MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Brno 2015
Bc. Martina Matúšková
MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě
Historický vývoj a metodika telemarkového lyžování Diplomová práce
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Martin Vilím, Ph.D.
Vypracoval: Bc. Martina Matúšková UTV- KT
Brno, 2015
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích.
V Brně dne
podpis
Děkuji Mgr. Martinu Vilímovi, Ph.D. za jeho odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi byly velkým přínosem při zpracování této diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat lyžařským školám Mt.Ruapehu Ski School, NZ a Schweizer Ski Schule Corvatch, CH za poskytnutí materiálů, které mi posloužily jako cenné zdroje.
ÚVOD………………………………………………………………………………………….6 1. HISTORIE LYŽOVÁNÍ…………………………………………………………………….7 1.1 Vývoj telemarkového lyžování………………...………………………………………..7 1.2 Telemarkový „revival“…………………………………………………………………..9 1.3 Osobnosti ve vývoji lyžování…………………………………………………………..10 2. TELEMARKOVÁ VÝZBROJ A JEJÍ VÝVOJ…………………………………………...16 2.1 Lyže…………………………………………………………………………………….16 2.2 Vázání……………………………………………………………………………….....17 2.2.1 Lanková vázání…………………………………………………………………...18 2.2.2 3-pin vázání………………………………………………………………………18 2.2.3 Desková vázání…………………………………………………………………..19 2.2.4 Vázání NTN……………………………………………………………………...19 2.3 Obuv…………………………………………………………………………………...20 2.3.1 Závodní obuv……………………………………………………………………..21 2.3.2 „Allround“ obuv…………………………………………………………………..22 2.3.3 Touringová obuv………………………………………………………………….23 2.3.4 Obuv NTN………………………………………………………………………...23 2.4 Příslušenství…………………………………………………………………………....24 3. TECHNIKA TELEMARKOVÉHO LYŽOVÁNÍ…………………………………………25 4. FORMY TELEMARKOVÉHO LYŽOVÁNÍ……………………………………………..27 4.1 Standardní telemark…………………………………………………………………....27 4.2. Telemark mimo sjezdové tratě………...………………………………………………27 4.2.1 Backcountry………………………………………………………………………28 4.2.2 Touring……………………………………………………………………………28 4.2.3 Freeride…………………………………………………………………………...28 4.3 Freestyle………………………………………………………………………………..29 4.4 Závodní telemark……………………………………………………………………....30 5. METODIKA TELEMARKOVÉHO LYŽOVÁNÍ………………………………………...34 5.1 Metodika telemarku na základě srovnání švýcarské a novozélandské metodiky……...35 6. PRAVIDLA FIS…………………………………………………………………………...58 ZÁVĚR……………………………………………………………………………………….60 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY….................................................................................61 RESUMÉ.................................................................................................................................63
ÚVOD Zimní sporty mají v dnešní době velké množství přívrženců. Vedle sjezdového lyžování, běžeckého lyžování či snowboardingu roste i popularita znovuobjeveného telemarku. Telemarkové lyžování má své kořeny v 19.století, kdy se o jeho rozvoj významně zasloužil norský farmář a nadšenec Sondre Norheim. Díky němu se lyžování s volnou patou dostalo do povědomí veřejnosti a vesnička Morgedal v norské provincii Telemark se stala kolébkou telemarkového lyžování. Za znovuobjevení telemarku na přelomu 20. a 21.století vděčíme americkým průkopníkům, díky kterým je možné i dnes potkávat vyznavače volné paty jak na sjezdových tratích, tak i ve volném terénu či ve snowparku. K výběru tématu mě vedl fakt, že v dnešní době stále ještě není mnoho napsaných publikací o telemarkovém lyžování, které by byly přístupné českým čtenářům, aniž by museli číst knihy napsané v cizích jazycích. Rovněž i já jsem přívrženec tohoto znovuobjeveného stylu lyžování, a proto je i v mém zájmu, aby se telemark dostal do širšího povědomí veřejnosti. Cílem mé diplomové práce je shrnout stávající poznatky o telemarkovém lyžování jak z místních, tak převážně ze zahraničních zdrojů a vytvořit tak ucelenou publikaci o telemarku, která by mohla posloužit jako příručka novým či stávajícím zájemcům o tento postupně se rozšiřující zimní sport. Pro tvorbu mé diplomové práce jsem použila kombinaci metody studia relevantní odborné literatury s její následnou kritickou analýzou a svých vlastních empirických zkušeností. V první části mé práce jsem se zaměřila na popis historie telemarkového lyžování a rovněž osobností, které se na vývoji nejvíce podílely. Další kapitola je věnována podrobnému popisu telemarkové výzbroje a rovněž zmiňuji různé formy telemarku, se kterými se lze v dnešní době setkat. Ve druhé části předkládám metodiku telemarkového lyžování, kterou jsem zpracovala na základě porovnání metodiky švýcarské a novozélandské. Tu doplňuji o své komentáře načerpané v praxi. Poslední část mé práce je věnována „Deseti pravidlům FIS pro chování na sjezdových tratích“, které by podle mého názoru měly být součástí jakékoli práce věnované lyžování, protože je potřeba si je neustále připomínat a tím předcházet zbytečným nehodám na sjezdových tratích způsobeným nedbalostí či nevědomostí.
6
1. HISTORIE LYŽOVÁNÍ 1.1 Vývoj telemarkového lyžování Většina zdrojů zabývajících se historií lyžování uvádí dvě hlavní etapy, během kterých se tento nyní populární sport vyvíjel. První etapou je doba, kdy lyžování lidem sloužilo jako utilitární prostředek. Vzniklo z životních potřeb člověka s cílem zlepšení životních podmínek a přežití. Využívali ho hlavně lovci, sedláci, vojáci a starověké kočovné národy severu jako transportní prostředek usnadňující pohyb v hlubokém sněhu. Sněžnice, později lyže byly také důležitým prostředkem k udržování sociálních vztahů, vzhledem ke vzdálenosti jednotlivých míst, hlavně v oblastech, které byly po valnou část roku pokryté sněhem a ledem. Nejstarší zmínky o lyžování nalézáme v podobě kreseb s lyžařskou tematikou, náčrtů, později písemných záznamů a také nálezů pravěkých lyží. Nejstarší nalezená lyže s názvem “Hotingská”, pocházející z doby přibližně 2500 př.n.l., byla nalezena v Hotingu ve Švédsku. Nejstarším skalním obrázkem lyžaře je “mužík z Rodoy”, také “lyžařský zajíček”, nalezený na Rudém ostrově poblíž polárního kruhu. Tento obraz pochází také z doby kolem roku 2500 př.n.l. a zobrazuje malého mužíka se dvěma nestejně dlouhými lyžemi na nohou a s holí podobnou sekeře či hokejce v ruce, který je na lovu. Mnohé skalní obrazy lyžařů byly nalezeny také v Rusku v oblasti Oněžského jezera a Bílého moře, zůstaly ovšem dlouhou dobu bez výraznějšího povšimnutí. Četné nálezy pravěkých lyží pochází většinou z rašelinišť Švédska a Finska. Dřevo je v rašelině chráněno před atmosférickými vlivy, a proto vydrží tisíce let bez fyzikálních změn. Takto bylo nalezeno 60 párů lyží ve Finsku, 46 ve Švédsku a 12 v Norsku, kvůli malému počtu rašelinišť. (Kulhánek, 1989) Ve středověku se o používání lyží můžeme dočíst v mnohé literatuře, a to především v severských bájích, eposech a četných dílech historiků. Za zmínku stojí norská Edda, či finská Kalevala, kde jsou popisováni a opěvováni hlavně rychlí lovci na lyžích. Dánský historik Saxo Grammaticus vypráví o lyžování Finů a Laponců, o kterých píše: “Tento národ používá nezvyklých dopravních prostředků, jejichž pomocí vystoupí v zápalu lovu na jinak nepřístupné vrchy a v hadovitých stopách se dostanou, kam chtějí.” Uppsalský biskup Olaus Magnus zase o Laponcích píše: “Místo bot mají pod nohama připevněny kusy dřev, vpředu špičaté a zdvižené. Každý nese hůl k řízení a přejíždějí kopce a údolí směrem přímým, nebo zatáčejí podle libosti. To dělají v soubojích a při lovech a běží také o závod za ceny nebo kvůli slávě.” Ve sbírce bájí a eposů Edda se objevuje lyžařský bůh Ulla a bohyně Skadi a jejich putování po pohořích na lyžích za lovem. Skadi je dcerou zimních hor a jejím otcem je 7
bůh mrazu Thiazzi. Skadi se provdá za boha světla a tepla Njorda a následně ho kvůli lásce k lyžování opustí. Od jejího jména je dokonce odvozen název Skandinávie. (Kovařík a kol., 1991) V oblasti vojenského lyžařství je důležitý rok 1733, kdy norský plukovník Henrik Emahusen podepsal v Drontheimu první vojenský lyžařský výcvikový předpis na světě. V roce 1826 byly lyžařské roty v norské armádě zrušeny, ale v roce 1896 byly opět obnoveny. Téměř do konce 17. století bylo lyžování v Evropě omezeno na území jižní Skandinávie a severní části Rusi. Jediná země střední Evropy, kde se lyžovalo, bylo Kraňsko (dnešní Slovinsko). Tamní sedláci (muži i ženy) jezdili o nedělích na lyžích do kostela a sjížděli kopce také o závod. (Kulhánek, 1989) V druhé etapě vývoje lyžování, tedy po roce 1860, se již lyžování nepoužívá jen k účelu utilitárnímu, ale stává se pomalu sportem. Tohoto roku začalo městské sportovní hnutí, vycházející z Anglie, silně ovlivňovat severské lyžování, provozované v Norsku. To se postupně měnilo ve sport městského obyvatelstva a střediskem tohoto sportovního hnutí se stala Kristianie, dnešní Oslo. O nedělích tam byla pořádána různá lyžařská cvičení pro zábavu spoluobčanům formou přátelských setkání. Závodilo se ve čtyřech disciplínách, jimiž byly: Slalom (jízda po zamrzlém kopci bez překážek), Kniekelom (jízda ve volném terénu), Hoppelom (slalom s uměle vybudovanými skoky) a Uvoslom (sjezd). Postupně se tyto soutěže rozšířily pro celém Norsku a začala se v nich uplatňovat rovněž určitá pravidla. (APUL, 2008) Ve druhé polovině 19. století dosáhlo lyžování v Norsku vysoké technické úrovně. V roce 1862 se konala v Drontheimu výstava lyžařské výzbroje a první zmínka o lyžařských cvičitelích, bratrech Torjuse a Mikkela Hemmestveidtových, pochází z roku 1881. Nejstarší lyžařský klub Norska a současně světa Trysil Skitter og Skiloberforening byl založil v roce 1861. Následoval významný Kristiania Ski Club, založený roku 1877, který 1879 pořádal první slavné skokanské závody na Huseby Hill. Ty byly v roce 1892 pořadatelem přesunuty na Holmenkollen, do příměstské čtvrti hlavního města Osla, a tím byl založen nejslavnější klasický závod světa, který se pořádá dodnes. Původně se závod konal v běhu na 17km a ve skoku. Dnešní varianta závodu je běh na 50km, ustanovený roku 1902. Hlavním lyžařským zařízením v Holmenkollenu je legendární skokanský můstek z roku 1892. (Freedman, 2008)
