Adélka a Zlobidýlko. 1. vyd. Praha: Albatros, 1998. 64 s. ISBN 9788024219684. BŘEZINOVÁ, Ivona. Báro, nebreč. 1. vyd. Praha: Albatros, 2007. 144 s. ISBN 8000019442. BŘEZINOVÁ, Ivona. Básník v báglu. 1. vyd. Praha: Albatros, 2005. 155 s. ISBN 8000017091. BŘEZINOVÁ, Ivona. Bláznivý donkichoti. 1. vyd. Praha: Albatros, 2009. 136 s. ISBN 8000023253. BŘEZINOVÁ, Ivona. Blbnutí s Oscarem. 1. vyd. Praha: Albatros, 2011. 136 s. ISBN 8000028050. BŘEZINOVÁ, Ivona. Blonďatá Kerolajn. 1. vyd. Praha: Albatros, 2006. 131 s. ISBN 800001744X, BŘEZINOVÁ, Ivona. Bojíš se, Margito? 1. vyd. Praha: Albatros, 2008. 136 s. ISBN 8000020726. BŘEZINOVÁ, Ivona. Bramborová Bára. 1. vyd. Praha: Albatros, 2005. 80 s. ISBN 8000016958. BŘEZINOVÁ, Ivona. Brumlík a jeho kamarádi. 1. vyd. Praha: Junior, 2001. 61 s. ISBN 8072670573. BŘEZINOVÁ, Ivona. Dárek pro Sáru. 1. vyd. Praha: Artur, 2008. 80 s. ISBN 8000028050. BŘEZINOVÁ, Ivona. Drţkou na rohoţce. 1. vyd. Praha: Daranus, 2010, 156 s. ISBN 9788086983912. BŘEZINOVÁ, Ivona. Eliáš a liška. 1. vyd. Praha: Artur, 2010. 72 s. ISBN 8087128362. BŘEZINOVÁ, Ivona. Holky na vodítku – Jmenuji se Alice. 1. vyd. Praha: Albatros, 2002. 126 s. ISBN 8000019507. BŘEZINOVÁ, Ivona. Holky na vodítku – Jmenuji se Ester. 1. vyd. Praha: Albatros, 2002. 148 s. ISBN 8000019493. BŘEZINOVÁ, Ivona. Holky na vodítku – Jmenuji se Martina. 1. vyd. Praha: Albatros, 2007. 128 s. ISBN 97880000195512. 39

BŘEZINOVÁ, Ivona. Jak to bylo dál…. 1. vyd. Praha: Autor a Viking, 1999. 95 s. ISBN 8090274412. BŘEZINOVÁ, Ivona. Kde jsi Pierote. 1. vyd.

Praha: Petra, 2000. 123 s. ISBN

8085984954. BŘEZINOVÁ, Ivona. Kluk a pes. 1. vyd. Praha: Albatros, 2011. 60 s. ISBN 8000027186. BŘEZINOVÁ, Ivona. Kočka Kačka herečkou. 1. vyd. Praha: SiD a NERo, 1999. 32 s. ISBN 8085886537. BŘEZINOVÁ, Ivona. Lauro, ty jsi ale číslo. 1. vyd. Praha: Petra, 1999. 112 s. ISBN 8085984717. BŘEZINOVÁ, Ivona. Lední medvídek. 1. vyd. Praha: Kniţní klub, 2009. 32 s. ISBN 9788024222974. BŘEZINOVÁ, Ivona. Lentilka pro dědu Edu. 1. vyd. Praha: Albatros, 2006. 82 s. ISBN 8000015838. BŘEZINOVÁ, Ivona. Lucka Luciperka. 1. vyd. Praha: SiD a NERo, 2003. 32 s. ISBN 8085886804. BŘEZINOVÁ, Ivona. Lufťačky. 1. vyd. Praha: Albatros, 2000. 144 s. ISBN 8000008041. BŘEZINOVÁ, Ivona. Lvíče. 1. vyd. Praha: Kniţní klub, 2008. 32 s. ISBN 9788024222950. BŘEZINOVÁ, Ivona. Medvědí pohádka. 1. vyd. Praha: Kniţní klub, 2010. 40 s. ISBN 8024227991. BŘEZINOVÁ, Ivona. Medvídek. 1. vyd. Praha: Axióma, 2002. 72 s. ISBN 8072920227. BŘEZINOVÁ, Ivona. Mevídek Knoflík. 1. vyd. Praha: Junior, 2001. 77 s. ISBN 8072670565. BŘEZINOVÁ, Ivona. Mimínek. 1. vyd. Praha: Fragment, 1999. 40 s. ISBN 8072003496. BŘEZINOVÁ, Ivona. Mít tak psa / I Have a Dog. 1. vyd. Praha: Svoboda Servis, 2005. 32 s. ISBN 8086320448. BŘEZINOVÁ, Ivona. Natálčin Andulák. 1. vyd. Praha: Meander, 2012. 30 s. ISBN 8086283801. BŘEZINOVÁ, Ivona. Neotesánek. 1. vyd. Praha: SiD a NERo, 1998. 34 s. ISBN 8000030322. 40

