MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Michal Přikryl

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

2006

Michal Přikryl

MASARYKOVA UNIVERZITA

Fakulta sportovních studií Katedra sportovní edukace

DYSBALANCE VE SQUASHI, PŘÍČINY A KOMPENZACE Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: PaedDr. Petr Starec

Vypracoval: Michal Přikryl 3. ročník, TVS-K Brno, duben 2006

Děkuji PaedDr. Petru Starcovi za odborné vedení a spolupráci při zpracování této bakalářské práce.

Prohlašuji, že předloženou bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedených informačních zdrojů. Souhlasím, aby má práce byla zveřejněna v knihovně FSpS MU v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. …………………………………………….

OBSAH Úvod ...................................................................................................................... 6 1 Cíle a úkoly bakalářské práce......................................................................7 2 Vývoj ..............................................................................................................8 1.1 Historie............................................................................................................9 1.2 Současnost..................................................................................................... 11 1.3 Budoucnost ...................................................................................................12 2 2.1 2.2 2.3

Vybavení .......................................................................................................13 Kurty .............................................................................................................13 Rakety a míčky .............................................................................................15 Úbor a doplňky .............................................................................................19

3 3.1 3.2 3.3

Hra................................................................................................................21 Podstata .........................................................................................................21 Výměna .........................................................................................................21 Konflikt .........................................................................................................22

4 4.1 4.2 4.3

Lidé ...............................................................................................................23 Hráči..............................................................................................................23 Trenér ............................................................................................................23 Rozhodčí .......................................................................................................24

5 5.1 5.2 5.3

Dysbalance ...................................................................................................26 Příčiny ...........................................................................................................26 Komplikace ...................................................................................................31 Kompenzace ..................................................................................................33 Závěr .............................................................................................................42 Resume..........................................................................................................44 Seznam použité literatury .............................................................................45 Seznam příloh ...............................................................................................46

ÚVOD

Squash je pro českou veřejnost stále novým sportem. Přesto se mu za malé časové období podařilo získat mnoho příznivců a co je nejdůležitější, vznikl herní systém který mimořádně funguje a za pomoci nadšenců a rodičů se již podařilo vychovat první generaci skutečných hráčů a hráček, kteří prošli z ciziny převzatým postupem. Nábor nováčků z řad dětí, jejich postupná selekce a trénování s účastí na juniorských turnajích u nás i v zahraničí až po první vlaštovky, které se dokáží prosadit ve světových žebříčcích. Pro tuto práci jsem se rozhodl z toho důvodu, že informovanost o squashi, u nás poměrně nového sportu není dostačující. Stále se setkávám s dezinformacemi a fámami z oblasti tohoto pálkovacího sportu, které se šíří mezi lidmi jako domino a udivují mnohdy nejen mě, ale i členskou základnu, která nedokáže těmto nepřesným informacím čelit. Je nasnadě, aby správné a komplexní informace byly dostupné nejen všem aktivním hráčům, ale také široké veřejnosti, která se s tímto sportem setkává. Myslím, že informovanost je předpokladem k rostoucí popularitě a hráčským schopnostem, kde přesné znalosti o sportu který provádíme jsou základem dokonalosti nejen hráčů, ale především činovníků a rozhodčích. Není to už dávno sport podnikatelů a zbohatlíků. Je sice pravda, že není nejlevnější sportovní alternativou, ale je vhodný především pro svou možnost zahrát si bez ohledu na počasí a také pro svou energetickou náročnost za malou časovou jednotku. Uspokojí nás tedy půlhodina hry naplno, stejně jako dvě hodiny tenisu. Věřím, že již v blízké budoucnosti se dočkáme prvního čistě studentského squashového areálu, který pomůže nejen nadaným juniorským hráčům, ale i k rozvoji didaktiky a metodiky tohoto krásného sportu. Snad se jednou dočkám i mnou tak vysněné možnosti přibrat squash jako jednu z možných studijních specializací na mé domovské fakultě sportovních studií.

-6-

1 STANOVENÍ CÍLŮ A ÚKOLŮ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Prvotní myšlenkou je přiblížení u nás stále málo známé pálkovací hry. Vysvětlení jejích herních prostředků, prostředí a také popis osob, které se na hře, respektive na přípravě sportovce podílí. Z hlediska trenérské přípravy je velmi důležitá a často opomínaná část potlačení možných tělesných disproporcí a možnosti svalových poranění a jiných vedlejších negativních projevů. Mezi zásadní cíle jsme si stanovili popsat specifické svalové zatěžování při hře. Zjistit podstatu vztahu mezi jednotlivými pohybovými složkami, které hráč využívá a terminovat základní anatomické poruchy, které může tento druh sportu prohloubit nebo potlačit. Nalézt odpovědi na otázky jak redukovat svalové dysbalance a možné zdravotní potíže, jež jsou velmi pravděpodobně způsobeny soustavným jednostranným přetěžováním určitých svalových skupin. S využitím literárních zdrojů, vlastních zkušeností a měření se pokusit vytvořit jednu složku sportovní přípravy sportovce jako pomoc pro odstranění negativních fyziologických proměn a dokumentovat tento způsob přípravy fotograficky. 1. Zjistit vznik a podstatu svalových dysbalancí a laterality 2. Specifikovat postižené oblasti u hráče s jejich projevy 3. Popsat diagnostiku svalových skupin a jejich možná poškození 4. Vytvoření specifických kompenzačních cvičení pro squash 5. Vyhodnotit důležitost a funkčnost zpracované látky pro rozvoj sportovní výkonnosti

-7-

2 VÝVOJ

2.1 Historie Pro mnoho lidí v České republice je squash nový sport. Je to především pro to, že jsme o něm neměli dost informací, především kvůli tehdejšímu systému „nepodporování“ západních sportů. Nikdo nám ovšem nedokázal vysvětlit rozdíl mezi socialistickým a kapitalistickým sportem. Za předchůdce squashe je možné pokládat „La Paume“ neboli hru „dlaní“, jejíž počátky se datují do Francie k roku 1148. Stejně jako u mnoha jiných sportů vznikl squash náhodou. Kolují o něm dvě verze vzniku. Jedna praví, že squash začali hrát vězni v anglických věznicích pro dlužníky ve Fleet v Londýně, aby ukrátili dlouhou chvíli a také z důvodů omezeného prostoru. Jejich cely byly vlastně zároveň hřištěm. Druhá pravděpodobnější verze je, že chlapci ze soukromé školy v Harrow v Anglii si pravidelně hrávali s míčkem na dvoře mezi čtyřmi zdmi, když čekali, až na ně přijde řada na tenis (11). Obr. č.1(dobová kresba)[www.squash.org]

Jednoho dne si z toho dva nebo tři chytřejší udělali hru a ten den je možné považovat za den vzniku squashe. Středověké „míčovny“ s dochovanými pravidly však svědčí o historickém předchůdci, který měl tenisovou síť, přes kterou se hrálo i s pomocí stěn jako ve squashi. Slovo squash vzniklo z pojmenování zvuku, který doprovázel náraz měkkého gumového míčku na přední stěnu. V roce 1864 byly v Harrow postaveny první čtyři kurty a squash byl oficiálně prohlášen za sport. Jeho sesterská obdoba „Rackets“ byla dokonce na programu Olympijských her 1908 v Londýně. Trvalo to však až do roku 1911, než byla Angličany zformulována základní pravidla squashe. Squash byl na dlouhou dobu doménou anglických soukromých škol a klubů. Nové technologie výstavby kurtů a vývoj životního stylu lidí na celém světě přinesl i mimořádný zájem o tento sport v sedmdesátých letech. Do Československa se squash dostal v roce 1988 kdy byl v pražském hotelu Forum postaven první kurt, který navštěvovali hoteloví hosté a pracovníci ambasád. Následovaly centra v Českých Budějovicích, Praze, a Brně.