8
1.2 Telemarkový „revival“ Během dvacátého století se čím dál více začalo popularitě těšit alpské lyžování a nahradilo tak telemarkové počátky. Takzvaného „revivalu“, čili nového uvedení se telemark dočkal kolem roku 1970. Partička amerických nadšenců si vzpomněla na lyžování s volnou patou a tím začala nová telemarková revoluce. S telemarkovými lyžemi brázdili svahy nepřístupné alpským vyznavačům lyžování a rovněž na nich stoupali do kopce. Inspirací jim byla kniha „Come Ski with Me“ od Stein Eriksona, na základě které se nadšení instruktoři a horští vůdci rozhodli popsanou techniku vyzkoušet. Kolébkou znovuzrozeného telemarku se stalo středisko Crested Butte v Coloradu v USA. Rick Borkovek, místní mladý Američan, nyní žijící v Aspenu, byl jedním z největších průkopníků znovuobjeveného telemarku. Publikoval několik článků o telemarkovém „comebacku“ a tím inspiroval mnohé horské vůdce i jiné k vyzkoušení lyžování s volnou patou. Tak se telemarkové lyžování opět dostalo do povědomí širší veřejnosti. Výrobci byli tlačeni k uvedení telemarkové výzbroje na trh. Postupně díky ambicióznosti nově utvořené telemarkové společnosti začaly být pořádány různé závody. Nejprve převážně pro zábavu, později s uvedením a následným dodržováním pravidel. V roce 1980 Asociace profesionálních amerických instruktorů (PSIA) zformovala předváděcí tým, pomocí kterého představila moderní americký telemark a jeho vyučovací metody na kongresu Interski v Itálii, Val Pusteria, konaném v roce 1983. Takto se telemarkové lyžování opět dostalo na sjezdové tratě i mimo ně. Rovněž se stalo náplní výuky lyžařských škol a začali se rodit certifikovaní telemarkoví instruktoři. Z USA se telemark postupně rozšířil do Evropy a vůbec do celého světa, kde se s ním v hojném množství dnes můžeme setkávat. (Parker, 2001)
9
1.3 Osobnosti ve vývoji lyžování
Obr.1 Aversen Sondre Norheim (http://hostfest.com/heritage/sondrenorheim/)
AVERSEN SONDRE NORHEIM (1825-1897) (obr.1) Sondre Norheim pochází z vesničky Morgedal v provincii Telemarken. Je pokládán za “otce” závodního lyžování. Na svahu začal skákat už v 17 letech a položil tak základy pro další vývoj techniky moderního skoku. Do té doby se totiž skákalo jen na rovině. Při skocích dosahoval mimořádných délek, které dlouhou dobu po něm nikdo nepřekonal. Lyže i vázání s upínáním na podpatku bot si sám vyrobil a v mnohém se shodovaly s lyžemi dneška. V roce 1868 na závodech v Kristianii ohromil závodníky i diváky svou výzbrojí i propracovanou technikou skoku. Tam předvedl dva technicky perfektní oblouky, z nichž jeden byl pojmenován “Telemark” a druhý “Kristianie”. Jeho veliký přínos také spočívá v založení první lyžařské školy v Kristianii. Tou prošly stovky jeho žáků a všichni se dále podíleli na propagaci lyžování. Norheimovy výkony a jeho vytříbená technika byly impulsem pro rozvoj závodního lyžování. V roce 1833 emigroval do USA, kde v roce 1897 zemřel. Jako jedinému sportovci se mu dostalo obrovské pocty, a to když v letech 1952 a 1960 byl Olympijský oheň pro Zimní olympijské hry zapálen v prostém domku v Morgedalu v provincii Telemarken, kde se Norheim narodil, a ne v Olympii. (Kleppen, 1986) Přínos Sondre Norheima v oblasti lyžování:
Postoj Vzpřímený, jízda v úzké stopě, používání dvou holí, zatáčení pomocí
telemarku a kristiánky (podle charakteru svahu a sněhové pokrývky).
10
Lyže Okolo 2,40 m (běžné delší lyže v té době), uprostřed užší než na koncích,
vykrojení 84-69-79 usnadňovalo točení, vyrobené z borovicového dřeva, pojmenovány telemarkové.
Vázání (Obr.2) Rákosové, vyrobeno ze svinutých provazů z kořenů břízy nebo z rákosu,
upevnění pásky kolem špičky a paty, lepší kontrola lyží během zatáčení a skoku zajištěna pásky kolem paty.
Telemarkový oblouk Při zahájení je vnější lyže výrazně předsunuta vpřed, pata nohy na vnitřní lyži
zvednuta podle potřeby pokrčit příslušné koleno.
Oblouk kristiánka
Při točení jsou lyže vedeny paralelně, vnitřní lyže mírně předsunuta; používán později v tzv. alpském lyžování a při brzdění u skoku.
Obr.2 Rákosové vázání (APUL, 2010)
11
SNOWSHOE-THOMPSON (JON THORSTEINSON) (1827-1876) (obr.3)
Obr.3 Jon Thorsteinson (http://www.pacificrimalliance.org/F.PublicAffairs/SkiHistory/FWSA/HistoryFWSA.htm)
Dalším významným lyžařem z provincie Telemark, který odešel do USA, byl Jon Thorsteinson, zvaný “Snowshoe-Thompson”. Ten se proslavil hlavně tím, že po dobu dvaceti let na lyžích doručoval poštu zasněženými průsmyky Sierry Nevady do roztroušených osad zlatokopů. S tímto svým povoláním začal krátce po tom, co vypukla v Kalifornii „zlatá horečka“. V té době se pošta v zimním období přes silně zasněžené pohoří Sierry Nevady, táhnoucí se v délce 500km, nedoručovala. Lyže, které Thompson používal, si sám vyrobil, a to jen na základě vzpomínek z dětství, bez jakékoli přípravy nebo pomoci. Byly vyrobené z dubového dřeva, asi tři metry dlouhé a vážily kolem 11kg. K jízdě používal jedné hole dlouhé asi dva metry. Cesta přes pohoří a zpátky trvala podle počasí pět až šest dnů. Poštu takto doručoval až do své smrti, často bez jakékoli odměny. Thompson se stal vysokohorským lyžařem dlouho před tím, než se vysokohorské lyžování objevilo v Alpách, což bylo kolem roku 1890. Američané ho spolu se Sondre Norheimem pokládají za průkopníka lyžování v USA a vstoupil také jako legendární postava do americké literatury. (Parker, 2001)
12
Obr.4 Fridtjof Nansen (http://www.nobelprize.org/nobel_prizes/peace/laureates/1922/nansen-bio.html)
FRIDTJOF NANSEN (1861-1930) (obr.4) Fridtjof Nansen se narodil v Kristianii (dnešní Oslo), kde se také poprvé setkal s lyžováním. Byl úspěšným závodníkem a v letech 1881 a 1884 získal několik cen na závodech v Huseby Hill. Své cesty k závodům do Kristianie a zpět absolvoval vždy na lyžích. Na základě svých zkušeností z expedice do Arktidy, kterou podnikl v roce 1882 a na základě zprávy o šťastném návratu A. Nordenskiolda z vnitrozemí Grónska byl přesvědčen o tom, že je možné přejít Grónsko na lyžích, a to za podmínky, že výprava bude složena ze samých dobrých lyžařů a vyrazí z východního pobřeží. O probádání Grónska se před Nansenem pokoušel už badatel Angličan Edward Whymper, ovšem bez větších úspěchů. Nansen podnikl svou výpravu 2.září 1888 se třemi Nory a dvěma Laponci. Všichni byli výborní lyžaři, což si Nansen stanovil jako podmínku. Výprava urazila těžkým terénem neprobádanými krajinami na západní pobřeží 600km za 40 dní, mnohdy v extrémních mrazech až -50°C. Nansen byl po návratu do Norska spontánně přivítán a přes noc se stal slavným. Svůj přechod ledovou pouští Grónska později popsal v knize Paa Ski Over Gronland. Díky ní se lyžování vyprostilo z téměř padesátileté izolace a začalo se rozvíjet taktéž ve střední Evropě. Ve své dvousvazkové knize věnuje úvodní kapitolu historii lyžování, detailně popisuje lyže a jejich praktické využití. Nansenovy názory na lyže a lyžování ovlivnily obrovskou škálu lidí a dosáhl světového věhlasu. V roce 1922 obdržel Nobelovu cenu za mír a díky němu začali Evropu zaplavovat norští cvičitelé. (Kulhánek, 1989)
13
Obr.5 Matthias Zdarsky (http://www.europeana.eu/portal/record/92060/2A30FEFCC29FECB45AD2B9B0E117F0C7FCF44DE3.htm)
MATTHIAS ZDARSKY (1856-1940) (obr.5) Matthias Zdrasky je velikou osobností s obrovským významem pro rozvoj lyžování. Jeho zásluha spočívá především v tom, že byl první, kdo zvolil vědecký přístup k technice jízdy na lyžích. Zdarsky odhalil slabiny norského lyžování, které bylo v té době vzorem pro celou Evropu. Těmito nedostatky bylo nevhodné vázání a nevhodná technika jízdy v alpském prostředí. Sám vyvinul a zkonstruovat revoluční vázání, které umožňovalo pohyb paty nahoru, zabraňovalo posunutí chodidla do stran a dovolovalo jízdu v obloucích o krátkém poloměru. V roce 1896 publikoval svou lyžařskou metodiku, kterou předtím šest let zkoušel. Nesla název “Alpská lilienfeldská technika jízdy na lyžích” a měla velký úspěch. Ve své knize zavrhl telemark a kristianii, které nahradil pluhem a oblouky v přívratu, dále nahradil používání dlouhých norských lyží lyžemi krátkými (150-180cm), zdůrazňoval význam bezpečnosti jízdy, odmítl přímé sjíždění svahů a byl proti pádům, které byly na konci šusu obvyklé. Zdarskeho kniha vyvolala veliký rozruch, poněvadž k norské technice se tehdy hlásili téměř všichni známí lyžaři alpských zemí. Důležitá je také Zdarského pedagogická činnost. S velkým úspěchem pořádal lyžařské kurzy a vychoval přes dvacet tisíc lyžařů, a to v Garmisch-Partenkirchenu, v Karpatech, ve Vysokých Tatrách i ve Švýcarsku. Mimo to se v roce 1905 postaral o zorganizování jednoho z prvních sjezdových závodů v dějinách lyžování.
