MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Brno 2011
Bc. Jiřina Kühnelová
MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA
KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY
Nebezpečnost a zneuţívání informačních a komunikačních technologií u dětí a mládeţe Diplomová práce
Brno 2011
Vedoucí diplomové práce MUDr. Petr Kachlík, Ph.D
Vypracovala Bc. Jiřina Kühnelová
PROHLÁŠENÍ „Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci zpracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“ Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v ISu Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně 1. 3. 2011
.................................................... Jiřina Kühnelová
PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé diplomové práce MUDr. Petru Kachlíkovi, Ph.D. za jeho odborné vedení, užitečné a cenné rady, lidský přístup a za celkovou podporu, kterou mi po dobu vedení mé práce věnoval. Také bych ráda poděkovala mému manželovi Josefu Kühnelovi za trpělivost a toleranci při mém studiu.
OBSAH ÚVOD…………………………………………………………………………………..5 1
INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE, MEZINÁRODNÍ ÚMLUVY A ZÁKONY……………………………………...9 1.1 Zásadní mezníky historie a vývoje internetu…………………………………...9 1.2 Základní sluţby internetu……………………………………………………..12 1.3 Mezinárodní úmluvy a zákony………………………………………………..14 1.4 Legislativa v České republice…………………………………………………17
2
INTERNET ZDROJEM INFORMACÍ, ZÁBAVY A TRÁVENÍ VOLNÉHO ČASU U DĚTÍ A MLÁDEŢE………………………………….24 2.1 Informace a vzdělání………………………………………………………….24 2.2 Surfování, zábava, komunikace ………………………………………………26 2.3 Počítačové hry ………………………………………………………………..27 2.4 Mobilní telefony a SMS zprávy……………………………………………….29
3
RIZIKA SPOJENÁ S INTERNETEM A KOMUNIKAČNÍMI TECHNOLOGIEMI.…………………………………………………………….32 3.1 Moţnosti zneuţití důvěry……………………………………………………..32 3.2 Rizika komunikace on-line……………………………………………………37 3.3 Stránky s nevhodným a nelegálním obsahem…………………………………42 3.4 Závislost na virtuálních drogách………………………………………………47
4
PREVENCE A BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ……………………………...49 4.1. Prevence a bezpečnost………………………………………………………...49 4.2 Rodina…………………………………………………………………………50 4.3 Škola…………………………………………………………………………..51 4.4 Volnočasové aktivity………………………………………………………….53
5
NEBEZPEČNOST A ZNEUŢÍVÁNÍ INFORMAČNÍCH A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ U DĚTÍ A MLÁDEŢE…………..55 5.1 Cíle, metody a charakteristika výzkumného šetření, časový harmonogram….55 5.2 Rozhovory…………………………………………………………………….59 5.3 Výsledky kvantitativního šetření……………………………………………...78 5.4 Hodnocení výzkumného šetření………..……………………………………..97
6
DISKUSE………………………………………………………………………...101
ZÁVĚR……………………………………………………………………………….103 RESUMÉ……………………………………………………………………………..104 THE SUMMARY……………………………………………………………………104 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ…………………………………………………..105 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY…...…………………………………………107 SEZNAM PŘÍLOH………………………………………………………………….114
ÚVOD „Žádné médium nepředstavuje přehnané riziko, pokud jeho uživatelé vědí, v čem nebezpečí tkví. …Ptát se znamená prolomit kletbu.“ Niel Postman
Většinu moderních technologií lze vyuţívat dobrým i špatným způsobem. Stejně tak můţeme uvaţovat o internetu a komunikačních technologiích. Na internetu se zrcadlí reálný svět, kde lze najít rizika i výhody, komunikovat s dobrými i zlými a uţivatel se můţe stát v důsledku pouţívání těchto technologií obětí krádeţe, podvodu, sexuálního zneuţití a v extrémních případech i vraţdy a sebevraţdy. Internetové bezpečnosti se prozatím nevěnuje přílišná pozornost. V knihovnách a knihkupectvích pod rubrikou „počítačová literatura“ můţeme najít nepřeberné mnoţství knih, které se věnují návodům, jak pouţívat počítač, různé programy a internet, ale jen velmi málo knih upozorňuje na případná rizika s uţíváním těchto technologií.
A zvláště alarmující je situace na základních školách, kde by měli ţáci
v této oblasti dostávat maximum informací. Jelikoţ děti tvoří specifickou skupinu, která má méně zkušeností, je třeba je chránit, neboť důsledky špatných záţitků si mohou nést celý ţivot. Cílem diplomové práce je zmapovat situaci v této oblasti na základních a středních školách v naší republice. Text, který vznikne, můţe poslouţit k výuce ve vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie a v průřezovém tématu Mediální výchova. Práce je členěna do pěti kapitol. První čtyři kapitoly jsou teoretickým základem a slouţí jako podklad pro výzkumné šetření v páté kapitole. První kapitola je věnována historii, vývoji a základním sluţbám internetu. Dále pojednává o mezinárodní a české legislativě v této oblasti. Ve druhé kapitole autorka předkládá internet jako zdroj informací, vzdělání a trávení volného času u dětí a mládeţe. 5
Třetí kapitola je věnována rizikům spojeným s internetem a jinými komunikačními technologiemi. Ve čtvrté kapitole je vymezena prevence a bezpečnostní opatření v rámci rodiny, školy a volnočasových aktivit. Pátá kapitola je věnovaná kvantitativnímu šetření u ţáků a studentů na základních a středních školách v rámci České republiky. Dále byl s dětmi a dospívajícími v různých věkových kategoriích proveden nestandardizovaný rozhovor v rodinném prostředí, který má poukázat na různé aspekty rizikového chování. Šestá kapitola je věnována diskusi a zhodnocení celé práce. Autorka diplomové práce si klade za cíl zhodnotit rizikové chování dětí a mládeţe prostřednictvím informačních a komunikačních technologií.
6
Tabulka č. 1: Apple Macintosh ARPA
ARPANET Browser CESNET ČSFR ČVUT E-banking E-commerce E-mail E-shop FESNET Free-mail FTP HTTP Chat Hypertext ICQ ICT Instant messaging Internet Level Listserv Malware Microsoft
SLOVNÍČEK POJMŮ (Macintosh, Mac); osobní počítač amerického výrobce Apple Computer, název pochází od odrůdy jablka Mcintosh, ve znaku mají nakousnuté jablko (Advanced Research Projects Agency); agentura pro výzkum pokročilých obranných projektů, zaloţena v roce 1958 v USA; později přejmenovaná na DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency) experimentální počítačová síť v USA, zprovozněna 1969, odpojena v roce 1990 (webový prohlížeč); počítačový program, který slouţí k prohlíţení www stránek (Czech Educational and Scientific NETwork); projekt z roku 1992 na vybudování Internetu v České republice, po rozpadu ČSFR Česká a Slovenská Federativní Republika České vysoké učení technické (on-line banking); elektronické bankovnictví (on-line commerce); elektronické obchodování elektronická pošta, umoţňuje rozesílat a přijímat textové zprávy internetový obchod (Federal Educational and Scientific NETwork); projekt z roku 1991 na vybudování Internetu v ČSFR veřejný e-mailový server, který poskytuje bezplatné elektronické, poštovní a mailové sluţby (File Transfer Protocol); internetová sluţba pro hromadný přesun souboru, fotek, videí mezi dvěma připojenými počítači (Hyper Text Transfer Protocol); internetový protokol pro výměnu hypertextových dokumentů krátká komunikace formou psaného textu nebo rozhovoru na síti koncepce programu, kdy je slovo spojeno s neomezeným počtem dalších slov a odkazů (I Seek You); program umoţňující chatování a posílání textových zpráv on-line (Information and Communication Technologies); zkratka pro označení informační a komunikační technologie (IM); přímá komunikace na síti prostřednictvím chatu posíláním souborů a zpráv (net); globální otevřené prostředí, které vniká propojením celosvětové počítačové sítě další úroveň, (postup) v počítačové hře sluţba, která automaticky rozesílá zprávy klientům elektronických konferencí nebo diskusních skupin počítačový program (virus), který poškozuje počítačový systém (dříve Micro-soft, nyní Microsoft Corporation); softwarová firma v USA, zakladatelem Bill Gates, Paul Allen, zastoupená v celém světě 7
Microsoft Windows Mosaic Mosaic Communications Netscape Communications News RAND SANET Server Skype Spam Spyware
Vir WAP World Wide Web
operační systémy osobních počítačů, pocházející od firmy Microsoft rozličné programy; internetový prohlíţeč, který byl vyvinut v USA v roce 1992 počítačová společnost v USA, zaloţena v roce 1994, zakladatel Jim Clark s bývalými studenty z Univerzity Illinois, později přejmenovaná na Netscape Communications (Netscape); počítačová společnost v USA, zaloţena v roce 1994 Jimem Clarkem a Marcem Andressenem internetové diskusní skupiny (nástěnky, chaty) k vyjadřování připomínek, názorů, kde můţeme číst i názory ostatních (Research ANd Development); společnost v USA financována americkou vládou, zaměřena na výzkum a rozvoj v mnoha oblastech (Slovak Academic NETwork); projekt z roku 1992 na vybudování Internetu ve Slovenské republice, po rozpadu ČSFR označení počítače, který poskytuje počítačový program nebo sluţby Software, který umoţňuje ţivou i textovou komunikaci přes Internet obtěţující nevyţádaná zpráva, obsahující reklamní odpad (spy software); špehovací program reklamního typu, který se nainstaluje do počítače bez vědomí majitele, sleduje prováděné úkony (e-maily, navštěvované www stránky, přihlašovací hesla…) a veškeré zjištěné údaje odesílá po internetu (virus); počítačový program, který působí destruktivně, je moţné se bránit pomocí antivirových programů (Wireless Application Protocol) systém zajišťuje elektronické sluţby do mobilních telefonů (web, www); celosvětová pavučina internetových hypertextových dokumentů protokolu HTTP
8
1
INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE, MEZINÁRODNÍ ÚMLUVY A ZÁKONY Ještě před několika málo lety byly pojmy počítač nebo internet doslova
kouzelnými slovíčky, jejichţ význam znalo pár programátorů a široká veřejnost je neměla v povědomí. V současné době je situace poněkud jiná. Vývoj této technologie šel tak rychle dopředu, ţe i lidé, kteří se počítačům vyhýbali, na nich dnes pracují, baví se a komunikují. Stejně tak je tomu v případě internetového připojení. Rozšíření mezi uţivateli bylo sice pozvolné, ale dnes je celosvětově rozšířen, dostupný širokým masám a jako informační zdroj slouţí na celém světě milionům uţivatelů. „Nemalé procento uživatelů internetu tvoří lidé, kteří chtějí komunikovat, přičemž internet jim poskytuje levnou a pohodlnou cestu ke spojení s celým světem.“ (Procházka, D. 2010, s. 11)
1.1
Zásadní mezníky historie a vývoje internetu Historie internetu sahá aţ do roku 1957, kdy tehdejší Sovětský svaz vypustil do
vesmíru umělou druţici Sputnik. V té době se zdálo, ţe vědecko-technický rozvoj a s ním spojené zbrojení probíhá úspěšněji v SSSR neţ v USA. Byla to doba různých tajných vojenských operací a projektů, tedy doba studené války mezi Východem a Západem. V té době americká armáda měla za úkol najít způsob, jak by mezi sebou armádní počítače mohly komunikovat po celém území Ameriky, a to i v takovém případě, kdyby jedna ze sítí byla zničena. Pracovníci společnosti RAND (Research ANd Development), přišli tehdy s unikátním vybudováním sítě, která nebude mít centrální uzel. V případě, kdyby byla některá linka zničena, informace by se k příjemci dostaly trasou jinou. „Podmínkou alespoň částečné nezranitelnosti byla neexistence řídícího centra sítě, které by se určitě stalo cílem jaderného útoku již v prvních okamžicích jaderného konfliktu.“ (Kras, P. 2001, s. 4) Jednou ze snah Američanů potlačit náskok Sovětů byl vznik speciální vládní agentury ARPA (Advanced Research Projects Agency). Jednalo se o úřad pro pokročilé výzkumné projekty, který se orientoval na nejmodernější výzkum a vývoj. Díky štědrým finančním dotacím z resortu obrany společnost ARPA spustila v roce 1969 experimentální síť, kterou nazvala ARPANET. V roce 1971 měla síť pouze 20 uzlů a vyuţívaly ji pouze vojenské a vládní organizace. O rok později vzrostl počet uzlů na 9
39. Postupem času se k síti začaly připojovat univerzity a další instituce a přemýšlelo se o dalším praktickém vyuţití. Rozvoj sítě byl jiţ nezadrţitelný, v roce 1981 měla více jak 200 uzlů. V té době ještě nevypadal počítač, jak ho známe dnes, vyţadoval obrovské klimatizované místnosti s odborně vyškolenou obsluhou s vysokou kvalifikací. Poprvé se také objevuje pojem Internet a začínají síť vyuţívat i komerční uţivatelé.
Na
přelomu 70. a 80. let 20. století „se začal počítač přesouvat z velkých sálových výpočetních středisek na desky pracovních stolů běžných lidí a byl stále více koncipován jako počítač sloužící v jednom okamžiku jediné osobě (jednouživatelský).“ (Blábolil, R. 1997, s. 13) 90. léta 20. století přinášejí naprostou revoluci, mnoţství uţivatelů Internetu geometricky vzrůstá a kaţdý rok se více jak zdvojnásobuje. V roce 1992 bylo k síti připojeno více neţ jeden milion uţivatelů. Nastává jiná doba, která zásadním způsobem ovlivní chování lidstva – doba internetová. Dnes se internetová síť skládá z velkého mnoţství vzájemně se podporujících institucí tvořících společenství, které sahá z jednoho konce světa na druhý a je zároveň vstupní branou do kybernetického prostoru (Cyberspace). Těm, kteří na počítači nikdy nepracovali, můţe připadat toto prostředí chaotické a z filozofického hlediska ho lze vnímat jako anarchismus, ale po delším zkoumání a „klikání“ myší zjistíme, ţe je to nepřeberný zdroj informací a myšlenek. „Dnes se hovoří o miliardách účastníků, což je číslo, které zní jistě neuvěřitelně.“ (Kras, P. 2001, s. 4) Dalším důleţitým mezníkem ve vývoji internetu je vznik celosvětové pavučiny stránek, které známe pod jménem World Wide Web (www). Jedná se o způsob komunikace
pomocí
multimediálních
a
hypertextových
odkazů.
Postupně
k dokumentům byly připojovány obrázky, videa, tabulky i grafy, tím se vzhled dokumentů stával komplexnějším i přirozenějším a umoţnil kvalitnější komunikaci. Rozšíření osobních počítačů a existence „www“ stránek přilákaly na internet miliony nových uţivatelů, čímţ se stal zajímavým i pro soukromé podnikatele. Kaţdý uţivatel si mohl zřídit svou www stránku a prezentovat své názory, snaţení, osobnost i obchodní aktivity. „Počítač se prosazoval jak v oblasti řídících aplikací pracujících v reálném čase, tak v oblasti mechanizace a automatizace administrativních prací.“ (Blábolil, R. 1997, s. 13)
10
V roce 1992 nastal počátek vývoje grafického webového prohlíţeče Mosaic. Na jeho vývoji se podíleli Eric Bina a Marc Andreessen. První verzi poskytli v roce 1993 zdarma. Ještě téhoţ roku v prosinci byla uvedena i verze pro systémy Microsoft Windows a Apple Macintosh. „Ruku v ruce s browserem Mosaic vznikla společnost Mosaic Communications, která se později spolu s prohlížečem přejmenovala na Netscape Communications.“ (Kodýtek, P. [on-line], 2006) Od roku 1993 zaţil internet velký rozmach. V roce 1995 bylo k internetu na celém světě připojeno dvacet miliónů počítačů a v roce 2000 jiţ přes tři sta miliónů. V současné době by se dal přirovnat k ţivému organismu, roste, sílí, a přesto jej nikdo neřídí ani neorganizuje. Jeho pozitivní i negativní vývoj do budoucna záleţí na lidech, kteří ho pouţívají dnes. „Ano, Internet je rájem grafomanů a vůbec exhibicionistů všeho druhu, protože je ze své povahy přístupný každému (tedy minimálně každému s počítačem a modemem), ale zároveň zde najdete spousty fascinujících myšlenek, textů a nápadů.“ (Čermák, M. 2001, s. 5) „Oficiální připojení ČSFR k internetu se datuje dnem 13. února 1992, kdy bylo slavnostně připojeno ČVUT v Praze.“ (Zemánek, J. 2004, s. 17) Návrh na vybudování internetu v naší republice byl podán v roce 1991. Nejprve měla být propojena akademická centra a postupem času se měl rozvádět do metropolitní sítě. Vzhledem k tomu, ţe projekt vznikl v České a Slovenské Federativní Republice (ČSFR), byl pojmenován FESNET (Federal Educational and Scientific NETwork), po rozpadu ČSFR byla česká síť přejmenovaná na CESNET (Czech Educational and Scientific NETwork) a slovenská síť na SANET (Slovak Academic NETwork). Česká sít CESNET měla slouţit akademickým účelům, skládala se ze dvou středových uzlů, které byly propojeny pevnou linkou mezi Prahou a Brnem. Zřizovatelem bylo Ministerstvo školství. Postupem času se k těmto uzlům připojily Hradec Králové, České Budějovice, Plzeň, Liberec a další města. Od té doby jeho nevyuţitou kapacitu mohly vyuţívat různé výdělečné a nevýdělečné organizace a ze získaných finančních prostředků se financoval další rozvoj i provoz. V té době jiţ CESNET nebyl jediný. První komerční firmou byla firma COnet, která provozovala síť CZnet. Ta disponovala linkou, která vedla z Amsterodamu do Prahy do praţského uzlu EUnet. Zemánek (2004) uvádí, ţe do této doby měl ponětí o Internetu jen málokdo, ale od roku 1995, kdy na trh vstoupila komerční sféra, nastává široký rozmach i u nás. „Internet byl nezadržitelně i v České republice.“ (Zemánek, J. 2004, s. 17) 11
1.2
Základní sluţby internetu V rámci internetové sítě uţivatelé mohou vyuţívat několik standardních sluţeb.
Jednotlivé uţivatelské aplikace fungují jejich prostřednictvím. Podmínkou pouţívání je, ţe uţivatel musí mít na svém počítači nainstalovány jednotlivé programy klientů, kteří dokáţí prostřednictvím připojení k internetu komunikovat se servery poskytujícími konkrétní typy sluţeb. Programy jsou standardně dodávány u většiny současných operačních systémů, nebo jsou nabízeny uţivatelům na internetu ke staţení zdarma. Různé programy si lze také vyzkoušet v tzv. demo nebo trial verzích. Jedná se o poskytnutí určitého programu na jeden měsíc zdarma. Uţivatel si v klidu můţe program vyzkoušet a rozmyslet se, jestli mu vyhovuje. Po uplynutí zkušební lhůty program v počítači jiţ nejde spustit, a pokud o něj uţivatel stojí, musí si zakoupit jeho legální verzi. Jak uvádí Eddings (1995), v současné době v internetové síti lze najít programové vybavení a data pro všechny druhy počítačů. Nejčastěji vyuţívané internetové sluţby jsou: World Wide Web - tzv. stránky www je nejrozšířenější a nejvyuţívanější sluţba. Jedná se o soustavu propojených hypertextových dokumentů. Pomocí prohlíţeče poskytuje informační virtuální prostor. Nízké pořizovací a provozní náklady, moţnost častých aktualizací v porovnání s tištěnou formou jsou nespornou výhodou. Uţivatelé mají moţnost vyhledávat data, prohlíţet dokumenty a zveřejnit své vlastní www stránky. „Tento soubor stránek se nazývá web – celý internet je složen z různých webů, které mají různý obsah.“ (Broţa, P. 2004, s. 8) HTTP (Hyper Text Transfer Protocol) - jedná se o strukturovaný text s odkazy na jiné stánky, texty, obrázky, zvuky, animace a soubory, které jsou uloţené na stejném nebo jiném serveru. Elektronická pošta (E-mail, Electronic Mail) – jedná se o rychlou komunikaci mezi institucemi, podniky i soukromými osobami. Zprávy mohou obsahovat text, zvuky, fotografie a obrázky. „Umožňuje vytvořit a přijmout zprávu a poslat ji na elektronickou adresu, dále též využívat Listserv a podobné služby.“ (Říha, P. 1996, s. 30)
12
Free-mail – umoţňuje pomocí různých www prohlíţečů poštu odesílat, přijímat, vést vlastní adresář i třídit do jednotlivých sloţek. Jednotlivé servery se od sebe liší automatickým přesměrováním došlé pošty, velikostí e-mailové schránky, moţností přesměrovat jednotlivé informace na mobilní telefony. Výhody jsou jednoznačné, „nevýhodou je spam a nedostatečné zabezpečení před viry a spywarem.“ (Vitovský, A. 2006, s. 206) Bankovnictví (E-banking, On-line banking) - nabízejí v současné době všechny banky. Prostřednictvím klientského čísla a hesla můţete okamţitě zjistit stav svého účtu, zadat trvalý příkaz k platbě, přesunout peníze na jiný účet, překontrolovat předešlé platby a operace i zaloţit si termínovaný vklad či spoření. Pokud člověk má příslušné technické vybavení, můţe s bankou komunikovat v kteroukoliv hodinu a z jakékoliv vzdálenosti. „Nevýhodou pro klienta je nutnost mít a umět ovládat patřičné technické vybavení.“ (Elektronické bankovnictví. [on-line], 2010) IM (Instant messaging) – jedná se o přímou komunikaci na síti. Uţivatelé mohou chatovat, posílat soubory a zprávy v reálném čase. FTP (File transfer protokol) – pomocí této sluţby se dají hromadně přesunout datové soubory, umísťovat na webové stránky fotky, hudbu, videa a dokonce celé filmy. „Většina moderních FTP programů má velmi příjemné a jednoduché uživatelské rozhraní a snadnou obsluhu. Navíc jsou tyto programy zpravidla vybaveny některými nadstandardními funkcemi, jako jsou například vyhledávače nebo schopnost navázat přerušené stahování souboru.“ (Musil, M. [on-line], 2003) News (UseNet, NetNews, NewsGroup) - diskusní skupiny po síti většinou s určitým tématem, kde je moţné na nástěnce si pročítat příspěvky, reagovat na ně a naopak zveřejnit své. „Všechny příspěvky i odpovědi jsou přístupné všem.“ (Musil, M. [on-line], 2003) Noviny – je sluţba, která urychluje přístup k informacím. Na webu se můţeme dočíst aktuální i starší zprávy a události ze světa i u nás, nebo z jednotlivých krajů či dokonce měst. V současné době téměř kaţdý tisk má svou elektronickou podobu a ve většině případů jsou poskytované informace rozsáhlejší neţ tištěná verze. Články a informace jsou přehledně roztříděné, dobře dosaţitelné a snadno se vyhledávají. Na jednotlivé reportáţe, aktuální problémy a články lze okamţitě reagovat, napsat svůj 13
názor a zasílat ohlasy. Řada titulů vychází jen elektronicky, „protože jejich autoři nemají prostředky na tisk, personál, distribuci, nebo jsou určeny právě uživatelům Internetu a na něm sklízejí zasloužené úspěchy.“ (Kras, P. 2001, s. 5) Obchodování a nákupy (e-business, e-commerce, e-shop) – virtuální nákup a prodej sluţeb, zboţí přes Internet nebo pomocí SMS a textových zpráv. Prostřednictvím této sluţby si můţeme zarezervovat letenku, lístek do kina, koupit i prodat prakticky vše, na co lze pomyslet. Internetové obchody nabízejí katalogy zboţí a řadu marketingových akcí, jako např. bonusy pro stálé zákazníky, slevy, výhody, hodnocení kvality, ankety, porovnání cen a obchodní statistiky. Zákazník se registruje v příslušném e-shopu a vkládá zboţí do virtuálního košíku. Ceny zboţí se sčítají a konečná částka se potvrdí ve virtuální pokladně. Zboţí je většinou posíláno kurýrní sluţbou nebo poštou na dobírku. „Současné obchody se dynamicky přizpůsobují potřebám a chování zákazníků, například
nabízejí selektivní reklamu a selektivní
akce.“ (Vitovský, A. 2006, s. 170) WAP (Wireless Application Protocol) - systém zajišťuje provoz elektronických sluţeb do mobilních telefonů. Uţivatelé tak mají jednoduchý přístup k Internetu a sluţbám, jsou však optimalizovány pro mobilní telefon. Ten pak umoţňuje na displeji totéţ co internetový prohlíţeč. Televizní a rozhlasové vysílání -
téměř většinu pořadů lze zhlédnout na
internetu v přímém přenosu nebo po premiérovém odvysílání. „Například přímé záběry stmívání na jižním pólu jsou důkazem neomezených možností celosvětové sítě.“ (Kras, P. 2001, s. 5) Kromě těchto několika základních sluţeb internet poskytuje celou řadu dalších, často daleko pouţívanějších, známějších a rozšířenějších, ze kterých je moţné například uvést Chat, Skype, ICQ a další jiné.
1.3
Mezinárodní úmluvy a zákony Trestná činnost pomocí výpočetní techniky je známa jiţ od 30. let 20. století, tedy
téměř od samého vzniku počítačů. S jejich rozvojem vzrůstala i počítačová kriminalita, která se díky médiím dostala do povědomí nejen u odborné, ale i laické veřejnosti. 14
V současnosti tento pojem nemá ţádný oficiální obsah a je chápán jako trestný čin, který je spáchán pomocí výpočetní techniky. Abychom mohli hovořit o počítačové kriminalitě, musí spáchaný čin naplňovat skutkovou podstatu trestného činu trestního zákoníku. Kriminální útoky pomocí informačních a komunikačních technologií jsou velmi efektivní, jelikoţ umoţňují zasáhnout ve velmi krátkém čase a na velké vzdálenosti data a chráněné zájmy jednotlivců, skupin a organizací s minimálními náklady i malou pravděpodobností okamţitého odhalení. Nevýhodou je, ţe tato technologie nezná hranic a tzv. kyberprostor je neomezený, kdeţto zákony i právní normy si kaţdý stát tvoří sám a platí na území příslušného státu. Z tohoto důvodu je pachatel těchto činů ve značné výhodě. Pokud máme děti, mládeţ i koneckonců celou společnost efektivně bránit, je nezbytná v této problematice harmonizace norem, trestněprávních zákonů a intenzivní spolupráce na mezinárodní úrovni. Jedním z prostředků k dosaţení cíle je Úmluva o počítačové kriminalitě. „Cílem Úmluvy o počítačové kriminalitě je sjednotit postup členských států v boji proti zločinům využívajícím informační technologie.“ (Vališ, Z. [on-line], 2004) Na Úmluvě pracovalo mnoho expertů Rady Evropy, Japonska, USA, Kanady a dalších států. Cílem Rady Evropy a ostatních členských států je dosáhnout větší mezinárodní spolupráce, jednoty, sjednocení legislativy s pokračující globalizací počítačových sítí. Úmluva nejen definuje a sjednocuje pojmy počítačové kriminality, ale tyto jednotlivé zločiny také kvalifikuje a určuje prostředky pro potírání. K její ratifikaci v naší zemi zatím nedošlo, přesto odborná veřejnost míní, ţe je naprosto nezbytná k zamezení jednání, které směřuje proti integritě nebo zneuţití, důvěrnosti a dostupnosti počítačových dat, sítí a systémů. „Úmluva byla schválena výborem ministrů Rady Evropy na jejím 109. zasedání 8. listopadu 2001.“ (Grivňa, T., et al. 2008, s. 104) Úmluva o počítačové kriminalitě má na paměti rovnováhu s Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o právech dítěte, které rovněţ přijalo mnoho států. Listina základních práv a svobod zaručuje právo na soukromí, bezpečnost a nedotknutelnost osobních údajů. Článek 17 nepřipouští cenzuru, obhajuje právo na informace a svobodu projevu a svých názorů a to „slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.“ Svobodu projevu a šíření informací lze však omezit zákonem, pokud je porušena svoboda a práva jiných osob nebo je ohroţena bezpečnost, zdraví a mravnost 15
veřejnosti. „Podmínky a provedení stanoví zákon.“ Je třeba se ještě zmínit, ţe Listina dále zaručuje zvláštní ochranu rodině, dětem a mladistvým a článek 34 zajišťuje „práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti.“ (Listina základních práv a svobod, článek 17, 32, 34) Úmluva o právech dítěte je mezinárodní smlouva, která stanovuje sociální, politická, kulturní, občanská, ekonomická a politická práva všech dětí bez rozdílu rasy i vyznání. Úmluvu ratifikovalo 193 států, ČSFR 30. 9. 1990. Její dodrţování kontroluje Výbor OSN pro práva dítěte. Součástí Úmluvy jsou dva Opční protokoly:
Úmluva o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů;
Úmluva o právech dítěte o prodeji dětí, dětské prostituci a dětské pornografii.
Česká republika (ČR) ratifikovala pouze Opční protokol o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů, k přijetí druhého Opčního protokolu zatím nedošlo „a to z toho důvodu, že v našem právním řádu není dostatečným způsobem upravena odpovědnost právnických osob.“ (Úmluva o právech dítěte. [on-line], 2008) S globalizací sítě musely přijít mezinárodní dokumenty a dohody v oblasti práv k duševnímu vlastnictví. Jednou z prvních je mezinárodní Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl. Úmluva je zaloţena na automatické ochraně vědeckých, uměleckých a literárních děl bez ohledu na jejich způsob a formu vyjádření a také bez formální registrace. Ochrana děl je stanovena po smrti autora na padesát let a pokrývá překlady, reprodukce, vysílání, uvádění na veřejnosti, pouţití v adaptaci, audiovizuálně a jiné aranţmá. „Pro Československou socialistickou republiku vstoupila revidovaná Bernská úmluva v platnost podle svého článku 28 dnem 11. dubna 1980.“ (Kníţka, P. [on-line], 1980) Roku 1996 došlo k uzavření dvou tzv. internetových smluv. Jedná se o Smlouvu WIPO o autorském právu a Smlouvu WIPO o ochraně práv výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů. Smlouvy ošetřují autorská práva, elektronický přenos informací a datových záznamů. ČR se stala členem v roce 2002. Pro ČR v oblasti mezinárodního práva hrají důleţitou úlohu směrnice a dokumenty, které vydala Evropská unie (EU), některá představují pouze doporučení, jiná mají za povinnost členské státy zahrnout do své legislativy. Není nezbytně nutné zde vyjmenovávat jednotlivé směrnice a doporučení, jelikoţ je jich velké mnoţství, ale týkají se autorských práv a práv s tím souvisejících, práv ochrany počítačových 16
programů a databází, autorských práv při kabelovém přenosu, druţicovém vysílání a práv s tím souvisejících. Za zmínku ještě stojí nová Úmluva Rady Evropy o ochraně dětí před sexuálním vykořisťováním a zneuţíváním a Rámcové rozhodnutí Rady Evropy o boji proti dětské pornografii na internetu. Tyto dokumenty kromě různých forem sexuálního zneuţívání v rámci rodiny řeší trestné činy prostřednictvím nových technologií, zejména zastrašování na internetu (Cybergrooming) a pouţívání mobilních telefonů k dětské pornografii (Sexting). „Podle uvedeného rozhodnutí měly členské státy Evropské unie přijmout mimo jiné opatření, která podpoří uživatele internetu, aby přímo nebo nepřímo oznamovali donucovacím orgánům podezření o šíření dětského pornografického materiálu na internetu, pokud se s takovým materiálem setkají.“ (Grivňa, T. et al., 2008, s. 155) Právy ochrany osobních údajů, prosazováním svobody projevu a dodrţováním lidských práv se zabývá sdruţení Global Network Iniciative. Všechny společnosti, které přistoupí k tomuto sdruţení, musí dodrţovat jejich etický kodex. K této společnosti se přidali i takoví giganti jako Yahoo, Google a Microsoft. Stěţejním cílem společnosti je, „aby se internetové služby nepřizpůsobovaly trhům natolik, aby docházelo k porušování základních lidských práv, omezování svobody projevu a narušení ochrany osobních údajů.“ (Polesný, D. [on-line], 2008) Autorka v této kapitole nezahrnula veškerou mezinárodní legislativu, zaměřila pozornost na dokumenty, které mají rozhodující význam pro naši republiku. Mezinárodních dokumentů a doporučení je daleko více, ale řeší podobnou problematiku.
