MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Ústav antropologie. Koncentrační tábory: Antropologické aspekty. Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Ústav antropologie

Koncentrační tábory: Antropologické aspekty Bakalářská práce

prof. PhDr. Jaroslav Malina, DrSc.

Iva Poláčková

vedoucí práce

autorka práce

Brno 2011

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a s použitím literatury uvedené v seznamu literatury.

Iva Poláčková …………………….

Chtěla bych poděkovat především vedoucímu mé bakalářské práce prof. PhDr. Jaroslavu Malinovi, DrSc. za cenné rady, připomínky a čas. A v neposlední řadě také doc. PhDr. Františku Čapkovi, CSc. a Mgr. Tomáši Machalíkovi, Ph.D. za poskytnuté informace. 2

Obsah 1. Abstrakt .......................................................................................................................................... 4 2. Klíčová slova ................................................................................................................................... 4 3. Pohled do historie koncentračních táborů .................................................................................... 5 3.1. Búrské války ............................................................................................................................ 5 3.2. Povstání Hererů a Namů v německé Jihozápadní Africe......................................................... 6 4. Německé koncentrační tábory ....................................................................................................... 9 4.1. Eutanazie ............................................................................................................................... 12 4.2. Pokusy na lidech .................................................................................................................... 13 5. Japonské koncentrační tábory ..................................................................................................... 18 6. Gulagy........................................................................................................................................... 23 6.1. Začátek 2. světové války a evakuace táborů ......................................................................... 24 6.2. Život v gulagu ........................................................................................................................ 25 7. Internační tábory.......................................................................................................................... 28 7.1. Americké japonské internační tábory ................................................................................... 28 5.2. Německé a italské americké internační tábory ..................................................................... 33 8. Závěr ............................................................................................................................................. 34 9. O autorovi .................................................................................................................................... 36 10. Slovník důležitých pojmů ........................................................................................................... 37 11. Rejstřík........................................................................................................................................ 39 12. Použitá literatura........................................................................................................................ 43

3

1. Abstrakt Obsahem této bakalářské práce je srovnávací studie o vzniku a historii koncentračních táborů. Koncentrační tábory vznikají zejména v době válečných konfliktů, kdy jsou do nich soustřeďováni lidé podle různých kritérií (etnických, náboţenských, politických a jiných). Cílem těchto táborů je odloučení lidí od zbytku společnosti a moţnosti manipulace s nimi. Pozornost bude věnována koncentračním táborům během 2. světové války, zejména německým a japonským koncentračním táborům, v nichţ byly prováděny antropologické, eugenické a jiné experimenty.

2. Klíčová slova Pokusy na lidech Jednotka 731 Vivisekce Gulag Internační tábory

4

3. Pohled do historie koncentračních táborů Koncentrační tábor je místem, které slouţí k soustředění větší skupiny obyvatelstva podle nejrůznějších kategorií (etnických, politických, náboţenských apod.). Věznění lidé jsou zde umisťováni bez řádného soudu či jiného právního důvodu. Koncentrační tábory rozlišujeme do několika kategorií, od čistě separačních, přes pracovní aţ po likvidační, vyhlazovací tzv. tábory smrti. Poprvé můţeme pouţít označení koncentrační tábor pro internační tábory na Kubě v průběhu války za nezávislost ostrova na Španělsku na konci 19. století. V letech 18961897 generál Valeriano Weyler zaloţil několik internačních táborů pro obyvatelstvo vesnic a menších měst. První takový tábor byl v Pinar del Rio západně od Havany. Samotný termín koncentrační tábor je spojován s druhou búrskou válkou (18991902) v Jiţní Africe. V letech 1904-1907 byly koncentrační tábory také budovány v německé Jihozápadní Africe během povstání Hererů a Namů. V některých z nich se jiţ v té době prováděly pokusy na lidech. Nejlépe popsané jsou nacistické koncentrační tábory (1933-1945). Avšak i jiné mocnosti prosluly svými koncentračními tábory. Od 20. let 20. století budoval Sovětský svaz pracovní tábory tzv. gulagy. Za 2. světové války se na území USA taktéţ nacházely koncentrační tábory pro osoby japonského a německého původu. V této práci bych se ráda zaměřila na koncentrační tábory v době 2. světové války, zejména na německé a japonské koncentrační tábory, v nichţ byly prováděny antropologické, eugenické a jiné experimenty.

3.1. Búrské války Búrskými válkami označujeme války za svobodu mezi oběma jihoafrickými republikami Búrů (Jihoafrická republika vyhlášena roku 1852, Oranţský svobodný stát vyhlášen roku 1854) a Britským impériem. Búrové, označovaní téţ někdy jako Afrikánci, jsou potomci holandských přistěhovalců a francouzských hugenotů trvale ţijící v oblasti jiţní Afriky od 2. poloviny 17. století. Tyto války byly dvě. První búrská válka propukla v roce 1880 a skončila v březnu roku 1881 poté, co Británie akceptovala búrskou samosprávu pod britským dohledem. Druhá búrská válka začala v říjnu roku 1899 a skončila v květnu roku 1901 vítězstvím Britského impéria. Klasická válka, v níţ Britové utrpěli několik menších 5

poráţek, byla nahrazena guerillovou válkou ze strany Búrů. Britové pod vedením Fredericka Robertse (1832-1914) na ni odpověděli taktikou spálené země. Vypalovány byly hlavně búrské farmy, protoţe tyto farmy poskytovali búrským bojovníkům moţnost zásobení jídlem, materiálem a ošetření zranění. V té době se na farmách nacházely především ţeny a děti, které se tak náhle ocitly bez přístřeší. Tyto ţeny a děti byly soustředěny do tzv. uprchlických či vládních táborů. Jednalo se o první masové tábory „moderního“ typu, kde bylo zadrţováno velké mnoţství civilistů bez prokázání odpovídajících trestných činů. Tyto tábory byly vybudované na území Kapské kolonie i na území obou búrských republik. Jejich kapacita byla mnohonásobně překračována. V letech 1900-1901 v nich bylo koncentrováno přes 150 000 osob. Z rasové segregace byli v separátních táborech umístěni příslušníci domorodých etnik. Podmínky v těchto „uprchlických“ táborech byly nevyhovující a postupem času se zhoršovaly. Sociální zařízení neexistovala, ve většině stanů nebyly ani postele. Potraviny byly pouze na příděl. Tyto příděly byly odstupňovány podle toho, zda internovaní patřili k tzv. bensoppers (těm, co uposlechli vládních výzev a vzdali se), anebo k tzv. bittereinders (jejich muţští členové stále vzdorovali britským silám se zbraní v ruce). Lékařská péče neměla ţádnou úroveň, v důsledku toho se v separátních táborech vyskytovaly epidemie planých neštovic, úplavice a spalniček. Výsledkem pak byla vysoká úmrtnost (3/4 všech úmrtí byly děti). Tábory byly rozpuštěny aţ po mírových jednáních, která probíhala od března 1902 aţ do 31. května 1902, kdy byla uzavřena tzv. pretorijská dohoda o míru. (Machalík 2006, s. 47-65; Machalík 2007, s. 81-100)

3.2. Povstání Hererů a Namů v německé Jihozápadní Africe Povstání Hererů a Namů v německé Jihozápadní Africe proti německým kolonizátorům můţeme označit jako první genocidu 20. století. Povstání propuklo začátkem ledna 1904 a definitivně byli Hererové poraţeni v březnu 1907. Příčiny, které vedly k tomuto povstání, byly hospodářské, společenské, politické, vojenské i filozofické. Avšak nejvíce viditelné byly hospodářské faktory. Podmínky pro získání území německými kolonizátory od původních majitelů, byly značně nevýhodné pro původní majitele území. Roku 1897 zasáhla zemi vlna sucha, která vedla k nepříliš bohaté úrodě. Následně se vyskytla epidemie dobytčího moru, která nejvíce zasáhla dobytek domorodého obyvatelstva (aţ 60 %), jelikoţ stáda

6

německých farmářů byla postupně naočkována. Nakoupením očkovacích vakcín pro svůj dobytek se původní obyvatelé ještě více zadluţili německým kolonizátorům. První výstřely padly v Okahandje severně od Windhooku. Hererové byli hůře vyzbrojení, avšak na druhou stranu byli lépe pohybliví v důsledku znalosti terénu. V bitvě u Hamakari, která trvala dva dny, došlo 13. srpna 1904 k totální likvidaci hererského vojska. Zbytek zdecimovaného kmene se vůdci Hererů Samuelovi Maharerovi (18561923) podařilo převést přes poušť do britského Bečuánska (dnešní Botswana) a část se jich stáhla na území portugalské Angoly. 2. října 1904 byl vydán tzv. Vyhlazovací rozkaz, který vojákům expedičního sboru (tzv. Schutztruppe1) ukládal nemilosrdně pobít všechny Herery v oblasti. Tento rozkaz byl pokusem o „konečné vyřešení“ problému domorodých obyvatel. O den později se vůdce kmene Namů Hendrik Witbooi (1830-1905) rozhodl na popud vydání tohoto rozkazu vyhlásit povstání proti německým kolonizátorům. Hererům a Namům, kterým se nepodařilo přejít do exilu, byl jejich majetek zabaven, a byl rozdělen mezi německé osadníky. Následně byli tito lidé internováni v koncentračních táborech. Po celém území německé Jihozápadní Afriky (dnešní Namibie) bylo zřízeno mnoţství koncentračních táborů, které byly obehnány ostnatým drátem či ostrým křovím. Tyto tábory svým myšlenkovým zázemím, organizací i vnitřní strukturou značně připomínaly nacistické tábory vzniklé po nástupu nacistů k moci v Evropě. Největší z nich byly zaloţeny ve Swakopmundu (provozovaný 1904-1907), Okahandje, Windhoeku (roku 1906 v něm bylo internováno cca 5 000 vězňů), Karibibu a Lüderitzu (během dubna 1907 zemřelo téměř 1 700 vězňů, z toho 1 203 Namů). Tyto tábory byly koncipovány jako tábory pracovní, avšak některé svým krutým zacházením s internovanými měli jasně vyhlazovací charakter, tzv. tábory smrti např. tábor na Ţraločím ostrově u Lüderitzu, který byl provozovaný v letech 1905-1907. Lüderitz se nalézá v dnešní jiţní Namibii, je obklopen pouští a oceánem. Poblíţ přístavu leţí Ţraločí ostrov, který byl z pevniny velmi špatně dostupný. Koncentrační tábor byl umístěn na vzdáleném konci tohoto malého ostrova. Vězni zde byli vystaveni silným 1

Jádro bylo tvořeno německými důstojníky a vojáky. Často byly tyto jednotky doplňovány o

domorodé vojáky či ţoldnéře z jiných afrických zemí. Avšak existovaly i jednotky sloţené čistě z německých vojáků, např. v Jihozápadní Africe.

7

povětrnostním podmínkám po většinu roku. Aţ 80 % internovaných osob se nikdy nevrátilo. V důsledku koncentrace velkého mnoţství lidí na malém území, nedostatečného lékařského ošetření, chabých hygienických podmínek a kaţdodenní otrocké práce (na stavbách silnic, ţeleznic, v jihoafrických dolech, na farmách německých osadníků apod.) za minimálních přídělů potravin, které se sestávaly z hrsti nevařené rýţe, vody a trošky soli, se v táborech velmi rychle šířily epidemie, zejména pak tyfus. V některých případech byly na zadrţovaných prováděny pseudovědecké experimenty slouţící k obhajobě principů eugeniky, která měla potvrdit správnost závěrů o rasové nerovnosti. Následně byla jejich těla i jejich části odeslány na prozkoumání do Německa, kde byla prezentována vědecké veřejnosti. Jejich ostatky se také porovnávaly s kosterními ostatky opic, jako demonstrace důkazu příslušnosti k niţšímu vývojovému stadiu lidstva. Německý vědec Eugen Fischer (1874-1967) prováděl v těchto koncentračních táborech pokusy na vězních, zejména na dětech Hererů a míšenců (matka z kmene Herero a německý otec). Tyto experimenty zahrnovaly sterilizaci, injekce viru neštovic, tyfu a tuberkulózy. Studoval 310 dětí míšenců, na kterých prováděl měření hlavy a těla, zkoumání očí a vlasů. Později se Fischer stal rektorem Berlínské Univerzity. Jedním z jeho prominentních studentů byl i Josef Mengele, později známý jako „Anděl smrti“, který prováděl pokusy na ţidovských dětech v Osvětimi-Březince. Koncentrační tábory byly zrušeny roku 1907. Toto období přeţilo pouze 20% veškeré populace Hererů (z populace 65 000 osob přeţilo pouze cca 15 000 osob) a polovina všech Namů (přeţilo cca 10 000 osob). Avšak celkovou velikost obou populací před povstáním nelze přesně doloţit. 8. srpna 1906 ztratili původní obyvatelé právo vlastnit půdu a dobytek. Toto právo v září roku 1907 ztratili pod vlivem rasové doktríny i bílí farmáři, kteří ţili ve společné domácnosti s domorodou ţenou 25. ledna 1907 byl přijat nový zákoník, který ukládal povinnost domorodému etniku nosit číslovaný kovový přívěsek a sluţební kníţku, do které byl zaznamenán pracovní poměr. Pracovní povinnost byla jiţ od sedmi let věku. Ti, kteří neměli stálé zaměstnání, byli posíláni na nucené práce. Následovala i jiná omezení jako např. dohled nad porodností, nad výběrem jmen pro své potomky atp. (Machalík 2006, s. 47-65; Machalík 2007, s. 81-100)