14
Zdarsky poznal, že lyžování v Alpách vyžaduje zcela nový přístup k výzbroji a k technice lyžaře, že nelze použít techniku praktikovanou na relativně plochém terénu ve Skandinávii. V dějinách lyžování zaujímá přední místo pro boku slavných osobností lyžařského sportu. Zemřel v roce 1940 a na jeho pomníku stojí: “Zdarsky will never bei dethroned from his position as true father of alpine skiing.” (Zdarsky nebude nikdy svržen ze své pozice otce sjezdového lyžování) (Parker, 2001)
15
2. TELEMARKOVÁ VÝZBROJ 2.1 Lyže (obr.6) Lyže na telemark nejsou nijak specifické, telemarkové vázání se dá v podstatě namontovat na jakékoli lyže určené pro alpské lyžování. Výběr je v dnešní době obrovský, zájemci si mohou vybrat z různých tvarů a různých konstrukcí. Záleží hlavně na požadavcích lyžaře, pro jaký terén si vybavení pořizuje. Podle toho si může vybrat lyže sjezdové (slalomové nebo na obří slalom), freeridové (obr.7), či takzvané “twintipy”, což jsou lyže se zvednutou špičkou i patou, vhodné do snowparku či na jiný freestyle. Obecně platí, že rozměry lyží závisí na fyzických předpokladech jezdce, a to na jeho výšce a váze. Dále na dovednostech jezdce, začátečník ocení lyže kratší a měkčí, naproti tomu pokročilý lyžař delší a tvrdší. A samozřejmě na způsobu použití, jak už jsem zmínila (freestyle, freeride, carving, rekreační lyžování,…). Telemarkové lyžování je možné provozovat všude a v jakémkoli terénu. V praxi platí, že každý jezdí na lyžích, které mu nejvíc vyhovují a baví ho.
Obr.6 Parametry lyže (vlastní zdroj)
16
Obr.7 Freeridové lyže na telemark (https://www.sportsonline.ch/de/shop/artikel/artikel/489710.voelkl-shiro-modell-2013.html)
2.2 Vázání Na rozdíl od telemarkových lyží je počet druhů telemarkových vázání veliký, existují různé druhy a zabývají se jím různí výrobci. Od 19. století zaznamenáváme značný vývoj v oblasti technologie, avšak základní princip zůstává zachován. Možnost nákleku je zapříčiněná možností zvednutí paty a postupem času zlepšující se boční stabilitou a vylepšováním systému uchycení boty k vázání. Většina telemarkových vázání umožňuje kromě jízdy v pokleku také stoupání do kopce. U vázání používaných v dnešní době je typické, že vychází z typu “Kandahár”. To znamená, že bota je ve špičce upnuta do pouzdra o šířce 75mm (stejný rozměr, jaký se používal dříve pro běžecká vázání) a pata je zafixována lanky vedoucími od přední části vázání. S podobným typem vázání bylo možné se setkat už v 19. století, kdy špička kožené boty byla fixována provázkem či lankem a kolem paty vedl další provázek, fixující botu zezadu. V dnešní době fungují telemarková vázání na různých principech. Nejznámějšími a ve světě nejrozšířenějšími značkami jsou: norská Rotefella, kanadská firma G3, americké firmy Black Diamond, Voile a 22Designs a vázání 7tm značek Karhu a Garmont.
17
Telemarková vázání lze rozdělit do čtyř základních kategorií:
2.2.1 Lanková vázání (obr.8) Tento typ vázání je u nás stále ještě nejrozšířenější. Jinak nazývaný také “cable”, funguje na principu kandaháru, který jsem již zmiňovala výše. Kolem boty (nebo pod botou) vedou lanka, která jsou připevněna k přední části vázání. Bota je uchycena za patou pomocí rychloupínáku, podobného, jaký se používá například u lyží známých jako “bigfooty”. K upnutí bot a správné tuhosti při jejich ohybu slouží pružinky, kterými jsou lanka spojena. Při pokleku dochází k protažení pružin, čímž se zvyšuje tuhost a tudíž i ohyb boty. Délku lanek na velikost boty lze nastavit pomocí závitu, ukrytého v pouzdře spolu s pružinou. Lanková vázání se dodávají v různých velikostech (small, medium, large) a pouzdra v rozlišných barvách dle mechanismu uvnitř. Pro ulehčení pohybu do kopce nabízejí firmy Black Diamond a G3 vázání vhodná ke stoupání. Lze je jednoduchým mechanismem přepnout do polohy “ascent”, kdy se zvedá celé vázání kolem kloubu před špičkou.
Obr.8 Lanková vázání (http://www.telemark.cz/telemark/vazani/)
2.2.2 3-pin telemarková vázání (obr.9) Dalším typem telemarkového vázání jsou vázání 3-pin. Tato nejvíce připomínají výše zmiňovaná klasická běžecká vázání s normou 75 milimetrů. Bota je uchycena pouze pomocí špičky, není zde uchycení kolem paty. Odpor při pokleku je tedy dán pouze tuhostí samotné
18
boty. Z těchto důvodů je vázání vhodné spíše na lehčí túry než na náročné sjezdy. 3-pin vázání produkují zejména firmy Voile a Silvretta. (Droste + Strotmann, 2000)
Obr.9 3-pin telemarkové vázání (http://www.earnyourturns.com/4299/review-litedogz-2012/)
2.2.3 Desková telemarková vázání (obr.10) Tento typ vázání není příliš rozšířený. Charakterizuje ho větší hmotnost a robustnější konstrukce, než je tomu u ostatních typů. Jeho výhodou je značná boční tuhost, která umožňuje lepší přenos sil na hranu lyže. Bota je upevněna ve špičce i na patě, s možností ohybu nohy mezi prsty a nártem. Na tento typ vázání se zaměřují především firmy Fritchi a Black Diamond. (Droste + Strotmann, 2000)
Obr.10 Deskové telemarkové vázání (http://www.hedvabnastezka.cz/telemarkova-vybava-se-radikalne-zmenila/)
2.2.4 Vázání NTN (New Telemark Norm) (obr.11) Nejnovějším trendem v oblasti telemarkových vázání je vázání NTN (New Telemark Norm) od norské firmy Rottefella. Toto vázání je na první pohled velmi masivní, čímž se výrazně liší od klasického lankového vázání. Jde o kombinaci mechanismů, kdy je bota
19
připevněna za přední část podrážky k deskovému vázání s pružinami uvnitř systému. Toto vázání je však limitováno tím, že funguje pouze se speciálně vyvinutými modely bot, které jsou s ním kompatibilní. S Rottefellou spolupracují zejména výrobci bot Scarpa, Crispi a Garmont. Velkým pozitivem tohoto typu vázání je přesný přenos síly z boty jezdce na lyži a naopak. Z tohoto důvodu je vázání velmi oblíbené mezi závodníky, pro které je přesný přenos síly z boty na lyži velmi důležitý, stejně tak jako boční stabilita boty. NTN vázání nemá příliš společných znaků s původním lankovým vázáním a dalo by se říct, že se při jeho používání trochu vytrácí onen žádoucí pocit volné paty. Dalším negativem tohoto vázání může být jeho cena. Ta je totiž ve srovnání s ostatními klasickými vázáními téměř dvojnásobná.
Obr.11 NTN telemarkové vázání (http://snow.cz/clanek/1009-telemark-vazani)
2.3 OBUV Nejstarší telemarkové boty byly kožené. Byly to boty nízké, měkké a vedly k většímu procítění podložky. Jejich velkou nevýhodou ale byla malá boční stabilita a žádná opora v předním nákleku. V současnosti jsou takové boty k dostání s tkaničkami nebo s přezkami a používají se hlavně pro backcountry (obr.12). Výrobcem kožených bot na telemark je například firma Asola.
20
Obr.12 Kožená telemarková bota s přezkami (http://www.svetoutdooru.cz/na-snehu/lyzarska-obuv-a-vazani-nn75-vhodne-pro-bc/)
V roce 1991 přišla firma Scarpa s novinkou a vyvinula celoplastové přezkové boty. Ty jsou velmi podobné botám lyžařským či skialpovým, ale je zde několik zásadních rozdílů, které je odlišují. U telemarkové boty je v místě mezi prsty a nártem gumová část umožňující ohnutí nohy a tedy žádoucí telemarkový náklek. Dále má velmi výrazný přední zub, který je kompatibilní s telemarkovým vázáním a přesně do něj zapadá. Plastové přezkové boty jsou vhodné na všechny druhy telemarku, díky jejich opoře si jezdec může dovolit rychlejší, agresivnější a jistější jízdu. Nejznámějšími výrobci telemarkových bot jsou v současnosti Scarpa, Garmont, Crispy a Black Diamond. Tyto boty lze rozdělit podle několika kritérií. Podle výšky komínu je dělíme na nízké, střední a vysoké, a podle počtu přezek na dvoupřezkové, třípřezkové a čtyřpřezkové. Já jsem si pro tuto práci vybrala rozdělení podle způsobu použití. Lze tak rozdělit telemarkové boty na čtyři kategorie. První tři z nich používají rozměr NN75 a čtvrtá kategorie reprezentuje evoluční třídu bot se speciální podrážkou NTN (New Telemark Norm), kompatibilní se stejnojmenným vázáním od firmy Rottefella. (Klien, 1999)
2.3.1 Závodní telemarková obuv (obr.13) Tyto boty jsou velmi tuhé, mají vysoký komín a čtyři přezky. Jsou používané závodníky pro jízdu v brankách nebo pro náročné freeridové sjezdy. Boty jsou díky dvěma přezkám na komínu výborně ovladatelné při sjezdech, ale kvůli své tvrdosti nepohodlné při výstupech.
21
Obr.13 Závodní telemarková bota (http://snow.cz/market/detail/12285-scarpa-t-race)
2.3.2 „Allround“ telemarková obuv (obr.14) Neboli jinak univerzální boty, jsou vhodné do různých druhů terénu (na sjezdové tratě, do freeridu, na skialpovou túru,...). Naproti botám závodním mají znatelně měkčí skelet , snadněji se ovládají, mívají tři nebo čtyři přezky a dají se přepínat do dvou režimů, „ski“ a „walk“, což jezdci usnadňuje stoupání. Tyto boty se jeví jako nejvhodnější pro začátečníky v oblasti telemarku.
Obr.14 „Allround“ telemarková bota (http://www.boatpark.cz/scarpa-t2-eco-telemarkove-boty-1314-z2718/)
22
2.3.3 Touringová telemarková obuv (obr.15) Tyto boty jsou nižší, celkově měkčí a hodí se převážně na dlouhé výstupy, ke kterým jsou uzpůsobené. Nejčastěji mají dvě nebo tři přezky. Na sjezd nejsou příliš vhodné, protože poskytují pouze limitovanou oporu.
Obr.15 Touringová telemarková bota (http://www.svetoutdooru.cz/na-snehu/lyzarska-obuv-a-vazani-nn75-vhodne-pro-bc/)
2.3.4 NTN telemarková obuv (obr.16) Telemarkové boty s podrážkou NTN jsou nejnovější technologií v telemarkovém světě. Jejich velikou výhodou je kompatibilita nejen se speciálním vázáním NTN, ale rovněž s některými skialpinistickými vázáními a dokonce s vázáními určenými pro sjezdové lyžování. Tyto boty jsou velmi stabilní a vyrábějí se v třípřezkovém i ve čtyřpřezkovém provedení.
Obr.16 NTN telemarková obuv (http://www.scarpatelemark.cz/nabidka.html)
23
2.4 Telemarkové příslušenství Telemarkovým příslušenstvím se myslí různé části telemarkové výbavy, které se dají pořídit jak s ní, tak i samostatně. Jsou jimi například podložky, jistící lanka, řemeny a přídavné brzdičky. Pro stoupání při výšlapu jsou nezbytné stoupací pásy (obr.17), stoupací podpatky a v případě tvrdého podkladu i stoupací železa. Jistící lanka jsou při jízdě na sjezdové trati obzvlášť důležitá, a to hlavně proto, že při pádu telemarkisty a následnému uvolnění boty z vázání zamezuje ztrátě lyže. Volně jedoucí lyže ze sjezdové tratě by totiž mohla způsobit četná zranění ostatním lyžařům či jiné veřejnosti, jak tomu bývá i u ztracených a následně volně jedoucích snowboardů.