1.4
Legislativa v České republice Legislativa v České republice, která se vztahuje k moderním informačním
a komunikačním technologiím, většinou vychází z výše jmenovaných mezinárodních dokumentů. Přijetí mezinárodních dokumentů v nezměněné podobě není moţné, jelikoţ bývají příliš obecné, proto si je kaţdý stát modifikuje na svůj právní systém. Autorka v této kapitole prezentuje zákony, které se vztahují k nelegálním činnostem s vyuţitím moderních technologií. 17
V prvé řadě je třeba zmínit Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, který podrobným způsobem vymezuje trestné činy a stanovuje sankce za jejich spáchání. K mnohým trestným činům lze nabádat nebo i spáchat prostřednictvím internetu. Takovým příkladem je § 182 odst.1, písmena c) kde je zmíněn přenos mezi počítači, § 230 se celý zabývá prolomením zabezpečení počítačových systémů, elektronickými únosy, nebo moţnosti vystupovat pod cizí identitou, případně získat informace a materiály následně pouţitelné k vydírání. Internetovou distribuci pornografických děl řeší § 191. Na elektronickou pornografii se názory dělí do dvou skupin. Jedna skupina říká, ţe stránky s pornografií by se měly na internetu striktně zakázat, pro jejich snadný přístup dětem a druhá skupina jsou naopak zastánci, neboť by se jednalo o cenzuru a omezování svobody projevu. Konkrétně dětskou pornografií se zabývají § 192 Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií a § 193 Zneuţití dítěte k dětské pornografii. V souvislosti s pornografií lze zmínit § 201 Ohroţování mravní výchovy mládeţe. Prostřednictvím internetu se dají spáchat trestné činy, které hrubě narušují občanské souţití, zvláště § 198 Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení, § 198a Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, § 199 Šíření poplašné zprávy a § 206 Pomluva. Všechny tyto paragrafy by se daly porušit i prostřednictvím moderních technologií. Dle Trestního zákoníku platí, ţe „čin je trestný, jen pokud jeho trestnost byla zákonem stanovena dříve, než byl spáchán“ (Zákon č. 40/2009 Sb., § 1). Nutno podotknout, ţe zákaz retroaktivity (výše citovaný §1 Trestního zákoníku) se můţe jevit jako problémový při reakcích na nové patologické jevy ve společnosti, nicméně je to ústavně zakotvený princip, který vytváří nutnou právní jistotu. S rychlým rozvojem telekomunikačních technologií se zákony a legislativní podmínky v této oblasti u nás začaly vyvíjet aţ v 90. letech 20. století, a teprve nyní dochází k ověřování v samotné praxi. Mezi první taková opatření patří § 257 a zákona č. 140/1961 Sb. Poškození a zneuţití záznamu na nosiči informací. Dle tohoto paragrafu je chráněné neoprávněné uţití, změny, poškození či zničení jak samotných nosičů, tak i nehmotných dat a informací nebo zásah do technického nebo programového vybavení počítače nebo jiného telekomunikačního zařízení.“ (Zákon č. 40/2009 Sb.) Dalším problémem je dodrţování autorských práv na internetu. Legislativně je vymezuje Zákon č. 121/2000 Sb., O právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen Autorský zákon). Zákon vešel 18
v platnost 1. 12. 2000 a byl reakcí na prudký rozvoj moderních informačních technologií. Jeho úkolem je ochraňovat zájmy autorů. V převáţné části se jedná o neoprávněné uţívání díla, pouţívání ilegálního softwaru, tedy porušování majetkových práv. Vzhledem k neustále probíhajícím změnám se zákon zabývá problematikou práv autora k jeho dílům, právní ochranou pořizovatele databáze a jasně vymezuje i odděluje majetková a osobní práva autorů. Díla autorů mohou být vyjádřená v jakékoliv vnímatelné podobě a zničením nosiče, kde je dílo zaznamenáno, právo nezaniká. Osobním právem autorů je právo rozhodnout o uvádění svého autorství a metodách zveřejňování, nedotknutelnosti svého díla, autor téţ rozhoduje o zásazích a změnách v obsahu. Práv se nemůţe vzdát, zanikají smrtí autora a nelze je převést na jinou osobu. „Po smrti autora si nikdo nesmí osobovat jeho autorství k dílu, dílo smí být užito jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a, je-li to obvyklé, musí být uveden autor díla, nejde-li o dílo anonymní.“ (Zákon č. 121/2000 Sb., § 11) Majetková práva stanovují oprávnění pro uţití díla jinou osobou, jedná se především o rozšiřování, půjčování, rozmnoţování, vystavování a pronájem. V zákoně je ošetřena i problematika citací, licencí, dále uţití děl na veřejných prostranstvích, při náboţenských či občanských obřadech i v rámci školních představení a propagace děl a jejich prodej. Toto právo, pokud není stanoveno jinak, trvá po celou dobu ţivota autora a ještě 70 let po jeho úmrtí. Jestliţe by se jednalo o kolektivní dílo, doba smrti se počítá aţ od posledního úmrtí osoby z kolektivního díla. Pokud se jedná o anonymního autora, majetková práva trvají 70 let od zveřejnění. Právo zaniká, pokud nebylo dílo zveřejněné během 70 let od jeho vzniku. „Doba trvání majetkových práv se počítá vždy od prvého dne roku následujícího po roce, v němž došlo k události rozhodné pro její počítání.“ (Zákon č. 121/2000 Sb., § 27) Autorský zákon byl v roce 2006 novelizován. Novela byla přijata k doplnění původního zákona, odstranění nedostatků, které se negativně odráţely na právech autorů, a téţ z důvodů harmonizace českého autorského práva se směrnicemi Evropské unie. Novela ošetřuje vysílání rozhlasem a televizí včetně satelitních a kabelových přenosů, dále kolektivní správu výtvarných děl, právo na finanční odměnu autorovi při opětovném prodeji profesionálním obchodníkem. Novela upevnila celkové pozice práv autorů a přispěla k snadnějšímu prokazování zneuţití těchto práv. Porušování práv je nad rámec autorského zákona a je součástí zákona o přestupcích a občanského soudního řádu. Počítačové programy jsou chráněny stejným způsobem jako literární díla, ale 19
nezahrnují rozmnoţeniny, překlady, zpracování a úpravy počítačových programů při jejich zavedení, funkčnosti a provozu nebo oprav chyb počítačových programů, vše však musí být v souladu s jeho určením pro uţívání. „Oprávněným uživatelem rozmnoženiny
počítačového
programu
je
oprávněný
nabyvatel
rozmnoženiny
počítačového programu, který má vlastnické či jiné právo k rozmnoženině počítačového programu, a to za účelem jejího využití, nikoli za účelem jejího dalšího převodu, dále oprávněný nabyvatel licence nebo jiná osoba oprávněná užívat rozmnoženinu počítačového programu.“ (Zákon č. 121/2000 Sb., § 66) Ti, kdo neoprávněně zveřejňují, uţívají a poskytují autorská díla, jednoznačně porušují zákon a tuto činnost lze označit jako nelegální či „pirátskou“. Nezákonná jednání specifikuje zákon č. 480/2004 Sb., O některých sluţbách informační společnosti. Zákon v souladu se směrnicemi Evropského parlamentu a Rady Evropy upravuje povinnosti, práva a odpovědnost jednotlivců i organizací, zároveň vymezuje šíření informací, obchodních sdělení, sluţeb a styků na vnitřním trhu prostřednictvím elektronické komunikace. Pokud poskytovatelé zjistí nějaký nelegální obsah, mají povinnost ho znepřístupnit nebo odstranit, ale uţ není jejich povinností jej aktivně vyhledávat. Kontrolním orgánem nad dodrţováním zákona je „Úřad pro ochranu osobních údajů a příslušná profesní samosprávná komora řízená zákonem.“ (Zákon č. 480/2004 Sb., § 10) Zákon 106/1999 Sb. O svobodném přístupu k informacím stanovuje práva svobodného přístupu k informacím a upravuje podmínky, za kterých mohou být informace poskytovány. Povinnost poskytnout informace mají subjekty orgánů veřejné správy, státní orgány, orgány územní samosprávy a další subjekty, jejichţ předpisy jsou upraveny ve zvláštních předpisech. Zároveň přesně vymezuje, jakým způsobem mohou být informace zveřejňovány a na jaké informace se vztahuje omezení. Ve většině případů jde o tajné dokumenty, vnitřní předpisy, obchodní tajemství, údaje spojené s ochranou osobnosti a informace, u kterých probíhá trestní řízení. Všichni občané mají právo na veškeré informace územněsprávních institucí a státních orgánů, kteří rozhodují o povinnostech a právech jiných občanů. Tím jsou myšleni notáři, profesní komory i soudní znalci. Tyto instituce nám mohou poskytnout základní údaje o povinném subjektu, organizační struktuře a kontaktech, sazebníku za poskytování sluţeb, jejich výroční zprávy, informace o rozpočtu, výběrových řízeních, plánovaných úpravách zeleně a mnohé další informace. Ţádat o informace lze subjekty písemnou i ústní 20
formou a odpověď musí být poskytnuta nejdéle do 30 dnů a za informace lze ţádat úhradu. „Pokud byla v licenční smlouvě sjednána odměna, nelze požadovat úhradu nákladů.“ (Zákon č. 106/1999 Sb., § 17) Zákon 101/2002 Sb. O ochraně osobních údajů. Zákon chrání osobní údaje fyzických osob a upravuje povinnosti, podmínky a práva při zpracování osobních údajů na území našeho státu i předávání do jiných zemí. Za osobní údaj je povaţováno datum i místo narození, pohlaví, jméno a příjmení, trvalá adresa, rodné číslo, získané vzdělání a tituly, rodné číslo, číslo občanského průkazu, rodinný vztah, trvalá adresa, údaj o trvalém pobytu v ČR i o případné změně práceschopnosti. K poţadování osobních údajů musí zpracovatele opravňovat zákon, nebo subjekt dává ke zpracování výslovný písemný souhlas. E- mailové a IP adresy do ochrany osobních údajů zahrnuty nejsou. E-mailové adresy jsou hojně zneuţívány k neţádoucím reklamám, nevyţádané poště, tzv. spam virům. Postupem času tento neţádoucí fenomén zasáhl i další druhy internetové komunikace, jako například komentáře či diskusní fóra. Dle zákona uţivatelé musí se zasíláním reklamních sdělení a obchodních nabídek souhlasit, jinak se jedná o nezákonný spam. Dále zákon řeší veškerou činnost Úřadu pro ochranu osobních údajů a udává sankce při nedodrţení povinností a práv, které vyplývají ze zákona. „Na sankce, přestupky a jejich projednávání se vztahuje zvláštní právní předpis.“ (Zákon č. 101/ 2000 Sb., § 44) V kaţdém odvětví lidské činnosti se setkáváme s otázkami etiky. Nepsaná etická pravidla se stala součástí našeho kaţdodenního ţivota. V kaţdém pracovním odvětví se pracuje s informacemi, ať uţ jde o přenos, sběr nebo třídění dat. Snadnost provádění některých počítačových operací a manipulace s daty svádí k tomu, ţe člověk ztrácí u některých druhů chování zábrany a chová se méně zodpovědně, neţ by tomu bylo v reálném ţivotě. Jelikoţ se v dnešní společnosti staly informace ekvivalentem materiálních statků, musí nakládání s nimi podléhat etickým normám, přirozeným omezením i vymezeným právním zákonům, které jsou v jiných oblastech lidského chování naprosto běţné. Při práci s informacemi je tato oblast etiky nazývána tzv. informační etikou. Týká se práv na informace a svobody projevu. Rozdílem od „běţné“ etiky je, ţe počítačová etika se prolíná se zákony v daném státu a Ústavou, tedy mezinárodními úmluvami a právními normami. Etický kodex v informačním sektoru se zabývá dopadem počítačové informatiky na děti i společnost a snaţí se korigovat uţívání a jednání v ICT. „Jako příklad velmi emotivně formulovaných zásad v tomto 21
směru lze uvést seznam "desatera počítačové etiky", které formuloval Patrick Sullivan z Institutu pro počítačovou etiku ve Washingtonu.“ 1. Nepoužiješ počítače, abys uškodil jinému člověku. 2. Nebudeš rušit jiné při práci s počítačem. 3. Nebudeš slídit v cizích počítačových souborech. 4. Nepoužiješ počítače, abys kradl. 5. Nepoužiješ počítače pro falešné svědectví. 6. Nezkopíruješ ani nepoužiješ programové vybavení v něčím vlastnictví, aniž bys za ně zaplatil. 7. Nepoužiješ cizí počítačové prostředky bez zmocnění nebo řádné kompenzace. 8. Nepřivlastníš si výsledek cizí duševní činnosti. 9. Budeš mít na paměti společenské důsledky programu, který píšeš, nebo systému, který navrhuješ. 10. Budeš používat počítače pouze tak, aby bylo zajištěno uznání a respekt tvých bližních. (Zlatuška, J. 2010, s. 3)
Autor se zřejmě inspiroval Desaterem z křesťanství s přizpůsobením na etické konání v souvislosti s informačními a počítačovými systémy. Za nedodrţení takových norem je také nutné stanovit a uplatňovat sankce, tolerance zde není na místě. Zvláště ve školách, kde je počítač běţně pouţíván ke studiu, a nikoliv k tomu, aby ţáci při hodinách komunikovali prostřednictvím sociálních sítí, hráli hry a v krajním případě prohlíţeli pornografické stránky. Takové zneuţití by měla kaţdá škola postihovat. Jelikoţ je informační etika velice rozsáhlou oblastí, není moţné zachytit všechna její hlediska. Dodrţování nemůţe být striktně vynuceno. „Jde pouze o mravní základ každého člověka, který pracuje s informacemi a informačními a komunikačními technologiemi.“ (Zákony týkající se práce s informacemi, etická pravidla v prostředí internetu. [on-line], 2007)
22
Shrnutí Veškeré objektivní ukazatele týkající se rozvoje informačních a komunikačních technologií, jako je například počet uživatelů, škála dostupných služeb a objem obchodních výměn, vykazují trvalý růst. Proto lze s určitou mírou zobecnění konstatovat, že tato technologie jako komplex nástrojů a sociálních vztahů se stále dynamicky vyvíjí. Z toho vyplývá, že mezi komplexním rozvojem určitého systému a mírou regulace není přímá souvislost. Aby se toto prostředí neubíralo směrem k anarchii a chaosu, je nutné upravit legislativu. Právo informačních a komunikačních technologií představuje obor, jehož samotná existence v mezinárodním či našem měřítku je nesourodá a v některých případech i sporná. Česká republika se chystá harmonizovat trestní právo s Úmluvou o počítačové kriminalitě, která bude v této oblasti klíčová. Před samotnou ratifikací Úmluvy bude nezbytné novelizovat náš Trestní řád a Trestní zákon. Bylo by určitě špatné, kdyby se v důsledku nedokonalé legislativy stala Česká republika překážkou v boji proti počítačové kriminalitě v mezinárodním měřítku.
23
2
INTERNET ZDROJEM INFORMACÍ, ZÁBAVY A TRÁVENÍ VOLNÉHO ČASU U DĚTÍ A MLÁDEŢE Přínosem rozlehlých počítačových sítí je sdílení informací bez ohledu na
geografickou vzdálenost. Mezikontinentální vzdálenosti jsou tu překonány během několika minut. Informace jsou během vteřin k dispozici prakticky kterémukoliv účastníkovi
sítě.
(Veřtát,
S.,
et
al.
1993)
Převratný
rozvoj
informačních
a komunikačních technologií ovlivňuje velké mnoţství stránek lidského ţivota. Z jedné strany racionalizuje a usnadňuje nepřebernou řadu lidských činností, ze strany druhé integrace informačních a telekomunikačních systémů poskytuje prostor pro páchání trestných činů. Připojením jednotlivých uţivatelů k informačním a komunikačním sluţbám se vytvoří určitý druh společného prostoru, který odráţí všechny rysy v naší společnosti. Dnešní děti a mládeţ tráví u počítače stále více času, okna prohlíţeče jsou pro ně doslova magnetem a fenoménem internetu bývají doslova pohlceny. Podle celosvětového průzkumu agentury Media Metrix z roku 2000 se došlo k závěru, ţe na internetu surfují v 7,59% děti od 2 do 11 let a teenageři v 11,89%. Z výsledků se dá předpokládat, ţe v ČR více jak čtvrtina dětské internetové populace je mladší 18 let. „Prakticky všechny děti mají dnes přístup k internetu a část jejich života se tak odehrává ve virtuálním prostředí. Považují to za přirozené a běžné.“ (Co dětem hrozí na internetu? [on-line], 2010)
2.1
Informace a vzdělání Internet je úţasné médium a vstupní brána do kybernetického prostoru, které nám
umoţňuje hledat informace, realizovat své nápady a přenést celý svět k nám, do našeho pokoje. Jak uvádí Eddings (1995) kybernetický prostor představuje elektronickou infrastrukturu a obohacuje skutečný vesmír myšlenek a informací, do něhoţ vstupujeme vţdy, kdyţ pouţíváme počítač. Model, kdy pedagog stojí před tabulí a přednáší ţákům a studentům látku, jiţ nestačí. V dnešní době všichni chtějí přesnější, konkrétnější a obsáhlejší informace, a ty jim učitel vzhledem k časové omezenosti vyučovacích hodin není schopen nabídnout. „Nástup mikropočítačů koncem sedmdesátých let přinesl zvrat do života škol, jejich učitelů a dětí.“ (Černochová, M., et al. 1998, s. 9) Postupně se pojem „počítačová gramotnost“ ve školách začal skloňovat ve všech pádech a dnes 24
prolíná celým vzděláváním. Proto je internet ve školních osnovách chápán jako obrovský zdroj informací, vynikající nástroj pro vzdělání a prostředek vzájemné komunikace v různých vyučovacích předmětech na všech stupních škol. Ţáci a studenti na něm mohou najít podklady k vypracování domácích úkolů a hypertextové odkazy v textu nebo jen zvědavost je mohou znalostně posunout dál. Prostřednictvím internetu si mohou sami vybírat, co se chtějí dozvědět, na rozdíl od dřívějších vědomostí hegemonie rodičů i pedagogů. Také mohou zjištěné informace sdílet s ostatními, čili pod kaţdou zjištěnou informaci napsat svůj názor, zjistit i názory jiných a prezentovat své
poznatky
a
zkušenosti.
Didaktické
materiály,
noviny,
časopisy,
knihy
a encyklopedie se čím dál častěji přesouvají z papíru na internet. „Tvorba textových dokumentů, multimediálních aplikací a práce s Internetem patří k aktivitám, kterým se v osnovách škol v zahraničí věnuje v současnosti největší pozornost.“ (Černochová, M., et al. 1998, s. 14) Tato bezedná studnice informací má také svá úskalí. Při nahlíţení a sběru informací na internetu je největším problémem ověření pravdivosti a relevance získaného materiálu, coţ je v prostředí virtuální reality prakticky nemoţné, pomineme-li úmyslně lţivé texty a zkreslenou ideologickou propagandu, jak se dříve v tisku ve většině případů lidé snaţili šířit pravdivé informace. U starší generace se tak vypěstoval pocit, ţe co je psané, to je automaticky pravdivé. S touto důvěrou více jak polovina z nás byla schopna ještě donedávna vnímat i televizi či rozhlas. Dnes jiţ dobře víme, ţe co je řečeno v televizi, rozhlase nebo napsáno v novinách či na internetu, pravda být nemusí. Jsme tedy odkázáni na vlastní schopnost rozpoznat důvěryhodné zdroje a komparativní přístup. Z těchto důvodů je třeba k získaným informacím přistupovat po pečlivém zváţení a je třeba mít na paměti, ţe jejich interpretace je náročná na schopnosti tyto informace analyzovat a zařadit je do souvislostí. Jak uvádí Řezníková (2008), internet není jen schránkou obsahů, ale mění obsahy samotné a mění i uţivatelovo uvaţování a chování. V zájmu celé společnosti by měla být snaha chránit děti před komerčními produkty s nízkou úrovní. Nešvarem většiny dnešních dětí je, ţe si při vypracovávání referátů, seminárních prací a jiných domácích úkolů „postahují“ z internetu kusé informace, a i kdyţ úkol splní, pořádně ani nevědí, o čem psaly, a uţ vůbec nejsou schopny o problému hovořit a diskutovat. „Vstup nových technologií do procesu vzdělávání nemá jen pozitivní dopady, ale přináší řadu rizik a úskalí. Záleží na 25
pedagogické vědě a na dalších společenských vědách, nakolik se společnost s riziky nových technologií ve vzdělávání vyrovná a naopak, nakolik využije potencialitu, kterou nová média ve vztahu ke vzdělávání obsahují.“ (Sak, P. [on-line], 2005) Další nespornou výhodou internetu v přístupech v rozvoji vzdělání je tzv. e-learning. Pojem „e-learning“ nemá jednoznačnou definici, ale zjednodušeně jde o vzdělávací proces prostřednictvím informačních a komunikačních technologií. Nejedná se jen o distanční vzdělávání a různé elektronické kurzy. Tato forma vyuţívá všechny multimediální prvky a prostředky, jako např. texty s odkazy, videosnímky, prezentace, animované sekvence, elektronickou komunikaci se ţáky i s lektorem, sdílené pracovní plochy a jiné elektronické podpory výuky a aktivity ve vzdělávání. Prostřednictvím
e-learningu
se
prakticky
vyuţívá
jakýchkoliv
elektronických
didaktických a materiálních prostředků k efektivnímu dosaţení vzdělávacího cíle. Nové výkonné technologie, které mají připojení k internetu, jako tablety, organizery, notebooky a nová generace mobilních telefonů nám umoţňují mobilní vzdělávání, tzv. M-learing. Dnešní mobilní telefony mají dostatečný výkon i pro přehrávání videopořadů a není důvod, proč by nemohly sloužit ke vzdělávání, stejně jako slouží k přístupu k informacím na internetu.“ (E-learning. [on-line], 2010)
2.2
Surfování, zábava, komunikace Internetové
prostředí
je
rovněţ
vnímáno
jako
prostředek
k surfování,
odreagování, povyraţení, zábavě, legraci a relaxaci. „Ve virtuálním prostředí tak lidé hledají možnost svobodného projevení sebe sama, svých názorů, pocitů a tužeb.“ (Šmahel, D. 2003, s. 23) Dalo by se srovnat se vstupem do zábavního parku, kde si kaţdý najde to své. Člověk zapomene na kaţdodenní starosti a své problémy a je vtaţen do víru internetu – zábavy, komunikace, informací.
Surfováním, brouzdáním či
bruslením
procházení
na
internetu
je
označováno
postupné
www
stránek
prostřednictvím odkazů, kterými jsou stránky navzájem provázány. Nebezpečím je, ţe děti se mohou „proklikat“ aţ na stránky, které nejsou pro ně vhodné a mohou narušovat jejich mravní vývoj. Nejčastější zábavou, která u dětí i mládeţe vévodí, je komunikace po síti prostřednictvím Xchatu a sociálních sítí. Xchat je vlastně virtuální místnost, kde lidé vzájemně komunikují. „Místnosti jsou organizovány nejen podle tématu 26
komunikace, ale i dle předpokládaného věku návštěvníků a dalších kritérií.“ (Dusíková, T. 2006, s. 69) Pro narůstající počet uţivatelů je internet důleţitým sociálním prostředím. Nejefektivnějším nástrojem ke komunikaci jsou sociální sítě, které představují platformu pro zábavu, sdílení záţitků, pocitů, reflektování svých názorů v diskusích a získávání dalších nových kontaktů. Děti a dospívající tento druh komunikace přitahuje, jelikoţ se stávají tím, na co si jen vzpomenou, a pokud jsou schovány za svého „avatara“, nepřebírají za své chování zodpovědnost. Pokud zůstanou v anonymitě, nejen ţe je nemá kdo pohnat k zodpovědnosti, ale ani sami dospívající se nemusí trápit výčitkami a špatným svědomím. Komunikace prostřednictvím chatu nebo sociálních sítí je mezi dětmi a dospělými na celém světě velice populární a bylo by nesmyslem ji zakazovat či rušit, jen je potřeba brát na zřetel ochranu soukromí a bezpečnost osobních dat. Nikdy si člověk nemůţe být jist, kdo na druhé straně počítače sedí a má k našim datům přístup. „Mladí lidé dnes často budují své „obrazy já“ prostřednictvím počítačové sítě, začleňují se do virtuálních sociálních struktur, kterým v některých případech mohou přikládat stejnou nebo větší váhu, jak sociálním strukturám reálným.“ (Pláňava, I., et.al. 2002, s. 263)
2.3
Počítačové hry S rozvojem výpočetní techniky po stránce softwarové i hardwarové se staly
fenoménem počítačové hry. „Počítačové hry představují samostatně se vyvíjející oblast speciálních počítačových programů, které jsou určeny k zábavě.“ (Pokorný. V., et.al. 2003, s. 122) První hry, které se na trhu objevily, byly zaměřeny na interaktivní výuku. Sloţitější grafiku, herní téma a realistické podání by tehdejší počítače nebyly schopny přehrát. V té době se jiţ v médiích začaly objevovat různé úvahy o škodlivosti her, ale poukazovaly spíše na zdravotní stránku, jako dlouhodobé sezení u počítače a škodlivé monitorové záření. Stále více převaţovaly názory, které propagovaly rozvoj postřehu, rychlosti uvaţování a logického myšlení. Znepokojení ze stran psychologů, rodičů, pedagogů i vychovatelů nastalo s příchodem změn herní tematiky, která popírala předchozí pozitivní tvrzení. Nové hry obsahovaly prvky strategie, boje, násilí a herní 27
vývojáři se okamţitě přizpůsobili poţadavkům trhu, jelikoţ o scény evokující skutečné násilí začal být značný zájem. Lukrativní byznys si našel své místo nejen u dětí a mládeţe, ale i u dospělých. Na rozdíl od dospělých, kde se předpokládá psychická vyzrálost, jsou děti v této oblasti zranitelnější a je třeba je chránit. Nejvíce ohroţené jsou děti do dvanácti let, jelikoţ nedokáţí odlišit symbolickou a reálnou rovinu zobrazení. Vizuální zpracování děje pak hraje stěţejní roli. Některé děje předkládané v hrách a prezentované příběhy jsou technicky na tak vysoké úrovni, ţe dítě má dojem, ţe se stává součástí příběhu a vnímá ji jako skutečnost. Myšlení dětí v období mladšího školního věku je vázané na reálné, konkrétní zkušenosti a ještě si nedovede představit situace a skutečnosti, se kterými se dosud nepotkalo a nesetkalo. Dalším rizikem je vysoký stupeň identifikace s počítačovou postavou. Dítě můţe postavu, která zabíjí a vítězí nad nepřáteli, vnímat jako hrdinu s neuvěřitelnou mocí, schopnostmi a identifikuje se s ní. Nevědomky přejímá agresivní chování, vnímá děj ve hře jako skutečnost na rozdíl od dospělého, který se můţe při hře naopak odreagovat. „Avšak dítě, které je sugestibilnější a hůře diferencuje symbolickou rovinu od reality, se může snadněji identifikovat s agresorem a zkusit něco podobného.“ (Vágnerová, M. 1997, s. 66) Stále nové a nové technologie s sebou přinášejí neustálé pokroky ve zpracování a hry přenesené do obrazovek počítačů se čím dál více podobají dokonalé iluzi skutečného světa. Kaţdé další a další hry jsou po stránce příběhové i grafické náročnější a dokonalejší a v současné době se dají přirovnat k produkci filmů. Programátoři chtějí hráči nabídnout něco nevídaného, neotřelého, a proto vznikají témata, jejichţ úkolem je přivést hráče na pokraj představivosti a doslova šokovat. V touze po překonání dosavadních hranic a čím dál originálnějším pojetí vznikají hry, kdy se brutalita stává naprostou samozřejmostí i součástí hry a je nezbytně nutná k postupu do dalšího levelu, tudíţ se vraţdění okolních postav stává samotným cílem. Takovým příkladem můţe být hra Postal 2, kde neexistují hranice, a uţ jen etiketa na obalu přímo nabádá, jakou postavu si zvolit…„hra vás proste necháva vybrať, či sa vžijete do úlohy brutálneho vraha, alebo zostanete skromným občanom nestarajúcím sa o ostatných...“ (Hry Postal 2. [on-line], 2010) Mnoho renomovaných psychologů varuje, ţe realistické hry plné násilí jsou stimulem či odrazovým můstkem k páchání budoucích trestných činů. Brutalita a násilí jsou ve hrách prezentovány integrálním způsobem a dítě můţe nabýt dojmu, ţe se jedná 28
o kulturní normu společnosti. Dítě by pak při řešení různých zátěţových situací mohlo jednat stejně agresivně a násilně, jak to vidělo ve hře či filmu. Zároveň odborníci poukazují na souvislosti a propojení zvyšujícího se virtuálního násilí s čím dál častější šikanou, rozšířením zbraní a studentských masakrů na školách v reálném ţivotě. Ve hře také dítě nevnímá, ţe oběť proţívá bolest, trpí, a tudíţ se mu ani ve skutečnosti nezdá ublíţení či zabití nijak strašné. Navíc zde hrozí riziko habitualizace, „vzniká tím, že se jakákoliv často opakovaná činnost ustálí ve vzorec, který pak může být bez námahy napodobován a která je chápána vykonavatelem jako tento vzorec.“ (Sociální konstrukce reality: Co dělá člověka člověkem? [on-line], 2010) Bylo by nesprávné a zavádějící za nárůst agresivity u dětí a mládeţe vinit pouze násilné počítačové hry nebo surfování na internetu, ty mohou být pouze jedním z mnoha faktorů a stimulů, které agresivní dispozice posílí. Vlivem a spouštěčem můţe být naprosto cokoliv – rodina, nevhodní kamarádi, vliv okolí, různé zátěţové ţivotní situace. Rozřešení problému není tedy vůbec snadné, jedním z moţností je i jakási kontrola, které hry dítě hraje a na co se na internetu dívá. „Na nás dospělých je, abychom korigovali, kolik volného času děti stráví pasivní a aktivní zábavou.“ (Vliv moderních technologií na děti, [on-line], 2010)
2.4
Mobilní telefony a SMS zprávy V dnešní době je mobilní telefon doslova nepostradatelnou věcí, a pokud ho
nechtěně zapomeneme doma, máme pocit, ţe nám stále něco chybí. Mobilní sítě prošly za posledních několik let velkým vývojem a jedním ze základních trendů je „ přechod od sítí s přepojováním okruhů k paketovým mobilním sítím, nabízejícím vyšší přenosovou kapacitu jak pro hlasové, tak datové i multimediální služby.“ (Puţmanová, R. 2006, s. 229) Prostřednictvím něj můţeme kontrolovat stav našeho konta, zjistit, jaké bude počasí, kontrolovat kvalitu ovzduší v našem regionu, poslat krátkou textovou zprávu nebo fotku, domluvit či odvolat schůzku. Pro pocit většího bezpečí jím vybavujeme i naše děti někdy jiţ v předškolním věku. Častou diskutovanou otázkou je, jestli mobilní telefony poškozují naše zdraví. Odborná i laická veřejnost je v této záleţitosti rozdělena na dva tábory. Jedni tvrdí, ţe záření je tak minimální, proto s naším zdravím nemůţe naprosto nic udělat, a druzí poukazují na souvislosti poškození 29
mozkových buněk, Alzheimerovou chorobou, leukémií, poruchami spánku, mozkovými nádory a zářením produkovaným mobilními telefony. Rozsoudit oba tábory není a nebude snadné, jednak proto, ţe etiologie vzniku nemocí a zdravotních problémů je nejistá, jednak proto, ţe příčiny jsou pravděpodobně multifaktoriální. Naše zdraví ovlivňuje tolik dalších endogenních a exogenních vlivů, ţe lze jen těţko svádět vše na působení mobilů. Zároveň je ale třeba mít na paměti, ţe dětský organismus je k působením všech vlivů daleko citlivější a je na místě děti upozornit, ţe bezdrátové telefony nejsou nevinnou hračkou, jak nám výrobci a prodejci rádi předkládají. „Množství elektromagnetického záření, kterému může být člověk vystaven, upravuje Nařízení vlády o ochraně před neionizujícím zářením a všechny veřejně dostupné mobilní telefony jsou testovány tak, aby nepřekračovaly stanovené limity.“(Můţe mobil způsobit rakovinu mozku? Odborníci pochybují. [on-line], 2010) Dalším moţným rizikem je zneuţití údajů, které dobrovolně na sebe prozradíme. Mnozí znáte hlášení, které oznamuje, ţe v zájmu zkvalitnění sluţeb je váš hovor nahráván. Takové firmy dnes mají k dispozici rozsáhlé databáze s osobními údaji, které jim dobrovolně a bez nejmenšího přemýšlení sami nadiktujeme. Zatím se zřejmě nikdo nezdrţuje jejich přepisem, analýzou či tříděním. Ale během pár let se můţe vyvinout takový software, který rozpozná hlas na takové úrovni, ţe po opětovném přehrání současně uloţených nahrávek vytvoří přehlednou tabulku s informacemi o zákaznících. Navíc takový software určitě v budoucnu dokáţe porovnat více hovorů od konkrétních lidí. Za pár let jiţ také bude několikanásobně vyšší riziko odcizení a zneuţití takových údajů a dat. Pak bude stačit, kdyţ se robot dostane k nahrávkám operátorů, kteří uţ dnes povinně ukládají informace o našich hovorech. Proto nad otázkou operátora „prosím, můžete mi věnovat chvilku svého času a odpovědět na pár otázek…“ bychom se měli váţně zamýšlet, nakolik si ceníme svého soukromí a co na sebe prozradíme. Zrovna tak je naivní si myslet, ţe pokud si koupíme SIM kartu s předplacenými hovory místo paušálu, nikdo naše telefonní číslo nezjistí. Stačí nepozornost a jedno neopatrné zadání na internetu, a v tu chvíli je mobilní číslo zařazeno do globálního seznamu potencionálních cílů pro reklamní účely a nejrůznější agentury. Budoucí inteligentní vyhledávače pak budou schopné propojit fotografie a údaje získané ze stále populárnějších a rozrůstajících se sociálních sítí, videa z webových kamer ve městě i soukromé databáze, jeţ nedopatřením unikly na veřejnost. (Polzer, J. 2009)
30
Zneuţít mobilní komunikace jde také prostřednictvím některých internetových SMS bran, kde se explicitně nastavuje číslo odesilatele. Operátoři obdrţené zprávy pouze doručí a mobil příjemci zobrazí. Pokud by někdo znal čísla jiných mobilních telefonů, nápady pro moţnost zneuţití se pak jen hrnou. Koho by potom napadlo, zvláště pak děti, ţe přijatá zpráva na mobilu je odeslána z jiného zařízení, neţ je ve skutečnosti zobrazeno na displeji. Jde o systémovou chybu, kde bude nezbytné tyto brány blokovat a nedostatky odstranit „Tento stav je primárně důsledkem kostrbaté koncepce autentizace v sítích GSM, která již nedokáže pokrýt určité specifické protokoly.“ (Klíma, V. 2005, s. 5)
Shrnutí Internet nám umožňuje dostupnost rozličných informací, interaktivnost při výměně zpráv a rychlost při zprostředkování kontaktu třeba i z druhého konce světa. Prostřednictvím internetu můžeme prohlížet katalogy knihoven, číst aktuální i starší zprávy, vést komunikaci s někým, kdo bydlí na druhé polokouli naší planety nebo se zúčastnit diskuse v elektronickém fóru, do něhož mohou být zapojeny tisíce lidí. Zároveň lze konstatovat, že virtuální svět žije svůj vlastní život, formuluje si svá pravidla, která se často vymykají běžnému řádu a zvyklostem, které si lidstvo budovalo po celá staletí. Nový způsob existence přináší kromě výhod i nesporná rizika a nebezpečí. Pokud budeme chtít v této moderní době přežít, nezbude nám nic jiného než stará pravidla přizpůsobit, nová vytvořit a naučit se v tomto virtuálním světě orientovat a existovat. S upravenými nebo novými formami chován, se budeme muset naučit vypořádat a najít způsoby, jak různým negativním věcem spojeným s technickým pokrokem předcházet, odolávat a čelit.
