Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav jazykovědy a baltistiky Baltistika
Lenka Chaloupková
Estonsko v české publicistice v letech 1991 – 2010 Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Michal Kovář 2014
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenŧ a literatury. ………………………………………. Podpis autorky práce
2
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce, Mgr. Michalu Kovářovi, za cenné podněty a připomínky. Dále bych chtěla poděkovat svým rodičŧm za podporu během celého studia.
3
Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 5 Pouţitá metoda ........................................................................................................................................ 6 Estonsko v českých médiích.................................................................................................................... 7 Vnitřní politika .................................................................................................................................... 7 Zahraniční politika ............................................................................................................................ 10 Vztah s Českou republikou............................................................................................................ 10 Vztah s Finskem ............................................................................................................................ 11 Vztah s Lotyšskem a Litvou .......................................................................................................... 12 Vztah s Německem ........................................................................................................................ 12 Vztah s Ruskem ............................................................................................................................. 13 Integrace do NATO ....................................................................................................................... 16 Integrace do Evropské unie ........................................................................................................... 16 Ekonomika ........................................................................................................................................ 17 Vývoj estonské ekonomiky ........................................................................................................... 18 Ekonomické události ..................................................................................................................... 19 Kultura ............................................................................................................................................... 22 Literatura ....................................................................................................................................... 23 Hudba ............................................................................................................................................ 25 Film ............................................................................................................................................... 28 Divadlo .......................................................................................................................................... 29 Architektura ................................................................................................................................... 30 Další témata ....................................................................................................................................... 31 Náboţenství ................................................................................................................................... 31 Informační technologie.................................................................................................................. 32 Závěr...................................................................................................................................................... 33 Bibliografie............................................................................................................................................ 35
4
Úvod Česká republika a Estonsko jsou země, které jsou si v mnohém podobné. Češi ani Estonci nepatří k příliš početným národŧm a mají podobné historické zkušenosti. Oba národy prošly v 19. století národním obrozením, kdy se oprostily od několik staletí trvající nadvlády německé inteligence, ve století 20. patřily obě země do východního bloku (Estonsko bylo dokonce přímo součástí Sovětského svazu). Oba státy jsou součástí mezinárodních organizací, jako je Evropská unie, NATO a mnohé další. Mohlo by se tedy zdát, ţe si Češi a Estonci budou dobře rozumět. K tomu je ale potřeba, aby o sobě věděli, a tady začíná problém. Pokud se zeptáte kteréhokoliv náhodně vybraného Čecha na to, co ví o Estonsku, pravděpodobně se toho dozvíte velmi málo, alespoň podle mé osobní zkušenosti. Češi většinou přibliţně vědí, kde Estonsko leţí, někteří k němu správně přiřadí hlavní město Tallinn, zatímco jiní si ho spletou s Rigou nebo Vilniusem, občas přidají ještě nějakou informaci, kterou někde náhodou zaslechli nebo přečetli, ale pokud nemají k Estonsku nějaký osobní vztah, jsou znalosti o této zemi vyčerpány. Není problém narazit na lidi, kteří povaţují za hlavní jazyk Estonska ruštinu, a to bohuţel ani v mladší generaci, která si na období Sovětského svazu nemŧţe pamatovat. Jedním z moţných zdrojŧ informací o Estonsku jsou bezesporu média. Rozhodla jsem se proto zjistit, jak o této zemi informují naše tištěná periodika. Zaměřila jsem se zejména na témata politická, ekonomická a kulturní, protoţe o nich naše média píšou nejčastěji, ale zmiňuji se okrajově i o dalších tématech. Práci jsem rozdělila do pěti kapitol podle témat, tedy vnitřní politika, zahraniční politika, ekonomika, kultura a ostatní témata. V kaţdé kapitole nejprve rozeberu, v jakých periodikách a jak často články vycházejí, potom se věnuju samotnému obsahu.
5
Použitá metoda Cílem práce je sestavit mediální obraz Estonska v poměrně nedávné době. Za tímto účelem bylo potřeba najít co nejvíce článkŧ o této zemi. K tomu jsem vyuţila databázi článkŧ v českých periodikách spravovanou Národní knihovnou ČR 1 . Vyhledání klíčové fráze „estonsk*“ nabídne ve výsledku několik set článkŧ, ne všechny jsou však pro tuto práci relevantní. Zařadila jsem pouze články, které splňují následující kritéria: -
vyšly v období 1991 – 2010;
-
vyšly v českém denním tisku nebo časopisech;
-
jsou napsány česky nebo slovensky.
Za stěţejní pro tuto práci povaţuji kapitoly o politice, mezinárodních vztazích, ekonomice a kultuře, protoţe o kaţdém z těchto témat vyšlo několik desítek článkŧ (v poměru k celkovému počtu článkŧ tedy docela velké mnoţství). Tato témata jsem se tedy rozhodla prozkoumat co nejpodrobněji a do práce jsem zařadila všechny nalezené články. Vedle toho však databáze nabízí i články na rŧzná další témata od náboţenství přes informační technologie po architekturu. Z těchto témat jsem vybrala pouze několik z mého pohledu nejzajímavějších, a to zejména takových, o kterých byl napsán více neţ jeden článek. Další úprava konečného počtu zařazených článkŧ byla vynucena nedokonalostí databáze článkŧ. Přestoţe je zpracována docela kvalitně, bez chyb není, takţe se občas stane, ţe zařadí i články, které nemají s tématem vŧbec nic společného, nebo naopak některé články vynechává, takţe jsem na ně narazila pouze náhodou při prohlíţení jednotlivých periodik. To znamená, ţe kdybych chtěla dohledat úplně všechny články, které kdy o Estonsku vyšly, musela bych všechna periodika projít ručně, coţ při zvoleném záběru práce bohuţel není v mých silách. Přesto povaţuji sumu článkŧ, které jsem měla k dispozici, za dostatečně vypovídající o tématu.
1
Dostupná na adrese: http://aleph.nkp.cz/F/
6
Estonsko v českých médiích Obsahem této práce jsou informace, které česká média poskytují o Estonsku. Nezajímá mě však pouze samotný obsah článkŧ, ale také to, v jakých médiích a v jakém období vycházely. Zatímco u kapitoly o kultuře je docela jednoduché zjistit přesný počet článkŧ, protoţe lze většinou jednoznačně rozhodnout, do jaké kategorie článek patří, u prvních tří kapitol o vnitřní a zahraniční politice a ekonomice přesné počty článkŧ neuvádím. Dŧvodem je, ţe velké mnoţství článkŧ obsahuje informace spadající do více neţ jedné z těchto kategorií, takţe nemá smysl přiřazovat konkrétní články do konkrétních kategorií.
Vnitřní politika Kapitola o estonské vnitřní politice je poměrně krátká: většina informací, které se politiky také týkají, je totiţ obsaţena v následujících kapitolách o ekonomice a zahraniční politice. Přestoţe vztah Estonska k ruskojazyčné menšině je především otázkou vnitřní politiky, pro účely této práce jsem tuto problematiku zařadila do kapitoly o estonsko-ruských vztazích, protoţe aktivity Estonska vŧči ruské menšině hodně ovlivňovaly vztah s Ruskem. V kapitole o politice tedy nakonec zbyly pouze informace o vzniku samostatného Estonska a o parlamentních a prezidentských volbách v následujících letech. Stejně jako uvidíme i v následujících kapitolách, na začátku 90. let naše média informovala o Estonsku poměrně často. Naprostou většinu zpráv najdeme v denním tisku s výjimkou několika článkŧ v časopisu Respekt. Počet článkŧ ale s postupujícími léty klesá a v druhé polovině sledovaného období, tedy po roce 2000, uţ estonská politika nechává náš tisk zcela chladným – za celých deset let totiţ vyšel jediný článek, a to v časopisu Mezinárodní politika; denní tisk na toto téma naprosto rezignoval. První událostí, o níţ naše média informují, je referendum o obnovení suverenity Estonska, které se konalo 3. března 1991. Přestoţe Sovětský svaz vyhlásil na březen celosvazové referendum o téţe otázce, ještě předtím stihlo proběhnout referendum pouze v rámci Estonska. Respekt a Svobodné slovo informují o volební účasti a výsledku – hlasovalo celkem 83 % oprávněných voličŧ, pro samostatnost bylo 78 %, voliči na venkově byli častěji pro samostatnost neţ voliči ve městech. Pozorovatelé z československého Federálního shromáţdění potvrdili, ţe referendum v Estonsku proběhlo bez problémŧ, například snah o manipulaci výsledkŧ, jako se to dělo v Lotyšsku a Litvě. Rudé právo dalo prostor k vyjádření politikŧm z obou názorových proudŧ: za ty, kteří chtěli samostatnost, mluvil Mart Laar, opoziční názor vyjádřil Vladimir Lebeděv. Laar tvrdí, 7
ţe ho výsledky referenda těší, všesvazové hlasování povaţuje za zbytečné a myslí si, ţe lidé v něm uţ hlasovat nebudou. Podle Lebeděva se potvrdilo, ţe obyvatelé severovýchodního Estonska a polovina obyvatel Tallinnu (coţ by odpovídalo ruskojazyčné menšině) hlasovali pro setrvání ve svazu. Hlasování venkovanŧ pro odtrţení přičítá propagandě, doslova říká, ţe: „V nynější vypjaté a přepolitizované atmosféře nelze předpokládat, ţe by lidé mohli svobodně vyjádřit svŧj názor.“ (Borovička, 1991). Dále tvrdí, ţe si nedělá iluze o výsledcích všesvazového referenda, protoţe podle něj budou zmanipulované. Nakonec tvrdí, ţe bude dodrţovat zákony a povaţovat Estonsko stále za součást Sovětského svazu. Je ovšem otázkou, nakolik dŧvěryhodně zní slova o dodrţování zákonŧ a obavy o svobodné vyjadřování názorŧ zrovna od stoupence Sovětského svazu. Člen estonského Národního kongresu Vardo Rumesen v rozhovoru pro Lidové noviny obhajuje existenci kongresu, přestoţe vedle něho republiku představuje i Nejvyšší sovět Estonska. Do kongresu totiţ mohli volit pouze občané Estonska, coţ mu dává legitimitu na rozdíl od sovětu, jehoţ členy mohli volit i neobčané. Cílem kongresu je donutit Moskvu uznat, ţe je Estonsko okupováno, tuto okupaci ukončit a obnovit nezávislost Estonska. Estonsko vyhlásilo nezávislost 20. srpna 1991, den po nevydařeném puči v Moskvě. Respekt píše, ţe kvŧli puči nastal v Moskvě zmatek v tom, kdo má za co zodpovědnost, takţe Estonci nevěděli, s kým vlastně mají komunikovat. Rozběhla se privatizace státního majetku, komplikovala ji ovšem otázka, komu vlastně patří ruské podniky na estonském území. Nově vzniklé pobaltské státy okamţitě začali uznávat v zahraničí – 24. srpna píše Rudé právo, ţe uţ se tak stalo v Austrálii, Island uznal Estonsko a Lotyšsko, Německo a Dánsko hodlají nové státy uznat, pokud se tyto dohodnou na nezávislosti se Sovětským svazem. 27. srpna se dočteme v Mladé frontě Dnes, ţe k tomuto kroku přikročilo i Československo a následovalo tak Argentinu, Bulharsko, Island, Dánsko a Norsko. V září obnovilo Československo diplomatické styky se všemi pobaltskými státy. V září 1992 proběhly v Estonsku dvoje volby, parlamentní a prezidentské. Hlavním problémem voleb podle Mladé fronty byl fakt, ţe ve volbách nemohly hlasovat aţ dvě pětiny obyvatel Estonska, tedy příslušníci ruskojazyčné menšiny, kteří nezískali estonské občanství. O výsledcích voleb informoval Metropolitní telegraf – do parlamentu byly zvoleny konzervativní strana Vlast, středové strany Lidová fronta a Strana národní nezávislosti a několik menších stran. Podle výsledkŧ to vypadalo, ţe by mohla vzniknout pravicová koalice. V prezidentských volbách byli hlavními kandidáty Lennart Meri a Arnold Rüütel, nikdo 8
z nich však zvolen nebyl a bylo rozhodnuto, ţe o novém prezidentovi bude hlasovat parlament. V říjnu byl prezidentem nakonec zvolen Meri, o tom ale ţádné z našich médií nepíše. Další informace o estonských politických záleţitostech najdeme v říjnu 1994 v Denním telegrafu. Vláda totiţ procházela krizí, postupně ji opouštěly jednotlivé strany (sociální demokraté a liberální demokraté), aţ se prezident rozhodl odvolat premiéra Marta Laara a místo něj dosadit Siima Kallase. Dŧvodem odvolání byla nedŧvěra obyvatelstva ve vládu, která prováděla příliš tvrdé ekonomické reformy. Laar prohlásil, ţe s reformami spěchal, „aby je stihl dokončit ještě předtím, neţ obyvatelstvu dojde trpělivost“ (Kratochvílová, 1994b). Laarovi na popularitě nepřidala ani tzv. „rublová aféra“ – byl obviněn z toho, ţe místo toho, aby vrátil asi 2 miliardy rublŧ do Moskvy, prodal je do Čečenska a za získané dolary nakoupil zbraně z Izraele. Přes veškerou tehdejší nespokojenost se ale později ukázalo, ţe jeho reformy pomohly nastartovat estonskou ekonomiku takovým zpŧsobem, ţe později byla mnohokrát dávána za příklad jiným zemím. V roce 1996 se opět konaly prezidentské volby. Mladá fronta ještě před nimi psala, ţe přestoţe je Lennart Meri favoritem, zvolen být nemusí. Přestoţe je oblíbený mezi lidmi, politici ho příliš v lásce nemají, zejména kvŧli tomu, ţe občas pohrdá ústavními principy a obchází zákony, pokud mu nevyhovují. Svobodné slovo o volbách informovalo po třetím kole, ve kterém stále nebyl nikdo zvolen. Kandidáty byli, stejně jako v předchozích volbách, Meri a Rüütel; Meri měl nad Rüütelem převahu, ale nedařilo se mu získat potřebných 68 hlasŧ. V dalším kole voleb budou proto kromě poslancŧ hlasovat také regionální politici, čímţ se otevře větší prostor pro zákulisní vyjednávání. Poněkud v kontrastu s informacemi z Mladé fronty píše Svobodné slovo, ţe domácí podporu má hlavně Rüütel, protirusky orientovaný bývalý komunista, zatímco Meri je oblíbený spíše na Západě; Rüütel ho navíc kritizuje za přílišnou poddajnost vŧči Rusku. Stejně jako ve volbách v roce 1992 byl zvolen Lennart Meri a stejně jako předtím, ani o výsledku těchto voleb naše média nepíší. Další parlamentní volby v roce 1999 nevzbudily větší mediální pozornost, a to, jak píšou Lidové noviny, ani v zahraničí, protoţe v nich nehrozil ţádný zásadní zvrat – bylo téměř jisté, ţe zvítězí pravicové strany, jedinou změnou mohl být maximálně drobný posun k sociálnějšímu nebo liberálnějšímu uspořádání. Přestoţe se během dalších let konaly v Estonsku několikery volby parlamentní i prezidentské, naše média se o ně přestala na dlouho zajímat. Další a zároveň poslední článek 9
vyšel aţ v roce 2007, ne však v denním tisku, ale v časopise Mezinárodní politika. Zato je opravdu podrobný: nejprve zmiňuje zvláštnosti estonských voleb – tzv. „předvolby,“ které proběhly ve dvou termínech před hlavním dnem voleb a zúčastnilo se jich přibliţně 19 % voličŧ, a dále skutečnost, ţe estonský parlament se poprvé volil přes internet (ani tato novinka však bohuţel nezaujala český denní tisk natolik, aby jí věnoval alespoň pár řádkŧ). Článek přináší podrobné výsledky voleb, které poprvé od roku 1999 nevyhrála Strana středu Edgara Savisaara, první místo jí totiţ uzmula Reformní strana Andruse Ansipa. Dále také v krátkosti představuje všechny zvolené strany: kromě dvou jiţ zmíněných to byla IRL – koalice stran Res Publica a Vlastenecké strany, dále sociální demokraté, zelení a lidová strana (podrobně viz Zájedová, Havránková, 2007).
