Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra historie
Kovářství - řemeslo procházející staletími, srovnání a experiment Diplomová práce Brno 2013
Vedoucí bakalářské práce: doc. PhDr. Bohuslav Klíma, CSc.
Vypracoval: Bc. Radim Zelina
Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně dne ……………………
…………………… podpis
Poděkování Rád bych na tomto místě poděkoval vedoucímu mé diplomové práce doc. PhDr. Bohuslavu Klímovi, CSc., za pomoc při vzniku této práce a za jeho vstřícný přístup, cenné rady a připomínky. Dále bych chtěl poděkovat uměleckému kováři Michalu Chovancovi, který mně propůjčil odbornou literaturu z oboru kovářství, ochotně se mnou práci konzultoval a hlavně zajistil odborný dohled a pomoc při praktické části. K experimentální tvorbě dokonce poskytl svou kovárnu.
Obsah Obsah ............................................................................................................................. 4 Úvod............................................................................................................................... 7 I. Kovářství jako řemeslo v nejstarších dobách ............................................................. 8 1.1 Starší doba ţelezná - Halštat ................................................................................ 9 1.2 Mladší doba ţelezná Latén................................................................................... 9 1.2.1 Laténské hutnictví ....................................................................................... 10 1.2.2 Kovářská práce............................................................................................ 11 1.3 Doba římská ....................................................................................................... 12 1.3.1 Kovářská práce............................................................................................ 12 1.4 Slované............................................................................................................... 13 1.4.1 Technika získávání materiálu a jeho zpracování ve středověku ................. 14 1. 4. 2 Hutnictví ................................................................................................... 14 1. 4. 3 Výroba dřevěného uhlí .............................................................................. 16 1. 4. 4 Kovářská práce.......................................................................................... 17 II. Dnešní černé řemeslo .............................................................................................. 20 2. 1 Tvárné kovy ...................................................................................................... 20 2. 2 Ohřev materiálu ................................................................................................ 20 2. 3 Kovářské nástroje.............................................................................................. 22 2. 4 Techniky pouţívané při zpracování ţeleza ....................................................... 24 2. 4. 1 Vytahování materiálu ................................................................................ 24 2. 4. 2 Pěchování .................................................................................................. 25 2. 4. 3 Osazování.................................................................................................. 25 2. 4. 4 Sekání........................................................................................................ 26 2. 4. 5 Ohýbání ..................................................................................................... 26 2. 4. 6 Proráţení otvorů (probíjení) ...................................................................... 26 2. 5 Spojování materiálu .......................................................................................... 27 2. 5. 1 Svařování .................................................................................................. 27 2. 5. 2 Nýty........................................................................................................... 28 2. 6 Tepelné zpracování kovů .................................................................................. 28 2. 6. 1 Kalení ........................................................................................................ 28 2. 6. 2 Popouštění ................................................................................................. 29 2. 6. 3 Cementování ............................................................................................. 30 2. 6. 4 Ţíhání ........................................................................................................ 30 III. Znojmo – Hradiště ................................................................................................. 31 3. 1 Historie osídlení ................................................................................................ 31 3. 2 Historie výzkumů .............................................................................................. 34 3. 3 Metodika práce.................................................................................................. 37 3. 4 Dokumentace .................................................................................................... 38 3. 5 Metodika výzkumů ........................................................................................... 39 IV. Noţe ....................................................................................................................... 41 4. 1 Vývoj................................................................................................................. 41 4. 2 Nálezy noţů ve Znojmě – Hradišti (1986 – 2007) ............................................ 42 4. 3 Slovní popis jednotlivých noţů ......................................................................... 42 4. 4 Popis místa nálezů a noţů ................................................................................. 43 4. 4. 1 Sonda Havlíček (zahrada) 1986 ................................................................ 43 4. 4. 2 Sonda Mikudim 1986 ................................................................................ 44 4
4. 4. 3 Sonda Proboštství 1987............................................................................. 44 4. 4. 4 Sonda Roupec 1987 .................................................................................. 44 4. 4. 5 Sonda Statek II. 1988 ................................................................................ 45 4. 4. 6 Sonda Skoumal 1989 ................................................................................ 46 4. 4. 7 Sonda Hypolit – rýha pro plynové potrubí 1989 ...................................... 47 4. 4. 8 Sonda Statek 1993..................................................................................... 47 4. 4. 9 Sonda Rýha: úsek A 0 – 150m 1993 ......................................................... 48 4. 4. 10 Sonda Statek – Stodola 1995 .................................................................. 48 4. 4. 11 Sonda Statek – U stodoly 1995/1996 ...................................................... 49 4. 4. 12 Sonda Proboštství kanalizace 1997 ......................................................... 49 4. 4. 13 Sonda Katolický 1998 ............................................................................. 51 4. 4. 14 Sonda Mikudim - Danielovič 2000 ......................................................... 52 4. 4. 15 Sonda Kanalizační stoka 2000 4/5 – 4/7 ................................................. 53 4. 4. 16 Sonda Kanalizační stoka 11/2 – 11/3 ...................................................... 56 4. 4. 17 Sonda Statek I 2001 ................................................................................ 57 4. 4. 18 Sonda Dobeš 2003 .................................................................................. 59 4. 4. 19 Sonda Statek – stodola 2004 ................................................................... 60 4. 4. 20 Sonda Statek – za kutlochem 2005 ......................................................... 60 4. 4. 21 Sonda Damián 2006 ................................................................................ 62 4. 4. 22 Sonda Bártů 2006 .................................................................................... 63 4. 4. 23 Sonda Jeřábek – Kučera 2007 ................................................................. 63 V. Zhodnocení nálezů .................................................................................................. 65 5. 1 Noţe nalezené v sídlištním prostředí ................................................................ 65 5. 1. 1 Celková délka noţů ................................................................................... 65 5. 1. 2 Délka čepele .............................................................................................. 66 5. 1. 3 Šířka čepele ............................................................................................... 67 5. 1. 4 Délka trnu.................................................................................................. 68 5. 2 Noţe nalezené v hrobech .................................................................................. 69 5. 2. 1 Celková délka noţů ................................................................................... 69 5. 2. 2 Délka čepele .............................................................................................. 70 5. 2. 3 Šířka čepele ............................................................................................... 70 5. 2. 4 Délka trnu.................................................................................................. 70 5. 2. 5 Poloha nalezených noţů ............................................................................ 70 VI. Typologie ............................................................................................................... 73 6. 1 Typ I .................................................................................................................. 74 6.1 Typ II ................................................................................................................. 74 6. 3 Typ III ............................................................................................................... 74 6. 4 Zvláštní tvary .................................................................................................... 74 6. 4. 1 Noţe s vyklenutým hřbetem ..................................................................... 74 6. 4. 2 Noţe s obloukovitě prohnutým hřbetem k hrotu ...................................... 75 VII. Interpretace ........................................................................................................... 76 7. 1 Typ I .................................................................................................................. 76 7. 2 Typ II ................................................................................................................ 76 7. 3 Typ III ............................................................................................................... 76 7. 4 Noţe s vyklenutým hřbetem ............................................................................. 76 7. 5 Noţe s obloukovitě prohnutým hřbetem k hrotu .............................................. 76 VIII. Experiment .......................................................................................................... 77 IX. Didaktický projekt – Kovářství starých Slovanů ................................................... 80 9. 1 Evokace ............................................................................................................. 81 9. 2 Uvědomění si významu informace ................................................................... 81 5
9. 4 Reflexe .............................................................................................................. 81 9. 4 Vymezení projektu ............................................................................................ 82 Závěr ............................................................................................................................ 86 Resumumé.................................................................................................................... 88 Seznam zkratek ............................................................................................................ 89 Seznam pramenů a literatury ....................................................................................... 90 Seznam literatury ..................................................................................................... 90 Nálezové deníky....................................................................................................... 93 Internetové zdroje .................................................................................................... 94 Seznam obrázků: ...................................................................................................... 94 Seznam tabulek ........................................................................................................ 95 Seznam příloh .............................................................................................................. 96 Textové .................................................................................................................... 96 Obrazové .................................................................................................................. 96
6
Úvod Ve své diplomové práci se věnuji jednomu z nejvýznamnějších řemesel, jehoţ výrobky se řadí mezi nejdůleţitější archeologické prameny většiny historických období, kovářství. Toto odvětví je z historického hlediska velmi významné. Díky namáhavé a přesné práci starých mistrů můţeme obdivovat nespočet předmětů, které slouţily v domácnosti, ke zkrášlení, ve vojenství nebo v zemědělství. V úvodní části bych rád poukázal na první zmínky o kovářství, které jsou doloţené nalezeným archeologickým materiálem v různých částech tehdy známého světa. Nedílnou součástí je mapování šíření řemesla do dalších obydlených oblastí. Kovářství se však nemohlo vyvinout do takové podoby, jak jej známe dnes, bez pomoci dalších řemesel jako byli horníci, hutníci a výrobci dřevěného uhlí. Pro celou koncepci práce je důleţitá komparace jednotlivých technologických metalurgických postupů. V této souvislosti se pokusím krátce přiblíţit historii získávání ţeleza, jeho zpracování a následné upravovaní jeho povrchu v jednotlivých vývojových etapách. K tomu patří i srovnání druhů nářadí potřebného ke zpracování. To vše chci konfrontovat s dnešními kovářskými postupy a současnou technikou. Hlavní epochou, na kterou v této práci kladu důraz, je období raného středověku, které je na našem území spjato hlavně se Slovany. Většina nálezů, kterým se budu v práci věnovat, pochází z archeologického výzkumu PdF MU ve Znojmě – Hradišti, kde jsem měl moţnost se na tomto výzkumu jako student podílet. Těţištěm tohoto výzkumu je období Velké Moravy. Při zasazování jednotlivých kapitol do mé práce jsme po konzultaci s vedoucím dospěli k názoru, ţe bych se mohl pokusit o analýzu a popis noţů nalezených na hradišti sv. Hypolita v sezónách 1986 – 2007. Hlavní cíl práce je vytvořit kompletní soubor nálezů, čerpající z nálezových deníků a z vytvořených databází z posledních let, a podle jednotlivých kusů nalezených noţů (jejich délek a tvarů) stanovit typologii a určit, k čemu se jednotlivé typy mohly pouţívat. Abych demonstroval, jak noţe vypadaly hned po výrobě a poukázal na zručnost raně středověkých kovářů, druhým cílem této práce bude vytvoření repliky jednoho z noţů patřících do lokality hradiště sv. Hypolita. Výsledný předmět můţe také slouţit jako názorná pomůcka při výuce dějepisu.
7
I. Kovářství jako řemeslo v nejstarších dobách O zručnosti člověka slýcháme jiţ od nejstarší doby kamenné, kdy si naši předkové byli schopni z nejméně poddajného materiálu, kamene, vyrobit primitivní nástroje. Postupným vývojem člověka a společnosti se zdokonalovaly techniky zpracování i četnost různých druhů předmětů, které slouţily k určitým pracovním úkonům. Lidé se nejdříve ţivili sběrem, lovem a poté vzniklo cílené pěstování rostlin. Můţeme tedy říci, ţe kaţdý člen kmene byl zemědělec. Členitost profesí přichází s objevem ryzí mědi a zlata, neboť nálezci se snaţili o vyuţití nových surovin. První pokusy směřovaly k odštípnutí menšího kousku kamene od většího, podle zpracování takzvané štípané industrie. Při této činnosti zjistili, ţe z rudy ţádné kousky neodletují, ba naopak materiál mění svůj tvar. Záleţelo na úhlu a síle úderu. Proto kovářství nemůţeme lehce pojit s objevením ţelezné rudy a jejím zpracováním. Kořeny této profese sahají aţ do období eneolitu. 1 Ţelezo se jako materiál objevuje sporadicky uţ v polovině 3. tisíciletím př. Kr. a to jako meteorické i zemské.2 Archeologové objevili zbraně a amulety, které patřily národům obývající oblasti Předního Východu. Na královském hřbitově v Uru byly nalezeny předměty ze zlata (nádoby, přilbice), které dokazují zručnost a umělecké cítění jejich tvůrců.3 Z tohoto místa pochází i zlatá dýka. Při výrobě je pouţita nejedna kovářská technika např. taţení, rozšiřování, broušení a probíjení.4 Můţeme zde tedy mluvit o prvním kovářském řemesle. Ţelezo v následujících dobách dostává do popředí zejména proto, ţe v pozdní době bronzové vzrůstá počet obyvatel, a tím se zvětšuje poptávka po bronzových výrobcích. Těţba mědi a ostatních materiálu nedokázala pokrýt tento nárůst, a proto se naši předkové začali zajímat o nové moţnosti a materiály. Jejich pozornost se obrátila na ţelezo. Díky zkušenostem získaných při práci z mědí a jejími slitinami se dá předpokládat, ţe pokusy byly úspěšné. Problém vznikl při praktickém uţívání vyrobených nástrojů, které nedosahovaly tak dobrých vlastností, jako tomu bylo u tvrzených bronzů. První výrobky neměly poţadovanou tvrdost, snadno se ohýbaly a u
1
PLEINER, R.: Staré evropské kovářství. Praha 1962, s. 42. Tamtéţ, s. 46. 3 HROZNÝ, B.: Nejstarší dějiny přední Asie, Indie a Kréty. Praha 1949, s. 68 – 69. 4 FROLEC, I.: Kovářství. Praha 2003, s. 13. 2
8
řezných nástrojů se brzy tupily čepele. Při redukci5 rudy nebylo moţné dosáhnout dobrého uvolňování uhlíku z paliva, tím byla ruda stále příliš okysličena, a tudíţ měkká. Kováři s takto získaným materiálem pracovali ve vyhřívacích výhních. Po této operaci se vlastnosti výrobku podstatně zlepšily.6
1.1 Starší doba ţelezná - Halštat Tato doba je zahajujícím úsekem mladšího metalika. Hlavním materiálem pro výrobu se stává ţelezo. Z historického hlediska trvá doba ţelezná -750/700– 0. Dle nalezených výrobků a zkoumání technologie zpracování rozlišujeme dobu ţeleznou na dvě éry a to starší část (doba halštatská), mladší část (doba laténská). Pojmenování halštat vznikl eponymním způsoben, to znamená podle nalezení kulturního centra Hallstatt v Horním Rakousku.7 O zpracování ţeleza se dovídáme ze dvou center Evropy. Černomořské a Italské nálezy nářadí, noţů a zbraní nám ukazují další rozvoj řemeslných znalostí. Oproti prvním pokusům, kdy se kov opracoval pouze za studena, zde uţ můţeme mluvit o tepelném, plastickém zpracování. Do střední a východní Evropy se dováţely ţelezné polotovary. V mladé době halštatské vznikaly uţ i hutě.8 O nástrojích, které kováři pouţívali ve svých dílnách, není mnoho známo, a to z jednoho důvodu, tehdejší mistři se svých nástrojů nezbavovali, ale kdyţ přestaly plnit svou funkci, pouţili je k výrobě nových věcí. Při nalezení exempláře můţeme mluvit o šťastné náhodě, jeţ se stala v Býčí Skále. Archeologové zde objevili bronzové i ţelezné plechy, zbytky strusky, kovadliny a pérové kleště.9
1.2 Mladší doba ţelezná Latén V posledních čtyřech stoletích před naším letopočtem se evropský kontinent dostal pod nadvládu Keltů. Zmiňované etnikum bylo rozděleno do řady kmenů, které
5
Redukce proces při kterém se při ţáru odnímá kyslík z rudy pomocí odkysličujících látek: uhlík, kysličník uhelnatý, hliník aj. BĚLOVSKÝ, - V. OTÁSEK, J.: Mechanická technologie díl I. Nauka o látkách. Praha 1942, s. 3. 6 PLEINER, R.: Základy slovanského ţelezářského hutnictví v českých zemích. Praha 1958, s. 30. 7 PODBORSKÝ, V.: Dějiny pravěku a ranné doby dějinné. Masarykova univerzita 2006, s. 171. 8 FROLEC, I.: c. d., s. 13 – 15. 9 PLEINER, R.: Staré evropské kovářství. Praha 1962, s. 48 – 49.
9
obývali prostor dnešní Francie, Belgie, Anglie, Německa, České republiky, Polska, Slovenska, Maďarska a bývalé Jugoslávie. Jejich kultura, technologie, výtvarný sloh i duchovní ţivot ovlivnil později příchozí nové národy v těchto zemích. Pojmenování Latén pochází z keltského pohřebiště ve Švýcarsku La Téne.10 Keltové byli velmi schopní ve všech kruzích hospodářství. Ovládali zemědělství,
kde
přispěli
ke zdokonalení
mnoha
nástrojůz vyuţitím
ţeleza.
V potravinářství dosáhli velkých úspěchů, vaření či pečení všech druhů masa, vaření piva a výroby vína.11 Stupňující výroba ţeleza je přiřčena výbojům do jiţní Evropy. Zde získali znalosti a zkušenosti, které později zdokonalovali.
1.2.1 Laténské hutnictví V českých zemích se dochovala hutnická dílna z pozůstalostí Keltů v Mšeckých Ţehrovicích u Nového Strašecí. Úsudek je doloţen nálezem typické keltské keramiky a šperků. Dílna byla spíše malých rozměrů. Dělníci zde pracující byli skutečnými odborníky. Přestoţe výroba nebyla realizována ve specializovaných dílnách, tato práce vyţadovala zručnost a patřičné znalosti, proto ji nemohl vykonávat kaţdý. Pozdní doba laténská nám odkrývá svérázný typ „tavící pece s nístěji v zemi zahloubenou a s hliněnou šachticí postavenou nad povrchem země. Vzduch se do nich dmychal malými měchy, jejichţ ústí byla zasazena do keramických dyznových cihel.“12 Nálezy stejného typu pochází z více lokalit, dokonce i v oppidech, např. Hrazany. V pecích se nejčastěji zpracovával limonit13 nebo krevel14 bez pouţití přísad. Struska15 se z pecí nevypouštěla, vznikaly spečené bloky, které byly vylamovány a následně byly oddělovány kousky kovu. Na západ od Čech se konstrukce pecí lišily, měly kupolovitý tvar, zapouštěly se do svahu a vedla k nim rampa. Obsahovaly také výpust pro strusku, a tím vznikaly těstovité bochníky svařené v lupy.16
10
PODBORSKÝ, V.: Dějiny pravěku a ranné doby dějinné. Masarykova univerzita 2006, s. 202. PODBORSKÝ, V.: tamtéţ, s. 205. 12 PLEINER, R.: Staré evropské kovářství. Praha 1962, s. 65. 13 Limonit (hnědel): vodnatý kysličník ţelezitý, čistý má 60% ţeleza, znečištěný 55% - 25% ţeleza. Je barvy ţluté aţ hnědé. Snadno se redukuje. BĚLOVSKÝ, - V. OTÁSEK, J.: c. d., s. 14. 14 Krevel (hematit): kysličník ţelezitý, čistý obsahuje 70% ţeleza, znečištěný 65% - 30% ţeleza. Je barvy červené. Snadno se redukuje. BĚLOVSKÝ, - V. OTÁSEK, J.: c. d., s. 14. 15 Struska je sklovitá hmota, která vzniká při redukci a tvoří se z pouţitých minerálních přísad, z nečistot obsaţených ve zpracovávaných surovinách, z popela paliva z otaveného zdiva peci. BĚLOVSKÝ, - V. OTÁSEK, J.: c. d., s. 4. 16 PLEINER, R.: Staré evropské kovářství. Praha 1962, s. 64 – 66. 11
10
1.2.2 Kovářská práce Kováři uţ pracovali s polotovary. Z období Keltů jsou známe dvojhroté hřivny (Francie, Německo), tyčovité pruty (Anglie, slouţily zde i jako platidlo) a bochníkovité lupy (Slovensko).17 Kovárny nacházející se v oppidech obsahovaly všechno potřebné základní kovářské vybavení. Tehdy pouţívané kovadliny lze rozdělit na dva druhy: první druh tvoří prostý blok ţeleza s rozšířenou drahou, druhý typ pak kovadlina s hranatým a kuţelovitým rohem a trnem pro nasazení do podloţky. Další nástroje se sestávaly z kleští mnoha různých variant a délek, kladiv různých tvarů (jen s ploskou, s ploskou i nosem) a velikostí, sedlíkovitých kladiv, která se přikládala na materiál a tlouklo se do nich jinými kladivy. Pro oddělování kovů slouţily sekáče nebo dláta. Kdyţ potřeboval řemeslník do svého výrobku prorazit díru, pouţily k tomu různé druhy průbojníků. Nechyběly nýtovačky a hlavičkáře k úpravě hlav nýtů a také pilníky.18 Co se týče výrobků, známe různorodý sortiment zastoupený v hojném počtu. Nejvíce byly kovány zbraně (dlouhé dvojsečné meče, dlouhá kopí, hroty oštěpů, jednosečné noţe), řemeslnické nástroje (noţe, sekery, dláta, pořízy, pily, nůţky), zemědělské nástroje (srpy, kosy, součásti postrojů, podkovy, ostruhy), konstrukční předměty (hřeby, skoby, kramle, závory, klíče, řetězy) a výrobky větších rozměrů (ţelezné kozlíky k ohništím, kam se ukládalo dřevo).19 Z doby halštatské se nezachovala ţádná kovářská dílna, ale z laténského období známe dva typy kováren. Jednou z nich je kovárna z Francie. „Byla to polozahloubená místnost, poměrně dosti velká (6,5 X 5,5m), s pískovcem vydláţděnou podlahou. Špalek s kovadlinou byl zapuštěn v zemi.“20 Další typ pochází z Německa. „Pod přístřeškem po němţ zůstaly kulové jamky, byla výheň s malou předpecní jamkou, která slouţila jako jímka na strusku; zbyla v ní strusková ztuhlá lázeň, odpady okují a dřevěné uhlí. Vedle byl kámen, na němţ se patrně kovalo. Různé menší prohlubně se mohou vykládat jako lůţko špalků a měchu. Rozměry výhně byly asi 100 X 60cm, rozměry pracoviště byly asi 6 X 3m. V tomto případě nejde o dílnu se zahloubenou podlahou, nýbrţ o objekt na úrovni terénu.“21
17
PLEINER, R.: Staré evropské kovářství. Praha 1962, s. 66 – 67. FROLEC, I.: c. d., s. 15 – 17. 19 Tamtéţ, s. 15 – 17. 20 PLEINER, R.: Staré evropské kovářství. Praha 1962, s. 94. 21 Tamtéţ, s. 94. 18
11
1.3 Doba římská Římské impérium bylo činitelem doby prvních čtyř století našeho letopočtu v Evropě. Proto můţeme tento historický úsek nazvat dobou římskou. Římané však nebyli jediným národem, který ovlivňoval evropské dění. Zaslouţili se o něj i Germáni. Nelze také zapomenout na další přeţívající etnika (Keltové, Venéti, Illirové) a kmeny raných Slovanů.22 Na územích obývanými Kelty se začaly dobyvačným způsobem usidlovat germánské kmeny. Vytvářeli nová sídliště a vstřebávali laténské tradice, tím se urychlil vývoj výrobních sil. Byli schopnými obchodníky, obchodovali s římskými provinciemi a napodobovali ţivotní styl v těchto provinciích. Tím se na našem území objevují luxusní předměty. Římská duchovní i hmotná kultura stála na základech otrokářské společnosti. Vývoj výroby a výrobních vztahů zde dosáhl obrovské rychlosti.23
1.3.1 Kovářská práce Řecké a římské dílny a jejich vybavení jsme schopni nejlépe určit podle ikonografií. Důkazem jsou nalezené vázy s malbami a reliéfy na náhrobcích. Na obrázku 1 je ikona z vázy z Orvieta ze šestého století před Kristem. Je zde zobrazen sedící kovář u výhně, jak drţí kus ţeleza
Obr. 1: Ikona z vázy z Orvieta
v kleštích se stěţejí. Jeho pomocník do zahřátého kovu tluče velkou sílou kladivem s širokou ploskou. Na zemi a po stěnách vidíme další nástroje, které se v dílně pouţívaly, dohromady se jedná o další čtyři kladiva, menší kleště, pila, dláto, nůţ.
22 23
PODBORSKÝ, V.: Dějiny pravěku a ranné doby dějinné. Masarykova univerzita 2006, s. 232 – 238. FROLEC, I.: c. d., s. 17 – 19.