31
3
RIZIKA SPOJENÁ S INTERNETEM A KOMUNIKAČNÍMI TECHNOLOGIEMI Nové technologie se jeví jako svět neomezených moţností: komunikace, zábava,
neustálá dostupnost informací. Čím větší jsou moţnosti a technologie dokonalejší, tím větší hrozí rizika zneuţití. Děti s těmito technologiemi vyrůstají a často je umějí ovládat jiţ v předškolním věku a určitě lépe jak většina jejich rodičů, ale zároveň se mohou stát prostřednictvím internetové komunikace snadnější obětí u lidí, kteří zneuţijí dětské naivity, bezelstnosti a neznalosti. Podceňovat nelze ani kybernetickou šikanu a jiné druhy kriminálního chování cestou těchto nových technologií, které čím dál častěji trápí stále více dětí a dospívajících. Nebezpečí je přitom daleko více. Pozornost by se měla věnovat také tomu, aby děti běţným způsobem nemohly otevřít internetové stránky určené pro dospělé a myslet by se mělo i na technické zabezpečené proti hackerům a virům. Jak uvádí Jirovský (2007), virtuální svět se stal pátou dimenzí ţivota společnosti se všemi rysy, které kaţdodenní společenské aktivity přinášejí. A stejně tak náš reálný svět nabývá kyberprostor všech společenských atributů – obchodních, politických,
emocionálních,
kultovních
nebo
náboţenských.
Nalezneme
zde
kyberprofesionály, kyberzelenáče, kybermoralisty, stejně jako kyberzločince.
3.1
Moţnosti zneuţití důvěry V současné době rozmach internetu a komunikačních technologií, propojenost
s různými databázemi umoţňuje nejen vašim soukromým a obchodním partnerům zjistit o vás nejrůznější informace. Dnes jiţ k tomu nepotřebují speciální nástroje, kterými se nabourají do různých databází úřadů a společností. Stačí, kdyţ dotyčný člověk umí bravurně ovládat a pracovat s internetovými vyhledávači. Při práci a vyhledávání na internetu totiţ mnohdy na různých webových stránkách, ať uţ vědomě či nevědomě, po sobě zanecháme takové informace a osobní údaje, kdy po identifikaci a spárování těchto našich stop mohou dát dotyčným lidem poměrně přesné informace o našem bydlišti, členech i vztazích naší rodiny, zvycích, zdraví, zájmech a případně i záleţitostech intimního charakteru. Pod falešným příslibem toho, ţe internet nám „nabídne lepší možnosti poznávání světa, lidé ochotně vyplňují, klikají a sdělují o sobě to, co by veřejně nikdy nesdělovali.“ (Dočekal, D. [on-line], 2010) 32
Rizika sociálních sítí, flaming – komunikace a útoky on-line Sociální sítě se staly trendem především mezi dětmi a mladými lidmi, jejich prostřednictvím lze komunikovat s celým světem. Na internetu vzniká nepřeberné mnoţství stránek, na kterých komunikují, virtuálně se scházejí a sdílejí informace lidé z celého světa, posílají si videa, fotky, vyměňují kontakty, baví se o společných zálibách. Výčet aktivit a moţností sociálních sítí je opravdu velký a kromě řady pozitiv přináší i relativně hodně rizik a nebezpečí. Poslední dobou v médiích sociální sítě čelí čím dál větší kritice. Komentáře upozorňují na moţnost úniku a zneuţití osobních údajů a celkově zpochybňují důvěryhodnost. Tato komunikace a kontakty s sebou nesou určitá bezpečnostní rizika, jelikoţ není problémem z údajů, které především děti zveřejní, sestavit komplexní profil osobnosti. Těmto rizikům se děti vystavují dobrovolně, jelikoţ, pokud chtějí patřit do určité sociální skupiny, sdělují o sobě soukromé věci, např. co je v ţivotě zajímá, jak se učí, co rády dělají, a naopak, co nesnášejí. Při takové neopatrnosti dětí pak není problémem po poskládání jednotlivých údajů zjistit, jak dítě vypadá, jeho věk, adresu bydliště, telefonní číslo dítěte a někdy i finanční moţnosti celé rodiny. Nebezpečnost spočívá ve vytváření falešných identit za účelem seznámení, získání důvěry dítěte a pozdějším moţném zneuţití těchto údajů, nebo dokonce zneuţití samotného dítěte. Mnozí dospívající mohou argumentovat, ţe dbají na svou bezpečnost, jelikoţ nemají veřejný profil a své příspěvky, fotografie zobrazují pouze vybraným přátelům. Bohuţel, toto je zdaleka nedostačující. Pokud uţ někdy spouštěli hru či kvíz na Facebooku nebo Twittru, patrně si museli do svého profilu odsouhlasit přístup externí aplikace. Většina dětí, ale i dospělých, toto upozornění odklepne bez velkého přemýšlení, aniţ by si uvědomili, ţe tímto krokem zpřístupňují náhled do svého profilu tvůrcům hry nebo kvízu, se kterým si pak tito tvůrci mohou se získanými údaji a daty vzhledem k nedostatečné legislativě nakládat, jak chtějí. Zamezit, upravit nebo znepřístupnit průchod k aplikacím, které kdysi v minulosti bez rozmýšlení povolili, většinu ani nenapadne. Následkem je moţnost čerpání dat na základě souhlasu udělených kdysi v minulosti a moţnost dalšího rozšíření a zneuţití. „Internet uživatele naučil, že je myšleno na jeho bezpečnost, lidé jsou zvyklí na zabezpečení z e-mailu nebo internetového bankovnictví,“ a tak předpokládají, ţe jsou bezpečné také sociální sítě. (Procházka, D. [on-line], 2010)
33
Ve vlastním zájmu poskytovatelů sociálních sítí je kontrola obsahu. Občas znepřístupní obsah, který není vhodný pro děti a mládeţ a do sociálních sítí nepatří. Na závadný obsah můţou upozornit i sami uţivatelé nebo rodiče, kteří by měli mít přehled, na jakých sociálních sítích se jejich děti pohybují a co o sobě sdělují a zveřejňují. Je důleţité na tyto rizika děti upozornit, komunikovat s nimi o tom, ţe co vznikne doma na počítači, se můţe dozvědět celý svět, a varovat je, ţe na veřejně dostupných sekcích nemají příliš osobní věci co dělat. Vůbec nejlepší prevencí je, pokud jsou rodiče přihlášení na sociálních sítích společně se svými dětmi a informace sdílejí společně s nimi. Kaţdý seriózní provozovatel můţe zasáhnout a nevhodný obsah smazat, proto je určitě rád za upozornění ze strany uţivatelů či rodičů. Největší a nejuţívanější sociální sítí po celém světě je Facebook, který „za několik málo let působení na českém internetovém trhu získal přes dva miliony uživatelů.“ (Dědiček, D. 2010, s. 1) Pojmem
flaming
označujeme
útočné,
uráţlivé,
nepřátelské
jednání
prostřednictvím internetu. Můţe být uskutečňován prostřednictvím e-mailu, diskusních fór i chatu a souvisí s porušením počítačové etikety.
Útočník zvaný flamer vede
plamennou diskusi, stupňuje útoky na internetového protivníka, s jehoţ názory nesouhlasí. Nepouţívá propracovanou a ověřenou argumentaci, ale jednoduše vystupuje nepřátelsky, vyhroţuje, nadává a uráţí. V reálném světě by verbální uráţky zřejmě přerostly v inzultaci protivníka, a tím by byl spor jednoduše ukončen, ale v anonymním internetu je mnohem snadnější a pro flamera jednodušší vést plamennou diskusi a útočit. Námětem pro plamennou diskusi můţe být prakticky cokoliv. „Ryzí“ flamewar se vyznačuje zvláštním účelem zasílaných příspěvků – cílem je protivníka nikoli přesvědčit, ale porazit, případně naštvat. Pravý „flamer“ bývá úmyslně nepřátelský a urážlivý k oponentovi a flamewar roste dalšími reakcemi, které opět mají podobu flamování. Průvodním rysem takové flamewar bývá zhoršení sociálních vztahů v komunitě.“ (Flame war. [on-line], 2010)
Hacking, cracking, phishing – krádeže a ničení dat, zneužití osobních údajů Většina lidí si pod pojmem „hacker“ přestaví teenagera, který se po nocích nabourává do počítačových systémů s tajnými dokumenty, které souvisejí s bezpečností celého státu, v horším případě celého světa, bez ohledu na důvod a cíl takové činnosti. 34
Takový obraz hackera nám je předkládán v různých filmech a prostřednictvím jiných médií. Dle médií je hacker člověk, jehoţ snahou je narušení informačních systémů, ničení internetových stránek a získání citlivých osobních údajů uţivatelů s cílem následného zneuţití. Realita je ale naprosto odlišná. Samotný pojem „hacker“ a „hacking“ vznikl v komunitě radioamatérů „kde se jím označoval šikovný technicky zdatný jedinec schopný hledat nová zapojení a metody ke zlepšení výkonu a dosahu svého vysílače.“ (Jirovský, V. 2007, s. 47) Definovat dnešního hackera není jednoduché, většinou se jedná o mladé lidi, nadšence do výpočetní techniky, kteří své znalosti v oboru programování a jiných technologických znalostí získali samostudiem. Uspokojení
nacházejí
v objevování
slabin
a
skrytých
detailů
informačních
a telekomunikačních systémů, především v oblasti jejich zranitelnosti a bezpečnosti. Pro jejich mimořádné znalosti a pracovní zaujetí při řešení technických problémů jsou jejich zaměstnavateli tolerovány i přehlíţeny takové aspekty a sociální nedostatky, jako je neschopnost
týmové
spolupráce,
uzavřenost,
nekomunikativnost
a
výrazný
individualismus, který je pro tyto jedince typickým rysem osobnosti. Jak uvádí Jirovský (2007), samotní hackeři sami sebe označují za „brilantní programátory“, aby se odlišili od crackerů, jejichţ prvotním cílem je získání a zneuţití hackerských metod většinou pro osobní zisk a finanční prospěch. Mezi crackery jsou zařazována i individua, zneuţívající internet a nové technologie pro teroristické aktivity, vandalismus, finanční podvody a další nelegální činnosti. Nejmladší skupinou hackerů jsou tzv. Script-kiddies. Jedná se o teenagery, kteří si označení hacker ani v podstatě nezaslouţí, jelikoţ mají minimální technologické znalosti a vyuţívají nebo spíše zneuţívají informací a nástrojů hackerské komunity, aniţ by byli schopni domyslet následky a dopady. Takový neuvědomělý zásah můţe být naprosto zničující, a to z důvodu, ţe si nevytvářejí vlastní programy, jen stáhnou z internetu hotový nástroj a ten následně pouţijí pro své zviditelnění. Po proniknutí do systému většinou vymaţou data a nechají vzkaz typu "Byl jsem zde - Váš Fantomas". Ţádné techniky pro zahlazení stop a maskování útoku většinou nepouţívají, a je proto hned jasné, jak k tomu došlo a co se děje. (Rychnovský, L. 2005) „Phishing, česky „Rhybaření“ je forma podvodu na Internetu.“ (Bednář, V. 2006, s. 158) Jedná se o zneuţití důvěry a osobních dat nezkušeného, naivního uţivatele. Podstatou phishingu je zcizení digitální identity a jiných citlivých údajů, jako např. přihlašovacích jmen, hesel, čísel bankovních účtů a karet za účelem jejich 35
pozdějšího zneuţití. Pachatel se pomocí elektronické zprávy, nejčastěji e-mailem, snaţí vylákat jiţ zmíněné údaje. Zprávy jsou prezentovány tak, aby co nejvíce imitovaly důvěryhodnost odesilatelů, a „tváří“ se, ţe byly rozeslány přímo bankou nebo legitimní firmou. Můţe se jednat o podvrţený dotaz z banky, u kterého je nezbytné vyplnit číslo bankovního konta a PIN kódu. Podstrčený dotaz však patří útočníkovi, který na hesla čeká. Hromadné pouţití phishingu je pro útočníka hračkou, stačí rozeslat nepřeberné mnoţství e-mailů a pak uţ jen vyčkávat, kdo se na „rhybářskou udičku“ chytí. Stěţejním problémem je tedy ochota uţivatelů poskytovat své osobní údaje. Vzhledem k tomu, ţe uţ jsou známy případy bankovního zneuţití, je otázkou, jestli neohrozí bankovní on-line sluţby do takové míry, ţe se budou klienti obávat tyto sluţby vyuţívat. V boji proti phishingu je důleţitá osvěta, jakým způsobem si chránit svá data a vyuţívat softwarových programů, které tyto útoky detekují. „Také existují organizace, které se bojem s phishingem zabývají cíleně a stránky využívané k těmto útokům odstraňují. Některé státy už dokonce vytvořily specializovanou legislativu zaměřenou na phishing.“ (Phishing. [on-line], 2010)
Kybergrooming, kybersex – manipulativní jednání Kybergrooming (Cybergrooming) se stal fenoménem posledních let. Jedná se o záměrné a manipulativní jednání s dětmi a mladistvými prostřednictvím internetu, nejčastěji chatu, e-mailu, seznamek a ICQ, které mají v dítěti vyvolat falešnou důvěru. Manipulátor (Groomer) se zpočátku staví do pozice kamaráda, který je ochoten naslouchat a s dítětem řešit zrovna to, co dítě trápí. Zároveň se o dítěti snaţí získat co nejvíce informací, např. jméno, příjmení, adresu bydliště, do jaké školy chodí, kdy mu končí škola, telefonní číslo a kdy bývají doma rodiče, atd. Prozrazením osobních informací dává dítě do rukou groomera mocnou zbraň. Ten se stává pro dítě blízkým přítelem a důvěrníkem, pro kterého je dítě i ochotno lhát rodičům. Získanou důvěru můţe groomer posílit podplácením dítěte, např. zaplacením kreditu v mobilním telefonu, posláním drahého dárku, atd. Stěţejním cílem je pozvat dítě na schůzku. Získání důvěry můţe vést aţ k osobnímu setkání s dítětem s následným zneuţitím a ublíţením. „Cílem nemusí být pouze sexuální zneužití, ale také manipulace dítěte
36
vedoucí například k projevům terorismu (dítě se ve jménu víry stává teroristou).“ (Cyber grooming. [on-line], 2010) Hanlivá, vulgární internetová komunikace sexuálního charakteru se nazývá kybersex (Cybersex). Do této kategorie však můţeme zařadit i „pouhé“ flirtování mezi mladými lidmi prostřednictvím sociálních sítí, které můţe vypadat neškodně a zábavně. Existují jedinci, kteří se účastní komunikace za jediným účelem sexuálního vzrušení a následného uspokojení. Samotný pojem „kybersex“ můţe zahrnovat kromě sexuální konverzace i vyhroţování, zesměšňování a návrhy intimního charakteru, vzájemné přeposílání pornografických či osobních fotografií, kde je jedinec nahý, částečně vyslečen nebo ve vyzývavé pozici. „U voyeurů i exhibicionistů roste především zájem o tzv. spycam sex, kdy se exhibicionisté vystavují do webkamery, ale vůbec neznají identitu voyeurů.“ (Aţ 25 miliónů lidí denně provozuje kybersex. [on-line], 2010)
3.2
Rizika komunikace on-line Miliardy lidí po celém světě vyuţívají mobilní telefony a internet ke komunikaci,
stačí vytočit číslo nebo kliknout myší. „Přínosem internetu pro komunikační možnosti je umožnění informační dostupnosti a prostupnosti, interaktivnost při výměně zpráv a rychlost při zprostředkování kontaktu.“ (Vybíral, Z. 2000, s. 151) Dospělí i děti prostřednictvím těchto technologií vytvářejí komunity, baví se, obchodují, stahují hudbu i filmy a hrají počítačové hry. Prostřednictvím této komunikace a velkého mnoţství uţivatelů jsou v kontaktu se známými i cizími osobami s různými problémy, názory a emocemi. Tyto kontakty umoţňuje technika zejména mobilních telefonů (volání, SMS, MMS, internetové připojení), dále instant messaging (Trilian, ICQ, Babuki, Jabber, Jimm…) a do třetice chat (Google Talk, ICQ, Skype, Jabber…). Komunikace on-line neprobíhá stejně jako v reálném ţivotě, při virtuální komunikaci si můţete komunikaci nejen promyslet, ale hrozí zde i různá nebezpečí. Pokud uţivatelé nepouţívají webovou kameru, zůstává anonymita absolutní. Bez nejmenších zábran si uţivatelé mohou vytvořit naprosto novou identitu a vybavit ji vlastnostmi, které si vymyslí. Skutečnost tak můţe být naprosto odlišná od reality. Anonymita posiluje sebejistotu i sebevědomí dětí a způsobuje, ţe píší a hovoří o takových problémech 37
a intimních věcech, o kterých by z očí do očí pravděpodobně vůbec nikomu neřekly. Přátelství a vztahy, které v tomto prostředí vznikají, jsou povrchní, nestálé a samy děti jim nepřikládají velkou hodnotu. Pokud uţ dojde ke skutečnému setkání, většinou jsou zklamané a přátelství nevydrţí. Při sledování internetové debaty dětí a mládeţe člověk někdy nabývá dojmu, ţe jde spíše o necenzurovanou komunikační exhibici s velkým mnoţství bizarností a vulgarit, jeţ by jiná média vůbec neotiskla. Dalším rizikem, které téţ vyplývá z vysoké anonymity uţivatelů, je napadání, uráţení a různé způsoby vydírání. Tyto způsoby hraničí s nezákonným chováním a nesou s sebou řadu problémů, které mohou končit psychickými potíţemi, někdy následným fyzickým poškozením a v krajním případě i sebevraţdou. A neposlední řadě u dětí, které nekontrolovaně tráví na internetu hodiny lze pozorovat změny v chování a osobnosti. „Lze očekávat změny v agresivních vzorcích chování, vyšší pohotovost k agresi, ztrátu kontaktu se sociálním prostředím, výskyt depresivně autistického prožívání, spojené s autoagresivními tendencemi.“ (Vybíral, Z. 2000, s. 154)
SMS spoofing, malware – škodlivé kódy V současnosti všichni mobilní operátoři poskytují sluţby, které jsou propojené s internetem. Prostřednictvím těchto sluţeb lze poslat SMS zprávy, e-mail, nastavit si navigaci a nahlíţet na různé internetové stránky, coţ by bylo bezesporu výhodou, kdyby se záhy po jejich zavedení neobjevily případy zneuţití. Prostřednictvím SMS spoofingu můţe dojít k manipulaci, pokud jedinec zná mobilní číslo příjemce. Většinu lidí by totiţ nenapadlo ověřovat pravost zprávy, zvláště pokud SMS spoofing přijde na mobil dítěti. Pokud si představíme situaci, ţe dítěti přijde na mobilní telefon zpráva: „Až půjdeš z kroužku, počkej na mě u vchodu do parku, přijedu si tam pro tebe. Táta“, tak se můţe dostat do nečekaně nebezpečné situace. „K odeslání anonymní SMS postačí pouze počítač s připojením k internetu nebo mobilní telefon s webovým prohlížečem.“ (SMS Spoofing. [on-line], 2010) Pojem „malware“ je souhrnné označení pro škodlivé kódy, kterým mohou být počítačové viry, adware, trojské koně, spamy, internetoví červi a spyware. Jedná se o rozličné počítačové programy, jejichţ cílem je vniknout do systému a poškodit ho. „Počítačový virus je program jako každý jiný, pouze se speciálními schopnosti skrývání 38
se, šířením a účinky.“ (Hlavenka, J., Samšuk, P. 1996, s. 87) V současné době počítač bez virů je zhola nemoţná věc. Jde o spojení tak přirozené, jako je tomu v reálném světě u chřipkového viru s lidským organismem. Dříve se viry převáţně šířily kopírováním souborů z diskety na disketu, ale pokud byl uţivatel opatrný, zavirovat počítač bylo nesnadné nebo téměř nemoţné. První virus byl vytvořen pro studijní účely pro přednášky o počítačové bezpečnosti. S rozvojem internetu hrozba virové nákazy značně stoupla. „Počítačové viry také mohou z počítače udělat stroj, který odesílá bez vědomí uživatele nevyžádanou poštu, nebo z něj viry šíří dál do Internetu.“ (Kocman, R., Lohniský, J. 2005, s. 15) Dříve se malware šířil nejčastěji prostřednictvím e-mailů, dnes jsou hitem sociálních sítí. Jelikoţ počítačům svěřujeme naprosto vše od zdravotních záznamů, čísla účtů aţ po přísně tajné vládní informace, jsou viry celosvětově velkým nebezpečím. Děti snadno těmto nástrahám podlehnou. V textu mohou mít nabídku na zajímavé video, obrázek nebo e-pohlednici, a pokud odkaz odkliknou, aniţ by cokoliv tušily, stáhnou si do počítače malware. Nejúčinnější ochranou je zakoupení legálního antivirového programu, který je pravidelně automaticky aktualizován. Některé verze jsou uţivatelům poskytovány prostřednictvím internetu i zdarma.
Škodlivé kódy
identifikují, eliminují a detekují. „Ikonka No Spyware, Adware, Malware ujišťuje zájemce o stažení, že program neobsahuje žádné prvky, které by mohly ohrozit soukromí uživatele nebo zabezpečení jeho počítače.“ (Kuneš, J. 2006, s. 15)
Spamming, hoax - zasílání nevyžádaných a poplašných zpráv Spam je nevyţádané sdělení, které je šířeno masově prostřednictvím internetu náhodně vybranému mnoţství uţivatelů. Dříve slovo „spam“ bylo spjato s e-mailovými schránkami, kam uţivatelům chodily nevyţádané reklamní e-maily, které upozorňovaly na zboţí či zajímavé obchodní nabídky. Dnes je spam rozšířen i do ostatních druhů internetové komunikace, např. do diskusních fór a komentářů. Spam je rozesílán tímto způsobem, jelikoţ si útočník nemusí pronajímat komunikační linky a vlastní hardware. Pouze zadá příkaz počítači se seznamem adres a danou zprávu, kterou má rozeslat. Pokud děti nejsou dostatečně poučeny, mohou si otevřením nevyţádaných zpráv do počítače stáhnout nejen virus, ale mohou se dostat i na různé závadové stránky 39
propagující např. extremismus, xenofobii, sex turismus a jiné. „Proti spammingu internetová komunita bojuje odnepaměti, bohužel nepříliš úspěšně.“ (Matějka, M. 2002, s. 70) Hoax v překladu znamená výmysl, falešnou zprávu, podvod, ţert, mystifikaci, kanadský ţertík nebo novinářskou kachnu. V počítačové terminologii jde o řetězové e-maily, poplašné zprávy, které uţivatele varují před neexistující hrozbou a vyzývají je k dalšímu rozeslání na velké mnoţství adres z důvodu informovanosti široké veřejnosti před blíţícím se nebezpečím. Tvůrci poplašných zpráv pracují s představou o problému, efektivně působí na představivost a city příjemce s vyuţitím principů mediální komunikace. Obsah poplašné zprávy je mnohdy doprovázen obrázky, logickými úvahami nebo osobními zkušenostmi. Dle různých studií si přibliţně 70-80% dětí ve věku 8-16 let si hoaxy čte a přepošle je dál svým kamarádům. Poplašná zpráva v kombinaci s dětskou naivitou a nekritičností můţe u nich negativně působit na psychiku a vyvolat obavy a strach, ţe se s daným fenoménem ve skutečnosti také mohou setkat. Typickým hoaxem je např. zpráva, která se na internetu objevila v listopadu 2004 a upozorňuje na organizované únosy dětí z obchodních domů Ikea. Autor poplašné zprávy nezapomněl napsat, ţe případ se stal přímo jeho známým. „Rodiče šli nakupovat se svou desetiletou dcerou do obchodního domu IKEA. Najednou zjistili, že dcera s nimi není. Chvíli čekali, jestli se neobjeví. Pak se rozhodli nechat ji vyhlásit. Obchodní dům hned uzavřel všechny východy a začal ji hledat. Holčička byla objevena na toaletě, ostříhaná a převlečená do jiných šatů. Asi to nebyl první případ, co se tam stal. Proto pozor při předvánočních nákupech!“ (Únos dětí v obchodním domě. [on-line], 2010)
Kyberšikana, kyberstalking – ponižující a útočné jednání Mobilní technologie se vyvíjejí tak závratným tempem, ţe děti se jiţ přestaly navzájem chlubit funkcemi svých mobilů s hrami a staţenými melodiemi. Kamera, připojení na internet a fotoaparát se staly jejich standardní výbavou, coţ postupně vedlo k dnešnímu fenoménu zvané kyberšikana (Cyberbullying). Pojem „šikana“ je všeobecně znám, „lze ji definovat jako násilně ponižující chování jednotlivce nebo skupiny vůči slabšímu jedinci, který nemůže ze situace uniknout a není schopen se účinně bránit.“ 40
(Vágnerová, M. 2004, s. 798) Kyberšikana se stala v mnoha zemích velkým problémem, značí poniţující jednání prostřednictvím počítače nebo mobilního telefonu - tedy nahrávání a zveřejňování videozáznamů a fotografií dětí i učitelů v různých situacích od bezprostředně vtipných aţ po úmyslně vyprovokované plné trapnosti, zloby i násilí. Agresor zasílá obtěţující, poniţující e-maily, SMS, MMS zprávy a zveřejňuje diskriminující materiály i videa na sociální sítě a blogy. Cílem je systematický, neustále se zvyšující psychický nátlak. Původcem kyberšikany můţe být prakticky kdokoliv, tedy i dítě fyzicky slabé, které je v reálném světě neprůbojné, a třeba i poniţované. Zde nezáleţí na pohlaví, věku, síle a společenské úspěšnosti. Dle celosvětových výzkumů bývají útočníky častěji chlapci s dobrým sociálním statutem, kteří tráví na internetu bez dozoru rodičů mnoho hodin. Ve skutečném ţivotě mohou být sami aktéry šikany nebo i oběťmi, které se prostřednictvím kyberšikany vyrovnávají s traumatem šikanování. V počátečních fázích nátlaku si zvláště mladší děti vůbec nemusí všimnout, ţe se jedná o projevy kyberšikany, a tudíţ mají pocit, ţe jsou na celou situaci samy, a i kdyby se svěřily, nikdo je určitě nepochopí. Je důleţité zaměřit se na prevenci, mluvit s dětmi o těchto moţných situacích, aby se necítily izolovány. Jen tak lze předejít různým nebezpečným situacím, které mohou vést k psychickým nebo psychosomatickým potíţím oběti a v krajním případě i k sebevraţdě. „Děti, jež se staly obětí kyberšikany, se v prvé řadě svěřují svým kamarádům, 8 procent jde s tímto problémem za svým učitelem.“ (Doubrava, L. 2010, s. 7) Kyberstalking (Cyberstalking) vystihuje pronásledování s následným útočným chováním prostřednictvím internetu a mobilních telefonů. Pronásledovatel (Stalker) si vyhlédne oběť, většinou se jedná o jedince, který má malé zkušenosti v internetové oblasti, a nebo je ochoten reagovat na různé provokace. Stalker si zjistí o oběti co nejvíce informací, a pak je zneuţívá prostřednictvím mobilního telefonu nebo počítače. Oběť zaplavuje agresivními SSM zprávami, e-maily a negativně ji komentuje i poniţuje před ostatními na veřejných blozích. Pokud se jedná o dítě, je pro útočníka ideální kořistí. Cílem a motivem agresora je potvrdit si svou velikost, sílu, moc a vyvolat u obětí strach. Velmi trýznivé mohou být pro dítě výhruţky, které útočník spojuje s realitou. Např.: „zítra si na tebe po škole počkám a zmlátím tě“, ne kaţdé dítě se s touto situací svěří, nebo je schopno ji nějakým způsobem řešit. „Pravý kyberstalker se nikdy neuchýlí k fyzickému útoku a své pronásledování realizuje výhradně prostřednictvím elektronických médií.“ (Kyberstalking. [on-line], 2010) 41
3.3
Stránky s nevhodným a nelegálním obsahem Zjednodušeně se dá říci, ţe se rozlišují dva druhy internetové komunikace. Pokud
dojde ke schválení před zveřejněním na internetu ţivým moderátorem, pak je jisté, ţe obsah je bezpečný a nezávadný. Jestliţe dojde k editaci aţ po zveřejnění, pak není vhodný pro děti, pokud není editován vůbec, tak se ve většině případů jedná o nevhodný nebo nelegální materiál. Monitorování všech stránek s nevhodným či nelegálním obsahem zpravodajskými sluţbami a policejními orgány je nesmírně nákladné a prakticky nemoţné. Není dostatečný počet odborníků, kteří by cizojazyčné servery, zvláště v arabštině, nejen monitorovali, ale i hloubkově studovali. Na druhou stranu, likvidace těchto stránek na jednom serveru by vedlo k otevření na jiném, coţ by pro odborníky bylo problémem opětovně tento nelegální materiál dohledávat. V případě jejich systematického odstraňování by mohly nezákonné organizace zvolit jiný způsob komunikace, který by byl hůře monitorovatelný. A servery, které bezpečnostní sloţky jiţ znají, jsou uţitečným zdrojem informací o činností jejich nynějších nebo připravovaných aktivitách. V dnešní době jiţ existují organizace, které mají za úkol chránit děti před takovýmto internetovým nebezpečím. U nás v ČR ve spolupráci s Policií ČR, veřejností, Nadací Naše dítě a provozovateli internetu tuto sluţbu provozuje tzv. Internet Hotline. Na tomto serveru jsou základní informace a dokumenty ke staţení, které vymezují problematiku nebezpečnosti pouţívání informačních technologií u dětí a mládeţe. Dále se můţeme dočíst různé rady ohledně informační bezpečnosti a zabezpečení počítačů. Na stránkách je umístěno i „červené tlačítko“, kde lze jednoduchým způsobem nevhodný či nelegální materiál nalezený na webových stránkách nahlásit. „Projekt byl oficiálně zahájen 1. ledna 2007 a byl podporován grantem z fondů Evropské komise do konce prosince 2008.“ (Podrobnosti o projektu Hotline. [on-line], 2010) Dalším důleţitým návrhem v této oblasti je projekt České Národní centrum bezpečnějšího internetu projekt Saferinternet.cz který je spolufinancován i podporován programem Evropské unie Safer Internet. Projekt byl oficiálně zahájen 1.9. 2005, úzce spolupracuje s organizacemi po celém světě a podílí se i na vytváření a upřesňování podmínek a zákonů v legislativní oblasti v souvislosti s komunikačními technologiemi. Cílem je pozvednutí povědomí rodičů, dětí a mladých uţivatelů internetu, podpora bezpečnějšího uţívání on-line technologií a potírání škodlivého a ilegálního obsahu na 42
internetu, do které je zahrnut extremismus, xenofobie, rasismus a dětská pornografie. „České Národní centrum bezpečnějšího internetu se zaměřuje na ochranu dětí a mladých lidí online ve shodě se záměry evropského programu Safer Internet.“ (České Národní centrum bezpečnějšího internetu. [on-line], 2010)
Kyberterorismus, propagace násilí a agresivity V průběhu času se tolerance k násilí a agresivitě mění. Vliv internetu, počítačových her, televize a jiných médií, v nichţ se zvyšuje nabídka násilností, lze povaţovat za nepříznivý a neţádoucí, ale bohuţel je odrazem dnešní společnosti. Vágnerová (1997) uvádí, ţe navzdory rozlišení reality a symbolické formy se násilí postupně stává součástí běţné zkušenosti, dokonce i tehdy, nejde-li o násilí skutečné, a začne být povaţováno za normální jev. Hrozí riziko, ţe tak, jak se nezralý a nevyrovnaný jedinec můţe ztotoţnit s akčním hrdinou ve filmu či počítačové hře, bude se chovat stejně agresivně a násilně, tak i společnost si na neustále se zvyšující násilí zvykne a tyto nešvary se stanou součástí obecné normy chování v celé společnosti. Internet je prostředím plným těchto patologických aspektů od drobných náznaků aţ po terorismus. Dle definice, kterou uvádí Jirovský (2006) je kyberterorismus spojení kyberprostoru s terorismem. „Je obecně chápán jako nezákonný útok nebo nebezpečí útoku proti počítačům, počítačovým sítím a informacím v nich skladovaných v případě, že útok je konán za účelem zastrašit nebo donutit vládu nebo obyvatele k podporování sociálních nebo politických cílů.“ (Jirovský, V. 2006, s.
