MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Ústav antropologie
Trasologie stavební keramiky: Cihly z předhradí lelekovického hradu (2. polovina 15. století) Bakalářská práce
Vypracovala: Jitka Hyršovská Vedoucí práce: RNDr. Miroslav Králík, Ph.D.
Brno 2007
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a s použitím literatury uvedené v seznamu literatury. ____________________ Jitka Hyršovská
Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu práce RNDr. Miroslavu Králíku, Ph.D. za trpělivé vedení a cenné připomínky, kolegyním a kolegům z Ústavu antropologie PřF a dalších institucí Masarykovy university za rady a konstruktivní kritiku a dalším, nejmenovaným, za pomoc.
Obsah Obsah .....................................................................................................................................4 Abstrakt..................................................................................................................................6 Klíčová slova .........................................................................................................................6 Seznam zkratek ......................................................................................................................7 1. Úvod...................................................................................................................................8 2. Cíle.....................................................................................................................................8 3. Teoretický přehled .............................................................................................................9 3.1. Trasologie v kriminalistice, archeologii a antropologii ..............................................9 3.1.1. Otisky prstů........................................................................................................10 3.1.1.1 Metody zkoumání otisků prstů na keramice ................................................10 3.1.1.2. Vybrané studie zaměřené na analýzu otisků prstů na keramice .................12 3.2 Stavební keramika a pojiva........................................................................................14 3.2.1. Typologie stavební keramiky.............................................................................14 3.2.1.1. Cihly............................................................................................................14 3.2.1.2. Dlaždice ......................................................................................................15 3.2.1.3. Střešní krytina .............................................................................................16 3.2.1.4. Potrubí.........................................................................................................16 3.2.1.5. Architektonické články ...............................................................................17 3.2.2. Stavební pojiva ..................................................................................................17 3.2.3. Výroba cihel a stavebních pojiv v průběhu starověku a středověku..................19 3.2.3.1. Výroba cihel od 4. tisíciletí př. n. l. do 5. století n. l. .................................19 3.2.3.2. Výroba stavebních pojiv od 4. tisíciletí př. n. l. do 5. století n. l................22 3.2.3.3. Výroba cihel ve středověku ........................................................................23 3.2.3.4. Výroba stavebních pojiv ve středověku......................................................27 3.2.4. Nálezy otisků člověka, zvířat a rostlin na stavební keramice ............................28 4. Hodnocení souboru středověkých cihel z předhradí lelekovického hradu ......................31 4.1. Archeologické a historické poznatky o lelekovickém hradu a předhradí .................32 4.1.1. Založení hradu ve 14. století, vývoj v průběhu doby a jeho zánik ....................32 4.1.2. Lelekovické předhradí .......................................................................................33 4.2. Materiál.....................................................................................................................34 4.3. Metodika ...................................................................................................................35 4.3.1. Popis malty a odběr vzorků ...............................................................................35 4.3.2. Čištění povrchu cihel .........................................................................................35
4.3.3. Fotografická dokumentace.................................................................................36 4.3.4. Písemná dokumentace........................................................................................37 4.3.5. Způsob popisování ploch cihel ..........................................................................37 4.4. Výsledky ...................................................................................................................38 4.4.1. Chemické čištění povrchu cihel.........................................................................38 4.4.2. Popis cihel, pozorované trasologické útvary .....................................................40 4.4.3. Srovnání formátů cihel souboru s příklady z jiných lokalit...............................42 5. Závěr ................................................................................................................................42 8. Medailon autorky.............................................................................................................45 9. Slovník důležitých jmen a pojmů ....................................................................................46 10. Rejstřík...........................................................................................................................53 11. Literatura........................................................................................................................54 12. Seznam příloh ................................................................................................................62 13. Přílohy............................................................................................................................66
Abstrakt Práce
se
zabývá
trasologickým
popisem
souboru
středověkých
cihel
z archeologického výzkumu na předhradí zaniklého hradu v Lelekovicích. V této souvislosti shrnuje dosavadní poznatky v oblasti využití trasologie a dermatoglyfiky v antropologii, a dále popisuje vývoj cihlářství a vápenictví v období starověku a středověku. Hlavní součástí experimentální části práce bylo vytvoření metodiky čištění stavební keramiky od zbytků malty, tak aby byla možná jejich následná analýza. Čištění probíhalo chemicky, testovány byly slabé roztoky několika různých kyselin z nichž se nejlépe osvědčil 4,5 % roztok kyseliny dusičné (HNO3), ani tato látka však není k čištění povrchu optimální. Analýza prokázala na povrchu cihel velké množství otisků a trakčních útvarů, které vznikly v době před výpalem jednotlivých kusů v souvislosti s výrobou, nebo alespoň během ní. Některé z nich mohou být nápomocny při rekonstrukci způsobu výroby cihel, jiné, jako například stopy zvířat či otisky rostlin, jsou přímým dokladem podoby prostředí, v němž výroba probíhala.
Klíčová slova Trasologie, dermatoglyfika, Lelekovice, stavební keramika, cihlářství, vápenictví.
6
Seznam zkratek použitých v textu aj. – a jiné EDTA - kyselina ethylendiamintetraoctová n. l. – našeho letopočtu okr. - okres př. n. l. – před naším letopočtem sv. – svatý/svatého vs. – versus tzn. – to znamená Seznam zkratek použitých ve formulářích a tabulkách: č. – číslo d. – délka hr. – hrana mater. – materiál neměřit. – neměřitelný nezn. pův. – neznámého původu pap. lišt – papilární lišty = epidermální lišty pl. – plocha pol. – polovina rostl. – rostlina/ný skup. - skupina š. – šířka vč. – včetně žl. – žlábek prstování ↑ - předchozí útvar, útvar o řádek výše (v tabulkách) Seznam zkratek použitých v seznamu literatury: AV ČR, AV SR – Akademie věd České republiky, Akademie věd Slovenské republiky inc. - incorporated MNV – místní národní výbor roč. - ročník SNM – Slovenské národné múzeum supp. – supplementum
7
sv. - svazek 1. Úvod Materiální kultura našich předků je základním zdrojem poznání jejich života. Ozdoby, oblečení, předměty denní potřeby, nástroje, stavební materiál a podobně, to vše nám pomáhá vytvořit si představu o lidech, kteří je používali, sociální struktuře společnosti v níž žili, technické vyspělosti, způsobech obživy, uměleckých schopnostech, ale také biologických vlastnostech, například tělesné konstituci či fyzické zdatnosti. Důležitá je také skutečnost, že tyto předměty nesou stopy výroby a používání, což může naše poznatky dále rozšiřovat. S rozvojem možností mikroskopie, digitálního zpracování obrazu ve specializovaných počítačových programech, při výrazném rozvoji vědních disciplín trasologie a dermatoglyfiky se možnosti analýzy hmotných nálezů neustále zvyšují. Pokud se zaměříme na možnosti zachycení a uchování stop na výrobcích, ideální vlastnosti má keramická hmota. Již od pravěku je široce využívaným materiálem. V měkkém stavu tvárná, snadno se deformuje, tvar který je jí dán dobře drží. Otisky výrobce, podložky na které předmět při výrobě leží, používaných nástrojů i náhodné otisky rostlin či zvířat, to vše přijímá velmi dobře a po výpalu, kdy hmota ztvrdne, zůstává odolná vůči působení zevních vlivů. Keramické výrobky patří k nejběžnějším nálezům z archeologických výzkumů, avšak vyhledávání a zkoumání stop na jejich povrchu se ve většině případů neklade velká pozornost. Téma této práce vzniklo na základě analýzy jednoho kusu stavební keramiky, cihly jež byla vyzvednuta při archeologickém výzkumu lokality na předhradí zaniklého středověkého hradu v obci Lelekovice (okr. Brno – venkov). Na jejím povrchu byl zachycen otisk lidské nohy, a dva otisky kopýtek. Na Ústavu antropologie Masarykovy university byla popsána a zhodnocena z hlediska trasologie. Vzhledem k množství dalších zjištěných stop a informacím, jež tato jediná cihla poskytla, rozhodli jsme se provést předběžnou trasologickou analýzu také u ostatních cihel z uvedené lokality. 2. Cíle 1. Přiblížit vývoj antropologické trasologie v průběhu minulého a počátku tohoto století
a
zhodnotit
možnosti
jejího
uplatnění
z archeologických nálezů.
8
při
studiu
stavební
keramiky
2. V souvislosti se zkoumaným materiálem, který představuje soubor středověkých cihel z předhradí zaniklého lelekovického hradu, popsat vývoj cihlářství a vápenictví v období starověku a středověku. 3. Vytvořit metodiku čištění povrchu cihel z archeologických nálezů od malty tak, aby nebyly poškozeny trasologické útvary a materiál byl co nejlépe připraven k následné analýze. 4. Zhodnotit, zda je výskyt stop, otisků a trakčních útvarů na povrchu cihel běžný, které útvary se vyskytují nejčastěji a jaké jsou možnosti jejich další analýzy. 3. Teoretický přehled 3.1. Trasologie v kriminalistice, archeologii a antropologii Trasologie (traseologie, usewear) se zabývá vyhledáváním a zkoumáním stop a způsobem jejich vzniku. Její primární uplatnění je jako pomocná vyšetřovací metoda v kriminalistice (Straus, Porada a kol. 2004, 5-6). Objektem zkoumání trasologie jsou stopy, zanechané na předmětu po kontaktu s jiným objektem. Při vzniku stopy dochází k předání energie, nebo hmoty, popřípadě k obojímu. Předáním energie vzniká deformace, mění se tvar. Předání hmoty může mít charakter převrstvení, což znamená, že stopa vznikla přijetím hmoty na povrch předmětu, anebo odvrstvení, při kterém dochází ke ztrátě části hmoty. Více či méně stopa odráží vzhled objektu, který ji vytvořil a ve většině případů je zkoumání zaměřeno právě na zjištění charakteru tohoto objektu. Oproti skutečnosti je však stopa deformovaná a prostorově obrácená. Vlastní analýza stop se provádí opticky, pomocí lup a optických přístrojů. Tento způsob je neinvazivní, nezasahuje do hmotné podstaty stopy. Výsledkem by měly být informace o charakteru objektu, který stopu vytvořil a okolnostech jejího vzniku (Porada a kol. 2001, 71-76, Straus, Porada a kol. 2004, 5). Archeologie začala poznatků z této oblasti využívat od začátku 19. století při studiu kamenných nástrojů. Snahou bylo objasnit principy vzniku pracovních stop na jejich povrchu, k jakému účelu byly používány a také jak dlouho, případně jak intenzivně. První systematické výzkumy spojené s empirickým ověřováním znalostí pomocí experimentů vznikaly v 50. – 70. letech 20. století. Postupně se vydělily dva přístupy. Low Power Approach (LPA) pracuje se stonásobným zvětšením mikroskopu a odhalí stopy způsobené úbytkem hmoty nástroje. High Power Approach (HPA) pracuje se sto až třísetnásobným zvětšením a odhalí lesky a vrypy vytvořené jednak chemickým působením látek
9
opracovávaného materiálu, jednak mechanicky při používání (Šajnerová 2004). Později začaly být tímto způsobem zkoumány také kostěné, parohové a kovové nástroje. V antropologii je trasologie využívána pro analýzu zubů z kosterních nálezů (Obr. 1: 1). Na bukální (tvářové) straně stoliček a třenových zubů je možné pod elektronovým mikroskopem pozorovat mikroabraze vytvořené při žvýkání potravy. Z jejich počtu, délky a směru, je možné usuzovat na typ stravy (převážně rostlinná, převážně živočišná nebo smíšená), kterou se jedinec živil (Jarošová 2007, 55-58, Jarošová a kol. 2005). Další oblastí zkoumání jsou otisky v měkkých materiálech, zejména keramické hmotě. Stopy zachované na výrobcích z keramiky je možné rozdělit do několika oblastí. Jednak otisky a trakční linie od nástrojů, které mohou být využity pro rekonstrukci způsobu výroby. Dále jsou to otisky částí těla člověka, hlavně se jedná o papilární linie a otisky prstů, které mohl ve hmotě zanechat výrobce, ale také jiný člen komunity, třeba jen náhodou přítomný při výrobě. Poslední skupinou jsou otisky rostlin, zvířat a předmětů, které byly na místě v době zpracování hlíny. Umožňují nám udělat si představu o podobě prostředí, v němž výroba probíhala. 3.1.1. Otisky prstů Hlavní pozornost antropologie v oblasti trasologie je zaměřena na otisky prstů a dalších částí lidského těla. Běžné jsou otisky vytvořené barvou, které nacházíme na malované keramice, starých textech či obrazech, a dále plastické otisky na keramických výrobcích. V menší míře jsou pozorovány také na dalších materiálech, jako pryskyřice, vosky, dehet, bronzové a mosazné předměty (vznikají chemickou reakcí s potem) či koroze kovů s obsahem mědi z hrobových výbav (Obr. 1: 2) (Peška a kol. 2004, Králík, Jägerbrand 2005). Dosud nejstarší nalezený otisk prstu člověka nese kousek dehtovité hmoty z období středního paleolitu, kterým byla přitmelena kamenná čepel nástroje k dřevěnému držadlu (Koller, Baumer, Mania 2001). 3.1.1.1 Metody zkoumání otisků prstů na keramice Autoři Miroslav Králík a Vladimír Novotný (2003b) rozdělují otisky v keramické hmotě na záměrně vytvořené (intencionální), kam patří například zdobení keramiky nehtováním, deformace jedné ložné plochy cihel pro zvýšení přilnavosti malty, ve starověké Číně například otisk palce na hliněných destičkách místo podpisu, a dále pak náhodné otisky (accidentální), vytvořené při výrobě a manipulaci s předmětem. Dalším možným kritériem členění je způsob a doba vzniku. Modelační otisk vzniká při modelaci 10
výrobku, povrch kůže se tedy otiskuje do měkké hlíny, kdežto desikativní (suchý) otisk je umístěn do hlíny již částečně proschlé a je třeba vyvinout větší tlak pro jeho vytvoření. Aditivní (přídatný) otisk vzniká přenosem řidší hmoty z povrchu prstu na hotový artefakt. Při analýze je v prvé řadě nutné otisk papilárních lišt rozpoznat, odlišit jej od podobných struktur, jako jsou trakční linie, otisky trav nebo textilií. David A. Stoney (1988) uvádí, že na ploše 4 mm2 by se měla nacházet alespoň jedna minutie (větvení a odchylky od rovnoběžného vedení papilárních lišt). Tloušťka nalezených linií se musí pohybovat v rozmezí odpovídajícímu parametrům papilárních lišt člověka. Pro recentní euro-americkou populaci jsou uváděny hodnoty pro dlaně a prsty od 0,20 mm (novorozenci) po 0,48 mm (dospělý muž), ve standardní II. interdigitální oblasti dlaně od 0,35 mm (novorozenci) po 0,55 mm (dospělý muž). Pokud je součástí otisku dermatoglyfický vzor (oblouček, smyčka, vír) (Obr. 1: 3) nebo trirádius, je to také dostatečný důkaz, že se jedná o papilární linie (Králík, Novotný, 2003b). U předmětů, které byly konzervovány se vyskytují otisky prstů a jim podobné struktury i v konzervačním médiu. Je nutné, ale mnohdy nesnadné, odlišit je od otisků na původním povrchu. V článku Jiřího Svobody a kol. (2004) je popisováno několik vrstev, které překrývají původní povrch a komplikují jeho zkoumání – černá vrstva z ohniště (uhlík, popel), vrstva sintru (uhličitan vápenatý), který se usadil na artefaktech během deposice, a konzervační látka. Vlastní analýza může využívat několika rozdílných charakteristik papilárního terénu. První z nich je výskyt dermatoglyfických vzorů. Papilární lišty distálních článků prstů jsou uspořádány do charakteristických obrazců, jejichž nejjednodušší členění je na oblouček, smyčku a vír (Obr 1: 3). Jednu z prvních klasifikací těchto obrazců vytvořil Jan Evangelista Purkyně (Lička, Musil 1975). Francis Galton vydal již v roce 1892 publikaci, v níž se zabýval rozdíly ve výskytu vzorů u různých populací a také jejich dědičností (Bartsocas 1982). Další možností je měření tloušťky papilárních lišt, nebo též určení jejich počtu na jednotku délky. Arthur Kollmann (1962, cit. Lička, Musil 1975) počítal lišty protínající středovou osu prstu na jeho jednotlivých článcích od jedné ohybové rýhy ke druhé. V současné době je více využívána metoda Rene Forgeota (1891, cit. Lička, Musil 1975), kdy se počítají rovnoběžné lišty protínající v kolmém směru konstantní měrnou jednotku délky pět nebo deset milimetrů. Zjištěné údaje mohou vést k určení pohlaví jedince, jež otisk zanechal, a u dětí také k určení věku (Kamp a kol. 1999, cit. Králík, Novotný 2003b, Primas 1975, Svoboda a kol. 2004, Basiliade, Rişcuiţa 1974, cit. Lička, Musil 1975). Z umístění otisků na artefaktu je možné odvodit způsob jeho výroby 11
a manipulace s ním, u otisků více prstů ruky, lze odvodit stranovost (pravá vs. levá ruka), při větším počtu otisků s rozdílnými somatometrickými hodnotami zase minimální počet jedinců, kteří s předmětem při výrobě manipulovali (Obr. 2) (Šefčáková 1998, Králík, Novotný 2003b, Králík, Urbanová, Hložek 2006). 3.1.1.2. Vybrané studie zaměřené na analýzu otisků prstů na keramice Jednou z nejstarších studií zaměřenou na morfometrii papilárního terénu je publikace Arthura Kollmanna z roku 1883 (cit. Lička, Musil 1975). Snažil se potvrdit teorii o pohlavních rozdílech v hustotě papilárních linií na rukách. Toto sice ze svých závěrů konstatovat nemohl, zjistil ale korelaci mezi počtem linií a výškou postavy člověka. Zároveň prokázal, že působení mechanické zátěže může u plodů ovlivnit uspořádání jejich dermatoglyfů. Rozsáhlý výzkum četnosti dermatoglyfických vzorů prováděl v šedesátých letech 20. století Němec (1969, cit. Lička, Musil 1975). U skupiny 147 800 mužů a 32 500 žen zjišťoval frekvenci vzorů na každém prstu, zvlášť pro každou ruku. Na ukazováku pravé ruky zaznamenal výskyt radiální smyčky u 21,14 % mužů z celkového počtu a jen u 12,64 % žen. Také výskyt obloukovitých vzorů byl u mužů celkově vyšší, než u žen. Paul Åström a Sven Eriksson (1980) uskutečnili rozsáhlou studii souboru řecké (mykénské), krétské a kyperské antické keramiky. vyhledávali otisky prstů v hlíně a glazuře keramických nádob a tabulek s texty, a statisticky hodnotili výskyt tří základních dermatoglyfických vzorů (oblouček, smyčka, vír). V souborech z Kréty a Kypru je překvapil vysoký výskyt vírových vzorů na úkor obloučkům. Poměrový index těchto dvou znaků činil v obou souborech 0,8 %, což odpovídá současné čínské populaci (0,9 %), případně populacím v Severní Americe (0,7 %). Naproti tomu mykénská keramika vykazovala hodnotu tohoto indexu 1,1 % srovnatelnou s dnešními obyvateli USA. S ohledem na tyto výsledky vytvořili autoři hypotézu, že na Krétě a Kypru zůstávalo ještě dlouho po příchodu nových, indoevropských populací původní mongoloidní obyvatelstvo, které patřilo k nižší společenské třídě. V Řecku je naopak původní populace ve stejné době již zcela vytlačena. Výsledky jejich výzkumu byly později zpochybněny. Hlavním problémem je skutečnost, že při uchopování nádob a dalších keramických předmětů se do hlíny obvykle otiskne palec a jeden nebo dva další prsty ruky proti němu. Je prokázáno, že na palci se častěji než u jiných prstů vyskytují vírové vzory. Studie recentních populací však počítají se všemi deseti prsty rukou každého jedince. To mohlo být důvodem vyššího zjištěného podílů vírů v souborech uvedené keramiky (Králík, Novotný 2003a). Přesto je
12
směr, kterým se autoři ubírali bezesporu přínosný, zejména poukazuje na současné populační rozdíly ve výskytu dermatoglyfických vzorů a možnosti jejich uplatnění při studiu populačních změn v minulosti. Autoři Basiliade a Rişcuiţa (Basiliade, Rişcuiţa 1974, cit. Lička, Musil 1975) se zaměřili na odhad pohlaví z otisků prstů na keramice boianské kultury z východního až jihovýchodního Rumunska. Zjišťovali počet papilárních linií kolmo protínajících linii délky 1 cm. Došli k závěru, že se na výrobě této keramiky podíleli muži i ženy. V případě otisků určených jako ženské však uvádějí možnost, že jde o děti mužského pohlaví ve věku 12 – 15 let. Hodnoty tloušťky papilárních lišt se u těchto dvou skupin překrývají (Basiliade, Rişcuiţa 1974, cit. Lička, Musil 1975). Podobný výzkum provedla Margarita Primas (1975) na keramických nádobách golasecké kultury z Heuneburgu v Německu (doba železná). U otisků ve hmotě a barevných otisků na povrchu mimo vlastní barvu nádob, zjistila průměrný počet 19,1 linií (v negativu jde o žlábky, v barvě o barevné linie) na 1 cm kolmé délky. Průměrné hodnoty pro ženy srovnávací recentní populace byly 23,2 linie na 1 cm, pro muže pak 20,8 linií na 1 cm. Lze tedy usuzovat, že otisky na pravěké keramice patří mužům a že se jedná o výrobky řemeslné, nikoli podomácku vyráběné. U nás se otisky prstů na keramice začal zabývat Emanuel Vlček (1951). Zhodnotil soubor pěti zlomků z objektu 2 v Dolních Věstonicích datovaných do období 30 000 let př. n. l. Pokusil se rozlišit otisky dlaní od prstů ruky a upozornil, že se tloušťka papilární linií ani detaily kresby neliší od parametrů dnešního člověka. Jeho závěry ohledně lokalizace otisků následně zpochybnil Jindřich Valšík (1951) alternativním hodnocením téhož materiálu. Vladimír Sládek (1994) analyzoval otisky prstů na pravěké keramice z lokality Pavlov I a pokusil se shrnout možnosti identifikace a lokalizace otisků prstů a rekonstrukce způsobu výroby jednotlivých předmětů. Podrobná analýza keramických nálezů z Dolních Věstonic, Pavlova a také rakouského Kremsu byla provedena v nedávných letech (Svoboda a kol. 2004). Stáří materiálu je odhadnuto na 25 000 let, datace spadá do gravettienu v rámci mladšího paleolitu. Na povrchu výrobků byly zjištěny trakční linie vzniklé při tvarování měkké hlíny, otisky bříšek a vrcholků prstů. Patrné je spojování figurek z více částí slepováním, někde byly dokonce k zesílení spojů použity dřevěné klacíky. Na povrchu i uvnitř hmoty jsou otisknuty rostliny, dřevo a dalších přírodniny. Na pavlovské keramice bylo nalezeno šedesát pravděpodobných otisků prstů, devatenáct z nich (celkem na sedmi artefaktech) pak positivně identifikováno a dermatoglyficky analyzováno. U předmětů z Kremsu byl 13
z dvaceti otisků na sedmnácti artefaktech positivně identifikován jediný. Autoři hodnotili tloušťku papilárních lišt. Ta činila u předmětů z Pavlova I v průměru 0,38 mm, z Kremsu 0,36 mm (jediný positivně identifikovaný otisk, celkem patnáct lišt). Na základě srovnání se vzorkem recentní populace z vlastního experimentálního průzkumu určili věk jedinců, kteří zanechali otisky ve hmotě na 6 – 10 let v případě chlapců, nebo 10 – 15 let pokud by šlo o dívky. 3.2 Stavební keramika a pojiva 3.2.1. Typologie stavební keramiky Keramika je anorganický nekovový materiál na bázi jílovitých surovin, který se po vytvarování zpevní žárem (výpalem). Název pochází z řečtiny, v antickém Řecku byli hrnčíři nazýváni „kerameus“ a „keramos“ byl všeobecný název pro keramické výrobky. Dnes nazýváme keramikou všechny výrobky z hlíny či hrnčířského jílu, které se plasticky tvarují, suší a vypalují ve zvláštních pecích. Tradiční keramika zahrnuje porcelán, kameninu a cihlářské výrobky, fajáns, majoliku, terakotu a hrnčířské výrobky. Podle jemnosti směsi a struktury výrobků ji rozdělujeme na jemnou a hrubou (Strašáková [online], Přehledný kulturní slovník 1964, s. 161 – 162). Termínem stavební keramika označujeme výrobky používané ve stavebnictví. Patří do skupiny hrubé keramiky, jsou nežáruvzdorné, pórovité. Vyrábí se z nejobyčejnějších jílů, hlíny, slínité hlíny a slínů. Mají nízký obsah oxidu hlinitého (Al2O3) a vysoký obsah sloučenin železa, popřípadě i uhličitanu vápenatého (CaCO3) (Gregerová 1996b, 33, 35). Ten by neměl být přítomen ve větších koncentracích, má totiž tendenci shlukovat se do konkrecionálních útvarů (cicváry). Nežádoucí je také přítomnost sádrovce (hydrid síranu vápenatého, CaSO4 . 2 H2O), který přechází během výpalu v bezvodý anhydrid, expanduje a poškozuje výrobek. Sírany způsobují na povrchu tzv. síranový výkvět a rozpad materiálu. Výrobky mohou být vypalované nebo jen sušené na slunci. Výpal probíhá při 900 – 1100°C (Gregerová 1996b, 33, 53 – 54). P. Nagy (2004) řadí ke stavební keramice cihly, dlaždice, střešní krytinu, potrubí a architektonické články, jako jsou tvarovky či obkladový materiál stěn. Následující výčet přibližuje typologii výrobků podle tohoto členění. 3.2.1.1. Cihly Sušené cihly, tzv. vepřovice či adobe, byly běžné ve starověku. Jejich význam klesal během středověku, ovšem dodnes se s nimi můžeme setkat v Jižní Americe v oblastech 14
And a pobřeží dnešních států Peru, Bolívie a Chile, ale i mnohde na venkově v Čechách a na Moravě (Wikipedie [on-line]). Římské cihly, z počátku sušené, později již vypalované, byly ve srovnání s dnešími výrobky plošší, mohly mít obdélný, čtvercový, nebo i trojúhelníkovitý tvar. Ve středověku se vyskytovaly dva typy pálených cihel. Plevové, tzv. plevovky, které obsahují jako ostřivo obilné plevy, a dále tzv. prstovky upravené na jedné ložné ploše podélnými žlábky, vytvořenými tahem prstů po měkkém výrobku. Plevovky jsou typické pro románské období. Při výpalu rostlinný materiál vyhoří, cihla je pak lehká a značně pórovitá. Prstovky převažují v době gotické, kdy se zároveň jako ostřivo začal místo plev používat písek. Můžeme ovšem najít i kusy s kombinací prstování a plevování. Prstování přežívalo až do doby renesance, dokladem je takto upravená cihla z Bratislavy datovaná do 1. poloviny 16. století (Nagy 2003, 13, 92, cit. Nagy 2004, Holub 2006, 51). Vedle nejběžnějšího tvaru pravidelného hranolu se vyskytuje i typ používaný do kleneb (klenáky, klenačky), který má v řezu tvar pravidelného, nebo pravoúhlého lichoběžníku (Nagy 2004, Janotka, Linhart 1984, 156). Cihly pro stavbu studní měly oblé boky. 3.2.1.2. Dlaždice Jinak též dlážky či dlažbice. Nejběžnějším typem jsou čtvercové dlaždice. Také nacházíme šestiúhelníkové, podle podobnosti s komůrkami včelích plástů nazývané plástové, a další tvary. Většinou lze rozlišit rubovou a lícovou plochu podle úpravy povrchu, na rubu záměrně zdrsněném, na líci hladším, někdy i zdobeném. U dlažebních cihel je rozpoznání těžší a je možné jen u těch, které jsou zdrsněné prstováním (spodní plocha). Mohly mít schodovitý okraj jímž do sebe vzájemně zapadaly. Na podlaze nebo také na stěnách se dlaždice sestavovaly v různé obrazce. Zdobení je poměrně vzácné, může být reliéfní, malované či glazované (Nagy 2004, Janotka, Linhart 1984, 156). V době římské se cihly a dlaždice několika specializovaných tvarů uplatnily při stavbě podlažního systém vytápění (hypocaustum), používaného zejména v lázních (Bazovský 2004). Menší ploché čtvercové cihly (lateres) se kladly na sebe do nízkých sloupců a nesly velké ploché cihly, vždy tak, že se čtyři stýkaly na jednom sloupci. Další vrstvou byl izolační materiál a nakonec dlaždice tvořící podlahu místnosti. Stěny byly vystavěny z dutých cihel (tubulae) a proti vlhnutí ještě odizolovány deskami dvou typů – tegula mammata a tegula hammata. Teplý vzduch procházel prostory pod podlahou a v dutých cihlách stěn a vytápěl místnost (Bazovský 2004, Laterărius 2005 – 2007).
15
3.2.1.3. Střešní krytina Římská střešní krytina zahrnovala dva typy výrobků – imbrex a tegula. Rozměrné ploché tegulae se zesíleným okrajem ležely na nosné konstrukci střechy jedna vedle druhé, jednotlivé řady se překrývaly. V místech, kde spolu tegulae sousedily, překrývaly je korýtkovité imbrices. Korýtka se k jednomu konci rozšiřovala, tak aby se mohla vzájemně překrývat. Zdobné zakončení střech tvořily články ve tvaru palmet (antefixum) Střechy římských staveb měly mírnější sklon, než je obvyklé pro naše středověké (Laterărius 2005 – 2007). Ve středověku nebyla keramická krytina běžná. Spíše se používaly dřevěné šindele, snopy slámy či rákosu, břidlice. Dražším materiálem, než keramika byly například měděné plechy (Nagy 2004). Plochá taška se jako krytina uplatňuje ve 13. století u staveb tehdy ještě převážně dřevohlinitých. Mohla mít rovné, obloukové nebo hrocené zakončení, všechny tyto typy mohly být ještě ukončeny úkosem. K střešní konstrukci se zavěšovala hákem na spodní straně. Oblouková střešní krytina se objevuje s nástupem zděné architektury ve 14. a 15. století. Sestávala ze dvou dílů, spodním bylo korýtko (hák, jeptiška) uchycené hákem ke konstrukci střechy, svrchním pak prejz (kůrka, mnich). Půlválcový tvar dílců byl na jednom konci zúžený, aby se mohly do sebe zasouvat. Některé byly glazované což mělo jednak funkci okrasnou, jednak zlepšovalo odolnost tašek vůči mrazům a ochrannou funkci střechy proti vodě. Hliněné okapy se sestavovaly ze žlabkovic neboli vejžlabek (Nagy 2004, Holub 2006, 76, 77, Janotka, Linhart 1984, 156). 3.2.1.4. Potrubí Dosud nejstarší nalezené potrubí pochází z lokality Habuba Kabira v Sýrii a je datováno na 3 200 let př. n. l. Obecně patří k prvním typům pálené stavební keramiky (Nagy 2004). Mohlo být vyráběno také hrnčíři (Holub 2006, 98). Umožňovalo rozvod vody do míst, kde jí byl nedostatek. Díky tomu se mohli lidé usídlit i v aridních, pro zemědělství jinak nevhodných oblastech. V době římské dosáhlo využití rozvodu vody největšího rozmachu. Na Slovensku bylo keramické potrubí objeveno například na lokalitách Svätý Jur (Kraskovská 1963, s. 97 – 98, cit. Nagy 2004), Hronský Beňadyk (Habovštiak 1997, s. 204, cit. Nagy 2004) nebo Červený Kameň (Holčík 1977, s. 124, cit. Nagy 2004). Vodovod ze Sv. Jura sestává kromě jednoduchých článků také z článků s otvorem, přikrytým zlomky trubek. Analogické otvory na dodnes fungujícím renesančním potrubí v Deslbergu slouží na čištění potrubí (Suter Cutler 1989, s. 19, cit. Nagy 2004). Našla se i tzv. šachtička, sloužící k odtoku přebytečné vody s usazeným kalem přes malou výlevku na boční stěně (Keller 1962, s. 13, cit. Nagy 2004).
16
Kameninová potrubí jsou ale ve středověku vzácná, častěji se jako materiál používalo levnější dřevo (Laterărius 2005 – 2007). 3.2.1.5. Architektonické články Jedná se o zdobné i funkční detaily stavby. Bývaly většinou kamenné, pouze v oblastech s nedostatečným zdrojem kvalitního kamenického materiálu se vyráběly z keramické hlíny (Barvínek, Bednář 2005, Nagy 2004). Cihlové články atypického tvaru bývají souhrnně nazývány tvarovky. K přesnému vyzdění hran výklenků, oken či dveří sloužily články čtvrtkruhově vykrojené, na okruží seseknuté do tvaru klínu nebo oblouku. K navázání klenby do zdi sloužily cihly patkové, ke zdobnému ukončení říms a nároží cihly římsové. Další specielní tvary byly pro tvorbu kanálků, špalet nebo nik (Vrána 2002, Nagy 2004). V gotické architektuře se setkáváme s keramickými články kleneb, kružeb a fiál. Klenební žebra byla běžná ve Slezsku a v Polsku (Nagy 2004, Holub 2006). V minoritském klášteře v Jihlavě jsou kombinována žebra kamenná a keramická pro zvýraznění působivosti klenby (Minoritský klášter a kostel Nanebevzetí Panny Marie [online]). V pozdně gotickém a renesančním období byla používána profilovaná keramická ostění, snad i jako tepelná izolace stěn (Nagy 2004). Je důležité upozornit, že v Evropě měl jako stavební materiál pro významné stavby a sídla vyšších společenských vrstev převahu kámen, vesničané zase stavěli své domy ze dřeva a surové hlíny. Pálená stavební keramika byla tedy ve srovnání s ostatními stavebními materiály vzácná (Nagy 2004). 3.2.2. Stavební pojiva Stavební pojiva, jinak též maltoviny, jsou látky schopné tvořit maltu. Patří mezi ně zejména vápno, cement a sádra. Stavební vápna dělíme na vápno vzdušné, hydraulické a vápenný hydrát. Vzdušné vápno je získáváno pálením vápence nebo dolomitu pod mez slinutí (viz rovnici níže). Vápenec vzniká jako sediment ze schránek a těl některých mořských živočichů a rostlin. Jeho hlavní součástí je uhličitan vápenatý (CaCO3). Dále obsahuje proměnlivé množství příměsí hořečnatých, křemičitých, železitých a dalších, organické látky, případně i hlínu. Při vyšším obsahu podvojného uhličitanu vápenatohořečnatého (CaCO3 · MgCO3) se označuje jako dolomit. Hydraulické vápno se získává pálením uhličitanů vápenatých, případně vápenatohořečnatých, s obsahem hydraulických součástí (viz rovnici níže). Špatně se hasí, ale hotová malta tuhne trvale na vzduchu i ve vodě. Vápenný hydrát získáme hašením vzdušného vápna tzv. za sucha, kdy
17
se kusové vápno vodou jen kropí, rozpadá na prach a nevzniká vápenná kaše (Čeřovský, Vítek 1978, 131, Stránský, Buchal, Ustohal 2001). Chemická rovnice pálení uhličitanu vápenatého: CaCO3 + T → CaO + CO2 Chemická rovnice pálení uhličitanu hořečnatého: MgCO3 + T → MgO + CO2 Malty jsou hmoty plastické, používají se ke spojování stavebních dílů a na omítky. Z maltovin, zejména páleného a následně hašeného vápna se vyrábějí dalším přídavkem vody a také kameniva, které tvoří tzv. plnivo malty. Jeho zdroje mohou být různé – kopaný nebo říční písek, kamenná či cihlová drť, škvára, struska a podobně. Mělo by mít střední hrubost s různě velkými a ostrohrannými zrny, aby k němu složka hydroxidu vápenatého dobře lnula. Ovlivnění velikosti zrn plniva využitím sít je prokázáno od začátku 14. století (Losos 1969, Čeřovský, Vítek 1978, 50 – 51 a 115 – 117). Zpracovatelnost vápenné malty závisí na poměru pojiva vůči kamenivu, přičemž stejnozrnné čisté písky vyžadují více vápna, než písky s obsahem hlinitých příměsí a nestejnými zrny (Čeřovský, Vítek 1978, 50 – 51). Při výrobě ovlivňuje charakter malty hlavně množství záměsové vody, způsob nanášení malty a po zatuhnutí její ošetřování opakovaným vlhčením. S nižším množstvím vody použité k výrobě se snižuje zpracovatelnost malty, zlepšují se však její konečné vlastnosti. Klesá smrštění hmoty při tuhnutí a tvrdnutí a tím se omezuje vznik a šíření smršťovacích trhlin, klesá porosita a roste pevnost malty. Výrazně se také zlepšuje odolnost zatvrdlé malty vůči mrazu (Michoinová 2005, 38, Čeřovský, Vítek 1978, 50 – 51). Postupným, rovnoměrným nanášením malty ve vrstvách, zejména při vyrovnávání nerovností na fasádě nebo při spárování hlubokých spár, se snižuje riziko šíření smršťovacích trhlin. Postupnou ztrátou vody spojenou s karbonizací dochází k tuhnutí malty (viz rovnici níže). Vlastně jde o zpětný proces rekrystalizace, při kterém pozvolna vzniká opět uhličitan vápenatý. Procesem karbonizace se podrobně zabývaly autorky Miroslava Gregerová a Eva Střelcová (1996). Měřili tloušťku rekrystalizované vrstvičky v pórech pojiva malt u historických staveb. Podle jejich výsledků probíhá karbonizace nejrychleji při relativní vlhkosti 50 – 60 %. V příliš suchém ani vlhkém prostředí neprobíhá. Velmi mu napomáhá opakované vlhčení omítek a spár. Toto probíhá přirozenou 18
cestou například při dešti. Zdivo se stává pevnějším a lépe odolává mrazům. (Michoinová 2005, 38, Čeřovský, Vítek 1978, 50 – 51). Stupeň rekrystalizace závisí na parciálním tlaku CO2, který proniká do pórového systému malt a účastní se reakce, dále na poréznosti malty, množství, druhu a stupni vyhašení vápna a na teplotě prostředí (Gregerová, Střelcová 1996). Zbytky dosud nepřeměněného vápenného pojiva byly identifikovány dokonce i u velmi pevných a kvalitních vápenných omítek na Horním hradě v Českém Krumlově starých více než pět set let (Michoinová 2005, 38).
Chemická rovnice karbonizace: Ca(OH)2 + CO2 → CaCO3 + H2O
3.2.3. Výroba cihel a stavebních pojiv v průběhu starověku a středověku V následujících dvou kapitolách bych chtěla stručně zmínit historický vývoj cihel a stavebních pojiv a jejich použití. Vynález cihly je kladen do oblasti Mezopotámie na přelom 5. a 4. tisíciletí př. n. l., samostatné centrum vzniku má Americký kontinent. V Evropě se objevují cihly až v období antiky, stejně jako vápenná malta, jejíž nejstarší užívání je prokázáno u Egypťanů. V rámci období středověku se již zaměřuji pouze na vývoj ve střední Evropě. 3.2.3.1. Výroba cihel od 4. tisíciletí př. n. l. do 5. století n. l. Prvními prokazatelnými výrobci cihel byli Sumerové na přelomu 5. a 4. tisíciletí př. n. l., (Gregerová 1996b, 33) podle některých autorů dokonce již v 7. tisíciletí př. n. l. (Laterărius 2005 – 2007). Tvarovali je z jílovité hlíny, do níž byl přidáván rákos a sekaná sláma. Z počátku měly tvar kulatých bochníků, které na protilehlých stranách seřízli. Později se objevují cihly ze všech stran rovné, čtvercového půdorysu, vyráběné v kadlubech. Tvar i velikost byly značně jednotné. Setkáváme se s formáty 6 – 24 × 6 × 6 cm (zejména v Uruku), 18 × 9 × 9 cm, větší cihly měly rozměry 47 × 47 × 7 cm. Cihly byly dlouhodobě sušeny na slunci, někdy až 2 roky. Spojovaly se hlínou nebo přírodním asfaltem a po několika vrstvách byly prokládány rákosovými rohožemi pro zlepšení pružnosti zdiva. Asfalt mohl být také přidáván přímo do cihel, čímž se značně zvýšila jejich pevnost. (Malina 1991, 109 – 110, Laterărius 2005 – 2007).