-8-

Česká asociace squashe (ČASQ) je jediným subjektem zastřešujícím squashové hnutí v České republice a současně i jediným reprezentantem pro zastupování jeho zájmů vůči státním institucím (Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy), k ostatním republikovým sportovním organizacím (Český olympijský výbor, ČSTV) a vůči mezinárodním squashovým organizacím (WSF, PSA, WISPA, ESRF, SRA). Česká asociace squashe byla založena 23. listopadu 1992 a od tohoto roku se začali hrát první turnaje a byl sestaven hrací řád ligy. V roce 1993 také začal vycházet první squashový zpravodaj, který však pro nedostatek iniciativy ze strany funkcionářů výkonného výboru ČASQ po prvních třech číslech zanikl. Oficiální veřejné periodikum o squashi však začalo vycházet jako příloha populárního časopisu Tenis teprve od května 1996. Na kvalitní rozvoj squashe mělo velký vliv několik základních faktorů: dobře vedená organizace soutěží, pořádání tiskových konferencí a publicita v médiích. Výraznými osobnostmi ve squashi, které v jednotlivých centrech posouvali vývoj squashe dopředu v prvních letech rozvoje, byli Jaroslav Pouzar (ano ten hokejista) s Milanem Čalounem v Českých Budějovicích, Svatopluk Rejthar v Průhonicích a Jan Skorkovský s Michalem Čechem v hotelu Forum Praha. Svatopluk Rejthar uspořádal pro ČASQ 4. září 1993 první Mistrovství České republiky v Průhonicích. V říjnu téhož roku již na Mistrovství Evropy jednotlivců v rakouském Schwechatu reprezentovali naši republiku první mistři České republiky Karel Bláha a Ilona Smrtová (11). Důležitou se začala ukazovat péče o děti a mládež. Mladí hráči se již v roce 1997 začali výrazně prosazovat v kategorii dospělých a hlavně na turnajích v Evropě. Příchod squashové rodiny Pokorných v roce 1992 z Holandska do Čech respektive do Poniklé v Krkonoších znamenalo, že zde začal pravidelně hrát první český profesionální hráč. Miloš Pokorný starší pak dával důležité výukové lekce všem začínajícím ambiciózním hráčům. Nejdůležitější a fatální podmínkou progresivního vývoje však byl zájem majitelů squashových center a rozvoj sportovní úrovně hráčů v jejich klubu.

-9-

2.2.1 Současnost v České republice Dnes již squash patří mezi nutné součásti sportovních a rekreačních center. Vedle „pokrevních sourozenců“ se stejnými prvky sportu (raketová hra v uzavřeném prostoru s pomocí stěn) jako je například Rackets, Racket ball, Hardball, Ricochet apod., je squash nejrozšířenější, pravděpodobně pro optimálnost souladu sportovních atributů, jako jsou pohybové zatížení, herní pravidla a technické vybavení (11). V České republice existuje propracovaný systém soutěží a také turnajů. Dominantní je samozřejmě mužská liga. Je rozdělena na extraligu (9 družstev), 1.ligu(dvě skupiny po 9 družstvech), 2.ligu (dvě skupiny po 9 družstvech) a 3.ligu (zbývající družstva). Za vítěze squashové ligy družstev mužů se považuje jen družstvo z extraligy. Pro ostatní skupiny platí systém postupů a baráží o udržení. Nově vzniklá družstva jsou automaticky zařazena do nejnižší skupiny. Družstva mužské ligy mohou mít na svých hráčských soupiskách také ženy, juniory nebo cizince. Ženská liga má pouze dvě skupiny 1.ligu a 2.ligu a mohou v ní startovat pouze ženy nebo juniorky. Junioři v současné době hrají pouze turnaje. Systém turnajů je rozdělen na kategorie. Kategorie A – mohou se zúčastnit pouze hráči do 32. místa na českém žebříčku nebo náhradníci podle nejlepšího umístění. Kategorie B – mohou se zúčastnit hráči a hráčky od 17. místa včetně a kategorie C – mohou se zúčastnit hráči a hráčky od 65. místa včetně. Ženy mají pouze jeden typ turnaje. Na všechny tyto turnaje jsou nasazeni nejlepší hráči podle počtu účastníků (4,8,16). V juniorských kategoriích je rozdělení dle věku do 11 let, do 13 let, do 15 let, do 17 let a do 19 let. Samozřejmě také podle pohlaví. Existují zde také rozdělení úrovně turnajů A – 8 nebo 16 nejlepších v kategorii (podle počtu hráčů v kategorii) a B – zbylí hráči. Česká reprezentace ať mužská, ženská nebo juniorská se pravidelně účastní mistrovství Evropy, akademického mistrovství světa nebo mistrovství světa týmů podle toho, jak jsou od nás vzdálená. Junioři se navíc zapojili do nově vzniklého souboje mixovaných týmů (chlapci a děvčata) nazvaného Nation to nation, kterého se zúčastňují čtyři středoevropské státy (Česko, Slovensko, Rakousko a Maďarsko).

- 10 -

2.2.2 Současnost v zahraničí Současnému světovému squashi vládnou Australané a Angličané. Je to dáno mnohaletou tradicí. Tyto dva národy mají nejlépe zpracovanou metodiku trénování a členská základna je obrovská.. Proto se ostatní hráči z různých částí světa soustřeďují především do západní Evropy, kde se hrají nejlepší ligy družstev a tito vrcholoví hráči zde společně trénují. Výhodná je pro ně především Británie a země Beneluxu. Jiná situace je v prostředí profesionálních turnajů. Ty se pořádají doslova po celém světě. Asi nejprestižnějšími je British Open a mistrovství světa, které se konají každý rok. V současné době se nejlépe dotované turnaje pořádají v arabských státech. Oproti tenisu jsou ovšem výdělečně o řád nižší. Nejlépe dotovaný turnaj světa v katarském Dohá na cenách rozdělí „pouhých“ 150 000 dolarů. Mezi nejlepší světové týmy, které mají své mistrovství světa národních družstev se počítá Austrálie, Anglie, Francie, Kanada, Egypt, Wales, Pákistán a Skotsko.

- 11 -

2.3 Budoucnost Dnes je squash nejvážnějším z nových kandidátů na zařazení do programu Olympijských her. Světová federace se svými 122 členskými zeměmi a rovnoměrným zájmem ve všech světadílech je jednou z největších sportovních organizací (10). S prolomením železné opony se tento poměrně starý sport začal rozšiřovat do států bývalého východního bloku, kde stále míří více na východ. Už i trenéři z České republiky jezdí předávat své desetiletím nabyté zkušenosti do pobaltských států, Ukrajiny, Bulharska, Polska a Ruska. Tyto nově vzniklé národní asociace jsou pro evropský squash příjemnou vzpruhou po odeznívajícím boomu v německy mluvících zemích. Celosvětově je přednostním zájmem WSF rozšířit své působení především v USA, kde je obrovský potenciál nejen v hráčích na tamních univerzitách, ale také finanční podpora při pořádání velkých turnajů. Stále se zdokonalují a díky televizní a záznamové technice zlepšují přenosy z turnajů nebo mistrovství družstev a velmi diskutovanou otázkou je přizpůsobení barvy a velikosti míčku a barevnosti kurtu pro co nejdokonalejší obrazový záznam. Bez těchto atributů, bez možnosti prosadit se ve sportovních kanálech televizí a tím získat prostředky za reklamu na další rozvoj se jen těžko bude squash dostávat na výsluní již tak nabitých sportovních přenosů. Přesto se o budoucnost squashe nemusíme obávat, neboť má neotřesitelnou a tradicí spjatou pozici díky britskému společenství nezávislých států (Commonwealth). V těchto státech bývalých britských kolonií se squash pohybuje na horních patrech sportovního žebříčku a nejlepším příkladem jsou poslední hry commonwealthu Melbourne 2006, kde byl squash přenášen živě do celého světa a byl komentován ve studiu BBC s takovou důležitostí a rozborem jako u nás Davis Cup.

