MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV ANTROPOLOGIE

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV ANTROPOLOGIE

Bakalářská práce

Brno 2012

Barbora Bartošová

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA NÁZEV ÚSTAVU

Auto, automobilismus: Transkulturní studie Bakalářská práce Barbora Bartošová

Vedoucí práce: prof. PhDr. Jaroslav Malina, Drsc.

Brno 2012

Bibliografický záznam Autor:

Barbora Bartošová Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Antropologický ústav

Název práce:

Automobil, automobilismus : Transkulturní studie

Studijní program:

Biologie

Studijní obor:

Antropologie

Vedoucí práce:

prof. PhDr. Jaroslav Malina, DrSc.

Akademický rok:

2011/2012

Počet stran:

58+11

Klíčová slova:

Automobil; automobilismus; automobilová kultura; antropologické pojetí

Bibliographic Entry Author:

Barbora Bartošová Faculty of Science, Masaryk University Department of anthropology

Title of Thesis:

Car, automobilism : Transcultural study

Degree programme:

Biology

Field of Study:

Anthropology

Supervisor:

Prof. PhDr. Jaroslav Malina, Drsc.

Academic Year:

2011/2012

Number of Pages:

58+11

Keywords:

A car; automobilism; car culture; antropological concept

Abstrakt Hlavním tématem práce je fenomén automobilu a automobilismu, na něţ je nahlíţeno z pohledu transkulturality. Pozornost je věnována různým kulturám a jejich mnohdy

rozdílným

přístupům

k vnímání

a

chápání

automobilu.

Automobil,

automobilismus, automobilová kultura jsou pojmy, které budou popsány, analyzovány a vyhodnoceny z hlediska vztahu „člověk a automobil“ ve vzájemných interakcích. První část práce je věnována vzniku automobilismu a rozšíření automobilové kultury. Jedná se zejména o země, které daly vznik tomuto fenoménu: evropské země a Spojené státy americké. Druhá část práce mapuje situaci v zemích, kde nastává rozmach automobilismu aţ v poslední době. Třetí část přichází se zcela odlišným vnímáním automobilu: země, kde automobil funguje jako vymoţenost.

Abstract The main topic of this thesis is the phenomenon of the car and the automobilism, that are studied from the perspective of the transculturality. The attention is devoted to various cultures and their divergent approaches to the perception and the understanding of the car. The automobile, the car and car culture are terms which will be described, analyzed and evaluated in terms of relationship "the man and a car" in their mutual interactions. The first part is devoted to the expansion of the automobile and car culture. In particular, the aim is focused on the countries that gave rise to this phenomenon: the European countries and the United States of America. The second part surveys the situation in the countries where the boom comes to motoring recently. The third part comes with a very different perception of the car: the country where the vehicle operates as a convenience.

Obsah 1. Úvod................................................................................................................................. 10 2. Metodika a cíl práce ......................................................................................................... 11 3. Automobilismus ............................................................................................................... 11 3.1 Automobil jako sociokulturní fenomén .................................................................... 12 3.2 Automobil z antropologického hlediska .................................................................... 13 4. Amerika – symbol automobilové kultury ........................................................................ 15 4.1 Amerika – poznatky z cest ......................................................................................... 16 4.2 Route 66 ..................................................................................................................... 17 5. Fordismus......................................................................................................................... 18 6. Čína .................................................................................................................................. 19 6.1 Hlavní čínští výrobci aut ............................................................................................ 20 6.2 Získání řidičského průkazu v Číně ............................................................................. 20 7. Indie – auto Nano ............................................................................................................ 21 8. Socialistické auto ............................................................................................................. 21 9. Norsko – auto jako nástroj proti sociální izolaci ............................................................. 23 10. Kultury s nerozvinutou automobilovou kulturou........................................................... 23 10.1 Chiapas – jihovýchodní Mexiko ............................................................................. 23 10.2 Papua-Nová Guinea ................................................................................................. 25 10.3 Austrálci ................................................................................................................... 25 10.4 Ghana ....................................................................................................................... 26 10.5 Výstavba dálnic v chudších zemích ......................................................................... 27 11. ,,Car–rage“ – Agresivní řidiči ........................................................................................ 28 12. Automobilismus a náboţenství ...................................................................................... 29 12.1 Saúdská Arábie......................................................................................................... 29 12.2 Judaismus ................................................................................................................. 30 8

13. Parkování ....................................................................................................................... 30 13.1 Nejdraţší parkování ve světě ................................................................................... 31 13. 2 Samočinné placení parkovného (Německo)............................................................ 31 13. 3 Změna rozměrů parkovacích míst (Německo ) ....................................................... 32 13. 4 Parkovací kamery do aut (USA) ............................................................................. 32 14. Nehodovost – fakta ........................................................................................................ 33 14. 1 Silnice smrti Yungas Road ...................................................................................... 34 14. 2 Pomníčky u silnic .................................................................................................... 34 15. Vlastní zkušenost s automobilovou kulturou ve Velké Británii .................................... 34 16. Fakta o automobilismu - Keller ..................................................................................... 35 17. Česká republika.............................................................................................................. 37 17. 1 Severojiţní magistrála ............................................................................................. 37 17. 2 Stav dálnic ............................................................................................................... 37 17. 3 Stáří vozového parku............................................................................................... 38 17. 4 Škoda Auto a. s. ..................................................................................................... 38 17.5 Auta na bioethanol ................................................................................................... 38 17.5.1 Typy aut , pojízdné na bioethanol...................................................................... 39 18. Praktická část ................................................................................................................. 40 19. Diskuze .......................................................................................................................... 47 20. Závěr .............................................................................................................................. 49 21. O autorce ........................................................................................................................ 51 22. Slovník pojmů: ............................................................................................................... 51 23. Rejstřík ........................................................................................................................... 53 24. Pouţitá literatura: ........................................................................................................... 54 25. Přílohy ............................................................................................................................ 58

9

1. Úvod

Tato práce nazvaná ,,Automobil a automobilismus: Transkulturní studie“ se věnuje fenoménu automobilu v jeho interakcích s kulturami po celém světě. Nahlíţí na automobil nejen jako na technický vynález, který převratně změnil způsob ţivota obyvatel planety Země. Postupně zde analyzuji „fenomén“ automobil z více úhlů pohledu – počínaje vzhledem automobilů, jejich kupní ceny, oblíbenosti značek aţ po negativní konotaci slova automobil, jakoţto tvůrce znečištění ovzduší (skleníkového efektu) a také vraţednou hračku. Dále porovnávám oblíbenost a rozšíření automobilové kultury v různých regionech světa. V zemích euroamerické civilizace je automobil nepostradatelným partnerem pro ţivot. Ve spojitosti s USA vysvětlím pojem ,,fordismus“, který významně ovlivnil produkci automobilu. Stejně tak země jako Indie a Čína, kde expanze automobilů zaţívá rozmach. Jako kontrast k jiţ zmíněným zemím s rozvinou automobilovou kulturou, uvádím situaci automobilismu v zemích jako je Austrálie (konkrétně kultura Austrálců či Mexiko (indiánské rezervace v Chiapasu). Zmíním se taktéţ o zemích, kde je řízení či vlastnění automobilu ovlivňováno náboţenstvím. Rozeberu otázku zákazu řízení u pákistánských ţen a uvedu zde dopravní omezení o svátcích v judaismu. Ve své práci se budu věnovat také statistikám a faktům spojených s nehodovostí a zmíním se o inovacích v parkování, které jsou uplatňovány v Německa a USA. Druhá část je praktická. S pomocí dvou dotazníků jsem se snaţila zmapovat situaci v ČR. První dotazník je zaměřen na vztah uţivatelů aut v ČR – jejich osobní vztah k autu, bezpečnost, spotřebu atd. V druhém dotazníku jsem se snaţila zjistit, jak se staví Češi k jiným silničním zvyklostem, které jsou praktikovány v zahraničí a dále mne zajímal jejich vztah k zahraničním řidičům.

10

2. Metodika a cíl práce Teoretická část práce, ve které mapuji automobilovou kulturu z různých perspektiv, je vypracována formou rešerše. Sběrem českých a zahraničních kniţních a elektronických materiálů jsem získala široký seznam názorů na téma automobilismu. Informace o různých kulturách jsem pak zanalyzovala a sestavila z nich obecné závěry. Cenné informace mi poskytla internetová encyklopedie Člověk-Auto-Encyklopedie (Malina a kol. 2012–) a publikace Car cultures (Miller 2001). Praktická část byla provedena pomocí dotazníků. Sestavila jsem tematické otázky (viz příloha) , které jsem aplikovala do dotazníku. Dotazovanou skupinou respondentů byla skupina studentů (ve věku přibliţně 18–25 let). Cílem dotazníku je analýza dopravní situace na českých silnicích. Sumarizace, na jaké úrovni je automobilová kultura v České republice (v porovnání se světem). Cílem práce je předvést sumář dat a informací o fenoménu automobilu z pohledu transkultur antropologie. Osvětlení, jak mocným artiklem automobil v dnešní době je a jak je různě je nahlíţen v odlišných kulturách.

3. Automobilismus Pojem automobilismus zahrnuje pojmy jako ,,péče nebo uţívání automobilu“. Pro vyznavače automobilismu je automobil symbolem modernosti, individuální mobility, zajišťující vyšší kvalitu ţivota,dokladem rostoucího blahobytu i statusovým symbolem. Vlastnictví auta umoţňuje bydlení v klidnějších venkovských lokalitách, zároveň však lepší dostupnost do zaměstnání, kulturního vyţití v městských centrech. Činí člověka přístupného kulturnímu ţivotu v městských centrech, nákupům, usnadňuje podnikání a rozšiřuje moţnosti vyuţití volného času. K nevýhodám osobní dopravy patří vzrůstající zatíţení ţivotního prostředí škodlivinami a hlukem. Varovné je i zvyšující se procento úmrtnosti při dopravních nehodách, časté dopravní zácpy či problémy s parkováním.

11

Rozvoj automobilismu a expanze automobilového průmyslu se významně podílí na fungování moderní společnosti.

3.1 Automobil jako sociokulturní fenomén ,,Svoboda automobilisty se ve skutečnosti pohybuje v podobných mantinelech jako svoboda uživatele drog. Předpokladem této svobody je pravidelné fetování jisté chemické látky u benzinové pumpy. Několik kapek benzinu umožňuje, aby se slabí a nejistí cítili silnými, aby se neatraktivní cítili neodolatelnými a aby se zbyteční cítili důležitými. Auto propůjčuje nemohoucím potenci celého koňského stáda (…) Sen o naprosté svobodě a nezávislosti vydrží automobilistovi podle objemu jeho nádrže (Keller, 1998; s. 52).“ Vývoj automobilové kultury začínal pozvolna. V 19. století si automobil mohla dovolit pouze elita nejbohatších lidí. Byl materialistickým vyobrazením společenské úrovně svého majitele. Jeho rozmach nastal aţ po 1. sv. válce, kdy jej hojně vyuţívala armáda (Malina, 2012–). Vynález spalovacího motoru a následný rozvoj automobilismu zásadním způsobem proměnil kultury v euroamerickém prostoru zóně a následně i ve zbytku světa. Tématu automobilismu ze sociokulturniho hlediska se věnuje britský sociální antropolog a archeolog Daniel Miller, autor knihy Car Cultures (Automobilové kultury, 2001). Ten tvoří například významy, jeţ se v různých kulturách připisují automobilismu. Dále je moţné se zaměřit na studium souvislostí se sociální strukturou, individuální zkušeností, etnicitou a na mnohé další fasety. Integrovanost kultury můţeme ilustrovat právě na vzniku a vývoji automobilového průmyslu. Vynález spalovacího motoru postupně vedl k rozvoji automobilové dopravy a k dalekosáhlým kulturním změnám, které s ní byly spojeny: vznik sítí čerpacích stanic, výrobců a prodejců automobilů, opravárenských dílen, učebních oborů, sběratelů, internetových fanoušků, zlodějů aut atd. Automobilová doprava záhy po svém vzniku prorostla všemi třemi sloţkami kultury. Počátkem 80. let americký sociolog William R.Catton upozorňuje na funkci automobilu jako proteotického aparátu. ,,Slabý a pomalý člověk si pomocí této mechanické náhražky obstarává sílu a rychlost, kterou mu příroda 12

sama neposkytla (Keller, 1998; s.64).“ Keller situaci kolem automobilismu chápe jako váţnou hrozbu: ,,Vážnost, jíž vše, co se týká automobilu, v naší kultuře požívá, výstavné rituály autosalonů, magičnost automobilových reklam, posvátné tajemno, s nímž jsou dychtivé veřejnosti odkrývány parametry nových značek, ceremoniální charakter s nímž je auto užíváno ve veřejné sféře, to vše nasvědčuje tomu, že jsme se vskutku stali první kulturou, která zbožštila svoji vlastní protézu (Keller, 1968; s. 65).“