19
Kolem roku 3100 př. n. l. byl postaven první zikkurat, rozsáhlá cihlová stavba, na jejímž vrcholu stál posvátný chrám. Asi v polovině 3. tisíciletí př. n. l. začali Sumerové cihly vypalovat a později i glazovat a zdobit reliéfy. Zdi budov byly i nadále stavěny z cihel sušených, ale obkládaly se pálenými (Malina 1991, 110, Cihly [on-line]). Pozdější kultura babylonsko-asyrská využila plně všech možností konstruktivního využití tohoto materiálu. Používali cihly o straně 31,5 cm, které sloužily také jako hliněné destičky pro záznam prvního obrázkového a později klínového písma (Kotrba 1951, 14, Cihly [online]). Obrovský
rozmach
zaznamenalo
stavitelství
v Babylónii
za
vlády
krále
Nabukadnezara II. (604 – 561 př. n.). V hlavním městě vznikaly rozsáhlé projekty, jako královský palác, označovaný za „město uvnitř města“ (Malina 1991, 110), Semiradiny vysuté zahrady, zikkurat známý jako Babylónská věž, či mohutné opevnění s osmi vstupními branami včetně Ištařiny brány (Malina 1991, 110). V povodí řeky Indu se rozvíjela od poloviny 3. tisíciletí př. n. l. kultura harappská. Města jako Harappa, Mohendžo-daro (Obr. 3) a další vykazují jednotné rysy, sloh a uspořádání. Budována byla z cihel, většinou pálených. Měla pravoúhlé ulice, kanalizaci, veřejné budovy. Ochranu zajišťovala vyvýšená citadela s cihlovou hradbou. Rozloha měst dosahovala průměru až pěti kilometrů ( Härtel, Auboyer 1971, cit. Malina 1991, 114). Velký význam měla hlína také v čínské architektuře. V 18. století př. n. l. za 1. dynastie Šang bylo založeno město Ao. Domy, hrobky i více než 7 km dlouhý obranný val byly zbudovány z hlíny. Největším stavitelským projektem říše je ovšem Velká čínská zeď. Vznikala na podkladě jednotlivých opevnění proti nájezdům Hunů a Mongolů ze severu a to od 3. století př. n. l. Za dynastie Ming v 15. století n. l. již měla délku přibližně 5 000 km. Budována byla z dusané hlíny, cihel i kamení. Zeď širokou v základech 3 – 5 m a vysokou 7 – 9 m doplňují nepravidelně umístěné strážní věže, na vrcholu pak vede kameny dlážděná cesta široká 3 – 5 m (Malina 1991, 115 a 116). V Egyptě nebyl kámen tolik vzácný, jako v Asii. Uplatnil se dobře při budování kultovních staveb a hrobek faraónů. Pro ostatní architekturu však byla i zde používána hlína (Malina 1991, 117 a 118). Egypťané vyráběli cihly z nilského bahna a slámy. Směs se několik dní nechala máčet, což způsobilo počátek rozkladu slámy. Z té se uvolňovaly lepkavé látky, které dodávaly hmotě pevnost a soudržnost (Cihly [on-line]). Hliněné byly královské paláce i přízemní venkovské domky, hradby, pevnosti, či vodní hráze. Z 19. století př. n. l. pochází hráz ve fajjůmském údolí dlouhá přibližně 40. Pevnosti nacházíme hlavně na jihu říše, například Semné, Kumné nebo Kubbán. Poslední zmíněná měla 20
cihlovou hradbu prokládanou rohožemi a zpevněnou dřevěnými trámy (Malina 1991, 117 a 118). Stavebními materiály předkolumbovské Ameriky byly hlína, kámen, dřevo i traviny. Na stavbu kultovních a pohřebních objektů se hlína uplatnila spíše v Severní Americe (Malina 1991, 128 – 130). Na jihu byl pro tyto účely používán kámen, ale běžné stavby a příbytky se i zde budovaly z hlíny. Indiáni používali hliněné cihly sušené na slunci nebo ve stínu, někdy pod přístřešky z rohoží. Do jílovité nebo sprašové hmoty se přidávala řezaná tráva, listí, štěrk, úlomky keramiky či drcené rozbité nádoby. Ve střední Americe zůstala do dnešních dob zachována některá obřadní střediska nositelů olmécké kultury, která se na území dnešního Mexika objevuje kolem roku 1200 př. n. l. K nejznámějším komplexům kultovních staveb, budovaných z kamene a sušených cihel, patří Teotihuacán, Tikal, Uxmal, Chichén Itza, nebo Monte Albán. V Jižní Americe vznikala kulturní střediska v peruánských Andách a na pobřeží Tichého oceánu. V povodí řeky Moche se od 1. tisíciletí n. l. rozvíjí kultura mochická. Odkryt zde byl mimo jiné chrám slunce o rozloze 228 × 136 m a výšce 18 m s pěti terasami. Odhaduje se, že k jeho výstavbě bylo zapotřebí 130 milionů cihel. K dalším stavbám patří chrám měsíce o rozloze 80 × 60 m a výšce 21 m, zavlažovací kanály, akvadukty. Dodnes funkční a používaný kanál La Cumbre dlouhý 113 km rozvádí vodu z řeky Chicamy. Na mochickou kulturu navázala koncem 1. tisíciletí n. l. Chimánská říše s hlavním městem Chan – chan. Hradby tohoto města, s rozlohou asi 10 km2, byly budovány z hlíny a sušených cihel. Stejně tak i domy, které byly hlínou i omítány, nebo například zídky podél silnic. Asi ve 4. století př. n. l. se cihly objevují i v Řecku, kam se dostaly z Malé Asie. Mají čtvercový tvar o straně 3 nebo 5 dlaní (22,2 nebo 37 cm), nebo poloviční (Malina 1991, 138 – 139, Cihly [on-line]). V hellenistickém období (336 – 146 př. n. l.) již byla pálená cihla nejběžnějším stavebním materiálem. Sloh i materiál se šířily po celé oblasti blízkého východu a také na západ na území římské říše (Kotrba 1951, 15). Římská stavební keramika byla velmi kvalitní. Zahrnovala pestrou škálu tvarů pro stavbu složitých architektonických konstrukcí. Tvary byly normované, což umožnilo jejich výrobu ve velkém. Zpočátku se i zde užíval převážně nepálený materiál, od 1. století pak přibývá vypalovaného. Cihly měly výhradně konstrukční funkci, jejich hlavní využití bylo při budování pevností a opevnění na hranicích říše. Teprve ve 3. století se setkáváme i s dekorativním uplatněním (Kotrba 1951, 16 – 17, Malina 1991, 138 – 139, Laterărius 2005 – 2007). V římských městech vznikaly celé cihelné čtvrti i několikaposchoďových domů. Z cihel se stavěly také sloupy a pilíře, sloužily k obkládání podlah. Budovaly se 21
z nich aquadukty, hrobky, někdy byly i jednotlivé hroby označeny cihlovými stříškami. Dodnes se zachovaly unikátní památky vystavěné z cihel v Římě, Raveně, Pompejích, Ostii a jinde (Bazovský 2004, Cihly [on-line]). Největším výrobcem bylo vojsko, které šířilo stavební keramiku do všech oblastí impéria (Kotrba 1951, 16 – 17). Každá jednotka označovala výrobky kolkem se zkratkou svého názvu. Existovaly ale i soukromé dílny. Například v Carnuntě působila ve 2. stol. n. l. dílna Konstantina Karnuntského, která označovala své cihly kolkem CVALCOSTKAR (Bazovský 2004). Počátkem 5. století n. l. zaniká pod tlakem barbarů římský obranný systém na Dunaji. Další události pak způsobily rozdělení říše a stažení Římanů ze severních oblastí. Znalost technologie výroby zůstala zachována na území Galie, Germania superior a Noricu. Severně od Alp zanikla se nějakou dobu se udržela pouze v okolí starých provinciálních metropolí (Kotrba 1951, 16 – 17, Bazovský 2004, Chlubný, Tuma 2005). 3.2.3.2. Výroba stavebních pojiv od 4. tisíciletí př. n. l. do 5. století n. l. Nejstarší způsob přípravy páleného vápna je milířováním (Malina 1980, Merta 1980). Palivo se klade střídavě s vápencem, vápno pak obsahuje velké množství zuhelnatělého dřeva. První vzdušné maltoviny vyráběli Egypťané. Vápenná malta s obsahem sádry je prokázána na Chafrově pyramidě v Gíze (3032 př. n. l.). V náboženské lázni Chrámu Mrtvých krále Sahure v Abusir (250 př. n. l.) byla malta použita na utěsnění odpadové roury. Staré Egyptské malty obsahují 45,54 % síranu vápenatého (sádrovec), 41, 36 % uhličitanu vápenatého (vápenec) a 13,10 % dalších příměsí. Toto pojivo bylo pravděpodobně připravováno pálením sádrovce, který obsahoval uhličitan vápenatý, a ostřeno vápencem s příměsí sádrovce (Bárta 1961, cit. Gregerová 1996b, 54). V Egyptě se vyskytují sádrovcová ložiska znečistěná uhličitany. Jak zjistili archeologové, tento materiál byl využíván i ke hnojení. K pálení vápna se používaly šachtové pece vytápěné slámou a rákosem (Gregerová 1996b, 54). Pravděpodobně od Egypťanů převzali znalost výroby malt Féničané. Prokázána je například na Šalamounově chrámě v Jeruzalémě (postaven 1012 – 984 př. n. l.). Babylonské stavby jsou spojované asfaltem, podle některých autorů však byla malta ze směsi vápna a popelové škváry používána na studny a jiné vodní stavby. V Číně byly vápenné malty používány již od nejstarších dob. Spojovali jimi pálené i nepálené cihly nebo kámen při stavbě mostů, opevnění, pagod či věží hradů (Gregerová 1996b, 54).
22
Řekové začali maltu používat někdy kolem roku 1700 př. n. l. Pojivová složka byla připravována pálením mušlových ulit. Římané pálili vápno pro malty v zahloubených trychtýřových nebo zděných pecích s tahovými kanály (Obr. 4: 1). Palivo bylo umístěno mimo vypalovací prostor. Krátce po zapálení se utěsnil vršek pece drny nebo jílem. Jeden vypalovací cyklus trval jeden až dva týdny a spotřebovalo se při něm velké množství dřeva, většinou dubového. Takto vznikalo měkce pálené vápno, které při hašení dobře reagovalo s vodou. Vzniklá vápenná kaše se nechávala odležet v jámách. Pálené vápno Římané mísili s kopaným pískem v poměru 1:3. Kromě toho vyráběli také hydraulickou maltu přidáním pucolánu v poměru 2:1 s vápnem. Z bloků tohoto materiálu bylo postaveno molo přístavu u Neapole za císaře Caliguly, používal se při stavbě vodovodů, lázní a podobně (Gregerová 1996b, 55). Poblíž Iversheim v Německu byla objevena římská vápenka ze 2. – 3. tisíciletí př. n. l. se šesti pecemi. Na podkladě tohoto nálezu byla rekonstruována experimentální pec a použita k pálení vápna. Podle výsledků autoři odhadují, že při efektivním cyklu pálení mohla Iversheimská vápenka vyrobit 200 tun páleného vápna měsíčně. Pálení jedné vsádky trvalo šest až sedm dní, dva až tři dny zabralo vyprazdňování a nové plnění pece (Malina 1980, 86, Sölter 1970, cit. Gregerová 1996b, 55). Na Slovensku byla římská vápenická pec objevena v Rusovcích (Merta 1980). 3.2.3.3. Výroba cihel ve středověku Po zániku Římské říše ustala ve střední Evropě i výroba stavební keramiky. Nějakou dobu byly ještě využívány cihly z římských staveb (Laterărius 2005 – 2007, Medieval bricks [on-line] 1996). Technologie se zachovala ve středomoří a odtud postupně, v období tzv. karolinské renesance znovu pronikla na sever (Laterărius 2005 – 2007, Malina 1991, 156). Do Českých zemí se dostává na konci 11. století spolu s řádem benediktinů (Kotrba 1951, 50). Plný rozmach zaznamenalo cihlářské stavitelství v období gotiky, zejména v severní a severozápadní Evropě (Kotrba 1951, 50). Výmluvným dokladem jsou hradební brány v Stendalu a v Brandenbugu, radnice ve Stralsundu a v Lübecku, honosné patricijské domy v Greifswaldu, kostely a katedrály v Stralsundu, Doberanu, Rostocku nebo Wismaru (Malina 1991, 164). V Brně začíná rozsáhlá a rychlá výstavba ve 2. polovině 14. století, díky čemuž zde cihlová architektura pevně zakotvila. Zásluhu na tom nesla snaha Lucemburské sekundogenitury pozvednout úroveň sídelního města (Kotrba 1951, 105 – 108). Celkově lze říci, že se cihla v gotickém stavitelství „uplatnila již ve všech možných
23
podobách, aspektech a souvislostech v nichž je využívána i v architektuře dalších období“ (Malina 1991, 164). Písemné zmínky z oblasti cihlářství a cihlové architektury se začínají častěji objevovat od počátku 14. století, hlavně v městských knihách (Kotrba 1951, 52). Cihláři a vápeníci tvořili hospodářsky zajištěnou skupinu měšťanů (Obr. 4: 2) . V Praze si roku 1310 vymohli status zajišťující pevnou sazbu za práci (Kotrba 1951, 52, Janotka – Linhart 1984, 156). Roku 1482 ustanovili konšelé tří měst pražských aby „sto cihel dláždicích a zednických bylo po osmi groších, sto cihel krycích po dvanácti groších míšenských“ (Janotka – Linhart 1984, 156). Městské knihy v Praze a Brně z 1. poloviny 14. století uvádějí mezi cihláři (czigler, tzigler, czigelstreicher, cziglpekh, laterstor) i bohaté majitele pozemků, domů a vinic, případně členy městské rady (1341 mistr cihlář Jindřich Šváb „czigler“) (Kotrba 1951, 52). Cihelny zakládala, se svolením vrchnosti, i města (Kotrba 1951, 52, Janotka – Linhart 1984, 156) roku 1360 jsou zmíněny dvě cihelny v Chebu, v roce 1380 povoluje Vítek z Landštejna zřízení cihelny v Žatci (Kotrba 1951). V Praze stály y a vápenice v okolí kláštera Voršilek směrem k Žofínu a na obvodě města při hradebních zdech. Majitelé cihelen si většinou najímali mistra, s nímž uzavírali smlouvu. Často měl nárok na část výrobků a mohl s nimi libovolně nakládat (Janotka – Linhart 1984, 156). Výroba a užívání cihel se stávala čím dál běžnější, v kupních smlouvách bývá uváděn popis materiálu a způsob jeho použití. Na začátku 15. století je již cihla obecně používanou stavebninou (Kotrba 1951, 53). Vzhledem k tomu, že způsob výroby zůstával během středověku prakticky neměnný a výrazněji se modernizoval vlastně až koncem 19. a ve 20. století, je možné vycházet při jejím popisu i z textů novověkých (Nagy 2004). Cihlářství bylo svobodné řemeslo, mohl je provozovat každý občan, který přihlásil živnost a zaplatil daň (Laterărius 2005 – 2007, Janotka – Lingart 1984, 156). Před založením cihelny byl prováděn průzkum surovinových zdrojů. Toto probíhalo na základě zkušenosti mistra, nejen pomocí zraku a hmatu, ale i čichem a chutí. Někteří stavitelé například popisují vhodnou hlínu jako „tu s vůní dobytka“. Pachové zkoušky odhalily organické příměsi (třeba plísně). Zrnitost se zjišťovala „hryzací zkouškou“. Písčité hlíny prý nepříjemně skřípou mezi zuby, prachové skřípou také, ale ne nepříjemně. Jílové hlíny neskřípou, jsou hladké a moučné. Nezbytné byly též blízké zdroje písku, vody a palivového dřeva. Cihelny se zakládaly tam, kde byla po zboží poptávka (Suske 1991, s. 79, cit. Nagy 2004). Vhodným materiálem pro výrobu je hlína jílovitá, mastná, nesmí obsahovat příliš písku, vápenný písek nesmí být přítomen vůbec. Prosívání suché roztlučené hlíny se 24
odstraňovaly nečistoty jako kameny nebo kořínky. To bylo možné udělat také při hnětení hlíny mokré, odleželé. Hlína se kopala na podzim, přes zimu přemrzla a získala vhodné vlastnosti, aby se dala na jaře zpracovávat. Na začátku sezóny ji přeložili do zastřešených jam a zalili vodou, po uležení mísili s pískem, v různém poměru, obvykle zhruba 1 : 4. Z této hmoty již bylo možné tvarovat výrobky. Cihly se vyráběly v dřevěných nebo plechových formách. Velikost čerstvé cihly musela být, kvůli smrštění materiálu, o jednu čtvrtinu větší, než hotový výrobek. Vnitřek formy se vysypával pískem nebo vlhčil vodou. Hlína se pak do ní natlačila tak, aby byly vyplněné všechny rohy, horní plocha se zarovnala. Po vyklopení z formy se měkké cihly stavěly na desky posypané pískem a sušily v kůlnách. To mohlo trvat i několik měsíců (Nagy 2004). Podobnou, o něco podrobnější informaci nám podává článek „Cihlářské řemeslo na Kralovicku“ [on-line]. Cihelen bylo v okolí několik. Dvě v Kralovicích, tři v Kožlanech, po jedné v Dřevci, Výrově, Plasích, Čisté, Všehrdech Hlincích a ve Chříči. Na podzim před mrazy byla nakopána hlína. „Čím déle ležela a promrzla, tím snáze se s ní pak pracovalo.“ S výrobou se začalo na jaře. V cihelně pracovali alespoň tři formaři a různý počet pomocníků. Na noc se navezlo na plac tolik hlíny, kolik je možné za jeden den zpracovat a dala se máčet, aby změkla. Ráno ji pomocníci prošlapali, což se muselo dělat rychle, aby nezapadli, a nakonec ji ještě prosekali krachlí. Potom nosili hlínu na pracovní stůl a formař si z ní ukrajoval pro každou cihlu. Převalil hlínu v kouli a co nejsilněji s ní uhodil do pískem vysypané formy, tak aby vyplnila i rohy. Vršek urovnal rukou nebo prknem, případně seřízl drátem. Pro lepší držení ve stavbě mohl ještě do rohů cihly vtlačit palcem ruky dolík nebo otisknout celou ruku. „Otisk musel být proveden, dokud byla cihla ve formě, je tedy značkou výrobce.“ Forma sestávala z dubových prkének silných 3 cm a spojených železnými pásky. Pokud nebylo dost písku, používala se voda, což ale zanechávalo povrch blátivý. Proto mnohdy písek raději dováželi. Vyklopené cihly odnášel pomocník na místo sušení a po vyschnutí se pak svážely do pece (Cihlářské řemeslo na Kralovicku [on-line]). V Evropě se běžně používalo milířové vypalování cihel, kdy se mezi řady suchých výrobků klade topivo, celá struktura je pak zakryta a omazána mazanicí. Vypalování v takových pecích je nerovnoměrné. Lépe vypálené cihly byly používány ve více namáhaných místech stavby. Brzy se uplatnily také dvoukomorové pece s oddělenými prostory pro oheň a pro cihly. Ty se v peci ukládaly na vyzděné lavice nebo podlahu s otvory do topeniště. Oheň nesměl na materiál šlehat přímo, zároveň byla dodržována vzdálenost mezi cihlami na šířku prstu, aby byl přístup tepla rovnoměrný. V peci se 25
rozdělal nejprve mírný oheň, který byl udržován, dokud vycházel průduchy mastný, smradlavý a vlhký dým. Z cihel se odpařovala vlhkost, což trvalo několik dní a nocí. Poté, co se dým změnil na obyčejný, bez vlhkosti a z pece šlehal bílý plamen, začal skutečný výpal. Několik dní se pec rozpalovala při otevřených průduchách a po jejich uzavření se nechaly cihly dopálit. Z hotových vychladlých výrobků bylo třeba ještě vybrat popraskané a špatně vypálené kusy (Janotka – Linhart 1984, Kotrba 1951, 50). Při výzkumu levobřežního předměstí středověkého Sezimova Ústí (Richter – Krajíc 2001) byly odkryty dvě usedlosti s charakterem cihelny. Vzhledem k tomu, že město po vypálení roku 1420 zůstalo opuštěné, zachovaly se zbytky staveb, doklady řemesel i předměty denní potřeby. Na parcele usedlosti I zůstaly pozůstatky jednoprostorové obytné stavby a komplex výrobních objektů interpretované jako cihlářská huť. Konkrétně se jedná o halu, přístavky se studnou, dvě kvadratické vypalovací pece (vnitřní prostor 300 × 350 cm a 250 × 250 cm) a jednu pec kruhovou kopulovitou (průměr 180 – 190 cm), v níž byla ještě vsádka prejzů. Navíc se po celé ploše našla stavební keramika, hotové, defektní výrobky, odpady. Kromě dvou studní mohl jako zdroj vody sloužit potok na západním okraji usedlosti. V prostoru usedlosti II, cihlářské hutě zaměřené pravděpodobně na výrobu cihel a dlaždic byly odkryty dvě kvadratické pece (vnitřní prostor 300 × 300 cm a 250 × 250 cm), povrchové přístřešky sloužící snad k sušení nebo skladování výrobků před výpalem, v jednom z nich zůstalo zachováno několik paralelních řad cihel. Na ploše se opět našlo velké množství stavební keramiky včetně defektních výrobků. Z Levoče – Červené Chyžky na Slovensku pochází nález dvoukomorové pece ze 16. století (Javorský 1984, s. 100, cit. Nagy 2004, Laterărius 2005 – 2007). Má obdélníkový půdorys 9,9 na 3,8 m a čtyři klenuté topné kanály široké asi 0,8 m. Otvory ve stropě těchto topenišť umožňovaly průchod tepla dovnitř pece. Z 15. století pochází cihlářská pec objevená v německém Öhringen Michelbachu (Obr. 5: 1, 2). Uvnitř se nacházejí tři kamenné obloukovité topné kanály s mezerami, kterými proudilo do pece teplo. Pec má obdélníkový půdorys s rozměry 4 · 5 m (Schäfer 1983, s. 226, cit. Nagy 2004). Tyto dva příklady jsou sice již novověké, ale soudě podle kvality některých dochovaných středověkých cihlářských výrobků byla technologie výroby i v této době již propracovaná a na vysoké úrovni. Výrobky dosahují, či dokonce převyšují kvalitu novověkých cihel, často byly a ještě bývají opakovaně využívány do dalších staveb.
26
3.2.3.4. Výroba stavebních pojiv ve středověku Základy středověké technologie výroby a použití stavebních pojiv položila gotika. V tomto období se kladl velký důraz na pevnost a trvanlivost při jisté úspoře materiálu. Ve 14. a 15. století pak docházelo k dalšímu vylepšování, přídavku různých přísad, stále se zvyšovala úspornost malt (Losos 1969). Malty byly zpočátku málo homogenní, a tzv. tučné s nízkým obsahem přimíšenin. Ve větším množství obsahovaly vápenné pecky. Monumentální gotické stavby s klenutými stropy a oblouky vyžadovaly již malty bez pecek, s dobrou distribucí pojiva a menším obsahem vápna. Pojivo ve zdi ambitu Emauzského kláštera v Praze obsahuje pouze 7% vápna a je doplněno hlínou (Losos 1969). Ve 14. století se hojně využívalo přidávání organických přísad do malty. Jednalo se o přídavky povahy bílkovinné (vejce, mléko) a sacharidové (pivo, med, škrobové mazy). Bílkoviny podporují vznik koloidů, malta je tvárnější a nestéká, tuhne pomaleji. Sacharidy po přeměně na sacharát zvyšují okamžitou pevnost malty. V Polsku se za tímto účelem používaly roztoky škrobových mazů z pšeničných nebo ječných zrn. Pivo mohlo při dokvašování poskytovat CO2 pro karbonizaci (Losos 1969). Staré kamenné stavby jsou mnohem více odolné, než cihlové i kamenné stavby posledních desetiletí, budované rovněž s použitím vzdušných vápenných malt. Příčinu tohoto fenoménu se pokoušel vysvětlit článek ve sborníku Archaeologia technica (Stránský, Buchal, Ustrouhal 2001). Autoři porovnávali mineralogické složení středověkých malt souboru kamenných staveb z patnácti lokalit. Zejména šlo o gotické hradní zříceniny. Výsledky jsou značně různorodé. Převažuje křemen a kalcit (vápenec), následují živce (více plagioklasů, méně otroklasů). Několikanásobně nižší je výskyt minerálů typu slíd a jílů. Ojediněle se našly některé další minerály. V každé ze vzdušných malt
středověkých
staveb
lze
očekávat
přítomnost
kalcitu
a
křemene
a
to
s pravděpodobností kolem 95 %. Plagioklasy (sodnovápenaté živce) se vyskytují s pravděpodobností 80 %, ortoklasy (draselné živce) ve 40 %. Pravděpodobnost výskytu jílů a slíd je pro každou skupinu 20 %. Autoři zhodnotily složení středověkých vápenných malt jako značně proměnlivé a závislé na složení vápence a písků, které byly k dispozici na jednotlivých lokalitách. Stavitelé znali závislost mezi poměrem hašeného vápna a písku v maltě a její kvalitou. Analýzy nasvědčují, že malty připravované ke zdění objektů pevnostního charakteru byly připravovány z kvalitnější maltoviny. Také Rostislav Vermouzek (1984) uvádí poznatek o vyšší pevnosti středověkých malt a možnou příčinu hledá ve způsobu hašení vápna. Předpokládá jistý způsob 27
„samohašení“, kdy se v létě vypálené vápno nechalo do jara uležet volně na venku, přičemž se vlivem vzdušné vlhkosti a srážek zhasilo. Ze soudobých analogií soudí, že by pevnost takového vápna vzrostla. Oproti názorům na několikaleté skladování vápna nevyžaduje uvedený způsob velké skladovací prostory a není ani narušena plynulost stavby (Vermouzek 1984). Na severní Moravě se k pálení vápna po celý středověk používaly lehké vápenické pece milířové konstrukce (Goš, Kapl 1984). Jedna taková byla odkryta roku 1964 na okraji obce Libivá u Mohelnice. Pochází ze 14. – 15. století. Složitější stavbu měla pec objevená v Praze roku 1966 při výkopových pracích na Velkopřevorském náměstí (Špaček 1984). Měla čtvercový půdorys, ve východní zdi tři tahové otvory a klenutý strop. Datována byla do 13. – poloviny 14. století. Jedna z největších středověkých pecí na pálení vápna byla objevena v Mokré u Brna (Kos 2002). Byla vyhloubena v hliněné výplni rozsáhlé terénní deprese ve vápencích. Datována je podle nálezů keramiky na konec 13. století. Má obdélný půdorys, pět klenutých tahových kanálů, objem 41 m3. Byla zbudována pro vypálení několika várek v krátkém sledu a po té zanikla (Kos 2002). Ve Starém městě u Uherského Hradiště v poloze Za kostelíkem byla v roce 1976 odkryta hasicí jáma z přelomu 13, a 14. století. Stěny měla pokryté výdřevou a dno utěsněné jílem. V dalších letech bylo na stejné lokalitě v poloze Za zahradou odkryto šest vápenických objektů s pecemi k pálení vápna. Jako hlavní topivo byl prokázán dub (Snášil 1980). 3.2.4. Nálezy otisků člověka, zvířat a rostlin na stavební keramice Otisky prsů byly nalezeny již na dlaždicích z Kssiopi v severním Řecku datovaných do 3. století př. n. l. (Bartsocas 1982). Na stavební keramice z doby římské jsou vyraženy kolkem značky dílny, většinou vojenské jednotky. Kromě toho se setkáváme i s otisky bot a zvířecích tlapek. Dosud není jednotný názor, zda tyto vznikly náhodně nebo měly určitou funkci, například při počítání vyrobených cihel (Bazovský 2004). Vlnovky a rýhy na některých cihlách sloužily pravděpodobně na zdrsnění plochy pro lepší přilnutí malty. Z doby římské pochází cihla se stopou psa objevená na velkomoravském hradisku v Mikulčicích (Musil 1997, cit. Janál 2002). Římská tegule s otiskem těla myšice lesní (Apodemus flavicollis) se našla na lokalitě Neupotz v Německu (Dumke 2003, cit. Králík, Urbanová, Hložek 2006).
28
Na výstavě Laterãrius, Dejiny tehliarstva na Slovensku pořádané Archeologickým muzeem SNM v Bratislavě (Laterărius 2005 – 2007) bylo vystaveno velké množství stavební keramiky nesoucí stopy člověka, zvířat nebo rostlin. Z lokality Rusovce pocházejí prstované cihly z doby římské. Mají čtvercový a obdélníkový tvar, dvěma prsty ruky je na jedné ploše vyryta vlnovka. K dalším nálezům této lokality patřily na výstavě tegule s vyrytou (prstem, nebo nástrojem) palmou a nápisem CX a korýtková střešní krytina imbrex upravená na povrchu podélným prstováním. Z Maďarského města Ó-Szöny (římské Brigetio) pochází dlaždice hypocausta s prstovaným křížem přes celou jednu plochu. Prstované imbrices byly objeveny také ve ze Stupavě, Ó-Szöny a Rusovcích. Jedna podlahová cihla hypocausta z výstavy nese zřetelný otisk podrážky obuvi podbité cvoky (caliga). Na dalších jsou otisky prstů, jednotlivých cvoků a stopa zvířete. Také fragment střešní krytiny ze Sussexu nese otisk obuvi podbité cvoky a stopu psa (The sussex archaeological society 2007). Otisk kolku s označením legie, případně cihelny nesou téměř všechny kusy stavební keramiky, jež bylo možné na výstavě vidět (Laterărius 2005 – 2007). Plevové cihly z 10. – 13. století ze slovenských lokalit Krásna nad Hornádom, Buzica, Hamuliakovo, Veľká Tŕňa, Horné Zelenice nebo Rimavské Janovce nesou stopy po vypálených rostlinných zbytcích, poslední uvedená je zároveň prstovaná (Laterărius 2005 – 2007). Plevová je i pozdně římská cihla z Iže ze 4. – 5. stol. a cihla z Ludanic ze 13. – 14. stol. Další dvě cihly z Ludanic z výzkumu benediktinského kláštera (14. století) nesou otisky rostlin pšenice, rýže a ječmene (Obr. 6: 1, 2) (Čurný, Hložek 2006, Laterărius 2005 – 2007). Středověké střešní tašky byly často zdobeny jednoduchým tahem prsů, případně mohlo mít prstování i funkční důvod. Takové kusy pocházejí z lokalit Bratislavský hrad (9. – 13. stol.), Michalská ulice 7 v Bratislavě, Nové Město nad Váhom, Stará radnice v Trnavě (15. století), Hlohovec (1492) či Sedmihradsko (15. století) (Laterărius 2005 – 2007). Prstované cihly ze 13. – 15. století byly objeveny v Bratislavě, Spišském hradu, Nižné Myšli či Svodíně. Také dlaždice mohly být prstované (Spišský hrad, 13. – 15. stol.) a barokní čtvercová dlaždice z Levoče nese dvojitou stopu zvířete (Laterărius 2005 – 2007). Otisky zvířecích tlapek jsou na cihlách z Trnavy a z Bratislavského hradu. Cihlářské značky byly identifikovány na cihlách z Rimavských Janoic a Spišského Štiavnika (Nagy 2003, kat. č. 49, 58, cit. Nagy 2004). V souboru cihel z hradu Křídlo nese většina kusů na jedné ložné ploše žlábky prstování. Jedna cihla měla okraj promáčknutý polovinou stopy psa, na jedné byla stopa kočky a na dvou kusech otisky listu stromu (Obr. 6: 3, 4). V zaniklém kostele v Drehně se 29
našly cihly s otisky dětských chodidel, nohou psa, kočky, ovce nebo kozy a slepice (Bönisch – Wetzel 1988, cit. Unger 1999, 77). E. Jánská (1965) zmiňuje na hradě Sión Jana Roháče z Dubé cihlu se stopou zvířete, uvádí, že pravděpodobně psa. Ve Mstěnicích u Hrotovic při výzkumu zaniklé středověké vsi byla ve sklepních prostorech tvrze objevena jediná cihla a nesla stopu kočky (Obr. 6: 5) ( Nekuda 1985, 109 – 114). V Kartuziánském klášteře v Dolanech u Olomouce, při odkrývání mnišského domku byly mimo jiné objeveny také cihly z původního topeniště (Burian 1968). Na jedné ložné ploše nesly dva podélné žlábky a jeden příčný při krátké straně, vytvořené tahy prstů. V jednom případě byla na cihle stopa psa a ve dvou stopa dětského chodidla. V severní kapli se našly střešní tašky typu bobrovka, z jedné strany se stopami podsýpky, z druhé s podélným a při týlní hraně (rovné) příčným vrásněním (Burian 1969). J. Vrána (2002) uvádí na stejné lokalitě cihly se stopou psí tlapky, kopýtka prasete a chodidla dítěte a také korýtkovou střešní krytinu s uhlazením zevní plochy prsty ruky. Velké množství prstovaných cihel bylo objeveno při výzkumech v Trnavě (Staník, Žufková 1995). V souvislosti s uvedenými příklady bych se ráda podrobněji zmínila také o nálezu cihly z předhradí středověkého hradu v Lelekovicích, která stála na počátku této práce. Jedná se o větší fragment objevený při skrývce lokality v roce 2003 spolu s dalšími cihlami v sutinách zdiva datovaného do druhé poloviny 15. století. Dochované rozměry fragmentu jsou 7,5 × 14,5 × 19,5 cm, třetina až čtvrtina délky je odlomena. Povrch byl pokryt vrstvou vápenné malty, místy až 1 cm silnou, nezakryté oblasti však odhalovaly otisk plosky nohy člověka a kopýtka sudokopytníka (Králík, Urbanová, Hložek 2006). Na Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy university byla tato cihla chemicky vyčištěna od malty za použití roztoku kyseliny octové (CH3COOH) a následně podrobena mikropetrografickému, trasologickému a biologickému zkoumání ve spolupráci s dalšími institucemi. Vyčištění povrchu odkrylo další útvary (Obr. 7). Na hřbetní straně tak mohly být analyzovány kromě stopy člověka a dvou stop sudokopytníka také podélné žlábky prstování, okrouhlé konkávní útvary identifikované jako otisky polštářků tlapky psa, drobný otisk papilárních lišt na kousku hlíny přilepeném druhotně na povrch a oblasti povrchu rozbředlé kontaktem s mokrým předmětem. Na čelní ploše to byly svislé trakční linie vytvořené při snímání formy z cihly, šikmé trakční linie v pruhu podél spodní hrany, snad dokládající odříznutí přebytečné hmoty, menší skupina trakčních linií po úpravě přečnívajícího materiálu při horním okraji plochy a konkávní útvar s negativními otisky papilárních lišt ve spodní části plochy. Spodní plocha cihly nesla otisky podsýpky a místy druhotně nalepené vrstvičky hlíny, obě boční plochy nesly jemné 30
svislé trakční linie od snímání formy, jedna z nich také vodorovný otisk okraje formy, druhá plochý otisk listu jednoděložné rostliny. K rozlomení cihly došlo v místě hlubokého zásahu jedním z kopýtek (Králík, Urbanová, Hložek 2006). Autoři článku upozorňují, že výsledky z analýzy stop nemohou být brány s naprostou jistotou, neboť v současné době nejsou vytvořeny dostatečné databáze srovnávacího materiálu. Ve většině případů museli vytvořit vlastní pilotní srovnávací data. Přesto se pokusili o rekonstrukci dějů v souvislosti s výrobou tohoto kusu cihly. Hrubou cihlářskou hlínou byla vyplněna dřevěná forma bez dna na pracovní desce podsypané pískem, nebo přímo na zemi. Při tom došlo na čelní ploše k částečnému protlačení hlíny pod formou. Horní hranu výrobce uhladil a přejel po délce prsty ruky. Na to sňal formu směrem nahoru, při čemž se část materiálu vytáhla nad povrch hřbetu a na stranách zůstaly svislé trakční linie. Stopa lidského chodidla svědčí o přítomnosti další osoby, jak vyplývá z analýz šlo pravděpodobně o dítě. Stopy zvířat byly určeny v případě kopýtek jako jelena anebo skotu domácího, v případě konkávních útvarů jako negativy polštářků tlapky psa velkého přibližně jako dnešní německý ovčák. Dokládají, že byla cihla při vysýchání umístěna na zemi na volném prostranství, kam měla jak zvířata, tak i děti přístup. Během sušení došlo k otočení cihly na bok, což stlačilo přilehlou spodní hranu a umožnilo odříznout přebytečnou hmotu z čela. K rozlomení došlo patrně až po výpalu, před umístěním fragmentu do zdiva (Králík, Urbanová, Hložek 2006).
4. Hodnocení souboru středověkých cihel z předhradí lelekovického hradu Experimentální část této studie pracuje se souborem středověkých cihel, které pocházejí z archeologického výzkumu na předhradí zaniklého hradu v Lelekovicích. Lokalita je datovaná do druhé poloviny 15. století, zánik spadá na přelom 15. a 16. století (Kovář 2006). V souboru jsou však zastoupeny také cihly z poloviny 14. století z prostor hradu použité druhotně ke stavbě. V následujících kapitolách se zabývám nejprve stručným přehledem historie celé lokality. Následuje popis metodiky výzkumu, který je pro přehlednost rozdělen na jednotlivé fáze zpracování, tedy čištěním, fotografickou dokumentací a písemnou dokumentací, ačkoli tyto činnosti probíhaly současně a neoddělitelně. Nebylo proto možné popsat úkony v časové posloupnosti a některé informace se mohou opakovat.
31
4.1. Archeologické a historické poznatky o lelekovickém hradu a předhradí 4.1.1. Založení hradu ve 14. století, vývoj v průběhu doby a jeho zánik Asi jedenáct kilometrů na sever od centra Brna leží ostrožna nazývaná Hrad. Jak uvádí ve své publikaci J. Unger (1999) v polovině 13. století byla pod tímto místem založena vesnice. Při ní stál svobodný dvůr pánů z Lelekovic. Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1288. Jedná se o listinu otištěnou v Codex diplomaticus Moraviae, v níž je jako jeden ze svědků uveden Heřman z Lelekovic (700 let Lelekovic 1988, Belcredi a kol. 1989, 189). Vesnice se rozkládala na okraji hlubokých lesů při soutoku potoka a říčky Ponávky. Asi 1 km od ní vedla obchodní cesta z Brna do Prahy, Lelekovice obchodovaly s Brnem a Královým Polem. Zmíněný Heřman z Lelekovic získal v polovině 14. století místo sudího v Olomouci a kvůli novému společenskému postavení i proto, že mu to příjem umožňoval, se rozhodl vystavět na ostrožně hrad. Heřmanův syn Bušek, který se stal sudím po svém otci, mohl ještě hrad vydržovat, ale po jeho smrti roku 1368 dochází postupně k rozpadu majetku rodiny a také hrad je rozdělen, nejprve na dvě, později na tři části (Unger 1999, 9 – 22). V první stavební fázi byl areál hradu o rozloze přibližně 43 × 19 m obehnán hradbou a příkopem. Vstup byl zajištěn padacím mostem a procházel pod mohutnou věží. Předpokládá se, že hrad mohl mít tři podlaží a deset místností včetně dvou sklepů. Pak by zde žilo kolem dvanácti lidí, což zahrnuje šlechtickou rodinu a nejbližší služebnictvo (Unger 1999, 21 – 38). V době rozdělení hradu na tři části došlo k několika stavebním úpravám. Na nádvoří stály příčky oddělující jednotlivé domácnosti, dřevěné budovy na JZ a SZ areálu byly nahrazeny kamennými, přibyly nové stavby (Unger 1999, 45). Jednou z rodin, které zde sídlily byli Hechtové z Rosic. Ti jednotlivé části hradu postupně skoupili a začali s dalšími přestavbami. Přibyla parkánová hradba, vstup do hradu se posunul na severovýchodní stranu (Unger 1999, 57 – 58). Na konci 14. století, za války mezi markrabími Joštem a Prokopem, obsadili hrad přívrženci Prokopa. Z jejich rukou jej dobyl Edhard Puška z Kunštátu a Skal a již si ho ponechal. Když zemřel, připadlo panství jeho dcerám, Žofii a Aničce. Dále několikrát změnilo majitele až jej nakonec Vilém Valecký z Mírova prodal v polovině 16. století městu Brnu. Za celou tu dobu nebyl hrad používán a postupně zanikl (700 let Lelekovic 1998, Belcredi a kol. 1989).