- 12 -

3 VYBAVENÍ 3.1 Kurty Přesto, že je squash pálkovací hra postrádá na svém hřišti síť. Alespoň ne v pravém slova smyslu. Pomyslnou síť na podání představuje jedna čára na přední stěně, ve hře pak ještě nižší čára. Squashové kurty jsou standardizované a jejich rozměry jsou přesně dány. V dřívějších dobách se stavěly kurty bez skleněné zadní stěny. Měly pouze vstupní dveře, které mohly nebo nemusely být ze skla. Ještě v této době některá, zejména zahraniční centra staví takové kurty na trénování. Jde pouze o ušetření financí, které by stálo sklo. Squashové kurty můžeme rozdělit na (singlové) pro dvouhru, nebo (doublové) pro čtyřhru. Převážná většina kurtů je stavěna pro dvouhru, ale některé firmy dodávají kurty s posunovatelnou boční stěnou na čtyřhru. Posuv může být ruční nebo pomocí elektromotoru. Manipulace s kurty, které se dají rozšířit je velmi jednoduchá. Je to otázka asi 5 minut. Na těchto kombinovaných typech kurtů jsou na zemi čárkovaně nakresleny další čáry pro čtyřhru. Squashové kurty jsou nejběžněji vyráběny z betonu, tudíž se nadají demontovat a jsou zbudovány na stálo. Další možností jsou montovatelné panelové kurty připevněné na kovové konstrukce. Materiálem ze kterého jsou panely vyrobeny je především masivní dřevěný základ o síle kolem 4 cm a na odrazové straně jsou potaženy různými syntetickými materiály, které mohou mít různé skluzové vlastnosti. Dutý prostor u montovatelných panelových kurtů je možné ještě vysypat jemným pískem, čímž se stávají tužšími a odskok je podobný betonovým. Betonové kurty se vyrábí bílé, ale u montovaných jsou k dispozici různé barevné odstíny (žlutá, zelená, modrá, růžová), což na hru nemá vliv, jde pouze o zvyk. Poslední možností je kurt částečně nebo celý prosklený. Celoprosklené kurty se ještě dělí na dvě verze. Jedna, finančně méně náročná je vyrobena z plastových dílců, které jsou průhledné ze všech stran. Mají však klasické parkety na základně a čáry jsou taktéž vyvedeny ve standardních červených barvách. V těchto kurtech se hraje černým míčkem. Pro nejprestižnější turnaje a zejména kvůli televiznímu záznamu jsou používány kurty celé ze skla (hraje se s bílým míčkem). Jejich boční a přední stěny jsou potaženy barevnou poloprůhlednou fólií, která způsobuje to, že hráči nevidí moc ven, ovšem do kurtu je vidět výborně. Ve skleněném kurtu je podlaha barevná a čáry jsou většinou žluté nebo je kurt oříznut na přesno a hrany skel tvoří aut.

- 13 -

Tribuny jsou kolem prosklených kurtů stavěny ze všech stran (Obr. č.2) Na přední stěně jsou pak otvory v barevné fólii pro fotografy nebo kameramany. Na všech typech squashových kurtů je možné využít senzorické lišty u spodní čáry na přední stěně, která při doteku míčku vydává zvuk a bliká. Při zápasech, které jsou podporovány finančně se loga sponzorů mohou umísťovat na hrací plochu, musí však být vhodně zvolené barvy tak, aby se v nich míček neztrácel. Nad přední stěnou bývá umístěna světelná tabule se jmény a skóre. Obr. č.2 (prosklený kurt) [www.squashpics.com]

Squashový kurt má obdélníkový tvar se čtyřmi vertikálními stěnami různé výšky. Jedná se o přední stěnu, boční stěny a zadní stěnu. Má vodorovnou podlahu a volný prostor do výšky nad plochou kurtu. Squashový kurt může být postaven z různých materiálů za předpokladu, že je zachována charakteristika odrazu míčku a bezpečnost hry. Světová squashová federace vydává specifikaci squashového kurtu, která obsahuje doporučené standardy. Součástí specifikace a certifikace squashového kurtu je i minimální svítivost a rozmístění osvětlení. To se týká především kurtů určených k soutěžím. Za každý certifikovaný kurt pro soutěžní hru se platí do pokladny ČASQ poplatek. Rozměry kurtu - viz. příloha č. 4

- 14 -

3.2 Raketa První squashové rakety byly vyrobeny ze dřeva (Obr. č.3) a měly poměrně malou hlavu a byly oproti dnešním velmi pružné. Byly náchylné na změnu teploty a technika hry s těmito raketami je velmi odlišná od současné hry. Postupem doby a posunu technologií byly tyto dřevěné rakety nahrazovány v osmdesátých letech minulého století hliníkovými a následně kompozitovými, což je spojení kovu a skelného vlákna. Kovové a kompozitové rakety jsou stále v prodeji pouze s pozměněnou geometrií a jsou vhodné především pro začínající hráče, kteří nemají v úmyslu investovat větší finanční obnos. Nejmodernějším typem raket jsou uhlíkové s různými příměsemi jako je skelné vlákno, kevlar nebo titanová síť (Obr. č.4). Přesto že se objevují informace o existenci titanových raket není tomu tak. Titan je používán jen výjimečně u velmi drahých typů raket jako příměs a nemělo by smysl (pro jeho vysokou cenu) z tohoto materiálu vyrábět celou raketu. Měla by velmi podobné vlastnosti jako hliníková raketa jen s menší váhou. Raketa nesmí obsahovat žádnou nevypletenou oblast, jíž by prošlo těleso větší než 50 mm v průměru. Celá konstrukce rakety včetně hlavy musí být symetrická podél středu osy vedoucí kolmo hlavou a rukojetí a to i při pohledu z boku. Zpočátku bylo nemyslitelné vyrábět dřevěné squashové rakety jiných typů než dlouhý dřík a malá kulatá hlava. Až s použitím nových materiálů došlo ke změnám ve tvarech, kterých je nepřeberné množství a samozřejmě barevných designů, které si získávají zákazníka zejména z řad něžného pohlaví. Přestože je spousta tvarů jsou pouze dva základní typy. Rakety které mají hrazdičku skrz kterou se proplétá struna a bez hrazdy. Struna může procházet raketou tak, že křížením vytváří obdélníky a čtverce nebo lze strunu proplétat do jedné průchodky dvakrát nebo jsou podélné struny u některých raket propletené přes specifickou hrazdu (vějířovitě) a ušetří se tak další otvor v rámu, který je tak méně náchylný na lom.

Obr. č.3 (dřevěná raketa)

Obr. č.4 (uhlíková moderní raketa)

- 15 -

Rozměry squashové rakety Maximální délka Maximální šířka, měřená kolmo k rukojeti Maximální vypletená plocha Minimální šíře rámu či některé části konstrukce Maximální hloubka rámu či jiné části konstrukce Maximální váha

686 mm 215 mm 500 cm2 7 mm 26 mm 255 g

Omotávka Omotávka neboli grip slouží k lepšímu uchopení madla rakety. První omotávky se vyráběly z kůže a někteří hráči toto označení stále používají. Hráči, kterým se velmi potí dlaň někdy využívají froté omotávku. Ta má výhodu, že ji lze jednoduše vyprat a pot a špína, která se po čase usazuje může být odstraněna. Nejpoužívanějším typem v současné době jsou syntetické omotávky z měkkého polyuretanu. Jsou doslova jako lepidlo. Vyrábějí se jako základní, které se lepí na materiál rakety, protože jsou tlustší a měkké. Mohou být různě barevné a strukturované s různými prošívanými částmi. Dalším typem jsou tzv. „přebalovačky“, které se namotávají na základní grip. Jsou levnější, ale jejich životnost je menší vzhledem k malé tloušťce. Plasty a ochranné pásky Proto, aby se struny přes ostré hrany rámu nepřeřezávaly slouží plastové průchodky, které v horní části hlavy rakety tvoří svou mohutností ochranu i samotnému rámu. Pravidla uvádějí, že tyto plasty nesmí při kontaktu se stěnami kurtu zanechávat barevné stopy. Přesto tyto plasty mohou být hrou obrušovány a lze je ještě překrýt další ochranou vrstvou. Je to ochranná samolepící páska (nejlépe bílá), která se prodává ve větším množství a hráč si odstřihne kolik potřebuje. Doplňky Struny přenáší do rámu rakety vibrace a ty některým hráčům vadí, lze je potlačit umístění gumových tlumítek do spodní části struny směrem ke krčku. Na hru nemají vliv, jde jen o lepší pocit. Naopak hře mohou pomoci vyvažovací samolepící závaží, které se nejvíce umísťují na vnitřní stranu rámu do horní části hlavy rakety.

- 16 -

3.2.1 Struna Prakticky všechny světové firmy, které se zabývají výrobou squashových raket vyrábí nebo si nechávají vyrobit struny pod svou značkou. Existuje mnoho barev a vzorů strun. Obyčejné struny bývají nylonové celistvé jako vlasec na ryby. Čím je struna kvalitnější, tím více vrstev má, je spletena z mnoha vlásečnic a většinou je potažena ochranou folií. Tloušťky squashových. strun jsou od 1.1mm do 1.25mm přičemž nejběžnější je tloušťka 1.2mm. Tenké struny mají výhodu velké přesnosti při odskoku míče, jejich nevýhodou je menší životnost. Také u některých typů špičkových strun, které jsou určeny především pro výkonnostní hru je životnost nižší, což je vykoupeno perfektními odrazovými vlastnostmi a předpokládá se, že hráč jich má dostatek a netíží jej finanční stránka věci. Na vypletení jedné rakety je zapotřebí kolem devíti metrů struny. Jednotlivá balení se běžně dodávají s 10m.