BŘEZINOVÁ, Ivona. O kočce Kačce. 1. vyd. Praha: SiD a NERo, 1998. 32 s. ISBN 808588643X. BŘEZINOVÁ, Ivona. O Puclíkovi.1. vyd. Praha: Kniţní klub, 2007. 216 s. ISBN 988024219684. BŘEZINOVÁ, Ivona. Panáček Paneláček. 1. vyd. Praha: Albatros, 1997. 64 s. ISBN 8000005360. BŘEZINOVÁ, Ivona. Panenka z ebenového dřeva. 1. vyd. Praha: Petra, 1997. 128 s. 8025200671. BŘEZINOVÁ, Ivona. Pohádky kocourka Jupíka. 1. vyd. Praha: Junior, 2001. 49 s. ISBN 8072670581. BŘEZINOVÁ, Ivona. Pomeranče v podprsence. 1. vyd. Praha: Fortuna Libri, 2009. 96 s. ISBN 8073214601. BŘEZINOVÁ, Ivona. Praprázdniny. 1. vyd. Praha: Petra, 1999. 112 s. ISBN 8085984512. BŘEZINOVÁ, Ivona. Rozpustilá ozvěna. 1. vyd. Praha: Artur, 2006. 69 s. ISBN 8086216861. BŘEZINOVÁ, Ivona. Slůně. 1. vyd. Praha: Kniţní klub, 2008. 32 s. ISBN 9788024222967. BŘEZINOVÁ, Ivona. Sněhuláci z Mrkvonos. 1. vyd. Praha: SiD a NERo, 2005. 32 s. ISBN 8086753026. BŘEZINOVÁ, Ivona. Stráţci světla – Gotické okno. 1. vyd. Praha: Egmont, 2006. 111 s. ISBN 8025203808. BŘEZINOVÁ, Ivona. Stráţci světla – Písmeno X. 1. vyd. Praha: Egmont, 2006. 112 s. ISBN 8025203921. BŘEZINOVÁ, Ivona. Teta to plete. 1. vyd. Praha: Albatros, 2004. 64 s. ISBN 978-8000-02138-6. BŘEZINOVÁ, Ivona. Teta to zase plete. 1. vyd. Praha: Albatros, 2007. 68 s. ISBN 9878000019376. BŘEZINOVÁ, Ivona. Trosečníci – Dobrodruţství řehtajícího koně. 1. vyd. Praha: Axióma, 2002. 87 s. ISBN 8072920049. BŘEZINOVÁ, Ivona. Trosečníci – Dobrodruţství skotského teriéra. 1. vyd. Praha: Axióma, 2000. 84 s. ISBN 807292026x.