32
4.1.2. Lelekovické předhradí V prostoru předhradí lelekovického hradu se do současnosti dochoval kostel sv. Filipa a Jakuba s přilehlým hřbitovem. Nejstarší písemná zmínka o něm pochází z poloviny 14. století. Byl vystavěn v románském slohu s obdélným kněžištěm a obdélnou lodí. V období gotiky došlo k zaklenutí střechy, přibyly podpěrné pilíře, sakristie a nad ní dřevěná věž. Ta byla roku 1873 nahrazena věží zděnou (700 let Lelekovic 1988, Unger 1999, 71). Jižně od hřbitova byla roku 1989 provedena sondáž, která zachytila rozsáhlé stopy antropogenní činnosti. Odkryty byly pozůstatky budovy z 15. stol. složitého půdorysu, stavebně vázané na kostel. Zdrojem materiálu pro její výstavbu byly převážně trosky hradu, ve všech zachycených zdech se našly zlomky druhotně použitých cihel a prejzů. V jižní části plochy byly zachyceny vrstvy sutě, mazanice a materiálu z období fungování hradu, ale i mladšího. Došlo zde pravděpodobně k úpravě terénu navážkou materiálu z jádra hradu. Po zániku sídla kolem přelomu 15. a 16. století byl i odtud stavební materiál odebírán k dalšímu použití (Kovář 2006). Hmotné nálezy ze sond, převážně keramické nádoby, lze rozdělit do dvou skupin. Jednak předměty z 2. poloviny 14. století, jednak z 2. poloviny 15. století. Zastoupen je ale i přelom 14. a 15. století a 1. polovina 15. století. Stavební keramika je velmi fragmentární. Dva zlomky nesly stopy požáru. Z cihel byly vyzvednuty jen tři celé. Jedna odpovídá rozměry cihlám z hradu, zbylé dvě (21,5 × 14,5 × 6,5 cm a 28 × 13,7 × 7 – 7,5 cm) lze podle analogií datovat do 2. poloviny 14. až počátku 15. století. Zlomky dlaždic lze rozdělit podle tloušťky. Z období hradu pocházejí dlaždice vysoké 35 mm, z 2. poloviny 15. století dlaždice vysoké 10 – 15 mm. Prejzy se shodují s nálezy z hradu. Většina kachlů kamen pochází z 2. poloviny 15. století. Několik masivních keramických fragmentů bylo interpretováno jako části destilační nádoby. Dále bylo vyzvednuto množství železných, kamenných a skleněných artefaktů a zvířecích kostí (Kovář 2006). Na základě těchto zjištění a v souvislosti s chystanou úpravou prostoru na hřbitov byl roku 2002 zahájen předstihový archeologický výzkum. Do roku 2004 byla odkryta plocha 935 m2. Objeveny byly též objekty související s předhradím 2. poloviny 14. století, tedy kamenná pec s kruhovým půdorysem v západní části plochy a zemnice s kůlovými jamkami v jihovýchodní části. Jižní svah byl v 15. století zarovnán navážkou hlíny a sutě. V této vrstvě byl zachycen žlábek směřující na sever a stáčející se na jih, východně od něho pozůstatky pece obdélníkového půdorysu, kůlové jamky a oválné zahloubené
33
objekty. Ze sídla z 2. poloviny 15. století se zachovalo jen základové zdivo nebo jeho negativy a stopy dalších konstrukcí (Unger 2003, 2006). Stavební vývoj v tomto prostoru bylo možné rozdělit do dvou fází. Prvá zahrnovala stavbu čtvercového půdorysu, s dvouprostorovým zděným suterénem. Nad ním mohlo být ještě hrázděné ložnicové patro. Po stranách domu stály přístavky pro sestup do sklepů. Z jednoho z nich vedly kamenné schody do lochu trojúhelníkového půdorysu. Dvůr východně od budovy ohrazovala kamenná zeď, podle analogií datovaná do poloviny 15. století. Mohla být kryta střeleckým ochozem. Nebyly prokázány žádné hospodářské budovy. Stavba byla zničena požárem, při následné přestavbě došlo k rozšíření nádvoří, k hlavní budově přibyly místnosti, zvýšil se hospodářský a obytný komfort na úkor obranné funkci. V podlaze jedné ze suterénních místností byl vyhlouben vstup do lochu. Na jižní straně sídla je nedatovaná zeď, masivní a odlišně stavěná oproti ostatním. Patrně jde o pozůstatek starší stavby, snad fragment zevního opevnění hradu (Unger 2006). Datování napomohl nález jednostranné mince se lvem z let 1450 – 1453, zlomky loštických pohárů, ostruhy s dlouhým bodcem a komorové kachle z druhé poloviny 14. – přelomu 14. a 15. století. Podle vedoucího výzkumu Josefa Ungera patřilo sídlo příslušníkům vyšší společenské vrstvy. Mohlo však být jak šlechtickým dvorcem, tak i farou. Nelze ani vyloučit, že bylo původně šlechtické sídlo později užíváno jako fara (Unger 2006).
4.2. Materiál Soubor třiceti šesti cihel byl získán při předstihovém archeologickém výzkumu na předhradí
zaniklého
středověkého
hradu
v Lelekovicích,
který
prováděl
Ústav
archeologické památkové péče v letech 2002 – 2004 (Unger 2006). Vedoucím výzkumu byl prof. PhDr. Josef Unger, CSc. Jedná se o nálezy odkryté při strojní skrývce plochy, jejich původní polohu, ani zařazení do kontextu lokality tedy neznáme. Uskladněny byly spolu s velkým množstvím další keramiky v prostorách obecního úřadu Lelekovice v šesti bednách. Těsně před výzkumem jsme cihly přivezli a uskladnili v prostorách Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy university. Dále bylo nutné pořídit soubor zkušebních cihel, na kterých by se testovaly účinky roztoků kyselin pro odstranění malty. Deset kusů novověkých cihel se zachovanými zbytky malty mi poskytl vedoucí střediska recyklace firmy Dufonev – recyklace stavebních sutí, pan Luboš Harák.
34
4.3. Metodika 4.3.1. Popis malty a odběr vzorků Při popisu malty jsem si všímala barvy, množství, složení, pevnosti, a také zda obsahuje hrubé částice. Pevnost a zrnitost jsem určovala empiricky na základě srovnání s ostatními cihlami souboru. V několika případech jsem zachytila trakční útvary anebo otisky rostlin. Jsou zahrnuty v popisu cihel a fotograficky zdokumentovány stejně, jako by šlo o útvary v keramické hmotě. Vzorky malty jsem odebírala za sucha, před čištěním cihel, do plastových sáčků s přiloženými údaji o původu. Použila jsem kovové dlátko, ale velmi opatrně, abych nepoškodila povrch cihly. Maltu jsem z tohoto důvodu neodebírala z cihel, kde byla její vrstva příliš tenká, nebo kde by pevně držící hmota mohla vzít s sebou kus povrchu cihly. Vzorky budou sloužit pro mikropetrografický rozbor.
4.3.2. Čištění povrchu cihel Na základě informací o chemickém složení středověkých malt jsem vybrala několik kyselin, které by mohly být použitelné k jejímu odstranění z povrchu cihel. Jedná se o kyselinu octovou (CH3COOH), vyzkoušenou již poměrně úspěšně na dříve analyzované cihle z Lelekovic (viz kapitola 3.2.3.), dále kyselinu chlorovodíkovou (HCl), chelaton II (EDTA), kyselinu dusičnou (HNO3) a kyselinu fosforečnou (H3PO4). Účinky slabých vodných roztoků těchto látek jsem nejprve testovala na zkušebních cihlách. Zcela vyloučit jsem ihned po testování mohla kyselinu chlorovodíkovou, která i při nízkých koncentracích (5 %) povrch cihly značně poškozuje. Chelaton naopak s maltou nijak viditelně nereagoval. Velkou nevýhodou kyseliny octové je skutečnost, že při osychání vyčištěné cihly se na jejím povrchu usazují krystalky octanu vápenatého |Ca(CH3COO)2|, a to někdy ve značné míře a navíc opakovaně i po několikerém umytí čistou vodou. To nejen že velmi prodlužuje dobu práce, ale navíc dochází k opakovanému narušování povrchu cihly. Přesto byla tato kyselina použita k čištění u většiny cihel souboru. Poměrně vhodnými, při použití na zkušebních cihlách, se zdály být kyselina dusičná a kyselina fosforečná. V případě první jsem zkoušela nejprve 2 % roztok, který nečistil dostatečně účinně, takže jsem postupně koncentraci zvyšovala. Jako ideální se mi jevil 4,5 % roztok. V druhém případě jsem koncentraci roztoku z prvotních 4 % zvyšovala až na 10 %. Roztok kyseliny fosforečné byl poněkud šetrnější, avšak při použití na historických
35
cihlách souboru vykrystalizoval na povrchu během sušení ve vodě nerozpustný dihydrogenfosforečnan vápenatý |Ca(CH3COO)2|. I vzhledem k tomu, že je kyselina fosforečná finančně poněkud nákladná, rozhodla jsem se ji nadále k čištění nepoužívat. Při odstraňování malty z povrchu středověkých cihel jsem používala následující pomůcky: Plastová bedna (20 l), odměrný válec velký (2000 ml), odměrný válec malý (50 ml), kovové dlátko, kartáček s plastovým vlasem, laboratorní plášť, gumové rukavice, příslušná kyselina (Obr. 8: 1 - 4). Každou cihlu jsem nejprve umyla a hrubě očistila vodou. Jednak se tím odstranily nečistoty, které by zbytečně reagovaly s kyselinou a snižovaly účinnost roztoku, jednak došlo k nasáknutí vody cihlou, která pak nepřijímala do svých pórů roztok kyseliny. Čištění malty probíhalo v plastové bedně, vždy po dvou cihlách a to v množství roztoku kyseliny dosahujícího do poloviny jejich výšky. V té době se v místnosti muselo vydatně větrat a bedna zůstávala zakrytá. Průběžně jsem cihly otáčela a napomáhala odstranění malty kartáčkem případně dlátkem, ale velmi opatrně. Aby nedošlo k záměně již očíslovaných (viz kapitola 4.1.4.) cihel, lepila jsem kartičku s jejich čísly na zevní povrch bedny. Čisté jsem pak znovu opláchla vodou pro zabránění dalšího působení kyseliny a umístila sušit na noviny.
4.3.3. Fotografická dokumentace Jednotlivé cihly jsem fotografovala před čištěním, kdy ještě nesly na povrchu zbytky malty a po vyčištění. V prvém případě šlo o snímky celých ploch s označením čísla cihly a názvu lokality na přiložené papírové kartičce. U čistých cihel byly pořízeny také snímky celých ploch, a k tomu ještě detailní snímky popisovaných útvarů, ty již bez čísla cihly, pouze s měřítkem. Celkem bylo nafoceno 3030 snímků. K útvarům popisovaným v textu jsou přiřazeny fotografie v obrazové příloze. Vybrané kvalitní a názorné snímky jsou pak k dispozici v elektronické podobě na DVD disku přiloženém k této práci. K fotografování byly použity následující přístroje: Olympus CAMEDIA Digital camera 3,2 MP, LUMIX 5,0 MP, SAMSUNG Digimax V3 3,2 MP a Konica Minolta Dimage A 200 8,0 MP. Snímky z přístrojů s rozlišením 3,2 MP nemají bohužel dostatečnou kvalitu pro analýzu obrazu v počítačových programech. Fotoaparát byl vždy připevněn na stativ a to tak, aby jeho optická osa směřovala kolmo na rovinu snímané plochy. Výjimky jsou v seznamu fotografií označeny heslem „foceno zešikma“. Dbala jsem na nejvyšší ostrost obrazu a dostatečný přístup denního světla, což ale nebylo vždy možné zajistit. Cihly ležely při fotografování na bílé kontrastní podložce. Součástí snímků
36
celých ploch je kartónová destička s měřítkem, číslem cihly a názvem lokality. Na ostatních snímcích tvoří měřítko čtvereček milimetrového papíru. Fotografovaný útvar i měřítko jsem umisťovala co nejblíže optickému středu přístroje, měřítko shodně s rovinou útvaru. Pro každý útvar bylo vytvořeno několik snímků s osvětlením z více různých stran. Pro boční osvětlení byla použita stolní lampička s halogenovou žárovkou (40 W).
4.3.4. Písemná dokumentace Před zpracováním bylo nutné cihly očíslovat, protože doposud nesly čísla pouze celé bedny (sáček 338 – 343). Písmenem L byly značeny středověké cihly z Lelekovic, dále pak číslem od 1 do 36. Při číslování jsem zachovala pořadí beden (sáčků). Zkušební cihly pak nesly označení Z1 – Z10. Ke každé z lelekovických cihel jsem provázkem připevnila kartičku s údaji o lokalitě nálezu, číslu cihly a číslu sáčku (Obr. 8: 5). Takto byla zajištěna přehledná manipulace s materiálem, přičemž pro popis a fotografování není problém údaje dočasně odstranit. Dále jsem přidělila cihlám formulář pro záznam všech zjištěných informací. Je v něm uveden opět název lokality, číslo cihly, číslo sáčku, dále rozměry cihly, popis malty, způsob odstranění malty, popis jednotlivých ploch a s cihlou související odkazy jako čísla fotografií, odebrané vzorky a pod (Obr. 9: 1). Tyto formuláře jsou součástí přílohové části práce (viz kapitola 10.3.). Rozměry cihel jsem měřila pomocí osteometrického posuvného měřidla ještě před čištěním a to zejména kvůli srovnatelnosti údajů s ostatními archeologickými nálezy středověkých cihel. Kde to nebylo před čištěním možné, změřila jsem až čistou cihlu. Tato informace je ve formuláři uvedena. Z některých cihel byly odebrány vzorky malty pro mikropetrografický rozbor. Sáčky se vzorky nesly údaje o cihle, druhu materiálu (malta, cihla, rostlinný materiál a pod.), místu odběru (která plocha cihly) a fázi úpravy cihly při odběru (před nebo po čistění) (Obr. 9: 2). 4.3.5. Způsob popisování ploch cihel Jednotlivé plochy každé cihly jsem prohlédla s pomocí lupy vybavené bočním světlem. Vyhledávala jsem trakční útvary, otisky částí lidského těla, stopy zvířat a rostlin, případně další útvary vzniklé při výrobě, jejichž původ a mechanismus vzniku nebylo možné blíže určit. Do formuláře příslušné cihly jsem vyplňovala popis a rozměry útvaru, pokud to bylo možné, zhodnotila jsem původce a možný způsob vzniku stopy. Uváděla jsem také zlomy, přítomnost a charakter podsýpky, neobvyklou barvu plochy a případné
37
neobvyklé tvarování. Zrnitost podsýpky je určována podle třídění Petra Holuba (2006) jako jemná (velikost zrn do 1 mm), středně hrubá (zrna velikosti 1 – 3 mm) a hrubá (zrna větší než 3 mm). Velikost zrn jsem určovala s pomocí pravítka. Při popisu jsem plochy označovala podle jako hřbet, spodní plocha, čelo, zadní plocha, pravá boční strana a levá boční strana (Obr. 9: 3). Hrany pak z pohledu na čelo, hřbet směřuje vzhůru, pravá horní/dolní, přední horní/dolní, levá horní/dolní a zadní horní/dolní. Označení stran nenaznačuje, jakým způsobem byly cihly umístěny do zdiva a je zcela náhodné. Pouze pokud nesla cihla na jedné ložné straně prstování, označila jsem tuto jako hřbet.
4.4. Výsledky 4.4.1. Chemické čištění povrchu cihel Všechny cihly souboru byly na povrchu pokryty světlou vápennou maltou, většinou v silné vrstvě. Údaje o charakteru malty na jednotlivých cihlách a způsobu jejího odstranění udává tabulka (Tab. 1). Osmnáct cihel bylo čištěno 10 % vodným roztokem kyseliny octové (CH3COOH), šestnáct kusů 4,5 % vodným roztokem (v jednom případě pouze 2,6 % roztokem) kyseliny dusičné (HNO3) a dva kusy 10 % vodným roztokem kyseliny fosforečné (H3PO4). Roztok kyseliny octové reaguje s maltou rychle a za uvolňování oxidu uhličitého. K jejímu úplnému odstranění dochází během několika hodin. Pokud je malta velmi pevná nebo v silné vrstvě, trvá čištění déle, ale ne více jak dvanáct hodin. Většina cihel po vyčištění roztokem této kyseliny mírně pouštěla barvu. Toto není na závadu pro běžné optické zkoumání útvarů, jsou ale poškozeny mikroskopické struktury povrchu. Velkou nevýhodou dalšího zpracování cihel je skutečnost, že se při sušení na povrchu usazuje krystalický octan vápenatý |Ca(CH3COO)2| (Obr. 10: 1). Při jeho umývání vzniká znovu slabý roztok kyseliny, který dále narušuje povrch. Krystalky se usazují opakovaně, některé cihly bylo třeba opláchnout vodou až čtyřikrát. Potom je již povrch narušen podstatně více. V případě cihel L3, L7, L10, L19 a L23 se povrch olupoval v tenkých šupinkách a je stále více poškozován při každé manipulaci. To znemožňuje podrobnější analýzu.
38
Reakce hlavní složky malty s kyselinou octovou: CaCO3 + CH3COOH → (CH3COO)2Ca + H2O + CO2
Roztok kyseliny fosforečné byl použit k čištění pouze u dvou cihel (L16 a L18). V obou případech se na povrchu při sušení usadil krystalický dihydrogenfosforečnan vápenatý |Ca(H2PO4)2|, ve vodě nerozpustný (Obr. 10: 2). Odstranit jej se podařilo až roztokem kyseliny dusičné. Takto kyselina nereagovala při čištění zkušebních cihel, naopak se zdálo, že bude pro použití velmi vhodná. Účinně odstranila maltu a téměř nepoškodila povrch. Její použití s následným odstraněním krystalického nánosu by ale práci komplikovalo. Reakce hlavní složky malty s kyselinou fosforečnou: CaCO3 + H3PO4 → Ca(H2PO4)2 + 2H2O + 2CO2
Roztok kyseliny dusičné se zpočátku jevil jako nejméně vhodný. Čištění trvá o něco déle, než při použití kyseliny octové a u zkušebních cihel značně poškozoval povrch. Jeho velkou předností je ale skutečnost, že nevytváří krystalické sloučeniny na povrchu cihel. To značně urychluje práci. Navíc při použití u cihel středověkých, které jsou pevnější, než zkušební novověké, odpovídá konečné poškození tomu, jaké způsobí během sušení a opakovaného omývání kyselina octová. Reakce probíhá obdobně bouřlivě za uvolňování oxidu uhličitého. Na dvou cihlách souboru (L33 a L35) se po použití této kyseliny při sušení objevil nános krystalického dusičnanu vápenatého |Ca(NO3)2|. U cihly L35 způsobil výrazné poškození s odloupnutím rozsáhlých vrstev povrchu (Obr. 10: 3, 4). Důvod takového působení na této jediné cihle není znám. Reakce hlavní složky malty s kyselinou dusičnou: CaCO3 + 2HNO3 → Ca(NO3)2 + H2O + CO2
39
U většiny cihel stačilo k úplnému odstranění malty šest až osm hodin působení kyseliny. Průběžně jsem odstraňování napomáhala kartáčkem a dlátkem, abych proces urychlila. Některé kusy však nesly silnou vrstvu velmi pevné malty (L21, L26, L28). Bylo nutné jim roztok v průběhu vyměnit za čistý a máčet je v něm i přes noc. Větší poškození povrchu jsem u nich nezaznamenala. Hlavní nevýhodou vyzkoušeného způsobu odstranění malty je jeho časová náročnost, zejména v případě použití kyseliny octové, a také poškození povrchu, které ačkoli je u většiny kusů jen mírné, omezuje podrobnější mikroskopickou analýzu otisků a trakčních útvarů. Z vyzkoušených látek považuji za nejvhodnější použít 4,5 % roztok kyseliny dusičné. Ani jedna kyselina však nenechávala povrch cihel zcela neporušený, v budoucnu by bylo vhodné otestovat účinky dalších látek. 4.4.2. Popis cihel, pozorované trasologické útvary Na povrchu cihel odkrylo odstranění malty velké množství trasologických útvarů. Jak jsme předpokládali, v průběhu výroby byla měkká hlína v kontaktu s mnoha různými objekty, a co je pro antropologa nejdůležitější, stopy na nich zanechali i lidé. Pro zařazení stop jsem vytvořila pět kategorií: Otisky částí těla člověka, otisky částí těla zvířat, otisky rostlin, trakční útvary a otisky předmětů a nakonec neidentifikované útvary. Rozložení v kategoriích udává tabulka (Tab. 2). Nejvíce útvarů bylo zařazeno do kategorie neidentifikované. Jejich bližšímu určení jsem se nadále nevěnovala, avšak předpokládám, že případná hlubší studie by mohla původ některých z nich objasnit. Otisky prstů případně jen části papilárního terénu jsou na povrchu zkoumaných cihel běžné. Do kategorie „otisky částí těla člověka“ jsem řadila jak útvary s papilárními liniemi, tak i jamky, které byly podle mého názoru prokazatelně vytvořeny prsty ruky. Pokud byla na povrchu skupina takových otisků, započetla jsem ji jako jeden útvar, protože byly vytvořeny současně, při jediném kontaktu objektu s cihlou. U některých skupin toto prokazatelné není. Při uchopení cihly do ruky se mohou části ruky otisknout na dvě až tři plochy. To zatím nebylo možné prokázat a bude mít význam při podrobné analýze cihel, kdy se předpokládá individuální přístup ke každému kusu. Otisky, které nenesou papilární linie, byly podle mého názoru vytvořeny částí těla, umazanou od hlíny. Při celodenní manipulaci s cihlářskou hmotou nemohou ruce zůstat čisté a materiál snadno zanáší rýhy mezi papilárními lištami ruky. Struktura povrchu takových prohlubní je hrubá a ve všech případech stejná (obr. 10: 5 - 8). Třicet tři kusů neslo na jedné ložné ploše podélné žlábky prstování. Jejich šířku a rozestupy u každé cihly udává tabulka (Tab. 3). Další útvary této kategorie byly popsány u dvaceti šesti kusů. Většina otisků je vytvořena prsty ruky a nebo
40
není možné kontaktní oblast lokalizovat. V několika případech (L5, L21 a L34) je možné určit, že byl otisk vytvořen palcem ruky (Obr. 11: 1). Na cihle L15 je rozsáhlý nepravidelný otisk s papilárními liniemi, který mohl být vytvořen dlaňovou plochou ruky. Tři cihly (L11, L21 a L34) nesou otisk vrcholku prstu ohraničený nehtovým vrypem (Obr. 11: 2). Největší počet otisků částí lidského těla jsem zaznamenala na hřbetní straně (čtyřicet devět, vyjma prstování). To je zapříčiněno několika faktory. Tato plocha je spolu se spodní největší, přičemž spodní plocha nese ve všech případech podsýpku a útvary na ní nejsou zřetelné. Také ostatní plochy nesou v mnoha případech podsýpku, hřbet však nikdy. Také je po nejdelší dobu vystaven možnému kontaktu a to již v době, kdy jsou ostatní plochy chráněny formou. A konečně, při popisu jsem vždy začínala právě hřbetem, takže útvary na horních hranách jsou většinou popsány právě u něho. Stopy zvířat jsem našla pouze na dvou cihlách, L1 a L3. V případě cihly L1 nese hřbetní plocha celkem čtyři otisky tlapek drobného savce, pravděpodobně kočky. Dvě se překrývají v zadní části plochy vpravo a jejich celková délka je 3,5 cm. Šířku není možné kvůli zlomu plochy změřit (Obr. 11: 3a). Druhé dvě stopy se překrývají v přední části plochy vlevo. Šířka obou dohromady je 2,4 cm, délka 2,5 cm (Obr. 11: 3b). Všechny čtyři stopy směřují po délce cihly. Cihla L3 nese v zadní části vlevo opět zdvojenou stopu drobného savce. Šířka útvaru je 2,5 cm, délka 3,0 cm a směřují zleva doprava (Obr. 11: 3c). Otisky rostlin pravděpodobně nebude možné blíže určit ani podrobnou analýzou. Zajímavé jsou dva případy otisku klasu trávy či obilniny (Obr. 12: 1, 2 ) a čtyři otisky listů dvouděložných rostlin (Obr. 12: 3 - 6 ), z nichž by snad bylo možné určit druh. Rozlišit lze také čtyři otisky stébla (Obr. 12: 7 – 10). Největší počet útvarů této kategorie se nachází na spodní ploše. Předpokládám, že místo, kde se cihly sušily bylo alespoň mírně porostlé trávou a samozřejmě zde také ležel rostlinný materiál navátý a napadaný z okolí. Celkově je jich na cihlách velké množství a jistě k nim patří i mnohé z „neidentifikovaných“ útvarů. Největší počet útvarů byl zařazen do kategorie „trakční útvary a otisky předmětů“. Nejrůznějších rýh, škrábanců a skupin trakčních linií je na povrchu opravdu obrovské množství. Pro další analýzu nemají valný význam. Dokazují však, že se s cihlami v průběhu výroby hodně manipulovalo. Důležité jsou již zmíněné trakční linie hřbetu a linie od snímání formy, dále doklady odříznutí části cihly, odstranění nadbytečné hmoty vytlačené pod formou při jejím plnění a potom otisky předmětů, jejichž charakter by mohl být přesněji určen.
41
4.4.3. Srovnání formátů cihel souboru s příklady z jiných lokalit Soubor cihel bylo možné rozdělit podle rozměrů do několika skupin. Největší skupina, zahrnující dvacet dva kusů, má rozměry 20 – 22 cm × 13,5 – 14,5 cm × 5,5 – 6,5 cm (jeden kus výška 7 cm) a podobají se i materiálem, podsýpkou a způsobem prstování. Předpokládám, že byly vyráběny ve stejné době, stejnou cihelnou. Vícerozměrná shluková analýza rozdělila i další cihly souboru (Graf 1). Použito bylo hierarchické shlukování podle všech tří rozměrů, mírou vzdálenosti jsou euklidovské vzdálenosti. Budeme-li pro spojení členů skupiny brát jako hraniční hodnotu vzdálenosti spojení 1,0, pak je možné rozlišit sedm skupin formátů. Analýza oddělila také dva kusy z nejpočetnější skupiny, tedy L18 s rozměry 21 × 13,7 × 7 cm a L 26 s rozměry 20,2 × 14,5 × 5 cm. Rozměry cihel a jejich zařazení do skupin udává tabulka (Tab. 4a). Protože předpokládáme, že na stavbu sídla byly použity jednak nové cihly, jednak cihly z trosek hradu, rozhodla jsem se porovnat formáty souboru s údaji o rozměrech cihel z 11. – 17. století, které jsem získala z literatury (Tab. 5 - 9). Vzhledem k velkému množství dat jsem nakonec použila pro srovnání jen formáty ze 14. – 15. století. V dvourozměrných bodových grafech jsem srovnávala vztah jednotlivých rozměrů cihel souboru, rozdělených shlukovou analýzou do sedmi kategorií (I – VII) a údajů o cihlách ze 14. století (Graf 2: 1, 2, 3) a 15. století (Graf 3: 1, 2, 3). U nejpočetnější skupiny cihel neukázala analýza na shodu s žádnou srovnávanou skupinou. Z ostatních skupin souboru pouze cihly kategorie II formátu 26 – 27 × 13 – 14 × 6 – 7 cm prokázaly jistou shodu se srovnávacím vzorkem, avšak s oběma kategoriemi, tedy jak pro 14., tak i pro 15. století. Formáty cihel, ačkoli je možné zkoumaný soubor zřetelně rozdělit na několik skupin, nejsou vhodným kritériem pro určení doby vzniku. Vzhledem k jednotnému vzhledu a formátům skupiny kategorie I však předpokládám, že tyto byly vyrobeny v době, kdy na předhradí lelekovického hradu vznikalo sídlo, tedy ve 2. polovině 15. století.
5. Závěr Ve své práci jsem se pokusila propojit témata z oblasti archeologie, fyzické i kulturní antropologie. Spojovacím článkem, předmětem mého zkoumání je cihla, jako artefakt, lidský výrobek a nositel otisků člověka a jeho prostředí. Jako stavební materiál je cihla prvkem materiální kultury společnosti. Pro její výrobu jsou potřeba jisté znalosti předávané z generace na generaci. Cihlářství je specializovaným oborem, tak jako hrnčířství,
42
kovářství, pekařství a další řemesla. V oblastech, kde se cihla objevuje, nacházíme již rozvinutou, stratifikovanou společnost, organizovanou a na vysoké kulturní úrovni. Z archeologických nálezů je možné rekonstruovat podobu výrobní objektů a vybavení cihelen. Ty byly vysoce organizované, členěné na prostory, kde docházelo k jednotlivým fázím výroby. Se značnou profesionalizací výroby se setkáváme zejména na území antické Římské říše, kde došlo také ke standardizaci rozměrů a forem stavebního materiálu. To umožnilo jejich výrobu ve velkém a keramický stavební materiál se uplatnil v šíři, kterou překonal ve středověku až gotický sloh. Hlavní téma, kterým se tato práce zabývá se ale týká třetího úhlu pohledu. Na povrchu cihel zůstávají stopy člověka, jeho práce a jeho prostředí. V případě zkoumaného souboru cihel bylo možné pozorovat některé pravidelně se vyskytující stopy, které tak přibližují průběh výroby. Kromě dvou kusů, všechny nesly na jedné ložné ploše podélné žlábky, nejčastěji čtyři. Podle toho, co víme o výrobě cihel ve středověku, jde o žlábky vytvořené prsty ruky, tzv. prstování, které mělo zajistit lepší přilnutí malty a tím zvýšit pevnost zdiva (Nagy 2004, Holub 2006, 51, Laterărius 2005 – 2007). Na mnoha cihlách je jeden ze žlábků vždy zřetelně užší, než ostatní. Pokud by se podařilo zjistit další zákonitost, například postupné přibližování žlábků k sobě, zahlubování a podobně, a ověřit je experimentem, bylo by možné určit směr tahu, kterou rukou (pravá vs. levá) a kterými prsty byl prováděn. Žádný z nich nepřesahuje přes hranu cihly, a v případech, kdy jsou hrany tahem formy vytažena mírně nahoru, žlábky stoupají spolu s ní. Je tedy zřejmé, že prstování probíhalo ještě ve formě. Většina cihel nese na bočních stranách svislé trakční linie po celém obvodu. Někde vedou lehce šikmo, nebo je plocha napříč přeťata horizontální linií. Podélné trakční linie pokrývají také hřbety cihel. Společným znakem je i přebytečná hlína na spodní hraně. Všechny tyto prvky vznikly při výrobě cihel. Ta tedy probíhala tak, že se dřevěná forma bez dna naplnila cihlářskou hlínou, přičemž se mohla částečně protlačit pod formou, horní povrch se uhladil a poté přejel prsty ruky. Poté byla cihla přenesena na místo sušení a tam z ní formu sňali, což ne vždy proběhlo plynule (šikmé trakční linie ploch a horizontální otisky okrajů formy). Tato domněnka je potvrzena skutečností, že další útvary překrývají tyto uvedené, ale nikde ne naopak (prstování samozřejmě narušuje trakční linie hřbetu). Výjimku tvoří cihla L32, která z uvedených znaků nese jen podélné trakční linie hřbetu. Také nemá téměř žádné další útvary. Velmi rychle ji poškodilo působení kyseliny (kyselina dusičná HNO3) a také je nejmasivnější cihlou souboru. Tyto odlišnosti
43
naznačují, že by se mohlo jednat o novověkou cihlu, vyrobenou odlišným způsobem, než ostatní cihly studovaného souboru. Podrobnější analýza stop zvířat, které se našly na dvou cihlách souboru, otisků trav a velkého množství dosud neidentifikovaných útvarů by mohla přinést zejména poznatky o prostředí, v němž probíhala výroba. Mikroskopický dermatoglyfický rozbor by zase mohl přinést poznatky o tom, zda se na výrobě cihel podílely také ženy a děti, kolik lidí mohlo s nehotovými výrobky přijít do kontaktu, vyloučena není ani možnost zjištění shody u otisků prstů na více cihlách, což by tyto kusy s naprostou jistotou časově sjednotilo. Na povrchu stavební keramiky se otisky a trakční útvary vyskytují ve velkém množství. Popis zkoumaného souboru cihel prokázal, že je keramická hmota ideálním médiem pro zachování těchto útvarů. Po odstranění malty je lze najít v podstatě na každém kusu. Jednotný tvar a rovné, hladké strany cihel, usnadňují následnou analýzu a fotografickou dokumentaci. Otázkou stále zůstává, jakým způsobem odstranit z povrchu výrobků maltu, aby nedocházelo k poškození povrchu a mikroskopickým podrobnostem reliéfu pozorovaných útvarů.
44
8. Medailon autorky
Jitka Hyršovská (* 26. 8. 1983 v Praze) vystudovala střední zemědělskou školu v Brandýse
nad
Labem
a
po
té
nastoupila na Katedru antropologie (dnes
Ústav
Přírodovědecké university
antropologie)
fakulty
v Brně.
Masarykovy
Její
motivací
k tomuto kroku byl zájem o biologii člověka a jeho evoluční vývoj.
45
9. Slovník důležitých jmen a pojmů antropologie, věda o původu a fylogenetickém i ontogenetickém vývoji člověka, o vzniku jeho plemen a o normální variabilitě stavby lidského těla. Tvoří přechod od morfologie a fyziologie člověka k dějinám, zabývá se druhem, jenž uskutečnil přechod od organické formy pohybu hmoty k vývoji sociálnímu. Začátky antropologie sahají do starověku a souvisejí s vývojem anatomie. Antropologie jako samostatný obor vznikla koncem 18. století ve Francii a Německu. Termín se soustavně používá až od 2. poloviny 19. století. V současnost se antropologie dělí na oblast fyzickou a sociokulturní s řadou podoborů. Babylonie, starověká říše v Mezopotámii na středním toku Eufratu a Tigridu (historické území Sumeru a Akkadu), nazvané podle hlavního města Babylónu. Dějiny Babylónu se dělí do čtyř období: starobabylónská říše (1894- 1594 př.n.l.) vznikla po porážce III. dynastie urské nájezdy Amoritů a Elamitů (viz též Ur). Nejvýznamnější vládce tzv. první babylónské dynastie Chammurabi sjednotil sumerská města, dobyl Mari a Asýríi. Od 17. století př.n.l. moc Babylónie slábla pod nájezdy Kasitů a Chetitů, kteří roku 1594 př.n.l. dobyli Babylón; kasitské období (1518-1204 př.n.l.) znamenalo dočasný úpadek; Babylónie byla ohrožována státem Mitanni a zejména Asýrií; doba politické nestability (1204-626 př.n.l.) přinesla rostoucí vliv Asýrie, která dočasně ovládla a dvakrát (689 a 648) zpustošila Babylón; novobabylónská říše (626-538 př.n.l.), nazývaná též chaldejská, byla založena Nabopolasarem. Spolu s médskou říší zničila hlavního rivala Asýrii, roku 605 porazila v bitvě u Karchemiše egyptské vojsko a otevřela si cestu na západ; vrchol moci za Nabukadnezara II, kdy Babylónie ovládla velkou část Předního východu. Roku 597 př.n.l. dobyla Jeruzalém (deportace Židů do tzv. zajetí babylónského) a založena provincie Judeu. Poslední král Nabonid bojoval s Médy a později s vnitřní opozicí kněží, kteří se spojili s Kýrem II. a otevřeli mu brány Babylónu. Od roku 538 př.n.l. je Babylónie součástí perské říše, v roce 331 př.n.l. byla dobyta Alexandrem Velikým. Bárta, Rudolf (* 30. 1. 1897 Praha, + 1. 3. 1985 tamtéž), český chemik, zabýval se chemií a technologií skla, keramiky, žáruvzdorných materiálů a cementu. Zejména cementu vděčí za svůj zájem o chemii a velkým úspěchům na poli vědy. Zdědil totiž po svém otci firmu Prastav (později Pragocement Radotín), která pod jeho vedením prosperovala stejně dobře jako další jím založené firmy, například Barta & Tichý. V chemii se zasloužil o využití termické analýzy v Československu a publikoval více než 400 odborných statí. Od roku 1920 byl členem Masarykovy akademie práce a v roce 1928 se stal prvním československým čestným členem American Ceramic Society. V letech 1945-58 působil jako profesor pražské techniky a Vysoké školy chemicko-technologické. Jeho čtyřdílná 46
učebnice Sklářství a keramika (1952) se dočkala řady vydání stejně jako učebnice Chemie a technologie cementu (1961). fajáns, druh pórovité keramiky, která je pokryta bílou, neprůhlednou (krycí) olovnato cíničitou glazurou; typickou výzdobou bývá malba do glazury. V současné době se jako fajáns označuje rovněž pórovina s jakoukoli krycí bílou glazurou. Název pochází z francouzštiny a je odvozen od italského města Faenzy u Bologne, které bylo proslulé keramickou výrobou v 16. stol. glazura, tenký sklovitý povlak na keramických výrobcích. Předvypálený střep se smočí v glazurovém mléce, které je suspenzí kaolinu, hlíny, živce a křídy ve vodě. Po vyschnutí na střepu se pálením vytvoří vysoce tající sklovina, v tenké vrstvě nestékající. Pálí se ostře asi při 1450 °C. gravettien, podle La Gravette ve Francii, soubor archeologických kultur v mladším paleolitu (asi 30 - 15 tisíc let př.n.l.) v Evropě s doklady specializovaného lovu, chat s ohništi, výtvarnými projevy. Na našem území pavlovien se světoznámými nálezy, například sošek vyrobených poprvé z pálené hlíny v Dolních Věstonicích a Pavlově. hrázděná stavba, je konstruována z hraněných svislých a vodorovných trámků zpevněných šikmými vzpěrami. Tato kostra má nosnou funkci a její volný vnitřní prostor je vyplněn materiálem bez nosné funkce (mazanina, vepřovice, později pálené cihly). dermatoglyfika, vědní obor zabývající se utvářením papilárních lišt kožní kresby (dermatoglyfů) na prstech rukou, nohou, na dlaních a na ploskách chodidel. Využívána je v v antropologii (určování rozdílů mezi etnickými skupinami), lékařství a biologii (výzkum dědičnosti), kriminalistice (daktyloskopie), psychologii (dispozice k psychickým poruchám), právní praxi (paternitní spory) a podobně. Dolní Věstonice, (okres Břeclav), Česká republika. Spolu s Pavlovem (viz.) jedna z nejvýznamějších paleolitických lokalit ve světovém měřítku. Datována je do let 28 000– 23 000 lety př. n. l.). Zahrnuje doklady mladopaleolitického osídlení, lovu, pohřbívání i umění. Z nálezů prosluly zejména Věstonická venuše a trojhrob DV XIII – XV. Féničané, vytvořili vyspělou civilizaci na východním pobřeží Středozemního moře (přibližně dnešní Libanon). Byli vynikajícími mořeplavci, brázdili se svými loděmi po celém Středozemním moři a zachovala se zpráva, že vypluli ze Středozemního moře Gibraltarským průlivem na cestu kolem Afriky. Mořeplavba jim sloužila k rozvoji mezinárodního obchodu. Po pobřeží Středozemního moře a jeho ostrovech zakládali obchodní osady, jejichž obyvatelé zprostředkovávali výměnný obchod s domorodci. Nejznámější osadou bylo Cartago v severní Africe, které se postupně rozvinulo v 47
smostatný stát. V jejich městech i obchodních osadách se rozvíjela také řemesla (barvení látek , výroba skla ). Féničané jako první začali používat hláskové písmo, které sestávalo z 22 písmen. Vlček, Emanuel (* 1925), český antropolog, postupně pracovník Archeologického ústavu Československé akademie věd v Praze a Národního muzea v Praze. Vedl výzkumy v Koněpruských jeskyních a v Gánovcích, zpracovával fosilní nálezy z Bilzingsleben, Ehringsdorfu, Šaly, Dolních Věstonic, Pavlova a z řady dalších lokalit. Proslul rovněž antropologickým zpracováním historických osobností, zejména z okruhu českých panovnických dynastií. fiála, výzdobný motiv gotické architektury ve tvaru štíhlého jehlanu zdobený kraby a ukončený křížovou růžicí s poupětem. Ukončuje a zdobí opěrné pilíře nebo štíty nad okny a portály. hypocaustum, začátkem 1. století př.n.l. C. Sergiem Oratou vynalezené vytápění horkým vzduchem a spalinami vedenými pod podlahou a dutinami ve zdech nad střechu; užívalo se v termách, v severních provinciích říše i v obytných domech. imbrex (pl. imbrices) antická střešní krytina korýtkového tvaru. jíl, nezpevněná usazená hornina složená převážně z jílových minerálů. Na rozdíl od zpevněného jílovce se jíl snadno rozplavuje ve vodě a hnětením poskytuje plastickou hmotu. Zrnitostně jsou jíly nejjemnější usazené horniny. Jíl používaný ve stavitelství obsahuje více než 60 % zrn menších než 0,01 mm, na řezu je lesklý a mýdlově hladký, při vysychání se velmi smršťuje a po vyschnutí má velkou pevnost. Pro velkou nepropustnost se jíly hodí na stavební izolace proti vlhkosti a na stavby sypaných zemních hrází. Používá se také v cihlářství. jílové minerály, skupinové označení hydratovaných křemičitanů hlinitých, velmi rozšířených nerostů. Tvoří hlavní složku jílů a hlín. Mají vnitřní strukturní uspořádání většinou vrstevnaté. Technicky významné fyzikální vlastnosti: tvárlivost, bobtnavost, velká sorpční schopnost. Používají se například v průmyslu keramiky, chemickém a papírenském. Dělí se na amorfní, krystalické s vrstevnatou strukturou a krystalické s řetězovou strukturou. Jindřich Valšík, (* 25.8.1903 – † 10.2.1977), český antropolog a lékař, profesor univerzity v Bratislavě. Studoval hlavně dermatoglyfiku, problémy vývoje mládeže (například menarche) a genetiky člověka. V letech 1965 – 1967 zkoumal s kolektivem pracovníků šesti- až dvanáctiletou dětskou a dospělou populaci Núbijců přesídlených do oblasti Horního Egypta. 48
kadlub, forma k odlévání, lisování apod., v cihlářství forma na lisování výrobků z keramické hlíny. kalcit (CaCO3), název z latinského Calx (vápno), klencový minerál, průhledný, zbarvení způsobují příměsi Mg, Fe, Mn, Ba, Sr, Pb a Zn. karolinská renesance, obnova římských, zejména pozdně antických tradic a vzdělanosti ve franské říši za vlády Karla I. Velikého; sloužila potřebám státního aparátu franské říše a podporovala císařskou ideologii Karla I. Velikého jako nástupce římských císařů. Karolínská renesance byla šířena nejvýznamnějšími vzdělanci tehdejší západní Evropy (Petr Pisánský a Pavel Diakon z Itálie, Anglosas Alkuin z Yorku, Vizigót Theodulf, Alkuinův žák Einhart) povolanými ke Karlovu dvoru. Karolínská renesance byla zejména zaměřena na organizaci školství a rozšíření vzdělání vedoucích vrstev (dvorská akademie, školy při dómech a klášterech; nejvýznamnější v Tours, ve Fuldě a Reichenau); dala základ zejména středověkému písemnictví a ovlivnila všechny druhy umění. Trvalý význam měla reforma písma (karolínská minuskula, z níž vychází dnešní latinka) a přepisy děl antických literátů. Rozkvět karolínské renesance byl zastaven po úpadku centrální moci ve franské říši za Ludvíka I. Pobožného. klenák, kámen nebo cihla, upravený pro zdění klenby, tj. klínovitě. koloidy, soustavy, kde jedna látka se vyskytuje v malých částečkách (koloidní částice) a kde tyto částečky jsou rozptýleny v druhé látce. Tato směs tvoří koloidní systém (koloidní roztok, koloidní disperzi). kultura olmécká, první vyspělá předkolumbovská kultura v Americe. Její centrum bylo na jižním pobřeží Mexického zálivu, odkud se šířila do středního a západního Mexika, Guatemaly a Salvadoru, artefakty olmécké kultury byly nalezeny i v Kostarice. Vznikla asi ve 12. století př.n.l. a zanikla nejpozději ve 3. století př.n.l. Největší rozkvět zaznamenala v 9. až 5.století př.n.l. Hlavními centry byly La Venta, Tres Zapotes, San Lorenzo a Cerro de las Mesas. Je považována za základ všech pozdějších vyspělých kultur Mezoameriky. Kdo byl nositelem olmécké kultury, není známo, ve 40. letech 20.století byla omylem přisouzena Olmékům, kteří v těchto místech žili téměř o 1500 let později. V olmécké kultuře vyniká vyspělé stavitelství (kamenné chrámy, kultovní střediska, stavby městského charakteru) a monumetální sochařství. Byly nalezeny reliéfní stély, plastiky tzv. jaguářího muže (související s uctíváním jaguára, patrně ztělesňujícího moc země) a zejména gigantické kamenné hlavy válečníků (až 4 m vysoké), jež snad představují božstva planet.