130)
Kyberterorismus, propagace násilí i různých forem agresivity představují aktuální formy globálních hrozeb. Celosvětově lze v této oblasti pozorovat nárůst. Historicky je prokázáno, ţe teroristické útoky a s tím spojené násilí byly vţdy prováděné s konkrétním cílem a zpočátku měly ideologické motivy. Aţ postupem času tato motivace přešla do náboţenské, extremistické a nacionalistické roviny, která v posledních
letech
získala
pevnou
pozici.
Moţnosti
zneuţívání
internetu,
telekomunikační a výpočetní techniky k propagaci násilí nebo jako prostředku k přípravě a uskutečnění teroristického útoku patří mezi největší nebezpečí i nejpalčivější problémy tohoto století. Jedná se o aktivity malých či větších skupin, které jsou motivovány politickou nebo náboţenskou nespokojeností. Moderní 43
technologie vyuţívají jako rychlého prostředku k rozšíření i propagaci svých aktivit a moţných hrozeb po celém světě. K tomu jim slouţí celá řada prostředků od běţné pošty, šifrované mobilní komunikace, satelitů, „avšak nejčastějším médiem je pravděpodobně internet.“ (Jirovský, V. 2006, s. 136) Téměř všechny teroristické organizace a skupiny mají své internetové stránky, které jsou zveřejňovány v několika jazykových verzích a některé obsahují i speciální stránky zaměřené na děti a mládeţ, které v podobě krátkých kreslených pohádek nebo komiksů propagují sebevraţedné atentátníky jako hrdiny či statečné prince. Rafinované jsou také stránky, které propagují výrobu od improvizovaných malých zbraní aţ po výbušné a zápalné bomby, tyto stránky uţ z pouhé zvídavosti děti a mládeţ lákají. Po koordinovaných teroristických útocích v USA po 11. září 2001 se svět ponořil do strachu a začal přijímat všemoţná opatření, která by měla výrazně omezit prostor pro působení teroristických skupin po celém světě, avšak „provázanost moderní společnosti na informační systémy je tak vysoká, že bez ochrany kyberprostoru ztrácejí efekt ostatní bezpečnostní strategie.“ (Jirovský, V. 2006, s. 136)
Náboženské sekty a extremistická hnutí Pro sekty, různá hnutí, kteří šíří závadné informace a propagují nesnášenlivé projevy je internet vzhledem k nedostatečné legislativě ideálním prostředím a pro ně zcela běţnou praxí. Své aktivity na internetu prezentují militantní náboţenské sekty, anarchisté, neonacisté, radikální ekologické skupiny či komunisté. „Z historického hlediska jsou sekty především náboženskými skupinami, které se oddělily od původní církve.“ (Vágnerová, M. 2004, s. 697) Prostřednictvím sítě lákají nové členy a propagují své aktivity, mobilizují sponzory či sympatizanty, obhajují své názory a dokonce koordinují své akce i převody finančních prostředků. Z psychologického hlediska jsou nejvíce ohroţenou a ovlivnitelnou skupinou dospívající mládeţ a mladí lidé. Vede je k tomu touha odlišovat se, zkusit něco nového, vytvářet vlastní hodnoty, odpoutat se od primární rodiny, prosadit se v kolektivu, získat sociální prestiţ. Jak uvádí Šmahel (2003), k inklinaci mládeţe k jiným negativním skupinám přispívá anonymita v prostředí internetu a méně zábran neţ v reálném ţivotě. Touha po uznání a seberealizace vrhá mládeţ vstříc různým extrémistickým či náboţenským skupinám, 44
které se na internetu prezentují. Mezi negativní důsledky patří odmítání školy, rozpory se zákonem, odtrţení od rodiny a vytváření patologických názorů i předsudků. Pokud se jedinec přidá k náboţenské sektě, můţe být v krajním případě ohroţen rituální vraţdou či sebevraţdou, jak uţ nám mnohokrát historie ukázala. „Dálnicemi elektronických médií se rychle a nezadržitelně šíří masová paskultura západního původu a konzumní ideologie, která je „zašifrována“ jak v jeho kultuře, tak v celé organizaci výroby a spotřeby.“ (Říčan, P. 2007, s. 25)
Pedofilie, pornografie Před vstupem internetu se pornografie šířila pomocí časopisů nebo videokazet, které se prodávaly pokoutně z ruky do ruky někde v tmavých průjezdech nebo pochybných barech. Díky masovějšímu vyuţívání internetu má pornografie a pedofilie v posledních letech neustálý dynamický nárůst. „Americká agentura Media Metrix uvedla, že v prosinci roku 2005 bylo zaznamenáno 63,4 milionu unikátních přístupů k pornografickým stránkám. Jen obrat českého porna se šplhá k 600 milionům dolarů ročně. Průměrný věk prvního kontaktu s internetovou pornografií je 11 let.“ (Suchý, A. 2010, s. 77) Navazování kontaktů mezi dětmi a pedofily, propagace pornografie, je v důsledku velké anonymity snazší neţ kdykoliv předtím. Z lékařského hlediska je pedofilie zařazena do sexuálních deviací. Jedná se o „erotické (erotosexuální) zaměření na objekty v prepubertálním věku, tedy na chlapce a dívky bez znaků dospívání.“ (Weiss, P. 2002, s. 74) Obě problematiky se prostřednictvím sítě navzájem prolínají a staly se palčivým problémem. Celosvětová krize se v této oblasti nepromítla, v souvislosti s počítači po hackingu a warezu je pravděpodobně tou nejčastější nelegální aktivitou. „Celosvětově je slovo sex absolutní jedničkou v termínech vkládaných do okének internetových vyhledavačů a slovo porno na čtvrtém místě. Dětská pornografie představuje nejziskovější odvětví filmového průmyslu.“ (Vaníčková, E. 2009, s. 32) Problémem je, ţe v řadě zemí není šíření pornografie ani trestným činem, ale díky nadnárodní povaze internetu jsou stánky s nelegálním obsahem viditelné i v zemích, kde je šíření pornografie trestnou činností. (Matějka, M. 2002) V poslední době správci debatních sítí a policie zjišťují, ţe děti přestaly být na internetu jen oběťmi, ale samy se stávají silným zdrojem pro zásobování internetu 45
pornografickými a pedofilními materiály, ať uţ vědomě nebo nevědomě. Dle Koţíška (2010), správce dětského internetového portálu Seznam.cz, kdyby opravdu někdo sháněl dětskou pornografii na sociálních sítích nebo chatu, tak do dvaceti minut ji s úspěchem seţene. Pro děti je takové chování krajně nebezpečné a nezodpovědné. Můţe nastat situace, kdy z nezávazného flirtu a posláním fotografie se sexuálním podtextem můţe dítě někdo vydírat a nutit ho ke schůzce za účelem sexuálního uspokojení. Případné sexuální zneuţití „zasahuje dítě jako silný traumatizující zážitek ve všech oblastech jeho psychického zdraví, vyvolává v něm hluboké rozrušení a řadu trýznivých pocitů, které není schopno samo zvládnout, a proto je často potlačuje nebo přesouvá do jiné roviny.“ (Milfiát, R. 2008, s. 60) Jelikoţ většina dětí se na internetu pohybuje zkušeně, zpravidla ví nebo rychle zjistí jak zabezpečení ze strany správce obejít a oklamat. Takové jednání je pak zcela účelové. Děti pod změněnou identitou nabízejí za peníze intimní videa, fotky a prodávají samy sebe k sexuálním hrátkám. Ještě před rokem se jednalo pouze o výjimky, kdy děti za zveřejnění choulostivé fotografie poţadovaly dobití kreditu svého mobilního telefonu, v současné době „některé dívky tam už nepokrytě nabízejí i sex za peníze.“ (Viktora, A., Vokáč, M. 2010, s. A1) Mnohé nezletilé dívky i chlapci vědí, ţe pokud si přes internet domluví schůzku, mohou si za orální sex říci aţ tři tisíce korun. Výjimkou nejsou ani třináctileté děti. Proto debatní weby jsou pro devianty naprostým rájem. Své objeti neoslovují s přímou nabídkou, ale obvykle nabízejí brigádu za několikatisícové částky. Pokud někdo odpoví, pokusí se rozhovor co nejrychleji přetáhnout na Skype, ICQ, e-mailovou, mobilní či jinou soukromější komunikaci, aby nedošlo k zabránění další domluvy ze strany správce sítě. Soukromou komunikaci jiţ správci monitorovat ze zákona nemohou. Po čase můţe dojít i osobnímu setkání, na které jde dítě s vědomím toho, ţe dotyčnému poskytne sexuální sluţbu a vydělá si peníze, nebo s naprostou naivitou a nevědomostí je vylákáno za jiným účelem, kde můţe být zneuţito. Pokud dojde ke zneuţití dítěte, je to veliká zátěţ jak pro dítě, tak pro celou rodinu a proces rekonvalescence je velmi zdlouhavý a vyţaduje odbornou pomoc s komplexním přístupem. Reakce dítěte mohou být naprosto rozličné „počínaje uzavřeností, zlobou nebo zatrpklostí, až po zmatené jednání, agresivitu, pocity viny a úzkosti.“ (Elliottová, M. 2000, s. 75)
46
3.4
Závislost na virtuálních drogách Stejně tak jako existuje závislost na alkoholu, nikotinu a jiných substančních
drogách, práci, sexu či třeba cvičení, existuje také závislost na počítačových hrách, televizi, videu, mobilu, chatu, internetu. Souhrnně závislosti na virtuálních drogách nazýváme netolismus nebo netománie. V dnešní době je těmto technologiím vystaveno kaţdé dítě, je tedy naprosto přirozené a logické, ţe je berou jako přirozenou součást ţivota a nepovaţují je za nebezpečné. Několikahodinové kaţdodenní pouţívání počítače ve školách i doma je tedy pro dnešní děti naprostou realitou. Čím více jsou technologie propracovanější, tím více stoupá nebezpečí, ţe se dětem zalíbí a ztratí kontakt s přirozeným prostředím. Mezi nevinnou zábavou a nebezpečnou závislostí vede jen velmi tenká hranice a je velmi snadné se „přehoupnout“ na nebezpečnou stranu. Jak jiţ bylo mnohokrát prokázáno, u dětí a mládeţe se návyk rozvine daleko rychleji neţ u dospělého člověka. Potíţe, které s tímto jevem souvisejí, lze rozdělit na psychické, fyzické a sociální. „Když člověk není schopen emočního a sociálního kontaktu mimo počítačový svět, a fungování ve světě přirozeném, který všichni sdílíme, se vyhýbá, tehdy se může začít jednat o počínající závislost.“ (Kalina, K. [on-line], 2010) Podstata psychické závislosti na internetu spočívá v tom, ţe většina dětí nepotřebuje naplnit své představy a ambice v reálném světě, často jim stačí fantazijní uspokojení a virtuální proţitek. I kdyţ je závislost na internetu převáţně psychickou záleţitostí, tak bychom se mohli mylně domnívat, ţe jedinec vůbec fyzické příznaky nemá. Ale i v případech psychické závislosti dochází k rozvoji fyzických symptomů, jakými jsou např. špatné drţení těla, průběţné poškozování krční páteře, ţaludeční vředy, bolesti hlavy, poškozování očí. Neustálým vysedáváním u počítače je organismus neustále přetěţován, neboť si jedinec nepřipouští, ţe vyhledáváním nových informaci na internetu je stresující a namáhavé. Při stresu se v mozku vyplavují excitační aminokyseliny, které způsobují odumírání nervových buněk. U malých dětí hrozí vlivem excitačních aminokyselin poškození mozkové kůry, a tím i pokles intelektových schopností. Po čase nastupuje sníţená nebo naprostá ztráta schopnosti normálně fungovat v běţném kaţdodenním ţivotě. (Pokorný. V., et al. 2002) Další moţnou příčinou, která přispívá ke vzniku závislosti, je pochybnost o vlastní osobě a nízké sebevědomí a sebehodnocení. Takovému jedinci s nízkým sebehodnocením nabízí anonymita internetu moţnosti, aby vystupoval a projevoval se, 47
jak je mu to příjemné a jak sám chce. Je důleţité u dětí nepřehlédnout ukazatele, které mohou na závislost upozornit. Takové dítě nevychází s kamarády i rodiči, postupně ztrácí reálné sociální vazby, ale naopak stoupají ty virtuální. U počítače tráví nekontrolovaně mnoho hodin, začíná zanedbávat školní povinnosti, následuje zhoršení prospěchu a změny v chování – nesoustředěnost, roztrţitost, projevy agresivity. Pokud mu rodiče znemoţnění přístup k počítači, můţe se kvůli internetu objevit i záškoláctví. „Růst tolerance, podobně jako při užívání návykových látek, se může objevit i v tomto případě. Dochází k selektivnímu narušení autoregulace.“ (Vágnerová, M. 2004, s. 580) Dle Nešpora je při překonání těchto problémů vhodné „analyzovat potřeby, které se tato postižení pokoušeli prostřednictvím počítače uspokojovat a pomoci jim nacházet vhodnější alternativy.“ (Nešpor, K. 2000, s. 35) Prevence by měla spočívat především v rodině. Nejlépe jsou na tom rodiny, kde panují přátelské a vřelé vztahy a jasná pravidla uţívání počítače a jiných technologií, na jejichţ dodrţování se důsledně dbá. „Odborníci se často přiklánějí k názoru, že „závislost“ na internetu je zvláště u dětí a mladistvých ve své podstatě projevem hlubších problémů v rodině, anebo vůbec v sociálních vztazích (např. širší rodina, škola).“ („Závislost“ na internetu a boj proti ní. [on-line], 2010)
Shrnutí Věková hranice dětí, které využívají moderní technologie, se čím dál více snižuje. Pro jejich nevyzrálost, nezkušenost a naivitu se mohou stát snadno obětí různých trestných činů. Nebezpečí je celá řada od zneužití důvěry, krádeže a ničení dat až po propagaci násilí, agresivitu a dětskou pornografii. Na nás, dospělých, je, aby děti byly s případnými riziky seznámeny a nebály se v případě jakýchkoliv potíží na dospělé obrátit.
48
4
PREVENCE A BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ V prvé řadě je důleţité uvědomit si a dětem neustále zdůrazňovat, ţe kaţdý, kdo
usedá k internetu, má svá práva, ale pochopitelně také povinnosti. Je úplně jedno, jestli se jedná o chlapce či dívku, mladého a starého člověka a sedí u počítače v České republice nebo v Austrálii. Kaţdý má právo internet vyuţívat k dobrým věcem, jinou věcí je, ţe jej někteří jedinci zneuţívají ve svůj prospěch a potěchu. Základní informovanost o prevenci a bezpečnosti by mělo dítě dostat především v rodině. Jelikoţ „rodina formuje jedince v průběhu jeho vývoje, je významným nositelem jeho budoucích společenských rolí a identity obecně.“ (Fischer, S., Škoda, J. 2009, s. 140)
4.1
Prevence a bezpečnost U placených internetových sluţeb je zapotřebí vyplnit poţadované osobní údaje,
aby si mohl poskytovatel patřičným způsobem ověřit plátce. Ale většina sluţeb je nabízena zcela anonymně. Proto má kaţdý právo na své soukromí, tím je myšleno neodpovídat na otázky, nevyplňovat formuláře a neuvádět svá osobní data (jméno, věk, bydliště, školu, rodinné poměry a jiné). Různé servery se pod různými záminkami samozřejmě snaţí tyto údaje získat. Je důleţité nenechat se tlačit do kouta a uvědomit si, ţe anonymita není absolutní. Internet je „otevřeným oknem do celého světa“ a pokud na sebe jakékoliv informace prozradíme, tak tyto údaje mohou proudit z počítačů do počítačů. Děti poučujme, ţe je třeba pečlivě zvaţovat, s kým budou komunikovat na sociálních sítích, chatech, a s kým nikoliv. Pokud je má snahu oslovit někdo cizí, s kým komunikovat nechtějí, je jejich právem bez jakýchkoliv výčitek nebo dalších připomínek neznámého odmítnout. Někdy kliknutí na reklamu, překlep ve www adrese nebo pouhá zvědavost dovede dítě ke stránkám, které se jim nelíbí, mají k nim odpor nebo dokonce strach. Je třeba neustále zdůrazňovat, ţe vše se dá napravit tím, ţe na tento obsah upozorní rodiče, učitele, nebo pošlou e-mail na horkou linku, kde zkušení pracovníci obsah těchto stránek prověří. Při dobré prevenci a informovanosti dětí se i tato špatná zkušenost můţe obrátit ve prospěch samotného dítěte, jelikoţ mohou od počítače odcházet poučeni o další novou ţivotní zkušenost. Tím, ţe upozorní na nevhodný obsah nebo divné chování, chrání nejen samy sebe, ale i další méně technicky 49
zdatné a zkušené děti. Pokud dítě cítí, ţe něco není v pořádku, je nutné to řešit, neřešený problém nezmizí a zpravidla se i rozroste. Scestným názorem starších lidí je, ţe dnešní mládeţ jsou nevychovaní floutci, kteří nemají ţádnou zodpovědnost. Dle Bednáře (2006) při uţívání počítače a internetu je třeba dodrţovat určité zásady bezpečnosti:
nestahujte ţádné ilegální programy;
poţívejte oficiální webové prohlíţeče jako např. Firefox, Explorer, Opera, Mozilla, Maxthon;
neotvírejte e-maily a přílohy, které nečekáte (i cizojazyčné);
pokud se v prohlíţeči objeví výstraha, je důleţité ji důkladně prostudovat;
nenavštěvujte pornografické weby, jsou nejčastějšími nositeli virů;
pro různé sluţby pouţívejte různá hesla, která budou delší (kombinace písmen a číslic);
po skončení práce s webovými aplikacemi (e-mail, e-banking…) se řádně odhlašte a uzavřete okna prohlíţečů, zabrání se tak moţnému vykrádání informací;
do registračních formulářů zadávejte minimum osobních informací;
nikomu, jehoţ identitou si nejste jisti, nesdělujte ţádné osobní informace.
4.2
Rodina I v této oblasti samozřejmě stěţejní roli hrají rodiče. Jak uvádějí Fišer a Škoda
(2009), rodina je povaţována za nejdůleţitější sociální skupinu, ve které člověk ţije a vyrůstá, dochází zde k uspokojování psychických, fyzických a sociálních potřeb. „Rodina poskytuje zázemí potřebné ke společenské seberealizaci, je zdrojem zkušeností a vzorců chování, které nemůžeme získat v jiném prostředí.“ (Fischer, S., Škoda, J. 2009, s. 140) Rodina dítěte je klíčovým faktorem pro predikci rizikového chování. Jak uvádí Macek (1999), jako prevence rizikového vývoje se zdůrazňuje otevřená komunikace a význam pozitivních emočních vztahů v rodině, i zda a jaké jsou vztahy mezi rodiči a školou.
50
Je důleţité děti od předškolního věku vychovávat tak, aby uměly třídit informace a naučily se posuzovat, co je pro ně škodlivé a co prospěšné. Pokud se učí pracovat s internetem šesti aţ desetileté dítě, nemělo by být pro rodiče problémem, aby u počítače seděli společně. Jednak má rodič kontrolu, co jeho potomek na počítači dělá a zároveň na něj můţe výchovně působit. Je dobré být svým dětem stále nablízku a průběţně kontrolovat, které stránky navštěvují. Důleţitá je vzájemná dohoda, kolik dítě můţe strávit před obrazovkou času a dbát na jejím dodrţení. Dnes lze koupit různé softwary k ochraně dětí. Rodič můţe v počítači vyuţít softwaru, který znemoţní dítěti poskytnout po síti své jméno, adresu a další osobní údaje nebo v internetových obchodech zadávat údaje z kreditních karet. Filtrovat lze také závadné a nebezpečné on-line diskuse na sociálních sítích a diskusních fórech podle zadaných klíčových slov a časově omezit nebo i znepřístupnit komunikaci v čase, kdy rodiče nejsou doma. Mnoho výrobců prohlašuje, ţe jejich produkty jsou dětmi i dospělými nezjistitelné. Programy zaznamenávají kaţdé stisknutí klávesy. „Zabrání neoprávněnému nebo častému přístupu na Internet, instalaci nežádoucích programů, dětem neumožní přístup na adresy, které obsahují určité slovo.“ (Hlídací pes 2002. [on-line], 2010) Je nutné podotknout, ţe takové sledování, o kterém by děti nevěděly, není nejlepší způsob, jak děti seznámit s případnými riziky, která představují moderní technologie. Při náhodném prozrazení by dítě mohlo takové „špehování“ vnímat negativně a zřejmě by došlo k narušení vzájemné důvěry v rodině. Pokud se rodiče pro zakoupení takového programu rozhodnou, tak před samotnou instalací softwaru je lepší s dětmi nejdříve promluvit a vysvětlit jim, ţe program není určený ke sledování potomka, ale k jeho ochraně. Děti by měly chápat, že existují metody, jak se nebezpečným situacím vyhnout a že my jako rodiče chceme znát vše, co se jim kdy přihodí. Je to právě neinformovanost, která činí děti zranitelnými.“ (Elliottová, M. 2000, s. 16)
4.3
Škola O tom, ţe budoucnost je spojena s moderními technologiemi, dnes nepochybuje
ani starší generace pedagogů a rodičů. Stačí se podívat na digitální svět, ve kterém ţijeme. Jak uvádějí Lokšová a Lokša (2003), z pohledu transformace školního systému 51
v návaznosti na procesy evropské integrace je zřejmé, ţe v současné době je potřeba reformovat školní osnovy na všech úrovních edukace na základě poţadavků sociálně - trţní ekonomiky a připravit mladé lidi na moţnost vstupu na flexibilní trh práce Evropské unie s dynamickými komunikačními dovednostmi a poznatky o vyuţití moderních technologií včetně internetu. Moderní edukační proces pak otevírá široké perspektivy
zejména
mladým
lidem,
„přispívá
ke
zdokonalení
povědomí
spolupatřičnosti mezi lidmi a zeměmi Evropy a pomáhá vytvářet vzájemné vztahy mezi lidmi a státy na nové multikulturní úrovni.“ (Lokšová, I., Lokša, J. 2003, s. 129) Jelikoţ počítačovou technologii lze pouţívat v různých oblastech lidské činnosti, kaţdý z nás spatřuje význam počítačů ve vzdělávání v něčem jiném. My i naše děti jsme součástí informační společnosti, a proto se s těmito novými vlivy proměňuje prostředí, v němţ se vzdělávání uskutečňuje. Značnou část znalostí v této oblasti získávají děti ve škole. Mění se výukové cíle, přizpůsobují se Školní vzdělávací programy a v konečném důsledku i celkové úlohy škol. Orientovat se ve světě informací, získat elementární dovednosti v ovládání výpočetní techniky a dosáhnout základní úrovně gramotnosti v uţívání moderních technologií dokáţí děti jiţ od základních škol prostřednictvím vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie, která je povinnou součástí Rámcových vzdělávacích programů základního vzdělávání (RVP ZV). Tato vzdělávací oblast
je
pro
získání
kvalitního
vzdělání
a
udrţení
tolik
poţadované
konkurenceschopnosti na trhu důleţitá. „Získané dovednosti jsou v informační společnosti nezbytným předpokladem uplatnění na trhu práce i podmínkou k efektivnímu rozvíjení profesní i zájmové činnosti.“ (RVP ZV, 2005, s. 34) Zvládnutí digitálních médií, zejména rychlého vyhledávání, zpracování a pouţívání získaných informací přispívá k aktualizaci poznatků, k účinnému doplnění standardních učebních textů, materiálů a pomůcek, vede k dalšímu rozvoji vědomostí a znalostí u ţáků i studentů. Získané dovednosti v oblasti Informační a komunikační technologie mohou ţáci aplikovat i v ostatních vzdělávacích oblastech, dalším profesním vzdělávání a koneckonců i v celém ţivotě. Cílové zaměření směřuje k poznávání, porozumění digitálním médiím a všem tokům informací od samého vzniku, přenosu, zpracování aţ po praktické vyuţití. Ţáci se učí tvořivě myslet, porovnávat a třídit více informačních zdrojů, respektovat práva k duševnímu vlastnictví. Stěţejním cílem je „zaujetí odpovědného, etického přístupu k nevhodným obsahům vyskytujícím se na internetu či jiných médiích.“ (RVP ZV, 2005, s. 34) 52
4.4
Volnočasové aktivity Volným časem je myšlen čas, v němţ si dítě můţe svobodně, na základě své
nálady, zájmu a pocitu, volit činnost, jakou sámo chce. „Ve volném čase je možnost věnovat se činnostem, které máme rádi, baví nás, uspokojují, přinášejí radost a uvolnění.“ (Pávková, J. et al., 2001, s. 11) Dětství a dospívání jsou ideálním ţivotním obdobím, kdy jedinec je schopen zajímat se o široké spektrum volnočasových aktivit. V dospělosti pak jiţ jde jedinec cestou prohlubování určité činnosti a zájmu, kterou mohl získat právě v dětství. Kaţdou volnočasovou aktivitu u dětí a mládeţe nelze povaţovat za prevenci, je třeba vybírat a podporovat takové programy a koncepce, které budou
plnit
funkce regenerační, relaxační,
výchovnou,
sociálně
preventivní
a kompenzační. Začlenění dítěte do volnočasové aktivity je poměrně sloţitý proces, u kterého je nezbytné, aby obsahoval faktory informační, motivační, ekonomické i sociální. V ţivotě dětí i mládeţe s nástupem informačních technologií došlo v oblasti volného času ke změnám. Sport a kultura se zkomercionalizovaly, dominantními médii se staly počítače, internet, televize, poslech reprodukované hudby. „Mnoho dětí neví, jak smysluplně využít svůj volný čas, proto podléhají nudě. Náhražkou vlastní aktivity se stává televize a video.“ (Viehoffová, H., Reuysová, E. 2000, s. 7) Je jasné, ţe v ţivotě dětí a mládeţe hrají digitální média důleţitou roli a bylo by špatné jim je zakazovat či jiným způsobem zatracovat. Je třeba mít na paměti, ţe čím jsou děti mladší a nevyzrálejší, tím větší mají média vliv na utváření názorů a postojů. Toto nebezpečí si rodiče, škola a společnost uvědomují čím dál více, a proto se snaţí nabízet dětem jiné způsoby trávení volného času neţ u počítače. Důleţitým aspektem je výchova k rozvoji osobnosti dětí, osvojení si pozitivního sociálního chování, zdravého ţivotního stylu a přirozenému odmítání všech forem porušování zákona. Pestrá nabídka volnočasových aktivit zaměřených na zvyšování psychické a fyzické zdatnosti a odolnosti jsou důleţitým prvkem strategie předcházení sociálně patologickým vlivům. Nejzdravějšími volnočasovými aktivitami jsou sportovní a pohybové, které naplňují v mnoha oblastech zdravý ţivotní styl, rozvíjejí socializaci a celou osobnost mladých lidí. V osvojení si různých aktivit ve volném čase má rodina zcela dominantní postavení. Kaţdodenním ţivotem, výchovným působením dítě ovlivňuje a formuje. Kvalitně vyplněný volný čas samozřejmě nevyřeší vše, ale zmenšuje pravděpodobnost, ţe dítě „sklouzne“ k neţádoucím
jevům
spojeným
s počítačovými
technologiemi
a
k sociálně
patologickým jevům všeobecně, zároveň zvyšuje šanci, ţe dítě bude v něčem úspěšné. 53
Při vytváření volnočasových aktivit není důleţité mnoţství, ale jejich skladba a kvalita. „Obsah má odpovídat nejnovějším výsledkům vědy, potřebám a zájmům jedinců i společenského rozvoje, ale i místním možnostem a tradicím.“ (Hájek, B., et al. 2008, s. 165)
Shrnutí Digitální média se stala neoddělitelnou součástí života našich dětí. Orientovat se ve světě informací, získat elementární dovednosti v ovládání výpočetní techniky a dosáhnout základní úrovně gramotnosti v užívání moderních technologií je dnes přirozenou součástí edukačního procesu na všech typech škol a školských zařízení. Prostřednictvím získaných vědomostí a dovedností se mladým lidem otevírají nové možnosti na trhu práce nejen u nás, ale i za hranicemi našeho státu. Aby se pro děti nestaly počítače drogou, je třeba jim nabízet i jiné alternativy trávení volného času. Nabídka zájmových aktivit v dětství a dospívání je neideálnějším obdobím, jelikož působí preventivně a rozvíjí osobnost dětí.
54
5
NEBEZPEČNOST A ZNEUŢÍVÁNÍ INFORMAČNÍCH A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ U DĚTÍ A MLÁDEŢE Výzkumný projekt diplomové práce navazuje na teoretickou část a je podkladem
pro výzkumné šetření v praktické části.
5.1
Cíle, metody a charakteristika výzkumného šetření, časový harmonogram
Cíl výzkumného šetření diplomové práce Stěţejním cílem výzkumného šetření je analyzovat rizikové chování a moţnosti zneuţívání informačních a komunikačních technologií u dětí a mládeţe. Metody a techniky výzkumného šetření diplomové práce K naplnění výzkumných cílů autorka zvolila kvantitativní výzkum na základních a středních školách a rozhovory u pěti respondentů. V diplomové práci byly zvoleny tyto techniky:
analýza odborné literatury,
dotazník s moţností výběru odpovědí,
nestandardizovaný rozhovor s respondenty v kaţdé věkové kategorii.
Časový harmonogram výzkumného šetření diplomové práce Studium literatury, šetření, sběr dat byly prováděny v časovém rozmezí od června 2009 do února 2011.
