MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií DIPLOMOVÁ PRÁCE Bc. Michal Přikryl

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií

DIPLOMOVÁ PRÁCE

2008

Bc. Michal Přikryl

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra kineziologie

Multimediální výukový materiál – Squash Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Mgr. Sebera Martin

Vypracoval: Bc. Přikryl Michal Učitelství pro ZŠ a SŠ

Brno, 2008

Děkuji Mgr. Martinu Seberovi za odborné vedení a spolupráci při zpracování diplomové práce a Radku Geyerovi za poskytnutí videotechniky pro natáčení.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury.

V Brně dne 29. dubna 2008

………………………….

OBSAH Úvod ................................................................................................................6 1 Stanovení cílů a úkolů diplomové práce ......................................................7 2 Historie sportu ...............................................................................................8 2.1 Vznik squashe..................................................................................................8 2.2 Squash v České republice ................................................................................9 2.3 Budoucnost ....................................................................................................10 3 3.1 3.2 3.3 3.3

Hra ................................................................................................................ 11 Podstata ......................................................................................................... 11 Výměna ......................................................................................................... 11 Konflikt..........................................................................................................12 Pravidla..........................................................................................................13

4 4.1 4.2 4.3 4.4

Struktura sportovního tréninku.................................................................18 Sportovní výkon ............................................................................................18 Plánování .......................................................................................................19 Metody tréninku ............................................................................................19 Specifická příprava dětí .................................................................................21

5 5.1 5.2 5.3 5.4 5.5

Herní činnosti...............................................................................................23 Držení rakety .................................................................................................23 Základní postoj ..............................................................................................24 Forhend..........................................................................................................24 Bekhend .........................................................................................................25 Pohyb na kurtu...............................................................................................26

6 6.1 6.2 6.3 6.4 6.5 6.6

Technika úderů ............................................................................................31 Longline.........................................................................................................31 Kros ...............................................................................................................31 Boast ..............................................................................................................32 Dropshot ........................................................................................................34 Lob.................................................................................................................35 Podání ............................................................................................................36

7 7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6

Video trénink ...............................................................................................38 Rozcvičení .....................................................................................................38 Průpravná cvičení ..........................................................................................41 Individuální trénink .......................................................................................41 Trénink s trenérem .........................................................................................42 Herní cvičení .................................................................................................43 Průpravné hry ................................................................................................44 Závěr..............................................................................................................45 Resumé ..........................................................................................................46 Seznam použité literatury ..............................................................................47

ÚVOD Ačkoliv je squash poměrně stará hra v České republice nemá dlouhou tradici. Jsme na konci druhé desítky let v historii této hry. Přesto se za relativně krátkou dobu dokázala vytvořit velmi početná členská základna a systém turnajů a lig. Je to především práce samotných hráčů, rodičů a trenérů, díky nimž se našim zástupcům daří prodírat velkým mezinárodním konkurenčním prostředím evropského kontinentu. V současnosti jsme svědky vzniku první generace skutečných hráčů a hráček specialistů, kteří se squashi věnují od svých dětských let a nejsou přeběhlíky ze síťových nebo jiných sportovních her. V České republice bylo v minulosti vydáno několik titulů a metodických materiálů, které se výkladem pravidel a způsobem trénování zabývají. Přesto se ještě nenašel nikdo, kdo by vyrobil výukový film o trénování squashe. V zahraničí, zejména ve státech Commonwealth, kde je tradice tohoto sportu velká, je běžné že národní asociace nebo úspěšní hráči sami vyrábějí nebo se alespoň na výrobě takových materiálů podílejí. Zčásti jde o podporu sportu samotného, zčásti o dobrý obchodní artikl. Sám jsem majitelem několika takových výukových filmů. Připadalo mi zcela logické, abych jako hráč, trenér, činovník asociace a mezinárodní rozhodčí ve squashi takový materiál vytvořil také. Naším cílem je zaplnit volné místo v oblasti multimediálního materiálu ve výuce squashe nejen pro laickou veřejnost, ale i pro studenty sportovních škol. Chceme předložit veřejnosti filmový materiál, který bude schůdnější variantou pro pochopení základních technik, způsobů nácviku a kombinačních situací při trénování squashe. Konečná forma vytvořeného multimediálního materiálu (DVD), by měla být názornou učební a tréninkovou pomůckou pro začínající hráče a jejich trenéry. Písemná forma této diplomové práce se zabývá především technickým a terminologickým popisem základních technik a jednotlivých herních a tréninkových činností hráčů a trenérů, popisu vybavení, jakož i částečnému výkladu pravidel.

-6-

1 CÍLE A ÚKOLY DIPLOMOVÉ PRÁCE Vzhledem k malé informovanosti široké sportovní veřejnosti a malé publikační činnosti v českém prostředí o této tradiční hře anglicky mluvících zemí mezi minoritní cíle naší diplomové práce patří informace o historii sportu. Dále je to popis herního prostředí, včetně osob podílejících se na hře přímo nebo jako činovníci a trenéři. Samozřejmostí je informace o změnách v systému počítání a technických pravidel. S možností využití moderních technických prostředků a materiálů vysvětlujeme perspektivu tohoto sportu nejen v médiích, ale i jejich přínos pro hru samotnou. Také tyto materiály a prostředky mohou mít preventivní a ochrannou funkci pro rekreační hráče. Hlavní úkolem této diplomové práce je empirický sběr informací, zpracování literatury a video nahrávek a jejich terminologicky a technicky úplný popis včetně připojené obrazové dokumentace. Tento popis jednotlivých herních technik a tréninkových kombinací je hierarchicky řazen od jednoduchých ke složitým. K těmto popisům se váže i stanovení fyzických příprav hráče v jednotlivých věkových obdobích. Dále se zabýváme předvedením základních úderových technik a způsobů samostatného trénování a tréninku pod vedením trenéra. Na písemnou část naší diplomové práce navazuje praktické natáčení, střih a export filmových nahrávek na záznamové médium. Toto médium ve formě videodisku je zpracováno ve stejném sledu jako písemná část diplomové práce a jeho předností jsou popisy ve formě distančního textu a přehledného menu pro budoucí uživatele. 1. 2. 3. 4.

Seznámení s historií a prostředím hry. Determinovat herní techniky a způsoby. Sestavit jednotlivá cvičení pro správné zvládnutí základních úderů. Natočit, upravit a exportovat popsané tréninkové metody na záznamové médium. 5. Vyhodnotit postupy práce a jejich použití.

-7-

2 HISTORIE SPORTU 2.1 Vznik squashe Pro mnoho lidí v České republice je squash nový sport. Je to především proto, že jsme o něm neměli do roku 1990 dost informací, vlivem dřívějšího systému „nepodporování“ západních sportů. Nikdo nám ovšem nedokázal vysvětlit rozdíl mezi socialistickým a kapitalistickým sportem. Za předchůdce squashe je možné pokládat „La Paume“ neboli hru „dlaní“, jejíž počátky se datují do Francie k roku 1148. Stejně jako mnoho jiných sportů vznikl squash náhodou. Kolují dvě legendy o jeho vzniku. Jedna praví, že squash začali hrát vězni v anglických věznicích pro dlužníky ve Fleet v Londýně, aby ukrátili dlouhou chvíli a také z důvodů omezeného prostoru. Jejich cely byly vlastně zároveň hřištěm. Druhá pravděpodobnější verze je, že chlapci ze soukromé školy v Harrow v Anglii si pravidelně hrávali s míčkem na dvoře mezi čtyřmi zdmi, když čekali až na ně přijde řada na tenis. Jednoho dne si z toho dva nebo tři chytřejší udělali hru a ten den je možné považovat za den vzniku squashe (VALENTA, 1998). Středověké „míčovny“ s dochovanými pravidly však svědčí o historickém předchůdci, který měl tenisovou síť, přes kterou se hrálo i s pomocí stěn jako ve squashi. V roce 1890 se objevila první zmínka o této hře mimo školu v Harrow, a to v knize vévody z Beaufortu s názvem The Badmin Sport and Pastimes. Ale první kniha o squashi jako takovém na sebe nechala čekat ještě více než dvacet let. Vyšla v roce 1901 a jejím autorem byl tenisový šampion Eustace Miles. O šest let později, tedy roku 1907, vzniká první národní asociace United States Racquets Association. V této době ovšem vládl kolem squashe chaos – nebylo jednak dáno jak a čím hrát, ale hlavně kde hrát, rozměry hřiště se případ od případu lišily, na čemž troskotaly pokusy uspořádat jakýkoli squashový šampionát. Až o pár let později dochází k dohodě o rozměrech hřiště a za vzor slouží Bath klub v Londýně, který využíval kurty o rozměru 9,75×6,4 m. V roce 1920 se hrál první profesionální squashový šampionát v Anglii (SÜSS, MATOŠKOVÁ, 2003). Slovo squash vzniklo z pojmenování zvuku, který doprovázel náraz měkkého gumového míčku na stěnu. V roce 1864 byly v Harrow postaveny první čtyři kurty a squash byl oficiálně prohlášen za sport. Jeho sesterská obdoba „Rackets“ byla dokonce na programu Olympijských her 1908 v Londýně. Trvalo to však až do roku 1911, než byla Angličany zformulována základní pravidla squashe. Squash byl na dlouhou dobu doménou anglických soukromých škol a klubů. Nové technologie výstavby kurtů a vývoj životního stylu lidí na celém světě přinesl i mimořádný zájem o tento sport v sedmdesátých letech dvacátého století. -8-

2.2 Squash v Čechách Do Československa se squash dostal v roce 1988 kdy byl v pražském hotelu Forum postaven první kurt, který navštěvovali hoteloví hosté a pracovníci ambasád. Následovala centra v Českých Budějovicích, Praze, a Brně (SÜSS, MATOŠKOVÁ, 2003). Česká asociace squashe (ČASQ) je jediným subjektem zastřešujícím squashové hnutí v České republice a současně i jediným reprezentantem pro zastupování jeho zájmů vůči státním institucím (Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy), k ostatním republikovým sportovním organizacím (Český olympijský výbor, ČSTV) a mezinárodním squashovým organizacím (WSF, PSA, WISPA, ESRF, SRA). Česká asociace squashe byla založena 23. listopadu 1992 a od tohoto roku se začaly hrát první turnaje a byl sestaven hrací řád ligy. V roce 1993 také začal vycházet první squashový zpravodaj, který však pro nedostatek iniciativy ze strany funkcionářů výkonného výboru ČASQ po prvních třech číslech zanikl. Oficiální veřejné periodikum o squashi však začalo vycházet jako příloha populárního časopisu Tenis teprve od května 1996. Na kvalitní rozvoj squashe mělo velký vliv několik základních faktorů: dobře vedená organizace soutěží pořádání tiskových konferencí publicita v médiích. Výraznými osobnostmi ve squashi, které v jednotlivých centrech posouvaly vývoj squashe dopředu v prvních letech rozvoje, byli Jaroslav Pouzar (několikanásobný vítěz Stanleyova poháru) s Milanem Čalounem v Českých Budějovicích, Svatopluk Rejthar v Průhonicích a Jan Skorkovský s Michalem Čechem v hotelu Forum Praha. Svatopluk Rejthar uspořádal pro ČASQ 4. září 1993 první Mistrovství České republiky v Průhonicích. V říjnu téhož roku již na Mistrovství Evropy jednotlivců v rakouském Schwechatu reprezentovali naši republiku první mistři České republiky Karel Bláha a Ilona Smrtová. Důležitou se začala ukazovat péče o děti a mládež. Mladí hráči se již v roce 1997 začali výrazně prosazovat v kategorii dospělých a hlavně na turnajích v Evropě. Příchod squashové rodiny Pokorných v roce 1992 z Holandska do Čech, respektive do Poniklé v Krkonoších znamenal, že zde začal pravidelně hrát první český profesionální hráč. Miloš Pokorný starší pak dával důležité výukové lekce všem začínajícím ambiciózním hráčům. Nejdůležitější a zásadní podmínkou progresivního vývoje však byl zájem majitelů squashových center a rozvoj sportovní úrovně hráčů v jejich klubech. -9-

