MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV ANTROPOLOGIE. Diplomová práce

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV ANTROPOLOGIE

Diplomová práce

Brno 2013

Tereza Musilová

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV ANTROPOLOGIE

HORMONÁLNÍ ANTIKONCEPCE A VÝBĚR PARTNERA Diplomová práce

Tereza Musilová

Vedoucí práce: doc. RNDr. Miroslav Králík, Ph. D. 2

Brno 2013

Bibliografický záznam Autor:

Bc. Tereza Musilová Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Ústav antropologie

Název práce:

Hormonální antikoncepce a výběr partnera

Studijní program:

Antropologie

Studijní obor:

Antropologie

Vedoucí práce:

doc. RNDr. Miroslav Králík, Ph.D.

Akademický rok:

2012/2013

Počet stran:

136+4

Klíčová slova:

Menstruační cyklus; hormonální antikocepce; výběr partnera; obličej; ovulace; folikulární fáze; luteální fáze; pohlavní dimorfismus; obličejová podobnost; geometrická morfometrie.

3

Bibliographic Entry Author

Bc. Tereza Musilová Faculty of Science, Masaryk University Department of Anthropology

Title of Thesis:

Hormonal Contraception and Mate Choice

Degree programme:

Anthropology

Field of Study:

Anthropology

Supervisor:

doc. RNDr. Miroslav Králík, Ph. D.

Academic Year:

2012/2013

Number of Pages:

136+4

Keywords:

Menstrual cycle; hormonal contraception; mate choice; face; ovulation; follicular phase; luteal phase; sexual dimorphism; facial resemblance; geometric morphometrics.

4

Abstrakt Tématem této diplomové práce je potenciální vztah užívání hormonální antikoncepce s výběrem partnera u člověka. Podle předchozích studií by hormonální antikoncepce mohla měnit přirozené kognitivní a behaviorální mechanismy, které se uplatňují při výběru partnera. Jiná studie naznačuje, že zjištěné odlišnosti v partnerských preferencích i reálném výběru partnera mohou být důsledkem předchozích biologických rozdílů mezi skupinami žen a ne vlivem antikoncepce samotné. Cílem empirické studie bylo zjistit, zda se nějak liší sexuální dimorfismus v obličeji a obličejová podobnost heterosexuálních partnerů mezi páry, kde žena v době vzniku užívala kombinovanou hormonální antikoncepci a páry, kde ji neužívala (tj. měla přirozený menstruační cyklus). Materiál představoval soubor standardizovaných fotografií 89 partnerských párů, z toho 43 párů obsahovala skupina, ve které ženy v době vytvoření páru s aktuálními partnery užívaly hormonální antikoncepci (skupina s HA), a 46 párů obsahovala skupina, ve kterých nikoliv (skupina bez HA). Obličeje na fotografiích byly měřeny a analyzovány metodami tradiční a geometrické morfometrie. Sledovala jsem obličejový dimorfismus vybraných velikostních a tvarových znaků znaků v obou skupinách, jak se mezi oběma skupinami liší sexuální dimorfismus ve tvaru a velikosti obličeje, a jak se mezi skupinami liší nepodobnost obličeje partnerů v párech. Z výsledků vyplývá statisticky významný dimorfismus v celkovém tvaru obličeje ve skupině s HA, avšak nikoliv ve skupině bez HA. Muži skupiny bez HA měli ovšem celkově větší obličej a větší hodnoty výšky dolní třetiny obličeje než muži skupiny s HA. Partneři skupiny s HA si ale byli vzájemně podobnější v některých dílčích vlastnostech tvaru obličeje (relativní výška horního rtu, relativní výška umístění nosního hrotu a celková relativní délka nosního hřbetu). Výsledky naznačují určité biologické rozdíly mezi páry skupiny s HA a skupiny bez HA, které souvisí především s rozdíly mezi obličeji mužů obou skupin. V práci jsou dále diskutovány možné interpretace zjištěných výsledků z hlediska dnešních teorií výběru partnera u člověka.

5

Abstract The theme of this thesis is to observe a potential relationship between taking hormonal contraception and mate choice in humans. According to previous studies, natural cognitive and behavioral mechanisms of mate choice can be altered by taking hormonal contraception. Another study suggests that mate selection choices can be the result of preexisting biological differences between groups of females using and not using hormonal contraception and not the result of taking hormonal contraception alone. The aim of this empirical study was to determine whether sexual dimorphism in the face and facial resemblance of partners in heterosexual couples differs between couples, in which the female was using combined hormonal contraception at the beginning of the relationship, and couples, in which the female was not using hormonal contraception. The material consisted of standardized photographs of 89 couples of which 43 couples, where woman was using hormonal contraception at the beginning of the relationship (group with CC), and 46 couples, where woman was not using hormonal contraception (group without CC). Faces on images were measured and analyzed using traditional and geometric morphometrics methods. In both groups, I looked at the intergroup facial dimorphism of selected size and shape features. Furthermore, I studied the differences between groups in sexual dimorphism of shape and size of the face, and the differences between groups in the facial resemblance between partners. The results show a statistically significant dimorphism in the overall shape of the face in the group with CC, but not in the without CC group. Males in the without CC group had larger faces and greater length values of the lower third of the face than males in the with CC group. Partners in the with CC group were more similar to each other in some aspects of the face (relative height of the upper lip, relative height of the placement of the nose tip and the overall relative length of the nose ridge). The results indicate certain biological differences between couples of the two groups, which are mainly related to the differences in male faces. Possible interpretations of the discovered patterns are also discussed in light of current theories on mate selection in humans.

6

7

Poděkování Na prvním místě bych chtěla poděkovat vedoucímu mé diplomové práce, doc. RNDr. Miroslavu Králíkovi, Ph. D., za jeho trpělivost, preciznost a laskavost. Dále děkuji svému manželovi, Ondřeji Musilovi, za jeho podporu a péči, kterou mě zahrnoval po dobu psaní této práce. Děkuji také svým rodičům, kteří mě neúnavně motivovali a povzbuzovali k dokončení této práce. A konečně veliký dík patří také mým přátelům, kteří se ochotně zúčastnili mého výzkumu, stejně jako všem dalším dobrovolníkům, kteří mi podali pomocnou ruku.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány.

Brno 10. února 2013

……………………………… Tereza Musilová

8

OBSAH

OBSAH ...........................................................................................................................…..9 1.

ÚVOD………...............................................................................................................13

2.

TEORETICKÁ ČÁST............................................................................................... 14 2.1

FYZIOLOGIE MENSTRUAČNÍHO CYKLU......................................................14 2.1.1 Hlavní hormony menstruačního cyklu..........................................................14 2.1.1.1 Ženské pohlavní hormony........................................................................15 2.1.1.1.1 Estrogeny..........................................................................................15 2.1.1.1.2 Gestageny..........................................................................................16 2.1.1.1.3 Androgeny.........................................................................................17 2.1.1.2 Gonadotropní hormony............................................................................17 2.1.2 Menstruační cyklus.........................................................................................18 2.1.2.1 Cyklus hypotalamo-hypofyzární..............................................................18 2.1.2.2 Cyklus ovariální.......................................................................................19 2.1.2.2.1 Fáze folikulární.................................................................................20 2.1.2.2.2 Fáze luteální………..........................................................................21 2.1.2.3 Cyklus děložní……............................................................................…..22 2.1.2.3.1 Děloha…..................................................................................…….22 2.1.2.3.1.1 2.1.2.3.1.2 2.1.2.3.1.3

Fáze proliferační….........................................................…..23 Fáze sekreční……….............................................................23 Fáze menstruační…..............................................................23

2.1.2.3.2 Vejcovody…….................................................................................24 2.1.2.3.3 Děložní hrdlo...........................................................................…….25 2.1.2.3.4 Pochva……….............................................................................…..25 2.1.3 Fyziologické odchylky menstruačního cyklu….....................................…...25 2.1.3.1 Anovulační krvácení……….............................................................…...26 2.1.3.2 Amenorea……….....................................................................................26 2.1.4 Vnější projevy menstruačního cyklu…….............................................…....26 2.1.4.1 Zdravotní komplikace vázané na menstruační cyklus….........................26 2.1.4.1.1 Premenstruační syndrom – PMS….……..........................................27 2.1.4.1.2 Primární dysmenorea……................................................................28 2.1.4.1.3 Bolesti hlavy…….................................................................…........28 2.1.4.2 Ostatní tělesné změny vázané na menstruační cyklus…….....................29 9

2.2

HORMONÁLNÍ ANTIKONCEPCE……..................................................….......29

2.2.1 Definice pojmů a stručné rozdělení antikoncepčních metod…...................30 2.2.1.1 Přirozené antikoncepční metody………..................................................30 2.2.1.2 Bariérové antikoncepční metody…................................................….....31 2.2.1.3 Nitroděložní tělíska….................................................................….........31 2.2.1.4 Chemické antikoncepční metody………........................................….....31 2.2.1.5 Hormonální antikoncepční metody…….........................................….....32 2.2.2 Historie hormonální antikoncepce…….........................................................32 2.2.2.1 Objev a vývoj hormonální antikoncepce……..................................…...32 2.2.2.2 Historie hormonální antikoncepce v Československu….........................36 2.2.2.3 Historie antikoncepce v České republice…….........................................37 2.2.3 Typy hormonální antikoncepce………..........................................................37 2.2.3.1 Gestagenní hormonální antikoncepce……..............................................40 2.2.3.1.1 Mechanismus účinku…………........................................................40 2.2.3.1.2 Klasifikace…………........................................................................40 2.2.3.1.2.1 2.2.3.1.2.2 2.2.3.1.2.3

Perorální gestagenní antikoncepce – Minipilulky.......41 Intramuskulární a subkutánní injekce – DMPA..........41 Subkutánní extrahovatelné depotní tyčinky.................42

2.2.3.1.3 Vedlejší účinky………................................................................….42 2.2.3.1.4 Nitroděložní antikoncepční systém .............................................….43 2.2.3.2 Kombinovaná hormonální antikoncepce............................................….44 2.2.3.2.1 Mechanismus účinku……................................................................44 2.2.3.2.2 Klasifikace….....................................................................…......….45 2.2.3.2.2.1 2.2.3.2.2.2 2.2.3.2.2.3 2.2.3.2.2.4 2.2.3.2.2.5

Podle druhu estrogenu..............................................46 Podle druhu progestinu.............................................46 Podle druhu etinylestradiolu.....................................47 Podle fázicity.............................................................47 Neperorální aplikační formy HA...............................48

2.2.3.2.2.5.1 Transdermální antikoncepční systém Evra...........49 2.2.3.2.2.5.2 Vaginální kroužek NuvaRing……..............……..49 2.2.3.2.3 Příznivé vedlejší účinky…………..............................................…..50 2.2.3.2.4 Nepříznivé vedlejší účinky a rizika užívání…..................................50 2.3 VÝBĚR PARTNERA………………......................................................................51 2.3.1 Dlouhodobé vs. krátkodobé vztahy…………................................................51 2.3.1.1 Dlouhodobá párovací strategie…….........................................................52 2.3.1.2 Krátkodobá párovací strategie……….....................................................53 10

2.3.2 Výběr partnera – přirozený menstruační cyklus….....................................53 2.3.2.1 Plodné vs. neplodné dny……….....................................................….....54 2.3.2.2 „Skrytá“ ovulace…………............................................................…......54 2.3.2.3 Změny chování a preferencí v průběhu menstruačního cyklu.................55 2.3.2.3.1 Sexuální touha……….......................................................................55 2.3.2.3.2 Atraktivita……….............................................................................56 2.3.2.3.3 Maskulinní vs. feminní znaky….......................................................57 2.3.2.3.4 Symetrie……….....................................................................….......58 2.3.2.3.5 Tělesný pach……............................................................….…........59 2.3.2.3.6 Hlas…………........................................................................….......60 2.3.3 Výběr partnera – hormonálně ovlivněný cyklus……..........................…....61 2.3.3.1 Hormonální antikoncepce vs. těhotenství……........................................61 2.3.3.2 Změny v preferencích uživatelek hormonální antikoncepce...................63 2.3.3.2.1 Hlas……….......................................................................................64 2.3.3.2.2 Projevy „zjevného“ zdraví………...........................................….....64 2.3.3.2.3 Sexuální touha………...........................................................…........65 2.3.3.3 Biologická predispozice k užívání hormonální antikoncepce..................65 2.3.3.4 Možné důsledky pozměněného výběru partnera…..................................66 2.3.4 Obličejová podobnost…………......................................................................67 2.3.4.1 Role obličeje při výběru partnera….........................................................67 2.3.4.2 Obličejová podobnost a výběr partnera……....................................…...67 2.3.4.2.1 Změny v průběhu menstruačního cyklu…........................................69 2.3.4.2.2 Změny v důsledku užívání hormonální antikoncepce......................70 3.

PRAKTICKÁ ČÁST……………...............................................................................71 3.1 CÍLE PRAKTICKÉ ČÁSTI………….............................................................…....71 3.2 HYPOTÉZY…………….........................................................................................71 3.2.1 Pohlavní dimorfismus ve tvaru a velikosti obličeje celého souboru...........71 3.2.2 Pohlavní dimorfismus ve tvaru obličeje a HA……......................................72 3.2.3 Pohlavní dimorfismus ve velikosti obličeje a HA….....................................72 3.2.4 Obličejová podobnost a HA……………........................................................73 3.3 MATERIÁLY A METODY………….…................................................................73 3.3.1 Testovaný soubor párů………………............................................................73 3.3.2 Metody…….................................... ......................................................….......75 3.3.2.1 Fotografické snímky………....................................................................75 11

3.3.2.1.1 Zpracování snímků…........................................................................76 3.3.2.1.2 Digitalizace význačných a pomocných bodů…..........................…..76 3.3.2.1.3 Chyba digitalizace……........................................................…….....79 3.3.2.2 Dotazník…………...................................................................................79 3.3.2.2.1 Zpracování dotazníku………....................................................…....80 3.3.3 Metody zpracování digitalizovaných dat………...........................................80 3.3.3.1 Pohlavní dimorfismus ve tvaru obličeje…...............................................81 3.3.3.2 Pohlavní dimorfismus ve velikosti obličeje………….............................83 3.3.3.3 Obličejová podobnost……………..........................................................86 3.4 VÝSLEDKY……………………………................................................................93 3.4.1 Pohlavní dimorfismus ve tvaru obličeje…....................................................93 3.4.1.1 Analýza prokrústovských souřadnic…....................................................93 3.4.1.2 Mnohorozměrná regresní analýza…........................................................96 3.4.2 Pohlavní dimorfismus ve velikosti obličeje…...............................................99 3.4.2.1 Analýza rozměrů v obličeji……..............................................................99 3.4.2.2 Analýza rozdílů velikosti centroidu……...............................................103 3.4.3 Obličejová podobnost……………................................................................106 3.4.3.1 Analýza prokrústovských vzdáleností…...............................................106 3.4.3.2 Analýza indexů nepodobnosti na základě relativních varp....................106 4. DISKUZE…………………….....................................................................................108 5. ZÁVĚR………………….............................................................................................114 O AUTORCE…................................................................................................................115 SLOVNÍK DŮLEŽITÝCH JMEN A POJMŮ………..................................................116 SEZNAM ZKRATEK......................................................................................................120 REJSTŘÍK………………................................................................................................122 POUŽITÁ LITERATURA…………..............................................................................124 INTERNETOVÉ ZDROJE….........................................................................................135 POUŽITÝ SOFTWARE..................................................................................................136 PŘÍLOHY…………….....................................................................................................137

12

1.

ÚVOD Dvacáté století přineslo lidstvu celou řadu změn, mezi nimiž bychom našli i takové

vynálezy jako internet, počítač, mobilní telefon a řada objevů v lékařských vědách. Když se ale zeptáte žen na celém světě, jaký vynález posledního století považují za nejpřevratnější, v jejich odpovědích by se pravděpodobně často vyskytovala hormonální antikoncepce. Skutečný vývoj hormonální antikoncepce, jedné z nejúčinnějších reverzibilních kontracepčních metod současnosti i minulosti (Barták 2006, s. 31; Čepický 2010, s. 278; Fait 2012, s. 15), započal již začátkem 50. let jako reakce na prudkou populační explozi posledního století. Během pouhých 100 let vystoupal počet lidských obyvatel planety z přibližně 1,6 miliard na 6 miliard (Benagiano, Bastianelli, Farris 2007) a situaci bylo třeba začít účinně řešit. Hormonální antikoncepce však neznamenala krok kupředu pouze pro lidstvo jako celek. Její účinky se projevily také na úrovni individuální. Pohlavní styk (a sexuální

chování

obecně)

pro

člověka

totiž

nepředstavuje

pouze

prostředek

k rozmnožování (Rodríguez - Gironés, Enquist 2001). Slouží také k upevňování vztahů, projevům lásky a může být také předmětem obchodu (Fait 2012, s. 10). Když spolehlivá antikoncepce odbourala strach z nechtěného početí, lidem se otevřely nové obzory. Na jedné straně se velice uvolnilo sexuální chování, s čímž byla spojena mimo jiné také pandemie smrtelného viru HIV (Čepický, Fanta 2011, s. 16), na straně druhé mnohým ženám dala hormonální antikoncepce možnost emancipace a zmenšila tak rozdíly v uplatnění žen a mužů. Hormonální antikoncepce však také rozdělila laickou a především odbornou veřejnost na dvě skupiny. První tuto novinku vítala bez výhrad, druhá zůstala skeptická a obávala se vedlejších účinků, kterých zejména v začátcích nebylo málo. Vývoj „pilulek“ se proto zaměřil na odstranění nežádoucích vedlejších účinků způsobených hlavně zbytečně vysokými dávkami hormonů (IARC 2007, s. 43). Přestože počet uživatelek poslední desetiletí významně vzrostl (Čepický, Fanta 2011, s. 17), jistá názorová rozpolcenost mezi veřejností nezmizela. Tématu hormonální antikoncepce se věnuje stále více věděckých studií, přičemž jedna z hlavních otázek, která vyvstala spolu s objevem tohoto syntetického léku, zní: „Může užívání hormonální antikoncepce ovlivnit základní lidské mechanismy výběru partnera?“

13

2.

TEORETICKÁ ČÁST 2.1

FYZIOLOGIE MENSTRUAČNÍHO CYKLU

O menstruačním cyklu hovoříme teprve na úrovni lidoopů, úzkonosích opic a konečně také u člověka (Fox 1999, s. 668; Vančatová, Vančata 2002, s. 32). U vývojově nižších savců užíváme termínu estrální cyklus. Menstruační cyklus představuje cyklicky se opakující přípravu k fertilizaci a těhotenství, kdy dochází ke zrání, uvolnění (ovulaci) a odplavení, případně oplodnění a zahnízdění, vajíčka. Jeho hlavním a nejnápadnějším znakem je periodicky se opakující krvácení způsobené odlučováním části děložní mukózy – menstruace (z latinského mensis, měsíc). Průměrná délka cyklu, tedy doba od začátku jednoho menstruačního krvácení k začátku dalšího, činí podle Živného (2001, s. 17) 28 dní, podle Čepického (2011, s. 75) 29,5 dne. Nehledě k uváděnému průměru existuje ale značná variabilita jak mezi cykly jedné ženy, tak mezi jednotlivými ženami. Za fyziologické se považuje rozmezí 23 – 36 dnů (Čepický 2011, s. 75). K prvnímu menstruačnímu krvácení – menarche – dochází u dívek kolem dvanáctého roku života. Bau et al. (2009) provedli klinickou studii na vzorku 1840 berlínských děvčat. U té poloviny děvčat, která již menarche prodělala, zjistlili medián 12,8 let. Přitom dívky s nadváhou začaly menstruovat významně dříve (medián 12,5) než dívky s podváhou (medián 13,7). Je známo, že rozdíly ve věku menarche existují i mezi kulturami a může jej ovlivnit také nadmořská výška (Gonzales, Villena 1996). K odeznívání pravidelného menstruačního cyklu dochází u žen průměrně od 45. do 50. roku věku. Pro toto období je typický pokles hladiny pohlavních hormonů v ovariích, kde degenerují poslední folikuly. Menstruace se stává nepravidelnou (období klimakteria) až zcela vymizí. Tento jev označujeme jako menopauzu (Marešová 2003, s. 522).

2.1.1

Hlavní hormony menstruačního cyklu

Samotná menstruace je pouze vyvrcholením složitého procesu, jímž musí projít pohlavní orgány a celé tělo. Významnými činiteli jsou přitom ovariální hormony, estrogeny a progesteron, avšak v širším kontextu se zde uplatňují také další, které regulují činnost ovarií (např. folikulostimulační hormon – FSH nebo luteinizační hormon – LH).

14

2.1.1.1 Ženské pohlavní hormony Pohlavní steroidní hormony hrají nezastupitelnou roli jak v samotné reprodukci člověka, tak i v jeho vývoji a růstu. Obecně se dělí do tří skupin: kortikoidy a gestageny, androgeny a estrogeny. Ženské pohlavní steroidy jsou estrogeny a gestageny (Obr.1), které jsou produkovány zejména v ovariu. U člověka bylo zjištěno 25 různých estrogenů. Za nejvýznamnější jsou považování tři tzv. klasické estrogeny, které bývají označovány zkratkami E1 – E3: estron, 17-estradiol a estriol. Biologicky nejúčinější je E2. Nejvýznamnějším gestagenem je progesteron (Živný 2001, s. 12 – 13).

Obr. 1 – Chemické strukturní vzorce ženských steroidních pohlavních hormonů (Vlas 2009).

2.1.1.1.1

Estrogeny

Estrogeny, tak jako všechny steroidní hormony, vznikají z cholesterolu procesem zvaným steroidogeneze. Zjišťujeme je převážně v ovariu, v plcentě a v menším množství v nadledvinách. V ovariu jsou produkovány buňkami theca interna a ve stratum granulosum zrajícího Graffova folikulu, po ovulaci také ve žlutém tělísku (viz 2.1.2.2 Cyklus ovariální). V plazmě jsou estrogeny transportovány ve vazbě na albumin a na specifické vazebné proteiny. Pouze třetina hormonů se vyskytuje ve volné podobě. Koncentrace estrogenů v plazmě se mění v závislosti na fázi cyklu a v jejich sekreci zaznamenáváme dva vrcholy – první před ovulací a druhý uprostřed luteální fáze (Graf 2). Denní produkce estradiolu se udává podle fáze cyklu 50 – 500 g za den, v celém cyklu pak až 5 mg. Inaktivace estrogenů probíhá v játrech a vylučovány jsou hlavně močí jako sulfáty a glukuronidy, protože samostatně nejsou rozpustné ve vodě (Živný 2001, s. 14). Biologická aktivita estrogenů spočívá obzvláště v jejich trofickém, růstovém a diferenciačním účinku na ženské pohlavní orgány, na vývoj sekundárních pohlavních 15

znaků (např. růst a vývoj prsou, typická distribuce podkožního tuku u žen) a také v účincích metabolických. V době pohlavní dospělosti zrající folikuly produkují množství estrogenů, které navozují proliferační fázi menstruačního cyklu spolu se změnami konzistence hlenové zátky děložního hrdla a připravují tak ženské tělo na oplození a přijetí oplodněného vajíčka v děloze (Čihák 2002, s. 342, Marešová 2003, s. 519 – 520). Receptory pro ovariální hormony se nachází i mimo ženský pohlavní aparát v řadě tkání a orgánů celého těla. Jejich fyziologické působení se proto neomezuje pouze na růst a zrání folikulů a na ženskou pohlavní soustavu vůbec. Určuje také pohlavně specifický ženský typ chování a pozitivně ovlivňuje nervové tkáně (diferenciace, růst a větvení neuronů, tvorba synapsí atd.). Kromě toho estrogeny ovlivňují také tvorbu červených krvinek, kde působí stimulačně, nebo kožní mazové žlázy, kde působí inhibičně. Nejzávažnější vliv však mají na kontinuální přestavbu kostní tkáně (Čihák 2002, s. 342 – 343; Kolařík, Halaška, Feyereisl 2008, s. 61).

2.1.1.1.2

Gestageny

Hlavním a fyziologicky nejdůležitějším gestagenem je progesteron (Obr. 1), produkovaný zejména luteinními buňkami žlutého tělíska v ovariu, menší množství zaznamenáváme také v thekálních buňkách (tj. buňky theca folliculi – vazivový obal Graffova folikulu) zrajícího Graffova folikulu před ovulací. Velké množství progesteronu produkuje u těhotné ženy placenta a trofoblast. Ve své přirozené podobě je metabolicky neutrální. Jeho produkce se (stejně jako u estrogenu) liší podle fáze cyklu: v proliferační fázi dosahuje až 5,4 mg za den, v luteální fázi až 43 mg za den (Živný 2001, s. 14). Progesteron odpovídá v organismu ženy zvláště za přípravu a udržení těhotenství (od nidace oplozeného vajíčka). V děložní sliznici, která je připravena působením estrogenů, vyvolává sekreci slizničních žláz, dochází k tvorbě glykogenu a snížení kontraktility těhotné dělohy. V děložním hrdle ubývá a zahušťuje se děložní hlen. Podporou inhibičních účinků estrogenů pomáhá progesteron zabránit další ovulaci. Ovlivněním hypothalamu zvyšuje také bazální tělesnou teplotu (Čihák 2002, s. 342, Živný 2003, s. 16).

2.1.1.1.3

Androgeny

Ačkoliv se jedná primárně o mužské pohlavní hormony, v organismu žen se také tvoří androgeny. Ikdyž jsou produkovány v menším množství (ve srovnání s muži je

16

plasmatická produkce ženy asi 20 krát nižší), rovněž představují důležité působky například při vývoji terciálního pubického a axilárního ochlupení nebo při udržování libida. Navíc slouží coby prekurzory estrogenů, konkrétně androstendion a testosteron (Živný 2001, s. 14). Klíčovým enzymem je v tomto procesu aromatáza, která aromatizuje u testosteronu kruh A za vzniku estradiolu (Obr.2), nebo aromatizuje androstendion na estron, který se pak konverzí mění na estradiol (Kolařík, Halaška, Feyereisl 2008, s. 58).

Obr. 2 – Schéma aromatizace testosteronu za vzniku estradiolu – E2 (Vlas 2009, upraveno).

2.1.1.2

Gonadotropní hormony

Gonadotropní hormony či gonadotropiny, folikulostimulační hormon (FSH) a luteinizační hormon (LH), jsou glykoproteiny produkované tzv. gonadotropními buňkami předního laloku hypofýzy (adenohypofýzy). Ty jsou schopné vytvářet oba typy hormonů, ale v dané chvíli preferují produkci pouze jednoho z nich. Jejich tvorba je podmíněna působením neurohormonu z hypothalamu – gonadoliberinu (GnRH), konkrétně podle frekvence pulzů jeho vyplavování do hypofyzoportálního systému je tvořen LH nebo FSH. Při nízké frekvenci pulzů je produkován FSH, při vysoké pak LH (Kolařík, Halaška, Feyereisl 2008, s. 48 – 54). Biologický poločas rozpadu LH činí 30 minut a u FSH až 180 minut, čímž se také vysvětluje minimální pulzatilita v koncentraci FSH (ten je také z hypofýzy uvolňován v menších dávkách), oproti variabilitě sérové koncentrace LH, která odráží zřetelnou pulzatilitu GnRH. Jeho koncentrace bývá nejvyšší v pozdní folikulární fázi a nejnižší ve střední folikulární fázi. Co se týče cílových receptorů gonadotropních hormonů, ty se v případě FSH nacházejí hlavně na granulózových buňkách ovaria, a v případě LH

17

především na thekálních a nejvíce na luteálních buňkách (Kolařík, Halaška, Feyereisl 2008, s. 54). Třetím gonadotropním hormonem je choriový gonadotropin – CG, který vzniká z buněk choria nebo placenty, jeho výskyt je tedy omezen pouze na dobu těhotenství (Ferin, Jewelewicz, Warren 1997, s. 28).

2.1.2

Menstruační cyklus

Menstruační cyklus ve skutečnosti představuje pouze jeden ze tří synchronních cyklů, daných souhrou hypotalamu, adenohypofýzy, vaječníků a dělohy. Rozeznáváme tedy cyklus

hypotalamo-hypofyzární

(primární), ovariální

(ovulační) a

děložní

(endometriální, menstruační) cyklus (Marešová 2003, s. 517).

2.1.2.1 Cyklus hypotalamo-hypofyzární Celý proces začíná v hypotalamu, který produkuje dekapeptid gonadoliberin (GnRH). O jeho rytmické uvolňování v přibližně hodinových intervalech se stará tzv. generátor pulzů, jinak nazývaný též primární cirkahorální orgán. GnRH se portálním oběhem dostává do adenohypofýzy, kde se váže na specifické receptory cílových buněk – gonadotropů, produkujících folikulostimulační hormon (FSH) a luteinizační hormon (LH). Stimulace receptorů adenohypofýzy vyžaduje trvající pulzatilní uvolňování GnRH, a to v poměrně úzkém rozmezí frekvence a amplitudy (Ferin, Jewelewicz, Warren 1997, s. 21 – 24; Marešová 2003, s. 517; Kolařík, Halaška, Feyereisl 2008, s. 176). Vzhledem k pulzatilnímu uvolňování GnRH, má také tvorba a uvolňování FSH a LH tonický charakter, který je 24 až 36 hodin před ovulací střídán masivním uvolněním LH, v menší míře také FSH. FSH je krví dopraven k vaječníkům, kde se váže na receptory buněk, stimuluje mitotickou aktivitu a přeměnu buněk stromatu v buňky thekální. FSH stimuluje vývoj folikulů a zvyšuje počet receptorů pro LH. Stručně řečeno, hypofyzární hormony ovlivňují periferní žlázu (ovarium) jednak ve smyslu zrání folikulu a ovulaci oocytu, ale také ve smyslu sekrece ovariálních hormonů. Ty pak mohou působit dále nejen na cílové orgány (děložní sliznici), ale zpětnou vazbou působit na mozková centra (Macků, Čech 2002, s. 30). V hypotalamu se nacházejí také receptory pro zpětnou regulaci sekrece GnRH. Dochází k tomu zpětnovazebným působením periferních pohlavních hormonů: estradiol inhibuje pulzatilitu GnRH, progesteron zase snižuje frekvenci pulzů GnRH na 1 pulz za 3 18

až 5 hodin, čímž snižuje pulzatilitu LH. Toto působení je zprostředkováno endogenními opioidy a potencováno estrogeny. Nejaktivnějším endogenním opioidem je -endorfin. Jeho produkce je řízena hlavně pohlavními steroidy – vyplavování zvyšuje estradiol, nejvíce však v kombinaci s progesteronem. Koncentrace -endorfinu je proto nejvyšší v luteální fázi, nejnižší naopak v době menstruace. Hlavním účinkem tohoto opioidu je tonická blokáda na úrovni hypotalamu, vedoucí ke snížení frekvence pulzů GnRH, čímž klesá produkce LH a FSH (Čihák 2002, s. 342; Kolařík, Halaška, Feyereisl 2008, s. 179 – 180).

Graf 1 – Změny hladin LH a FSH v průběhu menstruačního cyklu (Graf upraven podle Čepický 2011, s. 77).

2.1.2.2

Cyklus ovariální

Ústředním orgánem tohoto cyklu je ovoidní párová ženská pohlavní žláza vaječník (lat. ovarium). U žen, které nerodily, bývá uloženo při stěně malé pánve, po porodu klesá směrem dozadu. Povrch ovaria kryje zárodečný epitel, směrem ke středu orgánu se nachází vazový obal – tunica albuginea a pod ním celý vaječník vyplňuje vazivové stroma. To se dále dělí na povrchovější vrstvu – kůru vaječníku (cortex ovarii), ve které jsou uloženy folikuli, a vnitřní dřeň (medulla ovarii), která obsahuje cévy a nervy (Obr. 3).

19

Obr. 3 – Schematické zobrazení vaječníku se všemi fázemi vývoje folikulu v průběhu menstruačního (ovariálního) cyklu (ACC 2008, upraveno).

2.1.2.2.1

Fáze folikulární

Folikul je struktura tvořená vajíčkem a obalovými buňkami, která se ve vaječníku zakládá již během prenatálního vývoje ženy. Na počátku ovariálního cyklu zprvu autonomními mechanismy, později za přispění gonadotropního FSH, se začne vyvíjet a růst 6 – 12ti členná kohorta primárních folikulů. Vyvíjejí se obzvláště folikulární obaly, jejichž buňky diferencují do dvou vrstev: vnitřní granulosní a vnější thekální vrstvy. LH působí na buňky thekální, které začnou tvořit androgeny, FSH pak stimuluje v buňkách granulózy enzymatický systém aromatázy, která mění androgeny na estrogeny. Čím více přibývá estrogenů, tím méně se produkuje gonadotropních hormonů (negativní zpětná vazba). Mezi všemi folikuly „vítězí“ ten, který rostl nejrychleji a který nese největší množštví receptorů pro FSH potřebného pro jeho vývoj. Z tohoto folikulu se stává Graffův folikul (1,5 - 2 cm velká kulatá struktura s vnitřní dutinkou, Obr. 3), který se vyklenuje nad povrch ovaria a produkuje velmi vysoké množství E2. Když dosáhne hladina určité výše, negativní zpětná vazba se mění na pozitivní, gonadotropiny (zejména LH) se začínají znova produkovat ve zvýšeném množství. To vede rychle k ruptuře Graffova folikulu a vyplavení oocytu (Ferin, Jewelewicz, Warren 1997, s. 52; Čepický 2011, s. 72). Tento jev se označuje ovulace. Tato fáze cyklu, začínající obvykle prvním dnem menstruace a končící vyplavením vajíčka, se označuje jako fáze folikulární a trvá přibližně 14 dnů. Někdy bývá vyčleněna ještě druhá fáze – fáze ovulační (Marešová 2003, s. 521), která připadá průměrně na 14. den cyklu. 20

2.1.2.2.3

Fáze luteální

Po ovulaci nastávají působením LH v prasklém Graffově folikulu morfologické změny. Tak zvaná luteinizace začíná v granulózových buňkách, ve kterých rychle přibývá LH receptorů, vaskularizací granulózní vrstvy a přeměnou granulózových buněk na velké buňky luteální. Velké luteální buňky produkují největší množství steroidních hormonů hlavně progesteron, který se zaměřuje na vývoj děložní sliznice, a estradiol, který na křivce díky tomu dosahuje druhého vrcholu (Graf 2). Steroidní hormony působí tlumivě na produkci LH a FSH, což po dobu jejich sekrece zabraňuje dozrávání jiných folikulů. Stejnou funkci zastává také inhibin, důležitý inhibitor sekrece FSH i LH produkovaný rovněž granulózními buňkami ovaria (Živný 2008, s. 23). Malé luteální buňky, vzniklé z buněk thekálních, jsou podstatně méně aktivní. Buňky folikulu kumulují žlutý pigment lipid lutein, který dal jméno celému nově vzniklému útvaru – žluté tělísko (corpus luteum) a rovněž celé druhé (třetí) fázi ovulačního cyklu, tj. fáze luteální. Žluté tělísko je přechodný orgán, jehož životnost dosahuje 12 až 15 dnů a v bezkoncepčním cyklu degeneruje. Dozrává kolem 5. dne po ovulaci a k jeho regresi dochází už 7. až 9. den luteální fáze. Výsledkem těchto změn je pokles hladiny steroidních hormonů (Ferin, Jewelewicz, Warren 1997, s. 39 – 54; Marešová 2003, s. 521 – 522; Čepický 2011, s. 72 73).

Graf 2 – Změny hladin E2 a progesteronu v průběhu menstruačního cyklu. (Graf upraven podle Čepický 2011, s. 77).

21

2.1.2.3

Cyklus děložní

Děložní cyklus, známý také jako menstruační cyklus, je spojen především se změnami děložní sliznice (lat. endometrium). Méně nápadnými morfologickými a fyziologickými změnami prochází také epitel pochvy a vejcovodů. Tyto změny způsobuje především cyklická sekrece estradiolu a progesteronu.