41

BŘEZINOVÁ, Ivona. Trosečníci – Dobrodruţství sněţného muţe. 1. vyd. Praha: Axióma, 2003. 80 s. ISBN 8072920049. BŘEZINOVÁ, Ivona. Trosečníci -

Dobrodruţství v zamčeném bytě. 1.vyd. Praha:

Axióma, 2000. 80 s. ISBN 8072920049. BŘEZINOVÁ, Ivona. Věra, Nika a sedm babiček. 1. vyd. Praha: Petra, 1996. 104 s. ISBN 8025200639. BŘEZINOVÁ, Ivona. Začarovaná třída. 1. vyd. Praha: JaS, 2012. 68 s. ISBN 9788090493643. BŘEZINOVÁ, Ivona. Zeď – čtení trávy. 1. vyd. Praha: Corona, 1998. 136 s. ISBN 8086116115. BŘEZINOVÁ, Ivona. Zrcátko pro Markétu. 1. vyd. Praha: Petra, 1996. 112 s. ISBN 8085984067. BŘEZINOVÁ, Ivona. Ţofinka Ofinka. 1. vyd. Praha: Artur, 2006. 70 s. ISBN 8086216675. Sekundární literatura ADAMOVÁ, Bohumila. Březinová, Ivona: Natálčin andulák [online]. c2012 [cit. 20. prosince 2013]. Dostupný z WWW: . ISBN 978-80-86283-80-7. DITMAR, René. Citové ztráty a nálezy. Nové knihy, 2001, roč. 41, č. 4, s. 27. DITMAR, René. Od školačky k modelce. Nové knihy, 2000, roč. 40, č. 10, s. 27. DITMAR, René. Hlava zamotaná, hříva zcuchaná. Nové knihy, 2000, roč. 40, č. 22, s. 35. DITMAR, René. O kočce Kačce. Nové knihy, 1998, roč. 38, č. 48, s. 7. DITMAR, René. V kaţdé vile bydlí víla. Nové knihy, 1997, roč. 37, č. 36, s. 11. DITMAR, René. Dvakrát čtení pro desetileté. Nové knihy, 1998, roč. 37, č. 8, s. 11. DITMAT, René. Příběhy nejen prázdninové. Nové knihy, 1999, roč. 38, č. 19, s. 7. DITMAR, René. Malí čtenáři uprostřed reality a fantazie. Literární noviny, 2002, roč. 13, č. 46, s. 2. DITMAR, René. Rok (občas nadbytečné) hojnosti. Zlatá máj, 1996, roč. 40, č. 4, s. 171.

42

Ivona Březinová [online]. c2003, poslední revize 2012 [cit. 20. prosince 2013]. Dostupný z WWW: ČEŇKOVÁ, Jana; SIEGLOVÁ, Naděţda; DEJMALOVÁ, Kateřina. Vývoj literatury pro děti a mládeţ a její ţánrové struktury. 1. vyd. Praha: Portál, 2006. 171 s. ISBN 807367095X. HUTAŘOVÁ, Iva. Současní čeští spisovatelé knih pro děti a mládeţ. 1. vyd. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2003. 154 s. IBNS 8021104619. KLOKOČNÍKOVÁ, Jana. Zn.: Dívčí román. Nové knihy, 1996, roč. 36, č. 44, s. 4. PETRŮ, Eduard. Úvod do studia literární vědy. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2000. 187 s. IBNS 808583944X. PETŘÍČKOVÁ, Renata. Pro Ivonu Březinovou je psaní odpočinkem [online]. c2008 [cit. 20. prosince 2013]. Dostupný z WWW: . SLABÝ, Zdeněk Karel. Prázdniny v době kamenné. Ladění, 1999, roč. 4, č. 2, s. 15. SIEGLOVÁ, Naděţda. Candy as a Medicine. Alzheimer disease, the modern family and society, and the impressionable preschool child. In: School and health 21. General Issues in Health Education. 1. vyd. Brno: MSD, 2009. s. 6. SIEGLOVÁ, Naděţda. Březinová, Ivona: Drţkou na rohoţce [online]. c2011 [cit. 20. prosince 2013]. Dostupný z WWW: . ISBN 978-80-86983-91-2. SIEGLOVÁ, Naděţda. Dětský svět nepotřebuje hranice. Ladění, 1998, roč. 3, č. 1, s. 11. SIEGLOVÁ, Naděţda. Kterak Zlobidýlko zlobit přestalo. Ladění, 1998, roč. 3, č. 4, s. 13. SIEGLOVÁ, Naděţda. Od Hynka a Karolíny k Báře. Ladění, 2008, roč. 13, č. 1, s. 1113. SIEGLOVÁ, Naděţda. Po stopách Karla Hynka Máchy. Ladění, 2005, roč. 10, č. 4, s. 11-12. SIEGLOVÁ, Naděţda. Naučná prázdninová cesta podruhé. Ladění, 2006, roč. 11, č. 2, s. 20-21. SIEGLOVÁ, Naděţda. Prázdniny s literaturou počtvrté. Ladění, 2008, roč. 13, č. 4, s. 17-18. 43

