Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy
Magisterská diplomová práce
2012
Bc. Tomáš HRUŠKA
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda
Bc.Tomáš HRUŠKA
Vojenská hudba v Brně, její historie a význam pro kulturní ţivot města. Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: PhDr. Stanislav Tesař Brno, 2012.
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
……………………………………… Podpis
Zde bych chtěl poděkovat vedoucímu práce, panu PhDr. Stanislavu Tesařovi, za cenné rady, panu Bohumilu Peškovi in memoriam s úctou za poskytnutí faktografických materiálů a nezměrnou ochotu. Děkuji rovněž bývalým příslušníkům Posádkové hudby Brno za jejich vzpomínky. Zvláštní poděkování patří Silvii Bezroukové za korekturu textu a psychickou podporu.
Obsah 1.
Úvod……………………………………………………………………………….
2.
Rekapitulace stavu bádání, prameny, literatura.
2.1. Zdůvodnění potřeb vědeckého bádání …………………………………………… 2.2. Prameny ………………………………………………………………………….. 2.3. Literatura ………………………………………………………………………… 3.
1
2 3 5
Vývojové fáze vojenského orchestru
3.1. Vývoj vojenské hudební sluţby pro potřeby armády …………………………….. 8 3.2. Faktory utváření moderní podoby vojenského orchestru ………………..……….. 11 4.
Historie hudeb pěších pluků v Brně
4.1. 4.2. 4.3. 4.4. 4.5. 4.6.
Stručné vojenské dějiny města Brna, dislokace vojsk ...………………………..… 16 Počátky vojenské hudby v Brně ……………………………………………...…… 18 Sluţební činnost hudeb pěších pluků v Brně. Období 1851 – 1914..……………… 22 Promenádní koncerty, repertoár……………………………………………………. 25 Spolupráce armádních kapel s hudebními spolky v Brně. Leoš Janáček………….. 27 Období 1914 – 1918……………………………………………………………….. 37
5.
Historie a činnost vojenských hudeb v Brně po vzniku ČSR.
5.1. 5.2. 5.3. 5.4. 5.5. 5.6. 5.7.
Období 1918 – 1920 ……………………………………………………………… 38 Období 1920 – 1939 …………………………………………………………….... 40 Sluţební činnost ………………………………………………………………...… 42 Účinkování brněnských vojenských hudeb na veřejnosti ………………………… 43 Personální sloţení a nástrojové obsazení …………………………………………. 45 Období 1939 – 1945. Vládní vojsko…………………………………………….…. 49 Období 1945 – 1953……………………………………………………………….. 51
6.
Posádková hudba Brno. Činnost v letech 1953 – 1989
6.1. Období 1953 – 1956. Sluţební činnost……………………………………………. 54 6.2. Období 1957 – 1989………………………………………………………………. 56 7.
Činnost Posádkové hudby Brno v letech 1989 – 2004. Zánik orchestru.
7.1. 7.2. 7.3. 7.4. 7.5. 7.6. 7.7.
Změny ve vojenské hudební sluţbě po roce 1989 ………………………………… 64 Personální situace u Posádkové hudby Brno v letech 1989 – 2004 ………………. 65 Koncertní činnost, repertoár a dramaturgie orchestru po roce 1989……………..... 66 Zahraniční zájezdy ………………………………………………………………… 69 Sluţební účinkování. Festivaly a přehlídky vojenských hudeb………………....…. 70 Rozhlas, divadlo, televize, CD………………………………………………….…. 71 Malý dechový orchestr, taneční orchestr, Army Big Band, Moravská osma…….... 72
7.8. Likvidace Posádkové hudby Brno v roce 2004 …………………………………… 75 8.
Závěr ……………………………………………………………………………… 76
Resumé …………………………………………………………………………………. 78 Anglické resumé ………………………………………………………………………… 78 Německé resumé ……………………………………………………………………….. 79 Seznam pouţité literatury, pramenů, periodik a internetových odkazů………………… 81 Seznam pouţitých zkratek ……………………………………………………………… 84
1. ÚVOD
K 1. 4. 2004 byla v rámci reorganizace struktur v Armádě České republiky a s ní souvisejících úsporných programů zrušena Posádková hudba Brno. Těleso, které bylo zaloţeno v roce 1953, patřilo dlouhodobě k nejlepším profesionálním dechovým orchestrům středního obsazení v Československé, respektive v České republice. Fundovaní kapelníci, minimální personální fluktuace, dostatek příleţitostí k účinkování na veřejnosti, zájem veřejnoprávních
medií,
to
jsou
faktory,
které
vyprofilovaly
tento
orchestr
ke
konkurenceschopnosti v celoevropském měřítku. Historie vojenského hudebnictví v Brně sahá hluboko do doby rakouské monarchie. Nezastupitelnou úlohu sehrávaly hudby pěších pluků ve sféře společenského ţivota, na přelomu 19. a 20. století se ocitly na vrcholu veřejné popularity, kapelníci vojenských hudeb patřili většinou k prominenci společenské hierarchie. Také v meziválečných letech se orchestry etablovaly prostřednictvím tradičních promenádních koncertů, účinkování na reprezentačních tanečních plesech i díky ţivému vysílání v rozhlase mezi respektovaná hudební tělesa. Léta 1953 – 1989 samozřejmě znamenala úpadek veřejné obliby uţ vzhledem k faktu, ţe orchestry podléhaly ozbrojeným sloţkám, jakoţto mocenskému nástroji tehdejší vládní nomenklatury. Vzhledem k vlastní dislokaci nepotkal brněnskou posádkovou hudbu v tomto období úpadek do anonymity, jako se to stalo valné většině vojenských orchestrů, odsunutých do posádek mimo centra veřejného ţivota a jejich direktivnímu určení pouze ke sluţebnímu účinkování. Polistopadová doba přinesla brněnské vojenské kapele mnoho příleţitostí k zahraničnímu účinkování, k vlastní konfrontaci s celoevropskou konkurencí a orchestr se ocitl na svém uměleckém vrcholu. Jelikoţ se stala existence vojenských hudeb na teritoriu města Brna z výše uvedených důvodů minulostí, nabízí se moţnost zhodnocení jejich významu pro kulturní ţivot regionu s těţištěm na činnost Posádkové hudby Brno v období let 1953 – 2004, jakoţ i ucelená analýza činnosti v historických souvislostech politických vlivů a společenských okolností. Většina literatury a pramenných zdrojů, zabývajících se historií vojenské hudební sluţby nebyla publikována, či není běţně dostupná. Důleţitý význam spatřuji v jejím shrnutí a obohacení o vlastní zkušenosti, jelikoţ jsem v řadách orchestru působil. Vojenská hudební sluţba prošla mnoha reorganizacemi, součástí práce jsou proto i legislativní milníky a rezortní výnosy. V neposlední řadě chci práci doplnit o cenné paměti a vzpomínky bývalých členů a
1
spolupracovníků, jakoţ i o faktografické materiály, leţící v armádních, či soukromých archivech.
2. REKAPITULACE STAVU BÁDÁNÍ, PRAMENY A LITERATURA. 2.1. Zdůvodnění potřeb vědeckého bádání. Není mnoho oblastí hudebního dění, které by poskytovalo současné muzikologii tolik neprobádaného prostoru, jako je vojenské hudebnictví. Tři století, během nichţ moderní vojenská hudba vznikla, dosáhla největšího rozmachu a dostala se v současnosti aţ na periferii veřejného zájmu spojuje období, které vţdy přinášelo mnoho specifických odlišností oproti civilní sféře kulturního a veřejného ţivota. Vzhledem k faktu, ţe vojenské orchestry vţdy podléhaly restriktivnímu resortu, byla jejich činnost, ekonomické i logistické zabezpečení, jakoţ i vlastní existence úzce spjata s politickými rozhodnutími a historickými souvislostmi. Je zaráţející, ţe se vojenská hudební kultura v České republice nachází neustále na okraji zájmu cílené vědecké práce a je na ni nezřídka nahlíţeno s neskrývaným despektem. Přitom přelom 19. a 20. století znamenal pro vojenské orchestry, působící na teritoriu monarchie, zejména pak na českém území, vrchol společenské obliby z následujících důvodů. Produkce vojenské hudby byla bez nadsázky skutečnou součástí kaţdodenního ţivota. V místech mimo centra společenského dění utvářelo působení plukovní, respektive posádkové hudby a její veřejné účinkování jediné medium hudebního poznání a rozvoje regionálního kulturního konání. Umístění plukovních orchestrů ve větších městech znamenala pro vojenské hudebníky vítanou moţnost vyuţití vlastních schopností při častých výpomocích v civilní sféře, nutno podotknout, ţe i nevítanou konkurenci místních kapel na amatérské bázi. Vzdělaní a praxí zdokonalení vojenští muzikanti působili jako učitelé hudby i organizátoři hudebního ţivota. Vytíţenost orchestrů byla na hranici únosnosti, jelikoţ byla mimo veřejných produkcí povinována hlavně k účelům sluţebním a protokolárním. Během 19. století dozrál postupně vojenský orchestr v těleso, s nímţ bylo nutno počítat jako se závaţným kulturním činitelem, který byl schopen reagovat na společenskou poptávku a konfrontovat své dispozice i třeba ve sféře spolkového ţivota, v předválečné době tolik rozšířeného.
2
Je pochopitelné, ţe umělecká i dramaturgická úroveň vojenských hudeb byla kolísavá, jelikoţ faktorů, které ovlivňovaly jejich kaţdodenní ţivot bylo mnoho. Stejně tak je nutno přihlédnout k lokálním odlišnostem. Proto je ucelená analýza problematiky vlivu vojenské hudby pro městský, respektive regionální kulturní ţivot potřebným zadáním pro historiky a odborníky, fundované v dané oblasti. 2. 2. Prameny Ve dnech 28. – 30. dubna 2005 se v Praze konala mezinárodní konference na téma Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí. Pořadatelství zajišťoval Etnologický ústav Akademie věd České republiky ve spolupráci s Národním muzeem, Hudbou Hradní stráţe a Policie České republiky a Vojenským historickým ústavem. Výsledkem uspořádání této konference, které se aktivně zúčastnilo přes 30 badatelů a odborníků z České a Slovenské republiky, Německa, Rakouska a Ukrajiny, bylo kniţní vydání sborníku příspěvků,1 které se snaţily alespoň částečně zachytit vývoj fenoménu vojenského hudebnictví, mimořádně významného faktoru pro středoevropskou kulturu posledních dvou století. Shrnutí pramenných zdrojů pro potřeby vědecké práce se věnují primárně tři příspěvkové okruhy. Jiří Sehnal (nar. 1931) zpracoval kapitolu Vojenská hudba v českých hudebních pramenech 17. a 18. století,2 Michaela Freemanová (nar. 1946) přispěla tématem Vojenská hudba v českém časopisectví a odborné hudební literatuře 18. a 19. století 3 a autorem stati Vídeňské prameny k bádání o vojenské hudbě
4
je generální tajemník Mezinárodní společnosti pro výzkum a
podporu dechové hudby, Friedrich Anzenberger (nar. 1960, St. Pölten). Zdroje informací personální, statistické a legislativní povahy, související s existencí a činností vojenských hudeb na našem území do roku 1918, je z důvodů historických souvislostí třeba hledat v Rakouském válečném archivu (Österreichisches Kriegsarchiv),5 oddělení Rakouského státního archivu (Österreichisches Staatsarchiv) ve Vídni. Zvláštní důleţitostí disponuje čtyřsvazkový Soupis členů penzijního spolku vojenských kapelníků (Übersicht der Gebarung des Pensionsfondes k. und k. Militär Kappelmeister zur Versorgung ihrer Dienstuntauglichen Mitglieder, deren Wittven und Waisen, Millitärkapellmeister Verein). Lze v něm nalézt údaje o osobních datech a fakta o trvání sluţby u jednotlivých 1 2 3 4 5
Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, editor Jitka Bajgarová, Etnologický ústav AV ČR, kabinet hudební historie, Praha 2007, ISBN 978-80- 87112-00-7. Tamtéţ, str. 11 – 22. Tamtéţ, str. 61 – 74. Tamtéţ, str. 207 – 236. Tamtéţ, str. 213.
3
pluků, které slouţily od roku 1860 aţ do rozpadu monarchie jako podklady pro vyplácení penzí. Dokumenty ovšem nejsou ve všech případech kompletní.6 Dalším relevantním pramenným zdrojem informací z personální oblasti jsou schematismy7 vojenských kapelníků, z nichţ
je
nejcennější
Schematismus
všech
kapelníků
císařsko-rakouské
armády
(Schematismus sämtlicher Kappelmeister in der k. k. Armee), vydávaný kaţdoročně v letech 1896 – 1917.8 Jsou v nich evidováni vojenští kapelníci u všech regimentů pro daný rok. Jediným oficiálním zdrojem informací sahající před rok 1860, mimo nejrůznějších pozůstalostí, které se do archivů, či knihoven dostaly darem nebo koupí, jsou matriky veškerých vojenských útvarů. Tyto dokumenty zaznamenávají mimo jiné sňatky, narození potomků a úmrtí vojáků v činné sluţbě a jejich rodinných příslušníků9 a jsou rovněţ deponovány ve Válečném archivu Rakouského státního archivu ve Vídni. Nejobsaţnější sbírkou pramenů disponuje rozsáhlý soubor materiálů, které za účelem zamýšleného, bohuţel však neuskutečněného literárního zpracování dějin rakouské vojenské hudby nashromáţdil Emil Rameis.10 Tato pozůstalost je uloţena pod signaturou B/796: 1-7 rovněţ ve vídeňském Válečném archivu v celkem sedmi kartonech.11 Obsahuje seznamy kapelníků, výstřiţky z novin a odborného tisku, fotografie, seznamy hudebnin i cenné informace, získané ze soukromých archivů díky osobním kontaktům s mnohými hudebníky někdejší monarchie. Mimo oficiální sluţební repertoár vojenských hudeb, který byl centrálně direktivně určen pro poţadavky státních a protokolárních produkcí, je pro potřeby poznání lokálních odlišností jednotlivých orchestrů, dobové poptávky i rozdílností produkcí díky kvalitě i národnostnímu personálnímu sloţení důleţitý odkaz hudebnin, respektive jejich seznamů. Největší sbírka notového materiálu se nachází v hudebním oddělení Vídeňské městské a zemské knihovny.
Prameny tohoto typu jsou však díky velké teritoriální rozlehlosti bývalé
rakouské říše roztroušeny ve všech následnických suverénních státech. Z tohoto důvodu je při badatelské
práci
zásadní
hledání
informací
o
produkcích
vojenských
kapel
v
místním periodickém tisku i odborných novinách a časopisech. Jejich systematický průzkum bývá ovšem časově nesmírně náročný a je nad síly jednotlivce. Informace legislativní povahy, platné do doby vzniku samostatného Československa, jsou k vyhledání v knihovně Muzea armády České republiky v Praze ve Sbírce výnosů 6 7 8 9 10 11
Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, str. 211. Tiskem vydávané seznamy osob, činných v různých oborech. Vičarová, Eva: Rakouská vojenská hudba a Olomouc, vyd. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2002, str. 9, ISBN – 80-244-0401-X. Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, str. 212 – 213. Emil Rameis (1904-1973) odborný publicista a vojenský kapelník hudby ve Štýrském Hradci. Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, str. 214.
4
Ministerstva války do roku 1918. Zdroje resortních materiálů v podobě rozkazů, nařízení, vyhlášek, personálních a redislokačních výnosů jsou uloţeny ve Vojenském ústředním archivu v Praze a ve Správním archivu armády České republiky na Náměstí republiky č. 4 v Olomouci. Od 13. do 15. srpna 2002 došlo k zaplavení praţského Karlína, vzhledem k obrovskému rozsahu povodně byl fatálně zasaţen i Vojenský ústřední archiv, sídlící v budově karlínské Invalidovny. Od roku 2009 lze badatelsky vyuţít zatím pouze 29 % archivně zpracovaných fondů, přes veškerou snahu bude skutečný podíl rekonstrukce představovat asi 40 % původního stavu.12 Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně disponuje obsáhlou kartotékou spolkových koncertů a besed sestavenou Vojtěchem Kyasem, která obsahuje i odkazy na tři desítky programů vystoupení vojenských hudeb z období přelomu 19. a 20. století. Klub absolventů Vojenské konzervatoře – VHŠ Svazu vojáků ČR v záloze vydává pro svou interní potřebu nepravidelně Informační zpravodaj,13 kde lze dohledat mimo informací o činnosti klubu a vzpomínkových článků také údaje o koncertních aktivitách orchestrů. 2. 3. Literatura V české muzikologické literatuře existuje pouze jedna práce, která se primárně a cíleně zaměřuje na význam a dopad činnosti vojenských hudeb pro kulturní ţivot z pozice lokálního rozměru. Zásluhou Evy Vičarové (nar. 1973), vědecké pracovnice na katedře muzikologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, vznikla kniţně vydaná studie Rakouská vojenská hudba a Olomouc. Publikace je koncipovaná přehledně, chronologicky i tématicky. Její dvoudílnost (Rakouská vojenská hudba a historie vojenských hudeb v Olomouci), která by mohla evokovat prostor pro vzájemně se doplňující témata, přináší však diametrálně odlišný přínos i rozdílné pojetí vědecké metody. Oblast historie vojenských hudeb na teritoriu Rakouska – Uherska je jiţ uspokojivě zpracována především v rakouské odborné literatuře, proto je tato část knihy do značné míry kompilační. Autorka pojímá tento oddíl jako obecný výklad o vývoji a funkci vojenských hudeb na území mocnářství. Je ovšem důleţitá také pro druhou část studie, jelikoţ poskytuje všeobecnou orientaci i pro laického čtenáře. Ta je vymezena léty 1848 – 1918. Za největší přínos díla je třeba povaţovat cílevědomou práci 12 13
http://www.vuapraha.cz/Pages/ZachranaArchivalii.aspx V období let 1978 – 2012 vyšlo 103 čísel.
5
v oblasti zpracování původních materiálu, recenzí v dobovém tisku, programů koncertů, publikací či almanachů kulturních institucí a spolků. Součástí knihy je i obsáhlá revize cizojazyčné literatury.14 Literatura, pocházející z 19. století, je k dohledání také ve studii Jana Kapusty (1932 – 2011) s názvem Vojenské kapely a česká národní společnost 19. století
15
, která se zabývá
významem vojenského hudebnictví na území Habsburské říše v obecné rovině a shrnuje výčet faktorů, zásadních pro vývoj této oblasti, včetně chronologické svodky legislativních milníků. Jan Kapusta je i autorem knihy Dechové kapely, pochod a František Kmoch,16 v níţ shrnuje rozkvět a historický dopad existence vojenských hudeb pro inspirativní a empirický rozvoj dechových kapel v civilním sektoru i pro zrod a rozmach ţánru – vojenského pochodu, jako hudební formy. Zajímavou a přínosnou sondu, zabývající se sekundárně regionálním dopadem veřejné činnosti plukovních hudeb na našem území, přináší ve svém článku Gustav Mahler a vojenská hudba v Jihlavě17 Josef Šebesta (nar.1953). Cenné zmínky o nezastupitelném působení plukovních hudeb na teritoriu města Brna v letech 1860 – 1918 dokládá Jitka Bajgarová ve své obsáhlé studii Hudební spolky v Brně.18 Zásluţnou činnost v podobě shrnutí pramenů pomocí studia matričních záznamů a potaţmo sepsáním stati Vojenské hudebnictví v době napoleonských válek
19
vykonal praţský vojenský historik Milan Hodík (1933-2010), člen
Historického ústavu Armády České republiky. Mimo výše zmíněné knihy Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí editorky Jitky Bajgarové, je jiţ zbývající výčet veřejně dostupné literatury, vzhledem k závaţnosti a potencionálnímu rozsahu tématu velice tristní. Mimo slovníkových hesel, které jsou zpracovány pouze v obecné rovině, bez přihlédnutí k indiciím, pramenících z kontextu dislokace orchestrů, jsou stručné zmínky o vojenském hudebnictví excerpovány v dílech, zabývajících historií dechové, či populární hudby pouze v rovině kompilační.
Kapitolu,
věnující se tomuto tématu, věnuje Josef Kotek v 1. díle knihy Dějiny české populární hudby a zpěvu 19. a 20. století 21
dějinách 14 15 16 17 18 19 20 21
20
, kusé informace přinášejí kolektivní produkty Hudba v českých
i Dějiny české hudební kultury 1890-1945
22
, v kapitole Hudba denního života.23
Vičarová, Eva: Rakouská vojenská hudba a Olomouc, str. 11 – 12. In: Hudební věda č. 8, 1971, str. 220 – 235. Vydal Supraphon, Praha, 1974. In: Opus Musicum, hudební revue, ročník 42/2010, č. 3, str. 19-41, ISSN 11862-8505. Vydal CDK, Brno, 2005, ISBN 80-7325-070-5. In: Napoleonské války a české země, Editoři Šedivý Ivan, Bělina Pavel, Vilím Jan, Vlk Jan. Historický ústav Armády České republiky, Praha, 2001, ISBN 80-7106-467-X. Str. 133-152. Vydala Academia Praha v r. 1994, ISBN 80-200-0481-5. Hudba v českých dějinách, editor Lébl, Vladimír, Editio, Supraphon Praha, 1983, str. 235.
6
Převzatá fakta přináší i popularizační kniha Dechovka – historie a současnost naší dechové hudby24 autora Milana Koukala (nar. 1948). Vzhledem ke skutečnosti, ţe se vývoj dechových kapel po dlouhé období odehrával na vojenské půdě, je prostor sedmi, z celkových 313 stran, věnovaný této tématice více neţ zaráţející. Za zvláštní zmínku stojí obsáhlé, pětidílné dílo Vojenské dějiny Československa, které definuje postavení hudební sluţby v hierarchii důleţitosti z pohledu předlistopadové odborné veřejnosti. Marginální zmínky, týkající se činnosti posádkových hudeb po roce 1918 a strohé údaje o vojenském hudebním školství v 50. letech 20. století jsou navíc aplikovány chybně, či nepřesně v informacích, týkajících se umístění Vojenské hudební školy ve Spišském Podhradí. 25 Nepoměrně cennější a ucelenější vypovídací hodnotu má literatura nepublikovaná, či vydaná pouze pro interní potřeby Ministerstva národní obrany ČSSR, respektive Armády České republiky. Jediná ucelená, systematická práce u nás, zabývající se historií rakouských vojenských orchestrů na našem území je rozsáhlý strojopis Karla Šindeláře
26
Vznik, vývoj a
působení starých vojenských hudeb.27 Reflektuje dějiny, organizaci, sluţební i veřejnou produkci kapel, jejich výstroj, nástrojové vybavení i finanční ohodnocení. Chybí ovšem jakýkoliv poznámkový aparát. Druhý díl Šindelářovy práce je věnován stručným dějinám Vojenské hudební školy (dále VHŠ) a plukovních hudeb v letech 1918 – 1939.28 Nepublikovány zůstaly i tři spisy Roberta Šálka.29 Pro potřeby Inspektorátu vojenských hudeb a VHŠ sepsal jako studijní pomůcku broţuru Vojenská hudba – stručné dějiny.30 Důleţité dějinné souvislosti jsou obsahem i Šálkovy disertační práce Vojenská dechová hudba, kulturní zbraň Československé armády.31 Jedná se o přínosné dílo, ovšem jeho rétorika i ideová orientace je adekvátní době vzniku, roku 1952. V jeho třetím díle, studii Česká dechová hudba 1890 – 1960
32
jsou
uvedena také ţivotopisná data a stěţejní díla významných
představitelů tohoto ţánru. Pro úplnost třeba dodat, ţe Robert Šálek je autorem hesel o vojenské hudbě a významných osobnostech dané oblasti v Československém hudebním 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32
Dějiny české hudební kultury, 1. díl, editor Smetana Robert, vydala Academica, Praha 1972. Tamtéţ, str. 69-78. Vydal Slovart, Praha, 2007. ISBN 978-80-7209-909-2. In: Vojenské dějiny Československa. Díl III. - V., kolektiv autorů, Vydavatelství Naše vojsko, Praha 19871989. Šindelář, Karel (1908 – 1985) absolvent Vojenské hudební školy v Praze 1923 – 1925, člen Klubu vojenské historie. Strojopis, Praha 1983. Po zrušení archívu Vojenské konzervatoře uloţen v Českém hudebním fondu. Uloţeno tamtéţ. Robert Šálek (1907 – 1975) vojenský kapelník, hudební skladatel, organizátor, muzikolog. Rozmnoţeno jako rukopis, MNO Praha 1956. FF UP Olomouc, 1950. Rozmnoţený strojopis, Praha 1965, uloţen v Českém hudebním fondu.
7
slovníku osob a institucí.33 O sepsání ţivotopisu osobnosti Julia Fučíka, jedné z nejvýznamnějších osobností z řad armádních dirigentů a skladatelů, se pokusil klarinetista a pedagog Stanislav Krtička (1887 – 1969), který působil pod jeho taktovkou v Budapešti a tato práce se tak stává zároveň svědectvím o působení armádních orchestrů v této lokalitě.34 Součástí knihy Pražské děti – 300 let od založení 28. pěšího pluku,35 je cenná studie Milana Hodíka, reflektující účinkování vojenské hudby na území hlavního města i související dějinné události s názvem Castaldo - hudba u C. (a) K. Pěšího pluku č. 28. 36 Významnou vypovídací hodnotu o působení plukovních a posádkových kapel v Praze má také kniha Vojenské fanfáry nad Vltavou – příběh vojenské hudby v Praze.
37
109 stran je věnováno
historickým obrazům, malbám a fotografiím, opatřených stručným, fundovaným komentářem. Závěrem je třeba zmínit výroční publikace, vydávané při příleţitostech výročí zaloţení VHŠ, respektive Vojenské konzervatoře v Roudnici nad Labem 38 i výše uvedené Informační zpravodaje, které zpravidla čtyřikrát ročně vydává Klub absolventů Vojenské hudební školy, Svaz vojáků České republiky v záloze, jejichţ součástí jsou vzpomínkové články pamětníků i vědecké stati odborníků a historiků, zabývajících se problematikou vývoje a činnosti vojenských orchestrů i ţivotními osudy jejich významných kapelníků, skladatelů a instrumentátorů.
3. VÝVOJOVÉ FÁZE VOJENSKÉHO ORCHESTRU. 3. 1. Vývoj hudební sluţby pro potřeby armády. Účinek zvuků hudebních nástrojů na kázeň a organizaci jednotek i jejich psychologický dopad na nepřítele je znám díky dochovaným malbám jiţ z doby antických civilizací, či z let výbojných taţení keltských a germánských kmenů. Zmínka o válečném pouţití hudby při dobývání města Jericho je uvedena i ve Starém zákoně. (Kniha Jozue,
33 34 35 36 37 38
I. díl Praha 1963, II. díl Praha 1965. Rukopis uloţen v archívu Etnologického ústavu Akademie věd ČR, Puškinovo náměstí, Praha 6. Editor Šedivý, Ivan, vyd. Historický ústav AČr, Praha 1998 pro vnitřní potřebu Armády České republiky, neprodejné. Tamtéţ, str. 103 – 115. Bílek, Jiří – Hodík, Milan – Pešek, Bohumil: Vojenské fanfáry nad Vltavou, Avis Praha, 2008. Neprodejné. Kolektiv autorů – 50 let výročí VHŠ-VN, příleţitostná publikace pro potřeby MNO ČSSR, Naše vojsko Praha 1973. Kolektiv autorů - Vojenská konzervatoř 1923-1998, publikace vydaná k 75. výročí zaloţení školy, MO ČR Avis 1998, ISBN 80-86049-29-9. Neruda, Jan: Almanach Vojenské konzervatoře CD-R, vypracovaný z vlastní iniciativy k příleţitosti zrušeníVojenské konzervatoře, Roudnice nad Labem, 2008, soukromý archiv. Vojenská konzervatoř 1923 – 1928, obrazová publikace, vyd. Avis, Praha 2008.