2.1.2.3.1 Děloha Děloha (lat. uterus) představuje dutý svalnatý orgán hruškovitého tvaru, ve kterém probíhá vývoj zárodku až do porodu. Hlavními částmi dělohy jsou tělo děložní (lat. corpus uteri), nejširší kraniální část, směrem dolů navazuje zúžením (lat. isthmus uteri) a děložním hrdlem (lat. cervix uteri), užší válcovitou částí. Do pochvy pak vyčnívá jako děložní čípek (lat. portio vaginalis cervicis). Na řezu se děloha skládá z několika vrstev. Ze směru vnějšího je to perimetrium, serózní obal pochvy, myometrium, vlastní svalovina, a konečně endometrium, slizniční vrstva. V endometriu rozlišujeme epitelovou vrstvu, tvořenou jednovrstevným cylindrickým epitelem nasedajícím na tenkou lamina basalis, a řídké slizniční vazivo. Těmito strukturami prochází glandulae uterinae, tubulovité děložní žlázy. Ve vztahu k menstruačnímu cyklu má endometrium dvě vrstvy. Zona basalis je tenčí, přiléhá k myometriu, obsahuje baze děložních žláz a v průběhu cyklu se podstatně nemění. Zona functionalis je vyšší povrchová vrstva sliznice, jejíž vývoj bude dále zpodrobněn (Čihák 2002, s. 347 – 352).

Obr. 4 – Schéma vývoje endometria v průběhu menstruačního cyklu, pro srovnání s odpovídajícími fázemi vývoje folikulu (Morgan 2012, upraveno). 22

Při předpokládané průměrné délce cyklu 28 dní se jednotlivé fáze děložního cyklu dělí následovně (Obr. 4): kolem 5. dne cyklu začíná fáze proliferační, následovaná 15. den fází sekreční, po ní cyklus pokračuje asi 26. den fází menstruační. V této třetí fázi rozlišujeme ještě fázi deskvamační a regenerační – od 26. výchozího do 5. dne následujícího cyklu (Živný 2008, s. 24 – 25; Čepický 2011, s. 74).

2.1.2.3.1.1

Fáze proliferační

Za počátek cyklu se považuje první den menstruačního krvácení. Odpovídá časné folikulární fázi, kdy je ovariální steroidní aktivita nízká, povrchový epitel tenký, žlázky krátké a úzké a stromální část (epiteliální vrstva) kompaktní. Po menstruaci dochází k regeneraci mikrovaskulatury ze zbývajících arteriolárních pahýlů v bazální vrstvě endometria. V příštích dnech se endometrium ocitá pod převažujícím vlivem estradiolu, který stimuluje mitotickou aktivitu. Kolem 5. dne cyklu tak začíná proliferační fáze, pro niž je charakteristické ztlušťování sliznice, růstu žlázek a také lépe organizované stroma. Na konci folikulární fáze, v období maximální sekrece estradiolu, žlázky rychle rostou a stávají se vinuté (Ferin, Jewelewicz, Warren 1997, s. 80 – 81). Než proliferační fázi vystřídá kolem 15. dne fáze sekreční, dosahuje endometrium již 3 až 5 mm (Živný 2008, s. 24)

2.1.2.3.1.2

Fáze sekreční

Dva dny po ovulaci neshledáváme v endometriu výraznější změny, v této době se formuje žluté tělísko. Po jeho dozrání se sliznice připravuje na přijetí oplozeného oocytu – nastává sekreční diferenciace. V buňkách stromatu se hromadí lecitin, lipidy, fosfatidy a cerebrosidy. Bazální části žlázek se rozšiřují, vytváří a hromadí se zde glykogen. Vrchol intraglandulární sekrece přichází 7. den luteální fáze cyklu, rozvoj žláz zastavuje až vysoká hladina progesteronu – pokud došlo k oplození, nyní by měla blastocysta nidovat. Kolem 9. dne luteální fáze (cca 24. den cyklu) se ještě zvětší povrchové buňky stromatu, svou výškou nyní připomínají deciduální (těhotenský) epitel, a to i v případě, že k oplození nedošlo (Ferin, Jewelewicz, Warren 1997, s. 81 – 82).

2.1.2.3.1.3

Fáze menstruační

Pokud nedošlo během sekreční fáze k implantaci, následuje dramatický pokles sekrece estradiolu a progesteronu. Následkem hormonálního spádu se 26. den cyklu zastavuje sekreční schopnost sliznice a děložní epitel postupně degeneruje. Degenerace 23

postihuje především spirální arterioly endometria, díky čemuž se rozvíjí ischemická nekróza. Skrze poškozenou stěnu cév prosakuje krev do žlázek. Spolu s krví odchází z těla také pars functionalis jako již zmíněné menstruační krvácení (Živný 2008; s. 24 – 25). Fáze menstruační se v literatuře dělí ještě na fázi deskvamační, kdy během 1 až 2 dnů odchází z dělohy rozrušená zona functionalis endometria, a to z celé plochy děložní dutiny. Druhou fázi představuje fáze regenerační. Druhý až čtvrtý den se pod vlivem gonadotropních hormonů a estradiolu začíná děložní epitelózní vrstva obnovovat. Krvácení z dělohy trvá po tu dobu, dokud není celá děložní dutina reepitelizována. Celkově se za jeden cyklus uvolní 50 až 150 ml menstruační krve. Spolu s ní zaznamenáváme v těle úbytek kalia, krevního cukru a naopak se zvyšuje koncentrace lipidů. Biogenní aminy z rozpadu endometria jsou vylučovány potem a způsobují nepříjemný zápach, i proto se ženy během této fáze necítí příliš dobře (Kobilková, Živný 2005, s. 37 – 38).

2.1.2.3.2

Vejcovody

Vejcovod (lat. tuba uterina) je párový trubicovitý orgán spojující děložní dutinu s prostředím vaječníků. Jeho hlavní funkce spočívá v přepravě oocytu z vaječníku do dělohy, kde by v případě oplození mohl zahnízdit. Ve srovnání s děložní sliznicí neprodělává sliznice vejcovodu tak radikální změny, avšak drobných změn si všimnout můžeme. Vnitřní povrch vejcovodu je tvořen dvěma hlavními typy epiteliálních buněk: sekrečními buňkami bez řasinek a buňkami řasinkovými. Tyto dva typy buněk reagují na změny v sekreci estradiolu a progesteronu, ve folikulární fázi roste jejich výška, maximální je pak v době ovulace. V luteální fázi se řasinkové buňky zplošťují a sekreční buňky je převyšují, lumen vejcovodu tak dostává nepravidelný vzhled. V době menstruace jsou oba typy ploché a nízké (Ferin, Jewelewicz, Warren 1997, s. 80). Těsně před ovulací se objevují aktivní pohyby svaloviny v oblasti abdominálního rozšíření a fimbrií a také svaloviny obsažené v závěsech a ligamentech ovaria. To způsobí přimknutí jinak vzdáleného vejcovodu k vaječníku a zachycení uvolněného vajíčka (Čihák 2002, s. 346 – 347). Změny se uvažují také ve smyslu zvýšené motility řasinek v době ovulace, tento jev je však daleko výraznější u jiných živočišných druhů, například u opic (Ferin, Jewelewicz, Warren 1997, s. 80).

24

2.1.2.3.3

Děložní hrdlo

Ačkoliv děložní hrdlo (lat. cervix uteri) je přirozeně součástí dělohy a i na něm jsou patrné cyklické změny, v mnohém se odlišuje od pochodů v děložní dutině. Prvním rozdílem je neodlučující se sliznice. Druhým významným prvkem cervikálního cyklu je změna konzistence jeho hlenu. Cervikální hlen se skládá ze dvou složek – mukoidního gelu tvořeného glykoproteiny a plasmy obsahující nízkomolekulární látky. V průběhu cyklu se mění jeho biochemické a biofyzikální vlastnosti, které mají význam při pronikání spermií do dělohy. V době ovulace je jeho množství nejvyšší a viskozita naopak nejnižší (z diagnostického hlediska významná je změna tažnosti hlenu – v době ovulace lze natáhnout až na 15 cm, v jiné části cyklu na 2 cm). V tomto stavu je pro spermie nejprůchodnější (Živný 2008, s. 25).

2.1.2.3.4

Pochva

Cyklické změny poševního (lat. vagina) epitelu, či také vaginální cyklus, se týkají pouze horní třetiny pochvy. Epitel je stejně jako v jiných vnitřních mechanicky namáhaných částech těla mnohovrstevný dlaždicový, je značně silný a povrchově nese náznaky rohovatění (Čihák 2002, s. 367). V proliferační fázi se působením estrogenů zvyšuje počet buněk povrchové vrstvy. Vrcholu proliferace dosahuje poševní epitel společně s vrcholem sekrece ovariálních estrogenů. Po ovulaci se přidává navíc vliv progesteronu, který působí změny spíše kvalitativního rázu – buňky se shlukují a jejich okraje se svinují. V luteální fázi se buňky poševní výstelky pod vlivem progesteronu odlučují a rozpadají (cytolýza). Z cytoplazmy se uvolňuje glykogen je rozkládá na dextrózu a maltózu, které se dále mění na kyselinu mléčnou – vytvářejí tak základ kyselého poševního prostředí (pH 3,8 – 4,5), které chrání pochvu a vnitřní pohlavní orgány před škodlivými mikroorganismy (Kobilková, Živný 2005, s. 38).

2.1.3

Fyziologické odchylky menstruačního cyklu

V životě zdravé ženy přichází několik období, ve kterých, v jejím jinak normálním cyklu, dochází k odchylkám. Takovou odchylkou může být buď nedostavující se ovulace ve zdánlivě normálním cyklu, nebo absence menstruačního krvácení. Pokud se takové odchylky omezují na určitá životní období, není důvod se jimi znepokojovat. Když se ale objeví jindy, jde o poruchu a je třeba hledat příčinu. 25

2.1.3.1

Anovulační krvácení

Asi ve 2 – 5 % cyklů zdravé ženy nedochází k uvolnění vajíčka a tím pádem ani ke vzniku žlutého tělíska. Rytmus krvácení je zachován, odlučovaná sliznice však neprošla sekreční transformací a odchází tak v profilerační fázi. K menstruačnímu krvácení dochází z hormonálního spádu estrogenu, tento typ menses se ale označuje jako pseudomenstuace. Fyziologicky se objevuje krátce po menarche, po porodu a také v preklimakterickém období (Kobilková 2005, s. 138).

2.1.3.2

Amenorea

Amenorea doslovně znamená nepřítomnost menstruačního krvácení. Rozlišuje se amenorea primární, to je stav u dívek, které neprodělaly menarche do 15 let (Fait 2002, s. 120) nebo do 18 let (Kobilková 2005, s. 141). Důvodem může být celá řada chromozomálních poruch, gynatrézie, gonádová ageneze či dysgeneze. Sekundární amenorea se projevuje až v době již zaběhnuté menstruace na dobu delší než 3 měsíce. V klinické praxi se ovšem jako sekundární amenorea označují i stavy, kdy se menses nedostavuje 3 týdny. Za fyziologickou absenci menstruačního krvácení se považuje období dětství, těhotenství, v průběhu laktace, v postmenopauzálním období a v seniu (Fait 2002, s. 120).

2.1.4

Vnější projevy menstruačního cyklu

Jistě není přehnané tvrdit, že menstruační krvácení patří bez pochyby k nejnápadnějším a i klinicky k nejvýznamnějším vnějším ukazatelům přirozeného průběhu menstruačního cyklu ženy. Zvláště v poslední době se však řada výzkumů věnuje otázce dalších projevů pravidelných změn hormonálních hladin, jejich povaze a biologickému významu, případně příčinám jejich vzniku. Změny, které s sebou kolísání hormonů přináší, mohou nabývat pozitivního smyslu, například pokud jde o periovulační zlepšování textury pleti, kvality vlasů apod. Mohou se však projevovat i dosti negativně, a to v podobě zdravotních obtíží a různých dalších komplikací.

2.1.4.1

Zdravotní komplikace vázané na menstruační cyklus

Zdravotní obtíže spojené s měsíčním cyklem se netýkají všech žen a dokonce ani všechny takto postižené ženy nemusí prožívat všechny příznaky se stejnou intenzitou. Nicméně nelze pominout statistiky, které udávají výskyt PMS až u jedné třetiny 26

menoaktivních žen, dysmenorei až u 60 % žen a také zhoršování průběhu stávajících chorob, jako je astma nebo epilepsie (Kolařík, Halaška, Feyereisl 2008, s. 213 – 221). Kromě toho, že informace o těchto „vedlejších účincích“ doplňují ucelenost problematiky menstruačního cyklu, nabízí se, v duchu tématu celé této práce, také úvaha, zda i takové (v některých případech zdánlivě banální) potíže nemohou nepřímo zasahovat či ovlivňovat přirozený výběr partnera?

2.1.4.1.1

Premenstruační syndrom – PMS

Premenstruační syndrom, anglicky někdy označovaný Late luteal phase dysphoric disorder, lze definovat jako „Cyklickou recidivující poruchu vyskytující se v luteální fázi cyklu a ovlivňující chování a psychický stav ženy.“ Postihuje jednu čtvrtinu až jednu třetinu žen (Kolařík, Halaška, Feyereisl 2008, s. 213), podle Kobilkové (2005, s. 148) až polovina žen pociťuje ve větší či menší míře tyto potíže. Nejčastěji se objevují mezi 30. a 40. rokem věku. Časový průběh intenzity obtíží je různý, společným znakem je jejich výskyt v druhé polovině menstruačního cyklu s maximem před menstruací, ustupující v prvních dnech menstruace. V současné době se vznik PMS vysvětluje jako „abnormální reakce ženy na normální hormonální změny“ s tím, že propuká u predisponovaných jedinců (Kolařík, Halaška, Feyereisl 2008, s. 213). U žen trpících PMS se může projevit emocionální nestabilita, podrážděnost, sklony k depresím a únava. Mohou pociťovat napětí a bolest prsou, otoky, přibývání na váze, nechutenství, nevolnost, nadýmání, křeče v břiše nebo nespecifikované bolesti hlavy (Kobilková 2005, s. 148). Terapie může být několikerá – zvolí-li lékař nefarmakologickou cestu léčení, pak pacientce doporučuje aerobní cvičení (pro pozitivní účinek endorfinů) či upravit stravu (menší množství soli ve stravě zmírňuje symptomatologii). Jinou možností, již s nasazením léčiv, je odstraňovat jednotlivé dominantní symptomy. Kupříkladu trpí-li žena výskytem otoků, nasazují se diuretika. Téměř u poloviny pacientek bylo zaznamenáno zlepšení stavu při suplementaci kalcia. Zajímavých výsledků bylo dosaženo také hormonální léčbou – pacientka se vyhne fyziologickým změnám hladin steroidních hormonů užíváním kombinované hormonální antikoncepce či analog GnRH. Ve druhém případě byl zaznamenán úspěch až u 70 % pacientek. Někdy bývají jako lék nasazována psychofarmaka, která ale většinou mají za následek pokles libida, nebo jsou v některých případech návyková (Kolařík, Halaška, Feyereisl 2008, s. 215 – 216)

27

2.1.4.1.2

Primární dysmenorea

Pojem dysmenorea doslova označuje „poruchu odtoku menstruační krve“, přeneseně také „soubor obtíží spojených s menstruací“ (Fait 2002, s. 122). S touto poruchou se setkává 40 – 60 % žen fertilního věku, a sice přímo v době menstruace, maximálně jeden den před či jeden den po menstruaci. Původcem bolesti je s největší pravděpodobností ischemie dělohy a dále se zhoršuje s děložními kontrakcemi. Rozlišuje se dysmenorea primární (funkční) – výskyt obtíží bez zjištění jakékoliv organické příčiny, a sekundární (algomenorrhoea) – bolestivá menstruace se objeví obvykle až v průběhu života, příčinou bývá patologický nález v malé pánvi (Fait 2002, s. 122; Kobilková 2005, s. 147). U primární dysmenorei se první potíže objevují už v době menarche a spíše u mladších žen – vrcholí kolem 20. roku věku. Většinou se jedná o trvalou bolest přicházející spolu s menstruací, prokládanou občasnými křečovitými bolestmi. Tyto příznaky se zmírňují či ustupují po prvním porodu (Kobilková 2005, s. 147; Crha 2008, s. 90; Kolařík, Halaška, Feyereisl 2008, s. 218). K léčbě se používají zejména látky, které snižují produkci prostaglandinů v endometriu, zkracují dobu a snižují intenzitu menstruačního krvácení. Takovými účinnými látkami jsou například nesteroidní antiflogistika, u kterých byla zjištěna až 80% úspěšnost. Jinou možnost léčby představuje opět kombinovaná hormonální antikoncepce, která v endometriu navozuje stav podobný časné proliferační fázi. Tímto způsobem se daří zmírňovat bolesti až 90 % léčených žen. V praxi se ještě podávají gestageny, a to v luteální fázi cyklu – dojde tak ke snížení produkce prostaglandinů a k navození relaxace dělohy

(Fait 2002, s. 135; Kolařík, Halaška, Feyereisl 2008, s. 217 – 220). 2.1.4.1.3

Bolesti hlavy

Bolesti hlavy v souvislosti s menstruačním cyklem prožívají ženy buď krátce před začátkem menses jako součást PMS, nebo současně se začátkem menstruačního krvácení. Tyto bolesti mohou být dvojího typu. Buď může jít o migrény bez aury, tj. bolesti hlavy vzniklé v důsledku abnormální vazodilatace, které předcházela vazokonstrikce. Bez aury znamená, že s bolestmi hlavy není spojena nauzea, zvracení či poruchy vidění. Druhým typem jsou tenzní bolesti, které vznikají v důsledku silné protahované vazokonstrikce. Terapie je podobná jako v předchozích případech – pomocí nesteroidních antiflogistik, kombinované hormonální antikoncepce nebo gestagenů (Kolařík, Halaška, Feyereisl 2008, s. 220). 28

2.1.4.2

Ostatní tělesné změny vázané na menstruační cyklus

Z předešlých řádků je již nyní zřejmé, že menstruační cyklus či spíše hormonální vlivy, se neomezují pouze na pohlavní soustavu a orgány s ní spjaté. Nezanedbatelnou měrou působí takřka na všechny orgány těla ženy, jak v somatické, tak v psychické oblasti. Dochází ke změnám tělesné teploty (bazální teplota), tělesné hmotnosti, vodního a minerálního metabolismu, hematologických a hemokoagulačních parametrů, činnosti endokrinních (nadledvinky, štítná žlázy) i exokrinních žláz (mléčná žláza, kožní žlázy), kardiovaskulárního, uropoetického systému atd. Změny prodělává také centrální a vegetativní nervový systém a sexuální chování (Roztočil 2001, s. 51). Nepřekvapí proto, že s menstruačním cyklem souvisí také změny vzhledu a vnímání ženy. Tato skutečnost nepochybně hraje důležitou úlohu při výběru partnera nejen ze strany žen, ale také z pozice mužů, kteří jsou schopni tyto změny vnímat. Tělesné změny ve vzhledu a vnímání (vázané na menstruační cyklus) takřka bezezbytku odpovídají jednotlivým kritériím a kvalitám, které se uplatňují při výběru partnera. Proto budou podrobně popsány v kapitole 2.3. Výběr partnera, s. 51.

2.2

HORMONÁLNÍ ANTIKONCEPCE

Samotnou antikoncepcí, tedy metodami, jak se vyhnout nechtěnému otěhotnění, se člověk zabývá snad od okamžiku, kdy si vědomě spojil pohlavní styk s těhotenstvím. Na rozdíl od jiných živočichů (pomineme-li šimpanze), pohlavní styk u člověka nenese pouze reprodukční úlohu. Sex hraje významnou roli v utužování vzájemných partnerských vztahů, může být také předmětem zábavy nebo obchodu (Fait 2012, s. 10). V dobách, kdy se lidé pohybovali po Zemi jako skupinky lovců a sběračů, ženy rodili děti maximálně jednou za 4 roky (jako srovnávací populace se uvádějí !Kungové z pouště Kalahary). Této přirozené regulace počtu dětí ženy dosáhly intenzivním kojením, přičemž intenzivním se míní až 40 krát denně. Tento jev se odborně označuje jako laktační amenorea a u řady savců představuje hlavní mechanismus řízení meziporodního intervalu (Králík 2009, heslo: amenorea, laktační; Čepický 2010, s. 275). S postupným vývojem civilizace se ženám zkracovala délka i intenzita kojení, objevily se pravidelné menstruační cykly a s nimi vyvstala otázka, jak jinak regulovat porodnost. Naši vynalézaví předkové přišli s celou řadou alternativních řešení, od kouzelných nápojů přes zavádění nejrůznějších mastí a překážek do pochvy až po polykání pulců nebo včel (Barták 2006, s. 13). Některá z těchto dnes už kuriózních opatření skutečně měla šanci na úspěch, neboť jejich základem byly 29

byliny obsahující abortativní nebo spermicidní látky. Přelomem v historii antikoncepce byl rok 1838, kdy Američan Wilde dal vzniknout prvnímu pesaru. V roce 1883 jej následoval německý lékař Mensinga, který pesar rozšířil a zavedl do praxe. Za druhý mezník lze považovat rok 1920. Tehdy německý gynekolog Gräfenberg poněkud předběhl svou dobu, když představil veřejnosti nitroděložní tělíska ze slitiny mědi, niklu a zinku. Tato nitroděložní tělíska však nesla také nemalé infekční riziko, proto se ve své době příliš neujala (Čepický 2010, s. 276; Čepický, Fanta 2011, s. 13).

2.2.1

Definice pojmů a stručné rozdělení antikoncepčních metod

Antikoncepce, či kontracepce, představuje souborný termín pro metody, používané k reverzibilní zábraně početí, tj. splynutí pohlavních buněk muže a ženy Mezi antikoncepční metody se neřadí ženská sterilizace, po níž je možné otěhotnět pouze pomocí asistované reprodukce, a umělé přerušení těhotenství (UPT) čili interrupce, která se považuje za krají řešení selhání antikoncepčních metod. Diskutabilní je také zařazení „post-pill“, emergentní, záchranné či také „morning-after“ antikoncepční metody, která se uplatňuje až po souloži a zabraňuje nidaci možná oplozeného vajíčka (Kobilková, Mašata 2005, s. 189; Poršová-Dutoit, Živný 2005, s. 238; Čepický 2010, s. 275; Čepický 2011, s. 106, Fait 2011, s. 266; Čepický, Fanta 2011, s. 5). Antikoncepční metody v pravém slova smyslu, tedy takové, které se snaží zabránit početí aplikací před nebo při souloži, lze dělit na přirozené, bariérové, nitroděložní tělíska, chemické a hormonální, přičemž některé z nich kombinují svůj účinek.

2.2.1.1

Přirozené antikoncepční metody

Přirozené antikoncepční metody jsou takové, které nevyžadují lékařský dohled ani žádné pomůcky. Řadí se sem laktace, úplná koitální abstinence, coitus interruptus (přerušovaná soulož) a periodická abstinence na základě výpočtu plodných dnů. Za absolutně spolehlivou lze považovat pouze úplnou abstinenci, tedy neprovozování pohlavního styku. Ostatní, podle míry pečlivosti při dodržování zásad, nesou jisté riziko selhání. Laktační amenorea představuje přerušení řetězce menstruačních cyklů po porodu a jako dlouhodobější metoda lze využít jen při častém kojení. Coitus interruptus spočívá v předčasném ukončení soulože a ejakulaci mimo pochvu. Jde o poměrně oblíbenou a často využívanou metodu, avšak riziko selhání je značně vysoké. Pokud jde o periodickou abstinenci, ta se zakládá na předpokladu, že během cyklu nastává jediná ovulace, oocyt je 30

schopen oplodnění nejvýše 48 hodin a spermie v děloze přežijí maximálně 7 dní. Oplodňující soulož je proto možná pouze v některých dnech cyklu (Čepický 2011, s. 107; Čepický, Fanta 2011, s. 26 – 41).

2.2.1.2 Bariérové antikoncepční metody K bariérovým metodám patří ženská diafragma neboli pesar, cervikální klobouček a mužský prezervativ, přičemž ženské bariérové metody se často kombinují se spermicidními látkami. Difragma je jemná gumová membrána na pružném kroužku, která se před stykem zavádí do poševní klenby. Cervikální kloboučky jsou obdobou pesaru, nasazují se ale na čípek a obecně se jim přisuzuje větší spolehlivost, která se v obou případech zvyšuje přidáním spermicidního želé či krému. Na rozdíl od pesaru, klobouček může v pochvě zůstat i 8 hodin, což je komfortnější (Kobilková, Mašata 2005, s. 192 – 193). Prezervativ čili kondom patří k mužským bariérovým metodám. Jedná se o gumový návlek na penis, který se nasazuje bezprostředně před souloží. Jeho výhody spočívají v jednoduché aplikaci, poměrně vysoké spolehlivosti a také představuje jedinou efektivní ochranu proti pohlavně přenosným chorobám. Na trhu existuje celá škála velikostí, barev a tvarů, někdy s příměsí spermicidních látek, např. nonoxynolu-9 (Čepický 2011, s. 108; Fait 2012, s. 93).

2.2.1.3

Nitroděložní tělíska

Nitroděložní tělíska jsou příkladem mechanické metody, z nichž některá kombinují mechanický účinek také s hormonálním (viz 2.2.3 Typy hormonální antikoncepce, s. 37). Jako materiál se v dnešní době používá umělá hmota, (která významně snížila riziko nežádoucích infekcí) doplněná spirálkou měděného, stříbrného nebo zinkového drátku. Tělísko se zavádí do dělohy, kde coby cizí těleso způsobí aseptický zánět a makrofágy pak hubí spermie. Spermicidní působení doplňuje měď, stříbro nebo zinek (Kobilková, Mašata 2005, s. 191 – 192; Čepický 2011, s. 108).

2.2.1.4

Chemické antikoncepční metody

Chemické metody jsou různé vaginální spermicidní pěny, krémy nebo čípky. Jedná se o látky různé konzistence, které se zavádějí před souloží do pochvy. Zde následně poškozují spermie. Nejčastěji se používá již zmíněný nonoxynol-9 nebo benzalkonium

31

chlorid. Účinnost těchto přípravků není příliš vysoká, doporučují se používat v kombinaci s kondomem nebo s některou z ženských bariérových metod (Čepický 2011, s. 108).

2.2.1.5

Hormonální antikoncepční metody

Hormonální antikoncepční přípravky zastupují dominantní skupinu antikoncepce, na kterou se podrobně zaměříme v oddílu 2.2.3 Typy hormonální antikoncepce. Dělí se na čistě gestagenní a kombinované estrogen-gestagenní přípravky. Ty se dají ještě rozdělovat podle fazicity, podle dávky obsaženého estrogenu a podle použitého druhu progestinu nebo také podle formy aplikace.

2.2.2

Historie hormonální antikoncepce

Hormonální antikoncepce představuje fenomén, který od druhé poloviny 20. století mění výraznou měrou jak přístup k pohlavnímu životu člověka, tak i zaběhnuté společenské konvence. Obzvláště pozitivně se odrazil v rovnoprávnosti žen a mužů. Cesta od prvních výzkumů a pokusů, až k prosazení na trhu nebyla jednoduchá. Stejně tak přijetí společností vyžadovalo čas, vždyť například katolickou církev se lékařům a vědcům nepodařilo o výhodách moderní antikoncepce dodnes přesvědčit.

2.2.2.1

Objev a vývoj hormonální antikocepce

První vlaštovky na poli hormonálních kontraceptiv přicházejí z 20. let 20. století. Už v roce 1919 provedl rakouský fyziolog Ludwig Haberlandt první úspěšné pokusy na krysách a dva roky po té, roku 1921, když experiment zopakoval na králících, zveřejnil své výsledky jako Über hormonale Sterilisierung des weiblichen Tierkörpers. Zjistil, že podáváním výtažku z vaječníku březích samic pokusných zvířat lze úspěšně blokovat uvolnění vajíčka z vaječníku nebřezí samice. Již tehdy vyslovil myšlenku, že na podobném principu by bylo možné vyvinout antikoncepční prostředek i pro člověka. Objev to byl velkolepý, leč prakticky nepoužitelný, neboť k získání 12 mg estrogenu (dávka postačující jediné

32

uživatelce) bylo třeba extrahovat vaječníky z 80.000 prasnic (Presl 1993, s 35; Briggs 2002, s. 129; Barták 2006, s. 12; IARC 2007, s. 42). Na přelomu dvacátých a třicátých let byly rozpoznány a popsány tři estrogeny estron, estriol a estradiol. Progesteron byl identifikován v roce 1929 a izolován roku 1934. O jeho objev a popis se zasloužila dvojice vědců Willard Myron Allen a George Washington Corner z University of Rochester Medical School v New Yorku (URMC 2012). Na jejich práci úspěšně navázali A. W. Makepeace s kolegy, když v roce 1937 inhibovali ovulaci pokusných zvířat za použití progesteronu. Problémem pro vývoj komerčně využitelné antikoncepce byl v té době hlavně zdroj steroidních hormonů. Na počátku čtyřicátých let byla k tomuto účelu využívána destilovaná moč březích kobyl a údajně i těhotných žen, což bylo poměrně nákladné a náročné na produkci (Briggs 2002, s. 130) Naděje výzkumu znovu svitla, když americký chemik, profesor Russell Marker, v roce 1941 provedl první umělou syntézu progesteronu izolovaného z kořene divokého mexického jamu Dioscoreaceae. Vznikla tak látka zvaná diosgenin (Barták 2006, s. 13; IARC 2007, s. 42). Pokusy s novou surovinou přinesly ovoce – v roce 1951 vznikl norethisteron (jinak zvaný také norethindron) a rok na to norethynodrel. Byli začleněni do skupiny progestinů (tj. jiné označení pro gestageny) a jednalo se o látky, které jsou v gynekologii využívány dodnes (IARC 2007, s. 42). V roce 1951 došlo k zásadnímu setkání. Margaret Higgins Sanger byla zdravotní sestra, šiřitelka sexuální osvěty a současně zakladatelka první kliniky pro kontrolu porodnosti v Brooklynu, NY. V roce 1921 založila Americkou ligu pro antikoncepci, v orig. American Birth Control League, která se v roce 1942 stala součástí Americké federace pro antikoncepci, v orig. Planned Parenthood Federation of America – PPFA (PPFA 2012). Doktor Gregory Goodwin Pincus byl americký biolog, který se už z počátku své kariéry zaměřoval na biologii hormonů a zvláště pak steroidní hormony. Když se tito dva lidé seznámili, Sanger získala pro Pincuse malý grant (pocházející z PPFA) a povzbuzovala ho při vývoji hormonálních antikoncepčních prostředků. V roce 1953 převzala financování výzkumu filantropka Katharine McCormick a Pincus tak mohl pokračovat na vývoji antikoncepce i s kolegou Min – Chuch Changem. V roce 1955 se konala 5. výroční konference Mezinárodní ligy pro plánované rodičovství (International Planned Parenthood League) v Tokyu. Vystoupil zde také doktor Pincus, který přednesl výsledky své práce. Prohlásil, že objevil první kontraceptivní tabletu. Tehdy byl odbyt předsedou zasedání Solly Zuckermanem, podle něhož nezjistil nic, co by nebylo již léta 33

dobře známo. Také jej upozornil, že než vynese pevné závěry, je třeba ještě mnoho testů ke zjištění vedlejších účinků, neboť tyto, ačkoliv se neprojevily u zvířat, mohou se vyskytnout u člověka (Briggs 2002, s. 130). Další postup byl na snadě – bylo třeba provést klinické testy na lidech. Pincus požádal o spolupráci Dr. Johna Rocka, který již pracoval s progesteronem při léčbě neplodnosti na klinice v Bostonu a prokázal, že hormonální léky dokáží úspěšně blokovat ovulaci (Briggs 2002, s. 133; IARC 2007, s. 42).

Obr. 6 – Margaret H. Sanger (14. 9. 1879 – 6. 9. 1966) a Gregory G. Pincus (9. 4. 1903 – 22. 8. 1967) – významné osobnosti v historii vývoje hormonální antikoncepce (Johnson 2010, Rodriguez 2013). První rozsáhlé klinické testy s hormonální antikoncepcí proběhly v roce 1956 v Portoriku. Vzorek testovaných žen sestával z části z pacientek Ryder Hospital a z obyvatelek nového bytového projektu v Río Piedras. Obě skupiny na začátku testů čítali téměř po 300 dobrovolnicích (Briggs 2002, s. 136 – 137). Během testů se ukázalo, že léky obsahující jako kontaminant mestranol jsou v supresi ovulace efektivnější než čistě norethynodrelové přípravky. Ačkoliv testované prostředky nebyly zcela bez vedlejších účinků, už v roce 1957 byly v USA povoleny jako léky k regulaci menstruace, jako antikoncepční přípravek byl lék ve Spojených státech povolen až v roce 1960 (podle některých zdrojů v roce 1959 – Čepický 2010, s. 276; Čepický, Fanta 2011, s. 15; Fait 2012, s. 13), kdy jej užívalo asi 500 000 žen. V témže roce přijalo hormonální antikoncepci také Spojené království. První kombinované hormonální antikoncepční pilulky nesly název Enovid (výrobcem byla firma Searle) a obsahovaly 150 g mestranolu a 9,35 mg norethynodrelu. Množství estrogenů v jedné tabletě by stačilo uživatelce na 5 dní, 34

progesteronu dokonce na 20 dní (Barták 2006, s. 13; IARC 2007, s. 42 – 43; Fait 2012, s. 13). Počátkem šedesátých let (v roce 1961 – Čepický, Fanta 2011, s. 15) doputovala hormonální antikoncepce i do pevninské Evropy. Lék se jmenoval Anovlar (výrobcem byla firma Schering) a obsahoval 50 g ethinylestradiolu a 4 mg norethisteron acetátu (Čepický, Fanta 2011, s. 15). Dávkování hormonů se v průběhu let snižovalo – přípravek Ortho – Novum z roku 1964 obsahoval například „jen“ 100 g mestranolu a 2 mg norethisteronu. Když se vědci ujistili, že i nízkodávkované léky zůstávají stále účinné a přitom se snižuje výskyt nežádoucích vedlejších účinků, snížili dávkování ještě více na 50g estrogenní složky. Právě vedlejší účinky totiž způsobily, že počet uživatelek začínal pozvolna klesat (IARC 2007, s. 43). Šedesátá léta byla pro hormonální antikoncepci dobou hojnosti. V této době se objevily také první gestagenní preparáty. Z roku 1963 pochází injekční podoba metody s názvem Depo – Provera nebo Nanecyl z roku 1968 – první gestagenní minipilulka (IARC 2007, s. 43, Čepický, Fanta 2011, s. 15, 70). Nadšení let šedesátých vystřídalo vystřízlivění let sedmdesátých, kdy se znovu rozvířily debaty o negativních vedlejších účincích. Zvláště problematické se ukázalo riziko kardiovaskulárních onemocnění (např. infarkt myokardu) a nádory (obzvláště karcinom prsu), o kterých se až doposud příliš nehovořilo. Částečně jako reakce na tuto situaci vědci vyvinuli novou generaci kombinované hormonální antikoncepce. Ta měla ještě nižší dávky estrogenů (30 a 35 g) a nový účinnější progesteron. Vědci se také bránili publikováním nových studií o příznivých vedlejších účincích, jako je snížený výskyt ovariálních a endometriálních karcinomů. Také se rozbíhaly projekty na vývoj antikoncepčních tablet s novými způsoby dávkování – bifazické (1982) a trifazické (1984) kombinované hormonální preparáty (IARC 2007, s. 43). Kombinovaná hormonální antikoncepce se postupně šířila také do asijských a afrických zemí a také zemí Středního Východu, kde ji coby osvětu šířily organizace na pomoc v ekonomickém rozvoji zemím s vysokou mírou porodnosti (IARC 2007, s. 43). Toto úsilí mělo za výsledek opětovný pomalý nárůst důvěry a počtu uživatelek. Zdálo se, že příznivé účinky již zcela převažují nepříznivé a že nepříznivé byly ve většině případů zminimalizovány. Rozvoji hormonální antikoncepce nic nestálo v cestě. Tedy až do začátku devadesátých let, kdy propukla pandemie viru HIV. S ní si lidé spojili používaní bariérových metod a hormonální antikoncepce musela často ustoupit 35

používání kondomu. Vzhledem k tomu, že kondom má mnohonásobně vyšší riziko selhání, vzrostl v té době výrazně také počet interrupcí. Druhou ranou, která v devadesátých letech postihla rozšíření hormonální antikoncepce, bylo písemné upozornění britského Výboru pro bezpečnost léčiv, které bylo rozesláno lékařům. Zdůrazňovalo se zde, že bylo prokázáno až dvojnásobné riziko tromboembolické nemoci u žen užívajících přípravky s desogestrelem

nebo

gestodenem

v porovnání

s ženami

užívajícími

preparáty

s levonogestrelem. Tato informace proběhla denním tiskem bezmála celé Evropy. Za ním následovaly podobné dopisy v Německu, Belgii, Francii a Švédsku. Zatímco USA se zpráva téměř netkla, Evropa zaznamenala až 12% snížení počtu uživatelek hormonální antikoncepce. Ve stejné době v západní Evropě vzrostl počet interrupcí o 10 %, u žen mladších 25 let dokonce o 36 %. Aféra léty utichla a současný trend je spíše pozitivní (Čepický, Fanta 2011, s. 16 – 17).