3.2 Automobil z antropologického hlediska

Automobil se stal symbolem moderní doby a technického pokroku. Z antropologického hlediska se jedná o artefakt, který splňuje atributy sociokulturního jevu. Tři hlavní zaznamenal ve své Auto-člověk-encyklopedii Jaroslav Malina. Za první atribut lze označit skutečnost, ţe automobil je „nadindividuální“ fenomén, neboť jeho výroba, distribuce a uţívání překračuje sociální prostor i existenci konkrétního jednotlivce. Za druhý atribut fenoménu automobilismu lze označit fakt, ţe automobil člověka ovlivňuje, neboť determinuje, limituje a stimuluje lidské chování a proţívání. Stručně řečeno vytváří na člověka „tlak“. Jak výstiţně poznamenal americký sociolog William Ogburn (1886–1959):„Vynálezce automobilu společnost ovlivnil více než Napoleon, Čingischán a Caesar dohromady.― Třetím atributem je skutečnost, ţe automobilovou kulturu sdílí jedinci po celém světě. Automobilový průmysl kráčí svým vlastním směrem, bez ohledu na lidské potřeby, kulturu nebo ekologické limity naší planety. S proniknutím automobilismu do společnosti se pojilo mnohem víc neţ mobilizace lidstva. Jednalo se o novou prezentaci člověka a jeho statusu ve společnosti. Vlastněním automobilu lidé získali demonstrovali (a demonstrují) tyto skutečnosti: své finanční moţnosti, společenské postavení a ţivotní aspirace. Jaroslav Malina ve svém díle Člověkauto-encyklopedie uvádí: „Pravděpodobně není náhodou, že za volantem sportovně ,střižených‗ silných vozů značky BMW, Ferrari nebo Lamborghini sedí ,mladí a neklidní‗ bohatí muži, pro něž je typický agresivní styl jízdy, zatímco sedany Ford , Mercedes nebo 13

Škoda obvykle řídí ,starší a uměření‗, finančně zabezpečení řidiči, jejichž jízdu charakterizuje klidná a konzervativní pohoda.― Pro kulturního antropologa, studujícího automobil jako sociokulturní jev, ovšem automobilová značka a způsob pouţívání aut představují sémiotickou zprávu. Antropolog si je vědom toho, ţe se jedná o systém znaků a významů, které uţivatelé automobilů navzájem sdílejí a které jim umoţňují generovat na silnicích, dálnicích a v terénu ţádoucí (i neţádoucí) vzorce chování (Malina, 2012–). ,,Z hlediska symbolické antropologie automobil a s ním spjatá síť znaků, norem a významů představují na jedinci nezávislou, relativně autonomní vrstvu sociokulturní reality (Malina, 2012–).“ Americký antropolog Clifford Geertz (1926–2006) přirovnal člověka ke zvířeti zavěšenému „do pavučiny významů, kterou si samo upředlo(…).“

„Automobily se staly nedílnou součástí jak materiální báze lidské kultury, tak sociokulturních regulativů a idejí, které tvoří základy moderní civilizace. Je v nich totiž skrytá síla pohybu, jenž změnil osud člověka i tvář planety Země (Malina, 2012–).“ „Jedna z věcí, které spojuje všechny lidi bez ohledu na věk, pohlaví, náboženství, ekonomický stav nebo etnikum, je to, že hluboko uvnitř, všichni věříme, že jsme nadprůměrní řidiči (Dave Barry in Singer et al.; s.26).“

14

Rozdělení dopravních systémů ve světě : 1. severoamerický 2. západoevropský 3. dopravní systémy Japonska, Austrálie a Nového Zélandu, 4. středoevropský (Česko, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko), 5. východoevropský (vč. Ruska), 6. rozvojový svět: - hospodářsky nejvyspělejší rozvojové státy (tzn. investiční státy), - státy s plánovacím hospodářstvím (Čína, KLDR, Vietnam, Kuba), - státy s nerozvinutou ekonomikou. (srov. Šotkovský, 2002; s. 202)

4. Amerika – symbol automobilové kultury ,,Američané jsou volnomyšlenkáři. Smíří se s tím, že člověk je alkoholik, závislý na drogách, darebák , praktikuje domácí násilí - ale pokud neřídí, něco je s ním v nepořádku― .

Art Buchwald

„Typický Američan věnuje svému autu víc než 1600 hodin za rok. Sedí v něm když jede ale i když je nečinné. Další čas mu zabere Parkování a hledání parkovacího místa. Vydělává peníze , aby je vložil do auta. Na benzín, nářadí, pojištění, taxy a lístky. Stráví 4 z jeho 16 ti bdělých hodin za den na cestě nebo shromažďováním zdrojů pro cestu. Ve výsledku ujede 1600 hodin ročně a najede 7500 mil, tozn. méně než 3,6 km za hodinu (Ivan Illich in Singer et al.; s.16 ).“

Ačkoli v počátcích produkce automobilů byly ve vedení evropské země (na sklonku 19. století se staly ohniskem inovací v oblasti vývoje spalovacích motorů a konstrukce 15

prvních automobilů), jejich náskok smazaly jiţ v prvním desetiletí 20. století Spojené státy americké. Klíčem k tomuto úspěchu byla sériová tovární výroba levných vozů, určených široké veřejnosti. V roce 1913 jiţ dvě třetiny světové produkce automobilů pocházely ze Spojených států. Zásadní podíl na expanzi automobilového průmyslu mělo zavedení pásové tovární výroby automobilů, kterou ve Spojených státech amerických zahájil americký vynálezce a podnikatel Henry Ford (1863–1947). Poté co roku 1901 získal prostředky na zaloţení automobilky, zahájil v roce 1908 výrobu levného vozu, jenţ byl určen široké veřejnosti – slavného automobilu Ford T (Obr.1). Tajemství úspěchu jeho firmy Ford Motor Company spočívalo v tom, ţe rozdělil výrobu vozu na velké mnoţství drobných operací, které si rychle dokázalo osvojit velké mnoţství dělníků. (Malina, 2012–) . Společnost World Carfree Network uvádí tato fakta o Americe ,,Amerika je matkou automobilové kultury. Průměrný Američan věnuje péči o automobil 1600 hodin ročně. Automobil je tedy vynálezem euromaerické civilizace, v jejímž rámci dosáhl nejvyššího rozšíření. Motorová vozidla páchají 37,5 % úmrtí v USA. Činí tak USA vedoucím státem s tímto druhem úmrtnosti.“ Proto je zde velká snaha preferovat kolo a pěší chůzi.

4.1 Amerika – poznatky z cest Nyní pouţiji materiály z webu www.usa.gex.cz , kde jsou sepsány poznatky z cesty v USA. Typickým vozidlem v Americe je Cadillac (Obr.2). Chodníky se nacházejí mimo městské aglomerace výjimečně. U dálnic je běţná přítomnost „Drive-In“ fastfoodů, ale také např. bank, lékáren ( kde je kromě okénka vyuţíván i systém potrubní pošty), či tzv. ,,Liqour store” – obchody s alkoholem. V Las Vegas je drive-in oddací síň (,,wedding chapel“). Automobil musí být vybaven klimatizací. Dalším častým jevem je centrální zamykání, tempomat a automatická převodovka. Některá auta umí na dálku i nastartovat, čímţ bylo moţné vytvořit uvnitř nejprve chlad a teprve pak do něj nasednout. Na dálnicích se obecně jezdí pomaleji, pokud někdo překračuje povolenou rychlost (maximálně 80 mph = 128 km/h, ale častěji 65 mph = 104 km/h). Američané začínají jezdit v 16 letech a nekončí ani ve vysokém věku. Více řidičů jezdí připoutaných. Všude jsou cedule „Buckle Up! It's a law!“ (Připoutat se! To je zákon! ). Další značky, včetně varovných (o připoutání 16

se) je někomu věnována, pravděpodobně se dotyčný stal obětí autonehody z toho kterého důvodu. Mezi základní výrobce automobilů patří GMC (General Motors Cars), Chrysler, Dodge, Ford, Toyota. Acura, Oldsmobil Merkury. Rozdíly mezi americkou a evropskou kulturou jsou patrné i ve velikosti automobilů. Americká auta jsou o třídu větší neţ v Česku - třeba vozidla velikosti VW Golfa jezdí minimálně, velikost začíná u Octavie a drtivá většina jezdí v SUV (Sport Utility Vehicle, sportovní uţitkový vůz, pro Američany prostě „Truck“).

4.2 Route 66 Chloubou Američanů a zároveň celosvětově známou je dálnice Route 66 (Obr.3) neboli „Matka cest‖ nebo také „krvavá‖ – americká silnice číslo jedna. K její slávě napomohl i spisovatel John Steinbeck , kdyţ se o cestě zmínil v knize Hrozny hněvu.

V

roce 1985 byla vyřazena z amerického dálničního systému, určité úseky převzaly jednotlivé státy, některé soukromníci, jiné byly opuštěny úplně. Trasa vedla z Grand Parku v Chicagu do Los Angeles (od roku 1936 do Santa Moniky), měřila 3 939 kilometrů, procházela třemi časovými pásmy a osmi státy (Illinois, Missouri, Kansas, Oklahoma, Texas, Nové Mexiko, Arizona a Kalifornie). Route 66 protínala velká města: Chicago, Springfield, Oklahomu, St. Louis a další. Vedla i přes několik indiánských území, z nichţ největší je rezervace kmene Navajů v Novém Mexiku. Provoz na legendární silnici je nyní spíše symbolický, od 90. let 20. století se snaţí různé spolky Route 66 zachovat jako technickou památku pro další generace. „Route 66 nám říká, kdo jsme, kde žijeme, co děláme a co s námi bude.― Napsal například o slavné silnici americký spisovatel Michael Willis (Jurásek, 2007).

17

5. Fordismus Uvádím zde definici pojmu ,,fordismus“, jelikoţ je to doslova revoluční systém ve výrobě automobilů. Základní myšlenkou je průmyslová hromadná výroba. Je znám od počátků 20. století, kdy byl zaveden v USA. 16.6.1903 zaloţil Henry Ford automobilovou společnost Ford Motors Company , kde zavedl tzv. Fordův plán. Základní body fordismu:

1. Masová výroba 2. Pásová výroba 3. Vyrobené produkty laciné a standardní 4. Finální výrobky jsou průměrné kvality

Gerhardt Schmidt pohlíţí na fordismus ze sociokulturního hlediska . Fordismus se dle něj významně se podílí na procesu globalizace. Bývalé státy Sovětského svazu si berou příklad z úspěšné ekonomiky a průmyslu západních států. Inspirující je pro ně i sociokulturní otázka dobře prosperujících zemí. Na druhou stranu je pro západní země výzvou špatná situace u ekonomicky zaostalejších států. Pokouší se tedy mezi sebou o vzájemnou kooperaci a profit pro obě strany (Schmidt, 2008). V dnešní době je Fordismus přezdíván jako „festival střední třídy“. Reprezentuje a zároveň oslavuje úspěch amerických a západoevropských států ve dvacátém století. Příběh fordismu je o zrodu, expanzi a největším rozmachu moderní kapitalistické středně třídní společnosti 20. století. Třídní společnosti, která se v dnešní době formuje v asijských státech (Schmidt, 2008).

18

6. Čína ,,Automobil je vynálezem euroamerické civilizace, v jejím rámci dosáhl největšího rozšíření a výrazně zasáhl do přediva jejího bio-socio-kulturního systému a vzorců chování. Tato situace se v posledních desetiletích mění. Automobil se stává globálním artefaktem, přijímaným se zaujetím v Evropě a v Americe, stejně jako v Asii nebo v Africe. A „mladé― japonské, korejské a nejnověji také čínské a indické automobilky konkurují „starým― automobilkám americkým, britským, francouzským, italským nebo německým. (Malina, 2012–).“ Čína je od roku 2009 automobilovou velmocí číslo jedna. Z počátku ale nebyly podmínky pro rozvoj automobilismu příznivé. Roku 1937 zde vypukla čínsko – japonská válka. Po jejím skončení zde proběhla i občanská válka, která kontinentální Číně přinesla vládu komunistů. Komunistická strana pod vedením Mao Ce–tunga začala prakticky okamţitě s budováním centrálně řízeného národního automobilového konglomerátu. Jeho hlavním úkolem však neměla být obecná motorizace země, ale uspokojování potřeb státních, veřejných, průmyslových a armádních sloţek krajiny (Schmidt, 2008). V posledním desetiletí se ale přemýšlení vládních organizací změnilo. Je zde snaha o hledání nových obchodních partnerů mezi známý výrobci z Evropy, USA, Japonska a Koreje. Na druhou stranu se ale čínská automobilová produkce zaměřuje i na nerozvinuté země, jakoţto Vietnam, Irán, Turecko, Afriku anebo Střední Ameriku. Obsazení těchto slabších trhů má i ekonomicko – politické pozadí (Schmidt, 2008). Rapidně rostoucí počet vznikajících automobilek se postupně začíná odráţet i na celkových produkčních číslech. Pokud ještě v roce 1991 Čína vyrobila jen něco přes 100 000 osobních vozidel a o deset let později se sotva dotýkala tři čtvrtě milionu, v následujícím období začal střemhlavý růst. V roce 2004 uţ s 2,5 miliony vyrobených aut soupeřila se Španělskem a kaţdý následující rok přidávala další milion, aţ milion a půl kusů. Kdyţ svět na konci minulého desetiletí zasáhla hospodářská krize, rostoucí ekonomiky Číny se téměř nedotkla. Na konci roku 2009 tak mohla ohlásit více neţ 10 milionů vyrobených aut. V roce 2010 se celkový prodej přehoupl přes hranici 18 milionů, 19

coţ je o polovinu více, neţ vykázal trh USA. Rozvoj čínského automobilového průmyslu z přelomu tisíciletí znamenal, ţe v uplynulých deseti letech se na trhu objevilo více neţ 100 samostatných výrobců (Gola, 2011).

6.1 Hlavní čínští výrobci aut Výsledkem koncentrace čínského automobilového průmyslu v uplynulých pěti letech je zatím vytvoření tří základních skupin výrobců. První skupinu tvoří nejkvalitnější a nejdraţší firmy na čínském trhu jako Brilliance Chang'an, Chery, FAW, JAC, a SAIC, doplněné o soukromé společnosti BYD, Geely a Great Wall. Do druhé skupiny patří menší, stále nezávislí výrobci, jako Fengshen Guangzhou, Hawtai, Jagling / Landwind, Lifan, Jonway, nebo Zotye. Jejich společným znakem je poměrně úzká specializace, většinou na malé a levné, nebo naopak draţší automobily. V případě těchto producentů je moţné počítat s postupným začleněním jejich výrobních kapacit do struktur předchozí skupiny. Poslední linii automobilek tvoří zbytky po ranném období boomu, v kterém se na domácím trhu objevilo mnoho lokálních výrobců, zkoušejících štěstí s modely zaloţenými na offroady Isuzu a miniauta Suzuki, v Číně legálně licencovaných po ukončení výroby u původních značek (marko.blog.auto.cz , 2012).