SIEGLOVÁ, Naděţda. Třetí holka na vodítku. Ladění, 2003, roč. 8, č. 3, s. 15-16. SIEGLOVÁ, Naděţda. Próza s dívčí hrdinkou. 1. vyd. Brno: Cerm, 2000. 19 s. ISBN 8072041398. SIEGLOVÁ, Naděţda. Znovu Ivona Březinová. Ladění, 1999, roč. 5, č. 4, s. 15. ŠÁBLOVÁ, Dagmar. Moderní pohádky Ivony Březinové. Ladění, 2006, roč. 11, č. 1, s. 17-18. ŠMERGLOVÁ, Michaela. Po múze za krkem nepátrám. Týdeník Květy, 2012, roč. 22, č. 11, s. 68-71. ŠUBRTOVÁ, Milena. Březinová, Ivona: Blbnutí s Oscarem [online]. c2011 [cit. 20. prosince 2013]. Dostupný z WWW: . ISBN 978-80-00-02805-7. ŠUBRTOVÁ, Milena. Březinová, Ivona: Kluk a pes [online]. c2011 [cit. 20. prosince 2013]. Dostupný z WWW: . ISBN 978-80-00-02718-0. ŠUBRTOVÁ, Milena. Pohádková kouzla ve sluţbách formativních cílů. In: ŠUBRTOVÁ, Milena a kol. Pohádkové příběhy v české literatuře pro děti a mládeţ 1990-2010. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. s. 279-285. ISBN 9788021056923. ŠUBRTOVÁ, Milena. Romové v próze s dětským hrdinou. Ladění, 2006, roč. 11, č. 1, s. 11. ŠUBRTOVÁ, Milena. Ivona Březinová In: Slovník autorů literatury pro děti a mládeţ. II., Čeští spisovatelé / [pod vedením Mileny Šubrtové zpracovali Miroslav Chocholatý… et al.] 1. vyd. Praha: Libri, 2012. s. 78-79. ISBN 9788072775064. TOMAN, J. Současná česká literatura pro děti a mládeţ. 1. vyd. Brno: Cerm, 2000. 31 s. ISBN 8072041703. TOMAN, J. Trivialita a kýč v literatuře pro děti a mládeţ. 1. vyd. Brno: Cerm, 2000. 22 s. ISBN 8072041401. TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. 1. vyd. České Budějovice: Pedagogická fakulta JČU, 1992. 98 s. ISBN 8070400552. URBANOVÁ, Svatava. Meandry a metamorfózy dětské literatury. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 2003. 363 s. ISBN 8071985481. 44

URBANOVÁ, Svatava. Metamorfózy dětské literatury. Olomouc: Votobia, 1999. 191 s. ISBN 8071983799. URBANOVÁ, Svatava. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládeţ 90. let XX. století: (reflexe české tvorby a recepce). 1. vyd. Olomouc: Votobia, 2004. 457 s. ISBN 8072201859. URBANOVÁ, Svatava; ROSOVÁ, Milena. Ţánry, osobnosti, díla: (historický vývoj ţánrů české literatury pro mládeţ - antologie). 3. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2002. 236 s. ISBN 8070426047. VAŘEJKOVÁ, Věra. Málo propočtené čtení. Ladění, 2005, roč. 10, č. 1, s. 24-25. VAŘEJKOVÁ, Věra. Příběh narkomanky Alice. Ladění, 2003, roč. 8, č. 1, s. 23. VAŘEJKOVÁ, Věra. Vstup do nevyuţité tematiky. Ladění, 2002, roč. 7, č. 3, s. 31-32.

45

46

47