Obr. 17 Stoupací pásy (http://www.freeskiing.cz/articles.asp?article=744)
24
3. TECHNIKA TELEMARKOVÉHO LYŽOVÁNÍ Těžiště lyžaře a místo jeho opory se vzájemně pohybují ve čtyřech směrech. (obr.18) Jsou jimi
pohyby vpřed-vzad
rotační pohyby
pohyby ze strany na stranu
pohyby nahoru a dolů
Pokud tyto základní čtyři pohyby zkombinujeme s rychlostí, správným načasováním, rytmem a přesností, dojde k vyváženému postoji během jízdy a tedy i ke správné technice.
Obr. 18 Čtyři pohyby telemarkového lyžování (NZSIA, 2012) Aby byla telemarková technika co nejefektivnější, je potřeba tyto čtyři pohyby aplikovat úměrně navzájem. Toto „dávkování“ jednotlivých pohybů se liší podle sněhových podmínek a podle terénu, ve kterém se pohybujeme. Výše zmíněné pohyby se vyskytují vždy společně, mění se akorát jejich proporcionální podíl. S postupným osvojením si všech těchto pohybů je telemarkista schopný správnou technikou zdolávat postupně složitější a rozmanitější terén. 25
V neustále se měnícím prostředí musí telemarkista předvídat a reagovat na změny v okolí za účelem udržení rovnováhy. K tomu je velmi důležitá flexibilita kotníků a kolen, díky kterým je možné nerovnosti v terénu absorbovat. K popisu telemarkového oblouku a pohybů uskutečněných během něj je používán takzvaný třífázový model. (obr.19) Ten nám napomáhá rozložit oblouk do tří fází, jimiž jsou: zahájení (initiation), vedení (control) a ukončení (completion). Takovéto rozdělení je vhodné pro analýzu telemarkových oblouků a používá se hlavně při výuce, kdy na jeho základě může instruktor objasnit klientovi, ve kterých fázích dělá chybu a kde je potřeba aplikovat nějaké „zlepšováky“. (NZSIA, 2012)
Obr.19 Třífázový model oblouku (NZSIA, 2012)
26
4. FORMY TELEMARKOVÉHO LYŽOVÁNÍ 4.1 Standardní telemark Základní forma telemarku, se kterou se můžeme čím dál tím častěji setkávat na sjezdových tratích jak u nás, tak v zahraničí. Spadají sem různé druhy oblouků o různých poloměrech. Nejtypičtější je používat k jízdě dvě hole, podobně jako u alpského lyžování, ale i dnes se můžeme setkat s telemarkisty používající k jízdě pouze jednu holi, jak tomu bylo dříve (obr.20)
Obr.20 Jízda s jednou holí (http://catamounttrail.org/2012/07/12/successful-telemark-turns/)
4.2 Telemark mimo sjezdové tratě Zde můžeme zařadit veškeré telemarkové lyžování provozované mimo upravené sjezdové tratě, tedy v „offpistu“. Tato forma telemarkování je v současné době velice populární, zřejmě i díky určité dávce adrenalinu, kterému se telemarkistovi ve volném terénu dostává. Je samozřejmě velice důležité, aby si s sebou každý do volného terénu bral lavinové vybavení, které tvoří lavinový vyhledávač, lopata a lavinová sonda, a měl neustále na paměti rizika vyskytující se ve volném terénu.
27
Tuto kategorii lze rozčlenit na:
4.2.1 Backcountry (obr.21) Jedná se o dlouhé přechody pohoří či výstupy. Lyže i boty určené na backcountry jsou vhodné na pohyb zimní krajinou mimo upravené stopy bez větších strmých sjezdů. Lyže jsou užší, delší a lehčí a boty uzpůsobené dlouhodobě odolávat nízkým teplotám a vlhkosti, čili určené na dlouhodobý pobyt v hlubokém sněhu. Boty musí také umožňovat bezpečný pohyb bez lyží, a proto jsou vybavené profilovanou podrážkou. Tato forma telemarkového lyžování je kombinací skialpinismu a běhu na lyžích.
Obr.21 Backcountry (http://www.alaska-in-pictures.com/skin-track-backcountry-196-pictures.htm)
4.2.2 Touring Tento druh telemarkového lyžování je kombinací mezi backcountry a telemarkem. Střídá se zde sjezd s výstupy a dá se říct, že touring je velmi podobný skialpinismu. Zásadní rozdíl je ovšem v tom, že při touringu se s volnou patou i sjíždí. Lyže určené pro tento styl jsou lehké, ale širší než backcountryové lyže.
4.2.3 Freeride (obr.22) Tato odnož telemarku je charakteristická tím, že je provozovaná v terénu vzdáleném od sjezdových tratí. V terénu neupraveném a místy ani horskou službou nekontrolovaném. Tam se telemarkista dostane několika možnými způsoby. A to buď pomocí stoupací funkce
28
telemarkového vázání, nebo traverzováním od sjezdové tratě, anebo výšlapem s lyžemi uchycenými na batohu. Pod freeridový telemark lze zařadit ještě big mountain, kde kromě sjezdů volným terénem absolvuje telemarkista i jízdu v propadlinách či jiných terénních nerovnostech a skoky ze skal, takzvané „dropy“.
Obr.22 Freeride telemark (http://skeeze.k2skis.com/2010/03/09/scufoneda-dolomiti)
4.3 Freestyle telemark (obr.23) Freestyle zahrnuje různé triky předváděné telemarkistou buď na sjezdovce, nebo ve snowparku, který je pro freestyle určený. Do těchto triků se řadí různé skoky, a to bez rotací i s rotacemi, překonávání překážek jako jsou zábradlí (tzv.“raily“), bedny (tzv.“boxy“) či jízda v U-rampě (tzv.“halfpipe“). Dále sem řadíme také jízdu pozadu, neboli „na switch“. Díky volné patě má telemarkista pouze omezenou předozadní rovnováhu, což činí telemarkový freestyle o dost složitější, než je freestyle na lyžích.
29
Obr.23 Freestyle telemark (http://skeeze.k2skis.com/2010/03/09/scufoneda-dolomiti)
4.4 Závodní telemark (obr.24) Již v dávné historii se odehrálo spousty telemarkových závodů. Avšak závody v novodobém pojetí byly uspořádané až koncem sedmdesátých let v americkém Coloradu pod názvem Summit Telemark Series. Další závody proběhly v roce 1981 v Mazama ve státu Wahington. Od roku 1985 se začaly objevovat pokusy prosadit telemarkové soutěže na mezinárodní úroveň. To se podařilo až v roce 1987 a první mezinárodní závody se konaly v Norsku, kolébce telemarku. Od roku 1997 se mistrovství světa pořádá pravidelně v intervalu jednou za dva roky. Závody světového poháru se každoročně pořádají ve střední Evropě, ve Skandinávii a v Americe. Telemarkové závody byly dříve zaštítěny ITF (International Telemark Federation) a od roku 1995 spadají pod mezinárodní organizaci FIS (Fédération Internationale de Ski), stejně jako závody ve sjezdovém lyžování. V roce 2009 byla vytvořena komise telemarkového lyžování pod Svazem lyžařů České republiky. Mezinárodní telemarková komise usiluje o zařazení telemarku jako disciplíny do programu zimních olympijských her, které se budou konat v roce 2022. Disciplíny, které nejsou součástí soutěží FIS, světového poháru nebo mistrovství světa, se vyskytují v rámci různých telemarkových festivalů a spadají sem také závody lokálního charakteru. Disciplíny světového poháru, soutěží FIS a mistrovství světa jsou následující: Telemark Classic, Telemark Classic Sprint, Telemark Parallel Sprint. Všechny tyto disciplíny
30
obsahují tyto elementy: obří slalom, skok, klopenou zatáčku a část běžeckou. Při závodech se hodnotí nejen rychlost vymezené trati, ale v obřím slalomu také projetí oblouku ve správném telemarkovém pokleku, u skoku jeho vzdálenost a rovněž dopad do telemarkového pokleku. Za špatně provedenou techniku jsou uděleny penalizace, a to za špatně provedený oblouk jedna vteřina, za špatně provedený dopad po skoku (nedostatečný poklek) rovněž jedna vteřina a za krátký skok, který nedosáhne vyznačené minimální délky, vteřiny tři. (Droste, Strotmann, 2000) Telemark classic („klasika“) Tato disciplína je také nazývána „královskou disciplínou“. Skládá se ze tří částí, a to z části běžecké, skokanské a a alpské. Alpská část je tvořena obřím slalomem o počtu 70 bran. Běžecký úsek měří mezi 500 a 1000 m a vede po rovině nebo do mírného stoupání. Na tomto úseku se vyskytuje jedna nebo dvě „klopenky“, což jsou 360stupňové zatáčky. Během běžeckého úseku musí závodníci předvést správné osvojení bruslařské techniky, a to v limitu mezi 70 a 200 vteřinami. Zvládnutí techniky skoku a dopadu se testuje v části skokanské. Můstky k tomu určené mají výšku maximálně 1,5 metru a skokani dosahují v průměru délky skoku kolem 30 metrů. Závodí se pouze v jednom kole a přibližná délka závodu se pohybuje okolo tří minut. Telemark Classic Sprint („krátká klasika“) (obr.25) Tato disciplína je složená ze stejných disciplín jako Telemark Classic, ale je jeho zkrácenou verzí. Při alpské části závodník zdolává pouze dvacet až třicet bran a skokani během letu překonávají vzdálenost kolem 25 metrů. Na rozdíl od předchozího závodu se závodí ve dvou kolech.