49
Typická jsou vyspělá řemesla (zejména zpracování nefritu) a základy exaktních věd (kalendář se znaky pro 20 dní, pětková číselná soustava). Nositelům olmécké kultury se připisuje i vytvoření raného hieroglyfického písma. krachle, široká ohnutá lopata. křemen, bezbarvý nebo různě zbarvený, čirý až neprůhledný nerost, trigonální modifikace oxidu křemičitého. Nejrozšířenější nerost zemské kůry, součást mnohých hornin. Používá se ve sklářství, keramice, hutnictví a stavebnictví. Tavený křemen, tzv. křemenné sklo, se používá v chemických laboratořích a průmyslu. Nejčistší odrůdou křemene je křišťál. Nejznámější barevné odrůdy křemene jsou fialový ametyst, růžový růženín, hnědá záhněda, červený neprůhledný karneol, různobarevný jaspis a pazourek (jemnozrnná šedá odrůda). later, ploché čtvercové cihly používané ve stavebnictví antického Říma. lokalizace otisku papilárního terénu, určení místa povrchu papilárního terénu, jehož otisk máme k dispozici, tj. zda pochází z prstů ruky, nohy, z dlaní, nebo plosky nohy, případně ještě konkrétněji. majolika, druh pórovité keramiky, která mívá jemný různobarevný střep, jakož i barevné glazury. Název vznikl podle ostrova Mallorca ve Středozemním moři, součásti Baleárského souostroví, kde byla v 15. stol. soustředěna velká výroba keramiky. mikroabraze. minutie, charakteristické útvary papilárního terénu rukou a nohou, drobné odchylky od paralelního průběhu linií, viditelné pod lupou. V kriminalistice jsou využívány při identifikaci jedince podle otisků prstů, neboť jejich utváření je zcela individuální a během života jedince neměnné. nika, výklenek, pravoúhlé nebo okrouhlé rozšíření prostoru prohloubením v tloušťce zdi. období hellenistické (336 – 146 př. n. l.), kulturně historické sepětí starověkých kultur jedním světovým názorem ve smyslu udržování a dovršení ideí, daných kulturou řeckou. Tvůrčí úlohu mají nejen Řekové, ale i Egypťané, Maloasijci všech kmenů, kultury Blízkého Východu, Mezopotámie, Afriky, Římané. Společnou kulturní řečí byl přizpůsobený řecký dialekt, tzv. koin. Nazývá se hellenistickým (řeckým - Hellas = Řecko), aby se odlišilo od "hellénské" kultury v klasickém období. ostění, postranní části rámování otvoru ve stěně. Bývá rovné nebo zalomené, aby bylo možno lépe přichytit rám dveří nebo okna. Někdy bylo bohatě profilováno, například v architektuře románské, gotické, renesanční. othroklas, viz živec 50
papilární linie, linie otisku papilárního terénu, tvoří obrácený, v případě trojrozměrných otisků negativní obraz skutečného otisku povrchu spodní strany prstů, dlaní a plosek nohou člověka a primátů. papilární lišty, kožní lišty na prstech, dlaních a ploskách nohou člověka a primátů. Tvoří obrazce (obloučky, smyčky, víry), jež jsou specifické pro jedince. Používají se k identifikaci osob. Pavlov,(okres Břeclav), Česká republika. Mladopaleolitická lokalita náležející do kultury pavlovienu (24 700–23 000 př. n. l.) s bohatstvím archeologických a antropologických nálezů. Pro umění je typické modelování v hlíně: hlavičky lva, medvěda, nosorožce, kozorožce a koně, postavy mamutů a lidí. Unikátní jsou obrysové řezby mamuta a lva v destičkách z mamutoviny či kel s komplexním vzorem, představujícím možná mapu okolí tábořiště. plagioklasy, viz živec podsýpka, hrubý nebo jemný písek, slídnatý prach, popel a podobně, použité k podsypání keramických výrobků, aby tyto nepřilnuly pevně k podložce nebo formě. pucolány, přírodní nebo průmyslové látky křemičité, hlinitokřemičité, nebo ze směsi těchto látek. Po smíchání s vodou samy netvrdnou, jsou-li však jemně namlety, reagují s rozpuštěným hydroxidem vápenatým za tvorby vápenatých sloučenin, jež jsou nositeli postupně narůstající pevnosti. řád benediktinů, nejstarší mnišský řád, založený svatým Benediktem z Nursie (žil na přelomu 5. a 6. století n. l.) na počátku 6. století n. l. V Monte Cassinu byl založen první klášter. Spis Regula Benedicti (Řehole Benediktova) obsahuje v 73 článcích jednak teoretický a duchovní základ mnišství a jednak návod, jak by měli řeholníci žít a chovat se ve společenství. Motem řádu se stalo heslo „Ora et labora“- v překladu „modli se a pracuj“. Postupně se rozšířil po celé Evropě, v 10. století se dostává také do Čech a v 11. století na Moravu. Podstatně ovlivnil historii, kulturu a spiritualitu křesťanského Západu. sacharáty, 1. soli nebo estery glukarové kyseliny, 2. soli glutarové kyseliny a dvojmocných kovů (vápníku, stroncia, baria).sekundogenitura, slídy, Skupina tabulkovitých až lupenitých jednoklonných nerostů, vyznačujících se výtečnou štěpnosti, složité alumosilikáty s vrstevní vazbou tetraedrů. Slídy jsou buď světlé (například muskovit ), nebo tmavé (například biotit). Značně rozšířené například na Sibiři, v Severní Karolíně, Přední Indii. Štěpné desky se používají k technickým účelům. Starověký Egypt, (kolem 3150 př. n. l. – 31 př. n. l.) civilizace starověkého Egypta se rozvíjela nejméně tři a půl tisíciletí v severovýchodní Africe. Svého největšího rozsahu 51
dosáhla během druhého tisíciletí př. n. l., toto období je označováno jako období Nové říše. Rozprostírala se od delty Nilu na severu, až po Jebel Barkal u čtvrtého nilského kataraktu na jihu. V různých obdobích zabíralo její území oblasti jižního Levantu, Východní poušť, a pobřeží Rudého može, Sinajský poloostrov a některé oázy Západní pouště. Typický je řízený systém zavlažování, využívání minerálů, rozvoj písma a literatury, obchodní styky se státy severovýchodní Afriky a středozemí, polyteistický náboženský systém pod osobou (polo)božského vládce, obvykle muže, nástupce z vládnoucí dynastie. špaleta, ústupek ve zdivu, v němž jsou zasazena okna nebo dveře tegula, antická střešní taška, plochá deska se zdviženými okraji u styčných spár. Tvoří hlavní součást antických střešních krytin. Styčné spáry byly překrývány prejzovými taškami zvanými imbrex (viz). tubula, dutá cihla používaná v antickém Římě pro stavbu podpodlažního systému vytápění hypocausta (viz) Unger Josef (* 11. 9. 1944), sociokulturní antropolog a archeolog, profesor Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1966 absolvoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně obor archeologie. Pracoval jako odborný pracovník v Regionálním muzeu v Mikulově, potom jako vědecký pracovník v Archeologickém ústavu Československé akademie věd (nyní Akademie věd České republiky) v Brně a na Ústavu archeologické památkové péče Brno. V současné době působí jako profesor na Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se především obdobím středověku (tvrze, hrady, hrádky, kostely) a sociokulturní antropologií (pohřební ritus). živce, skupina velmi rozšířených horninotvorných nerostů, hlinitokřemičitanů draselných, popřípadě sodných a vápenatých. Nejznámější jsou jednoklonný ortoklas (živec draselný, KAlSi3O8) a trojklonný plagioklas (živec sodný NaAlSi3O8). Větráním živců vznikají jílové nerosty.
52
10. Rejstřík antropologie, 10, 42
papilární
Archeologie, 9
linie, 10, 11, 13
cihelna, 24, 25, 26, 29, 42
lišty, 11, 13, 14, 30
cihlář, 24
terén, 11, 12, 40
cihlářské značky, 29
pec, 14, 26, 28, 33
cihlářství, 9, 14, 24, 26, 42
dvoukomorová, 25
dermatoglyfy, 12
experimentální, 23
dermatoglyfický vzor, 11, 12, 13
milířová, 25, 28
dermatoglyfika, 14, 44
šachtová, 22
dlaždice, 14, 15, 29, 33
trychtýřová, 23
hasicí jáma, 28
plevová cihla, 15, 29
hypocaustum, 15
plevování, 15
chelaton II, 35
potrubí, 14, 16
imbrex, 16, 29
prstování, 15, 29, 30, 38, 40, 43
karbonizace, 18, 27
prstovka, 15, 29
kerami, 12
pucolán, 23
keramika, 8, 10, 12, 13, 14, 33
střešní krytina, 14, 16, 29, 30
stavební, 8, 9, 14, 16, 17, 21, 22, 23,
Sumerové, 19
26, 28, 29, 33, 43, 44
špaleta, 17
klenák, 15
tegula, 16
kyselina, 34, 36, 40
tegula hammata, 15
dusičná, 35, 38, 39, 43
tegula mammata, 15
fosforečná, 35, 38, 39
trakční linie, 10, 11, 13, 30, 31, 43
chlorovodíková, 35
útvary, 35, 37, 40, 41, 44
octová, 30, 35, 38, 39
trasologický útvar, 9, 40
later, 15
trasologie, 8, 9, 10, 30
Lelekovice, 8, 9, 30, 31, 32, 33, 34, 35,
tubula, 15
37, 42
vápno vzdušné, 17
malta, 10, 17, 18, 19, 22, 23, 27, 28,
hydraulické, 17
30, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 43, 44
vápenný hydrát, 18
milířování, 22, 25
Velká čínská zeď, 20
otisk prstu, 10, 11, 12, 13, 14, 29, 44
vepřovice, 15
otisk prstu, 40
zikkurat, 20 53
11. Literatura Åström, Paul – Eriksson, Sven, Arne (1980): Fingerprints and Archaeology. Studies in Mediterranean Archaeology, vol. XXVII, Paul Åströms Förlag, Göteborg. Bárta, Rudolf (1961): Chemie a technologie cementu. Československá akademie věd, Praha, (cit. Gregerová 1996). Bartsocas, Christos, Spyrou (1982): Paleodermatoglyphics. Progress in Dermatohlyphic Research, Alan R. Liss, Inc., New York, s. 139 - 143. Barvínek, Jan – Bednář, Kamil (2005): Slovník historických výrazů. Hrady.wz.cz. [online]. [cit. 2006-05-01]. Dostupný na WWW:
. Basiliade, G. - Rişcuţia, C. (1974): Studiu dactiloscopic şi traseologic pe o serii de fragmente de ceramică neolitica. In: Comşa, E.: Istoria comunităţilor couturii Boian, Bucuresti, s. 255 - 258 (cit. Lička, Musil 1975). Bazovský, Igor (2004): Tehliarstvo v dobe rímskej. In: Pospechová, Petra – Wittgrúber, Peter: Pálená krása, tehly a tehliarske značky. Mestské muzeum v Pezinku, Pezinok, s. 4 – 5. Belcredi, Ludvík - Čižmář, Miloš - Koštuřík, Pavel - Oliva, Martin - Salaš, Milan (1989): Archeologické lokality a nálezy okresu Brno - venkov. Okresní muzeum Brno venkov, Brno, s. 189. Bönisch, F. – Wetzel, G. (1988): Die Wüste Kirche von Drehna. Gemeindeverlag, Luckau (cit. Unger 1999, 77). Burian, V.(1968): Výzkum prvního mnišského domku Kartuzie v Dolanech (Předběžná zpráva). Střední Morava č. 2, Socialistická akademie, Olomouc, 82 – 88. Burian. V. (1969): Předběžná zpráva o historickoarcheologickém výzkumu v Kartouzce v Dolanech r. 1968. Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, č. 144, s. 11 – 15. Cihlářské řemeslo na Kralovicku. Kronika regionu - Kralovicko, Manětínsko, Plasko [online]. Kralovice, 2005, roč. 2004/2005, č. 4, Červenec, [cit. 2006-04-28]. Dostupný na
WWW:
. Cihly. Quido magazín, Objevy a vynálezy [cit. 2006-02-20]. Dostupný na WWW: .
54
Čeřovský, Václav - Vítek, Dušan (1978): Malty - jejich výroba a použití. Ministerstvo stavebnictví ČSR - Ministerstvo stavebníctva SSR - Ústav racionalizace ve stavebnictví, Praha. Čurný, Marián - Hložek, Martin (2006): Výpovedná schopnosť tehiel z benediktínskeho kláštora v Ludaniciach, okr. Topoľčany (14. storočie). Prezentace v PowerPoint, Slovenská akadémia vied - Oddělení archeologie Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy university, osobní předání 19. 4. 2006. Dumke, Martina (2003): Eine römische Maus aus Neupotz – mus inter tegulas. Archäologie in der Pfalz, Jahresbericht 2001, s. 109 – 110, ISSN 1617-3414 (cit. Králík – Urbanová – Hložek 2006). Forgeot, Rene (1891): Les empreintes latentes relevées par des procédés spéciaux au point de vue d’anthropologie criminelle. Lyon (cit. Lička, Musil 1975). Galton, Fancis (1892): Finger prints. Macmillan and Co., London, (cit. Bartsocas 1982). Goš, Vladimír – Kapl, Vladimír (1984): Středověká vápenická pec z Libivé u Mohelnice. Zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickými metodami, Technické muzeum v Brně, Brno, s. 72 – 73. Gregerová, Miroslava (1996b): Petrografie technických hmot. Masarykova universita v Brně, Brno, s. 27 - 57, ISBN 80-210-1427-. Gregerová, Miroslava - Střelcová, Eva (1996): Petrografická charakteristika stavebních materiálů památek okresu Prostějov. Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku v roce 1995, roč. III., Masarykova universita, Český geologický ústav Brno, Brno, s. 178 - 179, ISBN 80-210-1440-7. Habovštiak, Aloiz (1997): K otázke vodovodných zariadení v stredovekých kláštoroch na Slovensku. In: Život v archeologickém středověku, Praha, s. 201 - 206 (cit. Nagy 2004). Härtel, Herbert – Auboyer, Jeannine (1971): Indien und Südostasien. Propyläen Kunstgeschichte Band 16, Berlin Propyläen Verlag, ISBN: 3549050763. Holčík, Štefan: (1977): Archeologický výskum hradu Červený Kameň. Archeologické výskumy a nálezy na Slovensku v roku 1976, Nitra, s. 124 - 125 (cit. Nagy 2004). Holub , Petr (2006): Stavební keramika v Brně na základě nálezů z archeologických výzkumů. Diplomová práce, Filozofická fakulta Masarykovy university v Brně, Ústav archeologie a muzeologie, Brno. Huml, Václav (1995): K výzkumu severní lodi kostela sv. Šimona a Judy v Praze v r. 1991. Archeologické rozhledy 47, s. 429 – 445. 55
Chlubný, Jiří – Tuma, Radek (2005): Rozdělení Impéria. In: Antika [on-line, cit. 2007-0310]. Dostupný na . Janál, Jiří (2002): Nálezy z hradu Křídlo v Hostýnských vrších. Archeologie Moravy a Slezska. Česká archeologická společnost – pobočka pro severní Moravu a Slezsko, Kopřivnice – Hulín – Frýdek-Místek – Havířov. Janotka, Miroslav - Linhart, Karel (1984): Zapomenutá řemesla, vyprávění o lidech a věcech. Nakladatelství Svoboda, Praha, s. 156. Jánská, Eva (1965): Hrad Jana Roháče z Dubé, Sión. Sborník oblastního muzea v Kutné Hoře, řada A – historická, č. 6 – 7, s. 5 – 70, Kutná hora. Jarošová, Ivana (2007): Paleonutriční studie z odontologických aspektů u staroslovanského obyvatelstva z Dolních Věstonic. Disertační práce, Masarykova universita, Ústav antropologie, Brno. Jarošová, Ivana - Králík, Miroslav - Nováček, Jan - Peška, Jaroslav - Tajer, Arkadiusz (2005): Antropologické hodnocení tělesných pozůstatků jedince jevišovické kultury (?) z lokality Kroměříž 3 – Miňůvky, Křivky. Ročenka 2005, Archeologické centrum Olomouc příspěvková organizace, Olomouc,. s. 53-71, ISBN 80-86989-01-1. Javorský, F. (1984): Záchranné výskumy a prieskumy výskumnej expedície Spiš. Archeologické výskumy a nálezy na Slovensku v roku 1983, AVANS, Nitra, s. 96 – 112, (cit. Nagy 2004). Kamp, A., Kathryn – Timmerman, Nicole – Lind, Gregg – Graybill, Jules – Natowsky, Ian (1999): Discovering Childhood: Using Fingerprints to Find Children in the Archaeological Record. American Antiquity, Vol. 64, No. 2. s. 309-315 (cit. Králík – Novotný 2003b). Keller, Igor: (1962): Stredoveké vodovodné potrubie z Jura pri Bratislave. Správy Západoslovenského múzea v Trnave 2, Trnava, s. 11 - 15 (cit. Nagy 2004). Koller, Johann – Baumer, Ursula – Mania, Dietrich (2001): High-tech in the middle Palaeolithic: Meandertal-manfactured pitch identified. European Journal of Archaeology 4, s. 385-397. Kollmann, Arthur (1883): Der Tastapparat der Hand, Hamburg (cit. Lička – Musil 1975). Kos, Petr (2002): Výzkum středověké vápenky v Mokré u Brna. Archeologia technica 13, Technické muzeum v Brně, Brno, s. 3 - 8, ISBN 80-86413-03-9. Kotrba, Viktor (1944): Sezemice. Poklady národního umění, sv. 61, Praha.
56
Kotrba, Viktor (1951): Česká středověká architektura cihlová: její hospodářské a společenské základy a výtvarné zařazení. Disertační práce, Univerzita Karlova, Filozoficko-historická fakulta, Praha. Kovář, Josef (2006): Lelekovické předhradí podle výzkumu z roku 1989. In Unger, Josef a kol.: Pravěk supp. 16, Nové archeologické výzkumy šlechtických sídel 15. století, Ústav archeologické památkové péče Brno, s. 11 – 25, ISBN 80-86399-24-9. Králík, Miroslav – Jägerbrand, Mikael (2005): Konzervace a muzealizace archeologických nálezů ve vztahu k výzkumu pravěkých otisků prstů. Sborník z konference konzervátorů a restaurátorů, Technické muzeum v Brně, ISSN 1801-1179. Králík, Miroslav – Novotný, Vladimír (2003a): Otisky prstů na keramice: Rekonstrukce sociálních vzorců keramické výroby (prostředky a možnosti). In: (Re)konstrukce a experiment v archeologii, č 4/2003, s. 40 – 52. Králík, Miroslav - Novotný, Vladimír (2003b): Paleodermatoglyfika: využití otisků prstů a dlaní v retrospektivních vědách o člověku. Ve službách archeologie IV., Muzejní a vlastivědná společnost v Brně - Geodrill Brno - Archeologický ústav AV SR Nitra, s. 248 - 262, ISBN 80-7275-041-0. Králík, Miroslav – Urbanová Petra – Hložek Martin (2006): Trasologická analýza fragmentu cihly z předhradí lelekovického hradu. Pravěk supp. 16, Nové archeologické výzkumy šlechtických sídel 15. století. Ústav archeologické památkové péče Brno, s. 61-79, ISBN 80-86399-24-9. Kraskovská, Ľudmila (1963): Veľkomoravské hradisko v Jure pri Bratislave. Zborník SNM LVII - História 3, s. 97 - 98 (cit. Nagy 2004). Laterărius, Dejiny tehliarstva na Slovensku. Výstava (09. 12. 2005 - 30. 6. 2007), kurátor: Peter Nagy, SNM - Archeologické múzeum Bratislava, navštívena 2006-04-27. Lička, Milan - Musil, Jan (1975): Určování pohlaví a věku na základě otisků papilárních linií v archeologii a kriminalistice. Československá kriminalistika, roč. VIII, Magnet, Praha. Losos,
Ludvík
(1969):
Otázky
technologie
středověkých
stavebních
pojiv.
Monumentatorum tutela, ochrana pamiatok 5, s. 330 – 350, Bratislava. Malina, Jaroslav (1980): Metody experimentu v archeologii. Studie Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Brně, roč. VIII, sv. 1, ISSN 0139-5239. Malina, Jaroslav (1991): Kámen a hlína jako ekofakt a artefakt ve vývoji životního prostřední. Přírodovědecká fakulta Masarykovy university v Brně, Brno, ISBN 80210-0370-7. 57
Medieval bricks meant business for Essex Man. British Archaeology (1996) [on-line], no 13,
April
[cit.
2005-11-15].
Dostupný
na
WWW:
<www.yorkarcheology.co.uk/wgate/main/brick.php>. Merta, David - Peška, Marek (2003): Nález cihlové pece na Pekařské ulici v Brně. Archeologia technica 14, Technické muzeum v Brně, Brno, 46 -49, ISBN 80-8641310-1. Merta, Jiří (1980): Výzkumy vápenických pecí. Zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickými metodami. Sborník ze semináře, Technické muzeum v Brně, Brno, 30 - 55. Michoinová, Dagmar (2005): Tradiční postup přípravy vápenných malt. Sborník z konference konzervátorů a restaurátorů, Technické muzeum v Brně, Brno, s. 33 39, ISSN 1801-1179. Minoritský klášter a kostel Nanebevzetí Panny Marie. Webhouse [on-line, cit. 2007-01-20]. Dostupný na WWW: . Moloneyová, Norah (1997): Archeologie. Svojtka a Vašut, Praha, s. 66 – 67, ISBN: 807180-113-5. Musil, J. (1997): Römische Ziegel. In: Poláček, L. (Hrsg.), Strdien zum Burgwall von Mikulčice, Band 2, Spisy archeologického ústavu AV ČR Brno 7, Brno, 311 – 339 (cit. Janál 2002). Nagy, Peter (2003): Stredoveká stavebná keramika (Diplomová práce), Bratislava (cit. Nagy 2004). Nagy, Peter (2004): Tehliarstvo v dobe rímskej. In: Pospechová, Petra – Wittgrúber, Peter: Pálená krása, tehly a tehliarske značky. Mestské múzeum v Pezinku, Pezinok, s. 6 – 8. Nekuda, Vladimír (1985): Mstěnice 1: Zaniklá středověká ves u Hrotovic, hrádek – tvrz – dvůr – předsunutá opevnění. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně. Němec, B (1969): Otázka pohlavních rozdílů v obrazcích papilárních linií. Československá kriminalistika, roč. II, č. 4, Magnet, Praha, s. 258 - 269 (cit. Lička, Musil 1975). Peška, Jaroslav – Berkovec, Tomáš – Hložek, Martin – Krupa, Petr – Trojek, Tomáš – Drozdová, Eva – Koldínská, Zuzana – Králík, Miroslav – Selucká, Alena (2004): Dosavadní výsledky mezioborové spolupráce na nálezech ze starší doby bronzové v Hulíně – U Isidorka. Ročenka 2004, Archeologické centrum Olomouc příspěvková organizace, Olomouc, s.68 – 88, ISBN 80-903423-6-1.
58
Porada, Viktor a kol. (2001): Kriminalistika. Akademické nakladatelství CERM s. r. o., Brno, s. 29, 71 - 76, ISBN 80-7204-194-0. Primas, Margarita (1975): Fingerabdrücke auf Keramik der Eisenzeit im Tessin. Archäologisches Korrespondenzblatt 5, 129 – 131. Přehledný kulturní slovník. Kolektiv autorů (1964), redigoval Kocourek, Václav, vědecká redakce Klivara, Miroslav - Burian, Jiří, Mladá fronta, Praha. Richter, Miroslav – Krajíc, Rudolf (2001): Sezimovo Ústí, archeologie středověkého poddanského města 2. Levobřežní předměstí – archeologický výzkum 1962 – 1988. Prácheňské nakladatelství, Písek. Schäfer, H. (1983): Zwei Ziegelöfen in Öringen – Michelbach, Hohenlohekreis. Archäologische Ausgrabungen in Baden Würtenberg 1982, Stutgart, s. 225 – 229 (cit. Nagy 2004). Sládek, Vladimír (1994): Keramika a keramické zbytky z mladopaleolitického naleziště Pavlov I (Analýza povrchových struktur se zaměřením na dermatoglyfické šetření zachovalých otisků prstů a dlaní). Diplomová práce, Katedra antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy university v Brně, Brno. Snášil, Robert (1980): Výroba vápna v trhové vsi Veligradu (k.o. Uherské Hradiště-Staré Město). Zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickými metodami. Sborník ze semináře, Technické muzeum v Brně, Brno, s. 9 – 17. Sölter W. (1970): Römische Kalkbrenner im Rheiland. Düsseldorf (cit. Gregerová 1996). Staník, Ivan – Žufková, Jaroslava (1995): Počiatky urbanismu mesta Trnava. Archeologia historica 20, s. 285 – 298. Stoney, David, A. (1988): Distribution of Epidermal Ridge Minutiae. American Journal of Physical Anthropology, Vol. 77, Issue 3, s. 367 – 376. Stránský, Karel - Buchal, Antonín - Ustohal, Vladimír (2001): Malty středověkých staveb na Moravě (hrady, jejich ruiny a základy strženého kostela). Archeologia technica 12, Technické muzeum, Brno, ISBN 80-86413-02-0. Strašáková, Mária: Stručný náčrt historického vývoje vietnamské keramiky. (Postupová práce),
[on-line,
cit.
2006-04-08].
Dostupný
na
WWW:
<www.klubhanoi.cz/pdf/stkeramika.pdf>. Straus, Jiří - Porada, Viktor a kol (2004): Kriminalistická trasologie. Katedra kriminalistiky Policejní akademie České republiky, Kriminalistický ústav Praha Policie ČR, Praha, s. 5 - 17, 162, 215 - 233. Suske, Petr (1991): Hlinené domy novej generácie. Bratislava (cit. Nagy 2004). 59
Suter Cutler, Elisabeth: (1989): Vom Leitfossil zum Stiefkind der Archäologie. Das Problem der Datierung handgemachter tonröhen. Stiftung Ziegelei Museum Meienberg Cham 7. Baar, s. 3 - 28 (cit. Nagy 2004). Svoboda, Jiří – Neugebauer-Maresch, Christine – Králík, Miroslav – Einwögerer, Thomas – Novotný, Vladimír (2004): Technological and Dermatoglyphics analysis of the earliest ceramics: Pavlov (South Moravia) and Krems (Lower Austria). Přehled výzkumů 45, Archeologický ústav AV ČR, Brno, s. 256 – 259, ISSN 1211-7250, ISBN 80-86023-64-8. Šajnerová, Andrea (2004): Svědectví kamenných nástrojů – využití traseologie v archeologii. Živa 6, s. 245 – 248, Academia, Praha, ISSN 0044-4812. Šefčáková, Alena (1998): Eneolitické antropologické a archeozoologické nálezy z Pezinkatehelne. Zborník slovenského národného múzea, XCII, Archeológia 8, Archeologické múzeum Slovenského národného múzea v Bratislave. Špaček, Ladislav (1984): Nález středověké vápenky v Praze. Zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickými metodami, Technické muzeum v Brně, Brno, s. 77. The Sussex archaeological society (2007): What armour did soldiers wear?. Romans in Sussex
-
Level
2,
[cit.
2007-05-12].
Dostupný
na
WWW:
. Unger, Josef (1999): Život na lelekovickém hradě ve 14. století, Antropologická sociokulturní studie. Nadace Universitas Masarykiana, Brno, nakladatelství Georgetown, Brno, Nakladatelství a vydavatelství Nauma, Brno, Masarykova Univerzita, Brno. Unger, Josef (2003): Lelekovice (okr. Brno - venkov). Přehled výzkumů 44, Archeologický ústav AV ČR v Brně, Brno, s. 256, ISBN 80-86023-23-0, ISSN 1211-7250. Unger, Josef (2006): Archeologický výzkum na předhradí lelekovického hradu v letech 2002 – 2004. In Unger, Josef a kol.: Pravěk supp. 16, Nové archeologické výzkumy šlechtických sídel 15. století, Ústav archeologické památkové péče Brno, s. 27 – 33, ISBN 80-86399-24-9. Valšík, Jindřich, Antonín (1951). K interpretaci otisků papilárních linií z Dolních Věstonic. Zprávy anthropologické společnosti 4, 94–95. Vermouzek, Rostislav (1984): Několik poznámek o vápně. Zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickými metodami, Technické muzeum v Brně, Brno, s. 67 – 71.
60
Vlček, Emanuel (1951): Otisky papilárních linií mladodiluviálního člověka z Dolních Věstonic. Zprávy Anthropologické společnosti, roč. IV, č. 5 - 6, Práce, Brno, s. 90 93. Vrána, Jakub (2002): Kartuziánský klášter v Dolanech u Olomouce. Archeologické památky střední Moravy, sv. 5. Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Vepřovice [on-line], [cit. 2006-12-11]. Dostupný na WWW: . 700 let Lelekovic 1288/1988. MNV Lelekovice (1988). Zdroje citované ve slovníku jmen a pojmů: Gregerová, Miroslava (1996): Petrografie technických hmot. Masarykova universita v Brně, Brno, s. 27 - 57, ISBN 80-210-1427-. Jägerbrand, Mikael – Králík, Miroslav (2005): Konzervace a muzealizace archeologických nálezů ve vztahu k výzkumu pravěkých otisků prstů. Sborník z konference konzervátorů a restaurátorů, Technické muzeum v Brně, ISSN 1801-1179. Přehledný kulturní slovník. Kolektiv autorů (1964), redigoval Kocourek, Václav, vědecká redakce Klivara, Miroslav - Burian, Jiří, Mladá fronta, Praha. Slovníček pojmů. Feudum.cz [on-line]. Praha, 2005 [cit. 2006-05-12]. Dostupný na WWW: < http://www.feudum.cz/view.php?cisloclanku=2005012901 >. ISSN 18015611. Slovník cizích slov [on-line]. 2002, Golem group s. r. o., [cit. 2006-05-12]. Dostupný na WWW: . Syrový, Bohuslav (1972): Architektura. SNTL – Nakladatelství technické literatury, Praha.
61
12. Seznam příloh Obr. 1 1 – Trasologická analýza bukální strany zubů z kosterních pozůstatků, a) replika dolní pravé trvalé stoličky z lokality Kroměříž 3 (bukální strana) na snímku ze skenovacího mikroskopu (SEM) určeném pro analýzu mikroabrazí, b) digitalizovaný povrch analyzované repliky o ploše 0,56 mm2, c) zpracování digitálního obrazu v programu SigmaScan Pro 5.0, SPSS Inc., podle Jarošová a kol. 2005. 2 – Otisky papilárních lišt v korozi prstenu z výbavy hrobu H 31, Hulín, U Isidorka, a) pohled na prsten s proximálním článkem IV. prstu pravé ruky, b) detail zevního povrchu prstenu, zachycen c-trirádius dlaně, c) detail vnitřního povrchu prstenu s dermatoglyfy prstu, podle Peška a kol. 2004. 3 – Základní dermatoglyfické vzory, a) oblouček, b) smyčka, c) vír. Obr. 2 Otisky prstů v hroudě hrnčířské hlíny s pravděpodobnou polohou prstů, nález ze Slovenské lokality Pezinok-Tehelna, eneolit, bolerázska kultura, podle Šefčáková 1998.
Obr. 3 Velká lázeň na Citadele, Mohendžo-Daro, Indie, podle Moloneyová 1997, 67. Obr. 4 1 - Rekonstrukce vápenické pece z doby římské v podélném řezu a grafické znázornění proudění v hořící peci, legenda: 1. střecha vápenky, 2. střecha obslužné prostory, 3. úroveň navážecí plošiny, 4. šachta, 5. klenba, 6. ústupek pro osazení klenby, 7. topeniště, 8. podlaha vápenky, 9. topeništní otvor, podle Malina 1980. 2 – Cihlář z ilustrace knihy Zapomenutá řemesla, podle Janotka, Linhart 1984. Obr. 5 Cihlářská pec z Öhringenu podle Schäfer 1983 (cit. Nagy 2004), 1 – nákres půdorysu nálezové situace. 2 – kresebná rekonstrukce.
62
Obr. 6 1 – Cihla III-50 z výzkumu benediktinského kláštera v Ludanicích, okr. Topoľčany s otisky zrn a stébel rýže (Secale Cereale L.), ječmene nahého (Hordeum Vulgare) a snad i pšenice seté (Triticum aestivum L.) podle Čurný, Hložek 2006. 2 – Cihla III-07 z výzkumu benediktinského kláštera v Ludanicích, okr. Topoľčany s otisky zrn, stébel a klasu rýže (Secale Cereale L.) podle Čurný, Hložek 2006. 3 – Prstování a stopy zvířat na cihlách z objektů odkrytých v letech 1962 – 1968 v Kartouzce v Dolanech u Olomouce: I. - Otisk stopy kočky. I. – VIII. – Prstování jedné ložné plochy, podle Burian 1969. 4 – Zlomek cihly s otiskem psí tlapy z nálezů v Kartouzce v Dolanech u Olomouce, podle Burian 1969. 5 – Dlaždice s kočičí stopou z výzkumu tvrze zaniklé středověké vsi Mstěnice u Hrotovic, podle Nekuda 1985. Obr. 7 Otisky na hřbetní ploše cihly z Lelekovic – předhradí, podle Králík, Urbanová, Hložek 2006. Obr. 8 Pomůcky použité pro práci se souborem cihel, 1 – velký a malý odměrný válec (2 000 ml a 150 ml objem) a Petriho miska, 2 – lupa, provázek, kartáček s plastovým vlasem, kovové dlátko, úhloměr, plastové sáčky, 3 – plastová bedna (20 l), 4 – příklad umístění cihel do bedny, 5 – příklad navázání kartičky s údaji o cihle. Obr. 9 1 – Prázdný formulář pro popis stavební keramiky. 2 – Prázdná kartička k označení vzorků v plastových sáčcích. 3 – Číslování jednotlivých stran cihel, legenda: 1 hřbet, 2 spodní plocha, 3 čelo, 4 zadní plocha, 5 pravá boční strana, 6 levá boční strana. Obr. 10 1 – Nános krystalického octanu vápenatého |Ca(CH3COO)2| na povrchu cihly L5, pohled od levé horní hrany cihly.
63
2 – Nános krystalického dihydrogenfosforečnanu vápenatého |Ca(H2PO4)2| na povrchu cihly L 18, pohled na hřbetní plochu. 3, 4 – Poškození povrchu cihly L35 nánosem krystalického dusičnanu vápenatého |Ca(NO3)2|, 3 – celkový pohled na hřbetní plochu, 4 – detail. 5 – Dva otisky bříšek prstů bez papilárních linií na hřbetní ploše cihly L22. 6 – Dva otisky bříšek prstů bez papilárních linií na přední spodní hraně cihly L5. 7 – Tři otisky bříšek prstů bez papilárních linií na hřbetní ploše cihly L22. 8 – Otisk prstu bez papilárních linií na pravé boční straně cihly L 28. Obr. 11 1 – Otisky palce, a) na hřbetu cihly L35 při pravé hraně, b) na hřbetu cihly L21 při levé hraně, c) na hřbetu cihly L34 při pravé hraně. 2 – Otisky vrcholku prstu s nehtovými vrypy, a) na pravé boční straně L21 při spodní hraně, b) na hřbetu L34, c) na pravé boční straně L11. 3 – Stopy zvířat, ve všech případech jde o drobného savce, pravděpodobně kočku, a) dvě překrývající se na hřbetu L1 vpravo vzadu, b) dvě překrývající se na hřbetu L1 vlevo vpředu, c) dvě překrývající se na hřbetu L3 vpravo vzadu. Obr. 12 1, 2 – otisky klasu trávy nebo obilniny, 1 – na levé boční straně cihly L36, 2 – na spodní ložné ploše cihly L33. 3, 4, 5, 6 – otisky listů dvouděložných rostlin, 3 – na hřbetu cihly L4, 4 – na čele cihly L5, 5 – na hřbetu cihly L29 naproti sedření povrchu, 6 – na hřbetu cihly L33. 7, 8, 9, 10 – otisky stébla rostlin, 7 – na levé boční straně cihly L19, 8 – na hřbetu cihly L14, 9 – na hřbetu cihly L16, 10 – na hřbetu cihly L3. Tab. 1 Souhrnný přehled základních hodnocených charakteristik malty a způsobu jejího odstranění z povrchu cihel. Tab. 2 Rozložení popisovaných útvarů v jednotlivých kategoriích pro každou cihlu souboru zvlášť, legenda: A – otisky částí těla člověka, B – otisky částí těla zvířat, C – otisky rostlin, D – trakční útvary a otisky předmětů, E – neidentifikované, 1 - 6 – výskyt útvaru dané 64
kategorie, číslo označuje plochu, na které byl útvar popsán (1 – hřbet, 2 – spodní plocha, 3 – čelo, 4 – zadní plocha, 5 – pravá boční strana, 6 – levá boční strana). Tab. 3 Počet žlábků prstování u každé cihly souboru, jejich šířka a rozestupy v milimetrech. Tab. 4 Rozměry délky, šířky a výšky cihel souboru v centimetrech, stejnými barvami jsou označeny cihly shodného formátu podle výsledků vícerozměrné shlukové analýzy, římské číslice označují tyto skupiny tak, jak jsou značeny v grafech. Tab. 5 - 9 Rozměry cihel z 10. až 17. století z archeologických výzkumů (1 – 5 podle Cihlářské řemeslo na Kralovicku, 6 podle Merta, Peška 2003, 7 – 22 a 93 – 97 podle Kotrba 1951, 23 – 88 podle Čurný, Hložek 2006, 89 – 92 a 98 - 99 podle Holub 2006, 100 – 119 podle Janál 2002, 120 – 127 podle Unger 1999, 128 – 129 podle Burian 1968, 130 podle Huml 1995, 131 podle Kotrba 1944, 132 – 133 podle Kovář 2006). Graf 1 Vícerozměrná shluková analýza vytvořená pro formáty souboru cihel z lokality Lelekovice – předhradí, parametry: hierarchické shlukování, jednoduché spojení, Euklidovské vzdálenosti. Graf 2 1, 2, 3 – bodové grafy, porovnání formátů souboru cihel z lokality Lelekovice – předhradí, rozděleného do skupin pomocí shlukové analýzy, s formáty cihel z 14. století. Graf 3 1, 2, 3 – bodové grafy, porovnání formátů souboru cihel z lokality Lelekovice – předhradí, rozděleného do skupin pomocí shlukové analýzy, s formáty cihel z 15. století.
