MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolů
Latentní kriminalita ve Frýdku-Místku Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
Mgr. Jitka Čihounková
Michal Štefek Brno 2014
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně na základě literatury a pramenů uvedených v pouţitých zdrojích.
V Brně dne 22.4.2014
Michal Štefek
…………..
Rád bych tímto poděkoval vedoucí mé bakalářské práce paní Mgr. Jitce Čihounkové za pomoc při konzultacích, za vypůjčené materiály a především za odborné vedení.
Obsah Úvod ........................................................................................................................ 6 1. Vymezení základních pojmů ............................................................................... 8 1.1 Kriminologie ................................................................................................. 8 1.2 Kriminalita..................................................................................................... 9 1.2.1 Členění kriminality na skutečnou, registrovanou a latentní ................. 10 1.2.1.1 Registrovaná kriminalita .................................................................... 11 1.2.1.2 Latentní kriminalita............................................................................ 12 2. Latentní Kriminalita .......................................................................................... 14 2.1. Míra latentní kriminality............................................................................. 14 2.2. Zjišťování latentní kriminality ................................................................... 17 3. Rozdělení kriminality podle trestných činů ...................................................... 21 3.1. Druhy kriminalit ......................................................................................... 22 3.1.1. Majetková kriminalita .......................................................................... 22 3.1.2 Násilná kriminalita................................................................................ 23 3.1.3 Hospodářská kriminalita ....................................................................... 24 3.1.4 Mravnostní kriminalita ......................................................................... 26 3.1.5 Ostatní kriminalita ................................................................................ 26 3.1.6 Zbývající kriminalita............................................................................. 27 4. Empirická část ................................................................................................... 29 4.1 Cíle práce ..................................................................................................... 29 4.2 Úkoly práce. ................................................................................................ 29 4.3 Metodika výzkumu a vyhodnocení dat ....................................................... 30 4.4 Výzkumný soubor ....................................................................................... 30 4.5 Výsledky výzkumu latentní kriminality ve F-M a diskuze ......................... 31
5. Závěr ................................................................................................................. 42 Pouţitá literatura ................................................................................................... 44 Příloha číslo 1........................................................................................................ 46 Seznam zkratek ..................................................................................................... 48 Přehled tabulek a obrázků ..................................................................................... 49 Resumé .................................................................................................................. 50
Úvod Kriminalita neboli zločinnost je jedním z fenoménů dnešní doby. Setkáváme se s ní de facto na kaţdém kroku. Útočí na nás denně z televizní obrazovky, rozhlasového vysílání, či denního tisku. Bohuţel výjimkou není ani osobní zkušenost mnoha z nás. Veřejnost je do ní vtahována zcela nedobrovolně, dá se říci, ţe ji má neustále v podvědomí. Jsme médii či svým okolím seznamováni s různými případy, které dle svých představ a názorů řešíme, hledáme pravděpodobné viníky trestných činů a vynášíme dokonce imaginární tresty. Zločinnost se stále vyvíjí, posouvá své hranice, je nepředvídatelná. Rok od roku se mění. Politické dění, sociální a společenské postavení, nezaměstnanost nebo těţká ţivotní situace, to je pouze nepatrný výčet prvků, které ji ovlivňují. Je to téma stále aktuální a vnímá ho téměř celá naše společnost. Sledujeme kriminální statistiky, vývoj zločinnosti a také úspěšnost objasňování trestných činů. Mnozí lidé však netuší, ţe tyto statistiky jsou tvořeny pouze kriminalitou registrovanou. V praxi to znamená, ţe do ní patří pouze trestné činy oznámené a řešené policií, coţ je pouhá část zločinů skutečně spáchaných. Se spoustou z nich totiţ není policie vůbec obeznámena, nemohou tedy být do statistik zahrnuty. V takovémto případě hovoříme o tzv. kriminalitě latentní. A právě téma „latentní kriminality“ mě během studia zaujalo a přivedlo k myšlence napsání této bakalářské práce. Cílem je pojem „latentní kriminalita“ veřejnosti blíţe objasnit a ve druhé části práce jsem se pak zaměřil na latentní kriminalitu v rámci města Frýdku-Místku. Tato lokalita je mi blízká, jelikoţ jsem zde strávil převáţnou část svého dosavadního ţivota. Pokud se spoluobčanů zeptáte, zda se někdy s pojmem „latentní kriminalita“ setkali a vědí, co znamená, jejich odpověď je většinou negativní. Důleţité proto je tento pojem objasnit. Aby na latentní kriminalitu bylo nahlíţeno komplexně, jsou v první kapitole vysvětleny jí nadřazené pojmy „kriminologie“ a „kriminalita“ a také jsou definovány předměty jejich zkoumání. Dále je zde kriminalita rozčleněna na registrovanou a latentní, obě jsou blíţe specifikovány, jako i další fakta k nim náleţící.
6
Druhá kapitola rozebírá latentní kriminalitu podrobněji. Vymezuje pojem „míra latentní kriminality“, faktory tuto kriminalitu ovlivňující a v neposlední řadě se zabývá jejím zjišťováním. Ve třetí kapitole jsou definovány pojmy „trestný čin“, „zločin“ a „přečin“. Je vhodné se s nimi seznámit v návaznosti na další část práce, která se věnuje jednotlivým druhům kriminality a ty jsou pak blíţe vysvětleny. Najdeme zde také kompletní výčet trestných činů do těchto kriminalit spadajících. Empirická část práce je zaměřena na výzkum latentní kriminality ve F–M. Podklady pro zpracování byly získány formou dotazníku. Výzkum je koncipován tak, aby byly zjištěny vlastní zkušenosti dotázaných s kriminalitou na nich spáchanou. Na základě těchto informací si pak můţeme vytvořit obraz o latentní kriminalitě ve F–M.
7
1. Vymezení základních pojmů 1.1 Kriminologie Kriminologie v doslovném překladu znamená „věda o kriminalitě“. Je to vědní obor zabývající se kriminalitou, neboli zločinností, a její kontrolou, pachateli a oběťmi (Zapletal, 2004). „Skládá se z latinského slova crimen (zločin) a logos (věda).“ (Zoubková, 2004, p. 12.) Tato vědní disciplína se vytvořila na základě společnosti, která začala mít přirozeným vývojem potřebu tuto problematiku blíţe poznat, vysvětlit a ovlivňovat ji. Z tohoto důvodu začíná zkoumání kriminality a to právě proto, ţe se zločinnost stává určitým sociálním problémem. Ten postupně začínal nabývat velké důleţitosti. Vznik kriminologie je tedy podmíněn nutností veřejnosti blíţe řešit otázky kriminality, jejího růstu a vývoje (Zapletal, 2004). Definicí tohoto nesmírně zajímavého, avšak sloţitého vědního oboru, najdeme v historii celou řadu. Je to dáno různorodostí představ lidí zabývající se a zkoumající tuto disciplínu. Tyto definice se však ztotoţňují v obecném pohledu na kriminologii jako celek. Je jasně dán „ pohled na kriminalitu a její souvislosti jako na reálný jev a empirická povaha kriminologického poznání a dále konstatování, že jde o úsilí nejen o popis, ale též o vysvětlení zločinu.“ (Zapletal, 2004, p. 9) Kriminologie je z různých úhlů pohledů chápána jako věda víceoborová. V knize Kriminologie od Otakara Novotného a Josefa Zapletala (2004, p. 16) je kriminalita brána jako sociálněpatologický fenomén a v tomto smyslu, „má aspekty společenské i osobnostní, sociologické, psychologické, psychiatrické, pedagogické, trestněprávní a jiné, a proto je kriminologie naukou na pomezí několika vědních disciplín, naukou multidisciplinární“. Slučuje pohled různých vědních disciplín na daný jev a musí být připravena k tvůrčímu poznávání těchto poznatků. Je závislá na poznatcích těchto disciplín. V dnešní době je však tento obor celokontinentálně uznáván a chápán jako samostatná vědecká a pedagogická disciplína. Je vyučována na univerzitách a na celém světě dnes existují kriminologické instituty, stejně jako učebnice a monografie. Hlavním předmětem, kterým se kriminologie zabývá je kriminalita, její pachatelé, oběti a kontrola. Tyto hlavní předměty zkoumá formou empirických
8
výzkumů. Je tedy vědou „empirickou“. Její základní úlohou je nalézt odpověď na otázky z jakého důvodu dochází k páchání trestné činnosti a jakým způsobem jí předcházet. Kriminologie se snaţí získat důleţité informace o kriminalitě a jejích souvislostech, poté na základě rozboru těchto poznatků zjišťuje příčiny kriminality. Důleţitá je poté prevence, neboli přijímaní preventivních opatření skrz sankce (Novotný, 2004).
1.2 Kriminalita Kriminalitou (zločinností) se, jak jsme se jiţ v předchozí kapitole dozvěděli, zabývá kriminologie. Obecně lze říci, ţe „kriminalita je souhrn trestných činů spáchaných na určitém území za určité časové období.“ (Svatoš, 2009, p. 15) Jsou to veškeré přestupky a trestné činy. S tímto úzce souvisí pojem rozsah kriminality. Tento rozsah je dán právě počtem činů, které jsou z hlediska trestního zákona brány jako trestné činy. V knize Kriminologie od Oty Novotného a Josefa Zapletala je rozsah kriminologie definován takto: „Rozsah kriminality je dán počtem jednotek daného souboru, které znamenají výskyt trestné činnosti, tedy absolutními čísly.“ (Novotný & Zapletal, 2004, p. 49), (např. údaje o 425 930 registrovaných skutcích v České Republice v roce 1998). Další velice důleţitým pojmem, který souvisí s rozsahem kriminality a podává o ní přesnější přehled je tzv. intenzita kriminality. Intenzita kriminality v určité míře zamezí zkreslení informací při sledování vývoje kriminality o jejím rozsahu v tom smyslu, ţe počet trestných činů se můţe měnit v závislosti na počtu obyvatel. Tudíţ by údaje o vývoji kriminality na daném území, mohly být v kriminálních statistikách značně zkresleny. Právě proto existuje index (intenzita kriminality), který tomuto zkreslení zamezí. „Úroveň kriminality je stav kriminality přepočtený na určitý počet obyvatel na určitém území.“ (Svatoš, 2010, p. 20) Úroveň je vyjádřena indexem na 10 000 nebo 100 000 obyvatel. (Novotný & Zapletal, 2004) Index kriminality se rovná počet trestných činů lomeno počet obyvatel krát deset nebo sto tisíc.