2.3 Budoucnost Dnes je squash nejvážnějším z nových kandidátů na zařazení do programu Olympijských her. Světová federace se svými 122 členskými zeměmi a rovnoměrným zájmem ve všech světadílech je jednou z největších sportovních organizací (VALENTA, 1998). S prolomením železné opony se tento poměrně starý sport začal rozšiřovat do států bývalého východního bloku, kde stále míří více na východ. Už i trenéři z České republiky jezdí předávat své desetiletím nabyté zkušenosti do pobaltských států, Ukrajiny, Bulharska, Polska a Ruska. Tyto nově vzniklé národní asociace jsou pro evropský squash příjemnou vzpruhou po odeznívajícím boomu v německy mluvících zemích. Celosvětově je přednostním zájmem WSF (světová federace squashe) rozšířit své působení především v USA, kde je obrovský potenciál nejen v hráčích na tamních univerzitách, ale také finanční podpora při pořádání velkých turnajů. Stále se zdokonalují a díky televizní a záznamové technice zlepšují přenosy z turnajů nebo mistrovství družstev a velmi diskutovanou otázkou je přizpůsobení barvy a velikosti míčku a barevnosti kurtu pro co nejdokonalejší obrazový záznam. Bez těchto atributů, bez možnosti prosadit se ve sportovních kanálech televizí a tím získat prostředky za reklamu na další rozvoj se jen těžko bude squash dostávat do popředí již tak nabitých sportovních přenosů. Přesto se o budoucnost squashe nemusíme obávat, neboť má neotřesitelnou a tradiční pozici díky britskému společenství nezávislých států (Commonwealth). V těchto britských státech nebo bývalých britských koloniích se squash pohybuje na horních patrech sportovního žebříčku a nejlepším příkladem jsou poslední hry Commonwealth v Melbourne 2006, kde byl squash přenášen živě do celého světa a byl komentován ve studiu BBC s takovou důležitostí a rozborem, jako u nás např. Davis Cup.

- 10 -

3 HRA 3.1 Podstata Squash je míčová síťová hra. Základním principem hry je odehrát raketou míč v uzavřeném objektu do ohraničeného prostoru přední stěny kurtu tak, aby soupeř nebyl schopen míč odehrát stejným způsobem. Hráči se pravidelně střídají v odehrání míčku. Pravidla upravují chování hráčů tak, aby nedocházelo ke kolizím či možnému zranění. Ačkoli squash postrádá síť, patří dle třídění Stibitze do skupiny sportovních her neinvazních – „síťových a odrážením o stěnu“. Hráči využívají odrazu stěn pro odbití míče raketou a také zde neobvykle často dochází k fyzickým kontaktům. Podstatou hry je zasažení čelní stěny míčkem po odbití raketou, aniž by se míč dotknul podlahy. Lze využít jakéhokoli odrazu o jinou stěnu vyjma podání, kdy raketou odpálený míč musí zasáhnout nejdříve přední stěnu a teprve potom kteroukoliv jinou stěnu kurtu.. V průběhu hry se míček může, ale nemusí dotknout země, a to až do okamžiku chyby. Chyba je, když míč opustí herní prostor a nevrátí se, dotkne se čáry na stěně nebo při podání čáry na zemi, dotkne se hrany skla, světel, plochy nad nebo pod čárou vymezující kurt, dvakrát odskočí od země, zasáhne hráče, nebo se hráči nepodaří při podání zasáhnout míč (JIRAS, PAJER, 2000). Existují dva základní druhy počítání. Jeden používá Světová squashová federace (WSF) a jde o hru „na ztráty“ a počítání do devíti bodů, přičemž za stavu osm oba se přijímající rozhoduje, zda se bude hrát jeden (set one) nebo dva (set two) nadstavené body. Konečný výsledek v jednotlivé hře může být maximálně 10:9. Vítězství v zápase tvoří obvykle tři vítězné gamy (best of five games), ale lze hrát i na dva vítězné gamy zvláště v zápasech družstev, kdy je již rozhodnuto nebo po domluvě hráčů při souboji o třetí místo v turnaji. Druhý způsob počítání používá Asociace profesionálních hráčů a hráček (PSA, WISPA). Hraje se beze ztrát (point a rally score-PARS) do jedenácti bodů a za stavu deset oba se hraje nastavená hra (tie-break) s rozdílem dvou bodů. Teoreticky je tedy možné hrát do nekonečna.. Výsledek se pak zapisuje např. 11:10 (6:4). Zápasy mužů se v České republice hrají od sezóny 2006/2007 s tímto počítáním. 3.2 Výměna (rally) Nepřetržitá výměna herních úderů od podání do nejbližšího chybného míčku se jmenuje rally. Jde o základní element squashové hry. Je to střídání úderů mezi soupeři s cílem, aby druhý již nebyl schopen míček v souladu s pravidly vrátit, což vytváří samotnou hru. K tomu hráčům napomáhají herní a taktické dovednosti a - 11 -

samozřejmě dostatek fyzické kondice. Soubor vítězných výměn pak ústí k vítězství ve hře (game). Několik vítězných gamů je pak předpokladem pro vítězství v zápase. Existuje několik způsobů jak může být dosaženo vítězství. Nejobvyklejší je dosažení dostatečného počtu bodů v gamu respektive gamů v zápase. Další způsob ukončení je neschopnost hráče pokračovat ve hře (únava, zranění, indispozice, ztráta vybavení). Vítězství také může přisoudit rozhodčí pro nesportovní nebo agresivní chování hráče nebo nedostavení se ke hře. Právo prvního podání v zápase se rozhoduje losem. 3.3 Konflikt Velmi speciálními situacemi jak lze dosáhnout vítězné výměny jsou situace „Stroke“ a „No let“. Jde o bránění a tedy neumožnění odehrání míčku soupeři nebo snaha tuto situaci vytvářet záměrně, avšak rozhodčí ji může posoudit jako neopodstatněnou a přiřkne výměnu soupeři. Při některých pravidly specifikovaných případech rozhodčí nařizuje „Let“, takže nikdo nezískává výměnu a podává znovu stejný hráč ze stejného místa a za stejného skóre. Stroke – rozhodčí přizná vítězný míč žádajícímu hráči aniž by byl zahrán v případě že: 1. Soupeř nevyvinul veškeré úsilí zamezit bránění, 2. soupeř vyvinul veškeré úsilí bránění zamezit, ale hráč by hrál vítězný úder, 3. míček by na cestě k čelní stěně zasáhl soupeře, jeho raketu nebo cokoli, co má na sobě. Let – výměna je opakována, pokud není možné v souladu s pravidly přiznat rozhodný úder jednomu hráči. Může se jednat o situace, kdy si rozhodčí není jistý verdiktem, kdy není zřejmý dopad míčku do hřiště či autu nebo pokud došlo k přerušení hry z technických důvodů. No let – rozhodčí zamítne žádost o „Let“, pokud k bránění vůbec nedošlo nebo pokud: 1. Žádající hráč by nemohl dostihnout míček nebo jej dobře odehrát, 2. žádající hráč neprokázal dostatečné úsilí míček dostihnout, 3. hráč chtěl odehrát, ale minul míček, nebo bránění akceptoval, ale při odehrání udělal chybu, 4. hráč si způsobil bránění sám, např. pohybem jinam a poté zpět k míčku (SÜSS, MATOŠKOVÁ, 2002). Je pochopitelné, že k těmto sporným a konfliktním situacím dochází velmi často, neboť hráči se na rozdíl od ostatních síťových sportů pohybují ve stejném - 12 -

prostoru a neodděluje je síť. Pomyslná síť jsou v tomto případě čáry na čelní stěně. Ve výšce 178 cm je čára nad kterou hráč musí zasáhnout stěnu při podání. Pro další průběh hry je ve výšce 48 cm další čára nad kterou se musí míč odrazit. Dotek míčku do těchto čar je chybou. Všechny sporné situace rozhoduje pouze rozhodčí a jsou přesně specifikovány postupy podle kterých se rozhoduje. Přesto záleží na subjektivním pocitu rozhodčího a tyto situace jsou kořením, ale někdy také neštěstím hry. Bývají často předmětem dlouhých polemik a protestů. Z vlastní zkušenosti hráče vím, že nemá cenu zabývat se nešťastným rozhodnutím rozhodčího, neboť ovlivňuje pouze jednu konkrétní výměnu. Podstatnější je myslet „vpřed“ a koncentrovat se na další průběh zápasu. Tvrzení, že rozhodčí poškodil hráče pro zbytek zápasu jedním rozhodnutím jsou pouze alibistická. 3.4 Pravidla 3.4.1 Rozměry kurtu Squashový kurt má obdélníkový tvar se čtyřmi vertikálními stěnami různé výšky. Jedná se o přední stěnu, boční stěny a zadní stěnu. Má vodorovnou podlahu a volný prostor do výšky nad plochou kurtu (obr. č. 1). Squashový kurt může být postaven z různých materiálů za předpokladu, že je zachována charakteristika odrazu míčku a bezpečnost hry. Světová squashová federace vydává specifikaci squashového kurtu, která obsahuje doporučené standardy. Součástí specifikace a certifikace squashového kurtu je i minimální svítivost a rozmístění osvětlení.