Zahraniční politika Stejně jako v kapitolách o vnitřní politice a ekonomice, i v této části práce platí, ţe zatímco na počátku devadesátých let se česká média zajímala o Estonsko poměrně intenzivně (a to zejména denní tisk), v druhé polovině sledovaného období mnoţství informací výrazně klesá. Tuto kapitolu jsem z praktických dŧvodŧ rozdělila na několik podkapitol o vztazích Estonska s rŧznými zeměmi a jeho členství v některých mezinárodních organizacích. Mnoţství informací v nich je značně nevyrovnané: zatímco první části jsou na informace skoupé, o vztazích s Ruskem toho bylo u nás napsáno velmi mnoho. Vztah s Českou republikou
O tom, jaké má Estonsko vztahy s Českou republikou, se bohuţel příliš nedozvíme. Na počátku devadesátých let najdeme v několika článcích informaci, ţe Česká republika je pro Estonsko (a také Lotyšsko a Litvu) ekonomickým vzorem (např. Doubrava, 1993a). Obchodní vztahy mezi těmito dvěma zeměmi nejsou příliš intenzivní, Česko i Estonsko mají pro obchod daleko atraktivnější partnery. Nejvíce informací přináší naše média o návštěvě pobaltských prezidentŧ v České republice v prosinci 1994 a následně o cestě Václava Havla do Pobaltí v dubnu 1996. V prosinci 1994 navštívili Českou republiku všichni tři prezidenti pobaltských státŧ, nepřijeli však společně. Lotyšský a litevský prezident přijeli ve stejný den, společnou měli však jen část programu. Estonský prezident Meri přijel aţ den po nich. Dŧvod vysvětluje Mladá fronta Dnes: prezidenti totiţ nechtějí, aby jejich země byly vnímány jako jednolitý region. Mají sice společné rysy, jako například obavy z Ruska, jejich zájmy jsou však v mnoha oblastech odlišné. Deník Práce doplňuje, ţe prezidenti Meri a Havel se shodnou v otázkách evropské
10
bezpečnosti a odmítají snahy ruského prezidenta Jelcina narušit rozšiřování NATO o pobaltské státy. Návštěvu tří pobaltských hlav státu oplatil prezident Havel v dubnu 1996. Doprovázeli ho také ministr kultury Tigrid, ministr prŧmyslu a obchodu Dlouhý a skupina českých obchodníkŧ. Cesta měla nejen ekonomické cíle (viz kapitola Ekonomika), Havel se také například zúčastnil diskuse o postavení intelektuálŧ v postkomunistickém světě s předními osobnostmi lotyšského kulturního ţivota, v Estonsku se zase objevil v televizní debatě s prezidentem Merim o postavení malých státŧ v Evropě. Stejně jako při návštěvě pobaltských prezidentŧ v Česku, i při příleţitosti této cesty se občas v článcích zdŧrazňuje, ţe Pobaltí není a nechce být vnímáno jako jednolitý celek (Jelínek, 1996). Prezident Havel není jediný ústavní činitel, který se objevil v Estonsku. Ve stejném roce, tedy 1996, se na pracovní návštěvu Estonska vydali také soudci Ústavního soudu a jeden z nich, Antonín Procházka, později poskytl rozhovor o cestě Dennímu Telegrafu. V rozhovoru rozebírají zejména estonský Ústavní soud, který funguje spíše jako soud Nejvyšší, pouze v případě ústavní stíţnosti vytvoří senát, který se stíţností zabývá. V oblasti spravedlnosti v Estonsku fungují tři nezávislí ústavní činitelé: ministr spravedlnost, předseda Nejvyššího soudu a právní kancléř, jehoţ funkce je podobná našemu ombudsmanovi. O vztazích Česka a Estonska se bohuţel v našich médiích více nedočteme. Výjimečně narazíme na útrţkovité informace o obchodních vztazích, ale tím je téma vyčerpáno. Poslední článek tedy vyšel v roce 1996, coţ ukazuje na to, jak malý zájem Česká republika o Estonsko projevuje. Vztah s Finskem
Estonsko a Finsko jsou si blízké geograficky i jazykově, takţe by se dalo očekávat, ţe si budou přirozenými partnery. Rozhodně to platí v ekonomické oblasti: pravidelně nalézáme v článcích zmínky, ţe Finsko je estonským obchodním partnerem číslo jedna, také je největším zahraničním investorem Estonska. Po osamostatnění Estonska bylo Finsko partnerem naprosto klíčovým: jen díky finskému kapitálu se estonská ekonomika brzy vzpamatovala z otřesŧ zpŧsobených převratem. Ţádné podrobnější informace o estonskofinských obchodních vztazích uţ ale v našich médiích nenajdeme, a kdyţ opustíme oblast financí, o jiných vztazích (například politických nebo kulturních) se nedočteme uţ vŧbec nic. I tato kapitola tedy ukazuje, ţe oblast Pobaltí leţí mimo české zájmy.
11
Vztah s Lotyšskem a Litvou
O vztazích Estonska s dalšími pobaltskými zeměmi je toho v českých médiích napsáno skoro stejně málo jako o vztazích s Finskem. Prakticky jediné informace jsou o spolupráci těchto státŧ v oblasti bezpečnosti. Vzhledem k tomu, ţe jejich členství v NATO se dlouho zdálo nemoţným kvŧli hrozbám z Moskvy, Estonsko, Lotyšsko a Litva se rozhodly spolupracovat v oblasti bezpečnosti. V roce 1996 tak vznikl společný prapor BALTBAT, který měl po 200 členech z kaţdého státu. Vedle toho byl vytvořen společný systém kontroly vzdušného prostoru a také se začala koordinovat činnost vojenského námořnictva. Drobnou zmínku o vzájemné pomoci pobaltských státŧ najdeme ještě v Lidových novinách v dubnu 1998, kdy Rusko zastavilo transport surovin do Lotyšska kvŧli výbuchu před ruskou ambasádou – Estonsko a Litva se tehdy rozhodly Lotyšsku pomoci (jak konkrétně, to uţ v článku uvedeno není). Dŧvodem, proč o vzájemných vztazích mezi pobaltskými zeměmi není v českých médiích napsáno víc, mŧţe být ten, ţe Pobaltí je tady vnímáno jako jednolitý region, který není třeba podrobněji rozebírat. Dokazovalo by to i mnoţství článkŧ, které se věnují všem třem státŧm zároveň – takovéto články počtem výrazně převyšují články, které by se týkaly jen jednoho z těchto tří státŧ. Občas se sice rozebírají rozdíly mezi těmito zeměmi a někteří autoři ve svých textech sami zdŧrazňují, ţe by Pobaltí nemělo být vnímáno jako celek, zpŧsob psaní o těchto státech však pŧsobí spíše opačně. Vztah s Německem
Vzhledem k tomu, jak málo informací bylo obsaţeno v předchozích kapitolách, pŧsobí poněkud paradoxně, ţe jediný článek, který by se obsáhle věnoval vztahŧm Estonska s některou zemí (kromě Ruska), je věnován právě Německu. Tento článek Olega Samorodného vyšel v časopisu Střední Evropa (1993a). Nejprve zmiňuje společnou historii Německa a Estonska, která poloţila základ vzájemným vztahŧm v nedávné době. Od estonského vyhlášení nezávislosti bylo Estonsko Německem vydatně podporováno. Velmi brzy se navázaly kulturní styky, Německo se ale rozhodlo být zejména prostředníkem mezi Estonskem a Ruskem a zároveň pŧsobit jako protiváha ruského vlivu v Pobaltí. Německý vztah k Estonsku (a také Lotyšsku a Litvě) by se dal shrnout do tří bodŧ: tím prvním bylo trvání na estonské nezávislosti a odchodu ruských vojsk, dále Německo nabídlo Estonsku pomoc při přechodu k trţní ekonomice, demokracii a právnímu státu a zatřetí nabídlo podporu při začleňování do mezinárodních organizací. Vojenská a ekonomická pomoc na počátku
12
devadesátých let nebyla příliš rozsáhlá: omezovala se na dodávky vojenského materiálu a poskytnutí prostředkŧ na přípravu odborníkŧ. Vztah s Ruskem
Zatímco předchozí kapitoly jsou na informace značně skoupé, u vztahŧ Estonska s Ruskem je tomu naopak, aţ se občas zdá, ţe Rusko je to jediné, co česká média na Estonsku zajímá. Intenzita článkŧ je opět velmi vysoká na počátku devadesátých let, později klesá, ale na rozdíl od některých jiných kapitol se dozvídáme nové informace i na konci sledovaného období, tedy před rokem 2010. Odchod ruské armády
První problém, který se velmi intenzivně řešil od okamţiku, kdy Estonsko vyhlásilo nezávislost, byl odchod ruských vojákŧ z estonského území. Okupační vojsko přišlo v roce 1940 a zpět do Ruska se mu příliš nechtělo. V pobaltských státech totiţ měli vojáci daleko větší ţivotní úroveň, zatímco v Rusku pro ně nebylo bydlení ani peníze a měli téměř jisté, ţe by si výrazně pohoršili. Estonci samozřejmě tlačili na co nejčasnější odchod armády, která na území suverénního státu neměla co dělat, Rusko ovšem tvrdilo, ţe potřebuje více času, a čas od času vyhroţovalo, ţe odsun ještě zpomalí, pokud bude Estonsko porušovat práva ruské menšiny. Definitivní datum odchodu nebylo jasné téměř do konce: v roce 1992 poţadovali Estonci odchod vojákŧ do konce roku, zatímco Rusové tvrdili, ţe to nezvládnou dříve neţ v letech 1997 – 1999. O rok později Estonci opět prohlašovali, ţe od konce roku nechtějí na svém území ţádného ruského vojáka, Rusové uţ termín posunuli na konec roku 1995. Teprve v červenci 1994 byl konečně podepsán protokol, ţe ruská vojska odejdou do konce srpna 1994, coţ se nakonec splnilo. Ruskojazyčná menšina v Estonsku
Přestoţe ruské vojsko odešlo, neznamenalo to, ţe by se Estonsko zbavilo Rusŧ úplně. Ţije tam totiţ velmi početná ruskojazyčná menšina, která tvoří přibliţně třetinu obyvatel země. Vztahy s touto menšinou dodnes nejsou úplně korektní, ale jak ukazuje následující přehled, v prŧběhu času se postupně uklidňovaly. Kořeny problému vysvětluje článek Olega Samorodného ve Střední Evropě (1993b). Předtím, neţ Estonsko pohltil Sovětský svaz, ţilo na jeho území pouhých 8 % Rusŧ. Kvŧli politice SSSR ovšem během okupace přicházeli další a další Rusové za prací, tito byli potom téměř závislí na podnicích, kde pracovali – firmy jim zajišťovaly bydlení i rŧzné sociální výhody. Po odtrţení Estonska od SSSR se ale estonská vláda rozhodla udělit občanství jen těm lidem, kteří na území Estonska bydleli před rokem 1940 a jejich potomkŧm. Ostatní 13
museli pro získání občanství splnit určité podmínky – tou hlavní byla znalost estonštiny, kterou ovšem většina Rusŧ neovládala, takţe občanství nezískali. Z Estonska ovšem většinou neodešli – v Rusku by je totiţ čekala daleko niţší ţivotní úroveň. V roce 1993 vyšel v Estonsku zákon o občanství, který stavěl Rusy do role cizincŧ. Podle zákona museli ţádat o povolení k pobytu a dokonce jim hrozilo vyhoštění ze země. Rusko na tento zákon reagovalo zpomalením odsunu vojska a pozastavením dodávek ropy a plynu, přestoţe oficiální dŧvod přerušení dodávek byl ten, ţe Estonsko za ně neplatí včas. Kdo nemá občanství, nemŧţe volit, tedy alespoň v celostátních volbách. Ve volbách do místních zastupitelstev mohou volit i ti, kdo občanství nemají (na rozdíl od Lotyšska, kde neobčané nemŧţou volit ani v místních volbách). Rudé právo v roce 1994 informuje, ţe Rusové se ve volbách nerozhodují podle národnostních principŧ, ale spíše podle ekonomických otázek. V roce 1995 uţ ovšem Lidové noviny píšou, ţe problémy s ruskojazyčnou menšinou jsou zveličovány. Většina z nich je totiţ k Estonsku loajálních, a přestoţe nemají občanství, ţádné výraznější problémy z toho pro ně neplynou. Obrat ve vládním přístupu k menšině nastal v roce 1998, kdy byl přijat dokument Integrace Neestoncŧ do estonské společnosti. Nový přístup znamenal vyvaţování mezi kulturní autonomií Neestoncŧ a budováním loajality příslušníkŧ menšin k Estonské republice. Vznikla také Nadace pro integraci Neestoncŧ a program pro zlepšení podmínek a zvýšení dostupnosti výuky estonštiny. V roce 2004 se o situaci Rusŧ v Estonsku zmiňuje časopis Týden. Rusové uţ poslední dobou hledí spíše k Bruselu neţ k Moskvě a počítají s tím, ţe Evropská unie bude chránit jejich práva. Estonština je v zemi stále zvýhodňována: i v ruskojazyčných školách se musí z 60 % vyučovat v estonštině, ruskojazyčné vysoké školy nemohou udělovat magisterský a doktorský titul. Získat estonské občanství je stále problematické, protoţe test z estonštiny je tak obtíţný, ţe s ním mají problémy i samotní Estonci. Časopis Přítomnost v roce 2009 uţ popisuje situaci jako klidnou: Rusŧm estonské občanství nechybí, pokud nechtějí pracovat ve státní správě nebo ve školství. Zákon nařizuje, ţe na úředních zasedáních se musí mluvit estonsky, coţ vede k tomu, ţe například v Narvě jsou jednání velmi stručná, protoţe z více neţ třiceti zastupitelŧ jich estonsky mluví pouze šest. Ani tak Rusové ale nevnímají jazyk a občanství jako velký problém.
14
Estonsko-ruská hranice
Dalším konfliktním tématem v estonsko-ruských vztazích byl spor o to, kudy má vést hranice mezi těmito státy. Zatímco Estonsko poţadovalo dodrţení mírové smlouvy z Tartu z roku 1920, Rusko trvalo na stavu z roku 1940. V roce 1994 dokonce začalo samo bez estonské účasti s demarkací hranice, kterou samozřejmě Estonci neuznali. Ještě předtím, v roce 1993, se konalo referendum v Narvě a Sillamäe, kde 98 % obyvatel hlasovalo pro odtrţení území od Estonska a připojení k Rusku. Na výsledky referenda však nikdo nebral ohled. Estonsko se později svých územních nárokŧ zřeklo, i tak ale bylo k podpisu smlouvy o hranicích ještě hodně daleko. Nejblíţe k dohodě byly oba státy v roce 2005: smlouva uţ byla dokonce podepsaná, ale při ratifikaci v estonském parlamentu k ní byla přidána preambule, která sice neměnila obsah smlouvy, obsahovala však výklad historie, který se Rusku nelíbil, takţe od smlouvy ustoupilo. Další informace o hranicích uţ ve sledovaném období nenajdeme, smlouva byla totiţ podepsána aţ letos. Přemístění sochy bronzového vojáka a kyberválka
Česká média se o estonsko-ruských vztazích na dlouhou dobu odmlčela, takţe uţ to začínalo vypadat, ţe se tyto vztahy uklidnily. Konflikt se ovšem znovu objevil v roce 2007. Záminkou pro něj bylo přesunutí bronzové sochy sovětského vojáka z centra Tallinnu na hřbitov. To vyvolalo v estonských ulicích nepokoje, které rozdělily veřejné činitele do dvou táborŧ: první, do něhoţ patřili například premiér Ansip a prezident Ilves, schvalovali reakci policie, zatímco tallinnský starosta Savisaar obvinil z eskalace násilí Ansipovu politiku a prohlásil, ţe bude po vládě poţadovat satisfakci za škody na majetku města. V reakci na to začaly vládní kruhy sbírat podpisy za jeho odstoupení. Pro uklidnění situace podnikli politici kroky, které by ještě před několika lety byly stěţí myslitelné: premiér Ansip pronesl v televizi projev v ruštině a prezident Ilves pozval na audienci novináře z ruskojazyčných periodik. Přesun sochy vojáka byl také záminkou pro další, mnohem váţnější spor. Estonsko totiţ postihla série hackerských útokŧ DDOS2. Napadeny byly webové stránky vládních institucí včetně téměř všech ministerstev (kromě kultury a zemědělství), ale také sítě mobilních operátorŧ, servery (například největší estonské banky Hansabank) a záchranný systém země. Estonsko vyjádřilo podezření, ţe za útoky stojí ruské oficiální kruhy včetně úřadu prezidenta Putina, ten však obvinění odmítl a trval na tom, ţe šlo o útoky jednotlivcŧ. Konflikt však vyvolal otázku, jak se k takovýmto útokŧm má stavět mezinárodní společenství. Estonsko 2
DDOS, tedy „distributed denial of service,“ je v dnešní době poměrně často používaný pojem. V článcích z roku 2007 se ovšem vyskytuje jen jednou, a to v článku Kybernetická válka, který Respekt převzal z časopisu The Economist (Respekt, 2007).