8
kapitola 6, verš 13 a 20.)39 Ovšem době, kdy se vojenský orchestr, logisticky zabezpečen z eráru armády stal součástí veřejného kulturního a společenského ţivota, předcházel dlouhý a překotný rozvoj podstaty samotného začlenění hudební sloţky do systému vojenských odborností. Původním posláním hudebního nástroje v řadách vojenských jednotek byla pouze funkce sluţební. K verbování, k určování tempa pochodu a akustické signalizaci taktických a pořadových povelů při výcviku i v boji slouţil bubeník, činnost sluţebních trubačů určovaly prostřednictvím krátkých signálů, fanfár a znělek souvislosti s reţimem dne, stráţní sluţbou a výcvikem. Počátek novodobých dějin rozvoje hudební sluţby pro potřeby armády lze vysledovat v dobách třicetileté války. O hudbě k poslechu v dobách válečných taţení 17. století zdaleka nemůţe být řeč, jelikoţ drtivou většinu vojsk tvořili ţoldnéři, tedy vojáci, najímaní do vojenské sluţby jen na dobu trvání konkrétního válečného taţení za předem určenou finanční odměnu. Bojová činnost u vojenských jednotek byla pouze řemeslem, které nabízelo mnoha muţům prostředky k běţné obţivě, naději na zbohatnutí z uloupené kořisti, v častých případech byl dalším silným stimulem únik od případného výkonu trestu i cesta za dobrodruţstvím. Vstup do řad regimentů40 tedy většinou nebyl motivován ţádnými politickými, či vlasteneckými pohnutkami, proto byl sociální i národnostní původ ţoldnéřů velice různorodý. Z těchto důvodů činily akustické signály významný jednotící element komunikačně taktické povahy. Hudební produkci pro potřeby armády k poslechu, při příleţitostech důstojnických hostin a tanečních zábav i vlastních prezentací na veřejnosti, zajišťovali zpravidla aţ do poloviny 18. století, kdy byla v rámci monarchie zavedena řádná vojenská sluţba, najatí hudebníci z řad městských a věţních souborů. Neoddiskutovatelný vliv na postavení, význam a vývoj hudebních nástrojů v řadách ozbrojených sloţek měly ozbrojené konflikty v celoevropském měřítku. Třicetiletá válka, osmanské výboje na území habsburské monarchie, prusko – rakouský konflikt i válečná taţení
armád Napoleona Bonaparte znamenala přímý kontakt s nepřítelem, konfrontaci
úrovně taktických a organizačních norem. S nástupem námezdních armád se na místo rytířské jízdy dostává do popředí pěchota, která postupovala v uzavřených formacích. Tento nový taktický prvek s sebou nesl potřebu jednotného, stejnoměrného pohybu vojáků, který byl udáván zvukem bubeníků, pochodujících za jednotkami. Narůstající kvantita muţstva a hloubka sestavy si však brzy vynutila intenzivnější zvuk, vedoucí ke vzniku skutečné
39 40
Bílek, Jiří – Hodík, Milan – Pešek, Bohumil: Vojenské fanfáry nad Vltavou, str. 4. Organizační vojenská jednotka, součást brigády, bez direktivně určené personální struktury. V době třicetileté války operovala v přibliţném počtu 1200 – 3300 muţů.
9
vojenské hudby.41 Novou realitou třicetileté války bylo ale i nechtěné souţití nejrůznějších vojenských jednotek s obyvateli měst. V 17. století totiţ dosud neexistovala kasárna, kde bylo moţné vojáky centrálně ubytovat, nasytit, minimalizovat jejich dezerci, uskladnit výzbroj a výstroj. K těmto účelům se městské aglomerace uvnitř hradeb velmi dobře hodily, měšťanům však
přinášely pouze drancování, násilí, destrukci i šíření nejrůznějších epidemií. Tyto
neblahé, frustrující zkušenosti civilního obyvatelstva utvořily natolik negativní obraz armády, jeţ přetrvával staletí. Jedním ze zásadních faktorů, kterým se vojsko začalo na veřejnosti prezentovat přínosnou formou, byl aţ zrod a kvalitativní vývoj a následná produkce hudeb císařských pluků na počátku 19. století. Při utváření podoby vojenských hudeb moderního typu na území rakouské říše sehrála významnou roli i turecká janičářská hudba, se kterou se střední Evropa seznámila za dob vojenských taţení a to hlavně při obleţení a pokusu o anexi Vídně v letech 1788 – 1791. Kapelami disponovaly elitní jednotky osmanských vojáků, které slouţily k osobní ochraně sultána. Hřmotná hudba, která preferovala rytmus nad melodií, naháněla mnohdy aţ panický strach protivníkovi v řadách pěchoty pomocí velkého mnoţství a typů bicích a nátrubkových nástrojů.42 Janičářská kapela, která byla zpravidla obsazována hráči na šalmaje, trumpety, malé tympány, zvonky na tyči,43 činely a v neposlední řadě na velké bubny, které měly v průměru aţ 140 centimetrů,44 se stala módní, často imitovanou atrakcí. V roce 1741 předvedl s velkým úspěchem ve Vídni před Marií Terezií plukovník pandurů45 dobrodruh baron Trenck defilé divoce vyhlíţejících muzikantů s nástroji tureckých janičářů.46 Název turecká hudba se nadlouho udrţel jako ekvivalent označení pro polní vojenskou kapelu. Od počátku 17. století se první systematizovaní vojenští hudebníci objevili v armádě francouzské, švédské a ruské. Jedna z prvních vojenských kapel, dislokovaných na našem území v rámci habsburské monarchie, vznikla u Praţského posádkového pluku hraběte O´Gilvyho sice jiţ začátkem 18. století,47 ale stěţejním mezníkem k vnitřní organizaci armády a s ním související legislativy je aţ rok 1749, kdy bylo na místo verbování zavedeno rekrutování, přičemţ kaţdá oblast státu měla za povinnost dodat armádě stanovený počet 41 42 43 44 45
46 47
Bílek, Jiří – Hodík, Milan – Pešek, Bohumil: Vojenské fanfáry nad Vltavou, str. 10 Tamtéţ, str.13. Něm. Der Schellenbaum. Tento nástroj byl ještě ve 20. století pouţíván ve vojenských kapelách v nacistickém Německu. Kapusta, Jan: Vojenské kapely a česká národní společnost 19. století, str. 221 In: Hudební věda č. 8. Panduři byly dobrovolnické jednotky, primárně určené k ochraně východních hranic rakouské monarchie. Byli respektovanou jednotkou, ve sluţbách Marie Terezie se soustřeďovali zejména na průzkum a partyzánský boj. Protipólem jejich odvahy a bojechtivosti byla ovšem nedisciplinovanost, rabování a surovost vůči civilnímu obyvatelstvu. Bílek, Jiří – Hodík, Milan – Pešek, Bohumil: Vojenské fanfáry nad Vltavou, str.13. Tamtéţ, str.12.
10
vojáků. Tím byl poloţen základ všeobecné branné povinnosti, stálé organizované armády, kdy část nákladů na provoz vojska přebírá od majitelů jednotlivých pluků veřejný rozpočet48 a stát zároveň stanovuje direktiva i v personální oblasti. Během 18. století se v prostoru monarchie postupně začaly v souvislosti s vlastním vyuţitím hudební soubory pro potřeby vojska rozčleňovat do dvou kategorií, přičemţ jejich legislativní zabezpečení bylo odlišné. Jedno seskupení, běţně nazýváno bandisté,49 tvořili trubači, pištci a bubeníci, kteří byli příslušníky řadového vojska a vlastníci pluků na jejich vydrţování dostávali od císaře finanční prostředky.50 Druhá skupina hudebníků, nazývaná hobojisté,51 se rekrutovala z řad poddaných sluţebních hudebníků „v livreji“, nebo profesionálů, členů šlechtických a zámeckých kapel. Ti byli vyuţíváni pro zábavní, či reprezentační potřeby a náklady pro jejich činnost pokrývali majitelé pluků pouze z vlastních zdrojů. Od zmíněného roku 1749 se postavení hudebníků mění v celé své podstatě. Jejich počet reguluje stát, definuje sluţební činnost, normativně určuje systemizaci a přebírá veškeré náklady na jejich zabezpečení. Od roku 1777 upřesňuje další výnos i systém přijímání vojenských hudebníků stanovením podmínek pro zajišťování náboru dorostu, jeho vycvičení a vyškolení.52 3. 2. Faktory utváření moderní podoby vojenského orchestru. Na přelomu 18. a 19. století začíná pozvolna upadat dominantní postavení dvou mocenských pilířů feudální společnosti, šlechty a církve. Důsledkem sniţujících se finančních moţností byl mimo jiné postupný útlum provozu orchestrů zámeckých, respektive chrámové figurální hudby. Překotný rozmach podnikatelské i obchodní činnosti vyústil v rozkvět nového, měšťanského ţivotního stylu. Ten znamenal i nárůst poptávky po veřejném koncertním a operním provozu. Vznik instituce veřejného koncertu, či rozkvět operních domů přinesl moţnosti kulturního vyţití movitým vrstvám nově se utvářející společnosti, tedy příleţitost konzumace uměleckého produktu za vlastní finanční prostředky. Novou podobu si ţádal i stále více oblíbený styl kulturního a společenského ţivota a trávení volného času na veřejných prostranstvích parků, zahrad, náměstí, či venkovních restaurací.
48
49 50 51 52
Jednotlivé pluky vydrţovali a vlastnili příslušníci šlechty, případně velitele jmenoval panovník a to dle vlastního uváţení za dlouholetou , zásluţnou sluţbu. O funkci a z ní pramenící finanční poţitky přišel zpravidla smrtí, bez dědických nároků. Bandisté vytvářeli „bandy“, coţ byl v 18. století běţný název pro seskupení vojenských hudebníků. In: Vičarová, Eva: Rakouská vojenská hudba a Olomouc, str. 17. Tamtéţ, str. 18. Z něm. Die Hauptboisten. Bílek, Jiří – Hodík, Milan – Pešek, Bohumil: Vojenské fanfáry nad Vltavou, str. 14.
11
Stejně tak postupný vzestup prestiţe vojska postrádal jakoukoliv formu vlastní prezentace. Polní vojenské kapely měly v 18. století velmi omezené moţnosti, způsobené jednak nástrojovým vybavením, počtem hudebníků, materiálním zabezpečením, ale také absencí jakéhokoliv hudebního vzdělání. Podle předpisu z roku 1749 mohlo slouţit u pluku 8 hobojistů, typické obsazení takové kapely u rakouských pěších pluků tvořili dva hobojisté, trumpetisté, klarinetisté, jeden fagotista a bubeník.53 Těmito nástroji byly postupně nahrazovány původní šalmaje, ofiklejdy, cinky, bomharty, dulciany a serpenty. V době napoleonských válek jiţ vojenské hudby disponovaly obsazením celé dechové harmonie symfonického orchestru hudebního klasicismu, jako základ svého uspořádání.54 Ovšem za klíčovou událost ve vývoji dechové vojenské hudby lze povaţovat technickou revoluci ve výrobě hudebních nástrojů. Hráči byli aţ do vynálezu záklopky a kompletního strojiva u ţesťových nástrojů limitováni alikvotní řadou, po jeho zavedení jiţ disponovali chromatikou po celém rozsahu. Spolu s dalším vynálezem a aplikací Böhmova systému u dřevěných nástrojů se technické moţnosti nástrojů, zvuk, ladění i rozsah radikálně kvalitativně změnily. Tento činitel
začal vytvářet podmínky pro dosud neexistující fenomén - konkurenci
jednotlivých vojenských hudeb na základě interpretačních schopností a volby repertoáru. Narůstající majorita ţesťů v obsazení vojenských kapel způsobila schopnost akusticky i mobilně obsáhnout velká venkovní prostranství, coţ mělo potřebný efekt nejen pro sluţební účely, ale tato dispozice se stala hlavní devízou pro budoucí veřejné produkce v podobě promenádních koncertů. Kombinace ţesťových, dřevěných a bicích sekcí dodaly vojenským hudbám charakteristický, břeskný ráz, zvukovou mohutnost a průraznost. Průvodním znakem technického vývoje a zdokonalování moţností hlavně ţesťových hudebních nástrojů se stal úzus, kdy s narůstající oblibou a poptávkou po vojenských kapelách se tyto faktory vzájemně inspirovaly. Jako mimořádné a převratné se uplatnily výrobky z dílen vývojářů Belgičana Adolpha Saxe, Němce Johanna G. Moritze a českých nástrojařů v čele s Václavem Františkem Červeným. Jejich experimenty a vynálezy znamenaly nejen zdokonalování stávajících, ale hlavně stavbu zcela nových hudebních nástrojů v celém rozsahovém spektru. Instrumentář rakouských plukovních hudeb 19. století ovlivňovaly zejména organizační a podnikatelské schopnosti královéhradeckého nástrojaře Václava Františka Červeného (1819 – 1896), jehoţ produkty primárně vycházely z akceptování potřeb vojenských hudeb, které se tak potaţmo staly jeho největším odběratelem. Firma Červený je ve stavbě ţesťových aerofonů hlavní představitelkou tzv. 53 54
Vičarová, Eva: Rakouská vojenská hudba a Olomouc, str. 17. Kapusta, Jan: Dechové kapely, pochod a František Kmoch, vyd. Edice Supraphon, Praha 1974, str. 21.
12
rakousko – české školy, konkurující škole francouzské, reprezentované výše zmíněným generačním vrstevníkem, Adolphem Saxem (1814 – 1894), která se na českém území nijak výrazněji neuplatnila.55 V 19. století se začínají díky nástrojovému obsazení, národnostnímu sloţení, hudebnímu vzdělání a pronikáním do civilní hudební sféry, diferencovat specifika vojenských kapel jednotlivých armád v Evropě. Provozování hudby se ve strukturách vojenských jednotek ustalovalo i po stránce organizační. V druhé polovině 18. století přecházely náklady na logistické zabezpečení vojenské hudební sluţby do účetních poloţek armádního eráru, která se tímto výnosem56 měnila z ryze soukromé, legislativně nekodifikované instituce, na pevnou součást vojska. Odbornost je od roku 1769, kdy byla normována ve sluţebním řádu pro pěchotu hodnost „Regiments Tambour“, garantována podmínkami, ţe ji musí vykonávat „… muž rozumný, střízlivý a mlčenlivý […] znalý pokud možno několika jazyků. Podřízen byl adjutantovi pluku a byl povinen vyučovat předepsané signály, dohlížet na stav bubnů a píšťal…“57 Dvorská válečná rada umoţnila také reglementem z roku 1769 aby „… jeden v hudbě školený člověk, který uměl psát, mohl být přijat do stavu štábní setniny […] a vykonávat tak funkci kapelníka.“58 Na počátku 19. století disponuje rakouská armáda 120 orchestry, 58 z nich patřilo pěchotě,59 hudební sluţba nebyla nijak centrálně unifikována. V této době trvala povinná vojenská sluţba 10 let, v roce 1842 byla sníţena na 8 let a 1889 na pouhé 3 roky V roce 1806 bylo uzákoněno60, ţe kaţdá kapela pěšího pluku, fungující doposud v podobě polní hudby, můţe sdruţit aţ 43 hráčů. Pro prestiţ rozvíjejícího se vojenského hudebnictví mělo význam také nové nařízení z roku 1822, kdy bylo ustanoveno jednotné oblečení pro armádní hudebníky.61 K co moţná nejuniverzálnějšímu vyuţití pro společenské a reprezentační účely slouţil císařský výnos z roku 1835,62 kdy bylo moţno vyuţívat a obsazovat vojenskou hudbu i smyčcovými nástroji.63 Tento reglement stanovil, ţe pro účely sluţebního účinkování a produkci na veřejných prostranstvích bylo vyuţíváno pouze dechové
55 56 57 58 59 60 61 62 63
Hnilička, Václav: V. F. Červený. In: Hudební rozhledy č. 1, ročník 2007, str. 54 – 57, ISSN 0018-6996. Výnos dvorské válečné rady ze dne 7. 5. 1777, označený jako Spielleuthe-Normale byl novelizací výnosu z oběţníku roku 1766. In: Napoleonské války a české země, str. 270. Napoleonské války a české země, str. 174. Tamtéţ, str 174. Vičarová, Eva: Rakouská vojenská hudba a Olomouc, str. 24. Protokoll 2115, 1806. In: Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, str. 24. Bílek, Jiří – Hodík, Milan – Pešek, Bohumil: Vojenské fanfáry nad Vltavou, str. 16. Hofkriegsrat, Sammlung 18, 1835, č. 50, 25. 6. (G. 2897) In: Vičarová, Eva: Rakouská vojenská hudba a Olomouc, str. 24. Ve Vojenské hudební škole, která byla zaloţena v Praze v roce 1923 a dále postupně sídlila v Liberci a Roudnici nad Labem, byla povinná výuka na dechový i smyčcový nástroj aţ do roku 1977.
13
obsazení, smyčcová verze se uplatňovala zvláště v plesové sezoně. Tím se rakouská hudba ještě více odlišila od vojenských kapel v Rusku a Francii, které smyčce nepouţívaly vůbec. Nejvyšším centrálním orgánem pro veškerou obrannou moc v Rakousku se stalo Říšské ministerstvo války, sídlící ve Vídni, které v roce
1849 vystřídalo v těchto
kompetencích Dvorskou válečnou radu. Vojsko bylo rozděleno do čtyř armád, kterým podléhalo 14 armádních sborů. České území patřilo do 1. armády, kterou řídilo 2. armádní velitelství v Brně a 3. armádní velitelství v Terezíně. Rok 1851 znamenal z pověření císaře nejdůleţitější koncepční reformu,64 která v důsledku znamenala úplnou reorganizaci vojenské hudební sluţby v rakouských ozbrojených silách. Podklady pro její
realizaci zpracoval
Andreas Leonhardt (1800 – 1866).65 V této době jiţ byla vojenská kapela součástí všech druhů rakouského vojska.66 Systematizace vojenských hudebních těles (Systemisierung des Militär-Musik banden)67, která vešla v platnost 10. dubna 1851, unifikovala personální obsazení orchestrů na 10 hudebníků s hodnostmi, 38 vojínů a v době míru mohlo být začleněno k vyškolení do řad jednotky aţ 12 elévů. Hudebníci se začali dělit na vojáky z povolání a v základní sluţbě, coţ v českém armádním prostředí
přetrvalo aţ do roku
2004.68 Ustanoveny byly nově dvě důleţité funkce. Kapelník (Kapellmeister) byl civilista, zodpovědný za kompozici, instrumentace, profesní úroveň orchestru a řízení kapely při koncertním účinkování na místě. Najímán byl na základě mravní způsobilosti a hudebního vzdělání, nepsanou normou bylo absolutorium konzervatoře. Placen byl ze soukromých příspěvků důstojnického sboru a podílem z výdělku na veřejných produkcích.69 Nevydával ţádné vojenské povely a pokyny, ty měl v kompetenci plukovní bubeník (Regimentstambour), se systematizovanou hodností šikovatel, který řídil pochodující kapelu i všechny sluţební produkce. Oproti civilnímu kapelníkovi se těšil u pluku významnému postavení a řadě privilegií z toho plynoucích.70 Problematika doplňování početního stavu hudebníků byla vzhledem k absenci jakékoliv instituce, která by připravovala dorost k vojenské hudební sluţbě, řešena zavedením systému výcviku a praktického vyškolení perspektivních adeptů hudební sluţby v armádě v podobě najímání elévů. Nevýhodou sice byla absence jakékoliv koncepce a systematičnosti, 64 65 66 67 68 69 70
Kaiserlich-königliches Armee-Verordungsblatt I, No. 5. Vojenský kapelník hudeb 4., 27. a 55. pěšího pluku, skladatel, ţák Nikoly Zingarelliho v Neapoli a V. J. Tomáška v Praze. Člen Filharmonické společnosti v Neapoli. Pěchota, polní myslivci, císařští myslivci, bosnohercegovská pěchota, zěměbranské pěší útvary, dělostřelectvo, jezdecké pluky, válečné loďstvo. Vičarová, Eva: Rakouská vojenská hudba a Olomouc, str. 30. Od 1. 1. 2005 je Armáda České republiky plně profesionální. Kapusta, Jan: Dechové kapely, pochod a František Kmoch, Supraphon, Praha 1974, str.23. Vičarová, Eva: Rakouská vojenská hudba a Olomouc, str. 34.
14
jelikoţ si kaţdá plukovní hudba vychovávala svůj dorost s ohledem na vlastní interní potřeby. Ovšem tato kádrová perspektiva byla vzhledem k mnohaletému setrvávání elévů u jednotlivých orchestrů i nízké fluktuaci stálého stavu přínosná, jelikoţ vznikal prostor pro dlouhodobou uměleckou práci. Uchazeči o sluţbu nastupovali k plukům po dovršení 14. roku, horní hranice moţnosti náboru byla limitovaná ukončením 17. roku ţivota. Elévové se zdokonalovali v orchestrální hře, byli vycvičeni v pořadové přípravě, starali se o údrţbu výstroje a vykonávali základní pomocné práce. Nenárokovali ţádné finanční ohodnocení, bezplatně jim bylo z prostředků pluku zabezpečeno pouze ubytování v kasárnách, výstroj a menáţ. Po ukončení základní vojenské sluţby, stanovené branným zákonem, vznikala bývalým elévům povinnost naslouţit kaţdý rok výcviku délkou dalších dvanácti měsíců.71 V roce 1860 mělo rakouské Říšské ministerstvo války ve své podřízenosti 164 plukovních orchestrů, ve kterých slouţilo téměř pět tisíc hudebníků nejrůznějšího národnostního původu,72 z toho na českém území působilo 22 orchestrů.73 Nástrojové obsazení bylo následující:74 1 pikola (In Des) 1 flétna (in Des) 1 klarinet (in As) 4 klarinety (in F, resp. Es) 9 klarinetů (in C, resp. B) 2 fagoty 1 kontrafagot 4 lesní rohy 4 křídlovky 1 baskřídlovka 1 tenorový roh 2 euphonia 6 trubek 1 bastrubka 3 pozouny 1 bombardon 71 72 73
74
Šindelář, Karel: Vznik, vývoj a působení starých vojenských hudeb, nepublikováno, strojopis, 1983, str. 52. Bílek, Jiří – Hodík, Milan – Pešek, Bohumil: Vojenské fanfáry nad Vltavou, str. 16 4 v Praze, po 2 v Terezíně, Brně, Olomouci a Josefově, po jedné v Těšíně, Liberci, Jindřichově Hradci, Jihlavě, Opavě, Kutné Hoře, Českých Budějovicích, Hradci Králové Znojmě a Plzni. In: Šebesta Josef: Gustav Mahler a vojenská hudba v Jihlavě 1860 – 1875, str. 22. Šálek, Robert: Vojenská dechová hudba, disertační práce, Univerzita Palackého Olomouc, 1952, str. 167.
15
2 basové tuby 2 malé bubny 1 velký buben 1 turecké činely Těţiště činnosti vojenských orchestrů, či jeho frakcí, se stále více přesouvalo směrem k mimosluţebnímu účinkování, produkce vojenské hudby se stávala módní, nedílnou součástí veřejného kulturního ţivota, účinkování na otevřených prostranstvích přinášelo dostupný kulturně společenský záţitek všem vrstvám společnosti bez ohledu na jejich sociální postavení a vkus. Vzhledem k dislokaci jednotlivých orchestrů po celém území Rakouskouherské monarchie, lokální repertoárové poptávce a potaţmo k dramaturgii promenádních koncertů, která nikdy nebyla svazována ţádnými předpisy,75 začíná postupně docházet k diferenciaci uměleckých kvalit jednotlivých hudeb a zejména jejich vzrůstajícímu významu pro regionální ţivot.
4.
HISTORIE HUDEB PĚŠÍCH PLUKŮ V BRNĚ
4. 1. Stručné vojenské dějiny města Brna, dislokace vojsk. Území, na kterém se rozprostírá město Brno, má dlouhou, bohatou historii díky strategickému umístění jiţ od dob úsvitu dějin lidstva. Svědčí o tom pozůstatky kamenných nástrojů pravěkých lovců, nalezené v jeskyni na Stránské skále nedaleko dnešního historického centra. Pro prvotní rozvoj budoucnosti města, jakoţto metropole historicky významných mocenských, vojenských a kulturních událostí,
bylo vybudování sídelního
hradu přemyslovského kníţete Břetislava I. na kopci Petrov a vznik první české osady v jeho podhradí. Vzhledem k výhodné poloze na křiţovatce obchodních cest přicházejí ve 13. století němečtí, flanderští a valonští osadníci a budují osídlení Burgus Brunensis, svoji obec buduje i ţidovská komunita. V letech 1231 – 1237 se osady spojily v jeden celek a dohromady s hradním územím Petrova zakládají město Brno. Nová kolonie byla obestavěna hradbami a počátkem roku 1243 jí král Václav I. uděluje první městská práva.76 Druhá územní dominanta 75
76
V roce 1886 vydalo Ministerstvo války nařízení, podle něhoţ směly vojenské hudby veřejně působit jen tehdy, kdyţ dotyčná akce neměla politický ráz. In: Kapusta, Jan, Vojenské kapely a česká národní společnost 19. století, str. 232. Hokův, Jiří – Pajer, Jaroslav – Zeman, Jan: Pohlednice z cest po našich posádkách, str. 19, vydalo Ministerstvo obrany České republiky, Avis Praha, 2005. ISBN 80-7278-304-1
16
vzniká na kopci Špilberk v podobě stejnojmenného hradu, vybudovaného v první polovině 13. století Přemyslem Otakarem II., který se ve 14. století stává sídlem moravských markrabat a moravských sněmů.77 Hrad přešel po několika přestavbách v roce 1560 do vlastnictví města, aby se z něho stala v průběhu třicetileté války nedobytná pevnost a od sedmdesátých let 17. století slouţí jako významné vězení, mimo jiné pro vojenské a politické odpůrce rakouské monarchie. V roce 1619 se město přidalo ke stavovskému povstání. Zvlášť významným mezníkem
pro prestiţ a postavení města se stal rok 1641, kdy byly do Brna natrvalo
přeneseny z Olomouce Zemské desky pro Moravu, sídlí zde správa moravského markrabství a zemský soud, Brno se tímto stává hlavním městem Moravy.78 V roce 1655 bylo prohlášeno za pevnost.79 Historie velkých, sídelních měst je neodmyslitelně spojená s pobytem vojsk, ať stálým, či nahodilým a vojenských výbojů v jejich nejbliţším okolí. Brno v tomto kontextu není výjimkou. Jiţ v době husitských válek zachovalo město věrnost králi Zikmundovi a úspěšně se ubránilo husitským atakům v letech 1428 a 1430. První stálá posádka na území města vzniká jiţ v době třicetileté války na Špilberku.80 V průběhu pobělohorských válečných let se Brno ubránilo v roce 1643 nájezdu a o dva roky později i tříměsíčnímu obléhání švédských vojsk maršála Lennarta Torstensona a stalo se tak jediným nedobytým sídlem na Moravě, coţ sehrálo pro zastavení švédského taţení rakouskou armádou klíčovou roli. Za zásluhy bylo město Ferdinandem III. odměněno povýšením svého znaku. V roce 1712 se v pevnosti usídlilo Generální vojenské velitelství pro Moravu, roku 1742 opět město úspěšně odolávalo dvouměsíčnímu pokusu o invazi prusko - saské armády. V letech 1801 – 1849 a 1866 – 1914 sídlilo v Brně IV. divizní velitelství rakouské armády.81 V průběhu napoleonských válek čelilo město dvakrát okupaci francouzských vojsk, které před svým odchodem částečně pobořily městské hradby, ty jiţ v budoucnu nikdy nebyly opraveny. Naopak Brno se v průběhu 19. století s nástupem průmyslu orientovalo na územní rozvoj postupným připojováním okolních obcí.82 Po vytvoření stálých doplňovacích okresních velitelství roku 1858 bylo do Brna dislokován 8. moravský pěší pluk, 14. zeměbranecký pluk
77 78 79 80 81 82
Hokův, Jiří – Pajer, Jaroslav – Zeman, Jan: Pohlednice z cest po našich posádkách, str. 19. http://www.brno.cz/turista-volny-cas/historie-mesta/historie-mesta-brna/ Hokův, Jiří – Pajer, Jaroslav – Zeman, Jan: Pohlednice z cest po našich posádkách, str. 21. Tamtéţ, str. 25. Tamtéţ. V roce 1850 se součástí Brna stalo 32 okolních obcí a počet obyvatel tak dosáhl 46 000. In: Hokův, Jiří – Pajer, Jaroslav – Zeman, Jan: Pohlednice z cest po našich posádkách, str. 21.
17
a 6. moravský dragounský pluk. V letech 1898 – 1906 zde sídlilo velitelství 8. jezdecké brigády.83 Vznikem samostatného Československa se z Brna opět stává významné centrum vojenského dění. V listopadu 1918 zahajuje svou činnost Zemské vojenské velitelství pro Moravu a Slezsko a aţ do počátku německé okupace zde působí 10. pěší pluk Jana Sladkého Koziny, 43. pěší pluk, 6. dragounský pluk, velitelství 6. pěší divize, letecké pluky, dělostřelecká a jezdecká brigáda. V roce 1936 je v moravské metropoli zřízeno Hlavním štábem ozbrojených sil velitelství III. sboru, které je nadřízené všem vojskům, umístěných na Moravě.84 Po rozpuštění československé armády okupací nacistickým vojskem je v Brně umístěn Inspektorát III. vládního vojska. Poúnorové události, s nástupem komunistické moci, jsou v ozbrojených silách charakterizovány provýchodní politickou doktrínou, přebíráním praktik armády Sovětského svazu a vyústěním ve vznik vojenského paktu Varšavská smlouva v roce 1955. Důsledkem byl ideologický tlak a mocenský diktát moskevského vedení a prakticky nulové rozhodovací kompetence Generálního štábu Československé armády a celého resortu obrany. Proběhla masivní redislokace jak řadových útvarů, tak i velitelských struktur, coţ se pochopitelně dotklo i brněnské posádky. V její podřízenosti sídlí ve městě útvary nejrůznějších vzdušných i pozemních sil, v roce 1951 je zřízena Vojenská akademie. Listopadové změny, díky kterým byla na jednu stranu napravena prostřednictvím rehabilitací řada morálních křivd, byl realizován vstup do struktur NATO i plná profesionalizace přinesly ovšem i výraznou početní redukci nově vzniklé Armády České republiky, následkem čehoţ vojáci opustili řadu tradičních míst. V Brně sice zůstává centrum vojenského školství v podobě činnosti Univerzity obrany státu, ale posádkový ţivot, tak charakteristický pro veřejný městský kolorit 19. a 1. poloviny 20. století je jiţ nostalgickou minulostí. 4. 2. Počátky vojenské hudby v Brně. I kdyţ je za éru vzniku novodobého vojenského hudebnictví vzhledem ke změnám organizace vedení boje povaţováno období třicetileté války, zdaleka nelze chápat jeho existenci a význam v podobě jakéhokoliv kulturního přínosu pro civilní sféru ţivota. Jelikoţ za vojenskou hudbu nelze povaţovat produkce najatých hudebníků z řad městských a 83 84
Pešek, Bohumil, soukromý archiv. Hokův, Jiří – Pajer, Jaroslav – Zeman, Jan: Pohlednice z cest po našich posádkách, str. 25.