Obr. č. 1: Rozměry squashového kurtu

- 13 -

1. Výška boční stěny je vymezena spojnicí mezi čárou přední stěny a čárou zadní stěny. 2. Pole podání je čtverec tvořený krátkou čárou, boční stěnou a dvěma dalšími čárami vyznačenými na podlaze. 3. Délka, šířka a úhlopříčka kurtu se měří ve výšce 1000 mm nad podlahou. 4. Doporučuje se, aby čára přední stěny, čára boční stěny, čára zadní stěny a lišta byly tvarovány tak, aby odchylovaly směr letu míčku, který je zasáhne. 5. Lišta nesmí vyčnívat z přední stěny o více než 45 mm. 6. Doporučuje se, aby vstupní dveře na kurt byly umístěny uprostřed zadní stěny. 7. Popis, rozměry a konstrukce kurtu pro čtyřhru je stejná jako pro dvouhru, vyjma šířky. Šířka squashového kurtu mezi stěnami určenými pro čtyřhru je 7620 mm (JIRAS, PAJER, 2000). 3.4.2 Squashová raketa Squashová raketa je nejdůležitějším vybavením hráče squashe. Existuje nepřeberné množství druhů a značek raket. Nejmodernějším typem raket jsou uhlíkové s různými příměsemi jako je skelné vlákno, kevlar nebo titan. Raketa nesmí obsahovat žádnou nevypletenou oblast, jíž by prošlo těleso větší než 50 mm v průměru. Celá konstrukce rakety včetně hlavy musí být symetrická podél středu osy vedoucí kolmo hlavou a rukojetí a to i při pohledu z boku. Maximální délka Maximální šířka, měřená kolmo k rukojeti Maximální vypletená plocha Minimální šíře rámu či některé části konstrukce Maximální hloubka rámu či jiné části konstrukce Maximální váha

686 mm 215 mm 500 cm2 7 mm 26 mm 255 g

3.4.3 Míč Míček je vyroben z gumy. Nejpoužívanějším typem je míček označený dvěma žlutými tečkami (Revelation Pro), který je používán v zápasech při turnajích a ligových utkáních (obr. č. 2). Pro hru v prosklených kurtech je používán specifický míček bílé barvy o identických vlastnostech jako double dot, jenž je viditelnější především v televizním záznamu. Malou výjimkou je míček označený zelenou tečkou, který se používá ve vysokých nadmořských výškách (např. Mexico City), - 14 -

kde je tlak okolního vzduchu menší a míček je méně natlakován a přizpůsoben podmínkám blízkým nízké nadmořské výšce. 3.4.4 Specifikace a standardy squashového míčku se dvěma žlutými tečkami ( respektive bílého míčku ) Průměr (mm) 40,0 + nebo - 0,5 Váha (g) 24,0 + nebo - 1,0 Tvrdost (N/mm) při 23°C 3,2 + nebo - 0,4 Síla švu (N/mm) minimálně 6,0 Pružnost odrazu ze 100 palců (254 cm) při 23°C minimálně 12% to je 30 cm při 45°C 26% - 33% to je 66-84 cm

Obr. č. 2: Squashový míč 3.4.5 Oblečení Organizátoři utkání mohou upřesnit omezení týkající se oblečení hráčů, kterému se hráči v jednotlivých turnajích musí podřídit. Toto pravidlo se nejvíce uplatňuje v Británii, kde nezřídka musí hráči nastoupit do hry v tričku s límečkem, ženy taktéž nebo v šatech s límečkem a hlava nesmí být zakryta. Lze tedy použít čelenku nebo smotaný šátek. Není povolena čepice ani šátek, který zakryje vlasy. Poněkud zvláštní pravidla, ale v ostatních zemích je situace volnější. Pro hru v neprůhledných kurtech se doporučuje oblečení světlé barvy a v průhledných skleněných kurtech barevné oblečení, aby míček vyniknul. Existují mimořádné situace, kdy rozhodčí může nařídit změnu dresu jednoho z hráčů. Pro evropského rozhodčího může být důvodem nerozpoznatelnost asijských hráčů nebo poněkud kuriózní situace, kdy spolu hrají dvojčata. 3.4.6 Rozhodování utkání Zápas je obvykle řízen rozhodčím za pomoci markera. Lze jmenovat jednu osobu k výkonu obou funkcí. Poté, co rozhodčí učiní rozhodnutí, oznámí je hráčům, marker ho zopakuje a ohlásí skóre. Rozhodčí – kontroluje stav kurtu, hlídá čas, provádí zápis o utkání, hlásí chyby a hlavně rozhoduje sporné situace, odvolání hráče a trestá. - 15 -

Marker – pomocný rozhodčí, provádí zápis o utkání, hlásí chyby a hlásí stav. 3.4.7

Základní pravidla Squash je hra pro dva nebo čtyři hráče. Hraje se s míčkem, raketami a na kurtu v souladu se specifikací WSF. Zápas se hraje na dvě nebo tři vítězné hry, podle volby organizátorů soutěže. Hra je zahájena podáním a právo prvního podání se rozhodne losováním. Podávající pak podává tak dlouho, dokud výměnu neprohraje. Při zahájení druhé a každé následující hry podává jako první vítěz předchozí hry. Na začátku každé hry (a při změně podávajícího) má podávající možnost volby jednoho z polí a dále podává z obou polí střídavě tak dlouho, dokud zůstává podávajícím. V případě, že výměna končí „Let“, podávající podává opět ze stejného pole. Podávající může učinit pouze jeden pokus pro zasažení míče při podání. Podávající se musí při podání dotýkat alespoň jednou nohou nebo její částí uvnitř pole podání. Míč se při podání nesmí dotknout jiné stěny dříve než zasáhne přední stěnu. Po zahrání dobrého podání hráči střídavě vracejí míček, dokud je ve hře v souladu s pravidly, do odvolání se hráče nebo do hlášení markera či rozhodčího. Hra může být kdykoliv pozastavena pro nevyhovující světelné podmínky, pád předmětu nebo jiné narušení na takovou dobu, o jaké rozhodne rozhodčí. V případě, že je hra pozastavena, skóre zůstane zachováno, pokud se hráči nedohodnou, že zápas začne znovu. Hráč má právo, pokud není míč ve hře, žádat o výměnu výstroje, oděvu nebo obuvi, pokud to uspokojivě vysvětlí rozhodčímu. Hráč postižený indispozicí má možnost pokračovat v zápase bez prodlení, nebo vzdát právě probíhající hru nebo vzdát zápas. Pokud dojde k viditelnému krvácení, hráč musí opustit kurt na nezbytně dlouhou dobu a není povinen vzdát hru. Jestliže hráči spadne na zem kurtu jiný předmět než raketa, ztrácí výměnu, vyjma situace při kolizi se soupeřem. Jestliže se míček dotkne protihráče (včetně všeho co má oblečené nebo drží) přestává být ve hře. Jestliže hráč při úderu nezasáhne míček, má možnost dalšího pokusu. Hráč, který prohrál výměnu, se může odvolat proti kterémukoliv rozhodnutí markera. Odvolání musí být slovní. Jestliže je hráči bráněno ve hře, má možnost pokračovat nebo zastavit hru a odvolat se k rozhodčímu. Jestliže rozhodčí usoudí, že chování hráče na kurtu by mohlo být zastrašující nebo útočné vůči protihráči, činovníkovi nebo divákovi nebo jinak mohlo znevážit - 16 -

hru, bude hráč potrestán. Za přestupky, které podle názoru rozhodčího opravňují k použití pravidla o chování může být použit jeden z následujících trestů: výstraha (conduct warning) - napomenutí rozhodčího, stroke (conduct stroke) - výměna přiznaná protihráči, trestná hra (conduct game) - hra přiznaná protihráči, trestný zápas (conduct match ) – zápas přiznaný protihráči. Rozhodčí může přiznat zápas hráči, jehož protihráč není přítomen na kurtu a není připraven ke hře během deseti minut po oznámení zahájení zápasu (JIRAS, PAJER, 2000).

- 17 -

4 STUKTURA SPORTOVNÍHO TRÉNINKU 4.1 Sportovní výkon Ve sportovním výkonu se budou vždy odrážet vrozené dispozice (prvky dědičnosti). Přirozeně vliv tréninku a vlastní přípravy je neméně důležitý a mnohými autory je často nadřazován. Mezi hráči věnujícími se squashi na normální soutěžní úrovni a trénujícími dva – čtyřikrát týdně bude právě množství hodin na kurtu rozhodovat o výsledcích ve vzájemných zápasech. Dalším důležitým prvkem je psychická složka jedince včetně vlivu sociálního prostředí (VALENTA, 1998). Nejčastější délka výměny hráčů je 4 až 8 vteřin, 20% výměn trvá 10 až 15 vteřin, některé výměny jsou však ojediněle delší. Délka výměny je závislá na stupni trénovanosti hráče. Tomuto stupni je také nepřímo úměrný poměr délky přerušení k délce vlastní hry. U méně trénovaných jedinců připadá na délku zápasu asi 40% hry a 60% přerušení., zatímco vrcholoví hráči hrají až 65% celkového času zápasu (pozn.: V tenisovém zápase činí aktivní 25 až 35% celkového času zápasu). Průměrná délka setu se pohybuje od 11 do 30 minut, délka zápasu od 26 do 100 minut. Průměrná tepová frekvence je 147 až 161 tepů za minutu a 3 až 9 krát za zápas vystoupí téměř k maximu (184-195). Intenzita metabolizmu je 2800 % náležité hodnoty BM., t.j. 2,22kJ/min x kg. Reilly a kol. uvádí energetický výdej v rozmezí 75-79% hodnoty maximálního aerobního výkonu VO2 30-32 ml za min. Anaerobní metabolizmus je v průběhu hry výrazně aktivován. Hodnota kyseliny mléčné (LA) v krvi se pohybuje těsně pod úrovní anaerobního prahu. Hra je doporučována jako účinná prevence kardiovaskulárních chorob. Během hry se výrazně snižuje hladina svalového glykogenu a dochází k poklesu v uvolňování inzulínu. Ztráta tekutin během zápasu se pohybuje od 1,62 do 2, 04 litru a 2,0 až 2,6 kg tělesné hmotnosti (VALENTA, 1998). Před zahájením přípravy může trenér zorganizovat schůzku s hráči, kde se budou rozebírat důvody psychologické přípravy, zejména její význam. Konkrétně si mají hráči vzpomenout na chvíle, kdy všechno bylo dobré, jak s u toho cítili a jak to prožívali. Následně si mají vzpomenout na to, kdy se cítili špatně a jak se s tím srovnávali. Trenér také může využít principu semaforu, což je metoda, která slouží k uvědomění si vlastních psychických stavů. Princip „semaforu“ Zelená – je stav, kdy se hráči cítí velmi dobře, všechno se jim daří a jsou schopni podat maximální výkon. Jeho úspěšnost je přes 75 %. Žlutá – je stav, kdy sice není vše nejlepší, ale celkově se jim daří a jsou relativně - 18 -