15
nešetřilo silnými slovy, blokování internetu přirovnalo k blokování přístavŧ nebo vzdušných prostorŧ a dokonce konflikt označilo za válku, NATO však nemohlo udělat nic víc neţ poslat do Estonska nejlepší počítačové experty, protoţe takovýto typ útoku nepovaţuje za napadení a nevztahuje se na něj tedy článek 5 Washingtonské smlouvy o kolektivní obraně. Jak píše časopis Respekt, tyto události vyvolaly diskusi o potřebě přehodnotit status takovýchto útokŧ a označit je za váţné porušení právního řádu. Dalším dŧsledkem útokŧ bylo vytvoření centra NATO pro hrozbu kyberválky, které bylo příznačně umístěno do Tallinnu. Integrace do NATO
Vstup do NATO byl jedním z prvních cílŧ nově vzniklých pobaltských republik. Od začátku však bylo jasné, ţe hlavní hrozba, kvŧli které by se Pobaltí rádo zapojilo do obranného spolku, tedy Rusko, bude zároveň také hlavním dŧvodem, proč si tyto státy na vstup ještě dlouho počkají. Rusko ještě v roce 1998 hrozilo, ţe pokud pobaltské státy vstoupí do NATO, povede to k přehodnocení vztahŧ mezi Ruskem a NATO. Pobaltí bylo v procesu integrace do NATO dlouho opomíjeno, coţ vedlo státy k pocitŧm nejistoty a izolovanosti. Estonsko, Lotyšsko a Litva se samozřejmě snaţily zajistit bezpečnost jinak – obrátily se na ostatní baltské státy, které jim sice vyjádřily podporu ve snaze dostat se do NATO, nemohly jim však poskytnout bezpečnostní záruky. O dalším vývoji situace naše média mlčí, takţe se z nich nedozvíme, kdy přesně nastal obrat v ruských názorech. V roce 2002 uţ se v Hospodářských novinách dočteme, ţe Pobaltí intenzivně jedná o vstupu do NATO, přestoţe ještě před dvěma lety by to byl problém, a v roce 2004 píše Mladá fronta Dnes, ţe pobaltské státy spolu se Slovenskem, Slovinskem, Bulharskem a Rumunskem nadšeně vstoupily do NATO. Tím je toto téma vyčerpáno. Integrace do Evropské unie
Informace o integraci Estonska do EU jsou v našich médiích značně útrţkovité. Příleţitostně najdeme zmínky o tom, ţe podle ekonomických hledisek má Estonsko velkou naději dostat se do Evropské unie poměrně brzo, ale problémy mu činí například legislativa v oblasti ţivotního prostředí a sociálních věcí a především nejasný status ruskojazyčné menšiny. Konkrétních informací, jakých pokrokŧ pobaltské státy v integraci dosáhly, je ale velmi málo. Z Mladé fronty Dnes se dozvíme, ţe v roce 1995 podepsaly pobaltské státy asociační dohody s Evropskou unií. Lidové noviny při té příleţitosti spekulovaly, kdo má větší šanci dostat se dříve do EU, jestli státy pobaltské, nebo středoevropské. Pobaltí mělo výhodu 16
v podpoře od severských zemí, ale také velkou nevýhodu, ţe na rozdíl od státŧ Střední Evropy bylo součástí Sovětského svazu, coţ tyto země stále brzdí. V roce 2003 se v Mladé frontě Dnes dočteme, ţe pro vstup do EU hlasovalo v referendu aţ 70 % lidí, coţ bylo pro všechny překvapením, protoţe tak vysoké číslo nikdo nečekal. Samotný vstup Estonska do EU byl ovšem v našich médiích zastíněn tím, ţe jsme zároveň do unie vstoupili sami, takţe ţádné informace navíc se k nám nedostanou. Zajímavý problém v legislativě Evropské unie zmiňuje v rozhovoru pro Hospodářské noviny prezident Ilves v roce 2007. Občané nových státu EU totiţ stále nemají právo pracovat kdekoliv v unii, zatímco neobčané unie s trvalým pobytem v některém z unijních státŧ (například Rusové v Estonsku) se mohou volně pohybovat po celé unii a jejím pracovním trhu. Poslední zmínkou o integraci Estonska do EU je informace o jeho vstupu do eurozóny k 1. 1. 2011 (viz kapitola Ekonomika).
Ekonomika Estonská ekonomika je v českých médiích zpracována poměrně podrobně – za celé sledované období vyšlo okolo osmi desítek článkŧ. V první polovině 90. let se o toto téma intenzivně zajímal denní tisk, po roce 1996 se však přesunulo do časopisŧ, nejčastěji ekonomicky zaměřených. Z konkrétních periodik se o ekonomickou tematiku nejvíce zajímaly Hospodářské noviny, Mladá fronta Dnes a Lidové noviny, z ekonomických časopisŧ byly nejčastěji zastoupeny Ekonom a Profit a z ostatních časopisŧ Respekt. Tuto kapitolu jsem rozdělila do dvou podkapitol: v první vycházím z článkŧ, které informují o stavu ekonomiky v tom či onom časovém úseku, případně ji porovnávají s jinými ekonomikami (nejčastěji s ekonomikami Lotyšska a Litvy). Druhou podkapitolu potom tvoří zprávy o událostech, které estonskou ekonomiku nějakým zpŧsobem ovlivnily. Významným rysem, který je společný pro většinu článkŧ ve všech médiích, je to, ţe se málokdy zabývají samotným Estonskem. Ve většině případŧ je tématem článku celé Pobaltí, přestoţe samotní autoři mnohdy zdŧrazňují, ţe je potřeba tyto státy vnímat odděleně. Druhým prvkem, který spojuje většinu článkŧ, je to, ţe estonskou ekonomiku hodnotí velmi pozitivně,
17
nejen ve srovnání s Pobaltím, ale i s dalšími evropskými zeměmi, a skoro aţ vytváří dojem, ţe Estonsko je ekonomickým rájem. Vývoj estonské ekonomiky
Jak tedy probíhal vývoj estonské ekonomiky? Základem jejího úspěchu bylo rychlé opuštění rublu a zavedení koruny. Tato měna byla krytá zlatem, které mělo Estonsko po dobu sovětské okupace uloţeno v zahraničí – některé zdroje píší o Švýcarsku (Kubizňák, 1996), jiné o Švédsku (Jonáš, 1992). Estonská koruna byla zavedena v systému currency board3 a byla pevně svázána s německou markou (1 DEM = 8 EEK). Estonsko se velmi rychle snaţilo přeorientovat své obchodní vztahy – od zemí SNS se obrátilo na západ, převáţně do zemí ES/EU. Obchodním partnerem číslo jedna a zároveň největším investorem v Estonsku se stalo Finsko, druhé místo obsadilo Švédsko, dalšími významnými obchodními partnery jsou Rusko a Německo (Havlíčková, Semanová, 1998). Česká republika ovšem v obchodních vztazích s Estonskem zdaleka nevyčerpává svŧj potenciál, zejména kvŧli nedostatečným informacím o moţnostech podnikání v Estonsku (přestoţe se tyto informace čas od času v časopisech objeví – např. Pírek, 2000 nebo Ingeduld, 2008; dokonce najdeme i návod, jak se chovat při obchodním jednání s Estonci – Gullová, 2004). Svŧj podíl na estonském úspěchu měla také rychlá privatizace. Zatímco v roce 1993 soukromý sektor vytvářel asi 40 % HDP (Palata, 1993a), v roce 1997 to podle Hospodářských novin bylo uţ 70 % a o rok později dokonce 80 % (Havlíčková, Semanová, 1998). Do roku 1998 byl kompletně privatizován bankovní sektor, v plánu byla také privatizace ţeleznice, energetiky a telekomunikací. Pomaleji ovšem probíhala privatizace zemědělské pŧdy, coţ bránilo rozvoji zemědělství – podle Agrárních novin ještě v roce 1998 bylo 75 % pŧdy v rukou státu. Přes krizi na počátku devadesátých let začalo estonské HDP po roce 1994 rŧst, a to velmi rychle. V roce 1997 vzrostlo aţ o 12 % a hrozilo přehřátí ekonomiky, takţe vláda přijala opatření pro zpomalení rŧstu (Rothacher, 1998). Z Estonska se stalo výrobní centrum pro skandinávské firmy a také logistická základna pro obchod západních státŧ s Ruskem. Podle informací v Hospodářských novinách z roku 2000 mělo Estonsko nejmenší HDP na hlavu mezi zeměmi ţádajícími o vstup do EU. O rok později stejné noviny informují o 3
Currency board je systém, ve kterém peněžní zásoba v podobě pasív centrální banky může být zvyšována, pouze pokud je banka schopná ji plně krýt devizovými rezervami (Jonáš, 1992).
18
klesajícím HDP kvŧli klesající světové ekonomice a také poklesu v oboru telekomunikací, který tvoří podstatnou sloţku estonského hospodářství. V následujícím roce se pro změnu dozvídáme, ţe estonské HDP je nejvyšší v Pobaltí. Zajímavý je pohled našich periodik na inflaci v Estonsku. Téměř všechny informace o ní pocházejí z roku 1996 (kromě jednoho článku v Hospodářských novinách z března 2000) a liší se úhlem pohledu, jaký jednotlivá média zaujala. Během jednoho roku tedy Národní hospodářství optimisticky tvrdí, ţe inflace v Estonsku klesá, Svobodné slovo pesimisticky namítá, ţe je stále vysoká, a Hospodářské noviny realisticky uvádějí obě informace. Poněkud kontrastně potom vyznívá údaj z časopisu Ekonom, kde se píše, ţe Estonsko má jednu z nejniţších inflací mezi státy, které donedávna měly centrálně plánované ekonomiky. Ani tato informace však neodporuje předchozím údajŧm. Estonsko je dáváno za příklad ostatním zemím také kvŧli daňovému systému. V prŧzkumu zaměřeném na sloţitost daní v zemích Evropské unie se Estonsko umístilo na prvním místě jako země s nejjednodušším systémem daní (Gola, 2006b). Estonsko zavedlo rovnou daň, tedy jednotnou daň z příjmu právnických a fyzických osob. Zdanění ovšem podléhají jen vyplácené dividendy, nerozdělený zisk se nedaní. Tento systém je samozřejmě jedním z lákadel pro zahraniční investory. V roce 2006 byla sazba této daně 23 % a na následující roky byl plánován její další pokles (Gola, 2006b). Daň z přidané hodnoty měla dvě sazby – 5% pro předplatitele periodik a vývozce časopisŧ a knih, 18% pro všechny ostatní. Výčet všech pozitiv estonského hospodářství stále ještě není u konce. Jak zmiňuje v rozhovoru např. Juhan Parts, estonský premiér v letech 2003 – 2005, svŧj podíl na úspěchu má také nízká korupce, vyrovnaný rozpočet4 a investice do vzdělání a výzkumu. Stejný názor má i prezident Toomas Hendrik Ilves, který v článku z roku 2007 vedle těchto faktŧ zmiňuje ještě orientaci hospodářství na informační technologie a inovace. Ekonomické události
Zprávy o ekonomice Estonska začínají v českých médiích článkem v Lidových novinách z roku 1991. Informuje o uzavření dohod o obchodně ekonomických vztazích a vědecko-technické spolupráci mezi Československem, Estonskem a Lotyšskem. V rozhovoru smysl těchto smluv obhajuje velvyslanec v SSSR Rudolf Slánský. 4
Přestože většina článků zmiňuje, že vyrovnaný rozpočet je ukotven v zákoně, článek v Lidových novinách vysvětluje, že pravda vypadá malinko jinak. Vyrovnanost rozpočtu je totiž zaručena způsobem jeho vytváření: jednotlivé resorty se nedohadují o konkrétních částkách, ale o procentech z předpokládaných příjmů (Šustrová, 1999)
19
Několik článkŧ v rŧzných médiích informuje o ekonomické krizi v Estonsku v roce 1992. Základní informace jsou ve všech článcích stejné: krize se projevila mimo jiné nedostatkem základních potravin, benzínu a dokonce i tepla a vedla k demisi vlády, Estonsko také obdrţelo potravinovou pomoc od Belgie, Francie a Dánska. Velmi podobným zpŧsobem o krizi informují Lidové noviny, Metropolitan a týdeník TOP, další deníky přidávají některé detaily: v Mladé frontě Dnes Jiří Doubrava zmiňuje i ekonomické výhody Estonska oproti jiným státŧm bývalého SSSR – těmi jsou kvalifikovaná pracovní síla, kulturní tradice, poměrně dobrá infrastruktura a rozvinuté vztahy se zahraničím. Hospodářské noviny k tématu uveřejnily dva články – zprávu o krizi a rozhovor s Lennartem Merim, tehdejším ministrem zahraničních věcí a pozdějším prezidentem. Meri jako jeden z dŧvodŧ krize vidí to, ţe Estonsko uzavřelo obchodní smlouvy s jinými státy, které dohody nedodrţely; dále zmiňuje, ţe je potřeba změnit zpŧsob myšlení – oprostit se od sovětského nicnedělání a čekání na příkazy, začít být aktivní, iniciativní). Český deník v souvislosti s krizí zmiňuje, ţe zásoby jídla a benzínu pravděpodobně v Estonsku jsou, ale prodávají se na černém trhu za přemrštěné ceny; také informuje o přípravě nové měny. Nová estonská měna – koruna – je druhým tématem, které se v českých médiích opakovaně objevuje od roku 1992. Ţádný z článkŧ se nevěnuje pouze samotnému Estonsku, ve všech se řeší minimálně celé Pobaltí, někdy dokonce ještě větší prostor. Mladá fronta vydala dva články, jeden ze srpna 1992, který se soustředí pouze na tři pobaltské státy (z nichţ Estonsko je v té době jediné, kterému se podařilo novou měnu zavést), druhý článek z července 1993 se zabývá situací v celkem 14 zemích, kde se dříve platilo rublem (a Estonsko je stále hodnoceno jako jediná země, které se povedlo od rublu úspěšně oprostit). Nové měny v Pobaltí jsou zmíněny také ve dvou článcích v Hospodářských novinách: v listopadu 1992 mají svoji korunu stále jen Estonci, v červnu 1993 uţ funguje i litevský lit a lotyšský lat. V souvislosti s transformací měny článek také zmiňuje, ţe Estonsko jako jediné nevrátilo do Moskvy staré ruble. Zatímco o výše uvedená témata se zajímalo vţdy několik rŧzných periodik, další zprávy se vyskytují většinou pouze v jednom z nich. Hospodářské noviny v červnu 1993 píšou o dohodách o volném obchodu, které Estonsko uzavřelo s Finskem, Švédskem a Norskem a rádo by podepsalo podobné dohody i s Českou republikou a dalšími státy Visegrádu. Vedle toho existuje zájem o vytvoření zóny
20
volného obchodu v Pobaltí. Na uţší spolupráci v Pobaltí tlačí i Evropská unie, jak informuje Respekt o dva roky později. V září 1993 se v Mladé frontě Dnes objevují informace o ekonomické krizi v Pobaltí. Česká republika je v pobaltských státech vnímána jako ekonomický vzor a právě proto ji tyto státy ţádají o pomoc. Estonsko z krize vychází o něco lépe neţ Lotyšsko a Litva díky přílivu finského kapitálu, ale také by ocenilo českou ekonomickou podporu. Další zprávy o ekonomice Estonska přináší Hospodářské noviny. Jednou z nich informace o dohodě o vytvoření celní unie v Pobaltí, která byla uzavřena v roce 1995 a má platit od roku 1997. O rok později uţ ale stejný deník píše, ţe o vytvoření celní unie se stále jen hovoří, pravděpodobnější variantou je vytvoření volné hospodářské zóny. V říjnu 1996 byla zrušena cla na zemědělské produkty. V dubnu 1996 se odehrála jiţ v předchozích kapitolách zmíněná návštěva prezidenta Havla v Pobaltí. Tato cesta byla dŧleţitá zejména pro ekonomiky ČR i pobaltských státŧ, zejména kvŧli podpisu Dohod o zónách volného obchodu s Estonskem a Lotyšskem a také kvŧli účasti obchodníkŧ, kterým se podařilo uzavřít několik obchodních smluv a dohodnout spolupráci s pobaltskými firmami. V roce 1998 časopis Bankovnictví přináší zprávu o fúzi estonských finančních institucí – spořitelny Hoiupank největší finanční instituce v zemi Hansapank. Tato fúze nebyla první, jiţ dříve se sloučily například Eesti Ühispank a Pohja-Eesti Pank. V roce 1998 se také začínají objevovat zprávy o připravovaném vstupu do EU. Deník Slovo píše, ţe Estonsko je na tom ekonomicky dobře, ale má problémy v oblasti legislativy ţivotního prostředí a sociálních věcí a také stále trvající nejasný status ruské menšiny. Velmi podrobné články o přístupu do EU najdeme v Evropském a mezinárodním právu v letech 2001 a 2002. Ekonomická situace je v nich hodnocena takto: v Estonsku funguje trţní hospodářství, problematický je vysoký deficit běţného účtu a malý pokrok v omezování státních výdajŧ. Legislativa v oblasti svobodného pohybu kapitálu, svobodného poskytování finančních sluţeb a práva obchodních společností je v souladu s evropskými standardy. Následuje několik let, kdy se z médií téměř vytratily zprávy o událostech, které mají souvislost s estonskou ekonomikou. Další informace se týkají aţ doby těsně před vypuknutím celosvětové krize v roce 2008. V předchozím roce totiţ prezident Ilves v rozhovoru zmiňuje, ţe estonská ekonomika se začíná opět přehřívat a je v plánu opět sníţit rovnou daň, tentokrát 21
na 20 %. Tyto plány ovšem překazila zmíněná krize. Jako první o ní v souvislosti s Estonskem (a také Lotyšskem, Litvou a Islandem) napsaly Lidové noviny v květnu 2008. Nepřinesly konkrétní informace, jak se krize projevuje, ale varovaly, aby si ČR vzala z uvedených státŧ poučení a provedla strukturální reformy. Druhou a poslední zprávou o krizi je článek v Respektu z října 2010, který informoval o tom, ţe se Estonsko začíná z krize dostávat díky výrazným škrtŧm zejména v oblasti zdravotnických a sociálních výdajŧ. Nezaměstnanost během krize stoupla z 5,5 % na 16 %, ale začíná opět klesat a estonská ekonomika je na tom tak dobře, ţe je schopná přijmout euro. Poslední událostí, která byla zaznamenána našimi médii, je vstup Estonska do eurozóny. Ten se uskutečnil 1. 1. 2011, tedy uţ mimo období, kterému se věnuje tato práce, ale jedna zpráva o této události vyšla i před samotným vstupem. Časopis Veřejná správa informuje, ţe Estonsko splňuje kritéria pro vstup do eurozóny, problémem je však vysoká nezaměstnanost, která v době uveřejnění článku byla na 19 %, u mladých lidí dokonce činila 39,8 %.