9
Kdyby byl například index celkové kriminality v Moravskoslezském kraji za rok 2012 63, znamenalo by to, ţe 63 osob ze 100 000 obyvatel se stalo oběťmi kriminality. Také intenzita kriminality vyjádřená indexem nemá úplně pravdivá data o této úrovni kriminality. Právě proto, ţe se zde započítává trestná činnost spáchaná obyvateli ţijícími mimo toto území. Struktura kriminality je dalším pojmem, týkající se této problematiky. Bere a rozděluje kriminalitu z různých úhlů pohledů. Kriminalitu zkoumá dle paragrafů TZ, geografického hlediska, dle věku, pohlaví, druhu kriminality, dle osoby pachatele, poškozeného a dalších kritérií. Toto rozdělení je velice důleţité, protoţe umoţňuje kriminalitu lépe charakterizovat. O kriminalitě nás informují především kriminální statistiky. Jedná se především o policejní statistiku kriminality, která obsahuje registrované trestné činy, stíhané osoby, člení trestné činy dle jednotlivých objektů, dle jednotlivých paragrafů TZ, osoby člení na prvostíhané a recidivisty, děti, mladistvé a cizince člení stíhané osoby dle pohlaví. Dále nás potom informuje statistika justiční a vězeňské sluţby, neboli statistika ministerstva spravedlnosti (Svatoš, 2009).
1.2.1 Členění kriminality na skutečnou, registrovanou a latentní Kriminalita je sociální fenomén dnešní doby. Setkáváme se s ní v běţném ţivotě dnes a denně. Místo toho, aby byl tento fenomén na ústupu a lidé měli klidné spaní, je tomu právě naopak. Je stále více aktuální a neustále se rozvíjející. Lidé mají strach o svůj majetek, o sebe a o své blízké. Děti jsou kaţdodenně vystavovány infekčním onemocněním, které na ně číhají na dětských hřištích formou injekčních stříkaček, nebo šikaně ve školách. Starší vrstevníci jsou zase na ulicích jednoduchým terčem drogových dealerů, opilců nebo deviantů (v negativním slova smyslu). Policie samozřejmě dělá maximum toho, co je schopna, ale dnešní doba je taková, ţe to nestačí. Kriminalita je všude kolem nás a jednoduše se jí nezbavíme. Proto, jestliţe se o kriminalitě bavíme, řešíme například její vývoj, nebo jakým způsobem se v posledních letech měnily kriminální statistiky, musíme mít na paměti to, ţe statistická data, která
10
zpracovávají a vydávají instituce zabývající se trestnou činností, např. soudy, policie a další, nás neinformují o pravých číslech týkajících se tohoto společenského problému. Informují nás pouze o trestné činnosti, která byla nahlášena orgánům činným v trestném řízení. Nejsme tudíţ informováni o kriminalitě skutečné, ale jsme informováni pouze o kriminalitě registrované. (viz obr. 1)
Obrázek 1 Rozdíl mezi skutečnou a registrovanou kriminalitou
(Čihounková, 2013).
1.2.1.1 Registrovaná kriminalita Registrovaná kriminalita je taková kriminalita, která byla obětí trestného činu nahlášena příslušným orgánům a institucím, které ji dále mohou řešit. To znamená, ţe je evidována. Mezi zdroje informací, podle kterých si tedy běţný občan České Republiky můţe udělat názor na stav kriminality, patří kriminální statistiky zpracované policejními orgány, soudy, státními zastupitelstvími, probačními a mediačními sluţbami a vězeňskými sluţbami ČR. Existuje ovšem spoustu skutečností ovlivňující tyto statistiky. Jednou z nich jsou především legislativní změny. Ty jsou z hlediska těchto statistik velice významné a značně na
ně
působí.
Buď
mohou
trestní
represi
tzv.
kriminalizovat
nebo
dekriminalizovat. V knize Základy kriminologie a trestní politiky od J. Kucky a H. Válkové jsou tyto formy legislativních změn popsány takto: „Kriminalizací se rozumí zpřísnění trestní represe, spočívající v zavedení nových skutkových podstat, které postihují jednání, jež dosud nebyla trestná, případně modifikací 11
stávajících skutkových podstat v tomto smyslu, ale také změnami v obecné části trestního zákona, které vedou k rozšíření trestní odpovědnosti na více osob, než tomu bylo dosud. Naopak dekriminalizací se zase rozumí zmírnění trestní represe, která spočívá ve zrušení skutkových podstat trestných činů, které byly dosud trestné, případně v jejich modifikaci, či ve změnách v obecné části trestního práva, které vedou ke zúžení trestní odpovědnosti v méně případech.“ (Kuchta & Válková, 2005, p. 134) Další významné ovlivnění nastává ze strany hlavy státu, která má na toto rozhodnutí ze svého mandátu právo. U těchto amnestijních rozhodnutích se jedná spíše o méně závaţné trestné činy. Ovšem po amnestii prezidenta republiky Václava Klause ze dne 1.1.2013 lze o tomto obecném pojetí amnestie přinejmenším pochybovat. Jak pro amnestijní rozsah tak především pro dobu, v jaké byla vyhlášena. Vláda a příslušná ministerstva se dále mohou rozhodnout například o zaměření pozornosti na určitý druh trestné činnosti, a to formou zaměstnaneckého posílení nebo vzdělání. To má samozřejmě za následek ovlivnění kriminálních statistik. Umělá latence je dalším faktorem zkreslujícím kriminální objasněnost, to znamená, ţe se policie ČR o těchto trestných činech dozvěděla, ale nebyly registrovány. A to jak z důvodu nezávaţnosti těchto činů, tak například z chyb úředníků nebo sloţitosti dotazování. Policie ČR můţe také soustředit svoji pozornost na určité osoby či místa, čímţ se do značné míry zvyšuje pravděpodobnost odhalení trestné činnosti. V neposlední řadě mohou být tyto statistiky zmanipulovány úmyslně.
1.2.1.2 Latentní kriminalita Dnešní doba je zlá, spousta lidí v naší zemi se finančně nachází na hranici existenčního minima (3 410Kč), (Pllvová, 2011), protoţe nemají práci. Existenční minimum je v mnoha případech tak nízké, ţe si lidé nemohou pomalu zaplatit nájem nebo základní ţivotní potřeby. O tom, ţe by si koupili něco pro sebe, zajeli si na dovolenou nebo měli prostředky na své koníčky, si mohou nechat jen zdát. Proto se, (podle mého názoru) stále rozrůstá pole kriminálního působení. Jsou to především krádeţe. Je to nejdostupnější druh kriminální činnosti, díky kterému si spousta lidí přilepšuje. Samozřejmě s krádeţemi potom úzce souvisí také fyzické
12
napadení, ublíţení na zdraví a v nejhorším případě vraţda. Většina těchto drobných krádeţí se samozřejmě k policii nedostane, nebo nejsou objasněny, či vůbec nejsou evidovány. Tím pádem se přirozeně latentní kriminalita zvyšuje. Latentní kriminalitu můţeme obecně vyjádřit jednoduchým vzorcem. Latentní kriminalita se rovná skutečná kriminalita mínus kriminalita registrovaná. Lidé se z mého pohledu s touto kriminalitou setkávají dnes a denně, pomalu „na kaţdém kroku,“ avšak vůbec netuší, co tento pojem vlastně znamená. Tento pojem byl definován v první kapitole. S latentní kriminalitou také souvisí pojem temná čísla kriminality. Tím se v knize Základy kriminologie a trestní politiky rozumí rozdíl v počtu skutečně spáchaných trestných činů a v počtu trestných činů, které jsou evidovány v oficiálních kriminálních statistikách. Angličtina pojmenovává tento pojem Dark number in crime a němčina zase Dunkelfeld (Kuchta & Válková, 2005). V knize Vývoj kriminality v ČSSR je tento pojem vykládán různými způsoby: „Poměr mezi zjištěnou a registrovanou kriminalitou. Jako celková kriminalita ve společnosti (registrovaná + neregistrovaná). Počet trestných činů, které nejsou registrovány v oficiálních kriminálních statistikách, protože nebyly policii oznámeny ani zjištěny policií jiným způsobem. Trestné činy, které byly policií registrovány, ale nebyl zjištěn jejich pachatel. Případy, ve kterých jsou pachatelé trestných činů stíháni pouze za některé trestné činy, kterých se dopustili.“ (Karabec, 1973, p. 47,48) Latentní kriminalita má za následek veškeré zkreslení informací o kriminalitě jako takové.