červen 2009 aţ listopad 2009; studium odborné literatury;
červen 2009 sestavení dotazníku;
leden 2010 aţ březen 2010; sběr dat, zpracování rozhovorů;
leden 2010 aţ květen 2010; rozdání a sběr dotazníků;
červenec 2010 aţ září 2010; zpracování teoretické části;
říjen 2010 aţ únor 2011; závěrečné zpracování, interpretace zjištěných výsledků. 55
Charakteristika výzkumného šetření Pro realizaci diplomové práce byl pouţit kvantitativní výzkum s rozhovory u dětí a mládeţe. Autorka provedla 5 nestandardizovaných rozhovorů s respondenty v kaţdé věkové kategorii (11-12 let, 13-14 let, 15-16 let, 17-18 let, 19 let a více). Autorka rodiče poprosila o to, aby byl rozhovor s dítětem realizován bez jejich přítomnosti, z důvodu upřímnosti a bezprostřednosti dětí. Se souhlasem respondentů a jejich zákonných zástupců byly všechny rozhovory nahrávány na diktafon. Poté byl celý rozhovor rodičům přehrán bez vědomí dítěte, aby byli rodiče upozorněni na případné rizikové chování svého potomka. Vzájemně se autorka s rodiči domluvila na diskrétnosti a taktním jednání při zjištění určitého rizikového chování, aby se respondenti rozhovorů necítili ze strany autorky zrazeni. Autorka u rozhovorů zachovala autentičnost odpovědí. Za kaţdým rozhovorem je pro lepší názornost znázorněna tabulka se stručnými odpověďmi respondentů. Autorka dětem a mladistvým předkládala následující otázky: 1. Od kolika let vlastníš mobilní telefon? 2. Kolik průměrně provoláš minut a napíšeš SMS zpráv měsíčně? 3. Kolik času (hodin) trávíš denně na počítači? 4. Jakou nejčastější činnost děláš na počítači? 5. Zveřejnil/a jsi na internetu své osobní údaje, pokud ano, jaké? 6. Píšeš na web, nebo zveřejňuješ fotky intimního charakteru? 7. Zneuţil/a jsi někdy svůj mobil v nějaké situaci? Pokud ano, popiš mi ji. 8. Zneuţil/a jsi někdy počítač v nějaké situaci? Pokud ano, popiš mi ji. 9. Byl/a jsi někdy nějakým způsobem vydírán/a prostřednictvím mobilního telefonu? Pokud ano, popiš mi situaci. 10. Byl/a jsi někdy nějakým způsobem vydírán/a prostřednictvím počítače? Pokud ano, popiš mi situaci. 11. Zval tě někdo někdy prostřednictvím internetu na schůzku? Pokud ano, popiš mi situaci.
56
Tabulka č. 2:
Přehled otázek a nabídnutých odpovědí v dotazování
Znak
Odpověď
Od kolika let vlastníš mobilní telefon?
věk, od kdy máš mobil
Kolik průměrně provoláš minut a napíšeš SMS zpráv měsíčně? provolané minuty/ počet zpráv Kolik času (hodin) trávíš denně na počítači? počet minut/ počet hodin Jakou nejčastější činnost děláš na počítači? hledání informací komunikace on-line zábava Zveřejnil/a jsi na internetu své osobní údaje? ano/ne Píšeš na web, nebo zveřejňuješ fotky intimního charakteru?
ano/ne
Zneuţil/a jsi někdy svůj mobil v nějaké situaci?
ano/ne
Zneuţil/a jsi někdy počítač v nějaké situaci?
ano/ne
Byl/a jsi někdy nějakým způsobem vydírán/a prostřednictvím mobilního telefonu? Byl/a jsi někdy nějakým způsobem vydírán/a prostřednictvím počítače? Zval tě někdo někdy prostřednictvím internetu na schůzku?
ano/ne ano/ne ano/ne
Ke sběru dat, jako nástroj pro získání informací, byl pouţit nestandardizovaný dotazník. Před samotným výzkumem autorka kontaktovala telefonicky jednotlivé školy s objasněním tématu a cíle výzkumu. Autorka oslovila ředitele 13 základních a 13 středních škol. Vţdy se jednalo o jednu základní a jednu střední školu v kaţdém kraji naší republiky. Seznam jednotlivých krajů a měst dotazovaných základních a středních škol: Středočeský kraj - Praha, Jihočeský kraj - České Budějovice, Plzeňský kraj - Plzeň, Karlovarský kraj - Karlovy Vary, Ústecký kraj - Ústí nad Labem, Liberecký kraj - Liberec, Královéhradecký kraj - Hradec Králové, Pardubický kraj - Pardubice, Vysočina - Jihlava, 57
Jihomoravský kraj - Brno, Olomoucký kraj - Olomouc, Zlínský kraj - Zlín, Moravskoslezský kraj - Ostrava. Z důvodů zachování anonymity autorka neuvádí přesné názvy škol. Na základních školách byl dotazník určen pro ţáky pouze na druhém stupni. Autorce byl ředitelem z kaţdé školy doporučen pedagog, který byl pověřen rozdáním i sběrem dotazníků mezi ţáky a studenty v jednotlivých třídách. Většinou se jednalo o učitele, který vyučuje na školách předmět Informatiku. Tomuto „klíčovému“ pracovníkovi autorka dala veškeré instrukce, zodpověděla případné dotazy a nechala na sebe e-mail i telefonní číslo pro případ dalších dotazů či jiné potřeby. Zároveň byla domluvena lhůta vyplnění a způsob předání. Autorka zdůraznila anonymitu, dobrovolnost a poprosila o upřímné a pravdivé vyplnění. Tato verze dotazníku obsahuje 35 otázek, které ţáci a studenti měli jednoznačně označit, popřípadě označit více odpovědí. Celkem bylo rozdáno 1300 dotazníků. Na kaţdou školu tedy připadlo 50 dotazníků, zpět se vrátilo 1072 vyplněných dotazníků. Před sběrem dotazníků byly stanoveny tyto hypotézy: H1: Více neţ 25% rodičů svým dětem kontroluje, na jaké stránky se na internetu dívají. H2: Více neţ 10% respondentů se setkalo prostřednictvím počítače nebo mobilního telefonu s vyhroţováním, zesměšňováním, uráţením a zneuţitím svého účtu. H3:
Více
neţ
50%
respondentů,
kteří
se
setkali
s vyhroţováním,
zesměšňováním, uráţením a zneuţitím svého účtu řešilo situaci se svými rodiči. H4: Více neţ 50% respondentů po roční známosti pouze z internetové komunikace zveřejňuje své jméno, příjmení a e-mail. H5: Více jak 80% respondentů zná internetový portál Facebook, a zároveň tam má zaloţen svůj účet. 58
5.2
Rozhovory
Seznámení s respondentem a rozhovor č. 1 Markovi je 11 let, chodí do 6. třídy základní školy, má mladší sestru Annu (8 let). Obě děti se dobře učí, Marek měl jednu dvojku z českého jazyka, Anička měla samé jedničky. Otec (37 let) lékař, matka (35 let) učitelka na střední škole. Oba rodiče pracují. Marek je ţivější, má spoustu zájmů, 3 x týdně chodí do zájmových krouţků fotbalu, florbalu a do keramiky. Také se učí hrát na kytaru v lidové škole umění. Nerad čte, ale rád poslouchá moderní hudbu a miluje počítačové hry. Po skončení základní školy by chtěl být profesionálním fotbalistou nebo programátorem, ale rodiče by si přáli, aby šel na jazykové gymnázium. Rodina bydlí v rodinném domku 5 + 1, který je moderně zařízen. U domku je prostorná zahrada, která je rozdělena na dvě části. Větší část je odpočinková, kde nechybí pískoviště, houpačka (dle slov maminky „ještě z dob, když děti ještě byly malé“), krb, bazén a příjemné posezení pod pergolou. Uţitková část je menší, kde jsou 3 malé záhonky na zeleninu a jahody. Děti mají kaţdý vlastní pokoj. Všichni členové rodiny mají mobilní telefon, v rodině jsou celkem 3 počítače s přístupem na internet (2 stolní a 1 notebook). Jeden stolní PC má ve svém pokoji Marek, druhý PC je v pracovně pro potřeby celé rodiny, notebook pouţívá pouze otec. 1. Od kolika let vlastníš mobilní telefon? Kdyţ jsem byl v první třídě, tak jsem mobil dostal k Vánocům pod stromeček a ségra zrovna tak. Tedy v 6 letech. 2. Kolik průměrně provoláš minut a napíšeš SMS zpráv měsíčně? Rodiče mně i sestře platí paušál 500,- Kč měsíčně, mám do stejné sítě SMS zdarma a můţeme mezi sebou v rodině volat zadarmo. Máme dohodu s rodiči, ţe tuto částku nesmím překročit. Hlídám si, abych to nepřešvihl. Stalo se mi to asi 2x, poprvé jsem dostal od mamky vynadáno a podruhé mi na měsíc zabavili rodiče telefon. Od té
59
doby se mi to nestalo. Měsíčně napíši tak 2000 zpráv a provolám tak 4 hodiny. Někdy více, někdy méně. 3. Kolik času (hodin) trávíš denně na počítači? Ve škole tak hodinu a doma mám povoleno také hodinu. Ale kdyţ vím, ţe rodiče přijdou pozdě, tak si počítač pustím. Popravdě průměrně asi 3 hodiny. 4. Jakou nejčastější činnost děláš na počítači? Kecám s kamarády na Facebooku, nebo hraju počítačové hry, a taky dělám úkoly do školy. Kdyţ mám nějaký referát, tak ho dělám jedině přes počítač. Počítačové hry mi rodiče kontrolují, nesmím hrát ţádné krváky a střílečky. Jednou mě taťka nachytal, jak jsem si takovou hru přinesl od kamaráda a měsíc jsem měl zaracha na počítač. A to byla muka, měsíc bez počítače. Ještě, ţe ten zákaz neplatil alespoň pro školu. 5. Zveřejnil jsi na internetu své osobní údaje, pokud ano, jaké? Na Facebooku mám přezdívku, ale své jméno, příjmení, číslo telefonu jsem dal uţ mnohokrát. Někdy, kdyţ si píšu s nějakou neznámou holkou, tak se dělám starším, třeba napíšu, ţe je mi 19 let a studuji na sportovní škole. 6. Píšeš na web nebo zveřejňuješ fotky intimního charakteru? To ne, jen jednou jsem si psal s nějakou neznámou holkou, a tak jsme si psali, co bychom spolu dělali, kdybychom byli sami, jak bychom se líbali, a tak, a poslal jsem jí fotku, ale normální. 7. Zneužil jsi někdy svůj mobil v nějaké situaci? Pokud ano, popiš mi ji. Já ne, ale spoluţák v loňském roce schválně vytočil učitelku, a pak ji natáčel na mobil, ukazoval nám to o přestávce, ale myslím, ţe to nikde nezveřejnil. Ale jistě to nevím. 8. Zneužil jsi někdy počítač v nějaké situaci? Pokud ano, popiš mi ji. Také ne.
60
9. Byl jsi někdy nějakým způsobem vydírán prostřednictvím mobilního telefonu? Pokud ano, popiš mi situaci. Ne. 10. Byl jsi někdy nějakým způsobem vydírán prostřednictvím počítače? Pokud ano, popiš mi situaci. Ne. 11. Zval tě někdo někdy prostřednictvím internetu na schůzku? Pokud ano, popiš mi situaci. No jasně, holky, ale ty všechny znám. Párkrát jsem se s nějakou i sešel. Ale s cizíma bych nešel. Naši to do nás tlučou od malička, ţe nemáme s cizíma nikam chodit. A vţdy nás často kontrolují telefonem na pevnou linku, jestli jsme doma, tak jak máme být. Proto pevnou linku ještě pořád máme, jelikoţ kdyţ volají na mobil, tak bych mohl mamce říci, ţe jsem doma, ale pravda by to být nemusela. Ale kdyţ nezvednu telefon doma, tak je to hned našim jasné, ţe se někde courám. Kontrolují nás přes telefon často, zvláště poslední dobou, kdyţ se v Praze ztratila ta holka, a ještě ji nenašli, tak to slyšíme s Aničkou pořád, ţe máme chodit do školy a ze školy spolu. A dokud nepřijde mamka domů z práce, tak nesmíme ani na krok. A kdyţ chci já nebo Anička někam jít, tak následuje výslech, ţe by se za něj nemusela stydět ani FBI. To je pořád kam jdeš, s kým tam budeš, kde budete, budou jeho rodiče doma a půjdete někam a budeš za světla doma, atd. Je to hrůza, kdyţ se snaţím odporovat, mamka to jednoduše ukončí jednou větou – „už jsem řekla a přes to vlak nejede, však mé jednání pochopíš, až budeš vychovávat své děti.“ No, a je konec diskuse, stejnak nic neusmlouvám. Kdybych mamku neposlechl, tak bych dostal pak céres od taťky, a to by bylo horší. No, Aničku nikam nepouští, ne, ţe by byla zavřená doma, to ne, ale kdyţ chce ke kamarádce, tak ji tam mamka třeba doveze a zase pro ni přijede, na krouţky a do hudebky ji také vozí, nebo pro ni musím dojít já, a to je otrava. Myslím, ţe to naši přehání. O Aničku mají asi větší strach neţ o mě, asi proto, ţe se jmenuje také Anička, jak ta, co ji někdo unesl. A také proto, ţe je mladší a je holka. Dokonce se s námi rodiče bavili o tom, ţe by nám koupili takové náramkové hodinky s GPS lokátorem, které bychom nosili na ruce. Prý vysílají nějaký signál přes satelit a naši by za kaţdé situace věděli, kde já i Anča jsme. Mohli by neustále kontrolovat, kam jdeme a kde se 61
pohybujeme v jejich mobilu nebo na počítači. A pokud bychom se nějak dramaticky vzdálili od našeho bydliště, tak to prý vyšle nějaký signál do mobilu mamky i taťky, a ti budou hned vědět, ţe se něco děje. Mamka ze začátku byla proti, ale jak o tom čím dál více s taťkou mluví, tak ji taťka postupně ukecává. Hodinky se prý nedají sundat, tak by to ten únosce asi neměl tak jednoduché. Uţ se dokonce naši dívali na internet, kolik ta celá sranda bude stát. Pro nás pro oba by to stálo prý tak kolem osmi aţ deseti tisíc a měsíčně se tam platí nějaký paušál za pouţívání. Taťka nám vysvětloval, ţe to není z důvodu, aby nás špehovali, ale z důvodů naší ochrany. Děda s babičkou jsou také pro, aby ten lokátor nám naši koupili. Babička říká, ţe je hrozná doba a ţe má o nás větší strach, neţ měla o své vlastní děti. No, já nevím, zatím k tomu nedošlo, jak uţ jsem řekl, myslím, ţe to naši někdy přehánějí.
Tabulka č. 3:
Přehled odpovědí z rozhovoru s Markem – 11 let.
Znak
Odpověď
Od kolika let vlastníš mobilní telefon?
od 6 let
Kolik průměrně provoláš minut a napíšeš SMS zpráv měsíčně? volání 4 hodiny SMS 2000 zpráv Kolik času (hodin) trávíš denně na počítači? 3 hodiny Jakou nejčastější činnost děláš na počítači? Zveřejnil jsi na internetu své osobní údaje?
komunikace on-line zábava hledání informací ano
Píšeš na web nebo zveřejňuješ fotky intimního charakteru?
ne
Zneuţil jsi někdy svůj mobil v nějaké situaci?
ne
Zneuţil jsi někdy počítač v nějaké situaci?
ne
Byl jsi někdy nějakým způsobem vydírán prostřednictvím mobilního telefonu? Byl jsi někdy nějakým způsobem vydírán prostřednictvím počítače? Zval tě někdo někdy prostřednictvím internetu na schůzku?
ne
62
ne ano
Seznámení s respondentem a rozhovor č. 2 Kláře je 13 let, v roce 2005 měla se svým otcem autonehodu. Následkem nehody byla otevřená tříštivá fraktura pravé ruky a zranění páteře v bederní oblasti. Ruku má po operaci nepatrně slabší. Páteř ji lékaři operovali 5x, od autonehody je upoutána na invalidní vozík. Dívka je individuálně integrována do 8. třídy základní školy, je vzdělávána podle Individuálního vzdělávacího plánu (IVP). Klára má starší sestru Alenu (17 let), ta je studentkou ekonomické školy. Děti se učí velmi dobře, mají samé jedničky. Matka (47 let) je vdova, pracuje jako zdravotní sestra. Otec zemřel v roce 2005 při autonehodě, kde se zranila i Klára. Ve společné domácnosti ţije s nimi i přítel matky, pan Pavel (50 let), pracuje jako pokrývač. Klára je bystré, veselé děvče širokých zájmů, má ráda moderní i klasickou hudbu, ráda čte dobrodruţnou literaturu a detektivky, chodí na koncerty, do divadel, na výstavy, maluje akvarelové a olejové obrazy. Domů za ní chodí spousta kamarádek, které ji berou ven. Rodina do roku 2005 bydlela v panelákovém bytě, po tragické autonehodě, kdy se Klára zotavovala v nemocnici, jiţ bylo jasné, ţe nebude chodit, matka z pojistky po manţelovi koupila bezbariérový byt v blízkosti školy a centra města. Byt je ve staré městské zástavbě, celkově nově zrekonstruován. Celý dům má 3 patra se 6 rodinami. Oba přízemní byty jsou bezbariérové, zcela přizpůsobené pro vozíčkáře. Byt, kde ţije Klára, je prostorný 4 + 1. Děvčata mají kaţdá svůj vlastní pokoj. Kaţdý člen rodiny vlastní mobilní telefon. V obýváku je instalován stolní počítač pro všechny a Klára má svůj notebook, který vozí i do školy, jelikoţ ho pouţívá jako kompenzační pomůcku při vzdělávání.
1. Od kolika let vlastníš mobilní telefon? Mamka mi ho koupila, kdyţ jsem leţela v nemocnici po havárce, abych s nimi mohla být co nejvíce v kontaktu. Tedy od 7 let. 2. Kolik průměrně provoláš minut a napíšeš SMS zpráv měsíčně? No hodně, mamka hubuje, ţe prokvákám majlant, ale pořád mi to nějak prochází. Platí mi paušál. Neţ jsem se zotavila a nějaký čas potom mi mamka nic neříkala, kdyţ jsem protelefonovala hodně peněz, ale teď uţ nadává. Stejnak jsem to omezila, 63
protelefonuji tak 600,- Kč. Volám tak hodinu měsíčně, ale píši hodně SMS, kolem 3000 zpráv. 3. Kolik času (hodin) trávíš denně na počítači? Jelikoţ mi pravá ruka neslouţí na 100%, jak by měla, mám podle IVP určité úlevy. Učitelé v naukových předmětech mi před kaţdou novou látkou nosí vypracované poznámky k tématu na flešce, já si to vţdy překopíruji do notebooku a pak při výkladu si k tomu dopisuji jen své poznámky. Je to fajn, jelikoţ nemusím tolik psát. Pak poznámky přeposílám spoluţákům na e-maily a ti jsou také rádi. Český jazyk, angličtinu a matematiku se učím normálně, ale pouţívám více pracovní sešity, tam se tolik psát nemusí, jen se doplňují maličkosti. Akorát v diktátech mám úlevu, nepíši je tak dlouhé nebo mě paní učitelka vyzkouší raději ústně. Jo, a abych se dostala k vaší otázce, kolik času trávím denně na počítači, ve škole tak 4 hodiny a doma tak další 4 hodiny. Celkem tak 8 hodin. Někdy i déle, jelikoţ ten čas u počítače strašně rychle utíká. 4. Jakou nejčastější činnost děláš na počítači? Podle poznámek se učím, dohledávám si i různé informace, ale nejraději klábosím s kamarádama po síti. 5. Zveřejnila jsi na internetu své osobní údaje, pokud ano, jaké? No jasně, jméno, příjmení, číslo mobilu, a mám takový dojem, ţe jsem i psala, kde bydlím. No a co, vţdyť na tom nic není. 6. Píšeš na web nebo zveřejňuješ fotky intimního charakteru? To ne, to bych se styděla. 7. Zneužila jsi někdy svůj mobil v nějaké situaci? Pokud ano, popiš mi ji. Já ne, ale pár lidí ve třídě to udělalo jednou učitelce. Jednou přišla do třídy a měla na botě přilepený asi metr toaletního papíru a dost dlouhou dobu ho tahala za sebou. Vůbec jí nebylo divné, ţe se tak trochu chichotáme, jen říkala, ţe jsme dnes nějak roztěkaní. Pak si všimla, ţe ji Petr nahrával. Lépe se po sobě podívala a přišla na to. Petrovi zabavila telefon a zlobila se na nás, ţe se taková situace můţe stát kaţdému a ţe by byla slušnost ji upozornit. Petr se pak chlubil, ţe na učitelku přilítl jeho táta 64
a vynadal jí, jak se opovaţuje synovi zabavit telefon. Učitelka se bránila, ţe Petr nemá právo ji bez jejího souhlasu nahrávat a uţ vůbec v takové nepříjemné situaci. Celá záleţitost se řešila aţ u ředitele. Petr říkal, ţe učitelce ředitel nařídil, ţe se musí jeho tátovi omluvit. Nakonec se prý skutečně musela učitelka omluvit. Petr se kasal, ţe jeho táta přispívá na sportovní zařízení do školy, a tak si ředitel nechtěl tátu rozházet. Ale kdoví, jak to celé bylo, jestli se Petr jen tak nechlubí, aby se dělal před námi důleţitej. Je teda fakt, ţe telefon měl druhý den zpátky. On je pěkný hajzlík, dělá jednu lumpárnu za druhou a všechno mu prochází. Kdyţ jsem to vyprávěla doma mamce, tak říkala, ţe místo toho, aby otec dal Petra do latě a učitelce se šel omluvit, tak je všechno jinak. Dříve by si toto k učiteli nikdo nedovolil. Mamka prý ve škole byla hodná, ale její bratr trošku zlobil, a kdyţ dostal poznámku ve škole, tak dostal od táty pořádně nařezáno a mamka se šla učitelce omluvit za jeho chování. Ale teď se prý rodiče svých dětí zastávají za kaţdé situace, a tím si děti dovolují čím dál více. Mně by to rozhodně u mamky neprošlo. Mamka mi řekla, ţe kdybych si toto k učitelce dovolila, ţe by mě z toho vozíčku stáhla a nařezala mi na holou. A já ji v legraci odpověděla, ţe klidně, ţe bych to stejnak necítila. Ale je jasné, ţe bych si to nedovolila. 8. Zneužila jsi někdy počítač v nějaké situaci? Pokud ano, popiš mi ji. Jednalo se o stejnou situaci. Já to nebyla, ale někdo ve třídě ano. Sice nevíme, kdo, ale Petr to být nemohl, jelikoţ mu učitelka ten telefon hned v hodině zabavila. Jak tahala ten toaleťák, tak ji nahrávalo více lidí a hned odpoledne mi na ICQ od spoluţačky přišel odkaz, abych se mrkla, a byla tam ona, jak chodí po třídě a tahá metr toaleťáku a pod tím byl napsaný komentář „vždy připravena“. Pak, jak se to začalo řešit u ředitele, tak to někdo stáhnul, jelikoţ asi dostal strach, ţe by se mohl také dostat do problémů. Ani nevím, jestli to paní učitelka vůbec věděla, ţe ji někdo dal na internet. Nikdy jsem nic takového neudělala a ani bych si netroufla, to bych od mamky dostala. Ona to sice říká v legraci, ţe by mě stáhla z vozíčku a sesekala mi zadek, ale kdybych provedla něco závaţného, tak by bylo skutečně zle. 9. Byla jsi někdy nějakým způsobem vydírána prostřednictvím mobilního telefonu? Pokud ano, popiš mi situaci. Ne, na ţádnou situaci si nevzpomínám.
65
10. Byla jsi někdy nějakým způsobem vydírána prostřednictvím počítače? Pokud ano, popiš mi situaci. Také ne. 11. Zval tě někdo někdy prostřednictvím internetu na schůzku? Pokud ano, popiš mi situaci. Jednou jsem si dopisovala s nějakým klukem na Facebooku ve společném pokecu. Já ho teda neznám, ale tak jsme si různě psali, co máme kaţdý rád a co děláme, na co se těšíme, atd. Aţ mě pozval na schůzku, ale já samozřejmě nešla, jelikoţ jsem mu neřekla, ţe jsem na vozíčku. Tenkrát jsem se vymluvila, ţe mám zaracha za špatnou známku, a pak jsme si psali dál. On mě zval několikrát, ale pořád jsem se vymlouvala a jednou tam na Facebooku byla přihlášená i ségra a to naše dopisování četla, strašně mě seřvala a ještě to pověděla mamce. No, a ta mě fakt málem nařezala, měsíc jsem nesměla na Facebook. Pak jsem s mým taťkou, teda nevlastním taťkou, ale já mu říkám taťko, měla takový dlouhý rozhovor, co by se mohlo stát, a tak. Vysvětloval mi, ţe na druhém konci můţe být třeba starý chlap nebo nějaký úchyl. Abych Vám řekla pravdu, mě to vůbec do té doby nenapadlo. Od té doby mě dost kontrolují, jak naši, a hlavně ségra. Tabulka č. 4:
Přehled odpovědí z rozhovoru s Klárou – 13 let.
Znak
Odpověď
Od kolika let vlastníš mobilní telefon?
od 7 let
Kolik průměrně provoláš minut a napíšeš SMS zpráv měsíčně? volání – 1 hodina SMS – 3000 zpráv Kolik času (hodin) trávíš denně na počítači? 8 hodin Jakou nejčastější činnost děláš na počítači? Zveřejnila jsi na internetu své osobní údaje?
hledání informací komunikace on-line ano
Píšeš na web nebo zveřejňuješ fotky intimního charakteru?
ne
Zneuţila jsi někdy svůj mobil v nějaké situaci?
ne
Zneuţila jsi někdy počítač v nějaké situaci?
ne
Byla jsi někdy nějakým způsobem vydírána prostřednictvím mobilního telefonu? Byla jsi někdy nějakým způsobem vydírána prostřednictvím počítače? Zval tě někdo někdy prostřednictvím internetu na schůzku?
ne
66
ne ano
Seznámení s respondentem a rozhovor č. 3 Alici je 16 let, učí se druhým rokem kadeřnicí, obor je čtyřletý, ukončen maturitou. Alice má mladší sestru Janu (10 let) a staršího bratra Ivana (20 let). Děti se učí průměrně. Nejstarší sourozenec se vyučil automechanikem, je zaměstnám v autoservisu. Otec (42 let) pracuje u technických sluţeb, matka (40 let) je prodavačka v supermarketu. Alice od 7 let do 15 let chodila do maţoretek, nyní jiţ do ţádného zájmového krouţku nechodí. Má ráda moderní hudbu, ráda chodí na diskotéky a taneční sobotní zábavy, zajímá se o módu. Rodina bydlí v panelákovém domě 3 + 1 ve čtvrtém patře. Byt je skromně zařízen. Děti mají společný pokoj, kde je instalován stolní počítač s připojením na internet, o který se (dle rodičů) děti neustále hádají. Kromě nejmladší dcery Jany všichni členové mají svůj mobilní telefon. Jana ho dostane k letošním Vánocům.
1. Od kolika let vlastníš mobilní telefon? Dostala jsem ho aţ v šesté třídě, připadala jsem si trapně, všichni spoluţáci uţ ho měli, jen já byla za blbku. Tak asi v 11 letech. 2. Kolik průměrně provoláš minut a napíšeš SMS zpráv měsíčně? Dostávám jednou za dva měsíce kredit za 300,- Kč, coţ je další trapárna od našich, vůbec mi to nestačí. Mám to tak na 14 dní. Kdyţ dostanu nějaké peníze navíc, třeba od babičky, tak si za to koupím většinou kredit. Ale o tom naši nevědí, taťka by nadával, ţe moc provolám. Věčně nadává, ţe si píšem samé kraviny a zbytečně moc provolám. A to píši SMS převáţně z počítače přes SMS bránu, kde se nic neplatí. Moc nevolám, jelikoţ na to nemám, dalo by se říci tak do hodiny za měsíc, ale pokud bych měla počítat i esemesky, které pošlu z internetu i z mobilu, tak asi 2500. 3. Kolik času (hodin) trávíš denně na počítači? I se školou, kde toho moc uţ na počítači neděláme, tak asi 6 hodin denně. No, zkrátka kaţdou volnou chvilku, se ségrou a někdy i s bráchou se hádáme, kdo tam byl jak dlouho. Chtěla bych k Vánocům notebook, ale naši mi ho nekoupí. V devět večer 67
musíme počítač vypnout. Někdy, kdyţ ségra usne, tak si ho pustím a píši si s kamarádama na Facebooku třeba do 3 do rána. Ale naši o tom neví, táta by mě přerazil. 4. Jakou nejčastější činnost děláš na počítači? Jsem na Facebooku a klábosím s kamarádama. 5. Zveřejnila jsi na internetu své osobní údaje, pokud ano, jaké? No jo, kaţdou chvilku, jméno příjmení, adresu i svůj telefon, kolik mi je let, a ták. 6. Píšeš na web nebo zveřejňuješ fotky intimního charakteru? Jak se to vezme, často si píši s holkama, který kluk se nám líbí a jak jsme spolu daleko. Na Facebooku mám svůj profil, kde mám různé fotky, třeba v minisukni, v plavkách, a tak, ale to nejsou intimní. Nahá nejsem nikde. 7. Zneužila jsi někdy svůj mobil v nějaké situaci? Pokud ano, popiš mi ji. S holkama se v různých trapárnách nahráváme pořád, pak, kdyţ jsem na nějakou z nějakého důvodu naštvaná, tak to ukáţu třeba její sokyni nebo jejímu klukovi. 8. Zneužila jsi někdy počítač v nějaké situaci? Pokud ano, popiš mi ji. No, jednou jsem mobilem vyfotila kámošku, jak se líbá s klukem, a dala to na Facebook. Já to myslela jako srandu, ale ona se strašně urazila a pohádaly jsme se, jelikoţ chodila s úplně jiným klukem, a ten, kdyţ tu fotku viděl, tak se na ní vykašlal. 9. Byla jsi někdy nějakým způsobem vydírána prostřednictvím mobilního telefonu? Pokud ano, popiš mi situaci. To ne, jen ty nahrané situace, jak jsem říkala, ale to neberu jako vydírání, je to sranda. 10. Byla jsi někdy nějakým způsobem vydírána prostřednictvím počítače? Pokud ano, popiš mi situaci. Taky si nepamatuji.
68
11. Zval tě někdo někdy prostřednictvím internetu na schůzku? Pokud ano, popiš mi situaci. No jasně, kaţdou chvilku, stačí napsat na Facebook, ţe se nudíte a hned vás kluci zvou na rande, ať uţ je znáte, nebo úplně někdo cizí. Ale já nejdu, bála bych se. Dělám si z nich akorát srandu. Ale ségra mojí kámošky si takhle slušně vydělává. Stačí, kdyţ napíše na sociální síť, ţe mladá sedmnáctka hledá brigádu a hned ji píšou chlapi, pak si domluví schůzku. Takhle začínala asi před rokem. Napřed za fotku, kde si hladí prsa nebo sahá do rozkroku, jí platili kredit. Pak si jednou troufla na schůzku a od té doby to takhle dělá. Prý si jednou vydělala 5000,- Kč za měsíc. Ale většinou je to tak polovic. Ze začátku se docela bála, ale teď uţ ne. Kdyby to věděla její máma, tak ji zabije. S mámou se často hádá. Tátu nemá, teda má, neumřel, nebo tak něco, jen jsou rozvedený a ona se s ním nestýká. Prý má jinou rodinu. Ale její mladší ségra to ví, občas jí tedy dává nějakou kačku, aby byla zticha a nevykecala to mámě.
Tabulka č. 5:
Přehled odpovědí z rozhovoru s Alicí – 16 let.