18
kostelních souborů za úplatu pro potřeby vojenských společenských akcí, je nutno hledat místo jejich zrodu v jednotkách řadového vojska. Vzhledem k tomu, ţe se válčilo téměř po celé Evropě, plánování přesunů pěších regimentů z míst bojů do zimovišť se všemi zastávkami byly mnohdy velmi flexibilní a ţivelné, konfrontace obyvatelstva s vojsky nebyla ničím neobvyklým. „ […] jak ti vojáci, tak hovada a my všichni mnoho trpkého jsme vystáli, bylo vidět za přispění muzikantů od vojska taky hodně parády.[…] vojenské hluky od říšské armády začaly do Čech a Moravy na zimní odpočinutí a se tu i tam rozkládati.85 Zmínky o bubenících, pištcích a trubačích se v historických pramenech 17. a 18. století vyskytují často. Zvuk vojenských bubnů zněl nejen ve vojenských leţeních, či při samotných bitvách, ale i před nimi za účelem verbování. V Brně se v dobách třicetileté války někdy rozléhalo vojenské bubnování celé týdny.86 Kromě bubeníků disponovala pěchota i pištci, pouţívající příčné píšťaly se šesti dírkami. V roce 1679, kdy bylo vojsko dočasně umístěno i na biskupských panstvích, byli pištci součástí setniny, usazené v Chrlicích nedaleko Brna. Dostávali vyšší ţold i menáţ, neţ prostí vojáci.87 Přímý kontakt s činností vojenské hudby přinesl obyvatelům Brna a blízkého okolí střet tří císařských armád, označovaný jako bitva u Slavkova.88 „Od dob napoleonských hudba ve sborech vojenských vždy se zálibou se pěstovala, dílem obveselujíc a rozřazujíc mysl vojínovu v polních trampotách […] u každé armády jsou zařízeny hudební sbory […] pročež hudba vojenská bývá i od občanův nevojínův ráda slýšána.“89 Činnost pištců v součinnosti s bubeníky, pro polní napoleonskou armádu typickou, přispívá k tomu, ţe se od pouhých krátkých, mnohdy těţko zapamatovatelných bubnových modelů posouvá úroveň akustických prostředků ke srozumitelnějším, melodicko rytmickým signálům a přímo předcházela vzniku a vývoji nové hudební formy, vojenského pochodu. Kdyţ pomineme jeho původní funkci ve smyslu jednotícího zvukového elementu pro potřebu organizovaného přesunu vojskových formací, stává se v souvislosti s přechodem vojska z majetku feudálů do státní správy a ujednocením sluţebního protokolu nedílnou hudební součásti jednotlivých pěších útvarů v podobě plukovního pochodu. Ten znamená počátek sounáleţitosti vojenského útvaru v podobě plukovního symbolu s místem dislokace i převaţujícím národnostním majoritním etnikem v řadách jednotlivých pěších jednotek. Tradice plukovních pochodů a krátkých volacích signálů byla neodmyslitelnou součástí 85 86 87 88 89
Vavák, F.: Kniha 3, část II, str. 58. Citováno In: Napoleonské války a české země, str.179. Sehnal, Jiří: Historická Olomouc a její současné problémy 4, 1983, str. 340. In: Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, str. 12. Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, str. 12 - 13. Proběhla 2. 12. 1805. Armáda francouzského císařství však bez boje obsadila Brno jiţ v průběhu listopadu téhoţ roku. Riegrův slovník naučný, 9. díl. Praha 1888. In: Napoleonské války a české země, str.172.
19
vojenského ţivota na našem území aţ do roku 1939, vycházela dlouhodobě z historických bojových tradic i z regionálních krajových nápěvů.90 Při analýze a hodnocení vlivu vojenského orchestru na kulturní a společenský ţivot ve vojenských, respektive posádkových městech je třeba přihlédnout k několika zásadním aspektům. Vojenskou kapelou disponoval kaţdý pěší pluk stálého vojska rakousko-uherské armády, zasazení hudebníků ovšem znamenalo jejich stálou přítomnost a součinnost s kaţdodenním reţimem jednotek. Hudební sloţka nebyla detašovaným vojenským elementem, ale následovala pluk nejen v podmínkách pravidelných polních manévrů, ale i v bojovém nasazení, či v zajetí. Zvyklostí nebyla ani stálá dislokace v mírových dobách. Tato specifika lze doloţit kupříkladu na osudech 28. pěšího pluku v 1. polovině 19. století, jehoţ zaloţení se datuje k roku 1765. V roce 1805 byl pluk nasazen v rámci protinapoleonské koalice v bitvě u Jungingen. „… strhla se pro nepřetržité přechvaty Napoleonovy opět válka […] za zvuků hudby srdnatý útok bodákový provedl a několik děl vzal“ 91, po poráţce v bitvě u Ulmu proţil rok 1806 v zajetí a poté byl krátce přemístěn do Prahy a v roce 1807 do Kutné Hory. 1809 se zúčastnil bojů u Aspenu, v letech 1810 – 1813 sídlil v Brně. V následujících letech bojoval u Dráţďan a u Lipska, dostal se aţ na území Francie. Po návratu působil opět v Kutné Hoře, v roce 1817 došlo k přemístění do Prahy, poté během 30. a 40. let do Itálie, Rakouska a Haliče.
92
Veřejné produkce vojenských orchestrů jiţ sice patřily ke koloritu
veřejného dění, ke stabilnější sounáleţitosti s ţivotem posádkových měst
dochází aţ
v mírových dobách 2. poloviny 19. století. Důleţitým faktorem je i výše zmíněný výnos o systemizaci vojenské hudební sluţby z roku 1851, který kromě nových legislativních norem definoval i její účinkování v civilní sféře. „Použití plukovní hudby na veřejnosti bude pod stálým dohledem, aby byl za každých okolností zachován charakter vojenské instituce.“93 Po nezdařené revoluci v roce 1848 byl na našem území vlivem politických represí prostřednictvím bachovského absolutismu94 přidušen společenský ţivot, projevující se stále častěji občanskou nespokojeností z potlačování národnostních projevů. Koncertní produkce vojenských orchestrů na veřejných otevřených prostranstvích a ve volné přírodě měly sice striktně apolitický a nadnárodnostní charakter, ale znamenaly pro veřejnost důleţité momenty
90 91 92 93 94
Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, str. 365 – 366. Cit. In: Pražské děti – 300 let 28. pěšího pluku, str. 106. Editor PhDr. Šedivý, Ivan, vyd. Historický ústav AČr, Praha 1998, pro vnitřní potřebu Armády České republiky, neprodejné. Tamtéţ, str. 107 – 108. Kaiserlich-königliches Armee-Verordungsblatt I, No. 5. In: Vičarová, Eva: Rakouská vojenská hudba a Olomouc, str. 30. Označení pro formu vlády v Rakouském císařství v letech 1851-1859. Byla následkem potlačených revolucí v letech 1848 a 1849.
20
sounáleţitosti nejen z hudebně kulturního hlediska. Po vydání Říjnového dekretu95 dochází k uvolnění společenských poměrů a postupnému vytváření specifických národnostních forem v podobě zřizování široké základny spolků, charakterizované bohatým, činorodým ţivotem v oblasti kulturního, vzdělávacího, sportovního, či vědeckého vyţití. Přes skutečnost, ţe jiţ od počátku 19. století znamenaly nejrůznější formy veřejného účinkování vojenského orchestru v Brně nepřehlédnutelný element, jeho zásadní roli v lokálním kontextu je třeba z výše uvedených důvodů hledat aţ od jeho druhé poloviny. Dislokace hudeb pěších pluků na území města Brna.96
V, Od 1748 1753 1753 1763 1771 1775 1780 1788 1798 1806 1810 1814 1814 1815 1817 1819 1820 1821 1824 1833 1847 1848 1850
95 96
Do
1813 1816 1816 1818 1821
1833 1847 1849 1849 1851
P.pluk č. 1 25 42 37 3 29 40 29 29 29 28 10 29 13 1 29 20 56 29 57 3 15 34
Diplom Františka Josefa I., vydán dne 20.10.1860. Po pádu bachovského absolutismu vedl k vytvoření Říšské rady a základu parlamentarismu. Statistické údaje pochází ze soukromého archivu vojenského historika Bohumila Peška.
21
4. 3. Sluţební činnost hudeb pěších pluků v Brně. Období let 1851 – 1914.
V průběhu 19. století se kvantita produkcí vojenských orchestrů dostává postupně aţ na hranici únosnosti, vzhledem ke zvyšující se poptávce veřejných institucí a zároveň primárním povinnostem sluţebního účinkování. Hudební sloţku kaţdodenního ţivota pluku zajišťovali kapely při budíčku, střídání stráţí, čepobití,97 sluţebních koncertech pro potřeby armády, pohřbech, protokolárních pietních i slavnostních akcích. Aktivity produkcí na veřejnosti v podobě promenádních i sluţebních koncertů, zajišťování hudebního doprovodu plesů a tanečních zábav zaznamenaly konjunkturu v souvislosti s rozvojem činnosti spolků. Legislativními změnami roku 1848 a hlavně prostřednictvím Prosincové ústavy císaře Františka Josefa I. z roku 1860, se zásadně mění podmínky pro uplatňování občanských svobod a vydáním zákona o právu spolčovacím v roce 1867 se otevřely moţnosti vlastní realizace nejrůznějším společenským občanským iniciativám. Ve srovnání s Prahou, ale i s posádkami mimo centra společenského dění sehrávaly vojenské hudby na území města Brna specificky odlišnou roli. V odlehlých vojenských sídlech zastávala koncertní činnost vojenského orchestru funkci jediného kulturního činitele. Naopak v Praze se znatelně prohlubovaly rozdíly mezi hudebním dílem, tvořeným a produkovaným k ryze uměleckým účelům a hudbou, určenou k zábavě, či tanci. Vznikají zde profesionální instituce v podobě symfonických a divadelních orchestrů, na rozdíl od Brna hraje znatelnou roli existence konzervatoře (fungující jiţ od roku 1811) i Pavlisovy Vojenské hudební školy (1856 – 1895). Vojenský orchestr, který transkripcemi symfonických a operních děl do dechové instrumentace suploval činnost smyčcových těles, byl postupně nucen z důvodu značné sluţební vytíţenosti, limitovaného nástrojového obsazení, produkcí na venkovních prostranstvích a zejména vznikající konkurencí v civilním sektoru přesunout těţiště své orientace a vyuţít svůj potenciál k hudbě zábavné, nazývané také jako vyšší populár. Obecně lze konstatovat, ţe v profesionální interpretaci rozmanitého repertoáru a jeho popularizaci na veřejnosti spočívá hlavní význam novodobé historie většiny vojenských hudeb. To platí v zásadní míře i pro Brno, kde vzhledem k absenci stálé profesionální koncertní i vzdělávací instituce dostávali vojenští hudebníci dostatek příleţitostí k vlastní seberealizaci jak v řadách samotného orchestru, tak i formou výpomocí v civilních kapelách. Z dislokace a činnosti IV. divizního velitelství rakouské armády v Brně vyplývala vysoká teritoriální koncentrace vojenských útvarů, četnost armádních oficialit, manévrů i 97
Vojenská slavnostní večerka.
22
pietních aktů, či návštěv vysokých představitelů monarchie. Tyto události vyţadovaly časté působení armády na veřejných prostranstvích, které by byly nemyslitelné bez hudební sloţky, zajišťované plukovními hudbami. Pro kolorit města znamenala přítomnost vojska nezanedbatelnou důleţitost, součinnost veřejné správy a armádního resortu při organizaci reprezentativních oslav nejrůznějších výročí byla běţnou praxí.98 V letech 1851 – 1914 působilo v Brně průběţně 14 hudeb pěších pluků. Pěší pluky v Brně – majitelé. 99
od 1861
do 1862
1861 1864 1867 1867 1867 1867 1869 1871 1871 1877 1878 1880 1882 1896 1897 1906
1866 1866 1871 1871 1869 1869 1871 1878 1877 1878 1879 1882 1897 1904 1914 1918
P.pluk č. 23 1850 - 1883 von Ajroldi 1859 -1865 Grossfürst Nikolaus v. Russland,1865 -1881 Alexander Grossfürst v. 61 Russland 6 1864 - 1886 Ludwig II. König von Bayern 5 1851-1880 Coronini - Cronberg 39 1866-1872 Habermann von Habersfeld 40 1867-- 1878 von Virtsolog 69 1860 - 1901 Jelačič de Bužim 74 1860 - 1884 Graf Nobili 45 1847-1892 Erzehrzog Sigismund 71 1870-1886 von Rossbacher 8 1877 - 1890 Freiherr von Abele 71 1870-1886 von Rossbacher 54 1877 - 1888 Thun Hohenstein 8 1890 - 1918 Erzherzog Stephan 3 od 1876 neobsazeno, od 1873 název "Erzherzog Carl" 49 1844 1914 Freiherr von Hess 8 1890 - 1918 Erzherzog Stephan
Hudby pěších pluků dislokované na území Brna 1851 – 1918.100
Od, V 1851 1852 1854 1855
98 99 100
Do 1854 1884 1856 1858
P.Pluk č. 16 46 43 54
Šindelář, Karel: Vznik, vývoj a působení starých vojenských hudeb, str. 119 Statistické údaje převzaty ze soukromého archivu vojenského historika Bohumila Peška. Tamtéţ.
23
1858 1859 1859 1861 1861 1864 1865 1867 1867 1867 1867 1869 1871 1871 1877 1878 1880 1882 1896 1897 1906 1910
1859 1861 1862 1866 1866 1871 1871 1869 1869 1871 1878 1877 1878 1879 1882 1897 1904 1914 1918 1918
52 38 61 23 61 6 13 5 39 40 69 74 45 71 8 71 54 8 3 49 8 14
Pluk Nesl jméno svého majitele nebo jiné označení „ na věčné časy“ a byl nazýván při kaţdé oficiální příleţitosti tímto jménem, spolu s číslem pluku. Majitel pluku. Na základě Nejvyššího rozhodnutí ze dne 3. 7. 1868 ztratili majitelé pluků všechna jim dosud patřící privilegia a majetnictví pluku se stalo čestnou funkcí, se kterou nebyla spojena ţádná sluţební povinnost. Majitel pluku byl oprávněn nosit uniformu pluku a při přehlídkách směl jednotky vést. Velitel pluku ho byl povinen informovat o všech zásadních změnách a událostech v pluku. Od roku 1868 nebyli jmenováni tzv. druzí majitelé a u pluků nesoucí jméno „ na věčné časy“ nebyli další majitelé jmenováni. Plukovník – velitel pluku. Velel pluku a jmenoval důstojníky pro zvláštní účely (adjutanty, proviantní důstojníky i plukovního tambora), jmenoval velitele rot a zařazoval k nim důstojníky a muţstvo. 101
101
Pešek, Bohumil: Slovníček pojmů k plukovním hudbám, str. 1. Soukromý archiv autora.
24
4. 4. Promenádní koncert. Repertoár.
Značná část sluţebního účinkování hudeb pěších pluků na veřejnosti byla spojena s pochodováním a sluţebním koncertem ve stoje,102 který příslušné akci předcházel, slouţil i k neformálnímu ukončení. Ovšem díky vzrůstající popularitě, zájmu armády na vlastní prezentaci, ale i vítanému finančnímu přilepšení plukovních rozpočtů i samotných hudebníků, se pole působnosti přesouvalo stále častěji k mimosluţebnímu účinkování.103 Fenoménem se stává ve 2. polovině 19. století hlavně promenádní koncert. Ţádná jiná hudební produkce nebyla tak snadno dostupná široké veřejnosti a schopná obsáhnout rozsáhlá venkovní prostranství městských parků, náměstí, či restauračních zahrad. Přes skutečnost, ţe dramaturgie promenádních koncertů vojenských hudeb závisela na krajových odlišnostech, instrumentálních dispozicích jednotlivců, kompozičních a aranţérských schopnostech kapelníků, poptávce místních organizací i dobových trendech, jejich kostra se postupně ustálila na nepsaných pravidlech, platících s drobnými obměnami aţ do současnosti na celém území bývalého Rakouska – Uherska. Díky mobilitě, častým změnám působiště pluků a spolupráci orchestrů v osobní rovině, docházelo k výměnám informací, not, k moţnostem opisů partitur dobových šlágrů i transkripcí symfonických kompozic do dechového obsazení. Ţánrové pořadí skladeb se zpravidla řídilo následujícím zaběhnutým postupem. V úvodu zazněl pochod, následovala předehra operního, případně operetního díla, dále koncertní, respektive číslovaný valčík. Hlavní číslo úvodní části koncertu spočívalo v provedení závaţnější skladby v podobě instrumentální úpravy fragmentů operní tvorby, případně částí symfonických děl, velice prestiţní pro veřejné povědomí i reflexi odborných recenzentů. První část koncertu uzavíralo nástrojové sólo a koncertní tanec. Po přestávce přišly na řadu repertoárové kusy vyššího populáru, kdy byla brána v potaz aktuální poptávka dobových novinek v podobě polek, valčíků a posluchačsky velice oblíbených směsí104 operetních melodií i z orchestrálních úprav písní, které se stávaly nejţádanějšími čísly koncertních pořadů. Na rozdíl od neodmyslitelné součásti koncertní praxe poválečné éry nebyla z akustických důvodů venkovních produkcí plukovních hudeb realizovatelná vokální sloţka. 102 103
104
Nazýván téţ placmuzika. Mimosluţební vystupování plukovních hudeb bylo upraveno zvlášním výnosem. (Circularverordnung vom 6.Juli 1886, Praes. Nr. 2501, Erlaß vom 14.Juli 1908 Praes.Nr.3136 a Erlaß vom 6.Mai 1914 Präs. Nr 4620 , Normalverordnungsblatt für das k.u.k Heer Nr 25 vom 16.7.1886; Beiblatt zum Normalverordnungsblatt Nr. 35 vom 28.8.1909; Beiblatt zum Normalverordnungsblatt Nr 23 vom 12.5.1914 Punkt 302. In. Kapusta, Jan: Dechové kapely, pochod a František Kmoch, str. 201. Nazývané téţ potpourri.
25
Běţnou konvencí koncertní dramaturgie bylo i zařazení autorských skladeb kapelníků vojenských orchestrů, případně jejich instrumentací zmíněných směsí. Prezentace vlastních děl měla zásadní význam pro popularizaci původní tvorby určené primárně dechovému orchestru středního obsazení, její veřejnou oblibu i pro komerční aktivity hudebních vydavatelství. Skladby nejznámějších a kompozičně nejplodnějších vojenských kapelníků, kupříkladu Julia Fučíka, Karla Komzáka, Josepha Franze Wagnera, či Antonína Emila Tittela, byly vydávány tiskem a šířeny nejen pro potřeby vojenských orchestrů. Z mnoha skladeb se staly dramaturgické pilíře koncertních aktivit dechových kapel středoevropského regionu do současnosti. Ve stejné rovině lze spekulovat například o osudu skladby Radetzky Marsch Johanna Strausse st., případně koncertních, číslovaných valčíků jeho syna, které sice nebyly komponovány původně pro dechové obsazení, ale díky instrumentaci pro potřeby vojenských hudeb byly a jsou uţívány v dramaturgickém plánu jejich veřejných programů, díky čemuţ se staly notoricky známými i mimo oblast konvenčních koncertních aktivit dodnes. Tradičními místy, na kterých se konaly promenádní koncerty v Brně, se stávaly mimo restauračních zahrad hlavně parky v Luţánkách, Pisárkách a dnešních Denisových sadů105 pod Špilberkem. Repertoár, který zde byl ke slyšení, se nijak zásadně nevymykal z výše popsaných dobových konvencí. V programech se vedle oblíbených pochodů, tanečních skladeb a hojně poptávaných písňových směsí, objevují transkripce částí Haydnových, Beethovenových a Mozartových symfonií, předehry Berlioze, Mendelssona, také Griegovy, Schubertovy, Gounodovy písně v orchestrálním aranţmá. Výjimkou nebyly ani ukázky barokní hudby Bachovy a Händelovy. Mezi nejčastěji zařazované skladby patřily Brahmsovy Uherské tance, Suppého Lehká jízda, Rossiniho předehra k opeře Vilém Tell, Schubertova Nedokončená, Bizetova Carmen. Pravidelně byla zastoupená tvorba operetní, konkrétně fragmenty, či směsi z děl Strausse, Offenbacha, Lehára, Kálmána, Nedbala, stejně tak z árií operní produkce italské, které dávaly prostor pro sólové výstupy instrumentálním sólistům. Donizetti, Rosini, Belini, později Mascagni, Pucini jsou jména, které měly v koncertních programech dostatek prostoru.106 Vzhledem k majoritní německé komunitě v Brně dostávaly prostor také díla operní tvorby německé, nejčastěji C. M. von Webera, R. Wagnera, F. Flotowa, A. Lortzinga, či O. Nicolaie.107 Prostředí veřejného ţivota v mírové éře druhé poloviny 19. století, umocněné jiţ zmíněnými legislativními výnosy porevolučních let, nahrávalo rozvoji nejrůznějších 105 106 107
Původní název Francisberk. ODH MZM, kartotéka koncertů Vojtěcha Kyase, Kapusta, Jan: Dechové kapely, pochod a František Kmoch, str. 28, Tamtéţ.
26
společenských institucí, coţ se promítlo i do ţivota plukovních orchestrů v Brně, z nichţ zejména hudby pěších pluků č. 8 a 71 sehrávaly nezastupitelnou roli v jeho veřejném a spolkovém ţivotě. 4. 5. Spolupráce armádních kapel s hudebními spolky v Brně. Leoš Janáček. Vzhledem k dvojjazyčnému charakteru společnosti v Brně se ve veřejném ţivotě etablovaly zejména dva jazykově odlišné hudební spolky, srovnatelné dobou vzniku, významem a postupně i rozsahem, Beseda Brněnská a Brünner Musikverein108. Tyto instituce zásadním způsobem paralelně formovaly kulturní ţivot v Brně v průběhu půlstoletí před vypuknutím 1. světové války. Těţiště jejich činnosti spočívalo v koncertní, výchovně vzdělávací i zábavné oblasti, v podněcování kompozičních aktivit, v pěstování zpěvu, instrumentální hudby a divadla. Zatímco Brünner Musikverein (zaloţen 1862) byl od počátku budován jako reprezentativní koncertní instituce převáţně německého vnitřního Brna,109 Beseda Brněnská (zaloţena 1860) počala svou existenci původně jako muţský pěvecký spolek, národnostní protipól německého Brünner Männergesangverein.110 Aţ cílevědomé snahy Leoše Janáčka a Rudolfa Reissiga111 v 70. letech posunuly činnost Besedy Brněnské do pozice kvalitativně plnohodnotné obdoby Brünner Musikverein. Tato instituce se snaţila z obav o tříštění českých uměleckých sil v Brně o to, aby se stala jediným koncertním spolkem ve městě a soustředila pod jednu střechu nejrůznější druhy kulturních aktivit.112 Divadelní činnost a orchestrální produkce závaţnějších děl byla v 2. polovině 19. století citelně poznamenaná absencí stálých českých profesionálních stánků této oblasti. Jako jediné profesionální těleso v Brně fungoval orchestr městského divadla. Brněnská radnice, která byla do roku 1918 v německých rukou, podporovala zejména německy hrající divadlo a stavbu jeho reprezentativní budovy. Volební řád nedovoloval české menšině podílet se na jakémkoliv rozhodování o věcech veřejných. České divadlo muselo nejen od rakousko-uherských úřadů získávat povolení k provozování her, ale také svépomocí řešit provozní a ekonomické podmínky vlastní existence.113 Do počátku 80. let zajišťovali česká divadelní představení v Brně jen ochotníci, či kočovné společnosti v sálech hostinců. Řádným působištěm česky 108 109 110 111 112 113
Bajgarová, Jitka: Hudební spolky v Brně, str. 14. Vydal CDK, Brno 2005, ISBN 80-7325-070-5. Bajgarová, Jitka: Hudební spolky v Brně, str. 16. Tamtéţ. Rudolf Ressig (1874 – 1939), houslista, dirigent, pedagog, spolkový sbormistr. Zaslouţil se o zvýšení kvality interpretace v Besedě Brněnské. Bajgarová, Jitka: Hudební spolky v Brně, str. 17. http://www.ndbrno.cz/online-archiv/z-historie-nd
27
hrajících divadelních společností se v Brně stal aţ Besední dům, vybudovaný na pozemcích po zbouraných městských hradbách podle návrhu architekta Theofila Hansena v letech 187173. První samostatná česká divadelní sezona byla zahájena 1. října 1874 společností Elišky Zöllnerové. Podmínky českého divadla v Brně však byly stále provizorní a bez trvalé divadelní koncese.114 Stejně tak vznik a aktivní činnost orchestrálních těles na spolkovém základě je datován aţ z přelomu 19. a 20. století. Z těch nejvýznamnějších je třeba jmenovat Národní hudbu (zaloţena 1895), Gesellschaft deutscher Musikfreude (1897), Brünner Philharmoniker (1902) a Orchestrální sdruţení (1906).115 Z těchto důvodů sehrávala působnost vojenských kapel v brněnské posádce nezastupitelnou roli. Zatímco Brünner Musikverein zajišťoval produkci závaţnějších symfonických děl profesionály z orchestru městského divadla a na výpomoc hudebníků z plukovních hudeb spoléhal jen sporadicky,116 řešila Beseda Brněnská příleţitostná personální sloţení pro potřeby koncertních symfonických produkcí hostováním členů České filharmonie a v dechových sekcích příslušníky vojenských hudeb naprosto běţně.117 Plukovní hudby nejenţe dodávaly hráče na dechové nástroje pro potřeby hudební sloţky divadelních a koncertních představení, spolupracovaly s pěveckými spolky,118 zajišťovaly hudební součást při slavnostech Českého čtenářského spolku či Vesny,119 spolupodílely se při nastudování programů duchovní hudby,120 ale suplovaly také koncertní orchestr při produkcích Besedy Brněnské a podílely se na programu besedních tanečních zábav. Na teritoriu města Brna plnila důleţitou roli ve veřejném ţivotě zejména hudba pěšího pluku č. 71 v čele s kapelníkem Eduardem Horným, č. 8 s kapelníkem Josefem Oppeltem a v německé komunitě č. 49 pod vedením Josepha Franze Wagnera. Během svého krátkého působení na území Brna v letech 1867 - 1871 se ve spolkovém ţivotě etablovala také kapela pěšího pluku č. 5 s kapelníkem Františkem Grimmem.121 Mimo sluţebních a vlastních promenádních koncertů vstupují plukovní kapely od poloviny 60. let do besedních programů. V roce 1865 se v aktivitách Besedy Brněnské poprvé objevuje termín koncert a je to zároveň první akce s vyuţitím vojenské hudby na spolkové
114 115 116 117 118 119 120 121
http://www.ndbrno.cz/online-archiv/z-historie-nd Bajgarová, Jitka: Hudební spolky v Brně, str. 13. Tamtéţ, str. 37. Tamtéţ, str.19. Tamtéţ, str. 20. Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, str. 198. Vesna byla ţenská vzdělávací jednota, zaloţena roku 1870. Bajgarová, Jitka: Hudební spolky v Brně, str. 59. Kartotéka programů ODH MZM.