31
Obr.25 Znázornění telemarku classic sprint (Interski Deutschland, 2010) Telemark Parallel Sprint („paralelní sprint“) Tento typ závodu je jediný, který se jezdí ve dvojicích, a to na základě principu vyřazování. Závodníci projíždí paralelním obřím slalomem, skok mají odděleně, klopenou 360stupňovou zatáčku mají společně a bruslařskou část rovněž. Obří slalom je tvořen přibližně patnácti branami. Závod je rozdělen do dvou částí, kterými jsou kvalifikace a část vyřazovací. Tato disciplína je mezi diváky velice oblíbená a usiluje se o její zařazení do programu zimních olympijských her, které se budou konat v roce 2022. (Droste, Strotmann, 2000)
32
Obr.24 Závodní telemark (http://www.steamboatsmyhome.com/blog/category/telemark-skiing/)
33
5. METODIKA TELEMARKOVÉHO LYŽOVÁNÍ V této kapitole popisuji metodiku telemarkového lyžování, a to na základě srovnání metodiky švýcarské (Schneesport Schweiz Telemark) a novozélandské (NZSIA Telemark Manual). Tyto dvě země jsem si pro srovnání vybrala záměrně z několika důvodů. Prvním důvodem je, že na obou těchto místech působím v lyžařské škole, a proto jsou mi jejich přístupy blízké. Dalším důvodem je fakt, že v naší zemi není tato metodika ještě dostatečně zpracovaná. Poslední důvod je odlišnost přístupu těchto zemí k metodice obecně, a to jak k lyžařské, tak i k telemarkové. Pro úplnost uvádím jednotlivé kroky metodiky telemarku zmíněné v publikaci Snowsports Manual, vícejazyčném metodickém materiálu Asociace profesionálních učitelů lyžovaní (APUL). Tato publikace je systematicky ucelená a kromě telemarku obsahuje další metodiky, a to metodiku lyžování a metodiku snowboardingu. Tyto dvě metodiky jsou v porovnání s metodikou telemarku podrobněji zpracovány. Cituji metodickou řadu kapitoly o telemarku z publikace Snowsports Manual, která je nazvaná Metodikou výuky telemarku autorů Klečkové a Nováka (2008): ► Kontrola výstroje a výzbroje ► Protažení, rozehřátí, rozcvičení ► Přivyknutí na telemarkovou výzbroj a výstroj ► Základní telemarkový postoj ► Jízda přímo po spádnici ► Pluh ► Jízda šikmo svahem ► Oblouk ke svahu ► Základní paralelní telemarkový oblouk ► Jízda na vleku ► Zapíchnutí hole ► Telemarkový oblouk se zapíchnutím hole ► Telemarkový carvingový oblouk ► Krátký oblouk ► Zdokonalovací cvičení ► Race carving ► Jízda v branách
34
► Jízda na strmém svahu ► Jízda v boulích ► Jízda v hlubokém sněhu ► Úvod do problematiky free-stylu
5.1 METODIKA TELEMARKU NA ZÁKLADĚ SROVNÁNÍ ŠVÝCARSKÉ A NOVOZÉLANDSKÉ METODIKY (NZSIA 2012, SWISS SNOWSPORTS 2010) Rozehřátí / rozcvičení Před každou pohybovou aktivitou je potřeba se rozehřát a lehce protáhnout, čímž stimulujeme příslušné fyziologické funkce, zahřejeme svaly, klouby, a tím je připravíme na následující zátěž a vyhneme se tak riziku zranění. Tvůrci obou metodik jsou si tohoto vědomi a rozehřátí/rozcvičení zařazují na první místo před výukou jakékoli úrovně. Novozélandská metodika dokonce hovoří o rozcvičce jako a vhodném „ice-breakeru“, což znamená, že aktivity v rámci rozcvičení se dají použít k takzvanému „prolomení ledů“ při skupinové výuce a navodit od začátku příjemnou atmosféru ve skupince. Kromě toho již během rozcvičení můžeme naše klienty sledovat a udělat si předem obrázek o jejich koordinaci a pohybových schopnostech. Na základě toho lze později určit, jakým směrem se bude hodina vyvíjet. Rozcvičku je možné dělat bez lyží a později i s lyžemi, čímž si klienti od začátku přivykají na novou výzbroj. Pro rozcvičení je vhodné z důvodu bezpečnosti a komfortu klientů vybrat plochý terén, ideálně rovinu na klidném místě, stranou od ostatních lyžařů. Během této části výuky je dobré s klienty konverzovat na téma očekávání, zjistit jejich krátkodobé a dlouhodobé cíle a samozřejmě rovněž současnou úroveň a dosavadní zkušenosti. Já osobně dělám hry na rozehřátí a rozcvičky obecně velmi ráda. Osvědčilo se mi, že díky neformalitě těchto aktivit se mi vždy podaří nastolit příjemnou atmosféru ve skupině a získat si klienty pro jejich další spolupráci. Podle mého názoru dobře provedené rozehřátí může instruktorovi značně ulehčit jeho další práci.
35
Můj tip na poznávací hru: Klienti se postaví do kruhu daleko od sebe, čímž utvoří kruh o velkém poloměru. Instruktor se postaví doprostřed a představí se ("Jmenuji se Martina a jsem starší dvaceti let"). Každý, pro koho platí to samé, musí co nejrychleji utíkat do středu kruhu a zvednout ze země hůlku, která tam leží. Nejrychlejší pokračuje ve stejném smyslu ("Jmenuji se Paul a mám červenou bundu"). Takto se pokračuje libovolně dlouho. Tato hra je zaměřená na to, aby se klienti v rámci skupinky poznali (platí hlavně pro velké skupiny, se kterými se bude pracovat delší dobu) a pro nastolení příjemné atmosféry na začátku vyučovací lekce. Samozřejmě se touto hrou klienti také zahřejí. Můj tip na rozcvičku: Klienti utvoří dva kruhy, jeden uprostřed druhého tak, aby vždy proti sobě stáli dva lidé (jeden z vnitřního a jeden z vnějšího kruhu). Poté instruktor zadává různé úkoly a různá cvičení, které klienti musí plnit. Vhodnými cvičeními jsou cvičení zaměřená na rovnováhu a koordinaci obecně, včetně soubojů ve dvojicích na jedné noze a tak podobně. Po každém úkolu se jeden kruh posune libovolným směrem. Představení Existují dva typy zájemců o telemarkovou výuku: lidé stojící poprvé na lyžích bez jakékoli předchozí zkušenosti a lidé provozující alpské lyžování, což je častější případ. Nicméně, oběma typům klientů je potřeba představit telemarkové vybavení a nejprve vysvětlit, poté procvičit správný telemarkový postoj. Je nezbytné, aby se klienti seznámili s lyžařským vybavením, které budou během kurzu používat a také s bezpečnostními opatřeními vztahujícími se k vybavení telemarkisty. Důležité je také vysvětlit, že existuje rozdíl mezi pravou a levou lyží, což lidé provozující alpské lyžování nemusí brát za samozřejmost. Na neposledním místě je potřeba se ujistit, zda všichni rozumí a zda jsou schopni lyže správně nasadit a upevnit. Představení by také mělo probíhat na rovince stranou od ostatních lyžařů.
36
Nácvik telemarkového postavení (obr.26)
Obr. 26 Základní telemarkový postoj
V novozélandské metodice následuje nácvik základního telemarkového postoje. Pro splnění kritérií je potřeba dodržovat tyto zásady:
postavení nohou na šířku pánve
lyže v paralelním postavení
nohy jsou umístěny jedna před druhou, čímž dochází k předsunutí jedné lyže (budoucí přední noha se vysouvá vpřed, zadní se zasouvá vzad)
vzdálenost mezi patou přední nohy a špičkou zadní nohy je přibližně délka jednoho chodidla, což se ovšem mění s různým svahem a charakterem jízdy ("délka telemarkového kroku")
přední noha je mírně pokrčená v kotníku a více pokrčená v kolenním a kyčelním kloubu, snaha o udržení mírného kontaktu s jazykem boty
přední kolena zhruba nad prsty přední nohy
37
zadní noha je na špičce, pata oddálená od lyže, opírá se o celé prsty a hlavně o velká masivní bříška za nimi (podobně jako při chůzi), slouží jako opora
stehno zadní nohy nepřesahuje vertikální osu těla směrem dozadu
úhel stehenní kosti zadní nohy vůči podložce by měl být přibližně 90°, vůči lýtku by měl být úhel ostrý a úhel holenní kosti přední nohy vůči podložce by neměl být větší než 90°, ideálně by měl být úhlem ostrým
váha je rozložená rovnoměrně mezi špičku zadní nohy a celé chodidlo přední nohy, čímž je zajištěna pevná opora těla
těžiště se nachází ideálně uprostřed mezi přední a zadní nohou, tedy uprostřed našeho telemarkového kroku
pohled směřuje dopředu
ruce držíme ve výšce boků a přibližně i v jejich šířce
lokty jsou lehce zasunuté tvořící s tělem jednu linii, paže jsou uvolněné a hole směřují vzad
trup je uvolněný, ve frontálním postavení a hlava je v prodloužení trupu, při rychlé jízdě se trup dostává do většího či menšího předklonu jako u alpského lyžování
MŮJ TIP: Zadní noha je při telemarkování velmi důležitá, slouží jako opora a při pomalé jízdě i jako kormidlo. Častou chybou pokročilejších lyžařů je tahání zadní nezatížené nohy za sebou a tím pádem její nevyužití. Pomáhá představa odrazu ze startovního bloku či opírání zadní pokrčené nohy o zeď. Při telemarkovém lyžování je důležité udržovat svalové napětí. Pevné a vyvážené postavení nám slouží jako opora a pomocí něj se lépe vypořádáme s gravitačními silami působícími při jízdě, a to hlavně při zvýšení rychlosti a větších úhlech. Je žádoucí strávit určitý čas procvičováním a opravováním základního telemarkového postoje, protože jeho správné osvojení je nezbytné pro další pokroky ve výuce. Vhodné cvičení: Telemarkové poskoky- jednotlivé výskoky s doskokem do telemarkového dvouoporového postavení.
38
Je vhodné důkladně procvičit telemarkový postoj nejprve na místě (bez lyží i s lyžemi), z důvodu získání jistoty a stability, a pak teprve během jízdy, ve skluzu. Vhodné cvičení na potřebnou stabilitu: "postoj na pankáče"- poklekneme, uvolníme paty a balancujeme pouze na prstech a velkých bříškách za nimi; nejprve s oporou holí (obr.27) a poté i bez nich (obr.28) :"překleknutí"- z předchozího postoje na místě vyzkoušíme plynulou výměnu nohou, tedy zadní se vysouvá dopředu a přední se zasouvá dozadu (obr.29) :"překleknutí s přeskokem"- to samé, ale i s přeskokem; odrazíme se na místě od zadní pokrčené nohy (od bříšek za prsty) jako od startovního bloku, ve vzduchu vyměníme lyže a dopadneme zase na obě lyže do vyváženého postoje Nácvik telemarkového postoje je velice důležitý, a proto je podrobně zpracován v obou metodikách. V novozélandské metodice se základní postoj nacvičuje hned ze začátku a všechna další metodická cvičení s ním dále pracují. Oproti tomu v metodice švýcarské před nácvikem základního postoje prochází klient nejprve nácvikem různých druhů chůze na lyžích, obratů a výstupů, a dokonce i bruslení. Tato část švýcarské metodiky výrazně připomíná nácvik běžeckého lyžování. Z mé zkušenosti můžu říct, že je dobré věnovat dostatek času nácviku základního postoje na místě, protože od správného postoje se dále odvíjí celé telemarkové lyžování. Protože je tento postoj diametrálně odlišný od sjezdového lyžování, je dobré vyzkoušet si několik vhodných cvičení a zaměřit se na udržení rovnováhy a správné rozložení sil předtím, než se vrhneme z kopce dolů.