Znak
Odpověď
Od kolika let vlastníš mobilní telefon?
od 11 let
Kolik průměrně provoláš minut a napíšeš SMS zpráv měsíčně? volání 1 hodina SMS - 2500 zpráv Kolik času (hodin) trávíš denně na počítači? 6 hodin Jakou nejčastější činnost děláš na počítači?
komunikace on-line
Zveřejnila jsi na internetu své osobní údaje?
ano
Píšeš na web nebo zveřejňuješ fotky intimního charakteru?
ano
Zneuţila jsi někdy svůj mobil v nějaké situaci?
ano
Zneuţila jsi někdy počítač v nějaké situaci?
ano
Byla jsi někdy nějakým způsobem vydírána prostřednictvím mobilního telefonu? Byla jsi někdy nějakým způsobem vydírána prostřednictvím počítače? Zval tě někdo někdy prostřednictvím internetu na schůzku?
ne
69
ne ano
Seznámení s respondentem a rozhovor č. 4 Zuzce je 18 let, učí se na kuchařku v tříletém oboru, letos by měla končit, ale chtěla by si udělat nástavbu s maturitou. Má dvě mladší sestry, Janu (15 let) a Šárku (14 let). Sestry navštěvují základní školu praktickou. Matka (30 let), bez zaměstnání, otec (31 let), bez zaměstnání. Zuzka je velice zručná na praxi, na odborném výcviku patří k nejlepším, v teoretické výuce k průměrným ţákům. Ve volném čase ráda vaří a peče, miluje ruční práce, tanec a moderní hudbu. Všechna tři děvčata od svých 4 let ţijí v dětském domově, Zuzka je v dětském domově od plnoletosti na dobrovolném pobytu. Dětský domov má 4 rodinné skupiny po 8 dětech různého věku. Kaţdá rodinka je stylizovaná do nějaké barvy a podle toho má i svůj název. Zuzka se sestrami je v rodince, která je stylizovaná do ţluté barvy a má název „Sluníčková“. V rodince jsou 4 chlapci a 4 děvčata, kde se pravidelně střídá vychovatel a vychovatelka (teta se strejdou, jak je nazývají děti). Na rodinné skupině jsou 4 pokoje po 2 postelích a společný obývací pokoj. Děti mají na kaţdém pokoji počítač bez přístupu na internet, přístup na internet má pouze počítač v obývacím pokoji, kde se všechny děti společně scházejí na televizi, pracovní činnosti, a třeba jen si popovídat. 1. Od kolika let vlastníš mobilní telefon? Dostala jsem ho v 7. třídě na Vánoce, napsala jsem si pod Strom splněných přání. To si kaţdý rok napíšeme přání, co bychom chtěli najít pod stromečkem, a to přání se napíše na lísteček a pověsí na vánoční strom do nějakého nákupního centra v Praze nebo v Brně, a tam si ten lísteček z toho stromku můţe kdokoliv utrhnout a to přání nám splnit. No, a tak jsem dostala svůj mobil. Tedy ve 12 letech. 2. Kolik průměrně provoláš minut a napíšeš SMS zpráv měsíčně? V domově dostávám 300,- Kč kapesné, a pak mám nějaké peníze, co si vydělám na praxi. Ta částka je různá, je to tak 400,- aţ 700,- Kč za měsíc. Za kredit utratím tak 300,- měsíčně. Volám tak do 1 hodiny za měsíc a napíši tak 400 SMS, ale většinu z nich píši přes počítač, jinak bych s kreditem nevyšla. 70
3. Kolik času (hodin) trávíš denně na počítači? Tak průměrně 2 hodiny denně. Ve škole máme 2 hodiny za týden a zbytek při učení v domově. Přes počítač si vypracovávám závěrečné otázky ke zkoušce na svém pokoji. Na pokojích nemáme přístup na internet, tak nám počítač slouţí akorát k učivu, pokud si musíme stáhnout něco z internetu, máme dovoleno si pustit počítač na obýváku v odpoledních hodinách a materiál si stáhnout na flešku a přenést na svůj počítač do pokoje. Odpoledne můţeme na pokojích a obýváku pouštět počítače pouze za účelem studia. Máme s tetou a strejdou napsaná taková pravidla ohledně počítače, která všichni dodrţujeme, a pokud pravidla porušíme, máme počítač na nějaký čas zakázaný. Můj dotaz: Můžeš mi ta pravidla říci? No jasně, nic na tom není. Je to celkem 12 pravidel, máme je napsané a pověšené v obýváku u počítače, který má přístup na internet. Pravidla jsme tvořily všechny děti s tetou dohromady. Kdyţ teta navrhla nějaké pravidlo, tak nám podrobně vysvětlila, jaký má k tomu důvod, proč máme to či ono zakázané nebo nějakým způsobem omezené a chvilku jsme o tom pravidlu diskutovali společně, neţ jsme se usnesli na jeho definitivní podobě. Já je přečtu. Pravidlo číslo 1: Od 21 hodin do 6 hodin do rána musíme mít vypnutý mobilní telefon nebo alespoň vypnuté vyzvánění, abychom nerušili spánek a odpočinek ostatních dětí. Pravidlo číslo 2: V odpoledních hodinách, to je od 15 do 17 hodin, smíme počítač pustit pouze za účelem studia a přípravy do školy. Dveře do pokojů musí být otevřené a teta nebo strejda nás průběţně kontrolují, zvláště v obýváku, kde je přístup na internet, jestli skutečně děláme pouze úkoly, a třeba nepíšeme e-maily, nebo nejsme připojeni na sociální sítě. Pravidlo číslo 3: Pro svůj osobní účel si pouštíme počítač jenom po večeři, a to v době od 18.30 do 20.00 hodin, pak se nekompromisně vypíná. Od 20.00 hodin nesmí počítač nikdo pustit. Pravidlo číslo 4: Počítačové hry, které pouštíme, jsou zakoupené domovem, jedná se pouze různé hry vědomostní, jako např. Milionář, kde je otázka třeba: kolik má naše republika obyvatel a máme 4 moţnosti, nebo různé hry na matematiku, fyziku, biologii, a nebo hry, kde se kupují nějaké nemovitosti a staví se farmy, hospodaří se s penězi, atd. Nevím, jak se ty hry jmenují, já je nehraji. Pokud si kluci donesou nějakou hru od kamaráda, musí dát hru ke kontrole tetě nebo strejdovi. Pokud je to třeba fotbal nebo závodní auta, tak jim to povolí, ale střílečky a zabíjení se u nás nepouští. 71
Pravidlo číslo 5: Na sociálních sítích, chatech, e-mailech a jiných komunikacích nesmíme pouţívat vulgární slova, nesmíme nikoho napadat, vyhroţovat, zesměšňovat buď slovně, smajlíky, fotkou, videem nebo jiným způsobem. Pravidlo číslo 6: A zase naopak, pokud by nám někdo vulgárně nadával, napadal, vyhroţoval, zesměšňoval buď slovně, smajlíky, fotkou, videem nebo jiným způsobem, musíme to neprodleně nahlásit vychovateli nebo vychovatelce. Pravidlo číslo 7: Nesmíme stahovat hudbu, filmy, programy a počítačové hry, abychom prý neporušovali autorská práva. Pravidlo číslo 8: Nesmíme si domlouvat nějaké schůzky s neznámými lidmi, a kdyby nás někdo zval na schůzku, musíme to hlásit tetě nebo strejdovi. Pravidlo číslo 9: Nesmíme psát nikomu nějaké návrhy sexuálního charakteru, a kdyby nám tímto způsobem někdo psal nebo nás obtěţoval, také to musíme hlásit. Pravidlo číslo 10: Nesmíme si prohlíţet závadné stránky, ale stejnak si myslím, ţe to má domov nějak zaopatřené, abychom se na takové stránky vůbec nedostali. Pravidlo číslo 11: Na sociálních sítích musíme mít přezdívky a nesmíme zveřejňovat své osobní údaje (jméno, příjmení, věk, bydliště, čísla mobilních telefonů). Pravidlo číslo 12: Sociální sítě mohou děti pouţívat aţ dovršením věku 13 let. Tato pravidla musíme dodrţovat a teta a strejda důsledně dbají, abychom je dodrţovali. Dodrţuje je kaţdý, jelikoţ ze začátku je třeba pár kluků porušilo a měsíc na počítač vůbec nesměli. 4. Jakou nejčastější činnost děláš na počítači? Většinou si píši věci do školy a večer napíši pár e-mailů kamarádkám. Na sociální sítě většinou nechodím, jelikoţ na to není čas. Nebo jen minimálně. Počítač s přístupem na internet pro svou osobní potřebu máme puštěný jen hodinu a půl a na rodince je osm dětí a všichni se za tu dobu tam chtějí vystřídat, tak na pokec v chatu nebo Facebooku není čas. 5. Zveřejnila jsi na internetu své osobní údaje, pokud ano, jaké? Ne, nikdy, jednak to máme zakázané, a jednak strejda s tetou nás na různá rizika spojená s internetem často upozorňují. 6. Píšeš na web nebo zveřejňuješ fotky intimního charakteru? Nikde ţádnou fotku nemám, ani normální. 72
7. Zneužila jsi někdy svůj mobil v nějaké situaci? Pokud ano, popiš mi ji. Ne, nikdy, ale byla jsem svědkem šikany ještě na základce. Kluci tam strkali slabšího spoluţáka a dávali mu za tričko koule sněhu, nahrávali to na mobil, a pak to zavěsili na YouTube. Pak se to vyšetřovalo, pozvali si do školy rodiče a vyšlo najevo, ţe uţ kluka šikanovali delší dobu. Já jsem v celé situaci svědčila. 8. Zneužila jsi někdy počítač v nějaké situaci? Pokud ano, popiš mi ji. Ne, nikdy, a ani bych to neudělala, tyto situace se mi příčí. 9. Byla jsi někdy nějakým způsobem vydírána prostřednictvím mobilního telefonu? Pokud ano, popiš mi situaci. Ne, nikdy, a pokud by se mi to stalo, hned bych to šla říci tetě. Naprosto jí důvěřuji, určitě by s tím něco udělala. Teta nás poučila, pokud by nás někdo obtěţoval nebo vydíral, a ona by nebyla nablízku, měla třeba volno, tak abychom si tu komunikaci stahovali do své sloţky, a pak, aţ by přišla do práce, ţe by to nahlásila. Prý existují organizace, které se tím zabývají. Říkala nám, i jaké, ale teď si nemohu vzpomenout. 10. Byla jsi někdy nějakým způsobem vydírána prostřednictvím počítače? Pokud ano, popiš mi situaci. Naštěstí se mi to nikdy nestalo. Ale mojí kamarádce uţ ano, byla z toho docela nešťastná, ale zavinila si to sama. Měla strach to přiznat rodičům, a tak to řekla mně, také jsem nevěděla, jak jí mám pomoci, tak jsem celou situaci vysvětlila tetě, ta zavolala jejím rodičům. Teta trvala na tom, ţe to s jejich dcerou musí řešit opatrně a v ţádném případě ji nesmí nařezat, protoţe to je ten důvod, proč jim to jejich dcera nechce říci, ţe má strach z negativní reakce rodičů. Ale abych se dostala k věci. Kamarádka nesměla chodit na ţádné sociální sítě, měla to od rodičů zakázané, no, ale ona tam přesto chodila a dopisovala si s nějakým klukem, pak mu poslala i číslo telefonu a řekla, kde bydlí. On po ní chtěl, aby mu poslala nějakou svou erotickou fotku, a to ona nechtěla, tak to odmítla. On na ní tlačil čím dál víc, a kdyţ ona pořád nechtěla, tak ji začal vyhroţovat, ţe to poví jejím rodičům, ţe chodí na sociální síť a ţe si na ní vymyslí i věci, co nejsou pravda. Začal jí i volat a vyhroţoval čím dál hnusněji. Kamarádka se tak bála, ţe uţ ani nejedla, a pak to řekla mně a já tetě. Teta pak zavolala rodičům, a dokonce jim radila, 73
jak mají postupovat a co mají dělat a na koho se obrátit. Tetě rodiče slíbili, ţe se na dceru nebudou zlobit, naopak, ţe ji povzbudí a promluví si s ní, pokud by se jí ještě něco takového stalo, tak aby hned za nimi přišla. Dopadlo to tenkrát dobře a Lenka (tak se kámoška jmenuje) byla ráda, ţe jsem to řekla tetě a ta to s rodiči vyřešila. Lenka si myslí, ţe se rodiče na ní nezlobili z toho důvodu, ţe měli strach, ţe teta pracuje u nás v dětském domově, a pokud by to neřešili opatrně, tak, jak tetě slíbili, tak by to nahlásila na sociálce. Jednou, kdyţ byla u mě na návštěvě, tak to tetě říkala. Ta se smála a řekla, ţe by to neudělala, ale Lenku poučila, ať je opatrná a dala jí přečíst naše pravidla. 11. Zval tě někdo někdy prostřednictvím internetu na schůzku? Pokud ano, popiš mi situaci. Ne, nikdy. Jednou jsem si domlouvala sraz s kamarádkou přes Lidé a teta se mě zeptala, jestli jsem si skutečně jistá, jestli se na druhé straně za kamarádku jenom nikdo nevydává. Docela mě tím zaskočila, ani jsem nevěděla, co mám odpovědět. Pak mi teta řekla, pokud si budu chtít domluvit schůzku, tak abych pouţívala raději e-mail, nebo si zavolala z pevné linky kamarádce na mobil, ţe je to bezpečnější. Od té doby to tak dělám. Tabulka č. 6:
Přehled odpovědí z rozhovoru se Zuzkou – 18 let.
Znak
Odpověď
Od kolika let vlastníš mobilní telefon?
od 12 let
Kolik průměrně provoláš minut a napíšeš SMS zpráv měsíčně? volání – 1 hodina SMS – 400 zpráv Kolik času (hodin) trávíš denně na počítači? 2 hodiny Jakou nejčastější činnost děláš na počítači?
hledání informací
Zveřejnila jsi na internetu své osobní údaje?
ne
Píšeš na web nebo zveřejňuješ fotky intimního charakteru?
ne
Zneuţila jsi někdy svůj mobil v nějaké situaci?
ne
Zneuţila jsi někdy počítač v nějaké situaci?
ne
Byla jsi někdy nějakým způsobem vydírána prostřednictvím mobilního telefonu? Byla jsi někdy nějakým způsobem vydírána prostřednictvím
ne ne
počítače? Zval tě někdo někdy prostřednictvím internetu na schůzku? 74
ne
Seznámení s respondentem a rozhovor č. 5 Adamovi je 25 let, studuje druhý rok nástavbové magisterské studium na vysoké škole, obor Uţité umění a design. V červnu 2011 bude dělat státní magisterskou zkoušku a chce si udělat doktorát. Je dobrým studentem, bakalářské studium zakončil červeným diplomem. Sourozence nemá, je jedináček. Otec (54 let), ředitel gymnázia, matka (48 let) je ředitelkou muzea a galerie. Adam má spoustu zájmů s uměleckým zaměřením, podle jeho slov většinu vědomostí získal díky internetu. Jak sám o sobě tvrdí, on-line je 24 hodin denně. Rodina bydlí v rodinném domku 4 + 1, který je moderně zařízen. Adamův pokoj působí chaoticky. Všichni členové rodiny mají mobilní telefon, v rodině je celkem 5 počítačů s přístupem na internet (2 stolní a 3 notebooky). Jeden stolní PC má ve svém pokoji Adam, druhý PC je v pracovně pro potřeby celé rodiny, notebook vlastní kaţdý člen rodiny svůj. Adam má veškerou počítačovou a mobilní techniku dovezenou z USA, jelikoţ některé technické novinky, jako např. iPod, na našem trhu ještě nejsou. 1. Od kolika let vlastníš mobilní telefon? Jejda, to uţ si ani nepamatuji. Počkejte, nějak se k tomu dopátrám. V rodině jako první ho měl otec, to byly ty první telefony do ruky, já tomu říkal cihla, jelikoţ byly u ucha dost velké, a to mohl být tak rok 1997. Mamka ho dostala asi o dva roky později, a já tak o rok déle. Tak asi v roce 2000, čili v 15 letech. Ale dříve byla jiná doba, dnes mají mobily i předškolní děti. 2. Kolik průměrně provoláš minut a napíšeš SMS zpráv měsíčně? Celá rodina máme paušál, provolám tak 4 hodiny měsíčně a napíši tak 100 zpráv. 3. Kolik času (hodin) trávíš denně na počítači? Prosím Vás, co je to za otázku, jsem on-line 24 hodin denně. Klasicky u notebooku jsem tak 10 hodin denně, ale on-line jsem 24 hodin, i na záchodě jsem on-line, jelikoţ mám mobil s přístupem na internet. 4. Jakou nejčastější činnost děláš na počítači? 75
Dělám i několik věcí najednou, na monitoru mám otevřených několik oken a dělám návrhy do školy, odpovídám na e-maily, komunikuji po síti, ne nadarmo se nám říká síťová generace. Mám spojenou práci se zábavou. Dělám naprosto všechny činnosti, které na počítači lze dělat. 5. Zveřejnil jsi na internetu své osobní údaje, pokud ano, jaké? Síťová generace, do které spadám i já, si s takovými věcmi nikdy moc hlavu nelámala, jsme zvyklé věci sdílet, včetně soukromých věcí, a proto na sebe řekneme téměř vše. Naše soukromí tedy dostává úplně jinou dimenzi. Dá se říci, ţe se jedná o privatizaci soukromého i veřejného prostoru. V síti si budujeme své osobní já a navzájem se ovlivňujeme, spolutvoříme, spolupracujeme, sdílíme. U nohou vám leţí celý svět a nemusíte vytáhnout paty ze svého pokoje. 6. Píšeš na web nebo zveřejňuješ fotky intimního charakteru? To je snad pro puberťáky, ale s kamarády sdílíme názory, pocity, fotky a videa, ale ne takové, s kterými bych někoho schválně dostal do trapné situace. 7. Zneužil jsi někdy svůj mobil v nějaké situaci? Pokud ano, popiš mi ji. Nerozlišuji rozdíl mezi mobilem a počítačem, jelikoţ na síti jsem 24 hodin. To je sporné, jak uţ jsem řekl, sám jsem na síť nikoho v trapné nebo choulostivé situaci nezavěsil, ale na YouTube a jiném takového materiálu najdete nespočetně, a kdyţ na něco narazím, ať uţ se jedná o humor či trapárnu, hodím to do sítě kamarádům dál. V tomhle směru ano. 8. Zneužil jsi někdy počítač v nějaké situaci? Pokud ano, popiš mi ji. Jak jsem řekl, nerozlišuji tuto techniku. 9. Byl jsi někdy nějakým způsobem vydírán prostřednictvím mobilního telefonu? Pokud ano, popiš mi situaci. Ne. 10. Byl jsi někdy nějakým způsobem vydírán prostřednictvím počítače? Pokud ano, popiš mi situaci. 76
Já ne, ale tátu se snaţil někdo ulovit na rhybaření, přišlo mu nějaké upozornění z České spořitelny a měl tam vyplnit nějaké údaje, včetně přístupových kódů na Servis 24 hodin. Bylo to fikané, mělo to klasickou přihlašovací stránku na internetbanking, ale tátovi se to nějak nezdálo. Uţ ani nevím, co se mu v tom nelíbilo, vím, ţe byl rozčilený a říkal si, co je komu do toho se ho ptát na takové údaje, a pokud se to bance nebude líbit, kdyţ to nevyplní, tak si udělá účet někde jinde. A mamka se šla druhý den banky zeptat, jak to vlastně je a proč banka takové údaje vyţaduje. V bance se dozvěděla, ţe nejsme jediní klienti, kteří se na ni obracejí a ţe uţ banka podala trestní oznámení na neznámého pachatele. Během týdne to proběhlo i v televizních novinách na Nově, kde ředitelství banky své klienty upozorňovalo na tento celorepublikový problém. Kolik lidí se jim podařilo zaháčkovat, samozřejmě nezveřejnili. Podle mě asi dost, tady neţ si uvědomíte, ţe se něco děje, můţete mít konto prázdné. No, a chytej si mě! 11. Zval tě někdo někdy prostřednictvím internetu na schůzku? Pokud ano, popiš mi situaci. Ano, ale všechny jsem odmítnul. Já sdílím vše ze svého pokoje. Nepotřebuji osobní kontakt. Tabulka č. 7:
Přehled odpovědí z rozhovoru s Adamem – 25 let.
Znak
Odpověď
Od kolika let vlastníš mobilní telefon?
od 15 let
Kolik průměrně provoláš minut a napíšeš SMS zpráv měsíčně? Volání – 4 hodiny SMS – 100 zpráv Kolik času (hodin) trávíš denně na počítači? 24 hodin Jakou nejčastější činnost děláš na počítači? Zveřejnil jsi na internetu své osobní údaje?
hledání informací komunikace,zábava ano
Píšeš na web nebo zveřejňuješ fotky intimního charakteru?
ne
Zneuţil jsi někdy svůj mobil v nějaké situaci?
ano
Zneuţil jsi někdy počítač v nějaké situaci?
ano
Byl jsi někdy nějakým způsobem vydírán prostřednictvím mobilního telefonu? Byl jsi někdy nějakým způsobem vydírán prostřednictvím počítače? Zval tě někdo někdy prostřednictvím internetu na schůzku?
ne
77
ne ano
5.3
Výsledky kvantitativního šetření
Tabulka č. 8: Třídění respondentů dle pohlaví a věkové kategorie Skupina dětí a mládeže Do jaké věkové dívky chlapci celkem kategorie n = 525 n = 547 n = 1072 spadáš? počet % počet % počet % 19 let a více 44 8,4 45 8,2 89 8,3 17 - 18 let 106 20,2 112 20,5 218 20,3 15 - 16 let 150 28,6 133 24,3 283 26,4 13 - 14 let 111 21,1 130 23,8 241 22,5 11 - 12 let 114 21,7 127 23,2 241 22,5 Dotazníkového šetření se zúčastnilo celkem 1072 respondentů; 525 dívek, 547 chlapců. Celkově nejpočetnější zastoupenou skupinou byla věková kategorie 15 aţ 16 let - 283 respondentů (tj. 26,4 %); dívek 150 (tj. 28,6 %); chlapců 133 (tj. 24,3 %). Nejméně zastoupenou skupinou byla věková kategorie 19 let a více, celkem 89 respondentů (tj. 8,3 %); dívek 44 (tj. 8,4 %); chlapců 45 (tj. 8,2 %)
Tabulka č. 9: Třídění respondentů dle pohlaví a krajů Skupina dětí a mládeže Z jakého jsi kraje? dívky chlapci celkem počet % počet % počet % Karlovarský 45 8,6 38 6,9 83 7,7 Olomoucký 50 9,5 44 8,0 94 8,8 Plzeňský 37 7,0 46 8,4 83 7,7 Ústecký 36 6,9 43 7,9 79 7,4 Středočeský 42 8,0 60 11,0 102 9,5 Pardubický 42 8,0 43 7,9 85 7,9 Liberecký 39 7,4 40 7,3 79 7,4 Vysočina 41 7,8 42 7,7 83 7,7 Moravskoslezský 37 7,0 43 7,9 80 7,5 Jihočeský 38 7,2 33 6,0 71 6,6 Jihomoravský 40 7,6 40 7,3 80 7,5 Zlínský 38 7,2 40 7,3 78 7,3 Královéhradecký 39 7,4 35 6,4 74 6,9 Celkově nejvíce respondentů mělo trvalé bydliště ve Středočeském kraji – 102 osob (tj. 9,5 %). Chlapci byli nejpočetnější ze Středočeského kraje – 60 chlapců (tj. 11 %); dívek z Olomouckého kraje – 50 dívek (tj. 9,5 %). Celkově nejmenší počet respondentů mělo trvalé bydliště v Jihočeském kraji – 71 osob (tj. 6,6 %). Nejméně chlapců pocházelo z Jihočeského kraje – 33 chlapců (tj. 6 %); dívek z Ústeckého kraje – 36 dívek (tj. 6,9 %). 78
Tabulka č. 10: Čas věnovaný sportu Skupina dětí a mládeže dívky
Jak často sportuješ?
chlapci
celkem
počet
%
počet
%
počet
%
méně neţ 2 hodiny
97
85,1
17
14,9
114
10,6
3 aţ 5 hodin
256
76,9
77
23,1
333
31,1
6 aţ 10 hodin
122
38,4
196
61,6
318
29,7
11 aţ 15 hodin
33
20,8
126
79,2
159
14,8
16 aţ 20 hodin
8
10,8
66
89,2
74
6,9
více jak 20 hodin
9
12,2
65
87,8
74
6,9
Graf č. 1: Čas věnovaný sportu více neţ 20 hod. 16-20 hod. 11-15 hod.
dívky chlapci
6-10 hod. 3-5 hod. méně neţ 2 hod. 0%
20%
40%
60%
80%
100%
Celkově nejvíce děti sportují 3 aţ 5 hodin týdně – 333 respondentů (tj. 31,1%). Dívky sportují nejvíce 3 aţ 5 hodin týdně – 256 dívek (tj. 76,9 %); chlapci sportují nejvíce 6 aţ 10 hodin týdně – 196 chlapců (tj. 61,6 %). Z tabulky a grafu je nadále patrné, ţe chlapci celkově sportují více neţ dívky.
79
Tabulka č. 11: Počet zájmových krouţků Skupina dětí a mládeže Do kolika zájmových kroužků chodíš?
dívky
chlapci
celkem
počet
%
počet
%
počet
%
do ţádného
163
31,0
161
29,4
324
30,2
do jednoho
85
16,2
264
48,3
349
32,6
do dvou
116
22,1
87
15,9
203
18,9
do tří
91
17,3
24
4,4
115
10,7
čtyři a více
70
13,3
11
2,0
81
7,6
Graf č. 2: Počet zájmových krouţků čtyři a více do tří dívky chlapci
do dvou do jednoho do ţádného 0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
Dívky nejčastěji chodí do dvou zájmových krouţků - 116 dívek (tj. 22,1 %), do ţádného zájmového krouţku nechodí 163 dívek (tj. 31 %), Chlapci nejčastěji navštěvují 1 zájmový krouţek – 264 chlapců (tj. 48,3 %), zatímco do ţádného krouţku nechodí 161 chlapců (tj. 29,4 %). Z tabulky a grafu je nadále patrné, ţe dívky navštěvují více zájmových krouţků neţ chlapci.
80
Tabulka č. 12: Otázky zaměřené na nudu, samotu a nespokojenost s volným časem Skupina dětí a mládeže Trávení volného času.
dívky
chlapci
celkem
počet
%
počet
%
počet
%
nudíš se
126
24
94
17,2
220
20,5
jsi často sám(a)
157
29,9
134
24,5
291
27,1
nespokojenost s časem
132
25,1
128
23,4
260
24,3
Graf č. 3: Odpovědi na nudu, samotu a nespokojenost s volným časem nespokojenost dívky chlapci
samota nuda 0%
5%
10%
15%
20%
25%
30%
35%
Na otázku „nudíš se často“ odpovědělo „ano“ celkem 220 respondentů (tj. 20,5 % ); z toho bylo 126 dívek (tj. 24 %) a 94 chlapců (tj. 17,2 %). Na otázku zda respondenti „tráví většinu volného času doma sami“ odpovědělo „ano“ celkem 291 respondentů (tj. 27,1 %); z toho bylo 157 dívek (tj. 29,9 %) a 134 chlapců (tj. 24,5 %). Na otázku zda jsou respondenti „nespokojeni se svým volným časem“ odpovědělo „ano“ celkem 260 respondentů (tj. 24,3 %); z toho bylo 132 dívek (tj. 25,1 %) a 128 chlapců (tj. 23,4 %).
81
Tabulka č. 13: Celkový čas strávený u počítače Skupina dětí a mládeže Kolik času za týden trávíš u počítače?
dívky
chlapci
celkem
počet
%
počet
%
počet
%
méně neţ 2 hodiny
0
0,0
0
0,0
0
0,0
3 aţ 5 hodin
16
3,0
3
0,5
19
1,8
6 aţ 10 hodin
44
8,4
17
3,1
61
5,7
11 aţ 15 hodin
100
19
58
10,6
158
14,7
16 aţ 20 hodin
151
28,8
159
29,1
310
28,9
více jak 20 hodin
213
40,6
310
56,7
523
48,8
Graf č. 4: Celkový čas strávený u počítače více jak 20 hod. 16-20 hod. 11-15 hod.
dívky chlapci
6-10 hod. 3-5 hod. méně neţ 2 hod. 0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
Celkově respondenti tráví u počítače více jak 20 hodin týdně – 523 osob (tj. 48,8 %); z toho dívek 213 (tj. 40,6 %) a chlapců 310 (tj. 56,7 %). Méně jak 2 hodiny týdně respondenti u počítače netráví vůbec.
82
Tabulka č. 14: Čas strávený u počítačových her Skupina dětí a mládeže Jak často za týden Dívky chlapci hraješ počítačové hry? počet % počet %
celkem počet
%
méně neţ 2 hodiny
156
29,7
60
11,0
216
20,1
3 aţ 5 hodin
106
20,2
154
28,2
260
24,3
6 aţ 10 hodin
30
5,7
132
24,1
162
15,1
11 aţ 15 hodin
14
2,7
82
15,0
96
9,0
16 aţ 20 hodin
8
1,5
39
7,1
47
4,4
více jak 20 hodin
13
2,5
55
10,1
68
6,3
hry nehraji
198
37,7
25
4,6
223
20,8
Graf č. 5: Čas strávený u počítačových her hry nehraji více jak 20 hod. 16-20 hod. dívky chlapci
11-15 hod. 6-10 hod. 3-5 hod. méně neţ 2 hod. 0%
10%
20%
30%
40%
Celkově respondenti hrají nejvíce počítačové hry 3 aţ 5 hodin týdně – 260 osob (tj. 24,3 %). Počítačové hry nehraje vůbec 198 dívek (tj. 37,7 %); chlapci hrají počítačové hry nejvíce 3 aţ 5 hodin týdně - 154 chlapců (tj. 28,2 %). Z tabulky i grafu je nadále patrné, ţe chlapci celkově hrají počítačové hry daleko častěji neţ dívky.
83
Tabulka č. 15: Čas strávený surfováním na počítači Skupina dětí a mládeže Jak často za týden surfuješ na počítači?
dívky
chlapci
celkem
počet
%
počet
%
počet
%
méně neţ 2 hodiny
19
3,6
2
0,4
21
2,0
3 aţ 5 hodin
54
10,3
34
6,2
88
8,2
6 aţ 10 hodin
90
17,1
63
11,5
153
14,3
11 aţ 15 hodin
110
21,0
118
21,6
228
21,3
16 aţ 20 hodin
107
20,4
132
24,1
239
22,3
více jak 20 hodin
143
27,2
197
36,0
340
31,7
vůbec nesurfuji
2
0,4
1
0,2
3
0,3
Graf č. 6: Čas strávený surfováním na počítači nesurfuji více jak 20 hod. 16-20 hod. dívky chlapci
11-15 hod. 6-10 hod. 3-5 hod. méně neţ 2 hod. 0%
10%
20%
30%
40%
Celkově respondenti nejvíce surfují na počítači více jak 20 hodin týdně – 340 osob (tj. 31,7 %); z toho dívek 143 (tj. 27,2 %) a chlapců 197 (tj. 36 %).
84
Tabulka č. 16: Rodičovská kontrola Rodičům vadí strávený čas u PC, kontrolují, na co se na internetu dívám.
Skupina dětí a mládeže počet
%
počet
%
počet
%
vadí
282
53,7
219
40,0
501
46,7
kontrolují
109
20,8
25
4,6
134
12,5
dívky
chlapci
celkem
Graf č. 7: Rodičovská kontrola dle věkové kategorie 11-12 let 13-14 let kontrola stránek vadí rodičům čas u PC
15-16 let 17-18 let 19 let a více 0%
20%
40%
60%
80%
Na otázku zda „vadí rodičům trávení volného času svých dětí u počítače“ odpovědělo „ano“ celkem 501 respondentů (tj. 46,7 % ); z toho bylo 282 dívek (tj. 53,7 %) a 219 chlapců (tj. 40 %) Na otázku zda „kontrolují rodiče na jaké stránky se na internetu děti dívají“ odpovědělo „ano“ celkem 134 respondentů (tj. 12,5 % ); z toho bylo 109 dívek (tj. 20,8 %) a 25 chlapců (tj. 4,6 %) Z grafu je patrné, ţe nejvíce vadí rodičům trávení svých dětí u počítače a nečastěji kontrolují své děti ve věkové kategorii 11 aţ 12 let.