8

4. Německé koncentrační tábory Koncentrační tábory vzniklé v Evropě za vlády nacistického Německa, patří k nejlépe zmapovaným. První koncentrační tábor byl otevřen 22. března 1933 v Dachau. Ten se stal vzorovým táborem pro později budované koncentrační tábory. Do prvních táborů, kterými byly improvizovaná vězení (opevněné zámky, bývalé káznice), byli zavírání političtí odpůrci nacistického reţimu (komunisté a sociální demokraté), ale také společensky diskriminovaní jedinci (homosexuálové, asociálové). Oficiálním účelem těchto táborů bylo začlenění těchto společensky nepřizpůsobivých osob zpět do německé společnosti prostřednictvím práce. Jednalo se o pracovní tábory. V následujících letech tvořili mezi vězni nejpočetnější skupinu evropští Ţidé, Romové, váleční zajatci a příslušníci jiných okupovaných národů na základě rasové ideologie. Propuštění z těchto táborů bylo teoreticky moţné, avšak v průběhu války to bylo téměř nemoţné. Zejména pak z toho důvodu, ţe se otrocká práce vězňů stala velkým zdrojem příjmů pro organizaci SS. Mnohé pracovní tábory se časem přeměnily na vyhlazovací tábory. Ale i poté, co v lednu 1942 bylo schváleno „konečné řešení Ţidovské otázky“, bylo zaloţeno několik nových táborů s jediným účelem, a to usmrtit co největší počet lidí. Některé tábory spojovaly oba účely, pracovní a vyhlazovací (např. Osvětim). Tábory nefungovaly jenom jako zdroj levné pracovní síly, ale mnohé se staly místem, kde se prováděly pokusy na lidech. Ţidé a Romové z okupovaných zemí byli nejprve deportováni do shromaţďovacích a průchozích táborů tzv. ghett. Tyto ghetta byla pouze přestupní stanicí do vyhlazovacích táborů. Prvním vyhlazovacím táborem bylo Chelmno. Byl zaloţen v prosinci 1941 a lidé zde byli vraţděni v pojízdných nákladních autech tzv. „dušegubkách“. V roce 1942 vznikly další vyhlazovací tábory v Sobiboru (v provozu od května 1942 do října 1943, zavraţděno 250 000 lidí), v Treblince (v provozu od července 1942 do srpna 1943, zavraţděno 800 000-1 000 000 lidí), v Belţci a v Březince. Zde byli lidé vraţděni v plynových komorách. Tábory se nacházely na volném prostranství. Byly většinou obdélníkového půdorysu, kvůli dobré přehlednosti. Jestliţe se v místě plánu výstavby tábora nacházely budovy, obyvatelstvo bylo donuceno se vystěhovat, budovy byly zničeny a materiál z nich byl pouţit na výstavbu. Tábor byl obehnán plotem s ostnatým drátem, který byl v noci pod proudem vysokého napětí. V rozích tábora se nacházely stráţní věţe s kulomety a světlomety, které v noci osvětlovaly celý tábor. Přes den byly povětšinou prázdné, 9

protoţe stráţe hlídkovali kolem celého tábora. Areál táborů byl rozdělený na zóny, které oddělovaly personál a vězně. Dalšími částmi, které byly odděleny ostnatým drátem, byly nemocniční revír, izolace pro nakaţlivě nemocné, laboratoře SS lékařů, táborové vězení a tzv. zóny smrti, které se zprvu nacházely mimo tábor. Krematoria byla vybudována v blízkosti tábora. Do této zóny měli povolen přístup jen členové zvláštního komanda, nosiči mrtvol a topiči. Zpočátku byly tábory spravované místními jednotkami SA, Všeobecnou SS a ojediněle i policií. Později převzaly kontrolu nad táborem jednotky SS. Táborová správa se dělila podle úkolů na pět oddělení. První byla komandatura. Z její moci bylo vyňato druhé oddělení, kterým bylo táborové gestapo. Třetím oddělením byla takzvaná ochranná vazba. Ta byla určena pro sféru vnitřního sluţebního provozu a pracovního nasazení. Pod čtvrté oddělení spadalo materiální vybavení tábora a páté oddělení bylo určeno pro zdravotnictví. Uvnitř táborů se kromě baráků nacházely vězení, dílny, kanceláře, popraviště, kuchyně, zásobárny, prádelny, umývárny, dezinfekce a další. Budovy správy tábora se nenacházely v táboře, avšak byly v jeho blízkosti. Stráţe byly ubytované v kasárnách, zatímco důstojníci ve vlastních domech. Všechny bloky byly stejné a kaţdý blok měl přidělené číslo. Existovaly dva typy bloků. První blok byl rozdělený na dvě křídla, obytný a spací prostor. Obytný prostor tohoto bloku byl vybaven stoly, lavicemi, stoličkami, skříňkami a kamny. Nacházela se zde koupelna a záchod. V místnosti na spaní se nacházely dvou aţ třípatrové ţelezné nebo dřevěné postele se slamníky. Druhým typem bloku byl barák z tenkých dřevěných prken a střechou z lepenky. Byly zde pouze třípatrové dřevěné postele a u vchodu záchodové kbelíky. Vězni byli na blocích ubytování podle národností a pracovních komand. Na blocích musel panovat pořádek. Mezi povinnosti patřilo zametání a drhnutí podlah, leštění stolů a skříní. Okolo bloků se musela zametat či válcovat cesta a plely se záhony. Od roku 1936 byli vězni v koncentračních táborech rozděleni podle důvodu věznění pomocí barevných trojúhelníků a jiných označení. Trojúhelník se nacházel na levé straně prsou a na pravé nohavici spolu s číslem vězně. Kriminálníci měli zelený, asociální osoby černý, emigranti modrý, Cikáni nejdříve hnědý a později černý, političtí vězni dostali červený trojúhelník, Ţidé nosili šesticípou Davidovu hvězdu a v poslední řadě cizinci, kteří měli na červeném trojúhelníku počáteční písmeno své národnosti. Pokud se v cípu trojúhelníku nacházela černá tečka, jednalo se o vězně z trestných čet, podezřelí z útěku 10

měli na zádech i na prsou černobílý terč a vězni z tajných transportů byly označeni širokým černým pruhem, na zádech kříţem, po jehoţ stranách bylo NN a stejně tomu bylo i na nohavicích. Od této klasifikace se odvíjelo to, na jakou práci byl vězeň zařazen, kde byl ubytován, jaké oblečení dostal či jestli mohl dostávat balíčky z domova a mít jiná privilegia. Na úplně spodní hranici byli Cikáni, Ţidé a příslušníci východních slovanských národů. Nad nimi stáli vězni z okupovaných území, kteří se dělili podle národnosti. Poté byli političtí vězni a nejvýše stáli vězni s označením nějaké sociální úchylky (Svědkové Jehovovi, komunisté apod.). Hierarchie panovala i mezi vězni na jednotlivých blocích. Na vlastní postel, skříňku, slamník měla právo pouze táborová aristokracie (němečtí a rakouští kápové, písaři). V čele kaţdého bloku stál jeden anebo dva táboroví starší, kteří zodpovídali za všechno, co se tam děje. Úkolem blokového personálu bylo rozdělování jídla, šatstva, opatřování přikrývek, pomoc nemocným apod. Měli právo i na pravidelnou hygienu a mohli si také pravidelně měnit prádlo. Svým rodinným příslušníkům nemohli vůbec psát sovětští občané, Ţidé, Italové, Řekové a na konci války všichni, kteří pocházeli z osvobozeného území. Ti, kteří měli povoleno zasílat dopisy, museli psát v němčině a maximum bylo dva dopisy za měsíc. Taktéţ mohli dostávat dva dopisy za měsíc a později také balíčky se šatstvem a potravinami, které mohly být vedením tábora zabaveny. Všechna korespondence byla cenzurována. Kaţdý vězeň prošel stejným přijímacím procesem. Po příjezdu, po případné selekci, byli donuceni se svléknout, následně byli oholeni po celém těle a poté nahnáni do sprch, kde na ně tekla buď ledová anebo vařící voda. Následovalo přidělování oblečení. Úplně nakonec probíhala registrace v kanceláři, kde kaţdého opatřili číslem a přiřadili na blok. V průběhu války, v době, kdy se rozšířily epidemie, byli nově příchozí před přiřazením na blok po dobu dvou aţ třech týdnů v karanténě. Kaţdý den začínal probuzením sirénou anebo pískáním ve čtyři hodiny anebo o půl páté ráno. V zimě o hodinu později. Před apelem bylo maximálně půl aţ tři čtvrtě hodiny na ustlání postelí, úklid bloku, oblečení se, snídani a vyhledání latríny. Po sčítacím apelu následovalo seřazení se do pracovních komand a odchod na pracovní stanoviště. Vše se dělo v poklusu, za neustálého řvaní a bití. Pracovnímu komandu velel kápo, který podléhal příslušnému veliteli SS. Velká pracovní komanda měla jednoho většího kápa a více menších kápů a předáků. Ti byli osvobozeni od práce, jejich úkolem bylo dohlíţet na práci a popohánět vězně. Přestávka byla pouze v poledne na oběd. V létě končila pracovní doba v 17:00 nebo v 18:00, v zimě se pracovalo do setmění. V táborech, ve kterých se pracovalo na směny, byla aţ dvanáctihodinová pracovní doba. 11

Po práci následovaly stejné úkony jako ráno, pouze v opačném směru, tedy návrat do tábora, sčítací apel, který se zejména v zimních měsících stal vyhlazovacím apelem (lidé byli nuceni stát v mrazech po několik hodin, byli poléváni studenou vodou). Pouze nedělní odpoledne bylo volné. V prvních dnech po nástupu do tábora zaţil vězeň hlad. Pokud byl odkázaný jen na táborovou stravu, začal ztrácet síly jiţ po několika dnech. Začalo mizet svalstvo, ţivotní funkce pracovaly na minimum, zpomalil se pulz, sníţil se krevní tlak, i tělesná teplota, dech se zpomalil. Lidé trpěli například edémy z hladu, i zápaly plic. Kvůli velké koncentraci lidí na malém území, nedostačujícím hygienickým podmínkám a sníţené obranyschopnosti docházelo k tomu, ţe vězně postihovaly epidemie tyfu, úplavice a jiných onemocnění. Rychle se šířil také svrab. Jen někteří lidé byli vzati do karantény. Ostatní, a byla jich většina, byli necháni svému osudu nebo byli usmrcováni injekcemi do srdce či našli smrt v plynových komorách. Vězni se snaţili proti nemocem bránit různými prostředky. V noci hubili vši, proti průjmu pouţívali uhlí pálené z chlebových kůrek atd. Proti epidemiím byly dělány opatření aţ v době, kdy se nakazil někdo z vedení tábora. Do té doby byla správou tábora úmrtí vězňů vítána. Jestliţe nějaká epidemie propukla v plné síle, tábor byl uzavřen, práce ustala a vězni byli zanecháni svému osudu. Osoby tzv. ţivé mrtvoly se nazývaly musulmani. Byly to pouhé kostry potaţené zvadlou, pergamenovou kůţí napadenou svrabem. Oči měli zapadlé v důlcích, jejich pohled byl tupý, na nohou a stehnech se jim tvořily edémy. Musulmani se pohybovali pomalu, trhaně a téměř mechanicky. Trpěli průjmy. Vycházel z nich pronikavý zápach. Ztráceli paměť, schopnost koncentrace i vzpomínky. V původních nacistických koncentračních táborech byla kapacita mnohonásobně překračována. Počet obětí koncentračních táborů je téměř 10 miliónů lidí.

4.1. Eutanazie Jiţ po nástupu nacistů k moci začalo probíhat vraţdění

choromyslných

a nevyléčitelně nemocných v nově zřízených ústavech pro eutanazii. Z počátku byli vraţděni pomocí injekcí (např. injekce skopolaminu, barbiturátů), ale kvůli velkému mnoţství lidí bylo rozhodnuto pouţít kysličník uhelnatý. Proto byly v těchto ústavech zřízeny plynové komory a krematoria. Do těchto komor, které byly maskovány jako sprchy, mohlo být najednou umístěno dvacet pět aţ padesát osob. Plyn byl do komor naháněn rourou z tlakové nádoby. Proces bylo moţné pozorovat dobře utěsněným oknem

12

anebo kukátkem. Hlavy byly zavraţděným často uříznuty a odeslány do anatomických ústavů, kde slouţily ke studiu choromyslných mozků. Eutanazie se týkala i dětí. Těm byly sniţovány příděly jídla, coţ vedlo k oslabení organismu a jejich následné smrti v důsledku různých onemocnění. Popřípadě umíraly na následky „léčby“, kdy jim byl uměle přivozen zápal plic. Na dětech probíhaly procesy eutanazie aţ do konce války. Eutanazie na dospělých byla zastavena 24. srpna 1941 poté, co se program stal veřejným tajemstvím a u obyvatel to vyvolalo strach, ţe bude později eutanazie rozšířena i na jiné skupiny obyvatel (staré osoby, zraněné vojáky apod.). Do tohoto data si vyţádala tato akce přes 70 000 německých občanů. Poté co byl program ukončen, byla část personálu, která se podílela na tomto programu, poskytnuta ke „konečnému řešení Ţidovské otázky“ anebo k vraţdění práceneschopných vězňů koncentračních táborů. Tito lidé zde znovu slouţili jako personál. (Proctor 2009, s. 204-214; Scharsach 2001, s. 63-77)

4.2. Pokusy na lidech Pokusy nebyly pouze záleţitostí jednotek SS, ale na pokusech se podílely i německé armádní, státní a vědecké instituce. Zprvu slouţily pokusy na vězních z koncentračních táborů k vojenským účelům. První fáze lékařských pokusů zahrnovala operace na vězních, na kterých se zaučovali lékaři SS. Z důvodu velké potřeby chirurgů na frontě. Na tyto pokusy byli vybíráni nově příchozí vězni, kteří byli v dobré fyzické kondici. Nejvíce lékařských pokusů bylo provedeno v koncentračním táboře Dachau. Koncentrační tábor Dachau Mezi první pokusy na lidech v koncentračním táboře Dachau patřila včasná diagnóza onemocnění rakovinou. Tímto výzkumem byl pověřen dr. Sigmund Rascher. Měl provádět pravidelnou kontrolu krevního obrazu doţivotně vězněných lidí v táboře, aby se výskyt rakoviny podchytil v jejích začátcích. Jelikoţ byla tuberkulóza nejčastějším onemocněním v koncentračních táborech, byla dne 1. března 1941 v koncentračním táboře Dachau zřízena pokusná stanice k výzkumu tuberkulózy pod vedením dr. Rudolfa Brachtela. Tato stanice měla tři oddělení. Na prvním oddělení probíhalo normální léčení, které zahrnovalo klid, kalcium, silikáty, kodein, pneumotorax i chirurgické zákroky. Těmto vězňům byl zvýšen denní příděl jídla (300 g chleba, kousek másla, ¼ l mléka). Na druhém probíhala homeopatická léčba.