v pohodě. Jejich výkon je úspěšný ze 40-50%. Může to být ale takový stav, kdy je první neúspěch může odradit a celkově způsobit, že se ocitnou „dole“. Červená – je den, kdy se jim nic nedaří, mají problémy doma, s přítelkyní či přítelem, ve škole a podobně (SÜSS, MATOŠKOVÁ, 2003). 4.2 Plánování Součást racionálního programu přípravy sportovce a trenérovy agendy je vedení tréninkového deníku. V něm je vhodné stanovit výkonnostní cíle pro následující rok nebo v tří až čtyřletém horizontu. Jedna sezóna se dělí na třináct čtyřtýdenních cyklů nebo sedm šestitýdenních. V jedné sezóně by se měly uskutečnit pravidelné kontrolní termíny a dva až tři výkonnostní vrcholy. Proporce rozvíjení jednotlivých: a) schopností (rychlost, síla, vytrvalost, pohyblivost) b) dovedností (údery, pohyb na kurtu,…) c) taktických rozhodnutí (analýza zápasů, pravidla,…) d) fází regenerace (aktivní, pasivní) Nejvhodnější forma ročního plánu je grafické znázornění výše uvedených složek tréninku. Jinými slovy bychom mohli uvedené složky vymezit třemi kategoriemi: 1. Zatížení s dopadem na bioenergetický systém hráče, 2. činnost zaměřená na zdokonalení jednotlivých úderů, 3. činnost zaměřená na aplikaci úderů a řešení proměnlivých situací při hře (VALENTA, 1998). Tréninkové období je forma, která spojuje několik tréninkových cyklů. Délka trvání jednotlivých období je věcně vymezena tréninkovými cíli, sportovním kalendářem, reprezentačními povinnostmi apod. Souhrn tréninkových období tvoří nejvyšší plánovací jednotku – tréninkový rok. Dělení tréninkového roku na období přípravné, hlavní a přechodné je v praxi více méně překonáno především tím, že hlavní úkoly nácviku, herního a kondičního tréninku prostupují celý tréninkový rok v proměňujících se proporcích ve všech obdobích a cyklech. Na vyšších výkonových úrovních se objevuje problém dvou tréninkových jednotek denně. Doporučujeme v těchto případech plánovat zatížení v cyklu po jednotlivých půldnech (DOBRÝ, SEMINIGOVSKÝ, 1988). 4.3 Metody tréninku Každý hráč i zájemce o squash by měl vycházet z vlastních zkušeností získaných v jiném sportu, nebo se poradit s odborným trenérem v případě volby - 19 -

metod, kvantity, intenzity, prostředků a nakonec i diagnostiky efektivnosti tréninku. Metody tréninku jsou podřízeny těmto cílům: 1. Rozvoj bioenergetického potenciálu, 2. rozvoj technických a technicko-taktických dovedností, 3. jejich kombinace. A také jsou podřízeny těmto didaktickým principům: 1. Pochopení funkčnosti a získání zájmu, 2. vytvoření si konkrétní představy včetně detailů prováděného pohybu, 3. postup v logické návaznosti jednotlivých prvků s konkrétním cílem, 4. nácvik přiměřeně obtížných prvků, aby došlo k jejich zvládnutí, 5. kreativní uplatnění naučených dovedností v zápase. Metoda v celku Pokud se tato metoda použije při nácviku herních činností odpovídajících činností způsobilostem hráče, ukazuje se že lépe působí na motivaci, neboť obvykle dochází k rychlejšímu a pozorovatelnému zlepšení. Neztrácí se čas integrací částí. Některé činnosti nelze vůbec rozdělit, protože by jejich části nedávaly hráči smysl. Často se tato metoda musí spojovat s přechodem k některým obtížnějším částem a opětovným návratem k celku. Metoda v celku umožňuje trenérovi počáteční diagnózu a stanovení obtížných kritických míst činnosti, k nimž se pak trenér postupně vrací. Užitečnou modifikací je metoda v celku s postupným zdůrazňováním jednotlivých kritických míst (DOBRÝ, SEMINIGOVSKÝ, 1988). Metoda po částech Podle této metody se vytváří složitá činnost tím, že se skládají vedle sebe předem stanovené části. Při jejím použití se předpokládá, že dojde k percepci těchto izolovaných prvků a že se tyto počitky působením nejobecnějších asociačních zákonů dodatečně dostávají do stále složitějších souvislostí. Nebere v úvahu skutečné podmínky, např.utkání, a spokojuje se s vnějším popisem prvků a pohybů. Nebere také v úvahu souvislosti mezi prvky činností, mezi činnostmi tvořícími kombinace, popř. mezi kombinacemi vstupujícími do systému hry družstva. Nadměrné používání této metody znamená nadměrný důraz na techniku (DOBRÝ, SEMINIGOVSKÝ, 1988). Metoda progresivního spojování částí v celek Tato metoda vypadá ve skutečnosti tak, že se nacvičují postupně dvě části, - 20 -

ze kterých se vytvoří nový celek. Pak se nacvičí třetí část a spojí se s předcházejícím nižším celkem v celek nový, vyšší atd. (DOBRÝ, SEMINIGOVSKÝ, 1988). 4.4 Specifická příprava dětí Sportování dětí není jen cestou zvyšování výkonnosti a přípravy na závody. Je to dlouhodobá a často velmi složitá výchovná činnost, kterou spolu ruku v ruce vykonávají trenéři, vedoucí a rodiče. Na jejím konci by měl stát člověk, kterému sport dal především krásné dětství plné kamarádů, zábavy a prožitků, k nimž se přidaly i vzpomínky na úspěchy a možná i neúspěchy. Takový člověk by měl poznat a chtít respektovat určitá pravidla, ve sportu souhrnně nazývaná „fair play“, tvořící mravní kodex výchovy ve sportu (PERIČ, 2004). Dítě by samo mělo mít zájem o činnost, kterou provádí. Velkou výhodou je pokud rodiče provádějí podobnou aktivitu, která se dá přizpůsobit svojí náročností schopnostem dítěte. Dítě má ohromný dar napodobovat činnost svých rodičů nebo šikovnějších vrstevníků, ale s menším nadšením přijímá rady nebo výuku. Mladý organizmus se velmi rychle zotavuje po předchozí, byť namáhavé činnosti. Přenos naučených dovedností dítěte do podobného sportu je prokazatelný a významný. Dítě, které se naučí jeden z raketových sportů, má tu výhodu, že ostatní raketové sporty mu půjdou podstatně lépe, než třeba fotbalistovi. Čím je dítě mladší, tím více je potřeba nechat mu vlastní způsob „osahání si“ squashe, případně pouze poradit nebo pomoci. Zahájení specializované přípravy dítěte může být nezávislé na věku, pokud je součástí komplexního rozvoje tělesné zdatnosti dítěte a jeho osobnosti. V případě lokálně přetěžovaných částí těla je nezbytně nutná kompenzace jinou aktivitou. Rodiče a okolí obvykle dítěti implantují pocit, že pouze vítězství je úspěch. Děti vnímají jako úspěch mnoho dalších jiných prvků zápasu nebo turnaje. Brát jim takovou iluzi není dobré, samy časem budou chtít pouze vítězit. Důležité je rozdělovat děti podle dovedností. Kritérium věku je často zavádějící vzhledem k rozdílu mezi věkem chronologickým a biologickým. Protože nejčastějším způsobem, jak děti přijdou ke sportu, je sportování rodičů samotných, uvádíme nejlepší předpoklady pro to, aby dítě samo chtělo sportovat (VALENTA, 1998; MILLMAN, 2006). 1. Berte je s sebou na vlastní tréninky a turnaje a můžete-li, vezměte i její nebo jeho kamarády. 2. Nechte dítě, aby samo projevilo zájem zkusit si zahrát. Podle věku a intenzity zájmu pořiďte buď normální raketu s nejrychlejším míčkem, nebo dětskou kratší raketu a molitanový míček. - 21 -

3. Jestliže nemáte tu správnou autoritu u dítěte, nesnažte se sami něco vyučovat. Požádejte profesionálního trenéra. Projevte radost za každé i drobné zlepšení dítěte. Pochvalte je a stanovujte další cíle po opravdu malých stupních. Pro úplné začátky se při tréninku dětí ve věku kolem šesti let používá molitanový míček nebo speciální squashový míček pro nejmenší. Základním cvičením je pouze vyhazování a chytání míčku rukama s různými obměnami a odrazy o zem nebo stěny. Stejnou činnost děti mohou cvičit ve dvojici. Už při této soutěživé činnosti lze děti naučit správnému počítání, tak aby na ně byli zvyklé. V případě, že děti začínají používat raketu, je první cvičení nošení míčku na strunách tak, aby nespadl. Modifikace jsou různé lokomoční úkoly, dřepy nebo otočky. Postupně děti používají obě strany rakety. Pokračuje se s pinkáním míčku na raketě nebo o stěnu a trefování se do prostoru nebo koše. Vhodné je užít různé formy napodobování trenéra a soutěže na přesnost a v odrazu o stěnu do dálky. Jako složitější varianty lze použít odrazy o roh. Z počátku by děti měly provádět všechny údery spodem. Vrchní úder je koordinačně obtížný. U zkušenějších dětí lze vkládat do jednotlivých cvičení s raketou a míčkem další herní či dovednostní prvky. Například po odehrání provést otočku, nebo po každém třetím odehrání oběhnout určitou metu, dotknout se stěny nebo jen zadupat. Cvičení formou hry by mělo být poprvé s trenérem, který vhodně upraví podmínky a samozřejmě se snaží nahrávat tak, aby dítě bylo schopno odehrát míček. Dítě může například nepřesně podat, hrát i po dvou dopadech míčku na zem, neplatí pravidlo o překážení soupeři, body trenéra se počítají pouze po zasažení určité zóny, body dítěte jsou za dvojnásobek a těžké situace, které dítě nevybere, se nezapočítávají vůbec. Důležitým prvkem pro děti je naučení a zautomatizování některých neherních činností. Včasný příchod na trénink, tak aby se řádně a bez spěchu převlékly a zvláště děvčata si upravila vlasy. Gumičky a sponky do vlasů by měl správný trenér mít stále ve své tašce. Naučit děti, že na kurt se nenosí hodinky ani jiné šperky kvůli bezpečnosti ostatních. Správně zavázaná obuv, nejlépe se dvěma uzly, je lepší než pád na podlahu. Mít připravené nápoje už před tréninkem. Protože junioři až do věku 19 let musí používat při zápasech ochranné brýle nebo štít, je výhodné učit děti této povinnosti i na tréninku. Sám to praktikuji tak, že ochranné brýle používám také.

- 22 -

5 HERNÍ ČINNOSTI 5.1 Držení rakety Na rozdíl od tenisu je úchop pro všechny typy úderu stejný. Při squashi není možné vzhledem k rychlosti střídání úderů měnit úchop pro úder forhendem nebo bekhendem. Hráč pravák drží raketu před tělem v levé ruce tak, aby plocha hlavy rakety byla kolmo k zemi a držadlo svíralo s tělem pravý úhel. Poté otočí hlavu rakety ve směru hodinových ručiček zhruba o 30 až 40 stupňů tak, aby viděl celý výplet. Pak ji pravou rukou uchopí shora, jako při podávání rukou. Raketa se drží v prstech, nikoli v dlani. Ukazováček je posunut dále od ostatních prstů (obr.č.3). Není vždy vhodné držet raketu až na konci rukojeti, obecně lze doporučit začátečníkům i pokročilejším hráčům držet raketu 2-3 cm od konce rakety (SÜSS, MATOŠKOVÁ, 2003).

Obr. č. 3: Držení rakety Ve squashi se pro ovlivnění letu míče používá náklon hlavy rakety vzhledem k míči. Od velmi otevřené při hraní lobů až po zavřenou, kdy se odehrávají útočné údery (obr.č.4 a č.5).

Obr. č.4: Otevřená raketa

Obr. č.5: Zavřená raketa - 23 -

5.2 Základní postoj Základní postoj je takový, ze kterého je hráč schopen vystartovat všemi směry, aby mohl odehrát míč. Do základního postoje se hráč vrací po každém odehraném úderu. Nohy hráče jsou rozkročeny na šířku ramen a špičky chodidel směřují kolmo do přední stěny. Kolena jsou pokrčena a trup je mírně v předklonu. Váha těla je na špičkách chodidel. Hlava je zvednutá, oči stále sledují míč. Obě paže jsou před tělem, hrací ruka svírá v lokti pravý úhel a držená raketa směřuje vpřed a vzhůru. Úhel mezi předloktím a raketou je zhruba 45º (obr.č.6 a č.7).