85
Tabulka č. 17: Ataky přes informační a komunikační technologie Setkání s ataky přes Skupina dětí a mládeže mobilní telefon a dívky chlapci celkem počítač. počet % počet % počet % vyhroţování 35 6,7 56 10,2 91 8,5 zesměšňování 71 13,5 86 15,7 157 14,6 uráţení 76 14,5 84 15,4 160 14,9 zneuţití účtu 54 10,3 57 10,4 111 10,4 foto, video, hlas 201 38,3 203 37,1 404 37,7 Poznámka: Respondenti mohli zaškrtnout více kladných odpovědí S vyhroţováním se setkali respondenti a odpověděli „ano“ celkem v 91 případech (tj. 8,5 %); z toho bylo 35 dívek (tj. 6,7 %); chlapců 56 (tj. 10,2 %). Se zesměšňováním se setkali respondenti a odpověděli „ano“ celkem v 157 případech (tj. 14,6 %); z toho bylo 71 dívek (tj. 13,5 %); chlapců 86 (tj. 15,7 %). S uráţením se setkali respondenti a odpověděli „ano“ celkem v 160 případech (tj. 14,9 %); z toho bylo 76 dívek (tj. 14,5 %); chlapců 84 (tj. 15,4 %). Se zneuţitím svého účtu se setkali respondenti a odpověděli „ano“ celkem v 111 případech (tj. 10,4 %); z toho bylo 54 dívek (tj. 10,3 %); chlapců 57 (tj. 10,4 %). S umístěním kompromitujícího materiálu (foto, video, zvuková nahrávka) se setkali respondenti a odpověděli „ano“ celkem ve 404 případech (tj. 37,7 %); z toho bylo 201 dívek (tj. 38,3 %); chlapců 203 (tj. 37,1 %). Tabulka č. 18: Řešení ataků s rodiči přes informační a komunikační technologie Řešil(a) jsi někdy se Skupina dětí a mládeže svými rodiči dívky chlapci celkem následující problémy? počet % počet % počet % vyhroţování 7 1,3 13 2,4 20 1,9 uráţení 21 4,0 21 3,8 42 3,9 zesměšňování 31 5,9 26 4,8 57 5,3 zneuţití účtu 21 4,0 27 4,9 48 4,5 Poznámka: Respondenti mohli zaškrtnout více kladných odpovědí Vyhroţování respondenti řešili s rodiči a odpověděli „ano“ celkem ve 20 případech (tj. 1,9 %); z toho bylo 7 dívek (tj. 1,3 %); chlapců 13 (tj. 2,4 %). Uráţení respondenti řešili s rodiči a odpověděli „ano“ celkem ve 42 případech (tj. 3,9 %); z toho bylo 21 dívek (tj. 4 %); chlapců 21 (tj. 3,8 %). Zesměšňování respondenti řešili s rodiči a odpověděli „ano“ celkem ve 57 případech (tj. 5,3 %); z toho bylo 31 dívek (tj. 5,9 %); chlapců 26 (tj. 4,8 %). Zneuţití svého účtu respondenti řešili s rodiči a odpověděli „ano“ celkem ve 48 případech (tj. 4,5 %); z toho bylo 21 dívek (tj. 4 %); chlapců 27 (tj. 4,9 %). 86
Tabulka č. 19: Svěření osobních údajů po krátké známosti po internetu Řekneš po internetu Skupina dětí a mládeže z následujících dívky chlapci informací? počet % počet % jméno 382 72,8 407 74,4 příjmení 117 22,3 127 23,2 bydliště (adresa) 25 4,8 28 5,1 číslo mobilu 33 6,3 38 6,9 svou školu 70 13,3 51 9,3 e-mail 118 22,5 115 21,0 Skype, ICQ 128 24,4 135 24,7 heslo svého e-mailu 0 0,0 0 0,0 PIN kód kreditní karty 0 0,0 0 0,0 Poznámka: Respondenti mohli zaškrtnout více kladných odpovědí
celkem počet % 789 73,6 244 22,8 53 4,9 71 6,6 121 11,3 233 21,7 263 24,5 0 0,0 0 0,0
Na otázku „jaké osobní údaje by respondenti prozradili, pokud protějšek znají pouze z komunikace po internetu“ je patrné, ţe nejčastěji by prozradili své jméno – celkem 789 osob (tj. 73,6 %); dívek 382 (tj. 72,8 %); chlapců 127 (tj. 23,2 %). Druhou nejčastěji prozrazenou informací je číslo Skypu a ICQ – celkem 263 osob (tj. 24,5 %); dívky 128 (tj. 24,4 %); chlapců 135 (tj. 24,7 %). Nikdo z respondentů by neprozradil heslo ke svému e-mailovému účtu a PIN kód své kreditní karty. Tabulka č. 20: Svěření svých osobních údajů po roční známosti po internetu Řekneš po internetu z následujících informací po roce?
Skupina dětí a mládeže dívky chlapci počet % počet % jméno 467 89,0 501 91,6 příjmení 280 53,3 303 55,4 bydliště (adresa) 151 28,8 157 28,7 číslo mobilu 186 35,4 203 37,1 svou školu 241 45,9 270 49,4 e-mail 374 71,2 409 74,8 Skype, ICQ 386 73,5 406 74,2 heslo svého e-mailu 0 0,0 0 0,0 PIN kód kreditní karty 0 0,0 0 0,0 Poznámka: Respondenti mohli zaškrtnout více kladných odpovědí
87
celkem počet % 968 90,3 583 54,4 308 28,7 389 36,3 511 47,7 783 73,0 792 73,9 0 0,0 0 0,0
Na otázku „jaké osobní údaje by respondenti prozradili, pokud protějšek znají jeden rok pouze z komunikace po internetu“ je patrné, ţe nejčastěji by prozradili své jméno – celkem 968 osob (tj. 90,3 %); dívek 467 (tj. 89 %); chlapců 501 (tj. 91,6 %). Druhou nejčastěji prozrazenou informací je číslo Skypu a ICQ – celkem 792 osob (tj. 73,9 %); dívky 386 (tj. 73,5 %); chlapců 406 (tj. 74,2 %). Nikdo z respondentů by neprozradil heslo ke svému e-mailovému účtu a PIN kód své kreditní karty.
Tabulka č. 21: Svěření svých osobních údajů známosti po internetu za úplatu Řekneš po internetu Skupina dětí a mládeže z následujících dívky chlapci informací za úplatu? počet % počet % jméno 373 71,0 395 72,2 příjmení 69 13,1 73 13,3 bydliště (adresa) 16 3,0 14 2,6 číslo mobilu 32 6,1 27 4,9 svou školu 33 6,3 29 5,3 e-mail 108 20,6 117 21,4 Skype, ICQ 132 25,1 157 28,7 heslo svého e-mailu 0 0,0 0 0,0 PIN kód kreditní karty 0 0,0 0 0,0 Poznámka: Respondenti mohli zaškrtnout více kladných odpovědí
celkem počet % 768 71,6 142 13,2 30 2,8 59 5,5 62 5,8 225 21,0 289 27,0 0 0,0 0 0,0
Na otázku „jaké osobní údaje by respondenti prozradili, za úplatu (dárek, peníze) pokud protějšek znají pouze z komunikace po internetu“ je patrné, ţe nejčastěji by prozradili své jméno – celkem 768 osob (tj. 71,6 %); dívek 373 (tj. 71 %); chlapců 395 (tj. 72,2 %). Druhou nejčastěji prozrazenou informací je číslo Skypu a ICQ – celkem 289 osob (tj. 27 %); dívky 132 (tj. 25,1 %); chlapců 157 (tj. 28,7 %). Nikdo z respondentů by neprozradil heslo ke svému e-mailovému účtu a PIN kód své kreditní karty.
88
Tabulka č. 22: Obtěţování intimního charakteru Dostal si někdy fotku, kde je částečně svlečený (nahý) nebo sexuálně laděnou zprávu? choulostivé foto sexuální zpráva
Skupina dětí a mládeže dívky
chlapci
celkem
počet
%
počet
%
počet
%
98
18,7
95
17,4
193
18,0
198
37,7
227
41,5
425
39,6
Graf č. 8: Obtěţování intimního charakteru dle pohlaví sexuální zpráva dívky chlapci choulostivé foto 0%
10%
20%
30%
40%
50%
Graf č. 9: Obtěţování intimního charakteru dle věkové kategorie 11-12 let 13-14 let sexuální zpráva choulostivé foto
15-16 let 17-18 let 19 let a více 0%
10%
20% 30% 40% 50% 60% 70%
Fotografii, kde je někdo částečně svlečený nebo nahý dostalo celkem 193 respondentů (tj. 18 %); dívek 98 (tj. 18,7 %); chlapců 95 (tj. 17,4 %). Sexuálně laděnou zprávu dostalo celkem 425 respondentů (tj. 39,6 %) dívek 198 (tj. 37,7 %); chlapců 227 (tj. 41,5 %). Se stoupajícím věkem stoupá i obtěţování intimního charakteru. 89
Tabulka č. 23: Znalost portálů Znáš některé z Skupina dětí a mládeže následujících dívky chlapci portálů? počet % počet % Alík 284 54,1 325 59,4 Líbímseti 460 87,6 492 89,9 YouTube 514 97,9 544 99,5 Hry.cz 221 42,1 329 60,1 Facebook 524 99,8 547 100,0 Rajče 376 71,6 433 79,2 MySpace 201 38,3 241 44,1 XChat 338 64,4 386 70,6 Poznámka: Respondenti mohli zaškrtnout více kladných odpovědí
celkem počet % 609 56,8 952 88,8 1058 98,7 550 51,3 1071 99,9 809 75,5 442 41,2 724 67,5
Kromě 1 dívky všichni respondenti znají Facebook - 1071 osob (tj. 99,9 %). Druhým nejznámějším portálem je YouTube - celkem 1058 osob (tj. 98,7 %); dívek 514 (tj. 97,9 %); chlapců 544 (tj. 99,5 %). Nejméně známým portálem mezi respondenty je MySpace - celkem 442 osob (tj. 41,2 %); dívek 201 (tj. 38,3 %); chlapců 241 (tj. 44,1 %). Tabulka č. 24: Účet na portálech Máš založen účet na Skupina dětí a mládeže některém z dívky chlapci následujících počet % počet % portálů? Alík 101 19,2 106 19,4 Líbímseti 188 35,8 166 30,3 YouTube 154 29,3 229 41,9 Hry.cz 25 4,8 71 13,0 Facebook 463 88,2 515 94,1 Rajče 124 23,6 148 27,1 MySpace 26 5,0 25 4,6 XChat 153 29,1 167 30,5 Poznámka: Respondenti mohli zaškrtnout více kladných odpovědí
celkem počet % 207 354 383 96 978 272 51 320
19,3 33,0 35,7 9,0 91,2 25,4 4,8 29,9
Nejvíce respondentů mají zaloţen svůj účet na Facebooku - celkem 978 osob (tj. 91,2 %); dívek 463 (tj. 88,2 %); chlapců 515 (tj. 94,1 %). Nejméně respondentů má zaloţen svůj účet na portálu MySpace - 51 osob (tj. 4,8 %); dívek 26 (tj. 5 %); chlapců 25 (tj. 4,6 %). U chlapců druhým preferovaným portálem, kde mají zaloţen svůj účet je YouTube - 229 chlapců (tj. 41,9 %). U děvčat druhým preferovaným portálem, kde mají zaloţen svůj účet je Líbímseti -188 dívek (tj. 35,8 %) Ve věkové kategorii od 11 do 12 let má zaloţen svůj účet na Facebooku celkem 240 respondentů (tj. 99,6 %). 90
Tabulka č. 25: Čas strávený komunikací na sociálních sítích Skupina dětí a mládeže Jak často za týden komunikuješ na sociálních sítích?
počet
%
počet
%
počet
%
méně neţ 2 hodiny
2
0,4
2
0,4
4
0,4
3 aţ 5 hodin
20
3,8
16
2,9
36
3,4
6 aţ 10 hodin
60
11,4
30
5,5
90
8,4
11 aţ 15 hodin
96
18,3
102
18,6
198
18,5
16 aţ 20 hodin
113
21,5
136
24,9
249
23,2
více jak 20 hodin
187
35,6
247
45,2
434
40,5
vůbec nekomunikuji
47
9,0
14
2,6
61
5,7
dívky
chlapci
celkem
Graf č. 10: Čas strávený komunikací na sociálních sítích vůbec nekomunikuji více jak 20 hod. 16-20 hod. dívky
11-15 hod.
chlapci
6-10 hod. 3-5 hod. méně neţ 2 hod.
0%
10%
20%
30%
40%
50%
Respondenti nejčastěji komunikují na sociálních sítích více jak 20 hodin týdně – 435 osob (tj. 40,5 %); dívek 187 (tj. 35,6 %); chlapců 247 (tj. 45,2 %). Vůbec nekomunikuje 61 respondentů (tj. 5,7 %); dívek 47 (tj. 9 %); chlapců 14 (tj. 2,6 %).
91
Tabulka č. 26: Setkání s nepříjemnou situací Skupina dětí a mládeže Dostal(a) se někdo nebo ty do nepříjemné situace?
počet
%
počet
%
počet
%
ano
79
15,0
91
16,6
170
15,9
dívky
chlapci
celkem
Graf č. 11: Setkání s nepříjemnou situací dle pohlaví a věkové kategorie 11-12 let 13-14 let dle věkové kategorie dívky chlapci
15-16 let 17-18 let 19 let a více dle pohlaví 0%
10%
20%
30%
40%
S nepříjemnou situací se celkem setkalo 170 respondentů (tj.15,9 %); dívky 79 (tj. 15 %); chlapců 91 (tj. 16,6 %). Dle věkové kategorie byl nejvíce zastoupen věk od 13 do 14 let – celkem 54 respondentů (tj. 31,8 %); nejméně kategorie 19 let a více – celkem 10 respondentů (tj. 5,9 %).
92
Tabulka č. 27: Schůzky po internetu Skupina dětí a mládeže Půjdeš na navrženou schůzku?
dívky
chlapci
celkem
počet
%
počet
%
počet
%
ano půjdu
105
20,0
127
23,2
232
21,6
O nastávající schůzce řeknu sourozenci
97
18,5
149
27,2
246
22,9
rodičům
207
39,4
134
24,5
341
31,8
kamarádovi
149
28,4
173
31,6
322
30,0
vůbec nikomu
72
13,7
91
16,6
163
15,2
Graf č. 12: Schůzky po internetu dle pohlaví a věkové kategorie 11-12 let 13-14 let 15-16 let 17-18 let dle věkové kategorie dívky chlapci
19 let a více neřeknu o ní nikomu řehnu o ní kamarádovi řeknu o ní rodičům řeknu o ní sourozenci ano, půjdu na schůzku 0% 10% 20% 30% 40% 50%
Na navrţenou schůzku by šlo celkem 232 respondentů (tj. 21,6 %); dívek 105 (tj. 20 %); chlapců 127 (tj. 23,2 %). Dle věkové kategorie by nejčastěji souhlasili se schůzkou respondenti ve věku od 17 do 18 let – celkem 78 respondentů (tj. 33,6 %). Dívky by se s plánovanou schůzkou nejčastěji svěřily rodičům – celkem 207 dívek (tj. 39,4 %). Chlapci by se s plánovanou schůzkou nejčastěji svěřili kamarádovi – celkem 173 chlapců (tj. 31,6 %). 93
Tabulka č. 28: Vystupování na internetu Píšeš o sobě na internetu vždy pravdu?
Skupina dětí a mládeže dívky
chlapci
celkem
počet
%
počet
%
počet
%
ano
101
19,2
118
21,6
219
20,4
Vystupuješ na internetu pod pravým jménem či přezdívkou? pravé jméno
130
24,8
137
25,0
267
24,9
přezdívka
395
75,2
410
75,0
805
75,1
Graf č. 13: Vystupování na internetu vystupuji pod přezdívkou dívky chlapci
vystupuji pod pravým jménem píši o sobě vţdy pravdu 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80%
Pravdu o sobě na internetu píše celkem 219 respondentů (tj. 20,4 %); dívek 101 (tj. 19,2 %); chlapců 118 (tj. 21,6 %). Více respondentů vystupuje pod přezdívkou - celkem 805 (tj. 75,1 %); děvčat 395 (tj. 75,2 %); chlapců 410 (tj. 75 %).
94
Tabulka č. 29: Ţádost o mlčení Skupina dětí a mládeže Neříkej nikomu, že si spolu píšeme a o čem si píšeme.
počet
%
počet
%
počet
%
ţe si píšeme
110
21,0
130
23,8
240
22,4
o čem si píšeme
110
21,0
104
19,0
214
20,0
dívky
chlapci
celkem
Graf č. 14: Ţádost o mlčení 11-12 let 13-14 let 15-16 let co si píšeme že si píšeme
17-18 let
dívky chlapci
19 let a více neříkej nikomu, o čem si píšeme neříkej nikomu, ţe si píšeme 0%
5%
10%
15%
20%
25%
30%
Prosbu o mlčení „že si spolu píšeme“ obdrţelo celkem 240 respondentů (tj. 22,4 %); dívek 110 (tj. 21 %); chlapců 130 (tj. 23,8 %). Prosbu o mlčení „co si spolu píšeme“ obdrţelo celkem 214 respondentů (tj. 20 %); dívek 110 (tj. 21 %); chlapců 104 (tj. 19 %). Prosbu o mlčení „že si spolu píšeme“ obdrţeli nejčastěji respondenti ve věkové kategorii od 15 do 16 let - celkem 60 respondentů (tj. 28 %); a prosbu „o mlčení o obsahu“ celkem 64 respondentů (tj. 26,7 %).
95
Tabulka č. 30: Hlášení závadového obsahu Skupina dětí a mládeže Znáš nějaký portál, kde můžeš nahlásit závadový obsah?
počet
%
počet
%
počet
%
ano
137
26,1
135
24,7
272
25,4
dívky
chlapci
celkem
Graf č. 15: Hlášení závadového obsahu dle pohlaví a věkové kategorie 11-12 let 13-14 let dle věkové kategirie dívky chlapci
15-16 let 17-18 let 19 let avíce znám portály 0%
5%
10%
15%
20%
25%
30%
Portál(y), kde lze nahlásit závadový obsah zná celkem 272 respondentů (tj. 25,4 %); dívek 137 (tj. 26,1 %); chlapců 135 (tj.24,7 %). Nejlépe informovaní jsou respondenti ve věkové kategorii od 15 do 16 let, celkem 68 osob (tj. 25 %).
96
5.4
Hodnocení výzkumného šetření Výzkumné šetření navazuje na teoretickou část, výsledky jsou podloţeny
v tabulkách a grafech kvantitativního šetření ze 26 škol (13 základních, 13 středních) z krajských měst ČR a také v nestandardizovaných rozhovorech respondentů různého věku. Analýza nestandardizovaných rozhovorů Zjištěné výsledky jsou poměrně alarmující a svědčí o skutečnosti, ţe děti tráví poměrně
velkou
část
svého
volného
času
(prakticky
denně)
u
počítače,
o neinformovanosti v této oblasti jak u dětí, tak dospělých, o minimální, ne-li téměř ţádné prevenci. Z rozhovorů vyplynulo, ţe děti a mládeţ se s občasnými ataky přes informační i komunikační technologie setkávají. Mnohé osobní informace, ať uţ z nevědomosti nebo nedbalosti, na sebe bez nejmenšího přemýšlení prozradí sami. Jsou ochotni naprosto cizím lidem poslat svou adresu, a nejen e-mailovou, ale i poštovní, telefonní číslo, fotky a jiné osobní údaje. S klesajícím věkem stoupá nezkušenost a jistá míra naivity, se stoupajícím u některých naopak roste frekvence účelového jednání. Lze se setkat i případy s vysoce rizikovým chováním, jak autorka uvádí v jednom z rozhovorů, coţ můţe mít váţné dopady nejen pro samotné dítě, ale případné neštěstí zasáhne i celou rodinu. I kvantitativní výzkum prokázal, ţe děti občas dostávají pozvání na schůzky od neznámých lidí a nemalé procento by na ní bez přemýšlení šlo. Analýza hypotéz Hypotéza č. 1: Více neţ 25% rodičů svým dětem kontroluje, na jaké stránky se na internetu dívají. Graf č. 16 : Rodičovská kontrola kontrola stránek
dívka chlapec
vadí rodičům čas u PC 0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
Rodiče kontrolují stránky svým dětem méně, jak v 25%. Skutečnost je jen 20,8% u dívek; u chlapců dokonce pouze 4,6%. Hypotéza číslo 1, byla vyvrácena. 97
Hypotéza č. 2: Více neţ 10% respondentů se setkalo prostřednictvím počítače nebo mobilního telefonu s vyhroţováním, zesměšňováním, uráţením a zneuţitím svého účtu. Graf č. 17: Ataky přes informační a komunikační technologie foto, video, hlas zneuţití účtu dívky
uráţení
chlapci
zesměšňování vyhroţování 0%
5%
10%
15%
20%
25%
30%
35%
40%
45%
Z kvantitativního šetření vyplývá, ţe s vyhroţováním se setkalo 8,5%, se zesměšňováním 14,6%, s uráţením 14,9% a se zneuţitím svého účtu v 10,4%, tedy průměrně více jak 10 % respondentů. Hypotéza číslo 2, byla potvrzena. Hypotéza č. 3: Více neţ 50% respondentů, kteří se setkali s vyhroţováním, zesměšňováním, uráţením a zneuţitím svého účtu řešilo situaci se svými rodiči. Graf č. 18: Řešení ataků s rodiči přes informační a komunikační technologie zneuţití účtu zesměšňování
dívka chlapec
uráţení vyhroţování 0%
1%
2%
3%
4%
5%
6%
7%
Překvapením je zjištění, ţe i kdyţ se velký počet respondentů setkal s různými ataky, jako vyhroţování, zesměšňování, uráţení a zneuţití svého účtu, naprostá většina z nich své problémy s rodiči vůbec neřešila. Hypotéza číslo 3, byla vyvrácena.
98
Zvláště neopatrně si respondenti počínají s poskytováním osobních údajů. Z grafu č. 13 a 14 je zřetelná stoupající tendence a mnohé jsou ochotni prozradit i za úplatu, jak je znázorněno v grafu č. 15. Hypotéza č. 4: Více neţ 50% respondentů po roční známosti pouze z internetové komunikace zveřejňuje své jméno, příjmení a e-mail. Graf č. 19 : Svěření svých osobních údajů po krátké známosti po internetu Skyp, ICQ e-mail škola
dívky
číslo mobilu
chlapci
bydliště příjmení jméno 0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
Graf č. 20: Svěření svých osobních údajů po roční známosti po internetu Skyp, ICQ e-mail škola
dívky
číslo mobilu
chlapci
bydliště příjmení jméno 0%
20%
40%
60%
80%
100%
Graf č. 21: Svěření svých osobních údajů známosti po internetu za úplatu Skyp, ICQ e-mail škola dívky
číslo mobilu
chlapci
bydliště příjmení jméno 0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
Po roční známosti pouze z internetové komunikace jsou ochotni prozradit své jméno v 90,3%, příjmení 54,4% a e-mail dokonce v 73%. Hypotéza číslo 4, byla potvrzena. 99
Hypotéza č. 5: Více jak 80% respondentů zná internetový portál Facebook, a zároveň tam má zaloţen svůj účet. Graf č. 22: Znalost portálů Xchat MySpace Rajče Facebook
dívky chlapci
Hry.cz YouTube Líbímseti Alík 0%
20%
40%
60%
80%
100%
120%
Graf č. 23: Účet na portálech Xchat MySpace Rajče Facebook
dívky chlapci
Hry.cz YouTube Líbímseti Alík 0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
Internetový portál Facebbok zná 99,8% dívek; 100% chlapců. Zaloţen svůj účet na tomto portálu má 88,2% dívek; 94,1% chlapců. Hypotéza číslo 5, byla potvrzena.
100
6
DISKUSE Od malička své děti instruujeme „nebav se a nikam nechoď s neznámými lidmi…,
nikomu doma neotvírej...“, poté ve většině rodin nastává dlouhá přednáška, jak je to nebezpečné a co vše by se mohlo stát. Pokud dítě usedá před monitor počítače, nebo komunikuje mobilním telefonem, poučení ve většině případů stále chybí, a po pravdě řečeno mnoho rodičů to ani nenapadne, jelikoţ v této oblasti nás děti předběhly. Komunikace, objevování, tvorba, to jsou vše úţasné věci, které internet nabízí. Poskytuje nám volnost ve vyhledávání a poskytování informací bez bariér a hranic. Obepíná náš reálný svět jako pavučina a ţije si vlastním ţivotem. Nabídka je opravdu pestrá a lze ji vyuţívat k duševnímu obohacení sama sebe i druhých. S modernizací těchto technologií rostou i rizika, které mohou zasáhnout do dětského světa a zranit. Vymezením mezi pozitivním a negativním vlivem vede jen velmi tenká linie. Je nutností s našimi dětmi o těchto nebezpečích mluvit a s těmi nejmenšími u obrazovky raději sedět. Internetové bezpečnosti se nevěnuje přílišná pozornost. Pokud v médiích proběhne nějaká zpráva, zpravidla se týká nabouraných účtů v bankách, nebezpečných virů a nevhodných počítačových her. Úplně nejhorší situace je na základních školách, kde by informovanosti mělo být nejvíce. Pak se nedivme, ţe chování dětí na internetu je nerozumné, ne-li přímo nebezpečné. Konkrétním nebezpečí, se kterými se děti mohou setkat, autorka v práci pro přehlednost rozdělila do jednotlivých kategorií, ale v praxi se více či méně vzájemně prolínají. Za primární riziko se dá bezesporu povaţovat svolení se setkáním, které bylo sjednáno prostřednictvím internetu. Veškeré nečekané výzvy k zobrazení přes webové kamery, nebo dokonce pozvání na osobní schůzku, by měly být dětmi striktně odmítnuty. Dítě by mělo být informováno alespoň natolik, ţe pokud se mu při práci s počítačem nebo při komunikaci mobilním telefonem stane nečekaná, nepříjemná nebo nezvyklá věc, aby se s důvěrou automaticky obrátilo na rodiče nebo jiného dospělého. Ztráta soukromí je asi druhým největším rizikem, které uţivatelé podstupují. Většina dětí si vůbec nepřipouští, ţe internet má „paměť“, a to co na internetu zveřejní 101
nebo pošlou nelze ve většině případů vrátit zpět. Málokterý z nich si uvědomuje, ţe pokud někomu pošlou, nebo zveřejní choulostivou fotografii nebo intimní zprávu, je třeba počítat s tím, ţe ji svým způsobem publikovaly. Kdokoliv si inkriminovaný materiál můţe stáhnout a následně zneuţít. Zastavení procesu šíření fotky nebo souboru je pak v zásadě nemoţné. Proto je nutné na tyto rizika neustále děti upozorňovat, aby zvaţovaly své kroky a jednání prostřednictvím těchto technologií. Podle odborníků, správců webu a policistů je nejúčinnější prevencí opatrnost a neposílat nic ze svých osobních údajů rozhodně nikomu, koho znají pouze z internetové komunikace. Na některých portálech jsou sice uvedeny zásady bezpečného uţívání, ale jsou ve většině případů velmi dlouhé, děti je nečtou, tím je i nedodrţují - ani ty opravdu důleţité. A koneckonců ruku na srdce, děláme my, rodiče, v této oblasti pro své děti maximum? Díky přepracovanosti, vyčerpání i hektické době často aktivity svých dětí u počítačů nesledujeme i podceňujeme. Ale věřme, ţe se doopravdy vyplatí sem tam se svými potomky pohovořit, věnovat jim chvilku a nenápadně je „oťuknout“, na čem zrovna na počítači pracují a s kým komunikují, co od internetu dostávají, očekávají, co získali a naopak ztratili. Pokud se naše „oťukávání“ stane nenásilnou pravidelnou přátelskou komunikací s příjemnou atmosférou, posílíme důvěru dítěte a zároveň šanci, ţe kdyby se potomek dostal do nečekané situace, tak se nám ochotněji svěří. A v neposlední řadě, dbejme o zdraví našich dětí, nenechejme je vysedávat celé hodiny či dny před monitorem. Svět kolem nás je o tolik barevnější, pestřejší a zábavnější neţ obraz v počítači. Je sice hezké, ţe dítě umí bravurně vyhledat na síti vše, co potřebuje, ale je smutné, ţe samo nerozezná kopretinu od sedmikrásky a na kole pro obezitu nevyjede ani na první kopec. Stále mějme na paměti, ţe závislost se tvoří i na počítači a internetu, nikoliv jen na samotných drogách.
102
ZÁVĚR Díky počítačům bude naše budoucnost zcela jiná, ať uţ si to přejeme, nebo ne. Vývoj je prakticky nezastavitelný. I po dvou desetiletích stále vznikají spojením celé řady technických nápadů, metod, postupů a standardů nové a novější aplikace s nespornou silou a moţnostmi tohoto kyberprostoru. Z druhé strany jsou také čím dál viditelnější i rizika, nesváry a nebezpečí tohoto svobodného a velmi tolerantního média. Anonymita, bezplatnost, volný přístup, a především absolutní svoboda projevu, přinesly a přinášejí mnoho dobrého, ale také zlého. Hrozeb bude určitě čím dál více, přičemţ budou stále nebezpečnější a ochrana proti nim nebude jednoduchou záleţitostí. Na poli soukromí a zabezpečení nás čeká ještě boj. A proto mluvme se svými dětmi o této problematice, ať jsou na nastávající dobu lépe připraveny, neţ jsme byli my. Také stojí k zamyšlení, jestli tyto děti a mládeţ jednou nebudou předmětem a zájmem speciální pedagogiky. Důvodů, proč by to tak mohlo být, je hned několik. Sociální sítě budují dětem falešnou realitu, do které děti rády utíkají, jelikoţ si neumějí najít zábavu, zájmy ani skutečné přátelé ve skutečném světě. Specifický ţivotní styl stále výrazněji ovlivňuje rozhodování a chování. Místo toho, aby si děti a mládeţ budovali reálné vztahy a získávali sociální zkušenosti, proţívají prázdné ţivoty, „tlachají“ o ničem, procházejí stovky různých stránek, prohlíţejí si alba cizích lidí, někdy píší nicneříkající „pitomosti“ a tím tu prázdnotu ještě více prohlubují. Přeci pilířem kaţdého vztahu je vzájemná komunikace, a to jak se říká „pěkně z očí do očí“, nikoliv přes monitor. Je třeba si uvědomit, ţe i kdyby komunikovali s celým světem, před obrazovkou počítače jsou odcizeni a osamoceni. Chorobné utíkání od reálného světa můţe vést nejen k závislosti, ale i k rozpadu osobnosti nebo psychickým poruchám.
103
RESUMÉ Autorka diplomové práce si klade za cíl zhodnotit rizikové chování dětí a mládeţe prostřednictvím informačních a komunikačních technologií a upozornit na nízkou informovanost dětí, rodičů, pedagogů i široké veřejnosti v této oblasti. Práce je členěna do šesti kapitol. První čtyři kapitoly jsou teoretickým základem, kde se autorka věnuje historii internetu, legislativním podmínkám, komunikaci on-line, zábavě, rizikům a prevenci v této oblasti. Pátá kapitola je věnovaná kvantitativnímu šetření a pěti nestandardizovaným rozhovorům s dětmi různého věku. Šestá kapitola je věnována diskusi a zhodnocení celé práce.
THE SUMMARY
The author of this diploma thesis proposes to consider hazardous behaviour of children and youth by means of information and communication technologies and call attention to low awareness of children, parents, pedagogues and general public in this sphere. The work is divided into six chapters. The first four chapters are aimed as a theoretical base, in which the author deals with the history of the Internet, legislative conditions, on-line communication, entertainment, hazards and prevention in the sphere. The fifth chapter is concerned with a quantitative research and with five nonstandardized dialogues with children of various ages. The sixth chapter discusses and evaluates the whole work.