39
Obr.29 Telemarkové překleknutí
40
Obr.27 Postoj „na pankáče“ s oporou holí
Obr.28 Postoj „na pankáče“ bez opory holí
41
Nácvik chůze na lyžích Švýcarská metodika se ještě před nácvikem základního telemarkového postoje podrobně věnuje nácviku různých typů chůze a obratů. ► Diagonální chůze Váha je na přední noze, zadní noha je odlehčena. Zapíchnutí hole směřujeme do blízkosti vázání. Pro lepší odraz při mírném stoupání se doporučuje napřímit trup. Cvičení: Kyvadlo- snažíme se během chůze najít centrální pozici, to znamená pochopit správné rozložení váhy pomocí extrémních náklonů dopředu a dozadu, změny délky kroků, zvedání zadní lyže a kombinace kroku a skluzu. ► Výstup stranou Lyže jsou v paralelním postavení, zhruba na šířku boků, lehce postavené na horních hranách (přikloněním kolen ke svahu). Ukročíme nejprve vyšší lyží, přeneseme na ni nejdříve hmotnost, a poté k ní přisuneme nižší lyži. Hole při tomto typu výstupu používáme jako oporu. Čím strmější je terén, tím více je potřeba lyže zahranit přikloněním kolen ke svahu. ► Výstup oboustranným odvratem Lyže jsou v odvratném postavení (patky u sebe, špičky od sebe), mírně na vnitřních hranách, klademe je špičkami daleko od sebe, zapíchnutí holí probíhá střídavě a hole zapichujeme na úrovni vázání. Pro tento typ stoupání platí, že čím je strmější svah, tím širší odvratné postavení lyží musíme zaujmout. Většího zahranění lyží docílíme větším náklonem kolena dovnitř. ► Nácvik obratů Obraty vychází z postavení šikmo ke spádnici, lyže paralelně mírně na horních hranách. Uvolníme spodní lyži, vyšvihneme ji dopředu, postavíme na patku a otočíme ji o 180°. Následně uvolníme lyži horní, obtočíme ji kolem těla a umístíme vedle spodní lyže do paralelního postavení. Pro lepší stabilitu se doporučuje držet lyže blízko u sebe.
42
Cvičení/hry pro nácvik obratů: Štafeta- Klienti jsou rozděleni do dvou družstev a stojí v zástupu. Na pokyn instruktora se každý v družstvu otočí nacvičovaným obratem a předá štafetu dalšímu. Vyhrává družstvo, jehož členové jsou všichni jako první otočeni. Lze modifikovat otáčením do různých stran, o 180° či o 360°, se zavřenýma očima. Vhodným terénem k tomuto cvičení je široká plocha a soutěží se bez holí. Štafeta v pohybu- Klienti jsou rozděleni do dvou družstev. Na pokyn se první z družstev přiblíží chůzí k zapíchnuté holi a tam vykoná nacvičovaný typ obratu. Poté se vrací a předá štafetu dalšímu v družstvu. Vyhrává družstvo, jehož členové jsou jako první všichni zpátky na počátečním stanovišti. Tyto hry slouží k rozvinutí koordinace a k procvičení obratů zábavnou formou. ► Bruslení na lyžích 2:1, 1:1 S narovnaným trupem a v mírném předklonu skluz po jedné lyži. Zapíchnutí holí probíhá paralelně na úrovni vázání. Při odrazu lehce pokrčíme nohy a trup. Na dva odrazy dolními končetinami připadá jeden odpich holemi (2:1), v případě bruslení 1:1 na jeden odraz připadá jeden odpich holemi. Vyjetí po ploše lyže pod širším úhlem, v konci vyjetí překlopení lyže na vnitřní hranu. Dynamická práce paží napomáhá odrazu. Pro správné procvičení je vhodné měnit terén a rytmus bruslení. ► Odšlapování Ze skluzu v paralelním postavení lyží přeneseme váhu na vnější lyži z hlediska zamýšlené změny směru, odraz ze sníženého těžiště- nohy a trup pokrčeny, náklon do středu oblouku, zahranění a přestoupení na vnitřní lyži. Pro nácvik správného provedení je možné rozepnout telemarkové boty, dále procvičovat jízdu bez holí a s holemi, nebo měnit rádius oblouku. Jízda přímo Probíhá v telemarkovém postavení z mírného svahu. Cílem této průpravy je rozvinout vyvážený postoj s rovnoměrným zatížením chodidel a tento postoj udržet během skluzu v telemarkovém postavení. Nácvik provádíme na mírném svahu ideálně s dojezdem do roviny. Pokud není možný bezpečný dojezd do roviny, instruktor stojí na konci svahu a případně klienta zbrzdí.
43
Nejprve vyzkoušíme jízdu alpským způsobem, poté s telemarkovým nakleknutím v dojezdu, a nakonec i s překleknutím během jízdy. Jízda přímo se objevuje v obou metodikách jakožto první vyzkoušení skluzu v telemarkovém postavení. Novozélandská metodika nevyučuje pluh jako součást metodiky telemarku, švýcarská pluh do metodické řady zahrnuje. Jízda a brzdění v pluhu (obr.30) Lyže postavíme do přívratného postavení (špičky k sobě, patky od sebe), základní lyžařské klouby dolních končetin lehce pokrčeny (kotníky, kolena, boky), lyže rovnoměrně zatíženy. Zaujmeme centrální pozici a trup natočíme do směru jízdy (dolů z kopce). K zastavení v pluhu dochází při zvětšení přívratného postavení a současně větším zahraněním, čili přikloněním kolen dovnitř.
Obr. 30 Brzdění v pluhu
44
Brzdění v základním alpském postavení Z jízdy přímo brzdění zahajujeme narovnáním těla a rotací trupu do budoucího směru. Následuje zahranění přikloněním kolen ke svahu a celkové snížení postavení. Ke konci pohybu správnému provedení napomáhá natočení trupu dolů ze svahu. Já osobně si myslím, že je dobré zařadit výuku pluhu do telemarkové metodické řady. Je to nejjednodušší forma brzdění a pro začátečníka může být určitou „záchranou“. Po nějakém čase, kdy získá větší jistotu a rovnováhu na telemarkových lyžích, může více procvičovat brzdění v telemarkovém postavení.
Jízda šikmo svahem (obr.31) Nácvik jízdy šikmo svahem v telemarkovém postavení probíhá na mírném svahu. Váha je rovnoměrně rozložená na obě lyže. Špičky lyží namíříme na cíl a lyže postavíme na hrany tak, aby za sebou zanechávaly dvě kolejnice. Je zásadní zahranit obě lyže, bez toho není možné provést telemarkový oblouk (na rozdíl od alpského lyžování). Přední noha (nižší) se opírá o palec a zadní noha (vyšší) udržuje hranění na malíčku. Trup je nakloněn mírně ze svahu. Vhodné cvičení: zaujmeme telemarkový postoj a vložíme hole mezi nohy tak, aby byly po celou dobu kolmo na osu lyží- tím je zajištěna správná délka kroku a hmotnost se tak lépe rozloží i na zadní nohu.
45
Obr. 31 Jízda šikmo svahem
Sesouvání Výchozí pozice- lyže jsou šikmo svahem v telemarkovém postavení a na horních hranách. Mírným náklonem kotníků a kolen z kopce postavíme lyže na plochy- lyže začnou sesouvat a my rychlost korigujeme přikloněním kotníků a kolen zpátky ke svahu, čímž zahraníme.
Nácvik diagonálního postavení těla (obr.32) Novozélandská metodika zmiňuje i nácvik diagonálního postavení těla jakožto nápodobu normální chůze. Při tomto postavení se ve stejnou chvíli přibližuje opačná ruka a opačná noha (př. pravá ruka + levá noha), což nám pomáhá udržovat tělo v rovnovážné pozici. Tento nácvik slouží k osvojení si spolupráce horní a dolní poloviny těla během telemarkového lyžování. Důležitý je nácvik rytmu, flexe a extenze, a rotace.
46
Obr. 32 Nácvik diagonálního postavení těla
Telemarkový "J" oblouk (obr.33) Nácvik nejjednodušší formy telemarkového oblouku, při kterém poprvé spojíme nacvičované prvky do jednoho pohybového celku. Umožňuje nám také kontrolovat rychlost. Oblouk začíná jízdou přímo, při které provedeme jednu přeměnu (překleknutí) a poté natočíme obě chodidla do budoucího směru (zahranění provádíme mírným pohybem kotníků, kolen a boků směrem dovnitř oblouku), čímž se nám do stejného směru natočí i lyže. Důležité je soustředit se na palec přední a malíček zadní nohy. Příprava na "J" oblouk- oblouk ke svahu- začíná z traverzu, po rozjetí zkusíme mírně změnit směr otáčivým pohybem chodidel ke svahu; postupně posouváme nájezd blíže a blíže ke spádnici a snažíme se tak o stále větší změnu směru. MŮJ TIP: Je dobré si představit, že zadní noha slouží jako "kormidlo"- zadní noha je tedy zakotvená a lyže se kolem ní otáčí. To vede k správnému sklouznutí se na lyži přední, přičemž zadní se otáčí směrem ke svahu.
47
Obr.33 Telemarkový „J oblouk“
Navazované telemarkové oblouky Rozjedeme se ze spádnice. Začneme na plochách v telemarkovém postoji a poté zahraníme obě lyže mírným pohybem kotníků, kolen a boků směrem dovnitř oblouku. Je důležité se při hranění soustředit na palec přední a malíček zadní nohy. Otáčíme chodidly směrem ke svahu a zatáčíme. Na konci oblouku začneme pohybovat zadní lyží dopředu a přední lyží dozadu. Zadní lyži můžeme začít předsouvat o něco dříve a překleknutí je doprovázeno mírným pohybem těla nahoru a vpřed, do nového oblouku. Jakmile se přední lyže posouvaná dozadu ocitne pod naším trupem, je potřeba ji začít stavět na malíkovou hranu. Zároveň s tímto pohybem začínáme naklekávat a o lyži se opírat. Díky tomu je lyže včas zatížená, na hraně, je stabilní a vede do oblouku. Druhou lyži posouváme dopředu, stavíme ji na palcovou hranu a vedeme ji do nového směru spolu s lyží vnitřní. Takto nacvičujeme navazované oblouky, a to nejprve na mírném svahu, později na strmějším. Rovněž postupně zmenšujeme rádius oblouků. Vhodná cvičení na správné rozložení váhy: „Přeskakování“- je dobré vyzkoušet mezi oblouky přeskakovat, jako při nácviku základního telemarkového postoje na místě. Na konci
48
oblouku se odrazíme od zadní nohy, vyskočíme, ve vzduchu prohodíme lyže a dopadneme do nového oblouku již v telemarkovém postoji. „Hole kolmo“ (obr.34)- prostrčíme holi mezi nohama tak, aby po celou dobu jízdy svírala pravý úhel s podélnou osou lyží. To zajistí správnou délku kroku, tedy i správné rozložení váhy. Holi držíme ve vnitřní ruce, vnější si můžeme ukazovat do budoucího směru jízdy. Při překleknutí si ji pouze předáme z jedné ruky do druhé.
Obr.34 Cvičení „hole kolmo“
Telemarkový „J“ oblouk i navazované telemarkové oblouky jsou řazeny v obou metodikách jako nejjednodušší forma zatočení a pozdějšího sjíždění ze svahu dolů. Jejich dokonalé zvládnutí také slouží k pozdějšímu osvojení si oblouků carvingových, krátkých, či oblouků v rozmanitém terénu.