Obr. č.6: Základní postoj - ze předu

Obr. č.7: Základní postoj - z boku

5.3 Forhend Forhendový úder je velmi přirozený pohyb. Jeho využití je velmi široké, od razantních a méně přesných úderů (kills) až po velmi zpomalené míče (dropshots). Patří k základním stavebním kamenům hry. Přestože je pro většinu hráčů jednodušší, je potřeba ho trénováním zdokonalovat ve stejné míře jako bekhend. 5.3.1 Nápřah Paže s raketou se do polohy nápřah dostává již v průběhu pohybu hráče směrem k míči. Paže je pokrčena v lokti, loket je na úrovni ramene. Úhel mezi raketou a předloktím je velmi ostrý. Nohy jsou kolmo ke směru vedení švihu. Osa ramen je šikmo dolů, směrem k předpokládanému místu zásahu míče. Hráč má neustálý vizuální kontakt s míčem. Levá paže je téměř v upažení a vyrovnává těžiště těla. 5.3.2 Úder Úder začíná přenesením váhy na vykročenou nohu, supinací předloktí a obloukovým pohybem paže směrem k míči. Jedním z nejdůležitějších faktorů je dostatečná fixace zápěstí. Rovina záprstních kůstek svírá s předloktím úhel asi 45º. - 24 -

V okamžiku odbití míče je téměř celá váha hráče na vykročené noze. Spojnice ramen určuje směr letu míče. Oči jsou fixovány na míč i po jeho odbití. Hlava rakety je na stejné nebo vyšší úrovni než zápěstí. Těsně před okamžikem úderu dochází k pronaci předloktí. 5.3.3 Zášvih Jde o přirozené dokončení pohybu, který má dva významy. Prvním je nenásilné dobrzdění setrvačných sil rakety směrem vzhůru a druhým větší přesnost odehraného míče, neboť míč má s plochou rakety delší kontakt. Paže v lokti je téměř v úplné flexi a ruka spočívá na opačné straně těla zhruba ve výšce ramen. Na výkročné noze dochází k extenzi v kolením a kyčelním kloubu. Hráč se vrací do středu kurtu. 5.4 Bekhend Je úder na opačné straně než je držena raketa. Pro začátečníky bývá složitější, ale při hře je využíván více než forhend, protože při něm nelze tak razantně odvracet míč. Držení rakety je stejné jako u forhendu a dominantní je fixace zápěstí, jako když je ruka v pěst (obr.č.8). Jakmile dojde k prodloužení roviny záprstních kůstek a předloktí nebo dokonce k flexi v zápěstí, úder nebude proveden správně (obr.č.9). Protože zvláštností squashe je pohyb hráčů na jednom hřišti, lze při bekhendovém úderu lépe skrýt míč vlastním tělem před jeho zasažením.

Obr. č.8: Pevné zápěstí

Obr. č.9: Povolené zápěstí

5.4.1 Nápřah Začíná ze základního postoje rotací trupu vlevo, tak aby se ruka držící raketu, dostala na levou stranu levé paže těsně pod ramenní kloub. Loketní kloub hrací ruky je ve flexi a směřuje dolů. Raketa směřuje vzhůru a šikmo vzad. Výkrok kolmo ke - 25 -

směru předpokládaného zásahu míče je veden souhlasnou nohou. Noha, kterou hráč vykračuje, je pokrčena. Osa ramen směřuje šikmo dolů, směrem k místu zásahu míče. Oči sledují míč přes pravé rameno. Levá paže je ohnutá v lokti a spočívá před trupem a pod pravou paží. Váha těla se pohybem za míčem přesunuje na pravou končetinu. Pevné zápěstí udržuje otevřenou polohu hlavy rakety. 5.4.2 Úder Úder probíhá poté, co raketa opíše částečný oblouk z polohy nápřahu do místa zásahu míče. Rychlost švihu je součtem pohybů paže směrem k míči, extenzí v loketním kloubu a supinací předloktí. Osa ramen je v okamžiku úderu rovnoběžná se směrem úderu. Hlava je skloněná a oči sledují míč. Míč je zasažen v ose pravého chodidla. Levá paže jde do částečného zapažení a vyrovnává možné rotace trupu. Hlava rakety by neměla být níže než pravá ruka. 5.4.3 Zášvih U bekhendu je více než u forhendu důležitá fáze dokončení pohybu protažením ve směru prováděného úderu, který má zásadní vliv na přesnost odehraného míče. Protažení probíhá plynule směrem vzhůru tak, že pravá ruka skončí pohyb na pravé straně ve výšce hlavy a raketa směřuje vzhůru. Paže je lehce pokrčena v lokti. Tato skutečnost je důležitá nejen pro dokonalé provedení úderu, ale také z bezpečnostního hlediska. Pravá noha se dynamicky odráží a hráč se přemisťuje do středu kurtu. 5.5 Pohyb na kurtu Správný pohyb umožní pokrýt celý kurt mnohem rychleji a efektivněji a hlavně se hráč dostane do lepší pozice při úderech. Pokud si hráč neosvojí správný pohyb, bude u míče často ve špatném postavení, a to mu znemožní zahrát kvalitní úder. Mnozí hráči, kteří si dostatečně neosvojili pohyb, běhají po kurtu zmateně a musí vynakládat velkou snahu na to, aby se dostali k míčku. Potom už nestíhají myslet na ostatní věci, jako je třeba technika úderu, pozice protihráče či taktika (ŠÁCHA, 2006). Pohyb po dvorci je základním předpokladem pro výkon v utkání. Není rozhodující jestli se hráč pohybuje velkou rychlostí, ale především zda se pohybuje účelně. Jde o krátké sprinty a výpady na místa odkud je ideální míček odehrát. Většina začátečníků téměř kopíruje trasu míčku, a i když některý bude opravdu velmi dobře fyzicky vybaven, pravděpodobně dojde k tomu, že v průběhu utkání nebude schopen míče vůbec odehrát, nebo bude nucen využít jen obranné údery. Základním předpokladem pro pohyb na kurtu je účelnost vynaloženého pohybu. - 26 -

Zpravidla si hráč může vybrat z několika variant, kdy míček odehrát. Ze zkušenosti víme, že nejlepší varianta je míček odehrát co nejdříve a využívat zejména voleje, tak aby hráč jen minimálně opustil nejlepší pozici na kurtu, místo kterému říkáme „téčko“ (obr.č.10). Jde o průsečík diagonálních drah z jednotlivých rohů kurtu. Toto místo je na zemi vyznačeno spojením střední dělící čáry a krátké čáry. Z tohoto místa je do všech koutů kurtu stejná vzdálenost. Hráč, který se z tohoto místa vzdaluje co nejméně bude v průběhu utkání bezesporu mnohem méně unaven než jeho protivník.

Obr. č.10: Střed kurtu „téčko“ Základem pohybu je neustálý vizuální kontakt s míčem. Po vyhodnocení trajektorie pohybu míče hráč startuje ze základního postoje směrem k místu zásahu míče kde, provede jeho odehrání a následně se, v rámci pravidel o nebránění protivníkovi, přesouvá zpět do výchozího postavení. Ideální je zahrát takový úder, aby se na místo „T“ hráč dokázal vrátit dříve, než jeho oponent dokáže odehrát míč. „Moderní squash se již nezabývá zásadami a předepsanými krokovými variacemi“ (MILLMAN, 2006). Jde pouze o nejúčelnější pohyb za míčem bez ohledu na to, která noha by správně měla být u míče. Jestliže je pro situaci a hráče výhodnější použít pro výpad nestylově levou nohu pro bekhend nebo pravou nohu pro forhend je nejlepší tak učinit. Přesto existují určité zásady pro efektivní pohyb na kurtu. Především by se měl hráč pohybovat na špičkách chodidel. Pohyb směrem k míči by měl být veden s lehkým obloukem tak, aby těsně před odbitím hráč zaujal k předpokládanému směru letu míče kolmý postoj. První krok startu by měl být proveden souhlasnou nohou ke směru pohybu míče. Poslední krok by měl být prakticky výpad směrem k míči proto, aby bylo možné se mnohem lépe odrazit zpět a vrátit se do středu kurtu. Nápřah by měl hráč provádět již v průběhu pohybu k míči při posledních - 27 -

krocích. Došlápnutí na zem při posledním kroku je signálem pro zahájení švihu. Velmi často se při nepředpokládaných odskocích míče od stěn používá „krok-sunkrok“. Jde o rychlejší variantu přesunutí se k míči nebo od něj vzhledem k úspoře času a také pro lepší udržení rovnováhy. Rovnováha je pro odehrání míče další důležitou veličinou. Hráč se snaží vyrovnávat těžiště těla nejen nestojnou nohou, ale i nehrající paží. Zadní noha zůstává při úderu natažena a spočívá na zemi. Při extrémních výpadech se dotýká země její špička nebo nárt. (obr. č.11)

Obr. č.11: Rovnováha Zhruba na délku natažené paže s raketou je vzdálenost, na kterou by se měl hráč dostat k jakékoliv stěně nejblíže (obr. č.12)

Obr. č.12: Zóna do které hráč nemusí vstoupit . Ke správnému pohybu na kurtu neodmyslitelně patří i správné načasování. Jde především o zkušenost a odhad na míč. Hráči, kteří jsou u míčku příliš brzy, paradoxně nedokáží této situace využít. Správný odhad vzdálenosti a odskoku míčku se vytváří roky. Správný došlap těsně před odehráním míče a následný odraz v okamžiku, kdy míč opouští raketu, je potřeba neustálým tréninkem - 28 -

automatizovat. 5.5.1 Pohyb dopředu Chceme-li zahrát míč podél stěny z přední části kurtu, neběžíme na něj přímo (to bychom nebyli schopni k němu vykročit posledním krokem kolmo k boční stěně). Proto musíme udělat první krok směrem k přední stěně a pak postupně zatáčet až k míčku. Běžíme do oblouku (obr.č.13). Toto pravidlo platí jak pro forhend, tak i pro bekhend. Nejdůležitější je první krok – ten by nás měl vynést do pohybu. Současný tréninkový systém nenutí hráče, aby jejich přední noha byla při forhendu levá a při bekhendu pravá, jako tomu bylo dříve. Na začátek to ale můžeme doporučit, protože při takovém postavení se lépe přenáší váha těla do úderu (ŠÁCHA, 2006).