12
Jako další ukázka slouţí vyobrazení na
náhrobním
katakomb
kameni
z prvního
z římských
století
našeho
letopočtu. Na obrázku 2 jsou vyobrazeny dvě postavy. Jedna z nich obsluhuje měch výhně, který je od ní oddělen stěnou proti ţáru, druhá je kovář. V jedné ruce drţí kleště s ţelezem a v druhé kladivo, pomocí něhoţ
Obr. 2: Náhrobní kámen
zkujňuje materiál. Celá operace se děje na prosté kovadlině bez rohů, která je poloţena na podstavci. Prozkoumané kovárny z římské doby známe ze Slovinského sídliště. Dílny o rozměrech 16, 5 X 5m a 7, 95 X 3, 10m byly postaveny z kamení.. Archeologové nalezli v jedné z dílen stopy dvou kovářských výhní, odpad po zpracování ţeleza a hliněné desky s otvory pro vloţení měchů, které slouţily k ochraně před ţárem z výhně. Druhá prozkoumaná dílna obsahovala stopy po čtvercovém ohništi, odpadový materiál, kovářské kleště, kladivo, dláto a kovářské výrobky. Oba tyto nálezy byly časové zařazeny do období čtvrtého století našeho letopočtu.24
1.4 Slované Vývoj slovanského národa se odehrával na území mezi Odrou a Dněprem. Jejich expanze přichází na řadu ve druhé polovině pátého století našeho letopočtu. Kmenová seskupení začala migrovat jiţním a západním směrem. Ocitli se tak na území dnešní Moldávie, Makedonie, Řecka. Na západě pak u velkých řek, jako je Odra, Labe a Sála, odkud se dostali okolo šestého století i na území Slovenska, Moravy a Čech.25 Vytvořili se tak tři velké Slovanské národnostní skupiny zahrnující mnoţství jednotlivých kmenů.26
24
PLEINER, R.: Staré evropské kovářství. Praha 1962, s. 104 – 105. PODBORSKÝ, V.: Dějiny pravěku a ranné doby dějinné. Masarykova univerzita 2006, s. 270 – 286. 26 Východoslovanské kmeny: Drevljané, Severčané; Jihoslovanské: Slovinci, Chorvati; Západoslovanské: česko – moravsko – slovenské kmeny, Polabané. 25
13
1.4.1 Technika získávání materiálu a jeho zpracování ve středověku Slovanské znalosti kovářství a hutnictví pocházely od národů dříve ţijících na celém území Evropy, a to od Skythů, Keltů i Germánů. Technika i podobnost výrobků nám nejvíce napovídá o přímém keltském vlivu. Toto tvrzení lze dokázat archeologickými nálezy.27
1. 4. 2 Hutnictví O středověkém hutnictví se můţeme dozvědět z hmotných památek a písemných pramenů. První případ vychází ze stop po starém dobývání rudy. Surovina se získávala povrchově. Kdyţ byla nalezena, zpracovala se v pecích. Z pece vycházel polotovar, „kujný kov v těstovitém stavu.... struskovitá ţelezná lupa.“28 Při zkoumání nám tedy slouţí nálezy zbytku pecí, hutnické stařiny (strusky) a hutnického nářadí. Písemné prameny jsou mladšího charakteru. Začínají se objevovat ve 12. století. Byly to seznamy rudníků a ţelezníků na jednotlivých panských dvorech. 29 Způsob výroby ţeleza ve středověku je označován jako přímá metoda. Ta spočívá v tom, ţe hutník vloţil rozdrcenou a přepranou rudu do předem rozpálené pece. Po zahřátí pece na dně nístěje zůstalo dřevěné uhlí, další vrstvu tvořil připravený materiál a ten byl následně překryt další vrstvou uhlí. Z pece se tak získalo ţelezo s malou příměsí uhlíku, tedy ţelezo kujné (pod 0,6% C), nebo ocel (kolem 1,5% C).30 V dnešní době vyuţíváme metodu nepřímou. Vyuţívá se vysoké pece a produktem je tekuté ţelezo s obsahem uhlíku 3 – 4,5 %. Kov je slévatelný, ale nedá se ihned pouţít ke kování, protoţe je tvrdý a křehký. Musí podstoupit zkujňovací proces. Ţelezo se vyrábělo v metalurgických pecích několikerého druhu: šachtová (obr. 3), vestavná, zapuštěná, vtesaná. Pec je uměle vytvořená stavba za účelem redukce rudy. Je to „dutý válcovitý, konický nebo kupolovitý uzavřený prostor.“31
27
EISNER, J.: Základy kovářství v době hradištní v Československu. In: Slavia antiqua, Poznaň 1948, s. 367 – 369. 28 PLEINER, R.: Staré evropské kovářství. Praha 1962, s. 135. 29 KOŘAN, J.: Staré české ţelezářství. Praha 1946, s. 17. 30 NIEDERLE, L.: Ţivot starých Slovanů. Praha 1921, s. 224 – 226. 31 PLEINER, R.: Základy slovanského ţelezářského hutnictví v českých zemích. Praha 1958, s. 12.
14
Plášť je tvořen kameny nebo modelován jílem.
Zevnitř
je
opatřena
izolační
vrstvou tvořenou z ţárovzdorné hlinky. Popis:
A:
kychta,
C:
šachta,
F:
vzduchové formy, G: dmychadlo, H: odpich výpust (strusky), K: nístěj
obr. 3: Šachtová pec
Všechny druhy výše jmenovaných hutnických pecí byly objeveny na různých místech České republiky. V Moravském krasu nalezli archeologové ze starší doby hradištní vtesanou zemní pec s dlouhým hrudním tunelem typ Ţelechovice. Ze střední doby hradištní byly nalezeny vestavěné pece s tenkou hrudí a šachtové pece s nízkou nístějí s otvorem pro odpich strusky. Z mladší doby hradištní pochází šachtové pece se zahloubenou nístějí, typ Olomučany. V sedmdesátých letech dvacátého století se Věra Souchopová a Karel Stránský pokusili o rekonstrukci hutnické pece typu Olomučany a následného získání ţelezného polotovaru.32 Stavba pece vycházela z nálezů pěti pecí z mladohradištní hutě Olomučany u Blanska. Spodní část pece nazývaná nístěj byla umístěna pod úrovní povrchu (asi 30 – 50cm) a její průměr dosahoval 40 cm. Způsob stavby slouţil k hromadění strusky a ne k jejímu odpichu jako u pecí s nízkou nístějí. K uzavření šachtového celku slouţila keramická cihla (v odborné literatuře dyznový panel). Uprostřed cihly se nacházel otvor který slouţil jako vstup pro měch na dmýchání vzduchu.33 Popis pece vycházející z archeologických nálezů. Nístěj byla umístěna 35 cm pod povrch, obvod 25 cm, stěny byly tvořeny sedmi vrstvami výmazu o síle 15 – 20 cm. Nadzemní část se nedochovala.34 Při experimentu vyuţili autoři na výrobu nístěje cihlářskou hlínu, nadzemní část sestrojili pomocí grafitových kelímků s uřezaným dnem. K přístupu vzduchu
32
SOUCHOPOVÁ, V. – STRÁNSKÝ, K.: Tajemství dávného ţeleza. Brno 2008, s. 45 – 56. Tamtéţ, s. 44. 34 SUOCHOPOVÁ, V. – STRÁNSKÝ, K.: Poznatky z experimentálních taveb ţeleza v rekonstrukcích nadzemních šachtových pecí na Blanensku. In: Památky archeologické, Brno 1983, 2, s. 529. 33
15
vyuţili dvě šamotové trubice. Tavený materiál pocházel z původního místa mladohradištní hutě, palivo bylo obyčejné a dostupné bukové uhlí.35 Tavbu provedli celkem čtyřikrát. Největší rozdíly byly viditelné u první a čtvrté tavby, kdy se výška pece z 690 mm zvětšila na 1120 mm a šachty z 370 mm na 800 mm. Výtěţek ţelezné houby z první tavby činil 3 % ku 30% výtěţku ze čtvrté tavby.36 Z nástinu postupu výroby hutnické pece a jejího pouţití na zisk kujného ţeleza pozorujeme velkou obtíţnost stavby. Ke konečnému tvaru pece, který se pouţíval, muselo vést mnoţství pokusů a porovnávání výstupního materiálu. Naši předkové však neměli jinou moţnost, jak dosáhnout kýţeného výsledku. Dalším systémem na zpracování rudy byly tzv. výhně (obr. 4). Tenhle způsob je mnohem jednodušší. Tavící jáma byla jedním z druhů výhní, byla to prostá prohlubeň slouţící k redukci rudy. Naši předkové primárně pouţívali výhně na praţení37 rudy a k opětovnému ţhavení vytaveného materiálu za účelem dalšího zpracování.38
obr. 4: Ţelezářská výheň
1. 4. 3 Výroba dřevěného uhlí Dřevěné uhlí je lehká, velmi porézní hmota vyrábějící se za pomocí suché destilace dřeva (pyrolýzy) „t. j. částečné jeho spalovaní za nedokonalého přístupu vzduchu.“39 Obsahuje aţ 95 % fixního uhlíku (C). Kvalita uhlí záleţela na vstupním materiálu. Dobrý výstup uhlíři kontrolovali podle barvy (černý), nezanechával po sobě
35
SUOCHOPOVÁ, V. – STRÁNSKÝ, K.: Poznatky z experimentálních taveb ţeleza v rekonstrukcích nadzemních šachtových pecí na Blanensku. In: Památky archeologické, Brno 1983, 2 s. 531. 36 Tamtéţ, s. 530 – 533. 37 Praţení - zahřívání za přístupu vzduchu. BĚLOVSKÝ, - V. OTÁSEK, J.: c.d., s. 3. 38 PLEINER, R.: Základy slovanského ţelezářského hutnictví v českých zemích. Praha 1958, s. 12. 39 Tamtéţ, s. 64
16
ţádnou viditelnou stopu, při poklepu zvonil jasným zvukem a při spalování nehořel a nedýmil.40 Ve vrcholném středověku a následně v novověku se uhlí vyrábělo v milířích. Polenové dříví bylo naskládáno do tvaru kuţele, seshora pokrytého hlínou a drny. Kuţel byl naskládán kolem středového kůlu a hořlavého materiálu. Zuhelnatění trvalo 8 – 20 dní. Kvalita výstupního materiálu a čas, který byl potřebný k výrobě, podléhal počasí a půdě. Při větrných podmínkách milíř rychle hořel, jestliţe bylo příliš sucho vznikalo mnoho popele. Vlhká půda spotřebovávala mnoho tepelné energie na odpařování vody.41 Slovanské národy vyráběly uhlí v jamách (obr. 3). „Jámy se naplnily poleny a klestím, vše se upěchovalo drnem a obmazalo hlínou s výjimkou několika otvorů, které umoţňovaly vzduchu mírný přístup. Dříví po zapálení zvolna hořelo a po určité době, kdy byly ventily ucpány, dokončoval se proces zuhelnatění za nepřístupu vzduchu.“42 Výhřevnost dřevěného uhlí měla vliv na získané ţelezo. Zpočátku se uhlí dělilo na měkké a tvrdé. Důvod byl jednoduchý tvrdé uhlí mělo větší pevnost a nedrtilo se na mour. S přibývajícími zkušenostmi a zkoumáním materiálu se přišlo na to, ţe tvrdé uhlí má lepší nauhličovací schopnosti. Kdyţ se pouţilo toto uhlí vyráběla se ocel. Při výrobě měkkého ţeleza se pouţilo palivo lehčí.
1. 4. 4 Kovářská práce Jak kováři slovanští, tak i jejich předchůdci, pouţívali při své práci různé druhy nástrojů. Ty se dědily z generaci na generaci. Jejich tvar a konstrukce se v rámci evropské civilizace v podstatě neliší. Nejčastěji se s nimi setkáváme ve vrstvách zničených sídlišť, sporadicky i jako výbava hrobu. Druhy nástrojů se inovovaly a zdokonalovaly. Základními pomůckami v kaţdé kovárně byly a dodnes jsou kovadlina, kleště a kladivo. Podle zaměření daného kováře se mohly objevit i vyvinuté specializované nástroje. Kaţdý řemeslník si nástroje vyráběl sám. Díky archeologickým výzkumům můţeme konstatovat, ţe nalezené výrobky tohoto druhu jsou po konstrukční a funkční stránce velmi kvalitní.43 40
KMOŠEK, J.: Experimentální pálení dřevěného uhlí v jamách. In: Archeologia technica 2011, 22, s. 15. 41 KOŘAN, J.: Staré české ţelezářství. Praha 1946, s. 105 – 107. 42 PLEINER, R.: Základy slovanského ţelezářského hutnictví v českých zemích. Praha 1958, s. 65. 43 BIALEKOVÁ, D.: Dávne slovanské kováčstvo. Bratislava 1981, s. 20.
17
Kovadlina (obr. 5) odpovídala tvaru komolého kuţele. Rozšířená čtvercová plocha slouţila jako dráha a spodní, uţší část se zaráţela do dřevěného špalku. Váha této kovadliny byla i 8 kg. Objevují
se i menší
kovadliny,
takzvané
rohaté kovadliny (obr. 6), jeţ slouţily spíše lehčím
řemeslným
odvětvím, zámečnickým či klenotnickým.
obr. 5: Kovadlina komolého kuţele
Kovářské kleště měly různé délky a tvary čelistí, obr. 6: Rohatá kovadlina
mohly se pouţívat i v jiné výrobě, a to hlavně ve
zlatnictví a šperkařství. U kladiv se jedná o obdobný případ. Nalezené kusy s nosem a ploskou se objevují v různých hmotnostech od nejmenších aţ po těţká patnáctikilová kladiva. Slovanští kováři pouţívali k oddělení materiálu sekáče podobné kladivu nebo prostší sekáče dlátovité.44 Z kovářského nářadí jsou známy brusy s čtvercovým otvorem pro osu.45 Dílny, kde se vykonávalo černé řemeslo, byly dvojího druhu. Prvním byly jednoduché povrchové čtvercové stavby. Plocha kovárny dosahovala 12 – 15m2. Z venkovního pohledu ji na první pohled nešlo rozeznat od tehdejšího rodinného příbytku. Jednalo se o srubovou nebo kůlovou stavbu opletenou proutím a vymazanou hlínou. Dnes jsme schopni určit k jakému účelu byly jednotlivé chalupy postaveny. Pomáhají nám k tomu archeologické nálezy. V kovárnách se nachází stopy kamenných nebo hliněných výhní, ţelezný odpad i kusy uhlí. Vyuţití prostoru záviselo na umístění výhně. Nejčastěji se nacházela v pravém rohu či uprostřed zadní stěny, podle toho, kde byla více chráněná od nepotřebného vnějšího vzduchu. Další vyuţití interiéru pro uloţení nářadí, vědra, atd. bylo podobné jako v kovárně ještě na počátku 20. století. Dalším typem jsou stavby o rozměru 2 x 4 m zahloubené do země. Výheň s ohništěm leţela na úrovni povrchu. Pracující řemeslník se při práci pohyboval ve vyhloubeném prostoru a nářadí ukládal na vzniklý odkládací prostor kolem něj. 44 45
PLEINER, R.: Staré evropské kovářství. Praha 1962, s. 172 – 177. NOVÝ, L., a kol.: Dějiny techniky v Československu do konce 18. století. Praha 1974, s. 53 – 55.
18
obr. 7: Ukázka zahloubené kovářské dílny
19
II. Dnešní černé řemeslo Předchozí kapitoly představují vývoj kovářského řemesla od pravěku aţ do raného středověku. V následujících etapách, především ve vrcholném středověku, nedochází k významnějším změnám v technologii v tomto řemesle. S příchodem průmyslové revoluce a prudkým rozvojem výrobních technologií nastává na našem území v druhé polovině 19. století změna v získávání ţeleza z rud (vysoké pece). Kovářské postupy se však příliš nezměnily, stejně jako pracovní nástroje pouţívané ve středověku.
2. 1 Tvárné kovy Tvárným materiálem označujeme takový, kterému se dá za pomoci vnějších sil měnit tvar. Při působení sil se neporuší základní souvislost, dochází pouze ke spojitému přemisťování částeček. Různé druhy kovů mají různé vlastnosti. Některé jsou tvárné za studena (zlato, olovo), další jsou tvárné za studena jen částečně a však díky zahřívání na danou teplotu s nimi můţeme dále pracovat (různé druhy ocelí). Existují i kovy, které se nedají tvarovat vůbec. Kdyţ na ně působíme vnější silou tak se rozdrtí, proto získaly název křehké. Při úmyslném přemisťování částeček působením vnějšími silami se mění sloh materiálu. Změnou slohu se mění i mechanické vlastnosti materiálu. Pozorujeme zejména zvětšení houţevnatosti46. Tvárnost kovů je důleţitá za prvé pro změnu tvaru a za druhé pro zlepšení jakosti materiálu.47
2. 2 Ohřev materiálu Zahřívání kovů se pouţívá hlavně proto, aby změkly. Teplota musí dosáhnout takového bodu, při kterém se dají jednoduše zpracovat. Důleţitou podmínkou pro řemeslníka je, ţe sloţení i mechanické vlastnosti po ohřevu musí odpovídat stavu před ním. Kovář zná materiál, který mu přišel pod ruku a ví na kolik stupňů ho lze zahřát, 46
Houţevnatost – schopnost materiálu odporovat porušení soudrţnosti molekul, kdyţ namáhání dosáhne meze pevnosti. BĚLOVSKÝ, - V. OTÁSEK, J.: c. d., s. 3. 47 DEJMEK, J.: Kovářství a jiné způsoby zpracování tvárných kovů pro ţivnosti kovodělné. Praha1929, s. 3.
20
aby se nezměnily jeho vlastnosti. Na určení změny teploty kovu existuje jednoduchá pomůcka, a to změna barvy materiálu. Odhad teploty tímto způsobem je pouze přibliţný. Barva kovu totiţ závisí na vnějším osvětlení. V případech, kdy potřebujeme znát přesnou teplotu se pouţívá pyrometr.48 Kdyţ je kov zahříván, opaluje se a na povrchu vznikají okuje.49 Ztráty jsou eliminovány délkou ohřevu. Nesmí být delší neţ je nezbytně nutné.50 K ohřevu pouţíváme kovářské výhně. Mohou být buď zděné nebo vyrobené z tvárných ocelí. Rám je snýtovaný nebo svařený. Na hoře má ocelovou desku s otvory pro jímku a koryto s uhlím. Jímka topeniště má ve dně, u některých modelů na boku, otvor pro vhánění vzduchu. Ve vrchní části se nachází ohňová mísa. Aby uhlí nepropadávalo dovnitř jímky, je oddělená ventilem (vrchlíkem). Ventil plní i další důleţitou úlohu, řídí se ním mnoţství přiváděného vzduchu do výhně. V kaţdé jímce je také klapka pro obr. 8: Řez mechanismem výhně
odstranění napadeného,
shořelého
uhlí.
Kdyby se ho zde nakupilo větší mnoţství, nebylo by moţné ovládat ventil. Vzduch se do pevné výhně vhání ventilátory. Dříve kováři dmýchaly vzduch pomocí měchů, ovládaných ručně nebo přes táhlo. U přenosných výhní je přístup vzduchu zajištěn ventilátorem, který je poháněn šlapadlem.51 Před zahájením kování musí kováři rozdělat ve výhni oheň. Práci si usnadní pouţitím ohořelého uhlí z minulých dnů. Přidají slámu, papír a jiné lehce hořlavé materiály. Syrové52 uhlí přikládají k okrajům ohně a ne na střed. Aţ je spečené a zbavené síry, přihrne se do středu. Vstupní materiál poloţí do rozţhaveného uhlí a přikryjí další vrstvou. Po vytaţení z výhně mají krátký čas na zpracování. Kov se rychle ochlazuje. Musí si tedy přichystat potřebné nářadí ke kovadlině. To se děje před vloţením materiálu do výhně nebo v průběhu ohřívání. Záleţí na tloušťce materiálu, kde platí, ţe čím je tlustší vstup, tím delší dobu musí leţet v uhlí. 48
JAREŠ, V.: Základy metalografie, tepelného zpracování a rozdělení ocelí. Praha 1951, s. 48. odpadávající kysličníky kovů při zpracování 50 DEJMEK, J.: c. d., s. 4. 51 ČERMÁK, M. – KRÁL, E.: Kovářství a podkovářství. Praha 1956, s. 24 – 26. 52 syrové – z kovářského slovníku, znamená čerstvé uhlí 49
21
2. 3 Kovářské nástroje Kovadliny se liší svojí vahou. Do střední váhové kategorie řadíme asi 140 kg. Kovadlina se skládá ze šesti různých částí. Dráha je pracovní plocha (1). Má vypouklý řez, její povrch je hladký a tvrdý. Na levé straně nalezneme plochý roh (2) a na pravé kuţelový (3). Přední šikmá plocha se nazývá prsa (4). Pohled shora ukazuje čtvercovou díru, která se nalézá v oblasti levého rohu (5).
obr. 9: Kovadlina a její části
Slouţí ke vkládání pomocných nástrojů. Aby kovadlina dobře seděla na podstavci, její spodní část obsahuje dosedací patky. Jako podstavec slouţí dubový špalek, zapuštěný v zemi nebo válcová ţelezná nádoba, naplněná drobným štěrkem, uzavřená silnou dřevěnou deskou. V praxi se také pouţívá malá kovadlina asi 50kg. Říká se jí rohatina, je vysoká a má dva tenké rohy.53 V kaţdé kovárně najdeme čtyři základní druhy kladiv. Jednoruční kladivo (1) váţící 0,75 – 2 kg. Ploska je vypouklá a nos umístěný napříč k násadě je plochý. Dvouruční přitloukací kladivo (2) váţící 3 – 10 kg. Dvouruční kladivo příčné (3), které se liší od předchozího postavením nosu. Má jej rovnoběţný s násadou. Posledním typem je perlík (5). Jedná se o přitloukací kladivo s ploskou na obou stranách. Běţně váţí asi 4 – 5 kg.54 obr. 10: Druhy kladiv
53 54
DRASTÍK, F.: Kovářství. Praha 1960, s. 20 – 21. Tamtéţ, s. 21.
22
Materiál, který se zpracovává, musí být drţen. Kováři proto mají různé druhy kleští. Tvar čelistí odpovídá účelu pouţití. Kleště se čtvercovými čelistmi k uchopení plochého materiálu, s rovnými čelistmi vyuţívané u výhní, se zahnutými čelistmi, pro kulatinu a pěchovací. Tak jako kovadlina i kleště mají hlavní části. Jsou to čelisti, zámek a rukojeť. Při výrobě této pomůcky se pouţívá měkká nekalitelná ocel.55 Pro kovářské ruční práce jsou také důleţité přitloukací pomocné nástroje. Například osazovací a hladící kladiva (oblík (1), jednostranný oblík (2), ostré osazovací kladivo (3), sedlík, babka56 (5), oblá podloţka (6)),
1
obr.11:Druhy kleští
2
3
4
5
6
obr. 12: Druhy osazovacích a hladící kladiva
sekáče a průbojníky (sekáč pro sekání za studena57(1), sekáč pro sekání za tepla (2), sekáč s oblým ostřím (3), útinka58(4), kruhový průbojník (5), čtvercový průbojník (6), vlček (7), růţek (8), rozšiřovací trn (9)),
1
2
3
4
obr. 13: Sekáče a průbojníky
5
6
7
8
9
zápustky (pro šestihran (1), s ostrým rohem (2), spojené pruţným třmenem (3)).
obr. 14: Zápustky
55
DRASTÍK, F.: c. d., s. 22. babka – rovná podloţka, vsazovaný nástroj do otvoru rohu kovadliny 57 má silnější ostří 58 útinka – vkládá se do otvoru kovadliny a slouţí k odseknutí materiálu 56
23
2. 4 Techniky pouţívané při zpracování ţeleza Během výroby různých výkovků kovář vyuţívá vytahování (prodluţování), pěchování, osazování, probíjení, sváření a další práce.
2. 4. 1 Vytahování materiálu Základním vstupem pro ruční kování je tyčový materiál. Můţe jít o polotovary různých profilů (čtyřhrany s ostrými rohy, šestihrany a kulatiny).59 Polotovar má rozměry určené největší tloušťkou výkovku a ostatní části se vytahují pomocí kladiva. Při úderech se však materiál rozšiřuje na všechny strany. Aby se docílilo prodlouţení jen jedním směrem přistoupí se k uţšímu kování.60 Ploskou kladiva na hraně kovadliny nebo na jejím kulatém rohu. Tento způsob se pouţívá u čtverhranné nebo kulaté oceli. Cílem je výkovek slabšího průřezu nebo vytvoření špičky (hřebík, háčky). Materiál se opře o hranu kovadliny, ta se do něj po úderu zapustí. Ocel se tímto úkonem protáhne ve směru podélné osy. Po jednom či dvou úderech se materiál musí otočit o 900. Výsledkem je protaţený materiál, ale nerovný, k vyhlazení pouţijeme dráhu kovadliny. Protahování na rohu kovadliny pouţíváme v případě, kdy má kovadlina velmi ostrou hranu. Nosem kladiva na dráze kovadliny Pomocí nosu se nejvíce vytahuje plochý materiál. Materiál se prodluţuje kolmo na podélnou osu stopy nosu kladiva. Pomocí oblíku tento způsob se vyuţívá při práci kováře a jeho pomocníka. Pomocník nasadí oblík na materiál a mistr do něj udeří. Oblík se posunuje do strany o celou svou šířku. Prodlouţení je pozorovatelné v kolmém směru na podélnou osu vroubku.
59 60
DRASTÍK, F. – DOBROVOLNÝ, B.: Kovářská abeceda. Brno 1952, s. 21. ČERMÁK, M. – KRÁL, E.: c. d., s. 27.
24
2. 4. 2 Pěchování Pěchování se pouţívá k zvětšení průřezu např. hlavy
obr. 15: Pěchování
šroubů, příprava materiálu na sváření atd. Krátké, kulaté nebo čtyrhranné tyče (a). Na začátku práce se určí místo, kde se má ocel napěchovat, ohřeje se, postaví na kovadlinu a kladivem se sráţí. V ohřátém místě
lze zpozorovat zvětšení průměru a
celkové zmenšení délky matriálu. Při výrobě hlavy šroubů, se ohřátá ocel vloţí do hřebovny,61 teplým koncem se poloţí na dráhu kovadliny a pěchuje se. Delší tyče (do 60cm, b) Ohřátá tyč se opře o podstavu kovadliny a pěchuje se. Dlouhé a těţké tyče. Úkon se provádí vlastní váhou tyče. Vedle podstavy kovadliny ve většině případů bývá zabetonovaná ocelová deska. Ohřátý materiál se zvedá do výšky a pouští. Nárazem do desky se pěchuje.
2. 4. 3 Osazování Postup, při kterém se široký nebo tlustý materiál zeslabí. Provedení je jednostranné i oboustranné. Jednostranné osazování ručním kladivem Materiál se poloţí na hranu kovadliny v místě, kde má dojít ke zmenšení průřezu. Po několika úderech je materiál osazen. Místo hrany kovadliny se můţe pouţít oblík nebo úzký sedlík. Oboustranné osazování
obr. 16: Jednostranné osazování
obr. 17: Oboustranné osazování Pouţívá se častěji, protoţe osa předmětu vţdy zůstane ve
středu. Za pouţití ručního kladiva musí kovář přesně udeřit na materiál poloţený na kovadlinu tak, aby hrana kladiva lícovala s hranou kovadliny. Pokud tak neučiní vznikne nepřesný přechod. Můţe se tomu vyhnout, kdyţ pouţije oblík a spodní oblík zasazený do kovadliny. 61
hřebovna – ocelový plát, ve kterém jsou kulaté i čtyrhranné otvory různých velikostí. ČERMÁK, M. – KRÁL, E.: c. d., s. 30.
25
2. 4. 4 Sekání Sekání za studena Materiál se poloţí na kovadlinu. V poţadovaném místě se na něj postaví sekáč, na který udeří pomocník. Sekání za tepla Pouţívá se jen při oddělování materiálu většího
obr. 18: Sekání
průřezu. Vyuţívá se kovadlina, útinka a
kladivo
nebo útinka, sekáč a kladivo.
2. 4. 5 Ohýbání Podle tvaru, jakosti a tloušťky materiálu se volí ohýbání za studena či tepla. Dělí se na ohýbání do úhlu, oblouku a svinování. Při ohýbání materiál mění průřez a tvar. Za studena se nejčastěji ohýbá slabá ocel. Pouţívá se hrany kovadliny nebo svěráku. Silnější ocel se před ohýbáním nahřeje v místě, kde vznikne budoucí ohyb. Připravený materiál se poloţí na kovadlinu a přes její hranu se za pomocí kladiva ohne. Ze shora bývá materiál přidrţován dalším kladivem. K ohybu také slouţí ohýbací šablony, které se upínají na kovadlinu. Vyuţívá se i kulatého rohu kovadliny a to ke stáčení ocele do kruhu.