28
půdě pro potřeby koncertních besed a hudebních zábav.122 V průběhu následujících let se podoba besed ustálila. V úvodu přednesl vojenský orchestr předehru, případně instrumentální část opery, poté následuje vlastní, kulturní program a po přestávce je opět vyuţita plukovní kapela k produkci konverzační hudby k volné zábavě a konzumaci u stolů, v případě zájmu i repertoárem tanečním. K představě tohoto formátu poslouţí programový pořádek besedy Zpěváckého spolku Besedy Brněnské, konaného dne 16. 12. 1871 v Luţánkách.123 Produkci zajišťovala hudba pěšího pluku č. 45 s kapelníkem Františkem Schubertem. Ouvertura k ţertovné zpěvohře „Ve studni“ Viléma Blodka. Následuje vlastní program spolku. […] Po přestávce ve druhé polovině konverzační hudba vojenské kapely. 1. Adam 2. Labitzký 3. Illner 4. Verdi 5. Schubert 6. Gounod 7. Komzák 8. Schubert 9. Illner
předehra opery Kdybych králem byl Variace pro dva klarinety Národní čtverylka Árie Pisany pro zpěvoroh a orchestr Tanečnice – polka úryvky z opery Faust a Markétka Slovanka – polka Operní věnec – potpourri směs z národních písní
V programu lze vysledovat běţný dramaturgický počin v podobě zařazení pěti skladeb z autorských, či instrumentačních dílen vojenských kapelníků. Po svém nástupu na post sbormistra Filharmonického spolku
Besedy Brněnské
v únoru roku 1876 se velice rychle společensky etabloval mladý Leoš Janáček a stává se jednou z nejvýraznějších postav v kulturním ţivotě města. Na besedních akcích spolupracoval velice často s hudbou pěšího pluku č. 71.124 Její kapelník Eduard Horný (1838 – 1907) byl velice aktivní účastník i organizátor brněnského hudebního dění, k jehoţ největším kariérním počinům patří provedení předehry k opeře Prodaná nevěsta při příleţitosti otevření dvorany Besedního domu v roce 1873. Po odchodu do zálohy se vrátil do Brna a v roce 1900 převzal po Janáčkovi vedení České národní kapely.125 Po odvelení této plukovní hudby v řadách pluku do Bosny v roce 1877, krátkém intermezzu návratu v letech 1878 – 1879 a následném odchodu pluku do Trenčína byl Janáček nucen pro větší akce angaţovat příleţitostně 122 123 124 125
Bajgarová, Jitka: Hudební spolky v Brně, str. 41. ODH MZM, sign. 790 a. Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, str. 197. Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, str. 197
29
sestavené amatérské soubory, doplňované o instrumentalisty z divadelních orchestrů.126 V roce 1883 se na besedních produkcích začíná objevovat vojenská kapela pěšího pluku č. 8,127 v jejímţ čele stál kapelník Josef Opelt (téţ Oppelt, nar. 1841 – rok úmrtí nezjištěn), který byl v Brně činný i jako učitel hudby. Tento orchestr byl najímán zejména k úlohám konverzační a taneční hudby při zábavách. Janáček se snaţil změnit celkový charakter hudebních aktivit, jeho ambicí bylo změnit dosud ustálenou formu besedních zábav a začal striktně od sebe rozlišovat koncertní besedu, koncert a hudební, konverzační zábavu.128 Koncertní produkce se staly prestiţním úkolem sbormistra (tedy do června roku 1888 Janáčka), zábavy řídil sbormistrův náměstek, případně najatá vojenská hudba se svým kapelníkem.129 Janáček téţ vnáší postupně vysoké nároky jak do repertoáru sboru, tak do celkového charakteru besedních hudebních produkcí a v průběhu osmdesátých let se snaţil hudební zábavy na půdě Besedy Brněnské zcela vymýtit. Ovšem ještě na počátku 90. let tvořily akce tohoto typu polovinu kaţdoročních besedních společenských aktivit a vymizely definitivně aţ s nástupem Rudolfa Reissiga (1874 – 1939), 130 spolkového sbormistra v letech 1899 – 1918.131 Dramaturgie koncertního vystoupení při besedních zábavách byla na rozdíl od promenádních koncertů posluchačsky méně náročná, přihlíţeno bylo i k sezónní poptávce. Program hudební části besední zábavy dne 25. 6. 1885, který zabezpečovala hudba pěšího pluku č. 8:132 1. Thomas: 2. Genée: 3. Fliege: 4. Král: 5. Balte: 6. Horný: 7. Smetana: 8. Adam: 9. Eilenberg: 10. Strauss:
126 127 128 129 130 131 132
Ouvertura Raymond Valčík Aninek Sen najady – fantasie Protěţ bílý – mazurka Směs z Cikánky Alpská růţe – polka Francoise Sextet z Prodané nevěsty Kéţ bych byl králem – ouvertura První tlukot srdce - gavotta Letem k ní – kvapík
Tamtéţ, str. 198. Pluk byl součástí II. sboru, který měl sídlo ve Vídni, ale jeho doplňovacím obvodem bylo Brno. In: časopis Military revue, občasník, rok 2004. http://historieavojenstvi.cz Bajgarová, Jitka: Hudební spolky v Brně, str .42 Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, str. 198 Bajgarová, Jitka: Hudební spolky v Brně, str .42 Tamtéţ, str. 151. Program uloţen v oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně, sign. C 829.
30
Taneční pořádek besedních zábav vypadal následovně, příklad programu řemeslnické besedy Svatopluk ve velké dvoraně Besedního domu ze dne 16. 10. 1887.133 Před půlnocí
Po půlnoci
1. Polka 2. Valčík 3. Třasák 4. Beseda I. 5. Mazurka 6. Kvapík 7. Valčík 8. Čtverylka I. 9. Škotská 10. Polka (volenka) 11 . Sousedská
1. Valčík 2. Mazurka 3. Beseda II. 4. Strašák 5. Kvapík 6. Polka 7. Čtverylka II. 8. Třasák 9. Valčík 10. Škotská 11. Kvapík 12. Mazurka
Vznik koncertního, symfonického orchestru na spolkovém základě se zrealizoval aţ v roce 1902 zaloţením Orchestru brněnských filharmoniků (Brünner Philharmoniker), který se stal jedním ze základních pilířů koncertního ţivota v Brně. V jeho řadách působili umělci obou národností, ale českou komunitou byl pokládán za aktivitu německé strany.134 Česká kulturní veřejnost podnikla v 90. letech několik pokusů o vytvoření vlastního hudebního tělesa. Vznik orchestru na spolkovém principu z výhradně českých hudebníků byl limitován absencí hudebního školství v Brně, přesto bylo učiněno několik experimentů, zejména díky snahám Leoše Janáčka, který po svém nástupu do Besedy Brněnské realitu neexistující alternativy vojenské kapely nelibě nesl.135 Janáčkovým cílem byla soběstačnost v orchestrální produkci na platformě Besedy Brněnské vytvořením tělesa, schopným zaplnit mezery po vojenských hudbách při jejich nadměrnému vytíţení, či odvelení mimo město k plnění sluţebních povinností. Vznik a činnost nevojenské Špičákovy dechové hudby Lyra, zaloţené roku 1886,136 měla pro rozvoj brněnského koncertního ţivota marginální význam, snahy o zaloţení stabilnějšího orchestru byly úspěšnější aţ v podobě zaloţení Konverzační kapely Františka Runda (později nazývané postupně Národní hudba, Národní kapela a Český
133 134 135 136
Bajgarová, Jitka: Hudební spolky v Brně, str. 43. . Program uloţen v oddělení dějin hudby Moravského Zemského muzea v Brně, sign. C 46. Bajgarová, Jitka: Hudební spolky v Brně, str .20. Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, str. 199. Bajgarová, Jitka: Hudební spolky v Brně, str. 39
31
orchestr)137. Koncertní vystoupení řídil často sám Janáček, který těleso vyuţíval i k prezentaci vlastních děl, čímţ činil na neprofesionální těleso často příliš vysoké nároky.138 I přes dílčí úspěchy se očekávání orchestru, čítajícího na 60 hudebníků, nedařilo naplnit v rovině plnohodnotného nahrazení hudby vojenské. Zpráva ze záznamu výborové schůze Besedy Brněnské tuto situaci konstatuje následovně. „Zřídili jsme svou českou kapelu a doufali jsme, že během času se bude zdokonalovati. Ale výsledky produkcí naší kapely tomu nenasvědčovaly. Proto část obecenstva byla již netrpělivou a výbor Besedy byl žádán z více stran, i mnohými přispívajícími členy, aby zase vojenská kapela k zábavám brána byla. […] V kapelách, které obstarávají hudbu při zábavách, slavnostech a výletech jsou hudebníci, kteří mají vedle hudby ještě jiné, hlavní zaměstnání. Ti jsou rádi, aby několik těch skladeb pro tu, onu zábavu secvičili. “139 Zábranu ve vytvoření stálé koncertní instituce tvořily také potíţe s hmotným zabezpečením. Vojenské hudby působily jako závazný vzor v kázni, organizaci, profesionálních nárocích, či repertoárové flexibilitě, v kvalitě výkonu byly vůbec povaţovány za těţko dostiţný ideál.140 Ţádná jiná kapela se nemohla také vyrovnat plukovním orchestrům v existenční jistotě, díky které nikdy nebyly na příjmech z koncertů závislé. Pestrost účinkování vojenských hudeb, mimo běţných besed ve spolkové sféře občanského ţivota v závěru 19. století, lze dokumentovat na následujících příkladech. Eduard Horný v čele hudby pěšího pluku č. 71 účinkoval 22. listopadu 1871 v rámci výroční besedy dívčího spolku Vesna. Hudba pěšího pluku č. 8 s kapelníkem Josefem Oppeltem účinkovala 28. ledna 1888 na spolkovém selském plese,141 23. září 1888 na Veleslavínských slavnostech v Luţánkách, 2. února 1889 zajišťovala hudební produkci na kostýmním věnečku Českého čtenářského spolku142 a stejný orchestr hrál v Besedním domě 19. října 1890 výroční večer Brněnské řemeslnické besedy Svatopluk.143 Tradicí se stalo pořádání silvestrovských komponovaných pořadů v Besedním domě, k hudební produkci mezi jednotlivými čísly a následně k tanci byla angaţovaná vojenská hudba. V roce 1877 hrála kapela pěšího pluku č. 8 s kapelníkem Ferdinandem Joudlem144, silvestrovský večer roku 1879 zabezpečovala hudba pluku č. 54 s kapelníkem Josefem Hicklem145 i přes skutečnost, ţe pěší pluk č. 8 byl v tomto
137 138 139 140 141 142 143 144 145
Bajgarová, Jitka: Hudební spolky v Brně, str. 39 Tamtéţ. Sázavský, Karel: Dějiny Filharmonického spolku Besedy Brněnské 1860 – 1900, str. 107 – 108, cit. In: Bajgarová, Jitka: Hudební spolky v Brně, str. 20. Kapusta, Jan: Dechové kapely, pochod a František Kmoch, str.31. ODH MZM, sign. C 29-18. Tamtéţ, sign. C 2925. Tamtéţ, sign. C 1264 – 60. Tamtéţ, sign. C 1264/12. ODH MZM, sign. C 1264/17.
32
období dislokován v Brně. Hudba pluku č. 8 se svým kapelníkem Josefem Oppeltem byla opět přizvána k silvestrovské produkci v Besedním domě opět aţ v roce 1883.146 Docházelo i k hostování a výpomocím nejen jednotlivých členů vojenských hudeb u kapel civilních, dne 3. srpna 1891 řídil Josef Oppelt na koncertě v Luţánkách kapelu Měšťanského sboru.147 Český čtenářský spolek začal od roku 1891 provozovat zahradní restauraci v Besedním domě, na tamních pravidelných koncertních produkcích vojenské hudby, které spoluvytvářely akustický kolorit města, byl častým hostem i Leoš Janáček.148 Ke zlomové události ve spolupráci armádní hudby a Besedy Brněnské došlo počátkem června 1895. Hudba pěšího pluku č. 8 zahrála na akci, pořádané Českým čtenářským spolkem ruskou hymnu a následná negativní reakce vyústila v úplný zákaz účasti vojenských hudeb na besedních akcích.149 Navíc se začínají postupně hrotit konkurenční spory mezi vojenskými a civilními hudebníky, které vyvrcholily v březnu 1909, kdy hudbu pěšího pluku č. 8 řídil sám Janáček při provedení oratoria „Mors et vita“ v rámci tradičních oratorních koncertů Varhanické školy. Tato příleţitost zároveň znamenala slavnostní ukončení Janáčkovy dirigentské kariéry.150 Odborná kritika nešetřila superlativy. „Sugesce Janáčka dirigenta na účinkující je pověstná. Kapela 8. pěšího pluku pod jeho vedením vznesla se na stupeň, jaký nikdo nevytuší a neuvěří, kdo důkaz sám neprožil.“151 Reakce odborové organizace hudebníků z povolání - Unie českoslovanských hudebníků, uveřejněná v jejich časopise, byla ovšem velmi negativní. „Slavná varhanická škola v Brně pořádá dne 4. března […] ku kterémuž provedení pozvala si c. k. vojenskou kapelu – nevíme, zdali vinou školní správy, či ředitele pana Janáčka. Či snad slavná správa varhanické školy úmyslně přehlédla, že zde stává orchestr v silách daleko lépe kvalifikovaných, orchestr, který absolvoval tolik filharmonických koncertů s plným úspěchem? Či se tak děje z důvodů úsporných? Ať tak, či onak, doufejme však pevně, že učitelé zmíněného ústavu, kteří jsou našimi členy, nepropůjčí se k tomu, aby dělali c. k. vojenské kapele, která poškozuje hudebníky z povolání, doplňující statisty.“152 Obdobné konkurenční třenice se v tomto období odehrávaly ve všech významnějších centrech na našem území. Například v Plzni, kde sídlila hudba pěšího pluku č. 35, aneb slavní „pětatřicátníci“, došlo rozkazu, ţe „[…] se napříště zakazuje jakékoliv účinkování s 146 147 148 149 150 151 152
ODH MZM, sign. C 1264/17. Tamtéţ, sign. C 854. Kunc, Jan: Moje nejmilejší vzpomínka na Leoše Janáčka, rukopis, nedatováno. In: Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, str. 198. Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, str. 198 – 199. Tamtéţ, str. 200. In: Lidové noviny, 11. 3. 1909. Hudební věstník 1, 1908 – 1909, č. 23, str.181. In: Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, str. 200
33
vojenskou kapelou za jakýchkoli podmínek nebo okolností.”153 Přesto Janáček angaţoval vojenskou hudbu ještě v roce 1911 při provedení Dvořákova oratoria Stabat Mater v rámci stejného festivalu duchovní hudby. Iniciátor boje proti vstupování plukovních hudeb do občanského kulturního dění, tedy ústředí Unie československých hudebníků v Praze, zasáhlo radikálně v podobě zaslání oficiální stíţnosti na c. a k. ministerstvo vojenství do Vídně, jmenovitě na Varhanickou školu v Brně. V protestní nótě, sepsané tajemníkem svazu Karlem Janečkem, jsou popsány okolnosti účinkování vojenské hudby v souvislosti s poškozováním civilních hudebníků. „[…] v Brně samém a v okolí velký počet civilních hudebníků existuje, kteří vzhledem k silné konkurenci hudeb vojenských pracně o svoje bytí bojovati musí, ačkoliv v ohledu umělecké kvalifikace s členy hudby vojenské přinejmenším rovnoceni jsou.“154 Zásah stavovské organizace vyvrcholil po roce 1911 nedobrovolným ukončením spolupráce hlavního organizátora kulturního dění v Brně Leoše Janáčka s vojenskými hudbami, která byla v podstatně menší míře obnovena aţ po vzniku samostatného Československa. V německém kulturním prostředí vnitřního Brna na počátku 20. století docházelo také k angaţování vojenských kapel, zejména při spolkové činnosti v Německém domě.155 Formát a dramaturgie koncertních produkcí i konverzační hudby byla ve srovnání s plukovními hudbami s českou personální majoritou obdobná, s pochopitelným rozdílem preferencí, týkajících se jazykového původu kompozic a instrumentací. Program koncertu hudby pěšího pluku č. 49, konaného ve spolupráci s hostujícím dirigentem Karlem Komzákem156 v Německém domě dne 5. března 1901:157 1. Fr. Schubert 2. Beethoven 3 . J. Strauss 4. G. Verdi 5. Svendssen 6. Grieg 7. Brahms 8. Komzak 9. Komzak
153 154
155
156 157
March (nach F. Liszt) Leonore – ouverture Nr. 3 Sphärenklänge – walzer Phantasie La Traviatta (arr. Radlegger) Norwegischer Künstler Karneval Peer Gynt (arr. Komzak) Ungarische Tänze Nr. 5 und 6 An der grünner Narenta Wiener Volksmusik - potpourri
Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, str. 201. Tamtéţ, str.201 – 202. Německý dům (původní německé označení Deutsches Haus) stál na dnešním Moravském náměstí v Brně mezi lety 1891-1945. Tato stavba byla vyuţívána jako spolkový dům a kulturní a společenské centrum městského zastupitelstva. Karel Komzák (1850 – 1905), český vojenský dirigent, skladatel. Autor instrumentace rakouské státní hymny. Významný organizátor hudebního ţivota ve Vídni a v Baden. ODH MZM, sign. C 559.
34
Příklad repertoárového bloku
konverzační hudby kapely pěšího pluku č. 49 při
příleţitosti konání Vergnuesgung – Akademie Deutscher Gesselschaft in Altbrünn dne 17. ledna 1904
158
dokumentuje uţití posluchačsky nenáročného, vyššího populáru a oblíbených
směsí. 1 .Sousa Kadetten March 2. von Linzke Lune Walzer 3. von Linzke Glühwürmchen – Idyll 4. F. Dworzak Xylophone solo 5. Küssen sind keine Sond – potpourri aus Operette 6. G. Pillman Humoristischer Vortrag 7. Blaues Band (arr. Jakubetz) 8. Fr. Letter Rokoko Gavotce 9. So hats der Wienergern – potpourri 10. Nechledil March aus Wiener Frauen 29. června 1905 se konal v restaurační zahradě Německého domu 9. ročník Volkslieder Abend, v jehoţ programu nechyběl promenádní koncert vojenské kapely.159 1. 2. 3. 4.
Ouverture zur Operette Der Fremdensführer Frühlingsboten - Walzer Tannhäuser – Erinnerung an R. Wagner - Fragmente Potpourri aus der Operette Der Raftenbilder von Fr. Lehar [následuje sborový koncert]
5. 6. 7. 8.
Studentenlieder – potpourri Ungarische Tänze von J. Brahms Für lustiges Welt – potpourri von Komzak Infanterie im Sturm – Gallop
S vypuknutím 1. světové války následovaly vojenské hudby své mateřské pluky na frontová bojiště, v nových společenských podmínkách došlo k navázání na tradice jejich zapojení do kulturního dění aţ po vzniku samostatného Československa.
158 159
ODH MZM, sign. C 594. ODH MZM, sign. C 611.
35
Tabulka kapelníků hudeb pěších pluků na území Brna v letech 1861 – 1914.160
hudba pěšího pluku
160
rok ve funkci
kapelník
č.3
1894 - 1898 1898 - 1904
Emil Kaiser Eduard Kandler
č. 5
1867 - 1871
František Grimm
č. 6
1864 - 1866
Gottfried Friton
č. 8
1877 - 1878 1878 - 1890 1890 - 1897 1910 - 1914
Ferdinand Joudl Josef Oppelt Karl Wetaschek Stanislav Živný
č. 23
1861 - 1862
Josef Gundl
č. 39
1867 - 1869 1869 - 1871
Franz Ammer Josef Müller
č. 40
1867 - 1869
Karel Smutný
č. 45
1867 - 1868 1869 1869 - 1878
Mathias Müller Franz Hauschwitz Franz Schubert
č. 49
1893 - 1899 1900 - 1906 1906 - 1914
Joseph Franz Wagner Ladislav Kuhn Heinrich Morawetz
č. 54
1880 - 1882
Josef Hickl
č. 61
1860 - 1864 1864 - 1866
Franz Toman Adalbert Zimmermann
č. 69
1867 - 1869
Josef Hickl
č. 71
1871 - 1879
Eduard Horný
č. 74
1869 - 1870 1870
Josef Heyda Alexandr Leytermeyer
Informace ze soukromého archivu historika Bohumila Peška.
36
4. 6. Období 1914 – 1918. V roce 1914 bylo v řadách rakousko - uherské branné moci systemizováno 162 vojenských orchestrů.161 V létě téhoţ roku, tedy vpředvečer vypuknutí 1. celosvětového válečného konfliktu, sídlily na teritoriu města Brna 3 pěší pluky. Posádkou bylo velitelství c. a k. pěšího pluku č. 14, její zeměbraneckou plukovní hudbu řídil šikovatel Franz Thalnhofer.162 Další významnou vojenskou institucí bylo velitelství I. a II. praporu 49. pěšího pluku s doplňovacím obvodem St. Pölten, jehoţ národnostní sloţení tvořilo 98 % příslušníků rakouské národnosti.163 Hudbu vedl kapelník Heinrich Morawetz. Plukovním orchestrem, který se s přestávkami, způsobené změnami dislokace nejvíce etabloval v civilním ţivotě města Brna, byla hudba pěšího pluku č. 8, v jejímţ čele stál od roku 1910 významný kapelník Stanislav Ţivný.164 Všechny jihomoravské armádní jednotky vstoupily do 1. světové války v sestavě II. c. a k. armádního sboru, osudy vojenských hudeb byly velmi různorodé. Jiţ 7. 8. 1914 byla z Brna odvelena v řadách pěšího pluku č. 8 hudba na ruskou frontu, kde jednotka operovala do podzimu 1917, poté do příměří v listopadu 1918 působila na italské frontě.165 Hudba 14. zeměbraneckého pluku odešla do Hall v tyrolských Alpách, pěší pluk č. 49 byl odvelen do Haliče, poté na frontu v Bosně a Hercegovině.166 Hudebníci byly většinou vyuţíváni jako sanitní personál, hudebním jednotkám veleli plukovní bubeníci v hodnostech šikovatelů. Kapelník Stanislav Ţivný zůstal na frontě celou válku jako kapelník, ovšem oficiálně jako pomocník proviantního důstojníka.167 Kapelníci většinou nastoupili dočasnou dovolenou, ti, kteří odešli s pluky na frontu, se ještě do konce roku 1914 vrátili k nově vytvářeným náhradním praporům.168 U těchto jednotek byly zřizovány hudby záloţní, počet hudebníků v těchto jednotkách se různil podle povahy a velikosti posádkového místa. Náhradní prapory byly podle potřeby odesílány na bojiště také. V listopadu 1914 byl do Brna přemístěn z Kroměříţe náhradní prapor 3. pěšího pluku a k 1. 6. 1915 odešla jeho záloţní hudba na
161 162 163 164
165 166 167 168
Informační zpravodaj Klubu absolventů VHŠ č. 42, 12/1992, str. 2. Vydala rada klubu pro interní potřeby. Informační zpravodaj Klubu absolventů VHŠ a VK č. 100, 1/2011, str. 12. http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/47315 Stanislav Ţivný (1873 – 1931), dirigent, skladatel, instrumentátor. Absolvent Vojenské hudební školy ve Vídni a hudební akademie v Budapešti. Jako dirigent působil u vojenských hudeb ve Vídni, v Sibiu, Opavě, Hranicích a Brně. V Brně zaloţil v roce 1927 hudební školu. In: Šindelář Karel: Vojenské plukovní hudby a Vojenská hudební škola 1918 – 1938. Příloha, str. 4/11. Strojopis, uloţen v Českém hudebním fondu. Informační zpravodaj Klubu absolventů VHŠ a VK č. 100, 1/2011, str. 12 http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/47315 Informace Bohumila Peška, historika vojenských hudeb. Soukromý archiv. Informační zpravodaj Klubu absolventů VHŠ č. 42, 12/1992, str. 2.
37
ruskou frontu. V květnu 1915 byl do Brna převelen z posádky Sibiu169 náhradní prapor 31. pluku. Od února 1915 do listopadu 1918 byl v Brně umístěn náhradní prapor 2. zeměbraneckého pluku, u jehoţ kapely působil do roku 1916 jako dirigent pozdější vojenský kapelník František Muţík. V prosinci 1916 byly záloţní vojenské hudby v zázemí definitivně rozpuštěny.170 Ode dne 2.11. 1917 měla v Brně sídlo Posádková hudba Wien II, vytvořena z hudby pěšího pluku č 84. která zde působila aţ do 28.10.1918.171 Orchestr řídil kapelník Josef Hančl.172 Po návratu z frontových bojišť se začaly formovat vojenské orchestry na našem území velice ţivelně, bez jakékoliv centrální koordinace.173 Nový legislativní řád byl nastolen jiţ v podmínkách nově vzniklého, samostatného Československa.
5. HISTORIE A ČINNOST VOJENSKÝCH HUDEB V BRNĚ PO VZNIKU ČSR. 5. 1. Období 1918 – 1920. Ukončení 1. světové války znamenalo ve finálním důsledku definitivní rozpad mnohonárodnostních celků a nastolení nového mocenského uspořádání Evropy v podobě vzniku několika samostatných státních útvarů. Nově vzniklá Československá republika začala záhy formovat své ozbrojené síly, jako symbol vlastní suverenity, vytvořením Ministerstva národní obrany dne 18. prosince 1918 v čele s Václavem Klofáčem, jemuţ předcházelo zřízení Výboru národní obrany jiţ 30. 10. 1918. Úkoly nově vzniklého rezortu vyvstaly v podobě organizace dobrovolnických vojenských jednotek s výrazným vlivem sokolských kádrů a současně organizace řádného vojska, zabezpečení co nejrychlejšího návratu jednotek z legií, zahájení unifikaci branné moci, připravení vojenského obsazení sporných pohraničních území. Jedním z prvních výnosů bylo zřízení posádek ve vybraných městech. Nově vzniklá armáda se logicky potýkala s nedostatkem odborně vzdělaných kádrů díky absenci vojenského školství a skutečnosti, kdy v rámci rakousko-uherské armády nebyla 169 170 171 172
173
Sibiu (něm. Hermannstadt, maď. Nagyszeben, česky Sibiň) je město v Sedmihradsku v Rumunsku. Bílek, Jiří – Hodík, Milan – Pešek, Bohumil: Vojenské fanfáry nad Vltavou , str. 42. Informační zpravodaj absolventů VHŠ č. 100, 1/2011, str. 12. Josef Hančl (1888 – 1955), vojenský dirigent. Absolvent oboru dirigování a klavír na akademii ve Vídni. Jako vojenský kapelník působil v Liberci, Debrecíně, Vídni, Mladé Boleslavi a opakovaně v Brně. In: Šindelář Karel: Vojenské plukovní hudba a Vojenská hudební škola 1918 – 1938. Příloha, str 4/48. Informační zpravodaj absolventů VHŠ č.64, 4/1999, str. 7.
38
na našem území umístěna řada druhů vojsk a vojenských odborností. Tato situace se ovšem netýkala vojenského hudebnictví, které díky tradici a personální kvantitě v řadách pěších pluků rakouské armády nemuselo personální krizi řešit. Po návratu ze zahraničních legií se dobrovolně přihlásilo v roce 1918 ke sluţbě v ozbrojených silách na tři tisíce hudebníků.174 Všichni byli povinni hlásit se u hudby pěšího pluku č. 28 v Praze, která se stala náhradním tělesem všech nově vznikajících orchestrů v podřízenosti inspektorátu. Evidenci hudebníků vedl pozdější dirigent hudby pěšího pluku č. 5 František Říha.175 Jako první se pokusil o jednotnou organizaci armádních orchestrů Antonín Kučera, který působil ve Vídni jako koordinátor zeměbraneckých kapel a k 1. 12. 1918 nastoupil jako referent vojenských hudeb.176 Počátkem roku 1919 byl na Ministerstvu národní obrany zřízen inspektorát vojenských hudeb, prvním inspektorem byl jmenován erudovaný odborník a organizátor, bývalý kapelník František Fridrich177 (1856 – 1933). Krátce po svém vzniku rozhodlo Ministerstvo národní obrany o zřízení 43 orchestrů po šedesáti hudebnících u vojenských posádek ve vybraných městech republiky a pěti hudeb legionářských střeleckých pluků.178 Situace v Brně se vyvíjela obdobným způsobem, personální pokrytí nově vzniklých posádkových hudeb bylo zabezpečeno z navrátivších se hudebníků ze zahraničních legií. Dne 31. 10. 1918 byl na italské frontě v prostoru Col della Beretta, východně řeky Brenta zajat téměř celý 8. pěší pluk. Zbytku jednotky, včetně kapelníka Stanislava Ţivného a některých hudebníků se podařilo dojít přes alpské hřbety do tyrolského Bruneck, kde se 3. 11. 1918 dozvěděli o vzniku ČSR. Do Brna se zbytek jednotky vrátil 13.11.1918 a hlásil se u brněnského pluku vzniklého z muţstva náhradního praporu, který se ze Sibiu vrátil ve dnech 5. a 6. listopadu 1918.179 Náhradní prapor 14. střeleckého zeměbraneckého pluku se vrátil do Brna 5. 11. 1918 a jeho příslušníci se rozešli domů. Nový náhradní prapor byl utvářen od 17. 11. 1918 v zeměbraneckých kasárnách v Údolní ulici. Polní pluk se vrátil do Brna 15. 11. 1918 a 26. 11. se vojáci přemístili do budov č. 7 a 8 v Hrdličkově ulici. K 1. 1. 1920 byl z příslušníků pluku vytvořen náhradní prapor pro československý pěší pluk č. 10.180 Během listopadu 1918 byla z hudebníků, hlášených po návratu z fronty vytvořena hudba 8. pěšího pluku, ze které byla k 1. 1. 1919, po zrušení plukovních hudeb, vytvořena 174 175 176 177 178 179 180
Kolektiv: Vojenské dějiny Československa, III. díl, Naše vojsko, Praha 1987, str. 452. Informační zpravodaj absolventů VHŠ č.64, 4/1999, str. 7 Tamtéţ. Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, str. 363. Výnos č. 1453 ze dne 11. 12. 1918. Informace ze soukromého archivu vojenského historika Bohumila Peška. Tamtéţ.