65
13. Přílohy
66
Obr. 1 a
b
c
1
c
b
a
2
a
b
c
3
67
Obr. 2
b
a
d
c
e
f
g
h
68
Obr 3
69
Obr. 4
1
2 70
Obr. 5
1
2
71
Obr. 6
1
2
3
4
5
72
1
2
Obr. 7
Obr. 8
73
2
1
3
4
5
Obr. 9
74
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: rozměry:
č. sáčku: délka šířka výška
pozn.:
malta - vizuální popis: způsob odstranění malty: odkazy: popis cihly: Za hřbet zvolena plocha Za čelo hřbet (1) spodní strana (2) čelo (3) zadní plocha (4) boční plocha pravá (5) boční plocha levá (6)
1
1
Vzorky z cihel lokalita:
4
6
číslo cihly: číslo sáčku cihly: materiál vzorku: místo odběru: fáze úpravy cihly při odběru:
5
3 2
75
2
3
Obr. 10
2
1
3
4
6
5
7
76
8
Obr. 11
b
a
c 1
b
a
c 2
b
a
c 3
77
Obr. 12
1
2
3
4
5
7
6
8
9
78
10
Tab. 1 označení cihly L1 L2 L3 L4 L5 L6 L7 L8 L9 L 10 L 11 L 12 L 13 L 14 L 15 L 16 L 17 L 18 L 19 L 20 L 21 L 22 L 23 L 24 L 25 L 26 L 27 L 28 L 29 L 30 L 31 L 32 L 33 L 34 L 35 L 36
pevnost střední pevná
velikost zrn střední hrubá
málo pevná pevná
hrubá střední hrubá
střední pevná málo pevná
hrubá hrubá hrubá
poznámka na čele hrubá čelo a zadní plocha uhlazený povrch v tenké vrstvě
malé množství téměř bez malty
pevná pevná střední pevná málo pevná málo pevná velmi pevná málo pevná málo pevná
velmi pevná málo pevná velmi pevná pevná málo pevná málo pevná málo pevná pevná pevná
čelo jemná, na povrchu béžová malé množství malé množství malé množství malé množství
střední hrubá hrubá hřbet a spodní plocha hrubá, jinak jemná jemná střední hrubá jemná střední malé množství malé množství hrubá místy jemná s béžovým povrchem pravá boční strana - malta jemná, na povrchu béžová hrubá hrubá hrubá jemná malé množství střední na zadní ploše hnědá, jemná střední střední jemná hrubá hrubá
79
způsob odstranění 10 % CH3COOH 10 % CH3COOH 10 % CH3COOH 10 % CH3COOH 10 % CH3COOH 10 % CH3COOH 10 % CH3COOH 10 % CH3COOH 10 % CH3COOH 10 % CH3COOH 10 % CH3COOH 10 % CH3COOH 4,5 % HNO3 4,5 % HNO3 2,6 % HNO3 10 % H3PO4 4,5 % HNO3 10 % H3PO4 10 % CH3COOH 10 % CH3COOH 10 % CH3COOH 10 % CH3COOH 10 % CH3COOH 10 % CH3COOH 4,5 % HNO3 4,5 % HNO3 4,5 % HNO3 4,5 % HNO3 4,5 % HNO3 4,5 % HNO3 4,5 % HNO3 4,5 % HNO3 4,5 % HNO3 4,5 % HNO3 4,5 % HNO3 4,5 % HNO3
Tab. 2 A L1 L2 L3 L4 L5 L6 L7 L8 L9 L 10 L 11 L 12 L 13 L 14 L 15 L 16 L 17 L 18 L 19 L 20 L 21 L 22 L 23 L 24 L 25 L 26 L 27 L 28 L 29 L 30 L 31 L 32 L 33 L 34 L 35 L 36
1 1 1 1 1 1 1
B 1 1 1
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
1 1 1 2 2 3 3 4 1 1 1 1 1 1 1 1 1 3 1 6 1 1 1 1
1 1 1 1 1 1 5
1 3 1 1 1 1 3 5 1 1 1 1 1 1 1 4 4
4 1 5 1 5 4 1 1
1 1 1 1 1 1 3 1 1 1 1 1 5
C 2 1 1 2 2 2 2 1 6 1 5 2 1 1 1 2 1 6 6 1 1 1 2 1 5 1
5 2 5 5 6 2 3 4 4 5 5 3 3 3 5 6 6 6 2 2 2 2 3 4 5 5 5 5 1 2 5 2 6 6 3
1 2 2 6 1
4 2 6 6 2
1 1 2 2 2 2 3 3 3 3 5
1 2 2 2 2 5 6
2 2 2 2 4 5 6 6 6 6
D 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 5 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 1 1
1 1 1 1 1 1 1 2 1 1 1 1 2 1 1 1 1 1 3 1 1 1 2 1 1 1 1 1 1 1 3 1 3 1 1
3 1 1 2 1 1
5 1 1 2 3 1
6 1 3 3 3 1
6 2 4 3 4 3
5 5 3 5 3
5 6 6 5 5 5 6 4 4 4 5 5 6 6
2 1 1 1 3 1 1
2 1 1 1 4 1 3
3 3 2 1 4 1 4
3 4 2 3 5 1 4
3 4 2 4 6 2 4
4 5 3 5 6 2 5
5 5 3 5
1 1 1 4 3 2 1 3 1 1 1 1 1 1 1 6 1
1 1 1 4 4 3 3 4 1 1 1 1 1 2 1
3 1 1 4 4 4 3 5 5 1 2 3 1 3 1
3 2 1 5 4
6 3 1 5 5
4 3 1 6 6
5 3 1 6 6
4 4 4 5 5 5 6 6 6 6 6 4 4 5 5 6 6
3 3 4 4 4 5 5 5 6 6 6 3 3 3 3 5 6 2 2 3 4 6 3 6 6
3 4 4 5 6
2 3 4 3 3 3
2 3 5 3 4 3
2 4 5 4 5 3
3 5 6 4 5 3
3 5 6 4 6 4
3 4 5 6 4 5 6 6 6 6 6 4 5 6 6
1 1 1 1 1 1 1 1 2 3 3 3
1 1 1 3 3 3 4 6 6 6 1 1 3 3 3 4 4 5
E 1 1 2 1 1 1 1
2 3 1 1 1 3
3 5 1 3 1 5
1 1 1 2 2 6 6 6 6 1 1 1 1 6 6 6 1 3 3 3 5 6 5 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 4 5 6 1 1 1 1
1 1 2 2 2 1 4 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 1 1 1 1
1 1 5 4 3 2 5 1 3 1 2 2 1 1 1 1 1 1 1 5 1 1 1
1 2 2 1 1 1 2 1 1 1 2 1 3 2
1 1 1 2 2 3 3 4 5 2 2 2 3 4 5 6 2 4 1 2 2 1 1 2 1 4 2
2 5 2 3 4 2 1 3 1 5 2
2 2 2 4 4 4 6 6 3 3 3 3 4 4
1 1 1 1
1 1 1 1
2 3 2 1
2 3 2 1
4 3 2 1
6 5 3 1 6
6 5 3 3 3 6 1 3 5 6
5 1 2 2 2 2 2 3 3 4 4 5 6 1 5 5 6
1 1 2 2 3 3 4 5 5
2 3 3 5 6 6 2 3 3 2 4 4 5 6 6 2 2 3 3 4 5 5 6 5 1 1 1 1 2 3 3 33 5 5
5 3 3 1
4 4 4 5 5 3 5 5 1 1 1 1 1 1 1 2 2 2 2 3 3 4 4 5 6 6
Tab. 3 pořadí žlábku od levé hrany hřbetní plochy 1. 3. 4. 5. 6. 7. označení žlábek žlábek žlábek žlábek žlábek žlábek cihly 2. žlábek L1 10 - 12 12 - 15 13 - 15 13 - 14 L2 17 - 18 17 - 19 16 - 20 8 - 11 L3 bez žlábků prstování L4 13 - 14 18 - 11 16 - 18 14 - 15 L5 14 - 21 14 - 15 14 - 15 7 - 11 L6 neměřit. 14 - 15 15 - 16 14 - 18 L7 11 - 12 13 -14 12 - 13 12 - 16 L8 tři mělké žlábky se slabě zřetelnými okraji, všechny kolem 2 cm šířky L9 14 14 - 17 10 - 14 8 - 12 L10 9 - 11 11 - 13 10 - 12 9 - 12 11 - 14 14 10 L11 13 14 12 12 10 14 L12 15 14 - 17 15 10 - 14 L13 neměřit. 15 - 18 14 - 15 9 - 10 L14 9 - 21 10 - 12 10 - 11 10 - 11 12 - 16 11 L15 14 - 18 14 - 19 8 - 10 9 - 14 13 - 16 12 - 14 L16 30 - 32 16 - 17 20 L17 16 -18 12 - 15 13 - 14 7 - 10 L18 11 11 10 - 11 6-8 L19 8 - 10 11 - 12 7 - 11 10 - 11 L20 větší počet mělkých žlábků, překrývají se nebo okraje nezřetelné L21 15 - 20 15 - 18 cm 12 - 17 9 - 12 L22 tři velmi mělce vytvořené žlábky bez zřetelných okrajů L23 neměřit. 12 - 14 14 - 16 10 - 11 L24 5 10 9 - 12 8-9 L25 čtyři velmi mělce vytvořené žlábky bez zřetelných okrajů L26 14 - 17 14 - 18 13 - 18 10 - 12 L27 14 - 16 14 - 16 13 - 15 9 - 11 L28 10 - 15 11 - 14 11 - 12 8-9 5-9 12 - 17 14 - 18 L29 10 - 14 12 - 14 13 - 14 7 - 10 L30 18 15 13 - 15 neměřit. L31 14 - 15 12 - 14 12 - 13 L32 bez žlábků prstování L33 11 - 16 13 - 15 15 - 16 12 - 14 L34 15 - 19 2-3 15 - 17 15 - 16 neměřit. L35 10 - 13 10 - 15 13 - 14 11 - 12 L36 15 -18 9 - 13 13 - 15 10 - 12
Tab. 4 délka šířka výška kategorie
délka šířka výška kategorie
L1
21,5
14,5
6,5
I
L19
21
13,5
6
I
L2
21,5
14
6
I
L20
26
14
7
II
L3
27
13
6,5
II
L21
21
13,5
5,5
I
L4
22
14,5
6
I
L22
25,7
12,5
5,5
IV
L5
22
14,5
6
I
L23
21
14
6
I
L6
21,5
14,5
6,5
I
L24
21
13,5
6
I
L7
22
14
6
I
L25
25,5
12
5,5
IV
L8
19,5
10
5
III
L26
20,2
14,5
5
V
L9
21,5
13,5
6
I
L27
21
13,8
5,5
I
L10
27
14
7
II
L28
30
16
5,3
VI
L11
26,5
14
6
II
L29
22
14,2
6
I
L12
22
14,5
5,5
I
L30
21,5
14,5
5,8
I
L13
21,5
14
5,8
I
L31
21,5
14,5
6
I
L14
27
14
6,5
II
L32
28,5
13,5
9
VII
L15
26,5
13,7
7
II
L33
28,1
13,8
7,8
VII
L16
25,6
13
5,5
IV
L34
20,5
9,5
4,2
III
L17
21,5
13,8
5,5
I
L35
21
13,9
6
I
L18
21
13,7
7
V
L36
21,4
14,2
6,1
I
Tab. 5 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30
století konec 15. stol. -//-//-//2. pol. 16. stol. 16. - zač. 17. stol.
délka 25 cm 48 cm 38 cm 26 cm 25,5 cm 32 cm
šířka 18 cm 20 cm 17 cm 14,5 cm 17 cm 15 cm
výška 4 - 7 cm 8 cm 7 cm 5 cm 5 cm 8 cm
pol. 14. stol.
23,5 cm 28,5 cm 27 cm 27 cm 28 cm 27 cm 25 cm 27,8 cm 28 - 29 cm 28 -29 cm 26,5 cm 26 cm
11,4 cm 11,3 cm 12 cm 13,5 cm 13 cm 13 cm 12 cm 14,8 cm 15 cm 13,5 cm 13 cm 12,5 cm
6 - 6,5 cm 5,7 cm 7 cm 9 cm 8,5 cm 7 cm 8 cm 9,5 cm 8,5 - 9 cm 6,5 cm 6,5 cm 7 cm
dle rozměrů 13. stol. 2. pol. 14. stol. konec 13. stol. pol. 15. stol r. 1356 po r. 1356 2. pol. 14. stol. konec 15. stol. přelom 14. a 15. stol. nejpozději poč. 15. stol. pol. 15. stol r. 1510 - 1512 r. 1536 13. - 14. stol. 10. stol. 1. třetina 13. stol. 13. stol. pol. 13. stol 2. čtvrt. 13. stol. 2. čtvrt. 13. stol. 13. - 14. stol.
27 cm 12,5 cm 7,5 cm 27,5 cm 13,5 - 14 cm7 cm 27 cm 14 cm 6,5 cm 23 cm 12,5 cm 6,5 cm 5 cm 23 - 23,5 cm12 cm 25 - 27 cm 12 - 13 cm 5 - 6,5 cm 35 cm 15 cm 5 cm ? cm ? cm 5,5 cm 25 cm 12 cm 7 cm 24 -25 cm 12 cm 5 - 6 cm 29 cm 14 cm 5,5 cm ? cm 13 cm 5,4 - 6 cm
stopy v rozích palcem ruky dolík na každé (pevnost stavby) otisk ruky na každé
lokalita kostel sv. Petra a Pavla v Kralovicích -//-//-//Mariánská Týnice Brno - Pekařská ulice Olomouc, křížová chodba dominikánského kláštera u sv. Michala Johanitský hrad Orlov blízko Vyškova hrad Mejlice kostel Panny Marie pod jezuitským kostelem v Brně opatský chrám v Louce u Znojma Karlštejn, horní patro veklé věže, zevnitř Kašperk, helmice obou věží hradu Pražský hrad za K. IV. a Václava IV. Švihov Praha, dům čp. 788/1 jihovýchodní dům Karolina červený dům Karolina Horní Slavkov, Pfluhův dům čp. 497 Horní Slavkov, Nidermannův dům čp. 52 Bernolákovo-Várdomb okr. Senec Bíňa - Nové Zámky kostel Panny Marie, Diakovce, okr. Šaľa ben. klášter, kostel P. Marie, Diakovce, okr. Šaľa kostel sv. Kríža, Hamuliakovo, okr. Senec kostel sv. Martina, Horné Zelenice, okr. Hlohovec kostel sv. Martina, Horné Zelenice, okr. Hlohovec Kuzmadomb, Hurbanovo-Bohatá, okr. Komárno
Tab. 6 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62
13. - 14. stol. pol. 13. - 14. stol. pol. 13. - 14. stol. pol. 13. - 14. stol. pol. 13. - 14. stol. pol. 13. - 14. stol. pol. 13. - 14. stol. 2. pol. 13. stol. 13. stol. 2. pol. 12. - 1. pol. 13. stol. 12. stol. 12. stol. 12. stol. 13. stol. 13. stol. 13. stol. 13. stol. pol. 13. stol. pol. 13. stol. pol. 13. stol. pol. 13. stol. pol. 13. stol. 12. - 14. stol. pol. 13. stol. 13. stol. 1. pol. 13. stol. 60. léta 13. stol. 60. léta 13. stol. 60. léta 13. stol. 60. léta 13. stol. 1. pol. 13. stol. 1. pol. 13. stol.
? cm 27 cm 24 cm 23 cm 22 cm 22,5 cm 21 cm 30 cm 27,2 cm
13,5 cm 6 cm 14 cm 6,5 cm 10 - 11,5 cm6,5 cm 13 cm 6,5 cm 12,5 cm 6 cm 11,5 cm 6,3 cm 13 cm 6,5 cm 13 cm 7 cm 12,8 cm 5,8 cm
Kuzmadomb, Hurbanovo-Bohatá, okr. Komárno Páldomb, Hurbanovo-Bohatá, okr. Komárno Páldomb, Hurbanovo-Bohatá, okr. Komárno Páldomb, Hurbanovo-Bohatá, okr. Komárno Páldomb, Hurbanovo-Bohatá, okr. Komárno Páldomb, Hurbanovo-Bohatá, okr. Komárno Páldomb, Hurbanovo-Bohatá, okr. Komárno Kalinkovo - zrušený kostel, okr. Senec Kaplná - kostel, okr. Bratislava
30 - 32 cm 33,7 cm 34 cm 17 cm 27,5 cm ? cm 19 cm ? cm 30 cm 29 cm ? cm 23 cm 24 cm 25 cm (?) 26,5 cm 24 cm 22 cm ? cm ? cm ? cm ? cm 24,5 cm 24 cm
14 - 16 cm 16 cm 16,5 cm 11 cm 15 cm 13,8 cm 12,5 cm 12,2 cm 14 cm 14,2 cm 16 cm 10,4 cm 12,5 cm 14,5 cm 12 cm 18 cm 11 cm 10 cm 12 cm 12 cm 10,5 cm 11 cm 11 cm
Križovany nad Dudváhom, okr. Trnava bazilika, Krásna nad Hurnádom, okr. Košice bazilika, Krásna nad Hurnádom, okr. Košice bazilika, Krásna nad Hurnádom, okr. Košice Levice - Bratka, okr. Levice Levice - Bratka, okr. Levice Levice - Bratka, okr. Levice Levice - Bratka, okr. Levice Malá Bara, okr. Trebišov kostel sv. Petra, Malá Bara, okr. Trebišov kostel sv. Petra, Malá Bara, okr. Trebišov kostel sv. Margity, Malá Mača, okr. Galanta kostel sv. Margity, Malá Mača, okr. Galanta zaniknutý kostel, Malý Horeš, okr. Trebišov kostel sv Michala, Mierovo, okr. Dunajská Streda chrám sv. Emeráma, Nitra. emporový kostel, Nová Dedinka, okr. Senec kostel sv. Margity, Sámot, okr. Dunajská Streda kostel sv. Margity, Sámot, okr. Dunajská Streda kostel sv. Margity, Sámot, okr. Dunajská Streda kostel sv. Margity, Sámot, okr. Dunajská Streda kostel sv. Michala, Svodín, okr. Nové Zámky kostel sv. Michala, Svodín, okr. Nové Zámky
5 cm 4,5 cm 4 cm 5,5 cm 7 cm 4,8 cm 4 cm 4,8 cm 5,5 cm 5,5 cm 5 cm 5,5 - 6,5 cm 5 cm 4,5 cm 6 cm 5 cm 4,3 cm 6 cm 5,5 cm 6 cm 5 cm 5 cm 6 cm
Tab. 7 63 1. pol. 13. stol. 64 1. pol. 13. stol.
21 cm ? cm
9,5 - 10 cm 4,5 - 5,3 cm 13,7 cm 6 cm
kostel sv. Michala, Svodín, okr. Nové Zámky kostel sv. Michala, Svodín, okr. Nové Zámky
65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75
28 cm 25 cm 25 cm 36 cm 32 - 34 cm 29 cm 27 cm 23 - 24 cm 24,5 cm 29 cm ? cm
12,5 cm 14 cm 12 cm 10 cm 19 cm 14 cm 13 cm 13 cm 12 cm 14 cm 13,5 cm
presbytérium kostela p. Márie, Šamorín, okr. Dunajská Streda jižní loď kostela p. Márie, Šamorín, okr. Dunajská Streda severní loď kostela p. Márie, Šamorín, okr. Dunajská Streda věž kostela p. Márie, Šamorín, okr. Dunajská Streda rotunda, Šivetice, okr. Rožňava rotunda, Šivetice, okr. Rožňava rotunda, Šivetice, okr. Rožňava kostel sv. Jakuba, Štvrtok na Ostrove, okr. Dunajská Streda kostel sv. Jakuba, Štvrtok na Ostrove, okr. Dunajská Streda Veľká Tŕňa, okr. Trebišov kostel sv. Jakuba, Veľký Šariš, okr. Prešov
76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93
pol. 13. stol. 14. stol. 14. stol. pol. 13. - 14. stol. 12. - 13. stol. 13. - 14. stol. 13. - 14. stol. 13. stol. 40. - 50. léta 13. stol. 13. stol. 2. pol. 13. stol. 2. pol. 12. - zač. 13. stol. 12. - 13. stol. po pol. 13. stol. po pol. 13. stol. 12. - 14. stol. zač. 14. stol. 13. stol. 13. stol. (?) 13. - 14. stol. 13. stol. 13. stol. 13. stol. 13. stol. pol. 14. stol. přelom 14. a 15. stol. přelom 14. a 15. stol. pol. 11. stol. 1. stavební fáze, začátek 13. stol.
6 cm 5 cm 6,5 cm 5 cm 4,5 cm ? cm 5 cm 4,5 - 5 cm 5 cm 5,5 cm 5 cm
? cm ? cm 4,8 cm ? cm 13,8 - 14,6 c4,3 - 4,7 cm ? cm 13,5 cm 7,5 cm 30 cm 12,5 cm 7,5 cm ? cm 14 - 15 cm 5 - 5,5 cm 26 - 27 cm 12 - 13 cm 6 cm 26 cm 17 cm 7 - 8 cm 27 - 29 cm 15 - 16 cm 7 - 8 cm 24,5 - 26 cm10 - 11 cm 6,8 - 7 cm 26 cm 12,5 cm 6 cm ? cm 16 cm 5 cm ? cm 12 cm 4 - 4,5 cm ? cm 19,5 cm 5,5 cm 27 cm 13 cm 8,5 cm 27 - 28 cm 13 - 13,5 cm8,5 - 9 cm ? 16 cm 17 cm 35 cm ? 7 cm 30 - 31,5
13,5 - 14 cm7 cm
osada sv. Martina, Bratislava Nižná Šebastová, okr. Prešov Spišský hrad - románský palác, okr. Levoča Spišský hrad - románský palác, okr. Levoča Svinice, okr. Košice hrad Parič, Trebišov Trenčín - hrad Trnava - městské hradby Trnava - Hviezdoslavova ul. 15/725 Vajkovce, okr. Košice Vajkovce, okr. Košice Veľký Šariš - hrad, okr. Prešov Veľký Šariš - hrad, donjon, okr. Prešov Brno - Moravské nám. Brno - Královo pole Brno - Královo pole Klášter Plasy NKP Velehrad - cisterciácký klášter
Tab. 8 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126
2. stavební fáze, začátek 13. stol. 2. stavební fáze 3. stavební fáze 2. čtvrt. 13. stol. 1. pol. 13. stol. 2. pol. 13. stol. pol. 14. stol. pol. 14. stol. pol. 14. stol. pol. 14. stol. pol. 14. stol. pol. 14. stol. pol. 14. stol. pol. 14. stol. pol. 14. stol. pol. 14. stol. pol. 14. stol. pol. 14. stol. pol. 14. stol. pol. 14. stol. pol. 14. stol. pol. 14. stol. pol. 14. stol. pol. 14. stol. pol. 14. stol. pol. 14. stol. pol. 14. stol. pol. 14. stol. pol. 14. stol. 13. - pol. 14. stol. 14. a poč. 15. stol. 14. stol. 2. pol. 14. stol.
31 cm 16,5 cm 9 cm 6 cm 28,5 - 29 cm12,5 cm 29,5 cm 14,5 cm 10 cm 27 - 28 cm 13 - 13,5 cm8 - 8,5 cm 27,5 - 28 cm12 - 12,5 cm7 cm 26 cm 12 cm 5,5 cm ? 12 cm 7 cm ? 11 cm 6 cm ? 11 cm 7 cm ? 11,5 cm 7 cm ? 11,5 cm 7 cm ? 11 cm 6 - 7 cm 25,5 12 7 ? 12 6 25 12 6,5 ? 12,5 6 ? 12 6,5 ? 12 7 ? 12 7,5 ? 12 6,5 ? 12 7 ? 11,5 7 26,5 12,5 6,5 ? 12,5 6,5 ? 12 6,5 ? 12 6,5 25 - 27 11,5 - 13,5 6 - 9 18 - 21,5 9 - 11 3,5 - 6 23 - 26 10,5 - 15,5 4,5 - 6 24 11 - 12,5 4,5 19,5 - 29 11,5 - 16 6 - 9 26 - 28 12,5 9 27 13 7
Velehrad - cisterciácký klášter Velehrad - cisterciácký klášter Velehrad - cisterciácký klášter Anežský klášter, Praha Staré hvězdlice - kostel Všech svatých Staré hvězdlice - kostel Všech svatých hrad Křídlo, Hostýnské vrchy hrad Křídlo, Hostýnské vrchy hrad Křídlo, Hostýnské vrchy prstování, otisk listu hrad Křídlo, Hostýnské vrchy prstování, otisk listu hrad Křídlo, Hostýnské vrchy prstování, stopa kočky hrad Křídlo, Hostýnské vrchy prstování, stopa psa hrad Křídlo, Hostýnské vrchy hrad Křídlo, Hostýnské vrchy prstování hrad Křídlo, Hostýnské vrchy prstování hrad Křídlo, Hostýnské vrchy hrad Křídlo, Hostýnské vrchy hrad Křídlo, Hostýnské vrchy hrad Křídlo, Hostýnské vrchy hrad Křídlo, Hostýnské vrchy prstování hrad Křídlo, Hostýnské vrchy prstování hrad Křídlo, Hostýnské vrchy hrad Křídlo, Hostýnské vrchy prstování hrad Křídlo, Hostýnské vrchy prstování hrad Křídlo, Hostýnské vrchy hrad Křídlo, Hostýnské vrchy Lelekovice, hrad prstování, někde otisky Lelekovice, hrad kopýtek a tlapek Lelekovice, hrad Olomouc Dolany u Olomouce, kartuziánský klášter Starobrněnský klášter Cihlářská pec, Brno
Tab. 9 127 128 129 130 131
pol. 14. stol. 2. pol. 14. stol. 2. pol. 14. stol. 14. stol. 13. stol. 2. pol. 14. - poč. 15. 132 stol. 3. pol. 14. - poč. 15. 133 stol.
25,5 - 27 11,5 - 14 6,3 - 9,5 28 12,5 7,5 prstování 19,5 12 6 prstování 23,5 14 7 27 12,5 8 - 9
lokality na Slovensku NKP Národní kulturní památka
21,5 28
14,5 13,7 6 - 6,5
6,5
Melice, biskupský hrad Dolany u Olomouce, kartuziánský klášter Dolany u Olomouce, kartuziánský klášter Praha, kostel sv. Šimona a Judy Sezemice, zaniklý kostel cisterciáků Lelekovice, předhradí Lelekovice, předhradí
Graf 1 Str. diagram pro 36 případů
Vícerozměrná shluková analýza Jednoduché spojení Euklid. vzdálenosti L1 L6 L2 L13 L36 L30 L31 L17 L19 L24 L23 L35 L4 L5 L7 L29 L9 L12 L21 L27 L18 L26 L3 L10 L14 L15 L20 L11 L32 L33 L16 L22 L25 L28 L8 L34 0,0
0,5
1,0
1,5
2,0
Vzdálen. spojení Vzdálenost spojení
2,5
3,0
3,5
4,0
Graf 2 Vztah výšky a šířky cihel (soubor z Lelekovic-předhradí a analogie ze 14. století)
10 9 8
Kategorie I Kategorie II
6
Kategorie III
5
Kategorie V
v
7
Kategorie IV Kategorie VI
4 3
Kategorie VII
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
Kategorie C
1
š
Vztah výšky a délky cihel (soubor z Lelekovic-předhradí a analogie ze 14. století)
10 9 8
Kategorie I Kategorie II
6
Kategorie III
v
7
Kategorie IV Kategorie V
5
Kategorie VI
4 3 16
Kategorie VII
18
20
2
22
24
26
28
d
Vztah šířky a délky cihel (soubor z Lelekovic-předhradí a analogie ze 14. století)
17 16
š
15 14
Kategorie I
13
Kategorie II
12
Kategorie III
11
Kategorie IV
10
Kategorie V Kategorie VI
9 8 16
Kategorie VII
18
20
22
24 d
26
28
30
32
Kategorie C
3
30
32
Kategorie C
Graf 3 Vztah výšky a šířky cihel (soubor z Lelekovicpře dhra dí a analo gie z 15. století) 10 9 8 7 v
Kategorie Kategorie Kategorie Kategorie Kategorie Kategorie Kategorie Kategorie
6 5 4 3
8
10
12
14
16
18
20
22
I II III IV V VI VII P
1
š
Vztah výšky a délky cihel (soubor z Lelekovic-předhradí a analogie z 15. století)
10 9 8
Kategorie I Kategorie II
6
Kategorie III Kategorie IV
v
7
5
Kategorie V Kategorie VI
4 3 15
20
25
2
30
35
40
d
Vztah šířky a délky cihel (soubor z Lelekovic-předhradí a analogie z 15. století)
22 20 18
Kategorie I Kategorie II
14
Kategorie III Kategorie IV
š
16
12
Kategorie V Kategorie VI
10 8 15
20
25
30
35 d
40
45
50
Kategorie VII Kategorie P
3
45
50
Kategorie VII Kategorie P
Trasologická analýza středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L1 rozměry:
č. sáčku:338 délka 21,5 cm šířka 14,5 cm výška 6,5 cm
pozn.: Měřeno po vyčištění.
malta - vizuální popis: Světlá, vápenná, středně zrnná, lokálně povrchové vrstvy zbarveny okrově. Největší vrstva na čele. způsob odstranění malty: 10% roztok kyseliny octové (CH3COOH). odkazy: Vzorky malty 3 sáčky z různých ploch, foto 23 - 46, 257 – 274, 3011 – 3025. popis cihly: Za hřbet zvolena plocha s podélnými žlábky. Za čelo zvolena plocha neporušená zlomem. hřbet (1) Čtyři podélné žlábky prstování. Levý žlábek užší - malíkem (?). Dozadu ubíhají mírně doleva a přibližují se k sobě (pravý více); Na zadní hraně 2. a 4. žl. přesahují přes okraj, 1. a 3. začínají těsně před hranou. Přední hrana lehce zvýšena a žlábky s ní. Zde přehrnuta přes hranu část materiálu a přitisknuta do 2. žlábku (snad zřetelné papilární linie), 3. žl. nedosahuje k přední hraně. Pravá hrana na dvou místech rozsáhlý zlom, levá zlom v zadní polovině. Ve dvou místech odlomení materiálu, při jedné hraně menší prohlubeň. Trakční linie na celém povrchu, mimo útvary a zlomy. Čtyři stopy drobného savce (kočky ?) – dvě překrývající se v zadní části vpravo mezi 3. a 4. žl., mírně zasahují do 4. žl. - až po něm vytvořeny (d. 3,5 cm, š. nelze určit – zlom). Druhé dvě překrývající se levé č. cihly před polovinou, menší (š. 2,4 cm, d. 2,5 cm), zasahují do 1. žl. (po něm vytvořeny). Vlevo od 4. žl. podélná rýha asi 2 mm široká, vpředu přerušena skupinou trakčních linií. Pravděpodobně otisk papilárních lišt ve 2. žl. asi 5 cm od přední hrany. V pravém předním kvadrantu skupina trakčních linií a za ní vpravo hmota levého okraje 4. žl posunuta do žlábku. spodní plocha (2) Zadní část plochy na povrchu odlomena až do poloviny výšky cihly, do poloviny délky a po celé šířce. Levý, menší zlom snad již před výpalem, pravý nese vzduchové prostory cihla pravděpodobně plněna ve dvou vrstvách, špatně utěsněna a při výpalu se část odlomila. Hrubá podsýpka hlavně v levé části a při přední hraně. Výraznější rýha od středu k levému přednímu rohu, otisky jednoděložných rostlin po dvou vpravo uprostřed, při pravém dolním rohu a na hraně v levé polovině. Plastické linie podél pravé hrany (d. 8 cm). Dva vrypy při pravé hraně v přední polovině.
čelo (3) Před čištěním: V maltě zřetelný vryp, poškodil i cihlu. Vyčištěná: Trakční linie po snímání formy. Vpravo dole sedření po výpalu. Pravá i levá hrana a přilehlé části plochy nesou zlom. Z levého horního rohu šikmé trakční linie doprava a dolů, za polovinu plochy. Na spodní hraně hmota vytlačená zpod formy. zadní plocha (4) Hrubá podsýpka. Spodní polovina odlomena, vpravo více. Trakční linie po snímání formy. Povrchový zlom v levé části. pravá boční strana (5) Slabě zřetelné trakční linie ve spodní části plochy v levé polovině. Uprostřed otisk jednoděložné rostliny, nad ním šikmá linie směřující dolů doprava - odděluje dvě úrovně plochy - nad ní snížena, směrem nahoru doprava se rozdíl zvýrazňuje. Podél dolní hrany uprostřed otisk trávy, další vpravo, vedle zlomu. Hmota vytlačená zpod formy, v levé části přitisknuta vzhůru na plochu. Zlom na levé hraně, dva na horní hraně a celá pravá třetina dolní hrany. levá boční strana (6) Trakční linie od tahu formou v horní a dolní polovině různého charakteru. Horní polovina hladší, na dolní jemná podsýpka. Zmenšena zlomy na sousedních plochách.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L2 rozměry:
č. sáčku: 338 délka 21,5 cm šířka 14,0 cm výška 6,0 cm
pozn.: Měřeno po vyčištění.
malta - vizuální popis: Hrubá, vápenná, pevná. Místy přes 1 cm silná, některá místa na povrchu žlutí povlak, na levé boční str. nafialovělý. Na čele je hladká, narůžovělá, na zadní ploše hladká, povrch světle hnědý, pod ním sytě bílá pevná hmota a nakonec malta jako na zbytku plochy. způsob odstranění malty: 10% roztok kyseliny octové (CH3COOH). odkazy: Foto 47 – 70, 302 – 309, 375 – 380. popis cihly: Typ jako L1. Za hřbet zvolena plocha s podélným prstováním. Za čelo plocha neporušená zlomem Pravý bok téměř po celé délce odlomen - nejvíce zasahuje ke středu cihly na spodní ploše a to do hl. až 5,5 cm. Cihla je popraskaná hřbet (1) Plocha zmenšena zlomem na pravém boku. Uprostřed délky vlevo jáma , pravděpodobně odlomena za výpalu, na dně slída držící ve hmotě. Čtyři podélné žlábky prstování 2., 3. a 4. žl. zleva působí dojmem, že byly vytvořeny, když cihla velmi měkká – okraje jako uschlé bláto, žlábky dost hluboké; 1. mělký, jako by vytvořen až dodatečně. Začínají těsně před zadní hranou mírným poklesem, k přední hraně lehké zvednutí a mírné vytažení hlíny za přední hranu. Celý povrch mimo útvary nese podélné trakční linie. Při levé hraně a 4 - 5,5 cm od zadní otisk prstu (d. 1,5 cm, š. 1,8 cm - střed rozmazaný). V 1. žl. a vpravo od něj otisk papilárních lišt (1,4 × 1,4 cm), zřetelný vzor (vír). Při levé hraně před jámou šikmé trakční linie. Otisk papilárních lišt vzoru (víru) (?) vlevo od 2. žlábku asi 5 cm od přední hrany. spodní plocha (2) Ve hmotě hrubá podsýpka. Přední levý roh povrchově odlomen, v celé délce odlomena levá hrana, nejvíce v zadní polovině. Při zadní hraně abraze, pravděpodobně po výpalu. V zadní č. vlevo otisk rostl. mater. Jemné žlábky neidentifikovatelného původu různě po ploše. čelo (3) Dvěma prasklinami rozděleno na 4 kvadranty. Levý horní roh otisk neznámého útvaru. Trakční linie. Spodní hrana sedřena, nebo otlačena, nenese stopy podsýpky, jež jsou patrné na spodní ploše i čele. Pravá hrana totéž.
zadní plocha (4) Zmenšena zlomem pravého boku cihly, zde celá levá hrana a část spodní v délce asi 4 cm. Hrubá podsýpka. Na spodní hraně hmota vytlačená zpod formy. pravá boční strana (5) Z větší části odlomena (nejhlouběji na rozhraní 2. a 3. třetiny), zachován úsek při horní hraně vlevo v délce asi 9 cm a šířce až 4,5 cm. V této oblasti podsýpka a trakční linie po snímání formy. Otisk trávy. levá boční strana (6) Podsýpka, náznak hmoty vytlačené pod formou, místy zřetelné trakční linie po snímání formy. Zlom uprostřed spodní hrany. Vryp či otisk úzkého a podlouhlého předmětu při pravém horním rohu.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L3 rozměry:
č. sáčku: 338 délka 27,0 cm šířka 13,0 cm výška 6,5 cm
pozn.: Měřeno po vyčištění. Čištění značně poškodilo povrch.
malta - vizuální popis: Světlá, vápenná, v tenké vrstvě. způsob odstranění malty: 10% roztok kyseliny octové (CH3COOH) odkazy: Foto 73 – 96, 145 – 148, 276 – 301, 381 – 386, 3026 – 3030. popis cihly: Úzká, podlouhlá, nemá žlábky na ložné ploše Za hřbet určena plocha mírně konvexní se dvěma rýhami a dolíkem. Za čelo určena méně porušená plocha abradovaná na horní hraně. hřbet (1) Mírně konvexní. Vlevo vzadu podélný žlábek, d. 9 cm, š. 16 – 18 cm. Jemně naznačen další žlábek středem plochy po celé její délce. Vzadu uprostřed a vpravo dvě rýhy ostrým předmětem, délka 4,5 a 4,7 cm. Uprostřed vpravo zlom na tloušťku palce směrem k a přes pravou hranu, zlom při levém zadním rohu, přední hrana abradována téměř v celé délce, oblé rohy zůstaly. Dvě stopy tlapky přes sebe, celková š. 2,5 cm, d. 3,0 cm, drobný savec. Při stopě dva vpichy do měkké hlíny. Otisky trav při pravé hraně v přední polovině, jeden z nich dobře zřetelný otisk stébla – válcovitý tvar, druhý zřetelný až pod lupou (směřuje od hrany šikmo dopředu k prvému otisku). spodní plocha (2) Značně členitý reliéf, mnoho otisků - rostl. mater., trakční linie, vpichy (předměty na zemi, na nichž ležela při sušení). Posýpka. Při levé hraně vzadu tenká rovná rýha rovnoběžná s hranou v d. 9 cm, potom se od hrany odklání a pokračuje až na druhý konec cihly. Zlom při pravém zadním rohu a při pravé hraně přibližně uprostřed její délky. čelo (3) Posýpka, hlavně v dolní polovině. Pravá hrana abraze po výpalu. Trochu hmoty vytlačené zpod formy, hlavně vpravo dole. Levá hrana členitá, v syrovém stavu pravděpodobně smáčknuta, dvě jamky jsou nejspíše po kamenech. zadní plocha (4) Pravý horní roh odlomen. Posýpka více v levé části. Trochu hmoty vytlačené zpod formy.
pravá boční strana (5) Z horní plochy sem zasahuje žlábek a rozšiřuje se v mělčí plochu velikosti 4,5 * 2 cm (obdélný tvar). Vlevo od této plochy šikmý žlábek/rýha. Vlevo nahoře otisk trávy dlouhý asi 0,5 cm a stébla či klacíku d. 2 cm. Hlína vytlačená zpod formy – v levé části uhlazena vzhůru. Horizontální rýha středem plochy, začíná 9,5 cm zleva, končí 4,5 cm zprava. levá boční strana (6) Posýpka. Na spodní hraně uprostřed jamka (i na spodní plochu zasahuje), pravá hrana chybí (abraze). Otisk trávy v místě abraze. Na levé hraně asi 8 vrypů do plochy tvořících oblouk.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L4 rozměry:
č. sáčku: 338 délka 22,0 cm šířka 14,5 cm výška 6,0 cm
pozn.: Měřeno po vyčištění.
malta - vizuální popis: Světlá, v tenké vrstvě, kde silnější vrstva (hlavně spodní plocha), tam hrubá. Na levé boční straně vlevo hladký, světle hnědý povrch malty. způsob odstranění malty: 10% roztok kyseliny octové (CH3COOH). odkazy: Foto 97 – 120, 221 a 222, 310 – 330. popis cihly: Typ jako L1. Za hřbet zvolena plocha se žlábky. Za čelo plocha s odlomeným levým dolním rohem. hřbet (1) Tři a jeden slabě zřetelný žlábek prstování po délce plochy. Všechny se ve druhé třetině délky stáčejí mírně vlevo, 4. výrazněji, než ostatní. Na celé zbylé ploše podélné trakční linie. V pravé polovině vzadu tenké rýhy jako od drátu, možná otisk trávy, či jiného rostlinného materiálu. Otisk listu dvouděložné rostliny při pravé hraně vpředu. V 1. žl. ve vzdálenosti 6 - 9,5 cm od zadní hrany příčné trakční linie, přecházející doleva k levé hraně. Další obdobné útvary asi 2 cm od zadní hrany, začínají na levém okraji 2. žlábku, nepokračují přes žlábek, ale až v meziprostoru 2. a 3. žl., porušují levý okraj 3. žl., opět jej překočí a končí na jeho pravém okraji. Může jít o samostatné útvary bez vzájemné souvislosti. Místy na povrchu prasklinky, dále nejrůtnější vrypy, vpichy a vláknité otisky. Jakoby mokrou houbou vytvořeny tři útvary v 3. žlábku a jeho okolí, čtvrtý zasahuje do 2. žl. a meziprostoru 2. - 3. žl. Otisk vláknité struktury vlevo od 3. žlábku při přední hraně. Shluk trakčních linií a otisků neznám. původu při pravé hraně vpředu, kde se 4. žlábek odkloňuje vlevo. spodní plocha (2) Značně členitá, oba přední rohy abradované, levý více. Mírná abraze levého zadního rohu. Hrubá podsýpka, dva opravdu velké kameny (1,5 a 2,5 cm) ve hmotě. Cicvár 2 × 1,5 cm ve hmotě v levé přední čtvrtině. Otisky travin vpředu uprostřed asi 3,5 cm od přední hrany. čelo (3) Levý dolní roh odlomen i se spodní hranou až za polovinou š. cihly (nahoru nejvíc při levé hraně - do poloviny výšky cihly). Levá hrana a levý horní roh zlom - zde se zdá že byl vzduchový prostor (pokryto maltou, k odlomení došlo snad už během výpalu). Vpravo zmenšeno o zlom pravého boku. Podsýpka hl ve spodní polovině. Trakční linie po snímání
formy, nejzřetelnější v horní pol. uprostřed. Otisk shluku zmačkaných listů jednoděložné rostl. zadní plocha (4) Pravý dolní roh odlomen - ještě před výpalem nebo během výpalu. Trakční linie po snímání formy. Slabý náznak hmoty vytlačené zpod formy. Uprostřed plochy abraze. V levém horním kvadrantu dvě skupiny otisků rostlinného materiálu. pravá boční strana (5) Vlevo prohlubeň v celé výšce cihly a do vzdál 5 cm od hrany cihly (ta tím snížena). Pravý horní i dolní roh abraze. Trakční linie po snímání formy dobře zřetelné. Podsýpky málo. Přítomno několik nalepenin, jež s cihlou vypáleny. Na jedné z nich uprostřed délky plochy při spodní hraně otisk trávy (?), další nalevo a vzhůru od nálepu. Při horní hraně asi 9 – 7 cm od pravé hrany trakční linie jdoucí šikmo. Nad nimi otisk neznámého původu. Otisk linií neznámého původu při dolní hraně cca 5 – 4 cm od pravé hrany. Vryp při pravé hraně dole. levá boční strana (6) Vpravo silná abraze, také uprostřed plochy na horní a dolní hraně, mezi těmito velmi členitý povrch. Větší kámen ve hmotě v místě zlomu pravé hrany. Vlevo na horní hraně další zlom, několik abrazí na spodní hraně. Podsýpky málo, slabě zřetelné trakční linie po sejmutí formy.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice - předhradí cihla č.: L5 rozměry:
č. sáčku: 338 délka 22,0 cm šířka 14,5 cm výška 6,0 cm
pozn.: Měřena po vyčištění.