3.3 Míč Protože mezi hráči existuje mnoho výkonnostních rozdílů a také rozdílů věkových je k dispozici několik typů squashových míčů. Jde o to aby bez ohledu na výkonnost hráče bylo možné udržet míček ve hře tak, aby skutečně šlo o výměny a ne pouze o několik úderů na jejichž konci míč stále naskáče a nedá se zasáhnout. Praxe je taková, že velmi zdatní hráči musí používat nejpomalejší míček, protože jejich dokonalost je vysoká a uskutečněné výměny by byly neúnosně dlouhé. Pokud tedy nezvládneme udržet ve hře míček skákavý, neměly bychom přejít na pomalejší. Jestliže začínáme trénink s opravdu malými dětmi, pro které by byl standardní míček příliš malý a těžký, lze použít růžový pěnový míček s označením „mini squash“. Pro začátečníky je k dispozici míček modré barvy (max). Má o 12% větší rozměry a o 40% větší skákavost než závodní míč. Další typy míčku jsou vyrobeny z černé gumy a jsou označeny barevnými tečkami nebo bez tečky. Celý černý míček bez označení (max progress) je středně rychlý míček a používá se v některých juniorských soutěžích. Je větší o 6 % a má o 20% větší skákavost. Nejlepším typem pro rekreační hráče je míček s jednou žlutou tečkou označen jako pomalý (revelation competetion). Nejpomalejším typem je míček označený dvěma žlutými tečkami (revelation pro), který je jako jediný používán v zápasech při turnajích a ligových kláních. Pro hru v prosklených kurtech je používán specifický míček bílé barvy o identických

- 17 -

vlastnostech jako double dot, jenž je viditelnější především v televizním záznamu. Malou výjimkou je míček označený zelenou tečkou, který se používá ve vysokých nadmořských výškách (např. Mexico City), kde je tlak okolního vzduchu menší a míček je méně natlakován a přizpůsoben podmínkám blízkým nízké nadmořské výšce. Velmi mnoho firem zabývající se výrobou squashových raket produkuje i míčky. Přesto dominantní postavení na trhu a především jediným oficiálním míčem používaným při vrcholných utkáních doma i v cizině je výrobek firmy Dunlop (Obr. č.5).

Obr. č.5 (squahové míče) [www.dunlop.com]

Specifikace a standardy squashového míčku se dvěma žlutými tečkami (respektive bílého míčku) Průměr (mm) 40,0 ± 0,5 Váha (g) 24,0 ± 1,0 Tvrdost (N/mm) při 23°C 3,2 ± 0,4 Síla švu (N/mm) minimálně 6,0 Pružnost odrazu ze 100 palců (254 cm) při 23°C minimálně 12% to je 30 cm při 45°C 26% - 33% to je 66-84 cm Protože pro hru lze používat pouze míček zahřátý (natlakovaný), musí jej hráči povinně před zápasem v časovém úseku pěti minut střídavě tzv. „zahřívat“ hrou. Protože by bylo kontraproduktivní takto činit vždy, když by došlo k rozbití míčku nebo ztrátě, existují malé ohřívací zařízení, aby hráči neztráceli čas a síly (Obr. č.6).

Obr. č.6 (ohřívací zařízení pro míč)

- 18 -

3.4 Úbor Organizátoři mohou upřesnit omezení týkající se oblečení hráčů, kterému se hráči v jednotlivých turnajích musí podřídit. Toto pravidlo se nejvíce uplatňuje v Británii, kde nezřídka musí hráči nastoupit do hry v tričku s límečkem, ženy taktéž nebo v šatech s límečkem a hlava nesmí být zakryta. Lze tedy použít čelenku nebo smotaný šátek. Není povolena čepice ani šátek, který zakryje vlasy. Poněkud zvláštní pravidla, ale v ostatních zemích je situace volnější. Pro hru v neprůhledných kurtech se doporučuje oblečení světlé barvy a v průhledných skleněných kurtech barevné oblečení, pro to, aby míček vyniknul. Existují mimořádné situace, kdy rozhodčí může nařídit změnu dresu jednoho z hráčů. Pro evropského rozhodčího může být důvodem nerozpoznatelnost asijských hráčů nebo poněkud kuriózní situace, kdy hrají dvojčata.

3.4.1 Obuv Dobré sportovní boty jsou pro squash nutností. Nejen, že musí dobře padnout, ale mají být lehké, pevné a měkké. Musí také dobře držet na podlaze. Boty s černou podrážkou jsou zakázány, protože zanechávají pruhy na podlaze. I v této oblasti řada výrobců již pokročila dopředu a produkuje tmavé podrážky z materiálů nezanechávajících barevné stopy (non marking). Existují squashové speciály, které mají nízký svršek a předdimenzované chrániče před prodřením nebo obroušením (Obr. č.7). Většina výkonnostních hráčů má stejný problém s obuví. Vzhledem k lateralitě tohoto sportu se jedna bota odírá mnohem více a její životnost je menší. Typickou situací je, že hráč vyhazuje celý pár, přičemž jedna bota je zničená a druhá mírně použitá.

Obr. č.7 (squashová obuv) [www.adidas.com]

- 19 -

3.4.2 Ochrana očí Ačkoli nebezpečí zranění je při squashi velmi malé, doporučuje se aby hráč, pro něhož je ochrana očí zvláště důležitá, nosil po celou dobu utkání ochranu očí vyrobenou podle příslušné státní normy. Je povinností hráče, aby se ujistil, že kvalita používaného výrobku je k takovému účelu dostatečná. Prakticky se lze chránit plastovým průhledným štítkem nebo brýlemi (Obr. č.8). Na trhu je mnoho modelů ochranných brýlí buď speciálně vyrobených pro raketové sporty nebo univerzálních.

Obr. č.8 (ochranné brýle)

Pro hráče juniorských kategorií až do věku 19 let včetně jsou tyto ochranné prostředky povinné a to i v případě, že hráč používá dioptrické brýle. Lze to řešit nákupem speciálních brýlí do kterých se vkládá dioptrické sklo nebo použitím kontaktních čoček. Výjimky neexistují.

3.4.3 Doplňky Mezi doplňky, které mohou hráči použít patří zejména ortézy a různé typy zpevňovacích pásek pro určité svalové skupiny nebo úpony. Tyto pomůcky se v průběhu utkání stávají oficiální součástí výstroje hráče a dle pravidel se hráč v případě jejich poškození může domáhat opuštění kurtu za účelem opravy nebo výměny, tak jako u raket, oblečení nebo obuvi.

- 20 -

4 HRA 4.1 Podstata Podstatou hry je zasažení čelní stěny míčkem po odbití raketou, aniž by se míč dotknul země. Lze využít jakéhokoli odrazu o jinou stěnu vyjma podání, kdy od rakety musí míč trefit nejdříve přední stěnu a teprve potom jinou. V průběhu hry se tedy míček může, ale nemusí dotknout země a to až do okamžiku chyby. Chyba je když míč opustí herní prostor a nevrátí se, dotkne se čáry na stěně nebo při podání čáry na zemi, dotkne se hrany skla, světel, plochy nad nebo pod čárou vymezující kurt, dvakrát odskočí od země, zasáhne hráče nebo se hráči nepodaří provést podání aniž by se dotknul míče (4). Existují dva základní druhy počítání. Jeden (u nás běžný) používá Světová squashový federace (WSF) a jde u hru na ztráty a počítání do devíti bodů, přičemž za stavu osm oba se přijímající rozhoduje zda se bude hrát jeden (set one) nebo dva (set two) nadstavené body. Konečný výsledek v jednotlivé hře může být maximálně 10:9. Vítězství v zápase tvoří obvykle tři vítězné gamy (best of five games), ale lze hrát i na dva vítězné gamy zvláště v zápasech družstev, kdy je již rozhodnuto nebo po domluvě hráčů při souboji o třetí místo v turnaji. Druhý způsob počítání používá Asociace profesionálních hráčů a hráček (PSA, WISPA). Hraje se beze ztrát (point a rally score-PARS) do jedenácti bodů a za stavu deset oba se hraje nastavená hra (tie-break) s rozdílem dvou bodů. Teoreticky je tedy možné hrát do nekonečna, ale nepravděpodobné. Výsledek se pak zapisuje např. 11:10 (6:4). 4.2 Výměna Nepřetržitá výměna herních úderů od podání do nejbližšího chybného míčku se jmenuje rally. Jde o fatální element squashový hry. Je to střídání úderů mezi soupeři s cílem, aby ten druhý již nebyl schopen míček v souladu s pravidly vrátit, což vytváří samostatnou hru (10). K tomu dopomáhají herní a taktické dovednosti a samozřejmě dostatek fyzické kondice. Soubor vítězných výměn pak ústí k vítězství ve hře (game). Několik vítězných gamů je pak předpokladem pro vítězství v zápase. Existuje několik způsobů jak může být dosaženo vítězství. Nejobvyklejší je dosažení dostatečného počtu bodů v gamu respektive gamů v zápase. Další způsob ukončení je neschopnost hráče pokračovat ve hře (únava, zranění, indispozice, ztráta vybavení). Vítězství také může přisoudit rozhodčí pro nesportovní nebo agresivní chování hráče nebo nedostavení se ke hře. Právo prvního podání v zápase se rozhoduje losem, nejlépe roztočením rakety.