Obr. č.13: Trasa pohybu vpřed 5.5.2 Pohyb ve středu kurtu Ve středu kurtu se provádí úkroky nebo úskoky stranou. Protože je časově výhodné použít souhlasnou nohu se stranou, na kterou se dělá výpad, jsou na hráče kladeny nároky zejména v dokonalém ovládání rakety paží. Při těchto netypických situacích lze ušetřit vydanou energii na úkor méně dokonalého úderu. Pokud by se hráč otáčel za míčem ihned po startu, nejen že by vydal více energie, ale také by mu přesun trval delší dobu. Jestliže se hráč rozhodne dostihnout a odehrát míč v oblasti krátké čáry, jde prakticky pouze o jeden výpad bližší nohou ve směru k místu odehrání. 5.5.3 Pohyb vzad Do zadní části kurtu se hráč přesunuje po otočení s výpadem na souhlasnou nohu se směrem pohybu a kroky, poskoky nebo výpadem směrem k míči (obr.č.14). Protože míče do zadní části kurtu letí delší dobu a mají tendenci se následně odrážet - 29 -

od zadní stěny, nejde o tak rychlé výpady, jako do přední části kurtu. Rozdílný je pouze přístup k odehrání míče na bekhendové straně. Pro praváka v levém zadním rohu je fyziologicky nejvýhodnější použít jako stojnou pravou nohu. Pokud by se k míči nedostal souhlasnou nohou s paží, která drží raketu, nepovede se mu odehrát míček „utopený“ v koutě. Technicky je zapotřebí mít dostatečný prostor pro nápřah, kterému by v opačném případě bránilo tělo hráče. „Při předpokladu, že se míč neodrazí od boční stěny je pohyb hráče přímo za míčem. Jestliže je však možnost, že se míček od boční respektive zadní stěny odrazí, je důležité počátek výpadu směrovat nejprve směrem ke dveřím kurtu“ (McKENZIE, 1993).

Obr. č.14: Trasa pohybu vzad

- 30 -

6 TECHNIKA ÚDERŮ 6.1 Longline Longline – neboli úder podél stěny je nejběžnějším a také základním úderem ve squashi. Všechny další typy úderů lze trénovat až po zvládnutí longline. Většina squashových trenérů začíná s trénováním úderu podél stěny na forhendu trénovaného hráče a z přední části kurtu. Je důležité, aby první hodiny tréninku byly vedeny tak, že začínající hráč vycházel z jednodušší varianty švihu. Forhend je pro většinu hráčů na začátku trénování přirozenější a proto i zkušení hráči používají pro rozcvičení nebo zahřátí míče forhend. Trénování úderů podél zdi je dlouhodobý proces a některým hráčům připadne nudný. Přesto je potřeba i u zkušených hráčů tento úder neustále cvičit opakováním, které vede k větší jistotě a přesnosti. Z anglického názvu longline, pro který se vžil český název „lajna“, je zřejmé, že jde o úder s dlouhým letem míčku podél boční stěny. Jeho nejlepší variantou je míček, který těsně kopíruje boční stěnu a jeho druhý dopad na zem je v oblasti spoje mezi sklem a zemí (obr.č.15). V každém případě by měl míč po tomto úderu dopadnout za zadní čáru podávacího čtverce a před sklo. Čím blíže bude boční stěně, tím bude úder lepší. Po takto zahraném míči lze jen těžko zahrát jakýkoliv jiný úder než opět podél stěny. Samozřejmostí je tento úder procvičovat i jako bekhend.

Obr. č.14: Longline 6.2 Kros Jde o křižný úder napříč kurtem. Slouží k přenesení hry z jedné poloviny kurtu na druhou nebo naopak. Lze jej hrát z jakékoliv pozice na kurtu, buď jako dlouhý úder zezadu, nebo útočný úder zepředu (obr.č.16 a č.17). Tento typ úderu má své výhody i nevýhody. V prvním případě lze trefit „nick“, což je spojení boční stěny a země a samozřejmě jedna z nejtěžších situací pro odehrání, v druhém případě - 31 -

lze po nepřesně zahraném krosu nahrát soupeři na volej a tím se lze dostat pod tlak. Útočná varianta krosu z přední části kurtu je velmi výhodná, protože odehrávající hráč si může být jist tím, že soupeři nebude překážet v dalším úderu a nedojde tedy k situaci STROKE.

Obr. č.16: Kros ze předu Obr. č.17: Kros ze zadu 6.3 Boast Úder boast (pro nějž není český název) je specialitou pouze u her hraných v uzavřených objektech. Je to velmi specifický úder s několika variantami odrazu od jiných stěn než míč zasáhne přední stěnu. Většinou je způsoben nemožností zahrát míč přímo do přední stěny. Pak lze využít několika variant. Rozlišujeme dva druhy boastů. Obranný a útočný. Obranný boast se většinou hraje ze zadní části kurtu a lze při něm využít jako prvního odrazu boční stěnu a teprve potom přední stěnu (obr.č.18), nebo použít nouzovou variantu a hrát nejdříve míč do zadní stěny, od které se míč odrazí bez dopadu na zem do přední stěny (obr.č.19), případně se před tím nebo potom dotkne boční stěny. Zkušení hráči se snaží obranné boasty hrát co nejméně, a pokud jsou nuceni je hrát, jejich úder je velmi razantní a vedený vysoko na přední stěnu tak, aby získali čas a byli schopni reagovat na možný tvrdý a rychlý úder. „Předpokladem pro správné odehrání je výborný odhad dráhy míčku. Boast se velmi často hraje po těžkých odrazech od stěn v zadních rozích kurtu“ (PEARSON, 2001).

Obr. č.18: Boast o boční stěnu

Obr. č.19: Boast o zadní stěnu - 32 -

Speciálním případem obraně-útočného boastu je smykový boast, který je velmi náročný na razanci a přesné provedení. Dokáží jej zahrát opravdu jen velmi dobří hráči a odměnou je jim odvrácení těžké herní situace a zároveň vytvoření problematické pozice pro odehrání míče soupeřem. Smykový boast se hraje převážně ze zadních rohů kurtu a cílem prudkého úderu je zasáhnout bližší boční stěnu co nejvýše a také co nejblíže přední stěně. Míč se následně odrazí do přední stěny, takže jde o dva odrazy od stěn v rychlém sledu, a pokračuje ve stoupavém letu nad úrovní bočních čar vymezujících kurt a dopadá jako velmi pomalý a rotující do protilehlého rohu kurtu s možným odrazem od boční stěny (obr.č.20).

.

Obr. č.20: Smykový boast

Útočný boast se zpravidla hraje v přední polovině kurtu, když soupeř očekává úder do zadní části kurtu, zvlášť pokud je vidět, že jeho těžiště je na patách Úder při útočném boastu musí být veden velmi nízko a razantně. Cílem je překvapení soupeře a minimální odskok míčku od země s velkou rotací (obr.č.21). „Tento velmi přesný úder se jmenuje trickleboast“ (SALES, 1996).

Obr. č.21: Trickleboast - 33 -

Mezi útočné údery hrané jako boast řadíme ještě reverseboast. Jde o překvapivý a ne velmi běžný úder. Hraje se opět prvním odrazem míčku o boční stěnu, ale jde o stěnu vzdálenější (obr.č.22). Začátečníkům se často stává, že vzhledem ke špatnému postavení hráče tento úder hrají častěji, ale zkušení hráči jej využívají minimálně. Většinou je výhodnější hrát jiný typ úderu.

Obr. č.22: Reverse boast

6.4 Dropshot Česky bychom tento úder popsali jako zpomalený míč s krátkým a nízkým odskokem. Hráči používají termín „drop“ nebo „kraťas“. Tento úder je možné hrát z kteréhokoliv místa na kurtu. Samozřejmé je, že se vzrůstající vzdáleností od přední stěny bude dropshot pro umístění obtížnější. Ideálně zahraný drop není umístěn co nejblíže spodní čáře na přední stěně, jde spíše o to, aby míč od přední stěny odskočil co nejméně a směřoval do spoje mezi boční stěnou a zemí. Obtížnější odskok je způsoben odrazem: přední stěna-boční stěna-zem (obr.č.23). Tento úder je považován za útočný, protože z něj lze dosáhnout vítězství ve výměně. V každém případě po dobře odehraném dropu musí soupeř vyvinout velké úsilí pro následné odehrání, což způsobuje jeho únavu, a také možnost že nahraje na následující vítězný úder. Dropshot je vhodné hrát především jako přední hráč. Typická situace pro odehrání dropu je po zahraném soupeřově boastu. Jako jeden z mála úderů se míč roztáčí se spodní rotací proto, aby odskok od přední stěny k zemi byl rychlejší.

- 34 -

Obr. č.23: Dropshot 6.5 Lob Lob je úder vedený vysoko na přední stěnu se stoupavou tendencí a pomalým, málo odskakujícím odrazem od země v zadní části kurtu (obr.č.24). Je to obranný úder, který ovšem může soupeři způsobit překvapivě mnoho starostí s odehráním. Používá se především po dropu nebo boastu z přední části kurtu, kdy se hráč dostane do časově obtížné situace. Míček se při lobu hraje s maximálně otevřenou raketou a co nejvíce před hráčem. Je logické, že pokud je nedostatek času musí hráč provést rychlý výpad směrem k míči a nataženou paží a raketou odehrát míč co nejvýše. Rozhodující pro dobře provedený lob je odhad síly pro odraz míčku. Čím výše na přední stěně se odrazí, tím menší silou musí hráč do míčku udeřit. Lob by měl dopadat jako velmi pomalý, téměř vertikálně do zadní části kurtu. Dokonalý lob ještě před dopadem na zem tečuje boční stěnu. Lob je možné hrát podél stěny nebo častěji jako kros, protože let míčku je delší a při situaci kdy je nepřesně nízko zahrán se hráč nedostane do pozice, kdy brání soupeři v odehrání.

Obr. č.24: Lob - 35 -

6.6 Podání Je jedinou standardní situací ve squashi. Při správném podání se míček od rakety hráče dotkne nejdříve přední stěny nad čarou podání a pod horní autovou čarou a musí směřovat do protilehlé zadní čtvrtiny kurtu. Je to typ úderu na který nemá soupeř vliv. Hráč si jej nahazuje sám a to buď rukou nebo z rakety. Úkolem podání je uvést míč do hry a nenahrát soupeři. Na rozdíl například od tenisu, se při squashovém podání nesnaží hráč získat bod přímo. Takovou situaci, kdy podávající boduje přímo z podání lze vidět pouze při hraní začátečníků. Podání lze samozřejmě hrát bekhendem i forhendem z kterékoliv strany, přesto je vždy výhodnější podávat tak, aby hráč viděl přímo soupeře a zároveň kontakt rakety s míčkem byl ve středu kurtu. Potom lze dosáhnout nejen okamžité změny použitého úderu vzhledem k pohybu nebo postavení protivníka, ale také zmenšení odrazového úhlu míče od boční stěny. Existuje několik variant podání. Lobové, přímé tvrdé a vývrtkové. Základním typem je podání lobové. Vypadá velmi jednoduše, ale jeho přesnost a přiměřenost razance odehrání se trénuje velmi dlouhou dobu a je potřeba je neustále opakovat. Jde vlastně o lob z poloviny kurtu. Hráč se musí alespoň jednou nohou dotýkat pole podání, ale druhou nohou lze nakročit směrem ke středu nebo do přední stěny. Pro lobové podání je výhodnější hrát míč z malé výšky a co nejblíže přední stěně. Let míče je pak vysoko nad hlavou soupeře, dopadá k zadní stěně s malým odskokem od země a lze jej odehrát obtížně (obr.č.25).