malta - vizuální popis: Na hřbetu, spodní ploše a čele světlá, hrubozrnná, drolivá. Přes zadní plochu a pravou boční stranu pruh hladké, světle hnědé až béžové malty, končí na horní hraně vpravo odlomením (kapky ?). Levá boční strana nese oba typy malty. způsob odstranění malty: 10% roztok kyseliny octové (CH3COOH). odkazy: Dva vzorky malty – z hřbetu, z čela, foto 1 – 22, 219 a 220, 333 – 368. popis cihly: Typ jako L1. Za hřbet zvolena plocha se žlábky, příčný žlábek při zadní hraně. hřbet (1) Čtyři podélné žlábky prstování, při zadní hraně jeden příčný. Zbylá plocha nese podélné trakční linie. Příčný žl. nese drobné vlnkovité struktury jakoby vytvořené mokrým předmětem. Zhruba uprostřed příčného žlábku vpich velikosti 0,3 * 0,2 cm. Pravá hrana na dvou místech odlomena. V polovině délky cihly necelé 2 cm od pravého okraje otisk prstu, d. 3,3 cm, š. 1,9 cm, ve vrcholu zachovány otisky epidermálních lišt. Snad stejným prstem způsobena i prohlubeň na pravé hraně s vytlačením materiálu do boku. Porůznu na povrchu plastické lineární útvary. Mezi 2. a 3. žl. vpředu větší množství lineárních stop neznámého původu. Otisk papilárních lišt na levé hraně 3. žl. uprostřed délky a na pravé hraně 3. žl. uprostřed. Drobný otisk snad také papilárních lišt na zadní hraně asi 6 cm od pravé hrany – náleží spíše zadní ploše. spodní plocha (2) Odlomený meteriál na přední hraně uprostřed. Hrubá podsýpka. Na přední hraně vlevo od středu trojí promáčknutí snad vytvořené prsty ruky (dvě spíše na čele). Pravý přední roh abraze. Zadní hrana dvojí promáčknutí – zcela vpravo a asi 3 cm od levé hrany. Mezi nimi více vpravo odlomen kus materiálu. Otisk trávy (?) 3,5 cm od přední a 2,5 cm od levé hrany. Lineární otisk neznámého původu od pravé hrany ke středu plochy a mírně vpřed, začíná 6 cm od přední hrany, d. 5,5 cm. Další lineární struktura na pravém předním rohu v abrazi. čelo (3) Abraze levého dolního rohu. Žlábek podél pravé hrany, vytračuje ji lehce zevně, začínal pravěpod. shora, ale je překryt zcela nahoře kusem hlíny s otiskem epidermálních lišt. Dolů
podračuje v celkové d. cca 4,5 cm, končí cca 1,5 cm nad dolní hranou. V horní polovině jiný povrch dna žlábku, než v dolní. Vedle žlábku otisk trávy. Na spodní hraně čtyři promáčkliny pravděpodobně vytvořené vrcholky prstů ruky. Nad nimi linie od žlábku doleva a lehce dolů, v levé části zdvojená. Od této linie dolů více hmoty a plocha hladší, než nad ní. Při horní hraně vpravo skupina linií do oblouku. V pravé polovině oblast tvaru trojúhelníku jež je hrubší, než většina plochy. Otisk neznámého původu vlevo od obloukovitých linií. Trakční linie v řadě pod sebou asi 3,5 cm od levé hrany v d. asi 4,5 cm. Vedle linií otisk listu dvouděložné rostliny. Levý horní roh nese struktury jakoby vytvořené mokrým předmětem za syrova. Pod tímto při abrazi otisk neznámého původu (rostlina ?). Dva otisky trávy v hrubší oblasti nahoře vlevo. zadní plocha (4) Podsýpky málo. Na levém horním rohu žlábek, hlína přehrnuta na hřbet cihly. Trakční linie na levé hraně nad polovinou. Jen slabě zřetelné trakční linie po snímání formy. Náznak hmoty vytlačené pod formou. Promáčklina prstem ruky (?) na spodní hraně 3,5 cm zleva. Zlom na spodní hraně vpravo. pravá boční strana (5) Horní hrana na dvou místech odlomena (pravý před nebo během výpalu), uprostřed promáčknuta směrem dolů (viz hřbet). Dva zlomy na spodní hraně vpravo. Trakční linie po snímání formy málo zřetelné, zcela vpravo více. Hmota vytlačená zpod formy na spodní hraně. Při levé hraně podél ní linie rozdělující plochu na hladší část vlevo a hrubší s trakčními liniemi vpravo. Trakční linie po snímání formy v blízkosti této linie kopírují její šikmý směr. Šikmé trakční linie asi 9 cm od pravé hrany, nekopírují směr linií po vyjmutí formy. Otisk trávy (?) od horní hrany dolů asi 5,5 cm od levé hrany. levá boční strana (6) Oba levé rohy abraze. Vpravo dole při rohu odlomena část cihly rozsahu 3,5 × 5 cm. V centru žlábek tvaru obráceného písmene L. Horní hrana nese dva žlábky a otisk trávy. Vpravo od rýhy při horní hraně pravděpodobně velmi slabě zřetelný otisk papilárních lišt.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L 6 rozměry:
č. sáčku: 338 délka 21,5 cm šířka 14,5 cm výška 6,5 cm
pozn.: Měřena po vyčištění.
malta - vizuální popis: V tenké vrstvě světlá vápenná, středně zrnná. Zadní plocha a obě boční strany jemná malta v tenké vrstvě s béžovým až světle hnědým hladkým povrchem. způsob odstranění malty: 10% roztok kyseliny octové (CH3COOH). odkazy: Foto 121 – 144, 387 – 406. popis cihly: Typ jako L1. Za hřbet určena plocha s podélnými žlábky. Za čelo méně porušená plocha. hřbet (1) Čtyři podélné žlábky prstování. Zbylý povrch podélné trakční linie. 1. žlábek zleva nezřetelné okraje, vlevo částečně překryt hlínou z boku. Pravý zadní roh zcela odlomen, lomná plocha d. 9 - 11 cm. Rýha či otisk klacíku (d. 4 mm) ve 2. žl. vzadu. Zadní konce 2. a 3. žl. překryty otisky neznámého původu (hrubé, snad kamínky). Nepravidelná hlubší jáma ve 2. žl. vzadu. Pět otisků jakoby mokrým předmětem, malých rozměrů, ve 3. žl. v zadní polovině. Šikmo směřující trakční linie při pravé hraně uprostřed. Otisk papilárních lišt a sedření hmoty prstem při levé hraně uprostřed a na okraj 1. žl. Otisk chuchvalce chlupů či rostl. mater. ve 3. žl. v přední polovině. Otisk papilárních lišt mezi 2. a 3. žl. při přední hraně. Na pravé polovině přední hrany přehrnuta a přitisknuta přebytečná hlína, snad i otisk papilárních lišt v oblasti mezi 3. a 4. žl. Na levé hraně vzhůru vytažená hlína snad po vytažení formy – narušuje 1. žlábek → vytvořeno až po něm (!). Povrch je přepálený, zejména v přední části vlevo. spodní plocha (2) Nese hrubou podsýpku. Přední hrana z větší části porušena (odlomena před pálením), levý zadní roh chybí, pravý méně odlomen. Vlevo uprostřed sedření po výpalu. Při zadní hraně uprostřed otisky trávy, dva výrazné, před nimi dva drobné. čelo (3) Přepálený povrch. Bez podsýpky. Trakční linie po vytažení formy. Obě boční a spodní hrana deformovány. Uprostřed, z větší části ve spodní polovině rozsáhlá mělká prohlubeň. Kruhový otisk nad prohlubní zhruba uprostřed šířky plochy, velmi málo zřetelný. zadní plocha (4)
1/3 vlevo chybí, pravá hrana abradována. Zřetelná hmota vytlačená zpod formy. Plocha nenese svislé trakční linie od snímání formy. pravá boční strana (5) V pravé části chybí 5,5 - 10,5 cm materiálu, více u horní hrany, hloubka největší vpravo dole cca 6,5 cm. Prohlubeň na horní hraně vlevo od poloviny. Levá hrana deformována. levá boční strana (6) Levý dolní roh poškozen, uprostřed horní hrany prohlubeň.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L7 rozměry:
č. sáčku: 339 délka 22,0 cm šířka 14,0 cm výška 6,0 cm
pozn.: Měřena po vyčištění. Čištění značně poškodilo povrch.
malta - vizuální popis: Světlá, vápenná, pevná, hrubozrnná. Na hřbetě obsah uhlíku při pravém předním rohu. Na spodní ploše místy povrchově změněna – okrová krusta; zasažená malta se olupuje, jinak pevná. Nese organický materiál (dřevo nebo stonek). Zbylé čtyři plochy téměř bez malty. způsob odstranění malty: 10% roztok kyseliny octové (CH3COOH). odkazy: Čtyři vzorky (malta 2 ×, uhlík ze hřbetu, malta s rostl. zbytky ze spodní str.), foto 149 – 170, 407 - 430. popis cihly: stejný typ jako L1. Za hřbet zvolena plocha se žlábky. Za čelo plocha se žlábkem podél levé hrany. Nese stopy přepálení (tmavší oblasti). Pravá přední hrana odlomena – lomná plocha až 5 cm široká, na celou výšku cihly. Dále odlomen horní levý zadní roh – lomná plocha ∆ tvaru s největšími rozměry 11,7 × 7 cm. hřbet (1) Zůstalo větší množství neodstraněné malty. Čtyři podélné žlábky prstování. Mimo útvary celý povrch podélné trakční linie. Mezi 3. a 4. žl. 3 cm od zadní hrany rýha. Ve stejné úrovni mezi 2. a 3. žl. prohlubeň, mezi 4. žl. a pravou hranou prohlubeň s otiskem papilárních lišt. Vpředu mezi 2. a 3. žlábkem několik hlubších rýh. Přední hrana mírně snížena vůči zbytku plochy – pruh š. 0,6 – 0,7 cm, začíná 2 cm od levé hrany, končí zlomem. spodní plocha (2) Od zadní hrany prasklá. Hrubý povrch, malé množství podsýpky. V přední polovině dvě jámy s trakčními liniemi. Při levé hraně v zadní polovině pod sebou pět otisků rostl. materiálu, každý tvaru V, nejsou propojeny, přední dále od ostatních. čelo (3) Vlevo svislý žlábek 1 cm od levé hrany, uprostřed 1,2 cm široký. Malé množství hmoty vytlačené zpod formy. Trakční linie od snímání formy slabě zřetelné. Levý horní roh nese čtyři prohlubně, v jedné z nich zřetelné otisky papilárních lišt.
zadní plocha (4) Odlomen pravý horní roh a pravá hrana a téměř polovina horní hrany. Podél horní hrany rýha. Hmota vytlačená zpod formy. Zřetelné trakční linie od snímání formy. Přes ně vedou šikmé trakční linie pokrývající velkou část plochy. pravá boční strana (5) Levá hrana odlomena. Trakční linie od snímání formy. Od středu levého konce plochy přerušovaná rovná rýha doprava a nahoru, končí na horní hraně 3,5 cm od pravé, zhruba v místech, kde je na hřbetě podobná, ale tenčí rýha. Další rýha kříží předešlou v levé pol. plochy. Povrch nese nalepené kousky hlíny. V pravé části spodní hrany hmota vytlačená zpod formy. Při spodní hraně vpravo od středu lineární otisky či trakční linie. levá boční strana (6) Pravý dolní roh mírně odlomen, levý horní velmi i s levou hranou. Pravý horní roh prohlubně (viz čelo). Slabě zřetelné trakční linie od snímání formy. Hmota vytlačená zpod formy. Střed plochy hrubší. Žlábek na pravém dolním rohu. Dva otisky trav (6 cm od pravé hrany uprostřed výšky plochy, druhý 7 cm od pravé hrany na spodní hraně). Mělká jamka při spodní hraně 11 – 12 cm od pravé.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L8 rozměry:
č. sáčku: 339 délka 19,5 cm šířka 10,0 cm výška 5,0 cm
pozn.: Měřena po vyčištění.
malta - vizuální popis: Téměř beze zbytků malty na povrchu, celý povrch špinavý prachovou hlínou. způsob odstranění malty: 10% roztok kyseliny octové (CH3COOH). odkazy: Foto171 – 194, 431 – 440. popis cihly: Malý formát. Za hřbet zvolena plocha se žlábky. Za čelo méně porušená plocha. hřbet (1) Nese tři podélné žlábky prstování – velmi mělké s nezřetelnými okraji. Povrch uprostřed hrubý. Přední hrana vlevo porušena zlomem, na zadní hraně levé 2/3 porušeny zlomem až 3 cm do hloubky. Celý povrch nese podélné trakční linie. spodní plocha (2) Jemná podsýpka. Zlom na přední hraně vpravo, na levé hrně v přední polovině a téměř celá zadní hrana. Sedření středu plochy po výpalu. Vpravo vpředu hluboký vryp. Větší množství otisků materiálu ležícího pod cihlou při sušení. Přes levou hranu (4 cm od zadní) otisk stébla trávy nebo klacíku. Na této ploše d. 3 cm, částečně je překryt hmotou cihly – vyžíhán při výpalu, přechází na pravý bok, kde d. 2 cm. Drobný otisk trávy 5,3 cm od levé hrany, 4,6 cm od zadního zlomu. Dva podlouhlé otisky rostl. mater. při levé hraně a třetí drobný při nich. čelo (3) Levá téměř polovina plochy odlomena, pravá hrana v dolní polovině deformována. zadní plocha (4) Povrch zachován jen v levé části plochy, nahoře v šíři cca 4 cm a dole 1,5 cm. Zbylý povrch odlomen. pravá boční strana (5) Členitá. Levý dolní roh deformován, zlom dolní hrany vlevo od poloviny. Hmota vytlačená zpod formy. Přechází sem otisk rostl. mater. ze spodní plochy (viz). levá boční strana (6) Povrch členitý, pravý dolní roh deformován, levá hrana odlomena.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L9 rozměry:
č. sáčku: 339 délka 21,5 cm šířka 13,5 cm výška 6,0 cm
pozn.:
malta - vizuální popis: Světlá vápenná, hrubozrnná. Čelo nese tenkou vrstvu jemné bílé malty, na povrchu hladké a světle hnědé. způsob odstranění malty: 10% roztok kyseliny octové (CH3COOH). odkazy: Vzorek malty ze spodní plochy, foto 195 – 218, 501 – 520, 527 – 554. popis cihly: Stejný typ jako L1. Za hřbet zvolena plocha s prstováním. Za čelo plocha se značně členitou horní hranou a zlomem pravé 1/3 povrchu. Kromě hřbetu, všechny plochy tmavší okrsky (působení ohně ?). hřbet (1) Čtyři podélné žlábky prstování. Vzadu ukončeny předčasně, hrana je zde deformována a vpravo odlomena. Vpředu narušeny první dva žlábky. Třetí žlábek je hlubší, okraje působí dojmem uschlého bláta. Zadní hrana také nese množství otisků a skupinu trakčních linií (5,5 – 6,5 cm zleva). Celá plocha mimo útvary pokryta podélnými trakčními liniemi, jen okolí levé hrany a pruh při pravé hraně hrubší, bez linií. V zadní části plochy nalepeny větší kusy hlíny. Úzké nepravidelné otisky ve 3. žl. vzadu a také mezi 3. a 4. žl. Otisk prstu na levé hraně 2. žl. 9 – 10 cm od zadní hrany, druhý na pravé hraně 2. žl. 12 – 13 cm od zadní hrany. Pravý přední roh z boku smáčknut (deformace trakčních linií). Otisk papilárních lišt ve 4. žl. na přední hraně. Dále vlevo úzký otisk, pravděpodobně rostlinného materiálu vyžíhaného při výpalu (ostré okraje přes otvor). Velmi jemný otisk papilárních lišt mezi 1. a 2. žl. (4 cm od levé hrany, 8 cm od přední). Levý přední roh nese jamku, její povrch i okolní struktura plochy jako by vytvořeny mokrým předmětem. Plocha zde smáčknuta dolů. spodní plocha (2) Hrubá podsýpka, povrch členitý, hrany také. Zlom pravého předního rohu. Dlouhý lineární otisk od levé hrany (3 cm od přední) na zadní hranu (5 cm od levé), přerušovaný, celková délka 19 cm. Otisk tvaru V při abrazi na levé hraně, 6 cm od zadní hrany. Jamka při pravém předním rohu. Další na přední hraně (3,5 – 5 cm od levé), za ní lineární otisk. Skupina trakčních linií v zadní polovině plochy, 2,5 cm od pravé hrany, d. 5 cm, š. skupiny 0,6 cm. Skupina trakčních linií na pravé hraně v přední polovině.
čelo (3) Pravá 1/3 plochy povrchově odlomena. Slabě zřetelné trakční linie od snímání formy. Horní hrana nese trojí promáčknutí. Hmota vytlačená zpod formy – vpravo přimáčknuta vzhůru na plochu. Hrubší trojúhelníková oblast vpravo nahoře. Obloukovité trakční linie při horní hraně vpravo. Otisk papilárních lišt 5,5 cm od pravé hrany, 3 – 4 cm od dolní. Vedle drobný vryp. Úzký otisk, snad rostl. mater., jež vyhořel při výpalu, přibližně v centu plochy. zadní plocha (4) Levá část horní hrany odlomena, zlom také na pravém horním rohu. Oba spodní rohy deformace. Trakční linie od snímání formy slabě zřetelné. Drobný otisk rostl. mater. při spodní hraně, 3 cm zleva. Malé množství podsýpky ve spodní části plochy. pravá boční strana (5) Povrchový zlom od levé hrany nejvýše 7,3 cm doprava. Větší počet otisků rostl. mater. převážně v horní polovině plochy podél celé horní hrany. Deformace spodní hrany vpravo v délce 7 cm. levá boční strana (6) Hladký, bez podsýpky. Zřetelné trakční linie od snímání formy. Zlom levého horního rohu. Oba spodní rohy deformované. Při spodní hraně linie spodního okraje formy. Vryp nebo otisk rostl. mater. při spodní hraně, 5 cm od levé.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L10 rozměry:
č. sáčku: 339 délka 27,0 cm šířka 14,0 cm výška 7,0 cm
pozn.: Čištění značně poškodilo povrch.
malta - vizuální popis: Na hřbetě a spodní ploše silnější vrstva světlé, hrubozrnné malty, na hřbetu pevná, na spodní ploše se snadno odroluje. Čelo pokryto tenkou vrstvou bílé jemné malty, na povrchu béžově zbarvené, nese jamky od vzduchových bublin – nejmenší i méně než 1 mm v průměru, největší 6 × 7 mm (oválný tvar), je pevná. Přesahuje také na hřbet a levou boční stranu. Ostatní plochy malé množství malty jako na hřbetu. způsob odstranění malty: 10% roztok kyseliny octové (CH3COOH). odkazy: Vzorek malty ze spodní plochy, foto 223 – 242, 690 – 730. popis cihly: Podlouhlá, vysoká. Za hřbet zvolena plocha se žlábky. Za čelo plocha neporušená zlomem. hřbet (1) Sedm podélných žlábků prstování, mělkých se špatně zřetelnými okraji. Zlom obou zadních rohů, abraze obou předních. Zadní hrana deformována, několik zlomů hran, sedření po výpalu při zadní hraně uprostřed. Skupina vrypů 1,5 – 3 cm od levé hrany, 3,5 – 5 cm od zadní. Pět okrouhlých otisků neznámého původu v 5. žl. a okolí. Vlasově tenké lineární otisky různě po ploše, nejvíce v centru zadní poloviny plochy. Šikmá rýha od pravé hrany dozadu a doleva v d. 11,5 cm v zadní polovině plochy, doprovázená drobnými otisky. Smáčknutí hmoty mezi 3. a 4. žl. (3 – 7 cm odzadu). Rozsáhlý otisk neznámého původu ve 2. žlábku a okolí (5,5 – 8,5 cm od zadní hrany). Čtyři otisky bříšek prstů, papilární linie špatně zřetelné – levá polovina plochy, zadní část. Nejvíce vpředu pravděpodobně otisk malíku, dále 4. – 2. prst pravé ruky. Od levé hrany (8,5 cm od přední) doprava a mírně dozadu nalepený pruh hlíny, na něj navazuje rýha končící 5 cm od pravé hrany. Dlouhá rýha podél pravé hrany v přední polovině. spodní plocha (2) Hrubá podsýpka – chybí v pruhu širokém cca 4 cm podél zadní, pravé a z části i přední hrany. Větší kámen ve hmotě (průměr 1,6 cm). Levý zadní roh odlomen, ostatní abradované. čelo (3) Převážně hladké, v horní části a levém dolním rohu podsýpka. Všechny rohy deformované. Trakční linie od snímání formy slabě zřetelné a jen v levé části plochy.
zadní plocha (4) Zlom na všech rozích, levý horní nejvíce. Horní hrana deformována (viz hřbet). Dvě horizontální lineární prohlubně v horní polovině vznikly pravděpodobně nedostatečným vyplněním prostor formy při výrobě. Rýha od středu plochy k pravému dolnímu rohu (d. 5,5 cm). Trakční linie v deformaci horní hrany, 4 – 5 cm od pravé hrany. pravá boční strana (5) Oba pravé rohy zlomeny – hrana nezachována. Oba levé rohy deformované. Zlom a promáčknutí horní hrany. Spodní hrana na více místech deformace od kamenů a větší smáčknutí 10 – 14 cm od pravé hrany. Podsýpka jen místy, hrubá. Trakční linie od snímání formy slabě zřetelné. Dolní hrana vpravo sedřena za syrova – nese trakční linie. levá boční strana (6) Oba levé rohy nesou zlom, oba pravé deformované. Více zlomů na horní hraně. Místy hrubá podsýpka. Na spodní hraně hmota vytlačená zpod formy při plnění. Slabě zřetelné trakční linie od snímání formy, jdou mírně šikmo, vpravo jiný směr než vlevo. Drobný otisk rostl. mater. 4,5 cm od pravé hrany, 1,5 cm od horní hrany (d. 0,3 cm, š. 1 cm).
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L11 rozměry:
č. sáčku: 339 délka 26,5 cm šířka 14,0 cm výška 6,0 cm
pozn.:
malta - vizuální popis: Vápenná malta na povrchu značně změněna post-depozičními procesy. Barva od světlé, přes okrovou až po černou. Pod povrchem světlá, hrubozrnná, drobí se. způsob odstranění malty: 10% roztok kyseliny octové (CH3COOH). odkazy: Foto 243 – 256, 447, 757 – 817. popis cihly: Podlouhlá. Poškozena žárem (tmavší, místy až šedočerné zbarvení). Za hřbet zvolena konvexní plocha s výraznou deformací zadní hrany (tím dáno i čelo). hřbet (1) Konvexní tvar, mírně se svažuje směrem doleva a dopředu. Povrch se ve dvou oblastech odlupuje, tato místa mají světlou, šedou až špinavě hnědou, barvu (téměř celá přední polovina, část zadní poloviny). V přední polovině jsou zřetelné mělké žlábky prstování (pět, šestý možná velmi slabě zřetelný v zadní polovině plochy). Zadní hrana nese dvě větší jámy se zřetelnými trakčními liniemi od kontaktního předmětu. Před levým zadním rohem menší prohlubeň. Pravá hrana zcela vzadu rozsáhlý zlom (7,5 × 3,5 cm), dále před ním menší zlom. Celá plocha kromě přední ¼ nese trakční linie kolmé na její délku. V zadní části vpravo oblast s drobnými trakčními liniemi a dvěma otisky trávy. Skupina trakčních linií na levé hraně před zadní prohlubní. Podlouhlý otisk od vyhořelého materiálu – snad rostlinný, střed překryt hlínou. spodní plocha (2) Značně členitá, množství nalepených kousků hlíny. Povrch z větší části zčernalý žárem. Místy hrubá podsýpka. Levý zadní roh odlomen. Vpich v pravém zadním kvadrantu. Vpravo od něho dva podlouhlé otisky a žlábek. Žlábek přes levý přední roh. čelo (3) Celá plocha šedostříbrná až černá. Hmota vytlačená zpod formy byla seříznuta – trakční linie. Na pravém spodním rohu pokračování žlábku ze spodní plochy (viz). Svislé trakční linie podél pravé hrany. zadní plocha (4) Horní hrana nese útvary popsané na hřbetě (viz), vlevo navíc žlábek s trakčními liniemi (d. 2 cm, š. až 0,8 cm). Abraze pravé hrany, rozsáhlý zlom levého dolního rohu. Hmota vytlačená při plnění zpod formy je z větší části odlomena, zachovalá oblast nese trakční linie.
pravá boční strana (5) Směrem nahoru konvexní. Nese dva tmavě šedé pruhy na celou výšku cihly široké kolem 2 cm, dolů, levý i nahou, se rozšiřují, přecházejí na přilehlé ložné plochy (pravý nahoře ukončen zlomem). Zlom pravého spodního rohu. Horní hrana nese zlom vpravo (viz hřbet) a od něho dolů je povrch sedřený. Hmota vytlačená zpod formy nese vlevo i vpravo trakční linie – snad odříznutí materiálu. Mezi tmavými pruhy v dolní polovině nalepen větší kus hlíny. Trakční linie od snímání formy dobře zřetelné. Podsýpka jen místy ve spodní polovině, hlavně levý dolní roh. Otisk vyhořelého materiálu na horní hraně, 5,3 cm od levé. V pravé polovině dole šikmá linie od pravé hrany doleva a dolů – nad ní povrch úrovňově hlouběji, než pod ní. levá boční stana (6) Smáčknutí horní hrany vlevo (viz hřbet). Vpravo nalepen větší kus hlíny. Podsýpka hlavně v okolí levého horního rohu. Trakční linie od snímání formy. Otisk papilárních linií (11 – 12 cm od pravé hrany, 2,5 – 3 cm od spodní), vpravo dole při něm obloukovitý vryp – mohlo by jít o nehtový vryp a otisk vrcholku prstu. Na spodní hraně hmota vytlačená zpod formy při plnění.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L 12 rozměry:
č. sáčku: 339 délka 22,0cm šířka 14,5 cm výška 5,5 cm
pozn.:
malta - vizuální popis: Zachována jen ve velmi tenké vrstvě; šedá barva. způsob odstranění malty: 10 % roztok kyseliny octové (CH3COOH). odkazy: Foto 441 – 446, 485 – 487, 599 – 613. popis cihly: Typ jako L1. Za hřbet zvolena plocha se žlábky. Za čelo plocha se zlomeným levým horním rohem. hřbet (1) Čtyři podélné žlábky prstování, vpředu uhýbají mírně doprava. Při zadní hraně jsou ukončeny předčasně plochým otiskem (podlouhlým plochým předmětem) a rýhou (obojí podél zadní hrany). Rýha se v d. 5 cm zleva doprava rozšiřuje, dalších 5 cm vpravo pokračuje tence. Celý povrch mimo útvary nese podélné trakční linie. Skupina trakčních linií v pravé polovině od zadní hrany dopředu. V levém zadním kvadrantu povrch za syrova sedřen tupým předmětem – velký rozsah, hlavně ve 2. žl. Rozsáhlý zlom po výpalu přes 3. žl. vzadu. Skupina trakčních linií mezi 3. a 4. žl. za polovinou délky plochy. Dva zlomy na levé hraně. spodní plocha (2) Podsýpka. Všechny rohy zlom nebo abraze. Podélné sedření povrchu po výpalu středem přední poloviny plochy. Na levé hraně vpředu tři jamky vedle sebe. Další dvě podobně při přední hraně vlevo. čelo (3) Jemná podsýpka, slabě zřetelné trakční linie od snímání formy. Zlom levého horního (více) a pravého dolního rohu, abraze spodní hrany. zadní plocha (4) Podsýpka, slabě zřetelné trakční linie od snímání formy. Abraze levé hrany. Otisk neznámého původu při levém horním rohu. pravá boční strana (5) Horní hrana lehce konkávní. Slabě zřetelné trakční linie po sejmutí formy. Obloukovitý hluboký otisk při horní hraně vpravo od středu. Dále vpravo od horní hrany dolů a doprava
otisk rostlinného materiálu. Při pravém horním rohu trakční linie šikmo od horní hrany dolů a doprava. levá boční strana (6) Malé množství jemné podsýpky. Slabě zřetelné trakční linie od snímání formy. Zlom pravého horního rohu, horní hrany uprostřed, celá levá hrana s přilehlou částí plochy. Vpravo na spodní hraně trochu hmoty vytlačené při plnění zpod formy. Jamka na spodní hraně vlevo.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L13 rozměry:
č. sáčku: 340 délka 21,5 cm šířka 14,1 cm výška 5,8 cm
pozn.: Měřena po vyčištění.
malta - vizuální popis: Světlá vápenná. Na hřbetě nese otisk rostl. mater. Malé množství, jen na čele pokrývá celý zachovaný povrch. způsob odstranění malty: 4,5 % roztok kyseliny dusičné (HNO3). odkazy: Vzorek – odlomená část pravé horní hrany cihly, foto 489 – 494, 627 – 635, 731 – 738, 850 – 887. popis cihly: Typ jako L1. Je popraskaná, rozpadala se již před čištěním. Za hřbet zvolena plocha se žlábky. Za čelo plocha se třemi zlomy na spodní hraně a abradovanou levou hranou. hřbet (1) Čtyři podélné žlábky prstování, levý velmi mělký s nezřetelnými okraji. Větší zlom pravého zadního rohu (část odlomeného materiálu zachována – vzorek), několik drobných poškození hran a rohů. Celá plocha mimo útvary nese podélné trakční linie. Různě na ploše nalepené kousky hlíny. Otisk papilárních lišt 2 – 3,5 cm od levé hrany, 10,5 – 8,5 cm od přední, přes něj také nalepen kousek hlíny. Otisk papilárních lišt ve 3. žl. vzadu (za příčnou prasklinou), vznikl nalepením hmoty z bříška prstu na povrch cihly. spodní plocha(2) Hrubá podsýpka. Zlom na pravé hraně, tři na přední, abraze pravého předního rohu a pravé hrany na dvou místech. Levý zadní roh deformován. Přes levou hranu sem přecházejí otisky trav, podél hrany směřují dopředu v délce 11 cm. V zadní části je doprovází 1,5 cm dlouhý otisk trávy (nemusí s nimi souviset). Sedření za syrova s trakčními liniemi kolmo na délku plochy, při pravé hraně vpředu (3,5 × 4 cm). Přehrnutí a smáčknutí hmoty přes pravý přední roh s otiskem neznámého původu. čelo (3) Zlom celé pravé hrany, abraze levé hrany. Spodní hrana nese dva drobné zlomy. Trakční linie od snímání formy směřují šikmo a jsou málo zřetelné. Celá plocha má „mokrý“ vzhled – plastické linie jako od kontaktu s mokrým povrchem. Sporadicky kamínky podsýpky. zadní plocha (4) Hladká, bez podsýpky. Odlomen levý horní roh, dolů podél levé hrany pokračuje od zlomu prasklina. Dva zlomy na horní hraně. Podél spodní hrany dvě linie nad sebou – od spodní hrany formy, na hraně též hmota vytlačená zpod formy při plnění. Centrem plochy jde otisk
vláknitého útvaru – nalepen v měkké hmotě a následně odstraněn, přičemž narušil okraje otisku. pravá boční strana (5) Místy malé množství podsýpky. Trakční linie od snímání formy slabě zřetelné. Rozsáhlý zlom horní hrany vpravo, včetně pravého horního rohu, rozsah 5,8 × 2,5 cm. Levý horní roh a větší část levé hrany zlom. Podél téměř celé hrany se táhne skupina otisků trav, vpravo vede nad hmotou vytlačenou zpod formy, v centu přechází na spodní plochu a zároveň pokračuje vlevo, končí 3,5 cm od levé hrany. levá boční strana (6) Středně hrubá podsýpka. Pravá hrana abradovaná, spodní hrana nese zlom, dvojí promáčknutí a vpravo je abradovaná. Horní hrana na třech místech smáčknuta.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L14 rozměry:
č. sáčku: 340 délka 26,9 cm šířka 14,1 cm výška 6,4 cm
pozn.: Měřena po vyčištění.
malta - vizuální popis: Světlá vápenná, pevná, v tenké vrstvě pokrývá celé plochy, silnější vrstva jen na čele. způsob odstranění malty: 4,5 % roztok kyseliny dusičné (HNO3). odkazy: Foto 495 – 500, 888 – 966. popis cihly: Podlouhlá. Za hřbet zvolena plocha s podélnými žlábky. Za čelo méně poškozená plocha. hřbet (1) Levá hrana odlomena v d. 11 cm od zadního rohu včetně. Pravá hrana celá poškozena rozsáhlými zlomy a abrazí, ve dvou zlomech cicvár. Zadní hrana poškozena zlomy v pravé části, levá i přední nesou po zlomu. Příčná přerušovaná linie sedření po výpalu v zadní polovině plochy – poškozuje okraje všech žlábků. Šest žlábků prstování po délce plochy. Dopředu uhýbají mírně doleva. Nedosahují ani k jedné z hran – uhlazení hran se zřetelnými trakčními liniemi (vpředu odstup 1 – 2 cm, vzadu kolem 1 cm). Celá plocha mimo útvary nese podélné trakční linie. Otisk rostl. mater. – pravděpodobně stéblo trávy i s kolínkem (3,1 cm od levé hrany, 10 – 11,5 cm od zadní). Rozsáhlé sedření povrchu za syrova v centru levé poloviny plochy. Jemně dolíčkovaná oblast 3 - 4,7 cm od pravé hrany, 13 – 14 cm od přední. Druhá podobná vpravo vpředu od předchozí. Vpich o zevním průměru 0,5 cm při pravé hraně vpředu. Dva vpichy spojené rýhou šikmo zleva doprava v pravém předním kvadrantu. spodní plocha(2) Hrubá podsýpka. Zlom pravé hrany uprostřed, a přední hrany vpravo (ve zlomu cicvár). Pravý zadní roh deformován. Otisk rostlinného materiálu v pravém předním rohu. Trakční linie nebo otisk 2 – 3 cm od pravé hrany, 4,5 – 5,5 cm od zadní. Na pravé hraně (6,5 cm odpředu) drobný oblý otisk (průměr 0,2 cm) se čtyřmi rovnoběžnými plastickými liniemi. čelo (3) Zlom levé více než poloviny spodní hrany s přesahem do centra plochy, pravá část hrany abradovaná, též celá pravá hrana. Drobný zlom na levé hraně nahoře. Trakční linie od snímání formy. Skupina vrypů při levé hraně dole.
zadní plocha (4) Tři zlomy horní hrany, abraze pravé hrany uprostřed. Trakční linie od snímání formy. Skupina horizontálních trakčních linií podél spodní hrany (d. 8,5 cm, š. skupiny 2 cm). Hluboké sedření povrchu za syrova při horní hraně vpravo. pravá boční strana (5) Trakční linie od snímání formy. Horní hrana celá poškozena zlomy a abrazí, větší zlom také v levé polovině plochy. Téměř po celé délce spodní hrany horizontální trakční linie – odstranění nebo uhlazení hmoty vytlačené zpod formy. Jemný otisk (2 – 4 cm od horní hrany, 11 – 12,5 cm od levé), nese lineární struktury – mohlo by jít o otisk papilárních lišt. levá boční strana (6) Trakční linie od snímání formy. Zlom na horní a na spodní hraně, abraze levého dolního rohu. Vpravo zřetelná při dolní hraně linie okraje formy. Vlevo skupina horizontálních trakčních linií na spodní hraně – snad seříznutí hmoty vytlačené zpod formy. Ještě dále vlevo skupina horizontálních trakčních linií kousek nad spodní hranou.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L15 rozměry:
č. sáčku: 340 délka 26,6 cm šířka 13,7 cm výška 7,0 cm
pozn.:
malta - vizuální popis: Bílá až šedá vápenná malta, místy povrch okrově zbarven (depoziční procesy), středně hrubá, v tenké vrstvě, na čele hladký povrch. způsob odstranění malty: 2,6 % roztok kyseliny dusičné (HNO3). odkazy: vzorek malty ze spodní plochy a z levé boční strany. foto 521 – 526, 968 – 1025. popis cihly: Dlouhá, vysoká. Za hřbet zvolena plocha s podélnými žlábky. Za čelo plocha s abradovanými dolními rohy, jinak celistvá. hřbet (1) Zlom na pravé hraně, pravém předním rohu a levé hraně. Šest podélných žlábků prstování, 3. a 4. se částečně překrývají. Žlábky jsou velmi mělké. 3. a 4. žl. těsně při sobě, odděleny jen tenkou plastickou linií, která vpředu mizí. 6. žl. se vpředu stáčí doprava přes pravou hranu. Podél zadní hrany od pravého rohu přes 6. a 5. žl. otisk plochého předmětu. Oba žlábky v těch místech velmi jemně naznačeny. Obloukovité trakční linie při zadní hraně v prostoru 2. žl. a dále dozadu mezi dvě místa, kde hlína přehrnuta přes zadní hranu na hřbet. Otisk prstu při levé hraně vzadu – papilární linie zřetelné v jamce od bříška prstu a potom na levé hraně, kam otisk pokračuje – rozsah útvaru 1 × 3,5 cm. Velmi drobný otisk rostl. mater. 8,2 cm od přední hrany, 5,7 cm od levé. Při přední hraně dva nepravidelné otisky s papilárními liniemi, rozsah cca 4 × 4 cm. Obloukovitá trakční linie v 5. žl. vpředu. Skupina vlasově tenkých otisků (2 – 3 cm od pravé hrany, 4 – 5 cm od přední). spodní plocha(2) Hrubá podsýpka. Všechny rohy zlom nebo abraze, povrchový zlom při levé hraně vzadu. čelo (3) Hrubý povrch, v horní části hrubá podsýpka. Dolní rohy zlom, vpravo nahoře jamka vytvořená po výpalu. Slabě zřetelné trakční linie od snímání formy. zadní plocha (4) Členitá s hrubou podsýpkou. Slabě zřetelné trakční linie od snímání formy. Na pravé i levé hraně deprese způsobené nedostatečným vyplněním všech prostor formy při výrobě. Žlábek v levém horním rohu 2 × 0,8 cm. V levé části horní hrany přehrnuta hlína na dvou
místech na hřbet (viz). V pravém horním rohu jamka s pěti drobnými vpichy v řadě vedle sebe. pravá boční strana (5) Hrubá podsýpka. Zlom levého dolního rohu, deformace levého horního. Trakční linie od snímání formy zřetelné jen v horní části a vpravo v oblasti bez podsýpky. Nad spodní hranou po celé její délce skupina horizontálních trakčních linií. Deprese pravé hrany viz zadní plocha. levá boční strana (6) Poměrně hladká kromě rozsáhlé oblasti v okolí levého horního rohu – deprese popsaná u zadní plochy (viz). Zbytek plochy místy jemná podsýpka. Jemné trakční linie od snímání formy. Při spodní hraně po celé její délce skupina horizontálních trakčních linií.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L16 rozměry:
č. sáčku: 340 délka 25,6 cm šířka 12,9 cm výška 5,6 cm
pozn.:
malta - vizuální popis: Světlá až hnědá, pevná, v tenké vrstvě pokrývá téměř celý povrch cihly. Pouze na spodní ploše je silnější vrstva malty – hrubozrnná. způsob odstranění malty: 10 % roztok kyseliny fosforečné (H3PO4). odkazy: Vzorek malty ze spodní plochy, foto 555 – 560, 621 a 622, 2412 – 2449. popis cihly: Podlouhlá. Světlejší než většina cihel souboru. Za hřbet zvolena plocha s podélnými žlábky. Čelo má odlomen dolní levý roh, jinak neporušeno. hřbet (1) Velmi mělce prstovaný. Zadní i přední hrana zdviženy vzhůru. Povrchový zlom obou zadních rohů, množství rýh a sedření po výpalu. Pravá hrana hodně promáčknutí a otisky kamenů. Dvojí promáčknutí levé hrany, asi jen kameny. Zadní hrana nese rýhy a zlomy. Na dvou místech povrch hladký, bez trakčních linií a žlábků → až po nich vytvořeno – vzadu uprostřed, druhý přibližně v centru plochy. Otisk rostl. mater. válcovitého tvaru (vnitřní povrch stonku ?) v přední hladké oblasti. spodní plocha (2) Jemná podsýpka. Povrch členitý. Rozsáhlý zlom pravého předního rohu, na pravé hraně 5,8 cm a až 4,1 cm doleva, za ním na pravé hraně další zlomy a abraze. Zlom pravého zadního rohu. Levý zadní roh smáčknut za syrova. Při zadní hraně, zejména vlevo, rozsáhlá oblast s hladkým povrchem (necelistvě). čelo (3) Pravé 2/3 jemná podsýpka, zbytek hladký. Zlom levého dolního rohu. Vlevo zřetelné lineární prohlubně vznikly při plnění formy nedokonalým vyplněním všech prostor. Jamky od kamenů na hranách a v levém horním rohu. Mělká prohlubeň v centru hladké oblasti. Skupina trakčních linií nebo lineárních otisků při spodní hraně, 3,8 – 4,9 cm od pravé. zadní plocha (4) Levá více než polovina nese jemnou podsýpku (sporadicky větší kameny), pravá část je hladká. Horní hrana konvexní směrem nahoru. Zlomy – levý horní roh, pravý dolní, více na pravé hraně, také na ploše zlomy a rýhy po výpalu. Levý dolní roh smáčknut, jinak bez útvarů.