104
SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Tabulka č. 1: Slovníček pojmů…………………………………………………………..7 Tabulka č. 2: Přehled otázek a nabídnutých odpovědí v dotazování…………………...57 Tabulka č. 3: Přehled odpovědí z rozhovoru s Markem – 11 let…….………………....62 Tabulka č. 4: Přehled odpovědí z rozhovoru s Klárou – 13 let………………………...66 Tabulka č. 5: Přehled odpovědí z rozhovoru s Alicí – 16 let…………………………..69 Tabulka č. 6: Přehled odpovědí z rozhovoru se Zuzanou – 18 let………...……………74 Tabulka č. 7: Přehled odpovědí z rozhovoru s Adamem – 25 let……………….……...77 Tabulka č. 8: Třídění respondentů dle pohlaví a věkové kategorie…………………….78 Tabulka č. 9: Třídění respondentů dle pohlaví a krajů…………………………………78 Tabulka č. 10: Čas věnovaný sportu……………………………………………………79 Tabulka č. 11: Počet zájmových krouţků………………………………………………80 Tabulka č. 12: Otázky zaměřené na nudu, samotu a nespokojenost s volným časem….81 Tabulka č. 13: Celkový čas trávený u počítače………………………………………...82 Tabulka č. 14: Čas trávený u počítačových her………………………………………...83 Tabulka č. 15: Čas strávený surfováním na počítači…………………………………...84 Tabulka č. 16: Rodičovská kontrola……………………………………………………85 Tabulka č. 17: Ataky přes informační a komunikační technologie…………………….86 Tabulka č. 18: Řešení ataků s rodiči přes informační a komunikační technologie…….86 Tabulka č. 19: Svěření osobních údajů po krátké známosti po internetu………………87 Tabulka č. 20: Svěření osobních údajů po roční známosti po internetu………………..87 Tabulka č. 21: Svěření osobních údajů známosti po internetu za úplatu………………88 Tabulka č. 22: Obtěţování intimního charakteru………………………………………89 Tabulka č. 23: Znalost portálů………………………………………………………….90 Tabulka č. 24: Účet na portálech……………………………………………………….90 Tabulka č. 25: Čas strávený komunikací na sociálních sítích………………………….91 Tabulka č. 26: Setkání s nepříjemnou situací…………………………………………..92 Tabulka č. 27: Schůzky po internetu…………………………………………………...93 Tabulka č. 28: Vystupování na internetu……………………………………………….94 Tabulka č. 29: Ţádost o mlčení………………………………………………………...95 Tabulka č. 30: Hlášení závadového obsahu…………………………………………....96
105
Graf č. 1: Čas věnovaný sportu………………………………………………………...79 Graf č. 2: Počet zájmových krouţků…………………………………………………...80 Graf č. 3: Odpovědi na nudu, samotu a nespokojenost s volným časem………………81 Graf č. 4: Celkový čas trávený u počítače……………………………………………...82 Graf č. 5: Čas trávený u počítačových her……………………………………………...83 Graf č. 6: Čas strávený surfováním na počítači………………………………………...84 Graf č. 7: Rodičovská kontrola dle věkové kategorie…………………………………..85 Graf č. 8: Obtěţování intimního charakteru dle pohlaví…………………………….....89 Graf č. 9: Obtěţování intimního charakteru dle věkové kategorie……………………..89 Graf č. 10: Čas strávený komunikací na sociálních sítích……………………………...91 Graf č. 11: Setkání s nepříjemnou situací dle pohlaví a věkové kategorie……………..92 Graf č. 12: Schůzky po internetu dle pohlaví a věkové kategorie ……………………..93 Graf č. 13: Vystupování na internetu…………………………………………………...94 Graf č. 14: Ţádost o mlčení…………………………………………………………….95 Graf č. 15: Hlášení závadového obsahu………………………………………………..96 Graf č. 16: Rodičovská kontrola……………………………………………………….97 Graf č. 17: Ataky přes informační a komunikační technologie………………………...98 Graf č. 18: Řešení ataků s rodiči přes informační a komunikační technologie………...98 Graf č. 19: Svěření osobních údajů po krátké známosti po internetu…………………..99 Graf č. 20: Svěření osobních údajů po roční známosti po internetu……………………99 Graf č. 21: Svěření osobních údajů známosti po internetu za úplatu…………………..99 Graf č. 22: Znalost portálů…………………………………………………………….100 Graf č. 23: Účet na portálech………………………………………………………….100
106
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY 1. BEDNÁŘ, Vojtěch, Alternativní webové prohlížeče: Firefox, Opera, Mozilla, Maxthon a další. 1 vyd. Brno: Computer Press, a.s., 2006. 168 s. ISBN 978-80251-0566-0. 2. BLÁBOLIL, Roman, PC pro školy - ovládání programů. 2. rozšířené vyd. České Budějovice: KOPP, 1997. 306 s. ISBN 80-7232-000-9. 3. BROŢA, Petr, Jak na počítač:vytváříme www stránky. 1.vyd. Brno: Computer Press, 2004. 88 s. ISBN 80-251-0475-3. 4. ČERMÁK, Miloš, 100 (dalších) tipů pro pozoruhodný Internet. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 94 s. ISBN 80-200-0919-1. 5. ČERNOCHOVÁ, Miroslava, KOMRSKA, Tomáš, NOVÁK, Jaroslav, Využití počítače při vyučování: náměty pro práci dětí s počítačem. 1.vyd. Praha: Portál, 1998, 168 s. ISBN 80-7178-272-6. 6. DĚDIČEK, Dominik, 333 tipů a triků pro Facebook. 1.vyd. Brno: Computer Press, a.s., 2010. 240 s. ISBN 978-80-251-2963-0. 7. DOUBRAVA, Lukáš, Osmdesát procent obětí kyberšikany zná agresora. Učitelské noviny. 2010 roč. 113, č. 8., s. 7. 8. DUSÍKOVÁ, Tereza, Internet pro ženy. 1.vyd. Brno: Computer Press, a.s., 2006. 168 s. ISBN 80-251-1142-3. 9. EDDINGS, Joshua, Jak pracuje internet: pohled do kybernetického světa on-line fenoménu. 1. vyd. Brno: UNIS publishing, 1995. 218 s. ISBN 1-56276-192-7. 10. ELLIOTTOVÁ, Michaele, Jak ochránit své dítě: násilí a pornografie na obrazovce, sexuální zneužití, šikanování, hazardní hráčství, únos, drogy a alkohol. 3. vyd. Praha: Portál s.r.o., 2000. 160 s. ISBN 80-7178-419-2. 11. FISCHER, Slavomil, ŠKODA, Jiří, Sociální patologie: analýza příčin a možnosti ovlivňování závažných sociálně patologických jevů. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009. 224 s. ISBN 978-80-247-2781-3. 12. GRIVŇA, Tomáš, POLČÁK, Radim et al., Kyberkriminalita a právo. 1. vyd. Praha: Auditorium s.r.o., 2008. 220 s. ISBN 978-80-903786-7-4. 13. HÁJEK, Bedřich, HOFBAUER, Břetislav, PÁVKOVÁ, Jiřina, Pedagogické ovlivňování volného času: současné trendy. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. 240 s. ISBN 978-80-7367-473-1. 14. HLAVENKA, Jiří, SAMŠUK, Petr, První kroky s počítačem. 3. doplněné vyd. Praha: Computer Press, 1986. 105 s. ISBN 80-85896-50-8.
107
15. JIROVSKÝ, Václav, Kybernetická kriminalita: nejen o hackingu, crackingu, virech a trojských koních bez tajemství. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. 288 s. ISBN 978-80-247-1561-2. 16. KLÍMA, Vlastimil, Jak poslat SMS jménem jiného mobilu – možnosti zneužití nasnadě. Crypto-World: Informační sešit GCUCMP. 8/2005 roč. X., č. 9., s. 5. ISSN 1801-2140. 17. KMOCH, Petr, Informatika a výpočetní technika pro střední školy. 1.vyd. Praha: Computer Press, 1997. 228 s. ISBN 80-7226-045-6. 18. KOCMAN, Rostislav, LOHNISKÝ, Jakub, Jak se bránit virům, spamu a spyware. 1.vyd. Brno: CP Books, a.s., 2005. 148 s. ISBN 80-251-0793-0. 19. KRAS, Pavel, Internet v kostce: užití v běžném životě. 1.vyd. Havlíčkův Brod: FRAGMENT, 2001. 144 s. ISBN 80-7200-493-X. 20. KUNEŠ, Jan, Skype: Telefonujeme přes Internet. 2. aktualizované vyd. Brno: Computer Press, a.s. 2006. 103 s. ISBN 80-251-1002-8. 21. LOKŠOVÁ, Irena, LOKŠA, Jozef, Tvořivé vyučování. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2003. 208 s. ISBN 80-247-0374-2. 22. MACEK, Petr. Adolescence: psychologické a sociální charakteristiky dospívajících. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 208 s. ISBN 80-7178-š84-X. 23. MATĚJKA, Michal, Počítačová kriminalita. 1.vyd. Praha: Computer Press, 2002. 106 s. ISBN 80-7226-419-2. 24. MILFIÁT, René, Komerční sexualizované násilí na dětech: prostituce, pornografie, obchod. 1. vyd. Praha: Portál, s.r.o., 2008. 216 s. ISBN 978-807367-320-8. 25. NEŠPOR, Karel, Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. 1. vyd, Praha: Portál, s. r. o., 2000. 152 s. ISBN 80-7178-432-X. 26. NEŠPOR, Karel, CSÉMY Ladislav, PERNICOVÁ, Hana, Problémy s návykovými látkami ve školním prostředí: Časná a krátká intervence. vyd. neuvedeno, Praha: Sportpropag, 1998. 108 s. ISBN neuvedeno. 27. PÁVKOVÁ, Jiřina et al. Pedagogika volného času:teorie, praxe a perspektivisty mimoškolní výchovy a zařízení volného času. 2. vyd. Praha: Portál, 2001. 229 s. ISBN 80-7178-569-5. 28. PLÁŇAVA, Ivo, PILÁT, Milan, et al. Děti, mládež a rodiny v období transformace. 1.vyd. Brno: Barrister Principal, 2002. 290s. ISBN 80-86598-365.
108
29. POKORNÝ, Vratislav., TELCOVÁ, Jana., TOMKO, Anton. Patologické závislosti. 2.vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky r. s. 2002. 194 s. ISBN 80-86568-02-04. 30. POKORNÝ, Vratislav., TELCOVÁ, Jana., TOMKO, Anton. Prevence sociálně patologických jevů:manuál praxe. 3.rozšířené vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky r. s. 2003.1 86 s. ISBN 80-8656804-0. 31. POLZER, Jan. Pod dohledem umělé inteligence. Svět: to nejlepší ze světa vědy, techniky, lidské společnosti, přírody a historie. Speciál 12/2009 s. 28-29. 32. PROCHÁZKA, David. První kroky s internetem. 3. aktualizované vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. 112 s. ISBN 978-80-247-3255-8. 33. PUŢMANOVÁ, Rita. Moderní komunikační sítě od A do Z: technologie pro datovou hlasovou i multimediální komunikaci. 2. aktualizované vyd. Brno: Computer Press, a.s., 2006. 430 s. ISBN 80-251-1278-0. 34. RYCHNOVSKÝ, Lukáš. Počítačová bezpečnost. Zpravodaj ÚVT MU, 2005 roč. XVI, č. 1., s. 13-16. ISSN 1212-0901. 35. ŘEZNÍKOVÁ, Dana. Média tvořivě: metodická příručka mediální výchovy. 1. vyd. Kladno: Aisis 2008. 321s. ISBN 978-80-904071-1-4. 36. ŘÍČAN, Pavel. Psychologie náboženství a spirituality. 1. vyd. Praha: Portál, s.r.o., 2007. 328s. ISBN 978-80-7367-312-3. 37. ŘÍHA, Petr. Internet:anglicko-český výkladový slovník. 1.vyd. Ostrava MONTANEX, a.s., 1996. 110s. ISBN 80-85780-75-5. 38. SUCHÝ, Adam. Proč muže přitahuje porno? Moje psychologie. 3/ 2010, roč. 5., s. 74 – 77. 39. ŠMAHEL, David. Psychologie a internet: děti dospělými, dospělí dětmi. 1.vyd. Praha: TRITON s.r.o., 2003. 158s. ISBN 80-7254-360-1. 40. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychologie problémového dítěte školního věku. 1. vyd. Praha: Karolinum, nakladatelství UK, 1997. 170 s. ISNB 80-7184-488-8. 41. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. vyd. Praha: Portál, 2004. 872 s. ISBN 80-7178-802-3. 42. VANÍČKOVÁ, Eva. Interpersonální násilí na dětech. 1.vyd. Praha: Úřad vlády ČR. 2009. s. 37. ISNB 978-80-7440-001-8. 43. VEŘTÁT, Stanislav., STRNAD, Miroslav., JIMEL, Jiří. Encyklopedie o počítačích. 1. vyd. Praha: Grada a. s., 1993. 216 s. ISBN 80-7169-005-8.
109
44. VIEHOFFOVÁ, Hanne., REUYSOVÁ, Eva. Jak s dětmi trávit volný čas: náměty, nápady, návody pro děti od 4 do 14 let. 2. vyd. Praha: Portál, 2000. 184 s. ISBN 80-7178-412-5. 45. VIKTORA, Antonín., VOKÁČ, Martin. Děti se na webu prodávají samy, varuje policie. Mladá fronta DNES, 15. 11. 2010, roč. XXI/264, s. A1, A6. 46. VÍTKOVÁ, Marie et al. Integrativní speciální pedagogika: integrace školní a sociální. 2. rozšířené a přepracované vyd. Brno: Paido, 2004. 463 s. ISBN 80-7315-071-9. 47. VITOVSKÝ, Antonín. Moderní slovník softwaru: výkladový anglicko-český a česko-anglický. 1. vyd. Praha: AV software, 2006. 588s. ISBN 80-901428-8-5. 48. VYBÍRAL, Zbyněk. Psychologie lidské komunikace. 1. vyd. Praha: Portál, s.r.o., 2000. 264 s. ISBN 80-7178-291-2. 49. WEISS, Petr. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika a léčba. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 360 s. ISBN 80-7178-634-9. 50. ZEMÁNEK, Jakub. Stavba a správa sítě aneb cesta do hlubin internetu. 1. vyd. Kralice na Hané: Computer Media s.r.o., 2004. 204s. ISBN 80-86686-26-4. 51. ZLATUŠKA, Jiří. Počítače, jejich užití či zneužití. Zpravodaj ÚVT MU, 4/1997 roč. VII, č. 4., s. 1-4. ISSN 1212-0901.
SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ 1. ABCgames Cheaster kniţnice, 2010/07 [on-line]. Hry Postal 2. [cit. 28.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.abcgames.cz/?p=hry_zobraz&ID=5815> 2. Bankovnictví, 2010 [on-line]. Elektronické bankovnictví. [cit. 28.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.ceed.cz/bankovnictvi/778elektronicke_bankovnictvi.htm> 3. Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl. 1980 [on-line]. KNÍŢKA., [cit. 30.7. 2010]. Wikizdroje, Dostupné na www:< http://cs.wikisource.org/wiki/Bernsk%C3%A1_%C3%BAmluva_o_ochran%C4 %9B_liter%C3%A1rn%C3%ADch_a_um%C4%9Bleck%C3%BDch_d%C4%9 Bl> 4. Britské listy, 2005 [on-line]. SAK, Petr. Význam médií a nových informačních a komunikačních technologií při utváření znalostní a informační společnosti. [cit. 3.9. 2010]. Dostupné na www:< http://www.blisty.cz/art/21866.html> 5. Business center, 2010 [on-line]. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. [cit. 3.9. 2010]. Dostupné na www:< http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/> 110
6. Business center, 2010 [on-line]. Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. [cit. 3.9. 2010]. Dostupné na www:< http://business.center.cz/business/pravo/zakony/infspol/cast1.aspx> 7. Cyber grooming. [on-line]. WikipedieE, otevřená encyklopedie. [cit. 30.7. 2010]. Dostupné na www: 8. Český rozhlas: zprávy, 2004 [on-line]. VALIŠ, Zdeněk. Vláda chce zlepšit boj proti počítačové kriminalitě. [cit. 30.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.radio.cz/cz/rubrika/zpravy/zpravy-2004-10-04> 9. DSL.CZ, 2010 [on-line]. PROCHÁZKA, David. Rizika sociálních sítí jsou značná. [cit. 30.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.dsl.cz/clanek/1929rizika-socialnich-siti-jsou-znacna> 10. E-learning. [on-line]. WikipedieE, otevřená encyklopedie. [cit. 15.8. 2010]. Dostupné na www: 11. Flame war. [on-line]. WikipedieE, otevřená encyklopedie. [cit. 30.7. 2010]. Dostupné na www: 12. Historie sítě Internet, 2003 [on-line]. MUSIL, Marek. FTP - File transfer protokol. [cit. 28.7. 2010]. Dostupné na www:< http://ihistory.webzdarma.cz/chap/sites/ftp.php> 13. Historie sítě Internet, 2003 [on-line]. MUSIL, Marek. Přehled služeb internetu. [cit. 28.7. 2010]. Dostupné na www:< http://ihistory.webzdarma.cz/chap/sluzbyInternetu.php> 14. Hoax, 2000-2010 [on-line]. Únos dětí v obchodním domě. [cit. 28.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.hoax.cz/hoax/unos-deti-v-obchodnim-dome/> 15. Internet, 2010 [on-line]. Historie internetu. [cit. 28.7. 2010]. Dostupné na www:< http://computechnic.misto.cz/_MAIL_/Prehled%20internetu.htm> 16. Internet Hotline Nadace Naše dítě, 2010 [on-line]. Podrobnosti o projektu. [cit. 28.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.internethotline.cz/projekt-internethotline/podrobnosti-o-projektu.htm> 17. LUPA, server o českém internetu, 2010 [on-line]. DOČEKAL, Daniel. Rizika sociálních sítí a Webu 3,0 v praxi. [cit. 28.7. 2010]. Dostupné na www: 18. Mediapol news, s.r.o., 2010 [on-line]. Vliv moderních technologií na děti. [cit. 28.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.rodinafinance.cz/zajimavosti.209/vliv-moderni-technologie-na-deti.20438.html>
111
19. Ministerstvo kultury, 2010 [on-line]. Zákon č.106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. [cit. 28.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.mkcr.cz/scripts/detail.php?id=325> 20. Ministerstvo kultury, 2010 [on-line]. Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech. [cit. 28.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.mkcr.cz/assets/autorskepravo/sb021-02m.pdf> 21. Ministerstvo kultury, 2010 [on-line]. Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) o právu autorském. [cit. 28.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.mkcr.cz/assets/autorske-pravo/sb015-02m.pdf> 22. Novinky.cz ., 2010 [on-line]. Až 25 miliónů lidí provozuje kybersex. [cit. 28.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/208163az-25-milionu-lidi-denne-provozuje-kybersex.html> 23. Novinky.cz ., 2010 [on-line]. JANDOVÁ, Lucie. Závislost na internetu může obrátit život vzhůru nohama. [cit. 28.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.novinky.cz/internet-a-pc/146969-zavislost-na-internetu-muzeobratit-zivot-vzhuru-nohama.html> 24. Parlament ČR, poslanecká sněmovna., 2010 [on-line]. Listina základních práv a svobod. [cit. 28.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html> 25. Phishing. 2010 [on-line]. WikipedieE, otevřená encyklopedie. [cit. 30.7. 2010]. Dostupné na www:< http://cs.wikipedia.org/wiki/Phishing> 26. MŠMT, 2010 [on-line]. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [cit. 30.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.cpkp.cz/evropskyobcan/manual/pdf/schvalena_verze_rvpvz.pdf> 27. Safer Internet.cz, 2010 [on-line]. České Národní centrum bezpečnějšího internetu: výroční zpráva 2009. [cit. 28.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.saferinternet.cz/data/articles/down_855.pdf> 28. Sagit, nakladatelství ekonomické a právní literatury, Ostrava, 2010 [on-line]. Zákon 101/2002 Sb., o ochraně osobních údajů. [cit. 29.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb00101&cd=76&typ=r> 29. Sagit, nakladatelství ekonomické a právní literatury, Ostrava, 2010 [on-line]. Zákon číslo 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů. [cit. 29.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb00121&cd=76&typ=r> 30. Slunečnice, 2010 [on-line]. Co dětem hrozí na internetu. [cit. 8.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.slunecnice.cz/special/bezpecnost-deti/>
112
31. Slunečnice, 2010 [on-line]. Hlídací pes 2002. 2.04 [cit. 8.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.slunecnice.cz/sw/hlidaci-pes/> 32. Slunečnice, 2010 [on-line]. „Závislost“ na internetu a boj proti ní. [cit. 8.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.slunecnice.cz/special/bezpecnostdeti/zavislost-na-internetu-a-boj-proti-ni/> 33. Stalking pracovní listy, 2009 [on-line]. Kyberstalking. [cit. 8.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.zshrdlicky.cz/kybersta.pdf> 34. Svět sociologické Lucienne, 2006 [on-line]. Sociální konstrukce reality: Co dělá člověka člověkem? [cit. 28.7. 2010]. Dostupné na www:< http://sociologiclucienne.bloguje.cz/443532-socialni-konstrukce-reality.php> 35. Textová opora pro e-learningový kurz informační výchovy VUT v Brně, 2007 [on-line]. Zákony týkající se práce s informacemi, etická pravidla v prostředí internetu. [cit. 28.7. 2010]. Dostupné na www< :http://www.fme.vutbr.cz/studium/zavprace/etika/kapitola_8_a.pdf> 36. U lékaře, články o zdraví, 2010 [on-line]. Může mobil způsobit rakovinu mozku? Odborníci pochybují. [cit. 28.7. 2010]. Dostupné na www: 37. Vláda České republiky; zprávy plnění mezinárodních úmluv, 2008 [on-line]. Úmluva o právech dítěte. [cit. 30.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy-vlady/rlp/dokumenty/zpravyplneni-mezin-umluv/umluva-o-pravech-ditete-42656/> 38. WebDesing, PAY&SOFT, 2006 [on-line]. KODÝTEK, Pavel. Historie internetu. [cit. 28.7. 2010]. Dostupné na ww: 39. ŢenaX, 2008 [on-line]. SMS spooging. [cit. 28.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.zenax.cz/sms_spoofing_8445.htm> 40. Ţivě computer, 2008 [on-line]. POLESNÝ, David. Microsoft, Yahoo a Google budou bojovat za práva uživatelů internetu. [cit. 30.7. 2010]. Dostupné na www:< http://www.zive.cz/bleskovky/microsoft-yahoo-a-google-budoubojovat-za-prava-uzivatelu-internetu/sc-4-a-144273/default.aspx>
113
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Dotazník Příloha č. 2: Ukázka 2 rozhovorů dětí na Facobooku Příloha č. 3: Propagační leták na rodičovskou linku bezpečí Příloha č. 4: Propagační letáky pro děti Příloha č. 5. Naskenovaná broţura vládní kampaně STOP násilí na dětech 2009 Příloha č. 6. Leták proti kyberšikaně Příloha č. 7. Leták s vysvětlením „Co je to kyberšikana“ Příloha č. 8. Leták na bezpečné pouţívání internetu Příloha č. 9. Samolepky propagující bezpečné pouţívání internetu Příloha č. 10. Naskenovaná broţura pro děti, které začínají pracovat s internetem
114
Příloha č. 1: Dotazník Nebezpečnost elektronické komunikace Milí studenti, ţáci, předkládám Vám anonymní dotazník, který je věnován nebezpečnosti v diplomové
elektronické práci
na
komunikace.
téma
Anonymní
„Nebezpečnost
a
údaje
zneužívání
budou
zpracovány
informačních
komunikačních technologií u dětí a mládeže“. Prosím, odpovídej pravdu. Děkuji.
1. Jsi chlapec či dívka? dívka chlapec 2. Do jaké věkové kategorie spadáš?
19 let a více 17 – 18 let 15 - 16 let 13 – 14 let 11 -12 let
3. Z jakého jsi kraje? Karlovarský Olomoucký Plzeňský Ústecký Středočeský Pardubický Liberecký Vysočina Moravskoslezský Jihočeský Jihomoravský Zlínský Královéhradecký
4. Jak často sportuješ?
méně jak 2 hodiny týdně 3 aţ 5 hodin týdně 6 aţ 10 hodin týdně 11 aţ 15 hodin týdně 16 aţ 20 hodin týdně více jak 20 hodin týdně
115
a
5. Do kolika zájmových krouţků chodíš? do ţádného do jednoho do dvou do tří do čtyř a více 6. Nudíš se často? ano ne 7. Trávíš většinu volného času sám/sama? ano ne 8. Jsi nespokojen/a sám/a se sebou, jak trávíš volný čas? ano ne 9. Kolik času za týden trávíš u počítače? (Nepočítej školu, pouze volný čas.) méně jak 2 hodiny týdně 3 aţ 5 hodin týdně 6 aţ 10 hodin týdně 11 aţ 15 hodin týdně 16 aţ 20 hodin týdně více jak 20 hodin týdně 10. Jak často hraješ počítačové hry? méně jak 2 hodiny týdně 3 aţ 5 hodin týdně 6 aţ 10 hodin týdně 11 aţ 15 hodin týdně 16 aţ 20 hodin týdně více jak 20 hodin týdně počítačové hry vůbec nehraji 11. Jak často surfuješ na internetu? méně jak 2 hodiny týdně 3 aţ 5 hodin týdně 6 aţ 10 hodin týdně 11 aţ 15 hodin týdně 16 aţ 20 hodin týdně více jak 20 hodin týdně na internetu vůbec nesurfuji 12. Vadí tvým rodičům trávení volného času u počítače? ano ne
116
13. Kontrolují tě rodiče, na jaké stránky se na internetu díváš? ano ne 14. Vyhroţoval ti někdy někdo prostřednictvím počítače nebo mobilního telefonu? (např. e-mailem, SMS zprávou, na internetu, v chatu, diskuzi, blogu atd.) ano ne 15. Zesměšňoval tě někdy někdo prostřednictvím počítače nebo mobilního telefonu? (např. e-mailem, SMS zprávou, na internetu, v chatu, diskuzi, blogu atd.) ano ne 16. Uráţel tě někdy někdo prostřednictvím počítače nebo mobilního telefonu? (např. e-mailem, SMS zprávou, na internetu, v chatu, diskuzi, blogu atd.) ano ne 17. Dostal se někdy někdo bez tvého vědomí do tvého účtu? (např. chat, diskuze, e-mail atd.) ano ne 18. Umístil někdy někdo bez tvého vědomí na internet tvou fotku, video, zvukovou nahrávku s tvým hlasem, co bys ty sám/a nikdy nezveřejnil/a? ano ne 19. Řešil jsi někdy se svými rodiči následující problémy? Vyber jednu nebo více možností. vyhroţování prostřednictvím e-mailu, SMS zprávy, internetu, chatu, diskuze atd. uráţení prostřednictvím e-mailu, SMS zprávy, internetu, chatu, diskuze atd. zesměšňování prostřednictvím e-mailu, SMS zprávy, internetu, chatu, diskuze atd. zneuţití svého účtu 20. Řekl/a bys z nabízených moţností internetovému kamarádovi, pokud ho znáš jen krátce z internetové komunikace? Vyber jednu nebo více možností. své jméno své příjmení svou adresu, kde bydlíš své číslo mobilního telefonu adresu své školy svůj e- mail číslo svého Skypu, ICQ atd. heslo ke svému e-mailovému účtu svůj PIN kód ke kreditní kartě 117
21. Řekl/-a bys z nabízených moţností internetovému kamarádovi, se kterým si píšeš jiţ delší dobu (více neţ 1 rok)? Vyber jednu nebo více možností. své jméno své příjmení svou adresu, kde bydlíš své číslo mobilního telefonu adresu své školy svůj e- mail číslo svého Skypu, ICQ atd. heslo ke svému e-mailovému účtu svůj PIN kód ke kreditní kartě 22. Řekl/-a bys z nabízených moţností internetovému kamarádovi, pouze kdyby ti za to něco slíbil (např. dobití kreditu mobilního telefonu, dát peníze, koupit dárek)? Vyber jednu nebo více možností. své jméno své příjmení svou adresu, kde bydlíš své číslo mobilního telefonu adresu své školy svůj e- mail číslo svého Skypu, ICQ atd. heslo ke svému e-mailovému účtu svůj PIN kód ke kreditní kartě 23. Dostal jsi někdy fotku, kde je někdo např. částečně svlečený či nahý? ano ne 24. Dostal jsi někdy sexuálně laděnou zprávu? ano ne 25. Znáš některé z následujících portálů? Vyber jednu nebo více možností. Alik Líbímseti YouTube Hry.cz Facebook Rajče MySpace XChat
118
26. Máš na některém z těchto portálů zaloţen svůj účet? Vyber jednu nebo více možností. Alik Líbímseti YouTube Hry.cz Facebook Rajče MySpace XChat 27. Jak často komunikuješ na sociálních sítích? méně jak 2 hodiny týdně 3 aţ 5 hodin týdně 6 aţ 10 hodin týdně 11 aţ 15 hodin týdně 16 aţ 20 hodin týdně více jak 20 hodin týdně na sociálních sítích vůbec nekomunikuji 28. Dostal/-a se někdo z tvých známých nebo ty sám do stejné situace jako v uváděném příkladu? Kateřina chodila s Lubošem. Po nějakém čase se s ním rozešla, Luboš se s rozchodem nemohl smířit. Zpočátku jí telefonoval, prozváněl, psal zprávy. Po telefonu a e-mailem ji prosil, ať se k němu vrátí. Také Katce posílal různé dárky. Potom ji začal urážet, pomlouvat před kamarády a známými. Pak došlo i na vyhrožování, že sobě i jí ublíží. Těmito věcmi obtěžoval i její známé a rodiče. ano ne 29. Někdo z tvých internetových přátel navrhl/a osobní schůzku. Půjdeš na ní? ano ne 30. Někdo z tvých internetových přátel navrhl/a osobní schůzku. Kaţdopádně chceš na ni jít. Jak se zachováš? o nastávající schůzce řeknu sourozenci o nastávající schůzce řeknu rodičům o nastávající schůzce řeknu kamarádovi/kamarádce o nastávající schůzce neřeknu vůbec nikomu 31. Píšeš o sobě na internetu vţdy pravdu? ano ne 32. Vystupuješ na internetu pod svým pravým jménem či přezdívkou? pravé jméno přezdívka 119
33. Chtěl/-a někdy po tobě internetový přítel, ať nikomu neříkáš, ţe si spolu píšete? ano ne 34. Chtěl/-a někdy po tobě internetový přítel, ať nikomu neříkáš, o čem si spolu píšete? ano ne 35. Znáš nějaký internetový portál, kam můţeš nahlásit závadný či nevhodný materiál, který najdeš na internetu? ano ne Děkuji za odpovědi!
120
Příloha č. 2: Ukázka 2 rozhovorů dětí na Facobooku Ester - 12 let, Lukáš – 13 let (obě děti se znají z letního tábora) Autorka obě děti zná, tedy můţe potvrdit jejich věk. L: E: L: E: L: E: L: E: L: E: L: E: L: E: L: E: L: E: L:
ahoooj estyyy :) jakpak se mas? ale jo jde to a co ty? dobre, vsechno v pohode =D jo:) porad te miluju =D njn :D no co na to říct? Fakt? nic jo a ty nikoho nemáš? ne nemam na holky cas…porad sem venku s rukama a navíc škola jasný no co škola je v pohodě? jo zatím : ) a u tebe? jo taky v pohodě ještě lepší neţ jsem čekala jj jak se má bára? dobrem nestezuje si tak ji pozdravuj jj ahooj
Marie 14 let, Jan udává 15 let (obě děti se nikdy neviděly, znají se z internetové komunikace asi půl roku) Autorka zná pouze Marii, identifikace Jana tedy není moţná. M: ahoj J: ahoj M: jak je??? J: jde to a u tebe M: mno taky to de J: a co děláš M: tedka?? Mno nudim se co ty J: o já taky minule si mi slíbila, ţe mi napíšeš a ţe se aţ se budeš dělat a nic odešla si M: promin ja jsem na to uplne zapomela ze ti to mam napsat :( priste ti to vynahradim :) J: dneska ? M: dneska se mi nechce J: ale jo nn: ) mno tak M: a co kdyţ ne??? mno tak jo 121
J: prosim tedkom…tak… tak nebo mi aspon něco hezkýho poiš M: jo a co to ma byt konkretne ??? J: no třeba jak sme spolu a něco děláme M: promin nic me nenapada :) jako jo ale to by jsi musel zacit ja se potom chytnu J: tak sedíme na posteli a koušeme se a dál ty M: mno ajak se kouseme a dal…no dal pokracujes ty J: no postupně se začínáme svlíkat M: spis se svlikane navzajem : D J: no tak sem to myslel a se jemne hladime vsude :) M: : )) pak si spolu vlezeme do postele J: no to bylo moc lehký ještě něco M: me ni nenapada az to budu delat tak to bude lehci J: tak pojd já taky začnu M: co ted te nechapu J: pojd se začít dělat já taky začnu M: promin memuzu mam tady kamosku J: jasně M: ty jo ver mi vazne jestli mi neveris mno tak nevim J: tak i tak muţeš M: si budu pripadat trapne J: fkt ne M: promin ted ne J: prosím udělej to pro mě M: jo a co z toho budu mit ?? J: dobrej pocit a mojí lásku M: tvoji ??? vzdyt me neznas J: poznám M: myslis??? tak misto tohohle by jsme se meli seznamovat :D J: tímhle se taky seznámíme M: ty jsi pekne vycuranej :D J: jn tak prosím M: ale co??? J: dem na to hned ted M: promin musim koncit, priste J: ahoj
122
Příloha č. 3: Propagační leták na rodičovskou linku bezpečí.
123
Příloha č. 4: Propagační letáky pro děti
124
Příloha č. 5. Naskenovaná broţura vládní kampaně STOP násilí na dětech 2009
Obal broţury
125
Úvodní stránka broţury
Úvodní slovo ministra pro lidská práva Michaela Kocába
126
Úvodní slovo o internetu
Rady 1 a 2 o chování a jednání na internetu 127
Rady 3 a 4 o chování a jednání na internetu
Rady 5 a 6 o chování a jednání na internetu 128
Rada 7 o chování a jednání na internetu
Rady 8 a 9 o chování a jednání na internetu
129
Tiráţ propagační broţury
130
Příloha č. 6. Leták proti kyberšikaně
131
Příloha č. 7. Leták s vysvětlením „Co je to kyberšikana“
132
Příloha č. 8. Leták na bezpečné pouţívání internetu
133
Příloha č. 9. Samolepky propagující bezpečné pouţívání internetu
134
Příloha č. 10. Naskenovaná broţura pro děti, které začínají pracovat s internetem
135
Úvodní strana: „Ať ţije internet!“
Strana 4 a 5: „Pryč s viry!“
136
Strana 6 a 7: „Kdo se rozhoduje sám…třikrát chybuje!“
Strana 8 a 9: „Jak na kybernetické rošťáky!“
137
Strana 10 a 11: Komiksový příběh
Strana 12 a 13: Komiksový příběh 138
Strana 14 a 15: Komiksový příběh
Strana 16 a 17: Komiksový příběh
139
Strana 18 a 19: Komiksový příběh
Strana 20 a 21: Komiksový příběh 140
Strana 22 a 23: „Internet, poznej ho, aby ses chránil!“
Strana 24 a 25: „Brouzdat bez…mořské nemoci!“ 141
Strana 26 a 27: „Supertest: Jsi si jistý?“
Strana 28 a 29: „Supertest: Jsi si jistý?“
142
Strana 30 a 31: Slovníček pojmů
Strana 32 a 33: Další doporučení pro děti firmy Microsoft
143
Tiráţ propagační broţury
144