6.2 Získání řidičského průkazu v Číně Deník The Washington Post uvádí, jak náročné je v Číně získat řidičský průkaz. Sloţitá je zejména teoretická část. Uchazeč musí zodpovědět otázky typu: ,,Pokud vyskočíte z auta, na jakou stranu? Jakým způsobem se pak odvalíte? Když se vaše auto náhle začne potápět, jak nejsnáze uniknete? Otevřete rychle dveře a vyskočíte? Zůstanete uvnitř a pokusíte se přivolat pomoc? Nebo vyrazíte nohama přední sklo? Dále musíte znát odpovědi na dotazy: ,,Jak správně odnést zraněnou osobu v kómatu (bočně, hlavou dolů), jak zastavit krvácení z tepny nebo jak uhasit hořícího pasažéra?― Podle oficiálních statistik bylo ke konci roku 2011 v Číně 20

registrováno 225 milionů motorových vozidel, z čehoţ 106 milionů představovala osobní auta. Více neţ 235 milionů Číňanů vlastnilo řidičský průkaz. Získání řidičského průkazu je však v přelidněných městech teprve prvním krokem, neţ dotyčný můţe vyjet na silnici. Ke koupi nového auta v Pekingu je nutné podstoupit velký boj o získání poznávací značky V březnu 2011 se o 20 282 značek, které byly k dispozici pro tento měsíc, ucházelo na 970 000 obyvatel metropole (ČTK, 2012). Fakta o Číně – (Obr. 4, 5, 6)

7. Indie – auto Nano Indie patří k jedné z nejchudších zemí světa. Proto konstruktéři sestavil stroj, který je finančně přístupný i chudšímu obyvatelstvu. Indická společnost Tata Motors uvedla na trh v roce 2008 velmi levný osobní automobil, který je přirovnáván k Volkswagen Broukovi nebo Fiatům 500 a 600 v poválečné Evropě. Model Nano se začal prodávat během roku 2008 za 100 000 rupií, tedy asi za 45 000 korun. Nano (Obr.7) je čtyřdveřový a čtyřsedadlový hatchback, jehoţ základní verze má motor o obsahu 624 kubických centimetrů. Cena vozu je téměř o polovinu niţší neţ dosud nejlevnější vůz na tamním trhu (minivůz Maruti 800) a jen dvakrát vyšší neţ základní cena motorky o obsahu 100 kubických centimetrů. Stalo se tak základem levných modelů pro světové rozvojové trhy včetně východní Evropy. Na domácím trhu firma nabízí i modely „de luxe“ s širší výbavou a za vyšší ceny. Automobil měří 310 cm a je uzpůsobený pro čtyři pasaţéry. Na šířku měří metr a půl, vysoký je ještě 160 cm. Konkurencí mu můţe být Volkswagen s vozem Up! jehoţ cena začíná na šesti tisících eur. Základem pro výrobu těchto levných aut je dostatek levného materiálu a výroba v zemích s nejniţšími pracovními náklady. Ty jsou v Indii ještě niţší neţ v Číně. Kritici vozítka poukazují na neekologické motory a nízkou bezpečnost. Nano nemá ani jeden airbag a většina karosářských dílů je vyrobena z plastu (ČTK, 2010).

8. Socialistické auto

Ve státech Východní Evropy zatím k rozkvětu automobilového průmyslu nedošlo. Seminář konaný v Berlin School For Comparative European History (konaný v roce 2008 ), se zabýval otázkou problematiky automobilismu Východního bloku. Zúčastněné 21

kapacity se zde pokusili definovat pojem ,,socialistické auto―. Automobil měl v dřívějších dobách hodnotu velmi ceněného nedostatkového zboţí, a proto se mimo jiné stal prostředkem k navazování nových dynamických vztahů v uzavřené společnosti. Ruská společnost byla silně ovlivněna Post–Stalinismem. Jak byl kult automobilismu vnímán vládními orgány a občany, kdyţ se začal objevovat masově? Jak byly automobily prezentovány v dějinném kontextu? Uţ od 50. let 20 století dochazí ke snahám o prosazení automobilového průmyslu (ze strany vládních sil i občanů). Historička Nordica Nettleton tvrdí, ţe po 2. světové válce a smrti Stalina, docházelo k silným kontaktům mezi prostými občany a politickým reţimem. Do Sovětského svazu pronikaly informace o vyspělejších novinkách ze světa automobilismu ze Západu (skrz média, výstavy, magazíny, novinové ústřiţky). Tehdy existovala Chruščovem zavedená politika car-renting. Auta však stále nebyla záleţitostí masy, spíše ojedinělým výdobytkem pro bohaté. Vlastníci aut se museli potýkat s nedostatkem automatických součástek a obchodů s mechanikou (Keck-Szjabel, 2008). Dle Kurta Mosera vyţadovalo vlastnění auto jistou samostatnost . Majitelé se museli stát soběstačnými v případě potřeby opravit náhradní díly. Moser argumentoval, ţe na vlastnění socialistického vozu musí být čas (a znalosti) nezbytné pro jeho údrţbu. Zatímco na Západě se stala péče o historické automobily koníčkem - na Východě byla klíčovým prvkem pro řízení a politiku automobilů. Sergei Zhuravlev se zabývá metodologickými otázkami studia automobilismu socialismu. Dle jeho názoru, skrz auta nehodnotíme ţivoty lidí za socialismu, ale jako ,,němého svědka“, který lidem slouţil jako instrument (Keck-Szjabel, 2008). Německá kulturní antropoloţka Daphne Berdahlová se věnovala automobilismu postsocialistických zemí, ve své studii nazvané ,Jeď trabi, jeď: Reflexe auta a jeho symbolizace v průběhu času― se zaměřila na fenomén auta trabant. Ihned po pádu Berlínské zdi se stal ,,automobilem roku“. Charakteristický zápach jeho výfukových zplodin ztělesňoval „vůni svobody“. Nedlouho po pádu berlínské zdi se však trabant proměnil v symbol zaostalé, východoněmecké socialistické ekonomiky. Ze symbolu svobody se změnil v nástroj značící frustraci. Frustraci obyvatel, kterým se naskytla moţnost srovnání Západu s Východem (Malina, 2012–).

22

9. Norsko – auto jako nástroj proti sociální izolaci Tradiční automobilový průmysl v Norsku chybí. Proto jsou Norové spíše konzumenti neţ producenti. Auto se úspěšně integrovalo a bylo příznakem z roku 1973 moderny a blahobytu. "Mladí lidé přestali uctívat Ježíše, a začali uctívat BMW (norské periodikum VG, 1973).“ Auto se stalo symbolem společenského postavení v rámci rovnostářské společnosti a jako symbol materialismu v puritánské společnosti. Dle norského antropologa Lofgrena je auto povaţováno za formu úniku mladých lidí, pro něţ vlastnictví prvního auta znamená vstup do dospělosti a hledání vlastní identity. Auto se také můţe stát obranným mechanizmem proti sociální izolaci a samotě. Pauline Garvey uvádí příklad Dorothy - mladé ţeny, ţijící ,,single“ a silně závislé na svém autě. Po práci si ráda vyjede na projíţďku, nechce se jí hledat společnost. Kdyţ se projíţdí neznámými kraji, poslouchá hudbu a zpívá – funguje to jako ventil uvolňující sociální izolaci. Samota a klid domova ji dusí, a kdykoli má prostředky - vyjede. Jak sama říká: ,,Když jen tak jedu v autě, poslouchám rádio – fantazíruji, představuji si, co by bylo kdyby (...). V autě vnímáte krajinu, soustředíte se na řízení, vnímáte hudbu a pročistíte si hlavu. Nutí mě to k tomu, jezdit na vyjížďky, když jsem sama doma, mám pocit sebelítosti mám potřebu se dostat z místa A na místo B a zpátky. Naplňuje mne to více, než kdybych jen tak seděla doma na gauči (Garvey in Miller, 2001; s.140).“

10. Kultury s nerozvinutou automobilovou kulturou 10.1 Chiapas – jihovýchodní Mexiko

V této části práce nahlíţím na rozvinutost a úroveň automobilové kultury v zemích, kam vynález automobil dorazil s velkým zpoţděním. Zaměřuji se na situaci v jihovýchodním Mexiku, indiánské komunitě, ţijící na území města Chiapas. Jak se začaly objevovat motorová vozidla a osobní automobily ve venkovských, indiánských oblastech? Jaký je jejich význam a důleţitost v kaţdodenním ţivotě dnešních obyvatel? Studii na toto téma vypracoval José Luis Escalona. Situace kolem automobilismu se odvíjí od mocenských vztahů, danou tamější politickou organizací. Studie se dále zabývá pozicí 23

vlastníka automobilu v sociálním prostředí. Přítomnost vlastního automobilu v rodině se stala symbolem změny, ekonomického a společenského blaha a prestiţe ve způsobu ţivota místních indiánských obyvatel (Malina,2012–).

Automobil

dorazil

na

území

jihovýchodní části Mexika aţ v 70. letech 20. století. Důvodem byla nulová přítomnost infrastruktury. Automobil bylo moţné spatřit pouze ve městech. Uţíval se jako taxi nebo jako uţitkové vozidlo pro soukromé firmy. Tolobajové a Lakandoni byly dvě z májských etnik, na kterých je moţné demonstrovat, jak se změnila automobilová kultura, za pomoci a příspěvků vlády. Tato transformace proběhla v 50. letech 20. století (Malina, 2012–). ,,Do malých vesnic vedly pouze prašné cesty, které se během období dešťů staly neprůjezdnými. Osobní automobil si Tolobajové začali osvojovat poměrně nedávno, v době kdy první indiáni dokončili svá studia a měli možnost získat placenou práci jako bilingvní učitelé nebo političtí reprezentanti v okolních komunitách (Malina, 2012–).“ Lakandoni byly z příchodu automobilové kultury tak nadšení, ţe si pořídili automobil, přesto, ţe neměli ponětí, jak proces řízení auta probíhá. V momentě, kdy se automobil porouchal, utíkali od něho pryč v domnění, ţe je zničené natrvalo. Venkovské organizace se podílely na vytváření dusné atmosféry mezi zámoţnějšími vlastníky aut a nemajetnými jedinci, kterým se tato moţnost nenaskytla. Práce venkovských zastupitelů se projevovala například takto: Ve chvíli, kdy onemocněl člen nemobilní rodiny, psala tato rodina placenou ţádost o pomoc bohatších sousedů s autem. Tento fakt přispěl k ekonomickému zadluţování jiţ tak nemajetných sociálních skupin (Malina, 2012–). S příchodem automobilové kultury se výrazně projevily i generační rozdíly. Nejvíc auto vyuţívali mladí muţi . Byli schopnější přizpůsobit se novým podmínkám a pravidlům mnohem více neţ jejich otcové. I zde je automobil vnímán jako ,,symbol prestiţe“ . Uvnitř malých vesnic je vyuţíván buď jako praktický pomocník např. při nakupování. Majitelům jde ale i to, aby je sousedi a kolemjdoucí spatřili a posléze je obdivovali a záviděli jim ( Malina, 2012–).

24

10.2 Papua-Nová Guinea Vlastnictví automobilu na Nové Guineji demonstruje individuální úspěch jedince, který můţe jeho majiteli zajistit významný vliv v jeho komunitě. Automobil a dopravní infrastruktura značí rozvoj zdejší společností. Kriminoloţka A.Borrey tamní situaci vystihuje takto: ,,Papuánským ideálem muže je takový muž, který pracuje jako státní úředník, má pravidelný plat, auto, minimálně jednu ženu a peníze na pivo (Malina, 2012– ).“ To co se nám – Evropanům můţe zdát jako vrak, je pro Papuánce hodnotný dopravní prostředek. Papuánské auto má dohladka sjeté pneumatiky, dále poničené přední sklo a karoserii, na zpětném zrcátku lze vidět závěsné předměty pro štěstí . Např. pařátky, ptačí pera atd. Dle Vojtěcha Novotného (český entomolog) zde často dochází k přepadením, okradání a dokonce k vraţdám cestujících. Fakt, ţe cestování zde zabere mnoho času, není pro Papuánce nijak podstatný. Markantní rozdíl mezi euro-americkou a papuánskou civilizací lze zakládat zejména na vnímání času. Jelikoţ zde nejsou v nadměrné míře dostupné technické vymoţenosti, ţijí si Papuánci klidným tempem. Nikdo nikam nespěchá. Obyvatelé Papuy (obr. 8, 9) vzkazují euro-americké civilizaci: „Vy máte hodinky, my máme čas.― Papua kdysi získala přízvisko „země, na kterou zapomněl čas ( Malina, 2012–).“

10.3 Austrálci Antropoloţka Bertha Nakamarra

pouţívá toto vyjádření: Před mnoha lety, lidé

neměli auta, museli chodit pěšky. Ušli tisíce mil,aby ulovili klokana. Nyní máme auta, můžeme se dostat kamkoli a lovit kdekoli (Miller, 2001; s.50). Podrobnější studii vztahu Austrálců a automobilu provedla antropoloţka