2. 4. 6 Proráţení otvorů (probíjení) K vytvoření otvorů se pouţívá průbojníků s různým průřezem (kruhový, čtverhranný, oválný) a velikostí. Na ohřátý materiál poloţený na dráze kovadliny se přiloţí průbojník. Otvor vznikne několika údery kladivem. Pokud je otvor málo široký lze jej rozšířit na růţku nebo rohu kovadliny. obr. 19: Proráţení otvorů
26
2. 5 Spojování materiálu 2. 5. 1 Svařování Pojem svařování představuje spojení dvou a více částí v jeden celek. Sváření má důleţitou podmínku, musí se vykonávat při vysoké teplotě (1400 – 15
C).62
Ocel tehdy přechází z tuhého stavu do těstovitého. Sváření přeplátováním je pouţíváno u všech průřezů materiálu. Dva kusy, které se k sobě mají svařit, se musí nejprve napěchovat, protoţe při sváření se materiál zeslabuje. Kaţdá takto zpracovaná strana se naostří. Naostřené konce se vloţí do výhně, aţ dosáhnou teploty svařování, poloţí se na sebe na kovadlinu. obr. 20: Sváření přeplátováním Úderem kladiva k sobě oba konce přilnou.
Můţe se pouţít i sváření na tupo. Tento druh svařování se pouţívá u obzvláště silných kulatých nebo čtyřhranných materiálů. Oproti první zmiňované metodě se nemusí pěchovat. Oba kusy se vloţí do výhně. Aţ dosáhnou vhodné teploty pro sváření, vyjmou se a vloţí do kulaté zápustky. Kovář se snaţí, aby byl svár ve středu pomocného
obr. 21: Sváření na tupo
nástroje. Pak se na jeden konec udeří několikrát kladivem, materiály se po úderu tlačí do sebe. Ke zhutnění sváru se opakuje náhřev ve výhní, ale se svařencem se praští silou o podloţku u kovadliny. Aby byl svár stoprocentní, za svařovací teploty se znovu vloţí do zápustky a proková se63. Posledním typem je klínové svařování. Svařované konce se napěchují, jeden se zaostří a druhý se rozsekne. Rozseknuté částí se zaostří. Napěchovaný a zaostřený konec jednoho materiálu se vloţí do druhého, u kterého vznikl klín. V sobě vloţené konce se vloţí do výhně, kde dosáhnou svařovací obr. 22:Klínové sváření Teploty, potom se vyjmou a nastává úder kladivem. Kdyţ si kovář není s pevností sváru jist můţe operaci opakovat ještě jednou.
62 63
ČERMÁK, M. – KRÁL, E.: c. d., s. 59. Rychlé údery kladiva na rozehřátý materiál
27
2. 5. 2 Nýty Při spojování pomocí nýtů se musí v místě spoje (u obou materiálů) vytvořit otvor. Dalším krokem je vytvoření nýtu a jeho prostrčení otvorem. Z jedné strany spoj drţí hlava nýtu, na druhé straně se za tepla napěchuje dřík. Nýty jsou rozděleny podle tvaru hlavy a tím i jejich pouţití. Mříţový nýt má půlkulatou hlavu. Hlava ze spoje vyčnívá, tohoto se vyuţívá např. u spojů kotlů, mostů apod. Zapuštěný nýt s tvarem hlavy komolého kuţele, funguje na té bázi, ţe hlava zapadne do vytvořené otvoru. Posledním typem jsou nýty do plechu s tvarem hlavy vypouklé čočky.
2. 6 Tepelné zpracování kovů Tepelným zpracování se myslí změna vnitřního sloţení výrobku. Takto se finálně zpracovávají hotové výrobky. Cyklus ohřevu prochází třemi stádii. Prvním je ohřev materiálu určitou rychlostí na danou teplotu, druhým je výdrţ na této teplotě a třetím stádiem je ochlazení danou rychlostí na poţadovanou teplotu, nejčastěji na teplotu okolí.64
2. 6. 1 Kalení K zisku martensitické struktury ocele se pouţívá kalení. Základem kalení je prudké ochlazení materiálu. Ocel se zahřeje na určitou teplotu, při které vznikne nová vnitřní poţadovaná struktura (martensit), pak se prudce ochladí. K chlazení se pouţívá nejčastěji voda, olej a vzduch. Vodní lázně se vyuţívá při ochla –
C. Kdyţ u některých předmětů hrozí, ţe prasknou, voda musí
mít vyšší teplotu a nebo se do ní přidá vápno. Při kalení tvrdších ocelí, které se nejdříve zahřív C, se pouţije jako chladící emulze olej. Celý proces je pomalejší, vyuţívá se jak řepkového tak rostlinného oleje. Aby emulze udrţela i po kalení stejnou teplotu, chladí se tak zvanou cirkulační vodou. Třetího způsobu se pouţívá nejčastěji v kombinaci. Výkovek se nejdříve ochladí částečně vzduchem a po dané chvíli úplně v oleji. 64
MACHEK, V. – SODOMKA, J.: Struktury kovových materiálů 1. část. Praha 2006, s. 136.
28
Kalení můţe materiál i znehodnotit. Například výrobek po ochlazení praskne. V tomto případě nebyla ocel správně ohřátá. Předmět se silným průřezem nebyl dostatečně prohřát do hloubky, ale pouze na povrchu. K prasknutí můţe vést i díky nevhodně zvolené ochlazovací emulzi, nebo při nedodrţení teploty vody a pouţití příliš studené. Ke zkřivení (deformaci) předmětu dochází díky špatně zvolené poloze ponoření do kalící lázně. Předmět se vţdy ponořuje svisle a pohybuje se s ním nahoru a dolů. Změna pohybu je nutná k selekci bublinek plynů, které zabraňují celému procesu kalení. Měkkost výrobku po zakalení je způsobeno ohřátím ocele na malou teplotu nebo příliš pomalé ochlazovaní. U některých výrobků se zjistí špatný postup kalení, aţ po nejbliţší práci s ním. Kdyţ se některý z jeho kusů ulomí nebo praskne, příčinou můţe být nesprávně zvolený druh ocele (tvrdá a málo houţevnatá), správný materiál, ale i vysoká kalící teplota nebo předmětu scházelo popuštění.65 2. 6. 2 Popouštění Popouštění je následnou tepelnou operací po kalení. Tvrdost materiálu se sice zvýšila, ale další jeho vlastnosti se změnily k horšímu. Zvýšila se křehkost a vnitřní napětí. Uvedené nedokonalosti jsme schopni zvrátit právě popouštěním. Zakalený předmět opět zahřejeme na určitou teplotu a ochladíme jej. Výrobek se stane houţevnatějším. Zakalená část předmětu se důkladně očistí pilníkem a vyleští jemným smirkovým papírem. Připravený předmět se poloţí na rozehřátý kus zbytkové ocele, který se na ní buď točí nebo obrací, tak proniká teplo do popouštěné součástky rovnoměrně. Později se začne zabarvovat podle teploty: světle ţlutá
C
temně ţlutá
C
ţlutohnědá
C
hnědočervená
C
fialová
C
tmavomodrá
C
jasně modrá
C
šedá
C
Tabulka 1: Přehled popouštěcích barev a jim odpovídajících teplot
65
ČERMÁK, M. – KRÁL, E.: c. d., s. 55
29
Při popouštění zemědělských nástrojů (seker, motyk, krumpáčů a –
–
C, barva odstíny ţluté. U kaţdé ocele se pomůcka podle barev nedá pouţít. Kováři popuštění kontrolují pilníkovou metodou. Malým jemně vysekaným pilníkem, mírně otupeným se přejede přes materiál. Při správné tvrdosti z něj odlupuje jemné třísky. Kdyţ pilník klouţe, popuštění je malé, jestliţe zabírá snadno, je popuštěn příliš.
2. 6. 3 Cementování Na předmětech vyrobených z měkkých ocelí, je někdy potřeba vytvořit tvrdý povrch. Toho se docílí umělým zvýšením poměru uhlíku (cementováním, nauhličením) v poţadované části materiálu. Velké součásti se vkládají do plechových krabic. Místa, která mají být tvrdší, se obsypou látkou bohatou na uhlík (dřevěným uhlím, uhličitanem barnatým, sodným), ta která mají zůstat v původním stavu se obalí hlínou. Kovář krabici uzavře a obmaţe víko jílem, vloţí jí do speciální pece na několik hodin. Pomocí difuse přechází uhlík z cementační látky do oceli a vzniká aţ 2 mm silná, tvrdá ocel. Malí řemeslníci, kteří nevlastní cementační pec, pouţívají práškovou metodu. Materiál ohřejí a ponoří do cementačního prášku. Musejí dohlíţet na co nejmenší přístup vzduchu, který by mohl narušit difusi uhlíku.
2. 6. 4 Ţíhání Ţíhání je proce
C a pozvolna se
nechává vychladnout. Čím je doba chladnutí delší, tím je ocel měkčí a zbaví se vnitřního napětí. Kováři tuto operaci provádí u zvláště tvrdého materiálu. Bez ţíhání by byl velmi nepoddajný. V praxi řemeslníci nahřejí materiál ve výhni a pak vloţí do písku, popela nebo mouru. Aby se teplo neuvolňovalo moc rychle je materiál přikryt látkou i z vrchní části.
30
III. Znojmo – Hradiště
3. 1 Historie osídlení Hradiště sv. Hypolita bylo osídleno jiţ od dob hlubokého pravěku. Nejstarší nálezy pocházejí jiţ z mladého paleolitu66. Publikována je drobná čepelka Aurignackého typu67 nalezená však v kontextu, který by mohl svědčit o jejím druhotném dovezení spolu s pískem na stavbu cesty, odněkud z blízkého okolí.68 Intenzivnější je jiţ osídlení neolitické, které je zjišťováno mimo dnešní intravilán obce v několika polohách. První leţí patrně v okolí dnešního hřbitova a dále směrem na sousední obec Mašovice. Byla zkoumána jiţ J. Palliardim, který nalezl artefakty spojující toto osídlení s lidem kultury tzv. Moravské malované keramiky. V nálezech nechyběla ani část figurální plastiky, tzv. venuše69. Další lokalita s neolitickým osídlením byla objevena při stavbě kanalizace z obce Mašovice přes Hradiště. Podařilo se zachytit 5 objektů sídliště kultury Moravské malované keramiky v trati „Velké panské“ s poměrně bohatým keramickým inventářem a doklady zpracování grafitu. V trati „Goldberg“ se podařilo zjistit další sídliště lidu MMK.70 V dalších obdobích pravěku se jiţ osídlení váţe i na území pozdějšího velkomoravského hradiště. Z eneolitu je na Hradišti zastoupena kultura Jevišovická71 a kultura Nálevkovitých pohárů. Značného významu dosáhlo Hradiště v době bronzové, především v jejím mladším úseku. Doklady osídlení se váţou bezpečně jiţ ke Středodunajské mohylové kultuře, po které se podařilo objevit několik objektů s typickou keramikou. S bronzového inventáře této kultury jmenujme například nůţ typu Reidenburg, který byl nalezen spolu s šálkem SDMK někde v severovýchodní části Hradiště v roce 1964 místním občanem Jaroslavem Koluchem72. Pro lokalitu je však nejpodstatnější osídlení lidem Podolské a Velatické kultury. Mimo depotu C náramků nalezených 66
KALOUSEK, F.: Velkomoravské hradisko ve Znojmě – Hradišti na Moravě. In: SPFFBU, C 2, Brno: 1955, s. 24. 67 SKUTIL, J.: Zur Frage der "mesolithischen" Funde aus der Tschechoslovakei. In: Slavia antqua, Poznaň 1936, s. 271. 68 KALOUSEK, F.: c. d., s. 24. 69 KOVÁČIK, J.: Digitalizace nálezového fondu z archeologického výzkumu ve Znojmě – Hradišti a její vyuţití na příkladu zpracování sondy Katolický 2007(Bakalářská práce). Brno 2010, s. 37. 70 ČIŢMÁŘ, Z – GEISLEROVÁ, K.: Výzkumy – Ausgrabungen 1999 – 2004. Brno 2006, s. 317. 71 SKUTIL, J.: Moravské prehistorické výkopy a nálezy Oddělení moravského pravěku Zemského muzea 1933–1936, ZMLM NF 1, s. 149. 72 ŘÍHOVSKÝ, J.: Mohylové nálezy ze Znojma – Hradiště. Brno 1964, s. 36.
31
v areálu kláštera73, pohřebiště74, mnoha objektů, několika keramických nádob i spousty jejich fragmentů, je zejména důleţité zjištění nejstarší výstavby prvního opevnění, které proťalo ostroţnu v jejím nejuţším místě.75 Otevřené sídliště se tak mění v hradiště. Hradba byla patrně 4 metry široká, zepředu zpevněná kůly, vzdálenými 30 – 40 cm od sebe a zdí postavenou z na sucho kladených kamenů. Toto pravěké opevnění se podařilo odkrýt v roce 1993 B. Klímou.76 V době halštatské, kdy zde byl usazen lid Horákovské kultury, se osídlení patrně částečně redukuje a nezanechává tak po sobě takové mnoţství artefaktů a objektů jako předcházejícím období. Ještě méně nálezů spadá do období mladší doby ţelezné. Laténské osídlení je zjištěno jen z několika fragmentů keramických nádob s typickými okraji, nemovitý objekt se prozatím nepodařilo archeologicky zachytit. V době římské a době stěhování národů se lokalita opět intenzivně zalidňuje. Především mladší úsek doby římské zanechal v archeologickém materiálu výraznou stopu. Zatím byly zjištěny pozůstatky menšího sídliště, s typickými zahloubenými obytnými objekty v místech jihovýchodního svahu v ulici Nad Přehradou. Patrně s tímto sídlištěm souvisí pohřebiště zjištěné jiţ J. Palliardim77 a později zkoumané B. Klímou78 poblíţ dnes stojící barokní sýpky. Palliardi jej datoval do čtvrtého století.79 Měly být nalazeny dvojkónické hrnce80, coţ je speciální forma hrncovitých nádob, často z dost hrubého materiálu a tvaru. Nejstarší slovanské osídlení Znojma – Hradiště spadá jiţ do 8. století. Náplň hmotné kultury tvoří mimo střepů keramiky také šperky i jezdecká výbava. Jiţ v prvé polovině 20. století byly objeveny dvě trojboké avarské šipky, bohuţel přesná poloha není známa.81 Charakteristické předměty jsou zejména kování opasku zdobená
73
PODBORSKÝ, V.: Mähren in der spätbronzezeit und an der schwelle der eisenzeit. Brno 1970, s. 60. 74 KALOUSEK, F.: c. d., s. 13, PODBORSKÝ, V.: Mähren in der spätbronzezeit und an der schwelle der eisenzeit. Brno 1970, s. 217. 75 DRESLER, P.: Zpracování dokumentace z výzkumů Františka Kalouska ve Znojmě Hradišti (Ročníková práce). Brno 2000, s. 7. 76 KLÍMA, B.: Hradiště sv. Hypolita ve Znojmě deset let archeologických výzkumů velkomoravského centra (1986 – 1995). In: SPPFMU řada společenských věd č. 17, Brno 1999, s. 14. 77 BENINGER, E. – FREISING, H.: Die Germanischen Bodenfunde in Mähren. Reichenberg 1933, s. 8. 78 KLÍMA, B.: Hradiště sv. Hypolita ve Znojmě deset let archeologických výzkumů velkomoravského centra (1986 – 1995). In: SPPFMU řada společenských věd č. 17, Brno 1999, s. 38. 79 KOVÁRNÍK, J.: Dějiny archeologického bádání na Znojemsku. In: 50 let archeologických výzkumů Masarykovy Univerzity na Znojemsku, Brno 2001, s. 108. 80 Podle zjištění by z tohoto pohřebiště měli být součástí sbírek MZM Brno 2 kusy v ruce dělaných zdobených hrnců. 81 SKUTIL, J.: Avarské nálezy na Moravě. Litovel 1937, s. 217.
32
rostlinným a zvěrným ornamentem. První takové nákončí nalezl F. Kalousek při průzkumu pohřebiště u kostela sv. Hypolita. Jedná se o lité srdcovité kování, které svým vzhledem zařadil jiţ do druhé poloviny 8. století.82 Má výšku 33 mm a šířku 30 mm. Do těla kování jsou vyvrtány tři otvory. Je zdobené úponkou se čtyřmi kruhovými listy. Dataci vytvořil na základě analogické výzdoby na fragmentu kování opasku z Mikulčického hrobu číslo 108.83 Kování s kruhovými listy jsou charakteristická pro hrobové, ale i sídlištní nálezy druhé poloviny 8. století s přeţíváním do 1. poloviny 9. století.84 Dalšími nálezy přispěl k souboru předvelkomoravských kování B. Klíma. Jmenujme například vrtulové kování (závlačku) pocházející hned z prvního výzkumu, který na lokalitě vedl.85 V oblasti jezdecké výstroje se za dobu výzkumů podařilo vytvořit poměrně rozsáhlou kolekci ostruh s háčky, které pocházejí jak z kulturní vrstvy, tak z výplně objektů. Hlavního významu však lokalita nabyla v době existence Velké Moravy a také v období následujícím po pádu pomoravských center. Tehdy zde vyrostly mocné valy na zbytcích starého mladobronzového opevnění. Tím vznikla akropole, ke které bylo někdy v průběhu poslední čtvrtiny 9. století přistavěno opevnění vymezující předhradí. Výstavba vnějšího opevnění je dendrochronologicky datováno k roku 881. Vyrostla tak pevnost, která svými 20 hektary opevněné plochy patřila k největším hradištím v celé říši. Tvořila jednu z prvních hrází proti tlaku Franské říše ze západu a byla nejvýznamnějším centrem celé jihozápadní Moravy. Její důleţitost podtrhují jak nálezy obydlí jezdecké druţiny v prostoru předhradí, tak objevy dvou kostelů, které se zatím povedlo odkrýt (viz níţe). I po pádu pomoravských center pod nájezdy Maďarů si udrţelo svoji důleţitost a snad se dokonce spolu s Olomoucí mohla stát útočištěm ustoupivší pomoravské nobility. O zániku hradiště máme zprávy nejen archeologické, ale téţ se k němu vztahuje dnes neznámý pramen, ze kterého čerpá Tomáš Pěšina z Čechorodu ve svém díle Mars Moravicus. Dozvídáme se, ţe někdy v letech 945 – 947 přitáhli k hradu Znojem Maďaři, kterým se však obyvatelé ještě ubránili. V letech 949 - 955 však přitáhli znovu a celé hradisko bylo i s celým krajem zpustošeno.86
82
DOSTÁL, B. – LORENCOVÁ, A.: Grabstäte in Znojmo – Hradiště. Brno 1969, tab. V: 19. DRESLER, P.: c. d., s. 10. 84 POULÍK, J.: Jiţní Morava – země dávných Slovanů. Brno 1950, s. 274. 85 KLÍMA, B.: Hradiště sv. Hypolita ve Znojmě deset let archeologických výzkumů velkomoravského centra (1986 – 1995). In: SPPFMU řada společenských věd č. 17, Brno 1999, s. 17. 86 HAVLÍK, L. E.: Znojemské Hradiště sv. Hypolita. Příspěvek k nejstarším dějinám církevní organizace na Moravě. Brno 1956, s. 10. 83
33
Svůj význam si pak hradiště ještě nějakou dobu udrţelo, ale starého věhlasu jiţ nedosáhlo. Centrum se v průběhu 11. století přesouvá na protější ostroţnu, kde za vlády kníţete Břetislava vzniká znojemský hrad. Ţivot na Hradišti však neutichl zcela a především v církevní úrovni si zachovalo svou důleţitost, protoţe v průběhu 13. století přišel řád Kříţovníků s červenou hvězdou, který vybudoval klášter a přestavěl kostel sv. Hypolita. Oba objekty stojí dodnes, přestoţe prošli v průběhu staletí mnoha přestavbami.
3. 2 Historie výzkumů Historie výzkumů byla několikrát popsána v rámci jednotlivých prací týkajících se problematiky spojené s Hradištěm sv. Hypolita.87 Proto zde jiţ předkládám jen základní přehled o jednotlivých etapách a osobnostech, které je provázely. Výrazné skalní ostroţny si z archeologického hlediska poprvé povšiml jiţ v poslední dekádě 19. století Jaroslav Palliardi. Rozlišil jednotlivé stavební fáze vnitřní fortifikace. Na základě „střepů v ruce robených“ kladl vznik opevnění obecně do pravěku.88 Druhou, mladší fázi, pak zařadil do raného středověku. Na vnějším opevnění provedl několik výkopů, na jejichţ podkladě usoudil, ţe hradba obepínající předhradí má jen jednu, velkomoravskou stavební fázi.89 Po Palliardim se okrajově zabýval Hradištěm u Znojma také I. L. Červinka, ač zde osobně výzkumy neprováděl. Shrnul tehdejší vědění o lokalitě a také se pokusil
87
Jsou to práce: KLÍMA, B.: Hradiště sv. Hypolita ve Znojmě deset let archeologických výzkumů velkomoravského centra (1986 – 1995). In: SPPFMU řada společenských věd č. 17, Brno 1999. KLÍMA, B.: Od počátků archeologických výzkumů MU na Velkomoravském výšinném hradišti sv. Hypolita ve Znojmě k posledním objevům. In: 50 let archeologických výzkumů Masarykovy Univerzity na Znojemsku. Brno 2001. KOVÁČIK, J.: Historie archeologických výzkumů na Hradišti sv. Hypolita ve Znojmě do roku 1957 (Bakalářská práce). Brno, PdF MU, 2007. ŠKOPOVÁ, T.: K osídlení Hradiště sv. Hypolita v období Velké Moravy – archeologický výzkum 2000 (Diplomová práce). Brno, PdF MU, 2008. KRATOCHVÍL, L.: K slovanskému osídlení na Hradišti sv. Hypolita ve Znojmě - výzkum Damián 2006 (Diplomová práce). Brno, PdF MU, 2007. 88 PALIARDI, J.: Dra. Martina Kříţe spis "Kůlna a Kostelík". Časopis Vlasteneckého muzejního spolku olomouckého, Olomouc 1892, s. 33. 89 PALLIARDI, J.: Přehledný výsledek mého letošního bádání archeologického.Časopis Vlasteneckého muzejního spolku olomouckého, Olomouc 1891, s. 159.
34
vysledovat průběh valu, kde však nepostřehl, ţe se nad pivovarským potokem stáčí na východ.90 Souběţně s I. L. Červinkou na lokalitě bádal také František Vildomec. K jeho nejdůleţitějším objevům patří nález dvou středohradištních kostrových hrobů. Prvních systematických prací se ujal prof. František Kalousek v roce 1949. Ten po válce působil na tehdejším oddělení prehistorie při semináři dějepisu na Pedagogické fakultě Masarykovy University, odkud přešel v roce 1953/1954 na katedru prehistorie Filozofické fakulty. Jeho působení na Hradišti lze rozdělit na dvě samostatná období. První, které bývá označováno jako tzv. „učitelská věda“91 spadá mezi léta 1949 - 1953. O kaţdých letních prázdninách se na znojemské Hradiště sjíţděla celá řada posluchačů pedagogické fakulty, kteří si plnili volitelný seminář z archeologie. Prováděli zde náročné terénní výzkumy zaměřené především na průzkum průběhu opevnění pod bedlivým dozorem nejen vedoucího výzkumu, ale také jeho asistentů, mezi kterými můţeme jmenovat například Karla Boudného, Jaroslava Sýkoru či Dagmar Hasseovou.92 Druhá etapa Kalouskových výzkumů potom spadá mezi léta 1954 – 1957. V té době jiţ působil na katedře prehistorie Filozofické fakulty. Budoucí učitelé byli na letních výzkumech vystřídáni adepty archeologie, kteří si zde plnili své povinné praxe. Svoji kariéru zde začínala celá řada budoucích odborníků jako např. V. Podborský, J. Pavelčík, B. Dostál a další. Většina sondáţních prací se soustředila na průzkum průběhu a konstrukčních prvků opevnění. Drobné výzkumy se uskutečnily téţ uvnitř hradiště. Nejdůleţitějším z nich byla sonda označená písmenem F, která se zaměřila na průzkum části proboštské zahrady u kostela sv. Hypolita, jehoţ nejstarší stavební fáze byla následně chybně vloţena aţ na počátek 11. století.93 Absence nálezu církevní architektury velkomoravského stáří se pak stala hlavním důvodem, proč se v roce 1957 rozhodl prof. Kalousek přenést celou expedici na Pohansko u Břeclavi, kde působí ÚAM FF MU dodnes.
90
ČERVINKA, I. L.: Slované na Moravě a říše Velkomoracská. Brno 1928, s. 86. SÝKORA, J.: První léta archeologického výzkumu staroslovanského hradiska ve Znojmě - Hradišti. In: 50 let archeologických výzkumů Masarykovy Univerzity na Znojemsku. Brno 2001, s 53. 92 KLÍMA, B.: Od počátků archeologických výzkumů MU na Velkomoravském výšinném hradišti sv. Hypolita ve Znojmě k posledním objevům. In: 50 let archeologických výzkumů Masarykovy Univerzity na Znojemsku. Brno 2001, s. 38. 93 DOSTÁL, B.: Spätburgwaldzeitliche und neuzeitliche grabstäte in Znojmo – Hradiště. SPFFBU E 13, Brno 1968, s. 46. 91
35
Po odchodu prof. Kalouska a jeho týmu upadá Hradiště na 30 let v zapomnění archeologů. Obec se dále rozrůstala a docházelo k trvalému a nenávratnému poškozování památek. K obrovským a nenahraditelným ztrátám docházelo i přes to, ţe v šedesátých a sedmdesátých letech mělo Jihomoravské muzeum ve Znojmě dokonce dva archeology, z nichţ alespoň jeden jistě viděl z okna své pracovny na protilehlou ostroţnu, kde se rozkládá Hradiště sv. Hypolita.94 Před rokem 1986 máme tak jen kusé zprávy o náhodných nálezech učiněných uvědomělými občany, kteří je předávali do muzea. V roce 1986 se o Hradiště začal intenzivně zajímat Archeologický ústav AV ČR v souvislosti s plánovanou výstavbou rodinných domů v ulici Nad Přehradou, která by znamenala zničení i posledních dosud nedotčených prostranství někdejšího mocenského centra Velké Moravy. Tehdejší ředitel Archeologické ústavu v Brně J. Poulík vyhlásil archeologický dohled nad lokalitou a od roku 1987 zde začala platit také stavební uzávěra. Dohledem byl pověřen doc. PhDr. Bohuslav Klíma, CSc., který tak začal novou etapu systematických terénních výzkumů.95 V roce 1993 získal dekret Ministerstva kultury ČR opravňující katedru historie PdF MU provádět samostatné archeologické výzkumy na Hradišti i v jeho zázemí.96 Významným partnerem při řešení náročných vědeckovýzkumných úkolů se stala také Nadace sv. Hypolita, zaloţená v roce 1994.97 Pedagogická fakulta provádí ve Znojmě – Hradišti výzkumy dodnes a významnou měrou tak přispívá k zodpovídání otázek spojených s církevní architekturou i hospodářským zázemím velkomoravského centra. Archeologické zásahy do terénu mají formu spíše zachraňovacích akcí menšího rozsahu při stavbě rodinných domů, hloubení kanalizačních či plynofikačních přípojek. Absence větších plošných skrývek tak citelně sniţuje moţnou výpovědní hodnotu jednotlivých nálezů a situací, protoţe není moţné hledat širší prostorové vazby na okolí. Avšak i v těchto neutěšených a nelehkých podmínkách bylo uskutečněno mnoho významných objevů. Mezi ty nejdůleţitější patří dva odkryté velkomoravské
94
KLÍMA, B.: Hradiště sv. Hypolita ve Znojmě deset let archeologických výzkumů velkomoravského centra (1986 – 1995). In: SPPFMU řada společenských věd č. 17, Brno 1999, s. 5. 95 Tamtéţ, s. 6. 96 Tamtéţ, s. 6. 97 KLÍMA, B.: Nadace sv. Hypolita a ochrana památek. In: SPPFMU řada společenských věd č. 13, Brno 1996, s. 114 – 116.