39
Posádková hudba Brno I. V rámci podřízenosti se zařadila do stavu 8. pěšího pluku, jejímţ kapelníkem byl prozatímně určen Stanislav Ţivný a plukovním bubeníkem byl jmenován Václav Brtek. K 1. 2. 1919 byla z přebytku hudebníků vytvořena Posádková hudba Brno II. Tento orchestr vedl dirigent František Zita.181 Situace v ozbrojených silách a potaţmo ve vojenské hudební sluţbě se změnila jiţ v roce 1920 v souvislosti s unifikací branné moci. 5. 2. Období 1920 – 1939. V průběhu roku 1919 byla organizačně řešena a v březnu 1920 realizována v souvislosti s přechodem na mírový stav unifikace československé branné moci, provedeno bylo sjednocení jednotek domácího vojska s legiemi východní i západní fronty, bylo rozhodnuto o zavedení dvouleté prezenční vojenské sluţby.182 Jelikoţ posádkové hudby organizačně v novém systému pod nikoho nespadaly, bylo rozhodnuto o jejich zrušení a nově byly ustanoveny opět hudby plukovní u pěších pluků č. 1 – 48.183 Početní stav těchto těles kolísal mezi 40 – 50 hudebníky, jejich řízení a velení měl na starost kapelník, jehoţ dosavadní statut civilní funkce byl změněn na zařazení do pozice vojenského úředníka v důstojnické hodnosti. Zároveň byla zrušena funkce plukovního bubeníka a nahrazena titulem dirigent, zástupce kapelníka, v hodnosti štábní šikovatel.184 V Brně byla situace následující. Bývalý c. a k. pěší pluk číslo 8, nyní československý pěší pluk č. 8, byl v rámci unifikace vojska přečíslován dnem 11. ledna 1920 na 43. pěší pluk. Při přeměně posádkových hudeb na plukovní v září 1920 byla posádková hudba Brno I. přidělena jako plukovní hudba k pěšímu pluku č. 40 do Moravské Ostravy a pěšímu pluku č. 43 byla v září 1920 jako plukovní hudba přidělena dosavadní Posádková hudba Brno II. Dne 10. 8. 1920 byl do Brna přemístěn také 10. střelecký pluk, který se v říjnu 1920 sloučil se 14. československým střeleckým (do roku 1917 zeměbraneckým) plukem domácího vojska a vytvořil československý pěší pluk číslo 10 s čestným názvem „Jana Sladkého Koziny“. Jeho orchestrem se v září 1920 stala hudba 10. československého střeleckého pluku „Jana Sladkého Koziny“ pod vedením kapelníka Karla Vaňka (1882 - ?). Krátký exkurz 181
182 183 184
František Zita (1880 – 1946), vojenský kapelník a skladatel vyššího populáru. Nastoupil jako elév plukovní hudby v Budapešti, absolvoval tamější hudební akademie. Dirigent vojenských hudeb v Terstu, Beloveru, Ratkersburgu. Na frontě působil v Sibiu, od roku 1919 činný v Brně. In: Šindelář Karel: Vojenské plukovní hudba a Vojenská hudební škola 1918 – 1938. Příloha, str 4/45. Zákonem č. 193/26 ze dne 19. 3. 1920. In: Vojenské dějiny Československa, III. díl, str. 102 – 103. Rozhodnutí MNO č. 269/1920 In: Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, str.363. Informační zpravodaj absolventů VHŠ č. 64, 4/1999, str. 8.
40
dokumentuje osudy hudebníků na východní frontě. Kapela, která byla zřízena v roce 1917 ještě u 2. záloţního pluku, z něhoţ jednotka vznikla, měla na východní frontě krátkou, ale pestrou historii. Byla utvořena 22. 10. 1917 jako součást záloţní brigády. U těchto útvarů nebyla hudba plánována, existoval ale neoficiálně hudební oddíl, podřízený plukovnímu pobočníkovi. Počátky činnosti tohoto tělesa spadají do druhé poloviny měsíce listopadu roku 1917, tedy doby pobytu 2. záloţního pluku v Borispole.185 Hudební oddíl tvořilo 12 hudebníků, které vedl Alois Barášek (1895-?). Hudební nástroje nejrůznějšího původu byly zakoupeny v Kyjevě. Dne 27. 12. 1917 byl k jednotce od 5. střeleckého pluku přemístěn Karel Vaněk. Ten se ujal organizování a řízení hudebního oddílu, který byl zařazen od 3.7.1918 do stavu hospodářské roty. Plukovní hudba se postupně rozvíjela, k zakoupení hudebních nástrojů se konaly sbírky, neboť na další nástroje chyběly prostředky. Při ústupu z ukrajinského Charkova, odkud pluk odjel 17. 3. 1918, stoupl počet hudebníků, kteří byli v řadách
jednotky
stále
populárnější,
na
20
muţů.
Během
měsíční
zastávky
v Niţněudinsku,186 kam pluk dorazil 26. 4. 1918, bylo umoţněno pořádně cvičit a kapela, čítající jiţ 24 muţů, se stávala nezbytnou sloţkou plukovních zábavních podniků. Významnou etapu pro kvalitativní rozvoj hudby znamenal měsíční pobyt ve Vladivostoku od června 1918, kdy hudba účinkovala denně při sluţebních povinnostech všech přítomných spojeneckých vojsk a také při koncertech i tanečních zábavách. Odvelení pluku na západní frontu do jekatěrinburského úseku přerušilo na čas činnost hudby. Hudebníci konali stráţní sluţbu u vlaků jednotek bojujících na frontě. Dne 22. 12. získává pluk čestný název 10. střelecký pluk Jana Koziny Sladkého.187 K cestě do vlasti bylo nutno absolvovat plavbu lodí z Vladivostoku do Terstu, která trvala 68 dní a poté pětidenní cestu vlakem do Brna, Karel Vaněk řídil hudbu i při slavnostním návratu do vlasti 30. července 1920.188 Přeměna posádkových hudeb na kapely plukovní musely být dokončena do 15. září 1920.189 Na teritoriu města Brna byla tedy k tomuto datu umístěna hudba v podřízenosti 10. pluku Jana Sladkého Koziny s kapelníkem Karlem Vaňkem, kterého jiţ dnem 8. 11. 1920 vystřídal Stanislav Ţivný. Funkci dirigenta vykonával do 14. 2. 1921 Václav Brtek, kdy ho nahradil Ferdinand Dvořák. Sídlo hudby i velení pluku bylo v Masarykových kasárnách.190
185 186 187 188
189 190
Borispol je součástí dnešního Kyjeva. Niţněudinská oblast leţí v asijské části Ruska nedaleko Irkutsku. Rozkaz Československého armádního sboru č. 131. In: Vojenské dějiny Československa, 4. díl, str. 159. Informace o historii pluku získány z http://karelvasatko.cz/historie-ceskoslovenskych-legii/legionaskejednotky/ruske-legie/desatypluk, z http://www.kvh-breclav.cz/historie.htm. Informace o činnosti hudby ze soukromého archivu historika Bohumila Peška. MNO, v. v. čl. 269/1920 Dnešní kasárna Univerzity obrany státu na ulici Šumavská.
41
Druhý orchestr sídlil v kasárnách na Špilberku v řadách 43. pluku (bez čestného názvu), v jehoţ čele stál kapelník František Zita, zástupcem byl jmenován dirigent Hynek Bureš.191 Oba orchestry byly dislokovány v posádce Brno aţ do rozpuštění československých branných sil v březnu 1939. 5. 3. Sluţební činnost. Kaţdý ze 48 pluků, rozmístěných na území Československa, byl vybaven krátkým, volacím signálem a oficiálním plukovním pochodem, který vycházel z bojových tradic předchůdců pluku z dob monarchie, případně z místních, či krajových nápěvů.192 Signál byl uţíván jako návěští ke kaţdé sluţební i slavnostní příleţitosti jednotky. Volací signál pěšího pluku č. 10 Jana Sladkého Koziny.
Volací signál pěšího pluku č. 43.
Plukovní pochod byl pouţíván rovněţ výhradně pro účely mateřského pluku jako uvítací pochod, či doprovod ke slavnostnímu pochodovému defilé, při příleţitosti dekorování praporu a patřil k povinnému sluţebnímu repertoáru. Autory pochodů brněnských pěších pluků byli jejich kapelníci, tedy Stanislav Ţivný, respektive František Zita. Dalšími skladbami sluţebního repertoáru mimo akustických signálů, které jsou uţívány k protokolárním účelům a oficiálním akcím, patří smuteční chorál Andante Religioso, smuteční pochod a československá státní hymna. Její harmonizaci provedl brněnský hudební skladatel a ředitel
191 192
Faktografické údaje pochází ze soukromého archivu vojenského historika Bohumila Peška. Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, str. 365 – 366.
42
konzervatoře Jan Kunc, instrumentaci pro potřeby středního dechového obsazení realizoval první inspektor vojenských hudeb František Fridrich. Plukovní kapely byly sluţebně vytíţeny v dobách polních cvičení, doprovázely pluk při pěších přesunech a hráli při pořadovém výcviku nových branců. Vojenské hudby, jako součást
ozbrojených
sil,
působily
veřejně
při
všech
významných
příleţitostech,
reprezentujících mladý stát. Oslavy státních svátků, výročí legionářských bitev, vojenské přehlídky, přísahy, vítání představitelů veřejného ţivota, státní pohřby, sokolské průvody, to vše byly akce, kde byla účast vojenských hudeb povinná. Na dobových fotografiích i v archivních filmových šotech z meziválečného období jsou plukovní hudby při společenských událostech ke spatření velice často. V průběhu 20. let ale docházelo díky neexistující legislativě, která by korigovala vyuţívání vojenských kapel ke sluţebním účelům, mnohdy aţ k jejich zneuţívání. Běţná byla například produkce v důstojnických jídelnách, orchestrální hra při promítání němých filmů ve vojenských zátiších193 i propůjčování orchestru déle slouţícím důstojníkům při pořádání vlastních plesů.194 Neúměrný růst počtu účinkování pro potřeby armády byl redukován aţ vyhláškou z roku 1929, podle níţ byly hudby povinovány k produkcím pouze v rámci vlastního útvaru.195 5. 4. Účinkování brněnských vojenských hudeb na veřejnosti. Podstatu existence a vyuţití vojenské hudby definoval Prokop Oberthor196 ve svém článku s názvem „Vojenské hudby“. „V naší armádě je považována hudba za výchovné těleso vojska. Jejím úkolem je povznésti náladu vojska, vyprovázet vojsko při pochodech, cvičeních, hrát při vojenských a státních oslavách a o památných dnech vojskových těles. Aby se však vojenská hudba zdárně vyvíjela a nebyla jednostranná, je třeba, aby mimo uvedené již příležitosti též veřejně vystupovala a účastnila se tak zdravé veřejné soutěže.“197 Podobně jako v předválečných letech vojenská hudba participovala na kulturně společenském ţivotě ve třech rovinách. Jednak formou produkcí ve vlastní reţii i bezplatným vyuţitím orchestru pro různé oficiální příleţitosti pořádané městem, Sokolem, či spolkovou obcí. Dalším případem účinkování plukovních kapel, či jejich frakcí, byly produkce za 193 194 195 196 197
Vojenské zátiší bývalo v meziválečných letech součástí kaţdé posádky a plnilo funkci kulturního klubu. Pracovaly zde různé zájmové krouţky, promítaly se filmy, k dispozici byla čítárna. Šindelář Karel: Vojenské plukovní hudba a Vojenská hudební škola 1918 – 1938. Str. 45 VV čl. 505, č. 35/1929. In: Šindelář Karel: Vojenské plukovní hudba a Vojenská hudební škola 1918 – 1938. Str. 46. Prokop Oberthor (1872 – 1958), vojenský kapelník, skladatel, absolvent praţské konzervatoře. V letech 1923 – 1925 první velitel Vojenské hudební školy v Praze. Poté ve funkci inspektora vojenských hudeb. Cit. In: Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, str. 367.
43
honorář v podobě plesů, rozhlasového vysílání i na akcích, pořádaných restauračními zařízeními i dalšími podnikatelskými subjekty. Vojenští muzikanti byli rovněţ najímáni individuálně pro potřeby posílení dechových sekcí divadelních, symfonických orchestrů, ale i kapel na amatérské bázi. Plukovní hudby vystupovaly na veřejných prostranstvích v reţii armádního eráru a ve vlastní dramaturgii bezplatně v podobě tradičních promenádních koncertů, jako součásti sluţební činnosti a to od 1. května do 30. září, zpravidla jednou týdně.198 Samozřejmě pouze v případech, kdy nebyly odvolány k plnění prioritnějších úkolů. Promenádní koncerty v Brně se konávaly na tradičních místech parků, nejčastěji na Kolišti, v Luţánkách a Denisových sadech. V letech 1928 – 1929 byl z prostředků Sokola vystavěn funkcionalistický tělocvičný komplex a kulturní centrum Stadion v Kounicově ulici. Jeho sál i venkovní prostranství pozdějšího letního kina slouţilo aţ do sedmdesátých let také jako časté působiště vojenských hudebníků. Po ukončení války byla záhy opět navázána spolupráce s Leošem Janáčkem i hudebními spolky. I přes skutečnost, ţe těţiště poválečných Janáčkových aktivit jiţ spočívalo na kompozici a organizaci brněnského kulturního ţivota přenechával nastupující generaci, jeho konexe a zkušenosti byly pro činnost spolkové obce stále stěţejní. Skladatel udrţoval přátelské kontakty se zemským vojenským velitelem pro Moravu a Slezsko, generálem Podhajským.199 Na základě této známosti a vzájemného respektu došlo 23. 1. 1925 ke zorganizování jedné z nejprestiţnějších událostí v dlouholeté vzájemné spolupráci z pohledu vojenské hudby a to oslavě ve formě akademie k příleţitosti Janáčkových sedmdesátých narozenin.200 Pořadatelství večera, který se uskutečnil ve vojenském zátiší, mělo na starost posádkové velitelství, účinkoval muţský pěvecký sbor Foerster a v podání orchestru pěšího pluku č. 43, řízeného kapelníkem Františkem Zitou, zazněly Lašské tance. Ohlasy byly mimořádné, jak na úroveň organizace, tak na uměleckou úroveň koncertu.201 Kontakt s Leošem Janáčkem zaznamenala i druhá hudba působící v Brně při příleţitosti jeho účasti v Mramorovém sále Zemského domu202, účinkující na oslavě jubilea zaloţení pěších pluků č. 10 a 6.203 Vojenská hudba se zúčastnila premiérového provedení Sinfonietty dne 26. 6. 1926 v Praze v řadách České filharmonie pod řízením Václava Talicha.204
198 199 200 201 202 203 204
Šindelář Karel: Vojenské plukovní hudba a Vojenská hudební škola 1918 – 1938. Str.21. Alois Podhajský (1864 – 1946), bojoval v 1. světové válce, 1918 – 1927 ve funkci zemského vojenského velitele pro Moravu a Slezsko, 1927 – 1933 generální inspektor československé branné moci. Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, str. 203. Tamtéţ. Nachází se na Ţerotínově náměstí v městské části Brno – střed. Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, str. 203 Tamtéţ, str. 204.
44
Podobně jako na počátku 19. století dochází i v meziválečném období v brněnských hudebních kruzích k negativním reakcím civilních orchestrů, které chápaly produkce plukovních kapel za úplatu, jako nevítanou konkurenci, mimo jiné vzhledem k minimálním provozním nákladům armádních těles. Tento problém byl aktuální v celorepublikovém měřítku, výsledkem bylo ustanovení České obce hudebnické – unie československých hudebníků a Svazu kapelníků v prosinci 1924, součástí jejich programového prohlášení byl boj proti konkurenci vojenských hudeb.205 Okamţitou reakcí Inspektorátu vojenských hudeb bylo vydání ceníku pro plukovní kapely, který stanovoval přesnou výši honorářů s doloţkou, ţe ceny za účinkování vojenské hudby nesmí být nikdy niţší, neţ u místních kapel civilních. Součástí výnosu bylo nařízení, ţe veškeré smlouvy ohledně mimosluţebního účinkování stvrzovalo posádkové velitelství a musely obsahovat podmínku, ţe se smlouva ruší, jakmile bylo nutno pouţít hudbu ke sluţebním účelům.206 Ke konkurenceschopnosti armádních kapel v rovině hráčských dispozic v dlouhodobém horizontu přispělo stěţejní měrou zaloţení Vojenské hudební školy v Praze v roce 1923. 10.
května
1924
začíná
v prostorách
Zemského
domu
zkušební
vysílání
Československého rozhlasu v Brně, v roce 1929 se stěhuje do nových studií v prostorech výše zmíněného sokolského objektu Stadion. Tím se otevřely zcela nové moţnosti realizace koncertního vystupování plukovních hudeb v podobě ţivého rozhlasového vysílání. Rozhlasový orchestr v Brně vznikl aţ v roce 1951, z tohoto důvodu dostávaly místní profesionální orchestry v této nové mediální prezentaci dostatek příleţitostí. Hrálo se zpravidla 55 minut s minimálními přestávkami mezi skladbami.207 V dobách hospodářské krize, která se negativně projevila v útlumu kvantity kulturně společenských akcí, tvořilo ţivé vysílání rozhlasu jednu z alternativ dostupnosti kvalitního hudebního produktu.
5. 5. Personální sloţení a nástrojové obsazení.
Doposud byla běţná a prakticky jediná forma náboru a výchovy hudebního dorostu praxe najímaní elévů k plukovním hudbám. Absolventi soukromé Pavlisovy vojenské hudební
205 206 207
Šindelář Karel: Vojenské plukovní hudba a Vojenská hudební škola 1918 – 1938, str. 16. Vyhláška V.V. čl. 289/1922. In: Šindelář Karel: Vojenské plukovní hudba a Vojenská hudební škola 1918 – 1938, str. 16. Šindelář Karel: Vojenské plukovní hudba a Vojenská hudební škola 1918 – 1938, str. 38.
45
školy208 i předváleční příslušníci c. a k. plukovních hudeb odcházeli postupně do zálohy a generační výměna znamenala během 20. let prioritu Inspektorátu vojenských hudeb. Model výchovy elévů u plukovních kapel byl převzat ze zkušeností rakouské armády a jiţ v roce 1919 byla povolena přítomnost aţ 10 elévů u kaţdé hudby, kteří nebyli počítáni do předepsaného početního stavu.209 MNO povolilo rovněţ přidělování vojáků základní prezenční sluţby po tříměsíčním základním výcviku a dalších osmi poddůstojníků v další činné sluţbě, kteří se písemně zřeknou všech finančních nároků, jeţ jsou stanoveny pro déle slouţící.210 Měli tudíţ nárok pouze na menáţ a na denní plat muţstva. Participovali ovšem na rozdíl od elévů na příjmech z mimosluţební činnosti. Personální sloţení hudeb pěších pluků v roce 1921 bylo stanoveno následovně: 1 důstojník -
kapelník. (Předepsané absolutorium konzervatoře a odborné zkoušky IHV MNO.) 1 šikovatel - dirigent, zástupce kapelníka. 10 rotmistrů - hudebníci z povolání. 8 četařů 8 desátníků 8 svobodníků 8 vojínů
Všichni poddůstojníci z početního stavu pluku, konající základní prezenční, nebo dobrovolně další činnou sluţbu.
Aţ 10 ţáků - elévů. Tento stav náboru a personálního krytí byl pro zachování tradiční úrovně vojenských hudeb dlouhodobě neudrţitelný. Zaloţení Vojenské hudební školy znamenalo konečně moţnost relevantního, centrálního, koncepčně ošetřeného zabezpečení řad armádních orchestrů výchovou mladých adeptů nejen v rovině hudební, ale i v podobě vycvičení potřebnými pořadovými i kázeňskými návyky. Tato instituce vyškolila a vyřadila ke sluţbě v meziválečném období 1455 absolventů.211 Důleţitým faktorem pro univerzálnější repertoárovou rozmanitost bylo vyškolení na nástroje pro potřeby dechového i smyčcového
208 209 210 211
Pavlisovu Vojenskou hudební školu v Praze během její existence v letech 1856 – 1895 absolvovalo 1011 hudebníků. Výnos MNO Č. j. 105.209 18/1919 V.V. MNO 1926 č. 386 podle branného zákona § 19. In: Šindelář Karel: Vojenské plukovní hudba a Vojenská hudební škola 1918 – 1938, str. 10. Almanach Vojenské konzervatoře, část věcná.
46
obsazení. Kombinace 1. a 2. nástrojového oboru byla stanovena předpisem IVH MNO, individuálně bylo přihlíţeno i k fyziognomii jednotlivých studentů.212 Kombinace nástrojů 2. a hlavního oboru pro potřeby symfonického a dechového obsazení213 flétna, pikola, bicí
flétna, pikola
hoboj, anglický roh
klarinet Es
basový klarinet
klarinet B
fagot
klarinet B
lesní roh
lesní roh
trubka
trubka B, křídlovka
trombon
trombon, tenor (téţ baskřídlovka), baryton (téţ euphonium)
tuba
helikon
harfa
bicí
housle
křídlovka, trubka Es, klarinet B, tenor
viola
trubka B, trubka Es, křídlovka, bicí
violoncello
tenor, helikon, bicí
kontrabas
helikon
Symfonické obsazení vojenských hudeb bylo vyuţíváno zejména při produkcích na reprezentačních plesech, v Brně byly tyto akce nejčastěji pořádány ve velkém sále Stadionu. V druhé polovině 20. let se začínají projevovat symptomy celosvětové hospodářské krize, které se přirozeně dotkly sféry veřejných financí, drastické šetření ve státní správě dopadaly i na armádní rezort. Situace se dotkla součinnosti s Besedou Brněnskou, od roku 1927
není
v
dostupných pramenech
jediná
zmínka
o
spolupráci.
Náladu
v brněnských kulturních kruzích vystihuje citát ředitele Filharmonického spolku Besedy Brněnské Jaroslava Kvapila. „Důsledky všeobecné hospodářské krize se projevily vážně v kulturním podnikání. Lidé postižení tísní opouštěli to, co si mohli nejsnáz odepřít. Jde také o krizi mravní […] nenašla-li se ve veřejných rozpočtech pomoc na záchranu kulturních potřeb.“214 V armádním rezortu došlo k redukci početních stavů vojenských hudeb, byly
212 213 214
Šálek, Robert: Vojenská dechová hudba, kulturní zbraň Československé armády, str 188 – 189. Tamtéţ, str. 188. Cit. In: Kolář, Antonín: Sto let Filharmonického spolku Besedy Brněnské, str. 28. Vyd. Krajské
47
provedeny restrikce vojenských hudebníků v menších posádkách v podobě sniţování hodností kapelníků a platového ohodnocení rotmistrů. Zmíněné opatření se však netýkalo sídelních měst divizních velitelství. Jelikoţ v Brně bylo trvale umístěno zemské velitelství pro Moravu a Slezsko, zůstaly zdejší orchestry na tabulkových počtech 42 hudebníků.215 Aţ do března roku 1939, kdy byla zlikvidována československá branná moc, bylo nástrojové obsazení hudeb pěších pluků č.10. a č. 43., umístěných v brněnské posádce, systematizováno následovně.216 1 flétna 1 flétna, pikola 2 klarinety in Es 7 klarinetů in B 4 lesní rohy in F 5 křídlovek 2 tenory 2 barytony 2 trubky B 3 trubky Es 1 basová trubka 2 trombony in B 1 trombon in F 2 helikony B 2 helikony F 2 malé bubny 2 činely a due 1 velký buben
Ve funkcích kapelníků brněnských vojenských orchestrů se vystřídalo v letech 1920 – 1939 celkem 7 osobností. Obzvlášť Stanislav Ţivný, Josef Hančl, František Zita a Jindřich
215 216
nakladatelství v Brně, 1960. Šindelář Karel: Vojenské plukovní hudba a Vojenská hudební škola 1918 – 1938, str. 38. Šálek, Robert: Vojenská dechová hudba, kulturní zbraň Československé armády, str. 194.
48
Praveček217 se etablovali mezi významné osobnosti meziválečné brněnské kultury s přesahem do civilního společenského ţivota. Kapelníci a dirigenti vojenských hudeb v Brně v letech 1920 – 1939.218
funkce
jméno
od
do
kapelník kapelník kapelník kapelník
Karel Vaněk Stanislav Živný Josef Hančl Václav Tomeš
11.8.1920 8.11.1920 1.2.1927 1.1.1939
1.11.1920 1.2.1927 31.12.1938 30.6.1939
dirigent dirigent dirigent dirigent dirigent dirigent
Václav Brtek Ferdinand Dvořák Jaroslav Popelka Emil Svojík Josef Makarius Jaroslav Popelka
11.8.1920 14.2.1921 10.7.1921 5.2.1936 15.3.1937 20.12.1937
14.2.1921 13.3.1921 5.2.1936 15.3.1937 31.12.1937 30.6.1939
5. 6. Období 1939 – 1945. Vládní vojsko. Mnichovská dohoda, ratifikovaná dne 30. 9. 1938, se pochopitelně fatálně promítla i do ţivota vojenských hudeb. Prvním citelným důsledkem byl odchod příslušníků německé a maďarské národnosti. Československé vojenské hudby měly v době mobilizace, 23. září 1938, plánovaný stav 25 kapelníků, 1896 hudebníků a 286 ţáků Vojenské hudební školy. Ke dni 2. 3. 1939 slouţilo v armádě 524 příslušníků plukovních kapel (22 kapelníků, 239 rotmistrů a 263 déleslouţících), zbytek tvořili vojáci základní prezenční sluţby.219 Tento stav trval aţ do rozpuštění ozbrojených sil následkem březnové anexe hitlerovskou armádou a následným vytvořením vládního vojska v průběhu roku 1939. Ve výnosu Adolfa Hitlera z 16. 3. 1939 o zřízení Protektorátu Čechy a Morava se stanovilo mimo jiné, ţe „[…] pro udržení vnitřní bezpečnosti a pořádku může protektorát zřídit vlastní sbory. Organizaci, početní sílu a výzbroj určí říšská vláda.“ 217
218 219
Jindřich Praveček (1909 – 2000), skladatel, pedagog, jako vojenský kapelník působil v Chebu, Košicích, Brně, Praze a Hradci Králové. V letech 1946 – 1948 velitel VHŠ, 1956 propuštěn z armády z politických důvodů. Působil jako pedagog na JAMU v Brně. Povaţován za jednu z nejvýznamnějších osobností české vojenské hudby v její historii. Faktografické údaje pochází ze soukromého archivu vojenského historika Bohumila Peška. Informace ze stejného zdroje.
49
Původně se nepočítalo s tím, ţe by vládní vojsko mělo mít vlastní hudby, jelikoţ mělo plnit v praxi funkci německé ochranné policie. Ovšem po intervencích inspektora Jana Uhlíře u protektorátního předsedy vlády Aloise Eliáše se podařilo prosadit zřízení hudebního referátu a následně dvanácti praporních hudeb, kaţdou s početním stavem 1 kapelník, 1 dirigent a 33 hudebníků, čímţ bylo vytvořeno celkem 13 systemizovaných míst pro kapelníky a 408 pro rotmistry a muţstvo, kteří nastoupili na stanovená místa ke dni 1. 7. 1939. Sluţbu nastoupilo 106 rotmistrů (místo uvaţovaných 120) a 190 déleslouţících (místo 211) , celkem tedy 296 hudebníků.220 Události dnů 28. října a 17. listopadu 1939, během nichţ došlo k občanským nepokojům, komentoval německý vojenský zplnomocněnec vůči generálnímu inspektorovi takto: „[…] dávám všem příslušníkům vládního vojska kamarádskou radu, aby se přísně vystříhali všech protistátních činů. Nejen, že viník by byl potrestán smrtí, ale mělo by to též za následek rozpuštění vládního vojska, čímž by přišlo tisíce jeho příslušníků o existenci“.221 Generální inspektor z tohoto doporučení vyvodil řadu konkrétních opatření, které se týkaly i veřejné činnosti hudeb, mimo jiné: „Vyhýbejte se všemu okázalému vystupování vládního vojska, pochodování hlavními ulicemi za zpěvu, nepovoleným veřejným koncertům vojenských hudeb a podobně, jelikož vládní vojsko není ještě u občanstva vžito a jeho vystoupení by mohlo dát podnět k protiněmeckým projevům“.222 Jako zahájení činnosti hudeb vládního je moţno povaţovat koncert hudby 1. praporu, konaného dne 16. 12. 1939 v sále praţské Lucerny. V Brně posádka vládního vojska ustanovena oproti původním předpokladům nakonec nebyla, neměla údajně vzbuzovat národnostní vášně vzhledem k silné národnostní německé komunitě. Bylo zde umístěno pouze velitelství inspektorátu III. v kasárnách v ulici Radetzkého č. 24.223 V Brně se aţ do událostí, následující po atentátu na Reinharda Heidricha v květnu 1942, nahodile konaly produkce hudby vládního vojska, zejména orchestru 10. praporu umístěného v Bučovicích, v jejímţ čele stál kapelník Václav Drozda a po přesazení 2. – 12. praporu vládního vojska do Itálie Antonín Draţil. Bučovická hudba zůstala po těchto redislokacích jako jedna ze tří na našem území. (Zbývající dvě v Praze a Hradci Králové.)224 Období let 1939 – 1945 tedy znamenalo, ţe v Brně nebyla umístěna stálá vojenská hudba, poprvé v její novodobé historii.