13

Ta zahrnovala opět klid, různé prášky, čaje a stejný příděl jídla jaký byl u první skupiny. Poslední třetí skupina byla kontrolní skupinou bez přídělu léků, bez chirurgických zákroků a bez zvýšených přídělů jídla. Pravidelně byl těmto vězňům prováděn rentgen, krevní obraz a byla jim kontrolována váha. Zprvu byli do kontrolní skupiny řazeni i zcela zdraví lidé, na kterých byly následně prováděny chirurgické zákroky (odstranění pravého bráničního nervu s následným zavedením pneumotoraxu, jednostranná či oboustranná resekce ţeber) a byl na nich také sledován účinek medikamentů. Chod této výzkumné stanice byl ukončen na přelomu let 1941 a 1942. V táboře však zůstaly přístroje a zůstaly zde i zvýšené příděly jídla pro nemocné tuberkulózou. Proto byly podmínky k léčbě tohoto onemocnění v tomto zařízení mnohem lepší neţ v jiných koncentračních táborech. Od druhé poloviny února 1942 do druhé poloviny května 1942 byly v táboře prováděny tzv. výškové pokusy v podtlakové komoře. Podtlaková komora byla rozdělena na tři části, a to na obsluţnou místnost, velkou podtlakovou komoru k pokusům na skupině osob a místnost pro jednu pokusnou osobu. Byly zkoumány podmínky letu aţ do výšky 21 km (jak se chová organismus při dekompresi, při seskoku padákem apod.). Tyto pokusy byly prováděny na

deseti

aţ

patnácti

kriminálních

vězních.

Průběh

pokusů

byl zdokumentován. Bylo např. zjištěno, ţe létání do výšky 11 km je moţné s pouhým přívodem kyslíku, od 12 km je nezbytná přetlaková komora či oblek, při dekompresi ve výšce nad 13 km dochází ke ztrátě vědomí a je nutné katapultování se. (Zámečník 2003, s. 221-226; Zámečník 2009, s. 48-59) Na výškové pokusy navázaly pokusy podchlazovací, které prováděl dr. Rascher. Hlavním cílem těchto pokusů bylo vyhledat nejvhodnější způsob zahřátí lidského těla po prochladnutí a zároveň ověřit teorii, která tvrdila, ţe nejúčinnější záchranou takto promrzlých lidí je rychlé intenzivní prohřátí (např. teplou koupelí). Tahle teorie byla následně potvrzena. Dále se mělo tímto typem pokusů zjistit, které orgány jsou nejdříve paralyzovány a co je hlavní příčinou smrti. A nakonec také vyzkoušet jaké jsou optimální moţnosti ochrany proti studené vodě. Vězni v letecké kombinéze a plovací vestě byli ponořováni do vody o teplotě od 2°C do 12°C. Někteří vězni byli ve vodě ponecháni aţ o své smrti, jiní byli vytaţeni a byla na nich zkoušena různá záchranná opatření. Bylo zjištěno, ţe po podchlazení krku a týlu, teplota klesá rychleji a nastává smrt. Do 35 °C klesá teplota pomalu a poté prudce. Od 31 °C dochází k zakalení vědomí, od 30 °C k hluboké narkóze z podchlazení. Smrt nastávala při poklesu tělesné teploty mezi 27,2-25,7 °C. Průměrná délka ţivota ve studené vodě byla maximálně sedmdesát minut. Tato doba se však pouţitím oděvů chránících proti chladu zdvojnásobila. Teplota 14

však i po vyjmutí z vody stále klesala patnáct i více minut. (Zámečník 2003, s. 230-233; Zámečník 2009, s. 61-70) Byly prováděny i pokusy se suchým prochlazením lidského těla, avšak z důvodu mírnějších klimatických podmínek v Dachau, byly tyto pokusy převáţně prováděny v koncentračních táborech Osvětim a Lublin. Opět se osvědčilo rychlé ohřátí. Některé osoby však dostaly horečku a trpěly omrzlinami. Vedením malarické pokusné stanice v koncentračním táboře Dachau byl pověřen dr. Claus Schilling, který od roku 1905 do roku 1936 působil jako šéf oddělení tropických nemocí v Institutu Roberta Kocha v Berlíně. Pokusy prováděl od února 1942 aţ do poloviny března 1945. Během této doby bylo infikováno malárií aţ 1 100 vězňů. Jednalo se zejména o politické vězně, polské duchovní a koncem války i o invalidy. Pokusná stanice malárie se skládala z kanceláře a laboratoře, malou místností na chov komárů se stálou teplotou 22°C a lůţkovým oddělením. Pokusné osoby měly být dobrého zdravotního stavu, nesměly jiţ dříve prodělat malárii ani syfilis, proto jim byly zvýšeny příděly jídla. Vězni byli rozděleni na skupiny a byli naočkováni různými očkovacími látkami a následně byli infikováni malárií. Infikace se prováděla nitroţilní injekcí virulentní krve, podkoţní injekcí sporozoidů vypreparovaných ze slinných ţláz infikovaných komárů anebo přímým poštípáním těchto komárů. Tento pokus se stal prakticky bezvýznamným, z důvodu existence velkého mnoţství kmenů malárie. (Zámečník 2003, s. 219-221; Zámečník 2009, s. 73-80) Vězni dále podstupovali pokusy s pitím mořské vody. Konrad Schäfer, lékař ve štábu berlínského Výzkumného ústavu pro leteckou medicínu, vynalezl odsolovací postup. Zároveň bylo letectvu nabídnuto sladidlo Berkatit, které překrývalo slanou chuť vody. Sedm dní před začátkem pokusu dostávali vězni jídlo podle letecké normy. Poté dostali balíček pro ztroskotance (obsahoval tabulku čokolády, dextropur, deset aţ dvanáct sušenek). Tento balíček vydrţel tři dny. Vězni byli rozděleni do pěti skupin. První skupina dostávala půl litru mořské vody upravené Berkatitem denně, druhá jeden litr mořské vody upravené Berkatitem, třetí dostala vodu upravenou podle Schäfera, čtvrtá neupravenou mořskou vodu a pátá nedostala ani jídlo ani vodu. Kaţdý den ztráceli vězni aţ jedno kilo na váze. Byli kaţdodenně váţeni, byla jim odebírána k analýze krev, moč a výkaly. Vězňové nekomunikovali, leţeli apaticky na lůţkách. Kdyţ se myla podlaha, vězňové padali na zem a sáli z ní vlhkost. Tyto pokusy byly předčasně přerušeny. (Zámečník 2003, s. 242-245; Zámečník 2009, s. 142-149)

15

Také zde probíhaly pokusy s různými léčbami flegmóny (hnisavého zánětu měkkých tkání) a jinými zánětlivými procesy různého druhu. Oběťmi byly hlavně katoličtí duchovní a řádoví bratři různých národností. Také se zde prováděly experimenty s očkovacími látkami a s léky proti ţluté zimnici, tyfu, paratyfu A a B, choleře a záškrtu. Koncentrační tábor Ravensbrück Pokusy byly v tomto koncentračním táboře prováděny na zdravých, mladých a odolných vězeňkyních. Hlavním úkolem bylo prověření účinnosti sulfonamidů při léčení plynné sněti a jiných infekcí běţných ve válečné chirurgii. Pokus spočíval ve vytvoření rány na lýtku, do které byla dána gáza nasycená bakteriemi v různých kombinacích. Následně byla rána zašita. Do některých ran byly vkládány dřevěné třísky, střepiny skla a rozmělněná celulóza. Protoţe se nedařilo vyvolat plynnou sněť odpovídající válečným podmínkám, bylo nařízeno vyvolat zranění střelnými ranami. Prováděné pokusy vyvolávaly vysoké horečky a nesmírně bolestivé hnisavé záněty. (Zámečník 2003, s. 236242; Zámečník 2009, s. 98-103) Na podzim roku 1942 byly zahájeny ortopedické pokusy. Polským děvčatům byly drceny kladivem kosti na malé kousky a následně byly tyto kosti skládány zpátky, některým byl vyříznut kousek holenní kosti, a poté byl vsazen na jiné místo, byly odstraněny kousky fibuly, odloupána okostice anebo odstraněny svaly a nervy. Jedné vězenkyni byla vyoperována lopatka, která byla úspěšně transplantována pacientovi, který přišel v důsledku rakoviny o lopatku a klíční kost. (Zámečník 2009, s. 96-98) Koncentrační tábor Natzweiler Pokusy na lidech v koncentračním táboře Natzweiler-Struthof, který leţel poblíţ Štrasburku, začaly v květnu 1943. Byly zde prováděny pokusy s bojovými plyny. Fyzicky zdatní vězni byli čtrnáct dní před začátkem pokusu stravováni z kuchyně SS. Poté jim bylo na nadloktí naneseno určité mnoţství yperitu. Po deseti a více hodinách se objevily rány podobné spáleninám. Vězni trpěli bolestmi a někteří oslepli. Dále byli tito vězni vystavováni účinkům yperitu v plynové komoře. I v tomto případě byly účinky podobné. Lidé, kteří zemřeli, měli nejčastěji rozleptány vnitřnosti, hlavně plíce. Pokusy byly konány i na německých kriminálních vězních, ale především byly prováděny na příslušnících tzv. méněcenných ras (Ţidé, Cikáni, Slované). Pokusy s očkováním proti skvrnitému tyfu probíhaly v tomto koncentračním táboře ve spolupráci SS a Luftwaffe. 16

Koncentrační tábor Buchenwald V Buchenwaldu bylo zřízeno Oddělení pro výzkum virů a skvrnitého tyfu. Skvrnitý tyfus je přenášen vešmi. Vězni byli rozděleni na několik skupin, které byly následně očkovány různými očkovacími látkami a zároveň byly infikovány skvrnitým tyfem. Pro zjištění zda je virus účinný, byli infikováni vězni, kteří před tím nikdy nebyli očkováni proti skvrnitému tyfu a zároveň i pár vězňů, kteří slouţili jako zásoba čerstvé infikované krve. Skvrnitým tyfem se nakazily i naočkované osoby. Některé očkovací látky neměly ţádný účinek, některé alespoň zmírnily průběh nemoci. Imunní byli jen ti lidé, které jiţ tyfus prodělali. (Zámečník 2009, s. 110-127) Koncentrační tábor Osvětim Na bloku 30 bylo zřízeno rentgenologické pracoviště, na kterém podstoupilo 1 000 muţů a ţen ve věku 17 – 25 let sterilizaci vlivem vysokých dávek záření. Ozáření genitálií trvalo pět aţ osm minut. Pokusné osoby utrpěly popáleniny různého stupně, trpěli akutními záněty pobřišnice, hnisáním, vysokými horečkami a zvracením. Změnily se jim rysy obličeje (vytvořily se vrásky, kůţe ochabla) a změnilo se i jejich drţení těla. Pár dní po ozáření byly ţenám odstraněny vaječníky a muţům varlata. Ty byly následně odeslány do laboratoře k zjištění, zda byla tkáň vaječníků a varlat ozářením zničena. (Zámečník 2009, s. 85-88) Další metodou sterilizace u ţen bylo vstříknutí roztoku formalinu s novokainem do dělohy. Tato metoda měla přivodit slepení vejcovodů. Následně byla ţenám aplikována kontrastní látka, aby se rentgenem zjistilo, zda jsou vejcovody neprůchozí. A nakonec byl experiment uzavírán praktickou zkouškou, kdy některé ţeny podstoupily umělé oplodnění, a u některých se jejich neplodnost zkoušela přirozenou cestou s vybranými muţi. Tento experiment byl prováděn pod vedením dr. Carla Clauberga na bloku 10. Po uprchnutí z Osvětimi, před blíţící se Rudou armádou roku 1944, pokračoval v těchto pokusech v koncentračním táboře Ravensbrücke. (Zámečník 2009, s. 80-82) Na bloku 10 byly také prováděny pokusy s hledáním „drogy pravdy“ (barbituráty, deriváty morfia, meskalin) a s aglutinací. Při těchto pokusech byla vězňům vstřikována krev odlišné krevní skupiny. Pod vedením profesora anatomie Johanna Paula Kremera byl prováděn výzkum hladovění. Ten si nechal přivést musulmany přímo na pitevní stůl. Zaznamenal si jejich jméno, věk, datum příchodu do tábora a ztrátu hmotnosti. Následně jim byla aplikována injekce fenolu přímo do srdce. Ihned poté začala pitva. 17