36
kostely s několika hroby poblíţ a také nedávný objev centrální nekropole z devátého a desátého století vně opevněného předhradí.98
3. 3 Metodika práce Jiţ dva roky je realizována na vědeckovýzkumné základně Pedagogické fakulty MU soustava projektů, v rámci nichţ se postupně provádí digitalizace kompletní nálezové dokumentace získané od roku 1986. Celá digitalizace probíhá ve dvou rovinách. V první se realizuje primární digitalizace nálezové dokumentace ve formě skenování, přepisu nálezových deníků a převádění fotografií do digitální podoby. Data jsou shromaţďována a následně ukládaná na přenosných mediích přímo na půdě PedF. K této primární digitalizaci jsme přistoupili zejména z důvodů archivačních vzhledem k tragediím, které postihly archeologii v letech 2002, kdy postihly záplavy v Praze i archiv Archeologického ústavu, a 2007 kdy vyhořela část základny v Mikulčicích. V první části projektu, která probíhala v roce 2008, bylo takto převedeno do digitální podoby téměř 15 let terénní dokumentace a také bylo vyvinuto několik databází, které se budou postupně plnit daty o jednotlivých výzkumech. Pro otestování moţností zpracování dokumentace jsme v roce 2009 následně realizovali projekt, ve kterém se s takto primárně získanými daty dále pracuje a plány se převádějí do prostředí ArcGIS. Povedlo se tímto způsobem zpracovat všech původně digitalizovaných 15 let. Významným partnerem při řešení obou projektů se stala Masarykova univerzita, která podporovala celý proces svými grantovými prostředky. Pro první rok se jedná o projekt
MUNI/41/007/2008
„Digitalizace nálezového fondu z výzkumu velkomoravského centra ve Znojmě – Hradišti“ a pro druhou část potom o projekt MUNI/41/013/2009 „Vyuţití GIS na archeologickém výzkumu Pedagogické fakulty MU ve Znojmě - Hradišti“. Je samozřejmé, ţe za dva roky nebylo moţné celý plán prací dotáhnout do poţadovaného konce, pro kompletní zpracování veškeré dokumentace do digitální formy, která bude vyuţitelná pro rychlé zpracovávání jednotlivých výzkumných akcí, bude třeba nejméně dalších 2 – 3 let.
98
KLÍMA, B.: Znojmo (okr. Znojmo), Hradiště sv. Hypolita. Přehled výzkumů, Brno 2009, s. 450 – 455.
37
V průběhu práce vzniklo několik prvních výstupů, které z výsledků obou projektů čerpají a byly publikovány v rámci odborného tisku i v podobě bakalářských a diplomových prací (srov. např. Kováčik – Kratochvíl 2009; Kováčik 2010a; 2010b; Klíma 2009a; 2009b). I v předkládané práci je vyuţito poznatků a informací získaných realizací obou projektů. Vyuţívá digitalizované nálezové deníky pro rychlé vyhledávání všech nálezů, které souvisí s jednotlivými hroby, digitálně překreslené dokumentace pro zjišťování geoprostorových informací atd. Hlavní část práce pak tvoří rozsáhlý databázový systém, který je naplněn všemi dostupnými informacemi o prvcích pohřebního ritu a o jednotlivých druzích nálezů. Bohuţel ne všechny hroby poskytly plné penzum poţadovaných informací, coţ je dáno především výpovědními moţnostmi dokumentace (viz níţe). Pro co největší přehled byl rovněţ vytvořen katalog, ve kterém jsou veškeré dostupné informace přehledně zobrazeny.
3. 4 Dokumentace Pro dobrou přehlednost, snadnou zpracovatelnost a pro zábranu ztráty informací z kaţdého archeologického výzkumu je nutné vést co moţná nejpreciznější dokumentaci. Vzhledem k dlouho trvajícím výzkumům na Hradišti sv. Hypolita u Znojma, kdy se postupně vystřídalo několik badatelů, je logické, ţe i dokumentace se v průběhu času měnila. O nejstarších výzkumech se dnes jiţ prakticky nic přesnějšího nemůţeme dozvědět. Situace se lepší s příchodem expedice prof. Kalouska. Jednotlivé zkoumané plochy byly kresleny na milimetrový papír v měřítku 1:20. Ty byly rovněţ zachyceny v situačních nákresech, aby byla moţná jejich bliţší identifikace do širšího prostoru obce. Nejvíce hrobů a tím také největší penzum dokumentace souvisí s novou etapou archeologických výzkumů započatých roku 1986. Zkoumané sondy jsou kresleny na milimetrovém papíře formátu A3 v měřítku 1:20 cm. Rovněţ hroby byly ve většině případů kresleny jen v rámci této dokumentace. Postupem času však ztrácí kresby svou původní výpovědní hodnotu. V některých letech je kresebná dokumentace provázena také dokumentací textovou. Vlastní text představuje popis průběhu výzkumu, umístění nálezů atd. ve formě dlouhé sentence.
38
Nálezy jsou vedeny v evidenci v rámci nálezových deníků. Kaţdému nálezu nebo skupině je přiřazeno inventární číslo, které se skládá ze dvou částí. Před lomítkem je pořadové číslo nálezu v konkrétním roce, přičemţ kaţdý nový výzkumný rok začíná od čísla 1. Za lomítkem se potom nachází dvou číselně vyjádřený rok. Například inventární číslo prvního zapsaného nálezu v roce 1993 vypadá v deníku jako 1/93. Mimo inventárního čísla je v nálezovém deníku uvedené číslo hrobu nebo objektu, druh nálezu, hloubka v cm, poznámka, kde se specifikují bliţší nálezové okolnosti a u některých případů také nákres předmětu. Fotografická dokumentace, především ze začátku výzkumů, není nijak dokonalá. Nejsou nafoceny všechny objekty a hrobové celky. U jiných fotografií se zase na jejich kvalitě citelně podepsal čas. Kvalita fotografií se v průběhu času zvyšuje a zejména nástup technologie digitálních fotoaparátů výrazně zlepšil celkovou situaci.
3. 5 Metodika výzkumů Výzkumy na Hradišti sv. Hypolita mají v drtivé většině charakter záchranných a předstihových akcí. Prostor pro moţnost systematického výzkumu prakticky není. Je to dáno především časovou náročností jednotlivých prací spojených s novou výstavbou. Ta se zde realizuje i přesto, ţe jiţ v roce 1986 se J. Poulík, jako tehdejší ředitel Archeologického ústavu v Brně, zasadil o vydání stavební uzávěry, která měla znemoţnit další rozrůstání obce na úkor ničení archeologických situací. I přes toto omezení jsou však stavebníci schopni získat výjimku z uzávěry a to mnohdy i přes opakované zamítavé stanovisko Archeologického ústavu AV ČR Brno Od roku 1986 zde působil B. Klíma jako zaměstnanec AÚ. Při terénních pracích mu pomáhali najatí brigádníci i dobrovolníci ze Znojma. Stav se změnil v roce 1993, kdy začal působit na katedře historie Pedagogické fakulty, kam si přenesl i vedení výzkumu, pro jehoţ samostatné provádění pomohl získat pro PedF dekret ministerstva kultury. Od té doby si mohou zájemci z řad studentů zapisovat volitelné předměty Praktická cvičení z archeologie I, II a Letní archeologická praxe, kterou v současnosti vede Mgr. L. Kratochvíl z Katedry historie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Při výuce prvního předmětu jsou studenti seznamováni se základními postupy v archeologické památkové péči a ochraně památek, dále pak se základy 39
dokumentačních a konzervačních postupů. Všechny své, ve dvou semestrech nabyté, znalosti potom aplikují při terénních pracích prováděných v prázdninových měsících v rámci předmětu Letní archeologická praxe. V rámci něj se na lokalitě střídají studenti ve třech 14 denních turnusech, během nichţ pracují na archeologickém výzkumu. I přes záchranný charakter výzkumů se pracuje s maximální moţnou opatrností. Téměř veškeré práce probíhají ručně, bez pouţití těţké techniky. Při sondáţích se tedy studenti propracovávají od drnu aţ po podloţí pouze za pouţití rýčů, lopat, motyček a špachtlí. Neplatí to však v plné míře vţdy. Zejména v roce 2000, kdy v celé obci probíhala výstavba kanalizačního řádu, byli archeologové přítomni jen jako dohled u pracujících strojů. Při pracích občas docházelo k porušení některých nálezových situací lţící bagru, a to se negativně projevilo zejména na některých hrobech.99 Z výše nastíněných skutečností je patrné, ţe sondy, které jsou volně roztroušené v celém areálu Znojma – Hradiště, nám nemohou poskytnout ucelený obraz o stavu osídlení na jednom místě. Celá práce při vyhodnocování pramenné základny je tak značně ztíţena oproti jiným, systematicky zkoumaným, lokalitám. Celá tato situace jen dokazuje, ţe lokalitu takového významu není moţné zkoumat nahodilými řezy, ale je důleţité vyuţívat terénní archeologii při řešení konkrétních, předem definovaných otázek. Tento postup je však na Hradišti sv. Hypolita zcela obrácený. Musíme se tak smířit s faktem, ţe můţeme řešit jen ty otázky, na které nám terénní výzkum nabízí alespoň částečné odpovědi. Ty však mnohdy nejsou zcela jasné, coţ velmi znesnadňuje vyvozování konkrétních závěrů.
99
ŠKOPOVÁ, T.: K osídlení Hradiště sv. Hypolita v období Velké Moravy – archeologický výzkum 2000 (Diplomová práce). Brno, PdF MU, 2008, s. 18 – 19.
40
IV. Noţe 4. 1 Vývoj Tak jako řemeslo kovářství má svůj historický vývoj i nůţ prodělal za celá staletí dlouhou cestu ke svému vzhledu, jak ho známe dnes. Nůţ slouţil uţ od doby kamenné k základnímu nástroji člověka. S jeho pomocí naši předkové opracovávali další materiály. Mohly tak vzniknout další pomůcky jako šípy, luk a různé jiné zbraně. Nůţ byl taktéţ důleţitý pro zpracování ulovené zvěře. Základním stavebním prvkem noţe pocházejícího z doby kamenné byla nabroušená kost nebo paroh. Později se objevil pazourek a obsidián. Tyto kameny zpracované pomocí štípané industrie (z většího valounu kamene se odštíply kamenné fragmenty s ostrými hranami) se postupně vkládaly do dřevěných, parohových nebo kostěných rukojetí. Objev tohoto vstupního materiálu a technologie výroby zavdal vzniku různých škrabadel a sekyr. Na kamennou industrii navázaly obdobné výrobky, avšak zhotoveny z nových materiálů, nejdříve to byla měď, která ale u noţe nesplňovala poţadovanou tvrdost. Měděné noţe uţ obsahovaly nám známé části: čepel, ostří a trn. Další surovinou byl bronz, coţ je slitina mědi a cínu. Spojením těchto dvou kovů vzešel materiál s tvrdostí vhodnou pro řezný nástroj. Pozvolna se přecházelo k ţelezu jako k hlavnímu materiálu. Počátky ovšem nebyly jednoduché, protoţe první předměty nedosahovaly nutné tvrdosti a pevnosti. Aţ při tavení, kdy hutníci pouţívali nové vstupní látky, které tavbu přímo ovlivnily, došlo ke změnám vlastností získaného ţeleza. Nejvíce na tento proces mělo vliv dřevěné uhlí. Po ustálení materiálu můţeme mluvit uţ jen o nových tvarech noţů. Změny souvisely s národními vlivy, změnou způsobu boje, lovu a celkového ţivotního stylu. Ve vrcholném středověku se díky kříţovým výpravám dostávají do podvědomí obyvatel Evropy jiné znalosti o zpracování ţeleza, které se nejdříve projevily ve výrobě zbraní, tedy i noţů. Později se v kaţdém řemeslném odvětví začaly objevovat speciální noţe, například ševcovské, truhlářské a tak dále. Celý středověk a novověk vznikaly noţe v soukromých dílnách. S nástupem technické revoluce v 19. a 20. století se tato skutečnost změnila. Řemeslná výroba se přesunula do továren. Tímto rozmanitost typů a unikátnost výzdoby zanikla. V našem prostředí o takovém zániku můţeme mluvit vlivem nástupu komunismu, kdy se rušily 41
ţivnosti a řemeslné dílny. Noţe se začaly vyrábět pod značkami tří firem Mikov, KDS Sedlčany a Sandrik.100
4. 2 Nálezy noţů ve Znojmě – Hradišti (1986 – 2007) Poskytnuté nálezy noţů pocházejí z výzkumných let 1986 – 2007. V těchto letech se prováděli různě velké záchranné akce v zastavěné oblasti Znojma – Hradiště. Sondy se nacházely ve dvou oblastech bývalého hradištního osídlení, a to v areálu hradu a předhradí. Podle záznamů z archeologických deníků z jednotlivých let jsem sestavil tabulku čítající celkem 51 noţů. Později jsem přistoupil k rozdělení tabulky na dvě. První popisuje situaci nálezů v hrobech (Tabulka 1, přílohy) a druhá se zaměřuje na nálezy v sídlištním prostředí (tabulka 2, přílohy).
4. 3 Slovní popis jednotlivých noţů Pro jednoduší orientaci jsem zvolil následující postup práce. V další kapitole budou jednotlivé noţe zařazeny do místa nálezu, to znamená, ţe popíši stručně kaţdou sondu a přiřadím k ní odpovídající noţe. Kaţdý nález je označen číslicemi 1 – 4. Pod jedničkou se ukrývá inventární číslo, o kterém jsem hovořil v kapitolce Dokumentace. V čísle dvě budou sepsány bliţší nálezové informace ( popis vrstvy, číslo čtverce, hloubka nálezu). Pod číslem tři bude specifikována zachovalost předmětu a vypsány jednotlivé zkoumané délky, tedy celková délka nálezu, délka čepele, délka trnu a šířka čepele. Bod číslo čtyři se bude vyskytovat pouze u nálezu, které pochází z hrobových jam. Slouţí k interpretaci dalších nálezů v hrobu.
Obr. 24: Popis noţe – A: celková délka noţe; B: délka čepele; C: délka trnu; D: největší šířka čepele
100
PAJL, J.: O noţích nejen loveckých. Praha 2010, s. 7 – 11.
42
4. 4 Popis místa nálezů a noţů
4. 4. 1 Sonda Havlíček (zahrada) 1986 Při výstavbě rodinného domu na parcele v jihovýchodním cípu ostroţny. V blízkosti tohoto cípu se předpokládá táhnoucí se linie opevnění. Při prozkoumávání plochy se začalo směrem od severu na jih. Hloubka skalnatého podloţí dosahovala 30 – 40cm, při pokračování odkryvu, jiţ zmiňovaným způsobem, se hloubka podloţí zvyšovala. Dosáhla aţ 140cm u opevnění. V hloubce 30cm a níţe se objevily první nálezy (střepy tuhové keramiky, střepy silnostěnných nádob, zlomky nádob s plastickou lištou zdobenou vlnicí nebo jamkovitými vpichy). Na ploše se postupně vyrýsovaly viditelné sídlištní objekty. Nejvýznamnějším z nich byly pozůstatky velkomoravského obydlí, ve kterém archeologové objevili zbytky kamenné pece, střepy keramiky, kostěné šídlo, zlomky plechového kování. K této sondě patří i nálezy dvou hrobů.101 Noţe nalezené v této sondě: 1. inventární číslo: 115/86 – tabulka III: číslo 10 2. Nůţ byl nalezen v tmavé hlinité vrstvě, při zkoumání zmíněné sondy ve čtverci číslo 4. Hloubka uloţení nálezu dosahovala 80 cm. 3. Nález byl zachován vcelku. Jeho délka i s trnem činí 90 mm, délka čepele 45 mm, délka trnuu 45 mm a největší šířka čepele odpovídá hodnotě 15 mm. 1. inventární číslo: 173/86 – tabulka III: číslo 8 2. Nůţ pochází z hrobové jámy č. 1, která se nacházela ve zkoumaném čtverci číslo 2. Zde byl pochován asi 12letý chlapec. Nález se nacházel u levého femuru hrotem ke kolenu. Na noţi se objevily zbytky dřeva z pochvy. 3. Zachovalost předmětu odpovídá kusu čepele. Délka zlomku 98 mm největší šířka 15 mm. 4. V hrobové jámě se ještě našel další inventář: ostruhy, přezka, průvlečka a keramické střepy.
101
KLÍMA, B.: Hradiště sv. Hypolita ve Znojmě deset let archeologických výzkumů velkomoravského centra (1986 – 1995). In: SPPFMU řada společenských věd č. 17, Brno 1999, s. 14 – 21.
43
4. 4. 2 Sonda Mikudim 1986 V roce 1986 se na pozemku pana Mikudima uskutečnil omezený sondáţní průzkum na nějţ se navázalo v nadcházející sezóně 1987. Zahrada leţí v severovýchodní části hradu. Skalnaté podloţí bylo ukryto 80cm pod tehdejším povrchem hlíny. Došlo k odkrytí sídlištních objektů a hrobu.102 Noţe nalezené v této sondě: 1. inventární číslo: 343/86 – tabulka IV: číslo 4 2. Nález byl objeven v tmavé hlinité vrstvě, při sniţování plochy ve čtverci číslo 1. Hloubka od stávajícího povrchu činila 25 cm. 3. Nůţ není úplný, zachoval se jako část čepele s částí hrotu. Celková délka nálezu je 63 mm, délka zbylé čepele 48 mm, délka trnu 15 mm a největší šířka čepele 17 mm.
4. 4. 3 Sonda Proboštství 1987 Tato sonda se nacházela v zahradě proboštství u Kříţovníků, která odpovídala severní části hradu. Původní terén se směrem k severu skláněl, ale v průběhu staletí byl vyrovnáván naváţkami. Vlastní velkomoravská kulturní vrstva se nacházela ve 120cm hloubce pod naváţkou. Ke sníţení na skalnatý povrch bylo potřeba odebrat ještě 40cm vysoký sloup půdy. Ve vlastní kulturní vrstvě se zachovaly pozůstatky dvou velkomoravských domů a řada kovových, kostěných a keramických artefaktů.103 Noţe nalezené v této sondě: 1. inventární číslo: 42/87 – tabulka III: číslo 7 2. Nůţ byl objeven v černé hlinité vrstvě nad skalnatým podloţím v hloubce 160 cm. Nacházel se ve vyměřeném čtverci číslo 2. 3. Nůţ není úplný, chybí hrot čepele. Celková délka nálezu je 81 mm, délka zbylé čepele 56 mm, délka trnu 25 mm a největší šířka čepele 16 mm.
4. 4. 4 Sonda Roupec 1987 Vznikla za situace povolení stavby nového rodinného domu. Parcela leţí v jihovýchodní straně hradu v blízkosti zmiňované sondy Havlíček z roku 1986. 102
KLÍMA, B.: Hradiště sv. Hypolita ve Znojmě deset let archeologických výzkumů velkomoravského centra (1986 – 1995). In: SPPFMU řada společenských věd č. 17, Brno 1999, s. 24 – 25. 103 Tamtéţ, s. 22.
44
Způsob odkryvu se ztotoţnil se sousední sondou. V severní části byla hloubka skalnatého podloţí 40cm, v jiţní dosáhla aţ 80cm pod povrchem hlinité vrstvy. Na prozkoumané ploše se vyobrazilo 30 různě velkých sídlištních objektů spadajících do dob pravěku aţ středověku. Mezi ně spadají tři srubové obytné stavby a dvě výrobní dílny. Soubor nálezů obsahoval keramické střepy, celé nádoby.104 Noţe nalezené v této sondě: 1. inventární číslo: 337/87 – tabulka III: číslo 2 2. Nález byl objeven v tmavé hlinité výplni objektu číslo 135 v hloubce 60 cm. Objev spadá pro bliţší určení ve čtvercové síti do čtverce číslo 7. 3. Předmět se zachoval jako část čepele, jejíţ délka je 42 mm a maximální šířka 15 mm. 1. inventární číslo: 357/87 – tabulka III: číslo 4 2. Nález byl objeven v tmavé hlinité výplni objektu číslo 151 v hloubce 50 cm. Objev spadá pro bliţší určení ve čtvercové síti do čtverce číslo 9. 3. Předmět se zachoval jako část čepele, jejíţ délka je 35 mm a maximální šířka 14 mm.
4. 4. 5 Sonda Statek II. 1988 Svou rozlohou dosahoval výzkum (110m2), probíhal v hospodářské části proboštství. Budovy slouţily jako stáje. Odkrytá plocha kopírovala celou severní zeď objektu. Původní hlinitá pokrývka byla zasypána 60 aţ 70cm novodobé naváţky. V hloubce 80cm vystoupila původní vrstva o síle asi 40cm ke skalnatému podloţí. Po sníţení byly zřetelné dva zahloubené objekty (dům a hospodářské stavení) z doby velkomoravské a jeden objekt z pravěku.105 Noţe nalezené v této sondě: 1. inventární číslo: 110/88 – tabulka III: číslo 11 2. Nůţ byl objeven v tmavé hlinité půdě v hloubce 90 – 100 cm. Nacházel se ve vyměřeném čtverci číslo 1. 3. Nůţ není úplný, chybí hrot čepele i trn. Celková délka nálezu je 73 mm, délka zbylé čepele 66 mm, délka trnu 7 mm a největší šířka čepele 15 mm. 104
KLÍMA, B.: Hradiště sv. Hypolita ve Znojmě deset let archeologických výzkumů velkomoravského centra (1986 – 1995). In: SPPFMU řada společenských věd č. 17, Brno 1999, s, s. 22. 105 Tamtéţ, s. 31 – 32.
45
1. inventární číslo: 159/88 – tabulka III: číslo 3 2. Nůţ byl objeven v tmavé hlinité vrstvě v hloubce 100 cm. Nacházel se ve vyměřeném čtverci číslo 2. 3. Nůţ není úplný, chybí část trnu. Celková délka nálezu je 83 mm, délka čepele 72 mm, délka části trnu 11 mm a největší šířka čepele 13 mm. 1. inventární číslo: 216/88 – tabulka IV: číslo 1 2. Nález byl objeven v tmavé hlinité vrstvě v hloubce 140 cm. Nacházel se ve vyměřeném čtverci číslo 2, přesná lokalizace ve směru SJ 200 cm a VZ 200 cm. 3. Předmět se zachoval jako část čepele. Délka nálezu je 68 mm a největší šířka 17 mm. 1. inventární číslo: 237/88 – tabulka III: číslo 1 2. Nález byl objeven na okraji objektu číslo 217 v hloubce 85 cm. Nacházel se ve vyměřeném čtverci číslo 1/2. 3. Předmět se zachoval jako část čepele s částí trnu. Celková délka nálezu je 67 mm, délka čepele 49 mm, délka trnu 18 mm a největší šířka 10 mm.
4. 4. 6 Sonda Skoumal 1989 Hlavní terénní odkryv toho roku byl situován v centru vlastního hradu a jeho jiţní poloviny. V severní části uvedené parcely se dříve nacházely hospodářské objekty, které měly uvolnit místo pro stavbu rodinného domu. V těsném sousedství proboštství archeologové provedli malý odkryv, v němţ narazili na zbytky kamenného zdiva a keramické střepy. Hlavní výzkum pokračoval na ploše 250m2 (50 x 5m). Ze začištěné plochy vystoupily dvě velkomoravské polozemnice, jeden hospodářský objekt a dva zasekané ţlaby do skály překryté kamennou zídkou. Při práci se postupně nacházel inventář spadající do doby slovanské, ale i bronzové. Ve východní části parcele byl objeven hrob bez výbavy.106
106
KLÍMA, B.: Hradiště sv. Hypolita ve Znojmě deset let archeologických výzkumů velkomoravského centra (1986 – 1995). In: SPPFMU řada společenských věd č. 17, Brno 1999, s. 33.
46
Noţe nalezené v této sondě: 1. inventární číslo: 70/89 – tabulka III: číslo 5 2. Nůţ byl objeven v tmavé hlinité vrstvě v hloubce 35 cm. Nacházel se ve vyměřeném čtverci číslo 4. 3. Nůţ není úplný, chybí větší část trnu. Celková délka nálezu je 87 mm, délka 79 čepele, délka trnu 5 mm a největší šířka čepele 15 mm.
4. 4. 7 Sonda Hypolit – rýha pro plynové potrubí 1989 Sonda vznikla při budování plynovodu v obci Znojmo – Hradiště. Jeden a půl metru široký výkop protínal Kříţovnickou ulici.107 Noţe nalezené v této sondě: 1. inventární číslo: 261/89 2. Předmět nalezen ve výkopu plynového potrubí. 3. Předmět se zachoval jako část čepele, její délka je 86 mm a největší šířka 20 mm.
4. 4. 8 Sonda Statek 1993 Vznik sondy při větším plošném průzkumu 859; 11/2 spojené s výkopovými pracemi centrálního vodovodu. Pod betonovou podlahou části staré stáje. Skrývka dosáhla plochy 57 m2. Nálezová situace byla velmi komplikovaná. Horní horizont do hloubky 130 cm patřila do doby 18. století. Spodní vrstva patřila ke středověkému a mladohradištnímu období. Poslední vrstva odpovídala velkomoravskému období.108 Noţe nalezené v této sondě: 1. inventární číslo: 95/93 – tabulka IV: číslo 5 2. Nález byl objeven v tmavé hlinité půdě v hloubce 90 cm. Objev spadá pro bliţší určení ve čtvercové síti do čtverce číslo 2. 3. Předmět se zachoval jako část čepele s trnem. Celková délka předmětu je 82 mm, délka zbylé čepele 29 mm, délka trnu 53 mm a největší šířka je 20 mm.