Diana

Young : Vlastnictví auta zde hraje důleţitou roli, jelikoţ je pojítkem mezi individuální autonomií a postupujícím dynamismem sociálních vztahů. Jste- li majitelem auta, získáváte určitý status ve společnosti. Stávajíce se mobilním, vyhýbáte se sociálním konfliktům. Do roku 1961 nevlastnili Austrálci soukromá auta, ačkoli od 30. let byla na Papui ke spatření. Evropani seznámili lid Austrálců s tímto vynálezem. Auta byla znakem západní 25

kultury. Ve starších zachovalých kresbách jsou auta znázorněna s totemickými zvířaty (emu, klokani). Myers zdůrazňuje problém ztráty identity a autonomie . Autem se zde jezdí na lov klokanů, ale také je to spirituální záţitek. V bushi fungují auta jako místa, kde má člověk soukromí a klid. Slovy Diany Young auto můţe zastávat funkci větrolamu, obřadním nástrojem a nebo také zdrojem světla a hudby. (Obr.12)

10.4 Ghana Automobil je v Ghaně symbolem prestiţe a moci. Figuruje zde jistá anti – materialistická předpojatost, jíţ se věnují antropologové v posledních dvaceti letech. .V africké antropologii stále existuje tendence favorizovat studium místních, kulturních tradic. Afričtí řidiči mají nedostatek citu pro stroje, důvodem je proţité mládí v netechnizovaném světě. Paradoxně, v praxi kaţdodenního ţivota v západních společnostech, je tato antitechnologická zaujatost doprovázena nekritickým postojem, která bere auto za samozřejmost. Vzhledem k tomu, holandský sociolog Van de Braak tvrdí, ţe existuje rozpor mezi výrobou a vyuţíváním automobilů.Ghaňané mají hodně v oblibě filmy s automobilovou tematikou (obr. 11), auta s krásným designem a k tomu patřičně pohlednou hlavní postavu. I pro jejich kulturu je toto zobrazení symbolem modernosti (Miller, 2001; s.152). Rozdíly mezi Západem a Ghanou: Neexistuje zde vztah k autu, jako symbolu bohatsví, lidé k autu nemají bliţší vztah. Nepečují o automobil, nevylepšují ho. Do opravny jezdí, aţ kdyţ je auto vskutku rozbité. Dle Mbembe and Roitman 1996: ,, Jestliže je auto znakem modernity, pak s ní Afrika nebude nikdy umět zacházet.. Nedokáže se přizbůsobit, neporadí si v neočekávaných situacích. Je to ale normální, protože je to součást systému. Chudoba a nedostatek, kulturní zaostalost — důvody proč

se

automobilismus nemůže stavit na první příčku — jako symbol bohatství a kreativity (Miller, 2001; s.152).“ Ghana

je téměř plně závislá na nákladních vozidlech a pro dopravní vozy,

převáţející lidi. Silnice existují jen kolem a mezi velkými městy. Zbytek tvoří asfaltové meziregionální dvouproudové cesty a neudrţované venkovské cesty. Nebezpečí hrozí zejména ve tmě, protoţe mimo velká města osvětlení téměř vţdy chybí. V současné době 26

vláda investuje hodně na údrţbu a silniční sítě, ale stále nedosahuje přijatelné úrovně (Miller, 2001; s.153) Ghana nemá vlastní automobilový průmysl, je závislá na dovozu ojetých automobilů., autobusů a nákladních vozů ze zahraničí. Nejvíc aut se dováţí z EvropyNizozemska a Německa. Spousta starých vozidel, leckdy prohlášených za nepojízdná v těchto zemích, byla odeslána k Temu (přístav), kde byly předány majitelům (soukromé osoby, prodejci aut atd…) poté, co zaplatili clo, včetně daňe za „přesluhování.“ - poplatek, za to, ţe auto překročilo stanovenou věkovou hranici. Aby vláda na tomto obchodu vydělala, sniţuje věkovou hranici automobilu, kdy se za auto bude platit a navíc kaţdým rokem tuto daň navyšuje (Miller, 2001; s.153). Pro cestovatele je nejpřístupnější cesta autem. Mezi městy se dostanete také taxíky nebo „trotros“ obr (odvozeno od tří centového poplatku za jízdu). Dříve byly trotros nákladní automobily Bedfords, které byly dovezeny v hojném počtu z Británie mezi lety 1948 a 1959 . Na autobusech jsou nápisy jako: „Moře nikdy nevyschne.“ ,,Nelíbat“, ,,Horor“ nebo ,,Bůh nikdy nezklame“ Nejvyšší nehodovost je podle průzkumů, hlavně před a po Vánocích. Auta jsou většinou přeplněná- lidmi i bagáţí. V Ghaně se pak dokonce lynčují viníci dopravních nehod (Miller, 2001; s.153).

10.5 Výstavba dálnic v chudších zemích

Jak rozvinutá je automobilová kultura země závisí na úrovni tamní infrastruktury. Propojenost a dostupnost dálnic hraje v otázce automobilismu stěţejní roli. Dramatická je situace především v chudších zemích, kde výstavba dálnic bývá často financována nadnárodními finančními společnostmi. Ty následně kontrolují celkový směr hospodářského rozvoje země a způsob jejího napojení na globalizovaný trh. To, zda budou dálnice nasměrovány k plantáţím, k dolům nerostných surovin či k zásobárnám tropického dřeva, předurčí na dlouhou dobu základní ekonomické parametry vývoje celé země. Nezanedbatelná část budoucí produkce můţe přitom slouţit jako zdroj splácení dluhů za stavbu dálnic či alespoň úroků z nich. Zejména stavba dálnic v dosud málo poškozených částech přírody dodává slůvku ,,rozvoj“ patřičně cynický nádech. Příběh dálnice č. 364, která protíná jiţní Brazílii a vede k přístavům na pobřeţí Peru, je příznačný. 27

Dálnice má otevřít brazilskou ekonomiku především japonskému trhu (Keller, 1998; s.102). ,,Počátek stavby doprovázela genocida domorodých Indiánů v Rondonii: Vražda významného ekologického aktivisty Chico Mendeze (obr.10)

byla koncem roku 1988

součástí druhé fáze jejího budování. V průběhu vítězného tažení dálnice pralesy byli hromadně likvidování Indiáni se stejnou vervou jako pralesní šelmy a moskyti. Indiánské kmeny Suruí, Kaxakina a další uvolnily definitivně místo asfaltu. To vše se odehrálo koncem osmdesátých let za vydatné pomoci Světové banky. Kleštění cesty dálničnímu rozvoji pojala brazilská vláda jako bojový úkol a při odlesňování byl používán mimo jiné bojový plyn Agent Orange. Spolu s dálnicí přišly do kraje epidemie, alkoholismus, a násilí, zřejmě integrální součást ,dělání rozvoje‘ (Keller, 1998; s.102).“

11. ,,Car–rage“ – Agresivní řidiči Negativním rysem doprovázející automobilismus je vlastnost řidičů nazývaná odoborníky ,,car–rage“ (agresivita řidičů). V knize Daniela Millera „Car Cultures“ se této problematice věnuje autor Christopher Middleton. Poskytuje přehled evropských národů, kde se setkáváme s určitým, typickým rysem agresivity řidičů. Projíţdíte - li Itálií, nesmíte si dovolit být nerozhodní. Nerozhodnost dovádí Italy k šílenství. Řidiči vás odmění zvuky klaksonů, rozhodně nejsou trpěliví. Vyhýbejte se i pohledů na řidiče jiného auta, bude to povaţovat za projev slabosti (Miller, 2001 ; s.170). Na německých silnicích se vyvarujte blokovat ostatním řidičům cestu na dálnici. Doporučuje se jezdit závodní rychlostí, jelikoţ zde není ţádné rychlostní omezení. Při jízdě ve středním pruhu je jízda v podstatě klidná a nehrozí troubení nebo křik ze strany agresivních řidičů (maximálně svícení dálkovými světly do zpětného zrcátka). Němci bývají také velmi výbušní. Pokud si budete např.: ,,klepat na čelo“ nad řidičským umem řidiče–němce, nebrání se vás vyzvat k duelu na nejbliţší čerpací stanici (Miller, 2001; s.170). Ve Španělsku není obecně dobrý nápad pokoušet se o předjíţdění. Muţi to povaţují za formu poníţení. O to hůř, vezou - li celou rodinu (Miller, 2001; s.171 ). Projedete - li v Paříţi s britskou poznávací značkou, můţete rozpoutat "peklo". V některých řidičích je zakořeněná antipatie vůči anglickému národu ještě z dob dávné historie (válka Anglie x Francie). Dokonce se přihodilo, ţe jeden britský emigrant byl pronásledován aţ domů, kde se později neodbytný Francouz usadil a vykřikoval 28

protibritská hesla (Miller, 2001; s.171). Při průjezdu Řeckem musíte být stále na pozoru. Slovy spisovatele Dimitri Mitropulose: " Všichni zde porušují každé představitelné pravidlo. Povaha Řeků je prudká. Při řízení jsou velice emotivní. Když jsou rozezlení, nadávají, ale nebudou se s vámi prát." (Miller, 2005)

12. Automobilismus a náboženství Ráda bych zde zmínila specifitu zemí (Saúdská Arábie a Izrael), jejichţ automobilová kultura je značně ovlivněná náboţenskými tradicemi.

12.1 Saúdská Arábie Informace o Saúdské Arábii jsou čerpány z knihy Roberta Laceyho ,,Uvnitř království ”. V Saúdské Arábii neexistuje ţádný zákon zakazující ţenám řízení. Ani v koránu (nebo v jeho výkladech či v jiných Prorokových výrocích, tzv. Hádiši) nejsou zmínky o zákazu řízení ţenám. Přesto ţeny neřídí a jsou si vědomé zákazu (obr.13). Některé ale řídit umí z dob svých zahraničních studií. Skupina moderních arabských ţen zorganizovala roku 1992 demonstrativní jízdu kolem Riyadu. Celkem se na cestu vydalo čtyřicet osm aut. Policie ţeny zatkla. Na některé účastnice akce měla negativní dopad (ztráta zaměstnání, podpisy různých chart s odvoláním, ţe protest nemyslely váţně .Z ekonomického pohledu ţena – neřidička zbytečně platí svého řidiče (obvykle Filipínce nebo Pákistánce), protoţe hromadná doprava (mimo taxi sluţby) neexistuje. Z náboţenského hlediska muslimky nesmí být ve společnosti cizího (nepříbuzného) muţe samy. Ve společnosti osobního řidiče tak zákaz přesto porušují. Hlavní důvod dle Laceyho není náboţenský, ale sociální. Muţům vadí posměch ostatních lidí. Kdyby manţelka řídila auto, neměl by nad ní dohled a ostatním spoluobčanům by byl pro smích a byl by vnímán jako slaboch, neboť si není schopen svou manţelku ohlídat. Autor knihy tuto sociální tendenci formuluje takto: ,,Dejte svým ženám volnost pohybu (a tím i možnost ―zahýbat‖) a je konec mužské autority a tím i konec kmene.― Ve většině kmenových společností (a Saúdská Arábie přes své bohatství je stále velmi kmenová) je totiţ kontrola ţen sociálním základem (Senger, 2010). 29

12.2 Judaismus Mezi výrazné specifikum dopravy v Izraeli patří její omezení během šabatu. Během něj nejezdí hromadná doprava a lidé jsou tak odkázáni na vlastní prostředky. V některých ortodoxních ţidovských čtvrtích a městech (například v Me´aŠe´arim v Jeruzalémě ) je však zakázána i osobní doprava, čemuţ je přizpůsobeno i izraelské dopravní znační, které zná dopravní značku „Zvyky,“ případně „Zákaz vjezdu o šabatu a náboţenských svátcích. “ Různost v dodrţování omezení dopravy o šabatu rovněţ souvisí se satusem quo, který byl přijat v roce 1947 před zaloţením Izraele (například v Jeruzalémě a Tel Avivu doprava nefunguje, zatímco v Haifě ano).Vztah mezi dopravou a ţidovskými svátky způsobil koncem 90. let dokonce vládní krizi a byl způsobem vydírání premiéra. Tehdy náboţenské strany v čele se stranou Šas vyvolaly vládní krizi poté, co bylo povoleno převézt tahačem o šabatu obrovskou turbínu, která by jinak během pracovních dnů zablokovala dopravu. Ministr za Šas Eli Suisa se nechal slyšet, ţe „žádný ministr s kipou nebude moci zůstat za vládním stolem, bude-li šabat narušen.― Premiér Barak nakonec tomuto nátlaku ustoupil a turbína byla převezena v pracovní den (Čejka, 2009: s.220).

13. Parkování Výrobci aut se ničemu nenaučili. Nové modely mají stále týž stěrač, za který nám při parkování hlídači dávají tytéž pokutové bloky. Sammy Davis Dříve jsme jezdívali tam, kde bylo možno vidět něco mimořádného. Dnes jedeme jen tam, kde máme alespoň jiskřičku naděje, že budeme moci zaparkovat. Fernandel Skutečný vlastenec je ten, kdo obdrží pokutu za parkování a raduje se, že systém dobře funguje. Bill Vaughan 30

Počet aut ve městech stále narůstá. Zastupitelé a stát se snaţí hledat vhodná řešení pro symbiózu člověka, ţivotního prostředí a zachovalosti původní architektury měst. Podrobný rozbor této problematiky by vystačil na samostatnou mnohostránkovou studii. Rozhodla jsem se zde uvést porovnání parkovacích cen ve světě (viz tabulka) a příklady inovací spojených s parkováním v Německu a USA.

13.1 Nejdražší parkování ve světě

Stále narůstající zvyšování parkovacích tax ve větších městech, je jedním z pokusů ,jak přimět lidi cestovat hromadnou dopravou. Poplatek za parkování v Praze je 380 Kč na den. V Bratislavě je to dokonce méně neţ polovina, necelých 176 Kč. Nejmenší ceny ze 167 porovnávaných měst nalezneme v indonéské Jakartě: zde dáte za denní parkování v přepočtu 15 korun a 62 haléřů (Dragoun, 2011). Porovnání nejdraţšího parkovného – viz. tabulka v přílohách.