Osvětim slouţila také jako pokusná stanice pro studenty medicíny. Kdyţ se nenašli nemocní vězni, kteří by potřebovali operaci, tak se vybíralo mezi zdravými jedinci. Testovaly se na nich nové léky farmaceutických podniků. Nejznámějším doktorem v Osvětimi byl Josef Mengele. Nejvíce se zajímal o dvojčata, trpaslíky či obry. Zejména na dvojčatech prováděl pokusy s barvou očí a vlasů. Do očí jim byly vstřikovány různé chemikálie (např. metylénová modř). To vedlo k těţkým zánětům, slepotě a někdy i ke smrti. Zkoušel transplantovat oční bulvy z jednoho dvojčete druhému, odstraňoval jim kusy kůţe a sešíval je zády k sobě. (Lifton 2008, s. 389-440) Pro anatomický ústav Říšské univerzity ve Štrasburku bylo rozhodnuto vytvořit sbírku ţidovských skeletů. Osoby byly vybrány v koncentračním táboře Osvětim. Poté byly převezeny do koncentračního tábora Natzweiler, kde byly zplynovány. V další fázi byla jejich těla převezena do anatomického ústavu Říšské univerzity ve Štrasburku. Po přiblíţení spojeneckých vojsk ke Štrasburku, padlo rozhodnutí o rozčtvrcení a spálení těchto těl v krematoriu. (Zámečník 2009, s. 91-96)

5. Japonské koncentrační tábory Po celém Mandţusku bylo vybudováno několik tajných japonských armádních zařízení pro biologický a chemický výzkum a vývoj biologických zbraní během druhé čínsko-japonské války a 2. světové války. Největší komplexy se nacházely v Ping-fanu, Čchang-čchunu a Nankingu. V posledních dnech války byly tábory zničeny. Zařízení, které nebylo moţné odvézt zpět do Japonska, bylo taktéţ zničeno. Všichni vězni byli zabiti. Byl i eliminován počet dělníků. Většina byla zabita injekcí kyanidu draselného. Pouze hrstce z nich se podařilo přeţít.

Jednotka 731 Největším koncentračním táborem byl komplex deseti vesnic v Ping-fanu. Nacházel se 24 km jiţně od Charbinu v Mandţusku v severovýchodní Číně, které bylo v té době okupované Japonskem. Tento koncentrační tábor, označen jako „Jednotka 731“, byl pod vedením Dr. Šira Išia. Pro civilní obyvatelstvo bylo toto zařízení maskované jako pila. Jednotka 731 působila od roku 1932 do roku 1945. Rozkládala se na 6 km2. Vzdušný prostor byl nad táborem pro civilní letectvo uzavřen. Oblast Jednotky 731 byla střeţena

18

japonskou vojenskou policií (Kempei), vojenskou policií kuangtungské armády a místním četnictvem. Jednotka se dělila na 8 oddělení. Sekce I byla výzkumná sekce, kde se prováděly výzkumy s patogeny moru, cholery, tyfu a paratyfu, úplavice, sněti slezinné, tetanu a vozhřivky a byla odpovědná za vedení budov 7 a 8. Sekce II byla experimentální sekcí. Sekce III byla známá jako „Jednotka epidemické prevence dodávek vody“. Od roku 1944 byla tato sekce určena pro výrobu kontejnerů na biologické bomby. Sekce IV byla výrobním oddělením pro vlastní útvar. Sekce V slouţila k zaučení a výcviku nového personálu. Sekce VI se zabývala administrativou, sekce VII vyráběla bomby a materiál pro produkci patogenů, který skladovala. Sekce VIII byla zdravotním střediskem pro personál tábora. Na území Jednotky 731 se nacházelo 150 budov. Byly to hlavní štábní budova, administrativní budovy, laboratoře, noclehárny pro civilní dělníky, skladiště zbraní, chlévy pro pokusná zvířata, stáje, pitevna, vězení pro lidské pokusné objekty, farma se skleníky, elektrárna, tři krematoria a dokonce i rekreační zařízení pro personál Jednotky 731. Areál tábora byl obklopen pět metrů vysokou cihlovou zdí s ostnatým drátem o vysokém elektrickém napětí a vodním příkopem. V táboře se nacházelo několik stráţních věţí. Byly zde čtyři brány, jiţní pro Išiovy muţe, západní slouţila jako nouzový východ, severní brána a východní brána byly určeny pro čínské pracovníky, kteří zde pracovali. Tito čínští dělníci pocházeli z chudých poměrů, většina z nich byla negramotná. Při svém příchodu i odchodu do tábora byli podrobeni prohlídce. Pracovali sedm dní v týdnu. Dělníci po celou dobu své práce byli hlídáni, nesměli hovořit o svých úkolech s dělníky z jiných pracovních čet. Aţ třetina dělníků zemřela na následky těţkých pracovních podmínek a ţádné zdravotní péče. 95 % vězňů v této Jednotce byli Číňané a Korejci, jak civilisté, tak i vojáci, zbylých 5 % byli převáţně osoby z jihovýchodní Asie, Tichomořských ostrovů a malý počet vězňů představovali Spojenečtí váleční, zajatci z 2. světové války. Byli to běţní zločinci, protijaponští partyzáni a političtí vězni. Na vězních byly prováděny biologické a chemické pokusy. Do pokusů nebyli zahrnuti jen dospělí muţi, ale i ţeny a děti. Vězni určení k pokusům byli vězněni v budovách číslo 7 a 8, jinak označovaných jako „Ha“ a „Ro“. V budově 7 byli drţeni muţští vězni, v budově 8 vězni obou pohlaví. Pokusné osoby byly nuceny pojídat různá jídla a pít nápoje nakaţené choroboplodnými zárodky.

19

Následně byl zkoumán vliv choroboplodných zárodků na vznik nemocí jako jsou břišní tyfus, paratyfy A a B, skvrnitý tyfus, tularemii, infekční ţloutenku, plynatou sněť, tetanus, choleru, dyzenterii, vozhřivku, spálu, brucelózu, klíšťovou encefalitidu, černý kašel, pohlavní choroby, tuberkulózu, salmonelózu, omrzliny a další onemocnění. Patogeny těchto nemocí byly vězňům aplikovány buď injekčně, nebo v potravě (např. čokoláda s náplní bakterií antraxu). Takto se zjišťovalo potřebné mnoţství nutné k infikování nepřítele a k vytvoření infikovaných bomb. Ty byly svrhávány z letadel. Do oblastí, které nebyly okupovány Japonci, byly svrhávány infikované potraviny a ošacení. Nic netušícím dospělým a dětem byly tady dávány infikované potraviny a sladkosti. V květnu a červnu 1940 se zde experimentovalo s cholerou. Bylo vybráno 20 vězňů mezi 20 a 30 lety. Osm osob bylo naočkováno vakcínou vyrobenou na ultrazvukovém zařízení, osm vakcínou vyrobenou normální cestou a čtyři osoby nebyly naočkovány vůbec. Po dvaceti dnech byli donuceni vypít mléko nakaţené cholerou. Osoby, které byly naočkovány ultrazvukovou vakcínou, nevykázalo ţádné známky cholery, zatímco osoby, které nebyly naočkovány vůbec a některé naočkované normální vakcínou onemocněly a zemřely. Lidé se stali lidským terčem k testování granátů z různých pozic a vzdáleností. Oběti byly připoutány ke kůlu a následně na nich byly testovány chemické, biologické a výbušné zbraně. V oblasti města An-tu od června roku 1941 do roku 1944 byli vězni připoutáváni ke kůlům, následně nad nimi létala letadla a shazovala bomby, které obsahovaly smrtelné mikroorganismy. Cílem bylo najít nejefektivnější způsob šíření nákazy. V lednu 1945 byla deseti čínským vězňům zakryta hlava a záda speciálními kovovými pláty a silnou bavlněnou látkou. Nohy a kyčle zůstaly odhaleny a byly zasaţeny bakteriemi sněti infikovanými střepinami z bomby. Vězni zemřeli na následky poranění a infekce do deseti dnů. Podobné pokusy probíhaly i na nic netušícím civilním obyvatelstvu. V srpnu 1942 letadlo nad čínskou vesnicí Čchung-šan ve východní Číně rozprášilo bakterie moru. Po dvou týdnech začaly umírat krysy a následně propukla horečka přenášená blechami. Japonské oddíly následně zapálily domy zasaţené morem. Ti, kteří vyhledali pomoc, narazili na japonské zdravotnické asistenty, kteří hledali oběti pro své pokusy. Na následky této morové epidemie, která trvala dva měsíce, zemřelo ve vesnici 392 obyvatel. Blechy nakaţené morem, infikované oblečení a jiné věci byly svrhávány z letadel na pole, blízko vesnic, měst za účelem rozšíření nákazy různých

20

nemocí. Téměř 400 000 čínských civilistů zemřelo na následky cholery, antraxu, moru a tularemie. Další pokusy zahrnovaly injekce vzduchu, pro zjištění toho, jakou rychlostí vzniká embolie. Dále byla vězňům do ledvin vstřikována koňská moč, anebo byla veškerá krev nahrazena koňskou krví. Ţeny byly infikovány syfilidou, následně byly oplodněny jiným vězněm a po narození dítěte byly, matka i dítě, pitvány. Byly prováděny pokusy s omrzlinami, kdy vězni byli vystaveni teplotám pod bodem mrazu a následně byly na nich zkoušeny různé techniky rozmrzování. Prováděly se pokusy s jedovatým plynem, který byl po dobu pěti minut pouštěn do místnosti, která byla obloţená cihlami. V Jednotce 731 byla postavena přetlaková komora, ve které se zkoušelo, jak velký tlak můţe lidské tělo snést. Vězňům bylo aplikováno 15 g kyanidu draselného a podstupovaly elektrické pokusy. Tyto pokusy zahrnovaly několikaminutové pouštění proudu o 4 500 V, při kterém vězeň uhořel, anebo několik šoků o 20 000 V, kdy byl vězeň následně usmrcen injekcí jedu. Vězni byli věšeni hlavou dolů, aby se zjistilo, jak dlouho bude trvat, neţ vězeň zemře. Vězni, kteří přeţili pár týdnů, byli zavraţděni, jelikoţ uţ nebyli vhodným testovacím materiálem. Všichni mrtví vězni byli pitváni. Někteří byli pitváni zaţiva, tzv. vivisekce, bez pouţití anestetika z důvodu toho, aby nebyly ovlivněny zkoumané orgány a krevní oběh. Tyto vivisekce byly prováděny poté, co byli vězni infikováni různými chorobami. Odstraněné orgány pak slouţily ke studiu, jak působí nemoci na lidské tělo. Vězňům byly amputovány končetiny, následně byly některým přišívány na opačnou stranu těla, anebo byly jejich končetiny nejprve zmraţeny a poté amputovány. Některým byly zmrzlé končetiny rozmraţeny, aby mohla být studována neléčená gangréna. Některým vězňům byl chirurgicky odstraněn ţaludek (esofagus byl připojen ke střevům), části mozku, plic, jater atp. (Mangold 2001, s. 21-35; Harris 1997, s. 47-73)

Jednotka 100 Jednotka 100 se nacházela v Čchang-čchunu. Jednotka začala fungovat v roce 1936, avšak plné funkčnosti dosáhla v roce 1939. Jednotka 100 byla před civilním obyvatelstvem kryta jako „Jednotka epidemické prevence a zásobárna vody“. Členila se na čtyři oddělení. První oddělení se zabývalo problémy týkajících se koní a krve zvířat. Ve druhém oddělení se prováděl výzkum s biologickými látkami. Toto oddělení bylo rozděleno na pět pododdělení, která se zabývala studiem bakterií, dobytčími viry, planých neštovic apod. Třetí a čtvrté oddělení asistovalo druhému oddělení.

21

Jednotka 100 se rozkládala na zhruba 20 km2. Větší část rozlohy zaujímala pokusná farma, na které se pěstovaly různé plodiny. Ty byly následně vystavovány různým bakteriím. Tábor byl obklopen tři metry vysokým plotem nabitým elektřinou. Nacházely se zde administrativní budovy, stáje pro koně a ovce. V menších budovách se chovaly myši, krysy a jiní drobní hlodavci. Dále se v Jednotce 100 nacházela tři krematoria. Na lidech byly testovány různé pesticidy, narkotika (heroin a opium). Pokusy s morem, vozhřivkou a snětí slezinnou. (Harris 1997, s. 99-117)

Jednotka 1644 18. dubna 1939 byla v Nankingu zřízena „Jednotka Ei 1644“ neboli „Jednotka Tama“. Ta existovala do roku 1945. Brzy po svém zaloţení se tato Jednotka stala centrem pro výzkum chemických a biologických zbraní. I zde se prováděly pokusy na lidech pod vedením Dr. Išia. Areál tábora byl obklopen tři metry vysokou cihlovou zdí a ostnatým drátem o vysokém elektrickém napětí. Na lidech byly prováděny pokusy s velkou škálou patogenů (hlavně patogeny cholery, tyfu a moru), hadími a rybími jedy, arzenikem a kyanidem. U této Jednotky byly prováděny pokusy na ţenách a dětech ve větším měřítku neţ tomu bylo u Jednotek 731 a 100. V roce 1942 byly vězňům aplikovány injekce s ţivými cholerovými a morovými bakteriemi. Poté, co se bakterie rozšířily krví, jim byla všechna krev vysána. Vězni byli drţeni v klecích pro zvířata (tvar krychle o hraně 120 cm aţ 130 cm). Vězni takto museli vydrţet po dobu šesti měsíců, následně byli vytaţeni, omámeni chloroformem a skalpelem jim byla oddělena hlavní artérie na stehně a nakonec byli drţeni v posteli, kde vykrváceli. Pro pokusy s chemickými látkami se u této Jednotky nacházela plynová komora, která byla opatřená pozorovacím okénkem. (Harris 1997, s. 117-129)

Jednotka 8604 Jednotka 8604, která se nacházela poblíţ Hong Kongu, byla podjednotkou Jednotky 731. V tomto zařízení se prováděly pokusy s nedostatkem vody a jídla a pokusy se šířením tyfu vodní cestou. Mimo jiné to byla také hlavní krysí farma pro lékařské jednotky. Tyto krysy slouţily jako bacilonosiči pro jejich experimenty.