13
2. Latentní Kriminalita Latentní, neboli (skrytou) kriminalitu „dark figures“ můţeme zařadit na úroveň kriminality registrované, neboli zjevné. Ta byla popsána jiţ v dřívější části práce. Latentní kriminalitou se rozumí takové trestné činy, které oběť trestného činu na Policii ČR nikdy neohlásila, ať uţ je to z důvodů strachu z pachatele, závaţnosti trestného činu, nedůvěry v policii případ úspěšně vyšetřit, nebo jiných. Policie ČR a orgány činné v trestním řízení se tudíţ ani nemohou pokusit o jejich objasnění. Dále se pak můţe jednat o tzv. umělou latenci to jsou případy, kdy se policie o trestném činu dozvěděla, ale špatně posoudila skutkové okolnosti a došla k závěru, ţe se o trestný čin nejedná. Nebo skutek jako trestný čin posoudí, ale přesto ho neeviduje a dále se jim nezabývá (Kuchta & Válková, 2005). Latentní kriminalita tudíţ není zahrnuta do ţádných statistických údajů, které jsou zveřejňovány v soudních
nebo policejních statistikách a
informují
tak
o stavu kriminality v ČR, krajích, okresech, městech a obcích. Občané, se tedy nikdy nedozví pravá čísla o trestných činech, které byly spáchány na určitém území za určitou časovou jednotku. V knize Josefa Zapletala Kriminologie Díl 1. obecná část někteří autoři člení kriminalitu na tzv. „šedá a černá čísla“. Černými čísly rozumějí trestnou činnost, o níţ se orgány činné v trestním řízení nedozvěděly, za šedá čísla pak povaţují trestné činy, o níţ se sice dozvěděly, ale nepodařilo se jim vypátrat jejich pachatele (Zapletal, 2004). „Existence latentní kriminality relativizuje všechny dostupné údaje o stavu, struktuře a dynamice kriminality.“ (Zapletal, 2004, p. 20)
2.1. Míra latentní kriminality Mírou latentní kriminality můţeme rozumět určitou část kriminality celkové, neboli skutečné (Číhounková, 2013). Nastává tedy otázka, jak velká je tato část? Z dostupných zdrojů týkajících se této problematiky můţeme obecně říci, ţe je tato část více neţ velká. Je větší neţ kriminalita registrovaná, coţ můţe být pro některé občany krajně znepokojující. Avšak o pravdivých hodnotách se dá
14
spíše polemizovat. Ať uţ na těchto číslech pracuje kdokoliv, mohou se o míře latentní kriminality spíše dohadovat. Mírou latentní kriminality můţeme označit také pojem latentnost. Ta se liší u jednotlivých druhů trestných činů. U těch méně závaţných je samozřejmě míra latence docela dost vysoká, a to z důvodu těţké objasněnosti těchto případů. Policie se o nich dozvídá velice obtíţně a je velice těţké najít nebo usvědčit tyto pachatele. Jedná se například o šikanu, ta je nejvíce rozšířená mezi dětmi školního věku. Můţe se ovšem jednat také o závaţnější trestnou činnost, jako je například korupce, úplatkářství, hospodářská činnost, nebo sexuální zneuţívání. Naopak nízká míra latence je u vraţd. Zde mají oběti samozřejmě jistou obavu, strach nebo nejistotu tento čin ohlásit. Zde nastává jeden z nejzásadnějších problémů zjištění míry latentní kriminality. Nejistota, nedůvěra nebo strach tyto činy ohlásit. S tímto problémem se však bohuţel nic moc dělat nedá, a proto zřejmě nikdy nebudeme mít pravá čísla tykající se kriminality v naší zemi (Zapletal, 2004). Všeobecně tedy můţeme o míře latentní kriminality říci: 1) Latentní kriminalita se více projevuje ve velkých aglomeracích, kde je velká koncentrace obyvatel. 2)„Latentní kriminalita je v zásadě u všech druhu kriminality vetší než registrovaná (méně je trestných činů oznámených než neoznámených).“ (Kuchta & Válková, 2005, p. 127) 3) Dále se míra latence liší podle druhů trestné činnosti. Vetší míra se předpokládá u drogové kriminality, domácího násilí, sexuálních činů mezi rodinnými příslušníky, zneuţívání dětí, organizovaného zločinu a hospodářské kriminality (Kuchta & Válková, 2005). 4) Muţská sloţka obyvatel má na této míře kriminality větší podíl neţ sloţka ţenská (Kuchta & Válková, 2005). 5) „Existuje vysoká míra latentní kriminality u dětí a mládeže, zejména pokud jde o bagatelní kriminalitu. Naopak případy závažné a recividní kriminality mládeže
15
jsou v oblasti latentní kriminality méně časté. Jen část dospívajících je odhalena, stíhána a trestána.“ (Kaiser, 1994, p. 154-155) 6) Čím je vyšší četnost trestné činnosti, tím se zvyšuje pravděpodobnost, že bude policejně zachycena.“ (Kuchta & Válková, 2005, p. 127) Jestliţe se budeme zabývat závěrem o skutečné, neboli celkové kriminalitě musíme mít na paměti vztah mezi kriminalitou registrovanou a latentní. Jak viktimologickými výzkumy, tak z domněnky, která konstatuje, ţe kdyţ dojde ke sníţení registrované kriminality, dochází současně ke zvýšení kriminality latentní, byla těmito viktimologickými výzkumy vyvrácena (Kuchta & Válková, 2005). Proto se dá říci, ţe mezi těmito kriminalitami není ţádný specifický vztah. Kriminální statistiky vyvozující nějaké závěry o vývoji, nebo například o současném stavu kriminality, proto nemůţeme brát moc váţně. Toto tvrzení se opírá o graf z knihy Jugendkriminalitat in Deutschlan (viz obr. 2), kde je srovnáván vývoj kriminality u násilných trestných činů vycházejících ze statistik FBI (Uniform Crime Report) a Nacional Crime Victimization Survey v USA. Jsou zde zahrnuty činy jako vraţdy, loupeţe, znásilnění a napadení. Od roku 1973 do roku 2000 ze statistik FBI vyplývá, ţe došlo ke zvýšení násilných trestných činů o 71 procent. Ze statistických čísel National Crime Victimization Survey zase vyplývá, ţe došlo k jejímu sníţení o 39 procent. Coţ je značný rozdíl. A jednoznačně to tedy poukazuje na velkou míru rozdílnosti jak šetření, tak
trestné činy v milionech
výpovědí dotázaných osob (Kuchta & Válková, 2005).
5 4 3 2 1 0 1973
1975
1980
1985
1990
1995
2000
Obrázek 2 Vývoj násilné kriminality podle výsledků Naitonal Crime Victimization Survey a podle statistických údajů FBI v USA v letech 1973-2000
(Kuchta & Válková, 2005, p. 128)
16
Existuje spousta faktorů ovlivňující kriminalitu jako takovou. A v nemalé míře tedy ovlivňujících kriminální statistiky. Jsou to zcela jednoznačně samotné oběti trestných činů, které mají vůbec tu nejdůleţitější roli a tou je nahlásit policii vše, co vědí. Tedy svou výpověď. Bez této výpovědi se bohuţel policie nemůţe ani pokusit daný trestný čin zaznamenat, natoţ ho potom nějakým způsobem řešit. A to jak úspěšně, tak neúspěšně. Důvodů neoznámení trestných činů je celá řada. Ty hlavní můţeme hledat ve strachu z pomsty pachatele, coţ je zcela logický důvod neoznámení. Dále nezávaţnost trestného činu, kde nad ním v samotném finále spousta obětí mávne rukou a řekne si, ţe ho nemá cenu řešit. A v neposlední řadě to potom můţe být nedůvěra k orgánům činným v trestním řízení případ úspěšně vyřešit. Je to faktor, který je ovlivnitelný z minimálního hlediska. Záleţí na kaţdém z nás, jak se v dané situaci zachováme, a jakým způsobem ji budeme dále řešit. Tím druhým faktorem jsou instituce vytvářející kriminální statistiky. Jednou z nich je Policie ČR. Zaleţí především na jejím fungování. Pokud nebude pracovat efektivně, tak jak má, můţe mít na výsledky kriminálních statistik stejně velký vliv jako výpovědi samotných obětí.
2.2. Zjišťování latentní kriminality Jakékoliv zjišťování latentní kriminality je jak pro výzkumníka, tak pro dotazovaného nesmírně náročné. Ze strany výzkumníka je nejdůleţitější získat si ze strany dotazovaného důvěru, aby měl vůbec zájem spolupracovat. Je důleţité dostatečně ho motivovat a především ho seznámit s cílem výzkumu. Proč je výzkum prováděn? Především je pak důleţité, aby dotazovaný pravdivě odpovídal na otázky týkající se výzkumu, protoţe bez pravdivých odpovědí je samotné zjišťování této kriminality naprosto zbytečné. Relativizuje veškeré dostupné kriminální statistiky a občané se dozvídají naprosto zkreslená a nepravdivá čísla, jak to s kriminalitou v naší zemi je. Na druhé straně dotazovaný musí být především ubezpečen, ţe tato spolupráce bude po celou dobu naprosto anonymní. To ve velké míře ovlivní jak důvěru v prováděný výzkum, tak míru pravdivých odpovědí, o coţ se nám jedná především (Kuchta & Válková, 2005).
17
Nejzákladnějším a nejrozšířenějším způsobem je dotazník, který můţe být veden vícero způsoby. Nejpraktikovanějším typem je dotazník v psané podobě. Musí obsahovat všechny náleţitosti značící motivační úvod a veškeré instrukce týkající se dotazníku. Především správnou formulaci otázek. Otázky musí být formulovány srozumitelně, tak aby je dotazovaný pochopil správně a náleţitě na ně odpověděl. Jestliţe by si měl dotazovaný vymýšlet, nebo na otázky odpovídat nepravdivě, je lepší neodpovídat vůbec. Výzkum by byl znehodnocen a poškozen. Nepřehledné a nesrozumitelné formulování otázek můţe mít zásadní vliv na jejich hodnověrnost. Na otázky mohou respondenti odpovídat buď konkrétně, kde se jim nabízí určitý výčet konkrétních odpovědí například také s moţností odpovědi ano, či ne, anebo mohou odpovídat na tzv. polootevřené odpovědi, kde otázku zodpovídají zcela bez omezení. Pro příkladné znázornění si zde pár takto konkrétně formulovaných otázek uvedeme (Kuchta & Válková, 2005), (Zapletal, 2004). Otázka č. 1: Stal(a) jste se v uplynulých dvou měsících obětí trestného činu? ano ne Odpověď ano, či ne je jedna z moţností uzavřených odpovědí. Tou další je konkrétní výběr odpovědí. Otázka č. 2: Proč jste trestný čin neoznámil(a) orgánům policie ČR? Vyberte jeden z důvodů. protoţe byl pachatel okamţitě zadrţen protoţe nevěříte, ţe by to policie vyřešila protoţe celá věc, poranění či škoda nebyla tak závaţná A uvedeme si zde také příklad odpovědi polootevřené, kde respondent vyjádří svou odpověď vlastními slovy. Otázka č. 3 navazuje na otázku č.2. Otázka č. 3: Pokud jste měl(a) jiný důvod uveďte jaký? ..............................................................................................................
18
Dotazník je aplikován na samotných obětech trestných činů, jedná se tedy o viktimizační výzkum. Ten v prvé řadě zjistí, zda se dotázaný stal v určitém časovém období obětí a dále zjišťuje konkrétní okolnosti zločinu. Těmi jsou například čas, místo, popis pachatele a podobně. Výzkum je dále prováděn na pachatelích, zde se jedná o tzv. selfreporty. Zde je respondentům poloţena otázka, zda se dopustili chování přesahující rámec trestního zákoníku. Třetí skupinou jsou osoby, které jsou dotázaným známé nebo svědkové. Dalším způsobem je tzv. expertní šetření, kde nejde klasickými způsoby vzhledem k povaze trestných činů zjistit potřebné informace. Jedná se o hospodářskou nebo organizovanou trestnou činnost a jsou to tedy spíše odhady specialistů setkávajícími se s touto kriminalitou. Přímé pozorování je jedním ze způsobů, jak se latentní kriminality dopátrat. Spočívá v přímém vniknutí výzkumníka mezi skupinu radikálů nebo drogově závislé. Ve skupině naváţe kontakty a vše pozoruje. Je tak, dá se říci přímo u zdroje informací. Další moţností je experiment, kde za pomocí modelových situací vytvoříme podmínky pro prevenci násilné kriminality, a poté bychom měli sledovat zlepšení situace oproti předešlému stavu. Poslední moţností, jak latentní kriminalitu vypátrat, je pomocí matematického modelování odhadnout latenci. Zde se jedná o pokus zjistit míru latentní kriminality za pomocí matematického modelování, ke kterému nám pomůţou výsledky z jiţ provedených výzkumů (Kuchta & Válková, 2005). V neposlední řadě je důleţitý výběr a počet respondentů, který by měl být pečlivě zváţen. V knize Skutečná a latentní kriminalita jako problém matematického modelování (Musil, 1995, p. 7,8) autor přistupuje k řešení problematiky odhadu latence trojím způsobem. „První způsob je založen na generalizaci výsledků nepřímých pozorování nebo anket uspořádaných k otázkám latence kriminality na určitých výběrových souborech respondentů.“ K nevýhodám tohoto způsobu patří interpretace výpovědí dotázaných. Dále pak tento způsob „neumožňuje stanovit
19
průběh rozdělení ukazatele skutečné kriminality nad intervalem.“ Ve statistickém pojetí se tedy nehodí k řešení tohoto problému. „Druhý způsob spočívá v teoretickém rozboru podmínek možných odhadů rozdělení ukazatelů skutečné kriminality nad jejich určujícími intervaly a umožňuje tak stanovení pravděpodobnostní míry odhadů skutečné kriminality a latence.“ Nevýhodou je pak nedostatek informací ke stanovení určujících intervalů. Třetím způsobem je pak vyuţití předchozích kombinací. „Při vhodné orientaci použitých instrumentů dává možnost formou expertíz konkrétně odhadovat míry deformace zákona rozdělení skutečné kriminality a tím otevírá cestu k dokonalejšímu uplatnění druhého způsobu řešení.