13. 2 Samočinné placení parkovného (Německo)

Vývojové oddělení BMW ve spolupráci s mnichovskou Technickou univerzitou představilo v roce 2006 funkční prototyp samočinného placení parkovného ve veřejných garáţích. Proces parkování bude fungovat na tomto principu: Systém se bezdrátově spojí s terminálem v garáţích, registruje čas příjezdu i odjezdu a samočinně vypočítá parkovné. Prostřednictvím grafického uţivatelského rozhraní vůz poţádá řidiče o potvrzení částky, ten pouze stiskne potvrzovací tlačítko na palubním počítači, ani při tom nemusí zastavovat. Vyuţitelnost tohoto systému, šetřícího cenné minuty, strávené hledáním a stáním fronty u parkovacího automatu, je nesporná. Tato inovace v Německu funguje od roku 2009 (Čermák, 2006).

31

13. 3 Změna rozměrů parkovacích míst (Německo ) V letošním roce (2012) zaţádal Spolkový svaz německých soudních znalců o změny v předpisech, které stanovují rozměry parkovacích míst. 85 % všech aut, která se jako nová dnes dostávají na německé silnice, mají karoserii širokou 1,85 m a více. Standardní šířka parkovacího místa 2,3 m by tedy podle svazu měla být zvětšena nejméně na 2,5 m. V případě, ţe je parkovací místo z obou stran obklopeno stěnami, doporučují experti minimální šířku dokonce 2,75 m, místo současných 2,5 m.K nejširším automobilům, které běţně jezdí nejen po německých, ale i po českých silnicích, patří SUV Audi Q7 (šířka 1 983 mm), BMW X5 (1 933 mm), Volvo XC90 (1936 mm) nebo VW Touareg (1 940 mm). Běţnější ŠkodaSuperb má šířku 1 817 mm, konkurenční Opel Insignia ale 1856 mm a Ford Mondeo dokonce 1 886 mm (Karát, 2012).

13. 4 Parkovací kamery do aut (USA) Americká vláda se v letošním roce rozhodla po sníţení počtu nehod, zaviněných parkováním.V průměru při něm v USA zemřou dvě děti týdně a dalších 50 je zraněno. Kaţdý, kdo si v USA po roce 2014 koupí nový vůz, dostane automaticky ve výbavě vozu i parkovací kameru. Informaci o připravovaném opatření zveřejnil list The New York Times. Americká vláda odhaduje, ţe instalace kamer a displejů do automobilů by výrobce stála aţ 2,7 miliardy dolarů ročně či 160 aţ 200 dolarů na vozidlo. Nevýhodou ovšem je , ţe auta kvůli přítomnosti kamer podraţí. Podle studie by kamery rok co rok zabránily 95 aţ 112 úmrtím a 8 734 zraněním. Podle vládních statistik celkem při nehodách spojených s couváním ročně zemře 228 lidí, z toho 44 procent je mladších pěti let. Kolem 17 000 jich pak utrpí zranění. ,,Úmrtí při couvání způsobují emocionální tragédie. Když rodič zabije dítě při nehodě, které lze zcela předejít, nikdy na to nezapomene,― uvedla mluvčí Střediska pro bezpečnost automobilů. V USA bude mít 45 procent letošních modelů osobních

32

automobilů kameru v základní výbavě. U dalších 23 procent modelů je volitelných (ČTK, 2012).

14. Nehodovost – fakta Kdo má peníze, koupí si auto. Kdo je nemá, zemře jinak. Fernandel Víc než dvojnásobek lidí umřelo od roku 1900 v Americe na důsledky dopravních nehod, než bylo zabito ve všech válkách v historii USA Katie Alvord, Nikdy nejezděte rychleji než je schopen letět váš anděl strážný. Neznámý autor, 2000

Nejčastějšími příčinami je překročení povolené rychlosti, nepozornost, nepříznivé podmínky na silnici, předjíţdění, a další. Nejvyšší úmrtnost při dopravních nehodách je v Saudské Arábii. Světová zdravotnická organizace zjistila, ţe SA je číslo jedna v úmrtí dospělých ve věku od 1636. Reportáţ od Saudi daily Arab News zjistila, ţe zemřelo 6 485 a víc neţ 36 000 bylo zraněno v 485 000 dopravních nehodách v letech 2008 a 2009 (ČTK, 2010). Podle Světové zdravotnické organizace (údaje z roku 2008) jsou dopravní nehody příčinou úmrtí lidí ve věku od pěti do 29 let. Téměř polovina z 1,2 miliónu lidí, kteří kaţdoročně zemřou v dopravním provozu, jsou chodci, cyklisté a motocyklisté. Více neţ 90 procent úmrtí na následky dopravních nehod připadá podle statistiky na rozvojové země. V některých chudých státech tvoří téměř čtyři pětiny obětí lidé, které WHO označuje jako ,,ohroţené účastníky dopravního provozu“ - coţ jsou osoby, které cestují jiným způsobem neţ autem. Přehled, který vychází z dat za rok 2008, rovněţ uvádí, ţe kaţdoročně je při dopravních nehodách zraněno asi 50 miliónů lidí. Značnou část z toho tvoří podle WHO zranění s doţivotními následky (ČTK, 2010). 33

14. 1 Silnice smrti Yungas Road

,,Silnice smrti“ také známá jako Yungas Road v Bolívii se pyšní smutným prvenstvím v počtu mrtvých za jeden rok (Obr.14 ). Sedmdesátikilometrová cesta spojuje města La Paz a Coroico. Místy průjezd komplikuje šířka cesty, kde projede jen jedno auto. Déšť, mlha, chybějící zábradlí, kluzký povrch od drolící se horniny násobí riziko nehod. Odhaduje se, ţe zde ročně zemře 200 aţ 300 lidí (Poštolková, 2010).

14. 2 Pomníčky u silnic Tato vyjádření smutku a kritiky nad nesmyslnou ztrátou ţivota, která mají podobu jednoduchých kříţů, věnců na stromech či patnících, se objevují v Evropě, Americe i Austrálii. Jsou fenoménem relativně novým, jelikoţ se začaly v západních zemích více vyskytovat aţ v devadesátých letech 20. století. Tyto pomníčky obětem (Obr.15) dopravních nehod jsou umístěny přímo v místě, kde se nešťastná událost stala, a upozorňují na riziko, které v sobě cesta automobilem nese. Mohou také symbolizovat i určitý posun člověka ve vnímání smrti a piety k zemřelému. Například v době Dušiček je patrné, ţe lidé místo na hřbitov chodí zapalovat svíce a pokládat květiny na hřbitovy do sousedství silnic. V souladu se zákonem jsou české pomníčky ilegální, ale přesto nejsou správou silnic odstraňovány a spíše tiše akceptovány (Malina, 2012–).

15. Vlastní zkušenost s automobilovou kulturou ve Velké Británii

V roce 2011 jsem pobývala delší dobu v centru Londýna jako aupair. Jízdu vlevo jsem s nadšením očekávala. V praxi jsem se však dlouho s touto změnou nedokázala sţít. Moje hostitelská rodina vlastnila auto značky Land-Rover (s automatickou převodovkou). Tato značka je v Anglii nejoblíbenější. Z mého pohledu je toto auto velice praktické. Je velkokapacitní (7 míst k sezení). V centru města byly k vidění typické dvoupatrové 34

červené autobusy ,,doubledeckery“ a nespočet černých taxíků ,,black cubs” (obr.16). Tyto vozy jsou navrţené tak, aby mohly převáţet šest osob v zadní části vozidla, zatímco zavazadla jsou v přední části vozu vedle řidiče. Bydlela

jsem

v

prominentní

čtvrti

ve

Westminsteru,

velice

blízko

Buckinghamskému paláci. Tento fakt se odrazil i na kvalitě vozového parku,jímţ jsem byla obklopena. Před domy byla zaparkovaná auta luxusních značek s krásným designem (BMW, Audi , Lexusy, Alfy Romeo, Porsche, atd…). Celkově se mi ovšem doprava v centru Londýna zdála dosti nebezpečná a neklidná . Viníky rozruchu byli řidiči taxíků black cubs, kteří se vţdy s vervou a dravostí rozjeli na semaforech v momentě, kdy se rozsvítila zelená barva. V ulicích se pohybovali stráţníci – pochůzkáři, kontrolujíc parkovací lístky. Na venkově, v jihozápadní Anglii, mne překvapily mnohdy jednoproudové, úzké venkovské cesty (obr.17). Častokrát se stalo, ţe se potkala dvě vozidla v protisměru a jedno muselo couvat aţ 30 metrů na místo, které bylo provizorně vyhrazené pro tyto nenadálé situace. Mnohokrát byly za volantem ţeny – velice šikovné řidičky. Co se povahy řidičů týče – všichni se na sebe usmívali, mávali na sebe ve znamení díků a celkově byli velmi mírní a neagresivní.

16. Fakta o automobilismu - Keller V této kapitole uvádím fakta a výsledky průzkumů, které mne zaujaly v dílech Jana Kellera a v knize CARtoons .

,,Průzkum z roku 1995 na základě britské studie zjistil, že děti jsou stejně závislé na autech jako jejch rodiče.90 % dívek, 75 % chlapců tvrdí, že by pro ně bylo těžké představit si život bez auta. Když překročí věk 13 let, je pozdě, dítě už se stalo součástí automobilové kultury." Sina Arnold and Domenica Settle (Singer, 2002; s 8)

35

,,V USA je automobilový průmysl jeden ze šesti nejčastějších pracovních příležitostí. Ve Francii přestavuje automobilismus v nejširším slova smyslu (včetně dopravní policie či redaktoři časopisů pro motoristy) téměř 3 000 000 pracovních míst. V Německu u 26 milionů ekonomicky aktivních – živí automobilismus 3,6 milionů, z toho v automobilkách 850 000 dělníků a úředníků, zbytek firmy a úřady, které mají spojitost s automobilismem. Zanedbatelná část se podílí na výstavbě silnic a dálnic. Ještě ve 30. letech bylo 95 % lidí třeba k výstavbě a 5 % zbylo na stroje. Nyní je to obráceně (Keller, 2005; s.33).“ Jan Keller ve své knize ,,Naše cesta do prvohor“ vysvětluje pojem ,,Černí pasažéři”. Jedná se o uţivatele aut, kteří neplatí externality. Externality jsou např. úhrada za údrţbu infrastruktury, nezaplacená ztráta, vzniklá záborem půdy, např pro potřeby parkovišť nebo dálnic, část z dopravních nehod, které nestačil zaplatit viník, nebo nebyly uhrazeny pojišťovnou. Motoristicky vyspělá země se dle Kellera pozná podle toho, ţe černých jízd v ní prudce přibývá a ztráta, kterou tyto jízdy způsobí se pohybuje ( tak je tomu např. v zemích EU) kolem 4 či 5 % HDP. Země západní Evropy vyčíslily v roce 1994 celkové externí náklady své dopravy na 154 miliard eur. Toto je přibliţná ztráta, která vznikly v průběhu jediného roku na všech jejich silnicích, ţeleznicích, vodních i leteckých cestách, aniţ by ji řidiči anebo cestující uhradili. Další kniha Jana Kellera (2005 ; s.88) vidí rovnítko mezi řidiči a uţivateli automobilů: ,,Automobil se stal drogou a lidé ho užívají i když na to doplácejí. V roce 1957 utratila britská rodina na motorismus necelých 8 % ze svého příjmu, roku 1987 již činily její výdaje na motorismus 15 %. I když se za toto období příjmy průměrné britské rodiny ani ne zdvojnásobily, rodinné výdaje na transport vzrostly téměř čtyřikrát.― Vyjádření generálního ředitele společnosti Aral Karla Slepičky v Zemských novinách z roku 1997: ,,Zatímco v počtu aut na 1000 obyvatel je ČR de facto srovnatelná s Rakouskem, v počtu kilometrů ujetých ročně Češi prakticky o polovinu zaostávají. A protože méně jezdí, samozřejmě i méně tankují. A v tom je zakopaný pes . Recept je jen jeden - jezděte víc, Češi, aby se všechny čerpací stanice uživily. A abyste jich měli ještě víc (... )(Keller, 1998; s. 53).“

36

17. Česká republika Automobilovou situaci v ČR jsem zmapovala pomocí praktické části dotazníku (viz praktická část).

17. 1 Severojižní magistrála Tato silnice vede středem města v Praze 11 a denně jí projede aţ 100 000 aut. Tisíce lidí ţijících v okolí dané magistrály trpí četnými zdravotními obtíţemi způsobenými nikdy neutichajícím hlukem, exhalacemi a v neposlední řadě i úrazy, mnohdy smrtelnými, způsobenými střety s vozidly. Velkým problémem je to, ţe převáţná většina osobních vozů jezdících po městě bývá schopna přepravit zpravidla pět osob, a přesto jsou tyto vozy zpravidla obsazeny pouze řidičem, nejvýše ještě jedním spolujezdcem. V mnoha světových městech (např. Peking) bývají vozidla obsazená alespoň čtyřmi pasaţéry určitým způsobem zvýhodňována (Šourek, 2009).

17. 2 Stav dálnic

Negativní stín je vrţen také na stav českých dálnic. V hlasování čtenářů portálu idnes.cz z roku 2009 se na prvním místě jako nejhorší umístila D1 brněnská , nejlepší pocit mají řidiči z D5, coţ je plzeňská. Dálnice jsou také nástrojem občanů, kterým si vybíjejí svůj vztek na ekonomickou situaci státu a schopnosti politiků (obr. 18)(Idnes.cz, 2009).