2.2.2.2

Historie hormonální antikoncepce v Československu

Dějiny hormonální antikoncepce na našem území se začaly psát nedlouho po zavedení hormonálních přípravků na americkém a britském trhu. Dříve si ale připomeňme, jaké antikoncepční prostředky měli českoslovenští lékaři před příchodem této novinky k dispozici. K výrazným úspěchům třicátých let patřilo založení prvních antikoncepčních poraden. Stalo se tak zásluhou přednosty II. gynekologicko – porodnické kliniky v Praze, profesora Ostrčila, a lékařky jeho kliniky, doktorky Slámové. Zde lékaři mohli pacientkám nabídnout chirurgickou sterilizaci, dočasnou sterilizaci ozářením (ta se ale prováděla zřídkakdy), vaginální pěny, kondom, pesar, poševní hubky a tampony nebo jim osvětlili metodu výpočtu plodných a neplodných dnů podle Ogina a Knause. Doporučována či spíše často praktikována byla také metoda přerušované soulože (Čepický, Fanta 2011, s. 14). Když pomineme chirurgickou sterilizaci, která patří mezi metody ireverzibilní, nebyly tyto možnosti nijak výrazně spolehlivé. Častá selhání antikoncepčních prostředků (spolu s nedostatečnou informovaností) vedla k nechtěnému otěhotnění a tím pádem ke zvýšené potratovosti. Aby k interupcím nedocházelo pokoutně za nebezpečných podmínek, bylo umělé přerušení těhotenství (UPT) v roce 1957 legalizováno. Stát se snažil snižovat počet těchto zákroků zavedením potratových komisí (1962 – 1987), ale bez většího úspěchu (Fait 2012, s. 13). Tato situace jistě ovlivnila výsledek schůze, kterou v roce 1961 svolal náměstek ministra zdravotnictví a současně předseda vědecké rady ministerstva vnitra profesor Lukáš. Schůzi předsedal akademik Na schůzi se projednával

36

stav a vývoj hormonální antikoncepce ve světě. Bylo rozhodnuto, že i v naší zemi bude zahájen vývoj hormonálních antikoncepčních přípravků. První z nich na sebe nenechal dlouho čekat a už v roce 1965 se na československém trhu objevil preparát Antigest od firmy Spofa. Obsahoval 100 g mestranolu a 5 mg methenmanidon acetátu. Nutno dodat, že dlouhou dobu sloužil spíše ženám s problematickou menstruací a zájemkyním s více dětmi. Více používaným než perorální hormonální kontracepce se stalo původní československé nitroděložní tělísko DANA, které vešlo do oběhu dva roky po Antigestu (Čepický 2010, s. 276; Čepický, Fanta 2011, s. 15). Až do konce 80. let převládaly tuzemské preparáty, které svým složením více méně kopírovaly světové trendy (Antigest B, Biogest, Neogest). Teprve po roce 1990 se náš trh ve spektru antikoncepčních přípravků vyrovnal tomu zahraničnímu (Čepický, Fanta 2011, s. 86).

2.2.2.3

Hormonální antikoncepce v České republice

Devadesátá léta přinesla širokou dostupnost kvalitní hormonální antikoncepce, počet uživatelek strmě vstoupal, což šlo ruku v ruce se snižováním počtu potratů. Mezi lety 1990 a 2010 došlo k nárůstu počtu uživatelek hormonální antikoncepce o 1066 % ze 110.147 na 1.175.042 (současně poklesl počet UPT o 78 % ze 107.131 na 23.998). Tím se procento žen v reprodukčním věku, užívajících hormonální antikoncepci na předpis, zvýšilo ze 17 % na 43 % (Fait 2012, s. 13). V současné době je škála antikoncepčních prostředků na českém trhu velmi široká a chybí v ní jen velmi málo typů antikoncepce. Pro naprostý nezájem českých žen byly staženy např. vaginální bariérové metody, k dostání není ani injekční podoba kombinované hormonální antikoncepce. Absolutní prvenství v užívání patří v naší zemi perorální formě hormonální antikoncepce. Rozdíly v preferenci typu antikoncepce jsou zaznamenány také v závislosti na věkové kohortě. Například ve věkovém rozmezí 15 – 25 let po perorální hormonální antikoncepci druhé místo obsadil prezervativ, u žen mezi 26 – 35 lety je na druhém místě prezervativ a coitus interruptus a konečně ve věkové skupině 36 – 45 let je stále oblíbeném nitroděložní tělísko, až po něm následuje hormonální antikoncepce a prezervativ (Čepický, Fanta 2011, s. 25).

2.2.3

Typy hormonální antikoncepce

Hormonální antikoncepce se v současné době dělí na dva typy: gestagenní a kombinovanou. Tyto přípravky se nejčastěji podávají perorálním způsobem jako tablety či 37

minipilule (v případě gestagenních přípravků). Poměrně nově jsou k dispozici podkožní implantáty, injekce, náplasti nebo vaginální kroužek (Tab. 1). Pro úplnost lze uvést ještě třetí kategorii, kterou představují nitroděložní hormonální antikoncepční systémy. Ačkoliv technicky patří spíše do skupiny nitroděložních tělísek, většina autorů je přiřazuje ke gestagenní hormonální antikoncepci, se kterou mají částečně společné indikace.

Tab.1– Rozdělení hormonálních antikoncepčních metod. Tučným písmem jsou zvýrazněny prakticky nejvýznamnější metody (Barták 2006, s. 24, doplněno a přepracováno). Všechny typy hormonální antikoncepce se vyznačují vysokou spolehlivostí. Míra spolehlivosti té které antikoncepční metody se v literatuře vyjadřuje tzv. Pearl indexem (jinak také „těhotenské číslo“) a znamená počet těhotenství na 100 žen během roční expozice. Platí tedy čím vyšší číslo, tím méně je metoda spolehlivá. Většinou se Pearl index udává při teoreticky bezchybném užívání, v praxi se ale skutečné hodnoty mohou nedodržováním přesných zásad a pokynů zvýšit až několikanásobně. Hodnotu indexu ovlivňuje také přirozená plodnost ženy, partnera a počet pohlavních styků, případně praktikování doplňujících antikoncepčních opatření (Barták 2006, s. 30; Čepický, Fanta 2011, s. 19).

38

Tab.2 – Pearl index jednotlivých antikoncepčních metod – porovnání čtyř zdrojů. Porovnáme-li všechny dostupné druhy antikoncepce (Tab. 2) zjistíme, že spolu se sterilizací a nitroděložními tělísky patří hormonální antikoncepce k nejspolehlivějším metodám. Pearl index hormonální antikoncepce se pohybuje do hodnoty 1,00. Spolehlivost tradičního prezervativu je již podstatně menší (hodnota Pearl indexu až 15,00, ale jak už bylo řečeno, účinnost lze zvýšit kombinací metod), spermicidní metody dosahují dokonce až 25,00. Zajímavá je také skutečnost, že bez jakékoliv kontracepce neotěhotní do roka 15 – 20 % žen.

39

2.2.3.1

Gestagenní hormonální antikoncepce

Gestagenní

typ

hormonální

antikoncepce

představuje

původní

hormonální

antikoncepci, se kterou se experimentovalo dříve, než byly zjištěny pozitivní účinky kombinované hormonální antikoncepce. Nutno ale říci, že přes všechny své výhody nikdy nedosáhla obliby a rozšíření kombinované formy. Metoda gestagenní antikoncepce spočívá v kontinuální aplikaci gestagenu, či lépe řečeno progestinu – syntetického analogu progesteronu. Tato forma antikoncepce je vysoce spolehlivá, ve srovnání s kombinovanou podobou hormonální antikoncepce má minimum kontraindikací a hodí se i pro nemocné ženy (Rokyta 2008, s. 123; Čepický 2010, s. 285).

2.2.3.1.1

Mechanismus účinku

Všem gestagenním přípravkům je společný významný vliv na kvalitu cervikálního hlenu. Permanentně zvýšené hladiny progestinu v krvi působí na prostorové uspořádání makromolekul mukopolysacharidů hlenu. Tyto utvářejí síť, hlen ztrácí tažnost, stává se vazkým a pro spermie (a tím i pro bakterie) neprostupným. Konzistencí připomíná hlen vrcholné luteální fáze. Jako doprovodný účinek blokuje gestagenní antikoncepce také ovulaci (nebo alesoň narušuje folikulogenezi), s výjimkou injekční formy aplikace však poměrně nestabilně (Čepický 2010, s. 285; Čepický 2011, s. 109; Čepický, Fanta 2011, s. 71; Fait 2012, s. 55). Další účinky progestinu mají spíše doplňkový význam. Ovlivňují motilitu vejcovodů a aktivitu jeho řasinek. Vzhledem k tomu, že vejcovod slouží k transportu oocytu, snižují tak pravděpodobnost, že by oocyt doputoval až do dělohy (Poršová – Dutoit, Živný 2005, s. 243; Čepický, Fanta 2011, s. 71). Také působí na strukturu endometria, kde snižují proliferaci, počet endometriálních žlázek a časem dochází až k jeho „inaktivaci“. Předpokládá se, že tento efekt ztěžuje nidaci blastocysty (Renner, Jensen 2011, s. 40).

2.2.3.1.2

Klasifikace

Existuje hned několik aplikačních cest, stejně jako samotných používaných progestinů. Uživatelka si může vybrat mezi formou perorální (tzv. minipilulky), depotním podkožním implantátem nebo intramuskulární, případně subkutánní injekcí. Metody se liší podle doby účinnosti (než je třeba užít dalšího přípravku), podle použitého druhu progestinu, podle tolerance opomenutí i návratností plodnosti po vysazení (Čepický 2010, s. 285; Fait 2011, s. 272). 40

Tab. 3 – Rozdělení gestagenních preparátů registrovaných v České republice podle způsobů aplikace a obsaženého progestinu (Fait 2012, s. 57).

2.2.3.1.2.1

Perorální gestagenní antikoncepce - Minipilulky

Ačkoliv k tomu název svádí, nejde o žádné malé pilulky. Označení „minipilulky“ má vyjadřovat velmi nízké dávky hormonů (ve srovnání s kombinovanými pilulkami). V praxi se lze setkat ještě s označením „metoda luteálního doplňování“ (Barták 2006, s. 105). V preparátech registrovaných v České republice je obsažen desogestrel, vedle nich existují ještě dva (v České republice neregistrované) přípravky – Exluton tbl. s lynestrenolem a Monogest tbl. s norethisteronem. Desogestrel se řadí mezi progestiny „nové generace“ nebo také „třetí generace“, protože má pouze minimální androgenní aktivitu (Čepický, Fanta 2011, s. 72). Kromě účinku na cervikální hlen v 97 – 99 % inhibuje také ovulaci, a to i při dvanáctihodinovém opomenutí tablety. Aby bylo dosaženo požadovaného výsledku, užívá se denně 1 tableta a to kontinuálně, tj. bez přestávky i v průběhu menstruace. Při zahájení užívání od prvního dne menstruačního krvácení je účinek okamžitý, plodnost se vrací bezprostředně po vysazení (Fait 2009, s. 120; Fait 2012, s. 57 – 59).

2.2.3.1.2.2

Intramuskulární a subkutánní injekce – DMPA

Zkratkou DMPA se označuje Depotní medroxyprogesteronacetát, který se podává jednak intramuskulárně (přípravek Depo-Provera Inj.) v dávce 150 mg jednou za 11 – 13 týdnů, jednak subkutánní injekcí do přední části stehna nebo břicha (přípravek Sayana Inj.) v dávce 104 mg na tutéž dobu. Druhá metoda v současné době převažuje. Depotní preparáty se vyznačují vysokou spolehlivostí, nehrozí zde riziko opomenutí (jako u tablet), 41

za jistou nevýhodu může být považována velice pozvolná návratnost k plodnosti, která může trvat až 18 měsíců (Fait 2009, s. 120; Fait 2012, s. 57 – 58). Ve srovnání v tabletami mají tyto preparáty ještě jednu výhodu – zatímco po užití 1 tablety denně vystoupá hladina progestinu prudce vzhůru a pozbytek dne pak klesá, u injekční (a potažmo i u podkožních implantátů) formy aplikace dochází k plynulému a postupnému uvolňování. To zajišťuje požadovanou kontinuitu a stálost hladin progestinu. Místo obvyklého roztoku se používá suspenze mikrokrystalů, které se pomalu rozpouštějí (Barták 2006, s. 107).

2.2.4.1.2.3

Subkutánní extrahovatelné depotní tyčinky

Subkutánní extrahovatelná depotní gestagenní antikoncepce (preparáty s pomalým uvolňováním) je v současné době reprezentována jediným preparátem Implanon. Jedná se o flexibilní tyčinku s rozměry 40 mm x 2 mm vyrobenou z ethylenvinylacetátu a obsahující 68 mg etonogestrelu. Tato látka ovlivňuje ovulaci, ale nikoliv folikulogenezi, čímž u uživatelek nesnižuje produkci estrogenů. Tyčinka se zavádí těsně pod kůži na paži uživatelky po lokálním znecitlivění a působí bezezměn po dobu 3 let (Fait 2009, s. 121; Fait 2012, s. 63; Fait 2011, s. 272). Dříve se u nás používal přípravek Norplant, který obsahoval 36 mg levonorgestrelu v každé ze 6 implantovaných tyčinek. Moderní jednotyčinková forma je však rozhodně šetrnější co do zavádění i vyjímání, a také etonogestrel svými vlastnostmi předčí v mnohém dříve používaný levonorgestrel (PoršováDutoit, Živný 2005, s. 244).

2.2.4.1.3

Vedlejší účinky

Nepříznivé vedlejší účinky poněkud převažují ty příznivé, přesto několik nekotracepčních pozitiv gestagenní preparáty přinášejí. Mohou například způsobit až úplnou amenoreu (zejména injekční forma aplikace) a tím zmírnit výskyt doprovodných potíží, jako dysmenoreu, PMS a bolesti spjaté s endometriózou. Vliv gestagenu na cervikální hlen může příznivě působit proti vzniku pánevních zánětlivých nemocí. Kromě toho gestagenní antikoncepce snižuje riziko hyperplazie, karcinomu endometria a patrně i ovaria (Čepický 2010, s. 285; Čepický 2011, s. 109; Čepický, Fanta 2011, s. 75 – 76). Užívání gestagenní antikoncepce často vnáší nepravidelnosti do menstruačního cyklu – tyto poruchy nemají žádné zdravotní následky, avšak některé uživatelky právě z tohoto důvodu užívání ukončují (Čepický, Fanta 2011, s. 77). Zjištěn byl také pokles libida a poruchy lubrikace, zvláště u DMPA (Čepický 2010, s. 285; Čepický 2011, s. 109). Pozorováno bylo zhoršení akné, zvýšený výskyt funkčních ovariálních cyst a u DMPA 42

údajně reverzibilní úbytek kostní hmoty (Rokyta 2008, s. 124, Čepický 2010, s. 285). Změny tělesné hmotnosti jsou časté, ale nepředvídatelné. Až 50 % žen během jednoho roku udrželo svoji hmotnost v rozmezí 2,2 kg, 38 % žen přibralo za rok více než 2,3 kg (Fait 2012, s. 56).

2.2.3.1.4

Nitroděložní antikoncepční systém

Nitroděložní tělíska s hormony (LNG-IUS čili LevoNoGestrel - IntraUterine System) se značně vymikají ostatním čistě gestagenním metodám. Konstrukčně jde o jakýsi hybrid mezi klasickým nitroděložním tělískem a gestagenním antikoncepčním implantátem (Barták 2006, s. 110). Doposud jediný preparát tohoto druhu, Mirena, má tvar písmene „T“. Vertikální část nese váleček, který obsahuje levonogrestel, na spodním konci válečku jsou připevněna dvě tenká vlákna, která tvoří smyčku, pomocí které se systém vyjímá. Z trubičky se denně uvolní 20 g hormonu, celkový obsah 52 mg tak vystačí na dobu 5 let. Tato dávka netlumí ovulaci a proto nenarušuje estrogenizaci uživatelek (Poršová-Dutoit, Živný 2005, Čepický 2011, s. 109; s. 245; Fait 2012, s. 86). Ve válečku obsažený hormon působí na hlen děložního hrdla (jako všechny jiné gestagenní preparáty), současně na atrofizaci endometria a motilitu vejcovodů (Fait 2012, s. 86). Tělísko samo o sobě vyvolává pseudozánětlivou reakci, stejně jako jiná nitroděložní tělíska (Poršová-Dutoit, Živný 2005, s. 245). Velmi důležité je, že tělísko, coby zdroj hormonu, je v přímém styku s děložní sliznicí. Tím se v děloze dosáhne vysoké koncentrace antikoncepčního progestinu, která zajistí mimořádně spolehlivou ochranu proti otěhotnění i při nízké hladině hormonu (Barták 2006, s. 110). Vedle sterilizace se LNG-IUS řadí k nejspolehlivějším kontracepčním metodám s Pearl indexem kolem 0,02 (Čepický 2011, s. 109) až 0,1 (Barták 2005, s. 110). Výhodou je zkrácení a oslabení menstruace, až amenorea. Oproti jiným gestagenním přípravkům má IUS jen malé riziko vzniku mimoděložního těhotenství (na 0,02 – 0,06 na 100 žen za rok), snižuje výskyt dysmenorei až o 35 % a omezuje také růst myomů (Fait 2012, s. 86). Vedle příznivých vedlejších účinků má IUS také několik nepříznivých. Mezi ně se řadí například přechodné nepravidelné krvácení nebo špinění do 12 měsíců od zavedení tělíska, vzácně výskyt edémů, bolestí hlavy, citlivost prsů a bolest v podbřišku (Poršová, Dutoit, Živný 2005, s. 246; Fait 2012, s. 86).

43

2.2.3.2 Kombinovaná hormonální antikocepce Kombinovaná hormonální antikoncepce je v anglickém jazyce známá jako CC (Combined Contraception). V této práci redukuji pojem „kombinovaná hormonální antikoncepce“, potažmo „orální kombinovaná hormonální antikoncepce“ na zkratku „HA“, přičemž se vždy míní právě kombinovaná hormonální antikoncepce podávaná orální formou. Představuje chemicky směs estrogenu a progestinu, mechanismus jejího účinku je proto kombinovaný. Nejčastěji se užívá v cyklickém režimu (Čepický, Fanta 2011, s. 87).

2.2.3.2.1

Mechanismus účinku

Dominantní je inhibice ovulace ovlivněním zpětných vazeb v ose hypotalamus – hypofýza – ovarium, přidává se také vliv progestinu na motilitu vejcovodů, trofiku sliznice a cervikální hlen (Ferin, Jewelewicz, Warren 1997, s. 211 – 212; Barták 2006, s. 55; Mischell 2011, s. 27; Čepický, Fanta 2011, s. 87; Fait 2012, s. 18). Zaměříme-li se podrobněji na mechanismus působení uměle dodávaných estrogenů, princip je následující (Graf 3): V průběhu normálního cyklu od prvního dne hladina estrogenu v krvi postupně narůstá. Když dosáhne jisté úrovně, cestou negativní zpětné vazby ukončuje produkci hypofyzárního FSH. Estrogenu pak dále přibývá a nedlouho před dosažením vrcholu své koncentrace pozitivní zpětnou vazbou spouští vylučování druhého gonadotropního hormonu – LH (Barták 2006, s. 55). Pokud ženskému tělu dodáváme tolik estrogenu, aby se udržel v rozmezí první a druhé estrogenální hranice, pak je pozastavena pulzní sekrece GnRH, způsoben pokles citlivosti hypofýzy na GnRH. Následně pokles sekrece FSH a blokáda vzestupu LH uprostřed cyklu. Folikuly nedozrávají a tudíž nedochází ani k ovulaci (Barták 2006, s. 55; Čepický, Fanta 2011, s. 87). Účinek estrogenů doplňuje působení progestinů. Samotný estrogen by bránil ovulaci, ale stejně tak by stimuloval růst děložní sliznice, tím způsoboval nepravidelné krvácení a zvyšoval riziko vzniku karcinomu endometria. Progestin naopak působí proti růstu sliznice a zajišťuje tak pravidelné menstruační (pseudomenstruační) krvácení. Kromě toho zdvojnásobí antikoncepční účinek estrogenu, když změnou konzistence cervikálního hlenu brání vstupu spermií do dělohy (Barták 2006, s. 56).

44

Graf 3 – Schéma působení hladin estradiolu v průběhu menstruačního cyklu (Zpracováno podle Barták 2006, s. 52; Čepický 2011, s. 77). Pearl index HA při bezchybném užívání je udáván mezi 0,0 – 0,4 pro pilulky, 0,4 u náplasti a 0,6 u vaginálního kroužku (Čepický 2010, s. 286). Bez snížení účinnosti toleruje tento typ antikoncepce dvanáctihodinové výchylky, ačkoliv díky četnosti a délce opomenutí (zvláště u tablet) bývá Pearl index uváděn jako 1,0. Spolehlivost může být také narušena působením antibiotik (tetracykliny, cefalosporiny) nebo indukcí enzymatických systémů jater (Fait 2012, s. 18).

2.2.3.2.2

Klasifikace

Naprostá většina uživatelek hormonální antikoncepce považuje za „antikoncepci“ perorální formu kombinované hormonální antikoncepce (COC – Combined Oral Contraception). V anglicky hovořících zemích stačí použít slovo „pill“ a všichni vědí, že řeč je právě o kombinovaných hormonálních tabletách. Stejně tak se v naší zemi říká, že žena užívá „prášky“. Vedle tablet existuje ještě daleko méně rozšířená forma injekční (u nás nedostupná), transdermální (náplast) a vaginální (kroužek), které budou popsány zvlášť v samostané části. Následující klasifikace se proto týká metody orální hormonální antikoncepce, která se dělí podle použité estrogenní složky, podle progestinové složky, podle dávkování etinylestradiolu a podle cyklicity (fazicity) přípravku (viz Příloha 1).

45

2.2.3.2.2.1

Podle druhu estrogenu

Až na jedinou výjimku, všechny HA tablety, které jsou u nás k dostání, obsahují jako estrogenní složku etinylestradiol (17 - etinylestradiol) nebo také EE. Nahradil dříve používaný mestranol (3 – metyléter etinylestradiolu), což nebyl hormon, ale prohormon, který se metabolizoval na etinylestradiol a působil tak neblaze na jaterní buňky. V novějších preparátech se objevuje 17 - estradiol, buď samotatně pouze s progestinem, nebo v kombinaci s estradiolvalerátem (Čepický, Fanta 2011, s. 88). Tímto přirozeným ovariálním estradiolem se daří odstranit nežádoucí „krvácení z průniku“ - tj. jev, který se fyziologicky nevyskytuje a přineslo jej až užívání hormonální antikoncepce. Jde o slabé krvácení či špinění vzniklé relativní hormonální nedostatečností vzhledem k potřebám endometria (Čepický 2011, s. 75).

2.2.3.2.2.2

Podle druhu progestinu

Jedinečnost daného preparátu je dána právě zvoleným typem progestinu. Tyto se mezi sebou liší zejména biologickou dostupností, způsobem vazby v plazmě a mechanismem účinku. Rozdělují se do 3 základních skupin jako reziduálně androgenní, slabě až nulově androgenní a antiandrogenní (Čepický, Fanta 2011, s. 88 – 89; Fait 2012, s. 22 – 23). Do první skupiny patří jak nejstarší, tak nejmladší progestiny. Mezi progestiny tzv. první generace náleží norethisteron acetát, v americké literatuře známý také jako norethindron. Stále se s ním můžeme setkat např. v přípravku Trinovum. Poměrně novým a často využívaným progestinem je aktivní levotočivý izomer norgestrelu levonogestrel, který předtavuje tzv. „druhou generaci“ syntetických gestagenů (Čepický, Fanta 2011, s. 88). Progestiny „třetí generace“ náleží k slabě až nulově androgenním progestinům. Patří sem desogestrel - prohormon, který metabolizuje dále na etonogestrel, gestoden – nepotřebuje

metabolizovat,

je

sám

o

sobě

účinnou

látkou,

navíc

s mírnou

antimineralokortikoidní aktivitou (antimineralokortikoidní aktivita je typická pro přirozený progesteron), a norgestimat – sice sám o sobě představuje účinnou látku, ale v organismu rychle metabolizuje na celé spektrum dalších biologicky účinných látek - asi 10 – 20 % z nich tvoří levonogestrel (Čepický, Fanta 2011, s. 88 – 89). Konečně třetí skupina antiandrogenních progestinů zahrnuje čtyři progestiny. Nejvýraznější antiandrogenní aktivitu vykazuje cyproteron acetát, po něm dienogest, chlormadinon

acetát

a

drospirenon, 46

který

navíc

disponuje

značným

antimineralokortikoidním účinkem, proto bývá někdy řazen do čtvrté skupiny „progestinů s antiandrogenní a antiminarelokortikoidní aktivitou“ (Čepický, Fanta 2011, s. 89). Preparáty s drospirenonem dokáží poskytnout uživatelce kromě antikoncepčního účinku také nižší riziko hmotnostního přírůstku v důsledku retence vody, ulevují od bolestivosti prsou a premenstruačního syndromu (Rokyta 2008, s. 121). Někteří autoři dělí progestiny ještě podle jejich chemické struktury. Takové rozdělení by pak vypadalo následovně: deriváty 17α – hydroxyprogesteronu (což je vlastně cyprotenon acetát) a 19-nortestosteronu se dělí na estrany (norethisteron, lynestrenol, dienogest) a gonany (levonogestrel, gestoden, desogestrel, norgestimat). Samostatnou skupinu tvoří derivát spirolaktonu – drospirenon (Fait 2009, s. 115; Fait 2012, s. 23).

2.2.3.2.2.3

Podle dávky etinylestradiolu

Ve většině dostupných orálních HA přípravků je jako estrogenní složka použit EE, který má významné metabolické ztráty v sliznici střeva a v játrech, a tak dosahuje biologické dostupnosti 38 – 48 % při perorálním podání. V plasmě se váže na albumin a jen 1% cirkuluje volně. Podle dávky EE dělíme orální HA na: vysoko dávkované (40 – 50 g) – přípravek s dávkou 50 g je na našem trhu jediný, kombinuje se s levonogestrelem a nese název Gravistat 125. Bývá předepisován jen výjimečně. Dále nízko dávkované (30 – 37,5 g) – nejrozšířenější ve světě (nikoliv v ČR) a velmi nízko dávkované (15 – 20 g). Existují také ještě velmi vysoko dávkované – tj. >50 g, s těmi se však na našem trhu nesetkáme. V ČR patří k nejoblíbenějším a nejčastěji předepisovaným orální HA s velmi nízkými dávkami EE, zejména s 20 g. Preparáty obsahující 15 g EE jsou podobně jako u druhého extrému (tj. 50 g) předepisovány pouze ve speciálních případech (Poršová-Dutoit, Živný 2005, s. 241; Čepický, Fanta 2011, s. 89 – 90; Fait 2012, s. 22).

2.2.3.2.2.4

Podle fázicity

Obvyklý model užívání orální HA využívá 28 denního cyklu. Nejčastější režim (jedno měsíční balení) je založen na denní aplikaci 1 účinné tablety po 21 dní, po kterých následuje sedmidenní pauza nebo 7 placebových tablet, které uživatelce mají pomoci „nevypadnout z rytmu užívání“. Během těchto 7 dní přichází vlivem spádu hormonálních hladin pseudomenstruační krvácení (viz 2.1.3.1 Anovulační krvácení). Známo je také schéma 24 účinných tablet a 4 placebových, jako je tomu u některých velmi nízko 47

dávkovaných orálních preparátů (Mirelle, Minesse) nebo u novějších preparátů s drospirenonem (Yaz, Eloine). Gracial například nabízí 22 účinných tablet následovaných šestidenní pauzou. Rozdělení podle fázicity znamená rozdělení podle poměru estrogenní a progestinové složky v průběhu cyklu. Takto se liší přípravky monofazické, bifazické, trifazické a kombifazické (Čepický 2010, s. 286; Čepický, Fanta 2011, s.90; Fait 2012, s. 20). Monofazické jsou takové přípravky, ve kterých jsou dávky obou složek konstantní. Na tomto modelu stavěly první přípravky a nyní se opět vrací do obliby, neboť umožňuje libovolně posouvat pseudomenstruační krvácení podle potřeby uživatelky (Čepický 2010, s. 287). Na monofazickém principu se zakládají také neperorální způsoby užívání, tj. vaginální kroužky a náplasti (Poršová-Dutoit, Živný 2005, s. 241; Čepický, Fanta 2011, s.90; Fait 2012, s. 20). U bifazických preparátů dochází v druhé polovině cyklu ke zvýšení dávek progestinu (Poršová-Dutoit, Živný 2005, s. 241), zatímco u trifazických dochází ke změně dávky hned dvakrát. Cyklus se rozčlení na třetiny – ve druhé třetině se zvyšuje dávka estrogenu i progestinu, ve třetí třetině se snižuje dávka estrogenu a naopak ještě zvyšuje dávka progestinu. Tento model se snaží co nejvěrněji napodobit přirozené změny v ženském těle. Trofazické přípravky se těšily velké oblibě v 90. letech, dnes se od jejich užívání upouští, neboť mohou způsobovat častější slabá nepravidelná krvácení (Rokyta 2008, s. 121; Čepický, Fanta 2011, s. 90). V kombifazickém modelu se mění v polovině cyklu jak hladina progestinu, tak estrogenní složky. V první polovině cyklu je vyšší dávka EE a nižší dávka progestinu než ve druhé polovině (Čepický, Fanta 2011, s. 90 – 91; Fait 2012, s. 20).

2.2.3.2.2.5

Neperorální aplikační formy HA

Jak již víme, nejčastěji užívaným aplikačním způsobem kombinované hormonální antikoncepce v České republice i jinde ve světě je forma perorální, tedy tablety. Hlavním důvodem pro hledání nového řešení podávání HA bylo zajištění většího pohodlí při užívání a také výrazná eliminace chyby uživatelky – opomenutí aplikace pilulky (Fait 2012, s. 40). Proto byly v poslední době vyvinuty dvě alternativní metody, které sice nedosahují rozšíření tablet, ale podle některých odborníků mají před sebou nadějnou budoucnost. Tyto novinky představuje transdermální antikoncepční systém Evra a vaginální kroužek NuvaRing. Přirovnáme-li je v orální HA, pak jde o přípravky monofazické, co do

48

dávkování EE velmi nízko dávkované, s progestinem s minimální androgenní aktivitou (Čepický 2011, s. 112).

2.2.3.2.2.5.1

Transdermální antikoncepční systém Evra

Evra je matrixová náplast tvaru čtverce o straně 45 mm. Aplikační doba jedné náplasti je sedm dní, potom je třeba ji vyměnit. Po třech týdnech se náplast odstraní a nastává sedmidenní pauza pro pseudomenstruaci (Fait 2012, s. 41; Juttner 2012, s. 171). Antikoncepční princip je stejný jako u orální formy – také obsahuje 6 mg EE a 0,6 mg norelgestrominu, z čehož se denně uvolňuje 20 g EE a 0,15 mg norelegestrominu (Fait 2012, s. 41). Denní koncentrace EE v séru dosahuje maxima 92 pg/mL (van den Hoevel et al. 2005). Výhodu náplasti představuje plynulá dodávka hormonů do těla, aniž by se zdržovaly v játrech a poškozovaly je. Na rozdíl od tablet se tato metoda vyznačuje větší spolehlivostí (významně se snižuje riziko opomenutí) a také se nesnižuje kontracepční účinek, užije-li žena antibiotika. Nevýhodou je viditelnost náplasti, která se časem stává poměrně nevzhlednou a může se odlepovat dříve, než bylo zamýšleno (např. náplast poškozuje delší pobyt v teplé koupeli). Antikoncepční účinek se snižuje u žen o hmotnosti více než 90 kg. Jinak v indikacích, kontraindikacích i případných rizicích odpovídá perorální formě kombinované hormonální antikoncepce (Barták 2006, s. 100 – 102; Fait 2012, s. 41). Ačkoliv metoda skrývá velký potenciál, u současných uživatelek zatím není příliš častá (Barták 2006).

2.2.3.2.2.5.2

Vaginální kroužek NuvaRing

Druhou alternativou pilulek, která již dorazila i na český trh, je preparát zvaný NuvaRing. Jedná se o pružný kroužek, vyrobený ze zvláštní plastické hmoty Evatane. Na kroužku jsou navázány účinné látky, které kryje evatanová membrána. Z kroužku se denně uvolní 15g EE a 0,12 mg etonogestrelu. Denní koncentrace EE v séru se pohybuje do 35 pg a organismus je tak vystaven konstantně nízkým dávkám EE. Kroužek se ponechává v pochvě po dobu 3 týdnů, pak přichází sedmidenní pauza (van den Heuvel et al. 2005; Oddsson et al. 2005; Ahrendt et al. 2006; Fait 2012, s. 42). Antikoncepční účinek při opomenutí vyjmutí je zachován až po 7 dní. Ačkoliv se doporučuje i po této době sedmidenní přestávka, lze jej užívat i kontinuálně bez pseudomenstruačního krvácení (Fait 2012, s. 42).

49

NuvaRing má ve srovnání s pilulkami hned několik výhod: stejně jako aplikace náplastí, i tento způsob umožňuje vynechání jaterního „first pass“ efektu a průchodu střevní sliznicí (proto ani v tomto případě není na závadu užívání antibiotik). Aplikace kroužku jedenkrát za měsíc výrazně snižuje riziko opomenutí, hormony jsou tělu dodávány kontinuálně a (vzhledem k vaginální aplikaci) nenarušují nijak gastrointestinální trakt (Oddsson et al. 2005). Ve srovnání s náplastí vystavují tělo nižším koncentracím EE a to až 3.4 krát, v porovnání s podobnou orální HA až 2 krát (van den Heuvel et al. 2005). Nevýhodné či nepohodlné by se mohlo zdát zavádění a přítomnost kroužku v pochvě, ale většina žen (více než 95 % testovaných žen) považuje vkládání i nošení kroužku za pohodlné a nenápadné. Pearl Index se v různých studiích různí – 1,23 a 1,19 (Oddsson et al. 2005), 0, 74 (Ahrendt et al. 2006) a 0,65 (Fait 2012, s. 42).

2.2.3.2.3

Příznivé vedlejší účinky

Některé z výhod plynou již se samotné podstaty HA – z inhibice ovulace. Až 63 % uživatelek pocítí úlevu od dysmenoreických potíží a až 29 % žen zmírnění PMS. Významně se také snižuje riziko vzniku ovariálních cyst – po prvním roce užívání se riziko snižuje až o 50 %, po deseti letech pak až o 80 % (Rokyta 2008, s. 122; Mishell 2011, s. 31). Za další výhody lze považovat zmírnění projevů akné a terapeutické účinky na mastnou pleť, androgenní alopecii a hirtusismus (Čepický 2010, s. 287; Čepický, Fanta 2011, s. 101). HA lze také přičíst snížení rizika vzniku revmatoidní artritidy až o 50 %, u perimenopauzálních žen zvyšuje kostní minerální denzitu. Příznivě působí také jako prevence vzniku a rozvoje nádorových onemocnění – u kolorektálních a rektálních karcinomů až o 20 %, u karcinomů ovaria a endometria až o 50 % (Čepický 2010, s. 287; Mishell 2011, s. 32; Čepický, Fanta 2011, s. 98 – 99). Díky progestinové složce HA se snižuje také riziko vzniku zánětlivých procesů v malé pánvi. Nezanedbatelnou výhodu přináší v podobě zmírnění menstruačního krvácení a regulace nepravidelné menstruace (Rokyta 2008, s. 122; Čepický 2010, s. 287).