20
3. Rozdělení kriminality podle trestných činů U této kapitoly by bylo vhodné si nejprve říci, co to trestný čin je. Trestným činem se rozumí závaţné protiprávní jednání, jehoţ znaky jsou blíţe specifikovány v trestním zákoníku. Pachatel tímto jednáním poškozuje zájmy státu, který potom dané chování trestá například odnětím svobody. Trestní zákoník definuje trestný čin takto: Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný čin a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, ţe postačí zavinění z nedbalosti (Zásady trestní odpovědnosti, trestný čin § 3, 2010). Dále potom můţeme takto definované trestné činy podle trestního zákoníku rozdělit na přečiny a zločiny. Přečinem se dá označit takové chování, které svým charakterem ukazuje na určitý úmysl nebo na jednání z nedbalosti. Jako příklad úmyslného trestného činu se můţe uvést například klasické vykradení bytu. Zde jde pachatel s jasným cílem krást. Na druhé straně zaviněním z nedbalosti můţe být porušování dopravních předpisů, které ohroţuje ostatní řidiče a v krajním případě můţe skončit také smrtí. Podle trestního zákoníku je přestupek definován takto: Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na neţ trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí sazby do pěti let (Zásady trestní odpovědnosti, přečiny a zločiny § 4, 2010). Tím nejzávaţnějším jednáním je zločin,jeţ chápeme jako chování, které tuto osobu vylučuje ze společnosti. Stává se z něj trestanec, jehoţ čin bude potrestán podle trestního zákonu. Dle trestního zákona je definován takto: Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny: zvlášť závaţnými zločiny jsou úmyslné trestné činy, na něţ trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let (Zásady trestní odpovědnosti, přečiny a zločiny § 4, 2010).
21
Nyní jsme definovali pojem trestný čin a rozdělili ho na přečin a zločin. Trestnou činnost dále rozdělujeme na jednotlivé druhy kriminality. Mezi ně patří: Majetková krminalita Násilná kriminalita Hospodářská kriminalita Mravnostní kriminalita Zbývající kriminalita Ostatní kriminalita Kaţdá z těchto kriminalit rozlišnou měrou přispívá na míře skutečné kriminality, v našem případě tedy především té latentní. Nyní si v krátkosti popíšeme hlavní druhy kriminalit podle ministerstva vnitra a uvedeme aktuální čísla kriminálních statistik v roce 2013.
3.1. Druhy kriminalit Výčet jednotlivých trestných činů u vybraných kriminalit, je čerpán z : (2010, Statistické
přehledy
kriminality
za
rok
2013.
dostupné
z: http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2013.aspx) 3.1.1. Majetková kriminalita Kriminalita majetková je z obecného hlediska zřejmě tou nejrozšířenější. Proto představuje většinovou část kriminality jak celkové, tak i té latentní. Můţeme ji definovat jako útok proti cizímu majetku. Patří zde krádeţe, které jsou nejfrekventovanějším trestným činem v rámci této kriminality. Mezi ně patří krádeţe různých kategorií, například bytů, obchodů a aut. Dále jsou to potom podvody, zpronevěry, zatajení věci či lichva. Pachatel můţe mít v rámci páchání krádeţe určitý cíl. Buď je to cíl obohacení se, kde chce odcizit něco, z čeho bude finančně profitovat, nebo můţe mít cíl poškodit cizí majetek a zneuţít cizí věc. Výčet všech majetkových trestných činů podle statistik policejního prezidia:
22
Krádeţe vloupáním: do obchodů, výkladních skříní, restaurací, hostinců, ubytovacích objektů, kiosků, jídelních stravovacích zařízení, kulturních objektů, výpočetních středisek, škol, bytů, chat soukromých osob, rodinných domků, jiných objektů Krádeţe prosté: kapesní, při pohlavním styku, krádeţe jiné na osobách, mezi zaměstnanci na pracovištích, motorových vozidel dvoustopých, jednostopých, věcí z automobilů, součástek motorových vozidel, jízdních kol, domácího zvířectva,
krádeţe
v bytech,
na
nádraţích,
během
jízdy
v dopravních
prostředcích, v objektech se staroţitnictvím, v jiných objektech Zbylé majetkové činy: podvod, zpronevěra, neoprávněné uţívání cizí věci, zatajení cizí věci, poškozování cizí věci, ostatní majetkové trestné činy
V České Republice za r. 2013 bylo celkem spácháno 20 9351 majetkových trestných činů. Nejčastěji páchaným trestným činem v rámci krádeţí prostých jsou krádeţe věcí z automobilů 30 899. V rámci krádeţí vloupáním jsou to krádeţe do rodinných domů 6 671. V rámci zbylých majetkových činů je to potom poškozování cizí věci 12 305. (Pro Policie/otevřená společnost o.p.s., dostupné z: www.mapakriminality.cz).
3.1.2 Násilná kriminalita Definice této kriminality jsou v mnoha případech samozřejmě rozdílné, avšak za vhodnou definici můţeme povaţovat například tuto. „Násilná trestná činnost je taková trestná činnost, jejíž významnou charakteristikou je fyzické poškození či usmrcení konkrétní osoby (osob), eventuálně přítomnost záměru takový následek způsobit (pokus).“ (Kuchta & Válková, 2005, p. 380) Násilí je trend poslední doby, který stále posouvá hranice závaţnosti vpřed. To co si lidé v minulém století v rámci závaţnosti této kriminality nedokázali ani představit, je v dnešní době naprosto normální a běţné. Je to způsobeno především dobou, kde lidé ţijí v různých sociálních podmínkách a společností v jaké se nacházíme. Násilná kriminalita nám ukazuje určitou míru úspěšnosti státu na kontrole násilné kriminality. Ta je bohuţel stále častější a závaţnější. Výčet všech násilných trestných činů podle statistik policejního prezidia:
23
Vraţdy: loupeţné, sexuální, motivace osobními vztahy, na objednávku, novorozence matkou, ostatní Zbylé násilné činy: usmrcení lidského plodu – pomoc a svádění ţeny, se souhlasem ţeny, bez souhlasu ţeny, zabití, usmrcení z nedbalosti, opuštění dítěte, únos, loupeţe, loupeţe na finančních institucích, násilí proti úřední osobě a orgánům veřejné moci mimo policistu, úmyslné ublíţení na zdraví, rvačky, násilí a vyhroţování proti skupině osob, braní rukojmí, nebezpečné vyhroţování, pronásledování, vydírání, omezování a zbavení osobní svobody, porušování domovní svobody, neoprávněné zasahování do práva domu, bytu, týrání svěřené osoby, týrání osoby ţijící ve společném obydlí, omezovaní svobody vyznání, útisk, porušování svobody sdruţování a shromaţdování, ostatní násilné trestné činy.
V rámci této kriminality je výčet trestných činů značně obsáhlý. V ČR za r. 2013 bylo celkem spácháno 18 689 násilných trestných činů. Nejpáchanějším trestným činem je úmyslné ublíţení na zdraví 5 378. V rámci vraţd potom vítězí vraţdy motivované osobními vztahy s číslem 103 (Pro Policie/otevřená společnost o.p.s., dostupné z: www.mapakriminality.cz).
3.1.3 Hospodářská kriminalita Pojmem hospodářská kriminalita je velice obsáhlý. Z důvodu jeho stále většího rozšiřování je v dnešní době velmi diskutovaným tématem. Tento jednoznačně negativní jev současné společnosti se v polistopadové společnosti a obecně ve vyspělých zemích světa stále více prohlubuje. Velice často se hospodářská kriminalita zaměňuje za pojem majetková kriminalita. Majetková kriminalita „směřuje proti majetku.“ (Novotný & Zapletal,
2004,
p.263),
avšak
hospodářská
kriminalita
„směřuje
proti
hospodářskému řádu a jeho fungování“ (Novotný & Zapletal, 2004, p.263). Z této definice jasně vyplývá, ţe je tento typ trestné činnosti velmi úzce spjat s příjmy státu, a proto způsobuje narušení kvalitního ţivota občanů. Celé společnosti se však netýká jen z hlediska hospodářského úpadku, ale také z poklesu morálního
24
kreditu společnosti. Tímto se stává daná kriminalita společensko-politickým problémem. Důsledkem vzniku mezinárodních společenství také začala hospodářská kriminalita zasahovat přes hranice. Jelikoţ je z tohoto důvodu zapotřebí řešit dané trestné činy i na nadnárodní úrovni, stát na samotné odhalování zločinu vynakládá nemalé prostředky. Součástí hospodářské kriminality je však i organizovaný zločin, proto je odhalení pachatele často skoro nemoţné. „Hospodářská kriminalita je obvykle uskutečňována ve sféře podnikání, a to konkrétně ve spojitosti s ilegálním zacházením s majetkem. Tento cíl bývá zastírán provozováním jiné podnikatelské činnosti.“ (Kuchta & Válková, 2005, p. 351) Výčet všech hospodářských trestných činů podle statistik policejního prezidia: Hospodářské činy: trestné činy proti případům o nekalé soutěţi, neoprávněné podnikání, poškozování spotřebitele, pašování a krácení cla, porušování závazných práv hospodářského styku, porušování povinnosti v řízení, porušování povinnosti při správě cizího majetku, krádeţ, neoprávněné uţívání cizí věci, poškozování cizí věci, podvody proti sociálnímu zabezpečení, ochrana měny, padělání známek a kolků, krácení daně, zneuţívání pravomoci veřejného činitele, úplatkářství - přijímání úplatku, poškozování věřitele, padělání a pozměňování veřejné
listiny,
ohroţování
zdraví
závadnými
potravinami,
vystavení
nepravdivého potvrzení, neoprávněné uţívání motorových vozidel, porušování tajemství dopravních zpráv, zpronevěra, podvod, plet. při veř. soutěţi a draţbě, zneuţívání informací v obchodním styku, neoprávněné provozování loterie, porušování předpokladu o nálepkách, neoprávněné nakládání s osobními údaji, ostatní trestné činy proti měně, neoprávněné drţení platební karty, porušení přeprav o zahraničním obchodování s vojenským materiálem, rozkrádání přepravních zásilek - ţelezniční, poštovních, silničních, leteckých, lodních, maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti, úplatkářství – podplácení, nepřímé, zvýhodňování věřitele, ohroţování, poškozování ţivotního prostředí - úmysl., nedbalost, předluţení, neoprávněné vydání cenného papíru, manipulace s kurzem investičních nástrojů, nedovolená výroba radioaktivních materiálů, podílnictví, por. práv k ochranné známce, por. průmyslových práv, porušování autorského
25
práva, padělání díla, zastření původu věci, poškozování a zneuţívání záznamů osobních informací, provozování nepoctivých her a sázek, havárie a provozní poruchy - úmyslné, nedbalost, podvod pojistný, úvěrový, dotační, nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení, neodvedení daně pojistné, ostatní hospodářské trestné činy.