220 221 222 223 224
Faktografické údaje pochází ze soukromého archivu vojenského historika Bohumila Peška. Cit. In: Informační zpravodaj absolventů VHŠ č.64, str. 11. Vydal Klub absolventů VHŠ, 4/1999. Cit. In: Informační zpravodaj absolventů VHŠ č.64, str. 11. Informace ze soukromého archivu vojenského historika Bohumila Peška. Informační zpravodaj Klubu absolventů VHŠ č. 99, str.3. Vydal Klub vojáků v záloze 10/2010.
50
5. 7. Období 1945 – 1953. Záhy po osvobození, dnem 10. května 1945 došlo ke zrušení vládního vojska, počínaje 17. květnem začala likvidace jeho systemizovaných hudeb, kterou prováděl
dosavadní
hudební referent Václav Tomeš. Dne 11. prosince 1945 podepsali Václav Tomeš a Jan Uhlíř likvidační protokol, čímţ byla formálně činnost hudeb vládního vojska definitivně uzavřena.225 4. června 1945 vydalo MNO výnos
226
o zřízení vojenské hudby v sídle kaţdé pěší
divize s okamţitou platností v tabulkových počtech 42 hudebníků, kteří mají být povoláni z řad bývalých členů hudeb pěších pluků a absolventů VHŠ. Centrální velení zabezpečovala nově zřízená Hlavní správa výchovy a osvěty při MNO. V podřízenosti 6. divize v Brně začal organizovat hudbu bývalý dirigent obou předválečných brněnských orchestrů Jaroslav Popelka.227 Na předepsaných počtech tento orchestr zahájil činnost 11. června 1945,228 velením byl pověřen kapelník Melichar Boček, dirigentem byl jmenován František Šebesta. K hudbě bylo přiděleno 44 hudebníků z řad vládního vojska, vesměs od hudby II. pluku samostatné československé brigády, která byla od května roku 1944 nasazená v Itálii a 17. 12. 1945 byl stav orchestru navýšen na 60 hudebníků.229 26. 4. 1948 byl Melichar Boček230 odeslán na zvláštní dovolenou z důvodu podezření na defraudaci peněz za účinkování vojenské hudby,231 20. 6. 1949 byl zadrţen při pokusu o emigraci a odsouzen na 16 let odnětí svobody.232 Jeho nástupcem se stal Jindřich Praveček. Do roku 1948 sídlila hudba v kasárnách na ulici Staňkova, poté se stěhovala do dnes uţ neexistujících kasáren 31. pěšího pluku na ulici Jana Babáka v Králově poli. V době působení Jindřicha Pravečka na postu kapelníka a Františka Šebesty jako dirigenta se vojenská hudba konečně dostává na úroveň, kdy se mohla opětovně zapojit do
225 226 227 228 229 230
231
232
Informační zpravodaj Klubu absolventů VHŠ č. 99, str.3. Vydal Klub vojáků v záloze 10/2010. MNO, výnos hl. št. 10.020/4 odd. 4. 6. 1945 Jaroslav Popelka (1895 – 1961), vojenský dirigent, během 1. světové války člen vojenské hudby v Haliči. Absolvent brněnské varhanické školy. Informační zpravodaj Klubu absolventů VHŠ č.99, str. 4. Výnos MNO č. j. 2612 Dův. – hl. štáb, 4. odd 1945. Melichar Boček (1900 – 1980), absolvent brněnské konzervatoře, člen hudby pěšího pluku č. 43. Jeho bratr, armádní generál Bohumil Boček byl náčelníkem hlavního štábu MNO. Z politických důvodů odsouzen v roce 1950 k doţivotnímu odnětí svobody. In: Stehlík, Eduard: Srdce armády. Vydal Avis, Praha 2004. Neprodejné. Odůvodnění: “Nenašel kladný poměr k lidově demokratickému zřízení.” Proto mu byla udělena zvláštní dovolená aţ do rozhodnutí MNO podle výnosu MNO č.j. 12.600 DůvI./2.odděl 1948 dnem 26.9.1948. Propuštěn na amnestii k 31.7.1956.
51
veřejného ţivota. Díky silným nástupním ročníkům prezenční vojenské sluţby233 a moţnosti vyuţití absolventů státních konzervatoří, slouţících u mateřských pluků pro potřeby vojenské hudby míval v průběhu výcvikového roku brněnský orchestr aţ 100 členů!234 Díky tomuto počtu se hudba rozdělovala na dvě tělesa. Jindřich Praveček vyuţíval kvalitativních dispozic členů orchestru k účinkování na promenádních koncertech v prostoru letního kina vedle kulturního centra Stadion a kaţdých 14 dní bylo realizováno ţivé vysílání v Československém rozhlase ve studiu v Husově sboru. Smyčcové obsazení bylo vyuţíváno k účelům produkce tanečního repertoáru při konání významných reprezentačních plesů. Druhou polovinu orchestru vedl většinou dirigent František Šebesta při povinném sluţebním účinkování. V letech 1947 – 1952 se v řadách brněnské vojenské hudby vystřídala řada osobností, které se později v občanském ţivotě etablovaly ve špičkových tělesech nejrůznějších ţánrů. Z těch nejvýznamnějších – klavírní virtuóz Cyril Klimeš, operní dirigent Jiří Karásek, flétnista a pedagog Václav Ţilka, sólista filharmonie Jaroslav Číţek, pěvec Richard Novák, jazzový kapelník Karel Kraugartner, saxofonisté Milan Ulrych, Jaroslav Humpolík a dlouholetý člen orchestru G. Broma František Navrátil. 15. prosince 1950 odchází Jindřich Praveček do nově zřízené Ústřední hudby Československé lidové armády do Prahy, ve funkci ho dočasně nahradil dirigent Jaroslav Popelka. Na podzim 1950 se také uskutečnila rozsáhlá příprava reorganizace vojenské hudební sluţby, realizovaná ke dni 23. 12. 1950,235 která se ovšem z praktického hlediska brněnské hudby nedotkla. Došlo pouze k odsunutí mateřského pluku č. 10 do Mikulova a příchodu pluku č. 31 z Dačic, do jehoţ podřízenosti se orchestr zařadil v počtu 60 hudebníků. Ve vedení ozbrojených sil i ve společnosti se ale začínají projevovat změny v chápání významu hudební sluţby i armády samotné. Nové mocenské rozdělení poválečné Evropy, únorové události roku 1948 a následné změny v zahraniční orientaci Československa, charakterizované promoskevskou politickou doktrínou, se v ozbrojených silách projevily řadou necitlivých, nekoncepčních rozhodnutí. Vize unifikace československé branné moci s armádou tehdejšího Sovětského svazu, personální změny na všech rozhodovacích úrovních bez ohledu na odbornost, ale prioritně na třídní politické profily, způsobily úpadek obliby a prestiţe armády a její odsunutí do pozice represivního mocenského nástroje. Následkem ratifikace Severoatlantické aliance v dubnu 1949 proběhla masivní redislokace ozbrojených sil, vytvoření posádek v blízkosti západní hranice mimo centra společenského dění, odsunutí 233 234 235
V roce 1948 slouţilo v československé armádě 167 497 vojáků základní sluţby. In: Vojenské dějiny Československa, 4. díl, str. 67. Osobní vzpomínky Miloslava Davida, člena vojenských hudeb v Brně v letech 1947 – 1987. Výnos MNO, č. j. 3503 Taj. – GŠT/OMS 1950.
52
armády do anonymity kasárenských zdí a zpřetrhání tradičních vazeb s civilním obyvatelstvem, ve kterých hrály vojenské hudby důleţitou roli. Pozornost a prostředky na rozvoj politicky angaţovaného kulturního ţivota v kontextu dobové politické propagandy byly na počátku padesátých let směřovány do činnosti nově vznikajících armádních uměleckých souborů, jejichţ činnost byla výrazně ideově orientována. Vojenské dechové kapely byly chápány jako přeţitek prvorepublikových tradic a sokolských hodnot, její veřejné vystupování přestalo být pro vládní nomenklaturu ţádoucí. Následná reforma, inspirovaná v praxi nepřenosnými sovětskými zkušenostmi, uvrhla vojenské hudby k desetiletí úpadku a odsunu mimo pozornost veřejnosti. Další návrh na reorganizaci vojenské hudební sluţby byl vypracován jiţ v roce 1951 a následně realizován Organizačně mobilizační správou bez spolupráce s inspektorátem vojenských hudeb. Bylo vytvořeno 35 kapel divizních, plukovních a učilištních, personálně ustanovených na počet 19 hudebníků, tabulkově určených na 9 poddůstojníků z povolání a 10 vojáků základní sluţby.236 Tato realita vylučovala jakoukoliv koncertní produkci a určení pouze ke sluţebnímu účinkování pro potřeby armády bylo profesně velmi ubíjející. Obsazení tzv.“devatenáctek“ bylo následující:237 1 klarinet Es 3 klarinety B 1 trubka B 2 trubky Es 1 trubka basová 2 křídlovky 1 tenor 1 baryton 2 helikony 2 lesní rohy nebo 2 pozouny 3 bicí nástroje (malý buben, činely, velký buben) Flétna pouze při vynechání 1 bicího nástroje nebo helikonu.
236
237
Mišák, Karel: Analýza období vojenských dechových orchestrů v letech 1800-2002, absolventská práce, evidenční číslo 103/2002, str. 31. Vojenská konzervatoř v Roudnici nad Labem, 2002. Autor je od roku 2007 inspektorem vojenských hudeb AČr. Tamtéţ.
53
V Brně byl nově ustanoven tento typ hudby v podřízenosti 31. pluku dnem 24. května 1953.238 Dirigentem se stal Jindřich Brejšek, jehoţ neformálně zastupoval klarinetista Karel Tesař.239 Tento soubor slouţil pouze ke sluţebním účelům v souvislosti s reţimem dne a výcviku. Tedy od ranního rozvodu do zaměstnání, k pořadové přípravě, útvarovým nástupům k odběru stravy aţ k čepobití. Častým jevem byla produkce v důstojnických jídelnách u oběda. Na veřejnosti byla ke slyšení pouze při pěších přesunech útvarů v brněnských ulicích. Sídlo kapely bylo umístěno v dnes jiţ neexistujících kasárnách 60. střeleckého pluku (později SČSP) na ulici Tábor, ovšem kaţdoročně, od 10. května do konce září, doprovázela hudba mateřský pluk na letní výcvikové působiště do vojenského prostoru Libavá. Zkoušky kapely se konaly v přírodě, zkušebna nebyla k dispozici. Hudebníci byli vyuţíváni i k celodenní stráţní sluţbě, manuální hospodářské činnosti a regulaci dopravy. Vrcholem potupy ve vzpomínkách bývalých členů bylo účinkování při večerním čištění tanků.240 Hudebníci této kapely si z vlastní iniciativy sestavili taneční i malý dechový orchestr, ve volných termínech účinkovali na společenských plesech, či oslavách Mezinárodního dne ţen.241 Po odchodu kapelníka Jindřicha Brejška k učilištní hudbě do Lipníku nad Bečvou nastoupil na jeho funkci Zdeněk Malý (1927 – 2005), zastupovaným Rudolfem Stolařem. V roce 1957 byly devatenáctičlenné plukovní hudby rozpuštěny, její příslušníci přešli do nově vytvořené divizní hudby ve Znojmě, či do řad členů Posádkové hudby Brno.
6. POSÁDKOVÁ HUDBA BRNO. ČINNOST V LETECH 1953 – 1989. 6. 1. Období 1953 – 1956. Sluţební činnost. Situaci ve vojenské hudební sluţbě počátkem padesátých letech charakterizuje naprostý nezájem o kvalitativní rozvoj a existenční perspektivu hudebníků. Inspektorát vojenských hudeb byl převeden pod Generální štáb, o dalším směřování v této oblasti bylo po vynucených personálních změnách v rukou naprostých laiků v čele s inspektorem Josefem Kalibou.242 V Brně byly v roce 1953 ustanoveny dva vojenské orchestry. Mimo výše zmíněnou devatenáctičlennou plukovní hudbu zahájila v květnu svou činnost Posádková 238 239 240 241 242
MNO, č. j. 001959 – OMS. Soukromý archiv Miloslava Davida, bývalého příslušníka hudby 31. pluku. Vzpomínky Jana Pravdy, bývalého příslušníka hudby 31. pluku. Stejný pramen. Mišák, Karel: Analýza období vojenských dechových orchestrů v letech 1800-2002, str.42.
54
hudba Brno, jako jedna z pěti hudeb tohoto typu, které byly umístěny v největších posádkových městech.243 V čele třicetičlenné kapely, která měla sídlo v kasárenských ubikacích v areálu hradu Špilberk, stál fundovaný odborník Robert Šálek,244 jeho zástupcem byl určen dirigent Miroslav Zuska. Absence centrální koncepce činnosti vedla k problémům s vyuţíváním hudebníků při jejich sluţebních úkolech v posádkách. Nejen hudby plukovní, ale i posádkové byly nasazováni k nejrůznějším hospodářským pracím. V roce 1954 si IVH vymohl vydání nařízení,245 kterým bylo velitelům útvarů a správcům posádek zakázáno vyuţívat hudebníky k jiným úkolům neţ hudebním, ale ne všude a vţdy bylo respektováno.246 Po celou novodobou éru existence byly povinnosti vojenské hudby svázány s momentálními politickými, historickými i společenskými souvislostmi. Orchestr brněnské posádky byl v civilním sektoru vyuţíván při příleţitostech, které se staly pro poúnorové období příznačné. Produkce narychlo upravených budovatelských písní a pochodů v továrnách, na brněnském venkově u brigád a činností, souvisejících s kolektivizací a zakládáním JZD, doţínkové slavnosti, či oslavy mezinárodního dne ţen, nebyly ničím mimořádným.247 Repertoárové nedostatky, se kterými se vojenské hudby středního obsazení potýkaly, souvisely s nepouţitelností sokolských a prvorepublikových plukovních pochodů. Náročné orchestrální skladby, uţívané v minulosti při promenádních koncertech, byly většinou ideologicky nedostačující, ale hlavně nebyly díky útlumu koncertní činnosti zapotřebí. V polovině padesátých let byl inspektorát vojenských hudeb iniciátorem několika soutěţí o původní tvorbu za účelem obnovy repertoáru a od roku 1955 začíná vydávat vlastní edici koncertních skladeb pro dechové orchestry. Přes prvotní nedostatky v rovině koncepčnosti se ovšem v budoucnosti stala dlouhodobým kvalitativním řešením přísunu repertoárových novinek, komponovaných primárně pro obsazení koncertního dechového orchestru. Edice nebyla veřejně dostupná, slouţila pouze k účelům potřeb vojenské hudby, ale díky kvalitním instrumentacím a slušné repertoárové úrovni je hojně vyuţívána dechovými kapelami v civilním sektoru dodnes. Během let 1955 – 1987 bylo vydáno 172 svazků. Touto cestou byla řešena i unifikace sluţebního repertoáru pro interní potřeby armády,248 ale i pochodových a smutečních skladeb k účelům účinkování na veřejnosti ve stoje, či za pochodu. 243 244 245 246 247 248
V Brně, Bratislavě, Trenčíně, Bánské Bystrici a Hradci Králové. Robert Šálek (1907 – 1975), vojenský kapelník, skladatel, muzikolog. Absolvent praţské konzervatoře, FF UK v Praze, doktorát na FF UP v Olomouci. Působil ve VHŠ a u vojenských hudeb v Olomouci a Brně. Nařízení NGŠ č.4/1954. Mišák, Karel: Analýza období vojenských dechových orchestrů v letech 1800-2002, str.49. Osobní vzpomínky Miloslava Davida, příslušníka Posádkové hudby Brno. Základní sluţební repertoár tvořil v letech 1953 – 1989 uvítací pochod Václava Dobiáše, husitský revoluční chorál, smuteční chorál Andante religioso, státní hymny Československa a Sovětského svazu, fanfára z opery Libuše, Internacionála, Píseň práce, pochody Kupředu levá a Směr Praha.
55
Závěr roku 1956 přinesl díky událostem v Sovětském svazu uvolnění dogmatických kulturních i celospolečenských konvencí, došlo k následným personálním změnám ve vedení strany i resortu a potaţmo i k dílčímu předělu kulturní politiky v Československu. Tyto skutečnosti předznamenaly počátek nové vývojové etapy v činnosti vojenských hudeb, snaţících se o vydobytí dřívější úrovně a prestiţe. 6. 2. Období 1957 – 1989. V roce 1957 přešel z vedoucí funkce Armádního uměleckého souboru na místo Inspektora vojenských hudeb Jan Fadrhons a začíná se chystat další zásadní změna v organizaci vojenské hudební sluţby, která vyvrcholila zrušením devatenáctičlenných kapel, korekcí počtu hudeb divizních a navýšením tabulkových míst u posádkových hudeb. Konečný stav po reorganizaci počítal s činností 28 vojenských orchestrů. Postupně se začínají odstraňovat problémy, které bránily opětovnému návratu vojenských kapel na předválečnou uměleckou úroveň vytvořením podmínek pro mimosluţební činnost. Kapelníkům a perspektivním hudebníkům bylo umoţněno dálkové studium na státních konzervatořích. Vojenská hudební škola, která se po létech úpadku, způsobených přestěhováním do naprosto nevyhovujících podmínek ve Spišském Podhradí, přesunula od školního roku 1953/1954 do Liberce a v roce 1957 obnovilo svoji činnost smyčcové oddělení školy. V průběhu roku 1958 našla škola působiště v důstojných podmínkách zámku v Roudnici nad Labem. Tyto změny se pozitivně dotkly i hudby brněnské posádky. Pravidelné doplňování orchestru absolventy VHŠ částečně vykompenzovalo nedostatečné zařazování hudebníků z řad základní vojenské sluţby, hlavně zvyšovalo kvalitu v rovině hráčských i kázeňských dispozic. Početní stav byl navýšen na 34 hudebníků.249 kapelník dirigent 1 flétna 1 hoboj 1 fagot 1 klarinet Es 6 klarinetů B
249
Mišák, Karel: Analýza období vojenských dechových orchestrů v letech 1800-2000, str. 62.
56
3 lesní rohy 1 helikon F 2 helikony B 4 křídlovky 2 tenory 1 baryton 2 trubky B 2 trubky Es 1 basová trubka 3 pozouny 3 bicí nástroje
Na sklonku roku 1956 došlo na dlouhou dobu k poslední personální změně na postu kapelníka, kdy dnem 28. 12. 1956 vystřídal Roberta Šálka, odcházejícího k orchestru olomoucké posádky, dosavadní velitel hudby v Bánské Bystrici Karel Pitra.250 Ve funkci dirigenta působil v letech 1955 – 1962 Jindřich Zboţínek (1916 - 1999), po jeho převelení do Olomouce byl nahrazen Jaroslavem Kubáčkem. V roce 1960 se změnilo i sídlo orchestru, kdy se z rajonu kasáren na Špilberku hudba přemístila do vojenských prostor na ulici Gottwaldova.251 Během existence brněnské posádkové hudby došlo ještě dvakrát ke změně působiště. V roce 1964 se stěhovala do kasáren SČSP na ulici Tábor a od roku 1969 našla své působiště v areálu kasáren na ulici Svatoplukova v Brně – Ţidenicích. Díky uvedeným změnám byly vytvořeny podmínky a předpoklady pro obnovení koncertní činnosti. Brněnský orchestr měl oproti hudbám, umístěným v nově vytvořených posádkách, nespornou výhodu v tradici, opětovnému vzrůstajícímu zájmu o účinkování ze strany veřejného sektoru, existenci rozhlasu a z toho pramenícího kvalitního tvůrčího zázemí. K opětovnému konání promenádních koncertů orchestru brněnské posádky byly vyuţívány tradiční místa, tedy sady na Kolišti252, Denisovy sady, Luţánecký park, letní kino Stadion a nově také prostranství Zelného trhu a brněnského výstaviště. Skladba repertoáru byla sice ovlivněna ideologickými okolnostmi doby, ale celková dramaturgie vycházela
250 251 252
Karel Pitra (nar. 1918) absolvent VHŠ v roce 1934, za II. světové války příslušník vládního vojska, vojenský kapelník v Olomouci, Opavě, Lipníku, Banské Bystrici a Brně. Dnešní ulice Cejl. Prostranství, na kterém bylo v roce 1965 dokončena výstavba Janáčkova divadla.
57
z ustálených předválečných zvyklostí. Program jednoho z prvních koncertů Posádkové hudby Brno, pořádaného v roce 1960 v areálu letního kina Stadionu, měl následující podobu:253 Vít Nejedlý P. I. Čajkovskij Bedřich Smetana Antonín Dvořák C. M. von Weber Karol Pádivý Miroslav Vacek J. Pauer Směs písní Antonín Dvořák
pochod Vítězství bude naše. Valčík z baletu Louskáček předehra k opeře Hubička Slovanský tanec.č. 7 Concertino pro klarinet a orchestr Fantazie na slovenské písně „Starý náš“ Vojenská harmonika – slovenská lidová Májová polka Přátelské pozdravy Slavnostní pochod
Koncertní produkce se vrátily k pravidelnosti, od roku 1959 se v letním období pořádaly zpravidla jednou týdně. Od počátku šedesátých let začíná dlouholetá neformální spolupráce s hudebním skladatelem a dirigentem rozhlasového orchestru Milošem Machkem a dramaturgem Bohuslavem Sedláčkem, později také s Evţenem Zámečníkem a Františkem Maňasem, kteří se věnovali koncertní kompozici pro dechový orchestr a brněnskou posádkovou hudbu vyuţívali k premiérovým uvedením svých skladeb. Spolupráce s brněnským rozhlasem se stala dlouholetou tradicí. Posádková hudba Brno byla ve městě jediným profesionálním dechovým tělesem středního obsazení, jejíţ schopnost nastudovat na vysoké úrovni koncertní repertoár, či skladby vyššího populáru, byla hudebními dramaturgy pro potřeby rozhlasového natáčení vyuţívána mnohdy i v týdenních intervalech. Od roku 1960 se stala posádková hudba také patronátním partnerem Základní hudební školy Jaroslava Kvapila a v roce 1961 se podílela kupříkladu v reţii Jiřího Měřínského na nastudování dětské opery Jaroslava Křičky Ogaři.254 Pokud přičteme nahodilé koncerty výchovného typu, produkce pro potřeby stranických akcí, pokrytí poţadavků města a samozřejmě prioritní sluţební činnost, dostává se vytíţenost orchestru v průběhu šedesátých let na hraniční úroveň. Existence vojenské akademie,255 vysoká koncentrace armádních útvarů v brněnské posádce a teritoriální pokrytí poţadavků vojenských jednotek celého jihomoravského regionu, znamenalo celoroční náplň v podobě přísah, vojenských pohřbů, útvarových nástupů, vítaní delegací i nácviků slavnostního pochodu nováčků v základní vojenské sluţbě. Od roku 1960 se začínají vojenské hudby podílet na nácviku a provedení vojenských přehlídek a
253 254 255
Program uloţen v soukromém archivu Josefa Kampa, příslušníka PH Brno. Údaj z kroniky Posádkové hudby Brno, uloţené v soukromém archivu. Vojenská akademie Antonína Zápotockého byla zaloţena v roce 1951.
58
spartakiádních vystoupení, coţ znamenalo také enormní časové i psychické vypětí. V této dekádě začíná také tradice soutěţí a koncertních přehlídek vojenských kapel na celorepublikové úrovni v podobě pořadové přípravy a následného veřejného koncertního vystoupení smyčcového i dechového orchestru. Pozitivní byla profesní konfrontace úrovně jednotlivých orchestrů, výměna notového materiálu a zkušeností, v neposlední řadě i osobní setkání hudebníků. Soutěţní přehlídky se konaly zpravidla kaţdé dva roky v atraktivních, nejčastěji lázeňských městech, kde bylo zaručeno důstojné organizační i posluchačské zázemí. První akce tohoto typu se uskutečnila 8. dubna v Trenčianských Teplicích, program byl sloţen z jedné povinné soutěţní skladby dechového i smyčcového obsazení. Program Posádkové hudby Brno byl sestaven následovně:256 Smyčcový orchestr Povinná skladba: Josef Suk Volný program: Bohuslav Sedláček Manuello d´Ponci Igor Sikiricky
Vesnická serenáda Dvě části ze suity Písnička ze dřeva 1. část Píseň jara – solo na flétnu Josef Kamp 2. část Medvídek – solo na fagot Ladislav Skála Estrellita, parafráze na mexickou píseň solo na housle František Eret Polský mazur
Dechový orchestr Povinná skladba: Miroslav Juchelka Volný program: Miloš Machek
Holubička – český lidový tanec Suita z baletu Cesta kolem světa za 80 dní 1. Zvláštní vydání – tanec kamelotů 2. Pan Phileas Fogg a Reformní klub 3. Jean Proklouz, jeho sluha 4. Paní Auda 5. Detektiv Fix
Jak je patrno z programu, zásadní díl nepovinné části vystoupení tvoří kompozice brněnských autorů. Touto cestou se ubírala dramaturgie koncertních pořadů brněnské
256
Program uloţen v soukromém archivu Josefa Kampa, bývalého člena Posádkové hudby Brno.
59
posádkové hudby pravidelně, patriotismem se značně odlišovala od ostatních vojenských orchestrů po celou dobu své existence. Vrcholem koncertní sezóny se od poloviny šedesátých let stávaly pravidelné příleţitosti pro nejlepší vojenské orchestry v podobě vystoupení v zahradě na Valech v areálu Praţského hradu. Této prestiţní koncertní produkce, jejíţ tradice trvá dodnes, se brněnská hudba zúčastňovala kaţdé léto. Počátkem sedmdesátých let se orchestru otevřely nové moţnosti vlastní propagace v celostátním měřítku v podobě spolupráce s brněnským studiem Československé televize. Přenosy promenádních koncertů i nejrůznějších vystoupení v souvislosti se státními i stranickými výročími byly sice většinou charakterizovány ideologickým diktátem normalizačních dramaturgů, ale přínos pro kvalitativní rozvoj orchestru byl díky novým zkušenostem nesporný. Televizní vysílání záznamů produkce brněnské vojenské hudby dostávalo v programovém plánu brněnského studia prostor téměř kaţdoročně, je ovšem třeba konstatovat, ţe některé případy veřejného mediálního zviditelnění k prestiţi vojenské hudby příliš nepřispěly. K představě typického produktu sedmdesátých let poslouţí program slavnostního koncertu za účasti Posádkové hudby Brno v Janáčkově divadle, věnovaný třicátému výročí únorových událostí, veřejná nahrávka byla realizována Československou televizí dne 7. ledna 1978.257 Pavel Blatný Evţen Zámečník Jindřich Hilčr Milan Slimáček Richard Tománek Jan Noha Gustav Křivinka Jan Noha Václav Felix Miloš Machek Václav Dobiáš Pavel Blatný
Zdravice No passaran Píseň o věrnosti (recitace Otakar Dadák) Muţi v modrých halenkách Bílé noci – serenáda pro dvě trubky a orchestr Plný světla (recitace Zdena Herfortová) Píseň komunistické straně Únor (recitace Jaroslav Tuček) Široká země – cyklus skladeb k 60. výročí VŘSR Na stráţi socialismu Budujeme Zdravice
Dramaturgické rozdíly v úrovni ideové nezávadnosti v kontextu sedmdesátých let jsou patrné z programů, sestavených uměleckou radou orchestru k produkci na promenádních koncertech pro brněnskou veřejnost a pro účely účinkování na akcích ideologickým podtextem a s předpokládanou oficiální účastí stranických a vojenských funkcionářů. 257
Program a recenze koncertu uveřejněna v deníku Rovnost, 9. 1. 1978.