49
Krátký oblouk Základem krátkého oblouku je rychlé a plynulé překleknutí. Krátkých oblouků lze docílit postupným přechodem z oblouků středních, tzv. trychtýřem, kdy postupně zmenšujeme poloměr oblouků, až se dostaneme ke krátkým. Vertikální pohyb by měl vycházet z nohou, které se střídavě napínají a pokrčují. Rotační pohyb vychází z chodidel, která se otáčí. Důležitá je rovněž rychlá opora o zadní nohu, ze které pak následuje mírný odraz k dalšímu překleknutí a rovněž k dalšímu oblouku. Horní polovina těla směřuje neustále s lyžemi, na rozdíl od alpského lyžování, kde je zejména u krátkých oblouků zdůrazňována separace horní a dolní poloviny těla. Pro krátké oblouky je typické dynamičtější provedení a stálý rytmus. Jsou také doprovázeny rytmickým zapichováním holí. Během oblouků se pohybujeme vertikálně a zároveň dovnitř oblouku, tedy přes lyže. Důležité je správné načasování a celková koordinace. Osvojení si tohoto typu oblouků je zejména důležité pro kontrolu rychlosti na úzkém a prudkém svahu. Rovněž je dobrou průpravou pro pozdější nácvik oblouků v různorodém terénu, jako je například offpiste nebo boule. MŮJ TIP: „otevírání okurek“- mezi oblouky, tedy při přehranění, jsou nohy vždy mírně ve tvaru písmene O. To vzniká na základě snahy směřovat oběma koleny do směru budoucího oblouku. Pro správné zaujetí postoje je dobré mít tuto představu na paměti.
Carvingové oblouky Stejně jako na sjezdových lyžích se i na telemarkových dá jezdit carvingovým způsobem, tedy po hranách. Správného zahranění docílíme dostatečným přikloněním kotníků, kolen a boků ke svahu, čímž lyže více zatížíme, prohneme a zkrátíme poloměr oblouku. Zvýšení tlaku vyvinutého na lyže dosáhneme rovněž mírným zalomením horní poloviny těla. Je potřeba se soustředit na tlak na palcové hraně vnějšího chodidla a na malíkové hraně chodidla vnitřního. Tělo se pohybuje horizontálně přes lyže do nového oblouku tak, aby na začátku oblouku vznikl dostatečný náklon, který usnadní zahranění lyží a získání dostatečného rozsahu dolních končetin.
50
Na mírném svahu je možná jízda téměř čistě jen po hranách, na prudším je potřeba přidat kromě většího zahranění a zalomení rovněž otáčení chodidly, což napomůže kontrole rychlosti a poloměru oblouku. Carvingovým způsobem lze jezdit i krátké telemarkové oblouky. U nich je důležité rychlé a plynulé překleknutí doprovázené krouživým pohybem kolen a tím pádem i boků. Pro jízdu carvingovým způsobem je potřeba dosáhnout větší rychlosti, na základě které se zvýší podíl hranění a sníží podíl otáčení chodidly. Rovněž je oproti smýkaným obloukům potřeba minimalizovat vertikální pohyb a víc pokrčovat nohy při přehranění, tedy lyže podsouvat. Trup zůstává klidný a pouze nohy pod ním podtahujeme. Oblouky o krátkém poloměru i carvingové oblouky jsou součástí obou metodik jako pokročilejší telemarkové dovednosti a forma využití dnešního dostupného materiálů (carvingových lyží). Rovněž se metodiky shodují v technice provedení i v dalším využití těchto dovedností (racecarving, boule, offpiste).
Jízda „na switch“ (obr.35) Většina pohybů při jízdě „na switch“, tedy pozadu, je stejná jako u běžné jízdy popředu. Zatížení lyží, zahranění a otáčení provádíme stejným způsobem. Naklekáváme opět na vnitřní lyži, čímž se z pohledu jízdy vymění postavení lyží- vnitřní bude vpředu a vnější vzadu. Je potřeba dobře rozložit váhu a opřít se o zadní nohu. U jízdy „na switch“ hraje důležitou roli hlava. Ta se otáčí vždy přes vnější rameno a zahajuje pohyb do oblouku. Platí, že kam jde hlava, tam jdou lyže. To je zásadní rozdíl od jízdy popředu, kde začínáme veškeré otáčení lyží od nohou a snažíme se zbytečně nikam nerotovat. Při jízdě „na switch“ se otáčí nejprve hlava, za ní se otáčí ramena, dochází k rotaci končetin a téměř k automatické výměně přední a zadní lyže, tedy k překleknutí. Pro usnadnění jízdy „na switch“ je dobré pořídit si twintipové telemarkové lyže.
51
Obr.35 Jízda „na switch“
Novozélandská metodika jízdu „na switch“ nezmiňuje, švýcarská ano. Já osobně mám zkušenost s tím, že jízdou pozadu lze dobře natrénovat správné rozložení váhy a balanc. Dá se tedy použít i jako tréninkový prostředek k normální jízdě popředu. Navíc je základem pro jakýkoli freestyle na telemarkových lyžích.
52
Zde zmiňuji několik tipů a různých cvičení, které se mi při výuce telemarkového lyžování osvědčily: „Koleno na lyži“ o Jde o cvičení, u kterého vykonáváme přehnaný náklek. Koleno zadní nohy by se mělo dotknout lyže, což nám pomůže stát na lyžích vycentrovaně.
„Koleno za koleno“ o Při tomto cvičení zasouváme koleno přední nohy za koleno nohy zadní. To nám pomůže získat správný telemarkový pocit a utužit základní telemarkový postoj. Také nám zabrání dostávat se v telemarkovém postavení příliš vysoko či příliš nízko. Je dobré se v rámci procvičování do této pozice dostat při každém oblouku, což nám umožní držet kolena blízkou sebe a rovněž pod tělem. Oba tyto aspekty využijeme později při normální jízdě.
„Ruka na sníh“ o Tento jednoduchý cvik výborně funguje při nácviku separace horní a dolní poloviny těla. Je potřeba zaujmout nízké postavení (funguje ideálně v kombinaci s cvikem „koleno na lyži“), poté rotujeme horní polovinou těla směrem z kopce dolů a horní rukou se dotýkáme sněhu, přičemž malujeme do sněhu čáru. Pro někoho může být složité se do této pozice dostat, a tak lze tento pohyb pro začátek alespoň naznačit.
„Kontakt s botou“ o Stejně jako u sjezdového lyžování je i u telemarkového důležité udržet kontakt holeně s jazykem od lyžařské boty. To svědčí o správném postoji. Velikou chybou je tlak zadní části boty na lýtko, to totiž znamená, že je telemarkista příliš posunutý svoji váhou dozadu a nemůže tedy lyže dostatečně správně 53
kontrolovat. Vhodná rada pro navození tohoto pocitu je ohnout nohu v kotníku, čímž se váhou dostaneme dostatečně dopředu.
„Zatěžování – uvolňování“ o Koncept zatěžování a uvolňování je zásadní pro možnost zatáčení na telemarkových lyžích, stejně jako je tomu u sjezdových. Zatížením lyží z nich vytlačíme jejich konvexní prohnutí („camber“), lyže změní na moment svůj tvar a tento nový tvar způsobí, že lyže pod našimi chodidly zatočí. Naopak při uvolnění či nadlehčení lyží je snadné vykonat překleknutí a nachystat se tak na nový oblouk po opačných hranách. U telemarkového lyžování se zatěžování a uvolňování lyží děje střídavými nákleky a narovnáním se. Pro lepší pochopení lze použít představu spirálové pružiny, kterou střídavě stlačujeme, a poté se vrací do svého původního tvaru.
„Rovnoměrné zatěžování lyží“ o Tuto schopnost jsem již zmiňovala u popisu základního telemarkového postoje, nicméně pro její důležitost ji zmiňuji ještě jednou. Rovnoměrné zatěžování lyží je pro správnou techniku telemarkového lyžování zásadní. Pokud zadní nohu dostatečně nezatížíme, zadní lyže si doslova „dělá, co chce“. Dochází tak k nechtěnému křížení lyží a jiným strastem. Je potřeba se na zatížení zadní nohy soustředit po celou dobu oblouku. Na čerstvě upraveném svahu je možné trošku „podvádět“, ale při jízdě v hlubokém sněhu to takového jezdce nevyhnutelně vytrestá. Při nedostatečném zatížení zadní nohy se totiž přední lyže bude do hlubokého sněhu bořit a to zapříčiní pád přes lyže.
54
„Svítilna v pupíku“ o Při jízdě z kopce dolů je důležité provádět takzvanou separaci, což znamená udržet horní polovinu těla směrem z kopce dolů a přehnaně nerotovat do každého oblouku. Pro tuto dovednost pomáhá mentální představa svítilny v pupíku. Protože chceme celou dobu osvětlovat údolí pod námi, je potřeba udržovat trup natočený z kopce dolů. Tato představa funguje, protože donutí jezdce namířit boky směrem dolů ze spádnice.
„Zapichování holí“ o Mírně agresivní zapichování holí směrem z kopce dolů má několik výhod. V první řadě připravuje tělo na další oblouk, protože ho udržuje namířené z kopce dolů. To vytváří perfektní pozici k vykonání rychlého oblouku pouze pomocí dolní poloviny těla. Dále natažení ruky směrem dolů způsobuje přední náklon celého těla, což je také žádoucí. V neposlední řadě tak máme před sebou obě ruce, což je také správné. o Důležité je rovněž správné načasování zapíchnutí hole. To by mělo probíhat, když se jezdec nachází v nejnižší pozici, tudíž když lyži nejvíce stlačuje. Zapíchnutím hole v tomto okamžiku zahájíme další oblouk. Hole by neměla být zapíchnutá dlouho, pouze se s ní dotkneme sněhu a hned se soustředíme na zapíchnutí hole druhé. o Zapichování holí je hlavně pomůcka správného načasování oblouku a ne prostředek opory těla. Ruce s holemi bychom měli udržovat neustále ve svém zorném poli. o Pro správné a rychlé zapíchnutí hole je ještě dobré vytočit dlaň směrem ven, což nám napomůže nasměrovat z kopce celou horní polovinu těla a postoj se poté celkové jeví jako otevřenější.
55
o Je vhodné vlastnit nastavitelné, takzvané „teleskopické“ hole, jejichž délku můžeme přizpůsobovat typům oblouků, které se rozhodneme jezdit. Při nízkém postoji totiž vysoké hole působí obzvlášť jako rušivý element.
„Pozice banán“ o Natáčením horní poloviny těla z kopce dolů a správným zapichováním hole bychom měli docílit takzvané pozice „banán“, nebo rovněž „písmeno C“. Tato pozice nám také usnadňuje natočení boků z kopce, což by při rovném postoji nebylo tak snadné. Čím je svah prudší, tím je zakřivení znatelnější. Pro snadnější provedení pomáhá představit si, že se snažíme rozmáčknout pomeranč umístěný mezi bokem a dolními žebry. o Existuje jednoduché cvičení, které jezdce do této žádoucí pozice dostane. Je potřeba ho provádět ve dvojicích. Pomocník stojí pod jezdcem ve spádnici a drží konce holí, které mu jezdec podá. Zapře se a za hole tahá směrem z kopce dolů. Telemarkista musí tomuto tahu odolávat, přičemž udržuje základní telemarkové postavení a tím se nevědomě dostane do správné pozice „banán“.
„Rozepnuté boty“ o Je velice přínosné vyzkoušet si jízdu s rozepnutými telemarkovými botami. Toto cvičení je více než vhodné pro správné centrální postavení jezdce. To znamená, že stojí na celých chodidlech a je ideálně vycentrovaný nad lyžemi. Občas může být těžké tohoto pocitu dosáhnout při opakovaném ježdění pouze s utaženýma botama.
„Jízda bez holí“ o Jízda bez holí napomáhá zlepšit lyžařovu stabilitu a rovněž tím odpadne jedna z věcí, na které se při jízdě soustředit. Někteří začátečníci vnímají hole jako podpůrný prostředek, což by tak být nemělo. Je dobré je držet 56
před tělem v horizontální poloze a samozřejmě se neustále soustředit na nasměrování trupu z kopce dolů.