Jak vidíme, tak pole působnosti hospodářských trestných činů je značně rozsáhlé. V ČR za r. 2013 bylo celkem spácháno 30 376 hospodářských trestných činů Nejpáchanějším trestným činem je neoprávněné drţení platební karty 8 272 (Pro Policie/otevřená společnost o.p.s., dostupné z: www.mapakriminality.cz).
3.1.4 Mravnostní kriminalita Pojem mravnostní neboli sexuální kriminalita si můţeme vysvětlit jako určitou odchylku sexuálního chování vyvolanou pudy člověka. Toto chování samozřejmě není akceptováno společností a je právně trestáno. Výčet všech hospodářských trestných činů podle statistik policejního prezidia: Mravnostní činy: znásilnění, sexuální nátlak, pohlavní zneuţívání v závislosti, pohlavní zneuţívání ostatní, komerční forma sexuální zneuţívání v závislosti, ostatní, ostatní pohlavní úchylky, šíření pornografie, ohroţování pohlavní nemocí, ublíţeni na zdraví pohlavní nemocí., ublíţení na zdraví pohlavní nemocí z nedbalosti, kuplířství, souloţ mezi příbuznými, obchodování s lidmi.
V ČR za r. 2013 bylo celkem spácháno 2 109 mravnostních trestných činů. Nejpáchanějším trestným činem je pohlavní zneuţívání 708. (Pro Policie/otevřená společnost o.p.s., dostupné z: www.mapakriminality.cz).
3.1.5 Ostatní kriminalita Do této kategorie spadají činy kaţdodenního charakteru, jako jsou poţáry, výtrţnictví, toxikomanie či například sprejerství. Jsou to činy ohroţující společnost z mnoha stran. Výčet všech hospodářských trestných činů podle statistik policejního prezidia:
26
Ostatní činy: výtrţnictví, na sportovních a veřejných akcích, sprejerství, výtrţnictví – útoky na záchranáře, ohroţování výchovy mládeţe, podávání alkoholických nápojů mládeţi, obchodování s dětmi, nedovolené překročení státní hranice, šíření toxikomanie, zneuţívání pravomoci úřední osoby, neoprávněné nakládání s osobními údaji, maření úkolů úřední osoby z nedbalosti, nedovolená výroba jedů, nedovolené pěstování rostlin obsahující omamné látky, výroba a nakládání s látkami s hormonálním účinkem, poţáry, nedovolené ozbrojování, výbuchy, maření výkonu úředního rozhodnutí, překupování a přechovávání – podílnictví, ostatní kriminální trestné činy.
V ČR za r. 2013 bylo spácháno 30 316 ostatních trestných činů. Nejpáchanějším trestným činem je maření výkonu úředního rozhodnutí 14 596 (Pro Policie/otevřená společnost o.p.s., dostupné z: www.mapakriminality.cz).
3.1.6 Zbývající kriminalita Mezi tuto kategorii řadíme trestné činy velice časté, kterým se ze spousty důvodů nedá předejít. Jako striktní příklad můţeme uvést například dopravní nehody. Výčet všech zbývajících trestných činů podle statistik policejního prezidia: Zbývající činy: nadrţování, veškeré nehody – úmyslné, dopravní nehody silniční, letecké, vodní – nedbalost, ţelezniční nehody, nehody kombinované, ublíţení na zdraví z nedbalosti pracovní úraz, ostatní, poškozování věřitele, zvýhodňování věřitele, ohroţení pod vlivem návykové látky-opilství, zanedbávání povinné výţivy, sdělení nepravdivé informace, zavlečení VDP do ciziny, týrání zvířat, šíření poplašné zprávy, účast na organizované zločinecké skupině, hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny, podněcování k rasistickým nadávkám, podpora propagace hnutí, ostatní trestná činnost.
V ČR za r. 2013 bylo celkem spácháno 34 522 zbývajících trestných činů. Nejpáchanějším zbývajícím trestným činem je zanedbání povinné výţivy 14 726 (Pro Policie/otevřená společnost o.p.s., dostupné z: www.mapakriminality.cz).
27
V rámci celé ČR zahrnující období za r. 2013 bylo celkem spácháno 32 5366 trestných činů. Nejpáchanějším trestným činem v ČR jsou krádeţe věcí z automobilů 41 660 (Pro Policie/otevřená společnost o.p.s., dostupné z: www.mapakriminality.cz). V rámci krajů za r. 2013, bylo nejvíce trestných činů spácháno na území hlavního města Prahy 82 005 činů. Naopak nejméně trestných činů bylo spácháno v kraji Karlovarském 8 198 činů (Pro Policie/otevřená společnost o.p.s., dostupné z: www.mapakriminality.cz). V rámci města Frýdku - Místku zahrnující období za r. 2013 bylo celkem spácháno 5 170 trestných činů. Nejpáchanějším trestným činem ve F-M jsou krádeţe věcí z automobilů 387. V rámci jednotlivých kriminalit vypadají počty spáchaných trestných činů takto: majetková 3 436, násilná 355, mravnostní 29, ostatní 445, zbývající 731 a hospodářská 624 (Pro Policie/otevřená společnost o.p.s., dostupné z: www.mapakriminality.cz).
28
4. Empirická část V teoretické části Bakalářské práce jsme se seznámili s pojmem kriminologie. Dozvěděli jsme se, ţe je to věda zabývající se kriminalitou. Kriminalitu jsme poté rozdělili na skutečnou, latentní a registrovanou a blíţe je specifikovali. Největší pozornost byla poté věnována kriminalitě latentní, která je hlavním tématem této práce. Byla podrobně definována, byl uveden její význam a problematika. Dále bylo řečeno, kam bychom ji zařadili a proč je důleţitá. Zabývali jsme se mírou této kriminality, co ji ovlivňuje a jakými způsoby je zjistitelná. V další kapitole jsme poté definovali pojmy trestný čin, přečin a zločin. Rozdělili jsme kriminalitu podle trestných činů a jednotlivé druhy kriminality jsme popsali. Ve druhé části bakalářské práce, tedy v té výzkumné, se potom budeme snaţit zjistit, jak je na tom město F-M z hlediska neohlášení trestných činů. Konkrétně tedy kolik z dotázaných osob má vlastní zkušenost s trestnou činnosti z pohledu oběti. Jaká trestná činnost na nich byla spáchána a jak se k této skutečnosti postavili. Zda trestný čin nahlásili policii ČR k dalšímu šetření, či nikoliv. A zda se tak jedná o latentní kriminalitu. Budeme tedy zjišťovat latentní kriminalitu a okolnosti k trestným činům se vztahující.
4.1 Cíle práce Jako cíl bakalářské práce jsem si stanovil zjištění latentní kriminality ve městě Frýdek-Místek.
4.2 Úkoly práce 1. Rešerše dostupné literatury 2. Vytvoření dotazníku. 3. Sběr dat. 4. Vyhodnocení a zpracování získaných údajů. 5. Vyhodnocení závěru ze získaných dat.
29
4.3 Metodika výzkumu a vyhodnocení dat Ke sběru dat byl vytvořen anonymní dotazník, který byl rozdán šedesáti občanům F-M ve třech věkových kategoriích. Dotazník byl rozdán v tištěné formě. Otázek v dotazníku bylo cekem třináct. Byly vytvořeny tak, aby je dotázaní pochopili, snadno zodpověděli a daly se z nich co nejlépe vyvodit jasné závěry o latentní kriminalitě ve F–M v rámci výzkumného souboru. Dotazník zahrnoval období posledních pěti let tedy od r. 2009 do r. 2013. Jednotlivé odpovědi a výsledky byly přehledně zaznamenány a zpracovány v programech MS word a excel. Výsledky byly poté uvedeny v tabulkách, jak v číselných, tak i procentuálních hodnotách. Výsledky prvních dvou otázek byly zahrnuty do výzkumného souboru.
4.4 Výzkumný soubor Výzkumný soubor tvořilo celkem šedesát občanů ţijících ve městě F-M. Ti byli rozděleni do třech věkových kategorií, a to vţdy po dvaceti lidech v kategoriích do třiceti let, třicet aţ šedesát let a naposledy šedesát a více let. Ţádná další kritéria zvolena nebyla. Otázka číslo 1 - Pohlaví respondentů (Tab. 1) Tabulka 1- Pohlaví respondentů
Otázka 1
počet respondentů
počet respondentů v %
muţi
35
58
Ţeny
25
42
Celkem
60
100
Výsledek č. 1 - Z celkového počtu šedesáti dotázaných respondentů tvořili více neţ polovinu muţi, přesně tedy 35 osob, coţ představuje 58,3%. Menší skupinu tvořily ţeny v počtu 25 osob, coţ činilo 41,6%.
30
Otázka číslo 2 – Věk respondentů (Tab. 2) Tabulka 2 - Věk respondentů
Otázka 2
0-30 let
%
30-60 plus
%
60 plus
%
Celkem
muţi
14
23,3
12
20
9
15
35
ţeny
6
10
8
13,3
11
18,3
25
Celkem
20
33,3
20
33,3
20
33,3
60
Výsledek č. 2 - Z celkového počtu šedesáti dotázaných respondentů bylo v kategorii 0 – 30 let 14 muţů, tj. 23,3% a 6 ţen, tj. 10 %. Ve druhé kategorii tedy ve věku 30 – 60 let bylo 12 muţů, tj. 20 % a 8 ţen, tj. 13,3 %. V kategorii poslední, tedy 60 let a více, bylo 9 muţů, tj. 15 % a 11 ţen, tj. 18,3 %.