60
Program promenádního koncertu 22. 9. 1977 v Denisových sadech.258 Julius Fučík Franz von Suppé Bedřich Smetana Richard Heuberger P. I. Čajkovskij Miloš Machek Instr. J. Kubáček Pietro Mascagni Mojmír Zedník Evţen Zámečník Instr. Miloš Machek
Vjezd gladiátorů - pochod Krásná Galathea – předehra Skočná z Prodané nevěsty Ples v opeře pro sólovou křídlovku árie Trigueta z opery Evţen Oněgin Vzlétni holubice míru Hloub řekou – sólo trombon Intermezzo symfonico Mládí dneška No passaran Políčko, pole
Program slavnostního koncertu k příleţitosti 30. výročí Vítězného února a 25. výročí zaloţení Posádkové hudby Brno, konaného 27. ledna 1978 v kulturním domě ZK Zbrojovka Brno.259 František Janský Karol Pádivý P. I. Čajkovskij Robert Šálek Ludvík Podéšť Miloš Machek Svítí měsíc Miloš Machek Rudolf Friml I. Dunajevskij Václav Dobiáš
Únor 1948 – předehra Slovenský tanec árie Trigueta z opery Evţen Oněgin Třínoţka - český lidový tanec Zavátý chodníček – píseň ze hry Slepice a kostelník Na stráţi socialismu – pochodová píseň lidová píseň, upravil Karel Pitra Dobré ráno, kosme – koncertní skladba Za tichých nocí. Z Písní Závišových. Píseň o volném větru Do dalších let – pochod
Pravidelnou součástí veřejných produkcí orchestru byla vokální sloţka, realizovaná přizvanými osobnostmi brněnského hudebního ţivota. V období let 1965 – 1989 se za mikrofonem vystřídala řada zpěváků nejrůznějšího ţánrového záběru. Nejčastějšími hosty koncertních vystoupení i rozhlasového a televizního natáčení byli Jaroslav Zbořil, Joţka Černý, Zbyněk Pantůček, Eva Veškrnová, Karel Zelníček, Štěpán Mátl, Jana Matysová, Zdeněk Šmukař, Anna Urbánková, Marie Řezáčová, Ota Císař a Květa Ondráková. V průběhu sedmdesátých let byla navázána spolupráce s Oblastní hudbou SNB, realizováno bylo několik společných koncertních vystoupení a tři televizní záznamy. Zajímavý společný koncert se uskutečnil 6. října 1983 v sále Stadiónu, na pořadu byly původní kompozice pro 258 259
Kronika Posádkové hudby Brno, soukromý archiv autora. Tamtéţ.
61
dechové orchestry brněnských autorů.260 V programu vystoupili Brněnští madrigalisté, Brněnský akademický sbor a sólisté Anna Kratochvílová (mezzosoprán) a Pavel Kamas (baryton). Pavel Blatný Miloš Machek Evţen Zámečník Zdeněk Jonák Jiří Hudec Jan Oliva Petr Řezníček Jaroslav Kubáček Gustav Křivinka Bohuslav Sedláček Milan Slimáček Jiří Volf František Maňas
Slavnostní hudba Mé zemi mír – koncertní předehra Moravské preludium Jen oblaka bílá – píseň s doprovodem orchestru Zbojnický tanec Neónová uspávanka – píseň s doprovodem orchestru Olympijský pochod Na stráţi míru – pochod Píseň komunistické straně – kantáta tarantella z filmu Princezna se zlatou hvězdou na čele Byly vojny byly – duet s doprovodem orchestru Expres – koncertní skladba pro 3 trubky a orchestr Druţba – pochod
Ojedinělé příleţitosti se členům hudby dostalo v podobě účinkování ve filmovém dramatu Karla Kachyni z roku 1970 „Uţ zase skáču přes kaluţe“ v produkci filmového studia Barrandov Praha. V prosinci 1987 nahrála Posádková hudba Brno ve studiu brněnského rozhlasu 14 pochodů, které byly vydány na LP desce s názvem Sempre Avanti – české pochody.261 Autorsky byly zastoupeny nejvýraznější osobnosti daného ţánru, Julius Fučík, František Kmoch,Václav Vačkář, Miroslav Císař, Jan Čermák, František Zita, Antonín Borovička, Karel Pádivý, Vilém Kyral, Miloš Machek, Rudolf Obruča, Jaroslav Dufek, Jindřich Praveček a Rudolf Nováček. V předlistopadové
historii
byl
orchestr
brněnské
posádky
vyslán
dvakrát
k zahraničnímu účinkování, v obou případech do tehdejší Německé demokratické republiky. V červnu 1975 se kapela zúčastnila třídenní přehlídky vojenských hudeb armád Varšavské smlouvy u příleţitosti dnů tisku v Berlíně, jehoţ součástí byl i společný koncert všech přítomných orchestrů. Ve dnech 15. – 17. září 1989 vyjela posádková hudba reprezentovat československou armádu do Neubrandenburgu na mezinárodní soutěţní festival vojenských orchestrů.
260 261
Kronika Posádkové hudby Brno, soukromý archiv autora. Vydal Panton, vydavatelství Českého hudebního fondu, Praha, 1987. Reedice na nosiči CD Panton 1991.
62
Neodmyslitelnou součástí kapely byly její jednotlivé frakce v podobě symfonického obsazení, tanečního orchestru a malé dechovky. Všechna tato tělesa se často zúčastňovala produkcí na společenských plesech, tanečních zábavách, privátních oslavách i společenských večerech pro potřeby armády i civilních organizací. V případě malého dechového orchestru došlo v průběhu 70. a 80. let i k televiznímu natáčení v rámci cyklu hudebních pořadů „Brněnské kolo“, „Zastaveníčko u Slavkova“ i pořadů z brněnského výstaviště „Pouť je pouť“.262 Největší podíl na celkové struktuře činnosti mělo i v poválečném období centrálně nařizované účinkování prostřednictvím Hlavního inspektorátu vojenských hudeb. Unifikace vojenské hudební sluţby v podřízenosti MNO ČSSR byla kodifikována v roce 1971,263 novelizována v roce 1980264 a určuje, kromě základních předpisů a vyhlášek, povinnosti a priority vyuţití posádkových a divizních hudeb. Kaţdému orchestru bylo vymezeno sluţební teritorium, v případě brněnské hudby se jednalo o celou jiţní Moravu. K hlavním úkolům vojenských hudeb patří: „Pomáhat velitelům při kulturně estetické výchově vojáků a hudební činností působit k utužení uvědomělé kázně a morálního stavu vojsk. Pořádat promenádní a výchovné koncerty jak pro příslušníky armády, tak i civilní obyvatelstvo […] propagovat nejlepší díla klasické, soudobé i estrádní hudby […] Pomáhat jednotkám při nácviku hymen, pochodových písní a rozvoji kulturní umělecké tvořivosti. Pořádat koncerty pro útvary, které nemají systematizovanou hudbu, v rámci stanoveného okruhu působnosti. […] Plnit služební úkoly při přísahách, vyřazení absolventů, oslavách, slavnostech, pohřbech, pietních aktech, předvolební agitaci, vítání zahraničních delegací[…] Plnit úkoly v zájmu celospolečenských, politických, kulturních a sportovních akcích, při nichž je účast armády povinná, či žádoucí. […] Účinkovat pro Československý rozhlas, televizi, film a Gramofonové závody n. p., jestliže tyto instituce o účinkování požádají. […] Připravovat se k plnění úkolů za mimořádných opatření.“ Ze znění tohoto předpisu v praxi vyplývá, ţe vojenská hudba můţe být povinována a vyuţívána k účinkování neomezeně, kdykoliv o ni jakákoliv státní, či vojenská instituce poţádá. Ke změnám na jednotlivých postech docházelo u Posádkové hudby Brno v podstatě pouze díky pravidelné dvouleté rotaci hudebníků v základní vojenské sluţbě a ochodu stálých členů do starobního důchodu a jejich okamţitým nahrazením absolventy VHŠ. Tato personální stabilita umoţňovala dlouhodobou koncepční práci. 30. 9. 1975 odchází do zálohy
262 263 264
Pravda, Jan, bývalý člen Posádkové hudby, soukromý archiv. Předpis Všeob – 7 – 1. 1971. Předpis Vševojsk – 1 – 10. 1980.
63
Karel Pitra a následujícím dnem nastupuje na místo kapelníka dosavadní dirigent Jaroslav Kubáček.265 Jeho zástupcem se stává ambiciózní Jiří Volf,266 který významně obohatil vlastní tvorbou i instrumentací skladeb vyššího populáru repertoárový rozsah orchestru a po náhlém úmrtí Jaroslava Kubáčka dne 26. 10. 1987 převzal vedení orchestru. V poválečném období zanechala brněnská vojenská hudba ve veřejném kulturním ţivotě regionu nesmazatelnou stopu. Vzhledem k příslušnosti k ozbrojeným sloţkám a nutným dramaturgickým úlitbám se sice netěšila masivní popularitě, jako v období po vzniku samostatného Československa, ale díky své kvalitě získala respekt odborné veřejnosti, veřejnoprávních medií i příznivců koncertní dechové hudby. Vysoká odborná i kázeňská úroveň se dlouhodobě projevovala také v konfrontaci s ostatními vojenskými orchestry při častých soutěţních přehlídkách, v nichţ obsazovala pravidelně nejvyšší příčky v celorepublikovém měřítku.
7. ČINNOST V LETECH 1989 – 2004. ZÁNIK ORCHESTRU.
7. 1. Změny ve vojenské hudební sluţbě po roce 1989.
V době listopadové revoluce působilo na území tehdejší Československé socialistické republiky 24 vojenských hudeb.267 Mocenské změny v celoevropském kontextu, které vyústily ke zrušení Varšavské smlouvy a následného vymanění Československa z provázanosti s východním blokem, přinesly radikální změnu uspořádání ozbrojených sil, k čemuţ přispělo i rozdělení federace na samostatnou Českou a Slovenskou republiku k 1. lednu 1993. Změna zahraniční politiky, společenských poměrů a ekonomických vztahů sebou nesly tlaky na novou koncepci armádních priorit. Dopad na činnost a existenci vojenské hudební sluţby byl velmi citelný a v dlouhodobém horizontu fakticky likvidační, jelikoţ polistopadová situace v resortu obrany je provázena prakticky nepřetrţitou transformací a nekonečnou řadou reformních kroků, které postrádají jakékoliv výsledky dlouhodobější, smysluplné koncepce a jsou vţdy závislé na momentální politické situaci. Za zmínku stojí 265 266 267
Jaroslav Kubáček (1930 – 1987), absolvent VHŠ, obor klarinet a dirigování. Jiří Volf (nar. 1945), kapelník Posádkové hudby Brno od roku 1987, skladatel, aranţér. absolvent VHŠ v oboru bicí nástroje a brněnské konzervatoře v oboru dirigování u prof. Jaroslava Broţe. Ústřední hudba ČSLA, hudba pohraniční stráţe Benešov, posádkové hudby v Praze, Táboře, Příbrami, Litoměřicích, Hradci Králové, Brně, Olomouci, Prostějově, Bratislavě, Trenčíně, Banské Bystrici, Košicích, svazkové (divizní) hudby v Karlových Varech, Plzni, Klatovech, Českých Budějovicích, Havlíčkově Brodě, Kroměříţi, Slaném, Topolčanech, Prešově a hudba VVŠ Vyškov. K plnění sluţebních úkolů byl vyuţíván i orchestr ţáků VHŠ Roudnice nad Labem.
64
v této souvislosti konstatování faktu, ţe se v letech 1989 – 2012 ve funkci ministra obrany vystřídalo 16 osob. Ke dni 31. října 1991 bylo zrušeno z vlastní iniciativy IVH 8 vojenských orchestrů a tabulkovému navýšení zbývajících orchestrů na 57 osob.268 Na nově vytvořená místa sice přešla valná část hudebníků od zaniklých hudeb, ale přesto nebylo ve většině případů dosaţeno 100% stavu. S přirozeným úbytkem hudebníků v souvislosti s odchodem do starobního důchodu, či nově nabytou moţností odejít do zálohy dobrovolně, bez ohledu na dobu odslouţených let, docházelo průběţně k úbytku početního stavu vojenských hudeb a k postupné generační výměně. V letech 1995 – 2000 byl kaţdoročně redukován tabulkový stav orchestrů o dvě aţ čtyři tabulková místa, výsledkem bylo nucené rušení některých nástrojových sekcí a průběţně i celých orchestrů v souvislosti s probíhající transformací armády a opouštěním tradičních posádkových měst. Následné rozšiřování povinné teritoriální působnosti zbylých orchestrů bylo kompenzováno celkovým sniţováním stavu ozbrojených sil, takţe k citelnému nárůstu sluţebních povinností nedošlo. Vojenské hudby byly samozřejmě ekonomicky neustále závislé na přerozdělení rezortního rozpočtu, ale v novém trţním prostředí se snaţily hledat moţnosti vlastní realizace ve veřejném ţivotě, jakoţto obhajoby smysluplnosti samotné existence. 7. 2. Personální situace u Posádkové hudby Brno v letech 1989 - 2004. Po dvou letech činnosti brněnské hudby bez obsazení místa dirigenta byl do této funkce dnem 18. září 1989 jmenován a na vlastní ţádost přeloţen od vojenské svazkové hudby ve Slaném, Jaroslav Sojka.269 K posílení odborného vedení orchestru byl ve výše zmíněném období navýšení tabulkových míst posádkových hudeb přidělen na místo 2. dirigenta v roce 1991 perspektivní Radomil Cíleček,270 který se po odchodu Jiřího Volfa do zálohy dnem 1. 12. 2002 stal aţ do zrušení v březnu 2004 kapelníkem a velitelem hudby brněnské posádky. Při změnách na tabulkových systemizovaných místech v průběhu devadesátých let, které byly finálně dimenzovány na počet 38 hudebníků, došlo k postupné generační obměně stálých členů, v rámci povinné základní prezenční sluţby se vystřídalo 268 269 270
Nařízení NGŠ, č. j. 50233/1991. Jaroslav Sojka (nar. 1946), absolvent VHŠ v oboru harfa. Dirigování na konzervatoři v Praze. Vojenský kapelník ve Vyškově a Slaném, dirigent Posádkové hudby Brno v letech 1989 – 2003. Radomil Cíleček (nar. 1970), absolvent VHŠ v oboru tuba a dirigování. Člen vojenských hudeb v Písku a Prostějově, dirigent a kapelník Posádkové hudby Brno. Po zrušení orchestru roce 2004 se stal dirigentem vojenské hudby v Olomouci a od roku 2009 dirigentem Ústřední hudby AČr v Praze.
65
v řadách orchestru několik desítek kvalitních hudebníků, absolventů státních konzervatoří i amatérského dorostu, vzešlého z tradiční líhně malých dechových kapel moravského venkova. Během postupné početní korekce členů hudby jiţ nebylo Inspektorátem vojenských hudeb centrálně stanoveno přesné instrumentální obsazení orchestru jako v letech minulých, ale jiţ záleţelo na vlastní volbě velitele hudby, jak naloţí se stanoveným počtem tabulkových míst a dostupnou hráčskou kvalitou. V případě brněnského tělesa došlo ke zrušení sekce doprovodných trumpet, navýšení počtu dřevěných nástrojů a následným vytvořením pětičlenné sekce saxofonů. 18. prosince 1997 byli vyřazeni historicky poslední vojáci, kteří vykonávali v řadách hudby základní vojenskou sluţbu, čímţ se stala Posádková hudba Brno plně profesionálním tělesem. 7. 3. Koncertní činnost, repertoár a dramaturgie orchestru po roce 1989. Faktory, které určovaly směřování činnosti brněnské vojenské hudby po listopadových událostech roku 1989 byly sice negativně ovlivněny náhlým přesunutím pozornosti zájmu společnosti i veřejnoprávních medií k jiným hudebním a kulturním produktům, ale díky dlouhodobé tradici, kvalitnímu muzikantskému personálu a osobnosti Jiřího Volfa v čele orchestru, disponovala brněnská posádková hudba nadějí na nalezení důstojného místa v nových podmínkách. Prostředí v ţidenických kasárnách bylo zkvalitněno vybudováním nové zkušebny v roce 1989, úroveň repertoáru nebyla závislá pouze na dodávkách notového materiálu prostřednictvím tradiční cesty přehrávek nové tvorby, které se tradičně realizovaly z popudu HIVH. Během polistopadové dekády si 12 stálých členů orchestru doplnilo čtyřleté vzdělání VHŠ absolutoriem brněnské konzervatoře. Tvůrčí zázemí v podobě přísunu kvalitních kompozic, určených primárně pro obsazení dechového orchestru střední velikosti zajišťovali dlouhodobě zejména Miloš Machek, Evţen Zámečník a Pavel Staněk. Kapelník Jiří Volf se kromě kompozičních a instrumentačních schopností etabloval téţ jako výrazná osobnost ve sféře dechové hudby jihomoravského regionu a své konexe i osobní aktivity zdárně přenášel do dramaturgického plánu brněnské vojenské hudby. Podoba repertoárového sestavení promenádních koncertů začala výrazně opouštět model výše uvedených historických konvencí, touto vlastní jedinečnou originalitou odlišovala brněnský vojenský orchestr od ostatních armádních kapel. Svou vizi o spojení tradičního programu s lidovou i umělou moravskou písní, instrumentovanou pro potřeby čtyřicetičlenného dechového orchestru, začal kapelník brněnské hudby realizovat hned na počátku 90. let a konfrontovat ji s publikem i mimo jihomoravský region. Důkazem je program koncertu na III. nádvoří Praţského hradu, 66
který se konal 28. července 1990. Jeho první polovina byla koncipována v tradičním modelu, ovšem v sedmi případech z deseti se jednalo o kompozice, či aranţmá brněnským autorem. K realizaci vokálních partů druhé poloviny byli přizváni sólisté dechové hudby Bojané, Anna Zlomková, Marie Nováková, Vojtěch Račický a František Fatěna, oblečení do slováckých krojů.271 1. polovina Miloš Machek Ted Huggens, aranţmá J. Volf W. A. Mozart Evţen Zámečník Jan Zíma Grigoras Dinicu Miloš Machek Karel Hašler, aranţmá J. Hudec A. L. Weber, aranţmá J. Volf Jiří Volf
Fanfára Fuga a la mode Turecký pochod - pro sólovou pikolu Studio kamarád - koncertní skladba Večerní město – valčík Skřivánek Mazurka z rodinného alba Naše zem jako zahrádka – píseň Memory – pro sólovou trubku Cirkus Humberto – sólo xylofon
2. polovina Jaroslav Humpolík Blahoslav Smíšovský Antonín Michna František Maňas Antonín Michna Blahoslav Smíšovský Moravská lidová Moravská lidová Lidový valčík Lidové písně František Kotas Jiří Volf
Moravská polka Od Pálavy pofukuje Uţ jenom ve snách Na slovácké búdě Nemoţu synečku Zahrada Moravy Hněvala sa moja máti Kdyţ jsem šel z Hradišťa Vinný kraj Nedaleko Hodonína – směs lidových písní Vám přátelé Nashledanou
Většinu písní druhé poloviny programu aranţoval pro obsazení Posádkové hudby Brno Jiří Volf. K dlouhodobější umělecké spolupráci byli v průběţně zváni i zpěvák a moderátor Karel Hegner, sólistka brněnské opery Květa Ondráková a od roku 1999 rovněţ členka zpěvohry Národního divadla v Brně Hana Šumpíková. Podobná dramaturgie promenádních koncertů se stala tradicí, medializován byl v letech 1996 – 2002, kdy byly koncerty z Praţského hradu ţivě přenášeny Českým rozhlasem na stanici Praha. Prestiţním vystoupením byl orchestr pětkrát poctěn v podobě účinkování na zahajovacích koncertech v rámci festivalu s názvem „Mezinárodní setkání dechových hudeb 271
Kronika Posádkové hudby Brno, soukromý archiv autora.
67
Brno – Praha“, který byl hojně navštěvován zahraniční konkurencí. Rozsah a náročnost repertoáru brněnské vojenské hudby dokumentuje program galakoncertu, kterým byl zahájen zmíněný festival 6. ledna 1994 v Janáčkově divadle a byl sestaven pouze orchestrálně, bez vokální sloţky.272 Bedřich Smetana Alexandr Borodin Evţen Zámečník Jindřich Praveček Pavel Staněk Miroslav Juchelka Claude Debussy Johannes Brahms Antonín Dvořák Miloš Machek Karel Bělohoubek Václav Trojan N. R. Korsakov Jiří Volf Arr. Jiří Volf
Slavnostní předehra Polovecké tance z opery Kníţe Igor Moravské preludium Posvícení – skočná Balada Humoreska Dívka s dlouhými vlasy Uherský tanec č. 5 Slavnostní pochod Malý koncert Klarinetový čardáš Ţabák. Melodie z filmu Císařův slavík Let čmeláka Expres Vivat polka - směs
Kromě promenádních a výchovných koncertů se orchestr brněnské posádky pravidelně zúčastňoval mimosoutěţních vystoupení v rámci festivalů dechové hudby Pravečkův Lanškroun, Kmochův Kolín, setkání dechových hudeb v Dřevohosticích, seriálů koncertů v Domě kultury v Hodoníně, umělecky náročné bylo nacvičení programu „Koncertu z nových skladeb českých a moravských skladatelů“, který se z iniciativy Společnosti dechové hudby při Asociaci hudebních umělců a vědců Praha a nadace OSA konal dvakrát ročně. Brněnská hudba se při jeho realizaci střídala pravidelně s Ústřední hudbou AČR Praha. Nacvičení tohoto náročného programu jednoznačně přispívalo k sehranosti orchestru a pozitivním ohlasům odborné veřejnosti. K vítanému zviditelnění orchestru na veřejnosti docházelo v adventních časech prostřednictvím kaţdoročního účinkování hudby v rámci charitativních programů „Brněnské vánoce“, „Mosty mezi městy“ respektive „Děti dětem“ v produkci brněnského magistrátu a společnosti SNIP & Co. Vánočním melodiím na brněnském Náměstí Svobody naslouchaly tradičně tisíce lidí, ohlasy organizátorů i veřejnosti byly vţdy velmi pozitivní.
272
Kronika Posádkové hudby Brno, soukromý archiv autora.
68
7. 4. Zahraniční zájezdy. Dlouhodobě vysoká umělecká úroveň orchestru, úspěšná konfrontace se zahraničními kapelami, široký repertoárový záběr v podobě prezentace tradičního českého, pochodového i koncertního repertoáru a v neposlední řadě secvičení prostorového hudebního vystoupení s estrádně pochodovým charakterem,273 vyústil v řadu moţností k vycestování do zahraničí. Vyslání brněnské hudby prostřednictvím pozvání místních pořadatelských agentur, či českou stranou za účelem propagace Armády České republiky, tvořilo v průběhu devadesátých let častou náplň činnosti. Festivaly dechových hudeb, mezinárodní přehlídky vojenských orchestrů, městské slavnosti, při kterých hudba vystupovala v podobě průvodů městem, showprogramem, monstrekoncerty,274 i samostatnými koncertními produkcemi, vedly ve srovnání s ostatními českými posádkovými hudbami k navýšení časové náročnosti, ale také ke zvýšení prestiţe, umělecké úrovně, rychlejší adaptace v nových podmínkách a načerpání cenných zkušeností. V letech 1989 – 2002 se zúčastnila Posádková hudba Brno 27 zahraničních zájezdů.
16.9 1989 31.5.-1.6.1992 25.-26.7 1992 16.4. 1993
NDR SRN Francie Rakousko
29.-31.5. 1993
Francie
5.-6.6. 1993 14.6. 1993 10.-12.7. 1993 17.10. 1993 23.11. 1993 28.5. 1994 11.-12.6.1994 7.-9.7. 1994 18.-19.5. 1995 29.-30.6. 1996 11.-12.7. 1996
Francie SRN SRN Rakousko SRN Francie SRN Itálie Rakousko Francie Rakousko Francie Belgie Francie Rakousko Maďarsko
13.-15.9. 1996 13.-18.8. 1997 27.5. 1998 12.-15.3. 1999 273 274
Neubrandenburg Atzelgift Bricquebeck Sankt Pölten Saint Quentin Dunkerque Rouen Ochsenhausen Wissen Nöhagen Regensburg Hazebrouck Rott an der Rott Modena Baden beim Wien Lens Bruck ad Mur Lille Izegem Dax Sankt Pölten Budapešť
Festival, monstrekoncert Festival, koncert, průvod Festival, koncert, průvod Slavnostní koncert Přehlídka dechových hudeb, Pietní koncert Show program Městské slavnosti, koncert Slavnosti střeleckého klubu Koncert Galakoncert Showprogram Koncert Festival vojenských hudeb Přehlídka vojenských hudeb Showprogram Koncert Showprogram Koncert, showprogram Showprogram, koncert Den NATO, showprogram
Mezinárodně nazývaným „showprogram“. Pojmem monstrekoncert je rozuměno společné koncertní vystoupení několika orchestrů najednou.
69
21.5. 1999 23.-27.9. 1999 3.-4.5.2000 2.-3.9.2000 23.9.2000 27.-30.6.2001 22.-24.2.2002
Rakousko Švýcarsko Rakousko Belgie Rakousko Maďarsko SRN
Sankt Pölten Neuchatel Sankt Pölten Sleidinge Poysbrunn Eger Regensburg
Koncert Koncert, showprogram Slavnostní koncert Přehlídka dechových hudeb Koncert Festival vojenských hudeb Slavnostní koncert
7. 5. Sluţební účinkování. Festivaly a přehlídky vojenských hudeb v České republice. Vzhledem ke změnám armádních doktrín, které stále více směřovaly své priority k účasti v zahraničních misích, vstupu do Severoatlantické aliance a k postupnému přechodu na plnou profesionalizaci ozbrojených sil, došlo také k proměnám ve sluţebním nasazení vojenských hudeb i změnám ve sluţebním repertoáru.275 Účinkování pro potřeby vysokých vojenských škol ve Vyškově a Brně, vojenské pohřby, hudební doprovod pietních aktů na přiděleném teritoriu bylo trvalou náplní činnosti orchestru. Od počátku devadesátých let ovšem pozvolna ubýval počet vojenských přísah i slavnostních nástupů v souvislosti s redislokacemi a rušením celých útvarů. Tento typ účinkování byl nahrazován novými protokolárními akty v podobě dekorování vojenských praporů, při příleţitostech vítání a vyznamenávání účastníků zahraničních misí, vyřazování absolventů důstojnických kurzů, změnách na vysokých postech v armádní hierarchii, veřejného vyřazování z vojenské evidence a dalších nově utvářených vojenských tradic, které slouţí z dlouhodobého hlediska ke zvyšování prestiţe vojska v očích veřejnosti. Tradiční, centrální soutěţní přehlídky všech vojenských hudeb se jiţ v nových polistopadových podmínkách nekonaly, byly ovšem nahrazeny zaloţením několika festivalů armádních orchestrů s mezinárodní účastí. Jejich náplní jiţ není pouze koncertní vystoupení a pochodové průvody městskými ulicemi, ale hlavně divácky velice oblíbené showprogramy, tedy spojení produkce repertoáru vyššího populáru s vizuálním efektem v podobě prostorové, pohybové choerografie. Tato nová forma slouţí ke zvýšení prestiţe a atraktivity produkce dechových kapel. Nedílnou součástí těchto festivalů, které jsou inspirovány zahraničními podniky stejného zaměření, bývá také společný koncert všech zúčastněných těles. Přehlídky 275
Po vzniku samostatné České republiky patří ke sluţebnímu repertoáru hymna České republiky, uvítací pochod Karla Bělohoubka, husitský chorál, smuteční chorál Andante religioso, smuteční pochod Pax Vobis, hymna NATO, signály pozor a večerka.
70
vojenských hudeb v Táboře a Karlových Varech se dočkaly pouze několika repríz, ale Dny maršála Radetzkého v Olomouci a Mezinárodní festival vojenských hudeb v Kroměříţi získaly dlouholetou tradici, která se opírá nejen o zkušenosti armádních organizátorů, ale hlavně o aktivní zájem městských zastupitelstev i masivní diváckou kulisu. 7. 6. Rozhlas, divadlo, televize, CD. Dlouholetá aktivní spolupráce s brněnským studiem Československého rozhlasu byla s odůvodněním změny koncesionářské poptávky na počátku devadesátých let utlumena, realizují se pouze nahodilé komerční frekvence. Ve sledovaném období se ovšem členům Posádkové hudby Brno otevírá nová zkušenost v podobě několika příleţitostí k divadelní spolupráci. Během roku 1992 je část orchestru přizvána k výpomoci při provedení kostýmní operety Karla Millöckera Ţebravý student v Janáčkově divadle, která se v reţii Jana Štycha 21x reprízovala v divadelní sezoně 1992 - 1993.276 V červnu 1997 došlo k divadelní realizaci experimentálního produktu brněnského skladatele a reţiséra Zdeňka Plachého s názvem „Těţké doby bez taktu – koncertní studie uţití vojenské hudby“.277 Představení se konalo v divadle Husa na provázku a ve spolupráci s moderátorem Arnoštem Goldflamem bylo zaznamenáno a odvysíláno Českou televizí v říjnu téhoţ roku. V rámci 36. mezinárodního hudebního festivalu Brněnský podzim se zúčastnila brněnská vojenská hudba 19. září 2001 velkolepého scénického nastudování „Mše“ Leonarda Bernsteina, rovněţ přenášeného Českou televizí. V reţii Stanislava Moši se akce uskutečnila ve vyprodané brněnské hale Rondo. K netradiční spolupráci byla část orchestru přizvána v rámci festivalu „Expozice nové hudby Jarosláva“. V opuštěných interiérech brněnské továrny Vaňkovka byla 23. května 2001 za osobní účasti amerického klarinetisty a autora projektu Daniela Goode a produkce dechové sekce brněnské vojenské hudby, hudecké muziky Miroslava Minkse a akordeonového dua, realizována multikulturální kompozice s názvem „Eight Trushes in Moravia“ a skladby „Symphony for Winds“.278 7. června 1997 bylo brněnským studiem České televize v rámci cyklu hudebních pořadů Klub přátel dechovky uskutečněno v reţii Rudolfa Tesáčka ţivé natáčení promenádního koncertu Posádkové hudby Brno, konaného v Denisových sadech, stejný reţisérský dohled i produkce se podepsala pod televizním koncertem, zaznamenaným Českou
276 277 278
Kronika Posádkové hudby Brno, soukromý archiv autora. Rozhovor s autorem a recenze v deníku Mladá fronta Dnes dne 7. 6. 1997. Deník Mladá fronta Dnes, 23. 5. 2001.