37

17. 3 Stáří vozového parku

Vozový park je označení pro údaje o sloţení, počtu a stáří automobilů. Celkem je v ČR podle posledních údajů zaregistrováno téměř 6 milionů motorových silničních vozidel. Problémem vozového parku v ČR je velké stáří a tím i vysoká energetická náročnost a také mnoţství produkovaných emisí. Průměrné stáří osobního automobilu bylo v roce 2011 asi 13,5 roku, coţ odpovídá přibliţně dvojnásobku průměrného stáří automobilů v zemích EU. Varovným údajem je zejména neklesající podíl vozidel starších více neţ 10 let, které tvoří cca 60 % všech osobních automobilů v ČR (Novotný, 2010).

17. 4 Škoda Auto a. s. Dobré jméno českému automobilismu dělá firma Škoda a.s. , která se významně podílí na kladné reprezentaci českého automobilového průmyslu ve světě. Historie firmy Škoda Auto: Základním prvkem bylo zaloţení značky Laurin & Klement roku 1895. Auta však začali tito partneři vyrábět aţ roku 1905. Později se spojila tato značka s plzeňskými Škodovými závody a vznikla automobilka, jejímţ dnešním nástupcem je Škoda Auto a.s., součást automobilového koncernu Volkswagen Group. Stěţejní modely po roce 1990: Škoda Felicia (1994), Škoda Octavia (1996), Škoda Fabia (1999), Škoda Superb (2001), Škoda Octavia II (2004), Škoda Roomster (2006), Škoda Fabia II (2007), Škoda Superb II (2008), Škoda Yeti (2009)(Malina, 2012–).

17.5 Auta na bioethanol Díky stále rostoucí cenně pohonných hmot , si začali obyvatelé České republiky pořizovat auta pojízdná na biopaliva. Tím je zejména E85. Bioethanol . Směs , jenţ obsahuje 85 % ethanolu a 15 % benzinu Natural 95. Dle Biomu zájem o auta, která jsou 38

schopna jezdit na E85 rok od roku stoupá. V roce 2010 se jich v ČR prodalo 32 Roku 2011 uţ to bylo 345 (E15, 2012).

17.5.1 Typy aut , pojízdných na bioethanol Existuje dvojí způsob, jak automobily na bioethanol získat. Zákazník si můţe zakoupit nový automobil, který je ke spotřebě E85 konstruován. Automobilky Ford, Škoda, Renault, Dacia, Volvo či Saab jiţ tuto sluţbu v ČR nabízejí. Nebo je moţné nechat starší auto přestavět ,,V současnosti nabízí přestavby kolem deseti firem a cena se pohybuje mezi třemi až deseti tisíci. Množství realizovaných přestaveb by se v současnosti dalo hodnotit v řádech stovek a poptávka stále roste,― uvedl Ludvík Drápela ze společnosti Biopowers, která se specializuje na přestavby na FFV vozy. Jiří Trnka z CZ Biom očekává, ţe se prodej vozidel na biopaliva letos zvýší na 600 aţ 800. Celkem v Česku nyní podle něj jezdí na E85 asi 2000 vozů. Největší zájem je v tuzemsku o Dacie s motorem FFV. ,,Dacia vsadila na plošnou úpravu všech 1,6 motorů na FFV,― podotkl Trnka. Poměrné širokou nabídku vozů na palivo E85 nabízí také Ford, ceny automobilů se pohybují mezi 400 000 aţ 630 000 korun. V celém Česku je celkem 180 čerpacích stanic s palivem E85. V Evropě je rozšířeno hlavně ve Skandinávii, průkopníkem je Švédsko. Nejdál jsou ale v Brazílii, kde na stoprocentní ethanol jezdí většina aut (E15, 2012).

39

18. Praktická část

Praktickou část jsem rozdělila do dvou dotazníků. Oba dva byly spuštěny na serveru www.vyplnto.cz, odpovídali jeho uţivatelé. Respondenti byli různého pohlaví, věku a místa bydliště. První dotazník se týká otázek směrovaných na situaci v ČR. Obsahuje celkem 25 otázek. V dotazníku jsou různé typy otázek: technický směr, praktické vyuţití, ekonomické uvaţování řidiče,osobní vztah k automobilu, otázka designu, parkování atd... Druhá skupina otázek se zaměřuje na názory respondentů na řidiče z jiných států. Na nejoblíbenější mezinárodní značku a zemi nejvhodnější pro řízení, dále se snaţí posoudit, zda by byli respondenti ochotni zavést v ČR jiná pravidla, atd. Obsahuje celkem 16 otázek. vyhodnocení 1. dotazníku: Odpovědělo 277 respondentů Výsledky dotazníku jsou dostupné na: http://www.vyplnto.cz/realizovane-pruzkumy/vztah-clovek-automobil-v-cr/ Otázky

1. Jste: žena/ muž 2. Ve věku: 3. Z jakého jste kraje: 4. Kolik aut vlastní Vaše rodina? 5. Kolik pasažerů je průměrně ve Vašem rodinném autě ve všední den? 6. Jakou značku automobilu vlastníte? 8. Při výběru automobilu se rozhodujete spíše dle designu nebo dle technických parametrů? 9. V případech, kdy máte dostatek času, je vhodné počasí a nejedná se o extrémně dlouhou vzdálenost upřednostňujete: 10. Dokážete si představit Vaši existenci v dnešní době bez přítomnosti automobilu? 11. Vaše vozidlo je poháněno na: 12. Myslíte si ,že lépe řídí: 13. Berete automobil jako nástroj napomáhající k izolaci od společnosti ( ve srovnání s MHD, kde se kumuluje velké množství lidí pohromadě) 40

14. Získají si Vaše sympatie snadněji majitelé luxusních (drahých) vozů než vlastníci starších a méně luxusnějších značek? 15. Je Vašim snem vlastnit v budoucnosti drahý a luxusní automobil? 16. Kolik času měsíčně strávíte péčí o automobil? (Opravy, úklid, vylepšování, atd...) 17. Máte ve Vašem městě problémy s parkováním? 18. Kolik času Vám průměrně zabere hledání parkovacího místa? 19. Máte k Vašemu automobilu osobní vztah? Berete ho jako "kamaráda" nebo "člena rodiny"? 20. Dbáte jako řidič, aby byl během jízdy připoután: 21. Cítíte se občas ohroženi nečekaným chováním cyklistů, chodců? 22. Vozíte v autě nějaký talisman, růženec, přívěšek pro štěstí a štastnou cestu bez nehod? 23. Pohled na pomníčky u cest za oběti dopravních nehod: 24. Souhlasíte s tím, že stav vozovek, silnic a dálnic je v dobrém stavu? 25. Z čeho máte při řízení největší obavu?

Obecné závěry Nejvíce dotázaných vlastní jeden automobil pro celou rodinu. Automobil vyuţívá k přepravě většinou jeden člověk. Nejoblíbenější značkou na českém trhu je Škoda . Na druhém místě se umístil Ford. V případech, ţe rodina vlastní více aut, objevovalo se opět auto Škoda v kombinaci s Renaultem, VW, BMW a nebo s dalším typem škodovky. Při rozhodování o koupi vozu hraje roli kupní cena, praktičnost, bezpečnost, spotřebě paliva. Kupci aut dále nahlíţí na dostupnost náhradních dílů. Nejvíce respondentů se při koupi vozidla rozhoduje podle designu i technických parametrů. V případech, kdy mají dostatek času, je vhodné počasí a nejedná se o extrémně dlouhou vzdálenost, volí většina tázaných raději pěší chůzi neţ jízdu automobilem z pohodlnosti. 64 % dotazovaných odpovědělo, ţe si v dnešní době nedokáţe představit svoji existenci bez automobilu. 68 % lidí pouţívá vozidlo poháněné na benzín. 66 % věří, ţe řidičský um neovlivňuje pohlaví. 30 % tvrdí, ţe lépe řídí muţi a 5 % ţeny.

41

Nejvíce dotazovaných (41 %) chce v budoucnu vlastnit automobil , ale nezáleţí jim na ceně či značce - automobil pro ně není symbolem prestiţe. 62 % majitelů aut věnují práci na svém vozu měsíčně 0–0,5 hodiny. Více neţ polovina dotazovaných (57 %) nemá ve městě problémy spojené s parkováním. 79 % řidičů dbá na bezpečnost všech spolujezdců – před odjezdem zkontroluje, zda jsou připoutáni všichni. 42

Bezmála 90% účastníků provozu se někdy cítí ohroţeni nečekaným chováním cyklistů a chodců. V 80 % aut bychom marně hledali růţenec či jiný mystický předmět, k ochraně před nešťastnými událostmi. 65 % řidičů se při pohledu na pomníčky za oběti dopravních nehod přiměje k větší obezřetnosti a opatrnosti. 54 % respondentů není spokojeno se stavem vozovek na českých silnicích.

Nejvíce se lidé při řízení obávají chodců a cyklistů.

Dotazník číslo 2 (Odpovídalo 133 respondentů) Dostupný na: http://www.vyplnto.cz/realizovane-pruzkumy/automobilismus-ruzne-kultury/ 43

Druhá skupina otázek je zaměřena na názory respondentů na řidiče z jiných států. Respondenti byli dotazování na nejoblíbenější mezinárodní značku a oblíbenou zemi na cestování autem. Cílem bylo také zjistit, zda by řidiči v České republice změnili pravidla řízení.

Otázky

1. Jste: muž/žena 2. Ve věku: 3. Souhlasili byste se snížením možnosti složit řidičské zkoušky v 16 ti letech jako v USA? Ano, ne, i 18 let je nízká věková hranice 4. Dokážete si představit řízení automobilu na levé straně? ( a s tím i rozdílnou polohu spojky, brzdy, atd..)? 5. Pokud často cestujete-která země Vás z pohledu podmínek pro řízení automobilu zaujala? 6. Ocenili byste u dálnic k drive-in fastfoodům i drive-in banky či lékárny (kde je kromě okénka využíván i systém potrubní pošty)? Ano, ne, nevím 7. Kdybyste si mohli vybrat, volili byste auto s: automatickou převodovkou, s klasickým řazením 8. Slyšeli jste někdy pojem Car-sharing? Ano, ne 9. Myslíte si, že je akceptovatelné, aby ženy v Saudské Arábii měly zákaz řízení z obavy, že získají volnost a budou nevěrné svým manželům? ne, neakceptovatelné ; nevím ; je to otázka jiné ( islámské) kultury 10. Překvapili Vás v zahraničí (negativně) policisté, speciální stanovy či specifické zákony na silnicích? Ano ne 12. Ve které zemi byste chtěli z pohledu příznivých podmínek pro automobilismus bydlet? Česká republika, Slovensko, Francie, jiná odpověď, Německo, Rakousko, USA

44

13. Ve srovnání se zahraničím- hodnotíte značky , typy a stáří aut na silnicích v ČR (souhrnně) jako: podprůměrné, průměrné 14. Zaskočilo Vás nepříznivě negativní chování některých Evropanů na silnici? Kterých? 15. Kterou mezinárodní značku automobilu máte nejraději? 16. Ve srovnání s jinými evropskými státy se Vám zdá míra policejních kontrol a radarů v ČR: podprůměrná, policie by měla být více aktivní, přehnaně vysoká, standardní, stejná jako v zahraničí

Shrnutí: Převaţující skupina respondentů byly ţeny(55 %) Více neţ polovina dotazovaných (61 %) si nedovede představit řízení auta na levé straně jako např. ve Velké Británii. Z pohledu podmínek pro řízení respondenty nejvíce zaujalo Německo. Téměř polovina řidičů nepokládá za podstatné přítomnost Drive-in fastfoodů, bank či lékáren na stejném principu (viz USA).

45

74 % dotazovaných dává

přednost autu s klasickým řazením naproti

automatickému. 62 % lidí nikdy neslyšelo o pojmu ,,Car-sharing“(Car-sharing = sdílení automobilů více lidmi, kterým by se kvůli malé frekvenci vyuţívání nevyplatilo vlastnit a provozovat automobil sami. Můţe být provozován jak formou oficiálního či neoficiálního sdruţování lidí, kteří pak jsou spoluvlastníky automobilů, tak formou podnikatelskou, tedy sluţbami veřejných půjčoven automobilů). 63 % uţivatelů serveru si myslí, ţe zákaz řízení u saúdských ţen není akceptovatelný. 30 % nemá názor, protoţe tato problematika je otázkou islámské kultury. Většinu řidičů při jízdě v zahraničí nepřekvapili ţádné speciální stanovy či

chování policie (79 %). Pokud ano, opakovaly se odpovědi spojené s dopravní situací v Anglii, jízda vlevo, která je pro nás Čechy matoucí. Jiné povolené rychlosti v obcích, jiné převodní jednotky (míle) atd. Další zajímavý příspěvek: „Rumunská policie nám zabavila pasy, protože hrálo rádio a spolujezdec spal (nedělám si legraci, ale je to už 10 let). Vrátili nám je až poté, co jsme se vyplatili českým pivem( …).― Ve srovnání se zahraničním vozovým parkem hodnotili respondenti stav aut na českých silnicích nejvíce jako průměrný (63 %) , dále podprůměrný (32 %). Němci, Italové a Poláci - to jsou tři národy, které se českým řidičům jeví jako nejvíce neukáznění. Nejoblíbenější zahraniční značkou se stalo BMW, dále Audi a o třetí místo se dělí LandRover s Fordem. Míra policejních kontrol a přítomnost radarů na silnicích v Česku se ve srovnání s ostatními státy jeví jako průměrná pro 51 % dotazovaných. 46