„Zhodnocení stopy“ o To je možné buď u čerstvě upravené sjezdové tratě, nebo při jízdě v hlubokém sněhu. Stopa, kterou za sebou při lyžování necháváme, nám toho může hodně prozradit o našem stylu jízdy. Existuje pár základních věcí, na které se při rozboru soustředit. o Jsou stopy od zapichování holí na vnitřní straně oblouku? (pokud ano, je to tak správně) o Jsou oblouky rovnoměrné (na obě strany stejné)? (pokud ne, je to většinou způsobené tím, že má lyžař jednu stranu silnější než druhou) o Váhá někdy lyžař před zahájením oblouku? (to se dá poznat podle slouhých traverzů před začátkem oblouku) o Jsou přechody mezi oblouky plynulé? (pokud ne, vypadají stopy od oblouků jako písmeno „Z“ a pokud ano, vypadají spíše jako písmeno „S“, čili jsou pěkně zakulacené a po celou dobu vedené pod kontrolou)
57
6. PRAVIDLA FIS Pro každého, kdo se pohybuje na sjezdové trati, ať už je to lyžař, snowboardista, či telemarkista, by měla platit základní pravidla usměrňující chování každého jezdce. Tato pravidla se nazývají „pravidla FIS“, protože byla zavedená Mezinárodní lyžařskou federací (Fédération Internationale de Ski). Myslím, že každá publikace o lyžařském sportu by měla tyto pravidla obsahovat, protože pokud si je každý čtenář osvojí, dá se tak předejít mnohým zbytečným nehodám a komplikacím.
Deset pravidel FIS pro chování na sjezdových tratích (Horská Služba ČR, 2013) (APUL, 2008) 1. Brát ohled na ostatní lyžaře a snowboardisty Každý lyžař a snowboardista se musí chovat tak, aby neohrožoval a nepoškozoval ostatní uživatele sjezdových tratí (lyžaře, snowboardisty, atd.), a to svým nebezpečným stylem jízdy, nevhodným materiálním vybavením odporujícím základním bezpečnostním pravidlům, špatným odstavením materiálu, nebo sníženou schopností reakce a odhadu (pod vlivem alkoholu, drog, únavy nebo nemoci). 2. Ovládání rychlosti a způsobu jízdy Každý lyžař a snowboardista musí jet s dostatečnou vzdáleností od ostatních (na dohled). Musí přizpůsobit svou rychlost a způsob jízdy svým schopnostem a dovednostem, a také terénu, sněhovým a povětrnostním podmínkám i hustotě provozu. Musí být schopen reagovat na změny situace ve svém zorném poli, korigovat směr a rychlost v závislosti na vnějších podmínkách. 3. Volba jízdní stopy Lyžař a snowboardista přijíždějící zezadu musí zvolit svou jízdní stopu tak, aby neohrožoval lyžaře a snowboardistu, který jede před ním. Dále musí udržovat takový odstup, aby byl schopen rychle reagovat při náhlé změně směru a rychlosti jízdy osoby, kterou předjíždí. 4. Předjíždění Předjíždět se smí ze shora anebo ze zdola, zprava anebo zleva, avšak vždy jen s
58
takovou vzdáleností, která ponechává předjížděnému lyžaři anebo snowboardistovi dostatečný prostor pro všechny jeho pohyby. 5. Najíždění na sjezdovku, pokračování v jízdě dolů a po svahu nahoru Každý lyžař a snowboardista, který chce najet na lyžařskou sjezdovku, který se po zastavení chce opět rozjet dolů anebo pohybovat svahem nahoru, se musí ve směru nahoru i dolů ujistit, že to může učinit bez dalšího ohrožení / nebezpečí jak pro sebe, tak i ostatní. Při vjíždění na sjezdovou trať musí dát vždy přednost jedoucím lyžařům a nesmí jim překřížit cestu. 6. Zastavení Každý lyžař a snowboardista musí zabránit tomu, aby se v jiných než nouzových stavech zdržoval na úzkých anebo nepřehledných místech sjezdovky. Lyžař nebo snowboardista, který upadl, musí takové místo co možná nejrychleji opustit, a to v zájmu jeho vlastní bezpečnosti i bezpečnosti ostatních uživatelů tratě. 7. Výstup a sestup Lyžař a snowboardista, který vystupuje nahoru anebo který sestupuje dolů pěšky, musí používat okraj sjezdovky. Rovněž při zranění nebo technických problémech je potřeba se co nejrychleji dostat k okraji tratě. 8. Dbát na značky a na znamení Každý lyžař a snowboardista musí dbát na značení a na signalizaci a řídit se jimi. 9. Poskytování pomoci Při nehodách je každý lyžař a snowboardista povinen poskytnout pomoc, a to v rozsahu svých možností. Minimálně musí každý uživatel označit místo nehody, chránit zraněného před ztrátou tepla a zorganizovat přivolání odborné pomoci. 10. Povinnost prokázat se Každý lyžař a snowboardista, nehledě na to, zda je svědek nebo osoba zúčastněná, zda je odpovědný či ne, musí uvést v případě nehody své osobní údaje. V alpských zemích tato povinnost vychází přímo ze zákona. V případě neposkytnutí pomoci při úrazech, útěku před zodpovědností, se tam uživatel vystavuje nebezpečí soudního stíhání.
59
ZÁVĚR Telemarkové lyžování v posledních desetiletích zažilo veliký „comeback“ a je možné se s ním setkat jak na sjezdových tratích po boku klasického alpského lyžování, tak i ve volném terénu či ve snowparku. Pro některé lyžaře je telemark životní filosofií, pro jiné oživením standardního alpského lyžování a existují i případy, kdy telemark slouží jako tréninkový prostředek pro závodníky či pokročilé lyžaře. V každém případě je to relativně nový sport s mnohým využitím, který okouzlil nejednoho lyžaře. Cílem mé práce bylo na základě kritické analýzy dostupných zdrojů, převážně zahraničních, shrnout a předložit ucelenou publikaci o telemarkovém lyžování. K tomu mi také posloužily osobní zkušenosti načerpané v lyžařských školách Corvatch Skischule ve Švýcarsku a Mt.Ruapehu Ski School na Novém Zélandu. Telemarkové lyžování se v dnešní době těší stále větší oblibě jak ve světě, tak i u nás. Většina publikací věnujících se telemarku je dostupná převážně v cizích jazycích, a proto jsem se rozhodla sesumarizovat stávající poznatky do publikace určené pro české čtenáře. Doufám, že má práce splní svůj účel a poslouží jako příručka a motivační element pro nové či stávající zájemce o telemarkové lyžování. Jak zmiňuje Paul Parker ve své publikaci o telemarkovém lyžování, „Free your heel and your mind will follow.“ (Uvolni svou patu a tvá mysl ji bude následovat.)
60
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. APUL. (2008). Snowsportmanual. (1. vyd.). Špindlerův Mlýn: Apul.
2. Clelland, M., & O´Bannon, A. (2008). Allen & Mike's Really Cool Telemark Tips. (2 vyd.). United States of America: Falcon Guide. 3. Condemine, L. (2011). Le télémark: Du virage a l´élégance. L´Argentiere-la-Bessée: Éditions du Fournel.
4. Droste, P. (2007). Telemark: Der Kick mit der freien Ferse. (1. vyd.). Stuttgart: Paul Pietsch- VerlageGmbH.
5. Droste, P., & Strotmann, R. (2000). Telemark Rausch auf Skiern. (1. vyd.). Werne: Verlagsagentur Bernhard Kuchler.
6. English, B. (1984). Total Telemarking. (1. vyd.). Crested Butte, Colorado: East River Publishing Company.
7. Enrico, M. (1997). Telemark. (1.vyd.). Torino: Mulatero Editore.
8. Ghiazza, M & Enrico, M. (1991). Telemark. Torino: Mulatero Editore.
9. Interski Deutschland. (2010). Telemark Lehrplan. (1.vyd.). Stuttgart: Paul PietschVerlageGmbH.
10. Kleppen, H. (1986). Telemarkskiing: Norway´s gift to the world. (1 vyd.). Oslo: Det Norske Samlaget. 11. Kovařík, V. & kol. (1979). Lyžování 2. Brno: rektorát UJEP. 12. Kovařík, V. & kol. (1991). Teorie a didaktika lyžování. (1. vyd.) Brno: rektorát MU.
61
13. Kulhánek, O. (1989). Zlatá kniha lyžování. (1. vyd.). Praha: Olympia.
14. Parker, P. (2001). Free-heelskiing: Telemark and Parallel Techniques for all conditions. (3. vyd.). Seattle: The Mountaineers Books.
15. NZSIA. (2012). Telemark Manual. New Zealands Snowsports Instructors Alliance.
16. SWISS SNOWSPORTS. (2010). Schneesport Schweiz Telemark. Swiss Snowsports Association.
Články v periodiku: 14. Novák,O. (2012). Více než malá fotoškola telemarku. Časopis pro sjezdové lyžování SNOW, 72, 34-35.
Internetové zdroje: Catamounttrail. (2012). Successful Telemark Turns: Using the Rear Foot Actively. Retrieved
from: http://catamounttrail.org/2012/07/12/successful-telemark-
turns/ (accessed
March 15, 2015)
Horská služba ČR. (2013). 10 pravidel FIS pro chování na sjezdových tratích. Retrieved
from:
http://www.hscr.cz/www/prilohy/file4
5d9d6 883
0b87.pdf (accessed March 21, 2015) Freedman, G. (2008). Telemark Ski – Brief History of Freeheel Skiing. Retrieved from: http://ezinearticles.com/?Telemark-Ski---Brief-History-of-FreeheelSkiing&id=1632121 (accessed March 1, 2015) Klien,
A.
(2007).
Das
Telemark
Revival.
Retrieved
from:
http://www.tiwald.com/zdarsky/download/Telemark-Revival.pdf (accessed March 5,
2015)
62
RESUMÉ Tato diplomová práce se zabývá historickým vývojem a metodikou telemarkového lyžování. Cílem práce bylo nashromáždit co nejpodrobnější informace stahující se k tomuto tématu, převážně ze zahraničních zdrojů, a pomocí kritické analýzy je roztřídit a vytvořit tak ucelenou publikaci o telemarkovém lyžování. V první části popisuji historický vývoj a rovněž osobnosti, které se nejvíce zasloužili o rozvoj telemarkového lyžování. V další části se věnuji popisu telemarkové výzbroje, techniky telemarkového lyžování a rovněž různým formám, se kterými se lze v této oblasti setkat. V poslední části jsem zpracovala metodiku telemarkového lyžování, a to na základě porovnání švýcarské a novozélandské metodiky. To jsem doplnila vlastními komentáři načerpanými v praxi.
SUMMARY This diploma thesis deals with the historical development and the teaching methodology of telemark skiing. The objective of this thesis was to gather as much relevant information as possible and using the critical analysis sort them out and create a comprehensive publication about telemark skiing. In the first part I describe the historical development and also the important personalities who most contributed to that development. In the next section I mention diverse telemark equipment, the technology and various forms of telemark skiing. In the last part I composed a methodology of telemark skiing based on the Swiss and New Zealand methodologies, which I completed with my own knowledge gained in
63