2.2.3.2.4

Nepříznivé vedlejší účinky a rizika užívání

Stejně jako u většiny jiných léčiv, i užívání hormonální antikoncepce může v nízkém procentu nést rizika, která mohou u některých uživatelek vést k ukončení užívání. Nejzávažnějším

negativním

dopadem

užívání

50

HA

je

prokázáný nárůst

rizika

tromboembolické nemoci (TEN). U uživatelek HA se riziko zvyšuje dvakrát až třikrát, obzvláště u kuřaček a starších žen. Na vině je působení estrogenu, který zvyšuje srážlivost krve, venózní dilataci a adhezivitu trombocytů (Rokyta 2008, s. 123; Čepický, Fanta 2011, s. 113 – 116; Fait 2012, s. 29 – 32). Mezi nejčastěji uváděné komplikace spjaté s HA patří bolest hlavy, napětí či zvětšení prsou, nervozita, podrážděnost a zvýšení hmotnosti. Za nejpravděpodobnější příčinu vzniku těchto obtíží se považuje retence tekutin. Při studii vlivu užívání orální HA na zvýšený hmotnostní přírůstek vědci zjistili, že se snižující se dávkou steroidů v pilulce klesá i roční hmotnostní přírustek - ze 2 kg / rok na 0,3 – 0,8 kg / rok. Dalšími, vzácnějšími, komplikacemi je migréna, kožní změny, zvracení a nesnášenlivost kontaktních čoček (Fait 2012, s. 27). Užívání HA s sebou může přinést také mírné až výraznější zvýšení krevního tlaku. V případě znatelného zvýšení se doporučuje od dalšího užívání rychle upustit (Čepický, Fanta 2011, s. 112). Za negativní působení můžeme považovat také občasné zvýšení pigmentace v obličeji ženy, projevující se jako nepravidelné hnědavé skvrny – chloasma (Barták 2006, s. 77).

2.3

VÝBĚR PARTNERA

Výběr partnera je komplexní záležitostí dotýkající se každého člověka. Ať už chceme či ne, hodnotíme člověka opačného (případně stejného) pohlaví a přisuzujeme mu podvědomě na základě jistých předpokladů své sympatie nebo antipatie. Stejně tak se lidé dívají také na nás. Této (pro zachování života nezbytné) „hře“ není ušetřen nikdo. Jiný pohled ovšem představuje role zúčastněného v běžném životě a jiný role vědce, který se snaží tyto pochody popsat, najít jejich zákonitosti a původ. To je úkol obtížný, neboť podmínky se neustále mění. Jinak si vybírá a hodnotí potenciálního partnera (partnerku) muž a jinak žena, jinak se rozhodujeme v kontextu krátkodobých interakcí s druhým pohlavím a jinak hledáme-li životního partnera. Celý proces hodnocení jiných lidí jako potenciálních partnerů má kořeny již v počátcích lidské fylogeneze, je zakódován v našem genomu, řízen hormonálními pochody v našem těle a do jisté míry upravován zkušenostmi a učením.

2.3.1

Dlouhodobé vs. krátkodobé vztahy

Evoluční psychologové, jakož i vědci z jiných oborů, se již po léta nemohou uspokojivě shodnout na jednotném typu sexuálního chování u člověka. Základní otázka, 51

která rozdmýchala tuto debatu, zní: patří člověk mezi druhy přirozeně monogamní nebo polygamní? Lidé vykazují znaky, které lze spojit s oběma možnostmi. Pro primárně monogamní strategii by svědčila např. adaptace pro utváření párů, preferenční partnerský výběr nebo relativní nedovyvinutost lidských novorozenců (v porovnání s jinými primáty). Pod tuto možnost by také spadala dlouhodobá párovací strategie ( angl. long-term mating strategy). Kromě toho však u lidí pozorujeme poměrně nápadný pohlavní dimorfismus, schopnost vícečetného párování nebo také různý reprodukční potenciál mezi pohlavími, které vypovídají spíše o polygamní (polygynní) sexuální organizaci. S tou je spjata také krátkodobá párovací strategie (angl. short-term mating strategy), která vedle dlouhodobé párovací strategie představuje hlavní vzorec lidského sexuálního chování (Schmitt 2005; s. 268). Obě strategie se od sebe liší v preferovaných znacích, v době, kdy jsou lidmi nejvíce uplatňovány, a také ochota k jedné či druhé je různá u mužů i žen.

2.3.1.1

Dlouhodobá párovací strategie

Dlouhodobá párovací strategie předpokládá výběr takových znaků, které jej nejlépe předurčují pro vytrvání ve stabilním trvalém vztahu. Pro takové partnerství je typické, že obě pohlaví více investují do potomstva, a proto jsou při výběru partnera daleko vybíravější než při krátkodobém výběru (Schmitt et al. 2003; Buss 2007). Důležitým faktorem, který určuje hodnotu mužů i žen jako potenciálních partnerů, je věk. Muži při výběru dlouhodobé partnerky vyhledávají projevy vyšší plodivosti, která je přímo spojena s věkem ženy. Proto muži preferují spíše mladší ženy se znaky dobré fenotypové kondice (Campos, Otta, Siqueira 2002; Shackelford, Schmitt, Buss 2006) a delším reprodukčním obdobím. U žen jsou tendence právě opačné – upřednostňován bývá spíše starší muž před mladším, neboť vyšší věk muže s sebou přináší také větší pravděpodobnost lepšího sociálního postavení. V této souvislosti ženy u mužů preferují také vyšší stupeň vzdělání, inteligenci a nezávislost, které jsou příslibem dobrého zázemí jak pro ženu, tak i pro její potomky (Shackelford, Schmitt, Buss 2006). Proto zřejmě nepřekvapí zjištění, které přinesl výzkum Campos, Otta a Siqueira (2002): ženy s rostoucím věkem postupně slevují ze svých partnerských nároků na muže, zatímco muži se s přibývajícími lety zdají být více nároční. Dalším významným ukazatelem je zdravotní stav a s ním související znaky. Zdravý člověk disponuje většinou čistou pletí, lesklými vlasy a jasnýma očima. Zdraví úzce souvisí s rozmnožováním a také s vlastní genetickou kvalitou (odolností) jedince a jako

52

takové představuje důležitý parametr partnerského výběru pro muže i ženy. V souvislosti s dlouhodobou párovací strategií na něj ale zvláštní důraz kladou spíše muži (Buss 1998).

2.3.1.2

Krátkodobá párovací strategie

Strategie krátkodobého párování vyžaduje zejména sexuální motivaci k párování a schopnost rozpoznat jedince, kteří jsou okamžitě sexuálně přístupní (Buss 2007). Při krátkodobém spojení muže a ženy se (v případě oplodnění) předpokládá pouhá výměna genetického materiálu, tudíž největší pozornost je věnována genetické kvalitě a kondici jedince bez ohledu na pohlaví. Platí ovšem, že ženy jsou vybíravější a pro tuto strategii méně ochotné než muži (Schmitt et al. 2003; Li, Kenrick 2006; Buss 2007), což se vysvětluje většinou na základě rozdílné rozmnožovací kapacity a minimální nutné investice do potomstva. Zplození potomka pro ženu představuje daleko větší minimální investici v podobě devíti měsíčního těhotenství spjatého s větší zranitelností. Pokud ale chce udržet dítě při životě až do věku, kdy se samo může dál reprodukovat, stojí ji to mnohem více času a úsilí. Tím vším je omezena také její rozmnožovací kapacita – ve srovnání s mužem musí vynaložit nepoměrně více energie, aby donosila a přivedla na svět velmi omezený počet potomků (Pillsworth, Haselton, Buss 2004; Buss 2007). Minimální investice muže spočívá pouze v předání pohlavních buněk, kterých muž produkuje samozřejmě nepoměrně více než žena. Jeho plodnost není nijak limitována obdobím či věkem a proto může vzplodit mnoho potomků (Shackelford, Schmitt, Buss 2006; Buss 2007). Pro ženu bude tedy adaptivnější vybrat si takového partnera, který bude ochotný pečovat s ní o děti a podporovat ji v těhotenství. V souvislosti s krátkodobou strategií výběru partnera sice také platí, že ženy více preferují (ve srovnání s muži) vyšší sociální status partnera, zatímco muži více dbají o atraktivitu partnerky, zájem o fyzickou přitažlivost potenciálního partnera je však společný oběma pohlavím (Li, Kenrick 2006).

2.3.2

Výběr partnera – přirozený menstruační cyklus

Dříve, než vůbec začneme uvažovat rozdíly v preferencích žen užívajících hormonální antikoncepci a žen s přirozeným menstruačním cyklem, je třeba si uvědomit, že výběr partnera není pouze otázkou preferencí žen. Týká se také mužů, kteří tyto rozdíly vnímají a rovněž se podílejí na vzniku případných vztahů. V průběhu normálního

53

(přirozeného) cyklu ženy procházejí mnohými změnami, které se střídají tak jako plodné a neplodné fáze menstruačního cyklu.

2.3.2.1

Plodné vs. neplodné dny

U většiny živočichů se sexuální aktivity, a další aktivity s nimi spjaté, omezují pouze na dobu říje – dobu, kdy jsou samice nejlépe uzpůsobeny k oplodnění a následnému vyvedení potomků. U člověka je situace trochu jiná. U žen, tak jako u mužů, neplatí v pohlavním životě „období říje“ a kopulují bez ohledu na plodnou či neplodnou fázi menstruačního cyklu. U žen platí tzv. „dvojitá“ nebo také „rozšířená“ sexualita (angl. dual/extended sexuality) – koncepční a nekoncepční, které mají dvě různá poslání: v plodné fázi zajistit co možná nejlepší genetickou výbavu pro své děti, v neplodné zase obstarat materiální a podpůrné prostředky k jejich výchově a prospívání (RodríguezGironéz, Enquist 2001). Tato teorie bývá označována také jako teorie dobrých genů (angl. good genes theory) a vysvětluje a zahrnuje skoro všechny měřitelné biologické parametry mužské atraktivity – souměrnost, průměrnost a maskulinitu (Penton-Voak, Perret 2001; Little, Jones, Burris 2007; Gangestad, Thornhill 2008; Alvergne, Lummaa 2010). V době, kdy je pravděpodobnost početí nejvyšší, budou ženy věnovat největší pozornost známkám dobré fenotypové kondice, neboť v této době je možné získat kvalitní geny pro jejich potomstvo (Penton-Voak, Perret 2001). Teorii dobrých genů podporoval mnoho let také (dnes již překonaný) předpoklad, že ovulace zůstává u lidských žen skrytá, což dává ženám výhodu při „manipulaci“ s muži.

2.3.2.2

„Skrytá“ ovulace

Dlouhá léta se věřilo, že u žen chybí jakákoliv manifestace právě probíhajícího plodného období – tj. doba ovulace, potažmo blížící se ovulace. Vzhledem ke skutečně nepřehlédnutelným projevům estru u samic jiných druhů, např. zduření anogenitální oblasti samic šimpanzů, makaků či paviánů (Gaisler, Vančata 2009), se opravdu může zdát, že ženy se v tomto smyslu nijak neprojevují a muži, ani ony samy netuší, kdy přichází jejich „fertilní okno“. V rámci tohoto názoru se zformovala řada teorií, které tento fenomén vysvětlovaly především z evolucionistického hlediska. Soudilo se například, že utajená ovulace vede ke stálé receptivitě žen a vyšší počet kopulací pak upevňuje monogamní strukturu společnosti (Lovejoy 1981), zajišťuje otcovskou péči (Alexander 1990; Blaffer Hrdy 1999, s. 187) nebo snižuje riziko infanticidy (Blaffer Hrdy 1999, s. 134, 187). 54

Dnes je již dobře známo, že změny (ačkoliv většinou drobné) v souvislosti s ovulací se pozorovat dají a týkají se celé škály znaků (Bryant, Haselton 2009). Tvrzení, že žena nemůže rozpoznat, kdy u ní probíhá ovulace, není zcela pravdivé. U některých žen se uprostřed cyklu objevuje tzv. ovulační krvácení. Jedná se o mírné krvácení či špinění v důsledku spádu hladin estradiolu po prasknutí Graffova folikulu. Trvá od několika hodin po 2 dny. Zřejmá forma není zcela běžná (týká se pouze asi 5 % žen), na mikroskopické úrovni lze ale prokázat až u 90 % žen (Kolařík, Halaška, Feyereisl 2008, s. 204; Čepický 2011, s. 75, 79). Některé ženy se také domnívají, že mohou označit přesný den své ovulace díky tzv. ovulační bolesti, zdá se ale, že tento jev se opět týká pouze menšího počtu žen a že jde spíše o výjimku (Sievert, Dubois 2005). Každopádně lze říci, že některé ženy vědí, kdy ovulují. Ty ostatní, což je většina ženské světové populace, procházejí spíše nenápadnými a subtilnějšími změnami, které však člověk může vnímat na úrovni instinktu či podvědomí, a které se větší či menší měrou uplatňují na výběru partnera.

2.3.2.3

Změny chování a preferencí v průběhu menstruačního cyklu

2.3.2.3.1

Sexuální touha

Pamela C. Regan (1996) zpracovala literaturu týkající se tematiky změn sexuální touhy žen v průběhu menstruačního cyklu. Dospěla k závěru, že mezi ženami panuje značná variabilita, neboť vrchol sexuální touhy (angl. „peaks of sexual desire“) může v průběhu cyklu nastat jeden, dva nebo také žádný. Pokud se tyto vrcholy se objevují, pak uprostřed folikulární, pozdně folikulární nebo pozdně luteální fázi cyklu. Pokud je tedy u zdravých žen s normálním cyklem běžné, že se u nich nemusí vyskytnout případně ani jeden vrchol sexuální touhy, pak je těžké posoudit, zda hormonální antikoncepce nějak ovlivňuje sexuální apetenci žen, neboť se lze ptát: „jaký stav je vlastně normální“? Jiní vědci ovšem zastávají názor, že v souvislosti s ovulací dochází vždy ke zvýšení ženského libida. Haselton a Gangestad (2006) například zjistili, že v době ovulace zadané i nezadané ženy projevují větší potřebu navštěvovat společenské akce, kde by se mohly setkávat s cizími muži. Obzvláště u žen zadaných v dlouhodobém vztahu byl pozorován významný nárůst libida (Pillsworth, Haselton, Buss 2004), zvýšené tendence flirtovat s cizími muži a také větší sklony k případné nevěře (Haselton, Gangestad 2006; Little et al. 2007). Potřebu uplatnění sexuální touhy mimo pár prožívají spíše ženy, které nepovažují svého aktuálního dlouhodobého partnera za sexuálně přitažlivého (Pillsworth, Haselton 2006). 55

Výkyvy ve vnímané atraktivitě se projevují také ze strany mužů – tento jev se týká zvláštně méně atraktivních žen, jejichž muži zaznamenávají v době ovulace zvýšení jejich atraktivity a více je hlídají. U atraktivních žen se tento jev neprojevuje (Haselton, Gangestad 2006). Většina studií se však pohybuje na úrovni teorií a preferencí. Zda skutečně k nevěrám dochází a zda mají takové ovulační výkyvy adaptivní hodnotu nezbývá než se dále přít. Je zde také třeba rozlišit pojmy „sexuální touha“ a „sexuální chování“, neboť lidé mohou praktikovat sexuální aktivity i bez vlastní sexuální touhy, a naopak – mohou pociťovat zvýšenou sexuální apetenci, ale své chování jí nepřizpůsobí (Pillsworth, Haselton, Buss 2004). Kdyby se skutečně v době ovulace všechny ženy zadané v dlouhodobých vztazích snažily „získat kvalitnější geny pro své potomstvo“, odpovídaly by tomu například počty prokázaných mimo párových otcovství (Alvergne, Lummaa 2010). K řešení této otázky může přispět také práce týmu Durante, Li a Haselton (2008), ve které sledovali chování žen v oblékání (obnažování) v průběhu menstruačního cyklu. Jednou z posuzovaných okolností bylo, v jakém oblečení se ženy v den výzkumu dostavily a druhou, v jakém oblečení by si vyšly ten samý večer na společenskou akci. Současně byla zjištěna aktuální fáze jejich cyklu. Zatímco ženy s blížící se ovulací by se večer údajně oblékly vyzývavěji, než ženy v neplodné fázi cyklu, jejich denní a reálně nošené oblečení tomu příliš neodpovídalo.

2.3.2.3.2

Atraktivita

Atraktivita či přitažlivost představuje ve skutečnosti souborné označení pro skupinu nejdůležitejších sledovaných/hodnocených znaků jedince. Lze si pod ní představit vše od míry projevu pohlavně dimorfních znaků, kvality a odstínu pleti přes symetričnost po atributy dobrého zdravotního stavu (Little, Mannion 2006). Tím vším se nám člověk může zdát atraktivní. Nicméně mnoho studií operuje právě s „atraktivitou“ jako takovou, proto i zde je začleněna jako parametr výběru partnera. Jednou z těchto studií je i práce věděckého týmu Roberts et al. (2004), ve které zjišťovali možné změny v atraktivitě obličeje na fotografiích 48 žen – v periovulačním a luteálním období cyklu. Dobrovolníci si pak vybírali, která ze dvou fotografií dané ženy se jim jeví přitažlivější, přičemž významně častěji vybírali jako přitažlivější fotografie žen ve folikulární fázi. Jinou metodu (ale se stejnými výsledky) zvolil tým Oberzaucher et al. (2012), když zkoumali změny atraktivity ženského obličeje napříč cyklem pomocí metod geometrické morfometrie. Nutno ale říci, že změny, které vypozorovali se nápadně podobají změnám ve sklonu hlavy. Ovšem i 56

takový výsledek by svědčil o tom, že i kdyby ženy v období ovulace přímo „nekrásněly“, pak by přinejmenším vykazovaly snahy o to, jevit se atraktivnější pomocí odlišného držení hlavy. Výkyvy v atraktivitě totiž nemusejí být nutně podmíněny pouze přímou změnou ve tvaru obličeje nebo kvalitě pleti. Bylo prokázáno, že ženy se s blížící ovulací mají potřebu více zkrášlovat, pečují o sebe a věnují větší pozornost také svému oděvu (Haselton et al. 2007). Jistou roli může sehrát také zvýšené sebevědomí žen v plodné fázi. Ženy s normálním cyklem (a to jak v případě zadaných, tak nezadaných žen) totiž připouštějí, že si

v době

ovulace

připadají

více

atraktivní

(Haselton,

Gangestad

2006).

S vyšším hodnocením vlastní přitažlivosti souvisí také větší vybíravost. Pokud žena sama sebe vnímá jako atraktivní, preferuje také atraktivnější., tj. maskulinnější, muže (Little, Mannion 2006).

2.3.2.3.3

Maskulinní vs. feminní znaky

Mezi maskulinní rysy patří prominující lícní kosti, velká „hranatá“ čelist, nápadné nadočnicové oblouky a užší rty (Johnston et al. 2001; Penton-Voak, Perrett 2001). Vedle tvarových vlastností, je pro muže typická také větší výška dolních partií obličeje a relativně menší oči (Thornhill, Gangestad 1999; Penton-Voak et al. 2001). Takové znaky jsou u mužů považovány za známku imunokompetence, neboť vysoká hodnota testosteronu, nutná pro jejich vývoj, současně potlačuje imunitu dospívajícího. Proto jedině zdravý a odolný muž může nést výrazně maskulinní znaky aniž by utrpěl vývojové škody způsobené chorobami či parazity (Penton-Voak, Perrett 2000; Little et al. 2001; Peters, Simmons, Rhodes 2009). Kromě výpovědní hodnoty o dlouhodobě dobrém zdravotním stavu, naznačují maskulinní znaky také schopnost vysoké reprodukční úspěšnosti, současně však antisociální sklony jedince, inklinaci k rizikovému chování, nevěře a jeho neochotu investovat do vztahu a potomků (Feinberg et al. 2006; Little, Jones, Burris 2007; Feinberg et al. 2008). Feminní znaky zahrnují jemné (nehranaté) rysy, malý nos, plné rty, relativně velké oči, plynulý přechod čela v nos (Johnston et al. 2001; Penton-Voak, Perret 2001) a ku poměru ku zbytku tváře také nižší dolní partie obličeje (Penton-Voak et al. 2001). Ačkoliv se ve světle teorie „dobrých genů“ (str. 54) nejeví tyto znaky jako výhodné či vyhledávané, přesto řada žen preferuje feminnější muže. Nižší imunokompetence bývá u feminnějších mužů vyvážena větší svolnolností k závazku vztahu a podpoře potomků (Thornhill, Gangestad 1999; Little et al. 2002). Feminní, jakoby dětské, tváře navíc probouzejí v lidech pocit důvěryhodnosti a submisivnosti (Zebrowitz, Montepare 2008). 57

Zatímco některým studiím se statisticky významný rozdíl mezi plodnou a neplodnou fází zjistit nepodařilo (Peters, Simmons, Rhodes 2009), jiné studie prokázaly, že ženy mají tendence preferovat muže s maskulinními znaky v obličeji i na těle v pozdně folikulární fázi a feminnější ve zbytku cyklu (Johnston et la. 2001; Macrae et al. 2002; Feinberg et al. 2006; Little, Jones, Burris 2007), a že tento jev by měl být silnější u méně feminních, případně méně atraktivních žen (Feinberg et al. 2006). Alvergne a Lumma (2010) tento jev vysvětlují tím, že ne každá žena je dostatečně „kvalitní“, aby se mohla s takovýmto můžem trvaleji spárovat, nicméně to jí nebrání otěhotnět s kvalitním mužem při mimo-párové kopulaci. Tuto myšlenku podporují výsledky studie trojice vědců Litlle, Jones a Burris (2007), kteří zaznamenali periovulační zvýšení maskulinních preferencí, avšak převážně v kontextu krátkodobé párovací strategie. Také studie Little et al. (2002) zjistila zvýšené preference pro maskulinní rysy spíše v kontextu krátkodobého párování a u zadaných žen. Roney a Simmons (2008) testovali, zda spolu s rostoucí hladinou estradiolu, progesteronu a testosteronu žen koreluje také hladina testosteronu u preferovaných mužů. Zatímco ženy s vysokými hladinami estradiolu upřednostňovaly tváře mužů s vysokými hladinami testosteronu, jakoukoliv souvislost s hladinou progesteronu nebo testosteronu žen se prokázat nepodařilo. Pokud jde o chování preferované ze strany mužů, Alvergne a Lummaa (2010) ve své práci shrnují výsledky vědeckých studií poslední dekády a vyvozují z nich, že ženy v době blízké ovulaci preferují kromě maskulinních znaků také s nimi související dominantní a kompetitivní chování u mužů.

2.3.2.3.4

Symetrie

Symetrie je dalším z významných znaků nahlížených při hodnocení partnera, protože stejně jako maskulinita, informuje o dobré genetické kvalitě svého nositele (jak u mužů, tak i žen). Odchylky od dokonalé symetrie (fluktuační asymetrie) svědčí o výskytu vnějších i vnitřních tlaků v průběhu vývoje jedince a o jeho neschopnosti těmto tlakům úspěšně čelit a vyrovnat se s nimi (Little et al. 2007; Peters, Simmons, Rhodes 2009). Na druhou stranu bylo ale prokázáno, že dokolaná symetrie se nejeví lidem atraktivní (působí nepřirozeně) a lépe jsou hodnoceni jedinci s mírnou fluktuační asymetrií (Little et al. 2001; Little et al. 2007). Podobně jako některé další tělesné ukazatele je často vysvětlována jako evolučně – adaptační mechanismus, který má (podle teorie dobrých genů) člověku napomoci identifikovat geneticky kvalitnějšího jednice (Penton-Voak, Perrett 2001; Little

58

et al. 2007). Podle teorie dobrých genů by preference pro symetričnost měly podléhat stejnému cyklickému vzorci, jako je tomu například u maskulinity. Little et al. (2007) prokázali, že ženy v plodné fázi cyklu skutečně upřednostňují muže se symetričtějším obličejem více než ženy v luteální fázi. Upřednostňování symetričtějších obličejů (potažmo celých postav) může skrývat obecnější preferenci pro průměrnost (Penton-Voak, Perrett 2001). Ta totiž značí vysokou míru heterozygotnosti svého nositele a preference průměrných obličejů by tak byla adaptivní – u heterozygotních jedinců se předpokládá lepší přizpůsobení vůči patogenům.

2.3.2.3.5

Tělesný pach

Tělesný pach se coby zdroj informací o zdravotním stavu, genetické kvalitě a reprodukčním potenciálu jedince, uplatňuje ve velkém měřítku zejména u jiných živočišných druhů. Přesto ani u člověka zcela nepozbývá na významu a může se stát spolehlivým vodítkem při hodnocení partnerské vhodnosti. Co všechno lze tedy z tělesného pachu poznat? Havlíček et al. (2005) například zjistili, že existuje souvislost mezi vnímanou přitažlivostí tělesného pachu muže a jeho psychologickou dominancí, a že korelace sílí v době vysoké fertility ženy. K této studii je však třeba poznamenat, že psychologická dominance (vyšetřovaná dotazníkovou formou), mohla být pouze koproduktem nadřazenější preference pro maskulinitu nebo jinou kvalitu spojenou (stejně jako dominance) s vyšší hladinou testosteronu. Ve spojitosti s výběrem partnera podle tělesného pachu je často uváděn MHC (angl. major histoimmunocompatibility complex, u člověka znám jako HLA – angl. human leukocyte antigen). Bílkovinné produkty MHC hrají zásadní roli v imunitních procesech obratlovců – jsou zodpovědné za rozpoznání buněk obsahující bílkoviny cizího původu (Roberts, Little 2008; Havlicek, Roberts 2009). Za normálních okolností lidé preferují pro partnerství jedince s rozdílným MHC než je jejich vlastní, čímž mohou zvýšit životaschopnost a odolnost svých případných potomků (Roberts et al. 2008; Havlicek, Roberts 2009). Ženy v dlouhodobém vztahu preferují spíše pachy s nepodobným MHC, ženy bez partnera naopak pachy s podobným MHC (Roberts et al. 2008). Zda ženy mění preference v době ovulace není zatím známo, ale v hormonálně neovliněném cyklu převažují preference nepodobných mužů (Wedekind et al. 1995; Santos et al. 2005). Ke změnám ale nedochází pouze při hodnocení mužského pachu – také u žen v periovulačním období a ve folikulární fázi dochází ke změnám tělesného pachu. Ten se

59

mužům a v menší míře i ženám (Kuukasjärvi et al. 2004), ve srovnání s jinými fázemi cyklu jeví jako přitažlivější a příjemnější (Singh, Bronstad 2001; Kuukasjärvi et al. 2004).

2.3.2.3.6

Hlas

Vedle základních kritérií, která člověku pomáhají zvolit si optimálního partnera (což je převážně vzhled, případně chování), existují také taková, která nevystupují do popředí, ale přesto na výsledném rozhodnutí mají svůj podíl. Mezi taková měřítka náleží také přitažlivost, nebo lépe řečeno libozvučnost, hlasu, která může informovat o biologické kvalitě člověka a jeho hormonálním nastavení. Hlas vzniká v hrtanu – v jednom z orgánů, jehož vývoj v pubertě velkou měrou ovlivňují pohlavní hormony, v případě žen estrogen a progesteron. Tak jako odpovídá nastavení hladin těchto hormonů např. výsledný rozsah ochlupení nebo velikost prsou, stejně tak odpovídá za výslednou morfologii hrtanu a za výšku a zvuk ženského hlasu. Poslední výzkumy ukazují, že hormony neformují zvuk hlasu pouze zásahem do jeho vývoje, nýbrž mění jeho zvuk ruku v ruce se střídajícími se fázemi menstruačního cyklu, a dále v těhotenství a menopauze. Pipitone a Gallup (2008), se ve svém výzkumu zaměřili na změny ženského hlasu v průběhu menstruačního cyklu. Pořídili několik nahrávek z různých dnů cyklu a dobrovolníky pak nechali, aby hlasy hodnotili škálou od 1 do 100 podle libozvučnosti (1 – nelíbí se mi vůbec, 100 – líbí se mi nejvíce). Ukázalo se, že bez ohledu na pohlaví dobrovolníka, nejlépe hodnoceny byly hlasy žen s přirozeným cyklem v době plodné fáze. Podobných výsledků dosáhli také Bryant a Haselton (2009). Ti se ve své studii zaměřili přímo na změny hlasu v souvislosti s ovulací, kterou zjišťovali pomocí hormonálních analýz. Zjistili, že v době blížící se ovulace se významně zvyšuje také výška ženského hlasu. Čím je ovulace blíže, tím je hlas vyšší. Tyto změny jsou bezesporu znakem cyklicky se měnící fertility. Muži obecně preferují u téže ženy spíše vyšší než-li nižší hlas (Feiberg et al. 2008; Bryant, Haselton 2009). V průběhu cyklu se nemění pouze ženský hlas, ale také způsob, jakým žena vnímá mužské hlasy. Hloubka mužského hlasu bývá spojována s maskulinitou a s hladinami testosteronu obecně. Platí, že čím větší je délka vokálního traktu, tím hlubší hlas muž má. Feiberg et al. (2006) dospěli k závěru, že umělou maskulinizací mužského hlasu roste také jeho přitažlivost. Současně zjistili, že maskulinizací mužského i ženského hlasu roste také přisuzovaná dominance. Ženy preferují maskulinitu v mužském hlase (ale ne v ženském) více v pozdní folikulární fázi než ve zbytku cyklu.

60

2.3.3

Výběr partnera - hormonálně ovlivněný cyklus

2.3.3.1

Hormonální antikoncepce vs. těhotenství

V literatuře se můžeme setkat s názorem (Jones et al. 2005; Jones et al. 2008; Alvergne, Lummaa 2010), že hormonální stav, který navozuje užívání hormonální antikoncepce, se podobá hormonálnímu profilu těhotné ženy. V souladu s touto tezí by tedy uživatelky hormonální antikoncepce měly jednat jako těhotné i při výběru partnera. Porovnáme-li graf hormonálních hladin uživatelek HA (Graf 4) s grafem hormonálních hladin těhotné ženy (Graf 5), zjistíme, že jistou podobnost lze vysledovat maximálně do 18 - 20 týdne těhotenství. Všimnout si můžeme také skutečnosti, že hormony běžně zúčastněné v menstruačním cyklu (LH, FSH a především estrogen a progesteron) i u uživatelky HA vykazují jistou cyklicitu ve spádu a opětovném nárůstu svých hladin (Graf. 4). Hladina progesteronu a estrogenu těhotné ženy neprodělává cyklické vzestupy, nýbrž plynule roste v průběhu celého těhotenství (Graf 5). Je pravdou, že progesteron se do 20. týdne udržuje na poměrně stabilní hranici, avšak množství estrogenu v té době stále strmě stoupá. V souvislosti s porovnáním těhotenského a HA hormonálního profilu je třeba zmínit ještě skutečnost, že v průběhu těhotenství vylučuje ženské tělo také řadu jiných hormonů, které se rovněž mohou podílet na chování a prožívání ženy.

Graf 4 – Hormonální regulace menstruačního cyklu uživatelky hormonální antikoncepce (Alvergne a Lummaa 2010). Zelená křivka představuje LH, žlutá FSH, modrá estrogen a červená progesteron. 61

Graf 5 – Změny hormonálních hladin během těhotenství (Bajwa et al. 2011). Chceme-li přirovnávat hormonální stav uživatelek HA k přirozenému hormonálnímu stavu (a s ním spjatých behaviorálních a dalších jevů), pak stojí za porovnání graf hormonálních hladin v době luteální přirozeného fáze menstruačního cyklu (Graf 6).

Graf 6 – Změny hladin estrogenu a progesteronu v průběhu menstruačního cyklu (Čepický 2011, s. 77, upraveno).

62

Již na první pohled je patrné, že pohyby hladin v luteální fázi cyklu se blíží těm v cyklu uměle upraveném. V luteální fázi roste hladina progesteronu, několik dní zůstává jeho hladina poměrně stabilní a s blížím se koncem měsíčního cyklu opět poklesá. Estrogen přitom jakoby kopíruje linii hladiny progesteronu (Graf 6). Vrátíme-li se ke grafu 4, i zde vidíme nárůst, stabilitu a pokles progesteronu, ačkoliv hladina estrogenu postrádá „luteální“ vrchol. Myšlenku, že hormonální a emoční stav žen užívajících HA se podobá stavu žen v luteální fázi normálního cyklu, podporuje také fakt, že ženy užívající hormonální antikoncepci nevykazují známky sexuality typické pro ovulační období a v průběhu celého cyklu se chovají právě tak jako ženy v neplodné fázi menstruačního cyklu.

2.3.3.2

Změny v preferencích uživatelek hormonální antikoncepce

Studie vlivu užívání hormonální antikoncepce na partnerské preference vycházejí ze základního mechanismu působení všech kombinovaných, nově i některých gestagenních, hormonálních antikoncepčních přípravků. Tím je suprese ovulace vyvolaná dodáváním umělých pohlavních hormonů. Od tohoto faktu se pak odvíjí většina výsledků těchto studií: absence ovulace přináší absenci s ovulací běžně spjatých změn v preferencích a chování žen. Jinými slovy, uživatelky HA, na rozdíl od žen s normálním cyklem, nevykazují v průběhu svého cyklu tařka žádné změny v preferencích. Mezi kvality, které se běžně podílejí na výběru partnera a které se u uživatelek HA z hlediska preferencí jeví jako konstantní, patří mužská maskulinita (Little et al. 2002; Little, Jones, Burris 2007), tělesný pach – ten jak v případě mužského pachu posuzovaného ženami, tak tělesného pachu žen užívajících HA (Kuukasjärvi et al. 2004) nebo hloubka mužského hlasu (Puts 2006; Feinberg et al. 2008; Pipitone, Gallup 2008). Little a kolektiv (2002) se domnívají, že preference maskulinity v mužských tvářích nejen nestoupá, ale dokonce vykazuje spíše opačné tendence. Z tohoto důvodu by užívání HA mělo způsobovat neadaptivní rozhodnutí i při výběru partnera. Opravdu by se mohlo zdát, že žena v neplodné fázi a potažmo také uživatelka HA, prakticky postrádá preference a není při výběru partnera nijak vybíravá. To by však pro tyto ženy bylo přinejmenším nevýhodné. Ačkoliv ženy s normálním cyklem jsou při vyhledávání partnerským kontaktů nejaktivnější během ovulace (Haselton, Gangestad 2006; Haselton et al. 2007), nelze předpokládat, že by se ženy nepárovaly i mimo toto období a že by takové vztahy nebyly úspěšné.

63

2.3.3.2.1

Hlas

Jednou z mála kvalit účastnících se partnerského výběru, kterou užívání HA neovlivňuje pouze negativním směrem, je hlas. Platí, že uživatelky HA nevykazují zvýšenou fascinaci hlubokým mužským hlasem (Feinberg et al. 2008; Pipitone, Gallup 2008). Toto zjištění je jedině logické, neboť hluboký hlas patří v projevům maskulinity, u níž bylo bezpečně prokázáno, že uživatelky HA ve zvýšené míře nepřitahuje (Little et al. 2002; Little, Jones, Burris 2007). Dalším rozdílem mezi uživatelkami a neuživatelkami HA je stabilita jejich vlastního hlasu. Výsledky výzkumu Amir a kolektiv (2003) ukazují, že HA u žen významně zvyšuje stabilitu hlasu, zejména jeho amplitudu a frekvenci. To způsobuje, že v porovnání s ženami s přirozeným cyklem hlas žen s HA zní „zdravěji“.