- 21 -

4.3 Konflikt Dalšími velmi speciálními situacemi jak lze dosáhnout vítězné výměny jsou situace Stroke a No let. Jde o bránění a tedy neumožnění odehrání míčku soupeři nebo snaha tuto situaci vytvářet záměrně, avšak rozhodčí ji může posoudit jako neopodstatněnou a přiřkne výměnu soupeři. Při některých pravidly specifikovaných případech rozhodčí nařizuje Let, takže nikdo nezískává výměnu a podává znovu stejný hráč ze stejného místa a za stejného skóre. Je pochopitelné, že k těmto sporným a konfliktním situacím dochází velmi často, neboť hráči se na rozdíl od ostatních raketových sportů pohybují ve stejném prostoru a neodděluje je síť. Pomyslná síť jsou v tomto případě čáry na čelní stěně. Zhruba ve výšce hlavy je čára nad kterou hráč musí zasáhnout stěnu při podání. Pro další průběh hry je ve výšce kolen další čára nad kterou se musí míč odrazit. Dotek míčku do těchto čar je chybou. Všechny sporné situace rozhoduje pouze rozhodčí a jsou přesně specifikovány postupy podle kterých se rozhoduje. Přesto záleží na subjektivnímu pocitu rozhodčího a tyto situace jsou kořením, ale někdy také neštěstím hry. Bývají často předmětem dlouhých polemik a protestů. Z vlastní zkušenosti jako hráč vím, že nemá cenu zabývat se nešťastným rozhodnutím rozhodčího, neboť ovlivňují pouze jednu konkrétní výměnu. Podstatnější je myslet vpřed a koncentrovat se na další průběh zápasu. Tvrzení, že rozhodčí poškodil hráče pro zbytek zápasu jedním rozhodnutím jsou pouze alibistická.

- 22 -

5

LIDÉ

5.1 Hráči Hráč, hráčky nebo hráči v případě čtyřhry jsou aktéry vzájemného souboje o vítězství. Kromě povinnosti mít odpovídající oblečení, obuv a použít specifikovanou raketu jež jsou stanoveny pravidly o ústroji hráčů, mají několik dalších povinností a práv. Za nejdůležitější považujeme používat pro zápas pouze svých fyzických, technických a taktických legálních možností jak dosáhnout vítězství. Tyto sportovně technické zásady jsou přesněji uvedeny v podrobných pravidlech pro hru squash. Hráč je povinen dostavit se k utkání včas a jeho povinnost je spolupodílet se na dostatečném zahřátí míče. V případě znehodnocení vybavení nebo výstroje má právo žádat o nutný čas na výměnu. Má právo odvolávat se proti rozhodnutí rozhodčího. Hráči by měli svým chováním a sportovním přístupem jasně demonstrovat svůj vztah k fair-play a dávat jasný příklad především mladším sportovcům z řad juniorských kategorií. Tato myšlenka je bohužel poněkud v ústraní a osobně si myslím, že je velice nutné si ji připomínat při výchově mladé generace. 5.2 Trenér Trénovat s trenérem je zcela bezpochyby jedna z forem tréninku ve squashi, bez které se žádný cílený tréninkový proces nemůže obejít. Funkce trenéra nebo kouče se odehrává především v oblasti trénování, plánování a přípravy na sportovní výkon. Jde o osoby, které mají neoddiskutovatelnou zásluhu, ale také zodpovědnost za svěřence (10). U dospělých sportovců se předpokládá určitá samostatná zanícenost pro hru, ale v případě dětí je funkce trenéra mnohdy spojena do role učitele, ochránce a kamaráda. Osobnost trenéra je velmi důležitou součástí jeho vystupování. Trenér má v případě zápasu svého svěřence právo pobývat v blízkosti kurtu. Může udílet rady, podávat nápoje a provádět jiné pomocné kroky pro hladký průběh zápasu. Tyto možnosti jsou však omezeny jen na dobu devadesáti vteřin, které mají hráči k dispozici mezi jednotlivými hrami (gamy), kdy mohou opustit kurt. Jakékoli formy koučování v průběhu hry jsou nepřípustné. Trenér ani jiný doprovodný člen týmu (rodič) nemá právo podávat protest nebo odvolání proti rozhodnutí rozhodčího. Tuto možnost mají pouze samotní hráči a je přesně definované jak.

- 23 -

5.3 Rozhodčí Zápas je obvykle řízen rozhodčím za pomoci markera. Lze jmenovat jednu osobu k výkonu obou funkcí. Poté, co rozhodčí učiní rozhodnutí, oznámí je hráčům, marker je zopakuje a ohlásí skóre. . Rozhodčí – kontroluje stav kurtu, hlídá čas, provádí zápis o utkání, hlásí chyby a hlavně rozhoduje sporné situace, odvolání hráče a trestá. Marker – provádí zápis o utkání, hlásí chyby a hlásí stav. Znamená to, že kdo vidí chybu zahlásí ji. Pro některé situace, zejména při podání je dvojice mnohem výhodnější. Jeden hlídá čáru podání a druhý přešlap nohou. Oba musí provádět zápis o utkání. Rozhodčí pro to, aby rozhodnul v případě odvolání se hráče pro špatné skóre a marker pro to, aby přesně vždy věděl jaký je stav který hlásí. V případě, že se zápisy rozcházejí a není jasné jaký je stav, platí zápis rozhodčího. Všechny časové úseky dané pravidly hlídá rozhodčí stopkami. Je to včasný nástup na kurt, délka zahřívání míče (5 minut) a přestávky (90 vteřin) mezi hrami. Dále může jít o určitý čas pro ošetření hráče při zranění, který rozhodčí stanoví z vlastní zkušenosti. Rozhodčí rozhoduje o tom, jestli je míček schopný hry (nepoškozený) a může přerušit hru z různých důvodů. Například při pádu tělesa do kurtu, při výpadku proudu, při focení bleskem, rušení z řad diváků a dokonce může rozhodnout o vykázání rušitele (trenér, jiný hráč, divák, rodič) mimo prostory tribun (4). Spojenou funkci rozhodčího na turnajích často vykonávají hráči. V juniorských kategoriích běžně rozhoduje vyhraný z minulého zápasu. V mužské a ženské kategorii pak rozhoduje prohraný. Jen pro turnaje jako je mistrovství republiky nebo se zahraniční účastí se delegují rozhodčí se zkouškami. Jde o to, aby hra měla zaručenou objektivitu a úroveň rozhodování. Pro získání rozhodcovských zkoušek je nutné projít školením a závěrečným testem. Stejný postup se děje při rozhodování mezinárodních akcí. Každá národní reprezentace má povinnost vyslat spolu s družstvem také vyškoleného rozhodčího, který pak rozhoduje utkání jiných družstev. V případě, že jej nemá, je povinna zaplatit nemalý poplatek. Výhodnější tudíž je vyškolit si vlastní rozhodčí, který pak může tento výkon provádět a dále se vzdělávat v rozhodcovském oboru a předávat svoje zkušenosti dalším rozhodčím dané asociace.