71
televizí, který se konal za důstojného diváckého zájmu dne 19. dubna 2000 na brněnském Náměstí Svobody. V letech 1997 – 2004 natáčelo brněnské studio České televize původní televizní seriál z prostředí četnické pátrací stanice s názvem „Četnické humoresky“. Ve všech třech řadách tohoto komerčně úspěšného seriálu v reţii Antonína Moskalyka a Pavlíny Moskalykové účinkovali různé formace brněnské vojenské hudby ve scénách, vyţadujících zvukovou kulisu, v prvorepublikových kostýmech a uniformách. Po roce 1989 se podílela brněnská vojenská kapela na vydání čtyř zvukových nosičů. Mimo výše zmíněné reedice a digitalizace LP desky „Sempre avanti“ v roce 1991 byly nově realizovány tři projekty brněnských autorů. V roce 1998 natočila ve studiu brněnského rozhlasu programní skladbu Evţena Zámečníka „Bitva u Slavkova, souboj signálů“. Tato kompozice byla vydána na CD s názvem „Česká soudobá hudba“ v produkci Klubu moravských skladatelů Brno.279 Evţen Zámečník orchestr brněnské posádky pověřil i natočením svého profilového alba s názvem „Böhmische Bilder“, které obsahuje 15 vlastních kompozic.280 Nahrávka byla pořízena v G - studiu v reţii Petra Řezníčka v dubnu 2001. Podobný autorský projekt skladatele Františka Maňase s názvem „Koncertní dechová hudba“ natočila brněnská vojenská kapela ve studiu Českého rozhlasu v Brně v reţii Aleše Podařila v prosinci 1997.281 29. května 2003 účinkovala Posádková hudba Brno na jubilejním koncertě k padesátému výročí zaloţení v brněnském Besedním domě. Vystoupení je zaznamenáno na CD 282 a jedná se zároveň o poslední umělecký produkt v historii orchestru.
7. 7. Malý dechový orchestr, taneční orchestr, Army Big Band, Moravská osma. Malá tělesa, slouţící k produkcím zábavního typu, byly součástí vojenských hudeb jiţ od druhé poloviny 19. století.283 Taneční orchestr i malý dechový soubor většinou zaloţili příslušníci stálého stavu vojenské hudby z vlastní iniciativy za účelem mimosluţebního účinkování, tyto tělesa byly ale často vyuţívány i pro potřeby neoficiálních armádních oslav a privátních jubileí. Malá dechovka brněnské vojenské kapely pravidelně účinkovala na výchovných vystoupeních v mateřských školách, nahrávala v televizním vysílání soutěţního 279 280 281 282 283
Vydal Český rozhlas Brno, 1998. CD JJK 1013, prod. Johann Klimt KG, A 1090 Wien. 2001. Vydal Multisonic a. s., Praha, 1998. Vyrobilo TONSTUDIO, Jaromír Rajchman, Dolní Bojanovice,2003. Šindelář, Karel: Vznik, vývoj a působení starých vojenských hudeb, str. 137.
72
autorského pořadu brněnské televize „Vyberte si 6 ze 7“, natočené v Hodoníně v listopadu 1993. V řadách Posádkové hudby Brno ovšem vznikly dva orchestry, které se díky své kvalitě etablovaly mezi významná tělesa svého druhu v celorepublikovém přesahu. V průběhu roku 1993 byl sestaven z iniciativy členů vojenské hudby soubor v obsazení standardního, big bandového typu, rozšířený o dvě horny. 2 alt saxofony (alternace klarinety B) 2 tenor saxofony (alternace klarinet B , flétna) 1 baryton saxofon (alternace klarinet B) 4 trubky 4 trombony 2 lesní rohy piano baskytara bicí Název Army Big Band se stal kromě signifikantního označení postupně také vyhledávanou obchodní značkou. Jeho uměleckým vedoucím se stal pedagog brněnské konzervatoře, známá osobnost místního veřejného ţivota Rudolf Zavadil, který byl v roce 1999 ze zdravotních důvodů vystřídán bývalým členem orchestru Gustava Broma, schopným aranţérem a zkušeným jazzovým hudebníkem Igorem Vavrdou. Repertoár big bandu byl vystavěn na swingovém základu orchestrů Glenna Millera, Counta Basie, Bennyho Goodmana, reflektoval také tvůrčí zázemí brněnských autorů i současnou mezinárodní jazzovou scénu. Disponoval i tanečním repertoárem, díky čemuţ se vyprofiloval mezi vyhledávaná tělesa, vyuţívaná pro potřeby plesů, ale i koncertních vystoupení. První významnějším úspěchem kapely se stal koncert, konaný 11. prosince 1993 ve vyprodaném sále Městského domu Přerov, při příleţitosti jubilea místního Academic Jazz bandu, záznam odvysílal brněnský rozhlas. Následovala opakovaná pozvání k účinkování v brněnském jazzovém klubu Šelepova, orchestr zaznamenal účast na několika festivalech, opakovaně účinkoval na Plese významných osobností v praţském sále na Ţofíně, vyuţíván byl i pro potřeby armádních plesů v posádkových městech po celé České republice. Hostujícím sólistou orchestru byl zpěvák Milan Černohouz, bývalý člen big bandu Gustava Broma. Stěţejní produkt Army Big Bandu, kterým vytvořil trvalou hodnotu, byla realizace mezinárodní kolekce koled a vánočních písní v aranţmá Rudolfa Zavadila, zaznamenaná 73
v průběhu července 1993 na CD ve studiu brněnského rozhlasu s názvem „Světové koledy“.284 Devatenáct melodií z celého světa zpívá dětský sbor Kampanela Brno se svými sólisty za doprovodu Army Big Bandu. Jedním z nejprestiţnějších úspěchů orchestru se stalo televizní natáčení tohoto projektu v kostele ve Vranově u Brna, premiérově vysílaného pod názvem „Evropské koledy“ na kanále ČT 1 dne 25. prosince 1993, který bývá kaţdoročně ve vánočním čase Českou televizí reprízován. 1. ledna 1995 se orchestr podílel na realizaci tradičního novoročního koncertu Státní filharmonie Brno společným provedením kompozic Irvinga Berlina a Cole Portera pod taktovkou Caspara Richtera. Od roku 1996 byla navázána spolupráce se zpěvákem Ladislavem Kerndlem, navrátivším se z dlouholetého zahraničního angaţmá, se kterým bylo mimo celé řady plesů a společných koncertních produkcí realizováno natočení CD s názvem „Army Big Band“285 a vrcholem vzájemného uměleckého partnerství
byl komponovaný pořad, přenášený brněnským rozhlasem na stanici Český
rozhlas Praha s názvem Swing is King – pocta Frankie Sinatrovi, uskutečněným v Městském divadle Brno dne 12. listopadu 2000, reprízovaným tamtéţ, 31. března 2001. Jako sólisté se představili Ladislav Kerndl, Tereza Kerndlová, trumpetista Jaromír Hnilička a členové Městského divadla.286 Druhým významným tělesem, který byl sestaven výhradně ze členů Posádkové hudby Brno a vypracoval se mezi respektovaná tělesa ve svém ţánru, byl malý dechový orchestr s názvem Moravská osma, jejímţ uměleckým i organizačním vedoucím se stal trumpetista Petr Jašek. S touto kapelou trvale spolupracovala řada osobností v čele se zpěvákem a moderátorem Karlem Hegnerem. Moravská osma se kromě účinkování na plesech, estrádách, přehlídkách a festivalech dechových hudeb několikrát objevila i ve vysílání České televize. V roce 1998 natočila pořad Příště u vás, v prestiţním pořadu Znovu na Vlachovce se zúčastnila natáčení silvestrovského pořadu v roce 2000. O dva roky později účinkovala v televizním Klubu přátel dechovky a v roce 2004 v pořadu Vánoce U zlatého selátka. Pro Slovenskou televizi natáčela v roce 1999 pořad Záhorácká bůda.287 Kapela zrealizovala i natočení dvou CD nosičů v TON studiu Jaromíra Rajchmana v Dolních Bojanovicích s názvy Moravská osma (1998) a Našel jsem pěsničku (1999) a participovala na profilovém CD skladatele Ladislava Hrdličky s názvem „Sólo pro Vás…“ (2003).
284 285 286 287
Hudební vydavatelství SURF Blansko, 1993. Produkce TONSTUDIO, Jaromír Rajchman, Dolní Bojanovice, 1996. Kronika Posádkové hudny Brno, soukromý archiv autora. Údaje ze soukromého archivu Miroslava Lukeše, bývalého člena Posádkové hudby Brno.
74
7. 8. Likvidace Posádkové hudby Brno v roce 2004. V úvodu nového tisíciletí měl orchestr brněnské posádky velmi dobré podmínky k vlastní činnosti. Zázemí kasáren v Ţidenicích, vyzrálý muzikantský kolektiv s minimální fluktuací, mladého, ambiciózního kapelníka v jeho čele. Trvale výtečná hodnocení sluţebních úkolů, dostatek příleţitostí k mimosluţebnímu účinkování jako základ uměleckého zrání kapely, zájem městských i obecních zastupitelstev o spolupráci při pořádání nejrůznějších oficiálních akcí. V roce 2003 se orchestr zúčastnil mimo jiné tradičních festivalů Pravečkův Lanškroun, přehlídky vojenských hudeb v Táboře a oslavy maršála Radetzkého v Olomouci. Vrcholem sezóny se stal ovšem slavnostní koncert k 50. výročí zaloţení orchestru, uskutečněný 29. května v brněnském Besedním domě. Kromě celého obsazení Posádkové hudby Brno s tradičními vokálními sólisty Karlem Hegnerem, Hanou Šumpíkovou, Annou Zlomkovou a Vojtěchem Račickým, zahrál svůj blok i Army Big Band se zpěváky Evou Pilarovou a Karlem Černohouzem. Jiţ v tomto období probíhala ovšem další z nekonečné řady reorganizačních změn v ozbrojených silách České republiky, jejímţ výsledkem bylo další sniţování stavů a rušení tradičních vojenských posádek. Tok finančních prostředků po vstupu naší republiky do struktur NATO a probíhající plné profesionalizaci armády směřoval k jiným, nastupujícím prioritám. Rozvoj vzdušných sil, zahraniční mise a jejich logistická podpora, to vše znamená realizaci nových doktrín v ideovém směřování současné armády. V dopise tehdejšího ministra obrany České republiky Miroslava Kostelky z 2. října 2003,288 který osvětluje zrušení brněnské vojenské hudby, se tato vize potvrzuje. „Reforma je vstupním krokem k vybudování efektivního systému obrany a bezpečnosti naší země. Její hlavní cíle, úkoly a finanční krytí jsou přímo závislé na ekonomických možnostech státu. Je zřejmé, že se proces výstavby nové armády neobejde bez rušení podpůrných, nebojových a zabezpečovacích prvků, které se přímo nepodílejí na vytváření bojové hodnoty.[…] Hudba přináší hodnoty odlišnější, než je tomu u běžných vojenských činností. Chystáme profesionální armádu, která se svými potřebami odlišuje od té klasické, konskripčního typu. […] Pro moderní alianční armádu by byl současný počet vojenských hudeb přepychem, který si naše armáda nemůže dovolit“. Diskuze o smysluplných, racionálních a transparentních investicích v armádním rezortu není předmětem této stati, přímým důsledkem restrikcí v rozpočtu ovšem byla a je likvidace donedávna tradičního a prestiţního zaměstnání, vojenského hudebníka. V době
288
MNO, č. j. 13/13/828/3/2003 – 8764.
75
zrušení Posádkové hudby v Brně, tedy v dubnu 2004, působily na území České republiky posádkové hudby v Praze, Táboře, Hradci Králové a Olomouci, ve kterých našlo uplatnění celkem 15 bývalých příslušníků brněnského orchestru. Od 1. ledna roku 2010 je existence kapel v Hradci Králové a Táboře rovněţ minulostí, nejistá perspektiva olomouckého vojenského orchestru a plné sluţební vytíţení Ústřední hudby Armády České republiky v Praze, znamená faktický zánik vojenského hudebnictví na našem území.
8. ZÁVĚR
Moderní vojenská hudební sluţba byla ve své historii vţdy nerozlučně spjata s činností armády, jejími prioritami, finanční kondicí veřejných rozpočtů, jakoţ i celkovou politickou situací. Význam vojenské hudební sluţby je nutno chápat ve dvou hlavních rovinách. Sluţební činnost, která byla vţdy prioritní, vycházela z potřeb a poţadavků vojska, či oficiálních státních institucí a byla direktivně unifikována. Kromě interních armádních úkolů, souvisejících s výcvikem, či reţimem dne, byla prospěšná i garancí důstojného průběhu pietních a protokolárních akcí na veřejnosti. Armádní kapely ovšem sehrávaly od poloviny 19. století zásadní roli v městském a regionálním kulturním ţivotě. Na rozdíl od sluţebních povinností měly v této sféře vojenské orchestry moţnost vlastního rozvoje, který v umělecké rovině závisel na regionálních vlivech, národnostním sloţení a kvalitě hudebního personálu, jakoţ i individuálních dispozicích a konexích kapelníků jednotlivých hudeb a schopnostech jejich začlenění do občanského a kulturního ţivota posádkových měst. Město Brno, jako strategické centrum vojenského dění i místo činorodého spolkového ţivota, nabízelo vojenským hudbám v jejich moderní historii vţdy dostatek prostoru k vlastní realizaci. Rozdíl mezi plukovními hudbami, které byly na území města činné, jako součást mateřských útvaru a byly povinovány je následovat do míst jejich proměnlivé působnosti a hudbou brněnské posádky, která byla od doby svého vzniku centrálně podřízena inspektorátu vojenských hudeb a trvale dislokována na území města, je ovšem nabíledni. Vojenské orchestry se od poloviny 19. století etablovaly mezi základní kulturní činitele regionálního společenského ţivota, ovšem o lokální specifičnosti hudebního projevu, repertoáru a dramaturgii, lze hovořit aţ od šedesátých let 20. století. Koncepce Posádkové hudby Brno vycházela ze zájmu veřejnoprávních médií, z kvalitního autorského zázemí, dostatku
76
příleţitostí k mimosluţebnímu účinkování, díky kterým patřila dlouhodobě k nejlepším tělesům v kategorii dechových hudeb středního obsazení nejen v armádním prostředí. Jelikoţ kvalita a prestiţ nebyla hlavním faktorem zachování existence orchestru, ale rozhodnutí o jeho likvidaci vycházelo z nového teritoriálního pokrytí vojskovými útvary a také ze zájmů skupin lobbistů, kteří disponovali schopnostmi a kompetencemi ovlivnit budoucnost směřování ozbrojených sil. Z těchto důvodů nenese Posádková hudba Brno a její vedení za své zrušení ţádnou vinu. Zpracování historie, problematiky a specifičnosti činnosti vojenských hudeb je významným počinem a důleţitou indicií analýzy rozvoje veřejného kulturního dění v jednotlivých oblastech. Díky přístupu k literatuře a materiálům, určeným pouze k interní potřebě vojenské hudební sluţby, nepublikovaným pramenům a vzpomínkám bývalých příslušníků a jejich komparaci s dostupnými materiály legislativní povahy, se cíle práce v podobě shrnutí historie a významu vojenských hudeb na území města Brna, jakoţ i jejich činnosti v kontextu dobových politických a společenských okolností, podařilo dosáhnout. Pro pochopení odlišností od činnosti civilních orchestrů slouţí chronologický popis významných mezníků v dobových prioritách a následných direktivních resortních rozhodnutích, které fatálně ovlivňovaly činnost vojenské hudební sluţby. Tato stať také mapuje typy účinkování na veřejnosti i pro potřeby pluku, reflektuje repertoárové odlišnosti podle dislokace jednotlivých hudeb a s tím postupně vznikající rozdíly, způsobené hlavně posluchačskou poptávkou, ale i popsanými individuálními schopnostmi zainteresovaných odborníků. Obsahuje také základní ţivotopisné informace nejvýznamnějších osobností na postech kapelníků a dirigentů brněnských hudeb. Téma je pojato široce, ovšem zdaleka není vyčerpáno. Postiţení celé problematiky je moţné jedině na základě pečlivého zpracování pramenů a indicií. Sociální sonda v podobě popisu výstrojních součástí, finančního ohodnocení hudebníků, nástrojového vybavení, rozboru denního reţimu v mírovém i válečném stavu, detailů z nácvikové praxe i otázky logistického zabezpečení, dávají prostor k dalšímu bádaní. Stejně tak detailní zkoumání periodik, které je nad síly jednotlivce, přináší muzikologům a historikům moţnosti dalších analýz fenoménu vojenského hudebnictví, který je v současné době jiţ nenávratnou minulostí.
77
RESUMÉ
Existence a činnost vojenských hudeb, jejich materiální, personální a finanční zabezpečení se vţdy odráţelo na momentálních okolnostech politických a ekonomických vlivů, společenské poptávce i aktuálních prioritách armádního rezortu. Význam vojenské hudební sluţby je nutno chápat ve dvou rovinách. Sluţební činnost, která byla vţdy prioritní, vycházela z potřeb a poţadavků vojska, či oficiálních státních institucí a byla direktivně unifikována. Vojenské kapely ovšem sehrávaly od poloviny 19. století zásadní roli v městském a regionálním kulturním ţivotě, jejich kapelníci zastávaly vysoké posty ve společenské hierarchii. Veřejné promenádní koncerty se staly lehce dostupným hudebním produktem, přístupným široké veřejnosti bez ohledu na jejich vkus, sociální původ, ekonomickou situaci a společenské postavení. Na příkladu společenského ţivota města Brna lze dokumentovat také nezastupitelnou úlohu armádních hudeb ve spolkovém ţivotě i při reprezentačních společenských událostech. V letech celosvětových válečných konfliktů byli vojenští hudebníci součástí frontových jednotek, ale v mírových dobách se vojenské kapely etablovaly jako hudební tělesa, která měla vlastní specifické znaky, související s místem trvalejší dislokace. Největší význam vojenské hudební sluţby je třeba spatřovat ve veţejné profesionální interpretaci a popularizaci rozmanitého repertoáru a garanci důstojného průběhu pietních a protokolárních akcí na veřejnosti. Na území Brna sehrávala vojenská hudba důstojnou roli po celou dobu působnosti aţ do zrušení v roce 2004 z důvodu úsporných restrikcí v rezortu ministerstva obrany.
SUMMARY Military Music in Brno – Her History and Relevancy in a Cultural Live of the City The existence and activities of military music bands, their material, personnel and financial security always reflected the momentary circumstances of political and economic effects, social demand, as well as the current priorities of the army department. The importance of military music service should be understood in two levels. The service activity, which was always in the foreground, was based on the needs and demands of the army or official national institutions and it was unified in the directive manner. Military bands, however, played a substantial role in the urban and regional cultural life from the mid-19th 78
century and their bandmasters held high positions in social hierarchy. Public promenade concerts became an easily accessible product, available to the general public regardless their taste, social origin, economic situation, and social position. The irreplaceable role of military bands in social life, as well as at representative social events can be documented also on the example of the social life in the city of Brno. In the years of world armed conflicts, military musicians were parts of front-line troops, but in the peace times military bands established themselves as music ensembles that had their own specific signs relating to the place of their more permanent dislocation. The greatest importance of military music service should be seen in the professional interpretation and popularisation of varied repertoire and in guaranteeing the dignified course of respectful and protocol events in public. In the area of Brno, military music service played a dignified role until its cancellation in 2004 due to economy restrictions at the Ministry of Defence.
ZUSAMMENFASSUNG Militärkapellen in Brünn, ihre Geschichte und Bedeutung für das kulture Leben der Stadt. In dem Bestehen sowie der Tätigkeit von Militärkapellen, in ihrer materiellen, personellen sowie finanziellen Absicherung widerspiegelten sich stets die aktuelle politische sowie ökonomische Situation und Einflüsse, die gesellschaftliche Nachfrage sowie die aktuelle Prioritäten des Militärressorts. Die Bedeutung des Militärmusikdienstes ist in zwei Ebenen zu betrachten und verstehen. Priorität lag immer bei der dienstlichen Ebene, die an den Bedürfnissen und Anforderungen der Armee an sich, der offiziellen staatlichen Institutionen beruhte und direktiv unifiziert war. Militärkapellen spielten allerdings ab Mitte des 19. Jahrhunderts eine bedeutende Rolle im Kulturleben der jeweiligen Stadt und Region, ihre Kapellmeister nahmen eine sehr hohe und angesehene gesellschaftliche Stellung ein. Öffentliche Promenadenkonzerte avancierten zu einem erreichbaren musikalischen Produkt für breite Öffentlichkeit ohne Rücksicht auf den Geschmack, sozialen Ursprung, ökonomische Situation oder aber gesellschaftliche Stellung der Zuhörer.
An dem Beispiel des
gesellschaftlichen Lebens der Stadt Brünn (Brno) kann die unvertretbare Rolle der Militärkapellen im Gemeinschaftsleben sowie bei repräsentativen gesellschaftlichen Ereignissen dargestellt werden. Während der Weltkriege haben Militärmusikanten genauso wie ihre Genossen an der Front als Mitglieder ihrer Einheiten gekämpft, in Friedenszeiten
79
etablierten sich jedoch die Militärkapellen als Orchester mit eigenem spezifischen Charakter abhängig vom Ort ihrer längeren Dislokation. Die größte Bedeutung des Militärmusikdienstes ist in der professionellen Wiedergabe Interpretation und Popularisierung abwechslungsreichen Repertoires sowie in der Garantie würdevollen Ablaufs von Pietätsveranstaltungen bzw. sonstiger Protokollevents in der Öffentlichkeit zu sehen. Auf dem Gebiet der Stadt Brünn spielte die dortige Militärkapelle während der ganzen Zeit ihres Bestehens bis zum Auflösen im Jahre 2004 im Zusammenhang mit Einführung von Sparmaßnahmen im Ressort des Verteidigungsministeriums ihre würdevolle und unvergessliche Rolle.
80
SEZNAM
POUŢITÉ
LITERATURY,
PRAMENŮ,
PERIODIK
A
INTERNETOVÝCH ODKAZŮ.
LITERATURA: BAJGAROVÁ, Jitka: Hudební spolky v Brně. Vydal CDK, Brno, 2005, ISBN 80-7325-070-5. BÍLEK, Jiří - HLADÍK, Milan – PEŠEK, Bohumil: Vojenské fanfáry nad Vltavou, Ministerstvo obrany ČR, Avis Praha 2008, neprodejné, pro potřeby AČR. Dějiny české hudební kultury, 1. díl, editor SMETANA, Robert. Vydala Academica, Praha 1972. HNILIČKA,Václav: V. F. Červený. In: Hudební rozhledy č. 1, ročník 2007, ISSN 0018-6996. HOKŮV, Jiří – PAJER, Jaroslav – ZEMAN, Jan: Pohlednice z cest po našich posádkách, vydalo Ministerstvo obrany České republiky, Avis Praha, 2005. Neprodejné. ISBN 80-7278304-1. Hudba v českých dějinách, editor LÉBL, Vladimír, Editio Supraphon, Praha, 1983. KAPUSTA, Jan: Dechové kapely, pochod a František Kmoch, Vydal Supraphon, Praha, 1974. KAPUSTA, Jan: Vojenské kapely a česká národní společnost 19. století, In: Hudební věda č. 8, 1971. KOLÁŘ, Antonín: Sto let Filharmonického spolku Besedy Brněnské, vydalo Krajské nakladatelství v Brně, 1960. Kolektiv autorů: Československý hudební slovník osob a institucí, I. díl Praha 1963, II. díl Praha 1965. Kolektiv autorů: Hudba v českých dějinách, Edice Supraphon, první vydání, Praha 1983. Kolektiv autorů - Vojenská konzervatoř 1923-1998, publikace vydaná k 75. výročí zaloţení školy, MO ČR Avis 1998, ISBN 80-86049-29-9. Kolektiv autorů: Vojenské dějiny Československa. Díl III. Vydavatelství Naše vojsko, Praha 1987. Kolektiv autorů: Vojenské dějiny Československa. Díl IV. Vydavatelství Naše vojsko, Praha 1989. Kolektiv autorů: 50 let výročí VHŠ-VN, příleţitostná publikace pro potřeby MNO ČSSR, Naše vojsko Praha, 1973.
81
KOTEK,Josef: Dějiny české populární hudby a zpěvu 19. a 20. století. Vydala Academia Praha v r. 1994, ISBN 80-200-0481-5. KOUKAL, Milan: Dechovka – historie a současnost naší dechové hudby ,vydal Slovart, Praha, 2007. ISBN 978-80-7209-909-2. Pražské děti – 300 let od založení 28. pěšího pluku, editor ŠEDIVÝ, Ivan, vydal Historický ústav AČr., Praha 1998, pro vnitřní potřebu Armády České republiky, neprodejné. STEHLÍK, Eduard: Srdce armády, Generální štáb 1919 – 2004, vydal AVIS, Praha 2004, neprodejné. ŠÁLEK, Robert: Česká dechová hudba 1890 – 1960, rozmnoţený strojopis, Praha 1965, uloţen v Českém hudebním fondu. ŠÁLEK, Robert: Vojenská hudba, stručné dějiny, MNO Inspektorát vojenských hudeb Praha 1956, rozmnoţený strojopis, pouze pro potřeby vojenských hudeb. ŠÁLEK, Robert: Vojenská dechová hudba, kulturní zbraň Československé armády. Disertační práce, FF UP Olomouc, 1950 ŠEBESTA, Josef: Gustav Mahler a vojenská hudba v Jihlavě, In: Opus Musicum, hudební revue, ročník 42/2010, č. 3, ISSN 11862-8505. ŠEDIVÝ, Ivan - BĚLINA, Pavel -VILÍM Jan - VLK, Jan: Napoleonské války a české země, Historický ústav Armády České republiky, Praha, 2001, ISBN 80-7106-467-X. ŠINDELÁŘ, Karel: Vojenské plukovní hudby a Vojenská hudební škola 1923-1939, nepublikováno, strojopis 1980, uloţen v Českém hudebním fondu. ŠINDELÁŘ, Karel: Vznik, vývoj a působení starých vojenských hudeb, nepublikováno, strojopis 1983, uloţen v Českém hudebním fondu. VIČAROVÁ, Eva: Rakouská vojenská hudba a Olomouc, vydala Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2002, ISBN – 80-244-0401-X. Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, editor BAJGAROVÁ, Jitka, Etnologický ústav Akademie věd České republiky, Praha 2007, ISBN 978-80-87112-00-7.
PRAMENY:
Informační zpravodaj č.1-102, vydává Klub absolventů Vojenské hudební školy, Svaz vojáků České republiky v záloze, 1979-2012. Kartotéka koncertních programů ODH MZM Brno.
82
Konzultace ve Správním archivu Armády České republiky na Náměstí republiky č. 4 v Olomouci. Konzultace ve Vojenském ústředním archivu, Sokolovská 136, Praha 8 Karlín. Kronika Posádkové hudby Brno, soukromý archiv autora. MIŠÁK, Karel: Analýza období vojenských dechových orchestrů (1800-2002), absolventská práce, evidenční číslo 103/2002. Vojenská konzervatoř v Roudnici nad Labem, 2002 NERUDA, Jan: Almanach Vojenské konzervatoře. CD-R, vypracovaný z vlastní iniciativy k příleţitosti zrušení Vojenské konzervatoře, Roudnice nad Labem, 2008, soukromý archiv. PEŠEK, Bohumil: Slovníček pojmů k plukovním hudbám. Soukromý archiv autora. Praha. Věcné věstníky a vyhlášky Ministerstva národní obrany ČSSR a Ministerstva obrany České Republiky. PERIODIKA: Deník Rovnost, 9. 1. 1978. Deník Mladá fronta Dnes, 7. 6. 1997. Deník Mladá fronta Dnes, 23. 5. 2001. Lidové noviny, 11. 3. 1909. INTERNETOVÉ ODKAZY: http://www.brno.cz/turista-volny-cas/historie-mesta/historie-mesta-brna/ http://www.ndbrno.cz/online-archiv/z-historie-nd http://historieavojenstvi.cz http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/47315 http://karelvasatko.cz/historie-ceskoslovenskych-legii/legionaskejednotky/ruske-legie/desatypluk http://www.kvh-breclav.cz/historie.htm http://www.vuapraha.cz/Pages/ZachranaArchivalii.aspx
83
SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK: AČR ČSLA HIVH IVH MNO NATO NGŠ ODH MZM SNB VHŠ VHŠ-VH
Armáda České republiky Československá lidová armáda Hlavní inspektorát vojenských hudeb Inspektorát vojenských hudeb Ministerstvo národní obrany North Atlantic Treaty Organization (Severoatlantická aliance) Náčelník generálního štábu Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea Sbor národní bezpečnosti Vojenská hudební škola Vojenská hudební škola Víta Nejedlého
84