2.3.3.2.2

Projevy „zjevného“ zdraví

Významnou odlišnost od žen s normálním cyklem zjistily vědci v souvislosti s preferencemi projevů zdraví v obličeji. Těmito projevy zdraví se míní změny textury a barvy pleti (Jones et al. 2008), které informují pozorovatele o aktuální, ale i dlouhodobější fyzické kondici a genetických předpokladech daného člověka. Jelikož se jedná o znak genetické kvality, stejně jako je tomu u maskulinních rysů, předpokládalo se, že i výsledné preference žen napříč menstruačním cyklem budou podobné jako u maskulinity. Jones et al. (2005) však zjistili, že těhotené ženy, uživatelky HA a také ženy v luteální fázi menstruačního cyklu významně preferují obličeje bez projevů chorob (v porovnání s ženami v plodné fázi cyklu). Tím, co všechny ženy spojovalo, byla vysoká hladina progesteronu. Ta by teoreticky měla u těhotných žen zamezit v kontaktu s nemocnými lidmi a tak lépe ochránit vývoj plodu. U žen v luteální fázi se jedná zřejmě o neadaptivní vedlejší produkt zvýšené hladiny progesteronu, což by zřejmě odpovídalo také situaci uživatelek hormonální antikoncepce (Jones et al. 2005). V souvislosti s maskulinitou je třeba doplnit, že byla v tomto případě uvažována. Preference žen se týkaly jak maskulinních, tak feminních mužských obličejů a určujícím faktorem byly skutečně pouze projevy zdraví v obličeji, nebo lépe řečeno to, co se za zdravé považuje.

64

2.3.3.2.3

Sexuální touha

V názorech a výsledcích studií, zaměřených na působení hormonální antikocepce na sexuální život žen a jejich partnerů, panuje značná kontroverze. Některé studie (Oddens 1999; Guida et al. 2005) zjistily zlepšení sexuálního života uživatelek ve smyslu snížení pocitů úzkosti a zvýšení prožitků uspokojení a také zvýšení frekvence a intenzity orgasmů. Jiné nezaznamenaly zvýšení ani pokles sexuálních prožitků a potřeb (Martin-Loeches et al. 2003). Mnoho vědců a lékařů je však toho názoru, že hormonální antikoncepce spíše snižuje sexuální potřeby a touhy (Barták 2006, s. 75, Graham et al. 2007; Čepický 2010, s. 288). Mechanismus účinku se přitom vysvětluje různě. Jako hlavní činitel sexuální apetence bývá uváděn testosteron. Hormonální antikoncepce redukuje hladiny volného i celkového testosteronu v krevním séru a tím přímo redukuje také libido a ovlivňuje psychické rozložení ženy, ne však schopnost sexuálních prožitků (Graham et al. 2007). Barták (2006, s. 75) vidí příčinu těchto potíží v progesteronu, který ovlivňuje tvorbu neurotransmiterů a tak zasahuje také do nálady a dalších duševních pochodů. Podle Čepického (2010, s. 288) nejsou na vině přímo hormony, ale spíše ztráta rizika otěhotnění, díky níž sex ztrácí (na podvědomé úrovni) pro ženy smysl. Tento názor zdůvodňuje zkušenostmi ze své praxe, neboť podobný jev zaznamenává také v souvislosti s nehormonálními, ale srovnatelně spolehlivými, avšak minortiními, antikoncepčními prostředky (např. nitroděložní tělísko).

2.3.3.3

Biologická predispozice k užívání hormonální antikoncepce

Řady žen, které se brání nechtěnému otěhotnění užíváním hormonální antikoncepce, stále narůstají. Přesto neméně rozsáhlý zástup žen se této metodě, jejíž výhody jsou široce propagovány v gynekologických ambulancích, stále brání a volí raději metody jiné. Je možné, že se tyto dvě skupiny žen nějak biologicky a behaviorálně odlišují? Na tuto otázku se pokusil odpovědět tým kanadských vědců Oinonen, Jarva a Mazmanian (2008), kteří zkoumali několik znaků u tří skupin žen – první skupina aktuálně užívala HA, druhá HA užívala někdy v minulosti a třetí HA nikdy neužívala. Dospěli přitom k závěru, že uživatelky hormonální antikoncepce měly nižší poměr v délce druhého a čtvrtého prstu, což svědčí o tom, že v prenatálním období byly vystaveny působení vyšších hladin testosteronu (Lutchmaya et al. 2004; Oinonen, Jarva, Mazmanian 2008). Tato skupina žen vykazovala také vyšší hodnoty sociosexuality (Sociosexual Orieantation Innventory, SOI), časnější věk menarche, častější hormonální poruchy, větší potřebu 65

romantického vztahu a více zkušeností s užíváním ilegálních drog. Ženy, které někdy v minulosti HA užívaly, měly vyšší poměr druhého a čtvrtého prstu než aktuální uživatelky, ovšem v porovnání se skupinou, která HA nikdy neužívala, také vyšší sociosexualitu a ve větším procentu hormonální poruchy. Tyto výsledky naznačují, že ženy, které se v dospělém věku rozhodnou užívat hormonální antikoncepci, se fyzicky (a hormonálně) liší od žen, které HA nikdy užívat nezačnou.

2.3.3.4

Možné důsledky pozměněného výběru partnera

Pokud si žena skutečně vybere partnera na základě jiného vzorce, než-li by bylo přirozené, můžeme očekávat maladaptivní důsledky takového rozhodnutí (Alvergne, Lummaa 2010). Zkusme se zamyslet nad následující situací: uživatelka hormonální antikoncepce si vybere dlouhodobého či životního partnera. Vztah již nějakou dobu uspokojivě funguje. Co se stane, když přeruší užívání HA? Obnova menstruačního cyklu s sebou přinese pravidelné výkyvy v preferencích, žena zjistí, že se jí její partner již nejeví atraktivní, což může vést až k rozchodu nebo rozvodu. Kromě toho se může změnit také její tělesný pach, chování a nálada, což může naopak od vztahu demotivovat muže. Tento efekt vysledoval ve své studii Roberts et al. (2012). Metodou dotazníků porovnali přibližně 1000 žen užívajících při vzniku aktuálního vztahu HA s přibližně 1500 ženami, které na začátku aktuálního vztahu neužívaly žádnou hormonální antikoncepci. Ve srovnání s ženami bez hormonální antikoncepce, ženy, které byly při vzniku páru ovlivněné užíváním HA, přiznávaly významně menší míru sexuálního vzrušení, byly méně spokojené se „sexuální odvahou“ svého partnera a považovaly jej za méně atraktivního. Byly ale naopak spokojenější s partnerovým finančním zajištěním a v jejich skupině bylo o 10 % méně rozchodů/rozvodů, než ve druhé skupině. Jak si vysvětlit, že i přes větší nespokojenost s partnerovým vzhledem a sexuálním životem jsou takové vztahy pevnější? Pokud HA způsobuje posun preferencí směrem k méně maskulinním jedincům, mohou se tak částečně redukovat problémy s vyšší maskulinitou spojené. Takový muž bude mít menší sklony k nevěře, bude méně agresivní a bude mít pravděpodobně lepší vztah k dětem (Little et al. 2002). To by mohlo vysvětlit lepší stabilitu vztahů vzniklých při užívání HA. Dalším možným zdůvodněním větší perspektivnosti hormonálně ovlivněného výběru partnera je odstranění „vlivu ovulace“. Zatímco normálně ovulující ženy mohou podlehnout krátkodobé hormonální disbalanci a v době ovulací změněných preferencí začít dlouhodobý vztah, uživatelky HA vykazují

66

v průběhu celého cyklu stejné preference, jako ženy v neplodné fázi. Nehledají tedy biologicky dokonalého muže, který by pouze předal své výhodné geny jejím potomkům, ale partnera pro společný život. Současně se mohou projevit také nadřazenější mechanismy výběru partnera, které jinak „zastiňuje“ ovulace. Jedním z takových mechanismů by mohla být i preference sobě podobných obličejů, případně preference partnera srovnatelné kvality.

2.3.4.

Obličejová podobnost

2.3.4.1 Role obličeje při výběru partnera Obličej zaujímá nezastupitelné místo v oblasti verbální i neverbální mezilidské komunikace. Díky zvláště dobře vyvinutému mimickému svalstvu dokážeme sdělit mnohé informace, aniž bychom použili hlas či znaky, resp. druzí lidé lidé tyto informace dokáží z naší tváře vyčíst. Z tvaru obličeje, jeho částí a jeho jednotlivých morfologických variant můžeme většinou spolehlivě odhadnout věk, pohlaví i populační příslušnost jiného člověka. Kromě toho jemná a cévní pletení bohatě zásobená kůže obličeje nám prostřednictvím svého odstínu či textury napoví o zdravotním stavu, genetické kondici a psychickém rozpoložení jedince (Blažek 2009, s. 11). Většina těchto informací hraje významnou úlohu při hodnocení a výběru partnera. Z toho důvodu obličej jako takový představuje primární nástroj k posouzení vhodnosti druhého člověka jako partnera a mnoho vědců obrací při studiu zákonitostí partnerského výběru a preferencí pozornost právě k této části těla. To platí jak pro výzkum preferencí maskulinity (Johnston et al. 2001; Feinberg et al. 2008; Peters, Simmons, Rhodes 2009), symetrie (Little et al. 2007; Peters, Simmons, Rhodes 2009), projevů zdraví (Jones et al. 2005), tak i hormonálního nastavení (Roney, Simmons 2008) a atraktivity obecně (Roberts et al. 2004; Little, Mannion 2006).

2.3.4.2

Obličejová podobnost a výběr partnera

Řada studií přinesla přesvědčivé důkazy, že jak na úrovni preferenční (Alvarez, Jaffe 2004; Wiszewska, Pawlowski, Boothroyd 2007; DeBruine et al. 2008), tak při skutečném výběru partnera (Bereczkei, Gyuris, Weisfeld 2004; Matulová 2010), si lidé vybírají jako partnery sobě podobné jedince. Tento jev se odborně označuje jako asortativní (výběrové) párování. Na základě výzkumů na zvířecích i lidských modelech lze tvrdit, že jde

67

pravděpodobně o nejrozšířenější model sexuálního chování v celé přírodě. Každá ze studií si také vykládá důvod tohoto lidského počínání po svém. Nejrozšířenější je teorie genetické podobnosti či příbuznosti. Ta tvrdí, že partneři jsou si v obličeji vzájemně podobnější, neboť jsou si podobní geneticky. Jiný přístup ke znakům genetické podobnosti byl však zjištěn u mužů a u žen. Ženy totiž přizpůsobují svou reakci na tyto znaky v kontextu fáze menstruačního cyklu – konkrétně by se znakům obličejové podobnosti měly vyhýbat v době možného otěhotnění, a vyhledávat ji ve zbytku cyklu. Známky příbuznosti jsou totiž příslibem příbuzenské pomoci a altruismu, na který je žena obzvláště v době těhohotenství (které je s luteální fází spojeno vyšší hladinou progesteronu) odkázaná (Thornhill, Gangestad 1999; DeBruine, Jones, Perret 2005; Jones et al. 2008). První výzkumy na téma uplatnění genetické podobnosti při partnerském výběru proběhly na zvířatech a přinesly zajímavé výsledky. Bateson (1983, s. 257 – 278) zkoumal genetickou podobnost párů na příkladu japonských křepelek a zformuloval teorii optimálního outbreedingu. Ta říká, že zvířata vyhledávají k párování (páření) jedince, kteří nesou „přiměřeně“ podobné znaky. U křepelek to byly příbuzní v poměru „první bratranec“ a tyto páry také vyváděly mláďata mezi prvními. Pokud by si živočich (potažmo člověk) vybral k páření příliš příbuzného/podobného jedince, vystavoval by své potomky riziku inbrední deprese. Pokud by si zvolil za partnera jedince příliš nepodobného, extrémní cenou může být zplození sterilního jedince (Bateson 1983, s. 259; DeBruine et al. 2008). Výzkumy genetické podobnosti párů na lidském vzorku provedl Philipe Rushton (1988), a sice na krevních vzorcích mužů a žen v případech sporného otcovství. Zjistil, že páry, které společně skutečně zplodili dítě, jsou si geneticky významně bližší, než by odpovídalo náhodě nebo párům, u nichž se otcovství neprokázalo. K identifikaci optimálně geneticky podobných jedinců dochází nejspíše na základě porovnání fenotypu (angl. phenotype matching). Jedinec přitom vychází z mentálního obrazu vlastního obličeje (nebo obličeje blízkých příbuzných), který porovnává s obličejem hodnoceného jedince (Krupp et al. 2008). Alternativním vysvětlením podobnosti mezi partnery může být preference povědomých nebo známých podnětů. Každý den (nebo alespoň často) v zrcadle vídáme svůj vlastní obličej, případně od dětství obličeje svých rodičů a sourozenců. Tyto zkušenosti mohou v člověku zanechat silnou stopu, který se znovu vybavuje při setkání s podobným obličejem. Lidé mají tendence považovat předměty (potažmo obličeje), které již dříve viděli, za přitažlivější než zcela neznámé (DeBruine 2005). Zda se však tento

68

mechanismus podílí na výběru partnera a zda ovlivňuje obličejovou podobnost mezi nimi, je sporné. Bereczkei, Gyuris a Weisfeld (2004) chápou obličejovou podobnost mezi partnery jako důkaz významu sexuálního imprintingu. Lidé by si tak nevybírali na základě vlastního fenotypu, ale na základě fenotypu rodiče opačného pohlaví, se kterým si samozřejmě mohou být velmi podobní. Tato studie jako jedna z mála pracovala se skutečnými partnerskými (manželskými) páry, tudíž její výsledky odpovídají reálnému výběru partnera. Problém by mohlo představovat samotné posuzování podobnosti mezi partnery a rodiči, které probíhalo na základě „nezávislého posouzení dobrovolníků“ škálou podobnosti od 1 do 4. Navíc, porovnáváme-li podobu náhodně vybraného muže a muže, či ženy a muže, budou si muži vzájemně vždy podobnější, než žena a muž. Sexuální imprinting se při výběru partnera může projevit také v závislosti na kvalitě vztahu dítě – rodič opačného pohlaví. Wiszewska, Pawlowski a Boothroyd (2007) použili k porovnání podobnosti mezi otci a manžely žen morfometrické metody a výsledky dále srovnávali s výsledky dotazníkového šetření kvality vztahu otec – dcera. Významná shoda mezi podobou manželů a otců sice zjištěna nebyla, zato pozitivní vztah s otcem se pozitivně promítl také do jeho podobnosti s manželem.

2.3.4.2.1

Změny v průběhu menstruačního cyklu

Tématu obličejové podobnosti v souvislosti s menstruačním cyklem se sice nevěnovalo mnoho studií, přesto lze jisté závěry vyvozovat například ze studií preferencí MHC. Předpokládejme, že podle teorie příbuzenství (či genetické podobnosti) obličejová podobnost slouží jako vodítko k odhalení genetické podobnosti mezi lidmi. Pak by její preference měly u žen podléhat stejným změnám jako podléhá preference pro MHC podobné či nepodobné jedince. Lze očekávat, že ženy budou zavrhovat znaky příbuzenství v době zvýšeného rizika otěhotnění a naopak je vyhledávat v době nízké plodnosti, tedy v luteální fázi cyklu (Thornhill, Gangestad 1999; DeBruine, Jones, Perret 2005; Jones et al. 2008). Většina studií preferencí MHC prostřednictvím pachových testů dospěla pouze k závěru, že ženy s normálním cyklem preferují spíše muže s odlišným MHC (Wedekind et al. 1995; Santos et al. 2005), tedy nepodobné jedince. Roberts et al. (2008) k tomu dodávají, že rozdíl se objevuje pouze mezi uživatelkami a neuživatelkami HA, nikoliv mezi plodnou a neplodnou fází cyklu. Pokud jde přímo o testování preferencí obličejové sobě – podobnosti, DeBruine, Jones a Perrett (2005) použili k pokusu s obličejovou podobností morfované tváře 69

respondentek a sledovali, zda jejich preference korelují s aktuální fází jejich menstruačního cyklu. Preference pro sobě – podobné obličeje byly nejvyšší uprostřed luteální fáze cyklu, avšak spíše při posuzování ženských, než-li mužských obličejových morfů. Navíc korelovaly s hladinami progesteronu, ale nikoliv estrogenu. Důvodem, proč ženy vykazovaly zvýšené preference směrem k ženským obličejům může tkvět v metodice morfingu obličejů. Pokud ženský obličej „smícháme“ s mužským, výsledek nemusí působit právě přirozeným dojmem, čímž může respondentku odradit. DeBruine (2004) rovněž potvrzuje, že obličejová podobnost může sloužit převážně k detekci příbuzných (za atraktivní byly označovány obličeje spíše stejného než opačného pohlaví) a nikoliv v kontextu partnerského výběru.

2.3.4.2.2

Změny v důledku užívání hormonální antikoncepce

Pokud platí, že ženy s normálním cyklem na základě výsledků porovnání MHC preferují geneticky odlišné muže (Wedekind et al. 1995; Santos et al. 2005), zatímco uživatelky hormonální antikoncepce muže podobné (Wedekind et al. 1995; Roberts et al. 2008), pak je na místě ptát se, proč tomu tak je? Nabízí se vysvětlení, že ženy s normálním cyklem mohou otěhotnět a proto mají tendence spíše zavrhovat geneticky podobné jedince (Thornhill, Gangestad 1999; DeBruine, Jones, Perrett 2005; Jones et al. 2008). Pak by se ale při výzkumu preferencí MHC měly projevit rozdíly mezi luteální a folikulární fází. Ty se nicméně projevily při porovnání obličejové podobnosti (DeBruine, Jones, Perrett 2005) s tím, že ženy v luteální fázi upřednostňovaly podobnost v obličeji. Pokud tento výsledek rozšíříme i na ženy užívající hormonální antikoncepci, se kterými jsou spojeny relativně vysoké hladiny progesteronu, pak by také uživatelky HA měly preferovat sobě – podobné obličeje.

70

3.

PRAKTICKÁ ČÁST

CÍLE PRAKTICKÉ ČÁSTI

3.1

V praktické části této práce se zaměřuji na testování několika hypotéz o rozdílech mezi dvěma skupinami reálných partnerských párů. První skupina (dále „skupina s HA“, případně „ženy/muži s HA“) se vyznačuje tím, že partnerka při vzniku vztahu užívala HA. Pro druhou skupinu (dále „skupina bez HA“, případně „ženy/muži bez HA) je charakteristické, že partnerka při vzniku vztahu HA neužívala. Hlavním či souhrným cílem bylo zjistit, zda se od sebe v nějakém ohledu liší obě skupiny ve smyslu tvaru, velikosti a vzájemné podobnosti obličeje. Za tímto účelem bylo vytyčeno několik dílčích cílů: 1.

Zjistit, zda se v rámci celého souboru ženy a muži liší ve tvaru a velikosti

obličeje, tj. jaká je mezi nimi míra pohlavního dimorfismu. 2.

Zjistit, kterých tvarových a velikostních znaků se případné pohlavní rozdíly

přímo týkají. 3.

Zjistit, jak se v rámci každého pohlaví liší obě skupiny (s HA a bez HA) ve tvaru

a velikosti obličeje. 4.

Zjistit míru obličejové podobnosti mezi partnery obou skupin.

5.

Diskutovat výsledky z hlediska možného vlivu HA na výběr partnera podle

obličeje.

3.2

HYPOTÉZY

3.2.1

Pohlavní dimorfismus ve tvaru a velikosti obličeje celého souboru

Je dobře známo, že muži a ženy se mezi sebou liší v řadě velikostních i tvarových tělesných znaků. Pomineme-li jinak velmi nápadné rozdíly v tělesné stavbě, pak nejvýznamnější oblastí těla, kde se pohlavní dimorfismus projevuje, je obličej. Je také známo, že míra projevu sexuálně dimorfních znaků (femininita, maskulinita) je kritériem, které lidé užívají při posuzování atraktivity a vhodnosti partnera. Kdyby nebyl obličej dimorfní, bylo by obtížné jej používat jako kritérium výběru partnera. Nulová hypotéza tedy zní: Mezi obličeji mužů a žen celého souboru neexistuje statisticky významný rozdíl ve tvaru / velikosti obličeje. Alternativní hypotézu lze pak zformulovat následovně: 71

Mezi obličeji mužů a žen celého souboru existuje statisticky významný rozdíl ve tvaru/ velikosti obličeje.

3.2.2

Pohlavní dimorfismus ve tvaru obličeje a HA

Podle některých studií (např. Little et al. 2002; Kuukasjärvi et al. 2004; Little, Jones, Burris 2007; Feinberg et al. 2008) může užívání kombinované hormonální antikoncepce ovlivnit vnímání a preference žen a mužů, jako potenciálních partnerů. Jiní vědci se domnívají (Oinonen, Jarva, Mazmanian 2008), že hormonální antikoncepce neovlivňuje pouze preference, ale že některé ženy jsou již prenatálně nastaveny k užívání hormonální antikoncepce, a muži, kteří si takové ženy vybírají mají rovněž jiné vlastnosti než muži, kteří si vybírají ženy bez HA. Oba tyto procesy jsou možné. Na základě těchto premis by pak měl být pozměněn také přirozený mechanismus výběru partnera. Pokud neplatí ani jedna z možností, tzn. buď HA mění přímo výběr partnera, nebo ženy užívající HA mají jiný přístup v výběru, neměly by se obličeje jednotlivých skupin v pohlavním dimorfismu od sebe významně lišit. Nulová hypotéza proto zní: Testované skupiny (s HA a bez HA) se neliší v pohlavním dimorfismu tvaru obličeje. Alternativní hypotéza potom říká: Testované skupiny se liší v dimorfismu tvaru obličeje. Rozdělení jednotlivých skupin bude blíže popsáno v kapitole 3.3 Materiály a metody

3.2.3

Pohlavní dimorfismus ve velikosti obličeje a HA

Velikost obličeje lze přiřadit k pohlavně dimorfním znakům, přičemž rozměry mužů bývají obvykle v průměru větší než rozměry žen. Záleží ovšem na míře projevu dimorfismu u konkrétních osob, neboť v populaci jsou zastoupeny jak ženy femininnější s drobnějšími rysy, tak ženy maskulinější, pro které jsou typické také větší tělesné rozměry. Totéž naopak platí pro mužskou část populace. Pokud se velikost obličeje podílí na výběru partnera, a pokud užívání hormonální antikoncepce neovlivňuje výběr partnera, pak by velikostní dimorfismus obličeje obou skupin měl být shodný. Nulová hypotéza tedy zní: Testované skupiny (s HA a bez HA) se neliší ve velikosti obličeje. Alternativní hypotéza by pak zněla: Testované skupiny se liší v dimorfismu velikosti obličeje.

72

3.2.4

Obličejová podobnost a HA

Jak naznačují výsledky mé předchozí studie (Matulová 2010), stejně jako výsledky mnoha dalších prací (Alvarez, Jaffe 2004; Bereczkei, Gyuris, Weisfeld 2004; Wiszewska, Pawlowski, Boothroyd 2007; DeBruine et al. 2008), podobnost v obličeji se významnou měrou uplatňuje jak v preferencích, tak i při reálném výběru partnera. Skuteční partneři jsou si v obličeji podobnější, než náhodně zpárovaní jedinci opačného pohlaví (Matulová 2010). Jestliže užívání hormonální antikoncepce žádným způsobem neovlivňuje skutečný výběr partnera, pak by v obličejové podobnosti partnerů obou skupin neměl být významný rozdíl. Z této teze také vychází nulová hypotéza: Ve vzájemné obličejové podobnosti partnerů neexistuje statisticky významný rozdíl mezi sledovanými skupinami (s HA s bez HA). Alternativní hypotéza zní: Ve vzájemné obličejové podobnosti partnerů obou skupin (s HA a bez HA) existuje statisticky významný rozdíl.

3.3

MATERIÁLY A METODY

3.3.1

Testovaný soubor párů

Největší část zúčastněných párů (44) byla oslovena na veřejném prostranství (v obchodní galerii, v parku). Dalších 17 párů bylo převzato z předchozí studie (Matulová 2010) s tím, že dobrovolníci byli znovu kontaktováni a s jejich souhlasem byly doplněny patřičné informace. Konečně 31 párů se k výzkumu přihlásilo v reakci na plakát a letáky. Výzkumu se zúčastnilo celkem 184 dobrovolníků, tj. 92 heterosexuálních partnerských párů. Z důvodů snížené kvality fotografií a neúplnosti získaných dat byly ze studie vyloučeny 2 páry, z důvodu užívání jiného typu hormonální antikoncepce než kombinované, 1 pár. Pro finální zpracování bylo použito 178 dobrovolníků, tj. 89 partnerských párů ve věku od 17,3 do 34,4 let. Věkový průměr žen činí 23,7 let, průměrný věk mužů je 25,4 let (Graf 7). Doba trvání vztahu (k datu vyplnění dotazníku) se v celkovém vzorku pohybovala od 0,3 let (tj. 3 měsíce) do 10,2 let, přičemž průměrná doba trvání vztahu byla 3 roky.

73

Histogram zastoupení v ěkov ých skupin v celém souboru

Graf č. 7 – Histogram

28 26

rozložení věkového

24 22

zastoupení

Počet pozorování

20 18

dobrovolníků v celém

16 14

souboru. Vypracováno

12 10

v programu STATISTICA

8 6

(StatSoft 2011).

4 2 0 14

16

18

20

22

24

26

28

30

32

34

36

38

23,72 25,44

ženy muži

v ěk (roky )

Soubor se dále rozdělil do dvou skupin. Skupina s HA zahrnovala 43 párů z celkového počtu, skupina bez HA čítá 46 párů. Věkový průměr je v případě partnerů skupiny s HA: 24,2 let, u partnerů skupiny bez HA: 24,9 let (Graf 8).

Histogram zastoupení věkových skupin u párů bez HA 14

12

12

10

10

Počet pozorování

Počet pozorování

Histogram zastoupení věkových skupin u párů s HA 14

8

6

8

6

4

4

2

2

0

0

14

16

18

20

22

24

26

28

30

32

34

16

23,46 25,03

věk (roky)

18

20

22

24

26

23,95

ženy s HA muži s HA

28

30

32

34

36

38

25,83

věk (roky)

ženy bez HA muži bez HA

Graf 8 – Histogram rozložení věkového zastoupení ve skupině s HA (vlevo) a ve skupině bez HA (vpravo). Vypracováno v programu STATISTICA (StatSoft 2011). Ženy ze skupiny s HA užívaly na začátku vztahu vždy kombinovanou hormonální antikoncepci. Ze 43 žen užívalo 16 velmi nízko dávkované preparáty, 13 nízko dávkované preparáty a 14 žen neuvedlo přesný název tablet. 46 žen ze skupiny bez HA lze také rozdělit do tří skupin – a sice na ty, které hormonální antikoncepci nikdy neužívaly (13), někdy v životě už užívaly (9) a na ty, které aktuálně užívají (24).

74

3.3.2

Metody

Pro účely této práce bylo použito metod geometrické a tradiční morfometrie z pořízených fotografií. K výzkumu bylo použito také dotazníkové metody, která sloužila k získání základních informací o zúčastněných osobách, o jejich aktuálním vztahu a u žen také informací o užívání antikoncepce.

3.3.2.1 Fotografické snímky Všechny fotografie byly pořízeny fotoaparátem FinePix S9600 a s použitím stativu. Každému dobrovolníkovi byl v průměru třikrát vyfotografován obličej z pohledu en-face, vzdálenost objektivu od fotografovaného objektu byla vždy 150 cm, optická ohnisková vzdálenost objektivu 135. Objektiv byl za pomoci stativu umístěn do výšky očí. Fotografovaná osoba byla usazena před bílé pozadí a do blízkosti její hlavy bylo přiloženo měřítko. Z obličeje bylo třeba odstranit brýle, pokud to vyžadoval účes, tak i ofinu a vlasy zakrývající uši. Vzhledem k tomu, že valná část vzorku byla získána přímo v terénu od náhodných kolemjdoucích, u mužské části souboru nebylo možné zamezit přítomnosti většího či menšího vousového porostu. Také ne vždy byly dobrovolníci ochotni odstranit ofinu (případně ji jen posunuli na stranu). Tyto detaily proto v některých případech ztížily zaznačení landmarků. Poté byl dobrovolník vyzván, aby zachoval neutrální výraz tváře a směřoval svůj pohled přímo do objektivu. V této chvíli byla také upravena poloha hlavy tak, aby odpovídala poloze frankfurtské horizontály (Obr.7).

Obr. 7 – Ukázka fotografií páru zúčastněného ve studii. Fotografie byly použity s jejich souhlasem. 75

3.3.2.1.1

Zpracování snímků

V přípravné fázi byl z každého páru vybrán jeden nejkvalitnější snímek ženy a muže, jemuž bylo přiděleno číslo odpovídající číslu jednotlivce a páru (např. 01_1, 10_5 atd.). Zachováno přitom bylo vždy pořadí žena – muž – žena – muž, proto lichá čísla označují vždy ženu a sudá muže. Nyní byly fotografie připraveny k digitalizaci.

3.3.2.1.2

Digitalizace význačných a pomocných bodů

Z výběru fotografií byl v programu tpsUtil (Rohlf 2010) sestaven celistvý soubor ve formátu .tps v pořadí podle čísel dotazníků a fotografií. Abych se vyhnula nechtěnému ovlivnění podobnosti mezi partnery, způsobenému digitalizací význačných bodů ve správném pořadí partnerů, v témže programu byl soubor uveden do náhodného pořadí. Obr. 8 – Na obrázku

vlevo

vidíme všechny význačné s čísly,

body vpravo

jsou plnými červenými tečkami označeny

vý-

značné body a červenými kroužky

pomocné

klouzavé body. Pak následovala samotná digitalizace, kdy v programu tpsDig2 (Rohlf 2010) bylo na jednotlivých snímcích zaznačeno 43 význačných a 26 pomocných klouzavých bodů (Bookstein 1996). Při použití konkrétních význačných a pomocných klouzavých bodů jsem vycházela z práce vědeckého týmu Oberzaucher et al. (2012), který body standardizoval a použil při analýze tvaru ženských tváří (úplný soupis význačných a pomocných bodů v tabulce 4, Obr. 8). Vzhledem k poměrně častým artificiálním zásahům do přirozeného tvaru obočí žen bylo v některých analýzách upuštěno od použití pomocných klouzavých bodů č. 2 – 4, č. 6 – 8, č. 10 – 12 a č. 14 – 16. Jako spolehlivější byly ponechány význačné body označující konec a začátek obočí. Po dokončení digitalizace byl soubor v programu 76

tpsUtil (Rohlf 2010) uveden do opět do správného pořadí podle pořadových čísel párů a partnerů

název

definice význačných/pomocných bodů Nejvíce laterálně umístěný bod na pravém obočí

2

Superciliare laterale, pravá Horní obočí, pravá

3

Horní obočí, pravá

4

6

Horní obočí, pravá Superciliare mediale, pravá Dolní obočí, pravá

7

Dolní obočí, pravá

8

Dolní obočí, pravá

9

Superciliare mediale, levá

10

Horní obočí, levá

11

Horní obočí, levá

12

Horní obočí, levá

13

Superciliare laterale, levá

14

Dolní obočí, levá

15

Dolní obočí, levá

16

Dolní obočí, levá

17

Ektokantion, pravá

18

Iris superior, pravá

19

Entokantion, pravá

20

Iris inferior, pravá

21

Iris laterale, pravá

Nejvíce laterální bod pravé duhovky

22

Pupila, pravá

Střed pravé pupily

23

Iris mediale, pravá

Nejvíce mediální bod pravé duhovky

24

Entokantion, levá

Vnitřní koutek levé oční štěrbiny, bod, kde se setkává horní a dolní víčko

25

Iris superior, levá

Nejvýše položený bod na levé duhovce, pokud není viditelný, bod se umisťuje na pomyslném prodloužení obvodu duhovky

26

Ektokantion, levá

Vnější koutek levé oční štěrbiny, bod, kde se setkává horní a dolní víčko

27

Iris inferior, levá

Nejníže položený bod na levé duhovce, pokud není viditelný, bod se umisťuje na pomyslném prodloužení obvodu duhovky

28

Iris mediale, levá

Nejvíce mediální bod levé duhovky

29

Pupila, levá

Střed levé pupily

30

Iris laterale, levá

Nejvíce laterální bod levé duhovky

31

Alare superior, pravá

Bod nejblíže středu na pravém nosním křídle, případně prodloužení nasolabiální rýhy na pravém nosním křídle

32

Alare, pravá

Nejvíce laterální bod pravého nosního křídla

33

Columella apex, pravá

Nejvýše položený bod na obvodu pravé nozdry

1

5

Semilandmarky - rovnoměrně rozmístěné od bodu č. 1 k bodu č. 5 na linii horního obvodu obočí Nejvíce mediálně umístěný bod na pravém obočí Semilandmarky - rovnoměrně rozmístěné od bodu č. 5 k bodu č. 1 na linii dolního obvodu obočí Nejvíce mediálně umístěný bod na levém obočí Semilandmarky - rovnoměrně rozmístěné od bodu č. 9 k bodu č. 13 na linii horního obvodu obočí Nejvíce laterálně umístěný bod na levém obočí Semilandmarky - rovnoměrně rozmístěné od bodu č. 13 k bodu č.9 na linii dolního obvodu obočí Vnější koutek pravé oční štěrbiny, bod, kde se setkává horní a dolní víčko Nejvýše položený bod na pravé duhovce, pokud není viditelný, bod se umisťuje na pomyslném prodloužení obvodu duhovky Vnitřní koutek pravé oční štěrbiny, bod, kde se setkává horní a dolní víčko Nejníže položený bod na pravé duhovce, pokud není viditelný, bod se umisťuje na pomyslném prodloužení obvodu duhovky

77

34

Subnasale

Bod ve střední části spojnice dolní hranice nosní přepážky a kožní částí horního rtu

35

Columella apex, levá

Nejvýše položený bod na obvodu levé nozdry

36

Alare, levá

Nejvíce laterální bod levého nosního křídla

37

Alare superior, levá

Bod nejblíže středu na levém nosním křídle, případně prodloužení nasolabiální rýhy na levém nosním křídle

38

Cheilion, pravá

Pravý koutek úst, kde se stýkají okraje horního a dolního rtu

39

Horní ret, pravá

Bod ležící na obvodu horního rtu mezi body č. 41 a č. 38

40

Crista philtri, pravá

Bod na pravém hřebeni philtra, tj. vertikální vyvýšení ve střední části horního rtu, umístěný na obvodu rtu

41

Labiale superius

Bod ve středu philtra, umístěný obvodu horního rtu

42

Crista philtri, levá

Bod na levém hřebeni philtra, tj. vertikální vyvýšení ve střední části horního rtu, umístěný na obvodu rtu

43

Horní ret, levá

Bod ležící na obvodu horního rtu mezi body č. 41 a č. 44

44

Cheilion, levá

Levý koutek úst, kde se stýkají okraje horního a dolního rtu

45

Dolní ret, levá

Bod ležící na obvodu dorního rtu mezi body č. 46 a č. 44

46

Labiale inferius

Bod ve středu obvodu dolního rtu

47

Dolní ret, pravá

Bod ležící na obvodu dorního rtu mezi body č. 46 a č. 38

48

Ústní štěrbina, pravá

Bod ležící mezi bodem č. 49 a č. 38 na linii ústní štěrbiny

49

Stomion

Bod ležící uprostřed ústní štěrbiny

50

Ústní štěrbina, levá

Bod ležící mezi bodem č. 49 a č. 44 na linii ústní štěrbiny

51

Zygion, pravá

Bod ležící nejvíce laterálně na obvodu jařmového oblouku

52

Otobasion inferius, pravá

Nejníže položený bod vymezující spodní hranici připojení lalůčku pravého ucha

53

Dolní čelist, pravá

54

Dolní čelist, pravá

55

Dolní čelist, pravá

56

Dolní čelist, pravá

57

Dolní čelist, pravá

58

Dolní čelist, pravá

59

Dolní čelist, pravá

60

Gnathion

61

Dolní čelist, levá

62

Dolní čelist, levá

63

Dolní čelist, levá

64

Dolní čelist, levá

65

Dolní čelist, levá

66

Dolní čelist, levá

67

Dolní čelist, levá

68

Otobasion inferius, levá

Nejníže položený bod vymezující spodní hranici připojení lalůčku levého ucha

69

Zygion, levá

Bod ležící nejvíce laterálně na obvodu jařmového oblouku

Semilandmarky - rovnoměrně rozložené od bodu č. 52 k bodu č. 60

Bod na hranici obvodu pravé a levé strany brady

Semilandmarky - rovnoměrně rozložené od bodu č. 60 k bodu č. 68

Tab. 4 – Definice všech význačných (zvýrazněny tučným písmem) a pomocných klouzavých bodů. Přeloženo z anglického originálu studie Oberzaucher et al. (2012).