4.5 Výsledky výzkumu latentní kriminality ve F-M a diskuze Otázka číslo 3 – Oběti kriminality ve F-M (Tab. 3) Tabulka 3 - Oběti kriminality ve F-M
Otázka 3
ano
%
Ne
%
Celkem
Muţi
16
26,6
19
31,6
35
Ţeny
11
18,3
14
23,3
25
Celkem
27
44,9
33
54,9
60
Výsledek č. 3 (tabulka č. 3) - Z celkového počtu šedesáti dotázaných respondentů, odpovědělo celkem 27, ţe se v uplynulých pěti letech sami stali oběťmi trestného činu, coţ je 44,9 %, z toho bylo 16 muţů, tj. 26,6 % a 11 ţen, tj. 18,3 %. Výsledky nám dále ukazují, ţe ve výzkumném souboru bylo spácháno více trestných činů na muţích neţ na ţenách, pokud tedy nebudeme brát v potaz poměr
31
mezi muţi a ţenami. Celkem 33, tj. 54,9 %, z dotázaných potom uvedlo, ţe na nich trestný čin spáchán nebyl. Výsledek č. 3 (tabulka č. 4) – Výsledek nám ukazuje, ţe nejvíce trestných činů je na obětech kriminality pácháno v kategorii 30 – 60 let, celkem tedy 11, tj. 40,7 %, z toho na 6 muţích a 5 ţenách. Tabulka 4 - Věkové rozdělení obětí kriminality ve F-M
Otázka 3
0-30 let
%
30-60 plus
%
60 plus
%
Celkem
muţi
6
22,2
6
22,2
3
11,1
15
ţeny
4
14,8
5
18,5
3
11,1
12
Celkem
10
37
11
40,7
6
22,2
27
Pokud dotázaní v této otázce uvedli, ţe se obětí trestného činu v uplynulých pěti letech nestali, dále jiţ dotazník nevyplňovali. Pracovalo se tedy potom se skupinou 27 osob, které uvedly, ţe se obětí trestné činnosti staly. Diskuze: Z výsledků vyplývá, ţe trestná činnost byla v posledních pěti letech spáchána na 44,5 % dotázaných. Vzhledem k časovému rozmezí pěti let a počtu dotázaných šedesáti není toto číslo závratně vysoké, avšak ani nízké. Fakt, ţe je trestná činnost páchána více na muţích neţ na ţenách, lze vysvětlit nepoměrem mezi oběma pohlavími. Otázka č. 4 – Ukazuje, zda se dotyčný stal obětí trestného činu jednou nebo vícekrát. (Tab. 5) Tabulka 5 - Počet spáchaných trestných činů na obětech ve F-M
Otázka 4
jednou
%
Vícekrát
%
Celkem
muţi
13
48,1
3
11,1
16
ţeny
7
25,9
4
14,8
11
Celkem
20
74
7
25,9
27
32
Výsledek číslo 4 - Z počtu 27 dotázaných respondentů na tuto otázku, celkem 20 osob, tj. 74% %, uvedlo, ţe se obětí trestné činnosti stali pouze jednou. Z toho bylo 13 muţů, tj. 48,1 %, a 25,9 ţen, tj. 11,6 %. Naopak celkem 7 osob odpovědělo, ţe se obětí stali vícekrát, coţ představuje 25,9 %. Z toho byli celkem 3 muţi, tj. 11,1 %, a 4 ţeny, tj. 14,8 %. Diskuze: V rámci výzkumného souboru celkem 7 osob odpovědělo, ţe se obětí trestné činnosti stalo vícekrát. Tento fakt není v rámci výzkumu dále rozebírán a není zahrnut do výsledných statistik. Otázka č. 5 – Ukazuje, zda oběť trestný čin na nich spáchaný orgánům policie ČR nahlásila, či nikoliv. A zda se tak jedná o latentní kriminalitu. (Tab. 6) Tabulka 6 - Nahlášení trestných činů policii ČR
Otázka 5
Nahlásil
%
Nenahlásil
%
Celkem
muţi
10
37
7
25,9
17
ţeny
5
18,5
5
18,5
10
Celkem
15
55,5
12
44,4
27
Výsledek číslo 5 - Z počtu 27 dotázaných respondentů na tuto otázku celkem 15, tj. 55,5 %, odpovědělo, ţe trestný čin na nich spáchaný nahlásilo orgánům policie ČR, z toho bylo 10 muţů, tj. 37 %, a 5 ţen, tj. 18,5 %. Naopak 12, tj. 44,4 %, dotázaných uvedlo, ţe čin na nich spáchaný Policii ČR nenahlásilo. Diskuze: Z těchto výsledů vyplývá, ţe poměr mezi oznámenými a neoznámenými trestnými činy je téměř totoţný. V rámci výzkumného souboru tedy latentní kriminalita tvoří menšinu, tj. 44,4%, neoznámených trestných činů. Coţ je sice značně vysoké číslo, avšak nijak neobvyklé.
33
Otázka č. 6 – Ukazuje, z jakých důvodů oběti činy, které na nich byly spáchány na policii ČR, nenahlásili. (Tab. 7) Tabulka 7 -Důvody nenahlášení trestného činu policii ČR
Otázka 6 protoţe nevěříte, ţe by to Policie vyřešila protoţe celá věc, poranění či škoda nebyla tak závaţná protoţe jste událost vyřešil(a) sám(a) protoţe jste měl(a) mnoho práce a neměl(a) jste čas protoţe jste se obával(a) z pomsty pachatele protoţe jste trestnou činnost odhalil(a) aţ za delší dobu protoţe máte špatné zkušenosti s obdobnými případy v minulosti
Muţi
%
Ţeny
%
Celkem
3
25
1
8,3
4
2
16,6
-
-
2
1
8,3
-
-
1
-
-
1
8,3
1
-
-
1
8,3
1
1
8,3
-
-
1
-
-
1
8,3
1
Jiné
-
-
1
8,3
1
Celkem
7
58,3
5
41,6
12
Výsledek číslo 6 – Na tuto otázku odpovídalo celkem 12 dotázaných, tj. 44,4%, z celkového počtu 27. Odpovědi respondentů byly velice odlišné, coţ je vzhledem k okolnostem kaţdého z trestných činů logické. Nejčastější odpověď byla, ţe lidé nevěří Policii ČR v úspěšné vyřešení případu. Celkem odpovídali 4 dotázaní, 3 muţi, tj. 25 %, a 1 ţena, tj. 8,3 %. Druhá nejčastější odpověď byla ta, ţe škoda nebyla tak závaţná. Diskuze: V rámci výzkumu z těchto odpovědí vyplývá, ţe největší podíl na nenahlášení trestných činů tvořících latentní kriminalitu je nedůvěra v policii. Tento fakt je tedy velice smutným a nepříjemným zjištěním. Co se týká dalších důvodů nenahlášení trestné činnosti, jsou značně rozdílné. Můţeme to připsat spoustě faktorům, jako jsou např. okolnosti a rozdílnost kaţdého z trestných činů nebo individuálnosti kaţdého z nás.
34
Otázka č. 7 - Ukazuje, zdali policie v případě nahlášení trestného činu dotázaných případ vyřešila či nikoliv. (Tab. 8) Tabulka 8 - Objasněnost nahlášených trestných činů ve F-M
Otázka 7
ano
%
ne, nebo se stále řeší
%
Celkem
Muţi
4
26,6
5
33,3
9
Ţeny
3
20
3
20
6
Celkem
7
46,6
8
53,3
15
Výsledek číslo 7 - Na tuto otázku odpovídalo celkem 15 dotázaných. Z toho tedy 7, tj. 46,6 %, respondentů uvedlo, ţe jejich případ byl úspěšně vyřešen. Z toho byli 4 muţi, tj. 26,6 %, a 3 ţeny, tj. 20 %. Naopak u 8 dotázaných, tj. 53,3 %, případ vyřešen nebyl, nebo je stále v šetření. Z toho 5 muţů, tj. 33,3 %, a 3 ţeny, tj. 20 %. Diskuze: Z těchto výsledků lze tedy jasně vyčíst, ţe úspěšnost policejního šetření v těchto běţných případech je v rámci F-M 46,6 %. Je samozřejmé, ţe z pohledu občanů je tento výsledek neuspokojivý, avšak např. ve srovnání s objasněností ve F-M, která za rok 2013 činí 42 %, je tento výsledek o něco příznivější. V další části výzkumu budou prezentovány výsledky týkající se bliţších informací o trestném činu, který byl na obětech (tedy dotázaných) spáchán. Otázka č. 8 - Ukazuje, v jakém časovém rozmezí k tomuto trestnému činu došlo. (Tab. 9) Tabulka 9 - Časové rozmezí spáchání trestného činu
Otázka 8
6:00-12:00
%
12:00-20:00
%
20:00-6:00
%
Nevím
%
Celkem
Celkem
2
7,4
7
25,9
13
48,1
5
18,5
27
Výsledek číslo 8 – Na tuto otázku odpovídalo celkem 27 dotázaných, tj. 45 %, z celkového počtu 60. Nejčastěji respondenti uvedli, ţe k trestnému činu došlo v době mezi 20:00 – 6:00 a to konkrétně 13, tj. 48,1%. Naopak nejméně trestné
35
činnosti dle respondentů bylo spácháno v dopoledních hodinách, a to mezi 6:00 – 12:00. Diskuze: Většina dotázaných uvedla, ţe trestný čin na nich spáchaný se odehrál v době mezi 20:00 hodinou večerní a 6:00 hodinou ranní. Z těchto výsledků lze vyvodit jednoduchý závěr, a to ten, ţe tato doba je vzhledem ke tmě a klidové situaci v ulicích zcela logická. Otázka č. 9 – Ukazuje, kde k trestnému činu došlo. (Tab. 10) Tabulka 10 - Místo spáchání trestného činu. Otázka 9
v práci
na ulici
Celkem
2(7,4%)
13(48,1%)
v v dopravním lese prostředku
-
2(7,4%)
ve výtahu
na dovolené
v obchodě
jinde
Celkem
-
4(14,8%)
1(3,7%)
5
27