Kultura Zatímco u předchozích kapitol bylo obtíţné určit přesný počet článkŧ, které se jednotlivých témat týkají, v kapitole o kultuře je situace jiná – rozhodnout, k jakému tématu článek patří, je poměrně jednoduché. Celkem o estonské kultuře v českých médiích vyšlo 91 článkŧ, coţ je vzhledem k celkovému počtu článkŧ velmi vysoké číslo. Zdálo by se tedy, ţe estonská kultura je u nás velmi dobře zmapovaná. Kdyţ se ale budeme ještě chvíli zabývat čísly, zjistíme, ţe z těchto článkŧ se celých 45, tedy téměř polovina, věnuje hudbě. Ostatní témata tak jsou docela zanedbaná. Většina článkŧ vyšla v kulturních periodikách (Harmonie, His Voice, Host, Tvar a další), na denní tisk a všeobecně zaměřené časopisy připadá pouhých 15 článkŧ. Naprostá většina článkŧ se zabývá hudbou, literaturou, filmem, divadlem nebo architekturou. Tyto informace tedy zpracovávám v samostatných podkapitolách, do nichţ se nevlezly pouze dva články – jeden o výtvarném umění, druhý o uměleckém projektu, který spojuje rŧzná umění. V časopisu Umění a řemesla (1993) najdeme reportáţ z cesty po Tallinnu, jejímţ hlavním cílem bylo několik památek, ale zejména muzea a galerie. Seznamujeme se s některými estonskými výtvarnými umělci (např. Ivo Lill, Kai Koppel, Viivi-Ann Keerdo, Vello Soya).
22
V časopisu Umělec si mŧţeme přečíst reportáţ z projektu Backdoor Media, coţ je umělecká akce zaměřená na společenskou kritiku, která se koná v rámci Festivalu městské kultury na pŧdě estonské Akademie výtvarných umění. V roce 1999 měl festival podtitul „Fasády pro bezdomovce“ a řešil otázky okraje a hlavního proudu, hodnoty a pozice umělce v kulturním prostoru společnosti. Součástí festivalu byly rŧzné instalace, performance a videoprojekce, vyšel také katalog nazvaný SAMIzDAT poukazující na stále omezenější moţnosti svobodného vyjadřování. Literatura
Pokud se čtenář chce v českých médiích seznámit s estonskou literaturou, má smŧlu. Naše periodika, včetně těch zaměřených na literaturu, se tomuto tématu věnují jen velmi okrajově. Celkem vyšlo o estonské literatuře a literatuře o Estonsku 18 článkŧ, z toho ovšem pět recenzí Dějin pobaltských zemí. Denní tisk toto téma s výjimkou jedné recenze v Lidových novinách a jedné v Právu úplně ignoruje. Nejvíce se o estonské literatuře psalo v časopise Tvar, a to celkem čtyřikrát. Co se tedy z těch několika článkŧ dozvíme? Setkáme se sice se jmény nejvýznamnějších estonských autorŧ, ale téměř vţdy se jedná pouze o jeden aţ dva odstavce o kaţdém z nich. Recenze estonské literaury prakticky neexistují, jen o málo lepší je to s knihami o Estonsku. Estonská literatura je okrajově zmíněna také v rozhovoru s bývalým diplomatem v Estonsku Markem Tomanem, a tím je téma estonského písemnictví v českých médiích prakticky vyčerpáno. Nejzajímavější a nejpodrobnější článek o estonské literatuře se jmenuje Čekání na velký estonský román a najdeme ho v časopise Host. Autor Märt Väljataga v něm nejprve líčí, v jaké situaci se nachází současná estonská literatura a jaké postavení zaujímají její dŧleţití aktéři – Svaz estonských spisovatelŧ, Kulturní nadace Estonska a veřejné knihovny (kdy knihovny, zejména vesnické, často místo péče o kulturu dbají zejména o návštěvnost, takţe v jejich nabídce místo klasických románŧ a kulturních ţurnálŧ najdeme populární beletrii a bulvární časopisy). Dále se věnuje významným současným autorŧm (Tõnu Õnnepalu, Peeter Sauter, Jaan Kaplinski, Ene Mihkelson, Mats Traat, Andrus Kivirähk), zkoumá, kdo z nich by mohl případně být autorem zatím neexistujícího velkého estonského románu a dochází k závěru, ţe k porozumění současným Estoncŧm a současnému Estonsku není potřeba jednoho velkého románu, protoţe ten mŧţe být dobře nahrazen tvorbou vyjmenovaných autorŧ.
23
Snahu o mapování pobaltských literatur vykazuje časopis Tvar. V něm se celkem třikrát objevily články nazvané Kulturní jantar na březích Baltu posbírali…, ve kterých najdeme informace o některých autorech z Pobaltí. Autorkou estonské části článkŧ je Naděţda Slabihoudová. V článku z roku 2005 představuje romanopisce Jaana Krosse a jeho knihy Tahtamaa, Paigallend (Let na místě) a Kallid kaasteelised (Drazí souputníci). V roce 2008 píše o dalším významném estonském spisovateli Andrusi Kivirähkovi a jeho románech Dráb a Muţ, který rozuměl hadí řeči, a také o knihách pro děti Limpa a piráti a Lotka ze vsi vynálezcŧ. Poslední článek z roku 2009 pŧsobí spíše jako seznam současných estonských autorŧ bez dalších podstatných informací. Stejným problémem trpí i článek Janka Kraaviho v časopisu Host. Kdo by v českých médiích hledal recenze estonské literatury, hledal by marně. Problémem samozřejmě je, ţe překladŧ z estonštiny v současné době vychází naprosté minimum, ale právě proto by si snad tyto knihy zaslouţily větší mediální pozornost. Jedinou recenzovanou knihou jsou Báchorky ze země tisíce ostrovŧ – jedná se o pohádky, které v 19. století sesbíral F. R. Kreutzwald. Pohádky lze podle recenzentky doporučit nejen dětem, ale také zájemcŧm o migraci a transformaci námětŧ a motivŧ v lidové tvorbě. Z beletrie si pozornost zaslouţila ještě jedna kniha, Očista od Sofi Oksanen. Věnují se jí hned dva články – v jednom najdeme rozbor knihy, druhý je klasickou recenzí. Oksanen sice ţije ve Finsku, ale má estonské kořeny a její dílo se věnuje estonské historii, takţe si své místo v této práci rozhodně zaslouţí. Recenze sice vyznívá poměrně negativně, autor ale zároveň uznává, ţe i příběhy z období totality mohou překračovat hranice a je tedy otázkou, proč nejsou tolik překládáni i čeští autoři románŧ ze stejného období. O další dvě malé ukázky z literatury o Estonsku se postarala Markéta Hejkalová ve svých článcích o Mikovi Waltarim, ve kterých přináší ukázky z jeho děl, z nichţ některé se týkají i estonské historie. Kvantitativně o něco lépe jsou na tom recenze odborné literatury. V Listech filologických 2007 najdeme recenzi publikace s názvem Die Nachlassverzeichnisse der Literaten in Tallin 1710-1805, jejímţ autorem je Raimo Pullat a obsah tvoří edice inventářŧ majetkŧ tallinnských intelektuálŧ. Pullat se v knize věnuje zejména obsahŧm knihoven estonských intelektuálŧ a jeho dílo tak má značný přínos pro studium vývoje kniţní kultury v Pobaltí v 18. stol. Recenzentka navrhuje, aby podobné soupisy vznikly i pro jiná města, a
24
aby tak bylo moţné je vzájemně porovnávat – Pullatova práce by tak nabyla evropského významu. Fejtová o tři roky později recenzuje také další Pullatovo dílo, Die Privatbibliotheken in Tallinn und Pärnu im 18. Jahrhundert. Pullat v ní navazuje na svá předchozí díla, včetně výše uvedeného soupisu majetkŧ, ale tentokrát postupuje jiným zpŧsobem. Zatímco v předchozích soupisech se soustředil na majetek příslušníkŧ konkrétních sociálních vrstev v konkrétních městech, tento soupis se zaměřuje výhradně na knihy patřící příslušníkŧm všech vrstev v Tallinnu a Pärnu. I toto dílo má obrovský význam pro studium vývoje kniţní kultury v Pobaltí i pro komparaci s dalšími oblastmi. Nejvíce recenzovanou knihou týkající se (nejen) Estonska jsou Dějiny pobaltských zemí od Luboše Švece. Kniha je hodnocena velmi pozitivně, někdy dokonce aţ jako excelentní (Dejmek, 1998), přestoţe se v ní najdou i nedostatky. Rozporné názory jsou na závěrečné kapitoly o kultuře jednotlivých zemí, které napsali Vladimír Macura a Pavel Štoll. Zatímco Marek Pečenka v Mladé frontě Dnes povaţuje tyto kapitoly za zbytečné, protoţe většina informací v nich obsaţených je uţ součástí vlastního textu knihy, Jaroslav Boček povaţuje i tyto kapitoly za zdařilé. Estonská literatura je jedním z témat rozhovoru s básníkem, bývalým diplomatem Markem Tomanem (Škrabal, 2006). Toman strávil několik let jako diplomat v Estonsku a staral se mimo jiné o vzájemné zprostředkování české a estonské kultury. V rozhovoru mluví také o tom, jaký má kultura vliv na diplomacii a mezinárodní vztahy, ale také o své vlastní básnické tvorbě a ediční činnosti. Hudba
Estonská hudba, a to zejména hudba váţná, je tématem, o kterém se v českých médiích píše docela často. Za celé sledované období vyšlo u nás přes čtyřicet článkŧ nějakým zpŧsobem spojených s estonskou hudbou. Lví podíl na tom mají časopisy Harmonie a His Voice, ve kterých velmi často vycházejí recenze nahrávek estonských skladatelŧ a dirigentŧ. Pokud ovšem opustíme hudebně zaměřené časopisy a nahlédneme do všeobecně zaměřených médií, najdeme pouze dva články v Mladé frontě Dnes a jeden v Respektu. Vedle jiţ zmíněných recenzí, které jsou vŧbec nejčastějším typem článku v této kategorii, najdeme v časopisech také rozhovory s některými osobnostmi estonské hudby, profily skladatelŧ a v případě dvou nejvýznamnějších, Arvo Pärta a Erkki-Svena Tüüra, také podrobnější rozbory jejich díla. Vedle toho se dočteme také o dvou hudebních konferencích 25
konaných v Estonsku. Estonská hudba se dočkala dokonce i jednoho tematického speciálu – je jí věnováno celé jedno číslo časopisu His Voice (2010, č. 5). Za nevýznamnějšího a nejslavnějšího estonského skladatele je povaţován Arvo Pärt, a tak není divu, ţe i v našich médiích si získal největší pozornost. Vyšly celkem tři jeho velmi podrobné profily – první od Lenky Foltýnové vyšel v časopisu Harmonie, další dva napsal Pavel Klusák a publikoval je v Mladé frontě Dnes a v Respektu. Marios Christou je autorem dvou článkŧ, ve kterých se věnuje Pärtovu originálnímu skladatelskému stylu tintinnabuli. Pro pochopení těchto článkŧ je potřeba mít určité hudebně teoretické znalosti, coţ se ovšem u čtenářŧ časopisŧ Cantus a Hudební výchova, kde tyto články vyšly, očekává. S Pärtem nevyšel u nás ţádný rozhovor, zato ovšem bylo recenzováno pět alb s jeho hudbou: St John Passion, A Portrait, A Tribute, Orient & Occident a In Principio. Druhým estonským skladatelem, který je v našich médiích poměrně dobře představen, je Erkki-Sven Tüür. Jeho několikastránkový profil vyšel v estonském speciálu His Voice, časopis Harmonie s ním pro změnu přinesl rozhovor, v němţ se hovořilo zejména o jeho hudbě. Dále vyšly čtyři recenze na tři jeho alba – Oxymoron, Exodus a Magma. Další estonští autoři se samostatných článkŧ nedočkali (vyjma několika recenzí), přesto se však se spoustou z nich alespoň ve stručnosti seznámíme díky časopisŧm Opus musicum a His Voice. Pro první z nich sepsal Vojtěch Dlask stručný přehled estonské hudby, zejména váţné. Začíná u lidových písní, pokračuje 19. stoletím, kdy v Estonsku vznikly pěvecké festivaly, dŧleţité pro estonské národní obrození, a nakonec přináší profily mnoha estonských skladatelŧ, jejichţ jména nejsou u nás příliš známá. Závěrem článku autor shrnuje, ţe současná estonská hudba má ve světě i doma daleko větší kredit neţ soudobá hudba česká. Estonský speciál časopisu His Voice začíná článkem Estonsko zvučné, ve kterém Vítězslav Mikeš píše, proč vŧbec bychom se měli o estonskou hudbu zajímat (protoţe na rozdíl od současné české váţné hudby má estonská klasická hudba doma silnou podporu a v Estonsku skládá mnoho zajímavých a kvalitních autorŧ). Dále v článku najdeme krátké profily několika současných skladatelŧ. V článku Jana Faixe Eesti improvisatsioon najdeme informace o estonské jazzové scéně a především profily tří významných estonských improvizátorŧ, Jaaka Sooäära, Marta Soo a Taaviho Kerikmäe. Vítězslav Mikeš napsal profil estonské skladatelky Mirjam Tally, která váţnou hudbu obohacuje například prvky jazzu a rocku, vyuţívá pro váţnou hudbu neobvyklé 26
nástroje, jak například lidový nástroj kannel (kterému autor také věnuje několik odstavcŧ). Josef Třeštík představuje ve svém článku hudební soubor Nyyd, pojmenovaný podle festivalu zaloţeného skladatelem Tüürem. Vojtěch Dlask přináší profil a také osobní vzpomínku na mistra krátkých skladeb Tõnu Kõrvitse. Marek Toman představuje estonské populární kapely – významné skupiny 80. let: punkrockovou J. M. K. E., alternativní ruskou Ně ţdali a jiţ zaniklou ruskou rockovou legendu Kino. Dále se zmiňuje o hudebních festivalech – pivním festivalu Õllesummer, který ovšem nebyl primárně festivalem hudebním, ale pivním s doprovodným programem. Dalším zmíněným festivalem je Viljandi pärimusmuusika festival, tedy přehlídka lidové hudby. Autor dále zmiňuje, ţe zatímco některé ţánry (punk, metal nebo folk) jsou v Estonsku velmi časté, na jiné (ska a reggae) během pěti let, kdy pŧsobil v Estonsku jako diplomat, vŧbec nenarazil. Posledním článkem estonského speciálu je několikastránkový podrobný rozbor hudby včetně informací o ţivotě Erkki-Svena Tüüra od Wandy Dobrovské. Ve stejném číslo, ovšem uţ mimo tematický blok, stojí ještě recenze na Requiem estonského skladatele Jüri Reinvereho – třičtvrtěhodinovou skladbu doprovázenou videoprojekcí. Vedle estonských skladatelŧ se z článkŧ v českých médiích dozvídáme také o estonských dirigentech, konkrétně o rodině Järvi, z nichţ dirigenty jsou otec Neeme i synové Paavo a Kristjan. S Kristjanem vyšel pouze krátký rozhovor v časopise Harmonie, jeho bratr Paavo byl představen v témţe časopise v poněkud delším rozhovoru a otec Neeme byl vyzpovídán dokonce třikrát. V Česku vyšlo také několik nahrávek, na kterých spolupracovali Paavo nebo Neeme Järvi, a i tato díla byla recenzována. Recenzí svých alb se dočkali ještě dva další estonští skladatelé – Heino Eller a Helena Tulve. Všechny recenze, nejen těchto dvou skladatelŧ, ale i všech ostatních, se vyznačují jedním společným rysem – jsou velmi pozitivní a málokdy se v nich vŧbec něco vytýká. Skoro by se zdálo, ţe Estonsko plodí samé geniální hudebníky. Zatímco estonská váţná hudba je v českých médiích popsána relativně podrobně, s hudbou populární je to horší. Kromě několika článkŧ z estonského speciálu His Voice vyšel pouze jediný rozhovor s představiteli estonské populární hudby, a to konkrétně se zpěvákem kapely Manatark Draconicem v časopise Spark.