22

Jednotka 9420 Jednotka 9420 byla zaloţena roku 1942. Tato jednotka se nacházela 13 km severně od Singapuru. Byla rozdělena na dvě oddělení, první oddělení se zabývalo výzkumem moru a druhé výzkumem malárie.

6. Gulagy Od počátku 20. let 20. století byla na území Sovětského svazu budována síť koncentrační táborů, tzv. gulagů (odvozeno z ruského názvu: Glavnoje upravlenije ispraviteľno-trudovych lagerej, „Hlavní správa nápravně-pracovních táborů“). Zprvu byly budované jako trestanecké kolonie. Gulagy byly spravovány sovětskou tajnou policií (NKVD). Během existence SSSR vzniklo nejméně 476 táborových komplexů. Na rozdíl od nacistických vyhlazovacích táborů, představovaly gulagy spíše pracovní tábory, ale v mnoha z nich docházelo k častým úmrtím v důsledku těţké otrocké práce na velkých stavbách (např. Bělomořsko-baltský kanál), hladu, nemocí a odepření lékařského ošetření. Jaké podmínky budou panovat v táboře, záleţelo pouze na táborových velitelích, kterým NKVD poskytovala určitou moc a relativní organizační volnost. Na rozdíl od nacistických koncentračních táborů nebyli stráţní bráni jako odlišná kasta, která by byla vězňům rasově nadřazená, a záleţelo jen na nich samotných, jaký postoj k vězňům zaujmou. Někteří se chovali k vězňům lidsky, ale našli se zde i velmi sadističtí dozorci. Zejména noví stráţní se z počátku chovali krutě, ale časem, poté co poznali podmínky gulagu, se někteří z nich změnili. Mnoho dozorců bylo bývalými vězni gulagů či to byli lidé jiţ s nějakým prohřeškem. Byli často prakticky nevzdělaní, mnoho z nich mělo nejvýše základní vzdělání. Tábory se lišily jak svou velikostí, tak i svým umístěním. Provinciální gulagy byly v mnohem horším stavu neţ moskevské tábory. V táborech se mohl nacházet různý počet vězňů, od několika desítek vězňů aţ po několik tisíc vězňů. Tábory slouţily jako místo, odkud se dodávali lidé jako bezplatná pracovní síla a zároveň se tak eliminovaly počty tzv. nepřátel socialismu. V těchto táborech byli drţeni lidé nejen sovětské národnosti. Byli vězněni z politických a etnických důvodů, ale byli zde i opravdoví zločinci a tzv. kulaci (ruské označení pro střední aţ bohaté rolníky). Na rozdíl od Ţidů v nacisty okupované Evropě, kteří byli do koncentračních táborů posíláni bez jakéhokoliv obvinění a následného soudu, byla většina vězňů do gulagů posílána na základě soudního rozhodnutí. Během válečných 23

let bylo mnoho lidí do gulagů přivedeno na základě porušení válečných zákonů, které týkaly např. pozdního příchodu do práce anebo zákazu měnit zaměstnání. Vězni, kteří byli zavřeni z politických důvodů, byli celkově více zavrhováni ze strany ostatních neţ zločinci. Avšak ne všichni političtí vězni byli politickými vězni v pravém slova smyslu. Kolikrát byli odsouzeni jen za pouhý protistranický vtip. Obyčejní vězni byli často terorizováni ze strany vězňů kriminálníků, kteří zároveň určovali reţim v táboře. V této vězeňské kastě panovala hierarchie. Na jejím vrcholu stáli profesionální zločinci. Tito vězni měli svůj vlastní slang, od ruštiny dosti odlišný a od ostatních se odlišovali i stylem oblékání. Vězni se často slučovali do klanů, nejčastěji na základě národností, zejména v období 2. světové války. V té době také vzrostl počet vězněných cizinců v těchto táborech. Během Stalinovy vlády zde bylo vězněno aţ 20 miliónů lidí. Téměř desetina jich zemřela. Oficiálně byly gulagy zrušeny po smrti Josifa Vissarionoviče Stalina (1953), avšak řada z nich existovala, za změněného názvu či na jiném místě, aţ do úplného rozpadu Sovětského svazu v roce 1991.

6.1. Začátek 2. světové války a evakuace táborů 15. září 1939 začala sovětská invaze do východního Polska, po jeho obsazení bylo zajato téměř 300 000 osob. Více jak polovinu z nich tvořili důstojníci a vojáci Polské armády, kteří byli buď zabiti anebo odesláni do gulagů. Pouze malé hrstce těchto vojáků se podařilo přeţít. Roku 1942 byli propuštěni, aby se připojili k polským ozbrojeným silám na východě. Roku 1940 obsadila Rudá armáda Estonsko, Litvu, Lotyšsko, Besarábii (dnešní Moldávii) a Bukovinu. Mnoho obyvatel těchto nově připojených území, nehledě na etnickou příslušnost, bylo zajato a posláno do gulagů. Po vytlačení německé armády Rudou armádou z Maďarska za 2. světové války, započaly transporty elity Maďarska a mnoha práceschopných maďarských občanů do těchto táborů. Do gulagů se dostalo také mnoho Finů zajatých během Zimní války se SSSR. Během zimy roku 1941 zahynula v gulazích čtvrtina populace hladověním. Nejhoršími roky byly 1942 a 1943. V těchto letech byla nejvyšší úmrtnost vězňů za celou existenci táborů. V prvních dnech války byly tábory leţící více na západu ihned pohlceny a začala okamţitá evakuace vězňů. Jako první byli evakuováni v roce 1939 vězni z gulagu na Soloveckých ostrovech. Byli převezeni do vězení na pevninu. Z tábora Belbaltlagu

24

(provozoval Bělomořský kanál) byli vězni evakuováni v červenci 1941. Byl zde zanechán pouze dobytek a koně pro potřeby Rudé armády. Zejména v pohraničních oblastech, kde byla sovětská armáda na ústupu, byli vězni rychle vraţděni. Ve Lvově bylo dne 22. června a 25. července zabito 4 000 vězňů, ve Vilniusu, Drahobyczy a Pinsku téměř 10 000 vězňů. Dále ve vnitrozemí bylo na evakuaci sice více času, ale i přesto probíhala evakuace vězňů dosti neorganizovaně a byla doprovázena německým bombardováním. Téměř všechno místo ve vlacích zabíraly rodiny a nábytek táborových stráţných, proto byla většina vězňů evakuována pěšky. Tyto pochody značně připomínaly pozdější tzv. pochody smrti vězňů z nacistických koncentračních táborů. Celkem bylo na východ evakuováno 750 000 vězňů z 27 táborů a 210 pracovních kolonií. Z 272 věznic bylo posláno do jiných věznic 140 000 vězňů. Dne 22. června 1941 zahájil Hitler operaci Barbossa, napadení SSSR. Tohoto dne byl vydán rozkaz, jehoţ obsahem byl zákaz propouštět politické vězně z táborů. Tito vězni byli vystaveni nejtvrdším represím. Někteří byli popraveni. Ostatním byly zakázány dopisy, noviny a balíčky. Byl jim znemoţněn přístup k rozhlasu. Byly zřízeny baráky pro vězně německého původu, které byly maximálně střeţené.

6.2. Ţivot v gulagu Jestliţe vězni přijeli do zcela nového tábora, museli si tento tábor vybudovat od základů. V této době vězni spali buď pod stany anebo pod širým nebem. Gulagy měly většinou čtvercový či obdélníkový půdorys. Takto se zajistil lepší dohled nad vězni. Celá plocha byla obehnána plotem s ostnatým drátem. Jestliţe se tábor nacházel v blízkosti města či vesnice, byl obehnán dřevěným plotem či zdí. Na rozdíl od nacistických koncentračních táborů zde vězni nebyli zbaveni svobody pohybu. V táborech se nacházely baráky pro vězně, které byly vzhledově všechny stejné a nejčastěji byly vyrobeny ze dřeva. V místech, kde bylo dřevo vzácné, byly vyrobeny z kamene. Často to však byly pouhé zemljanky2. Střed tábora byl prostorný. Zde se dvakrát denně provádělo sčítání vězňů. Uvnitř budov byly nekvalitně vyrobené pryčny na spaní, někdy se zde nacházel i stůl a lavice. Topení a osvětlení se lišilo tábor od táboru, avšak často bylo velice primitivní. Záchody se nacházely mimo baráky. V táborech se nacházely trestné izolace tzv. korekce. Byly to baráky s cihlovou konstrukcí, ve kterých byly 2

Neboli zemnice je příbytek či zastřešený objekt, který je zahlouben do země a jediná část, která se nachází nad povrchem terénu, je střecha.

25

jednotlivé i společné cely pro trestance. Vězni, kteří se zde nacházeli, nechodili do práce, měli zakázány balíčky, dopisy, návštěvy příbuzných, tabák, zápalky a další věci. Za branou tábora se nacházely administrativní budovy a budovy pro dozorce. Byly taktéţ postaveny ze dřeva. Vězni byli do gulagů transportováni buďto dobytčími vagóny, tzv. dobytčáky anebo „Stolypinovými vagony“, tzv. stolypinkami3. Samotné transporty mnohdy trvaly i přes měsíc. Vězni trpěli hladem a ţízní. Během transportu se dělaly zastávky. Dobytčáky byly prázdné vagóny, ve kterých se někdy nacházely uprostřed malá kamínka a někdy i pryčny na spaní. Stolypinky byly rozděleny na jednotlivá kupé a stráţe v nich byly přítomny po celou dobu cesty. Na rozdíl od stolypinek byla do podlahy dobytčáků udělaná díra pro potřebu vyměšování. Avšak pokud transporty probíhaly v zimě, tyto díry zamrzaly. Ve stolypinkách brali stráţní vězně jednou či dvakrát za den na toaletu anebo zastavovali vlak. (Applebaum 2004, s. 159-178) Po příjezdu do gulagu byli vězni spočítáni a následně byli odvedeni do koupelny, kde byl kaţdý vězeň oholen po celém těle. Šatstvo bylo podrobeno dezinfekcí, která poté probíhala v pravidelných intervalech. Následovalo přidělování šatstva. V některých táborech bylo povoleno vězňům nosit jejich osobní oblečení. Následovala selekce se zařazením do pracovní kategorie. Slabí vězni nebyli po příjezdu vraţděni, i kdyţ existují výjimky, ale šli do karantény. A po nabytí nových sil byli přiřazeni k určité práci. Se zařazením na práci se přihlíţelo na jejich „sociální“ původ a zdravotní stav. Z počátku pracovní den trval 6 hodin, ale po napadení SSSR Německem se tato doba aţ zdvojnásobila. Volné dny se během let měnily, také záleţelo na tom, zda se jednalo o obyčejné vězně anebo o vězně se zpřísněným reţimem. Vězni museli pracovat bez patřičného nářadí a oblečení (často se pracovalo v mrazu), bez zkušeností a za daných podmínek s nesplnitelnými normami. Kdo normu nesplnil, tomu byl často příděl jídla zmenšen anebo nedostal ţádný příděl. Během práce nebylo moc přestávek. Volné dny byly určeny zákonem. Obyčejní vězni mívali jeden den volna za týden, ale vězni, kteří podléhali zpřísněnému reţimu, mívali dva volné dny za měsíc. Vězňům, kteří plnili pracovní normu a dodrţovali táborové předpisy, byly povoleny návštěvy nejbliţších příbuzných (manţelka, děti, rodiče). Těmto návštěvám byli většinou přítomni stráţe. (Applebaum 2004, s. 204225)

3

Pojmenované podle ruského politika Pjotra Arkaděviče Stolypina (1862-1911).