107
Nálezový deník z roku 1989, uloţeno na archeologické základně ve Znojmě – Hradišti. KLÍMA, B.: Hradiště sv. Hypolita ve Znojmě deset let archeologických výzkumů velkomoravského centra (1986 – 1995). In: SPPFMU řada společenských věd č. 17, Brno 1999, s. 44 – 46. 108
47
4. 4. 9 Sonda Rýha: úsek A 0 – 150m 1993 Vznik sondy zapříčinila stavba posilovacího vodovodu pro město Znojmo, zásah do terénu byl 3m široký. V naznačeném úseku ve východní části byly nalezeny zásahy do skalnatého terénu. Na začátku dnešní Kříţovnické ulice výkop porušil velkomoravský sídlištní objekt s pecí a fragmenty typické slovanské keramiky (výzdoba vlnicí nebo drobných vpichů hřebenem). Objekt se nacházel mimo opevnění. Kousek od něj byl nalezen hrob mladé ţeny se slovanským inventářem.109 Noţe nalezené v této sondě: 1. inventární číslo: 101/93 – tabulka III: číslo 9 2. Nůţ pochází z hrobové jámy č. 94, v hloubce 60 cm. Zde byla pochována zřejmě ţena. Nález se nacházel u levého boku. Na noţi se objevily zbytky dřeva z pochvy. 3. Zachovalost odpovídá celému noţi. Celková délka je 135 mm, délka čepele 107 mm, délka trnu 28 a největší šířka 15 mm. 4. V hrobové jámě se ještě našel další inventář: přeslen, brousek, kamenná stéla a střepy keramiky. 1. inventární číslo: 112/93 – tabulka IV: číslo 2 2. Nález objeven v černé hlinité vrstvě v hloubce 120 cm, pod základy staré stáje ve statku. Nacházel se ve vyměřeném čtverci číslo 1. 3. Předmět se zachoval jako část čepele, její délka je 65 mm a maximální šířka 22 mm.
4. 4. 10 Sonda Statek – Stodola 1995 O výzkumu v hospodářských budovách a areálu proboštství spadající pod správu řádů Kříţovníků (v letech 1995, po dlouhém vyjednávání jsou budovy majetkem nadace sv. Hypolita), se rozhodlo v závislosti na budoucích plánech majitelů na vyuţití budov. Práce byla zahájena v první ze tří stodol v její východní polovině. Po velkém úsilí při čištění stodoly od různých hnojiv a postupným sniţováním na skalnaté podloţí se objevily sídlištní objekty. Nejvýznamnější byla velkomoravská polozemnice s kamennou pecí, keramikou a dalšími drobnými 109
KLÍMA, B.: Hradiště sv. Hypolita ve Znojmě deset let archeologických výzkumů velkomoravského centra (1986 – 1995). In: SPPFMU řada společenských věd č. 17, Brno 1999, s. 40 – 42.
48
předměty. V blízkosti její severní zdi byl nalezen porušený kostrový hrob č. 111. Ve stodole došlo k vytvoření dílčích sond 1m širokých od sebe vzdálených 1 – 2,5m.110 Noţe nalezené v této sondě: 1. inventární číslo: 60/95 - tabulka III: číslo 6 2. Nůţ pochází z hrobové jámy č. 111. Zde bylo pochováno 12leté dítě. Nález se nacházel na levé pánevní kosti. 3. Zachovalost odpovídá celému noţi. Celková délka je 136 mm, délka čepele 96 mm, délka trnu 40 a největší šířka 13 mm. 4. V hrobové jámě se ještě našel další inventář: ţelezný předmět (spona), korál, krouţky vlasové?, šídlo.
4. 4. 11 Sonda Statek – U stodoly 1995/1996 Po prozkoumání jedené ze tří stodol se otevřela sonda nazvaná U stodoly, ta mapovala venkovní situaci kolem zmiňované stodoly. Plošná skrývka odhalila základy kamenné stavby. Mimo tento plošný zachraňovací výzkum se provedly čtyři rovnoběţné sondáţní řezy. Jejich délka dosahovala 6 – 10 m a šířka 0,8 – 1 m.111 Noţe nalezené v této sondě: 1. inventární číslo: 115/95 – tabulka IV: číslo 3 2. Nález byl objeven v tmavém hlinitém zásypu objektu číslo 352. 3. Předmět se zachoval jako nůţ s odlomeným hrotem. Celková délka je 116 mm, délka čepele 82 mm, délka trnu 34 mm a maximální šířka čepele je 19 mm.
4. 4. 12 Sonda Proboštství kanalizace 1997 V areálu proboštství vznikla sonda díky výkopovým pracím spojených s budováním kanalizace. Sonda byla rozdělena na tři hlavní úseky. Úsek A coţ byla trasa severní větve, úsek B rýha podél východního křídla proboštství, úsek C začal v linii severní zdi presbyteria kostela sv. Hypolita aţ na hranici dříve prozkoumané plochy. Úseky A a B nejsou pro tuto práci důleţité, proto se budeme zabývat pouze úsekem C. Přibliţně 80 cm pod dnešní úrovní povrchu, se odkryla trať elektrického 110
KLÍMA, B.: Hradiště sv. Hypolita ve Znojmě deset let archeologických výzkumů velkomoravského centra (1986 – 1995). In: SPPFMU řada společenských věd č. 17, Brno 1999, s. 56 – 57. 111 KLÍMA, B.: Výsledky archeologického bádání na velkomoravském výšinném hradišti sv. Hypolita ve Znojmě. In: SPPFMU řada společenských věd č. 19, Brno 2003, s. 7.
49
vedení a hromosvodu, která porušila hroby ve svrchním horizontu. V jiţním okraji areálu a hřbitovní zdi, kde byla vybrána podstatně mohutnější vrstva hlíny, se preparovaly pohřby spodnějších horizontů. Dva metry jiţně od presbytáře se našlo velké mnoţství kostí pohromadě. Postupem odkryvu se vyrýsovalo ossarium (V průběhu staletími se porušovaly staré hroby. Zbytky kostí se ukládaly na uměle vytvořené místo, kostnici.) Našly se zde pozůstatky nejstarších kostí ze sedmého horizontu (11. – 12. stol.). Toto tvrzení lze doloţit nálezy bronzových záušnic s esovitou kličkou. U presbytáře se objevily nejmladší hroby tedy první horizont v hloubce jednoho metru pod úrovní dnešního dláţdění. Druhý horizont odpovídal hloubce 125 cm pod povrchem. Díky nálezu z neporušeného hrobu ţeny, byl horizont datován do období závěru 17. aţ první poloviny 18. stol. Kostry v neporušených hrobech měly typické uloţení, jejich horní končetiny byly v lokti pravoúhle ohnuty a překrývaly trup. Třetí horizont obsahoval 23 hrobů ze 17. století, hloubce 135 cm. Čtvrtá vrstva hrobů očíslovaných 153 – 198, se nacházeli v hloubce 155 – 160 cm. Kostry nebyly uloţeny s typickou polohou paţí jako v předešlých případech. I Díky dalším skutečnostem se lze domnívat, ţe lidé zde byli pochováni na konci 13. – 16. století. Pátý horizont leţel v hloubce 170 cm. Datace spadá do 12. – 13. století, dle způsobu uloţení rukou v klíně. Šestý a sedmý horizont od sebe nelze jednoduše oddělit. Hloubka nálezů 185 – 215 cm. Bohuţel se nenašly ţádné milodary potřebné dataci, ale v hrobových jamách se objevila spraš, která sem byla importována ze vzdálenějších míst, asi půl kilometru od místa nálezu. A je typický pro velkomoravské hroby z 9. století.112 Noţe nalezené v této sondě: 1. inventární číslo: 61/97 - tabulka II: číslo 4 2. Nůţ byl nalezen v rýze kanalizace v cestě jiţně od ossária (kostnice). Nacházel se v hloubce 80 cm pod stávajícím povrchem v hlíně mezi dvěmi kamennými zdmi. 3. Zachovalost jako celek noţe. Celková délka je 103 mm, délka čepele 73 mm, délka trnu 30 a největší šířka čepele je 14 mm.
112
KLÍMA, B.: Výsledky archeologického bádání na velkomoravském výšinném hradišti sv. Hypolita ve Znojmě. In: SPPFMU řada společenských věd č. 19, Brno 2003, s. 8 – 19.
50
1. inventární číslo: 170/97 2. Nůţ pochází z hrobové jámy číslo. 196. Zde bylo pochováno dítě. Nůţ leţel u pravého boku. 3. Zachovalost odpovídá celému noţi. Celková délka je 138 mm, délka čepele 107 mm, délka trnu 29 a největší šířka čepele je 18 mm. 4. Hrobová jáma neobsahovala ţádný jiný inventář. 1. inventární číslo: 240/98 2. Nůţ pochází z hrobové jámy číslo 355. Hrob pařil dítěti. Nůţ leţel u levého boku silně zvětralé kostřičky v hloubce 230 cm. Na jeho povrchu se zachytily fragmenty dřevěné pochvy. 3. Zachovalost odpovídá celému noţi. Celková délka je 132 mm, délka čepele 102 mm, délka trnu 30 a největší šířka čepele je 16 mm. 4. Hrobová jáma obsahovala další inventář: gombíky, náušnice,ostruha Fe, přezka Fe, průvlečka Fe, zlomky Fe. 1. inventární číslo: 275/98 2. Nůţ pochází z hrobové jamy číslo 359. Hrob patřil dospělému muţi. Nůţ se nacházel u levého boku pod rukou v hloubce 220 cm. Na jeho povrchu se zachytily dřevěné fragmenty od pochvy. 3. Zachovalost odpovídá celému noţi. Celková délka je 140 mm, délka čepele 100 mm, délka 40 trnu a největší šířka čepele je 20 mm. 4. Hrobová jáma obsahovala další inventář: sekera bradatice, břitva Fe, rohovcové úštěpy, tyčinka Fe s očkem, ostruha Fe, přezka Fe, průvlečka Fe,
4. 4. 13 Sonda Katolický 1998 Výzkum se nacházel v jiţní části opevněného předhradí a byl vyvolán stavbou rodinného domu p. Katolického, který si za tímto účelem vyjednal výjimku ze stavební uzávěry. Na ploše o rozloze o rozměrech 13,5x3,5 m byly nalezeny části tří velkomoravských obytných objektů, také dva středohradištní hroby (hr. 263, hr. 264) a 3 patrně povelkomoravské hrnčířské pece. Hroby se nacházely v těsné blízkosti 51
objektu č. 372, ze kterého se podařilo výzkumem zachytit jen část jihozápadního rohu s destrukcí kamenné pece.113 Noţe nalezené v této sondě: 1. inventární číslo: 166/97 – tabulka II: číslo 1 2. Nález byl objeven v objektu číslo 370 u kamenné pece v hlíně. Hloubka nálezu činila 95 cm pod stávajícím povrchem. 3. Předmět se zachoval jako nůţ bez trnu. Délka čepele je 66 mm a maximální šířka čepele je 9 mm. 1. inventární číslo: 184/97 – tabulka II: číslo 9 2. Nůţ byl objeven v objektu číslo 368 v jeho středu na dřevěné podlaze. Hloubka nálezu činila 80 cm pod stávajícím povrchem. 3. Zachovalost předmětu odpovídá celému noţi. Celková délka je 123 mm, délka čepele 81 mm, délka trnu 43 mm a maximální šířka čepele je 13 mm. 1. inventární číslo: 194/98 2. Nález pochází z hrobové jamy číslo 263. Hrob patřil dítěti. Nacházel se pod pravým bokem u dlaně pravé ruky. 3. Zachovalost jako zlomky čepele noţe. Po sloţení kousků dosahovala délka čepele 90 mm. 4. Hrobová jáma obsahovala další inventář: náhrdelník, bronzové náušnice, bronzové zlomky, kovovou perlu, bronzový předmět, uhlíky, ulity drobných měkkýšů, vejce, nádobu.
4. 4. 14 Sonda Mikudim - Danielovič 2000 Po třinácti letech proběhl opět výzkum na parcele 19/1 na ulici Kříţovnická 10, která mezitím změnila majitele. V roce 1987 byl pouze několik metrů od této sondy prozkoumán výše zmíněný hr. 3. Nový majitel hodlal na parcele vybudovat velký bazén. Situace na ploše byla značně porušená, protoţe v místě výzkumu stál dříve starý dům s velkým a hlubokým sklepem, který byl asanován v 90. letech. 113
KLÍMA, B.: Výsledky archeologického bádání na velkomoravském výšinném hradišti sv. Hypolita ve Znojmě. In: SPPFMU řada společenských věd č. 19, Brno 2003, s. 19 – 20.
52
K detailnímu archeologickému výzkumu se proto přistoupilo jen v menší neporušené části o rozměrech 6x2 m. Sonda leţela těsně při okraji východní části parcely, kde na ni navazoval sousední dům.114 Noţe nalezené v této sondě: 1. inventární číslo: 182/00 – tabulka I: číslo 2 2. Předmět byl nalezen v jiţním rohu čtverce B ve vrstvě nad skalnatým podloţím v hloubce 45 cm pod dnešním povrchem. 3. Nůţ s odlomenou částí čepele. Celková délka je 44 mm, délka čepele 16 mm, délka trnu 28 mm a maximální šířka čepele je 15 mm.
4. 4. 15 Sonda Kanalizační stoka 2000 4/5 – 4/7 140. – 150. metr rýhy Skalní podloţí je v tomto úseku zachyceno po celé jeho délce v obou profilech a také v půdorysu rýhy. V severním profilu je skalní podloţí zachyceno v hloubce 20 cm od úrovně terénu a to mezi 140. – 143. metrem rýhy. Od 143. metru je zde celá profilová stěna porušena výkopem na starý vodovodní, s rýhou v těchto místech souběţně jdoucí, výtlak a to do hloubky 200 cm. Toto porušení pokračuje aţ do 149. metru rýhy, kde končí. V tomto úseku je tedy neporušené skalní podloţí v hloubce 200 cm, od 149. metru rýhy pokračuje dále v hloubce 40 cm od úrovně terénu. Mezi 140. – 143. metrem rýhy dosedá na skalní podloţí v tomto profilu 10 cm mocná tmavě hlinitá kulturní vrstva. Od 143. metru na ni navazuje kamenito - hlinitý zásyp starého vodovodního výtlaku, který pokračuje aţ do 149. metru rýhy a v celém tomto úseku dosahuje mocnosti 190 cm. Od 149. metru rýhy na skalní podloţí opět dosedá tmavě hnědá kulturní vrstva o síle 10 cm, na niţ zde přiléhá 20 cm mocná vrstva světle hnědé hlinité naváţky. Na kulturní vrstvu, stejně jako na na ni navazující hlinitý zásyp vodovodního výtlaku a dále na vrstvu světle hnědé hlinité naváţky, shora dosedá v celém tomto úseku asfaltový potah vozovky o síle 10 cm, který celý profil uzavírá. V jiţním profilu je skalní podloţí zachyceno v hloubce 20 cm od úrovně terénu a to mezi 140. – 142. metrem rýhy, od 143. metru skalní podloţí klesá do hloubky 30 cm, v níţ pokračuje dále aţ do 149. metru rýhy, odkud dále klesá do hloubky 40 cm od úrovně terénu. Na skalní podloţí v tomto profilu po celé délce přiléhá vrstva světle hnědé hlinité naváţky. Mezi 140. – 142. metrem rýhy dosahuje mocnosti 10 cm, od 142. 114
Nálezový deník z roku 2000, uloţeno na archeologické základně ve Znojmě – Hradišti.
53
metru se rozšiřuje na 20 cm a v této síle pokračuje dále aţ na 149. metr rýhy, odkud se dále rozšiřuje a to aţ do síly 30 cm. Na tuto vrstvu světle hnědé hlinité naváţky nasedá v celém úseku asfaltový potah vozovky o síle 10 – 15 cm, který celý profil shora uzavírá. Rýha v tomto úseku proťala dvě plynofikační přípojky. První byla zachycena na 145. metru, rýhu kříţí kolmo. V obou profilech je poloţena v hloubce 50 cm od úrovně terénu, výkop na ni má v profilové stěně rozměry: hloubka 60 cm a šířka 30 cm, zásyp přípojky je světle hlinitý. Druhou plynofikační přípojku proťala rýha na svém 148. metru a to v obou profilech. Přípojka kříţí rýhu také kolmo, je poloţena v hloubce 40 cm od úrovně terénu. Na 147. metru rýhy byla vybudována kanalizační šachta č. 29. Tato kanalizační šachta uzavírá stoku s označením 4/5–4/6 a otevírá rýhu s novým označením stoka 4/6–4/7. V tomto úseku byly také objeveny dva velkomoravské objekty č. 447, č. 448.115 Noţe nalezené v této části sondy: 1. inventární číslo: 105/00 - tabulka V: číslo 1 2. Nůţ byl nalezen v půdorysu objektu číslo 447, při probírání hlinitého zásypu. 3. Nůţ je zachovalý jako celek na jeho levé straně čepele jsou viditelné stopy po krevní rýze. Délka noţe je 197 mm, délka čepele 157, délka trnu 38 a maximální šířka čepele je 20 mm. 170.–180. metr rýhy Skalní podloţí je zachyceno v tomto úseku po celé jeho délce a to v obou profilech a také v půdorysu rýhy. V jiţním profilu je skalní podloţí po celé délce v původní výšce porušeno dvěma zahloubenými slovanskými objekty a s rýhou souběţně jdoucím plynofikačním řádem, dále dvěma rýhu kolmo kříţícími kanalizačními přípojkami. Neporušené skalní podloţí se tedy nyní pohybuje v hloubce 40–80 cm podle hloubky zdejších zásahů. Nad zahloubenými objekty č. 450 a 451 se v tomto profilu objevuje vrstva světle hnědé hlinité naváţky o mocnosti 10 cm. Tato vrstva se rozšiřuje mezi 174.–177. metrem rýhy a to do síly 60 cm, zde slouţí také jako zásyp s rýhou souběţně jdoucího plynofikačního vedení. V celém tomto úseku dosedá na vrstvu světle hnědé hlinité naváţky asfaltový potah vozovky o síle 10 cm, který celý úsek shora uzavírá. V severním profilu je skalní podloţí zachyceno v hloubce 50 cm od úrovně terénu, pouze mezi 172.–176. metrem rýhy v místech 115
ŠKOPOVÁ, T.: K osídlení Hradiště sv. Hypolita v období Velké Moravy – archeologický výzkum 2000 (Diplomová práce). Brno, PdF MU, 2008, s. 77 – 78.
54
zahloubení velkomoravského objektu č. 450 je díky tomuto porušení v hloubce 60 cm od úrovně terénu. Na zásyp velkomoravského objektu č. 450 a dále po jeho vyznění také na neporušené skalní podloţí dosedá v tomto profilu vrstva světle hnědé hlinité naváţky o síle 15–20 cm, na niţ přiléhá asfaltový potah vozovky o mocnosti 10–15 cm, který celý profil shora uzavírá. Na 180. metru rýhy byly zachyceny dvě souběţně jdoucí a rýhu kolmo kříţící kanalizační přípojky. Obě jsou poloţeny v hloubce 150 cm, výkop na ně má v profilových stěnách hloubku 160 cm a šířku 120 cm, jejich zásyp je světlý hlinitý s příměsí kamenné drtě z porušeného skalního podloţí. Rýha nyní dosahuje v tomto úseku šířky 150 cm a hloubky 350 cm a to z důvodu změny původního projektu. Tento úsek je jiţ spádován do Nové ulice. V tomto prostoru byly zachyceny tři velkomoravské zahloubené objekty přímo v rýze a další objekt při kopání kanalizační přípojky k domu č. 19 pana Přibyla. Práce na rýze se v tomto úseku v důsledku velmi tvrdého skalního podloţí značně zpomalila a celá tato popsaná část byla kopána po celý zbytek měsíce června.116 Noţe nalezené v této části sondy: 1. inventární číslo: 110/00 – tabulka I: číslo 7 2. Nůţ byl nalezen v severním profilu. 3. Nůţ je zachovalý jako celek. Délka je 119 mm, délka čepele 80 mm, délka trnu 39 mm a maximální šířka čepele je 15 mm. 180.–190. metr rýhy Skalní podloţí bylo v tomto úseku zachyceno po celé jeho délce v obou profilech a také v půdorysu rýhy. V jiţním profilu bylo skalní podloţí zachyceno v hloubce 40 cm od úrovně terénu a to mezi 180.–187. metrem rýhy. Od 187. metru se zvedá na 30 cm a v této hloubce pokračuje dál po zbytek úseku. Na skalní podloţí dosedá v tomto profilu po celé délce tohoto úseku vrstva světle hnědé hlinité naváţky o mocnosti 30 cm a to mezi 180.–187. metrem rýhy. Od 187. metru rýhy se tato vrstva naváţky vinou stoupajícího skalního podloţí zuţuje a dále po zbytek úseku uţ pokračuje pouze v mocnosti 15–20 cm. Na tuto vrstvu světle hnědé hlinité naváţky shora přiléhá asfaltový potah vozovky o síle 10–15 cm, který celý profil uzavírá. V jiţním profilu je skalní podloţí zachyceno v hloubce 30 cm od úrovně terénu a to mezi 182.–185. metrem rýhy, od 185. metru je skalní podloţí silně porušeno starým s rýhou
116
ŠKOPOVÁ, T.: c. d., s. 80 – 81.
55
souběţně jdoucím vodovodním výtlakem. Neporušené skalní podloţí zde má zvlněný charakter a je zde zachyceno mezi 50 – 140 centimetry od úrovně terénu. Na neporušené skalní podloţí mezi 182. – 185. metrem rýhy dosedá 15 cm mocná vrstva světle hnědé hlinité naváţky, na niţ od 185. metru navazuje mocný hlinito-kamenitý zásyp starého vodovodního výtlaku o síle 40–130 cm. Na vrstvu světle hnědé hlinité naváţky a dále v profilu na na ni navazující zásyp vodovodního výtlaku dosedá asfaltový potah vozovky o síle 10–15 cm, který celý profil shora uzavírá. V tomto úseku byly zachyceny také dva velkomoravské zahloubené objekty.117 Noţe nalezené v této části sondy: 1. inventární číslo: 144/00 – tabulka I: číslo 11 2. Nůţ byl objeven u dna slovanského objektu číslo 453 v jeho jiţním rohu v hloubce 40 cm od nynějšího povrchu. 3. Nůţ je zachovalý jako celek. Délka je 130 mm, délka čepele 90 mm, délka trnu 40 mm a maximální šířka čepele je 18 mm.
4. 4. 16 Sonda Kanalizační stoka 11/2 – 11/3 26. – 35. metr rýhy Tato kanalizační stoka začíná šachtou č. 38 na metru 26, pokračuje těsně podél parcely pana Katolického a končí na metru 35 šachtou č. 39. Právě u této kanalizační šachty rýha vchází do Nové ulice. Skalní podloţí je zachyceno v tomto úseku po celé jeho délce v obou profilech a také v půdorysu rýhy. Celý tento úsek byl archeologicky prošetřen a zdokumentován v přímé návaznosti na výkopové práce v průběhu druhého pracovního týdne v měsíci listopadu. Ve východním profilu bylo skalní podloţí zachyceno těsně za šachtou č. 38 v hloubce asi 50 cm. Na 27. metru prudce spadá aţ na 110 cm pod úroveň dnešního terénu a na této hodnotě se udrţuje aţ do ukončení stoky. Rovněţ v západním profilu se zpočátku hloubka skalního podloţí pohybuje kolem 50 cm, má však velmi mírný sklon severním směrem, takţe na konci stoky hloubka dosahuje aţ 140 cm. Stratigrafie vrstev ve východním profilu je bohuţel značně porušena jednak dvěma vodovodními přípojkami (na metrech 31 a 34) a jednak zásypem starého plynofikačního vedení. Zejména na severním konci stoky, v těsné blízkosti šachty 39, zabírá zásyp prakticky celý profil a končí je 20 cm nad podloţím. Postupně se 117
ŠKOPOVÁ, T.: c. d., s. 82 – 83 .
56
zeslabuje aţ zcela mizí vrstva světle hnědé hlinité ornice na povrchu. V západním profilu je situace lepší, i kdyţ ani zde není ideální. Ústí zde obě vodovodní přípojky, zmíněné jiţ při popisu profilu východního a to na metrech 31 a 35 (druhá přípojka je vedená šikmo). Na 32. metru byla vybudována zapuštěná kamenná terasa a před ní se objevila 60–80 cm mocná vrstva hlinitých naváţek. Za terasou se aţ do konce úseku vyskytuje hlinitá ornice. Na rozdíl od protějšího profilu neslábne a nemizí. Mezi metry 28 aţ 35 byly ve východním profilu nalezeny dva zahloubené velkomoravské objekty – č. 492 a 493. Oba byly porušeny zásypy vodovodních přípojek a překryty postupně se zeslabující tmavou hlinitou kulturní vrstvou. Ta patrně původně vyplňovala přírodní sníţeniny v podloţí aţ do výšky 50 cm, ale byla později porušena zásypem starého plynofikačního vedení. V západním profilu se nachází jeden zahloubený objekt velkomoravského stáří č. 494 a to v samém závěru stoky, mezi 33. a 35. metrem. I on je v celé své délce pokrytý toutéţ kulturní vrstvou jaká se objevila ve východním profilu. Při odkrývání stoky byly tedy objeveny tři velkomoravské objekty – č. 492, 493 a 494.118 Noţe nalezené v této části sondy: 1. inventární číslo: 297/00 - tabulka I: číslo 12 2. Předmět byl objeven v tmavém zásypu sklípku u objektu číslo 492 v hloubce 150 cm od stávajícího povrchu. 3. Předmět odpovídá zlomku čepele. Její délka je 70 mm a maximální šířka 14 mm.
4. 4. 17 Sonda Statek I 2001 V rámci další části předstihového výzkumu v areálu statku se práce zaměřili na malé volné prostranství, vymezené na severu příjezdovou cestou ke klášteru a na jihu budovami starých stájí. V první fázi byla otevřená plocha o rozloze 184 m2. Po sníţení naváţkových a kulturních vrstev se ve skalním podloţí vyrýsovala sloţitá, často se navzájem porušující situace. K nejmladším nálezům na ploše patřily tři různé vodovody a část raně novověkého domu. Z vrcholného středověku pocházela masivní kamenná zeď, vymezující vnitřní prostor kláštera a také mělké ţlábky, které protínaly
118
ŠKOPOVÁ, T.: c. d., s. 128 – 129.