19. Diskuze V diskuzi bych se ráda věnovala problematice chápání významu automobilu z pohledu různých autorů . Závěrečná slova Daniel Millera v knize Car cultures zní takto: ,,Dnešní literatura se nezabývá globálním problémem a porovnáním automobilové kultury. Není zmínky, ţe auto by mohlo mít v různých kulturách symboliku nebo význam jinou, neţ jen jako dopravní prostředek. Při své práci byl omezen prameny, psanýmí v angličtině, a nemůţe říci, ţe by někde našel kulturu, menšinu nebo skupinu, která by byla nadhodnocována nebo preferována. Na počátku 20. století zmítá trţním hospodářstvím vlna zvaná ,,fordismus“. Na trzích se vedle levných automobilů začala brzy objevovat také luxusní a řemeslně zpracovaná vozidla. Mluvíme o době,

kdy společnost příliš nerozlišovala mezi

jednotlivými modely automobilů. Jiţ samotné vlastnictví automobilu představovalo symbol příslušnosti k vyšším vrstvám, byť jiţ ne k těm přímo nejvyšším (Gartman, 2005). Automobil je ve většině prací chápán jako „symbol prestiţe“. Prostředek, kterého si jeho majitelé povaţují – demonstrují skrz vůz svojí sociální úroveň (automobil je řadí do určité společenské vrstvy). ,,Materialistický výdobytek“, který stále není přístupný všem. Sociokulturní situaci kolem automobilu v roce 1973 zhodnotil André Gorz: ,,Naproti vysavači, rádiu nebo kolu, jejichž hodnota je stále stejná i ve chvíli, kdy je mají všichni , je auto, stejně tak jako domek u moře, předmětem touhy a užitku, pouze, když jej ostatní nevlastní. A esencí luxusu je to, že si tyto věci nemohou dovolit vlastnit všichni. Kdyby měl každý možnost žít v luxusu, nikdo by z toho neměl žádné výhody (in Cartoons 2002; s.24).― Spisovatel Luděk Frýbort ve svém článku „Nad jedním archetypem aneb Zlý brouk automobil“ protichůdně reaguje na zastaralý článek z českých periodik, v kterém stojí : „Spousta lidí spatřuje v automobilu zhmotněný blahobyt a bohatství.“ Podle Frýborta závisí v dnešní době míra obdivu k vlastníkům luxusních aut na stupni ekonomického a společenského vývoje té které společnosti. Na příkladu České republiky dokazuje, ţe ještě nejsme automobilismem a jeho aurou přesyceni. ,,Jsme ovšem svědky producírování náramného, jak typem auta, tak způsobem jízdy. Až noviny přestanou ob týden přinášet zprávu, že se zase jeden poslanec či jiná VIP perzóna přerazila v autě, bude to znamením, že se v té věci začíná něco měnit, zatím ale tak daleko nejsme―. Dále poukazuje na vnitřní 47

stav jedince, který si na hodnotě a výkonnosti staví ego.,,Když kolem rachotí osmnáctileté kostitřasy a já Pozoruhodný, já Vznešený je mohu pohrdavě předjíždět v pětilitrovém terénním voze či jiném zázraku techniky, to už je kus slasti.― Ke kontrastu s Českem staví situaci v západních státech. ,,V Německu je auto oblíbeným předmětem tlachání, ale té frajerské vytahovačnosti v tom není; nu, a v USA, kde je auto asi stejně prestižním symbolem jako boty či brejle, může být motorové producírování leda duševním projevem pubertálního hošíka, kterého to přejde, jen co se poprvé oholí.“ Neměli bychom tedy dělat obecné závěry a brát automobil jako ,,symbol prestiţe“ a věc, ze které stále ţasne celý svět , neskonale si ji váţí a obdivuje. Platí zde přísloví ,,Jiný kraj, jiný mrav―. A je dosti pravděpodobné, ţe za pár let díky průmyslové evoluci nebude automobil nijak zajímavým nástrojem vůbec pro nikoho.

48

20. Závěr Fenomén automobilismu s sebou přináší mnoho pozitivních, ale i negativních konotací. Nahlíţíme-li na automobil z pohledu transkulturality, dojdeme k závěru, ţe jeho důleţitost hraje v různých kulturách zcela odlišnou roli. Rozlišnost chápaní automobilu velice závisí na společenském a ekonomickém rozvoji toho kterého státu. Úroveň automobilové kultury se odvíjí od ochoty a finančních moţností vlád dotovat výstavbu silnic a rozšiřovat tím průmyslovou propojenost mezi státy. Významným prvkem automobilismu je přítomnost stále se rozšiřujícího fordismu. Rozmach pásové výroby v masovém měřítku se rozšiřuje v posledních letech zejména v asijských zemích. Prvky fordismu ve světě však nemohou být totoţné, jsou ovlivněné geografickými, kulturními a historickými podmínkami jednotlivých států. Základní myšlenka – výroba aut z relativně levných součástek, však zůstává zachována. Automobilový průmysl se stal i odvětvím které zaměstnává masy lidi. V zemích jako Čína, Indie, Japonsko se trh zaměřuje na expanzi vozidel ve velké míře. Významná část mé práce se věnovala sociokulturnímu chápání automobilu. Je automobil společností vnímán jako ,,symbol prestiţe“ nebo je brán jako konzumní artikl a věc naprosto samozřejmá? Hlavními faktory ovlivňující vnímání automobilu jsou ekonomická situace a kulturní vyspělost státu. Automobil však můţe působit i jako prostředek proti sociální izolaci – je to ,,přítel“, který nám pomáhá překonat dlouhou chvíli a pocity samoty v uzavřených prostorách našeho domova. Splynutí s vnější krajinou a měnícím se prostředím v kombinaci s hudbou působí jako ventil v ţivotě lidí, ţijících sami. V zemích jako je Guinea či Ghana nebo Chiapas v Mexiku je automobil v dnešní době součástí zdejší kultury. Nestal se zde však symbolem prestiţe, nýbrţ prostředkem k usnadnění ţivota. Slouţí zde jen jako instrument, který jednoho dne ,,zreziví“ a zanikne. Je otázka času , jestli zde nastane proces zboţštění automobilu v budoucích letech Nejspíš ne, jelikoţ tyto kultury zatím nejsou přetechnizované. Zaráţejícím faktem je pro řidiče – Evropana vztah ţen a automobilu v Saúdské Arábii, kde pro ně platí zákaz řízení. Při cestování po evropských státech je z psychologického hlediska dobré vědět, jaké reakce na Vaše řidičské umění můţete očekávat. Další diskutovanou otázkou je nadbytek osobních automobilů ve městech – problematika

parkování

je

významným 49

tématem

v otázce

automobilismu.

Nepříjemným zjištěním je vysoká míra úmrtnosti na silnicích. Vedle znečišťování ovzduší a ničení přírody automobilovými zplodinami, s sebou vynález automobil přináší smrt na silnicích. Pomníčky u silnic se staly pro blízké osoby zesnulých leckdy důleţitějším místem pro vzpomínky neţ hřbitovy. Věnce a svíčky se pokládají v blízkosti silnic, kde dotyčný zemřel, zejména v období Dušiček. Pomníky i dle výsledků mého dotazníku v lidech vyvolávají zvláštní pocity pokory a uvědomění si vlastní smrtelnosti. Na planetě Zemi dochází zdroje pro výrobu automobilových paliv. Největším světovým producentem bioethanolu je Brazílie. Česká republika po jejím vzoru také s narůstající intenzitou přetváří a vyrábí auta pojízdná na biopaliva. Pomocí dotazníků jsem zmapovala postoj Čechů k automobilismu. Z hlediska finanční stránky, praktického a osobního vztahu, ochoty přizpůsobit se zahraničním automobilovým podmínkám a sympatií obyvatel ČR k zahraničním řidičům. Situace automobilismu v Česku je na poměrně vysoké úrovni. Majitelé aut upřednostňují značku Škoda, která dělá České republice dobré jméno ve světě a preferují jí také z důvodu bezproblémových oprav a dostatku náhradních dílů. Obecně však Češi ve srovnání s vyspělými státy stále nahlíţí na auto jako symbol rozdílného sociálního statusu a postavení ve společnosti..

50

21. O autorce Barbora Bartošová se narodila 23.06.1990 ve Dvoře Králové nad Labem. Po ukončení základní školy nastoupila v roce 2005 na Gymnázium a SOŠ v Jaroměři. Pro svůj blízký vztah k přírodě a člověku si vybrala studijní obor antropologie na MU v Brně, který studuje od roku 2009. Téma s automobilovou tematikou si zvolila z důvodu velice kladného vztahu k tomuto stroji. Dále pro zájem o americkou kulturu a jiné , méně prozkoumané společnosti. O kterých se dá získat mnoho informací právě přes automobilismus a vztah člověka k němu.

51

Slovník pojmů: Artefakt – předmět nebo proces, vzniklý lidskou aktivitou Atribut - neodlučitelná vlastnost, podstatný znak Biom – nevládní nezisková organizace podporující rozvoj fytoenergetiky , biomasy a biopaliv v České republice Biopaliva – paliva vzniklá cílenou výrobou či přípravou z biomasy a biologického odpadu. Představují jeden ze způsobů vyuţití biomasy. Externalita - část dopadů činnosti, kterou nese někdo jiný neţ její původce. Např. znečištění ţivotního prostředí ekonomickou aktivitou FFV – automobil pojízdný, na více druhů paliv , např. benzín v kombinaci s bioethanolem Hatchback - typ automobilové karoserie. Bývá obvykle třídvéřová nebo pětidvéřová, dvouprostorová s výklopnou zadní částí karoserie a splývající zádí. Lakadonové – etnikum mayských indiánů obývající nejjiţnější mexický stát Chiapas. Navajové – indiánský kmen, ţíjící na jihozápadě USA Nikita Chruščov – sovětský politik a vůdce, ve funkci v 50. a 60. letech 20. století, zastánce poměrně liberálních myšlenek, sesazen Breţněvem Mao-ce tung – od roku 1943 do roku 1976 předseda Komunistické strany Číny, jeden z nejkrutějších diktátorů 20. století Proteotický aparát – umělá náhrada části těla (končetiny, chrupu), která plní funkci chybějícího orgánu zdroj: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/proteza Rondonie – stát na území Brazílie, hraničí se státem Amazona a Bolívií zdroj: Sémiotika – teorie, zkoumající vlastnosti znaků Tolobajové – etnikum mayských indiánů obývající nejjiţnější mexický stát Chiapas Východní blok – označení států bývalého Sovětského svazu World Car free network – společnost, snaţící se omezit automobilismus a hledat nové alternativy v oblasti dopravy. Má zájem o lepší kvalitu ţivotního prostředí Zdroje k slovníku pojmů byly čerpány z online publikací : Antropologický slovník http://is.muni.cz/do/1431/UAntrBiol/el/antropos/slovnik.html Encyklopedie Wikipedie - http://cs.wikipedia.org a encyklopedie www.cojeco.cz

52

23. Rejstřík Austrálci ............................................................................................................................... 26 bioethanol................................................................................................................... 9, 39, 40 Biom............................................................................................................................... 40, 53 black cubs ...................................................................................................................... 35, 36 car – rage .............................................................................................................................. 29 Car cultures .............................................................................................................. 12, 48, 55 Car-sharing..................................................................................................................... 47, 55 doubledeckery ...................................................................................................................... 35 fordismus ................................................................................................................. 11, 19, 48 Hádiš .................................................................................................................................... 30 Chiapas................................................................................................................. 8, 24, 50, 53 Chico Mendez ...................................................................................................................... 29 Kaxakina .............................................................................................................................. 29 kmeny Suruí ......................................................................................................................... 29 Lakandoni ............................................................................................................................ 25 Land-Rover .......................................................................................................................... 47 Laurin & Klement ................................................................................................................ 39 Mao Ce–tung........................................................................................................................ 20 Nano ......................................................................................................... 8, 22, 56, 59, 62, 63 Route 66 ......................................................................................................... 8, 18, 57, 59, 61 šabat ..................................................................................................................................... 31 Tolobajové ..................................................................................................................... 25, 53 trotros ................................................................................................................................... 28 Yungas Road ............................................................................................................ 35, 59, 67

53

24. Seznam literatury: Knižní zdroje a časopisy: Car-sharing: Sdílení vozidel : inteligentní způsob využívání automobilů šetrný vůči životnímu prostředí. (2007 ) Praha: Ústav pro ekopolitiku, 31 s. Beránek, Ondřej (2007) : Saudská Arábie: mezi tradicemi a moderností ; domácí politika, salafíjská ideologie a zahraniční vztahy. Praha: Volvox Globator, 252 s. Čejka, Marek (2009): Judaismus a politika v Izraeli. Brno: Společnost pro odbornou literaturu - Barrister & Principal, , 278 s. Frýbort, Luděk (2012) : Nad jedním archetypem aneb Zlý brouk automobil. Anthropologia Integra: Časopis pro obecnou antropologii a příbuzné obory. Brno: Akademické nakladatelství CERM, roč.3., č.1. Keller, Jan (2008): Abeceda prosperity. Brno: Doplněk, 172 s. Keller, Jan (2005): Až na dno blahobytu. Praha: EarthSave, 132 s. Keller, Jan (1998): Naše cesta do prvohor. Praha: Sociologické nakladatelství, 170 s. Miller, Daniel (2001): Car cultures: Materializing Culture. Oxford, New York: Berg, 250 s. Singer, Andy – HOLTZ-KEY, Jane – GHENT, Randy (2002): CARtoons Praha: Car Busters, 98 s. Schmeidler, Karel (2010): Mobilita, transport a dostupnost ve městě. Brno: Novpress, 245 s. Schmeidler, Karel (2009): Problémy mobility stárnoucí populace. Brno: Novpress, 180 s. Šotovský, Ivan (2002): Hospodářská geografie. Ostrava: Vysoká škola báňská, Technická univerzita Ostrava, 2002, 248 s.