Výsledek číslo 9 - Na tuto otázku odpovídalo celkem 27 dotázaných, tj. 45 %, z celkového počtu 60. Výsledky byly opět velice různorodé, avšak nejvíce dotázaných odpovědělo, ţe trestný čin na nich spáchaný se stal na ulici, a to konkrétně u 13 případů, tj. 48,1 %. Diskuze: Z těchto výsledků lze usoudit, ţe ulice je pro kriminální činnost nejpříznivějším prostředím. Nelze však toto tvrzení zobecňovat. Otázka č. 10 - Ukazuje, zda se dotázaný stal obětí majetkové kriminality. (Tab. 11) Tabulka 11 - Počet obětí majetkové kriminality ve F-M
Otázka 10
stal
%
Nestal
%
Celkem
Muţi
10
37,7
6
22,2
16
Ţeny
8
29,6
3
11,1
11
Celkem
18
66,6
9
33,3
27
Výsledek číslo 10 – Výsledek nám ukazuje, ţe na tuto otázku odpovědělo celkem 18 dotázaných, tj. 66,6 % z celkového počtu 27, to znamená, ţe se stali obětí
36
majetkové kriminality. Z toho bylo 10 muţů, tj. 37%, a 8 ţen, tj. 29,6%. Coţ je vzhledem k celkovému počtu obětí 27 z výzkumného souboru výrazná většina. Můţeme tedy konstatovat, ţe nejvíce trestných činů je na obětech pácháno v kategorii majetková kriminalita. Výsledek č. 10 (tabulka č. 12) – Výsledek ukazuje, ţe nejvíce trestných činů je na obětech majetkové kriminality pácháno v kategorii 30 – 60 let celkem tedy 9, tj. 50 %, z toho na 4 muţích a 5 ţenách. Tabulka 12 - Věkové rozložení obětí majetkové kriminality ve F-M
Otázka 10
0-30 let
%
30-60 let
%
60 plus
%
Celkem
muţi
3
16,6
4
22,2
3
16,6
10
ţeny
1
5,5
5
27,7
2
11
8
Celkem
4
22,2
9
50
5
27,7
18
Pokud se respondenti obětí majetkové kriminality stali, odpovídali dále na otázku, o co se v tomto trestném činu jednalo, tedy jaký měl charakter. Většina dotázaných uvedla, ţe měl trestný čin charakter krádeţe prosté. U těchto krádeţí se tedy konkrétně jednalo o krádeţ: automobilu, součástek z automobilu, cestovního zavazadla, peněţenky, notebooku, kabelky či sekačky na trávu. Dále měl trestný čin charakter krádeţe vloupáním, zde se jednalo o vloupání do panelového bytu, domu a zahradní chaty. A v posledním případě šlo o poškození věci. U těchto výsledků je zcela patrné, ţe šlo o klasické majetkové trestné činy, které nejsou nijak neobvyklé, ba naopak jsou stále častější. Nahlášeno bylo celkem 13 případů majetkové kriminality, tj. 72,2 %, z celkových 18 majetkových trestných činů, z toho bylo úspěšně vyřešeno 5, tj. 38,4 %, a nevyřešeno 8, tj. 61,5 %. Vůbec nenahlášeno bylo tedy potom 27,7 % případů tvořících latentní kriminalitu. Diskuze: Z výsledků můţeme jasně vyčíst, ţe majetková trestná činnost tvoří převáţnou většinu veškerých trestných činů v rámci výzkumu. Tento fakt není vzhledem k dlouhodobému prvenství majetkové kriminality tvořící trestnou činnost v ČR ničím převratným. U majetkové kriminality je logická vysoká míra
37
nahlášenosti těchto trestných činů. V případě objasněnosti jsou výsledky o něco horší, coţ vyplývá i z výsledků našeho průzkumu. Otázka č. 11 - Ukazuje, zda se dotázaný stal obětí násilné kriminality. (Tab. 13) Tabulka 13 - Počet obětí násilné kriminality ve F-M
Otázka 11
stal
%
nestal
%
Celkem
Muţi
4
14,8
12
44,4
16
Ţeny
1
3,7
10
37
11
Celkem
5
18,5
22
81,4
27
Výsledek č. 11 - Ukazuje, ţe na tuto otázku odpovědělo celkem 5 dotázaných, tj. 18,5%, z celkového počtu 27 coţ znamená, ţe se stali obětí násilné kriminality. Z toho 4 muţi, tj. 14,8 %, a 1 ţena, tj. 3,7 %. Z těchto výsledků lze usoudit, ţe s touto kriminalitou má zkušenosti daleko méně lidí neţ s kriminalitou majetkovou. Výsledek č. 11 (tabulka č. 14) – Ukazuje, ţe nejvíce trestných činů je na obětech násilné kriminality pácháno v kategorii 0 – 30 let, celkem tedy činy 3, tj. 60 %, z toho na 3 muţích. Tabulka 14 - Věkové rozložení obětí násilné kriminality ve F-M
Otázka 11
0-30 let
%
30-60 plus
%
60 plus
%
Celkem
muţi
2
40
1
20
-
-
3
ţeny
1
20
-
-
1
20
2
Celkem
3
60
1
20
1
20
5
Pokud se respondenti obětí násilné kriminality stali, odpovídali dále na otázku, o co se v tomto trestném činu jednalo, tedy jaký měl trestný čin charakter. Dotázaní uvedli, ţe trestné činy měly charakter: ublíţení na zdraví za účelem obohacení se (doprovázené vyhroţováním), klasické napadení (vyvolání rvačky) s následkem ublíţeni na zdraví a v jednom případě šlo o napadení policisty.
38
Nahlášen byl celkem 1 případ násilné kriminality, tj. 20 %, z celkových 5 majetkových trestných činů, který byl úspěšně vyřešen. Vůbec nenahlášeny byly potom 4 případy, tj. 80 %, tvořící latentní kriminalitu. Avšak musíme brát v potaz, ţe jde o naprostý zlomek ve srovnání s celkovým počtem obětí násilné kriminality ve F–M. Diskuze: Z výsledků jasně vyplývá, ţe většina obětí násilné kriminality tuto trestnou činnost na policii nenahlásila. Důvodem nenahlášení bývá závaţnost trestného činu, dále potom například obava z pomsty pachatele nebo sloţitost vyšetřování v souvislosti s důvěrou policie případ úspěšně vyřešit. Většina obětí po daném incidentu situaci zhodnotí a rozhodne se, zdali má nahlášení význam nebo nikoliv. Bohuţel spousta obětí tyto trestné činy Policii ČR nenahlásí a kriminální statistiky jsou poté o tyto činy ochuzeny. Otázka č. 12 - Ukazuje, zda se dotázaný stal obětí jiné kriminality než majetkové nebo násilné. (Tab. 15) Tabulka 15 - Počet obětí ostatní kriminality ve F-M
Otázka 12 muţi ţeny Celkem
stal 2 2 5
% 7,4 7,4 14,8
nestal 14 9 22
% 51,8 33,3 85,2
Celkem 16 11 27
Výsledek č. 12 - Ukazuje, ţe na tuto otázku odpověděli celkem 4 dotázaní, tj. 14,8 %, z celkového počtu 27, coţ znamená, ţe se stali obětí ostatní kriminality. Z toho 2 muţi, tj. 7,4 %, a 2 ţeny, tj. 7,4 %. Z těchto výsledků lze usoudit, ţe s touto kriminalitou má zkušenosti nejméně dotázaných ze výzkumného souboru. Výsledek č. 12 (tabulka č. 16) - Ukazuje, ţe nejvíce trestných činů je na obětech ostatní kriminality pácháno v kategorii 0 – 30 let, celkem tedy 3, tj. 75 % z toho na 2 ţenách a 1 muţi.
39
Tabulka 16 - Věkové rozložení obětí ostatní kriminality ve F-M
Otázka 12
0-30 let
%
30-60 plus
%
60 plus
%
Celkem
muţi
1
25
1
25
-
-
2
ţeny
2
50
-
-
-
-
2
Celkem
3
75
1
25
-
-
4
Pokud se respondenti obětí ostatní kriminality stali, odpovídali dále na otázku, o co se v tomto trestném činu jednalo, tedy jaký měl trestný čin charakter. Dotázaní uvedli, ţe trestné činy měly charakter: nabízení drog, ohroţení pod vlivem návykové látky s následkem ublíţení na zdraví nebo podávaní alkoholických nápojů nezletilým. Nahlášen byl celkem 1 případ ostatní kriminality, tj. 25 %, z celkových 4 ostatních trestných činů, který byl úspěšně vyřešen. Vůbec nenahlášeny byly potom 3 případy, tj. 75 %, tvořící latentní kriminalitu. Opět však jako u kriminality násilné, musíme brát v potaz to, ţe jde o naprostý zlomek ve srovnání s celkovým počtem obětí ostatní kriminality ve F-M. Diskuze: Výsledky nám poukazují na vysokou míru nenahlášenosti těchto trestných činů. Lidé se podle mého názoru s těmito činy, jako jsou například nabízení drog, podávání alkoholu nezletilým a další, setkávají vcelku běţně a nepovaţují to za činy, které by měly být nahlášeny policii. Tyto trestné činy tedy značnou měrou přispívají k vysokému procentu latentní kriminality. Otázka č. 13 - Ukazuje, jaké je podle dotázaných riziko, že se v oblasti svého bydliště stanou obětí trestné činnosti. (Tab. 17) Tabulka 17 - Riziko spáchaní trestného činu na lidech ve F-M
Otázka 13
velké
%
střední
%
minimální
%
Celkem
Celkem
7
25,9
15
55,5
5
18,5
27
40
Výsledek č. 13 (tabulka č. 20) – Z celkem 27 dotázaných 55,5%, tj. 15, uvedlo, ţe si myslí, ţe riziko toho, ţe se stanou v oblasti jejich bydliště obětí trestné činnosti je střední. Diskuze: Výsledky poukazují na značnou rozdílnost názorů na tuto otázku. Nelze tak jasně poukázat na jasnou míru rizikovosti tohoto problému ve F-M.