26

Příděly potravin se odvíjely od toho, na jakou práci byli vězni zařazeni a od jejich práceschopnosti. Existovaly čtyři kategorie přídělů potravin: základní, pracovní, posilovací a trestné. Tyto kategorie se však během času měnily. Těhotné ţeny, děti, váleční zajatci a civilní zaměstnanci měli dostávat o něco lepší příděly. Mezi nejţádanější práce v táboře patřily ty, které souvisely s jídlem (např. práce v kuchyni). Během 2. světové války byly často dodávky potravin přerušeny, proto správa tábora povolila vězňům potravinové balíčky z domova, jelikoţ vězni byli důleţití pro válečnou výrobu. Dopisy a balíčky podléhaly cenzuře. Vězni kvůli podvýţivě, nedostatku vitamínů, těţké práci a špatné hygieně podléhali různým nemocem a epidemiím, které v táborech přenášely vši a štěnice. Koupel byla nařízena kaţdých deset dní. Mýdlo bylo na příděl a mělo vystačit jak pro osobní hygienu, tak i na praní ošacení, tím se mělo předejít mnoţení parazitů (vši a štěnice) a tím i epidemiím, které způsobovaly. Stejně jako v nacistických koncentračních táborech, kde měli svůj výraz pro „ţivou mrtvolu“ tzv. musulman, tak i tady v gulagu existoval výraz pro „ţivou mrtvolu“, říkalo se jim „dochoďagi“. Byli to lidé vyhladovělí k smrti, kteří jiţ přestali být lidmi. Z počátku jim začaly vypadávat zuby a na těle se jim tvořily hnisavé boláky. Později ztratili schopnost vidět v šeru. Stala se z nich pouhá kostra potaţená suchou kůţí, která se loupala. Trpěli nemocemi z avitaminózy (kurděje, pelagra), průjmy, trpěli závratěmi, propadali šílenství, blouznili a nedokázali udrţet pod svou kontrolou vlastní střeva a močový měchýř. Úmrtnost v táborech byla tajena, protoţe táborový velitel mohl být za příliš velkou úmrtnost potrestán. Těla zemřelých byla pochovávána do hromadných hrobů. Kvůli tabuizaci tématu sebevraţd v gulazích se proto neví počet takto zemřelých. Útěky z gulagů nebyly nijak neobvyklé. Hlavně na začátku 2. světové války počet útěků vzrostl, důsledkem evakuace táborů. (Applebaum 2004, s. 299-307) V táborech se nacházely i ţeny a děti. Podmínky pro ţeny byly úplně stejné jako pro muţe (stejné baráky, jídlo i zacházení s nimi). Avšak zkušenost byla jiná. V táborech, kde měli určití muţi přístup do ţenské části tábora, se nabízelo a vyjednávalo. Nejobvyklejší nabídkou byla výměna jídla nebo lehčí práce za pohlavní styk. Děti byly do gulagů často deportovány s rodiči, ale některé se zde narodily. Oficiálně bylo zakázáno deportovat těhotné či kojící ţeny, ale praxe byla úplně jiná. Existují i případy, kdy ţeny porodily během transportu. V táborech byly zakládány porodnice a mateřské tábory. V nich mohly děti zůstat s matkou většinou do svých dvou let, kdy byly následně poslány 27

do sirotčince. Zde jim často bylo změněno jméno a tím zanikla šance na opětovné setkání dítěte s rodiči. Podmínky v sirotčincích však kolikrát nebyly o nic lepší neţ v gulazích. Zejména s dětmi politických vězňů bylo zacházeno hůře neţ s ostatními dětmi. (Applebaum 2004, s. 129-344)

7. Internační tábory 7.1. Americké japonské internační tábory Po vypuknutí 2. světové války, začaly FBI, jednotlivá oddělení Ministerstva spravedlnosti a ozbrojené síly sbírat informace o členech japonské komunity v USA. Lidé byli řazeni do třech skupin od A, jako nejvíce nebezpečné, po C, jako moţná nebezpečné. Po napadení Pearl Harboru 7. prosince 1941 v lidech propukl strach z lidí japonského původu. Nejprve proběhly policejní zátahy, při kterých bylo téměř 2 000 osob zatčeno. Jednalo se o osoby, které se ocitli na seznamu jako potencionální nepřátelé a špioni, zatčeni a vězněni do doby, neţ byli transportováni do Department of Justice Detention Camps. Přičemţ během války bylo shledáno vinnými ze špionáţe pouze deset lidí a ani jeden nebyl japonského původu. V těchto nápravných táborech panovaly přísné podmínky a na zadrţené bylo nahlíţeno jako na zločince. Jeden z takových táborů se nacházel v Crystal City v Texasu. Byli zde zadrţováni jak japonští Američané, tak Američané německého a italského původu. 19. února 1942 americký prezident Franklin D. Roosevelt podepsal rozhodnutí o internaci obyvatelstva japonského původu, tzv. Executive Order 9066. Toto nařízení bylo vytvořeno na základě ochrany amerického obyvatelstva před domácí špionáţí a sabotáţí. Avšak ve skutečnosti se jednalo o rasové předsudky, válečnou hysterii a selhání politického vedení. Mnoho bílých Američanů v této internaci vidělo hlavně svůj ekonomický prospěch, neboť v podnicích těchto internovaných osob spatřovali velkou konkurenci. Bylo zavřeno mnoho podniků, a mnoho lidí také přišlo o práci. Toto nařízení se týkalo více neţ 120 000 Američanů japonského původu a Japonců. Přičemţ dvě třetiny takto zadrţovaných byly americkými občany a jedna třetina pobývala dlouhodobě na území Států. Polovina z těchto japonských Američanů byli děti, mladiství anebo mladí dospělí. V táborech byli drţeni po čtyři roky. Většina z internovaných byla přesídlena z jejich domovů na západním pobřeţí Spojených států z Kalifornie, ze západní části Oregonu a Washingtonu a jiţní Arizony. 28

Jelikoţ bylo mnoho táborů umístěno na územích, kde panovaly chladné zimy, lidé nebyli vybaveni potřebným oblečením. Kolikrát měli na sbalení potřebných věcí pouhých 48 hodin a mohli si vzít sebou věci, které sami unesli. Pokud si nedokázali evakuované osoby nelézt osoby, které by se jim o jejich majetek během let internace postarali, byli nuceni ho prodat za velké finanční ztráty. Mnoho internovaných tak ztratilo svůj osobní majetek. Bylo to dáno omezením toho, co všechno si mohou do tábora vzít. Tyto ztráty byly činěny jak krádeţemi, tak zničením majetku ve vládních skladech. Nebyla jim ani řečena lokalita přesídlení. V některých případech byly dokonce rodiny rozděleny a umístěny do jiných táborů. Přes patnáct zemí Latinské Ameriky vyslyšelo výzvu Spojených států o deportování svých občanů japonského, německého a italského původu do amerických internačních táborů. Byli často deportováni i s rodinou a mnoho z nich ani nevědělo důvody, které vedly k jejich přesídlení. Téměř dvě třetiny Japonců, deportovaných ze zemí Latinské Ameriky, byli japonští Peruánci. Po válce Peru odmítlo vzít zpět tyto internované japonské Peruánce. Někteří byli deportováni zpět do Japonska a někteří získali americké občanství. Pouze malé hrstce bylo povoleno vrátit se zpátky. Jednalo se zejména o osoby, které byly ve svazku s nejaponským Peruáncem. I přesto, ţe jsou tyto tábory nazývány internačními, lze odlišit několik typů těchto táborů. Nejvíce známé jsou tzv. shromaţďovací centra (Assembly Centers) pod správou Wartime Civil Control Administration (WCCA) a tzv. přesídlovací centra (Relocation Centers) pod správou War Relocation Authority (WRA). Tyto tábory jsou všeobecně známé jako internační tábory. Ministerstvo spravedlnosti Spojených států zřídilo tábory s oficiálním názvem „internační tábory“. Nacházeli se zde lidé, kteří byli přímo podezříváni z nezákonné činnosti nebo se vyznačovali sympatiemi k nepřátelům. Existovali i tábory pro Němce a Italy. Někdy zde byly umístěny všechny národnosti společně. Zařízení WCCA a WRA byla největší a nejvíce veřejná. WCCA byla dočasná zařízení umístěná na velké ploše (např. park) určená k shromáţdění a zorganizování transportů do WRA Relocation Centers. WRA byla americká civilní agentura, která byla odpovědná za přesídlení a zadrţení. Byla vytvořena prezidentem Rooseveltem 18. března 1942 a oficiálně existovala do 30. června 1946. Během devíti měsíců WRA otevřela deset táborů v sedmi státech a transportovala přes 100 000 lidí z WCCA táborů. Internovaní byli přiváţeni autobusem, vlakem či nákladním automobilem. WRA Relocation Centers byly tábory, v nichţ byli umístění lidé deportovaní ze zakázané zóny 29

po březnu 1942. Zde mohli tito lidé být jen do doby, kdy byli schopni přesídlení na jiné místo v USA za vyloučenou zónou. Téměř čtvrtina takto internovaných opustila internační tábor, aby ţila a pracovala na nějakém jiném území ve Spojených státech, za hranicemi pro ně zakázané zóny. Některým bylo dokonce povoleno se navrátit do jejich domovů v zakázané zóně, avšak po zbytek války byli pod dohledem. Mnoho táborů bylo postaveno velmi rychle civilními podniky během léta 1942. Byly postaveny na základě vojenských baráků, které byly špatně vybaveny pro ţivot celých rodin. Baráky byly jednoduché konstrukce často vytvořené z lepenky, které postrádaly kanalizaci a vybavení potřebné k přípravě jídla. Tábory byly oplocené a hlídané ozbrojenou hlídkou. Nacházely se daleko od lidské populace. Internovaným bylo povětšinou povoleno zůstat se svou rodinou. Pokud dodrţovali určitá pravidla, bylo s nimi zacházeno vcelku dobře. Některá vedení táborů povolovala relativně volný pohyb i za hranicemi táborů. Studentům vysokých škol bylo sice povoleno studovat a tím jim bylo umoţněno opustit tábor, ale pouze za podmínky, ţe univerzity přijímaly studenty japonského původu. Toto se však týkalo pouze malého počtu studentů. Poté co armáda nechala kolovat dotazník hledající dobrovolníky do armády, přihlásilo se téměř 6 % respondentů. Během 2. světové války v americké armádě slouţilo zhruba 20 000 japonských amerických muţů a ţen. Lidé trpěli nejen fyzicky, ale zejména psychicky. Trpěli depresemi, pocity bezmocnosti a nejistotou. Mnoho osob zemřelo příčinou špatné lékařské péče a vlivem stresu, kterému byli vystaveni. Někteří byli zabiti vojenskou stráţí na základě údajného odmítnutí uposlechnutí rozkazů. WRA tábor v Tule Lake se stal zadrţovacím centrem pro osoby, o kterých se myslelo, ţe představují bezpečnostní riziko. Tento tábor také slouţil jako izolované centrum pro jednotlivce i rodiny, které byly povaţovány za neloajální a které byly deportované zpět do Japonska. Zejména v tomto táboře se zorganizovaly projaponské skupiny. Poté, co vláda uzákonila právo zřeknout se amerického občanství, někteří internovaní této moţnosti vyuţili. Většina těchto osob se nacházela právě v internačním táboře v Tule Lake. Někteří z nich byli deportováni do Japonska. Ti, kteří zůstali, čelili po válce stigmatizaci ze strany komunity japonských Američanů. 18. prosince 1944 bylo Nejvyšším soudem Spojených států rozhodnuto, ţe američtí občané, nehledě na kulturní příslušnost, nemohou být bezdůvodně drţeni. Internační nařízení bylo celkově odvoláno 2. ledna 1945. Lidé se následně začali vracet z internačních 30

táborů domů, avšak tábory zůstaly otevřené pro ty, kteří ještě nebyli připraveni na návrat. Internovaným bylo dáno 25 dolarů a lístek na vlak. Většina se jich vrátila do původních domovů, ale někteří emigrovali zpět do Japonska. Poslední otevřený tábor byl aţ do roku 1946 v Santa Fe, kde Japonci přesídlení z Peru bojovali za to, aby nebyli deportováni do Japonska. Téměř padesát let poté, roku 1988, bylo snahou předních představitelů a advokátů japonské komunity v Americe, kongres Spojených států projednat tzv. „Civil Liberties Act“, který bylpředevším známý jako tzv.“Japanese American Redress Bill“ (Japonskoamerické vyrovnání účtů). Kongres usoudil, ţe byla provedena velká křivda a vláda Spojených států musela zaplatit kaţdé oběti internace jako reparaci 20 000 dolarů. Reparace byly posílány zároveň s písemnou omluvou prezidenta Spojených států amerických. Období reparace skončilo v srpnu 1998. Navzdory těmto reparacím trauma způsobené internací v táborech u mnoha desítek a tisíců osob způsobilo jak psychické, tak i fyzické zdravotní problémy, které přetrvaly. Internační tábor v Seagoville V internačním táboře v Seagoville byli drţeni lidé ze Střední a Jiţní Ameriky, bezdětné manţelské páry ze Spojených států a zhruba padesát japonských jazykových lektorů z Kalifornie. Tábor byl obehnán plotem z drátěného pletiva a měl pouze jeden hlídaný vstup. Za tímto plotem byla vyznačena mez bílou čárou, kterou internovaní nemohli překročit. V táboře se nacházela i nemocnice a velká rekreační budova. Ředitelka této nemocnice dohlíţela na personál čítající šest ošetřujících lékařů, deset registrovaných sester, zubaře a laboratorního technika. Rekreační budova umoţňovala aktivity jako balet a divadelní představení. V této budově byly k dispozici hudební nástroje, dvanáct tříd pro hodiny angličtiny

a

hudby,

mnohojazyčná

knihovna

a

šicí

a

tkalcovská

místnost.