27
Film
Stejně jako v případě literatury, ani estonský film se nedočkal v českých médiích mnoha zmínek. Nejen ţe vyšlo pouhých třináct článkŧ, ale tematický rozptyl je ještě daleko menší: hned pět článkŧ se věnuje jedinému filmu Karu süda, další tři potom českému dokumentaristovi Lukáši Přibylovi a jeho cyklu Zapomenuté transporty, jehoţ jeden díl mapuje transporty českých Ţidŧ do Estonska. Vedle toho najdeme kratičkou recenzi filmu Věčný bojovník, dále reportáţe ze dvou ročníkŧ Festivalu temných nocí v Tallinnu a nakonec rozhovory s estonskými reţiséry Priitem Pärnem a Kadri Kousaar. Tím výčet končí. Zajímavostí je, ţe kaţdý z článkŧ vyšel v jiném periodiku, čtyři z toho v denním tisku, zbytek v časopisech. Při pohledu do českých médií se na první pohled zdá, ţe v Estonsku byl za posledních dvacet let natočen jediný film, a tím je Karu süda (Medvědí srdce) reţiséra Arvo Iha z roku 2001. Film sleduje osudy mladíka, který opouští město a přestěhuje se do sibiřské divočiny, kde se sblíţí s dvěma ţenami a jednou medvědicí. Recenze na tento film se objevila hned ve čtyřech periodikách – v Lidových novinách, Haló novinách, Mladé frontě Dnes a Mladém světě; článek v Praţském Slově film nehodnotí, ale popisuje strastiplnou cestu jeho vzniku. Všichni recenzenti se shodují, ţe film je poměrně zdařilý a pŧsobivý zejména díky výtvarné a hudební stránce, jeho hlavním negativem jsou nelogické dějové skoky. Dŧvod, proč se tolik našich novin a časopisŧ rozhodlo psát právě o tomto filmu, se patrně skrývá v článku z Praţského Slova – je v něm totiţ zmíněno, ţe film vznikl v mezinárodní koprodukci, na níţ se podílela i Česká televize, která filmařŧm poskytla své laboratoře. Další film, na jehoţ výrobě spolupracovali Estonci a byl zaregistrován i českými médii, je Věčný bojovník, který vznikl ve finsko-čínsko-nizozemsko-estonské koprodukci. Časopis Cinema mu věnoval minirecenzi o délce celých tří vět, ze které se nedozvíme prakticky nic kromě toho, ţe propojení finské a čínské mytologie v některých částech filmu funguje perfektně, zatímco v jiných částech drhne. Poslední filmový počin, kterým se naše média zabývají, je dokumentární cyklus Zapomenuté transporty českého historika, politologa a filmaře Lukáše Přibyla. Cyklus má čtyři části, ve kterých se věnuje transportŧm českých Ţidŧ do Lotyšska, Běloruska, Estonska a Polska, tedy do míst, které nejsou tak známé jako jiné koncentrační tábory. Přibyl v rozhovoru pro časopis Xantypa zmiňuje konkrétní zkušenosti při práci v estonských archivech, kde zpočátku nebyli moc rádi, ţe se někdo zabývá jejich nelichotivou historií, ale kdyţ viděli, ţe
28
v archivu pečlivě pracuje celé dny, začali mu pomáhat. Estonský díl cyklu se dokonce promítal mimo soutěţ na karlovarském festivalu v roce 2009. Dva estonští reţiséři byli českým čtenářŧm představeni v rozhovorech. Časopis Film a doba v roce 2002 uveřejnil poměrně dlouhý rozhovor s reţisérem Priitem Pärnem, časopis Instinkt v roce 2008 o hodně kratší rozhovor s Kadri Kousaar, který vyšel zároveň s článkem o festivalu Febiofest, kde byl nejlepším snímkem vybrán její film Magnus. Poslední dva články se týkají Festivalu temných nocí. Ročník 2002, na kterém byly představeny i dva české filmy (Musíme si pomáhat a Ene bene), komentuje Marek Toman v časopisu Host. Snaţí se vysvětlit, proč právě film Musíme si pomáhat mŧţe být pro Estonce obtíţně srozumitelný. Viktor Palák napsal pro časopis A2 reportáţ o ročníku 2009. Představuje v ní uvedené estonské filmy a přidává i informace o současné estonské kinematografii. Ta se příliš nevěnuje ţánrovým filmŧm, takţe thriller Prosincový ţár, který reţíroval Asko Kase, je jedním z mála takovýchto filmŧ, které byly v Estonsku natočeny. Častými tématy, která se objevují v současných filmech nejen v Estonsku, ale i jinde v Pobaltí, je prázdnota, nejistota a tápání. Divadlo
Stejně jako estonský film, ani estonské divadlo česká média příliš nezajímá. Za celých dvacet let vyšlo pouze osm článkŧ, většinou v kulturně zaměřených časopisech (Hudební rozhledy, Harmonie, Amatérská scéna, Literární noviny, Svět a divadlo), dva články vyšly také v Plzeňském deníku. Z článkŧ se dozvíme o dvou divadelních festivalech, jedné estonské hře uvedené v Česku, fungování amatérského divadla v Estonsku a o Estonské národní opeře. Nejvíc informací o estonském divadle se dozvíme z článku Romany Maliti v časopise Svět a divadlo (2004). Článek je recenzí divadelního festivalu Draama 2003, autorka v něm ale také zmiňuje některé charakteristiky současného estonského divadla, zejména nedostatek kvalitních domácích reţisérŧ, kteří by vytvořili alternativu k převládající ruské škole a nepříliš úspěšným zahraničním reţisérŧm. Těţištěm článku jsou převáţně pozitivní recenze her shlédnutých na festivalu; jedinou hrou, se kterou nebyla recenzentka spokojená (tvrdí, ţe autor nepochopil téma hry), je hra Bent od M. Shermana, kterou reţíroval Georg Malvius. Dalším festivalem, o kterém píšou naše média, je festival Baltoscandal, který se v roce 2008 konal v estonském Rakvere. V Literárních novinách najdeme recenzi několika uvedených her od Anny Sedláčkové, v Amatérské scéně rozhovor s účastníkem festivalu Vendelínem Otesanem. Více o samotném festivalu se z článkŧ nedozvíme, zato je v recenzi i 29
v rozhovoru představeno město Rakvere, ve kterém se kromě divadelního festivalu pořádá například přehlídka punkového sborového zpěvu, zápasy sumo, folklorní slavnosti a největší rockový festival v zemi. Je potěšující, ţe se v Česku uvádí i hry estonských autorŧ. Divadlo ABC mělo na svém programu hru Tajemné rozcestí, kterou napsal Jaan Tätte. Přestoţe je to divadlo praţské, o hře informoval pouze Plzeňský deník, zato hned dvěma články. V prvním z nich představuje samotnou hru charakterizovanou jako zvláštní pohádka pro dospělé, která zahrnuje detektivku, legraci, záhadu i pohádkovou lyriku. Hru objevila reţisérka Lída Engelová na jedné z cest v Londýně, do hry obsadila herce Ladislava Mrkvičku, Lucii Pernetovou, Martina Písaříka a Zdeňka Vencla. Autora hry Tätta srovnává Engelová s Jarkem Nohavicou, protoţe oba jsou známí především jako zpěváci a mají podobný projev. Tätte je také herec, reţisér, dramatik (autor devíti her) a ochránce přírody na malém estonském ostrově, kde ţije. Hru Tajemné rozcestí do češtiny přeloţil Jonatan Tomeš. Druhým článkem k tématu je potom rozhovor s jedním z hercŧ, kteří ve hře účinkovali, Martinem Písaříkem. Jak vypadají v Estonsku profesionální divadla, o tom nemáme v našich médiích téměř ţádné informace, paradoxně ale vyšel článek o estonské amatérské scéně (v roce 2004 v časopisu Amatérská scéna). Z článku se dozvíme, ţe v Estonsku pŧsobí okolo 700 amatérských divadelních souborŧ (oproti deseti profesionálním), konají se festivaly, dílny a letní kempy a oblíbenou součástí repertoáru divadel jsou vedle domácí a světové klasiky také ruská a severská dramata. Poslední článek z této kapitoly se věnuje operám v pobaltských zemích. V Estonsku je nejvýznamnější Národní opera v Tallinnu, v jejíţ budově se nachází kromě divadla také koncertní sál. Autor se dále věnuje opernímu souboru a inscenacím, které soubor provádí. Druhá estonská opera, která sídlí v Tartu, je v článku zmíněna pouze jednou větou. Architektura
Jedním z témat, o kterém se čas od času píše v oborově zaměřených časopisech, je architektura. Články k tématu najdeme například v časopisech Architekt, Stavitel a Domov. Nejobsáhlejší je článek od Ingrid Ruudi v časopisu Architekt (2006). Za hlavní centrum estonské architektury je označen Tallinn, kde za rok přibude přibliţně stejný počet novostaveb jako ve zbytku Estonska dohromady. Vedle historického starého města roste nové centrum s výškovými bankovními a kancelářskými budovami. Mimo Tallinn patří mezi zajímavé projekty nové centrální náměstí v Rakvere nebo projekty Narva College a Estonské národní 30
muzeum v Tartu. Významným architektonickým trendem je rozvoj předměstí, který je motivován touhou Estoncŧ po vlastním domě. Vedle poměrně rozšířených katalogových domkŧ vzniká také překvapivě velké mnoţství domŧ realizovaných podle individuálních návrhŧ architektŧ. Do architektury také začíná pronikat ekologický přístup. V časopisu Architekt jsou dále představeny některé architektonické projekty, konkrétně nová budova Estonského národního muzea v Tartu, která vzniká na pozemku šlechtického sídla, v němţ byly sbírky muzea uskladněny dříve. Dále se dočteme o budově české ambasády v Tallinnu, vile z meziválečného období, která se nachází v parku carevnina letohrádku poblíţ pobřeţí. Vila byla zdevastována, takţe musela být dŧkladně zrekonstruována, aby mohla slouţit potřebám ambasády.
Další témata Jednou za čas vyjdou v našich médiích i články týkající se úplně jiných témat. Mŧţeme si tak přečíst například o estonském včelařství nebo vojenském letectvu. V této kapitole jsem se rozhodla věnovat dvěma tématŧm, která mi přišla zajímavá a byla zastoupena více neţ jedním článkem. Náboženství
Přestoţe nejrozšířenějším náboţenstvím v Estonsku je luteránství, v českých médiích o estonských luteránech není ani zmínka. Více informací najdeme o estonských katolících (díky Katolickému týdeníku) a pravoslavných (v časopisu Hlas pravoslaví). Katolická církev v Estonsku je velmi malá, obsluhuje ji pouze šest kněţí a dvacet řádových sester a z obyvatel Estonska se k ní hlásí necelé 1 % obyvatel. Většina katolíkŧ v Estonsku ale není estonské národnosti, misionáři přicházejí z celého světa včetně Česka. V Estonsku také pŧsobí české řádové sestry. První generace přišla uţ v roce 1936, o čtyři roky později se ale musely vrátit domŧ. Pouze tři z nich v Estonsku tajně zŧstaly a domŧ se mohly vrátit aţ po padesáti letech. Další dvě sestry byly do Estonska vyslány v roce 1997, později se k nim přidala ještě jedna. Tyto františkánky vedou katolickou základní školu v Tartu, věnují se starým lidem a vedou katecheze. Přestoţe v Estonsku je oproti Litvě velmi málo katolíkŧ, náboţenská situace v obou zemích je díky mnoha rokŧm v Sovětském svazu podobná. SSSR totiţ náboţenství prakticky zničil, skutečně věřících je jen zlomek lidí, do kostelŧ chodí pouze nejstarší generace doprovázená vnoučaty, ale střední generace v nich chybí.
31
Z pravoslavné církve je nám představen Uspenský ţenský monastýr Pjuchtica. V šedesátých letech unikl likvidaci, protoţe se za něj postavil tallinnský vladyka, monaškám se potom podařilo monastýr opravit a rozšířit o další kostely, obytné budovy a hospodářská stavení. Součástí je také kaplička s pramenem léčivé vody. V monastýru ţije okolo 170 monašek, z nichţ asi polovině je mezi 20-40 lety a většina z nich pochází z Ruska. Stručně zmíněna je také činnost Jednoty bratrské v Estonsku. Bratři pŧsobí v Estonsku od 30. let 18. století aţ dosud a schází se v modlitebnách (jedna z nich se nachází například v obci Hageri). Informační technologie
Estonsko je často prezentováno jako internetová země. Uţ v roce 2005 píše časopis Kapitál, ţe přes internet fungují například zasedání vlády, připravují se e-volby 5 . Estonci pouţívají také inteligentní identifikační karty, které se dají vyuţít jako cestovní pas, jízdenka MHD nebo lze jejich prostřednictvím podat daňové přiznání. Počet funkcí této karty se neustále zvětšuje a na rozdíl od nechvalně známé praţské Opencard tento systém funguje a Estonci do něj vstupují zcela dobrovolně. Základ úspěchu Estonska v oboru informačních technologií byl poloţen uţ v Sovětském svazu. Díky jeho vzdělávací politice, která opovrhovala humanitními obory a upřednostňovala technické zaměření, Estonsko získalo řadu odborníkŧ v informačních technologiích, takţe po osamostatnění nebyl problém postavit na informatice estonský úspěch. Země, která je závislá na internetu do takové míry, jako Estonsko, se ale mŧţe potýkat s novými problémy, ke kterým musí vymyslet vlastní řešení, protoţe zatím není, kde se inspirovat. Mám samozřejmě na mysli hackerské útoky, o kterých píšu v kapitole o estonskoruských vztazích. Tyto události přinesly nové bezpečnostní otázky, které je potřeba řešit v mezinárodním prostředí.
5
Poprvé se v Estonsku volilo přes internet v komunálních volbách v říjnu 2005, první parlamentní e-volby proběhly o dva roky později.
32
Závěr Česká média o Estonsku rozhodně nevytvářejí úplný obraz. Zpočátku devadesátých let se sice o Estonsku psalo velmi často, tento zájem ale během několika let opadl. Počet článkŧ jednak klesl a navíc se články přemístily z denního tisku do odborných časopisŧ, takţe jejich dosah se zmenšil. Malou výjimkou jsou v tomto články o estonské hudbě, které byly téměř všechny napsány aţ po roce 2000. Z českých deníkŧ byly ve vydávání článkŧ o Estonsku nejpilnější Mladá fronta Dnes s 34 články, Hospodářské noviny s 28 články a Lidové noviny s 21 články. Z všeobecně zaměřených časopisŧ má před ostatními velký náskok Respekt, ve kterém vyšlo celkem 16 článkŧ. Některé časopisy s konkrétním zaměřením byly také aktivní: v Harmonii vyšlo 21 článkŧ, v His Voice 14 článkŧ, v Mezinárodní politice také 14 článkŧ. Ostatní média psala o Estonsku výjimečně, v ţádném z dalších periodik nevyšlo více neţ 10 článkŧ. Vedle kvantity je také potřeba zmínit se o kvalitě článkŧ. Většina z nich naštěstí pŧsobila profesionálním dojmem, občas se ale objevily gramatické i faktografické nedostatky. Jedním z problémŧ, který se objevuje v mnoha článcích, je neschopnost napsat správně estonské názvy a jména. Vŧbec nejčastěji se to projevuje u hlavního města Tallinnu: Pravidla českého pravopisu připouštějí vedle originálního tvaru Tallinn i variantu s jedním n (Tallin), kterou naše média upřednostňují. Otázkou je, jestli to autoři článkŧ dělají vědomě, nebo, coţ povaţuji za pravděpodobnější, správný estonský tvar neznají. V některých článcích mŧţeme ale narazit i na variantu Talin, která správně není (např. Christou, 2007, nebo Velická, 2005). Dále se občas objevuje snaha zbavit se písmen, která se v češtině nevyskytují. Písmeno ä bylo v několika článcích přepsáno jako ja, z Konstantina Pätse se tak stal Konstantin Pjats a z města Sillamäe vzniklo Sillamjae. Občas se dokonce najde přepis, který postrádá jakoukoliv logiku – z města Kohtla-Järve se tak nějakým záhadným zpŧsobem stalo Kochtja-Javre (Unger, Šustrová, 1993). V článcích se někdy také objevily nepřesné nebo dokonce úplně chybné informace. Za hodně matoucí povaţuji větu: „Estonština patří do skupiny ugrofinských jazykŧ, Estonci si rozumějí s Finy i Švédy“ (Lázňovská, 2004). Tato věta se sice dá vyloţit i tak, ţe si Estonci se Švédy rozumí kvŧli společným historickým zkušenostem, jako první ale většinu lidí napadne výklad, ţe estonština a švédština jsou vzájemně srozumitelné. Za opravdu zbytečnou chybu potom povaţuji umístit Tallinn do Lotyšska, jako se to povedlo v článku o Kongresu
33
evropského zemědělství v časopisu Zemědělec z roku 2002. Paradoxní je, ţe v nadpisu článku je správně uvedeno Estonsko, ale v samotném textu najdeme spojení „lotyšský Tallinn.“ Výše uvedené problémy jsou však naštěstí výjimečné, naprostá většina článkŧ chyby neobsahuje. Ve zprávách se neprojevuje ani názorové zaměření periodik – pokud o některé události informuje více médií, coţ se nestává příliš často, zprávy jsou velmi podobné a liší se pouze v drobných, nepříliš podstatných detailech. Závěrem je potřeba konstatovat, ţe Estonsko pro naše média není příliš zajímavým tématem. Speciální číslo zaměřené na Estonsko vyšlo pouze v časopisu His Voice (2010, č. 5), pobaltský speciál přinesl časopis Mezinárodní politika (1998, č. 3). Všechna ostatní periodika píšou o této zemi pouze nárazově, coţ je podle mého názoru škoda, protoţe Estonsko je bezesporu zajímavá země, kterou by se Česká republika mohla v mnohém inspirovat.