Obr. č.25: Lobové podání . Přímé tvrdé podání hrají často především začátečníci. Lze jej hrát přímo do zadního rohu kurtu nebo jako překvapivé do těla soupeře (obr.č.26). „Míček by v tomto případě měl být odehrán nad úrovní ramen a s mírně zavřenou raketou“ (ŠÁCHA, 2006). Rychlostí odehraného míčku lze soupeře překvapit, ale dobře připravený hráč tvrdé podání dokáže využít ve svůj prospěch. Osobně používám tento typ podání jen proti slabším soupeřům a jako velmi překvapivé do těla soupeře. - 36 -

Stává se totiž, že si často hráči vytvoří odhad na nejobvyklejší podání lobem a je potřeba je udržovat v nejistotě, tak aby nevěděli jaké podání bude následovat. Takto lze soupeře zasáhnout do těla a získat tak bod přímo z podání.

Obr. č.26: Přímé tvrdé podání

Nejobtížnějším typem podání je vývrtkové. Hraje se po dlouhém výkroku jedné nohy ze čtverce podání směrem do vzdálenějšího předního rohu kurtu. Ideální je hrát míč z dělící linie pravé a levé strany kurtu a co nejblíže přední stěně. Míč musí být zasažen v malé výšce s maximální razancí a velkou přesností. Jeho první odraz by měl být na přední stěně co nejvýše a nejblíže bližší boční stěně tak, aby se míč okamžitě odrazil do boční stěny a jeho let byl i nadále stoupavý. Protože velkou část své energie míč ztratí při odrazech od stěn, stává se z něj kros lob s velkou rotací, která způsobuje nepředpokládaný odraz od protější boční stěny v protilehlém zadním rohu kurtu, souběžně se zadní stěnou (obr.č.27). Jde o jeden z nejobtížnějších úderů ve squashi vůbec, který může být ještě umocněn v případě bekhendového úderu.

Obr. č.27: Vývrtkové podání - 37 -

7 VIDEO TRÉNINK (praktické ukázky těchto kapitol jsou na přiloženém DVD) 7.1 Rozcvičení Vlastní trénink se zahajuje rozcvičením. Je nutné, aby svaly byly dobře prokrvené, takže první fyzické činnosti hráče jsou různé obměny chůze, klusu a poskoky. Používá se specifických činností pro squash jako jsou kombinace klusů a pohybů horních končetin nebo klonů trupu. „Příkladem může být zařazení stínování místo běhu, dále výpadů pravou a levou nohou s volným švihem rakety jako napodobení úderů namísto různých poskoků“ (SÜSS, MATOŠKOVÁ, 2003). „Žádoucího stavu se je dosaženo, jakmile se objevuje pocení“ (DOVALIL, 1982). Po důkladném prohřátí svalstva následuje protahovací cvičení. Velmi vhodné, zvláště u dětí, je stanovení a dodržování chronologického postupu jednotlivých strečinkových cvičení. Vhodné je začínat od hlavy směrem k nohám. Jednotlivá protahovací cvičení by měla trvat zhruba dvacet vteřin a neměla by se provádět do bolesti, pouze do mírného tahu. Důležité je provádět správná dechová cvičení. S výdechem se provádí uvolněné protažení a přechází do klidného dýchání. Protahovací cvičení se děje bez ohledu na lateralitu. Několik příkladů pro protahovací cvičení. Protažení prsních svalů (obr.č.28), protažení tricepsů (obr.č.29), protažení přední strany předloktí (obr.č.30), protažení adduktorů kyčelních kloubů (obr.č.31), protažení flexorů kyčelního kloubu (obr.č.32), protažení zadních stran stehen (obr.č.33) a protažení Achillových šlach (obr.č.34) (NOVOSAD, 1993).

Obr. č.28: Protažení prsních svalů

Obr. č.29: Protažení tricepsů

- 38 -

Obr. č.30: Protažení předloktí

Obr. č.31: Protažení stehenních adduktorů

Obr. č.32: Protažení flexorů kyčle

Obr. č.33: Protažení zadních stran stehen

Obr. č.34: Protažení Achillových šlach

- 39 -

Stínování (ghosting) je ideomotorické cvičení, ve kterém hráč nacvičuje dokonalost pohybu bez míče. „Mnozí i velmi zkušení hráči používají stínování nejen jako rozcvičení, ale také jako psychickou přípravu k utkání“ (MILLMAN, 2006). Cílem stínování může být také kondiční cvičení. Při trénování juniorů lze použít například zničené míčky, které se umístí v určitém počtu na exponovaná místa (především rohy kurtu) a úkolem trénovaného jedince je postupně jeden po druhém posbírat nejlépe do krabice ve středu kurtu. Počet míčků a způsob jejich sběru lze upravovat (např. pokaždé z jiného rohu) a tímto způsobem lze také vytvořit normovatelné testovací cvičení. Pro potřeby variabilního cvičení lze stínování upravovat v závislosti na následujícím průpravném cvičení. Hráč může stínovat pouze v předních nebo zadních rozích, jen v levých, nebo jen v pravých rozích, případně na krátké čáře. Další možností je stínování podle příkazů trenéra. Trenér stojí u přední stěny v jejím středu a rukou nebo raketou ukazuje hráči, do kterého místa hráč po návratu na „T“ bude vybíhat. Tato místa by měla být minimálně čtyři (rohy kurtu), případně šest (místa u stěn na krátké čáře) (obr.č.35).

Obr. č.27: Vývrtkové podání Velmi důležitou součástí stínování je udržení správného rytmu pohybu. Začínat se má téměř z chůze a soustředit se spíše na dokonalost prováděného pohybu, a to nejen dolních končetin, ale také pohybu paží a rotace trupu. Zpočátku není nutné, aby hráč používal raketu. Dokud nenastane soulad v koordinaci jednotlivých hybných systémů, lokomoce a orientace v prostoru, lze se vyhnout možným sebeporaněním hráče raketou. Hráč se při přesouvání pohybuje na špičkách a z pozice ve středu kurtu vykračuje souhlasnou nohou k příslušnému směru. Následně se kroky nebo během dostává na místo odehrání a provádí pohyby pažemi, jako by skutečně hrál. Po každém takto simulovaném úderu se opět vrací na místo odkud vystartoval. - 40 -

Na počátku tohoto stínového tréninku je důležité zaměřit se na správnost provedení, následně na automatizaci prováděné činnosti i vzhledem k proměnlivým podmínkám a nakonec je to postupné zvyšování intenzity (ŠÁCHA, 2006; POKORNÝ, 2003). Seznam cvičení na DVD: • Rozcvička • Sbírání míčků • Stínování individuální • Stínování s trenérem • Stínování ve skupině 7.2 Průpravná cvičení Tato cvičení jsou charakterizována nepřítomností soupeře. V podmínkách squashe se nejedná pouze o individuální trénink nebo trénink s trenérem, ale také o jakoukoli činnost, kdy spoluhráč v podstatě nahrává hráči míče tak, aby mohl procvičit danou činnost. Průpravná cvičení jsou vhodnou metodicko-organizační formou (MOF) pro procvičování dovedností. Mají ale své opodstatnění i při nácviku nových dovedností nebo herních činností a dále v situacích, kdy se v tréninku musí hráč soustředit pouze na provedení dané činnosti bez dalších vnějších vlivů, jež by měli rušivý vliv na danou činnost. Na základě proměnlivosti vnějších podmínek rozdělujeme průpravná cvičení na průpravná cvičení 1. typu, ve kterých jsou podmínky pro hráče relativně stálé a neměnné, a průpravná cvičení 2. typu, ve kterých jsou podmínky náhodně proměnlivé, ale limitované. Typickými činnostmi této kategorie průpravných cvičení jsou všechny činnosti, které provádí hráč, když je na kurtu sám. Obě tyto MOF mohou být zařazovány i formou soutěživou, jako určitý typ závodu. Jedná se o různé závody, jejichž obsahem je například sprint na určenou vzdálenost a zpět, soutěže v zasahování cílů a podobně (SÜSS, MATOŠKOVÁ, 2003). Seznam cvičení na DVD: • Nácvik longline. • Pohyb po kurtu. • Vybíjení předních rohů. 7.3 Individuální trénink Pro každého i sebelepšího hráče je individuální trénink nezbytnou součásti přípravy. Jsou to neměnné vnější podmínky a možnost koncentrace na dokonalost provedení. Hráči nejsou nikým a ničím ovlivňováni. Individuální trénink má několik výhod. V průběhu určité časové jednotky hráč odehraje dvojnásobný počet - 41 -

úderů než kdyby hrál s partnerem. Má možnost sledovat míč celou dráhu letu a zná parametry svého úderu, takže reaguje s předstihem. Díky tomu, že se činnost hráče neustále opakuje vzrůstá i jeho psychická odolnost. V průběhu tohoto tréninku je vhodné postupným zrychlováním navozovat obtížnější varianty. Vzhledem k tomu, že je hráč na kurtu sám a nemá bezprostřední možnost zpětné vazby (zda činnost provádí správně), je v individuálním tréninku nutné stanovit si konkrétní cíle, které se mají v dané činnosti splnit. Splněním či nesplněním cíle může hráč sám kontrolovat, jak danou činnost provádí (SÜSS, MATOŠKOVÁ, 2003). Mezi základní herní individuální činnosti patří longline na krátkou vzdálenost, kterou lze postupně prodlužovat až do okamžiku, kdy se míč odráží od zadní stěny. Podobnou, ale náročnější činností je hraní longline z voleje se stejným prodlužováním vzdálenosti. Mezi další převážně statické varianty individuálního tréninku patří hraní ostrých krosů z pozice před středem kurtu, kdy hráč odráží míč střídavě o přední rohy tak, aby se po dopadu o zem vracel zpět k hráči. Podobná varianta bez dopadu míče na zem se stala standardní ukázkou technické dokonalosti hráče. „V některých klubech hráči soutěží v počtu odrazů tohoto obtížného cvičení a dosahují neuvěřitelných čísel i přes 2500 odpalů“ (McKENZIE, 2002). V případě individuálního tréninku většího počtu dětí je vhodné je rozmístit kolem stěn kurtu a vymezit jim prostor pro odrážení a dopad míče. Trenér má pak možnost jednotlivé svěřence obcházet a opravovat. Tento druh individuálního tréninku s více dětmi lze motivovat tím, že si počet odehrání bez chyb děti musí počítat (YARROW, 1997). Seznam cvičení na DVD: • Údery na krátkou, střední a dlouhou vzdálenost. • Střídání forhendu a bekhendu staticky. • Trénování úderů bez dopadu míčku na zem. • Klamavé pohyby hlavou.