57
celou plochu v Z-V směru a měly mezi sebou pravidelné rozestupy. Do raného středověku bylo moţné zařadit dva zahloubené obytné objekty.119 Noţe nalezené v této sondě: 1. inventární číslo: 87/01 – tabulka II: číslo 13 2. Předmět objeven ve svrchní části tmavé kulturní vrstvy ve čtverci D/9 v hloubce 40 cm od stávajícího povrchu. 3. Předmět zachován jako zlomek čepele. Její délka je 60 mm a maximální šířka 20 mm. 1. inventární číslo: 24/02 – tabulka I: číslo 9 2. Nález pochází z objektu číslo 522, který leţel ve čtverci D/9. Předmět se nacházel pod kamennou krou v tmavé mazlavé uhlíkové vrstvě, která odpovídala výplni mísovitého objektu. 3. Předmět byl nalezen jako dvě části čepele. Na jedné z nich byl zachován část trnu. První část je dlouhá 32 mm, druhá 45 mm a na ní část trnu 13. Celková rekonstruovaná délka je 135 mm, rekonstruovaná délka čepele 98 mm, rekonstruovaná délka trnu 37 mm a maximální šířka čepele je 19 mm. 1. inventární číslo: 111/02 – tabulka V: číslo 2 2. Nález pochází z velkomoravského objektu číslo 526, který spadá do vytýčeného čtverce A – B/1. Předmět se nacházel v tmavém hlinitém zásypu jmenovaného objektu v hloubce 130 cm od stávajícího povrchu. 3. Zachovalost odpovídá trnu s částí čepele. Celková délka je 78 mm, z toho část čepele měří 40 mm, trn měří 38 mm a maximální šířka čepele je 25 mm. 1. inventární číslo: 143/02 - tabulka V: číslo 3 2. Předmět byl nalezen v profilové stěně v tmavé hlinité půdě ve čtverci E/12 v hloubce 35 cm od nynějšího povrchu. 3. Zachovalost odpovídá trnu s částí čepele. Celková délka je 98 mm, část čepele měří 38, délka trnu je 60 mm a maximální šířka čepele je 23 mm.
119
Nálezový deník z roku 2001, uloţeno na archeologické základně ve Znojmě – Hradišti.
58
1. inventární číslo: 184/04 – tabulka II: číslo 11 2. Nůţ se nacházel pod úrovní kamenné kry v tmavší hlinité vrstvě čtverce H/2 v hloubce 80 cm. 3. Nůţ je zachován jako celek. Délka je 116 mm, délka čepele 75 mm, délka trnu 41 a maximální šířka čepele je 17 mm. 1. inventární číslo: 185/04 - tabulka II: číslo 6 2. Předmět se nacházel pod úrovní kamenné kry v tmavší hlinité vrstvě čtverce H/3 v hloubce 80 cm. 3. Zachovalost předmětu jako zlomek čepele, její délka je 67 mm a maximální šířka 14 mm.
4. 4. 18 Sonda Dobeš 2003 Větší plošný výzkum, vyvolaný stavbou nového rodinného domu, byl situován do prostoru předhradí a to jen několik metrů západně od plochy zkoumané v roce 1998 na parcele p. Katolického (viz výše). Svou plochou, přesahující 200 m2, se zařadil mezi do té doby největší plošné akce na opevněném předhradí. Bylo odkryto několik typických slovanských domů s dusanou podlahou a kamennou pecí v rohu. Nejzajímavější situace se vyrýsovala u jedné z nich. U vnějšího rohu stavení se podařilo prozkoumat přes 2 m hlubokou obilnici. Při sniţování zásypu bylo objeveno značné mnoţství kamenů, keramických fragmentů a také větších kusů spáleného dřeva. To vše jasně dokazovalo způsob tragického zániku stavby. Mezi tímto matriálem se v hloubce 150 cm nacházelo několik kostí patrně dětského jedince volně roztroušených mezi ostatním materiálem (hr. 414). Těsně nade dnem leţela další, tentokrát jiţ celá kostra asi osmiletého děvčátka (hr. 415).120 Noţe nalezené v této sondě: 1. inventární číslo: 34/03 - tabulka I: číslo 8 2. Nůţ byl nalezen v objektu číslo 538, který spadá do vytýčeného čtverce C/3. Předmět leţel v tmavším zásypu u kamenů uprostřed v hloubce 80 cm od stávajícího povrchu. 120
KLÍMA, B.: Jednání mezinárodní archeologické komise na Hradišti sv. Hypolita ve Znojmě. In: SPPFMU řada společenských věd č. 21, Brno 2006, s. 126 – 127.
59
3. Nůţ se zachoval kompletně. Jeho celková délka je 132 mm, délka čepele 94 mm, délka trnu 38 mm a maximální šířka čepele činí 17 mm.
1. inventární číslo: 58/03 tabulka V: číslo 5 2. Nález pochází z hrobové jamy číslo 415. Nacházel se mezi spodní čelistí a levou klíční kostí v hloubce 185 cm od nynějšího povrchu. Na jeho povrchu byly objeveny dřevěné fragmenty od pochvy. Hrob patřil dítěti. 3. Nůţ se zachoval kompletně. Celková délka je 141 mm, délka čepele 110 mm, délka trnu 31 a maximální šířka čepele je 17 mm. 4. Hrobová jáma neobsahovala další inventář.
4. 4. 19 Sonda Statek – stodola 2004 Před zamýšleným komerčním vyuţitím prostřední z řady stájí, nacházejících se severně od cesty vedoucí ke klášteru, bylo zapotřebí provést archeologické šetření. Celková plocha zkoumané plochy dosáhla 165 m2 a podařilo se na ní zachytit pestrou paletu objektů od pozdní doby kamenné po novověk.121 Noţe nalezené v této sondě: 1. inventární číslo: 101/04 – tabulka II: číslo 3 2. Nůţ byl nalezen ve čtverci B v tmavé hlinité vrstvě nad prostupujícím skalním podloţím v hloubce 35 cm od stávajícího povrchu. 3. Zachovalost předmětu odpovídá noţi s odlomenou špičkou čepele. Na levé straně čepele je viditelná krevní rýha. Délka noţe je 110 mm, délka čepele 73 mm, délka trnu 37 mm a maximální šířka čepele je 14 mm.
4. 4. 20 Sonda Statek – za kutlochem 2005 V přímé návaznosti na výzkum na statku v roce 2001 (viz výše) byla v roce 2003 otevřena další plocha, která se na severu stýkala s jiţním okrajem staršího výzkumu. Její východní okraj pak vymezoval západní okraj plochy zkoumané v roce 1988 (viz výše). Po sníţení hlinitých vrstev se v podloţí vyrýsovala podobně obtíţná situace jako na ploše roku 2001. Dominantní na celé ploše byla především masivní středověká kamenná zeď, jejíţ část byla zachycena jiţ dřívějšími sondami. Při jiţním 121
Tamtéţ, s. 128.
60
okraji výzkumu překrývala nevýrazný zásyp hrobové jámy, ve které bylo pochováno malé dítě (hr. 419). Noţe nalezené v této sondě: 1. inventární číslo: 25/04 – tabulka II: číslo 12 2. Nůţ byl nalezen ve vrstvě naváţky ve čtverci H/2. Hloubka odpovídala 30 cm od stávajícího povrchu. 3. Nůţ se zachoval kompletně. Jeho celková dálka je 116 mm, délka čepele 76 mm, délka trnu 40 mm a maximální šířka čepele je 17 mm. 1. inventární číslo: 27/04 – tabulka II: číslo 8 2. Nůţ byl nalezen ve vrstvě naváţky ve čtverci I/1. Hloubka odpovídala 25 cm od stávajícího povrchu. 3. Nůţ se zachoval kompletně. Jeho celková dálka je 109 mm, délka čepele 79 mm, délka trnu 30 mm a maximální šířka čepele je 14 mm. 1. inventární číslo: 210/05 - tabulka II: číslo 10 2. Předmět byl nalezen v obdélníkovém velkomoravském objektu číslo 576b, který spadá do vytýčeného čtverce E – F/3. Předmět se nacházel v zásypu tohoto objektu v hloubce 110 cm od stávajícího povrchu. 3. Zachovalost předmětu odpovídá zlomku čepele, její délka je 80 mm a maximální šířka 15 mm. 1. inventární číslo: 223/05 - tabulka V: číslo 4 2. Nález pochází z hrobové jamy číslo 419. Nacházel se u levého boku kostřičky v hloubce 140 cm od nynějšího povrchu. Na jeho povrchu byly objeveny dřevěné fragmenty od pochvy. Hrob patřil dítěti. 3. Nůţ se zachoval kompletně. Celková délka je 134 mm, délka čepele 105 mm, délka trnu 28 a maximální šířka čepele je 19 mm. 4. Hrobová jáma obsahovala zrnka obilí. 1. inventární číslo: 259/05 – tabulka I: číslo 1 2. Předmět byl nalezen v obdélníkovém velkomoravském objektu číslo 576b, který spadá do vytýčeného čtverce F1 – 2. Předmět se nacházel v bloku mezi 61
zídkou a zdí novověkého domu na de dnem objektu v hloubce 130 cm od stávajícího povrchu. 3. Zachovalost předmětu odpovídá zlomku čepele, její délka je 80 mm a maximální šířka 13 mm.
4. 4. 21 Sonda Damián 2006 Vznikla díky stavbě stacionáře pro opuštěné matky s dětmi na bývalém pozemku školy v západní části Hradiště. Zkoumaná plocha tvořila obdélníkový tvar o rozměrech 15 x 30 m. Pedologickou týčí se zjistila vrstva hlíny ke skalnímu podloţí, která se pohybovala od 30 – 80 cm. Následně se zvolil pracovní postup skrývání celé plochy. Při výzkumu byla odhalena řada objektů a sedm velkomoravských hrobů.122 Noţe nalezené v této sondě: 1. inventární číslo: 56/06 – tabulka I: číslo 6 2. Nůţ byl nalezen ve čtverci A1 v hloubce 15 cm. 3. Nůţ se zachoval kompletně. Celková délka je 92 mm, délka čepele 60 mm, délka trnu 32 mm a maximální šířka čepele je 11 mm. 1. inventární číslo: 98/06 – tabulka II: číslo 5 2. Předmět byl nalezen v hnědé hlinité půdě ve čtverci B3. Hloubka odpovídala hodnotě 15 cm od stávajícího povrchu. 3. Zachovalost předmětu odpovídá trnu noţe, jeho délka je 44 mm. 1. inventární číslo: 99/06 – tabulka II: číslo 7 2. Předmět byl nelezen při sniţování vrstvy ve čtverci B4 v hloubce 25 cm od povrchu. 3. Zachovalost předmětu odpovídá zlomku čepele noţe s krevní rýhou. Délka čepele je 62 mm a maximální šířka 12 mm.
122
KRATOCHVÍL, L.: K slovanskému osídlení na Hradišti sv. Hypolita ve Znojmě - výzkum Damián 2006 (Diplomová práce). Brno, PdF MU, 2007, s. 24 – 26.
62
1. inventární číslo: 273/06 – tabulka II: číslo 2 2. Nález pochází z hrobové jamy číslo 422, který spadá do vytýčeného čtverce A1. Nacházel se na dně hrobu v hloubce 55 cm od nynějšího povrchu. Na jeho povrchu byly objeveny zbytky kůţe od pochvy. Hrob patřil dítěti. 3. Zachovalost předmětu odpovídá trnu noţe, jeho délka je 28 mm. 4. Hrobová jáma obsahovala další inventář: nádobu, střepy, zrnka obilí.
4. 4. 22 Sonda Bártů 2006 Při přístavbě obvodové zídky dvorního traktu u rodinného domu pana Bártů, byla prozkoumána plocha o velikosti 6 m2. U jihozápadního rohu obytného domu byl nalezen objekt 671. Noţe nalezené v této sondě: 1. inventární číslo: 299/06 - tabulka I: číslo 10 2. Nůţ byl nalezen v hloubce 35 cm od povrchu v malé jamce u ohniště spolu s teslem z prostoru západní přístavby domu. Na trnu zbytky dřeva z pochvy. 3. Nůţ se zachoval kompletně. Celková délka je 143 mm, délka čepele 96 mm, délka trnu 47 a maximální šířka čepele je 18 mm.
4. 4. 23 Sonda Jeřábek – Kučera 2007 V těsném východním sousedství sondy Havlíček 1986 (viz výše) proběhl v roce 2007 záchranný výzkum před stavbou rodinného domu. Parcela byla jiţ z části zkoumána v roce 1986 (Klíma 1999, 17), sonda v roce 2007 se tak zaměřila jen na zbytek plochy. Při součtu obou sezón bylo prozkoumáno celkem 350 m2. Nejzajímavější situace se rýsovala v jiţní části sondy, která se nacházela těsně u opevnění jiţní části akropole. Byla zachycena část sídliště z mladší doby římské s typickými zahloubenými objekty i několik domů velkomoravských. V jihozápadním rohu sondy byla zachycena mělká deprese ve skalním podloţí, která se po vybrání ukázala být hrobovou jamou (hr. 428).123
123
Nálezový deník 2007, uloţeno na archeologické základně ve Znojmě – Hradišti.
63
Noţe nalezené v této sondě: 1. inventární číslo: 145/07 – tabulka I: číslo 5 2. Předmět byl nalezen v objektu severně u bloku s meruňkou, který spadá do vytýčeného čtverce C/4 v hloubce 40 cm od stávajícího povrchu. 3. Zachovalost předmětu odpovídá zlomku čepele, která je podélně rozlomená. Její délka je 53 mm a maximální šířka 15 mm. 1. inventární číslo: 421/07 – tabulka I: číslo 3 2. Předmět byl nalezen nad skalním podloţím v mělké depresi západně od skalního hřbítku, který spadá do vytýčeného čtverce F/3 v hloubce 30 cm od stávajícího povrchu. 3. Zachovalost předmětu odpovídá zlomku čepele, její délka je 48 mm a maximální šířka 12 mm. 1. inventární číslo: 438/07 – tabulka I: číslo 4 2. Předmět byl nalezen v tmavé hlinité vrstvě ve čtverci A/4 v hloubce 60 cm od stávajícího povrchu. 3. Zachovalost předmětu odpovídá zlomku čepele, její délka je 28 mm a maximální šířka 20 mm.
64
V. Zhodnocení nálezů Údaje o délkách a tvarech noţů, s nimiţ pracuji, jsou do jisté míry nepřesné, neboť nalezené exempláře jsou opotřebovány jednak běţným uţíváním v období svého vzniku, jednak obdobím, kdy byly tyto noţe uloţeny v zemi. V případě běţného uţívání je poměrně problematické určit míru opotřebení, tedy, zda se nůţ octl jako výbava hrobu nový, nebo jiţ výrazně opotřebený. Stejně tak v případě nálezu lze jen obtíţně určit, jak se změnil tvar a délka noţe v závislosti na rychlosti koroze a rozpadu v důsledku vlivů, kterým jsou v zemi noţe vystaveny. Mezi nejvýraznější činitele patří bezesporu voda, která v závislosti na podloţí můţe nálezy poškodit zcela minimálně, nebo pro ně naopak můţe mít zcela fatální důsledky. Stejně významným činitel je přístup vzduchu, který do jisté míry determinuje hloubka uloţení v zemi, na druhé straně i přístup vzduchu se můţe radikálně změnit např. v důsledku činnosti hlodavců a jejich chodeb. Dalším významným činitelem je PH půdy, které se můţe výrazně měnit např. v případě pouţití hnojiv apod.
5. 1 Noţe nalezené v sídlištním prostředí 5. 1. 1 Celková délka noţů Délka kompletně dochovaných noţů (tzn. trn i čepel) ze sídlištního prostředí v předhradí se pohybovala od 90 – 200 mm. Délky se lišily v závislosti místa nálezu, tedy dané sondy. Do předhradí je zasazena sonda Katolický zahrada, Stoka, Dobeš, Bártů dům a Damián. Nejdelší noţe se našly v sondě Stoka. Tři nalezené exempláře mají délku 119 mm, 130 mm a 197 mm. V sondách Katolický zahrada, Dobeš a Bártů dům se podařilo objevit vţdy jeden nůţ. Délky se pohybovaly od 120 – 140 mm. Nejmenší celý nůţ z předhradí pochází ze sondy Damián o délce 92 mm. V areálu hradu je situace odlišná délky se pohybují od 70 – 120 mm. Sondy patřící do areálu hradu jsou Havlíček, Statek II, Proboštství kanalizace, Statek I, Statek III, Statek – Stodola a Statek – za kutlochem. Více jak jeden nůţ byl objeven pouze v sondě Statek III a v sondě Statek – za kutlochem, naměřené délky jsou v rozmezí 90 – 120 mm. V ostatních případech se jednalo o nálezy po jednom kusu.
65
Graf číslo 1.
Výskyt celých noţů v hradu a v předhradí
7 44% 9 56%
předhradí hrad
Graf číslo 2.
Porovnání délek celých noţů 9
Počet kusů
8 7 6 5 4
předhradí
3
hrad
2 1 0 80-119
120-130
131-150
151+
Délky noţů v mm 5. 1. 2 Délka čepele V této kategorii bych rád ukázal na délky čepelí jak u celých noţů tak i zlomků. Opět budu porovnávat předhradí a hrad zvlášť. Nejdříve se budu věnovat délkám čepelí celých noţů v předhradí. Kompletních noţů zde bylo nalezeno sedm. Z výše uvedeného textu (z předchozí podkapitoly) je patrné, ţe délka jednotlivých čepelí se pohybuje ve velkém rozpětí, a to od 60 – 160 mm. Co se týče nekompletních noţů počet odpovídá třem kusům. Délky se pohybují od 60 – 70 mm. 66
V oblasti hradu se podařilo objevit devět exemplářů. Zde bylo více kusů podobné délky, takţe můţeme vytvořit dvě kategorie. První, která pojme délku 80 – 110 mm a na druhou 110 – 130 mm. Zlomků čepelí bez trnu i s trnem tvoří číslo šestnáct. Takto vysoký počet mě vedl k vytvoření délkových kategorií 10 – 20 mm; 28 – 38 mm; 40 – 55 mm; 60 – 86 mm. Do první kategorie spadá jeden nález, do druhé čtyři kusy, do třetí 5 a do čtvrté šest. Graf číslo 3.
Porovnání délek částí čepelí 7
Počet kusů
6 5 4
předhradí hrad
3 2 1 0 10-20
28-38
40-55
60-86
Délka čepelí v mm 5. 1. 3 Šířka čepele V předhradí do tohoto souboru spadá deset kusů. Šířka se pohybuje od 9 mm do 18 mm. Největších hodnot dosahují nálezy ze sondy Stoka. Do areálu hradu je zařazeno třicet kusů. V tomto případě se šířky čepelí pohybují od 10 mm po 25 mm. Nejvíce zastoupení má šířka 15 mm, a to osmkrát, dále pokračuje hodnota 14 mm pětkrát a o třetí pomyslné místo v ţebříčku se dělí hodnoty 17 a 20 mm, kaţdá z nich je zastoupena čtyřikrát. Nejmenší šířka 10 mm pochází ze sondy Jeřábek – Kučera a největší 25 mm ze sondy Statek III.
67
Graf číslo 4. Porovnání šířek čepelí 9 8 7
Počet kusů
6 5
předhradí hrad
4 3 2 1 0 9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
Šířka čepelí v mm
5. 1. 4 Délka trnu Ze sond v předhradí můţeme mluvit o sedmi noţích se zachovalými trny. Délky se pohybují od 32 mm do 47 mm. Nejvíce podobných délek se pohybuje od 38 – 40 mm. Dohromady tvoří počet čtyř noţů. Nejdelší trn měří 47 mm a pochází ze sondy Stoka. Situace v hradu je trošku komplikovanější. Důvodem je, ţe se zde našly noţe s kompletním trnem nebo noţe s chybějící částí trnu, proto jsou některé délky velmi malé. Nejprve bych poukázal na noţe s částí trnu. Spadají sem čtyři exempláře s délkami 5 mm do 30 mm. Délky kompletních trnů se pohybují od 11 mm po 60 mm. Nejmenší pochází ze sondy Proboštství a největší ze sondy Statek III – za kutlochem.
68
Graf číslo 5.
Porovnání délek trnů 6
Počet kusů
5 4 3
předhradí hrad
2 1 0 5-18
20-30
31-40
41-50
52-60
Délka trnů v mm 5. 2 Noţe nalezené v hrobech 5. 2. 1 Celková délka noţů Celkem se ve zpracovávaném souboru vyskytlo 10 noţů z desíti hrobů (hr. 1, hr. 94, hr. 111, hr. 196, hr. 263, hr. 355, hr. 359, hr. 415, hr. 419, hr. 422). Nálezy se vyskytovaly po jednom kusu nebo jejich částí. Sedm noţů bylo vyzvednuto v celku nebo jen s malou chybějící částí. Ze tří se zachovaly jen zlomky. Šest kompletních noţů pochází z hrobů nalezených v areálu hradu a sedmý z předhradí. Délky se pohybovaly od 130 mm do 141 mm. Graf číslo 6.
Počet celých nůţů v hrobech 1 14%
předhradí hrad
6 86%
69
5. 2. 2 Délka čepele Délka čepelí u celých noţů zabírá škálu od 96 do 110 mm. Co se týče čepelí dvou noţů, které jsou sloţeny z fragmentů, jedna dosahuje délky 90 mm (předhradí) a druhá 98 mm (hrad).
5. 2. 3 Šířka čepele Stejnou šířku čepelí 15 mm mají zlomky čepelí. U celých noţů se šířka pohybuje v rozměrech 13 – 20 mm.
5. 2. 4 Délka trnu Jeden nález je popsán jen jako trn pocházející z hrobu z předhradí o délce 28 mm. Z předhradí pochází i jeden celý nůţ. Délka jeho trnu je 31 mm. Ostatní noţe pochází z hrobů z areálu hradu. Jednotlivé délky trnů se pohybují od 28 – 40 mm. Míry 28 mm a 40 mm se objevují dvakrát.
5. 2. 5 Poloha nalezených noţů V polohách převládá levá strana pánve (šest případů) pravá strana boku se ukazuje ve dvou případech. V hrobě číslo 415, se nůţ našel mezi spodní čelistí a levou klíční kostí. Zde však poloha souvisí s celkovým nestandardním vzhledem hrobového celku. V hrobě 422 se zlomený trn noţe objevil v oblasti hrudníku. Pokud srovnáme pravou a levou stranu pánve, tak získáme podobný poměr, který byl pozorován i na jiných lokalitách, tedy ţe poloha u levého boku výrazně převyšuje polohu u pravého boku.124
124
UNGERMAN, Š.: Raně středověké pohřebiště v Dolních Věstonicích - Na pískách (Disertační práce). Brno, FF MU, 2007, s. 148.
70
Graf číslo 7.
Poloha nalezených noţů 1 10%
2 20%
1 10%
pravý bok levý bok jiné místo neurčeno
6 60%
Graf číslo 8.
Rozdělení hrobů dle pohlaví a věku 1 10% 1 10%
Můţ Ţena Dítě
8 80%
71
Celá tato kapitola byla důleţitá pro určení typologie jednotlivých nalezených noţů. Je zde patrné, ţe jednotlivé délky noţů jak z hrobů, tak i ze sídlištního prostředí, se od sebe mnoho neliší. Z výsledků je sice patrné, ţe v hrobech bylo nalezeno více delších noţů v porovnání se sídlištěm. Tato skutečnost se můţe vysvětlit, protoţe v sídlištním prostředí (v objektech i mimo nich), byly noţe vyuţívány aţ do poslední moţné chvíle. Kdeţto v hrobech zůstaly zachovalé, protoţe je nikdo nepouţíval. Nejdelší noţe se na tomto hradišti nacházely v oblasti předhradí. Šířky čepelí mezi situací v hrobech a na sídlišti nevykazovaly extrémní odlišnosti.
72
VI. Typologie Při studiu noţů ze Znojma – Hradiště jsem se nezabýval jen měřením a porovnáním zjištěných délek, ale další můj vytyčený úkol se zaměřil na vytvoření typologie zaloţené na pozorování jednotlivých tvarů noţů a k vyřčení hypotézy, k čemu jednotlivé noţe mohly slouţit. Po usilovném pozorování při měření a také při tvorbě nákresů jsem vytvořil tři typy a skupinu noţů zvláštních tvarů, které se nevyskytovaly v hojném počtu na Hradišti sv. Hypolita. Z předchozích kapitol je zřejmé, ţe jsem byl nucen vyuţít nejen celé noţe, kterých bylo nalezeno šestnáct v sídlištním prostředí a deset v hrobových jamách, ale také všechny ostatní zlomky, ze kterých byl patrný bývalý tvar. Touto problematikou se na zmiňovaném hradišti ještě nikdo nezabýval, proto jsem se inspiroval výzkumem v Mikulčicích, Pohansku a Uherském Hradišti na Sadech. Nejdůleţitějším vodítkem pro stanovení typologie je tvar hřbetu. Tvary hřbetů jsou celé rovné, rovné k hrotu mírně zkosené nebo rovné s viditelnějším zkosením k hrotu. Objevily se i nálezy s vyklenutým hřbetem i obloukovitě prohnutým hřbet k hrotu.125 Ke všem různým typům tvaru hřbetu můţeme pozorovat i odlišné tvary ostří. Můţe přecházet od rovné obrysové linie k hrotu obloukovitě zvednuté, k linii esovitě prohnuté, obloukovitě k hřbetu vykrojené a výjimečně zešikmené.126 Tento údaj není však příliš validní, protoţe tvary ostří se měnily v závislosti na uţívání. Při tvoření typologie jsem porovnával i nasazení trnu. V odborné literatuře jsem se setkal se dvěma názory. Za prvé „napojení trnu na čepel je zřejmě náhodným výsledkem kovářské práce.“127 Za druhé z trnu „nemůţeme vydedukovat více neţ rozdílnost nasazení, který je projevem výrobního způsobu jednotlivých kovářských dílen nebo samotných noţířů.“128 Co se týče trnů na noţích pocházející z Hradiště sv. Hypolita ve Znojmě, shoduji se s literaturou, ale vyskytuje se zde jedna zvláštnost, ţe trn plynule přechází z hřbetu nebo břitu. Tento způsob je pak kombinován s ostatními zmíněnými. Tvar trnu bývá většinou lichoběţníkový různé mohutnosti. Na zkoumaném souboru se neobjevily dírky k potřebě upevnění střenky. Na noţi lze pozorovat ještě jednu
125
VIGNATIOVÁ, J.: Břeclav – Pohansko. Slovanské osídlení jiţního předhradí II. Brno 1992, s. 66. DOSTÁL, B.: Břeclav – Pohansko. Velkomoravský velmoţský dvorec. Brno 1975, s. 195. 127 Tamtéţ, s. 197. 128 MAREŠOVÁ, K.: Uherské Hradiště – Sady. Staroslovanské pohřebiště na Horních Kotvicích. Brno 1983, s. 80. 126
73
zvláštnost a to krevní rýhu. Ta můţe být vyrobena na pravé či levé straně čepele, nebo dokonce na obou.