34
Bibliografie --. Balt proţívá renesanci. Metropolitan. 1992, č. 46, s. 6. --. Baltské státy vlastní cestou. TOP. 1992, č. 10, s. 10. ISSN 0862-9862. --. Estonci si odhlasovali vstup do EU. Mladá fronta Dnes. 2003, č. 216, s. A8. ISSN 12101168. --. Estonsko – primus mezi pobaltskými republikami. Statistika. 2000, č. 3, s. 144. ISSN 0322-788X. --. Estonsko brzdí neukončená privatizace. Agrární noviny. 1998, č. 39, s. 7. --. Estonsko chce být první v eurozóně. Hospodářské noviny. 2000, č. 43, s. 15. ISSN 08629587. --. Estonsko je v transformaci velmi úspěšné. Hospodářské noviny. 1997, č. 56, s. 1. ISSN 0862-9587. --. Estonsko má opět ruský plyn. Hospodářské noviny. 1993, č. 127, s. 29. ISSN 0862-9587. --. Estonsko má s ČR stejnou cestu. Práce. 1994, č. 289, s. 1. ISSN 0231-6374. --. Estonsko v čele pobaltských zemí. Hospodářské noviny. 1996, č. 34, s. 18. ISSN 08629587. --. Hospodářský vývoj v pobaltských zemích. Národní hospodářství. Indikátor. 1996, č. 9/12, s. 49-50. ISSN 0862-7037. --. Kongres evropského zemědělství, 18. – 20. září, Talin, Estonsko. Návrh všeobecné deklarace. Zemědělec. 2002, č. 40, s. 7. ISSN 1211-3816. --. Kybernetická válka. Respekt. 2007, č. 22, s. 2. ISSN 0862-6545. --. NATO se rozrostlo z 19 na 26 členŧ: Aliance se rozšiřuje o Bulharsko, Estonsko, Litvu, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko. Mladá fronta Dnes. 2004, č. 76, s. A8. ISSN 1210-1168. --. Nordický církevní konvent. Kostnické jiskry. 1993, č. 27, s. 2. ISSN 0139-505X. --. Pobaltí míří k vyspělé Evropě společně. Hospodářské noviny. 1995, č. 33, s. 21. ISSN 0862-9587. 35
--. Pobaltí pociťuje tvrdou konkurenci. Svobodné slovo. 1996, č. 70, s. 8. ISSN 0231-732X. --. Pobaltí se dočká. Mladá fronta Dnes. 27. 8. 1991, s. 1, 5. ISSN 1210-1168. --. Pobaltské republiky. Konec nezávislosti. Svobodné slovo. 21. 2. 1991, s. 6. ISSN 0231732X. --. Pobaltské republiky. Nesnadná nezávislost. Svobodné slovo. 14. 2. 1991, s. 6. ISSN 0231732X. --. Pobaltské republiky. Politické strany. Svobodné slovo. 21. 2. 1991, s. 6. ISSN 0231-732X. --. Pobaltské republiky. Svobodné slovo. 14. 2. 1991, s. 6. ISSN 0231-732X. --. Pobaltské státy v číslech. Mezinárodní politika. 1998, č. 3, s. 17. ISSN 0543-7962. --. Prezident V. Havel bude v Pobaltí prosazovat praktickou spolupráci. Svobodné slovo. 1996, č. 88, s. 6. ISSN 0231-732X. --. Pro uznání Pobaltí. Rudé právo. 24. 8. 1991, s. 3. --. Rozšíření EU – šance pro vodohospodářské podnikání. SOVAK. 2004, č. 10, s. 24-25. ISSN 1210-3039. --. Situace v Pobaltí stále nejasná. Metropolitní Telegraf. 1992, č. 73, s. 9. --. Tři prezidenti z Pobaltí. Mladá fronta Dnes. 1994, č. 287, s. 9. ISSN 1210-1168. --. Věčný bojovník. Cinema. 2008, č. 4, s. 101. ISSN 1210-132X. --. Většina je pro. Svobodné slovo. 5. 3. 1991, s. 2. ISSN 0231-732X. --. Výkonnost v Pobaltí výrazně roste: Estonsko a Lotyšsko se potýkají s vysokými deficity svých obchodních bilancí. Hospodářské noviny. 2002, č. 62, s. 27. ISSN 0862-9587. --. Zahraniční investice v Estonsku. TOP, 1992, č. 10, s. 10. ISSN 0862-9862. ALTMANN, Ladislav. Politika Sovětského svazu v letech 1938-1941 aneb Oloupení Evropy. Denní Telegraf. 1994, č. 276, s. 11. ISSN 1210-8391. BÁLEK, Jindřich. Maxmilian Steinberg: Symfonie č. 2 b moll op. 8 Variace pro velký orchestr op. 2. Harmonie. 2002, č. 7, s. 48. ISSN 1210-8081.
36
BÁLEK, Jindřich. Pět otázek pro Kristjana Järviho. Harmonie. 2009, č. 4, s. 21. ISSN 12108081. BARTÁK, Karel. Baltské státy s vlastní měnou. Hospodářské noviny. 1993a, č. 122, s. 13. ISSN 0862-9587. BARTÁK, Karel. Estonsko pro volný obchod s ČR. Hospodářské noviny. 1993b, č. 127, s. 26. ISSN 0862-9587. BARTOŠOVÁ, Magda. Zrušení rublu přivedlo Estonsko k ekonomickému rŧstu. Mladá fronta Dnes. 1995, č. 65, s. 15. ISSN 1210-1168. BĚLOŠEVSKÝ, Dimitrij. Pobaltí chce do NATO. Hospodářské noviny. 1996, č. 233, s. 15. ISSN 0862-9587. BĚLUNKOVÁ, D. Ekumenická dohoda století. Český zápas. 1996, č. 25, s. 8. ISSN 03231321. BÉRZIŇŠ, Indulis. Nezávislé Pobaltí: Evropský příběh úspěchu. Lidové noviny. 1999, č. 195, s. 11. ISSN 0862-5921. BLACKMOON. Jablko hříchu, potopa světa a hadí jed. Spark. 2004, č. 8, s. 78. ISSN 12115223. BLAŢEK, Vladimír. Jedna země, dva ţivly. Lidová demokracie. 1993, č. 97, s. 9. ISSN 03231143. BOČEK, Jaroslav. Dějiny pobaltských zemí – díky za ně. Právo. 1996, č. 277, s. 10. ISSN 1211-2119. BOROVIČKA, Bohuslav. ČSFR obnovila vztahy s Pobaltím. Rudé právo. 10. 9. 1991a, s. 1, 7. ISSN 0032-6569. BOROVIČKA, Bohuslav; LAAR, Mart a LEBEDEV, Vladimir. Výsledky podle očekávání. Rudé právo. 6. 3. 1991b, s. 7. ISSN 0032-6569. BROŢEK, Aleš. V tallinské knihovně. Čtenář. 2000, č. 3, s. 82-83. ISSN 0011-2321. BUBLÍKOVÁ, Barbara. Pobaltí míří do unie se silnou ekonomikou. Hospodářské noviny. 2001, č. 171, s. 8. ISSN 0862-9587. 37
BUCHERT, Viliam. Pobaltí bez ruských vojákŧ, ale také bez západní pomoci? Mladá fronta Dnes. 1992, č. 162, s. 9. ISSN 1210-1168. ČERVENKA, Jiří. Neznámé moderní dějiny. Lidové noviny. 1997, č. 7, s. 11. ISSN 08625921. Česká tisková kancelář. Moskva varovala NATO kvŧli Pobaltí: B. Jelcin optimisticky vidí reformu armády, méně jiţ budoucnost SNS. Hospodářské noviny. 1998, č. 14, s. 10. ISSN 0862-9587. ČONKOVÁ, Alexandra. Závislost na závislosti. Metropolitan. 1992, č. 20, s. 5. ČSTK. Mouka pro Estonsko. Lidové noviny. 1992, č. 21, s. 4. ISSN 0862-5921. DEJMEK, Jindřich. České dějiny Pobaltí. Český časopis historický. 1998, č. 1, s. 169-173. ISSN 0862-6111. DLASK, Vojtěch. Estonská hudba v historické perspektivě. Opus musicum. 2008, č. 2, s. 1921. ISSN 0862-8505. DLASK, Vojtěch. New romance boy, Tõnu Kõrvits. His Voice. 2010, č. 5, s. 18-19. ISSN 1213-2438. DLOUHÝ, Vladimír. Vzniká další dŧleţitý region. Lidové noviny. 1996, č. 95, s. 1, 11. ISSN 0862-5921. DOBROVSKÁ, Wanda. Ferrucio Busoni: Orchestrální díla. Harmonie. 2002, č. 7, s. 44. ISSN 1210-8081. DOBROVSKÁ, Wanda. Erki-Sven Tüür: Exodus. Harmonie. 2004, č. 3, str. 49. ISSN 12108081. DOBROVSKÁ, Wanda. Čas a zvuk v hudbě Erkki-Svena Tüüra. His Voice. 2010, č. 5, s. 2227. ISSN 1213-2438. DORAZÍN, Martin. Estonsko za křiţovatkou. Prezident, parlament a apartheid v Pobaltí. Metropolitní telegraf. 1992, č. 22, s. 4. DORELL, Dan; GHOTMEH, Lina a TSUYOSHI, Tane. Nové estonské národní muzeum. Architekt. 2006, č. 4, s. 44-49. ISSN 0862-7010. 38
DOUBRAVA, Jiří. Bliţší cíl, ale těţší start. Mladá fronta Dnes. 1991, č. 21, s. 3. ISSN 12101168. DOUBRAVA, Jiří. Pomalý odchod z Pobaltí. Mladá fronta Dnes. 1992a, č. 50, s. 9. ISSN 1210-1168. DOUBRAVA, Jiří. Rubl: rekordní pád a kočičí ţivot. Mladá fronta Dnes. 1992b, č. 202, s. 9. ISSN 1210-1168. DOUBRAVA, Jiří. V Estonsku volil jen někdo. Mladá fronta Dnes. 1992c, č. 224, s. 9. ISSN 1210-1168. DOUBRAVA, Jiří. Čtrnáct sovětských sirotkŧ hledá vlastní měnu. Mladá fronta Dnes. 1993a, č. 171, s. 9. ISSN 1210-1168. DOUBRAVA, Jiří. Moskva kritizuje Estonsko za špatné chování k Rusŧm. Mladá fronta Dnes. 1993b, č. 145, s. 9. ISSN 1210-1168. DOUBRAVA, Jiří. Ruské referendum v Estonsku: Evropa by měla rychle pomoci. Mladá fronta Dnes. 1993c, č. 164, s. 9. ISSN 1210-1168. DOUBRAVA, Jiří. Ruská armáda z Pobaltí odchází, Rusové zŧstávají. Mladá fronta Dnes. 1994, č. 202, s. 9. ISSN 1210-1168. DOUBRAVA, Jiří. Estonský literát nemusí být znovu prezidentem. Mladá fronta Dnes. 1996a, č. 198, s. 6. ISSN 1210-1168. DOUBRAVA, Jiří. S fanfárami za obchodem. Mladá fronta Dnes. 1996b, č. 95, s. 6. ISSN 1210-1168. DOUBRAVA, Jiří. Tři pobaltští bratři jsou kaţdý trochu jiný. Mladá fronta Dnes. 1996c, č. 88, s. 8. ISSN 1210-1168. DRAHNÝ, Stanislav. Cesta odsouzená k úspěchu. Lidové noviny. 1996a, č. 95, s. 6. ISSN 0862-5921. DRAHNÝ, Stanislav. Malé státy musí být respektovány. Lidové noviny. 1996b, č. 94, s. 8. ISSN 0862-5921.
39
DRÁPELOVÁ, Věra. Dirigent Järvi: Estonsko zŧstává mou vlastí. Mladá fronta Dnes. 1998, č. 295, s. 18. ISSN 1210-1168. DUDEK, Petr. Hrozí ČR pobaltská konkurence? Lidové noviny. 1995, č. 118, s. 7. ISSN 0862-5921. EHL, Martin. Estonsko i v krizi věří reformátorŧm. Hospodářské noviny. 2009, č. 29, s. 8. ISSN 0862-9587. EHL, Martin; ČERNÝ, Adam a RÜÜTEL, Arnold. Vstupem do unie a NATO se vrátíme tam, kam patříme. Hospodářské noviny. 2002, č. 86, s. 10. ISSN 0862-9587. EHL, Martin; ZLÁMALOVÁ, Lenka a ILVES, Toomas Hendrik. Nikdo nechce být jako Rusko. Hospodářské noviny. 2007, č. 111, s. 10. ISSN 0862-9587. FAIX, Jan. Eesti improvisatsioon. His Voice. 2010, č. 5, s. 10-12. ISSN 1213-2438. FEJTOVÁ, Olga. Die Nachlassverzeichnisse der Literaten in Tallinn 1710 – 1805. Listy filologické. 2007, č. 3-4, s. 421-424. ISSN 0024-4457. FEJTOVÁ, Olga. Die Privatbibliotheken in Tallinn und Pärnu im 18. Jahrhundert. Listy filologické. 2010, č. 3-4, s. 451-454. ISSN 0024-4457. FIEDORCOWA, Helena. Vojenská smlouva pobaltských zemí. Mezinárodní politika. 1994, č. 7, s. 26. ISSN 0543-7962. FOLTÝNOVÁ, Lenka. Arvo Pärt. Harmonie. 2002, č. 9, s. 26-29. ISSN 1210-8081. FORMÁNKOVÁ, Pavlína a PŘIBYL, Lukáš. Český Spielberg Lukáš Přibyl. Xantypa. 2009, leden, s. 82-84. ISSN 1211-7587. FRÝBORT, Luděk. Baltská jazykověda. Lidé a Země. 2002, č. 11, s. 846-847. ISSN 00242896. GLANC, Tomáš. Z besed o tartuské exotice. Tvar. 2004, č. 11, s. 15. ISSN 0862-657X. GOLA, Petr. Estonsko má jednotnou výši daní: Daňové systémy zemí Evropské unie. Profit. 2004, č. 27, s. 35. ISSN 1212-3498. GOLA, Petr. Nejjednodušší daně mají Estonci. Profit. 2006a, č. 10, s. 43. ISSN 1212-3498.
40
GOLA, Petr. Sloţitost daní v EU. Daně a finance. 2006b, č. 7-8, s. 39-40. ISSN 1801-6006. GOLA, Petr. Daňové zatíţení ve světě. Daně a finance. 2007, č. 3, s. 20-24. ISSN 1801-6006. GOLDSTEIN, Michal. Vyprávění o duši člověka, sibiřské tajgy – a snad celé planety. Haló noviny. 2001, č. 286, s. 10. ISSN 1210-1494. GÖTZOVÁ, Jitka. V Estonsku dohoda o obchodu. Právo. 1996, č. 94, s. 7. ISSN 0032-6569. GROHOVÁ, Johanna. Brzy přeskočíme i Česko, říká otec reforem. Mladá fronta Dnes. 2007a, č. 5, s. A7. ISSN 1210-1168. GROHOVÁ, Johanna. I Estonci mají svou Nokii. Je jí Skype, volání zdarma. Mladá fronta Dnes. 2007b, č. 5, s. A7. ISSN 1210-1168. GROHOVÁ, Johanna. Jako by tu mávli čarovným proutkem. Mladá fronta Dnes. 2007c, č. 5, s. A7. ISSN 1210-1168. GULLOVÁ, Soňa. Zaloţení firmy v Estonsku. Profit. 2004, č. 31, s. 28. ISSN 1212-3498. GULLOVÁ, Soňa a HÁJKOVÁ, Jana. Estonsko. Profit. 2004, č. 31, s. 28. ISSN 1212-3498. GUSTAFÍKOVÁ, Yvona. Pripravenosť jednotlivých kandidátskych krajín na členstvo v Európskej únii. Evropské a mezinárodní právo. 2002, č. 9-10, s. 49-58. ISSN 1210-3977. HAVLÍČKOVÁ, Miloslava a SEMANOVÁ, Jiřina. Hospodářský vývoj v pobaltských republikách a obchod ČR s těmito státy. Mezinárodní politika. 1998, č. 3, s. 18-21. ISSN 0543-7962. HECZKOVÁ, Libuše a GLANC, Tomáš. Text se mění zároveň s námi. Rozhovor s profesorem Jurijem Michajlovičem Lotmanem (Tartu). Slovo a smysl. 2004, č. 2, s. 270-282. ISSN 1214-7915. HEJKALOVÁ, Markéta a WALTARI, Mika. Pravda o Estonsku, Lotyšsku a Litvě. Plav. 2006, č. 2, s. 6-9. ISSN 1802-4734. HEJKALOVÁ, Markéta. Waltari a Rusko. Kontexty. 2010, č. 2, s. 22-33. ISSN 1803-6988. HERRERA, Stephan. Vzor. Kapitál. 1998, č. 2, s. 58-59. ISSN 1211-748X.