78

3.3.2.1.3

Chyba digitalizace

Chyba digitalizace byla počítána na základě rozdílu souřadnic 43 význačných bodů na fotografiích 20 jedinců (10 žen a 10 mužů). Digitalizace byly prováděny s časovým odstupem tří měsíců. Všechny rozměry, původně uvedené v pixelech, byly v programu MS Excel (MICROSOFT 2007) přepočítány podle měřítek na mm. Průměrný rozdíl mezi dvěma měřeními činil 0,362 mm. Největší průměrný rozdíl byl zjištěn u souřadnic X39 (pravostranný bod zygion): 1,071, Y43 (levostranný bod zygion): 0,991 a Y25 (levostranný bod alare superior): 0,966. Tyto hodnoty byly považovány za přijatelné.

Graf 9 – Spojnicový graf průměrných rozdílů v digitalizaci souřadnic 43 význačných bodů (v mm). Na ose X leží jednotlivé souřadnice, osa Y udává hodnoty rozdílů v mm. Na grafu nahoře najdeme průměrné rozdíly souřadnic X, na dolním grafu rozdíly souřadnic Y.

3.3.2.2 Dotazník Druhou částí výzkumu bylo vyplnění dotazníku. Dotazník sestával ze tří částí: první se zaměřila na osobní údaje, druhá na informace týkající se aktuálního vztahu a třetí část, kterou vyplňovaly pouze ženy, se dotazovala na užívání antikoncepce (viz Příloha 2). Z první části jsem získala datum narození (pro výpočet přesného věku), stupeň dosaženého vzdělání, věk první sexuální zkušenosti a metrické údaje, tj. tělesnou výšku a hmotnost. Ve druhé části dobrovolníci sdělili datum vzniku aktuálního vztahu (odtud pak byla počítána délka trvání vztahu), a dále zde odpovídali na otázky: jak dlouho se s partnerem znali před vznikem romantického vztahu, zda se jim partner líbil na první pohled a po jak dlouhé době partneři zahájili společný sexuální život. Poslední část 79

zjišťovala stav současného i minulého užívání antikoncepce. Konkrétní otázky zněly: „Jste nyní uživatelkou hormonální antikoncepce?“ a „Užívala jste hormonální antikoncepci v době, kdy začal Váš aktuální vztah?“ Další otázky upřesnily délku užívání, název preparátu, případně okolnosti vysazení hormonální antikoncepce. Na základě těchto informací mohly být páry rozděleny do dvou skupin – skupinu s HA a bez HA. Všechny odpovědi byly zcela dobrovolné. Pokud dobrovolník na některou z otázek nechtěl odpovědět, místo odpovědi zakreslil křížek.

3.3.2.2.1

Zpracování dotazníků

Pro další zpracování byly veškeré údaje z dotazníků přepsány vhodným způsobem do sešitu programu MS Excel (MICROSOFT 2007). Zde byly také provedeny základní výpočty jako přesný věk jedince (k datu vyplnění dotazníku), délka trvání vztahu (k datu vyplnění dotazníku) – přesnost výpočtu je odvozena od přesnosti, s jakou dobrovolník/ci odpověděli na příslušnou otázku. Pokud byl uveden pouze měsíc a rok, pak se výpočet provedl k 1. dni uvedeného měsíce.

3.3.3

Metody zpracování digitalizovaných dat

Většina následujících analýz testovala soubor na několika úrovních (s různým využitím skupin i kombinací). Základní metoda vycházela z testování rozdílů mezi muži a ženami celého souboru. Soubor byl dále rozdělen do několika skupin: 1. ženy ze skupiny s HA (dále „ženy s HA“) 2. ženy ze skupiny bez HA (dále „ženy bez HA“) 3. muži ze skupiny s HA (dále „muži s HA“) 4. muži ze skupiny bez HA (dále „muži bez HA“) 5. skupina s HA 6. skupina bez HA Testování probíhalo v kombinacích: 1. všechny ženy vs. všichni muži 2. ženy s HA vs. ženy bez HA 3. muži s HA vs. muži bez HA 4. ženy s HA vs. muži s HA 5. ženy bez HA vs. muži bez HA 6. skupina s HA vs. skupina bez HA 80

3.3.3.1

Pohlavní dimorfismus ve tvaru obličeje

1. Analýza prokrústovských souřadnic Pro účely zpracování dat v programu PAST (Hammer, Harper, Ryan 2001) bylo použito 41 význačných bodů (pro porovnání ženy vs. muži, ženy s HA vs. ženy bez HA, muži s HA vs. muži bez HA). Aby mohly být testovány rozdíly také v rámci skupin s HA a bez HA, bylo třeba snížit počet význačných bodů na minimum – tj. 21 význačných bodů (Obr. 9). K úpravě počtu význačných bodů byl použit program tpsUtil (Rohlf 2010).

Obr. 9 – Znázornění 21 význačných bodů (vlevo) a 41 význačných bodů (vpravo) použitých pro testování rozdílu prokrústovských superpozic. V programu tpsRelw (Rohlf 2010), byly obličeje superponovány metodou obecné prokrústovské superpozice a získané prokrústovské souřadnice uloženy ve formátu .tps. Následně byl soubor otevřen v programu PAST a odtud překopírován do MS Excel (MICROSOFT 2007). Zde již mohl být rozdělen podle srovnávaných skupin. Normalita rozložení všech skupin byla ověřena Shapiro-Wilksovým testem. Skupiny jsem testovala dvěma způsoby. Vzhledem k tomu, že jsem v této studii srovnávala vždy pouze rozdíly dvou skupin, k testování nezávislých skupin byl použit T2 Hotellingův test, který testuje shodu průměrů dvou skupin mnohorozměrnou obdobou ttestu (Hammer, Harper, Ryan 2001). Výsledky se odečítají z Hotellingova T2 (T-čtverec) a F testu. Nulová hypotéza je zamítnuta, pokud p<0,05. Rozdíly mezi dvěma závislými skupinami (ženy vs. muži) jsem testovala párovým Hotellingovým testem a výsledky odečítala opět z T2 a F. Za statisticky významný rozdíl se považuje hodnota při p<0,05.

81

Analýza kanonických proměnných – CVA (angl. Canonical Variates Analysis) byla použita prozjištění rozdílů mezi skupinami a vizualizaci tvaorvých změn. CVA hledá maximální rozdíl mezi skupinami v mnohorozměrném prostoru (Hammer, Harper, Ryan 2001). Výsledky zahrnují bodový graf (angl. scatter plot) jednotlivců podle hlavní kanonické osy. Z těchto čísel jsem sestavila (přehlednější) histogram. Při použití tvarových proměnných z CVA získáváme také grafické vyjádření tvarových rozdílů mezi skupinami. Obr. 10 je příkladem vizualizace CVA deformací z průměrného tvaru směrem k mužským a ženským hodnotám. Barevná škála označuje pozitivní či negativní směr deformace, přičemž barvy blíže červené značí vyšší hodnoty, barvy blíže modré pak tendence opačné – zmenšování rozměru vzhledem k původnímu tvaru (Hammer, Harper, Ryan 2001).

Obr. 10 – Příklad CVA deformace z průměrného tvaru. 2. Mnohorozměrná regresní analýza V programu tpsRegr (Rohlf 2009) jsem testovala metodou mnohorozměrné regrese (angl. Multivariate regression) závislost tvaru (prokrústovské souřadnice – závislé proměnné) na nezávislé proměnné (příslušnost k pohlaví či skupině). Příprava dat vyžadovala rozdělení souboru na jednotlivé skupiny (ve formátu .tps) v programu tpsUtil (Rohlf 2010), přičemž testovány byly proti sobě vždy dvě skupiny. V programu tpsRegr nelze rozlišovat význačné a pomocné klouzavé body (Bookstein 1996), proto byly použito pouze 43 význačných bodů (Obr. 11). Nezávislá proměnná, tj. příslušnost každého jednotlivce ke skupině, byla jako jednoduchá číselná matice vytvořena v programu Poznámkový blok (MICROSOFT 2007).

82

K testování byl použit Goodalův F-test (statisticky významná hodnota při p<0,05) a permutační test Goodalovy F statistiky s 2000 náhodných permutací. Výsledky se odečítaly z procentuální hodnoty statistiky lambda a Goodalova F. Procentuální hodnota udává množství případů, kdy náhodou vznikl rozdíl stejný nebo vyšší než reálný rozdíl mezi testovanými skupinami. Čím nižší procentuální hodnota, tím statisticky významější výsledek. Kromě statistického výstupu poskytlo tpsRegr také vizualizaci, ze které můžeme číst hlavní tvarové rozdíly mezi skupinami.

Obr. 11 – Znázornění polohy 43 význačných bodů použitých pro testování v programu tpsRegr (Rohlf 2009).

3.3.3.2 Pohlavní dimorfismus ve velikosti obličeje Pro účely testování rozdílů přímých rozměrů bylo třeba upravit původní soubor v proramu tpsUtil (Rohlf 2010). Vyčleněni byly všichni jedinci, na jejichž fotografiích bylo nesprávně umístěné měřítko (tzn. nebylo umístěno rovnoběžně s obličejem a tak zkreslovalo skutečné rozměry). Výsledný soubor pro testování rozdílů velikosti obsahoval 158 jedinců (tj. 79 párů), z nichž bylo 36 párů s HA a 43 bez HA. K testování bylo u obou analýz použito všech 69 význačných a pomocných klouzavých bodů.

1. Analýza rozměrů v obličeji Spočívá v testování rozdílů vybraných rozměrů v obličeji mezi jednotlivými skupinami. V programu PAST (Hammer, Harper, Ryan 2001) nejdříve proběhl výpočet všech rozměrů u každého jedince. Tyto hodnoty, udány v pixelech, byly v programu MS Excel (MICROSOFT 2007) převedeny na milimetry podle měřítka známé velikosti (100 83

mm). Ze všech možných rozměrů bylo určeno 23, vždy mezi dvěma význačnými body (Obr. 12).

84

Obr. 12 – Znázornění vybraných 23 rozměrů použitých pro analýzu v programu STATISTICA (StatSoft 2011).

85

Pro testování rozdílu mezi skupinami s HA a bez HA byl vypočítán pro páry rozdíl každého z rozměrů. Tyto rozdíly pak mohly být testovány jako ostatní proměnné. Rozdíly mezi skupinami byly testovány v programu STATISTICA (StatSoft 2011). Po ověření normálního rozložení všech skupin Shapiro-Wilksovým testem, byly rozdíly mezi skupinami testovány t-testem pro nezávislé proměnné. V případě

rozdílů mezi

pohlavími (jak ve skupině. s HA, tak bez HA) bylo použito t-testu pro závislé proměnné. Výsledky se odečítají z hodnoty statistiky t, nulová hypotéza se zamítá na hladině p<0,05.

2. Analýza rozdílu velikosti centroidu Velikost centroidu v geometrické morfometrii představuje univerzální parametr velikosti (Urbanová, Králík 2009, s. 278). Velikost centroidu konfigurací s 69 význačnými a pomocnými klouzavými body byla vypočítána v programu tpsRelw (Rohlf 2010). V programu MS Excel (MICROSOFT 2007) kalibrujeme podle měřítka velikost centroidu pro každého jednotlivce. Rozdíly mezi skupinami byly testovány v

programu

STATISTICA (StatSoft 2011) pomocí neparametrického Mann-Whitneyova testu (normální rozložení se podle Shapiro-Wilksova testu pohybovalo na hranici významnosti), kde grupovací proměnnou představuje pohlaví nebo příslušnost ke skupině s HA a bez HA. Pro závislé proměnné jsem zvolila neparametrický Wilcoxonův test pro závislé proměnné. Program automaticky srovnává statistiku Z testu s její kritickou hodnotou při daných stupních volnosti a poskytne statistickou významnost rozdílu. Za statisticky významný rozdíl jsem považovala výsledky s p<0,05. Aby bylo možné testovat rozdíly také mezi páry s HA a páry bez HA, byl vypočten rozdíl velikosti centroidu muže a ženy z každého páru a ten pak dále testován testem pro nezávislé proměnné. Výsledky doplňují krabicové grafy.

3.3.3.3 Obličejová podobnost 1. Analýza prokrústovských vzdáleností Metoda se zakládala na testování rozdílů prokrústovských vzdáleností jednotlivých párů s HA a bez HA. V programu tpsUtil (Rohlf 2010) byl digitalizovaný soubor se všemi 178 fotografiemi rozdělen na 178 samostatných .tps souborů. Každý soubor obsahoval 57 význačných bodů (Obr. 13). V programu tpsSplin (Rohlf 2004) byla pro každý pár vypočítána prokrústovská vzdálenost d a deformační energie E, přičemž jako referenční konfigurací byla vždy nejprve testována žena z páru, po ní také muž. Z každého páru jsem 86

tak získala dvě hodnoty d1 a E1 (referenční konfigurací byla žena) a d2 a E2 (referenční konfigurací byl muž). Získaná vzdálenosti byly rozděleny podle příslušnosti ke skupině (páry s HA a bez HA), a rozdíl jejich středních hodnot byl testován v programu STATISTICA (StatSoft 2011). Neboť proměnné nevykazovaly normální rozložení a jednalo se o proměnné nezávislé, nulovou hypotézu zde prověřil Mann-Whitneyův test, přičemž hladina významnosti byla stanovena na p<0,05.

Obr. 13 – Příklad vizualizace z programu tpsSplin (Rohlf 2004) na páru č. 26. Vlevo deformace obličeje z ženy na muže při E=0,37019 a d=0,06884. Vlevo deformace obličeje z muže na ženu při E=0,47638 a d=0,06805.

2. Analýza indexů nepodobnosti na základě relativních varp Druhá metoda sloužící k prověření rozdílů v podobnosti mezi partnery skupiny s HA a bez HA vychází z testování indexu nepodobnosti, vypočítaného jako podíl rozdílu v hodnotách relativních varp pro muže a ženu v rámci každého páru a směrodatné odchylky pro konkrétní varpu. Analýza relativních varp představuje obdobu analýzy hlavních komponent (PCA). Vstupní proměnné jsou kombinovány do nových tvarových proměnných tak, aby popsaly co největší podíl celkové variability v souboru (Urbanová, Králík 2009, s. 285). Matice relativních varp byla vypočtena v programu tpsRelw (Rohlf 2010) z kompletního souboru 178 jedinců a s použitím všech význačných (43) i pomocných klouzavých bodů (26). Další zpracování proběhlo v programu MS Excel (MICROSOFT 2007), kde byl vypočítán rozdíl mezi hodnotami mužů a žen z každého páru, pro každou z vybraných varp. Tento rozdíl v absolutních hodnotách byl pak podělen směrodatnou odchylkou pro danou varpu. Takto jsem získala „index nepodobnosti“ každého páru pro 87

tvarovou změnu danou konkrétní relativní varpou. Čím větší byla jeho hodnota, tím méně podobní si partneři byli v daném tvaru. Rozdíly mezi skupinou s HA a bez HA byly testovány v programu STATISTICA (StatSoft 2011) pomocí neparametrického MannWhitneyova testu, přičemž hladina významnosti byla stanovena na p<0,05. Bylo vybráno celkem 14 relativních varp (RW), které dohromady vysvětlují 89,04 % variability souboru. Jednotlivé varpy zahrnují následující tvarové změny: (obrázky popisující tvarové změny podél hlavní osy byly získány z programu tpsRelw a představují vizualizační mřížku relativních varp). relativní varpa 1

RW 1 (vyčerpává 34,03 % celkové variability) zahrnovala změnu ve tvaru celého obličeje – rozšiřování a zakulacování brady a zmenšování rozdílu mezi lícními kostmi a dolní čelistí. Současně se zvedal hrot nosu, ústa se zužovala a poměr v tloušťce dolního a horního červeného rtu se vyrovnával. Oči se dostávaly do rovného postavení a obočí se rozšiřovalo. relativní varpa 2

RW 2 (vyčerpává 15,98 % celkové variability) popisovala především změnu spočívající v prodlužování a zužování obličeje. Rty se stávaly užšími a plnějšími. Nos se zužoval, zvedalo a zužovalo se obočí. Rovněž se zvětšovala vzdálenost mezi mediálními okraji obočí. 88

relativní varpa 3

Podobně jako RW 2, RW 3 ( vyčerpává 9,78 % celkové variability) popisovala změnu tvaru ve smyslu zúžení a prodloužení obličeje. Nejvíce se prodlužovala brada a celý horní ret. Obočí se značně rozšiřovalo a přibližovalo k očím, které se znatelně zmenšovaly. relativní varpa 4

RW 4 (vyčerpává 5,60 % celkové variability) popisovala změnu v zúžení oblasti lícních kostí a mírné zúžení brady. Vnitřní vzdálenost očí se zvětšovala, stejně jako jejich velikost. Také se prodlužovalo a rozšiřovalo obočí. relativní varpa 5

RW 5 (vyčerpává 4,24 % celkové variability) popisovala změnu především ve formě zúžení rtů a přiblížení vnitřních okrajů obočí.

89

relativní varpa 6

RW 6 (vyčerpává 3,96 % celkové variability) popisovala mírné zúžení brady a rozšíření v oblasti lícních kostí. Rty se stávaly plnějšími, obočí se přibližovalo vnitřními okraji a rozšiřovalo se. relativní varpa 7

RW 7 (vyčerpává 3,44 % celkové variability) popisovala změnu spočívající v prodlužování brady, rty se stávaly plnějšími a mírně se vzdalovaly od nosu. Rozdíl mohl pocházet také z mírného pootočení hlavy na pravou či levou stranu. relativní varpa 8

RW 8 (vyčerpává 2,69 % celkové variability) zachycovala změnu v rozšiřování v oblasti úhlů dolní čelisti a mírné zužování rtů. Nápadná změna také nastala ve zvedání a rozšiřování obočí. 90

relativní varpa 9

RW 9 (vyčerpává 2,23 % celkové variability) zahrnovala rozšiřování rtů za současného ubývání jejich plnosti, zkracování horního rtu a pokles nosního hrotu. Nos se prodlužoval a oči se více přibližovaly k obočí. relativní varpa 10

RW 10 (vyčerpává 1,85 % celkové variability) popisovala hlavně zúžení v oblasti úhlu dolní čelisti, zúžení brady a mírné zúžení rtů. relativní varpa 11

RW 11 (vyčerpává 1,67 % celkové variability) popisovala mírné zkrácení brady a zúžení rtů. Rty se stávaly plnějšími a celý horní ret se prodloužil. Zvedal se hrot nosu a mírně se zkracovalo obočí. 91

relativní varpa 12

RW 12 (vyčerpává 1,31 % celkové variability) se zahrnovala zejména celkové zmenšování rtů a zakulacování brady. relativní varpa 13

RW 13 (vyčerpává 1,18 % celkové variability) představovala rozšíření obličeje jak v oblasti lícních kostí, tak v oblasti úhlu dolní čelisti. Rty se zmenšovaly, brada se mírně prodlužovala a zkracoval se horní ret. relativní varpa 14

RW 14 (vyčerpává 1,08 % celkové variability) popisovala změnu ve tvaru rtů, které se stávaly výrazně plnějšími. Rozdíl byl patrný také ve větším zaklenutí obočí a mírném zvětšování očí. 92

3.4

VÝSLEDKY

3.4.1

Pohlavní dimorfismus ve tvaru obličeje

3.4.1.1

Analýza prokrústovských souřadnic

Statisticky významný rozdíl v pohlavním dimorfismu tvaru obličeje byl zjištěn testováním Hotellingovým testem mezi ženami a muži celého souboru (T2=1102,9 a F=6,6017 při p=1,435E-17).

Obr. 14 – Výsledky CVA deformace z průměrného tvaru: vlevo průměrný mužský obličej při skóre -2,37, vpravo průměrný ženský obličej při skóre 2,37. Vytvořeno v programu PAST (Hammer, Harper, Ryan 2001). Změna tvaru (Obr 14), ve smyslu celkového pohlavního dimorfismu souboru se projevila především v oblasti čela a obočí – ženské obočí mělo tendence být uložené blíže mediálně, výše položné a čelo klenutější, mužské obočí naopak bylo níže uložené v mediální i v laterálních partiích. Rozdíly byly patrné také v oblasti brady – u žen byla ostřejší a nižší, u mužů vyšší a širší. U žen se projevovalo nápadné rozšíření v oblasti lícních kostí v poměru k nižším partiím obličeje, větší velikost očí a plnější rty.

93

Histogram CVA scores

Počet pozorování

40 35

Graf 10 – Histogram hodnot

30

skóre první kanonické osy

25

CVA z celého souboru

20

vytvořený v programu

15

STATISTICA (StatSoft

10

2011). Průměrné hodnoty skóre mužů a žen odpovídají

5

deformacím na Obr. 14.

0 -7

-6

-5

-4

-3 -2 -1 průměr muži (-2,37)

0

1

2 3 průměr ženy (2,37)

4

5

6 muži ženy

CVA scores

Testování párovým Hotellingovým testem odhalilo statisticky významný pohlavní dimorfismus ve tvaru obličeje mezi muži a ženami ze skupiny s HA (T2=2,24E+07, F=1,27E+04, p=0,007039).

Obr. 15 – Výsledky CVA deformace z průměrného tvaru: vlevo průměrný obličej žen s HA při skóre -4,90, vpravo průměrný obličej mužů s HA při skóre 4,90. Vytvořeno v programu PAST (Hammer, Harper, Ryan 2001).

Deformace směrem od mužského k ženskému tvaru obličeje se v případě mužů a žen s HA (Obr. 15) projevila hlavně zvedáním obočí, vyklenutím čela, zvýrazněním rozdílu lícních kostí a dolní části obličeje, zužováním a snižováním brady. Patrné bylo také 94

zvětšování očí a plnosti rtů. Tyto rozdíly byly srovnatelné s rozdíly mezi všemi muži a ženami souboru.

Histogram CVA score 35

Graf 11 – Histogram hodnot 30

skóre první kanonické osy

Počet pozorování

25

CVA hodnot z celého souboru

20

vytvořený

15

STATISTICA (StatSoft 2011).

10

Průměrné hodnoty mužů a žen odpovídají

5

-8

-6 -4 -2 průměr ženy s HA (-4,90)

0

2

4 6 8 průměr muži s HA (4,90)

deformacím

na

Obr. 15.

0 -10

v programu

10 ženy s HA muži s HA

CVA score

Nulová hypotéza týkající se testování rozdílů tvaru obličeje mezi ženami a muži celého souboru byla zamítnuta. Za platnou byla označena alternativní hypotéza: Mezi obličeji mužů a žen celého souboru existuje statisticky významný rozdíl ve tvaru obličeje. Nulová hypotéza týkající se testování rozdílů dimorfismu ve tvaru obličeje v jednotlivých skupinách byla rovněž zamítnuta. Platí alternativní hypotéza: Testované skupiny (s HA a bez HA) se liší v pohlavním dimorfismu tvaru obličeje.

ženy s HA vs. ženy bez HA

T2 1039,8

Hotellingův T2 test F 0,87455

p 0,6551

muži s HA vs. muži bez HA

658,72

0,55401

0,8918

kombinace skupin

párový Hotellingův T2 test ženy vs. muži celého souboru

627,3

7,978

4,38E-11

ženy s HA vs. muži s HA

2,24E+07

1,27E+04

0,007039

ženy bez HA vs. muži bez HA

2011

4,256

0,08291

Tab. 5 – Shrnutí výsledků testování rozdílů prokrústovských souřadnic. Tučným písmem byly zvýrazněny statisticky významné výsledky.

95

3.4.1.2

Mnohorozměrná regresní analýza

Goodalův F-test zamítl hypotézu o nulovém vlivu pohlaví na tvar obličeje (F=15,0874, p=0,0000). Rovněž permutační test zamítl hypotézu o nulovém vlivu pohlaví na tvar obličeje ( = 0,1476; F=15,0874 při 0,05 %). Tvarové rozdíly mezi mužským a ženským obličejem se projevily zejména v zužování partií dolní čelisti u žen a naopak rozšiřováním těchto partií u mužů. Ženské rty byly plnější, horní ret mírně kratší a nos užší. U mužů se obočí nápadně přibližovalo očím, u žen bylo uloženo výše a dále od sebe (Obr. 16).

Obr. 16 – Vizualizace programu tpsRegr (Rohlf 2009) pro větší názornost 5 krát zesílena oproti pozorované vzdálenosti centroidů obou skupin. Mřížka vlevo odpovídala mužskému obličeji, mřížka vpravo ženskému obličeji. Goodalův F-test zamítl hypotézu o nulovém vlivu pohlaví na tvar obličeje při testování skupiny mužů a žen s HA (F=6,7987, p=0,0000). Rovněž permutační test zamítl hypotézu o nulovém vlivu pohlaví na tvar obličeje ( = 0,0213 při 0,05 %; F=6,7987 při 38 %). Rozdíl ve tvaru obličeje mužů a žen s HA (Obr. 17) odpovídal rozdílům mezi všemi muži a ženami souboru. Ženám se od lícních kostí směrem k bradě zužoval obličej, jejich rty byly výrazně plnější, nos užší a obočí uloženo výše a větší vzdálenosti od očí.

96

Obr. 17 – Vizualizace programu tpsRegr (Rohlf 2009) pro větší názornost 5 krát (nahoře) a 10 krát (dole) zesílena oproti pozorované vzdálenosti centroidů obou skupin. Mřížky vlevo odpovídaly obličeji mužů s HA, mřížky vpravo obličeji žen s HA. Goodalův F-test zamítl hypotézu o nulovém vlivu pohlaví na tvar obličeje při testování skupiny mužů a žen bez HA (F=8,8353, p=0,0000). Rovněž permutační test zamítl hypotézu o nulovém vlivu pohlaví na tvar obličeje ( = 0,0175 při 0,25 %; F=8,8353 při 0,05 %). Rozdíly v obličejích mužů a žen bez HA (Obr. 18) odpovídají již dříve popsaným rozdílům mezi muži a ženami. Nejvýrazněji se projevily v zúžení obličeje směrem k bradě, větší plnosti rtů a také ve výše uloženém obočí u žen. U mužů naopak obočí klesalo směrem k očím a bylo umístěno blíže mediálně. Nos mužů se jevil širší a také mírně kratší.

97

Obr. 18 – Vizualizace programu tpsRegr (Rohlf 2009) pro větší názornost 5 krát (nahoře) a 10 krát (dole) zesílena oproti pozorované vzdálenosti centroidů obou skupin. Mřížky vlevo odpovídala obličeji mužů bez HA, mřížky vpravo obličeji žen bez HA.

Vzhledem k tomu, že Goodalův F-test zjistil statististicky významný rozdíl pohlavní dimorfismus ve tvaru obličeje mezi ženami a muži celého souboru, hypotéza byla zamítnuta. V platnost vstoupila hypotéza alternativní: Mezi obličeji mužů a žen celého souboru existuje statisticky významný rozdíl ve tvaru obličeje. Nulová hypotéza týkající se testování rozdílů dimorfismu ve tvaru obličeje v jednotlivých skupinách nebyla zamítnuta. Platí nulová hypotéza: Testované skupiny (s HA a bez HA) se neliší v pohlavním dimorfismu tvaru obličeje.

98

kombinace skupin

Goodalův F-test F P

Permutační test Goodalovi F-statistiky % F 

%

všechny ženy vs. všichni muži souboru

15,0874

0,0000

0,1476

0,05

15,0874

0,05

ženy s HA vs. ženy bez HA

1,2411

0,0701

0,0670

55,70

1,2411

21,35

muži s HA vs.muži bez HA

1,1657

0,1466

0,1034

84,55

1,1657

26,70

ženy s HA vs. muži s HA

6,7987

0,0000

0,0213

38,00

6,7987

0,05

ženy bez HA vs. muži bez HA

8,8353

0,0000

0,0175

0,25

8,8353

0,05

Tab. 6 – Shrnutí výsledků testování rozdílů v pohlavním dimorfismu tvaru obličeje v tpsRegr (Rohlf 2009). Tučným písmem byly zvýrazněny statisticky významné hodnoty.

3.4.2

Pohlavní dimorfismus ve velikosti obličeje

3.4.2.1. Analýza rozměrů v obličeji Při testování rozdílů rozměrů mezi muži s HA a muži bez HA t-test pro nezávislé proměnné zamítl hypotézu o nulovém rozdílu shody průměrů rozměrů v obličeji (t=-2,5773 při p=0,0119), a to u rozměru č. 15, tj. vzdálenost brada – báze nosu (Graf 12, Obr. 19).

Obr. 19 – Znázornění rozměru č. 15, statisticky významně odlišného u mužů s HA a bez HA.

99

ROZMĚR 15 - Muži s HA vs. muži bez HA 76

75

Graf 12 – Krabicový graf rozdílů

hodnoty rozměrů v mm

74

hodnot rozměru č. 15 u mužů s HA a

73

mužů bez HA. Vytvořen v programu 72

STATISTICA (StatSoft 2011). 71

70

69

Muži s HA

Muži bez HA

Průměr Průměr±SmCh Průměr±1,96*SmCh

Při testování rozdílů rozměrů mezi ženami s HA a muži s HA t-test pro závislé proměnné zamítl hypotézu o nulovém rozdílu shody průměrů rozměrů v obličeji v 18 ze 23 rozměrů. Významný rozdíl byl zjištěn u rozměrů (slovní popis a číselná hodnota výsledků v tabulce č. 7) : č. 1, č. 2, č. 3, č. 4, č. 5, č. 8, č. 9, č. 11, č. 12, č. 13, č. 14, č. 15, č. 16, č. 17, č. 20, č. 21, č. 22 a č. 23. Souhrné znázornění statisticky významných rozměrů bylo zaznačeno na Obr. 20. Při testování rozdílů rozměrů mezi ženami bez HA a muži bez HA t-test pro závislé proměnné zamítl hypotézu o nulovém rozdílu shody průměrů rozměrů v obličeji v 18 ze 23 rozměrů. Významný rozdíl byl zjištěn u rozměrů (slovní popis a číselná hodnota výsledků v tabulce č. 7) : č.1, č. 2, č. 3,č. 4, č. 5, č. 7, č. 8, č. 9, č. 11, č. 12, č. 13, č. 14, č. 15, č. 16, č. 17, č. 21, č. 22 a č. 23. Souhrné znázornění statisticky významných rozměrů bylo zaznačeno na Obr. 21.

Obr. 20 – Znázornění statisticky významně rozdílných rozměrů mezi muži a ženami s HA. Červené rozlišovací

a

oranžové význam,

přehlednosti výsledků.

100

zbarvení slouží

čar

pouze

nemá k lepší

Obr. 21 – Znázornění statisticky významně rozdílných rozměrů mezi muži a ženami bez HA. Červené rozlišovací

a

oranžové význam,

zbarvení slouží

čar

pouze

nemá k lepší

přehlednosti výsledků.

Při testování rozdílů rozměrů mezi páry s HA a páry bez HA t-test pro nezávislé proměnné zamítl hypotézu o nulovém rozdílu shody průměrů rozměrů v obličeji (t=-2,24951, p=0,0273), a to u rozměru č. 15, tj. vzdálenost brada – báze nosu (Obr. 19, Graf 13).

ROZMĚR 15 - Páry s HA vs. páry bez HA 12

Hodnoty rozdílů hodnot v mm

11 10

Graf 13 – Krabicový graf

9

hodnot rozdílů mezi páry

8

s HA a páry bez HA pro

7

rozměr č. 15. Vytvořen

6

v programu

5

(StatSoft 2011).

4 3

Páry s HA

Průměr Průměr±SmCh Průměr±1,96*SmCh

Páry bez HA

101

STATISTICA

t-test nezávislých proměnných ženy s HA vs. bez HA slovní popis rozměrů

t

P

1

šířka obočí, pravá

-0,396332

0,692956

2

vnitřní vzdálenost pravého a levého obočí

0,316252

3

šířka obočí, levá

4

muži s HA vs. bez HA t

t-test nezávislých proměnýných

t-test pro párové vzorky ženy vs. muži s HA

ženy vs. muži bez HA

páry s HA vs. bez HA

p

T

P

t

P

t

P

-1,71938

0,089563

-7,81610

0,000000

-9,40221

0,000000

-1,04287

0,300270

0,752667

-0,210497

0,833836

4,038326

0,000279

4,670036

0,000031

-0,418669

0,676623

0,273728

0,785027

-0,417294

0,677625

-10,1488

0,000000

-9,03216

0,000000

-0,608389

0,544720

šířka oka, pravá

-0,615253

0,540202

-1,83861

0,069829

-2,39967

0,021867

-3,55195

0,000959

-1,02201

0,309975

5

vzdálenost vnějších koutků oka

-0,167044

0,867773

-1,66448

0,100081

-3,18081

0,003072

-4,57121

0,000042

-1,22785

0,223245

6

výška iris, pravá

-1,07378

0,286275

-0,984814

0,327800

-1,74006

0,090636

-1,74284

0,088680

0,139216

0,889643

7

vzdálenost vnitřních koutků oka

0,784219

0,435317

-0,149754

0,881350

-1,39540

0,171687

-2,27788

0,027887

-0,631228

0,529761

8

vzdálenost středů pupil

0,551095

0,583164

-1,32022

0,190673

-3,34442

0,001976

-5,36449

0,000003

-1,46416

0,147222

9

šířka oka, levá

-1,27341

0,206703

-1,86539

0,062128

-2,80619

0,008134

-4,26534

0,000111

-0,935206

0,352606

10

výška iris, levá

-1,15824

0,250346

-0,557127

0,579056

-1,66974

0,103893

-0,665698

0,509244

0,516965

0,606662

11

šířka horních konců nosních křídel

0,114251

0,909336

-1,26936

0,208136

-4,21842

0,000165

-5,75722

0,000001

-1,03802

0,302508

12

největší šířka nosu

0,611921

0,542393

-1,10887

0,270938

-6,54679

0,000000

-9,40466

0,000000

-1,33261

0,186591

13

vzdálenost vrcholů nozder

0,611921

0,542393

-0,655121

0,514343

-2,78576

0,008564

-6,42528

0,000000

-1,76872

0,080901

14

výška philtra

-0,255449

0,799058

-1,20234

0,232918

-3,48596

0,001340

-6,01602

0,000000

-0,867990

0,388097

15

vzdálenost brada - báze nosu

0,155885

0,876531

-2,57727

0,011869

-5,03436

0,000014

-8,50274

0,000000

-2,24951

0,027337

16

šířka úst

0,923687

0,358535

-0,071413

0,943255

-4,07137

0,000254

-5,54948

0,000002

-0,725559

0,470309

17

šířka philtra

-0,798370

0,427111

-0,963533

0,338296

-3,86292

0,000463

-3,96882

0,000277

-0,113415

0,909997

18

výška červeně rtů

-0,349255

0,727851

-1,24994

0,215106

1,711627

0,095815

0,754164

0,454959

-0,704512

0,483239

19

výška červeně horního rtu

-0,971260

0,334460

-0,754659

0,452756

0,387342

0,700849

0,423758

0,673905

-0,022244

0,982311

20

výška červeně dolního rtu

0,107989

0,914286

-1,39954

0,165666

2,353567

0,024339

0,884283

0,381578

-1,06882

0,288491

21

vzdálenost brada - dolní ret

0,595757

0,553085

-1,72339

0,088832

-5,67085

0,000002

-8,03913

0,000000

-1,77002

0,080683

22

největší šířka obličeje

0,138492

0,890213

-0,601961

0,548969

-5,19827

0,000009

-8,26181

0,000000

-0,659186

0,511743

23

šířka obličeje při dolním odstupu ušního boltce

1,139863

0,257877

0,129549

0,897261

-7,49386

0,000000

-9,81402

0,000000

-0,760980

0,448993

Tab. 7 – Souhrné výsledky t-testu nezávislých proměnných a párových vzorků rozměrů v obličeji. Tučným písmem jsou zvýrazněny statisticky významné hodnoty.

102

Mezi skupinou mužů s HA a bez HA, mezi ženami a muži s HA a mezi ženami a muži bez HA byly zjištěny statisticky významné rozdíly v rozměrech, proto byla zamítnuta nulová hypotéza (Tab. 7). Za platnou byla označena alternativní hypotéza: Testované skupiny (s HA a bez HA) se liší ve velikosti obličeje.