6. 1 Typ I Do typu I jsem začlenil noţe, které mají rovný hřbet aţ k hrotu. Jejich ostří je rovné a u hrotu obloukovitě zvednuté. Trn je oboustranně odsazen nebo zkosen, hřbet k trnu je zkosen a ostří k trnu odsazené, hřbet k trnu je odsazen a ostří k trnu zkosené, hřbet k trnu je plynulý a ostří k trnu odsazené, hřbet k trnu je odsazen a ostří k trnu plynulé, hřbet k trnu je plynulý a ostří k trnu zkosené, hřbet k trnu je zkosen a ostří k trnu je plynulé. Celkem 14 noţů. (Tab.I. 1,3,6,: Tab.II.3,9,10,11: Tab.III.1,6,8: Tab. IV.3: Tab. V.5)
6.1 Typ II Typ II obsahuje noţe s rovným hřbetem, který je k hrotu zkosený. Ostří mají rovné a k hrotu obloukovitě zvednuté. Trn je k čepeli oboustranně zkosen, hřbet k trnu je zkosený a ostří k trnu plynulé, hřbet k trnu je plynulý a ostří k trnu zkosené. Celkem 14 noţů. (Tab.I.4,7,8,9,10,11: Tab.II.4,6,7,8: Tab.III.3: Tab.IV.1: Tab.V.1,4)
6. 3 Typ III Třetí typ noţe má rovný hřbet, který je k hrotu zkosený. Ostří je rovné aţ k hrotu. Trn je z obou stran zkosený. Celkem dva noţe. (Tab.III.5,9)
6. 4 Zvláštní tvary Mezi zvláštní tvary noţů jsem zařadil exempláře, které se nevyskytují v dostatečném počtu a nepatří tudíţ k běţně pouţívaným předmětům. Domnívám se, ţe mohlo jít o speciální nástroje.
6. 4. 1 Noţe s vyklenutým hřbetem Patří sem noţe, pro něţ je charakteristický vyklenutý hřbet k hrotu zkosený, ostří rovné obloukovitě zvednuté k hrotu. V prvním případě je trn zkosený vůči hřbetu 74
a plynulý vůči ostří. U druhého z exemplářů nelze určit polohu trnu, protoţe trn chybí. (Tab. I. 12: Tab. II. 1)
6. 4. 2 Noţe s obloukovitě prohnutým hřbetem k hrotu Jedná se o nůţ s hřbetem, který má největší šířku čepele u trnu a hrotu, v prostřední části má naopak nejmenší šířku čepele. Ostří je rovné k hrotu obloukovitě zvednuté. Trn je posazen zkoseně, jak k hřbetu, tak k čepeli. (Tab. II. 12)
75
VII. Interpretace Na základě konzultace s mým kamarádem kovářem Michalem Chovancem, jsem se pokusil u kaţdého z předchozích definovaných typů přijít na to, k čemu se mohly v kaţdodenním ţivotě Slovanů vyuţít.
7. 1 Typ I Vzhledem k masovému výskytu tohoto typu noţe na Pohansku a k jednoduchosti jeho tvaru, jsme se shodli na tom, ţe se jedná o nůţ určený k běţnému kaţdodennímu pouţívání (nůţ kuchyňský, jídelní).
7. 2 Typ II Jedná se o noţe, které byly také běţně pouţívány v domácnosti, ale hlavně na krájení masa (noţe řeznické). U této skupiny se však vyskytuje problém s určením pouţití větších exemplářů. Ty by se spíše mohly interpretovat jako noţe bojovníků s přihlédnutím, ţe oba mají krevní rýhu
7. 3 Typ III Tyto noţe mohly patřit ke speciálním řemeslným nástrojům. Dosahovaly střední velikosti a šířky. Ostrý hrot napovídá k vyuţití při jemném zpracování dřeva.
7. 4 Noţe s vyklenutým hřbetem Do této skupiny jsem zařadil dva noţe, ani jeden z nich se bohuţel nedochoval celý. Podle odborné literatury by se snad mohlo jednat o noţe na zpracování kůţí.129
7. 5 Noţe s obloukovitě prohnutým hřbetem k hrotu Mohlo by se jednat o lovecké noţe. Prohnutý hrot naznačuje, ţe mohly snadno pronikat do těla obětí. Po ulovení je lovci mohli vyuţít i k vykuchání zvířete.
129
VIGNATIOVÁ, J.: Břeclav – Pohansko. Slovanské osídlení jiţního předhradí II. Brno 1992, s. 68
76
VIII. Experiment Kovářské výrobky můţeme z vizuálního hlediska hodnotit jako jednoduché či sloţité. Ovšem většina pozorovatelů, uţ nepřemýšlí nad snadností nebo obtíţnosti výroby předmětu. K posouzení výrobních metod nám slouţí metalografická analýza. Díky ní jsme schopni na výrobku určit stopy po jednotlivých operacích. Prodluţování a rozšiřování (viz. kapitola Techniky pouţívané při zpracování ţeleza) V dřívějších dobách se také pouţívalo k hrocení a ostření nástrojů. Na břitu nebo čepeli mohlo tímto způsobem dojit k vzniku trhlin nebo k rozštěpu materiálu. Dalším rizikem je teplota při konání práce. Můţe mít za následek buď oduhličení povrchu břitu, a nebo spálení kovu u tenkých výkovku. Všechny tyto rozdíly jsou pomocí metalografie odhalitelné.130 Osazování (viz. kapitola Techniky pouţívané při zpracování ţeleza) U osazování kovář snadno zakoval přeloţky, vznikl tak ostrý vrub a v souvislosti s tím docházelo ke ztrátě pevnosti materiálu.131 Sekání a odtínaní (viz. kapitola Techniky pouţívané při zpracování ţeleza) Metalografie upozorní na pouţití odtínání díky sledování celého průřezu, který má po celé své ploše rovnoměrně přerušená vlákna. Rozseknutý výrobek vykazuje u kořene obou částí rozvětvené vlákna.132 Děrování, probíjení (viz. kapitola Techniky pouţívané při zpracování ţeleza ) Tvorba děr nebo jejich rozšíření lze vysledovat pomocí toku vláken. Další upozorněním je výskyt nekovových vměstků, které díra po svém obvodu obsahuje. Pěchování (viz. kapitola Techniky pouţívané při zpracování ţeleza) Rozbor ukáţe typický tok materiálu.133
130
HOŠEK, J.: Metalografie ve sluţbách archeologie. Praha 2003, s. 24. Tamtéţ, s. 24. 132 Tamtéţ, s. 24. 133 Tamtéţ, s. 24. 131
77
Svařování (viz. kapitola Techniky pouţívané při zpracování ţeleza) Hledání stop po sváření je velmi nesnadný úkol. Materiál, který byl takto spojen, se podrobil dalším operacím. To zapříčiní smazání stop po daném úkonu. Rozpoznatelnost závisí na rychlosti práce kováře, na rozdílnosti obsahu uhlíku ve spojovaných materiálech, na síle úderu při zpracování, na teplotě svařování, na opakování ohřevů, na pouţití cementování, nauhličování před či po svařování, na obsahu jiných prvků jako As, Ni. Mohou se však objevit nedokonalosti, které nám k identifikaci svařování pomohou. Nejčastěji se setkáváme s nedokonale prokovaným svárem s velkým zbytkem okují. V rozboru se projeví dlouhé kovové nespojené švy vyplněné hmotou okují nebo strusky.134 Na kaţdém výrobku lze určit i tepelné zpracování (viz. kapitola Tepelné zpracování). Záleţí zde na teplotě, při které bylo opracování provedeno, zda po ní následovalo další práce, nebo byl jiţ výrobek hotov, vychází se i z obsahu a rozloţení fosforu.135 V mém případě se pokusím o rekonstrukci noţe inventární číslo 25/04. Bohuţel se mi nepodařilo jej podrobit metalografické analýze. Šlo spíše o pokus vykovat tvarově podobný nůţ. Na pomoc jsem si pozval kováře Michala Chovance. Po prostudování literatura a konzultaci s odborníky jsem přistoupil k výrobě noţe z jednoho kusu ocele s obsahem uhlíku cca 0,6%, původním průměrem 10mm.Ta je dobrá na výrobu kovaných nástrojů a částí namáhaných na otěr a ohyb, dále je velice dobře kalitelná ve vodě a oleji. Čepel byla zpracována v uhelné výhni tradičním kovářským postupem a to takto: Základní materiál byl rozpálen na kovací teplotu ( u pruţinové oceli je ideální třešňově červená aţ mírně oranţová) a následně byla vykována plocha čepele nahrubo. Vzniklá plocha čepele byla odseknuta na utínce v dostatečné velikosti a s přídavkem materiálu na trn čepele. Po odseknutí následovalo osazení trnu vytaţení do poţadované délky. 134 135
HOŠEK, J.: c. d., s. 26. Tamtéţ, s. 27.
78
čepele o hranu kovadliny,ohřev a
Po těchto operacích je čepel zahřáta,vykována špička noţe a sklon budoucího ostří téměř do ztracena (zanechává se na ostří ploška o síle 0.8 – 1 mm podle velikosti čepele z důvodu následného kalení a dobroušení fazety ostří.) Následuje poslední kontrola roviny čepele, sklonu ostří,souosost trnu (řapu) a plochy ostří směrem ke špičce. Vzniklé nerovnosti jsou za tepla opraveny a čepel je připravená ke kalení. Kalení čepele bylo provedeno ohřevem materiálu na kalící teplotu mezi 760 – 850 °C, tuto teplotu nikdy v minulosti kovář neznal přesně a proto je teplota odvozena pouze od barvy ţhavého ţeleza (temně oranţová). Poté byla vloţena do vodní lázně zahřáté na 80 °C s přídavkem krevní soli. Popuštěná ve vyhasínající výhni od hřbetu čepele na cca 200 °C. Po dokončení tepelného zpracování je vybroušena fazeta ostří ve výšce cca 2 mm. Další úpravy povrchu neprováděny.
79
IX. Didaktický projekt – Kovářství starých Slovanů V rámci výuky dějepisu je často opomíjen kaţdodenní ţivot tehdejšího obyvatelstva. Moderní dějepisectví se snaţí těmto v minulosti ustáleným trendům čelit zapojováním nových metod do výuky našich nejstarších národních dějin. Oblíbenou formou je projektová výuka. Její příprava je časově velmi náročná, ale efekt z ní vyplývající mnohonásobně předčí „klasickou“ výkladovou hodinu na principu frontálního vyučování. Podobný projekt se pokusím nastínit v následující kapitole. Můţe se stát námětem nejen při výuce tématu kovářství a zpracování nerostných surovin, ale dá se také modifikovat na kteroukoliv kapitolu kaţdodenního ţivota běţných obyvatel dané doby. Základem pro práci je zájem ţáků o nepříliš známou oblast, kovářství. Práce s kovy, ohněm, vytváření rozličných předmětů je i v dnešní době pro běţného člověka v podstatě „alchymií“. Projekt si klade za cíl osvětlit postupy při vytváření kovářských výrobků, jak v 8.-10. století, tak v dnešní době. Mezipředmětově je látka úzce spjata s fyzikou, chemií a pracovními činnostmi. Ţáci si při výuce prohloubí několik klíčových kompetencí. Zejména kompetenci k učení, řešení problémů, komunikativní, občanské a sociální. Při realizaci projektu budeme pracovat s třífázovým modelem učení, známým pod zkratkou E-U-R, kde jednotlivá písmena znamenají E: evokace, U: uvědomění, R: reflexe. Třífázový model vychází z programu RWCT (read, write, critical thinking) vyuţívaného v USA. Propagátorkou je Jeannie Steel. Třífázový model je modifikací modelu Thomase H. Estese anticipace (předjímání učiva), uvědomování významu a kontemplace (vnímavost, reflexe), amerického odborníka na vzdělávání, který slouţil k efektivnímu plánování výuky učitelům. Při uţívání Estesova modelu pedagogové spolupracovali s dětskými psychology a psychology učení. Díky tomu se organizace výuky rozebírala i z psychologického hlediska, kde se hledaly odpovědi na otázku, jak hodinu postavit, aby se děti opravdu něco naučily. Po dlouhých diskusích a pouţívání v praxi se první část modelu změnila na evokaci (zmiňují se zde věci, které o daném problému víme, nebo si myslíme, ţe víme). Nedílnou součástí modelu jsou i strategie psaní. Vyuţití v praxi je velmi individuální. Kaţdý pedagog si můţe nastavit
80
odpovídající obtíţnost celého projektu v závislosti na vzdělávané skupině nebo i na svých schopnostech.136
9. 1 Evokace První fáze projektu se nazývá evokace, v našem případě si ţáci vzpomínají, co o daném tématu vědí. Své myšlenky se snaţí umístit do strukturovaného celku. Při následném probírání látky si ţáci informace, které jsou pro ně nové, začleňují do poznámek. Tímto způsobem přiřazují nové informace k jiţ známým. Vzniká tak hlubší pochopení daného tématu. Můţeme říci, ţe dochází ke zvnitřnění problému. Proces evokace je také důleţitý z hlediska aktivního zapojení ţáků. Dochází ke komunikaci a interakci mezi ţáky. Musí vyuţívat kritické myšlení a své vyjadřovací schopnosti.137
9. 2 Uvědomění si významu informace Dalším krokem je uvědomění. Ţáci získávají nové informace prostřednictvím psaného textu, filmu, přednášky či experimentu. Tato fáze je pro ţákovo myšlení nejvíce náročná. Všichni ţáci si musí uvědomit a sledovat, jak je ovlivňuje spojení starých informací s novými, kdyţ nerozumí textu či výkladu, měli by si dělat poznámky nebo klást otázky.138
9. 4 Reflexe Poslední a neméně důleţitou fází je reflexe. Zde hovoříme o upravování strukturovaných celků vytvořených v první fázi v návaznosti na nově získané informace. Kdyţ jsou ţáci schopni k této úpravě přijít, dochází u nich k procesu učení, který má trvalý výsledek. Od ţáků se očekává vysvětlení látky vlastními slovy. Dalším efektem by mělo být seznamování ostatních s jinými moţnostmi definic vědomostních struktur a obhájení si daného postupu. Vzniká tak prostor pro nové
136
KOŠŤÁLOVÁ, H.: Jak byl vyvinut třífázový model učení. In: Kritické listy 9, Praha 2002, s. 5. http://www.odyssea.cz/soubory/e_kurzy/rozvoj_ucebnich_dovednosti.pdf, s. 10 – 11. 138 http://www.odyssea.cz/soubory/e_kurzy/rozvoj_ucebnich_dovednosti.pdf, s. 11. 137
81
zamyšlení se nad věcí a přijímání jiných názorů a uvaţování, který nepochází od nich samotných.139
9. 4 Vymezení projektu Téma: Slovanské řemeslnictví - kovářství Tématický celek: Raný středověk Ročník: 7. ročník základní školy Cíle projektu: souhrn předpokládaných a ţádoucích vlastností ţáka, kterých dosáhne prostřednictvím vyučování. Ţák je informován o kultuře a společnosti Velké Moravy, Můţe srovnávat určité řemeslo v době Slovanů s dobou, ve které ţijeme, Sledování vývoje u výrobku noţe (postup práce, tvary, pouţití), Klíčové kompetence: kompetence k učení (pomocí třífázového modelu) – pod vedením učitele si ţák vyzkouší nové strategie, způsoby a metody efektivního učení. kompetence k řešení problémů – Bude vyhledávat a třídit informace. Rozpozná, kdyţ v textu něčemu nerozumí. kompetence komunikativní – Nutnost vyjadřovat myšlenky pomocí vlastních slov. Rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů. kompetence občanské – Respektuje přesvědčení druhých lidí, váţí si jejich vnitřních hodnot. Chápe základní principy, na nichţ spočívají zákony a společenské normy
kompetence sociální a personální – Schopnost spolupráce ve skupině. Nevysmívá se ostatním za nesprávné odpovědi. Nevymlouvá se na falešné příčiny.
139
http://www.odyssea.cz/soubory/e_kurzy/rozvoj_ucebnich_dovednosti.pdf, s. 11 – 12.
82
Průřezové téma: Osobnostní a sociální výchova – Učitel vede ţáka k rozvoji schopnosti poznávání, ke spolupráci a poznávání lidí, k řešení problémů a k rozhodnosti. Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech – Ţák dokáţe zařadit naše dějiny, kulturu do evropských souvislostí, poukáţe na to, jak se celoevropské obecnější trendy projevily konkrétně na našem území. Porovná způsob ţivota lidí nyní a v minulosti a v různých kulturách Mezipředmětové vztahy: Fyzika (fyzikální vlastnosti materiálu) Český jazyk (práce s textem – výklad, výtah...) Pracovní činnosti (způsob práce, bezpečnost práce, atd…) Zeměpis (místa nálezů v různých koutech Evropy) Vztahy mezi vzdělávacími oblastmi: Jazyk a jazyková komunikace Člověk a společnost Člověk a příroda Umění a kultura Navrhovatel projektu: Učitel Informační zdroje projektu: Kombinace volného (ţáci si sami obstarávají informace) a vázaného (informační materiál je poskytnut ţákům). Účel projektu: Získávání, vyhodnocování a třídění informací, zlepšení týmové práce a zefektivnění práce s informačními zdroji. Délka projektu: jedna aţ dvě vyučovací hodiny.
83
Realizace projektu Ústředním bodem výuky je text, který se vztahuje k problematice kovářství, a obrázky vyráběných noţů. Ţáci jsou vyzvání jiţ před vlastní projektovou výukou, aby si z domu přinesli fotografie a obrázky noţů, které běţně pouţívají v domácnosti, nebo při různých zájmových činnostech (skautské oddíly, táboření, apod.). V první fázi našeho modelu, tedy Evokace. Budou ţáci společně na tabuli tvořit myšlenkovou mapu (brainstorming), kolem slova „SLOVANSKÝ KOVÁŘ“. Ţáci jsou touto formou externí motivace motivováni k další práci. Třída je následně rozdělena do 3-4 členných skupin, přičemţ kaţdé skupině je rozdán výše zmíněný text. Nacházíme se ve druhé fázi našeho modelu, tedy Uvědomění si významu. V závislosti na počtu skupin rozdělíme text na menší segmenty (v ideálním případě odstavce). Kaţdá skupina má za úkol si pročíst zadanou pasáţ a splnit následující úkoly. 1. Vypiš 3 klíčová slova, která charakterizují text 2. Vypiš slova, která jsou pro tebe cizí, a nerozumíš jim 3. Pokus se dané pasáţi vymyslet vhodný nadpis 4. Vymysli bodový zápis 5. Přepiš zápis na tabuli a vysvětli svoji pasáţ zbytku třídy V závěrečné fázi třífázového modelu, tedy v rámci Reflexe, jsou ţáci vyzvání k vytvoření Pětilístku. Jedná se o aktivitu, která shrne a ověří znalosti získané z textu. Celá metoda spočívá ve vytvoření jakési básničky, která vychází ze zadaného textu. Vzniklý text se nerýmuje, ale má být zajímavý. Na první řádek se napíše podstatné jméno, v našem případě název tématu. Další řádky jsou tvořeny, tak ţe na ně vyznačíme pomocí čárek nebo teček počet hledaných slov souvisejících s tématem. V kaţdém dalším řádku hledáme slova v jiném slovním druhu (přídavná jména, slovesa, slovní výraz).140 Můţe se jednat o skupinovou formu. Ţáci jsou vyvoláváni se svými návrhy, které učitel napíše na tabuli. Poté se vyberou nejvíce blízka slova ţákům pomocí hlasovaní. Tato metoda se dá také pouţít ve skupinách či jednotlivě. Ţáci mohou své výtvory přečíst zbytku třídy a některé učitel vypíše na tabuli.
140
http://www.odyssea.cz/soubory/e_kurzy/rozvoj_ucebnich_dovednosti.pdf
84
Ukázka pětilístku: Slovanský kovář ……… ………. (jaký je: popis, vlastnosti, charakteristiky) ……… ……….. ………. (co dělá) ……… ……….. ……….. ……… (čtyř slovný výraz: např. pocitové vyjádření metafora) ……… (kdo to je: podstata problému, synonymum). Výsledek pětilístku: Slovanský kovář silný, pracovitý zpracovává rudu, vytváří nástroje, opravuje jeho výrobky jsou důleţité potřebný řemeslník. V reflexi vyuţijeme i obrázky noţů. Důleţité je slovní zhodnocení jednotlivých typů vyrobených Slovany a srovnání dnešních noţů. Ţáci by se mohli pokusit o vyřčení hypotézy, k čemu byl který nůţ vyuţíván.
85
Závěr Pod pojmem kovářství si mnozí lidé představí zpracovávání rozţhaveného ţeleza na kovadlině pomocí kladiv a dalších jiných nástrojů. Z historického hlediska to ovšem není úplně přesné. Počátek v tváření materiálu musíme hledat jiţ v eneolitu s objevy stříbra, zlata a hlavně bronzu. Tváření se nejvíce vyvinulo právě při zpracování této suroviny. S příchodem ţeleza a jeho postupným šířením se přizpůsobovala a formovala i technika tváření. Hlavní historickou etapou, kde se poprvé ţeleza vyuţívalo, byl Halštat. Kováři čerpali inspiraci z dříve vytvořených bronzových nástrojů. Postupem času přišli na tepelný způsob zpracování, které je vedlo k plastickému obrábění. Kov sekali, rozkovávali, vytahovali, pěchovali, ohýbali, ale také svařovali. Nahodilým způsobem došlo i k úpravám povrchu jiţ hotového materiálu (cementování, kalení). O velkém rozmachu a rozvoji lze hovořit v době laténské. Keltové měli více dílen pro výrobu ţeleza z rudy. Tato získaná surovina se kovala do polotovarů. O dvojhroté hřivny měli lidé zájem jako o předmět obchodu, dokonce plnily funkci platidla. Vývoj technologie získávání a dalšího tváření lze spatřit na dvou typech výkovků. Jedny pochází z měkké oceli a druhé s větším obsahem uhlíku. Slované příchozí do střední Evropy vyuţili poznatků o kovářství od různých národů, jeţ se zde vyskytovaly, hlavně šlo o Kelty a Germány. Celé řemeslo převzali a zdokonalovali. Jejich technická vyspělost se nejvíce ukazuje na výrobcích z 9. – 12. století. Tváření bylo na velmi vysoké úrovni a i druhy úpravy povrchu se rozšířily. Důleţitým poznatkem je návaznost způsobu práce v zisku ţeleza z rudy, zahřívání kovu ve výhních a jeho finální úprava povrchu dalšími tepelnými operacemi či estetickým dotvářením. Mezi reprezentativní výrobky lze zařadit zbraně, avšak také nástroje, které slouţily k domácím pracím. Na jednotlivých hradištích z doby slovanské se nacházejí různé depoty ţelez. Při výzkumech na Hradišti sv. Hypolita ve Znojmě se v letech 1986 – 2007 našel rozmanitý soubor kovových předmětů. Důleţitou skupinou byly noţe, které pochází z ojedinělých hrobů na sídlišti nebo z obydlených částí sídliště. Vznikl tak soubor 51 kusů noţů (celků nebo jen fragmentů), jeţ jsou v této práci popisovány. Hlavním znakem k porovnávání a vyvozování jsou jednotlivé délky (celková délka noţe, délka čepele, délka trnu a největší šířka čepele) a také tvary noţů. U hodnocení ţelezných nástrojů, konkrétně noţů, se musí brát v úvahu jejich 86
opotřebení pouţíváním a změny nastalé díky uloţení v zemi (postupná koroze). Proto nemůţeme říci, ţe nově vykované noţe vypadaly, tak jak se o nich zde píše, ale dosahovaly úplně jiných rozměrů. Na Hradišti sv. Hypolita bylo prozkoumáno v průběhu let mnoho záchranných výzkumů. Otevíraly se tedy jen malé části dříve obydleného sídliště v hradu a předhradí. V kaţdé sondě se našlo několik exemplářů. Abych došel k nějakému výsledku, nešlo srovnávat jednotlivé sondy, ale spíše umístění sond v prostoru hradu či předhradí. Ze 41 noţů a fragmentů ze sídliště bylo nalezeno 30 v hradu a 11 v předhradí. Ovšem zajímavostí je, ţe poměr celých noţů uţ nevykazuje takový rozdíl. Jedná se o počet 9 ku 7. Za povšimnutí stojí i jejich velikost, kdy v hradu jsou dvě škály velikostí, první od 8 – 12 cm, která zahrnuje celkem osm kusů a druhá 12 – 13 cm pouze jeden kus. V předhradí je škála velikostí rozdělena do čtyř skupin. Tři z nich obsahují vţdy dva kusy noţů a poslední nejvyšší jeden kus. V hrobech na sídlišti se nalezlo celkem deset noţů. Hroby jsou opět rozděleny dle místa výskytu, tedy v hradu nebo předhradí. Ze sedmi celých noţů, pochází šest z hrobů z areálu hradu, zbylý pak z hrobu z předhradí. Délky i zachovalost noţů jsou v těchto případech velmi podobné. K zajímavosti patří sledování polohy noţe v hrobu, kdy přesahuje poloha u levého boku nad pravým. Porovnání rozměrů mezi sídlištěm a hroby ukazuje, ţe na sídlišti se noţe vyuţívali aţ do poslední chvíle, ale do hrobů se ukládaly mírně pouţívané. Díky sledování tvarů jednotlivých noţů jsem se pokusil o interpretaci jejich pouţití. Definoval jsem tři základní typy a skupinu zvláštních tvarů, kam spadají dvě podskupiny. Nejvíce noţů se dle mého názoru pouţívalo ke kaţdodennímu pouţívání v domácnosti (kuchyňský, jídelní nůţ). Druhá skupina mohla odpovídat noţům potřebným při porcování masa. Třetí typ slouţil k řemeslnickým pracím. Téma kovářství mě přivedlo k chuti si vyzkoušet toto řemeslo v praxi. Jako amatér bez vybavení jsem však praktickou část nemohl zvládnout bez pomoci profesionálního kováře. Spolu jsme podle dané předlohy vyrobili repliku noţe. První pokus představoval předmět ve velikosti 1:1. Další směřoval k výrobě repliky tohoto stejného noţe, ale v jeho domnělé podobě před pouţitím. Celý koncept práce je postaven k zmapování vývoje kovářství. V rámci výuky dějepisu by se mohla vyuţít k prezentování kaţdodenního ţivota lidí v jednotlivých popsaných etapách. Naskýtá se zde vyuţití pro vyučování projektovou metodou. 87
Resumumé Práce popisuje jednotlivé historické etapy a vývoj kovářského řemesla. Poukazuje na technologické postupy vyuţívané v raném středověku a dnešní době. Důleţitou součástí je popis archeologické lokality Znojma – Hradiště. Z ní pochází soubor noţů, který je zpracován a popsán. Vznikla typologie těchto noţů a pokus o stanovení jejich vyuţití. Poslední kapitoly jsou věnované praktickým činnostem. Za prvé se jedná o experiment vykování repliky daného noţe a za druhé o pokus zařazení tématu do hodiny dějepisu pomocí projektového vyučování.