41
HLOUŠEK, Vít. Pobaltí v transformaci. Politický vývoj Estonska, Litvy a Lotyšska. Politologická revue. 2000, č. 2, s. 160-162. ISSN 1211-0353. HODROVÁ, Daniela. „Exotická“ tartuská škola. Tvar. 2004, č. 7, s. 22. ISSN 0862-657X. HORÁK, Jan. Estonští Rusové se smiřují s postavením menšiny. Rudé právo. 1994, č. 79, s. 18. ISSN 0032-6569. HORNÍK, Pavel. Světová operní divadla III. 7. Operní domy v Pobaltí. Hudební rozhledy. 2008, č. 7, s. 40-41. ISSN 0018-6996. HOŠKOVÁ, Jana. Baletní Oněgin mezi Prahou a Tartu. Harmonie. 2008, č. 1, s. 13-14. ISSN 1210-8081. HUSARSKÁ, Anna. Obnovení státu. Respekt. 1991, č. 37, s. 10. ISSN 0862-6545. HYKLOVÁ, Dáša. Ekonomická závislosť najväčšou prekáţkou. Hospodářské noviny. 1992a, č. 24, s. 29. ISSN 0322-7774. HYKLOVÁ, Dáša. Neestónci nevolili. Hospodářské noviny. 1992b, č. 186, s. 14. ISSN 08629587. HYKLOVÁ, Dáša. ES na straně Pobaltí. Hospodářské noviny. 1993a, č. 78, s. 30. ISSN 08629587. HYKLOVÁ, Dáša. Ruské páky proti Tallinu. Hospodářské noviny. 1993b, č. 127, s. 30. ISSN 0862-9587. HYKLOVÁ, Dáša a MERI, Lennart. Zázraky se nedějí. Hospodářské noviny. 1992, č. 29, s. 30. ISSN 0862-9587. CHRISTOU, Marios. Arvo Pärt a jeho Tintinnabuli styl v hudební výchově. Hudební výchova. 2007, č. 3, s. 44-46. ISSN 1210-3683. CHRISTOU, Marios. Tintinnabuli styl Arvo Pärta jako jeden z projevŧ nové tonality. Cantus. 2009, č. 2, s. 33-36. ISSN 1210-7956. ILVES, Toomas Hendrik. Naše země na křiţovatkách Evropy spojuje mnohé. Respekt. 1998, č. 21, s. 1-2. ISSN 0862-6545.
42
ILVES, Toomas Hendrik. Počítače a konkurenceschopnost. Ekonom. 2007, č. 44, s. 49. ISSN 1210-0714. INGEDULD, Jan. S holdingem do Pobaltí. Ekonom. 2008, č. 18, s. 70-71. ISSN 1210-0714. JANÁK, František. Tallin město budoucnosti. Umění a řemesla. 1993, č. 3, s. 12-15. ISSN 0139-5815. JAROLÍMKOVÁ, Hana a VEBER, Petr. Třikrát Česká filharmonie. Hudební rozhledy. 2002, č. 6, s. 5-6. ISSN 0018-6996. JAROŠ, Jan. Karu süda – Medvědí srdce. Mladý svět. 2001, č. 46, s. 37. ISSN 0323-2042. JELÍNEK, Tomáš. Visegrád na Baltu: Estonsko, Lotyšsko a Litva podepsaly smlouvu s Evropskou unií. Respekt. 1995, č. 32, s. 15. ISSN 0862-6545. JELÍNEK, Tomáš. Prací ze stínu Ruska: Bezpečnost Pobaltí závisí hlavně na prosperitě. Respekt. 1996a, č. 37, s. 16. ISSN 0862-6545. JELÍNEK, Tomáš. Společné osudy malých národŧ. Respekt. 1996b, č. 16, s. 16. ISSN 08626545. JENSEN, Martin Bo. Preventivní diplomacie – příklad mise OBSE v Lotyšsku. Mezinárodní politika. 1998, č. 3, s. 15-16. ISSN 0543-7962. JONÁŠ, Jiří. Pobaltí s reformami neotálí. Hospodářské noviny. 1992, č. 216, s. 25. ISSN 0862-9587. JUNGROVÁ, Terezie. Tragická situace pobaltských státŧ. Slovo. 1997, č. 40, s. 7. ISSN 0231-732X. KILIÇ, Lenka. Arvo Pärt – St John Passion. Harmonie. 2004, č. 3, s. 47-48. ISSN 1210-8081. KILIÇ, Lenka. Arvo Pärt – A Portrait. Harmonie. 2005, č. 10, s. 52. ISSN 1210-8081. KILIÇ, Lenka. Arvo Pärt – A Tribute. Harmonie. 2006, č. 1, s. 53. ISSN 1210-8081. KILIÇ, Lenka. Erkki-Sven Tüür: Oxymoron. Harmonie. 2008, č. 1, s. 53-54. ISSN 12108081.
43
KLEČKOVÁ, Helena. Strategické kroky v Pobaltí. Bankovnictví. 1998, č. 18, s. 24-25. ISSN 1212-4273. KLUSÁK, Pavel. Skladatel, který vrátil publiku víru. Mladá fronta Dnes. 2005, č. 49, s. B6. ISSN 1210-1168. KLUSÁK, Pavel. Ten pravý akord pro duši. Respekt. 2009, č. 13, s. 56-57. ISSN 0862-6545. KNOLL, Adolf. První konference pobaltských zemí o problematice knihoven, muzeí a archivŧ. Národní knihovna. 2002, č. 3, s. 199-200. ISSN 0862-7487. KOHOUT, Pavel. Místo pobídek rovná daň. Profit. 2006, č. 14, s. 18-19. ISSN 1212-3498. KOLÁČEK, Daniel. Homo bolševicus. Fórum. 1991, č. 10, s. 12. KOLEJKA, Jaromír. Jaro v estonském Oxfordu. Lidé a Země. 2005, č. 3, s. 82-85. ISSN 0024-2896. KONEČNÝ, Jindřich. Styky s Pobaltím jsou bezkonfliktní. Český deník. 1993, č. 289, s. 1, 2. ISSN 1210-0854. KOPECKIJ, Alexandr. Pobaltí: Od euforie k realitě. Reportér. 1992, č. 8, s. 8-9. ISSN 04864433. KOPECKIJ, Alexandr. Z bláta do louţe. Metropolitan. 1992, č. 38, s. 5. KOŘENÝ-PÖLLICH, Dušan. Ruská menšina v Estonsku: domŧ do Říše? Mezinárodní politika. 2007, č. 6, s. 27-28. ISSN 0543-7962. KOŠŤÁL, Vratislav. Estonsko-ruská rapsodie. Mezinárodní politika. 2002, č. 1, s. 27-29. ISSN 0543-7962. KOUSAAR, Kadri. Kadri Kousaar: Na nový film nemám čas. Instinkt. 2008, č. 15, s. 60. ISSN 1213-774X. KOVÁŘÍKOVÁ, Gabriela. ABC uvádí parafrázi pohádky o zlaté rybce. Plzeňský deník. 2009a, č. 270, s. 9. ISSN 1210-5139. KOVÁŘÍKOVÁ, Gabriela. Není pro mě dŧleţitý výsledek, ale práce na něm: Martin Písařík vypráví o svých rolích v inscenaci Tajemné rozcestí i v televizním seriálu. Plzeňský deník. 2009b, č. 291, s. 11. ISSN 1210-5139. 44
KRAAVI, Janek. 2+1 ze zahraničí. Host. 2003, č. 5, s. 75-76. ISSN 1211-9938. KRAFT, Jiří a VÁHALOVÁ, Kateřina. Česká republika a Estonsko před branami Evropské unie. Mezinárodní politika. 2002, č. 5, s. 29-31. ISSN 0543-7962. KRATOCHVÍL, Matěj. Orient & Occident. His Voice. 2002, č. 6, s. 23. ISSN 1213-2438. KRATOCHVÍL, Matěj. Estonian Voice. His Voice. 2010, č. 5, s. 20-21, ISSN 1213-2438. KRATOCHVÍLOVÁ, Ethel. Oříšek přímo k nerozlousknutí. Denní Telegraf. 1993, č. 250, s. 5. ISSN 1210-0846. KRATOCHVÍLOVÁ, Ethel. Estonsko by mohlo poslouţit ruskému obrození. Denní Telegraf. 1994a, č. 173, s. 9. ISSN 1210-8391. KRATOCHVÍLOVÁ, Ethel. Estonsko: Martu Laarovi se jeho samostatnost nevyplatila. Denní Telegraf. 1994b, č. 242, s. 9. ISSN 1210-8391. KRATOCHVÍLOVÁ, Ethel. Superdálnice Varšava-Helsinky zŧstává v Pobaltí stále ještě snem. Denní Telegraf. 1994c, č. 139, s. 9. ISSN 1210-8391. KRATOCHVÍLOVÁ, Ethel. Rozdělení Pobaltí na Estonsko a ty druhé nemŧţe v delší perspektivě obstát. Denní Telegraf. 1997, č. 229, s. 9. ISSN 1210-8391. KRAUTOVÁ, Monika. Rovná daň – praktický příklad Estonsko. Daně. 2005, č. 5, s. 17-22. ISSN 1210-8103. KREČ, Luboš; MENSCHIK, Tomáš a LAAR, Mart. Komunismus zabíjí. Týden. 2007, č. 9, s. 32-35. ISSN 1210-9940. KRIŠTOFOVÁ, Sandra. Pobaltský maraton. Týden. 1994, č. 10, s. 38. ISSN 1210-9940. KRIŠTOFOVÁ, Sandra. Pobaltí v ruském stínu. Týden. 1996, č. 18, s. 28-31. ISSN 12109940. KROUPA, Jiří. Evropské zkušenosti: slučování daňové a celní správy. Veřejná správa. 2008, č. 22, s. I-IV. ISSN 1213-6581. KŘIVÁNKOVÁ, Darina. Drsně mrazivé podobenství o svobodě. Lidové noviny. 2001, č. 250, s. 20. ISSN 0862-5921.
45
KUBIZŇÁK, Ladislav. Estonsko – otevřený a zajímavý partner pro vývoz i dovoz. Hospodářské noviny. 1995, č. 219, s. 7. ISSN 0862-9587. KUBIZŇÁK, Ladislav. Podmínky pro obchod a obchodování: Estonsko Lotyšsko Litva. Ekonom. 1996, č. 15, s. I-VIII. ISSN 1210-0714. KUDRNA, Zdeněk a BEBLAVÝ, Miroslav. Je pro nás Estonsko vzorem? Respekt. 2007, č. 6, s. 9. ISSN 0862-6545. KULAN, Pavel a ŠTOLL, Pavel. Estonsko pro nezávislost. Respekt. 1991, č. 11, s. 11. ISSN 0862-6545. KYNDROVÁ, Dana. Svatá hora Estonska. Hlas pravoslaví. 2001, č. 2, s. 16-17. ISSN 03231089. KYNDROVÁ, Dana. Svatá hora Estonska. Země světa. 2006, č. 1, s. 22-25. ISSN 1213-8193. LAINOVÁ, Radka. Pobaltí 1918-1922. Historický obzor. 1994, č. 7/8, s. 156-161. ISSN 1210-6097. LAINOVÁ, Radka. Estonsko v březnu 1934 – legální převrat? Historický obzor. 2001, č. 9/10, s. 217-222. ISSN 1210-6097. LANG, Kai-Olaf a VESELÝ, Josef. Elitní šestice startuje: První vlna rozšíření na východ a na jih. Týden. 1998, č. 14, s. 28-34. ISSN 1210-9940. LAVIČKA, Václav. Pobaltská rŧţe s pichlavými ostny. Hospodářské noviny. 1992, č. 109, s. 13. ISSN 0862-9587. LÁZŇOVSKÁ, Lenka. Amatérské divadlo v Estonsku v kostce. Amatérská scéna. 2004, č. 6, s. 33-34. ISSN 0002-6786. LEDERER, Jakub. Filmové fragmenty ze Sibiře. Pražské Slovo. 2001, č. 249, s. 28. ISSN 1213-5283. LEVINE, Joshua. „Kdyţ to funguje, klidně to rozbijte.“ Kapitál. 2005, č. 3, s. 20-22. ISSN 1211-748X. LHOTÁK, Martin a MARTÍNKOVÁ, Petra. Konference o souborných katalozích – Tallinn. Informace. 2002, č. 3/4, s. 23-27. ISSN 1210-8502. 46
LOJDOVÁ, Jaroslava. Evropské studentské fórum v Tallinu. Hudební výchova. 2009, č. 4, s. 66-67. ISSN 1210-3683. MALITI, Romana. V prievane. Svět a divadlo. 2004, č. 1, s. 36-40. ISSN 0862-7258. MAREŠ, Petr. Jurij Lotman, tartuská škola a film. Slovo a smysl. 2004, č. 2, s. 283-286. ISSN 1214-7915. MARUŠKA, Jan. Bude svítat našim podnikatelŧm? Ekonom. 1995, č. 32, s. 47. ISSN 12100714. MATĚJKA, Ivan. Obnovení Pobaltí. Tři staronové státy na (změněné) mapě světa. Hospodářské noviny. 23. 9. 1991, s. 4. ISSN 0862-9587. MAZALOVÁ, Dana. Říkají nám okupanti. Respekt. 1991, č. 6, s. 10-11. ISSN 0862-6545. MICHL, Aleš. Spoléhání na rutinu. Lidové noviny. 2008, č. 116, s. 10. ISSN 0862-5921. MIKEŠ, Vítězslav. Erkki-Sven Tüür: Exodus. His Voice. 2004, č. 3, s. 31-32. ISSN 12132438. MIKEŠ, Vítězslav. Erkki-Sven Tüür: Magma. His Voice. 2008a, č. 1, s. 52-53. ISSN 12132438. MIKEŠ, Vítězslav. Erkki-Sven Tüür: Wallenberg. His Voice. 2008b, č. 5, s. 52. ISSN 12132438. MIKEŠ, Vítězslav. Helna Tulve: Lijnen. His Voice. 2008c, č. 4, s. 56. ISSN 1213-2438. MIKEŠ, Vítězslav. Estonsko zvučné. His Voice. 2010a, č. 5, s. 8-9. ISSN 1213-2438. MIKEŠ, Vítězslav. Estonský hlas ve Švédsku. His Voice. 2010b, č. 5, s. 14-15. ISSN 12132438. MIKEŠ, Vítězslav. Jüri Reinvere: Requiem (CD+DVD). His Voice. 2010c, č. 5, s. 51. ISSN 1213-2438. MOSTÝN, Milan. Stín Ruska v Pobaltí je pro NATO tabu. Práce. 1997, č. 155, s. 7. ISSN 0231-6374.
47
MOUČKOVÁ, Miroslava a MAŠŤÁLKA, Jiří. Jak drobní podnikatelé dokáţou odolat hypermarketŧm. Haló noviny. 1998, č. 295, s. 1, 7. ISSN 1210-1494. MRÁZEK, Ondřej a KALLAS, Siim. Ministr Kallas: Nechceme být anonymní Pobaltí. ZN zemské noviny. 1996, č. 80, s. 9. ISSN 1210-7492. MRÁZEK, Ondřej a MERI, Lennart. Střední Evropa by neměla být zemí nikoho. ZN noviny. 1994, č. 289, s. 2. ISSN 1210-7492. NEFF, Ondřej. Internet: rusko-estonské bojiště. Lidové noviny. 2007, č. 112, s. 11. ISSN 0862-5921. NEJTEK, Michal. Heino Eller: Neenia. Harmonie. 2002, č. 3, s. 45. ISSN 1210-8081. PALÁK, Viktor. Prosincová výheň: tápající pobaltský film a jeho naděje. A2. 2010, č. 1, s. 11. ISSN 1803-6635. PALATA, Luboš. Estonsko směřuje rychle na Západ. Mladá fronta Dnes. 1993a, č. 227, s. 9. ISSN 1210-1168. PALATA, Luboš. Nespravedlivá spravedlnost. Respekt. 1993b, č. 27, s. 17-18. ISSN 08626545. PALATA, Luboš. Nezapomenout na Pobaltí. Mladá fronta Dnes. 1993c, č. 224, s. 9. ISSN 1210-1168. PALATA, Luboš. Okupanti, kolonisté a oběti. Respekt. 1993d, č. 21, s. 18. ISSN 0862-6545. PALATA, Luboš. Pobaltí ţádá Českou republiku o podporu. Mladá fronta Dnes. 1993e, č. 222, s. 9. ISSN 1210-1168. PALATA, Luboš. V estonských obecních volbách zvítězili Rusové a rozum. Mladá fronta Dnes. 1993f, č. 244, s. 9. ISSN 1210-1168. PALATA, Luboš. Ruská vojska z Estonska nakonec přece jen odejdou. Mladá fronta Dnes. 1994a, č. 175, s. 9. ISSN 1210-1168. PALATA, Luboš. Ruským vojákŧm se z Estonska zatím nechce. Mladá fronta Dnes. 1994b, č. 171, s. 9. ISSN 1210-1168.