Online: (2010):

6

Chines

Car

Facts

in

Globalsources

http://www.globalsources.com/ST/6-Chinese-Car-Facts.html

54

(online),

07.04.2012:

(2009): Známkování: Oznámkujte české dálnice a rychlostní silnice in: Idnes.cz: Ekonomika (online), 5.04.2012 http://ekonomika.idnes.cz/oznamkujte-ceske-dalnice-a-rychlostnisilnice-f4a-/Znamky.aspx?id=260.

Buček, Petr – MAŠEK, Jaroslav (2008): Tata Nano: auto za 45 tisíc moţná dorazí i do Evropy. in: Auto.idnes.cz (online) 05.04.2012 http://auto.idnes.cz/tata-nano-auto-za-45tisic-mozna-dorazi-i-do-evropy-fbr-/ak_aktual.aspx?c=A080111_175541_ak_aktual_fdv. Čermák, Ladislav (2006) : Trend: Automatické placení parkovného, plně samočinné parkování in Auto.cz (online), 05.04.2012 http://www.auto.cz/trend-automaticke-placeniparkovneho-plne-samocinne-parkovani-13557. ČTK (2010): Nejčastější příčinou smrti mladých lidí na světě jsou dopravní nehody in: Novinky.cz (online), 06.04.2012 http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/193688nejcastejsi-pricinou-smrti-mladych-lidi-na-svete-jsou-dopravni-nehody.html. ČTK (2012): Při skládání řidičské zkoušky v Číně je zapotřebí velký důvtip in Auto.idnes.cz (online).07.04.2012 http://auto.idnes.cz/zkousky-na-ridicsky-prukaz-v-cinevyzaduji-duvtip-fwr-/automoto.aspx?c=A120403_170412_automoto_hig ČTK(2008): Přijíţdí superlevné indické auto in: Lidovky.cz: Zpravodajský server lidových novin (online), 07.05.2012 http://www.lidovky.cz/prijizdi-superlevne-indicke-auto-dld-/lnauto-aktuality.asp?c=A080111_120430_ln_auto_glu. ČTK (2012): Osobní auta prodávaná v USA od roku 2014 musí mít vzadu kameru in Novinky.cz (online) http://www.novinky.cz/auto/260454-osobni-auta-prodavana-v-usa-odroku-2014-musi-mit-vzadu-kameru.html. Dragoun, Aleš (2011): Nejdraţší parkování na světě mají v Oslu, Praha je relativně levná (ţebříček TOP20 měst). in: Auto.cz (online).05.04.2012 http://www.auto.cz/nejdrazsiparkovani-svete-maji-v-oslu-60514. E15 (2012): Drahý benzin nahrává růstu obliby biopaliva E85 in Autorevue.cz (online), 03.05.2012 http://www.autorevue.cz/drahy-benzin-nahrava-rustu-obliby-biopaliva-e85. Gartman, D (2004):. Three Ages of the Automobile: The Cultural Logics of The Car. Theory, Culture (online), 03.05.2012 http://tcs.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/0263276404046066. 55

Gola, Petr (2011): Kaţdé čtvrté auto vyrobí v Číně in FinExpert.cz (online), 03.05.2012: http://finexpert.e15.cz/kazde-ctvrte-auto-vyrobi-v-cine. Jurásek, Zdeněk (2007): Historie Route 66 in První české informační stránky Route 66 (online), 03.05.2012 http://www.r66.cz/historie/. Karát, Michal (2012): Experti chtějí v Německu prosadit širší parkovací místa. in: Auto: aktualně.cz (online), 03.05.2012 http://auto.aktualne.centrum.cz/novinky-arecenze/clanek.phtml?id=739271. Keck-Szjabel, Mark (2008): ,,The socialisti car“ in H-net reviews: in the humanities and social science (online), 03.05.2012 http://www.h-net.org/reviews/showpdf.php?id=26607.

Malina, Jaroslav et al. (2012– ): Člověk-auto-encyklopedie: První mezinárodní interaktivní encyklopedie o vztahu člověka a automobilu (online) Brno: Akademické nakladatelství CERM,. 03.05.2012 http://is.muni.cz/do/sci/UAntrBiol/el/clovek-auto/index.html. Miller, Daniel (2005 ): Driven societies. in: UCL ANTHROPOLGY: London´s global anthropology (online), 03.05.2012 http://www.ucl.ac.uk/anthropology/people/academic_staff/d_miller/mil-18. Novotný, Jiří (2010): V Česku letos přibylo 40 787 osobních aut, vozový park přesto nemládne in Novinky.cz (online), 03.04.2012: http://www.novinky.cz/ekonomika/206828v-cesku-letos-pribylo-40-787-osobnich-aut-vozovy-park-presto-nemladne.html. Poštolková, Lucie (2010): Nejnebezpečnější cesty, kterým se raději vyhněte in Novinky.cz (online), 06.05.2012 http://www.novinky.cz/cestovani/191559-nejnebezpecnejsi-cestykterym-se-radeji-vyhnete.html. Senger, Martin (2010): Ţeny v Arábii nesmí řídit auto in: Pracuji v Saudské Arabii: Par poznamek o tom, jak jsem pracoval na nove universite v Saudske Arabii (online), 03.05.2012 http://tulakinsaudiarabia.blogspot.com/2010/11/zeny-v-arabii-nesmi-riditauto.html. Schmidt, Gert (2008 ): Globalization and Asian Fordisms in Globality Studies Journal: Global history, society, civilization (online), 04.05.2012 http://globality.cc.stonybrook.edu/?p=89. 56

Šourek, Pavel (2009): Zklidnění Severojiţní magistrály a tunel Muzeum v české metropoli in Časopis stavebnictví (online) 05.05.2012 http://www.casopisstavebnictvi.cz/zklidneniseverojizni-magistraly-a-tunel-muzeum-v-ceske-metropoli_N1870.

Obrázky: http://auto.idnes.cz/krizky-u-silnic-varovani-i-hrozba-dl3/automoto.aspx?c=A080519_140449_automoto_fdv http://oica.net/category/economic-contributions/auto-jobs/ http://www.ukstudentlife.com/Travel/Transport/Taxi.htm http://justinsomnia.org/category/meta/ http://www.globalsources.com/ST/6-Chinese-Car-Facts.html http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/193688-nejcastejsi-pricinou-smrti-mladych-lidi-na-svetejsou-dopravni-nehody.html http://www.ceskapozice.cz/byznys/podnikani-trhy/slava-deseticentimetrovemu-schodu-zajistikyzenou-rekonstrukci-d1 http://www.auto.cz/nejdrazsi-parkovani-svete-maji-v-oslu-60514 http://is.muni.cz/do/sci/UAntrBiol/el/clovek-auto/encyklopedie.html http://is.muni.cz/do/sci/UAntrBiol/el/clovek-auto/encyklopedie.html

57

25 Přílohy Seznam příloh: Obr.1 Model vozu Ford T, 1908 Obr.2 Model vozu Cadillac Eldorado Biarritz Obr.3 Trasa silnice Route 66 Obr.4 Fakta o Číně – doba dojezdnosti do zaměstnání Obr.5 Fakta o Číně – srovnání celosvětové výroby aut Obr.6 Fakta o Číně: – pět nejoblíbenějších automobilů v Číně Obr.7 Auto Nano Obr.8 Papua–Nová Guinea Obr.9 Papua–Nová Guinea Obr.10 Chico Mendes Obr.11 Automobil ,,trotro“ Obr.12 Vrak auta u Austrálců Obr.13 Cedule s nápisem : Bůh neřekl, ţe nesmím řídit Obr.14 Silnice Yungas Road Obr.15 Pomníčky u silnic obětem automobilismu Obr.16 ,,Black cubs“ Obr.17 Úzké cesty na anglickém venkově Obr.18 Karikatura dálnice D 1 Tab.1 Tabulka nejdraţších měst světa dle parkovacích cen Tab.2 Tabulka nejhorších dopravních nehod na světě

58

Obr. 1

Model Ford T , rok výroby 1908

Zdroj: http://super-classic-cars.blogspot.com/2010/06/ford-t-1908-usa.html

Obr. 2

Cadillace Eldorado Biarritz 1959

zdroj: http://www.topspeed.com/cars/cadillac/1959-cadillac-eldorado-ar15746.html

59

Obr. 3

Trasa silnice Route 66

Zdroj:http://route66chamberofcommerce.homestead.com/NATIONALLINKSpage.html

Obr. 4

Srovnání dojezdové doby do práce dle světových

velkoměst

zdroj: http://www.globalsources.com/ST/6-Chinese-Car-Facts.html

60

Porovnání výroby aut ve světě

Obr. 5

Kaţdé čtvrté auto na světě je vyrobeno v Číně tzn. 25 % celosvětové produkce . Na druhém místě je Japonsko – 14 %. Na třetím USA – 10 %.

zdroj: http://www.globalsources.com/ST/6-Chinese-Car-Facts.html

Obr. 6

Pět nejoblíbenějších značek aut v Číně

Zdroj: http://www.globalsources.com/ST/6-Chinese-Car-Facts.html

Auto Nano

Obr. 7 61

Důvody nízké ceny u auta Nano:

 Ţádná klimatizace  Okénka bez automatického stahování

 dvouválcový motor v kufru, max rychlost 70 km/h

 manuální převodovka  bez airbagu  karoserie z plechu a plastu  plast a lepidlo nahrazuje svařené díly zdroj: http://www.rushlane.com/auto-lobby-wary-of-car-recalls-in-indian-auto-market-

certainly-its-not-a-recall-free-industry-1232078.html

Obr. 8

Papua - Nová Guinea : Cesta do Vysočiny autem Toyota s řidičem

Zdroj: http://is.muni.cz/do/sci/UAntrBiol/el/clovek-auto/encyklopedie.html

62

Obr. 9

Nápis „good for nothing― na PMV, stanoviště PMV v Madangu

Zdroj: http://is.muni.cz/do/sci/UAntrBiol/el/clovek-auto/encyklopedie.html

Obr. 10

Chico Mendes (15.12. 1944 — 22.12.1988)

ekologický aktivista, politik , sběrač přírodního kaučuku a předseda Unie zemědělských dělníků Xapuri. Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Chico_Mendes.jpg 63

Obr. 11

Automobil ,,trotro― s nápisem: ,,Kolemjdoucí mají strach―.

zdroj: http://justinsomnia.org/category/meta/

Obr. 12

Vrak auta u Austrálců

Zdroj: http://desertmandala.net/?p=161

64

Obr. 13

Nápis: ,,Bůh neřekl, že nesmím řídit.― Heslo demonstrujících skupin saúdských ţen za zrušení zákazu řízení

zdroj: http://tulakinsaudiarabia.blogspot.com/2010/11/zeny-v-arabii-nesmi-ridit-auto.html

65

Obr. 14

Silnice Yungas Road v Bolívii

Zdroj: http://www.vacationideas.me/south-america/el-camino-de-la-muerte-road-of-death-

bolivian-yungas

Obr. 15

Pomníčky u silnic za oběti automobilismu

zdroj: http://auto.idnes.cz/krizky-u-silnic-varovani-i-hrozba-dl3-

/automoto.aspx?c=A080519_140449_automoto_fdv

66

Obr. 16

Typický ,,black cub― v Londýně

Zdroj: http://www.ukstudentlife.com/Travel/Transport/Taxi.htm

Obr. 17

Úzké cesty ve Velké Británii

zdroj: http://oica.net/category/economic-contributions/auto-jobs/

67

Obr. 18

Karikatura dálnice D1

Zdroj: http://www.ceskapozice.cz/byznys/podnikani-trhy/slava-deseticentimetrovemu-schoduzajisti-kyzenou-rekonstrukci-d1

Tab. 1

Města s nejvyššími poplatky za jednodenní parkování Města s nejvyššími poplatky za jednodenní parkování na světě [Top5] dle Colliers International -

Město

Země

Průměrná denní sazba [Kč]

1.

Oslo

Norsko

1 511,90

2.

Kodaň

Dánsko

1 241,41

3.

Melbourne

Austrálie

1 180,62

4.

Sydney

Austrálie

1 144,79

5.

Londýn – City

Velká Británie

1 120,17

6. Tokio Japonsko 1 052,76 Zdroj: http://www.auto.cz/nejdrazsi-parkovani-svete-maji-v-oslu-60514 7.

Londýn – West End

Velká Británie

980,26

8.

Amsterdan

Nizozemí

976,52

9.

Vídeň

Rakousko

976,52

10.

Curych

Švýcarsko

797,72

68

Tab. 2 Kde

Automobilové nehody s nejvyšším počtem mrtvých Kdy

Afganistan

3.11.1982

Počet obětí

Příčina

>2.000 mrtvých

Sráţka dvou ruských vojenských vozidel během války v Afganistanu v tunelu dlouhém 3.400m způsobila dopravní zácpu. Následný poţár usmrtil přes 2.000 lidí, většinou civilisty.

Dem.rep. Kongo 2.7.2010

220 mrtvých Cisterna s benzínem havarovala ve městě a vybouchla

Španělsko, Alcanar

11.7.1978

217 mrtvých

Thajsko, Pha Nga

15.2.1991

171 mrtvých Kamion s dynamitem vybouchl ve vesnici

Nigerie, Lagos

12.10.2000 150 mrtvých

Togo

6.12.1965

125 mrtvých Sráţka dvou nákladních aut převáţejících dělníky

Indie, Tamil Nadu

12.3.1995

110 mrtvých Cisterna s benzínem narazila do autobusu

Japonsko

18.8.1968

104 mrtvých Dva autobusy se v hustém dešti zřítily do řeky

Cisterna s tekutým polypropylenem explodovala u plně obsazeného autocampu

Rozjetá cisterna narazila do stojící kolony aut na dálnici a vybouchla

Zdroj: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/193688-nejcastejsi-pricinou-smrti-

mladych-lidi-na-svete-jsou-dopravni-nehody.html

69

70