- 24 -

Rozhodování squashového zápasu je velmi náročná činnost. Nejde jen o hlídání autů a dvojdopadů míčku na zem, ale zejména rozhodování sporných a konfliktních situací. Squash má tu nevýhodu, že hráči stojí na jednom kurtu a mohou si překážet, záměrně nebo nechtěně. A také nechtěně s tím, že se dostanu do situace, kterou pravidla popisují jako chybu. Všechny tyto konflikty musí řešit pouze rozhodčí. Je na něm jak rozhodne a proti jeho verdiktu se nelze odvolat. Mnohdy rozhodují centimetry v postavení nebo rychlost nápřahu a adrenalin nespokojených hráčů stoupá. Někteří své emoce neudrží a projeví se verbálně nebo gestikulují, odmítají hrát a dožadují se oprav. Na toto všechno pravidla pamatují a většinou dojde na tresty. Může jít o napomenutí, trestný bod, trestný game nebo trest prohry zápasu. Tyto tresty nemusí být využity s vzrůstající tendencí. Za velmi nesportovní chování lze ukončit zápas již po první výměně. Jestliže však rozhodčí ohodnotí určitou situaci některým trestem, nelze za stejný přestupek dát trest nižší. Při velké většině turnajů ve vnitřních kurtech sedí rozhodčí v těsné blízkosti skla za vstupními dveřmi. Pokud to jde hlásí stav nebo se použije číselná tabulka se jmény. Stav se hlásí také pro diváky. Na velkých turnajích, kde se hraje v prosklených kurtech, sedí rozhodčí až v řadách pro diváky (tedy mnohem dál) a má k dispozici mikrofon. Většinou je tam také pracovník, který ovládá skóre na světelné tabuli nad kurtem. Rozhodovat na tomto proskleném kurtu vyžaduje velkou zkušenost. Vzdálenost od kurtu je větší, míček se pohybuje rychleji a na žlutých čarách je bílý míček špatně vidět. Podle kvality turnaje se rozhodčí někdy musí obléci do předepsaného oblečení. Většinou jde o trička nebo mikiny s logy sponzorů. V některých národních ligách mají rozhodčí typizovaný oděv. Co rozhodčí musí a nesmí • Zaznamenávat si skóre. • Sledovat každou výměnu od počátku až do konce. • Sledovat hráče mezi hrami nebo pokud opustí kurt kvůli výměně vybavení. • Dodržovat časové intervaly. • Nenarušovat plynulost hry. • Nepoužívat výraz „myslím si“. Být přesvědčivý. • Neoslovovat svými reakcemi markera – mluvit přímo na hráče. • Nehádat se s hráči a nebýt vůči nim sarkastický. • Nepoužívat příliš technické výrazy. • Během zápasu se nebavit s markerem ani s diváky. • Nezabývat se dřívějšími rozhodnutími. (4)

- 25 -

6 DYSBALANCE 6.1 Příčiny Svalová dysbalance je takový stav, kdy jsou antagonisté (svaly působící vzájemně proti sobě - flexor a extenzor) v nerovnováze, zpravidla je jeden ochablý a druhý je zkrácený. Zkrácený sval je užíván jako sval pracující - je tam stálé svalové napětí – spazmus, tzn. kloub je jednostranně přetěžován! Dochází k nerovnoměrnému zatížení kloubů a jejich částí, objevují se poruchy funkce, blokády, později i přestavba kloubních tkání, postupně až změny degenerativní s rozrušením kloubů. Zkrácený sval může být zároveň i ochablý a naopak. Ve squashi je zatížení nerovnoměrně rozloženo na horní a dolní polovinu těla. Hlavním nebezpečím při tréninku squashe je jednostrannost zátěže v dominantním kvadrantu těla a z ní plynoucí asymetrie. Při opomenutí kompenzace může být tato asymetrie zdrojem přetížení axiálních struktur v důsledku jednostranné svalové hypertrofie. Ta může dále působit na odchylky osy těla ve všech rovinách. Zvláště zatěžovanými místy jsou dolní končetiny a zde zejména hlezenní kloub a koleno. Prudký pohyb s razantním zastavováním stimuluje a mnohdy i přetěžuje svaly, tak i vazy a jejich úpony, a to nejen na dolní končetině, ale i v oblasti zad a na paži. Hlavní rizikové činnosti spočívají tedy v prudkých změnách pohybu i polohy a v pohybech do krajních oblastí, vyžadující optimální kloubní pohyblivost (10). V zásadě jde o to, že jako u všech pálkovacích sportů dochází k velké laterární dysbalanci a to nejen u upřednostňované horní a dolní končetiny, ale týká se celé jedné strany těla. Kupodivu nejvíce používaným svalem ve squashi vůbec je m. sternocleidomastoideus, aniž by docházelo k upřednostňování jedné strany. Hlava neustále sleduje pohyb míčku i když se tělo nehýbe. Svaly s tendencí ke zkrácení (posturální): bedrokyčlostehenní (m. iliopsoas) čtyřhranný bederní (m.quadratus lumborum) velký přitahovač (m. adductor magnus) velký sval prsní (m.pectoralis major) horní část trapézu (m. trapezius) trojhlavý lýtkový (m. triceps surae) deltový sval (m. deltoideus) čtyřhlavý stehenní (m. quadriceps femoris) flexory prstů (m. flexor digitorum profundus)

- 26 -

Svaly s tendencí k oslabení (fázické): hýžďové svaly (m. gluteaus maximus) břišní svaly (m. rectus abdominis) mezilopatkové svaly trojhlavý pažní (m. triceps brachii) ohybač hlavy (m. sternocleidomastoidens) dvojhlavý stehenní (m. biceps femoris)

Pro názornost zapojení svalových skupin popíšu nejčastěji opakovaný pohybu hráče. Jde o výpad směrem k míči a odehrání backhandového úderu praváka.

Po optickém vyhodnocení letu míče hráč působením dolních končetin provádí rotaci vlevo a současně flektuje pravou paži v rameni a loktu (prsní svaly a biceps) se současnou pronací předloktí (biceps). Dochází k výpadu pravé dolní končetiny směrem k míči (čtyřhlavý sval stehenní a bedrokyčlostehenní), dále extenzi v koleni a dorzální flexi hlezna. Téměř celá váha těla spočívá na pravé dolní končetině. Trup je skloněn nad pravou dolní končetinu a drží jej čtyrhranný sval bederní. Trup pomocí rotátorů (široký sval zádový, šikmé břišní svaly) rotuje vpravo a hrající paže cirkumduje pomocí deltového svalu směrem k míči. Triceps extenduje loket a současně provádí supinaci předloktí. Flexory prstů jsou kontrahovány v plnném rozsahu. Po odehrání míče dochází k dynamickému odrazu pravé dolní končetiny pomoci trojhlavého svalu lýtkového, čtyřhlavého svalu stehenního a velkého svalu hyžďového. Hrající paže setrvačností došvihává nad hlavu hráče. (Obr. č.9 a 10)

- 27 -

Obr. č. 9 (cyklogram nápřahu do bodu zásahu míče)

Obr. č. 10 (cyklogram zásahu míče a zášvihu)

- 28 -

Pro stanovení ochablosti nebo zkrácení svalů je potřeba znát jejich správnou funkci a zároveň zmapovat stav pohybového aparátu pomocí svalových testů. Svalový test je vyšetřovací metoda, která nás informuje o síle jednotlivých svalů nebo svalových skupin, které tvoří funkční jednotku. Pomáhá při posouzení rozsahu a umístění díky periferním nervům a při stanovení následné kompenzace. Díky ní můžeme analyzovat jednoduché hybné stereotypy. Při analytických, medicínských a léčebných postupech při obnovování funkce oslabených svalů, pomáhá určit pracovní schopnosti části těla. Pro svalový test platí, že pro vytvoření pohybu některou z části těla je nutná určitá svalová síla a tuto sílu lze hodnotit podle toho jak je pohyb vykonáván. Vzestupně tyto síly hodnotíme takto 1. pouhý záškub svalu bez motorické síly 2. pohyb části těla bez gravitační síly 3. překonání gravitace 4. překonání vně kladeného odporu. (3) Svalové testy se neomezují pouze na zjištění síly, ale také na způsob provedení daného pohybu, na časové posloupnosti zapojovaných synergistů. Svalový test, který je prováděn ručně má i jisté nedostatky, a přesto, že je subjektivně vyhodnocován jeho výsledek lze označit za poměrně spolehlivý. Následně z tohoto úsudku jdou vyvodit účelná vyhodnocení. (3) Vyšetření nejběžnějších zkrácených svalových skupin hráče squashe Lýtkové svaly – testovaná osoba leží na zádech a snaží se o dorzální flexi hlezna. Postavení flexe je pak hodnoceno při 90° jako bez zkrácení. Jestliže do kolmé flexe chybí 5° jde o malé zkrácení a při více jak 5° jde o velké zkrácení. Flexory kyčelního kloubu – proband leží na stole kostrč na hraně, jedna končetina je skrčmo zachycená horními končetinami pod kolenem. Hodnotí se horizontála druhé končetiny spolu s kolmicí bérce k podložce – bez zkrácení. Malé zkrácení – v kyčelním kloubu je lehká flexe a bérec trčí šikmo vpřed. Velké zkrácení – kyčel je ve velké flexi, do horizontály nelze dostat plochu stehna ani s dopomocí a bérec trčí šikmo vpřed.