7.4 Trénink s trenérem Trénink s trenérem patří mezi další zdokonalovací způsoby přípravy sportovce. Na rozdíl od rekreačních hráčů je pro závodního hráče squashe nezbytným elementem v celoročním plánu. Trenér má možnost věnovat se hráči individuálně nebo se na kurtu, zejména v případě dětí, jeho metodické činnosti přesunují podle toho komu se věnuje. Nezřídka jde o pravidelné střídání trénovaných v úderech - 42 -

při konkrétní a stálé činnosti, u které lze hodnotit jednotlivé hráče a ostatní mají samozřejmě možnost pozorovat druhé hráče nebo odpočívat a následně hodnotit zpětnou vazbu při korekcích. Důležitou součástí při kolektivním trénování je bezpečnost. Trenér musí být schopen vytvořit takové podmínky, které budou všem zúčastněným eliminovat možné nebezpečné situace na minimum (ESPIE, SKLORZ, 1995). Seznam cvičení na DVD: • Nácvik forhendu. • Nácvik bekhendu. • Nácvik krosu. • Nácvik boastu. • Nácvik lobu. • Nácvik dropshotu. 7.5 Herní cvičení Trénování s partnerem je další formou tréninkové jednotky. Tyto tréninky lze provádět až od určité technické dokonalosti hráčů. Většinou se hráči dokáží ve svých činnostech střídat s tím, že dochází k trénování obou při všech cvičebních situacích. Stejně jako průpravná cvičení se dělí na herní cvičení 1. typu, kdy jsou podmínky jednoho z hráčů dané a nemění se. A herní cvičení 2. typu, kdy činnosti soupeře a jejich průběh v jednotlivých situacích jsou proměnlivé, přesto však limitované. Typickou herní činností 1. typu je return podání úderem kolem stěny a následné odehrání míče podávajícím hráčem. Toto cvičení lze modifikovat i jako herní cvičení 2. typu, kdy přijímající hráč má možnost volby jakéhokoliv úderu a kombinace končí vždy po odehrání hráče který podával. Seznam cvičení na DVD: • Kros a longline staticky. • Kros a longline s přebíháním. • Boast, kros, longline. • Boast, dropshot, longline. • Boast a longline ve dvojici. • Longline se dvěma míči. • Longline po ostrém krosu. • Přebíhání ve trojici.

- 43 -

7.6 Průpravné hry „Průpravné hry jsou charakterizovány přítomností soupeře a náhodně proměnlivými situačně herními podmínkami a také soutěživým charakterem určitých herních činností vztahujících se k dané konkrétní sportovní hře“ (SÜSS, MATOŠKOVÁ, 2003). Jde o upravená pravidla a obvykle tvoří souvislý děj, takže hráči mohou počítat body jako v zápase. Tyto průpravné hry mohou být také vedené trenérem. Ten vzápětí podává hodnocení, informuje a opravuje správnost provedených činností hráčů. Trenér si může průpravné hry přizpůsobit podle věku a počtu hráčů osobitým podmínkám. Například děti, které ještě nejsou schopné takové komplexní koordinace, aby se těchto her mohli účastnit, mohou využít odehrání míče i po druhém dopadu na zem. Průpravné hry vznikají a) úpravami pravidel sportovní hry; b) úpravami malých pohybových her a přibližování jejich obsahu a pravidel; c) úpravami herních cvičení (DOBRÝ, SEMINIGOVSKÝ, 1988). Průpravné hry ve squashi rozdělujeme na hry v omezeném prostoru, omezení typů úderů a omezení počtu úderů. Při hře v omezeném prostoru se nejvíce využívá čar na zemi kurtu. Nejčastější verzí jsou hry na pravé nebo levé polovině. Hry pouze do přední nebo pouze do zadní části kurtu, případně využití úhlopříčných čtvrtin nebo tří čtvrtin. Velmi oblíbenou průpravnou hrou pro větší skupinu hráčů je „elko“, hraní do celé přední poloviny kurtu a jedné zadní. Hráči kteří zrovna nehrají jsou pak seřazeni v té čtvrtině kurtu kam nesmí míč dopadnout. Dalším příkladem je hra s omezeným typem úderů. Hráči mohou mít stanoveno jaký konkrétní typ úderu musí v určitých místech použít. Záleží pak pouze na nich zda tento typ úderu bude hrán jako útočný nebo obraný. Jiným příkladem je, že hráč může získat bod jen v případě, že ukončí výměnu určitým úderem. Poslední možností a příkladem je hra obranná s minimálním počtem úderů, kdy hráči mohou získat bod pouze když má výměna např. deset odehraných míčů. Nebo hra útočná s maximálním počtem úderů. Cílem této hry je zvýšit útočnou činnost hráče při procvičování určitých úderů. Seznam cvičení na DVD: • Hra do přední části kurtu. • Hra do zadní části kurtu.. • Hra podél stěny. • Hra do tří čtvrtin kurtu „elko“. • Hra bez dopadu míče pro jednoho hráče. - 44 -

ZÁVĚR Při zpracování literárních a jiných zdrojů, což byl prvotní cíl naší diplomové práce, jsme zjistili, že jednotlivé herní způsoby a techniky námi popisované se principiálně neliší v závislosti na čase ani geograficky. Porovnáním videomateriálů, které byly částečným příkladem pro druhou část diplomové práce, jsme se následně rozhodli, jakou strukturu bude mít přiložená filmová verze názorných ukázek. Zjistili jsme, že technická dokonalost hráče se zvyšuje především spoluprací s trenérem, počtem opakování a zejména metodou analyticko-syntetickou. Postupy jednotlivých tréninkových činností jsou popisovány od nejjednodušších ke složitějším. Porovnáním literárních zdrojů a výukových filmů jsme vyhodnotili, že přínos moderních materiálů a technologií je jedinou podstatnou změnou hráčova vybavení a také herního prostředí, díky kterým se hra vyvíjí. Také způsoby záznamové techniky, které postupují ohromnou rychlostí, mají pozitivní vliv na tréninkový proces i na vzdělávání trenérů. Specifikovali jsme a terminologicky popsali jednotlivé herní techniky a tréninkové postupy, což byl jeden z úkolů, které jsme si vytýčili. Hra squash se vyvíjí tak jako každý sport a tento fakt jsme zdůraznili při některých specifických činnostech hráče, které mají nestandardní charakter. Přesto, že je tato diplomová práce především popisná, podařilo se nám vyrobit a zpracovat filmový materiál, který je přiložen na videodisku ve formátu DVD. Zjistili jsme, že natáčení, střih a export na záznamové médium takového materiálu je velmi náročný a především zdlouhavý proces. Jsou to desítky hodin za počítačovým monitorem, potřeba velmi dobré výpočetní techniky a softwarového vybavení. I toto je přínos moderních technologií pro sport. Výsledný videodisk je nejen názornou ukázkou správného provádění jednotlivých herních činností, ale také zásobníkem herních a průpravných cvičení. Jsme rádi, že se nám podařil cíl naší diplomové práce splnit a že obě výsledné formy, písemná i videodisk, budou přínosem nejen studentům fakulty sportovních studií, ale i ukázkou pro zájemce o tuto hru z řad veřejnosti.

- 45 -

RESUMÉ Tato diplomová práce přibližuje vznik a vývoj hry squash. Popisuje herní prostředí, prostředky a osoby podílející se na hře přímo, nebo figurující v hráčově tréninkovém období. Představuje strukturu jednotlivých tréninkových způsobů. Vyústěním diplomové práce jsou výsledky stanovených úkolů a cílů, především popisy správného provádění základních herních technik. Součástí diplomové práce je konečná forma natočeného výukového materiálu na přiloženém videodisku. Videodisk může sloužit k prezentacím o této sportovní hře, nebo jako ukázka tréninkových metod a realizace jednotlivých úderových technik.

SUMMARY The diploma thesis addresses the historical background and development of the game squash. Defined are game bases, tools and participating persons as well as training process participants. Described is the structure of the particular training methods. This study is concerned with the results of defined tasks and aims, especially description of the proper training techniques. The part of this thesis is the final form of the video-training material. This video may be used as instructive teaching material about squash or as specification of the particular training methods and stroke techniques.

- 46 -

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1.

CINGLOVÁ,L. Vybrané kapitoly z tělovýchovného lékařství. Praha: Karolinum, 2002, 199 s. ISBN 80-246-0492-2.

2.

ESPIE,R.; SKLORZ,M. Richtig squash. München: BLV, 1995, 127 s. ISBN 3-40514-646-1.

3.

DOBRÝ,L.; SEMINIGOVSKÝ,B. Sportovní hry: Výkon a trénink. Praha: Olympia, 1988, 197 s.

4.

DOVALIL,J. Lexikon sportovního tréninku. Praha: Karolinum, 2008, 335s. ISBN 978-80-246-1404-5.

5.

DOVALIL,J. Malá encyklopedie sportovního tréninku. Praha: Olympia, 1982, 239 s.

6.

DOVALIL,J. Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia, 2005, 332 s. ISBN 80-7033-928-4.

7.

JIRAS,J.;PAJER,J. Squash-výklad pravidel. Praha: ČASQ, 2000, 123 s.

8.

KOPAL,P. Squash revue. Praha: Ivo Koranda, 2004, IV.ročník, č.2.

9.

LANGHAMMER,P.; BIRKNER,U. Squash-technika, taktika, hra. Praha: Beta-Dobrovský, 1999.

10. McKENZIE,I. Squash skills. UK: Crowood press, 2002, 143 s. ISBN 1-86126-495-X. 11. McKENZIE,I. The squash workshop: A complete game guide. UK: Crowood press, 1993, 272 s. ISBN 1-85223-728-8. 12. MILLMAN,R. Raising big smilling squash kids: The complete road map for junior squash. USA: Mansion grove house, 2006, 248 s. ISBN 1-93242-143-2. 13. MOSTER,R.; MOSTEROVÁ,Z. Sportovní traumatologie. Brno: Masarykova Univerzita, 1997, 106 s. ISBN 80-210-1721-X. 14. NOVOSAD,J. Základy sportovního tréninku. Olomouc: Univerzita Palackého, 1993, 49 s. ISBN 80-7067-937-9. - 47 -

15. PEARSON,D. Squash: Skills of the game. UK: Crowood press, 2001, 111s. ISBN 1-86126-421-6. 16. PERIČ,T. Sportovní příprava dětí. Praha: Grada, 2004, 198 s. ISBN 80-247-0683-0. 17. POKORNÝ,M. Zahrajte si squash. Praha: CNC, 2003, 95 s. ISBN 80-86589-01-3. 18. SALES,P. Improve your squash game:101 drills, coaching and resources UK: Disa publication, 1996, 94 s. ISBN 1-884633-03-X. 19. SÜSS,V.; MATOŠKOVÁ,P. Squash. Praha: Grada, 2003, 101 s. ISBN 80-247-0477-3. 20. ŠÁCHA,D. Jak dokonale zvládnout squash. Praha: Grada, 2006, 99 s. ISBN 80-247-1462-0. 21. TAUŠ,G. Video. Praha: SNTL, 1989, 248 s. 22. VALENTA,J. Squash. Praha: UV Factory, 1998, 198 s. 23. YARROW,P. Squash-steps to succes. USA: Human kinetics, 1997, 149 s. ISBN 0-88011-541-6. 24. ZUG,J. Squash: History of the game. USA: Scribner, 2003, 352 s. ISBN 0-74322-990-8. Ostatní zdroje: Česká asociace squashe [online]. Pravidla, [cit. 15.ledna 2008]. Dostupné na World Wide Web: World squash federation one hundred and twenty years of squash [online]. Squash, [cit. 20.února 2008]. Dostupné na World Wide Web:

- 48 -