3.4.2.2.

Analýza rozdílů velikosti centroidu

Při testování rozdílů velikosti centroidu Wilcoxonův test zamítl shodu mezi muži a ženami celého souboru: Z=-2,1317, p=0,0330 (Graf 14). Krabicový graf rozdílu velikosti centroidu - ženy vs.muži celého souboru 540

Graf 14 – Krabicový graf

520

Velikosti centroidu v mm

rozdílů velikosti centroidu 500

mezi ženami a muži celého souboru. Graf byl vytvořen

480

v programu STATISTICA 460

(StatSoft 2011).

440

420

ženy

Medián 25%-75% Min-Max

muži

Při testování rozdílů velikosti centroidu Mann-Whitneyův test zamítl shodu mezi muži s HA a muži bez HA: Z=-2,3379, p=0,0194 (Graf 15). Krabicový graf velikosti centroidu - Muži s HA vs. bez HA 540

velikost centroidu v mm

520

Graf 15 – Krabicový graf rozdílů velikosti centroidu

500

mezi muži s HA a muži bez HA. Graf byl vytvořen

480

v programu STATISTICA

460

(StatSoft 2011). 440

muži s HA

muži bez HA skupina

103

Medián 25%-75% Min-Max

Při testování rozdílů velikosti centroidu Wilcoxonův test zamítl shodu mezi muži a ženami skupiny s HA: Z=4,6818, p=0,0000 (Graf 16).

Krabicový graf velikosti centroidu - ženy vs. muži s HA 540

Graf 16 – Krabicový graf rozdílů

rozdíl velikosti centroidu v mm

520

velikosti

centroidu mezi ženami a

500

muži skupiny s HA. Graf 480

byl vytvořen v programu 460

STATISTICA 2011).

440

420

(StatSoft

ženy

Medián 25%-75% Min-Max

muži

Při testování rozdílů velikosti centroidu Wilcoxonův test zamítl shodu mezi muži a ženami skupiny bez HA: Z=4,8333, p=0,0000 (Graf 17).

Krabicový graf velikosti centroidu - ženy vs. muži bez HA 540

Graf 17 – Krabicový graf rozdíl velikosti centroidu v mm

520

rozdílů

velikosti

centroidu mezi ženami a

500

muži skupiny bez HA. 480

Graf

byl

v programu STATISTICA

460

(StatSoft 2011). 440

420

vytvořen

ženy

Medián 25%-75% Min-Max

muži

104

Při testování rozdílů velikosti centroidu Mann-Whitneyův test zamítl shodu mezi mezi páry s HA a páry bez HA: Z=-2,3477, p=0,0189 (Graf 18).

Krabicový graf rozdílu velikosti centroidu - páry s HA vs. páry bez HA

rozdíl velikosti centroidu v mm

100

80

Graf 18 – Krabicový graf

60

rozdílů

velikosti

centroidu mezi muži a

40

ženami s HA a muži a 20

ženami bez HA. Graf byl vytvořen

0

v programu

STATISTICA (StatSoft

-20

-40 páry s HA

páry bez HA skupina

Medián 25%-75% Min-Max

2011).

Vzhledem k tomu, že byly zjištěny statisticky významné rozdíly ve velikosti centroidu mezi muži a ženami celého souboru, nulová hypotéza o pohlavním dimorfismu ve velikosti obličeje byla zamítnuta a platí hypotéza alternativní: Mezi obličeji mužů a žen celého souboru existuje statisticky významný rozdíl ve velikosti obličeje. Statisticky významný rozdíl byl zjištěn také mezi muži s HA a bez HA i mezi páry s HA a bez HA (Tab. 8). Nulová hypotéza byla zamítnuta a do platnosti vešla hypotéza alternativní: Testované skupiny (s HA a bez HA) se liší ve velikosti obličeje.

kombinace skupin ženy s HA vs ženy bez HA muži s HA vs muži bez HA páry HA vs. páry bez HA

Mann-Whitneyův test pro nezávislé proměnné Z P

výsledků testování

-0,418359

0,675685

rozdílů velikosti cen-

-2,33789

0,019394

troidu mezi skupina-

-2,34773

0,018889

mi. Tučným písmem

Wilcoxonův test pro závislé proměnné Z P ženy vs. muži celého souboru ženy s HA vs. muži s HA ženy bez HA vs. muži bez HA

Tab. 8 – Shrnutí

7,447894

0,000000

4,681751

0,000003

4,833333

0,000001

105

byly zvýrazněny statisticky významné hodnoty.

Obličejová podobnost

3.4.3

3.4.3.1. Analýza prokrústovských vzdáleností Mann-Whitneyův test nezamítl shodu mezi skupinou s HA a bez HA v žádné ze 4 proměnných (Tab. 9). Nulová hypotéza v tomto případě nebyla zamítnuta a platí: Ve vzájemné obličejové podobnosti partnerů neexistuje statisticky významný rozdíl mezi sledovanými skupinami (s HA a bez HA).

E1 Z -0,102628

p

Z

Mann - Whitneyův test d1 E2 P Z

0,918258 -1,63384 0,102294

0,258623

d2 P

Z

p

0,795926 -1,44090 0,149614

Tab. 9 – Shrnutí výsledků testování rozdílů prokrústovských vzdáleností mezi páry s HA a páry bez HA.

3.4.3.2.

Analýza indexů nepodobnosti na základě relativních varp

Mann-Whitneyův test zamítl shodu mezi páry s HA a bez HA u indexu relativní varpy č. 9: Z=2,1388, p=0,0325 (Graf 19, Obr. 22). Relativní varpa č. 9 popisovala variabilitu souboru v podobě rozšiřování rtů za současného ubývání jejich plnosti, zkracování horního rtu a pokles nosního hrotu. Dále popisovala relativní prodlužování nosu a přibližování očí blíže k obočí. Nejnápadnější změny se však týkaly tvaru nosu.

Obr. 22 – Variabilita souboru reprezentovaná 9. relativní varpou. Vizualizační mřížky byly vytvořeny v programu tpsRelw (Rohlf 2010). 106

Hodnota indexu

INDEX VARPY 9: Páry s HA vs páry bez HA 4,0

Graf 19 – Krabicový graf

3,5

rozdílů

3,0

relativní varpy mezi páry

2,5

s HA a páry bez HA. Graf

2,0

byl vytvořen v programu

1,5

STATISTICA

1,0

2011).

v indexech

9.

(StatSoft

0,5 0,0 -0,5

páry s HA

Medián 25%-75% Min-Max

páry bez HA

Mann-Whitneyův test zamítl shodu mezi skupinou s HA a bez HA, a to u indexu nepodobnosti relativní varpy č. 9

(Tab. 10). Nulová hypotéza v tomto případě byla

zamítnuta a platí hypotéza alternativní: Ve vzájemné obličejové podobnosti partnerů obou skupin (s HA a bez HA)existuje statisticky významný rozdíl.

Mann-Whitneyův test číslo indexu podle varpy

Z

P

číslo indexu podle varpy

Z

p

1 2 3 4 5 6 7

-0,89081 -0,38178 -0,29967 -0,95649 0,94828 -1,15354 0,84976

0,373031 0,702627 0,764426 0,338824 0,342986 0,248690 0,395459

8 9 10 11 12 13 14

-0,94828 2,13877 0,28325 -0,38999 -0,97291 -0,72661 -1,35880

0,342986 0,032455 0,776983 0,696547 0,330597 0,467467 0,174212

Tab. 10 – Shrnutí výsledků testování rozdílů indexů relativních varp mezi skupinami s HA a bez HA. Tučným písmem byly zvýrazněny statisticky významné hodnoty.

107

4.

DISKUZE Při testování rozdílů mezi páry, kde ženy při vzniku vztahu užívaly kombinovanou

hormonální antikoncepci a páry, kde ženy při vzniku vztahu ovliněny hormonální antikoncepi neužívaly, jsem se zaměřila na míru projevu pohlavního dimorfismu ve tvaru a velikosti obličeje a na obličejovou podobnost mezi partnery. Každý z ukazatelů byl testován dvěma způsoby.

Pohlavní dimorfismus tvaru obličeje Výsledky ukázaly statisticky významnou míru pohlavního dimorfismu ve tvaru obličeje v celém vzorku. Tyto tvarové rozdíly mezi muži a ženami se týkaly především oblasti obočí, poměrné velikosti dolní čelisti k lícním kostem, plnosti rtů a tvaru nosu. Jednalo se tedy o charakteristické pohlavně dimorfní znaky (Johnston et al. 2001; PentonVoak, Perret 2001), ve kterých testovaný soubor nikterak nevybočoval z výsledků jiných studií. Analýza rozdílů prokrústovských souřadnic přinesla zjištění, že zatímco mezi muži a ženami skupiny bez HA neexistuje statisticky významný pohlavní dimorfismus tvaru obličeje, páry s HA vykazovaly významné rozdíly. Vzhledem k tomu, že ani mezi ženami obou skupin, ani mezi muži nebyly touto analýzou zjištěny žádné rozdíly v míře maskulinity či feminity, je těžké soudit, které z pohlaví způsobilo tento rozdíl. Pokud byla statistika pro testování prokrústovských souřadnic zvolena správně (párový Hotellingův test), pak by tento výsledek byl v rozporu s dosud publikovanými studiemi. Pokud by výběr partnera záležel převážně na ženách, ty by si podle mých výsledků vybraly maskulinnější muže než ženy s normálním cyklem, což se neshoduje s výsledky prací Little a kolektiv (2002) a dále Little, Jones a Burris (2007). Tito autoři totiž zjistili, že u žen užívajících hormonální antikoncepci se udržují stabilně nižší preference pro maskulinní znaky v obličeji (Little et al. 2002) a na těle (Little et al. 2007a). Kromě toho také v hlase (Puts 2006; Feiberg et al. 2008; Pipitone, Gallup 2008) nebo i v tělesném pachu (Kuukasjärvi et al. 2004). Jestliže by výběr partnera v takovém páru záležel více na preferencích muže, ten by si vybral feminnější ženu (než muži z párů bez HA). To by znamenalo, že ženy užívající hormonální antikoncepci se ve tvaru obličeje lišily od žen, které antikoncepci neužívaly, což by souhlasilo s prací vědců Oinonen, Jarva a Mazmanian (2008). V této studii shodu ve tvaru obličeje žen obou skupin však test nezamítl. Třetím a 108

posledním možným vysvětlením tohoto jevu by mohlo být to, že obličej je v obou skupinách do výběru partnera zapojen jinak, například podobností v obličeji. V tomto světle by si páry bez HA byly relativně podobnější než páry s HA – nebo chceme-li – mezi tvarem obličeje párů s HA by byl větší rozdíl, než mezi obličeji párů bez HA. Ani tato varianta však nesouhlasí s předpoklady jiných studií (Wedekind et al. 1995; DeBruine, Jones, Perrett 2005; Roberts et al. 2008). Podle testů preferencí MHC (Wedekind et al. 1995; Roberts et al. 2008) by si páry vzniklé při užívání hormonální antikoncepce měly být geneticky i fenotypově (DeBruine, Jones, Perrett 2005) podobnější než páry vzniklé za přirozených podmínek. Druhá analýza pohlavního dimorfismu tvaru obličeje byla provedena odlišnou metodou – metodou mnohorozměrné regrese, která poskytla jiné výsledky než první analýza. Významné rozdíly ve tvaru obličeje byly tentokrát zaznamenány pro obě testované skupiny – jak pro skupinu s HA, tak pro skupinu bez HA a je nutno doplnit, že u skupiny bez HA byl zjištěn rozdíl poněkud silnější (skupina s HA: F=6,7987 při p=0,0000; skupina bez HA: F=8,8353 při p=0,0000). Mezi muži obou skupin, ani mezi ženami opět nebyl zjištěn významný rozdíl ve tvaru obličeje. Pokud bychom vycházeli z výsledků této analýzy, pak by mezi páry s HA a bez HA nebyl významný rozdíl ve tvaru obličeje a užívání hormonální antikoncepce by tak v tomto smyslu neovlivňovalo reálný výběr partnera. Případně by se rozdíly mezi skupinami mohly setřít tím, že se jedná o výběr dlouhodobý. Ženské preference pro maskulinní rysy se totiž i u žen s přirozeným cyklem vztahují spíše na výběr krátkodobého charakteru (Little et al. 2002; Little, Jones, Burris 2007) a platí spíše pro ženy zadané než svobodné (Little, Jones, Burris 2007). V kontextu dlouhodobé párovací strategie (a také v luteální fázi cyklu) mají ženy s přirozeným cyklem tendence vybírat si partnera feminnějšího nebo alespoň méně maskulinního (Macrae et al. 2002; Feinberg et al. 2006; Little, Jones, Burris 2007).

Pohlavní dimorfismus velikosti obličeje Analýza pohlavního dimorfismu velikosti obličeje a jeho součástí se již jeví ve výsledcích jednotnější. Při testování dimorfismu velikosti celého souboru byla zjištěna statisticky významná odlišnost mužů a žen, a sice v celkové velikosti obličeje, přičemž muži velikostí obličeje výrazně převyšovali ženy. Tento výsledek nijak nepřekvapil, neboť u mužů se očekává průměrně větší velikost u většiny obličejových struktur (Thornhill, Gangestad 1999; Penton-Voak et al. 2001).

109

Při testování rozdílů v celkové velikosti obličeje a jednotlivých rozměrů mezi ženami obou skupin nebyl zjištěn významný rozdíl. Naopak při srovnání mužů ze skupiny s HA s muži ze skupiny bez HA test odhalil významný rozdíl jak v celkové velikosti obličeje, tak ve velikosti rozměru č. 15 (vzdálenost brady a báze nosu). Tento rozměr lze označit také jako výšku „dolní třetiny obličeje“, která byla např. ve studii dvojice autorů Thornhill a Gangestad (1999), nebo Penton-Voak a kolektiv (2001) označena za pohlavně dimorfní maskulinní znak. Větší (či maskulinnější) v tomto rozměru byli s nápadnou převahou muži skupiny bez HA (Graf 12), a stejně tak i v celkové průměrné velikosti obličeje. Dalším testováním byl zjištěn statisticky významný rozdíl v párových mezipohlavních rozdílech rozměrů mezi ženami a muži obou skupin, přičemž jediný rozměr, kterým se skupiny s HA a bez HA vzájemně lišily, byl opět již zmíněný rozměr č. 15. Významný rozdíl ve výšce dolní třetiny obličeje u mužů vypovídá o rozdílném rozvoji tohoto dimorfního znaku u mužů obou skupin. Pokud za výběr partnera zodpovídaly hlavně ženy, které si v souvislosti s užíváním nebo neužíváním HA vybraly rozdílné muže, nebo si rozdílní muži vybraly ženy, které se lišily v jiných kvalitách, než jaké jsem sledovala. V případě, že za výběr partnera ve smyslu velikostního dimorfismu zodpovídaly ženy, pak ty ženy, jejichž výběr nebyl ovlivněn hormonální antikoncepcí, si očividně vybraly maskulinnějšího muže než ženy s HA, čímž by se výsledky této studie daly připodobnit výsledkům prací Little et al. (2002) a Little, Jones, Burris (2007). Little et al. (2002) dokonce z výsledků svého bádání vyvodili, že preference pro maskulinitu v cyklu uživatelek hormonální antikoncepce nejen nestoupá, ale dokonce klesá. Přejdeme-li od vyšetřování preferencí ke studiím, které se zabývaly reálným výběrem partnera, pak své výsledky mohu porovnat také s prací týmu Roberts et al. (2012), kteří zjistili, že po vysazení antikoncepce většina žen náhle shledává své partnery méně atraktivní. Přičemž za atraktivní se u mužů obecně považují maskulinní, případně symetrické rysy (Feinberg et al. 2006; Little, Jones, Burris 2007; Feinberg et al. 2008). Pro úplnost zbývá doplnit, že ve výsledcích mé studie v naprosté většině významně rozdílných rozměrů byly větší muži (v 16 rozměrech z 18 významných), ženy měly velikostní převahu pouze u rozměru č. 2 (vzdálenost vnitřních okrajů obočí) a u párů s HA navíc u rozměru č. 20 (výška červeně dolního rtu). Jak víme, plnost či tloušťka červeně rtů bývá řazena mezi typické feminní znaky (Johnston et al. 2001; Penton-Voak, Perret 2001), nicméně v tomto rysu statisticky významný rozdíl mezi skupinami s HA a bez HA zaznamenán nebyl.

110

Obličejová podobnost Analýzou rozdílů prokrústovských vzdáleností jsem nezjistila žádný statisticky významný rozdíl v obličejové podobnosti partnerů skupiny s HA a bez HA. Podle těchto výsledků se skupiny s HA a bez HA ve vzájemné podobnosti nijak neliší. Výsledky ale mohly být ovlivněny skutečností, že se týkaly testování celkové podobnosti ve tvaru celého obličeje, a jemnější dílčí rozdíly jí proto mohly uniknout. Předpokládejme, že lidé podléhají asortativnímu vzorci párování a že si vybírají partnera podobnějšího, než by byl partner vybraný náhodně (Alvarez, Jaffe 2004; Bereczkei, Gyuris, Weisfeld 2004; Wiszewska, Pawlowski, Boothroyd 2007; DeBruine et al. 2008; Matulová 2010). Pokud bychom vyvozovali závěr z výsledků analýzy rozdílů prokrústovských vzdáleností, pak by se páry s HA a bez HA v reálném výběru založeném na obličejové podobnosti nelišily. Muži a ženy v obou skupinách si byli v průměru srovnatelně podobní. V případě párů s HA by se jednalo o jev předpokládaný většinou autorů, kteří se podobné tematice věnovali (Wedekind et al. 1995; DeBruine, Jones, Perrett 2005; Santos et al. 2005). Podle teorie o genetické podobnosti by si ženy v luteální fázi měly vybírat muže geneticky (a tím i fenotypově) podobnější (Thornhill, Gangestad 1999; DeBruine, Jones, Perret 2005). Uvážíme-li, že ženy užívající hormonální antikoncepci se svým hormonálním profilem podobají ženám v luteální fázi cyklu, pak lze předpokládat, že by se chovaly stejně. Hormonálně neovlivněný výběr partnera by podle měnících se preferencí měl podléhat fázi menstruačního cyklu ženy (Thornhill, Gangestad 1999; DeBruine, Jones, Perret 2005; Jones et al. 2008). Pokud by si žena vybírala různé typy mužů (maskulinnější / feminnější, příp. podobnější / méně podobné) podle fáze cyklu, pak skupina bez HA by měla být směsicí párů obou druhů. Rozdíl mezi skupinou s HA, která by měla být výběrově stabilní, a touto předpokládanou směsicí by se pak měl projevit při testování. Pravdou ovšem zůstává, že okolnost fáze cyklu při výběru partnera nemohla být nijak zjištěna nebo ověřena, takže ve vzorku párů bez HA mohla být většina výběrů z luteální fáze cyklu. Pokud by se ale také ženy s přirozeným cyklem držely jiného, nadřazenějšího vzorce výběru, u kterého by rozdíly mezi skupinami mohly zanikat. Podle teorie optimálního outbreedingu Bateson (1983, s. 257 – 278) například nerozlišuje mezi fázemi cyklu a místo toho říká, že lidé si vybírají „optimálně vzdáleného“ či „optimálně podobného“ partnera. Pak by ve výběru žen s HA a bez HA neměl být rozdíl v genetické a tím pádem ani fenotypové podobnosti.

111

Výsledky analýzy indexů nepodobnosti na základě relativních varp byly konkrétnější. Ve většině z indexů vypočítaných z rozdílů relativních varp, z nichž každá představovala jistou tvarovou změnu v rámci celého souboru, se statisticky významný rozdíl neprojevil. Významný rozdíl byl však zjištěn u indexu relativní varpy č. 9, která vystihovala variabilitu souboru především ve výšce horního rtu a výšce uložení nosního hrotu (v závislosti na výšce uložení nosního hrotu se také zkracoval nosní hřbet). Současně s prodlužováním nosního hřbetu se oči přibližovaly k obočí (Obr. 22). Jednalo se tedy především o změny v oblasti středu obličeje. Střed obličeje a struktury v něm uložené představovaly zřejmě citlivější ukazatel partnerského výběru, než okolní tvary. K podobným výsledkům jsem dospěla také v předchozí práci, zaměřené zejména na obličejovou podobnost mezi partnery (Matulová 2010). V porovnání s náhodně vytvořenými páry, reálné páry vykazovaly významnou podobnost právě v rozměrech a velikostních poměrech nosu (a výškových rozměrech obličeje). Pokud se opravdu jedná o znaky, které se nejvýznamněji podílejí na výběru partnera podle podobnosti, pak rozdíl mezi skupinami s HA a bez HA značí, že výběr partnera na základě obličejové podobnosti se v jednotlivých skupinách odehrává podle jiných zákonitostí. V tomto znaku si byli podobnější partneři ze skupiny s HA, zatímco partneři skupiny bez HA si byli méně podobní (Graf 19). Toto zjištění potvrzuje domněnku, že uživatelky hormonální antikoncepce se při výběru partnera chovají jako ženy v luteální fázi cyklu, kdy preferují geneticky a fenotypově podobné muže (Thornhill, Gangestad 1999; DeBruine, Jones, Perret 2005). Ženy s normálním cyklem se v preferencích liší podle fáze cyklu (Thornhill, Gangestad 1999; DeBruine, Jones, Perret 2005; Jones et al. 2008), avšak bylo také prokázáno, že v souvislosti s dlouhodobou párovací strategií se jejich preference blíží spíše ženám s hormonální antikoncepcí (Little et al. 2002; Little, Jones, Burris 2007). Rozdíl v podobnosti partnerů mezi oběma skupinami by mohl pramenit také z toho, že reálný výběr partnera se řídí jinými pravidly než preference. Jinými slovy – ženy sice mohou v souvislosti s dlouhodobými vztahy preferovat více podobné muže, ale dostnanou-li v souvislosti se zvýšenou atraktivitou (Roberts et al. 2004; Oberzaucher et al. 2012) spojenou se zvýšenou sexuální apetencí (Pillsworth, Haselton, Buss 2004; Haselton, Gangestad 2006) možnost vytvořit pár s geneticky odlišným (a v této době více přitažlivým) mužem, zřejmě jej vytvoří. Celkově byly testy zjištěny určité rozdíly mezi páry s HA a bez HA. Jednalo se o retrospektivní výzkum, který nesledoval reálný průběh výběru, ani skutečnou roli obličeje při výběru partnera. Nelze tedy říci, zda zjištěné rozdíly jsou důsledkem užívání 112

hormonální antikoncepce nebo je tendence k užívání HA důsledkem biologických rozdílů skupiny s HA a skupiny bez HA, které ovlivní také výběr partnera. Stejně tak nelze říci, jestli při vzniku párů hrály roli odlišnosti v kritériích výběru u obou skupin žen, nebo odlišný postoj mužů obou skupin k ženám s HA a bez HA. V ohledu k větším rozdílům mezi muži skupiny s HA a bez HA v určitých vlastnostech obličeje mohu pouze konstatovat, že pokud se při výběru uplatňuje obličej partnerů, bude vznit páru nejspíše založen na ženském výběru.

113

5.

ZÁVĚR Hlavním cílem této práce bylo zjistit, zda užívání kombinované hormonální

antikoncepce může měnit reálný výběr partnera. Partnerskému výběru podléhá celá řada tělesných znaků a kvalit, avšak jednu z nejvýznamnějších úloh hraje obličej. K testování rozdílů v obličeji mezi skupinami s HA a bez HA byly vybrány tři roviny: pohlavní dimorfismus tvaru obličeje, pohlavní dimorfismus velikosti obličeje a obličejová podobnost partnerů. Pohlavní dimorfismus tvaru obličeje byl zjištěn mezi muži a ženami celého souboru. Rozdíly se týkaly především oblasti obočí, dolní čelisti a tvaru rtů. V dalších výsledcích se dvě použité metody poněkud rozcházely. Podle mnohorozměrného testu rozdílů prokrústovských souřadnic se skupiny s HA a bez HA liší, avšak v tom smyslu, že mezi partnery skupiny s HA existuje významný pohlavní dimorfismus ve tvaru obličeje a u partnerů skupiny bez HA nikoliv. Naproti tomu mnohorozměrná regresní analýza odhalila významný rozdíl jak mezi muži a ženami skupiny s HA, tak i mezi muži a ženami skupiny bez HA (v případě skupiny bez HA rozdíl dokonce výraznější). Pohlavní dimorfismus ve velikosti obličeje se projevil jak v rámci celého souboru, tak i mezi oběma skupinami. Zatímco mezi ženami skupin s HA a bez HA se významný velikostní rozdíl neukázal, muži se významně lišili v celkové velikosti a zejména ve výšce dolní třetiny obličeje, přičemž větší rozměry měli muži skupiny bez HA. Významný rozdíl jsem zaznamenala při srovnání rozdílů ve velikosti obličeje partnerů mezi skupinami s HA a bez HA. Rozdíl se projevil jak v celkové velikosti obličeje, tak ve výšce dolní třetiny obličeje. Větší míra pohlavního dimorfismu obličeje náležela vždy partnerům skupiny bez HA. Ve vzájemné obličejové podobnosti partnerů se významný rozdíl mezi skupinou s HA a bez HA projevil pouze u výšky horního rtu a tvaru a výšky nosu.

114

O autorce

Tereza Musilová, roz. Matulová (27.5.1986) se narodila a celý dosavadní život prožila v Brně. Zde také vystudovala bakalářský program oboru Antropologie, který završila bakalářským titulem v roce 2010. Ve své bakalářské práci se věnovala tématu výběru partnera a obličejové

podobnosti,

které

shledala

natolik

zajímavým, že se v něm rozhodla pokračovat i ve své diplomové práci. Aktuální práce s názvem Hormonální antikoncepce a výběr partnera pohlíží na téma výběru partnera z jiné perspektivy než předešlá práce, a proto věří, že pro případné čtenáře bude přínosnou a poučnou četbou.

115

Slovník důležitých jmen a pojmů albumin – hlavní bílkovina lidské krve, vytvářející se v játrech, představující přibližně 60%

všech

plazmatických

bílkovin.

Její

hlavní

význam

spočívá

v udržování

odpovídajícího objemu tekutin v cévách, díky schopnosti vázat vodu a dále v transportu ve vodě nerozpustných látek, jakými jsou hormony, vitamíny, aj. androgenní alopecie (alopecia androgenetica) – alopecie (plešatost) podmíněná mužskými pohlavními hormony, u žen může vznikat v důsledků hormonálních poruch centroid – je, ve smyslu geometrické morfometrie, takový geometrický bod objektu, jehož poloha zůstává při otáčení konstantní. Pozice centroidu v kartézském systému souřadnic je matematicky určena průměrnými hodnotami kartézských souřadnic souboru všech bodů, kterými je objekt popsán deformační energie (bending energy, E) – základní veličina pro vyjádření tvaru a tvarové změny v metodě tenkých ohebných plátků. Je definovaná jako síla, která musí být vynaložená na deformaci nekonečně tenkého kovového plátu pro vyjádření změny jednoho tvaru v druhý. Počítá se z prokrústovských reziduí pomocí matematické funkce (U-funkce) dysgeneze – porušený vývoj, např. gonadální, genitální, retikulární dysmenorea – menstruace spojená se značnou bolestivostí a celkovými obtížemi. Někdy nastává již od první menstruace, jindy se objevuje až později. Jako příčinny se uvádějí vývojové vady, organické nemoci dělohy, nebo funkční nervová nerovnováha vegetativního systému. Léčí se léky tlumícími bolesti a křeče, sedativy a hormonálními preparáty, někdy i chirurgicky estrální cyklus – cyklický výskyt období sexuální aktivity samic savců, kromě člověka, který signalizuje příchod ovulace. Estrální cyklus vyvolává u samců sexuální chování tak, aby ovulace a páření proběhly téměř zároveň fekundita – plodivost, potenciální schopnost samce či samice plodit potomstvo, u pohlavně se rozmnožujících druhů, přičemž svou roli hrají jak genetické faktory, tak faktory prostředí. U žen je fekundita nejvyšší kolem 21. roku života, poté postupně klesá až do menopauzy, kdy zcela zaniká. U mužů klesá pozvolněji a udržuje se do vyššího věku

116

geometrická morfometrie – souhrnné označení pro moderní postupy studia velikosti a tvaru biologických i jiných objektů pomocí geometrických metod a vícerozměrné statistiky. Jde o diverzifikovaný soubor matematických a statistických postupů kvantitativní analýzy tvaru, který bere v potaz geometrický přístup k objektům a jejich srovnávání namísto klasicky užívaných lineárních rozměrů a jejich antropologických indexů glukuronidy

–

deriváty glukuronové

kyseliny,

vznikající

především

reakcemi

s aromatickými hydroxylovými látkami, přecházející do moči gonádová ageneze – vrozené nevyvinutí obou gonád a často i ostatních částí vnitřního a zevního genitálu, způsobené patologickým karyotypem gynatrézie – vrozené vývojové vady způsobující neprůchodnost různých částí ženského pohlavního ústrojí hirsutismus – výskyt mužského typu ochlupení u žen zpravidla způsobený hormonální poruchou inbrední deprese – snížení celkové zdatnosti organismu v důsledku inbridingu. Při příbuzenském křížení, u druhů s náhodným oplozením, vzrůstá pravděpodobnost vzniku homozygotů se škodlivými recesivními alelami a tím pádem i fenotypového projevu těchto alel infanticida – usmrcování dětí, především novorozenců, jako regulace přírůstku populace. V biologii obecně se jako infanticida označuje zabíjení mláďat stejného druhu metoda tenkých ohebných plátků (thin-plate spline, TPS) – metoda geometrické morfometrie. Poskytuje matematické řešení pro transformaci nelineárních vztahů v prostoru tvarových proměnných a současně je základem pro grafickou vizualizaci tvarových změn pomocí deformační mřížky Ostrčil, Antonín (8.5.1874, Praha – 30.6. 1941, Praha) – český gynekolog a porodník. Zakladatel porodnické kliniky Masarykovy univerzity, přednosta II. gynekologickoporodnické kliniky v Praze a jeden z iniciátorů vzniku prvních antikoncepčních poraden v tehdejším Českolsovensku

117

Pincus, Gregory Goodwin (9.4.1903, New Jersey, USA - 22.8.1967, Boston, USA) – americký fyziolog, který je považován za jednoho ze spoluobjevitelů kombinované hormonální antikoncepce. Jeho hlavním přínosem bylo objevení role progesteronu v potlačování ovulace během těhotenství prokrústovská superpozice – neboli prokrústovská analýza, superpoziční technika založená na metodě nejmenších čtverců. Spočívá ve změně velikosti, posunutí a rotaci objektů definovaných konfigurací význačných bodů tak, aby byla minimalizována suma druhých mocnin rozdílů mezi souřadnicemi těchto bodů u jednotlivých superponovaných objektů prokrústovská vzdálenost (d) – míra podobnosti dvou různých tvarů. Prokrústovská vzdálenost se počítá jako odmocnina sumy druhých mocnin prokrústovských reziduí prostaglandiny – hormonům podobné látky, odvozené z arachidonové kyseliny, vznikající prakticky ve všech tělesných orgánech.

Nejsou tvořeny specializovanými buňkami.