- 29 -

Flexory kolenního kloubu – poloha v leže, horní končetiny podél těla, testovaná končetina je flekována v kyčelním kloubu. Bez zkrácení – flexe jde do 90°. Malé zkrácení – mezi 80° a 90°. Velké zkrácení flexe je menší než 80°. Adduktory kyčelního kloubu – poloha v leže na zádech, testovaná dolní končetina je abdukována. Bez zkrácení – rozsah abdukce je 40°. Malé zkrácení – rozsah abdukce je mezi 30° a 40°. Velké zkrácení – rozsah abdukce je menší než 30°. Zádové svaly – proband sedí na stole, horní končetiny volně svěšeny podél těla, dolní končetiny flektovány v koleni a kyčli 90°, stehna jsou na stole, pravý úhel je i v hlezně. Maximální předklon páteře plynulým obloukem bez změny postavení pánve. Nejde o zkrácení – vzdálenost mezi hlavou a stehny není větší než 10cm. Malé zkrácení – vzdálenost je mezi 10 – 15cm. Velké zkrácení – vzdálenost je větší než 15cm. Velký prsní sval – poloha v leže na zádech na okraji stolu, dolní končetiny flektovány v kolenních a kyčelních kloubech, chodidla na stole. Testovaná horní končetina je zevně rotována s extendovaným loktem volně mimo stůl. Bez zkrácení – paže klesne do horizontály nebo se dostane při mírném tlaku pod horizontálu. Malé zkrácení – paže neklesne do horizontály, lze jí však dosáhnout s mírným tlakem. Velké zkrácení – paže zůstává nad horizontálou a nelze ji do ní ani stlačit. Trapéz (horní část) – leh na zádech, horní končetiny podél těla, hlava mimo podložku podepřená testujícím v zátylku. Testující provede lehké stlačení ramenního pletence do vyčerpání pohybu a poté provede pasivní úklon hlavy na nevyšetřovanou stranu. Bez zkrácení – ramenní pletenec lze dále lehce stlačit. Malé zkrácení – stlačení lze provést, ale s malým odporem. Velké zkrácení – stlačení ramene nelze provést je cítit odpor až překážka. (3)

- 30 -

6.2 Komplikace Nejtypičtějším příkladem svalové dysbalance je horní a dolní zkřížený syndrom. Jde o skupiny svalů, které jsou oslabené (fázické) a přetížené/zkrácené (tonické). Křížový proto, že tyto skupiny se vyskytují a navazují na sebe křížem: svaly na krku (vpředu) jsou oslabené, naproti tomu krční páteř přetížená (vysunutá brada). Křížem se pak vyskytují další oslabené, či přetížené svalové skupiny: pod krční páteří oslabená záda, pod slabým krkem, zkrácené prsní svaly. Povolené břicho naproti přetíženým bedrům a slabé hýždě versus zkrácené ohybače kyčle. Vzhledem k povaze hry a druhu sportu je jasné, že dochází také k výrazné stranové dysbalanci. Hrající paže ovlivňuje a jí se podřizují zbylé svalové skupiny jak na trupu tak na dolních končetinách. Svou dominancí je schopná paže ovlivnit a přebít lateralitu dolních končetin, protože pro hru je důležitá rychlost a dosah výpadu. Jestliže tedy někdo upřednostňuje levou dolní končetinu a hraje pravou horní po čase dochází k hypertrofii pravé dolní. Ta se stává silnější a používanější, neztrácí ovšem svou lateralitu při technických sportech. Taktéž se laterární dysbalance týká břišního svalstva, ale především svalů ovlivňujících pohyb paže. Dochází k nárůstu svalové hmoty a při antropometrických měřeních lze zjistit značný procentuální rozdíl mezi obvody na lýtkách, stehnech a zejména předloktí. Viditelně je vypracovaný jeden deltový sval a také jsou změny zřejmé na širokém zádovém svalu. Díky rotacím, mikrorotacím, doskokům a hlavně dopadům často v nefyziologických polohách styčných ploch je riziko pozdějších patologických změn. V zádových partiích je většina zátěže směřována do vrcholku zakřivení, na paži zejména do oblasti ramene a lokte a výjimkou není ani kyčelní kloub, na který jsou kladeny vysoké nároky. (10) Komplikace však nemusejí nastat jen ze zkrácení nebo ochablosti svalů, ale také z hypermobility. Jde o vrozené uvolnění vaziva, kdy může pohyb v kloubech jít do extrémního rozsahu. Klouby jsou však vazivem nedostatečně chráněny a může dojít lehce k poškození. (3)

- 31 -

Orientačního vyšetření hypermobility. Zkouška rotace hlavy – stoj nebo sed, otočení hlavy na stranu bez záklonu nebo předklonu hlavy. Norma je až do 80° na každou stranu, při hypermobilitě jde rozsah i za 90°. Zkouška šály – stoj nebo sed, jedna paže obejme šíji. Normální stav je když loket dosáhne téměř svislé osy těla a prsty se dotýkají trnů krčních obratlů. Přes normu se loket dostává dále za osu a také prsty přejdou na vzdálenější stranu páteře. Zkouška zapažených paží – stoj nebo sed, jedna horní končetina je zapažena spodem, druhá horem, prsty se snaží přiblížit k sobě. Normál je dotek špičkami prstů i při výměně paží. Hypermobilita je překrytí celé dlaně nebo chycení zápěstí. Pozor na předklon hlavy. Zkouška založených paží – sed nebo leh, založit paže překřížením v zátylku. Normální je dotknout se horní části lopatky prsty. Hypermobilita dovolí zakrýt část nebo celou lopatku dlaní. Zkouška extendovaných loktů – stoj nebo sed, při flexi ramenních a maximální flexi loketních kloubů přitisknout předloktí po celé délce. Poté se předloktí oddaluje od hrudníku. Při normálním rozsahu je narovnání až 110° mezi předloktím a paží. Nad 110° jde o hypermobilitu. Zkouška sepjatých rukou – dlaně tiskneme k sobě a současně se snažíme o extenzi zápěstí zvedáním loktů, dlaně musí zůstat spojeny. Normální je 90° mezi zápěstím a předloktím. Nad 90° jde o hypermobilitu. Zkouška předklonu – stoj spojný, kolena jsou prolomena vzad, předklon a dotek prsty na zem. Při nedohmátnutí jde pravděpodobně o zkrácení svalů. Dohmat do minusu (pod úroveň) 0 – 5cm je normál. Pod tuto hranici jde o hypermobilitu. Zkouška posazení na paty – posed v kleče na paty. Normální je dostat se hýžděmi pod spojnici mezi patami. Při hypermobilitě jdou hýždě až na podložku naopak při zkrácení m.quadriceps zůstanou nad spojnicí. (3)

- 32 -

Poranění Nejčastějším poraněním bývají mikrotraumata. Jsou charakterizována minimálním ovlivněním výkonu a relativně malými subjektivními příznaky. Jejich nebezpečí spočívá v tom, že hráč je často nepozoruje a pokračuje v plném tělesném zatížení. V postižené tkáni se pak objevují místní změny, typické zejména ve svalech. Vznikající svalové dysbalance a následné celkové funkční poruchy ústí k výsledné bolesti a snížení výkonnosti. Další změny se mohou projevit na kloubech a kostech. Zvláště nebezpečná jsou poranění v období růstu a dospívání. Tomu, aby poranění pokud možno nevznikala, nebo alespoň nezanechávala dlouhodobé škody na organismu, je třeba preventivního působení. Tímto působením se rozumí především kompenzační cvičení. (9)

6.3 Kompenzace Zapojené svalové skupiny Svaly které jsou využívány pro hru squash rozdělujeme na fázické (mohou, ale nemusejí být ochablé) a posturální (ty jsou především zkrácené). Jednoduše se dá říct, že posturální je třeba protahovat a fázické posilovat. Posilování fázických svalů může být jiný druh sportu nebo sportovní činnosti. Takovýmto doplňkovým sportem může být pro squashisty plavání, lehký běh a také aerobic. Při těchto kompenzačních sportech jsou pak svalové skupiny zatěžovány souměrně a výsledkem je redukovaná laterární dysbalance. Vlastním šetřením jsem zjistili, že ač jsou squashisté poměrně velmi dobře svalově vybaveni typické je pro ně ochablé břišní a mezilopatkové svalstvo, naopak hýžďové svalstvo ochablé není. Rozdělení svalových skupin na dvě základní poloviny. Horní a dolní polovina těla.