Summary The work describes the historical periods of development and blacksmith craft. It refers to the technological processes used in the early Middle Ages and today. An important part of the description of archaeological sites Znojmo – Hradiště. From it comes a set of knives, which is processed and reported. Resulting typology of these knives and attempt to determine their use. The last chapters are devoted to practical work. Firstly, it is a replica of the experiment forging knives and second attempt inclusion of the topic in history lessons through project based learning.
88
Seznam zkratek ČVUT – České vysoké učení technické FF MU – Filozofická fakulta Masarykovy univerzity PdF MU – Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity PV. – AÚ ČSAV – Přehled výzkumů – Archeologický ústav Československé akademie věd SPFFBU C – Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity řada C historická SPFFBU E – Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity řada E archeologicko-klasická SPPFMU – Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity ÚAPP – Ústav archeologické památkové péče UJEP – Univerzita Jana Evangelisty Purkyně ZMLM NF – Zeitschrift des Mährischen Landesmuseums, Neue Folge
89
Seznam pramenů a literatury Seznam literatury BĚLOVSKÝ, - V. OTÁSEK, J.: Mechanická technologie díl I. Nauka o látkách. Praha: Ústav pro učební pomůcky, 1942, 160 s. BENINGER, E. – FREISING, H.: Die Germanischen Bodenfunde in Mähren. Reichenberg: F. Kraus 1933, 124 s. BIALEKOVÁ, D.: Dávne slovanské kováčstvo. 1. vyd. Bratislava: Tatran 1981, 128 s. ČERMÁK, M. – KRÁL, E.: Kovářství a podkovářství. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1956, 265 s. ČERVINKA, I. L.: Slované na Moravě a říše Velkomoravská. Brno 1928. ČIŢMÁŘ, Z – GEISLEROVÁ, K.: Výzkumy – Ausgrabungen 1999 – 2004. Brno: ÚAPP 2006, 348 s., ISBN 8086399222 DEJMEK, J.: Kovářství a jiné způsoby zpracování tvárných kovů pro ţivnosti kovodělné. Praha: Šolc Šimáček, 1929, 68 s. DOSTÁL, B. – LORENCOVÁ, A.: Grabstätte in Znojmo – Hradiště. In: Folia Facultatis Scientarum Naturalium Universitatis Purkynianae Brunensis. Brno: UJEP 1969, tab. V: 19. DOSTÁL, B.: Břeclav – Pohansko. Velkomoravský velmoţský dvorec. 1. vyd. Brno: UJEP, 1975, 520 s. DOSTÁL, B.: Spätburgwaldzeitliche und neuzeitliche grabstäte in Znojmo – Hradiště. SPFFBU E 13, Brno 1968, s. 7 – 66. DRASTÍK, F. – DOBROVOLNÝ, B.: Kovářská abeceda: základní učebnice pro výcvik kovářů s příklady novátorských pracovních postupů. 1. vyd. Praha: Práce 1952, 174 s. DRASTÍK, F.: Kovářství. Praha 1960. DRESLER, P.: Zpracování dokumentace z výzkumů Františka Kalouska ve Znojmě Hradišti (Ročníková práce). Brno 2000, uloţeno na FF MU v knihovně katedry Archeologie a muzeologie. EISNER, J.: Základy kovářství v době hradištní v Československu. In: Slavia antiqua, Poznaň 1948, s. 367 – 400. FROLEC, I.: Kovářství. 1. vyd. Praha: Grada, 2003, 156 s. ISBN 80 – 247 – 0211 – 3 HAVLÍK, L. E.: Znojemské Hradiště sv. Hypolita. Příspěvek k nejstarším dějinám církevní organizace na Moravě. Brno: Vlastivědný věstník moravský, 1956, 19 s. 90
HOŠEK, J.: Metalografie ve sluţbách archeologie: Metallography in the service of archaeology:stav metalografického výzkumu artefaktů staré kovářské výroby na severu a severovýchodě Čech. Praha: Archeologický ústav Akademie věd České republiky, 2003, 251 s. ISBN 80-7083-740-3. HROZNÝ, B.: Nejstarší dějiny přední Asie, Indie a Kréty. 4. rozšířené a přepracované vyd. Praha: Melantrich, 1949, 254 s. JAREŠ, V.: Základy metalografie, tepelného zpracování a rozdělení ocelí. 4. vyd. Praha: Technicko – vědecké vydavatelství, 1951, 107 s. KALOUSEK, F.: Velkomoravské hradisko ve Znojmě – Hradišti na Moravě. In: SPFFBU, C 2, Brno 1955, s. 9 – 30. KLÍMA, B.: Hradiště sv. Hypolita ve Znojmě deset let archeologických výzkumů velkomoravského centra (1986 – 1995). In: SPPFMU řada společenských věd č. 17, Brno 1999, s. KLÍMA, B.: Jednání mezinárodní archeologické komise na Hradišti sv. Hypolita ve Znojmě. In: SPPFMU řada společenských věd č. 21, Brno 2006, s. 125 – 134. KLÍMA, B.: Od počátků archeologických výzkumů MU na Velkomoravském výšinném hradišti sv. Hypolita ve Znojmě k posledním objevům. In: Podborský, V. (ed.): 50 let archeologických výzkumů Masarykovy Univerzity na Znojemsku. Brno 2001, s. 37 – 56. KLÍMA, B.: Výsledky archeologického bádání na velkomoravském výšinném hradišti sv. Hypolita ve Znojmě. In: SPPFMU řada společenských věd č. 19, Brno 2003, s. 3 – 33. KLÍMA, B.: Zdroje pitné vody ve vývoji osídlení Hradiště sv. Hypolita. In: SPPFMU řada společenských věd č. 24, Brno 2010, s. 3-18. KMOŠEK, J.: Experimentální pálení dřevěného uhlí v jamách. In: Archeologia technica, 2011, 22, s. 11 – 25. KOŘAN, J.: Staré české ţelezářství. Praha: Práce 1946, 264 s. KOŠŤÁLOVÁ, H.: Jak byl vyvinut třífázový model učení. In: Kritické listy 9, Praha 2002, s. 5 – 7. KOVÁČIK, J.: Digitalizace nálezového fondu z archeologického výzkumu ve Znojmě – Hradišti a její aplikace (Diplomová práce). Brno: PdF MU 2010, 141 s. KOVÁČIK, J.: Historie archeologických výzkumů na Hradišti sv. Hypolita ve Znojmě do roku 1957 (Bakalářská práce). Brno: PdF MU 2007, 61 s. 91
KOVÁRNÍK, J.: Dějiny archeologického bádání na Znojemsku. In: Podborský, V. (ed.): 50 let archeologických výzkumů Masarykovy Univerzity na Znojemsku, Brno 2001, 95 – 126 s. KRATOCHVÍL, L.: K slovanskému osídlení na Hradišti sv. Hypolita ve Znojmě výzkum Damián 2006 (Diplomová práce). Brno: PdF MU 2007, 115 s. MACHEK, V. – SODOMKA, J.: Struktury kovových materiálů 1. část. Praha: ČVUT, 2006, ISBN 80-01-03379-1. MAREŠOVÁ, K.: Uherské Hradiště – Sady. Staroslovanské pohřebiště na Horních Kotvicích. 1. vyd. Praha: Panorama 1983, 134 s. NEUBURGER, A.: Die technik des altertums. 4. Aufl. Leipzig: Zentralantiquariat der DDR, 1977, 18, 570 s. NIEDERLE, L.: Slovanské staroţitnosti: oddíl kulturní. Praha: Bursík a Kohout 1921, 345 s. NOVÝ, L., a kol.: Dějiny techniky v Československu do konce 18. století. 1. vyd. Praha: Academia 1974, 668 s. PAJL, J.: O noţích nejen loveckých. 1. vyd. Praha: Grada 2000, 248 s., ISBN 978-80247-3502-3. PALIARDI, J.: Dra. Martina Kříţe spis "Kůlna a Kostelík". Časopis Vlasteneckého muzejního spolku olomouckého, Olomouc 1893, s. 31 – 72. PALLIARDI, J.: Přehledný výsledek mého letošního bádání archeologického. Časopis Vlasteneckého muzejního spolku olomouckého, Olomouc 1891, s. 153 – 161. PLEINER, R.: Staré evropské kovářství:stav metalografického výzkumu. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd 1962, 331 s. PLEINER, R.: Základy slovanského ţelezářského hutnictví v českých zemích. Praha 1958. PODBORSKÝ, V.: Dějiny pravěku a ranné doby dějinné. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita 2006, 326 s. PODBORSKÝ, V.: Mähren in der spätbronzezeit und an der schwelle der eisenzeit. Brno: UJEP 1970, 237 s. POULÍK, J.: Jiţní Morava – země dávných Slovanů. Brno: Studijní a plánovací ústav 1950, 169 s. ŘÍHOVSKÝ, J.: Mohylové nálezy ze Znojma – Hradiště. PV. – AÚ ČSAV, Brno 1964, 36 SKUTIL, J.: Avarské nálezy na Moravě. Litovel: Městské muzeum 1937. 92
SKUTIL, J.: Moravské prehistorické výkopy a nálezy Oddělení moravského pravěku Zemského muzea 1933–1936, ZMLM NF 1, 139–195. SKUTIL, J.: Zur Frage der "mesolithischen" Funde aus der Tschechoslovakei. In: Przegląd Archeologiczny, Poznaň 1936, s. 159 – 167. SOUCHOPOVÁ, V. – STRÁNSKÝ, K.: Tajemství dávného ţeleza: archeometalurgie objektivem mikroskopu = Secret of early iron: the archaeometallurgy under the microscope. Brno: Technické muzeum 2008, 167 s. ISBN 978-80-86413-54-9. SUOCHOPOVÁ, V. – STRÁNSKÝ, K.: Poznatky z experimentálních taveb ţeleza v rekonstrukcích
nadzemních
šachtových
pecí
na
Blanensku.
In:
Památky
archeologické, 1983, 2, s. 527 – 544. SÝKORA, J.: První léta archeologického výzkumu staroslovanského hradiska ve Znojmě - Hradišti. In: Podborský, V. (ed.): 50 let archeologických výzkumů Masarykovy Univerzity na Znojemsku. Brno 2001, s. 57 – 68. ŠKOPOVÁ, T.: K osídlení Hradiště sv. Hypolita v období Velké Moravy – archeologický výzkum 2000 (Diplomová práce). Brno: PdF MU 2008, 200 s. UNGERMAN, Š.: Raně středověké pohřebiště v Dolních Věstonicích - Na pískách (Disertační práce). Brno: FF MU 2007, 220 s. VIGNATIOVÁ, J.: Břeclav – Pohansko. Slovanské osídlení jiţního předhradí II. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita 1992, 238 s. Nálezové deníky KLÍMA, Bohuslav, Nálezový deník z roku 1987, uloţeno na archeologické základně Znojmo - Hradiště. KLÍMA, Bohuslav, Nálezový deník z roku 1988, uloţeno na archeologické základně Znojmo - Hradiště. KLÍMA, Bohuslav, Nálezový deník z roku 1994, uloţeno na archeologické základně Znojmo - Hradiště. KLÍMA, Bohuslav, Nálezový deník z roku 1997, uloţeno na archeologické základně Znojmo - Hradiště. KLÍMA, Bohuslav, Nálezový deník z roku 2000, uloţeno na archeologické základně Znojmo - Hradiště. KLÍMA, Bohuslav, Nálezový deník z roku 2001, uloţeno na archeologické základně Znojmo - Hradiště. KLÍMA, Bohuslav, Nálezový deník z roku 2005, uloţeno na archeologické základně Znojmo - Hradiště. KLÍMA, Bohuslav, Nálezový deník z roku 2006, uloţeno na archeologické základně Znojmo - Hradiště. KLÍMA, Bohuslav, Nálezový deník z roku 2007, uloţeno na archeologické základně Znojmo - Hradiště. 93
Internetové zdroje http://www.odyssea.cz/soubory/e_kurzy/rozvoj_ucebnich_dovednosti.pdf,
Seznam obrázků: obr. 1: Ikona z vázy z Orvieta NEUBURGER, A.: Die technik des altertums. Leipzig: 1977, s. 52. obr. 2: Náhrobní kámen NEUBURGER, A.: Die technik des altertums. Leipzig 1977, s. 53. obr. 3: Šachtová pec PLEINER, R.: Základy slovanského ţelezářského hutnictví v českých zemích. Praha 1958, s. 13. obr. 4: Ţelezářská výheň KOŘAN, J.: Staré české ţelezářství. Praha 1946, s. 20. obr. 5: Kovadlina komolého kuţele PLEINER, R.: Staré evropské kovářství:stav metalografického výzkumu. Praha 1962, s. 173. obr. 6: Rohatá kovadlina PLEINER, R.: Staré evropské kovářství:stav metalografického výzkumu. Praha 1962, s. 173. obr. 7: Ukázka zahloubené kovářské dílny BIALEKOVÁ, D.: Dávne slovanské kováčstvo. Bratislava 1981, s. 14. obr. 8: Řez mechanismem výhně ČERMÁK, M. – KRÁL, E.: Kovářství a podkovářství. Praha 1956, s. 24. obr. 9: Kovadlina a její části DRASTÍK, F.: Kovářství. Praha 1960, s. 20. obr. 10: Druhy kladiv DRASTÍK, F.: Kovářství. Praha 1960, s. 20. obr. 11: Druhy kleští DRASTÍK, F.: Kovářství. Praha 1960, s. 21. obr. 12: Druhy osazovacích a hladících kladiv DRASTÍK, F.: Kovářství. Praha 1960, s. 21. obr. 13: Sekáče a průbojníky DRASTÍK, F.: Kovářství. Praha 1960, s. 22. 94
obr. 14: Zápustky DRASTÍK, F. – DOBROVOLNÝ, B.: Kovářská abeceda. Brno 1952, s. 21. obr. 15: Pěchování DRASTÍK, F. – DOBROVOLNÝ, B.: Kovářská abeceda. Brno 1952, s. 24. obr. 16: Jednostranné osazování DRASTÍK, F. – DOBROVOLNÝ, B.: Kovářská abeceda. Brno 1952, s. 24. obr. 17: Oboustranné osazování DRASTÍK, F. – DOBROVOLNÝ, B.: Kovářská abeceda. Brno 1952, s. 24. obr. 18: Sekání DRASTÍK, F. – DOBROVOLNÝ, B.: Kovářská abeceda. Brno 1952, s. 24. obr. 19: Proráţení otvorů DRASTÍK, F. – DOBROVOLNÝ, B.: Kovářská abeceda. Brno 1952, s. 24. obr. 20: Sváření přeplátováním ČERMÁK, M. – KRÁL, E.: Kovářství a podkovářství. Praha 1956, s. 60. obr. 21: Sváření na tupo ČERMÁK, M. – KRÁL, E.: Kovářství a podkovářství. Praha 1956, s. 60. obr. 22: Klínové sváření ČERMÁK, M. – KRÁL, E.: Kovářství a podkovářství. Praha 1956, s. 61. obr. 23: Popis noţe Nůţ pouţit z nakreslené tabulky č. I. obr. 6. Seznam tabulek Tab. 1: Přehled popouštěcích barev a jim odpovídajících teplot ČERMÁK, M. – KRÁL, E.: Kovářství a podkovářství. Praha 1956, s. 56
95
Seznam příloh Textové Tabulka 1: Noţe nalezené v hrobech Tabulka 2: Noţe nalezené na sídlišti Obrazové Tabulka noţů číslo 1 Tabulka noţů číslo 2 Tabulka noţů číslo 3 Tabulka noţů číslo 4 Tabulka noţů číslo 5 Předloha pro repliku noţe inv. 25/04 Zhotovená replika
96
Přílohy
Tabulka číslo 1: Noţe nalezené v hrobech Invent. část č. noţe
Sonda
173/86 zlomky hrad
Havlíček
101/93 nůţ
hrad
Rýha: úsek A 0150m
060/95 nůţ
hrad
170/97 nůţ
hrad
Statek Stodola Probošství kanalizace
194/98 zlomky předhradí Katolický
Číslo Pohlaví/ Celková Délka Délka Šířka čtverec hrobu dítě Lokalizace Hloubka délka čepele trnu čepele Vyobrazeno Dílčí nálezy u levého femuru hrotem ostruhy, přeska 2 1 dítě kekolenu 0 9,8 0 15 ano a průvlečka přeslen, brousek, u levého kamenná stéla, 94 ţena boku 60cm 13,5 10,7 2,8 1,5 ano střepy ţelezný předmět na levé (spona), korál, pánevní krouţky 111 dítě kosti 13,6 9,6 4 1,3 ano vlasové?, šídlo, u pravého 196 dítě boku 13,8 10,7 2,9 1,8 ne náhrdelník, náušnice bronz, bronz. Zlomky, perla kovová, pod bronzový pravým předmět, uhlíky, bokem u ulity drobných pravé měkýšů, vejce, 263 dítě dlaně 0 9 0 1,5 ne nádoba
Poznámka zbytky dřeva z pochvy dřevěná pochva
Invent. část č. noţe
275/98 nůţ
058/03 nůţ
Sonda
hrad
čtverec Číslo Pohlaví/ Lokalizace Hloubka Celková Délka Délka Šířka Vyobrazeno Dílčí nálezy hrobu dítě délka čepele trnu čepele sekera bradatice, břitva Fe, rohovcové úštěpy, tyčinka Fe s očkem, ostruha Fe, přezka Fe, u levého průvlečka Fe, Probošství boku pod zlomky Fe, kanalizace 359 muţ rukou 220cm 14 10 4 2 ne dřevo vzorky
předhradí Dobeš
C/1
Statek - za kutlochem I2
223/05 nůţ
hrad
273/06 řap
předhradí Damián
A1
415
dítě
419
dítě
mezi spodní čelistí a levou klíční kostí u levého boku kostřičky
422
dítě
na dně hrobu
180190cm
14,1
11
3,1
1,7
ano
140cm
13,4
10,5
2,8
1,9
ano
zrníčka obilí
55cm
0
0
2,8
0
ano
nádoba, střepy, obilky
Poznámka
zbytky dřevěné pochvy, zachován ve zlomcích zbytky dřevěné pochvy, zbytky dřeva i na trnu, objekt 543struska, kosti, střepy, mazanice, uhlíky na čepely zbytky dřeva z pochvy na čepely zbytky kůţe a dřeva z pochvy
Tabulka číslo 2: Noţe nalezené na sídlišti Invent. č.
část noţe
115/86
nůţ
343/86 042/87
Sonda
Čtverec Objekt Hloubka
hrad
Havlíček
4
80cm
neúplný nůţ hrad nůţ s odlomeným hrotem hrad
Mikudim
1
25cm
Probošství
2
160cm
357/87
zlomek čepele zlomek čepele
110/88
nůţ
hrad
Statek II.
1
50cm 90100cm
159/88
nůţ
hrad
Statek II.
2
100cm
216/88
část čepele zlomek čepele
hrad
Statek II.
2
140cm
hrad
Statek II.
1.2
85cm
337/87
237/88
hrad
Roupec
7
135
60cm
hrad
Roupec
9
151
Celková Délka Délka Šířka délka čepele trnu čepele Vyobrazeno Poznámka v tmavé hlinité vrstvě v tmavé hlinité vrstvě v černé vrstvě nad skalnatým podloţím
v tmavé hlinité výplni objektu v tmavém zasypu objektu v tmavé hlinité půdě v tmavé hlinité vrstvě v tmavé hlinité vrstvě
9
4,5
4,5
1,5
ano
6,3
4,8
1,5
1,7
ano
8,1
5,6
2,5
1,6
ano
0
4,2
0
1,5
ano
0
3,5
0
1,4
ano
7,3
6,6
0,7
1,5
ano
8,3
7,2
1,1
1,3
ano
0
6,8
0
1,7
ano
6,7
4,9
1,8
1
ano
v malé jamce u ohniště, spolu s teslem, z prostoru záp. přístavby domu. Na trnu zbytky dřeva. odlemený hrot i trn odlomená část trnu
Invent. č.
část noţe
Sonda
Čtverec Objekt Hloubka
095/93
zlomky čepele polovina čepeles trnem
112/93
zlomek čepele
hrad
115/95
nůţ
hrad
Rýha: úsek A 0-150m 1 Statek - U stodoly
061/97
nůţ
hrad
Probošství kanalizace
166/97
nůţ bez trnu předhradí Katolický
370
95cm
184/97
nůţ
předhradí Katolický
368
80cm
182/00
trn s částí čepele
hrad
nůţ
Kanalizační stoka 4/6předhradí 4/7
261/89
105/00
hrad
Hyppolit
hrad
Statek
2
90cm 120cm 352
80cm
Mikudim Danielovič B
45cm
447
Celková Délka Délka Šířka Vyobrazeno Poznámka délka čepele trnu čepele
v tmavé hlinité půdě v černé hlinité vrstvě v tmavém hlinitém zásypu objektu v rýze kanalizace v cestě, jiţně od ossália Z hlíny mezi dvěma kamennými zdmi u kamenné pece v tmavé hlíně ve středu objektu na dřevěné podlaze v jiţním rohu čtverce ve vrstvě nad skalním podloţím v půdorysu objektu, při probírání hlinitého zásypu
0
8,6
0
2
ne
8,2
2,9
5,3
2
ano
6,5
2,2
ano
pod základy staré stáje ve statku odlomený hrot
11,6
8,2
3,4
1,9
ano
10,3
7,3
3
1,4
ano
0
6,6
0
0,9
ano
12,3
8,1
4,3
1,3
ano
4,4
1,6
2,8
1,5
ano
novověk
ano
na levé straně čepele krevní rýha
19,7
15,7
3,8
2
Invent. č.
část noţe
144/00
nůţ
297/00
zlomek čepele
087/01
zlomek čepele
024/02
nůţ s odlomenou částí trnu
143/02
trn s částí čepele trn s částí čepele
184/04
nůţ
185/04
zlomek čepele
111/02
Sonda Čtverec Objekt Hloubka Kanalizační u dna slovanského stoka 4/6objektu v jiţním předhradí 4/7 453 50cm rohu Kanalizační v tmavém zásypu stoka 11/2– sklípku umístěného předhradí 11/3 492 150cm na okraji objektu ze svrchní části tmavé kulturní hrad Statek I D/9 40cm vrstvy pod kamennou krou v tmavé mazlavé uhlíkové vrstvě-ve výplni hrad Statek I D/9 522 85cm mísovitého obj. v tmavém hlinitém zásypu velkomoravskho hrad Statek I A-B/1 526 130cm objektu v profilové stěně v hrad Statek I E/12 50cm tmavé hlinité půdě pod úrovní kamené kry v tmavší hlinité hrad Statek I H/2 80cm vrstvě pod úrovní kamené kry v tmavší hlinité hrad Statek I H/3 80cm vrstvě
Celková Délka Délka Šířka délka čepele trnu čepele Vyobrazeno Poznámka 13
9
4
1,8
ano
0
7
0
1,4
ano
0
6
0
2
ano
0
3,2/ 4,5
0
1,9
ano
7,8
4
3,8
2,5
ano
9,8
3,8
6
2,3
ano
11,6
7,5
4,1
1,7
ano/foto
0
6,7
0
1,4
ano
z výkopu pro plynové potrubí
odlomená část středu čepele
Invent. č.
Část noţe
Sonda
101/04
nůţ
hrad
025/04
nůţ
hrad
027/04
nůţ
hrad
Statek Stodola Statek - za kutlochem Statek - za kutlochem
210/05
zlomek čepele
hrad
Statek - za kutlochem
259/05 056/06
zlomek čepele nůţ trn zlomek čepel nůţ
098/06 099/06 299/06
Celková Délka Délka Šířka délka čepele trnu čepele Vyobrazeno Poznámka
Čtverec Objekt Hloubka
B
35cm
jíţně od kamenné kry u kontrolního ke kvadrantu A, tmavá hlinitá nad prostupujícím skalním podloţím
H/2
30cm
ve vrstvě naváţek
11,6
7,6
4
1,7
ano/foto
I/1
25cm
ve vrstvě naváţek 10,9 v zásypu pravidelného obdelníkového v.m objektu 0 z bloku mezi zídkou a zdí novověkého domu, na de dnem velkomoravského domu 0 9,2 v hnědé hlinité půdě 0 při sniţování vrstvy 0 14,3
7,9
3
1,4
ano/foto
8
0
1,5
ano
8 6
0 3,2
1,3 1,1
ano ano/foto
0
4,4
6,2 9,6
0 4,7
E-F/3
576b
110cm
Statek - za hrad kutlochem předhradí Damián
F1-2 A1
576b
130cm 15cm
předhradí Damián
B3
15cm
předhradí Damián předhradí Bártů
B4
25cm 35cm
671
11
7,3
3,7
1,4
ano
odlomený hrot, krevní rýha na levé straně čepele
na okraji objektu 217
ano 1,2 1,8
ano/foto ano/foto
krevní rýha
Invent. č.
421/07 438/07
část noţe
zlomek čepele zlomek čepele
Sonda
hrad hrad
Jeřábek Kučera Jeřábek Kučera
Čtverec Objekt Hloubka
F/3
30cm
A/4
60cm
Celková Délka Délka Šířka Vyobrazeno Poznámka délka čepele trnu čepele nad skalním podloţím, v mělké depresi, záp. Od skalního hřbítku 0 tmavá hlinitá vrstva 0
4,8
0
1,2
ano
2,8
0
2
ano
Tabulka noţů číslo I.
Tabulka noţů číslo II.
Tabulka noţů číslo III.
Tabulka noţů číslo IV.
Tabulka noţů číslo V.
Předloha k replice nůţ inv. č. 25/04
Zhotovená replika