pravá boční strana (5) Jemná podsýpka. Pravý horní roh s větší částí pravé hrany odlomen, spodní roh smáčknut. Další zlomy horní i spodní hrana a levý dolní roh. Prohlubeň ve hmotě od nedokonalého plnění formy. Místy velmi slabě zřetelné trakční linie od snímání formy. Větší jáma při pravé hraně je nejspíš po kameni. levá boční strana (6) Místy jemná podsýpka a rýhy od špatného plnění formy, místy povrch hladký. Zlomy – levý dolní roh a přilehlá levá hrana, spodní hrana i s pravým rohem v d. 10,9 cm, další dva v levé části spodní hrany, dva na horní hraně. Dvojí promáčknutí horní hrany viz hřbet. Otisk rostlinného materiálu při spodní hraně, 4,2 cm od levé, velikost 0,3 × 0,9 cm.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L17 rozměry:
č. sáčku: 340 délka 21,5 cm šířka 13,8 cm výška 5,6 cm
pozn.:
malta - vizuální popis: Světle hnědá vápenná, hrubozrnná, na hřbetě a levém boku silnější vrstva (až 2 cm), jinak jen tenký povlak. způsob odstranění malty: 10 % roztok kyseliny octové (CH3COOH). odkazy: Vzorek malty ze hřbetu, foto 567 – 571, 1026 – 1066. popis cihly: Typ jako L1. Za hřbet zvolena plocha s podélným žlábkováním. Za čelo méně porušená plocha se zlomem levého dolního rohu. hřbet (1) Plocha je popraskaná, zadní hrana abradovaná a nese zlom. Čtyři podélné žlábky prstování, dopředu směřují šikmo doleva jen 4. jde rovně podél hrany. Při přední hraně lehce zdviženy. Celý povrch mimo žlábky nese podélné trakční linie, ještě více šikmo, nežli žlábky. Skupina trakčních linií v levém zadním rohu kolmo na délku plochy. Vlasově tenký otisk od zadní hrany vpřed (4,5 cm od levé hrany). Rýha při zadní hraně směřující obloukem do abraze hrany. Prohlubeň v pravém zadním rohu. Vpich šikmo zprava 2,3 – 3,5 cm od pravé hrany, 10 cm od zadní. Prohlubeň na přední hraně vlevo. spodní plocha(2) Hrubý povrch s malým množstvím podsýpky. Zlom na obou pravých rozích a dva na levé hraně. Žlábek sedřený po výpalu při pravé hraně vpředu. Drobounký otisk rostl. mater. na pravé hraně, 6,2 cm od přední. čelo (3) Zlom levého dolního rohu. Promáčknutí horní a spodní hrany. Trakční linie od snímání formy. Vpravo dole zřetelná linie dolního okraje formy. Hmota vytlačená zpod formy. Centrem plochy jde horizontální žlábek přes celou její šířku, nese linie od formy jako ostatní plocha. Skupina trakčních linií od levé hrany doprava, po 4 – 5 cm se stáčejí dolů – spodní končí na spodní hraně 6 cm od levé, horní končí nad středovým žlábkem 8,5 cm od levé hrany. zadní plocha (4) Středně hrubá podsýpka. Horní hrana abradovaná a nese zlom. Rozsáhlý zlom pravého dolního rohu. Deformován levý dolní roh. Trakční linie od snímání formy.
pravá boční strana (5) Místy malé množství podsýpky. Levý dolní roh deformován, dolní hrana vpravo zlom. Malé množství hmoty vytlačené zpod formy. Trakční linie od snímání formy (v některých místech nezřetelné). levá boční strana (6) Hrubý povrch téměř bez podsýpky. Lehce šikmé trakční linie od snímání formy zřetelné jen podél pravé hrany. Levá hrana zničena zlomem a abrazí, pravý dolní roh odlomen. Vlevo do vzdálenosti až 7 cm od levé hrany povrch zcela poškozen, pravděpodobně ještě před výpalem. Při spodní hraně skupina horizontálních trakčních linií (6,5 – 8,5 cm od pravé hrany). Otisk rostl. mater. při pravém horním rohu, směřuje shora dolů.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L18 rozměry:
č. sáčku: 340 délka 21 cm šířka 13,7 cm výška 7,1 cm
pozn.:
malta - vizuální popis: Světlá vápenná. Na ložných plochách hrubá, ostatní jemná, na čele ve spodní části hladký povrch. Pevná. způsob odstranění malty: 10 % roztok kyseliny fosforečné (H3PO4). odkazy: Vzorek malty ze hřbetu, foto 561 – 566, 620, 2884 - 3010. popis cihly: Typ jako L1. Za hřbet zvolena plocha s podélnými žlábky. Za čelo méně porušená plocha. hřbet (1) Čtyři podélné žlábky prstování, úzké a mělké, dopředu směřují mírně šikmo doprava. Trakční linie po celé délce mimo útvary. Zlomy nese levá a pravá hrana, levý zadní roh a okolí. Při zadní hraně vpravo skupina trakčních linií a nejméně tři okrouhlé povrchové otisky neznámého původu (Celkový rozsah skupiny 3,8 × 3,2 cm). Smáčknutí levé hrany a přilehlé plochy, nese otisky kamínků a sekundárně nalepenou hlínu. Vlevo před ním dva otisky trav, šikmo se překrývají. Před smáčknutím sekundárně nalepená hlína v jamce. Otisk papilárních lišt na levé hraně v přední polovině. Otisk trojúhelníkovitého tvaru ve 3, žlábku 7,4 cm od zadní hrany. Mělká jamka (3,2 – 3,9 cm od pravé hrany, 6,3 – 7,2 cm od zadní). Dva otisky prstů od 3. žl. po 4. žl., zasahují i do nich – Zadní 2,1 × 1,1 cm, otisk papilárních nezřetelný; přední 2,6 × 1,3 cm, zřetelný otisk papilárních lišt, možná se jedná o dva překrývající se; s otisky by mohla souviset i zmíněná jamka. Příčné trakční linie na levé hraně před nálepem. Sedření před výpalem 2 – 3 cm od pravé hrany, 6,1 – 6,5 cm od přední. Vpich tupým předmětem obdélníkového profilu. Deformace obou pravých rohů. Pravá hrana zboku promáčknuta (viz pravá boční strana). spodní plocha(2) Lokálně jemná, střední i hrubá podsýpka. Oba zadní rohy zboku odlomeny. Pravý přední deformován. Plocha členitá. Jáma při levé hraně vpředu nese trakční linie (rozsah 5,5 × 2,2 cm). Levá hrana smáčknuta přibližně ve střední třetině délky. čelo (3) Bez podsýpky, povrch převážně hladký, místy hrubý. Malé množství hmoty vytlačené zpod formy. Levý dolní roh deformován. Horní hrana promáčknuta, vlevo i vpravo odtud
po jedné skupině trakčních linií. Dvě jamky s otisky papilárních lišt 7,2 – 4,8 cm od pravé hrany v horní polovině. Od nich nalevo skupina horizontálních trakčních linií. Otisk rostliny od dolní hrany v levé části, směřuje nahoru doprava, d. 2,2 cm. Skupina horizontálních trakčních linií ve spodní polovině plochy od středu dále doprava a mírně dolů. Vpravo ji překrývají dvě skupiny trakčních linií v pravém dolním rohu a nad ním. Jamka s trakčními liniemi 4,1 – 3,4 cm od pravé hrany, 2,2 – 3,4 cm od horní. Hladký otisk nebo vryp při spodní hraně, 3,7 cm od pravé. zadní plocha (4) Středně hrubá podsýpka. Odlomena větší část levé hrany i se spodním rohem a celá pravá hrana. Promáčknutí horní hrany vlevo, deformace levého horního rohu. pravá boční strana (5) Středně hrubá podsýpka. Povrch značně členitý – jámy po kamenech, nerovnosti způsobené nedokonalým vyplněním formy, jamky, zlomy, prasklina. Vlevo, hlavně při levé hraně zřetelné trakční linie od snímání formy. Od spodní hrany nahoru přehrnuta hmota vytlačená zpod formy (5,7 – 8 cm od pravé hrany). Dále vlevo jamka s otisky kamínků. Horní hrana vlevo hlubší promáčknutí tvaru položeného písmene L. levá boční strana (6) Slabě zřetelné trakční linie od snímání formy. Ve střední třetině jemná podsýpka. Levá třetina plochy odlomena, zlom nese i horní hrana. Ze hřbetu sem přehrnuta hlína (viz hřbet), v ní otisk trojúhelníkového tvaru. Deformace pravého dolního rohu. Promáčknutí malé oblasti pravé hrany kameny. V okolí pravého horního rohu pět vpichů čtverhranného tvaru. Při pravé hraně sekundárně nalepený kus hmoty, v něm úzká rýha, další taková od nálepu doleva. Další kus sekundárně přilepené hmoty při horní hraně uprostřed. Spodní hrana vpravo od středu smáčknuta, nebo chybí hmota vlivem nedokonalého vyplnění formy.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L19 rozměry:
č. sáčku: 341 délka 21 cm šířka 13,5 cm výška 6 cm
pozn.: Čištění značně poškodilo povrch.
malta - vizuální popis: Světlá vápenná, jemná, nepříliš pevná. Zadní plocha pokryta tenkou vrstvou jemné bílé malty s hladkým béžovým povrchem a několika drobnými jamkami od vzduchových bublin. způsob odstranění malty: 10 % roztok kyseliny octové (CH3COOH). odkazy: Vzorky malty ze hřbetu a ze spodní plochy, foto 448 – 453, 1143 – 1246. popis cihly: Typ jako L1. Za hřbet zvolena plocha s podélnými žlábky. Za čelo méně poškozená plocha. hřbet (1) Na mnoha místech se olupuje. Čtyři úzké, mělké žlábky prstování. Dva zlomy zadní hrany, jeden na levé hraně vpředu, drobný na pravém předním rohu. Celý povrch mimo útvary nese podélné trakční linie. Dvojitý úzký žlábek kolmo na délku plochy vpravo vzadu, délka 3 cm. Skupina trakčních linií při pravé hraně vzadu před zlomem. Na pravé hraně (5 – 7 cm od zadní) dvě jamky, snad vytvořené prsty ruky, ale nenesou papilární linie. Přes levou hranu vzadu hmota přehrnutá na plochu. Dva otisky papilárních lišt 2,5 – 5 cm od levé hrany, 7,5 – 10 cm od zadní. Na pravé hraně uprostřed druhotně nalepený větší kus hlíny. Mělká jamka bez reliéfu přes 2. žl. 8,5 – 10 cm od přední hr. Skupina příčných trakčních linií vlevo od jamky. Širší vryp po délce plochy (0,5 × 2 cm) mezi 2. a 3. žl. v přední polovině. spodní plocha(2) Středně hrubá podsýpka. Zlom levého zadního rohu a na zadní hraně uprostřed. Promáčknutí pravého zadního rohu zboku, levé hrany za středem. Při pravé hraně uprostřed promáčknutí jež vytlačilo hmotu zevně. Podél pravé hrany vpředu lineární otisk v přerušené délce 8 cm. Vlevo odtud otisk neznámého původu. Od pravé hrany doleva lineární otisk nebo rýha (d. 6 cm, 4 cm od přední hrany). Obloukem přes ni další podobná linie. Zářez na přední hraně 4,5 cm od levé. čelo (3) Malé množství středně hrubé podsýpky. Drobné zlomy horních rohů. Šikmý vryp po výpalu v horní části plochy uprostřed. Slabě zřetelné trakční linie od snímání formy. Vlevo
na spodní hraně hmota vytlačená zpod formy. Na horní hraně jamka s vyhrnutím hlíny na hřbet. (3 – 4,5 cm od pravé hrany). Příčné trakční linie v levém dolním rohu. zadní plocha (4) Rozsáhlý zlom levého dolního rohu, další na dolní hraně uprostřed. Odlomena pravá polovina horní hrany. Velmi málo podsýpky. Trakční linie od snímání formy slabě zřetelné. V levé polovině plochy nahoře dvě horizontální linie pod sebou, nad každou z nich plocha o trochu úrovňově snížena. Směřují od levé hrany doleva a mírně nahoru, d. 7,5 cm a 4,5 cm. Horní je delší, nad ní šikmé trakční linie (ovšem vůči ní kolmé). pravá boční strana (5) Hrubá podsýpka. Abraze pravé hrany a přilehlé plochy, dolní roh odlomen. Zlom levého horního rohu. Dvě rýhy při horní hraně vpravo, směřují dolů a doprava. Útvary horní hrany viz hřbet. Spodní hrana odspodu promáčknuta. levá boční strana (6) Zlomy levých rohu a horní hrana zcela vpravo včetně přilehlé části plochy. Podsýpka, plocha je členitá, slabě zřetelné trakční linie od snímání formy. Místy nalepené kousky hlíny. Malé množství hmoty vytlačené plněním zpod formy. Spodní hrana nese v pravé polovině podélný otisk/rýhu, jejíž levá část je deformována promáčknutím hrany odspodu. Otisk rostlinného materiálu v levém horním rohu.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L20 rozměry:
č. sáčku: 341 délka 26 cm šířka 14 cm výška 7 cm
pozn.:
malta - vizuální popis: Světlá vápenná, středně hrubá, málo pevná. Silná vrstva na hřbetě (až 2,5 cm) a spodní ploše (až 3 cm). Malta zadní plochy obsahovala rostlinní materiál a zlomky keramického materiálu. způsob odstranění malty: 10 % roztok kyseliny octové (CH3COOH). odkazy: Vzorky malty ze hřbetu a ze spodní plochy, rostlinný materiál z malty spodní plochy, foto 454 – 459, 573 – 598. popis cihly: Větší formát, podlouhlá. Za hřbet zvolena plocha s podélnými žlábky. Hmota čela není celistvá, levá hrana abradovaná. hřbet (1) Větší počet mělkých podélných žlábků prstování, pravděpodobně sedm, některé se překrývají. Zadní hrana abradovaná. Jemný otisk prstu se třemi papilárními liniemi (7,5 cm od levé hrany, 4 cm od zadní). Zdrsnění neznámého původu v zadní třetině vpravo. Jemné otisky neznámého původu (2 – 4,5 cm od levé hrany, 13 – 15 cm od přední). Různě po ploše jemné vrypy. spodní plocha(2) Hrubá podsýpka, která se při manipulaci vydroluje. Levý přední roh smáčknut. Vryp nebo otisk na přední hraně, 6 cm od pravé. čelo (3) Malé množství hrubé podsýpky. Plocha je členitá, ve středu horní poloviny ve hmotě kámen (2 cm šířka viditelné části). Trakční linie od snímání hmoty téměř nezřetelné. Hmota vytlačená zpod formy. zadní plocha (4) Hrubá podsýpka jen v pravém horním rohu a v okolí levé abradované hrany. Vlevo dole ve hmotě dva větší kameny. Trakční linie od snímání formy. Hmota vytlačená zpod formy, v levé polovině sedřena či oříznuta (trakční linie). Skupina šikmých trakčních linií 5 cm od pravé hrany, 3 cm od horní, směřují dolů doprava.
pravá boční strana (5) Trakční linie od snímání formy. Vlevo na spodní hraně horizontální trakční linie. Několik nalepených kusů hlíny. Pravá hrana abraze, horní hrana na dvou místech zlom. levá boční strana (6) Místy malé množství jemné podsýpky. Trakční linie od snímání formy. Na horní hraně tři zlomy, horní část pravé hrany abradovaná. Spodní hrana na dvou místech plochá s podélnými trakčními liniemi (seříznutí hmoty vytlačené zpod formy ?). Otisk rostlinného materiálu při pravém horním rohu. Na spodní hraně (5,5 cm zprava) žlábek – až po seříznutí (?) přebytečné hmoty.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L21 rozměry:
č. sáčku: 341 délka 21 cm šířka 13,5 cm výška 5,5 cm
pozn.:
malta - vizuální popis: Světlá vápenná, středně hrubá, pevná. Větší vrstva na hřbetě (až 2 cm), obsahuje cicvár, a na spodní hraně (až 1,5 cm), zde na povrchu otisk, pravděpodobně rostlinného materiálu. způsob odstranění malty: 10 % roztok kyseliny octové (CH3COOH). odkazy: Vzorek malty ze hřbetu, foto 460 - 466, 1247 – 1353. popis cihly: Typ jako L1. Je tmavší, lokálně velmi tmavá až černá – působením žáru. Za hřbet zvolena plocha s podélnými žlábky. Za čelo méně porušená plocha. hřbet (1) Rozsáhlý zlom levého předního rohu, dále pravý přední a levý zadní roh a zadní hrana uprostřed. Čtyři podélné žlábky prstování. Celá plocha mimo útvary nese podélné trakční linie. Smáčknutí pravé hrany s otiskem papilárních lišt (5 – 7 cm odzadu). Povrchový otisk před zlomem levé hrany a přes 1. žl., velikost 2,2 × 1,4 cm. Před ním otisk prstu, část nese zřetelné papilární linie, část má podobnou povrchovou strukturu, jako zadní otisk – i ten by tedy mohl mít stejný původ. Přední otisk pokračuje na levé hraně jejím smáčknutím, v těch místech také otisk rostlinného materiálu. Jamka při levé hraně 7,5 – 9 cm od přední. Skupina šikmých trakčních linií mezi 1. a 2. žl 6,5 – 8,5 cm od přední hrany. Lehké smáčknutí hlíny mezi 2. a 3. žl 8,5 – 11 cm od přední hrany. Drobný otisk rostlinného materiálu 4,5 cm od levé hrany, 11 cm od přední. Výrazné plastické linie mezi 4. žl. a pravou hranou kolem středu délky, původ neznámý. Nejméně dva překrývající se otisky prstů s papilárními liniemi od pravé hrany doleva přes 4. žl. (d. 4 cm, š. až 2 cm). Otisk papilárních lišt mezi 3. a 4. žl. 4,5 – 6,5 cm od přední hrany. spodní plocha(2) Malé množství hrubé podsýpky. Přední hrana zlom, všechny rohy abraze, levá hrana na dvou místech smáčknuta. V centru zadní hrana rozsáhlá deprese vytvořená neúplným vyplněním formy při výrobě – nese otisk podlouhlého válcového tvaru. čelo (3) Celá plocha tmavá od přepálení, ale značně poškozena po výpalu – pod povrchem normální zbarvení. Nese malé množství podsýpky, spíše ve spodní části. Větší zlom levého horního rohu, dále oba dolní rohy, pravá hrana nahoře i s horním rohem, spodní hrana vpravo. Vláknitý otisk neznámého původu při horní hraně, 7 cm od levé. Lineární otisk 8
cm od pravé hrany, 3 cm od levé. Podlouhlá jamka s otisky papilárních lišt 2,5 – 5 cm od levé hrany, 1,5 – 3 cm od dolní. Slabě zřetelné trakční linie od snímání formy. zadní plocha (4) Zlom horní hrany uprostřed, všechny rohy vyjma levého horního poškozeny. Deprese od nevyplnění formy zde lépe zřetelná než od spodní plochy (viz.). Ostatní plocha hladký povrch se zřetelnými trakčními liniemi od snímání formy. V pravé části středové deprese dva otisky rostl. mater. Skupina trakčních linií přes horní polovinu pravé hrany, pod nimi vryp. pravá boční strana (5) Malé množství jemné podsýpky. Plocha při levé hraně a větší část této hrany odlomeny. Spodní hrana na dvou místech promáčknuta a nese zlom. Místy zřetelné trakční linie od snímání formy. Při spodní hraně, 7 – 8,5 od levé jamka ohraničená od spodu oblým vrypem – pravděpodobně se jedná o nehtový vryp a otisk vrcholku posledního článku prstu, ovšem bez papilárních linií. Ve vzdálenosti 6,5 – 12 cm od pravé hrany po celé výšce cihly je plocha úrovňově snížena oproti ostatnímu povrchu – v dolní části výrazněji, než v horní. Vpravo na spodní hraně trocha hmoty vytlačené zpod formy. levá boční strana (6) Hrubý povrch, jen zcela vlevo hladký se zřetelnými liniemi od snímání formy. Rozsáhlý zlom horní hrany a přilehlé plochy vlevo (5,5 × 3,2 cm). Zlom obou horních rohů, dolní jsou deformované. Skupina trakčních linií přes levou hranu v horní polovině. Shluk jemných trakčních linií různými směry na pravé hraně a v jejím okolí. Horní hrana vpravo smáčknuta (viz hřbet).
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L22 rozměry:
č. sáčku: 341 délka 25 cm šířka 12,5 cm výška 5,5 cm
pozn.:
malta - vizuální popis: Světlá, vápenná, v tenké vrstvě pokrývá celý povrch. způsob odstranění malty: 10 % roztok kyseliny octové (CH3COOH). odkazy: Foto 1354 – 1447. popis cihly: Podlouhlá, úzká. Barva světlejší než většina cihel souboru. Za hřbet zvolena plocha s mělkými podélnými žlábky. Za čelo méně poškozená plocha. hřbet (1) Tři velmi mělké žlábky prstování. Abraze všech čtyř rohu, zlom zadní poloviny levé hrany, dva zlomy na pravé hraně. Větší sedření po výpalu v centru plochy. Při přední hraně je ploch zvednuta mírně vzhůru. Zadní hrana promáčknuta vpravo od středu. Drobný válcovitý otisk 3 cm od pravé hrany, 3 – 4 od zadní. Skupina trakčních linií v příčném směru v pravém zadním kvadrantu. Dvě jamky, pravděpodobně vytvořené prsty ruky, ale nenesou papilárních linie (3,2 – 7,6 cm od levé hrany, 12,5 – 11,2 cm od zadní. Vpich 4 cm od pravé hrany, 11,5 cm od zadní. Lineární otisk od levé hrany ke středu plochy, před ním drobnější lineární otisk. Čtyři jamky před polovinou délky plochy, pravděpodobně vytvořené prsty ruky, ale nenesou papilárních linie. Další dva obdobné otisky 7,2 – 3,1 cm od přední hrany, 4 – 5,7 cm od levé. Otisk rostlinného materiálu v pravém předním kvadrantu. Okrouhlý otisk na pravé hraně (8,8 – 11 cm zpředu) – možná je pokračováním lineálního otisku z pravé boční strany (viz). spodní plocha(2) Hrubý povrch s malým množstvím jemné podsýpky. Rozsáhlý zlom pravého zadního rohu a přilehlých hran (na pravé až 10 cm délka). Povrchový zlom v levém zadním kvadrantu plochy (max. rozměry 10,6 × 6,3 cm). Zadní hrana celá poškozena zlomy. Přední hrana a zbývající rohy abraze. Otisk trávy na levé hraně ve zlomu. Při přední hraně ve hmotě cicvár (2,7 × 1,7 cm). Lineární otisk 5 cm od přední hrany. čelo (3) Všechny rohy poškozeny, abraze horní hrany vpravo, pravá polovina celá poškozena povrchovými zlomy. Malé množství jemné podsýpky. Slabě zřetelné trakční linie od snímání formy.
zadní plocha (4) Jemná podsýpka. Odlomena pravá třetina plochy, celá spodní hrana, abraze levé hrany. Promáčknutí horní hrany uprostřed. Jamka v centru plochy bez reliéfu. Vryp při pravém dolním rohu. Drobný otisk trávy vpravo dole v neporušené části plochy. pravá boční strana (5) Jemná podsýpka. Zlom levého dolního rohu, dolní hrany, dva na horní hraně, abraze pravé hrany. Dlouhý lineární otisk v levé polovině, od horní hrany šikmo dolů a doprava, plynule se vytrácí (d. 12 cm). levá boční strana (6) Odlomena levá polovina, dále pravý dolní roh, povrchově okolí pravého horního rohu. Jemná podsýpka. Z pohledu na tuto hranu dobře zřetelné zdvižení přední horní hrany cihly.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L23 rozměry:
č. sáčku: 341 délka 21 cm šířka 14 cm výška 6 cm
pozn.: Čištění značně poškodilo povrch.
malta - vizuální popis: Světlá vápenná, drolivá, středně hrubá. Větší vrstva jen na hřbetě (až 1 cm). Čelo pokryto vrstvou jemné bílé malty, na povrchu béžové. Zadní plocha nese jemnou světlou maltu, přechází i na přilehlé boční strany. způsob odstranění malty: 10 % roztok kyseliny octové (CH3COOH). odkazy: Foto 614 – 619, 636 – 689. popis cihly: Typ jako L1. Barva ploch je značně nejednotná. Za hřbet zvolena plocha se žlábky. Za čelo plocha s odlomenou levou polovinou spodní hrany a levým horním rohem. hřbet (1) Čtyři podélné žlábky prstování – nepravidelně hluboké, okraje vzhled zaschlého bláta – vytvořeny když povrch ještě velmi měkký. Celá plocha mimo útvary nese podélné trakční linie. Rozsáhlý zlom pravého zadního rohu, dále levá hrana, levý přední i zadní roh. Při levé hraně vzadu obsahuje hmota modrobílý válcový útvar, okolní povrch nese praskliny. Smáčknutí okraje 2. žl. se zřetelnými papilárními liniemi (2 – 4 cm od levé hrany, 5 – 7 cm od zadní). Za ním až k zadní hraně jemný otisk neznámého původu. Další otisky papilárních lišt se nacházejí: 2,5 – 4 cm od pravé hrany, 5 – 7 cm od zadní; vpravo dole od předchozího; 4,5 – 5 cm od pravé hrany a 8 – 10 cm od zadní; 7,5 – 9 cm od zadní hrany, 5 – 5,5 cm od levé; rozsáhlý otisk od levé hrany po levý okraj 2. žlábku, 8 – 13,5 cm od zadní hrany. Několik trakčních linií přes levý okraj 3. žl. přibližně uprostřed délky, jedna pokračuje i přes levý okraj žlábku. Vryp mezi 2. a 3. žl. 8,5 cm od přední hrany. Otisk trávy nebo vryp ve 4. žl. (2,5 cm od pravé hrany, 6,5 cm od přední). Otisk rostlinného materiálu 6 cm od levé hrany, 5,5 cm od přední. Promáčknutí přední hrany v místě 3. žl. Plocha nese na některých místech dolíčky neznámého původu, nejvíce při přední hraně (pruh široký asi 4 cm). spodní plocha(2) Členitá, nese hrubou podsýpku. Větší kámen ve hmotě při levém předním rohu (zevní průměr 1,9 cm). Zlom obou zadních a pravého předního rohu, pravé i levé hrany. Zadní hrana deformována (překlopení cihly ?). Otisk rostlinného materiálu při levé hraně, 8,5 – 10,5 cm od zadní. Další 6 cm od pravé hrany, 6,5 cm od přední. Hluboký lineární otisk na přední hraně, začíná 7 cm od pravé hrany, pokračuje doprava, ukončen je zlomem pravého rohu.
čelo (3) Trakční linie od snímání formy. Zlom obou levých rohů a horní hrany. Horní hrana uprostřed promáčknuta. Skupina šikmých trakčních linií od zlomu levého horního rohu dolů a doprava, při spodní hraně uprostřed šířky plochy se stáčejí doprava vzhůru a plynule se vytrácejí. Hluboký vtisk na spodní hraně vlevo viz spodní plocha. V pravé polovině spodní hrany malé množství hmoty vytlačené zpod formy. Skupina trakčních linií v pravém dolním rohu. Vryp (3,5 – 4,8 cm od levé hrany, 2 – 2,5 cm od horní). Drobný podlouhlý otisk neznámého původu při horní hraně vpravo. zadní plocha (4) Zlom obou pravých a méně levého dolního rohu, zlom části horní hrany vlevo. Deformace spodní hrany. Trakční linie od snímání formy směřují lehce šikmo (dolů doleva). Hladký otisk neznámého původu při dolní hraně, 2,5 cm od levé. Otisk papilárních lišt v centru plochy. Nad ním horizontální lineární otisk nebo trakční linie. Několik trakčních linií různými směry v levé polovině plochy. Velmi jemný otisk papilárních lišt (?) 5 cm od pravé hrany a 2 cm od dolní. pravá boční strana (5) Středně hrubá podsýpka – méně v pravé třetině plochy, která je vůči ostatní ploše mírně snížena. Zlom pravého horního rohu a přilehlé horní hrany. Horní i dolní hrana značně členité. Místy nalepené kousky hlíny. Lineární otisk (d. 4 cm) vlevo od středu, šikmo dolů doleva. Hmota vytlačená při plnění zpod formy. V oblasti snížení plochy zřetelné trakční linie od snímání formy (jinak ne). levá boční strana (6) Jemná podsýpka. Větší zlom obou levých rohů (hrana zachována v d. 0,7 cm). Méně i oba pravé rohy a dále horní hrana uprostřed a dolní mírně vpravo – oba zlomy zasahují do plochy a téměř se stýkají. Trakční linie od snímání formy směřují vlevo svisle, vpravo lehce šikmo. Skupina jemných trakčních linií 1,5 – 3,5 od horní hrany, 5,5 – 7,5 od levé. Otisk nebo rýha od horní hrany (7,5 cm od pravé) dolů a doprava. Otisk, pravděpodobně rostlinného materiálu, přes celou výšku plochy, mírně šikmo (dolů doleva), materiál vyhořel při výpalu (úseky překryté hmotou i výrazné zahloubení otisku v horní části).
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L24 rozměry:
č. sáčku: 341 délka 21 cm šířka 13,5 cm výška 6 cm
pozn.:
malta - vizuální popis: Velmi malé množství světlé vápenné malty. způsob odstranění malty: 10 % roztok kyseliny octové (CH3COOH). odkazy: Foto 479 – 484, 1067 – 1142. popis cihly: Typ jako L1. Za hřbet zvolena plocha s podélnými žlábky. Za čelo plocha s odlomenou pravou hranou a levým dolním rohem. hřbet (1) Zlom levé hrany, zasahuje 4,8 cm do plochy, dále pravý přední roh, zadní hrana a drobný zlom na pravé hraně. Abraze zadní hrany vpravo. Středem plochy po délce dva žlábky prstování, z obou stran vedle nich po dalším žlábku, tyto velmi mělké, pravý se směrem dopředu vytrácí, levý přerušen zlomem a před ním již nepokračuje. Celá plocha mimo útvary nese podélné trakční linie. Promáčknutí pravé hrany 8 – 9,5 cm od přední. Pravá hrana v zadní části nese plochý otisk (8 × 1 – 1,3 cm, dopředu se zužuje). Otisk materiálu, jež vyhořel při výpalu – střed překryt hmotou. Vlevo za ním okrouhlý mělký otisk neznámého původu. Vlasově tenký otisk 4,5 – 7 cm od levé hrany, 6,5 – 8 cm od přední. spodní plocha(2) Hrubá podsýpka. Rozsáhlý zlom v levé polovině plochy od zadní hrany 13,5 cm dopředu, š. až 6,5 cm. Nese otisk vyhořelého materiálu, pravděpodobně listu dvouděložné rostliny (byl ve hmotě, zlomem odkryto). Vpředu na něj navazuje druhý zlom. Při zadní hraně mezi zlomem a plochou větší prohlubeň. Nese dva vpichy tupým předmětem s pravoúhlými hranami. Deformace pravého zadního rohu. čelo (3) Zlom pravé hrany a levého dolního rohu. Středně hrubá podsýpka ve spodní části a při levé hraně. Větší hluboký otisk neznámého původu v levém horním rohu, prochází skrz hmotu na levou boční stranu. Trakční linie po snímání formy zřetelné v místech bez podsýpky. zadní plocha (4) Rozsáhlý zlom levé více než poloviny horní hrany. Abraze pravé hrany, Zlom spodní hrany až 6 cm od levé. Hrubá podsýpka. Trakční linie od snímání formy velmi málo zřetelné.
pravá boční strana (5) Abraze levé hrany, zasahuje až 4 cm do plochy. Spodní hrana vlevo abradovaná, vpravo zlom d. 13,5 cm. Čtyři mělké jamky v centu plochy s hrubým povrchem, nenesou otisky papilárních lišt, ale pravděpodobně byly vytvořeny prsty ruky. Levý je nejmenší, pravý se nachází pod místem promáčknutí horní hrany. Drobné trakční linie při horní hraně 11,5 – 12 cm od pravé. levá boční strana (6) Zlom levého dolního rohu. Přilehlá plocha nese povrchový zlom 4 × 4,5 cm. Spodní hrana zlom vpravo, horní hrana uprostřed (pokračuje do plochy abrazí – až 3 cm). Dlouhý lineární otisk válcovitého předmětu od zlomu horní hrany dolů doleva až k dolní hraně. Velké množství otisků rostlinného materiálů podél levé hrany. Další skupina otisků rostlin při spodní hraně 9,5 – 12 cm od pravé.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L25 rozměry:
č. sáčku: 342 délka 25,5 cm šířka 12 cm výška 5,5 cm
pozn.: Měřena po vyčištění.
malta - vizuální popis: Téměř se nezachovala. způsob odstranění malty: 4,5 % roztok kyseliny dusičné (HNO3). odkazy: Foto 739 – 744, 1828 – 1907. popis cihly: Podlouhlá. Povrch se olupuje a drolí – již před čištěním. Barva světlejší, povrch místy dohněda. Za hřbet zvolena plocha s podélnými žlábky. Za čelo méně poškozená plocha. hřbet (1) Celá zadní třetina poškozena zlomy. Levá hrana další zlomy více vpředu a přední roh. Čtyři velmi mělké žlábky prstování, okraje téměř nezřetelné. Přibližně v centru plochy černě tečkovaná oblast – v menší míře přecházejí i do okolí. Celý povrch mimo útvary nese jemné trakční linie. Vpich tupým předmětem 4 cm od levé hrany, 12 cm od přední. Sedření povrchu za syrova tupým předmětem při levém předním rohu – tah veden zprava doleva, mírně dozadu, d. 4 cm, š. až 0,7 cm. Vlasově tenký otisk 4,1 – 4,5 cm od přední hrany, 5,1 cm od pravé. Pravý přední roh zboku smáčknut a část hmoty je přehrnuta na hřbet. Podél přední hrany podlouhlý plochý otisk. V něm tři otisky rostlinného materiálu v levé části. Otisk rostlinného materiálu na pravé hraně, 6,6 cm od přední. spodní plocha(2) Celá zadní polovina poškozena zlomy. Jemná podsýpka. Plocha se dopředu a hlavně k levému přednímu rohu snižuje. Větší otisk válcovitého útvaru (2,5 × 0,5 cm), pravděpodobně vyhořel při výpalu (okraje přesahují dovnitř). Oba přední rohy deformované. Přední hrana a přilehlá část plochy abradované, také nese zlom. Otisky rostlinného materiálu v levém předním kvadrantu. čelo (3) Odlomen levý horní roh. Deformace levé, pravé a spodní hrany. Pravá polovina a okolí spodní hrany abradované. Zachovaný povrch nese jemnou podsýpku. zadní plocha (4) Odlomena téměř celá horní hrana (zachováno 0,5 cm v centru), celá levá hrana s velkou částí přilehlé plochy, celá spodní hrana. Pravá hrana deformovaná. Celý zbylý povrch abraze, okrsky původního povrchu hladké, bez podsýpky.
pravá boční strana (5) Pravá více než polovina celá poškozena zlomy. Levý dolní roh deformován, nad ním smáčknutí hmoty až k horní hraně a přehrnutí hmoty na hřbet (viz). Deformace spodní hrany. Zbývající plocha jemná podsýpka, v centru nahoře hladká oblast s trakčními liniemi od snímání formy. levá boční strana (6) Levá více než polovina poškozena zlomy, zlom pravého horního rohu, abraze povrchu na několika místech v pravé polovině. Deformace pravého horního rohu. Jemná podsýpka. Promáčknutí spodní hrany vlevo středu
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L26 rozměry:
č. sáčku: 342 délka 20,2 cm šířka 14,5 cm výška 5 cm
pozn.:
malta - vizuální popis: Na hřbetě a spodní ploše světlá hrubozrnná malta, na spodní ploše povrch místy barevně změněn (žlutá, okrová až šedohnědá) a je pevnější. Čelo a pravá boční strana nesou tenkou vrstvu jemné bílé malty s béžovým hladkým povrchem – na čele celý povrch, přes boční stranu po délce dva „cik-cak“ pruhy. Ostatní plochy téměř bez malty. způsob odstranění malty: 4,5 % roztok kyseliny dusičné (HNO3). odkazy: Vzorek malty ze hřbetu a ze spodní plochy, foto 745 – 750, 1455 – 1552, 1568 – 1596, 1609 – 1649. popis cihly: Typ jako L1. Za hřbet zvolena plocha s podélnými žlábky. Za čelo méně poškozená plocha s promáčknutím horní hrany vpravo. hřbet (1) Zlom pravého zadního rohu a přilehlé části zadní hrany. Pravá hrana v zadní části abradovaná. Čtyři podélné žlábky prstování, 3. zleva nejhlubší. Celou délkou 1. žl. se táhne rýha. Plocha mimo útvary nese podélné trakční linie. Podél zadní hrany obdélníkový otisk s „mokrou strukturou“ povrchu, š. 2 cm, přes meziprostory 1. a 2. žl. a 2. a 3. žl (vytvořen až po prstování). Dvojí promáčknutí pravé hrany. Vpich vzadu na pravém okraji 3. žl., vytvořen již do zaschlé cihly – puklina na povrchu. Mezi 2. a 3. žl 4,5 – 5,5 cm od zadní hrany smáčknutí povrchu s nalepenými kamínky jemné podsýpky. Podobný útvar od levé hrany až přes okraj 1. žl. Trakční linie přes levý okraj 2. žl 5,2 cm odzadu. Dva vrypy mezi 3. a 4. žl. v zadní polovině, jeden z nich pokračuje vlevo od 3. žl. Na několika místech vlasově tenké žlábky (popisované i u jiných cihel; zde krátké). Oříznutí (?) přední hrany viz čelo. spodní plocha(2) Hrubá podsýpka zejména ve střední 1/3. rohy abradované. Větší kus nalepené hlíny před zadní hranou uprostřed šířky plochy. Za ním žlábek od zadní hrany dopředu, před hlínou pokračuje již jen tenká linie k přední hraně. Od zadní hrany další trakční linie směrem dopředu a také nalepené menší kousky hlíny. Vryp v pravém zadním kvadrantu. Ploché smáčknutí nebo sedření pravé hrany vpředu, dále dopředu trakční linie (podélné) a jamka. Přední hrana promáčknuta 5 – 7 cm od levé, místo nese otisk válcovitého tvaru.
čelo (3) Abraze levé hrany. V levé polovině dvě rýhy po výpalu. Žlábek podél dolní hrany vlevo, d. 3 cm. Pravý horní roh a přilehlá část horní hrany odříznuty – konkávní plocha s horizontálními trakčními liniemi (3,7 × 2,4 cm), dva oddělené řezy pod sebou. Dvě skupiny trakčních linií od horní hrany dolů (4,5 – 5,5 cm zleva a 6 – 7 cm zleva). Hmota vytlačená zpod formy. V centru plochy a dále vpravo zřetelné horizontální plastické linie („mokrý vzhled“), pravděpodobně pokrývaly celou plochu, ale odstraněny při manipulaci s cihlou. Původ neznámý. Obloukovitá trakční linie nad dolní hranou vpravo od středu. zadní plocha (4) Abraze pravé i levé hrany, horní hrana členitá. Promáčknutí dolní hrany, dvojí drobné na horní hraně. Trakční linie od snímání formy – v dolní polovině se stáčejí mírně doleva. Jamka, pravděpodobně vytvořená bříškem prstu, ale nenese papilární linie (5,2 – 3,7 cm od pravé hrany, 1,4 – 3,3 od dolní. Vlevo vede od spodní hrany nahoru trojúhelníková oblast s hrubším povrchem a podsýpkou. pravá boční strana (5) Jemná podsýpka hlavně v levé části. Větší zlom levého horního rohu, abraze levého dolního. Pravé hrana deformovaná. Dvojí promáčknutí horní hrany vlevo (viz hřbet). Hmota vytlačená zpod formy v levé polovině, promáčknuta. Otisk rostlinného materiálu od horní hrany k pravé. Celá plocha nese jemné horizontální trakční linie. Shluk vláknitých otisků v pravém dolním rohu. levá boční strana (6) Levá polovina hrubší povrch, pravá hladký s trakčními liniemi od snímání formy. Abraze levé i pravé hrany, dva zlomy horní hrany. Při pohledu na tuto plochu je cihla obloukovitě prohnuta (konvexní nahoru), od pravé boční strany se tak nejeví. Na spodní hraně hlubší otisk neznámého původu (8,5 – 10 od pravé hrany).