41
5. Závěr Cílem teoretické části práce bylo nastínit čtenáři komplexní náhled na pojem „latentní kriminalita“ a také ho blíţe objasnit. K tomu bylo zapotřebí vysvětlit pojmy kriminologie a kriminalita, která je dále rozdělena na registrovanou a latentní. Zjistili jsme, ţe obě tyto kriminality jsou v celkovém významu zločinnosti na stejné úrovni a tvoří ji jako celek. Latentní kriminalita byla jasně definována, byl uveden její význam, problematika a vše, co se jí týká. Dále byly představeny jednotlivé druhy kriminalit a trestné činy do nich spadající. Čtenář tak získal přehled o trestných činech kriminalitu tvořících. U kaţdého druhu byly následně uvedeny aktuální statistiky a nejpáchanější trestný čin v rámci ČR v roce 2013. V neposlední řadě byly také zmíněny počty trestných činů na území ČR, krajů a v rámci města F-M za rok 2013. V empirické části bylo hlavním cílem zjistit stav latentní kriminality v rámci města F-M za posledních pět let. Za tímto účelem byl vytvořen anonymní dotazník zaměřený na osobní zkušenosti, které mají respondenti s trestnou činností na nich spáchanou a jak se k ní následně postavili. Zda trestný čin Policii ČR nahlásili, či nikoli. Výsledky jednotlivých otázek byly zaznamenány v tabulkách a vyjádřeny jak v číselných, tak i procentuálních hodnotách. Celkové vyhodnocení pak bylo uvedeno ve výsledcích výzkumu. Přesná podoba dotazníku je doloţena v příloze. Výzkumem bylo zjištěno, ţe v rámci výzkumného souboru ve městě Frýdku-Místku byla trestná činnost v posledních pěti letech spáchána na 45% dotázaných, tj. 27 obětech. Nejčastěji ve věkovém rozmezí 30-60 let. Jako oběti potom převaţují muţi. Co se týká nahlášenosti těchto trestných činů Policii ČR k dalšímu šetření, ta se rovná 55,5%, naopak nenahlášeno bylo 44,5%, tj. 12 trestných činů. Těchto 44,5% bylo pro náš výzkum stěţejním údajem, kterého jsme v rámci výzkumu chtěli dosáhnout. Informuje nás totiţ o aktuálních číslech latentní kriminality (tedy o neohlášených trestných činech) ve F-M.
42
Druhým velice důleţitým faktem, který byl v rámci výzkumu zjištěn, byl ten, ţe jedním z hlavních důvodů takto vysoké latentní kriminality ve F-M je nedůvěra respondentů v Policii ČR. Úspěšnost policejního šetření nahlášených trestných činů tvoří 46,6%, naopak neobjasněna byla více neţ polovina případů, tj. 53,3%. Nejvíce trestných činů bylo spácháno v kategorii majetkové kriminality, celkem 66,6%. Tento výzkum je oproti běţným kriminálním statistikám Policie ČR, které jsou tvořeny pouze činy oznámenými, přesnější v tom, ţe do nich byly zahrnuty i činy nenahlášené, tedy činy tvořící latentní kriminalitu. Především víme, jaké procento latentní kriminalitu ve F-M v rámci výzkumu tvoří, stejně tak jako fakta k trestným činům se vztahující. V tom vidím pozitivum výzkumu.
43
Použitá literatura 1. Čihounková, (2013), Inovace sebs a asebs. Stav, struktura a dynamika kriminality.
Brno,
Česká
republika,
Dostupné
z:
(http://www.fsps.muni.cz/inovaceSEBSASEBS/elearning/kriminologie/st) 2. Holcr. K., a kol. (2009). Kriminologie. Praha: Leges s.r.o. 3. Kaiser, G., (1994). Kriminologie. Praha: C. H. Beck 4. Karabec, Z. (1973). Vývoj kriminality v ČSSR. Praha: VÚK při GP ČSSR 5. Kuchta, J., & Válková. H. (2005). Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C. H. Beck 6. Musil. S., (1995). Skutečná a latentní kriminalita jako problém matematického modelování. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. 7. Novotný, O., & Zapletal, J. a kol. (2004). Kriminologie. Praha: ASPI Publishing. 8. Pllvová, V. (2011), Životní minimum a existenční minimum se zvyšuje (tisková zpráva) Praha: Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/11811/tz081211b.pdf 9. (Policejní prezidium, 2010, Statistické přehledy kriminality za rok 2013,(statistický
výkaz),
Praha,
dostupné
http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok 2013.aspx) 10. (Pro Policie / otevřená společnost o.p.s., Dostupné z: www.mapakriminality.cz)
44
z:
11. Svatoš, R. (2009). Kriminologie a prevence kriminality. České Budějovice: Vysoká škola Evropských a regionálních studií o.p.s. 12. Svatoš, R. (2010). Kriminologie ve světě nového trestního zákoníku. České Budějovice: Vysoká škola Evropských a regionálních studií o.p.s. 13. Trestní zákoník (Zásady trestní odpovědnosti, trestný čin § 3 (2010) 14. Trestní zákoník (Zásady trestní odpovědnosti, trestný čin § 4 (2010) 15. Zoubková, I., & Moulisová, M. (2004). Kriminologie a prevence kriminality. Praha: Armex Publishing s.r.o. 16. Zoubková. I., & Firstová. J., a kol. (2013). Kriminologie aktuální problémy. Praha: Policejní akademie PA ČR. 17. Zoubková I., a kol. (2011). Kriminologický slovník. Plzeň: Aleš Čeněk s. r. o. 18. Zapletal, J. (2004). Kriminologie Díl1. Obecná část. Praha: Policejní akademie PA ČR.
45
Příloha číslo 1. Dotazník Průzkum latentní kriminality na Frýdeckomístecku 1. Otázka - Uveďte, prosím, Vaše pohlaví: muţ ţena 2. Otázka - Uveďte, prosím, Váš věk 0-30
30-60 60-?:
3. Otázka – Stal(a) jste se Vy sám(a) v uplynulých pěti letech obětí trestného činu? ano ne Pokud ne, děkujeme za Váš čas, dále jiţ tento dotazník vyplňovat nemusíte. 4. Otázka – Pokud jste se stal(a) v uplynulých pěti letech obětí trestného činu,kolikrát? 1x vícekrát 5. Otázka – Nahlásil(a) jste tyto trestné činy, nebo alespoň jeden z nich orgánům policie? ano ne 6. Otázka – Pokud neoznámil(a), proč? protoţe byl pachatel okamţitě zadrţen protoţe nevěříte, ţe by to policie vyřešila protoţe celá věc, poranění či škoda nebyla tak závaţná protoţe Vám to nestálo za námahu s tím spojenou protoţe jste událost vyřešil(a) sám(a) protoţe jste měl(a) mnoho práce a neměl(a) jste čas protoţe jste se obával(a) pomsty pachatele protoţe jste se styděl(a) protoţe jste trestnou činnost odhalil(a) aţ za delší dobu protoţe máte špatné zkušenosti s obdobnými případy v minulosti protoţe jste nemohl(a) škodu uplatnit u pojišťovny (nebyl(a) jste pojištěn(a) protoţe jste měl(a) jiný důvod – jaký?
46
7. Otázka – Pokud oznámil(a), byl tento trestný čin policií vyřešen? ano ne 8. Otázka – K tomuto trestnému činu došlo v době? od 6:00 – 12:00 hod. od 12:00 – 20:00 hod. od 20:00 – 6:00 hod. 9. Otázka – K tomuto trestnému činu došlo? v práci
na ulici
v obchodě
ve výtahu
v lese
v dopravním prostředku
na dovolené
jinde
10. Otázka – Stal(a) jste se v uplynulých pěti letech obětí nějaké majetkové kriminality? (ukradl Vám někdo něco? Byla Vám způsobena škoda na majetku, na jehoţ pořízení jste se finančně podílel(a) nebo na kterém máte majetkový podíl? ano ne Pokud ano, o co se jednalo? 11. Otázka - Stal(a) jste se v uplynulých pěti letech obětí násilné kriminality, např. napadl Vás někdo fyzicky? ano ne Pokud ano, o co se jednalo? 12. Otázka – Jaké jiné trestné činnosti se na Vás pachatel v uplynulých pěti letech dopustil? 13. Otázka – Jak velké je podle Vás riziko, ţe se v oblasti Vašeho bydliště tedy F-M stanete obětí trestného činu? velké střední malé Děkujeme za Váš čas a pomoc při vyplnění tohoto dotazníku.
47
Seznam zkratek tzn. – to znamená tj. – to je ČR – Česká Republika F-M – Frýdek – Místek č. – číslo r. – rok kap. – kapitola USA – United States of America FBI – Federal Bureu of Investigation
48
Přehled tabulek a obrázků Obrázek 1 Rozdíl mezi skutečnou a registrovanou kriminalitou .......................... 11 Obrázek 2 Vývoj násilné kriminality podle výsledků Naitonal Crime Victimization Survey a podle statistických údajů FBI v USA v letech 1973-2000 ............................................................................................................................... 16 Tabulka 1- Pohlaví respondentů............................................................................ 30 Tabulka 2 - Věk respondentů ................................................................................ 31 Tabulka 3 - Oběti kriminality ve F-M ................................................................... 31 Tabulka 4 - Věkové rozdělení obětí kriminality ve F-M ...................................... 32 Tabulka 5 - Počet spáchaných trestných činů na obětech ve F-M ........................ 32 Tabulka 6 - Nahlášení trestných činů policii ČR .................................................. 33 Tabulka 7 -Důvody nenahlášení trestného činu policii ČR .................................. 34 Tabulka 8 - Objasněnost nahlášených trestných činů ve F-M .............................. 35 Tabulka 9 - Časové rozmezí spáchání trestného činu ........................................... 35 Tabulka 10 - Místo spáchání trestného činu. ........................................................ 36 Tabulka 11 - Počet obětí majetkové kriminality ve F-M ...................................... 36 Tabulka 12 - Věkové rozloţení obětí majetkové kriminality ve F-M................... 37 Tabulka 13 - Počet obětí násilné kriminality ve F-M ........................................... 38 Tabulka 14 - Věkové rozloţení obětí násilné kriminality ve F-M ........................ 38 Tabulka 15 - Počet obětí ostatní kriminality ve F-M ............................................ 39 Tabulka 16 - Věkové rozloţení obětí ostatní kriminality ve F-M......................... 40 Tabulka 17 - Riziko spáchaní trestného činu na lidech ve F-M............................ 40
49
Resumé Tématem bakalářské práce byl průzkum latentní kriminality na Frýdeckomístecku. Jako cíl bakalářské práce jsem si stanovil zjištění latentní kriminality ve městě Frýdek-Místek. K tomuto účelu jsem pouţil dotazník, s jehoţ pomocí jsem se snaţil zjistit počet neohlášených trestných činů za posledních pět let tvořících latentní kriminalitu. Dále pak okolnosti k trestným činům se vztahující. Dle získaných informací jsem zjistil, ţe latentní kriminalita ve F-M v rámci výzkumu činí 44,5%. Jedním z hlavních důvodů, zapříčiňujících takto vysoké číslo, byla zjištěna nedůvěra občanů k Policii ČR.
Summary The topic of my bachelor's thesis was latent criminality survey in FrýdekMístek surroundings. I set up a discovery of the latent criminality in F-M town as a main target of bachelor's thesis. For this purpose I have used a questionnaire to find out the number of unannounced criminal acts in last five years and on the top of that uncover crime acts circumstances. All gained information in the survey shows that the rate of latent criminality in F-M reaches 44,5%. The mistrust of the citizen in the Police of ČR to solve criminal acts was found out as a main reason of this relatively high rate. Citizen´s mistrust in the Police of ČR and it´s attitude to criminal acting solution was found out as a main mason, which causes so high number.
50