Účinkují místně a rozličně v závislosti na druhu a orgánu, ve kterém byly vytvořeny. Ovlivňují prokrvení, tvorbu řady látek včetně hormonů a trávících šťáv, účastní se imunitních reakci, atd. relativní varpy – tvarové proměnné, které jsou výstupem analýzy relativních varp. Shodují se s hodnotami hlavních komponent dílčích varp, pokud je parametr alfa (α) v analýze nastaven na hodnotu nula Sanger, Margaret Higgins (14.9.1879, New York, USA – 6.9.1966, Tucson, USA) – americká zdravotní sestra a významná aktivistka na poli sexuální osvěty a plánovaného rodičovství. Významně se také podílela na legalizaci a rozšíření antikocepce sociosexualita – ochota jedince zapojit se do sexuálních interakcí bez citových vazeb sterilizace – umělé vyvolání neplodnosti, zpravidla chirurgickým zákrokem. U ženy se provádí podvazem vejcovodů, u muže podvazem chámovodů. Někdy bývá do úkonů sterilizace zahrnována také kastrace, která však způsobuje i hormonální změny sulfáty – neboli sírany, soli odvozené od kyseliny sírové nahrazením obou jejích vodíků kationtem

118

teorie optimálního outbreedingu – teorie výběru partnerů na základě genotypové podobnosti, kterou odvozují z fenotypu. Přičemž partneři se vybírají tak aby si nebyli ani příliž blízce příbuzní a ani příliš genotypově vzdálení Zdroje: Farlex (2013): http://medical-dictionary.thefreedictionary.com (16.2.2013) Ingle, Dwight J. (1971): Biographical memoir. 1 vyd. Washington D.C.: National Academy of Sciences, 43 s. Haeberle, Erwin J. (2003): http://www2.hu-berlin.de/sexology/ (15.2.2013) Malina, Jaroslav a kolektiv. ANTROPOLOGICKÝ SLOVNÍK (s přihlédnutím k dějinám literatury a umění) aneb co by mohl o člověku vědět každý člověk. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM v Brně, 4738 s. Maxdorf (2008): http://lekarske.slovniky.cz (10.2.2013) Šípek (1998): http://gyne.cz (15.2.2013)

119

Seznam zkratek aj. – a jiné angl. – anglicky apod. – a podobně atd. – a tak dále CC – Combined Contraception, kombinovaná antikoncepce CG – choriový gonadotropin COC – Combined Oral Contraception, kombinovaná orální antikoncepce CVA – Canonical Variates Analysis, kanonická analýza DMPA – depotní medroxyprogesteronacetát E1 – estron E2 – 17β-estradiol E3 – estriol EE – etinylestradiol et al. – et alii, a kolektiv FSH – folikulostimulační hormon GnRH – gonadoliberin HA – hormonální antikoncepce HLA – human leukocyte antigen, IUS – IntraUterine System, intrauterinní systém lat. – latinsky LH – luteinizační hormon LNG-IUS – LevoNoGestrel - IntraUterine System, LevoNoGestrel-intrauterinní systém MC – menstruační cyklus MHC – major histoimmunocompatibility complex, hlavní histokompatibilní komplex např. – například Obr. – obrázek 120

PCA – Principle Components Analysis, analýza hlavních komponent PMS – premenstruační syndrom PPFA – Planned Parenthood Federation of America, Americká federace plánovaného rodičovství s. – strana Tab. – tabulka TEN – tromboembolické nemoci tj. – to jest tzv. – takzvaný UPT – umělé přerušení těhotenství

121

Rejstřík F

A adenohypofýza albumin amenorea -laktační -primární -sekundární androgenní alopecie androgeny Anovlar

fáze -folikulární -luteální

17, 18 15, 47 26, 43 29, 30 26 26 50 15, 16, 20 35

fertilní okno

G generátor pulzů geometrická morfometrie gestageny glukuronidy glykogen gonadoliberin gonadotropin gonádová ageneze Graffův folikul

C centroid 103, 105 cervikální -hlen -klobouček CVA cyklus -děložní -estrální -hypotalamo-hypofyzární -menstruační -ovariální

86, 96, 98, 104,

25, 40, 41,42 31 82, 93, 94, 95

gynatrézie

18, 22 14 18 14, 18, 22, 26, 29, 53 15, 19

hirsutismus hormonální antikoncepce -gestagenní -kombinovaná hypofýza hypotalamus

22 54 26 28 28 28

estrogeny

50 32, 38, 40, 42, 43, 63 28, 35, 44 44 44

I inbrední deprese infanticida inhibin interrupce

E Enovid estradiol

18 56, 75 15, 16, 28, 33 15 16, 23, 25 17, 18 17, 18, 20 26 15, 16, 20, 21, 55 26

H

D deformační energie 86 děloha dvojitá sexualita dysgeneze dysmenorea -primární -sekundární

20, 23 15, 21, 23, 40, 70, 111 54

68 54 21 30

K

35 15, 17, 18, 19, 21, 22, 23,24, 33, 35, 45, 46, 55,58 14, 15, 16, 19, 20, 33

klimakterium kortikoidy

14 15

L laktace lecitin luteinizační hormon

122

26, 30 23 14, 17, 18

pohlavní dimorfismus

M menarche menopauza menses menstruace

MHC

14, 26, 28, 65 14, 60 26, 28 14, 19, 20, 24, 26, 27, 28, 34, 41, 43, 50 59, 69, 70, 109

pochva premenstruační syndrom prezervativ primární folikul progesteron prokrústovská -superpozice -vzdálenost prostaglandiny

N nidace tělísko -nitroděložní -žluté

16 37, 65 21, 23

opioid Ostrčil, Antonín ovarium ovulace

-skrytá

81 86, 106, 111 28

R

O oocyt

52, 71, 81, 83, 93, 94, 98,99, 108, 109, 114 25 27, 47 31, 37, 39 20 14, 15, 16, 18, 19

relativní varpy 18, 20, 23, 24, 31, 40 19 36 18, 19, 44 20, 24, 25, 31, 34, 44, 50, 54, 55, 56, 57, 59, 60, 63, 66, 67 54

106, 107, 112

S Sanger, Margaret Higgins 33,34 spermicidní látka 30, 31, 39 sterilizace 30, 43 sulfáty 15

T teorie -dobrých genů 54, 57, 58, 59 -genetické podobnosti 68 -optimálního outbreedingu 68, 111 testosteron 17, 57, 58, 59, 60, 65 trofoblast 16

P párovací strategie -dlouhodobá -krátkodobá pars functionalis PCA Pearl index

52 53 24 87 38, 39, 43, 45, 50 pesar 30, 31, 36 Pincus, Gregory Goodwin 33, 34

V vaječníky vejcovody

123

33 22, 24, 40, 43, 44

Použitá literatura Ahrendt, Hans-Joachim - Nisand, Israel – Bastianelli, Carlo – Gómez, Maria Angeles – Gemzzel-Danielsson, Kristina – Urdl, Wolfgang – Karskov, Birgit – Oeyen, Luc – Bitzer, Johannes – Page, Geert – Milsom, Ian (2006): Efficacy, acceptability and tolerability of the combined contraceptive ring, NuvaRing, compared with an oral contraceptive containing 30 mg of ethinyl estraiol and 3 mg of drospirenone. Contraception, č. 74, s. 451 – 457 Alexander, Richard D. (1990): How did humans evolve?Reflection on the uniquely unique species. Ann Arbor: University of Michigan. 41 s. Alvarez, Liliana – Jaffe, Klaus (2004): Narcissism guides mate selection: Humans mate assortatively, as revealed by facial resemblance, following an algorithm of „self seeking like“. Evolutionary Psychology, roč. 2, s. 177 - 194 Alvergne, Alexandra – Lummaa, Virpi (2010): Does contraceptive pill alter mate choice in humans? Trends in Ecology and Evolution, roč. 25, č. 3, s. 171 - 179 Amir, Ofer – Biron-Shental, Tal – Muchnik, Chava – Kishon-Rabin, Liat (2003): Do Oral Contraceptives Improve Vocal Quality? Limited Trial on Low-Dose Formulations. Obstetrics and Gynecology, roč. 101, č. 4, s. 773 – 777 Bajwa, Sukhwinder Kaur – Bajwa, Sukhminder Singh Jit – Mohan, Praveen – Singh, Anita (2011): Management of prolactinoma with cabergoline treatment in a pregnant woman during her entire pregnancy. Indian Journal of Endocrinology and Metabolism, roč. 15, supl. 3, s. 268 - 270 Barták, Alexandr (2006): Antikoncepce: druhy antikoncepce, hormony, když všechno selže. Grada Publishing, Praha. 130 s. Bateson, Paul Patrick Gordon (1983): Mate choice. Cambridge Univerzity Press, 462 s. Bau, AM – Ernert, A – Schenk, L – Wiegand, S – Martus, P – Grüters, A- Krude, H (2009): Is there a further acceleration in the age at onset of menarche? A cross-sectional study in 1840 school children focusing on age and bodyweight at the onset of menarche. European Journal of Endocrinology, č. 160, s. 107 – 113

124

Benagiano, Giuseppe – Bastianelli, Carlo – Farris, Manuela (2007): Contraception: A social revolution. The European Journal of Contraception and Reproductive Health Care, roč. 12, č. 1, s. 3 - 12 Bereczkei, Tamas – Gyuris, Petra – Weisfeld, Glenn P. (2004): Sexual imprinting in human mate choice. Proceedings of Royal Society of London B, č. 271, s. 1129 – 1134 Blaffer Hrdy, Sarah (1999): The Woman That Never Evolved: With a New Preface and Bibliographical Updates. Harvard University Press, USA. 302 s. Blažek, Vladimír (2009): Úvod. In: Blažek, Vladimír – Trnka, Radek. Lidský obličej. Vnímání tváře z pohledu kognitivních, behaviorálních a sociálních věd. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum. Bookstein, F.L. (1996): Biometrics, biomathematics and the morphometric synthesis. Bulletin of Mathematical Biology 58/2: s. 313-365. Briggs, Laura (2002): Reproducing Empire: Race, Sex, Science and U.S. Imperialism in Puerto Rico. University of California press, NY, USA. 278 s. Bryant, Gregory A. – Haselton, Martie G. (2009): Vocal cues of ovulation in human females. Biological Letters, č. 5, s. 12 – 15 Buss, David M. (1998): Sexual Strategy Theory: Historical Origins nad Current Status. The Journal og the Sex Research, roč. 35, č. 1, s. 19 - 31 Buss, David M. (2007): The evolution of human mating. Acta Psychologica Sinica. roč. 39, č. 3, s. 502 – 512 Campos, Lucila de Sousa – Otta, Emma – Siqueira, José de Oliveira (2002): Sex differences in mate selection strategies: Content analyses and responses to personal advertisement in Brazil. Evolution and Human Behavior, č. 23, s. 395 - 406 Crha, Igor (2008): Nepravidelnosti menstruačního cyklu. In: Rob, Lukáš – Martan, Alois – Citterbart, Karel a kolektiv, Gynekologie. Druhé, doplněné a přepracované vydání. Galén, Praha. s. 18 - 28 Čepický, Pavel (2010): Antikoncepce a ostatní metody plánovaného rodičovství. In: Weiss, Petr a kolektiv. Sexuologie. Grada Publishing, Praha. s. 275 - 293 125

Čepický, Pavel (2011): Gynekologická endokrinologie. In: Roztočil, Aleš a kolektiv: Moderní gynekologie. Grada Publishing, Praha, s. 65 - 94 Čepický, Pavel – Fanta, Michael (2011): Úvod od antikoncepce pro lékaře negynekology. Levret, Praha. 138 s. Čihák, Radomír (2002): Anatomie 2. Grada Publishing, Praha. 488 s. DeBruine, Lisa M. (2004): Facial resemblance increases the attractiveness of same – sex faces more than other – sex faces. Proceedings of Royal Society of London B, č. 271, s. 2085 – 2090 DeBruine, Lisa M. (2005): Trustworthy but not lust - worthy: context – specific effects of facial resemblance. Proceedings of Royal Society of London B, č. 272, s. 919 – 922 DeBruine, Lisa M. – Jones, Benedict C. – Little, Anthony C. – Perrett, David I. (2008): Social Perception of Facial Resemblance in Humans. Archives of Sexual Behavior, č. 37, s. 64 – 77 DeBruine, Lisa M. – Jones, Benedict C. – Perrett, David I. (2005): Women´s attractiveness judgements of self – resembling faces change across menstrual cycle. Hormones and Behavior, č. 47, s. 379 – 383 Durante, K. M. – LI, Norman P. – Haselton, M. G. (2008): Changes in wome´s choice of dress across the ovulatory cycle: Naturalistic and experimental evidence. Personality and Social Psychology Bulletin, č. 34, č. 1451 - 1460 Fait, Tomáš (2002): Poruchy menstruačního cyklu. In: Cibula, David – Henzl, Milan R. – Živný, Jaroslav a kolektiv, Základy gynekologické endokrinologie. Grada Publishing, Praha. s. 119 - 136 Fait, Tomáš (2009): Antikoncepce. In: Fait, Tomáš – Dvořák, Vladimír – Skřivánek, Aleš a kolektiv. Almanach ambulantní gynekologie. MAXDORF, Praha. s. 110 - 127 Fait, Tomáš (2011): Antikoncepce. In: Šulová, Lenka – Fait, Tomáš – Weiss, Petr a kolektiv. Výchova k sexuálně reprodukčnímu zdraví. MAXDORF, Praha, s. 266 - 278 Fait, Tomáš (2012): Antikoncepce. Průvodce ošetřujícího lékaře. Nakladatelství Maxdorf, Praha. 125 s. 126

Feiberg, D. R. – Jones, B. C. – Smith, M. J. Law – Moore, F. R. – DeBruine, L. M. – Cornwell, R. E. – Hillier, S. G. – Perret, D. I. (2006): Menstrual cycle, trait estrogen level, and masculinity preferences in the human voice. Hormones and Behavior, č. 49, s. 215 – 222 Feinberg, David R. – DeBruine, Lisa M. – Jones, Benedict C. – Little, Anthony C. (2008): Correlated preferences for men´s facial and vocal masculinity. Evolution and Human Behavior, č. 29, s. 233 - 241 Ferin, Michel - Jewelewicz, Raphael – Warren, Michelle (1997): Menstruační cyklus. Grada Publishing, Praha.; Oxford Univezity Press, Inc., Oxford. 283 s. Fox, Stuart Ira (1999): Human Physiology. The McGraw-Hill Companies, Boston. 731 s. Gaisler, Jiří – Vančata, Václav (2009): oestrus. In: Malina, Jaroslav a kolektiv. ANTROPOLOGICKÝ SLOVNÍK (s přihlédnutím k dějinám literatury a umění) aneb co by mohl o člověku vědět každý člověk. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM v Brně, 4738 s. Gangestad, Steven W. – Thornhill, Randy (2008): Human oestrus. Proceedings of Royal Society of London B, č. 275, s. 991 – 1000 Gonzales, G. F. - Villena, A. (1996): Body mass index and age at menarche in Peruvian children living at high altitude and at sea level. Human Biology, roč. 68, č. 2, s. 265 - 275 Graham, Cynthia A. – Bancroft, John – Doll, Helen A. – Greco, Theresa – Tanner, Amanda (2007): Does Contraceptive-induced Reduction in Free Testosterone Adversely Affect the Sexuality or Mood of Women? Psychoneuroendocrinology, č. 32, s. 246 - 255 Guida, Maurizio – Di Spiezio Sardo, Attilio – Baramante, Silvia – Sparice, Stefania – Acunzo, Giuseppe – Tommaselli, Giovanni Antonio – Di Carlo, Constantino – Pellicano, Massimiliano – Greco, Elena – Nappi, Carmine (2005): Effects of two types of hormonaů contraception – oral versus intravaginal – on the sexual life of women and their partners. Human Reproduction, roč. 20, č. 4, s. 1100 - 1106 Haselton, Martie G. – Gangestad, Steven W. (2006): Condotional expression of women´s desires and men´s mate guarding across the ovulatory cycle. Hormones and Behavior, č. 49, s. 509 - 518 127

Haselton, Martie G. – Mortezarie, Mina – Pillsworth, Elizabeth G. – Bleske-Rechek, April – Frederick, David A. (2007): Ovulatory Shifts in Human Female Ornamentation: Near Ovulation, Women Dress to Impress. Hormones and Behavior, č. 51, s. 40 - 45 Havlíček, Jan – Roberts, Craig S. – Flegr, Jaroslav (2005): Women´s preference for dominant male odour: effects of menstrual cycle and relationship status. Biological Letters, č. 1, s. 256 – 259 Havlicek, Jan – Roberts, Craig S. (2009): MHC-correlated mate choice in humans: A review. Psychoneuroendocrinology, č. 34, s. 497 – 512 van den Hoevel, Michiel Wilhelmus – van Brigt, Antoinette Jacoba Maria – Alnabawy, Ali Kafi Mohammed – Kaptein, Marc Carel John (2005): Comparison of ethinylestradiol pharmacokinetics in three hormonal contraceptive formulations: the vaginal ring, the transdermal patch and an oral contraceptive. Contraception, č. 72, s. 168 - 174 IARC (2007): Combined Estrogen-Progesteron Contraceptives and Combined EstrogenProgesteron Menopausal Therapy. World Health Organization, Albany, NY, USA. 532 s. Johnston, Victor S. – Hagel, Rebecca – Franklin, Melissa – Fink, Bernhard – Grammer, Karl (2001): Male facial attractiveness. Evidence for hormone-mediated adaptive design. Evolution and Human Behavior, č. 22, s. 251 – 267 Jones, Benedict C – DeBruine, Lisa M. – Perrett, David I. – Little, Anthony C. – Feinberg, David R. – Law Smith, Miriam J. (2008): Effects of Menstrual Cycle Phase on Face Preferences. Archives of Sexual Behavior, č. 37, s. 78 - 84 Jones, B. C. – Perrett, D. I. – Little, A. C. – Boothroyd, L. – Cornwell, R. E. – Feinberg, D. R. – Tiddeman, B. P. – Whiten, S. – Pitman, R. M. – Hilier, S. G. – Burt, D. M. – Stirrat, M. R. – Law Smith, M. J. – Moore, F. R. (2005): Menstrual cycle, pregnancy and oral contraceptive use alter attraction to apparent health in faces. Proceedings of Royal Society of London B, č. 272, s. 347 – 354 Juttner, Isabel (2012): Combined hormonal contraception. InnovAiT: The RCGP Journal for Associates in Training. roč. 5, č. 3, s. 164 - 175

128

Kobilková, Jitka – Mašata, Jaromír (2005): Plánované rodičovství – antikoncepce v různých fázích života. In: Kobilková, Jitka a kolektiv. Základy gynekologie a porodnictví. Galén, Praha, s. 189 - 194 Kobilková, Jitka - Živný, Jaroslav (2005): Řízení činnosti ženského reprodukčního systému. In: Kobilková, Jitka a kolektiv, Základy gynekologie a porodnictví. Galén, Praha. s. 26 - 50 Kobilková, Jitka (2005): Faktory, které mají vliv na otěhotnění. Poruchy činnosti ovaria. In: Kobilková, Jitka a kolektiv. Základy gynekologie a porodnictví. Galén, Praha. Kolařík, Dušan – Halaška, Michael – Feyereisl, Jaroslav (2008): Repetitorium Gynekologie. Maxdorf, Praha. 1030 s. Králík,

M.

(2009):

amenorea,

laktační.

In:

Malina,

Jaroslav

a

kolektiv.

ANTROPOLOGICKÝ SLOVNÍK (s přihlédnutím k dějinám literatury a umění) aneb co by mohl o člověku vědět každý člověk. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM v Brně, 4738 s. Krupp, Daniel Brian – Debruine, Lisa M. – Barclay, Pat (2008): A cue of kinship promotes cooperation for public good. Evolution and Human Behavior, č. 29, s. 49 – 55 Kuukasjärvi, Seppo – Eriksson, C. J. Peter – oskela, Esa – Mappes, Tapio – Nissinen, Kari – Rantala, Markus J. (2004): Attraktiveness of wimen´s body odors over the menstrual cycle: the role of oral contraceptives and receiver sex. Behavioral Ecology, roč. 15, č. 4, s. 579 - 584 Li, Norman P. – Kenrick, Douglas T. (2006): Sex Similarities and Differences in Preferences for Short-Term Mates: What, Whether, and Why. Journal of Personality and Social Psychology, roč. 90, č. 3, s. 468 - 489 Little, Anthony C. – Burt, Michael D. – Penton-Voak, Ian S. – Perret, David I. (2001): Self-perceived attractiveness influences human female preferences for sexual dimorphism and symmetry in male faces. Proceedings of Royal Society of London B, č. 24, s. 39 - 44 Little, Anthony C. – Jones, Benedict C. – Penton-Voak, Ian S. – Burt, Michael D. – Perrett, David I. (2002): Partnership status and the temporal centext of relationships influence

129

human female preferences for sexual dimorphism in male face shape. Proceedings of Royal Society of London B, č. 269, s. 1095 - 1100 Little, Anthony C. – Jones, Benedict C. – Burris, Robert P. (2007): Preferences for masculinity in male bodies change across the menstrual cycle. Hormones and Behavior, č. 51, s. 633 - 639 Little, Anthony C. – Jones, Benedict C. – Burt, D. Michael – Perrett, David I. (2007): Preferences for symmetry in faces changes across menstrual cycle. Biological Psychology, č. 76, s. 209 – 216 Little, Anthony C. – Mannion, Helena (2006): Viewning attractive or unattractive samesex individuals changes self-rated attractiveness and face preferences in women. Animal Behavior, č. 72, s. 981 – 987 Lovejoy, C Owen (1981): The origin of man. Science, New series. roč. 211, č. 4480, s. 341 – 350 Lutchmaya, S. - Baron-Cohen, S. – Raggatt, P. - Knickmeyer, R. - Manning, J. T. (2004): 2nd to 4th digit ratios, fetal testosterone and estradiol. Early Human Development, roč.77, č. 1, s.23-28 Macků, František – Čech, Evžen (2002): Gynekologie pro střední zdravotnické školy. Informatorium, Praha. 171 s. Macrae, Neil C. – Alnwick, Kym A. – Milne, Alan B. – Schloerscheidt, Astrid M. (2002): Person Perception During Menstrual Cycle: Hormonal Influences on Social Cognitive Functioning. American Psychology Society, roč. 13, č. 6, s. 532 - 536 Marešová, Dana (2003): Fyziologie rozmnožování a těhotenství. In: Trojan, Stanislav et al., Lékařská fyziologie. Grada Publishing, Praha, s. 509 – 532 Martin-Loeches, M. – Ortí, R. M. – Monfort, M. – Ortega, E. – Rius, J. (2003): A comparative analysis of the modification of sexual desire of users of oral hormonal contraceptives and intrauterine contraceptive devices. Obstetrics and Gynecology, roč. 8, č. 3, s. 129 – 134 Matulová, Tereza (2010): Podobnost v obličeji jako kritériium při výběru partnera. Bakalářská práce. MU Brno, 80 s. 130

Mishell, Daniel R. Jr (2011): Combination Oral Contraceptives. In: Shoupe, Donna editor. Gynecology in Practice: Contraception. Wiley-Blackwell, Hoboken, NJ, USA, s. 27 – 39 Oberzaucher, E. – Katina, S. – Schmehl, S. – Holzleitner, I. – Mehu-Blantar, I. (2012): The myth of hidden ovulation: shape and texture changes in the face during the menstrual cycle. Journal of Evolutionary Psychology, roč. 10, č. 3, s. 163 - 175 Oddens, B. J. (1999): Women´s satisfaction with birth control: a population survey of physical and psychological effects of oral contraceptives, intraiterine devices, condoms, natural family planning, and sterilization among 1466 women. Contraception, roč. 59, č. 5, s. 277 - 286 Oddsson, Kristjan – Leifels-Fischer, Beate – de Melo, Nilson Roberto – Wiel-Masson, Dominique – Benedetto, Chiara – Verhoeven, Carole H. J. – Dieben, Thom O. M. (2005): Efficacy and safety of contraceptive vaginal ring (NuvaRing) compared with a combined oral contraceptive: a 1 - year randomized trial. Contraception, č. 71, s. 176 – 182 Oinonen, Kirsten A. – Jarva, Janelle A. – Mazmanian, Dwight (2008): Pre-existing Hormonal Differences Between Oral Contraceptive Users and Nonusers? Evidence from Digit Ratio, Age of Menarche, and Sociosexual Orientation. Progress in Biological Psychology Research. Nova Science Publishers, s. 95 - 116 Penton-Voak, Ian S. – Perret, David I. (2000): Female Preference for Male Faces Change Cyclically: Further Evidence. Evolution and Human Behavior, č. 21, s. 39 - 48 Penton-Voak, Ian S. – Perrett, David I. (2001): Male facial attractiveness: Perceived Personality and Shifting Female Preferences for Male Traits Accross the Menstrual Cycle. Advances in the study of behavior, roč. 30, s. 219 – 259 Penton-Voak, Ian S. – Jones, Benedict C. – Little, Anthony C. – Barker, S. – Tiddeman, B. – Burt, David M. – Perrett, David I. (2001): Symmetry, sexual dimorphism in facial proportions and male facial attractiveness. Proceedings of Royal Society of London B, č. 268, s. 1 - 7 Peters, Marianne – Simmons, Leigh W. – Rhodes, Gillian (2009): Preferences across the Menstrual Cycle for Masculinity and Symmetry in Photographs of Male Faces and Bodies. PloS ONE, roč. 4, č. 1, e 4138. s. 1 – 7 131

Pillsworth, Elizabeth G. – Haselton, Martie G. – Buss, David M. (2004): Ovulatory Shifts in Female Sexual Desire. The Journal of Sex Research, roč. 41, č. 55 – 65 Pillsworth, Elizabeth G. – Haselton, Martie G. (2006): Male Sexual Attractiveness Predicts Diffential Ovulatory Shifts in Female Extra-pair Attraction and Male Mate Retention. Evolution and Human Behavior, č. 24, s. 247 - 258 Pipitone, R. Nathan – Gallup Jr, Gordon G. (2008): Women´s attractiveness varies across the menstrual cycle. Evolution and Human Behavior, roč. 29, č. 4, s. 268 – 274 Poršová-Dutoit, Irena – Živný, Jaroslav (2005): Hormonální antikoncepce. In: Stárka, Lubomír – Zamrazil,Václav a kolektiv. Základy klinické endokrinologie. 2. rozšíření vydání. MAXDORF, Praha, s. 238 - 251 Presl, Jiří (1993): Hormonální kontracepce. In: Presl, Jiří a kolektiv, Kontracepce. Nakladatelství Galén, Praha. s. 35 – 74 Puts, David Andrew (2006): Cyclic Variation in Women´s Preferences for Masculine Traits. Potential Hormonal Causes. Human Nature, roč. 17, č. 1, s. 114 – 127 Regan, Pamela C. (1996): Rhytms of desire: The association between menstrual cycle phases and female sexual desire. The Canadian Journal of Human Sexuality, roč. 5, č. 3, s. 145 - 156 Renner, Regina-Maria – Jensen, Jeffrey T. (2011): Progestin-only Oral Contraceptive Pills. In: Shoupe, Donna - editor. Gynecology in Practice: Contraception. Wiley-Blackwell, Hoboken, NJ, USA, s. 40 – 56 Roberts, Craig S. – Gosling, Morris L. – Carter, Vaughan – Petrie, Marion (2008): MHCcorrelated odour preferences in humans and the use of oral contraceptives. Proceedings of Royal Society of London B, č. 275, s. 2715 – 2722 Roberts, Craig S. – Havlicek, Jan – Flegr, Jaroslav – Hruskova, Martina – Little, Anthony C. – Jones, Benedicts C. – Perret, David I. – Petrie, Marion (2004): Female facial attractiveness increases during the fertile phase of the menstrual cycle. Proceedings of Royal Society of London B, Suppl., č. 271, s. 270 – 272 Roberts, Craig S. – Little, Anthony C. (2008): Good genes, complementary genes and human mate preferences. Genetica, č. 132, s. 309 – 321 132

Roberts, C. S. – Kvapilová, K. – Little, A. C. – Burriss, R. P. – Jones, B. C. – DeBruine, L. M. – Petrie, M. – Havlicek, J. (2012): Relationship satisfaction and outcome inwomen who meet their partner while using oral contraception. Proceedings of Royal Society of London B, č. 279, s. 1430 – 1436 Rodríguez – Gironés, Miguel A. – Enquis, Magnus (2001): Evolution of female sexuality. Animal Behavior, č. 61, s. 695 - 704 Rokyta, Zdeněk (2008): Plánované rodičovství a antikoncepce. In: Rob, Lukáš – Martan, Alois – Citterbart, Karel a kolektiv. Gynekologie. Druhé, doplněné a přepracované vydání. Galén, Praha. s. 117 – 129 Roney, James R. – Simmons, Zachary L. (2008): Women´s estradiol predicts preference for facial cues of men´s testosterone. Hormones and Behavior, č. 53, s. 14 – 19 Roztočil, Aleš (2001): Neurohumorální řízení cyklu. In: Roztočil, Aleš a kolektiv: Porodnictví. IDVPZ, Brno. s. 43 - 51 Rushton, Philipe J. (1988): Genetic Similarity, Mate Choice, and Fecundity in Humans. Ethology and Sociobiology, č. 9, s. 329 – 333 Santos, P. S. C., Schinemann, J. A., Gabardo, J., Bicalho, M. D. (2005) New evidence that the MHC influences odor perception in humans: astudy with 58 Southern Brazilian students. Hormones and Behavior, roč. 47, 384 – 388 Shackelford, Todd K. – Schmitt, David P. – Buss, David M. (2006): Universal Dimensions of Human Mate Preferences. Personality and Individual Differences, č. 39, s. 447 - 458 Schmitt, David P. et al. (2003): Universal Sex Differences in the Desire for Sexual Variety. Tests From 52 Nations, 6 Continents, and 13 Islands. Journal of Personality and Social Psychology, roč. 85, č. 1, s. 85 - 104 Schmitt, David P. (2005): Fundamentals of Human Mating Strategies. In: Buss, David M. The handbook of Evolutionary psychology. John Wiley & Sons, Inc. Hoboken, New Jersey, 258 - 330 Sievert, Lynnette Leidy – Dubois, Catherine A. (2005): Validating signals of ovulation: Do women who think they know, really know? American Journal of Human Biology, roč. 17, č. 3, s. 310 – 320 133

Singh, Devendra – Bronstad, Matthew (2001): Female body odour is a potential cue to ovulation. The Royal Society of London B, č. 268, s. 797 – 801 Svoboda, Jiří A. - Malina, Jaroslav (2009): Čas lovců: Aktualizované dějiny paleolitu. Panoráma biologické a sociokulturní antropologie. Nadace Universitas - Akademické nakladatelství CERM Brno, 299 s. Thornhill, Randy – Gangestad, Steven W. (1999): Facial attractiveness. Trends in Cognitive Sciences, roč. 3, č. 12, s. 452 - 460 Trojan, Stanislav et al. (2003): Lékařská fyziologie. Grada Publishing, Praha. 771 s. Urbanová, Petra – Králík, Miroslav (2009): 15. Apendix. Kvantitativní popis tvaru pomocí metod geometrické morfometrie. In: Svoboda, Jiří A. - Malina, Jaroslav. Čas lovců: Aktualizované dějiny paleolitu. Panoráma biologické a sociokulturní antropologie. Nadace Universitas - Akademické nakladatelství CERM Brno, s. 277 - 291 Vančata, Václav – Vančatová, Marina (2002): Sexualita primátů. Panoráma biologické a sociokulturní antropologie. Modulové učební texty pro studenty antropologie a „příbuzných“ oborů 10, Nauma, Brno. 93 s. Wiszewska, Agnieszka – Pawlowski, Boguslaw – Boothroyd, Lynda G. (2007): Father – daughter relationship as a moderator of sexual imprinting: a facialmetric study. Evolution and Human Behavior, č. 28, s. 248 – 252 Wedekind, Claus – Seebeck, Thomas – Bettens, Florence – Paepke, Alexander (1995): MHC-dependent mate preferences in humans. Proceedings of Royal Society of London B, roč. 260, č. 1359, s. 245 – 249 Zebrowitz, Leslie A. – Montepare, Joan M. (2008): Social psychological face perception: Why appearance matter. Social and Personality Psychology Compass, roč. 2, č.3, s. 1497 1517 Živný, Jaroslav (2001): Fyziologie reprodukčních orgánů. In: Citterbart, Karel et al., Gynekologie. Galén, Praha. Karolinum, Praha, s. 11 – 20 Živný, Jaroslav (2008): Fyziologie reprodukčních orgánů. In: Rob, Lukáš – Martan, Alois – Citterbart, Karel et al. Gynekologie. Druhé, doplněné a přepracované vydání. Galén, Praha. s. 17 - 27 134

Internetové zdroje

ACC (2008): http://www.austincc.edu (26.12.2012) http://www.austincc.edu/apreview/PhysText/Reproductive.html Caplan, Geralyn M. (2001): www.legacy.owensboro.kctcs.edu (20.12.2012) http://legacy.owensboro.kctcs.edu/gcaplan/anat2/notes/Image721.gif Johnson, Christopher J. E. (2010): www.creationliberty.com (30.1.2013) http://www.creationliberty.com/images/evoseed23.jpg Morgan, Brett (2012): www.angeafertilityclinic.blogspot.com (26.12.2012) http://2.bp.blogspot.com/AAZNy8587Sw/T7lv5bJHktI/AAAAAAAAADY/s0HpTqmk1g E/s1600/womens-health-issues-767837.jpg PPFA (2012): www.plannedparenthood.org (1.1.2013) http://www.plannedparenthood.org/about-us/who-we-are/history-and-successes.htm Rodriguez, Angel M. (2013): www.angelmolinerorodroguez.blogspot.com (30.1.2013) http://4.bp.blogspot.com/ZUfSXS7zyz8/ULdSIlm5PpI/AAAAAAAAAnA/sbYPSf9SG5A/ s1600/gregory+pincus.jpg URMC (2012): www.urmc.rochester.edu (1.1.2013) http://www.urmc.rochester.edu/libraries/miner/historical_services/archives/Faculty/AllenP apers.cfm Vali, Antal (2010): www.antalvali.com (1.1.2013) http://antalvali.com/files/images/Ludwig_Haberlandt_1885-1932.jpg Vlas, Tomáš (2009): www.projektalfa.ic.cz (20.12.2012) http://projektalfa.ic.cz/ster_hor3.gif; http://projektalfa.ic.cz/ster_hor4.gif; http://projektalfa.ic.cz/ster_hor2.gif

135

Použitý software

Hammer, O. – Harper, D. A. T. – Ryan, P. D. (2001): PAST: Paleontological Statistics software package for education and data analysis. Palaentologia Electronica 4 (1): 9 pp Microsoft Corporation (2007): Microsoft  Office Excel 2007 Microsoft Corporation (2007): Microsoft  Poznámkový blok, verze 5.1 Rohlf, James F. (2004): tpsSplin. Thin-plate spline. Version 1.20, Department of Ecology and Evolution, State Univerzity in New York at Stony Brook. Rohlf, James F. (2009): tpsRegr, Version 1.37, Department of Ecology and Evolution, State Univerzity in New York at Stony Brook. Rohlf, James F. (2010): tpsDig. Version 2.16, Department of Ecology and Evolution, State Univerzity in New York at Stony Brook. Rohlf, James F. (2010): tpsRelw. Relative Warps Analysis. Version 1.49, Department of Ecology and Evolution, State Univerzity in New York at Stony Brook. Rohlf, James F. (2010): tpsUtil. File utility program. Version 1.46, Department of Ecology and Evolution, State Univerzity in New York at Stony Brook. StatSoft Inc. (2011): STATISTICA. Data analysis software system. Version 10. www.statsoft.com.

136

Přílohy Tabulka 1 –

Přehled na trhu dostupných preparátů kombinované orální hormonální antikoncepce s EE (Fait 2012, s. 21 - 22).

Dotazník –

ukázka dotazníku použitého pro získání doplňujících informací o zkoumaných partnerských párech

137

název preparátu

dávka EE (mg)

progestin

dávka progestinu (mg)

fazicita

30

drospirenon (DRSP)

3 000

M

drospirenon (DRSP)

3 000

M

30

dienogest (DNG)

2 000

M

35

cyproteronacetát (CPA)

1 000

M

40 - 30

desogestrel (DSG)

25 - 125

C

30

desogestrel (DSG)

150

M

35 - 30 - 30

desogestrel (DSG)

50 - 100 - 150

T

20

desogestrel (DSG)

150

M

30

gestoden (GSD)

75

M

20

gestoden (GSD)

75

M

15

gestoden (GSD)

60

M

Yadine Sylviane 0,03 mg/3 mg Jangee 0,03 mg/3 mg Softine 0,03 mg/3 mg Rhonga 30 Maitalon Yasminelle Belanette Jangee 0,02 mg/3 mg

20 (21 tabl.)

Softinelle 0,02 mg/3 mg Rhonga 20 Yaz Eloine

20 (24 tabl.)

Jeanine Foxinette 2 mg/0,03 mg Bonadea Dienille Diane - 35 Minerva Chloe Vreya Gracial Marvelon Regulon 150 mcg/30 mcg Adele Laurina Mercilon Natalya Novynette 150 mcg/20 mcg Femoden Minulet Katya Logest Lunafem Artizia 0,075 mg/0,02 mg Harmonet Lindynette 20 Sunya Stodette Minesse Mirelle

138

dávka EE (mg)

progestin

dávka progestinu (mg)

fazicita

30 - 40 - 30

gestoden (GSD)

50 - 70 - 100

T

30

chlormadinonacetát

2 000

M

Gravistat 125

50

levonorgestrel (LNG)

125

M

Minisiston

30

levonorgestrel (LNG)

125

M

Loette

20

levonorgestrel (LNG)

100

M

50 - 75 - 125

T

název preparátu Tri-Minulet Miligest Belara Clormetin 2 mg/0,03 mg Esete 2 mg/0,03 mg

Triquilar Trinordiol 21

30 - 40 - 30

Tri-regol

levonorgestrel (LNG)

Trinovum

35

norethisteron (NES)

500 - 750 - 1000

T

Cilest

35

norgestimat (NGM)

250

M

Pramino

35

norgestimat (NGM)

180 - 215 - 250

T

139

DOTAZNÍK – Hormonální antikoncepce a výběr partnera Datum: ………………….Čas:……………………

Číslo dobrovolníka:……………Číslo páru:………..

Pokud na kteroukoliv z otázek nebudete chtít odpovědět, udělejte vedle křížek. Odpovědi, které určíte jako SPRÁVNÉ (odpovídající) označte ZAKROUŽKOVÁNÍM, případně doplňte odpověď. Dotazník je třeba vyplňovat samostatně. 1)

OSOBNÍ ÚDAJE

a)Pohlaví …………….Muž/Žena b)Celé datum narození (pro výpočet přesného věku)………………………………………. c)Stupeň dosaženého (případně probíhajícího) vzdělání: základní – středoškolské – středoškolské s maturitou – vysokoškolské 2)

METRICKÉ ÚDAJE

a)Výška ……………..cm

c) Alare – Alare ……………………mm

b)Hmotnost …………….kg

d)Ektokantion – Entokantion ……………mm

3)

ÚDAJE O VZTAHU

a)Začátek Vašeho aktuálního vztahu (datum, nebo alespoň měsíc a rok) ………………………………………… b)Znali jste se už z dřívější doby. Pokud ANO, jak dlouho?

Ano – Ne …………………………………………………

c) Řekl/a byste, že se Vám Váš partner líbil na první pohled?

Ano - Ne

d)Věk Vaší první sexuální zkušenosti (ve smyslu pohlavního styku) v životě vůbec? e)Žijete se svým současným partnerem sexuálně (ve smyslu pohlavního styku)?

....................... Ano - Ne

f)Po jak dlouhé době jste se svým současným partnerem začal/a sexuálně žít (ve smyslu pohlavního styku)?....................... g)Máte se současným partnerem děti. Pokud ANO, kolik? Ano – Ne

…………………………

POUZE PRO ŽENY: a) Jste NYNÍ uživatelkou hormonální antikoncepce(HA)? Pokud ANO:

Ano/ne

Jakou hormonální antikoncepci užíváte (název) ………………………………………………… Jak dlouho tuto HA užíváte (v měsících, nebo letech) ………………………………………..

Pokud NE:

Užívala jste někdy během vašeho aktuálního vztahu hormonální antikoncepci? Ano/ne Pokud ANO, jakou (název) HA jste užívala a jak dlouho (v měsících, letech)? ………………………

b) Užívala jste hormonální antikoncepci v době, kdy začal Váš aktuální vztah? Pokud ANO:

Ano/ne

Jakou HA jste užívala v době, kdy začal Váš aktuální vztah (název)? ……..…………………………… Jak dlouho jste užívala HA v době, kdy začal Váš aktuální vztah? ……………………………………………..

c) Od kolika let užíváte HA? ……………………………………………………. d) Pokud jste nikdy HA neužívala nebo ji přestala užívat, byly důvodem zdravotní problémy? Jaké?

140

141