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L27 rozměry:
č. sáčku: 342 délka 21 cm šířka 13,8 cm výška 5,5 cm
pozn.:
malta - vizuální popis: Světlá až hnědá, vápenná, hrubozrnná, drolivá. Místy povrch barevně změněn (žlutý). Na pravém boku bílá jemná malta s hladkým béžovým povrchem. způsob odstranění malty: 4,5 % roztok kyseliny dusičné (HNO3). odkazy: Vzorek malty ze hřbetu, foto 751 – 756, 1657 – 1663, 1677 – 1764. popis cihly: Typ jako L1. Za hřbet zvolena plocha s podélnými žlábky. Za čelo méně porušená plocha. hřbet (1) Hrany nesou množství zlomů a promáčknutí. Plocha na několika místech popraskaná. Čtyři podélné žlábky prstování. Přilepený kousek hlíny vzadu. Mimo útvary na celé ploše podélné trakční linie. Smáčknutí pravého okraje 3. žl. v zadní polovině. Ve stejné úrovní na levém okraji 3. žl. otisk neznámého původu. Skupina trakčních linií přes levý okraj 1. žl. 8,7 cm od zadní hrany. Úzký žlábek (do 1 mm) mezi 3. a 4. žl. prstování, 11 cm od přední hr. Druhý podobný při pravém okraji 3. žl. 6 cm odpředu. Pravý okraj 3. žl. nese ve vzdálenosti 7,7 – 11 cm od přední hrany tři útvary – hrubý otisk neznámého původu, otisk rostlinného materiálu (0,1 × 0,8 cm) a jamku s papilárními liniemi. Skupina trakčních linií mezi 1. a 2. žl. v polovině délky. Dva vlasově tenké otisky 2,4 cm od levé hrany, 6,2 – 8,5 cm od přední. Další takový 4,5 cm od levé hrany, 9 cm od přední. Promáčknutí pravé hrany vpředu s přitisknutím hmoty do 4. žl. Vpich úzkým válcovitým předmětem mezi 3. a 4. žl 4,6 cm zpředu. Tenký rovný otisk, splývá s prasklinou, mezi 1. a 2. žl. 8 cm zpředu. Pravá hrana nese 10 cm od přední hrany šikmo zahloubený zářez. spodní plocha(2) Hrubá podsýpka. Zlom levého zadního rohu, ostatní abradované. Zlom levé hrany. Plocha místy sedřena po výpalu. Jamka s trakčními liniemi 3,4 – 4,5 cm od pravé hrany, 1,4 – 3,6 cm od zadní. Hluboký otisk tvaru kruhové výseče vlevo vpředu. čelo (3) Hladké, podélně konkávně prohnuté. Trakční linie od snímání formy. Rohy deformované. V pravé polovině zřetelná linie od spodního okraje formy a malé množství malty vytlačené zpod ní.
zadní plocha (4) Hrubý povrch. Oba horní a levý dolní roh odlomeny, pravý dolní deformovaný. Slabě zřetelné trakční linie od snímání formy. Vpravo nahoře je ve hmotě kámen (zevní rozměry 1,1 × 0,9 cm). pravá boční strana (5) Zlom pravého dolního rohu, několik na spodní i horní hraně. Levý dolní roh deformován. Místy je plocha popraskaná. Dvě dlouhé rýhy nebo lineární otisky nahoře vlevo – horní jde od horní hrany dolů a doleva až k levé hraně, spodní jde rovnoběžně asi o 0,8 cm níž, je kratší, nedosahuje k hranám plochy. Nalevo od dolní linie drobné vrypy. Hmota vytlačená zpod formy při plnění. Celou plochu pokrývají jemné horizontální trakční linie – zřetelné jsou hlavně v místech, kde zůstaly zachovány zbytky malty. Mělká jamka při horní hraně 8 – 9,3 cm zleva. levá boční strana (6) Jemná podsýpka. Dva zlomy na horní hraně, spodní hrana abradovaná. Slabě zřetelné trakční linie od formy.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L28 rozměry:
č. sáčku: 342 délka 30 cm šířka 16 cm výška 5,3 cm
pozn.:
malta - vizuální popis: Tenká vrstva světlé malty, jen na spodní ploše silná vrstva (až 2,5 cm) – pevná, hrubozrnná, povrch má různou barvu (bílá, šedá, okrová) a nese ploché otisky lineárně profilované. způsob odstranění malty: 4,5 % roztok kyseliny dusičné (HNO3). odkazy: Vzorek malty ze spodní plochy, foto 818 – 837, 1765 – 1827. popis cihly: Větší formát, není srovnatelná s žádnou jinou cihlou souboru. Pravý zadní roh odlomen. Za hřbet zvolena plocha s podélnými žlábky. Za čelo méně porušená plocha. hřbet (1) Osm mělkých žlábků prstování. Zmenšen rozsáhlým zlomem cihly. Celá plocha se mírně snižuje k levému přednímu rohu. Další zlomy na pravé a na zadní hraně. Povrch na mnoha místech sedřen po výpalu. Zlom v centru plochy poněkud vpředu. Místy povrch popraskaný. Levý zadní roh naplocho zboku smáčknut (viz levá boční strana). Jamka při levé hraně 6,5 – 8 cm od zadní. Při přední hraně uprostřed skupina trakčních linií. Za nimi další skupina, linie delší, směřují dozadu, jsou přerušeny třetí skupinou tentokrát obloukovitých linií směřujících doprava a mírně dozadu. Skupina trakčních linií přes rozhraní 7. a 8. žl. 3 cm od přední hrany. Promáčknutí levé hrany v přední polovině. spodní plocha(2) Hrubá podsýpka. Zmenšena rozsáhlým zlomem cihly. Zlom pravého zadního rohu. Přední rohy smáčknuty. Promáčknutí přední hrany vpravo. čelo (3) Pokles horní hrany od poloviny směrem doleva. V pravé části plochy slabě zřetelné trakční linie od snímání formy. Velké množství přebytečné hmoty vytlačené při plnění zpod formy. zadní plocha (4) Vlevo chybí přibližně 4 cm šířky plochy. Horní hrana zlomy a abraze. Pravý horní roh zboku lehce smáčknut (viz levá boční strana). Pravý dolní roh odlomen. Na celou šířku plochy linie oddělující dvě úrovně ploch – nad linií nižší než pod ní. Linie jde doprava mírně nahoru. Slabě zřetelné trakční linie od snímání formy.
pravá boční strana (5) Chybí pravá polovina. Trakční linie od snímání formy, otisk dolního okraje formy a větší množství hmoty vytlačené při plnění zpod formy. Mělká jamka, pravděpodobně vytvořená prstem, ale nenese papilární linie (9,8 – 11,3 cm od levé hrany, 2 – 4,2 cm od horní). V hrubších oblastech povrchu hrubá podsýpka. levá boční strana (6) Zlom horní hrany vpravo. Levý horní roh a přilehlá část plochy smáčknuty, nesou hrubou podsýpku. Několik nalepených kusů hlíny. V pravé třetině plochy jemné šikmé trakční linie (možná vznikly při čištění povrchu kartáčkem). Otisk spodního okraje formy a hmota vytlačená zpod ní – doprava se rozšiřuje.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L29 rozměry:
č. sáčku: 342 délka 22 cm šířka 14,2 cm výška 6 cm
pozn.:
malta - vizuální popis: Hřbet a spodní plocha nesou světlou hrubozrnnou pevnou maltu, ostatní plochy tenkou vrstvu jemné, bílé, na povrchu hnědé malty (tato i na části hřbetu, nejvíce jí je na zadní ploše). způsob odstranění malty: 4,5 % roztok kyseliny dusičné (HNO3). odkazy: Foto 838 – 843, 2027 – 2173. popis cihly: Typ jako L1. Za hřbet zvolena plocha s podélnými žlábky. Za čelo více poškozená plocha. hřbet (1) Drobné zlomy obou zadních rohu, levé hrany na dvou místech, obdélný zlom při pravém dolním rohu (ten nezasažen). Deformace pravé hrany v zadní polovině. Plocha je popraskaná a na několika místech po výpalu sedřená. Čtyři podélné žlábky prstování. Spolu se zadní hranou mírně zdviženy nahoru. 2. až 4. žl. se stáčejí směrem dopředu doleva, nejvýrazněji 3. žl. Celá plocha mimo útvary nese podélné, v levé polovině mírně šikmé trakční linie. Skupina trakčních linií od pravé hrany ke 4. žl. 2,5 cm od zadní hrany. Otisk neznámého původu přes levý okraj 4. žl. v polovině délky, dále vlevo druhý, podobný. Tři další podobné otisky v levém předním rohu a okolí. Skupina trakčních linií přes nalepené kousky hlíny 1,5 – 3,6 cm od přední hrany, 3 – 5 cm od pravé. Tři hladké jamky mezi 3. a 4. žl. a přes pravý okraj 4. žl. v přední polovině. Otisk papilárních lišt v pravém předním rohu, přechází na čelo. Podél celé přední hrany obdélný plochý otisk š. až 7 mm. Sedření povrchu za syrova přes 3. žl. a déle doleva, 5 cm od přední hrany, tupým předmětem vedeným zprava doleva (podle struktury povrchu), mírně do oblouku. Dlouhý, vlasově tenký žlábek, táhne se klikatě přes levou polovinu plochy (od levé hrany 2. žl. 7,6 cm zpředu, po levou hranu 4,7 cm odzadu). Kolem praskliny jdoucí od levé hrany doprava je povrch hrubý (otisk nebo sedření za syrova). Plochý vryp s trakčními liniemi 7,5 cm od přední hrany, 4,5 cm od levé. Ve stejné jamce naproti němu otisk listu dvouděložné rostliny (3 × 2 mm). spodní plocha(2) Drobný zlom levého předního rohu, přední hrany, deformace pravé hrany vpředu a pravého zadního rohu. Hrubá podsýpka, v zadní třetině jemná. Smáčknutí levého zadního rohu se žlábkem. Válcový otisk s příčným proužkováním (0,4 × 1 cm) při levé hraně za polovinou.
čelo (3) Spodní hrana na dvou místech odlomena, zůstal jen malý okrsek mezi zlomy – zřetelná linie spodního okraje formy a malé množství hmoty vytlačené zpod ní při plnění. Levý dolní roh deformován. Zlomy a abraze téměř celé horní hrany. Trakční linie od snímání formy. Krátké trakční linie přes pravou hranu po celé její výšce. zadní plocha (4) Drobný zlom obou horních rohu, horní hrany uprostřed, levé hrany uprostřed. Pravý dolní roh a část dolní hrany deformované. Trakční linie od snímání formy. Dvě skupiny krátkých vrypů při spodní hraně zcela vlevo. Třetí skupina krátkých vrypů v centru plochy, pravá část jamkovitě zahloubena. Malé množství hmoty vytlačené při plnění zpod formy, uprostřed přimáčknuta vzhůru na plochu. Žlábek podél horní hrany vpravo, d. 3,7 cm. Při horní hraně uprostřed větší hrubý otisk (5 × 1,5 cm). pravá boční strana (5) Zlom pravého horního rohu, po jenom na horní a prané hraně, čtyři na spodní hraně, jeden na ploše v levé polovině. Podél levé hrany svislý žlábek, š. cca 1,5 cm. Okrouhlý mělký otisk v centru plochy (1,8 × 2,6 cm), hrubý povrch, stejně jako prostor nad otiskem – může se jednat o otisk prstu, ale nenese papilární linie. Pod otiskem je menší jamka s podobným povrchem ale porušená jamkami od kamenů. levá boční strana (6) Ve střední části malé množství středně hrubé podsýpky. Trakční linie od formy zřetelné jen zcela vpravo a vlevo. Horní hrana celá poškozena zlomy a abrazí. Pravá hrana abradovaná. Deformace spodní hrany vpravo a také obou spodních rohů (viz spodní pl.). Druhotně přilepený kousek hlíny při horní hraně vpravo, nese dvě hladké jamky. Při horní hraně vpravo rozsáhlá jáma s trakčními liniemi – vytvořena ještě na měkké cihle. Okraje po výpalu olámány.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L30 rozměry:
č. sáčku: 342 délka 21,5 cm šířka 14,5 cm výška 5,8 cm
pozn.:
malta - vizuální popis: Malé množství jemné, hnědé, vápenné malty, jen na čele pokrývá celý povrch. způsob odstranění malty: 4,5 % roztok kyseliny dusičné (HNO3). odkazy: Foto 844 – 849, 1911 – 2026. popis cihly: Typ jako L1. Za hřbet zvolena plocha s podélnými žlábky. Za čelo méně porušená plocha. hřbet (1) Popraskaný. Zlom na zadní hraně vpravo, zasahuje do plochy. Dva zlomy na pravé hraně. Levý zadní roh deformován. Čtyři podélné žlábky prstování. Celá plocha mimo útvary nese podélné trakční linie. Rýha od levé hrany (3 cm od zadní), směřuje doprava a mírně dopředu, d. 3 cm. Vlasově tenký otisk – materiál vyhořel při výpalu. Dvojí promáčknutí pravé hrany – jedno z nich přimáčklo hmotu do 4. žl. Čtyři drobounké vlasově tenké otisky v řadě vedle sebe 6 cm od zadní hrany, 4,7 cm, 5,6 cm a 7,5 cm (dva za sebou) od pravé hrany. Rýha vedená zprava doleva (podle struktury povrchu) a mírně dozadu v pravém předním kvadrantu. Drobounký otisk rostlinného materiálu mezi 1. a 2. žl. 2,6 cm odpředu. spodní plocha(2) Středně hrubá podsýpka. Zlom zadní hrany až 7,5 cm zprava, další povrchový na zadní hraně vlevo. Abraze pravé hrany, zlom levého předního rohu. Při levé hraně větší množství otisků rostlinného materiálu. Pruh trakčních linií podél přední hrany od pravé, d. 7 cm, š. 3,5 cm. Částečně jsou překryty přilepeným kouskem hlíny. čelo (3) Drobný zlom na pravém dolním rohu, horní hrana uprostřed. V levém horním kvadrantu zřetelné trakční linie od snímání formy. Levá část spodní hrany oble smáčknuta. Několik otisků rostlinného materiálu – dva v levém horním rohu, dva dále vpravo od předchozích, dva překrývající se v pravém horním rohu, dva ve vzdálenosti 3 cm od levé rovnoběžně s ní. Jamka s plastickými liniemi v levém horním rohu. Sedření za syrova při dolní hraně 4,5 – 7 cm od levé, nese horizontální trakční linie. zadní plocha (4) Zlom pravé hrany, výrazněji dole, levého horního rohu, horní hrany 4,5 – 6,5 cm od levé. Na spodní hraně vlevo malé množství hmoty vytlačené zpod formy při plnění, část je
odlomena. Trakční linie od snímání formy. Drobný vláknitý otisk při spodní hraně 2,6 – 3,5 cm zleva. Tři mělké prohlubně v centrální části plochy, hrubý povrch, pravděpodobně vytvořeny prsty ruky, ale nenesou papilární linie. pravá boční strana (5) Zlom pravého horního rohu, povrchový obdélný zlom v levém dolním rohu. Přes celou šířku plochy horizontální linie – prohlubeň, doprava jde mírně nahoru. Trakční linie od snímání formy mají „mokrý“ vzhled. Otisk rostlinného materiálu při horní hraně 9,6 cm od levé – vyhořel při výpalu. Skupina trakčních linií podél spodní hrany 6,8 – 10,5 cm od pravé. levá boční strana (6) Levá hrana odlomena. Spodní hrana vpravo oploštěná. Jemná podsýpka. trakční linie od snímání formy. Skupina horizontálních trakčních linií podél dolní hrany od levého zlomu v d. 7 cm. Vryp 3,5 – 5 cm od pravé hrany, 1,5 – 2,5 cm od dolní. Celá plocha nese jemné horizontální trakční linie (zřetelné pod lupou).
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L31 rozměry:
č. sáčku: 343 délka 21,5 cm šířka 14,5 cm výška 6 cm
pozn.:
malta - vizuální popis: Malé množstí světlé vápenné malty, středně hrubé, drolivé. Na zadní ploše tenká vrstva hnědé, jemné, kompaktní malty. způsob odstranění malty: 4,5 % roztok kyseliny dusičné (HNO3). odkazy: Foto 1553 – 1558, 2174 – 2270. popis cihly: Typ jako L1. Za hřbet zvolena plocha s podélnými žlábky. Za čelo méně porušená plocha. hřbet (1) Rohy abradované, hrany nesou několik zlomů od přilehlých ploch. Tři podélné žlábky prstování. 1. žl. jde v oblouku konvexním doprava, 2. žl. uhýbá vpředu (v d. 7,5 cm) doleva. Celá plocha mimo útvary nese podélné trakční linie. Skupina trakčních linií ve 2. žl. 3,5 – 5,4 cm od zadní hrany. Skupina trakčních linií od pravého zadního rohu a přilehlé pravé hrany dopředu doleva, končí na okraji 3. žl. Tři oddělené otisky papilárních lišt přes pravý okraj 2. žl. za polovinou délky. Zářez či ploché promáčknutí pravé hrany 6,2 – 8 cm od zadní hrany. Úzký podlouhlý otisk neznámého původu v 1. žl. 7 cm od zadní hrany. Hlubší rovná rýha po celé délce plochy 2,1 cm od levé hrany. Přesně kopíruje směr ostatních trakčních linií plochy. Levý i pravý okraj 1. žl. promáčknuty v polovině své délky, pravá prohlubeň nese otisky papilárních lišt. Mezi levou hranou a 1. žl. ve střední části délky plochy je oblast s otisky, jamkami, nalepenými kousky hlíny a skupinou krátkých vrypů. Skupina trakčních linií mezi pravou hranou a 3. žl. 10,5 cm zpředu. Skupina trakčních linií mezi 2. a 3. žl. 9,3 – 10,3 cm od přední hrany. spodní plocha(2) V centrální části malé množství středně hrubé podsýpky. Rozsáhlý zlom pravého zadního rohu. Povrchový zlom při levé hraně vpředu, další při přední hraně vlevo. Levý přední roh abradovaný. Rozsáhlá jáma (3,2 × 6 cm) od pravé hrany vytvořená za syrova, 6 – 12 cm odpředu. Hladký otisk s jemným proužkováním 3,5 – 5,2 cm od levé hrany, 9,1 – 10,5 cm do zadní hrany – materiál přilepen na povrch dříve, než podsýpka. Je poškozen rýhou vytvořenou po výpalu, přetínající útvar šikmo doprava a dozadu. Dvě jamky za sebou vpravo za přední hranou.
čelo (3) Hladké, trakční linie od snímání formy dobře zřetelné. Zlom pravého dolního rohu, deformace ostatních. Horizontální lineární prohlubeň přes celou šířku plochy, v pravé části je překryta sedřením povrchu za syrova (vedeno ve směru zprava doleva). Skupina šikmých trakčních linií od horní hrany dolů a doleva přes horizontální sedření. Svislý žlábek středem levé poloviny plochy pod horizontální prohlubní (1,5 × 0,5 cm). Nalepené kousky hlíny při levé hraně uprostřed. Vlasově tenký žlábek 4,5 cm od levé hrany, 2,5 cm od horní. Hmota vytlačená zpod formy, v levé polovině seříznuta nebo uhlazena (horizontální trakční linie), zcela vlevo promáčknuta. zadní plocha (4) Hladká, trakční linie od snímání formy dobře zřetelné. Větší zlom pravého dolního rohu, zbylá pravá hrana abradovaná. Dva zlomy horní hrany. Deformace levého horního rohu. Velká část povrchu zbarvena hnědě. V centru horní poloviny plochy rozsáhlý hluboký otisk – materiál neznámého původu vyhořelý při výpalu. Horizontální trakční linie na spodní hraně – oříznutí hmoty vytlačené zpod formy (?). pravá boční strana (5) Větší zlom od horní hrany (6 × 2 cm), dále levý dolní roh, pravý horní roh, dolní hrana. Několik nalepených kousků hlíny. Trakční linie od snímání formy, hmota vytlačená zpod ní při plnění. levá boční strana (6) Hrubý povrch, místy zbarven hnědě. Rozsáhlý zlom levého dolního rohu, zbylá levá hrana abradovaná. Od horní hrany čtyři povrchové zlomy. Dolní hrana ve střední části promáčknuta nahoru (viz spodní plocha). Místy zřetelné trakční linie od snímání formy, na spodní hraně hmota vytlačená zpod formy. Úzká hluboká rýha/zářez od promáčknutí spodní hrany doprava nahoru, d. 0,7 cm.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L32 rozměry:
č. sáčku: 343 délka 28,5 cm šířka 13,5 cm výška 9 cm
pozn.: Čištění značně poškodilo povrch.
malta - vizuální popis: Velmi malé množství světlé vápenné malty, středně hrubé, drolivé. způsob odstranění malty: 4,5 % roztok kyseliny dusičné (HNO3). odkazy: Foto 1559 – 1564, 2271 – 2293. popis cihly: Dlouhá, vysoká – nejmasivnější cihla souboru. Za hřbet zvolena ložná plocha bez podsýpky. Za čelo plocha s rozsáhlým povrchovým zlomem v centru horní poloviny. hřbet (1) Dva zlomy zadní hrany, pravého zadního rohu, pravé hrany na dvou místech (jeden větší povrchově do plochy), dlouhý zlom přední hrany, několik drobných zlomů na ploše. Celá plocha nese podélné trakční linie. Nalepený kousek hlíny v zadní části vlevo, odzadu je ohraničen okrskem hladké plochy bez trakčních linií. spodní plocha(2) Hrubý povrch, malé množství hrubé podsýpky. Všechny hrany mírně abradované a s drobnými zlomy. Větší zlom na zadní hraně vpravo, před ním podlouhlý válcovitý otisk neznámého původu. čelo (3) Rozsáhlý povrchový zlom v horní části plochy uprostřed, včetně horní hrany (3,7 × 7 cm). Rohy deformované a nebo abradované, levá hrana celá poškozena zlomy a abrazí. Středně hrubá podsýpka. Úzká trakční linie podél levé hrany v horní polovině, d. 2,7 cm. zadní plocha (4) Všechny rohy i hrany nesou zlomy a nebo deformace. Větší zlom od horní hrany v pravé polovině, rozsah 5,5 × 3,3 cm. pravá boční strana (5) Středně hrubá podsýpka. Několik zlomů hran, větší na pravé hraně s přilehlým horním rohem a plochou Ostatní rohy deformované. Obloukovitá lineární prohlubeň přes téměř celou šířku horní poloviny plochy způsobena nedokonalým vyplněním všech prostor formy hmotou při výrobě.
levá boční strana (6) Středně hrubá podsýpka. Několik zlomů hran. V pravém dolním rohu vpich tupým předmětem čtvercového půdorysu (0,5 × 0,6 cm).
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L33 rozměry:
č. sáčku: 343 délka 28,1 cm šířka 13,8 cm výška 7,8 cm
pozn.:
malta - vizuální popis: Světlá vápenná, středně hrubá, drolivá. V zadní části hřbetu, na zadní ploše a v menším množství i na obou bocích je tenká vrstva bílé až béžové malty s hladkým povrchem. Na hřbetě v maltě cicvár. Povrch na spodní ploše změněn do okrové. způsob odstranění malty: 4,5 % roztok kyseliny dusičné (HNO3). odkazy: Foto 1597 – 1602, 2706 – 2821. popis cihly: Dlouhá, vysoká, podobná L32. Za hřbet zvolena plocha se žlábky Na čele horizontální sedření po výpalu, na zadní ploše vertikální. hřbet (1) Čtyři žlábky prstování, pravé tři uhýbají vpředu mírně doleva. Hrany a rohy nesou zlomy a abraze. Dva povrchové zlomy v okolí lineárního otisku v přední polovině. Místy zřetelné podélné trakční linie přes plochu, ale jako by byly uhlazeny – zřetelné hlavně podél pravé hrany v přední polovině. Různě na ploše krátké trakční linie, snad souvisí s uhlazením. Rýha při levém zadním rohu, d. 2,7 cm. Skupina hlubších trakčních linií od zadní hrany mezi 1. a 2. žl. a pak mezi 2. a 3. žl. – pravděpodobně vznikly před prstováním. Drobný žlábek 4,2 cm od levé hrany, 3,1 cm od zadní. Sled útvarů rýha → jamka → kamínek – pohyb od zadní hrany dopředu na levém okraji 3. žlábku. Krátká rýha při pravém zadním rohu. Vyžíhaná hmota – zůstaly dva protilehlé vstupy (levý okraj 3. žl. vzadu). Levý okraj 2. žlábku lehce smáčknut 11,3 – 12,6 cm od zadní hrany. Levý okraj 1. žl. nese tři otisky prstů těsně při sobě/přes sebe. Naproti tomu otisk prstu a přes něj rýha a prasklina. Trakční linie v 1. žl. a doleva, 9,5 – 12 cm od přední hrany. Otisk listu dvouděložné rostliny (celý list i se žilnatinou a řapíkem) – více než polovina zakryta hlínou → vyžíhán. Otisk, snad bříška prstu, ale bez reliéfu, mezi 2. a 3. žl. před zlomem povrchu. Několik skupin trakčních linií při přední hraně. spodní plocha(2) Hrubý povrch, místy středně hrubá podsýpka. Zadní hrana smáčknuta. Pravý zadní roh smáčknut, nebo při výrobě nevyplněn hmotou. Otisk klasu (tráva, planá obilnina ?). Kříží jej další, lineární, otisky rostl. mater (vznikly dříve). Rýha při levé hraně, 8,7 cm od zadní. Otisk rostl. mater. v pravém zadním kvadrantu, jiný v levém předním. Smáčknutí pravé hrany, d. 10 cm. Z přední hrany přehrnuta hlína na čelo.
čelo (3) Hladké, bez podsýpky. V levé polovině slabě zřetelné trakční linie od snímání formy. Rozsáhlý povrchový zlom na levém horním rohu, horní hrana dále zlomy a promáčknutí (viz hřbet). Hmota vytlačená zpod formy – zřetelný otisk spodního okraje formy. Po výpalu sedření podél spodní hrany vlevo. V pravé polovině šikmé trakční linie překrývající ty od snímání formy. zadní plocha (4) V levé více než polovině zřetelné trakční linie od formy. Podél levé hrany a z části při horní hrubší povrch se středně hrubou podsýpkou, jinak bez podsýpky. V centru vertikální sedření po výpalu. Pravý dolní roh zlom, horní hrana abradovaná. Malé množství hmoty vytlačené zpod formy. „Mokré otisky“ v pravé polovině. Drobný otisk 5,9 cm od pravé hrany, 3,7 cm od horní. pravá boční strana (5) Středně hrubá podsýpka, vlevo hladká oblast bez podsýpky. Několik rýh v hladké oblasti nahoře. Otisk listu jednoděložné rostl. podél spodní hrany. Drobný otisk 9 cm od levé hrany a 3,3 cm od horní. Šikmé lineární prohlubně pravděpodobně vznikly nedokonalým vyplněním formy při výrobě. levá boční strana (6) Vpravo hladký pruh, jinak středně hrubá až hrubá podsýpka. Oba horní rohy zlom. Smáčknutí spodní (viz spodní plocha) i horní hrany (viz hřbet). Podél spodní hrany vlevo vedou trakční linie (oříznutí ?), postupně se vytrácejí. Otisk rostl. mater. od horní hrany dolů.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L34 rozměry:
č. sáčku: 343 délka 20,5 cm šířka 9,5 cm výška 4,2 cm
pozn.:
malta - vizuální popis: Hřbet, čelo, zadní plocha a pravá boční stana pokryty tenkou kompaktní vrstvou světle hnědé jemné malty. Ostatní plochy bez malty. způsob odstranění malty: 4,5 % roztok kyseliny dusičné (HNO3). odkazy: Foto 1603 – 1608, 2294 – 2411. popis cihly: Malý formát – stejný typ jako L8. Za hřbet zvolena plocha s podélnými žlábky, zadní hrana nese větší zlom. Povrch cihly má zelenou až černou barvu, pravděpodobně byl vystaven většímu žáru, podle slinutí povrchu a zrn křemičitého písku podsýpky a podle černě zbarvených oblastí povrchu. Zelená barva je pravděpodobně v důsledku přítomnosti většího množství sloučenin železa ve hmotě. Hřbet podélně konkávní, výrazněji u hran než v centru. Spodní plocha rovná. hřbet (1) Povrch zelený s černými konkrecemi, k pravé hraně tmavne. Pět mělkých podélných žlábků prstování těsně při sobě. Zadní hrana po celé délce odlomena i s přilehlou částí plochy (až 2,7 cm dopředu). Další větší zlom na levé hraně v zadní polovině. Smáčknutí levého předního rohu a povrchový zlom na něm. Levá hrana smáčknuta 8 – 9,5 cm od přední. Otisk prstu s papilárními liniemi v zadní polovině plochy od pravé hrany doleva (3,4 × 1,8 cm). Promáčknutí pravé hrany 9 – 10 cm od přední. Obloukovitý vryp doplněný mělkou jamkou – mohl by být nehtový vryp a otisk vrcholku prstu (2,2 – 3 cm od levé hrany, 6 – 6,5 cm od přední). Smáčknutí přední hrany od čela (viz). Hladký otisk ledvinovitého tvaru 2,7 – 4 cm od pravé hrany, 6,6 – 8 cm od přední. spodní plocha(2) Hrubý členitý povrch pokrytý jemnou podsýpkou, barva šedá, místy zelená až hnědá. Všechny rohy odlomené, zlom levé hrany vpředu. Pravá hrana téměř po celé délce seříznuta nebo sedřena – barva plochy zelená. čelo (3) Jemná podsýpka, barva tmavě šedá, místy zelená. Zlom levého dolního rohu. Tři jamky vytvořené pravděpodobně prsty ruky, ale nenesou papilární linie – z větší části v levé polovině plochy v řadě dolů doprava. Dvojí smáčknutí horní hrany. Pravý dolní roh smáčknut a nese podlouhlý úzký otisk neznámého původu. Deformace celé pravé hrany.
Na spodní hraně malé množství hmoty vytlačené zpod formy. Vpich při horní hraně 3,5 – 4 cm od levé. zadní plocha (4) Povrch i hrany velmi členité, barva zelená až tmavě šedá, nese jemnou podsýpku. Horní hrana zničena zlomem na hřbetu, odlomeny také oba dolní rohy. Pravý dolní roh za syrova zmáčknut směrem dozadu (podle zesílení přilehlé části levé dolní hrany cihly v zachované délce 2,2 cm). Pravá část v šířce kolem 3,5 cm nese několik hlubších jamek. pravá boční strana (5) Vlevo nahoře a při levé hraně jemná podsýpka a zelené zbarvení, doprava a dolů tmavne až do černé. Zlom obou pravých rohů. Hmota vytlačená zpod formy. Levá hrana se spodním rohem deformované. V centu plochy nepravidelná prohlubeň způsobená nedokonalým vyplněním všech prostor formy při výrobě. levá boční strana (6) Členitý povrch s jemnou podsýpkou, tmavě zbarvený. Zlom obou levých rohu, horní hrana téměř v celé levé polovině.Oblast v okolí levé hrany zelená s bílým povlakem spečených zrn křemičitého písku. Promáčknutí horní hrany v centru. Pravý horní roh od hřbetu smáčknut a odlomen. Mělký žlábek svisle podél pravé hrany. Seříznutí/sedření spodní hrany viz spodní plocha.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L35 rozměry:
č. sáčku: 343 délka 21 cm šířka 13,9 cm výška 6 cm
pozn.: Měřeno po vyčištění
malta - vizuální popis: Světlá vápenná, hrubozrnná, pevná. Ve velmi silné vrstvě na hřbetě (až 1,5 cm) a spodní ploše (až 2,3 cm). Na spodní ploše povrchově změněná, má žlutou, okrovou až béžovou barvu a také obsahuje zlomek pálené cihlářské hlíny. Při čištění odkryt také větší kámen v maltě spodní plochy (2 × 1,5 × 0,8 cm). způsob odstranění malty: 4,5 % roztok kyseliny dusičné (HNO3) odkazy: Vzorky malty ze hřbetu a ze spodní plochy, foto 1664 – 1670, 2822 – 2883. popis cihly: Typ jako L1. V přední části sedření, které poškodilo maltu i cihlu současně. Za hřbet zvolena plocha se žlábky Za čelo plocha se svislým žlábkem, méně porušená. Celá levá zadní hrana cihly odlomena – rozměry lomné plochy 6,6 – 9,5 × 6 cm. hřbet (1) Čtyři podélné žlábky prstování. 1. velmi mělký, zřetelný jen v přední polovině. Zůstaly zbytky malty. Abraze zadní hrany, zlomy dva na pravé hraně, další na ploše – od něj praskliny. Na celé ploše podélné trakční linie. Vlasově tenký žlábek přecházející v plastickou linii (původce nalepen v hlíně i jí lehce překryt a pak vyžíhán ?) vzadu přes 2. a 3. žlábek a prostor mezi nimi. Podél pravé hrany vzadu hluboká rýha nazad se rozšiřující, nese trakční linie, zakončena je zrnky podsýpky. Vpředu z ní kolmá rýha s trakčními liniemi, také končí zrnky podsýpky. Dále vpředu skupina trakčních linií kolmo na délku plochy. Uvedené tři útvary mohly být vytvořeny stejným předmětem. Ještě více vpředu nalepené kousky hlíny a smáčknutí – levý okraj 4. žl. a přilehlý povrch, pravý okraj 4. žl. Skupina trakčních linií na pravé hraně a ke 4. žl., 8,4 – 9,6 od přední hr. Plastická vlasově tenká linie přes 2. žl. a na obě strany mimo něj přibližně v centu délky plochy. Pravý přední roh lehce smáčknut, tmavší barva. spodní plocha (2) Vzadu vrstva neodstraněné malty. Otisk tvaru L, rostl. mater. nebo vláknitý útvar, za zbytky malty. Smáčknutí levé (d. 8 cm) i pravé (d. 4,5 cm) hrany. Zlom na levé hraně vpředu. Plocha členitá s hrubou podsýpkou. čelo (3) Tmavě zbarvené (červeno hnědá), tmavší směrem doleva. Hladké, lokálně středně hrubá podsýpka. Trakční linie od snímání formy slabě zřetelné a jen v úzkém pruhu 5,2 – 6,7 cm od levé hr. Pravá hrana uprostřed zlom, jinak abraze. Pravý horní roh smáčknut (viz hřbet).
Levá hrana snížena žlábkem po celé její délce. Vedle něho druhý, jen v horní polovině. V dolní pod ním dvě jamky. Trochu hmoty vytlačené zpod formy, v ní jamka. zadní plocha (4) Zachována pravá polovina v d. 4 – 8 cm. Horní hrana abraze. Hladká podsýpka. Trakční linie od snímání formy zřetelné na několika hladkých místech bez podsýpky. pravá boční strana (5) Středně hrubá podsýpka. Poškozená levá hrana (viz čelo) s přilehlou oblastí plochy (2,6 × 2,7 cm). Levý horní roh smáčknut (viz hřbet). Zlom horní hr. Krátký lineární otisk 2,4 cm od horní hr., 8,3 – 9,2 od levé. Promáčknutí při horní hraně vlevo od středu, v. až 2,3 cm, vpravo s trakčními liniemi, horní konec poškozen zlomy. levá boční strana (6) Spodní více než polovina (kromě levých 5,7 cm) nese středně hrubou podsýpku, zbylá plocha hladká s trakčními liniemi od snímání formy. Povrchový zlom v levém dolním rohu. Sedření povrchu po výpalu. Spodní hrana promáčknuta (viz spodní pl.) se zlomem. Odtud žlábek s trakčními liniemi 0,3 × 1,1 cm. Přes žlábek horizontální trakční linie pokračující vlevo. Pravá hrana posunuta doleva žlábkem čela.
Popis trasologických útvarů středověké stavební keramiky lokalita: Lelekovice předhradí cihla č.: L36 rozměry:
č. sáčku: 343 délka 21,4 cm šířka 14,2 cm výška 6,1 cm
pozn.: Čištění značně poškodilo povrch.
malta - vizuální popis: Světlá vápenná, hrubozrnná. Na čele a zadní ploše rovný povrch, na zadní ploše navíc hnědý. odstranění malty: 4,5 % kyseliny dusičné (HNO3). odkazy: Foto 1671 – 1676, 2450 – 2700. popis cihly: Typ jako L1. Za hřbet zvolena plocha se žlábky. Čelo je vlevo smáčknuté, vpravo dole zřetelný okraj formy. hřbet (1) Plocha je zvlněná, popraskaná, místy tmavě zbarvená (nejtmavší je oblast při levé raně vpředu), pravděpodobně od přepálení. Nese čtyři podélné žlábky prstování. Zadních 4 – 4,5 cm 1. a 2. žl. uhýbá doleva. Při zadní hraně se plocha mírně zvedá a žlábky s ní. Celá plocha nese velké množství útvarů a mimo ně podélné trakční linie. Zlom levé hrany, zasahuje i do plochy. Abraze levého předního rohu. Přes levý zadní roh přehrnuta od levé boční strany a od zadní plochy hlína a přimáčknuta na hřbet. Nese trakční útvary a podsýpku jako přilehlé plochy. Zadní hrana na dvou místech promáčknuta, jedno z nich nese trakční linie. Deformován pravý zadní roh (kameny). Pravá hrana promáčknuta na třech místech. Ve 4. žl. a na obě strany od něho otisk, možná prstu ruky, přecházející vlevo v trakční linie (3,7 × 1,2 cm, 5 – 6,5 cm od zadní hrany). Válcovitý otisk 6 – 6,5 cm od zadní hrany, 5,2 – 6,1 cm do levé. Přes něj a dále dolů doprava dva rovné lineární otisky (vznikly až po něm). Ty jsou vpravo překryty prohlubní nesoucí otisk papilárních lišt. Prostor mezi 3. a 4. žl. v rozmezí 6.8 – 14,2 cm od zadní hrany nese velké množství otisků, promáčknutí obou přilehlých okrajů žlábků, trakční linie; některé útvary se překrývají, jiné, zejména dva otisky v přední polovině, jsou od ostatních odděleny. Levý z předních dvou otisků přechází i do 3. žlábku a nese zřetelné otisky papilárních lišt. Pravý okraj 4. žl. smáčknut v přední části. Naproti němu přes levý okraj žlábku skupina trakčních linií. Při přední hraně mezi 3. a 4. žl. jemné otisky a trakční linie. Smáčknutí levého okraje 3. žl. 9,9 – 11,1 cm od přední hrany. Drobný vryp 8,5 cm od zadní hrany, 5 cm od levé. Skupina vrypů od 1. žlábku (7,3 – 9,4 cm od přední hrany) doprava dozadu za 2. žlábek, který nenarušují. Skupina vlasově tenkých otisků v 1. žl. (6,5 – 8,6 cm od zadní hrany). Samostatný obdobný otisk ve 2. žl. (10,4 – 10,7 cm od přední hrany).
spodní plocha(2) Hrubá podsýpka, v zadní polovině dvojí sedření povrchu po výpalu. Otisk rostl. mater. od levé hrany dolů a doprava (d. 7,8 cm, levá hrana v těch místech odlomena). Další podél levé hrany v zadní polovině. Hluboká deprese na levé hraně, pravděpodobně vznikla neúplným vyplněním formy při výrobě. Dlouhý lineární otisk, snad rostl. mater., od pravé hrany v její přední polovině dozadu a doleva, místy překryt hmotou cihly; okolní povrch nese méně podsýpky. Od přední hrany (3,7 cm od levé) vede ke středu plochy a kousek za něj dlouhá rovná linie (d. 12,5 cm). Otisk rostl. mater (2,4 – 5,4 cm od levé hrany, 9,1 – 10 cm od přední) a před ním válcovitý otisk. Krátký válcovitý otisk podél levé hrany (7,1 – 8 cm od přední). Snad za syrova odlomen pravý přední roh a přilehlá přední hrana. Jáma (2,3 – 4,1 cm od pravé hrany, 2,8 – 4,5 cm od přední). čelo (3) Hladké, bez podsýpky, kromě centra plochy. Levá 1/3 snížena a značně členitá – došlo zde k odtržení části hmoty. Trakční linie od snímání formy slabě zřetelné. Zřetelná je linie spodního okraje formy, zejména v pravé polovině, doprava jde mírně nahoru. Mělká jamka ve spodní polovině, 4,9 – 7,8 cm od pravé hrany. Podél horní hrany (2,8 – 6,1 cm od pravé) pruh vedle sebe umístěních šikmých trakčních linií. zadní plocha (4) Hladká, téměř bez podsýpky. Dva zlomy při horní hraně. Útvary horní hrany viz hřbet. Pravá hrana nese jamku od kamene a pod ní je smáčknuta. Hmota vytlačená zpod formy, doleva se pruh rozšiřuje. Trakční linie od snímání formy slabě zřetelné a jen v části levé poloviny plochy. Skupina trakčních linií od středu levé hrany doprava a mírně nahoru, plynule se vytrácejí. Jemný otisk rostliny 6,5 cm od pravé hrany, 1,5 – 2,7 cm od horní. Skupina vlasově tenkých otisků při spodní hraně 2,5 – 4 cm od pravé hrany. pravá boční strana (5) Směrem dolů konvexní. Při spodní hraně a v levé části sporadicky hrubá podsýpka. Zlom horní hrany na dvou místech. Trakční linie od snímání formy slabě zřetelné a jen vlevo v pruhu širokém 3,5 cm. Levý horní roh nese otisk rostl. mater., snad stébla, a je i s ním úrovňově hlouběji než ostatní povrch. Nad otiskem je jamka. Ve střední třetině pět „mokrých otisků“ tvořících mělké jamky. Vlevo jsou dva a dva nad sebou, spodní překrývá částečně horní, pravý otisk je osamocen. Snad vytvořeny prsty ruky, ale nenesou papilární linie. Deprese spodní hrany viz spodní plochy. levá boční strana (6) Hrubá, malé množství hrubé podsýpky. Zlom horní hrany, sedření spodní hrany po výpalu. Útvary rohů a hran viz ostatní plochy. V centru plochy šikmo dolů a doprava otisk klasu trávy nebo plané obilniny. Dále vlevo souběžně s klasem další otisky rostl. mater. Další také od horní hrany (7,6 cm od pravé) dolů a mírně doprava (d. 2 cm) a menší vlevo odtud. Vpravo dole tři lineární otisky – rovný od rohu doleva a mírně nahoru (d. 3,7 cm), vlevo překryt hlubším obloukovitým otiskem dále vlevo další rovný, směřuje dolů a doleva (d. 2,5 cm). Od spodní plochy sem přechází krátký úsek otisku rostl. mater (5,5 cm od pravé hrany). Hluboký žlábek nebo promáčknutí hmoty od pravého horního rohu dolů a doleva, tím směrem se zužuje a je mělčí. Při pravé hraně (1,7 – 2,5 cm od spodní hrany) skupina otisků pravděpodobně rostl. mater.