Venkovní aktivity zahrnovaly zahradničení, farmaření, tenis, baseball, badminton a procházky kolem tábora. Vybavení tábora bylo na internační tábory neobvyklé. Nacházelo se zde dvanáct cihlových budov koloniálního stylu obklopených prostornými trávníky. Ubikace byly jednopokojové či dvoupokojové a byly vybaveny nábytkem (stůl, ţidle, postele). Nacházela se zde kuchyně s lednicí, plynovým vařičem a myčkou na nádobí a jídelna. Mezi další vybavení tábora patřilo loţní prádlo, plátěné ubrousky a čínský porcelán. Na kaţdém poschodí se nacházela společná prádelna, koupelna a toaleta. 31

Avšak i přes komfortní podmínky v táboře se vyskytovaly stíţnosti z řad vězněných. Tábor byl uzavřen v červnu 1945. Internovaní byli navráceni do vlasti, propuštěni anebo přesídleni do jiného internačního tábora. Internační tábor v Crystal City Největší internační tábor se nacházel v Crystal City v Texasu. Původně to měl být tábor pouze pro Japonce, pocházející zejména z Latinské Ameriky. Ale nakonec zde byli drţeni i Němci a Italové. První Němci sem byli transportováni v prosinci 1942. První Japonci přijeli z internačního táboru v Seagoville 10. března 1943. Do Crystal City byli přiváţeni i vězni z táborů na Havaji a Aljašce, z Portorika, Střední a Jiţní Ameriky a západní Indie. Tábor byl rozdělen na německou a japonskou sekci. I kdyţ tyto sekce nedělila ţádná fyzická hranice, často mezi sebou nijak nekomunikovali. Tábor byl obehnán tři metry vysokým plotem se stráţnými věţemi a světlomety. Stráţe hlídkovaly v perimetru tábora, malá policie byla přítomna i uvnitř tábora po celou dobu, všechny příchozí a odchozí vozidla byla u vstupu kontrolována a všechna pošta byla cenzurována. Ubytovací jednotky byly dvoupokojové či třípokojové se společnou koupelnou a toaletou. V třípokojových budovách se záchod a koupelna nacházely uvnitř. Ale byly zde i budovy postavené z překliţky s centrálními latrínami a koupelnou. Ostatní budovy byly vybaveny studenou vodou, kuchyňským dřezem a naftovými kamny. Mimo jiné se zde nacházely oddělené přednáškové síně, komunitní centra, školy, obchody, administrativní budovy a nemocnice. Internovaní lékaři provedli za dobu existence tábora více jak tisíc menších i větších operací. V tomto táboře se také narodily stovky dětí. Příděl jídla byl zaloţen na věku a velikosti rodiny. Rodiny kupovaly jídlo v obchodech za směnné peníze. Také se zde nacházely dvě oddělené jídelny. Vlastníci těchto obchodů byli internovaní, taktéţ vlastnili sklad a řeznictví. Japonci poskytovali v táboře speciální jídlo, jako sojovou omáčku, tofu, mořské řasy, krevety a hlavně rýţi. Internovaní se mohli zapojit do placeného pracovního programu. Pracující dostávali deset centů za hodinu a byli zaměstnáni ve všech odvětvích v táboře. Pěstovali zeleninu, květiny, chovali prasata a kuřata, spravovali oblečení a boty, provozovali prádelnu. Jiní pracovali v obchodech, administrativních budovách, v nemocnici nebo ve škole. V mnoha případech tábor připomínal malé městečko. Velice oblíbené v táboře byly sporty, hlavně softball. Více jak třicet internovaných duchovních poskytovalo své sluţby v kapli. V blízkosti tábora se nacházela řeka Nueces River, která poskytovala místo ke konání pikniků. 32

V červenci 1945 bylo mnoho Němců a Japonců repatriováno z tábora v Crystal City. Více jak stovka jich byla propuštěna, někteří byli převezeni do jiného tábora. V prosinci 1945 se více jak 600 Japonců deportovaných z Peru navrátilo do Japonska, protoţe jim peruánská vláda odmítla návrat do země. Podobný počet Japonců se navrátil na Havaj. Internační tábor v Crystal City byl uzavřen 1. listopadu 1947.

5.2. Německé a italské americké internační tábory Populace Němců ve Spojených státech byla velice velká na rozdíl od japonské populace zde ţijící. Proto nemohli být internováni všichni lidé této národnosti jako v případě Japonců. Zhruba 4 500 etnických Němců bylo po výzvě Spojených států deportováno z Latinské Ameriky do Spojených států a následně drţeno v táborech. Mezi nimi se nacházeli i Ţidé prchající před nacistickou perzekucí. Internační tábory pro Němce se nacházely v Texasu, Oklahomě, Severní Dakotě, Tennessee a na Floridě. Někteří internovaní byli zadrţováni aţ do roku 1948. Poté, co Itálie vyhlásila Spojeným státům válku, se italští podnikatelé dočasně ţijící ve Spojených státech, italští diplomaté a studenti stali nepřáteli. V některých případech byli ihned ze země vyhoštěni anebo jim byla dána šance dobrovolně zemi opustit. A někteří byli internováni. Italská komunita byla největší komunitou ve Spojených státech. Po 1. únoru 1942 osoby starší čtrnácti let se ve státech Washington, Oregon, Kalifornie, Arizona, Montana, Utah a Idaho musely registrovat během jednoho týdne na místních poštách, jinak by jim hrozil trest anebo by byli vzati do internace, která by trvala po celou dobu války. V těchto státech byly zřízeny internační tábory. Italskou kapitulací 8. září 1943 byla většina osob italské národnosti do konce toho roku propuštěna. V říjnu 1942 bylo téměř 600 000 osob nemajících státní občanství Spojených států oproštěno od označení za nepřátele. Nyní mohli členové italské komunity volně cestovat, vlastnit fotoaparáty, střelné zbraně a nebyli nuceni nosit identifikační karty. Na konci války si mnoho tisíc internovaných vybralo či bylo donuceno k navrácení do své vlasti (Japonska, Německa a Itálie). Někteří byli propuštěni. Poslední internační tábor byl uzavřen roku 1948, poté co byly propuštěny poslední internované osoby.

33

8. Závěr Po 2. světové válce, poté co byly odhaleny hrůzy nacistických koncentračních táborů, se od samotného pojmu koncentrační tábor začalo upouštět. Tento termín je nahrazován pojmy jako internační, sběrný či nápravný tábor apod. Během 2. světové války byly na obou válečných stranách zakládány koncentrační tábory. Důvody, které vedly státy k nucené koncentraci lidí, byly stejné. Byly jimi předsudky k jinému etniku, národu, náboţenství a strach ze špionáţe. Nejhoršími tábory z hlediska důvodů věznění osob a zacházení s nimi, byly nacistické a japonské tábory. Jak Němci, tak i Japonci se cítili být nadřazenou rasou nad obyvateli okupovaných území. Záznamy o pokusech dosahovaly vysoké kvality díky jejich podrobnosti. Většina záznamů i zařízení, která slouţila k výzkumným účelům, byla v posledních válečných dnech zničena. Avšak mezi Němci a Japonci byly rozdíly, které spočívaly v různých důvodech, které vedly tyto dva národy k provádění experimentů na lidech. V japonských táborech byly prováděny pokusy na lidech, jejichţ hlavním účelem bylo vyvinutí nejlepšího způsobu rozšíření biologických a chemických látek na nepřátelské obyvatelstvo. Na vězních byly testovány různé choroboplodné zárodky nemocí a různé způsoby přenosu těchto nemocí, které probíhaly například přes drobné ţivočichy, infikované oblečení a jídlo na nic netušící obyvatele. V okolí těchto táborů propuklo během okupace Japonska mnoho zejména tyfových a cholerových epidemií. Hlavním specifikem japonských lékařů v koncentračních táborech bylo provádění vivisekce (pitva na ţivém člověku bez pouţití anestetik). Informace, které byly získávány z nacistických pokusů na lidech v koncentračních táborech, slouţily ke zlepšení podmínek vojáků na frontě. Hlavním cílem testování nemocí na vězních bylo najít vakcínu proti těmto nemocem, která by slouţila k ochraně obyvatelů Třetí říše. Japonští lékaři se na rozdíl od německých snaţili zjistit potřebnou dávku k usmrcení člověka a výrobě biologické zbraně. Nacističtí lékaři se za pomoci svých pokusů snaţili o „vylepšení“ árijské rasy. V nacistických koncentračních táborech byli vězni rozděleni podle původu a kriminálních přestupků. Z toho jim plynuly privilegia funkce, které v táboře zastávali. O některých pokusech máme informace pouze od přeţivších obětí těchto pokusů, anebo vězňů, kteří byli nuceni se na těchto pokusech podílet (vězeňský lékař, vězeňský personál nemocničního revíru). 34

I přesto, ţe ne všichni nacističtí lékaři byli ihned po válce dopadeni, uvězněni a odsouzeni za zločiny proti lidskosti, byli z hlediska morálky společností odsuzování. Japonci se na rozdíl od Němců se svými činy nijak nevypořádávají. Ţádný představitel Japonska neodsoudil japonské válečné zločiny. Většině japonských lékařů byla po válce poskytnuta imunita za výměnu informací, které byly získaný při pokusech. Bohuţel i v dnešní době jsou zřizovány koncentrační tábory, zejména v totalitních zemích (Čínská lidová republika, Korejská lidově demokratická republika), ale také v zemích, ve kterých probíhají válečné konflikty.

35

9. O autorovi Iva Poláčková (21. 11. 1988, Ostrava) Po absolvování Jazykového gymnázia Pavla Tigrida v Ostravě v roce 2008 se rozhodla pro studium oboru

Antropologie

na

Přírodovědecké

fakultě

Masarykovy univerzity v Brně. Tento obor se rozhodla studovat z důvodů, ţe v sobě zahrnuje studium člověka a biologie.

36

10. Slovník důleţitých pojmů Afrikánci – potomci holandských a francouzských emigrantů v Jiţní Africe Avitaminóza – naprostý nedostatek určitého vitamínu Brachtel Rudolf – nacistický lékař v koncentračním táboře Dachau Búrové – viz Afrikánci Búrské války – války mezi búrskými obyvateli Jihoafrické republiky a Britským imprériem od 16. prosince 1880 do 31. května 1902 Clauberg Carl – nacistický lékař v koncentračním táboře Osvětim Černý kašel – infekční bakteriální onemocnění Dochoďag – označení pro „ţivou mrtvolu“ v gulazích Druhá čínsko-japonská válka – válka mezi Čínou a Japonskem od 7. července 1937 do 9. září 1945 Dyzenterie – bacilární úplavice Embolie – zaklínění embolu v cévách Eugenika – směr genetiky, jehoţ cílem je zlepšení genetického fondu člověka Eutanazie – usmrcení osoby na její ţádost z důvodu nevyléčitelné nemoci Fischer Eugen – německý lékař, antropolog, eugenik Flegmóna – bakteriální zánět šířicí se měkkými tkáněmi Ghetto – ţidovská čtvrť, segregace skupiny lidí od majoritní společnosti Gulag – systém koncentračních a pracovních táborů na území Sovětského svazu Hererové – bantuská populace v Namibii a jiţní Angole Hitler Adolf – nacistický politik, vůdce NSDAP, německý kancléř a diktátor Cholera – průjmové onemocnění Išia Širo – japonský lékař provádějící pokusy u Jednotky 731 Kempei – japonská vojenská policie Kremer Johann Paul – nacistický lékař v koncetračním táboře Osvětim Kulak – označení pro středně bohaté aţ bohaté rolníky v Rusku Kurděje – nemoc způsobená nedostatkem vitamínu C Luftwaffe – označení pro německé vzdušné síly Maharer Samuel – vůdce Hererů Mandţusko – historická oblast na severu Číny Mengele Josef – německý lékař SS v koncetračním táboře Osvětim Mor – infekční onemocnění s výrazným dopadem na společnost 37

Musulman – označení pro „ţivou mrtvolu“ v nacistických koncetračních táborech Namové – původní obyvatelé jiţní ajihozápadní Afriky Neštovice plané – virové infekční onemocnění NKVD – státní orgán v Sovětském svazu, který se zabýval vnitřní bezpečností, rozvědkou a kontrarozvědkou Paratyfus A a B – střevní infekční onemocnění Pelagra – onemocnění vyvolané avitaminózou niacinu a nedostatkem bílkovin, které obsahují tryptofan Rascher Sigmund – nacistický lékař v koncentračním táboře Dachau Roosevelt Franklin D. – americký prezident v letech 1933 aţ 1945 Salmonelóza – akutní průjmové bakteriální onemocnění Schäfer Konrad – německý lékař, který vynalezl odsolovací postup Schilling Claus – nacistický lékař v koncentračním táboře Dachau Skopolamin – rostlinný alkaloid z blínu černého Sněť plynatá – bakteriální infekce v rozsáhle zhmoţděné tkáni Sněť slezinná - antrax Spála – infekční onemocnění vyvolané bakteriemi Spalničky – virové infekční onemocnění Stalin Josif Vissarionovič – sovětský diktátor v letech 1927 - 1953 Svrab – infekční nemoc způsobená zákoţkou svrabovou Tábor koncentrační – místo slouţící k hromadné internaci obyvatelstva bez ţádného soudu Tetanus – onemocnění projevující se křečemi, ztrátou koordinace svalových pohybů Tuberkulóza – bakteriální onemocnění Tularémie – akutní anebo chronické bakteriální onemocnění zejména zajíců a hlodavců, přenosné na člověka Tyfus – infekční onemocnění Úplavice – vysoce infekční průjmové onemocnění Vivisekce - pitva na ţivém člověku bez pouţití anestetik Vozhřivka – bakteriální onemocnění u lichokopytníků, které je přenosné na člověka Záškrt – bakteriální infekční onemocnění Zimní válka – válka mezi Finskem a Sovětským svazem, probíhala od 30. listopadu 1939 do 13. března 1940 Ţlutá zimnice – virové krvácivé horečnaté onemocnění 38