48
PARENTE-ČAPKOVÁ, Viola. Umlčená paměť: finsko-estonský fenomén jménem Sofi Oksanenová. Tvar. 2010, č. 19, s. 10-11. ISSN 0862-657X. PARTS, Juhann a URYČ-GAZDA, Michal. Eurem chceme platit v Estonsku jiţ od roku 2006. Hospodářské noviny. 2003, č. 210, s. 8. ISSN 0862-9587. PEČENKA, Marek. Luboš Švec napsal unikátní Dějiny pobaltských zemí. Mladá fronta Dnes. 1996, č. 283, s. 19. ISSN 1210-1168. PETRÁČEK, Zbyněk. Rusko dává úder. Respekt. 2007, č. 21, s. 13. ISSN 0862-6545. PETRÁNEK, Jan. Estonská desovětizace. Lidové noviny. 1993a, č. 151, s. 5. ISSN 08625921. PETRÁNEK, Jan. Pobaltí, sametový Kavkaz. Lidové noviny. 1993b, č. 167, s. 5. ISSN 08625921. PETRÁŠKOVÁ, Zuzana. Výroční zasedání IAML 2003. Národní knihovna. 2003, č. 3, s. 184-185. ISSN 0862-7487. PETŘVALSKÝ, Lukáš. Jean Sibelius / Eduard Tubin: Symfonie č. 2 D dur op. 43 / Symfonie č. 5 h moll. Harmonie. 2002, č. 11, s. 48. ISSN 1210-8081. PICK, Vladimír. Měnová stabilita přitahuje další investory. Hospodářské noviny. 1996a, č. 94, s. 18. ISSN 0862-9587. PICK, Vladimír. Otevřením obchodu k volné hospodářské zóně. Hospodářské noviny. 1996b, č. 118, s. 19. ISSN 0862-9587. PICK, Vladimír. Pozice České republiky v Pobaltí sílí. Hospodářské noviny. 1996c, č. 74, s. 15. ISSN 0862-9587. PIKORA, Vladimír. Estonsko bojuje s krizí. Respekt. 2000, č. 36, s. 8. ISSN 0862-6545. PÍREK, Igor. České firmy se zatím neumějí výrazněji prosadit v kooperaci. Profit. 2000, č. 3, s. 16. ISSN 1212-3498. PORUPKOVÁ, Jitka. Tallinn – město legend a pověstí. Země světa. 2006, č. 1, s. 12-16. ISSN 1213-8193.
49
PRCHALOVÁ, Lea a VYČICHLO, Jaroslav. Cesta na sever. Knihovní obzor. 1999, č. 4, s. 13-34. ISSN 1210-5791. PROCHÁZKA, Antonín. Na Dudajeva vzpomínají Estonci s vděčností. Denní Telegraf. 1996, č. 217, s. 3. ISSN 1210-8391. PROCHÁZKOVÁ, Petra. Teritoriální a morální spor. Lidové noviny. 1996, č. 56, s. 7. ISSN 0862-5921. PROCHÁZKOVÁ, Petra. Vyděračské metody jsou základem politiky Moskvy vŧči sousedŧm. Lidové noviny. 1998, č. 87, s. 8. ISSN 0862-5921. PROKOP, Pavel. Silácká gesta nikam nevedou. Metropolitní Telegraf. 1992, č. 56, s. 5. PRUSAKOV, Viktor. Odchod z Pobaltí? Telegraf. 1992, č. 111, s. 7. PŘELOVICKÝ, Miloš. Estonsko je i naší pamětí. Přítomnost. 2006, jaro, s. 48-50. ISSN 1213-0133. PŘIBYL, P. Hospodářské potíţe obnovených pobaltských státŧ. Český deník. 1992, č. 77, s. 12. PUDLÁK, Miroslav. Arvo Pärt: In Principio. His Voice. 2009, č. 3, s. 54-55. ISSN 12132438. RATAJ, Michal. Estonská soudobá hudba. Harmonie. 2000, č. 6, s. 48. ISSN 1210-8081. REITTEREROVÁ, Vlasta. Hector Berlioz: Fantastická symfonie op. 14, Milostná scéna z Romea a Julie. Harmonie. 2002a, č. 1, s. 47-48. ISSN 1210-8081. REITTEREROVÁ, Vlasta. Jean Sibelius: The Maiden in the tower, Pelléas et Mélisande, Valse Triste. Harmonie. 2002b, č. 5, s. 46. ISSN 1210-8081. ROBEJŠEK, Petr. Prezident Meri v zajetí minulosti. Svobodné slovo. 1996, č. 204, s. 9. ISSN 0231-732X. ROBEJŠEK, Petr. Pobaltí – ohroţená výspa Západu? Mezinárodní politika. 1998, č. 3, s. 2426. ISSN 0543-7962. ROTHACHER, Albrecht. Baltské národy na své cestě do Evropské unie. Mezinárodní politika. 1998, č. 3, s. 4-6. ISSN 0543-7962. 50
RUUDI, Ingrid. Současná estonská architektura. Architekt. 2006, č. 5, s. 58-63. ISSN 08627010. RŦŢIČKA, Rudolf. Asociace počítačové hudby a hudební informatiky v SSSR. Opus musicum. 1991, č. 3, s. 15-16. ISSN 0862-8505. RYBÁŘ, Jan. Pobaltí: Hledání ztraceného času. Lidové noviny. 1995, č. 72, s. 16. ISSN 08625921. RYBÁŘ, Jan. Estonsko na nás útočí po internetu. Mladá fronta Dnes. 2007, č. 115, s. A5. ISSN 1210-1168. SACHR, Tomáš. NATO v síti. Respekt. 2009, č. 20, s. 30-31. ISSN 0862-6545. SAMORODNIJ, Oleg a ŠUSTROVÁ, Petruška. Ruská otázka v Estonsku. Střední Evropa. 1993, č. 31, s. 25-31. ISSN 0862-691X. SAMORODNIJ, Oleg a ŠUSTROVÁ, Petruška. Německá politika ve vztahu k nezávislému Estonsku a Lotyšsku. Střední Evropa. 1993, č. 35, s. 49-56. ISSN 0862-691X. SEDLÁČKOVÁ, Anna. Scandal dobrého divadla v Estónsku. Literární noviny. 2008, č. 34, s. 13. ISSN 1210-0021. SIUDA, Pavel. V Estonsku pŧsobí jiţ druhá generace českých sester. Katolický týdeník. 2001, č. 45, s. 5. ISSN 0862-5557. SLABIHOUDOVÁ, Naděţda; ŠTOLL, Pavel a DRÁBEK, Antonín. Vladimír Macura s estonskou vlajkou. Tvar. 1999, č. 10, s. 7. ISSN 0862-657X. SOUKUP, Ondřej. Vztahy s Ruskem – časovaná bomba, nebo naděje pro budoucnost? Mezinárodní politika. 1998, č. 3, s. 13-14. ISSN 0543-7962. SPÁČILOVÁ, Mirka. Medvědí srdce odmění vnímavost divákŧ. Mladá fronta Dnes. 2001, č. 253, s. C6. ISSN 1210-1168. STEHLÍK, Luboš. Skvělý Šostakovič Paavo Järviho. Harmonie. 2001, č. 6, s. 4. ISSN 12108081. STEHLÍK, Luboš. Antonín Dvořák: Kompletní symfonie. Harmonie. 2002, č. 10, s. 44. ISSN 1210-8081. 51
STIANKO, Martin. Vizualizační a řídicí systém ASPIC a aplikace v Estonsku. Automatizace. 2002, č. 10, s. 643-644. ISSN 0005-125X. STŘEŠŇÁK, Petr. Zapomenuté transporty. Katolický týdeník. 2008, č. 15, s. III. ISSN 08625557. STUCHLÍK, Jan. Estonská reformní lekce. Ekonom. 2003, č. 45, s. 18. ISSN 1210-0714. SUDLIANKOVÁ, Natallia. Mluvím rusky, jsem něgr: Brusel si pověsil na krk balvan národních sporŧ v Pobaltí. Týden. 2004, č. 23, s. 60-61. ISSN 1210-9940. SVEDBERG, Marcus. Bezpečnost v Pobaltí. Mezinárodní politika. 1998, č. 3, s. 6-10. ISSN 0543-7962. SVITÁK, Ctirad. Praha by měla podpořit demokratický vývoj v Pobaltí. Denní Telegraf. 1994, č. 294, s. 3. ISSN 1210-8391. SVOBODA, Libor. Zapomenuté transporty do Lotyšska, Běloruska, Estonska, Polska. Paměť a dějiny. 2010, č. 2, s. 138. ISSN 1802-8241. ŠIMÁKOVÁ, Eva. Obchod s pobaltskými státy roste. Lidové noviny. 1996, č. 89, s. 11. ISSN 0862-5921. ŠÍR, Vladan a ARTEL, Rael. Backdoor: Vstoupit nebo odejít? Umělec. 2000, č. 1, s. 16-17. ISSN 1212-9550. ŠKRABAL, Michal. Rozprostřít vějíř aktivit. Rozhovor s Markem Tomanem o diplomacii, Estonsku, českém kulturním imperialismu, změnách rolí a skeletech citŧ. Tvar. 2006, č. 6, s. 1, 4-5. ISSN 0862-657X. ŠKRABAL, Michal a SLABIHOUDOVÁ, Naděţda. Kulturní jantar na březích Baltu posbírali Michal Škrabal (Litva a Lotyšsko) a Naděţda Slabihoudová (Estonsko). Tvar. 2005, č. 21, s. 10. ISSN 0862-657X. ŠKRABAL, Michal, CHOVANEC, Ján a SLABIHOUDOVÁ, Naděţda. Kulturní jantar na březích Baltu posbírali Ján Chovanec (Litva), Michal Škrabal (Lotyšsko) a Naděţda Slabihoudová (Estonsko). Tvar. 2008, č. 4, s. 7. ISSN 0862-657X.
52
ŠKRABAL, Michal a SLABIHOUDOVÁ, Naděţda. Kulturní jantar na březích Baltu posbírali Michal Škrabal (Litva, Lotyšsko) a Naděţda Slabihoudová (Estonsko). Tvar. 2009, č. 11, s. 17. ISSN 0862-657X. ŠKUBAL, Jaroslav; PAPP, Sven a HAABU, Heili. Mateřská v Estonsku. Ekonom. 2008, č. 23, s. 66. ISSN 1210-0714. ŠMATOVÁ, Monika. Pobaltí – ruská noční mŧra. Slovo. 1997, č. 183, s. 13. ISSN 0231732X. ŠMATOVÁ, Monika. Malé Estonsko dŧrazně zaklepalo na dveře EU. Slovo. 1998, č. 82, s. 12. ISSN 0231-732X. ŠNEJDAROVÁ, Dina. Paavo Järvi dŧvěřuje svým instinktŧm. Harmonie. 2001, č. 7, s. 8-10. ISSN 1210-8081. ŠTĚTINA, Jaromír a RUMESEN, Vardo. Estonsko: Kongres nebo Nejvyšší sovět? Lidové noviny. 23. 2. 1991, s. 4. ISSN 0862-5921. ŠTĚTINA, Jaromír a SLÁNSKÝ, Rudolf. Prostor pro budoucnost. Lidové noviny. 10. 8. 1991, s. 3. ISSN 0862-5921. ŠUSTROVÁ, Petruška. Od malého Estonska bychom se mohli učit. Lidové noviny. 1999, č. 59, s. 10. ISSN 0862-5921. ŠVYHNOS, Pavel. Skutečný Andrej Bolkonskij. Věstník historicko-vlastivědného kroužku v Žarošicích. 2000, č. 10, s. 51-52. TOMAN, Marek. Musíme si pomáhat po estonsku: o Festivalu temných nocí. Host. 2002a, č. 3, s. 25-26. ISSN 1211-9938. TOMAN, Marek. Nenápadná krajina zla: Smrt českých Ţidŧ v Estonsku před šedesáti lety. Roš Chodeš. 2002b, č. 7, s. 12-13. ISSN 1210-7468. TOMAN, Marek. Hudba estonského ticha. His Voice. 2010, č. 5, s. 17. ISSN 1213-2438. TOMAN, Marek a GURIN-LOOV, Eugenia. Lidé minulost neznají: rozhovor s Eugenií Gurin-Loov, autorkou knihy Velká katastrofa. Roš Chodeš. 2001, č. 8, s. 6-7. ISSN 12107468.
53
TŘEŠTÍK, Josef. Nyyd znamená teď. His Voice. 2010, č. 5, s. 16. ISSN 1213-2438. ULRICHOVÁ, Marie. Jednota bratrská v Estonsku. Jednota bratrská. 1992, č. 3, s. 40. ISSN 0323-293X. ULVER, Stanislav. Priit Pärn: Svět legend a mýtŧ. Film a doba. 2002, č. 2, s. 84-86. ISSN 0015-1068. UNGER, Leopold a ŠUSTROVÁ, Petruška. Viděno z Bruselu a z Tallinnu. Jak vyzpívat revoluci a nevzbudit v Moskvě paniku. Střední Evropa. 1993, č. 31, s. 32-42. ISSN 0862691X. VÄLJATAGA, Märt a NERADOVÁ, Martina. Čekání na velký estonský román: estonské literární perspektivy. Host. 2009, č. 1, s. 99-104. ISSN 1211-9938. VANĚK, Petr. Kdyţ bylo Estonsko Sovětŧ. Lidové noviny. 2010, č. 254, s. 9. ISSN 08625921. VASILJEV, Jurij. Modrý a šedý. Přítomnost. 2009, zima, s. 5. ISSN 1213-0133. VAŠATOVÁ, Jana. Korunní princ dynastie Järvi. Rudolfinum Revue. 2001/2002, č. 3, s. 1213. ISSN 1213-6247. VEBER, Petr. Neeme Järvi: Smetana byl i skandinávský patriot. Harmonie. 2009, č. 4, s. 1821. ISSN 1210-8081. VEBER, Petr. Skladatel z ostrova Hiiumaa. Harmonie. 2004, č. 12, s. 23-24. ISSN 12108081. VELICKÁ, Eva. Neeme Järvi: mým oblíbeným orchestrem je Česká filharmonie. Harmonie. 2005, č. 6, s. 12. ISSN 1210-8081. VESELÝ, Josef. Tichá rozhřešení Rady Evropy pro trojici z Pobaltí v sobě skrývají i jistá rizika. Mezinárodní politika. 1998, č. 3, s. 10-12. ISSN 0543-7962. VODIČKA, Milan. Vzájemné potíţe Estoncŧ a estonských Rusŧ. Mladá fronta Dnes. 1992, č. 162, s. 1, 9. ISSN 1210-1168. WOLÁK, Radim. Baltoscandal není JÄÄÄÄR aneb Naseto v Rakvere. Amatérská scéna. 2008, č. 5, s. 65- 66. ISSN 0002-6786. 54
ZÁJEDOVÁ, Iivi a HAVRÁNKOVÁ, Adéla. Parlamentní volby v Estonsku 2007. Mezinárodní politika. 2007, č. 4, s. 27-30. ISSN 0543-7962. ZÁJEDOVÁ, Iivi. Estonsko na politické mapě. Mezinárodní politika. 2003, č. 9, s. 17-19. ISSN 0543-7962. ZAPLETAL, Petar. Igor Stravinskij, Petruška, suita z baletu, Scherzo v ruském slohu, Pták Ohnivák, suita z baletu, Cincinnati Symphony Orchestra, dirigent Paavo Järvi, Michael Chertoc, klavír. Hudební rozhledy. 2003, č. 6, s. 48. ISSN 0018-6996. ZEMAN, Jiří. Před dvaceti lety zemřel Paul Ariste. Češtinář. 2009-2010, č. 3, s. 88-90. ISSN 1211-6874. ZÍTKOVÁ, Irena. Lidové estonské báchorky. Nové knihy. 2001, č. 5, s. 29. ISSN 0322-922X. ZÖLLER, Renate. Konec pádu. Respekt. 2010, č. 43, s. 36-37. ISSN 0862-6545. ZUKAL, Jiří. Eurozóna se opět rozšiřuje. Veřejná správa. 2010, č. 20, s. 18-19. ISSN 12136581. ŢIŢKA, Jan. Brusel vlivnější na východě. Hospodářské noviny. 1995, č. 115, s. 23. ISSN 0862-9587.
55