11. Rejstřík Crystal City ...................................................... 28, 32, 33

A Č

Afrikánci ....................................................................... 5 Aljaška ........................................................................ 32

Černý kašel..................................................................20

Američané .............................................................28, 30

Čchang-čchun ....................................................... 18, 21

Angola .......................................................................... 7

Čchung-šan .................................................................20

Antrax ................................................... viz Sněť plynatá

Čína .......................................................................18, 20

Árijská rasa ................................................................. 34

Číňané .........................................................................19

Arizona ..................................................................28, 33

D

Armáda Americká ............................................................... 30 Kuangtungská ....................................................... 19 Polská ................................................................... 24 Rudá.................................................................24, 25 Sovětská..........................................viz Armáda Rudá Arzenik ....................................................................... 22 Assembly Centers....................................................... 29 Avitaminóza ............................................................... 27

Dachau .............................................................. 9, 13, 15 Davidova hvězda .........................................................10 Department of Justice Detention Camps ....................28 Dochoďag....................................................................27 Drahobycz ...................................................................25 Dušegubky ....................................................................9 Dyzenterie...................................................................20

E

B Barbituráty ............................................................12, 17 Bečuánsko .................................................................... 7 Belžec ........................................................................... 9 Bensoppers .................................................................. 6 Berkatit ...................................................................... 15 Berlín .......................................................................... 15

Embolie .......................................................................21 Epidemie ..................................... 6, 8, 11, 12, 20, 27, 34 Estonsko......................................................................24 Eugenika .......................................................................8 Eutanazie ....................................................................12 Executive Order 9066 .................................................28

Besarábie ................................................................... 24

F

Bittereinders ................................................................ 6 Botswana ..................................................................... 7

Fenol ...........................................................................17

Brachtel Rudolf .......................................................... 13

Fischer Eugen ................................................................8

Brucelóza ................................................................... 20

Flegmóna ....................................................................16

Buchenwald ............................................................... 17

Florida .........................................................................33

Bukovina .................................................................... 24

G

Búrové.......................................................................5, 6

C

Ghetto ...........................................................................9 Gulag ............................................... 4, 23, 24, 25, 26, 27

Cenzura ........................................................... 11, 27, 32 Civil Liberties Act ........................................................ 31 Clauberg Carl.............................................................. 17

39

podtlaková .............................................................14

H

Komunisté ............................................................... 9, 11 Havaj .......................................................................... 32

Konečné řešení Židovské otázky ............................. 9, 13

Hererové ........................................................... 5, 6, 7, 8

Krematorium....................................... 10, 12, 18, 19, 22

Heroin ........................................................................ 22

Kremer Johann Paul ....................................................17

Hitler Adolf ................................................................. 25

Kulak ...........................................................................23 Kurděje .......................................................................27

Ch Chelmno ....................................................................... 9

Kyanid draselný ..................................................... 18, 21 Kysličník uhelnatý .......................................................12

Cholera................................................ 16, 19, 20, 21, 22

I Idaho .......................................................................... 33 Indie ........................................................................... 32 Institutu Roberta Kocha ............................................. 15 Išia Širo....................................................................... 18 Itálie ........................................................................... 33

L Latinská Amerika............................................. 29, 32, 33 Litva ............................................................................24 Lotyšsko ......................................................................24 Lüderitz .........................................................................7 Luftwaffe.....................................................................16 Lvov.............................................................................25

Italové ............................................................. 11, 29, 32

J Japanese American Redress Bill ................................. 31 Japonci .............................. 20, 28, 29, 31, 32, 33, 34, 35 Japonsko ................................. 18, 29, 30, 31, 33, 34, 35

M Maďarsko ....................................................................24 Maharer Samuel ...........................................................7 Malárie........................................................................15 Mandžusko .................................................................18 Mengele Josef ......................................................... 8, 18

Jednotka 100 ...................................................................21, 22 1644 ...................................................................... 22 731 ................................................... 4, 18, 19, 21, 22 8604 ...................................................................... 22 9420 ...................................................................... 23 Epidemické prevence a zásobárna vody ............... 21

Meskalin .....................................................................17 Moldávie .....................................................................24 Montana .....................................................................33 Mor ................................................. 6, 19, 20, 21, 22, 23 Morfium ......................................................................17 Musulman ....................................................... 12, 17, 27

Epidemické prevence dodávek vody .................... 19

K Kalifornie ......................................................... 28, 31, 33 Kápo ........................................................................... 11 Kapské kolonie ............................................................. 6 Kempei ....................................................................... 19 Klíšťová encefalitida ................................................... 20 Komora plynová ........................................................ 9, 12, 16

N Namibie ........................................................................7 Namové ................................................................ 6, 7, 8 Nanking .................................................................18, 22 Narkotikum .................................................................22 Natzweiler-Struthof ....................................................16 Němci .............................................................. 29, 33, 35 Německo ............................................................. 8, 9, 33 Neštovice plané ...................................................... 6, 21 NKVD...........................................................................23

40

Nueces River .............................................................. 32

Ř

O Okahandje .................................................................... 7 Oklahoma................................................................... 33 Opium ........................................................................ 22 Oranžský svobodný stát ............................................... 5 Oregon ..................................................................28, 33 Osvětim ....................................................... 9, 15, 17, 18 Osvětim-Březinka ......................................................... 8

P Paratyfus A a B ........................................................... 16

S Salmonelóza................................................................20 Santa Fe ......................................................................31 Seagoville .............................................................. 31, 32 Severní Dakota ............................................................33 Schäfer Konrad ...........................................................15 Schilling Claus .............................................................15 Schutztruppe ................................................................7 Singapur ......................................................................23 Skopolamin .................................................................12 Sněť

Pearl Harbor ............................................................... 28

Plynatá ....................................................... 16, 19, 20

Pelagra ....................................................................... 27

Slezinná ........................................................... 19, 22

Peru................................................................. 29, 31, 33

Sobibor .........................................................................9

Ping-fan ...................................................................... 18

Solovecké ostrovy .......................................................24

Pinsk ........................................................................... 25

Sovětský svaz .................................................... 5, 23, 24

Pneumotorax ............................................................. 14

Spála ...........................................................................20

Pokus

Spalničky .......................................................................6

Biologický, chemický ............................................. 19

Spojené státy americké .........................................28, 33

Elektrický .............................................................. 21

SS 9, 10, 11, 13, 16

Ortopedický .......................................................... 16

SSSR .....................................................viz Sovětský svaz

Podchlazovací ....................................................... 14

Stalin Josif Vissarionovič .............................................24

S pitím mořské vody ............................................. 15

Sterilizace................................................................ 8, 17

Výškový ................................................................. 14

Stolypinky ......................................viz Vagón Stolypinův

Polsko......................................................................... 24

Svrab ...........................................................................12

Portoriko .................................................................... 32

Š

Povstání Hererů a Namů .............................................. 5

R

Štrasburk ............................................................... 16, 18

T

Rascher Sigmund ..................................................13, 14 Ravensbrück............................................................... 16

Tábor

Relocation Centers ..................................................... 29

Internační .................................... 4, 5, 28, 29, 31, 33

Roberts Frederick ......................................................... 6

Japonský ................................................................34

Roosevelt Franklin D. ................................................. 28

Koncentrační ... 1, 4, 5, 7, 8, 9, 10, 12, 13, 14, 15, 16,

Rozkaz vyhlazovací ....................................................... 7

17, 18, 23, 25, 27, 34, 35 Pracovní ......................................................... 5, 9, 23 Vyhlazovací ..............................................................9 Tennessee ...................................................................33

41

Tetanus .................................................................19, 20

Zimní ......................................................................24

Texas ............................................................... 28, 32, 33

Vilnius .........................................................................25

Treblinka ...................................................................... 9

Vivisekce ........................................................... 4, 21, 34

Třetí říše ..................................................................... 34

Vozhřivka ........................................................ 19, 20, 22

Tuberkulóza .................................................... 13, 14, 20

W

Tularemie ..............................................................20, 21 Tule Lake .................................................................... 30 Tyfus ......................................... 8, 12, 16, 17, 19, 20, 22 Skvrnitý ................................................................. 17

U Úplavice ............................................................ 6, 12, 19

War Relocation Authority ...........................................29 Wartime Civil Control Administration .........................29 Washington........................................................... 28, 33 Weyler Valeriano ..........................................................5 Windhook .....................................................................7 Witbooi Hendrik ...........................................................7

USA ...................................... viz Spojené státy americké

Z

Utah ........................................................................... 33

V

Záškrt ..........................................................................16 Zemljanka ...................................................................25

Vagón

Ž

Dobytčí ................................................................. 26 Stolypinův ............................................................. 26 Válka 2. světová .................. 4, 5, 18, 19, 24, 27, 28, 30, 34 Búrská ..................................................................... 5 Druhá čínsko-japonská ......................................... 18

Židé ............................................................. 9, 10, 16, 33 Žloutenka ....................................................................20 Žlutá zimnice ...............................................................16 Žraločí ostrov ................................................................7

42

12. Pouţitá literatura Applebaum, Anne (2004): Gulag: A History, (česky: Gulag: Historie, 2004), Praha: Beta. 604 s. Harris, Sheldon S. (1994): Factories of Death (česky: Japonské továrny na smrt, 1997), Praha: Goldstein & Goldstein. 252 s. Koch, Peter-Ferdinand (1996): Menschenversuche (česky: Pokusy na lidech, 1997), Vsetín: Trango. 312 s. Lifton, Robert Jay (1986): Nazi Doctors (česky: Nacističtí lékaři, 2008), Praha: BB art. 636 s. Machalík, Tomáš (2006): Potlačení povstání Hererů v Jihozápadní Africe jako memento v historii Německa. Viva Africa…sborník příspěvků z konference věnované Africe, Ústí nad Labem: Dryada. s. 47-65 Machalík, Tomáš (2007): Fenomén - německý kolonialismus v Africe : (mezi Berlínem a Windhoekem). Akta Fakulty filosofické Západočeské univerzity v Plzni, Ústí nad Labem: Dryada. s. 81-100 Machalík, Tomáš (2007): Koncentrační tábory – kapitola první. Totalitarismus 3, Ústí nad Labem: Dryada. s 173-180 Malina, Jaroslav a kolektiv (2009): Antropologický slovník, Brno: Akademické nakladatelství CERM. 303 s. Mangold, Tom (2000): Plague Wars (česky: A mnoho lidí zemřelo…, 2001), Praha: Themis. s. 21-35 Proctor, Robert (1989): Racial Hygiene (česky: Rasová hygiena, 2009), Praha: Academia. 425 s. Scharsach, Hans-Henning (2000): Die Ärtze de Nazis (česky: Lékaři a nacismus, 2001), Praha: Themis. 223 s. Sofsky, Wolfgang (1997): Ordnung des Terrors (česky: Řád teroru: koncentrační tábor, 2006), Praha: Argo. 375 s. Zámečník, Stanislav (2003): To bylo Dachau, Praha: Paseka. 402 s. Zámečník, Stanislav (2010): Za hranicí lidskosti, Praha: Paseka. 260 s. Internetové odkazy http://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%BArsk%C3%A1_v%C3%A1lka, staţeno dne 2. 4. 2011 43

http://en.wikipedia.org/wiki/Herero_Genocide, staţeno dne 2. 4. 2011 http://cs.wikipedia.org/wiki/Gulag, staţeno dne 3. 4. 2011 http://cs.wikipedia.org/wiki/Koncentra%C4%8Dn%C3%AD_t%C3%A1bor, staţeno dne 5. 4. 2011 http://classes.maxwell.syr.edu/soc248/JapaneseIntern.html, staţeno dne 5. 4. 2011 http://en.wikipedia.org/wiki/German_American_internment, staţeno dne 5. 4. 2011 http://en.wikipedia.org/wiki/Italian_American_internment, staţeno dne 5. 4. 2011 http://en.wikipedia.org/wiki/Japanese-American_internment, staţeno dne 5. 4. 2011 http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_concentration_and_internment_camps, staţeno dne 5. 4. 2011 http://www.bookmice.net/darkchilde/japan/camp.html, staţeno dne 5. 4. 2011 http://www.historyonthenet.com/WW2/japan_internment_camps.htm, staţeno dne 5. 4. 2011 http://www.pbs.org/childofcamp/history/index.html, staţeno dne 5. 4. 2011 http://www.archives.gov/research/immigration/enemy-aliens-overview.html, staţeno dne 7. 4. 2011 http://www.traces.org/timeline.aftermath.html, staţeno dne 7. 4. 2011 http://www.tshaonline.org/handbook/online/articles/quwby, staţeno dne 7. 4. 2011 http://www.fronta.cz/nastin-typologie-koncentracnich-taboru, staţeno dne 12. 4. 2011 http://en.wikipedia.org/wiki/Unit_731, staţeno dne 22. 4. 2011 http://en.wikipedia.org/wiki/Japanese_war_crimes, staţeno dne 23. 4. 2011 http://en.wikipedia.org/wiki/Unit_100, staţeno dne 23. 4. 2011 http://en.wikipedia.org/wiki/Unit_1644, staţeno dne 23. 4. 2011 http://en.wikipedia.org/wiki/Unit_8604, staţeno dne 23. 4. 2011 http://en.wikipedia.org/wiki/Unit_9420, staţeno dne 23. 4. 2011

44