1. První budou určitě dolní končetiny, které jsou nejvíce zatěžovány, protože hráč se pohybuje stále. Jsou ve stálém napětí, při stoji mírně pokrčené připravené k běhu nebo výpadu. Nejvíce náročnou zátěží pro DKK je pohyb od odehraného míčku zpět do pozice ve středu kurtu. Při této činnosti dochází k extrémnímu zatížení. DKK jsou nejen tlumič váhy těla, ale zároveň pružinou, která jej odrazí zpět.

- 33 -

Jaké svaly na dolních končetinách jsou nejvíce využívány. Trojhlavý lýtkový (nebezpečí zranění Achillovy šlachy při nedostatečném protažení), přední sval holenní, čtyřhlavý stehenní (největší zátěž), hýžďové svaly (při odrazech z výpadu zpět), bedrokyčlostehenní sval a na vnitřní straně stehen jsou to adduktory. Jakýmsi mezičlánkem jsou svaly kolem oblasti trupu. Jsou to především vzpřimovače trupu z nichž nejvíce užívaný je čtyřhranný sval bederní (extenze trupu). 2. Druhou důležitou skupinou jsou svaly paží. Protože je squash pálkovacím sportem je jasné, že zapojená je především jedna, ale pro rovnováhu těla se používá jako vyvážení i nehrající paže. Její pohyby jsou zrcadlové nebo sousměrné, rychlost švihu je téměř stejná jen se nezapojují flexory prstů a rotátory předloktí. Deltový sval (zvedá paži), prsní svaly (flexují paži), triceps a biceps (pronuje a supinuje předloktí), mezilopatkové svaly (extenze paže), flexory prstů a rotátory předloktí. Pohyby paže dále ovládají synergisté - sval pilovitý, horní část trapézu, široký zádový a svaly rombické. Je tedy nezbytné provádět kompenzační cvičení. Jsou to jednoduché cvičební úkony, přirozené pohyby nebo polohy zaměřené na jednotlivé úseky pohybového aparátu, snahou je odstranění zkrácení nebo ochabnutí svalu, blokády nebo zatuhnutí a znehybnění svalu. (2)

Námi popisovaná kompenzační cvičení jsou určena hráčům a hráčkám zejména dospělé kategorie. Posilovací cvičení Cílem posilovacích cvičení je zvýšit funkční zdatnost oslabených nebo k oslabení náchylných svalů. Používá se dynamický pohyb a koordinuje se s dechem. Posilovací zásady a. aktivovat oslabený sval a postupně jej zapojovat do správného pohybového stereotypu b. před posilováním je zapotřebí zpevnit pánev a držet tělo v osách c. začínáme posilovat při neměnícím se stahu svalů s výdrží do 10 vteřin d. poté co je zvládnuta technika posilujeme v sériích kolem 10 opakování

- 34 -

e. f. g. h.

začínat posilování je dobré pouze s vlastní vahou proti přitažlivosti následují různé změny poloh a využití pomůcek teprve po adaptování oslabených svalů přistupujeme k vnějším odporům všechna posilovací cvičení je nutno provádět se správnou dechovou technikou (kontrakce – výdech, uvolnění – nádech)

Břišní svalstvo (musculus rectus abdominis) Základní poučkou pro posilování břišního svalstva je nezapírat nohy o překážku a posilovat od spodních partií k horním. Typické cvičení je leh na zádech, nohy pokrčmo, bedra přitisknuta k podložce a přitahování nohou k trupu tak, aby se bedra neodlepila od podložky a pohyb byl pomalý (Obr. č.11 a č.12). Paže nesmí být oporou, měli by být buď na břiše nebo upaženy. Posilování začíná od spodních partií. Není třeba velkého rozsahu pohybu. Pohmatem paží lze kontrolovat zapojení spodního břišního svalstva.

Obr. č.11 (relaxace)

Obr. č.12 (kontrakce)

Další možností je ve stejné základní poloze na zádech pomalé přitahování trupu k nohám (Obr. č.13 a č.14). Toto cvičení nesmí být švihové, neměly by mu pomáhat paže a hlavně musí být nohy volně na podložce.

Obr. č.13 (relaxace)

Obr. č.14 (kontrakce)

- 35 -

Mezilopatkové svalstvo Může to být plavání, které je vhodným doplňkovým sportem nebo posilovací cvičení – klek ve vzporu, dlaně jsou na podložce těsně vedle sebe pod hrudníkem (Obr. č.15). Pomalé kliky až do doteku hrudníku dlaní (Obr. č.16).

Obr. č.15 (vzpor klečmo)

Obr. č.16 (kontrakce)

Protahovací cvičení Cílem protahovacích cvičení je obnovit fyziologickou délku zkrácených svalů. Důležitou úlohou při provádění těchto cvičení je tlumit a oddálit reflexy, které vyvolávají obrannou kontrakci protahovaného svalu. (10)

Zásady správného protahování a. svalstvo musí být dostatečně zahřáté b. protahujeme v nejjednodušších a nejpohodlnějších polohách c. rozsah pohybu je submaximální a pomalý d. nesmíme cítit bolest e. doba výdrže je do 20 vteřin (5 nádechů) f. zapojíme ideomotoriku a soustředíme se na jednotlivý pohyb g. dbáme na pravidelné klidné dýchání

- 36 -

Trojhlavý sval lýtkový (m.triceps surae) – stoj zánožný, špičky chodidel směřují vpřed, paže opřené o překážku, pravá noha pokrčmo, levá protahuje (Obr. č.17). Jiná varianta je sed přednožný pravou, levá skrčmo, hlezno pravé ve flexi, paže pomáhají přitahovat špičku chodidla (Obr. č.18). Při tomto cvičení je u značně zkrácených jedinců možno použít švihadlo. Další možností je stoj přednožný levou chodidlo na překážce, špičky chodidel směřují vpřed, levá ruka přitahuje špičku chodidla protahované končetiny (Obr. č.19).

Obr. č.17 (protahování lýtka ve stoji)

Obr. č.18 (protahování lýtka v sedu)

Obr. č.19 (protahování lýtka o překážku)

Čtyřhlavý sval stehenní (m.quadriceps femoris) – leh na břiše, kyčle přitisknuty k podložce, tělo je srovnané v rovině, zanožení levé a přitažení špičky chodidla paží k hýždím (Obr. č.20). U tohoto cviku je také nutné zbytečně nezaklánět hlavu, buď je opřená čelem o podložku nebo je čelo podepřeno volnou paží. Toto cvičení je možné provádět i ve stoji, ale zbytečně budeme zapojovat posturální svalstvo druhé končetiny a zad (Obr. č.21).

Obr. č.20 (protažení čtyřhranného stehenního svalu v leže)

Obr. č.21 (protažení ve stoji)

- 37 -

Bedrokyčlostehenní (m.iliopsoas) – klek přednožný levou, dolní končetiny v rovině, posunování pravé vzad do mírného tlaku v oblasti pánve, trup je kolmý k podložce(Obr. č.22). Leh přednožný pravou, paže uchopí pravou pod kolenem a pomáhají přednožení (Obr. č.23).

Obr. č.22 (protažení bedrokyčlostehenního svalu v kleku)

Obr. č.23 (v lehu přednožném)

Čtyřhranný bederní (m.quadratus lumborum) – sed přednožný, předklon trupu s výdechem k dolním končetinám, trup se neohýbá, pouze oblast beder (Obr. č.24).

Obr. č.24 (protažení čtyřhranného svalu bederního)

Horní část trapézu (m.trapezius) – sed na židli, hlava natočena mírně vpravo, pravá paže přes hlavu pomáhá úklonu hlavy mírně vpravo před pravé rameno, levá ruka zachycena za okraj židle (Obr. č.25).

Obr. č.25 (protažení horní části trapézového svalu)

- 38 -

Přitahovač stehna (m.adductor femoris) – sed roznožný skrčmo, chodidla přitisknuta k sobě, ruce drží kotníky, lokty se opírají o kolena a mírně tlačí směrem k podložce, trup je vzpřímen (nejlépe u stěny) (Obr. č.26). Dřep únožný levou, posunováním levé od těla propínáme přitahovač levé (Obr. č.27).

Obr. č.26 (protažení přitahovačů stehen)

Obr. č.27 (protažení přitahovače stehna levé končetiny)

Dvojhlavý stehenní (m.biceps femoris) – leh pokrčmo levou, švihadlo nebo šátek zachycen za chodidlo pravé, postupně pravou přednožovat vzhůru, koleno pravé propnuto (Obr. č.28).

Obr. č.28 (protažení dvojhlavého svalu stehenního)

Široký zádový (m.latissimus dorsi) – stoj rozkročný, vzpažit pravou, klon vlevo, levá paže fixuje pánev, pravá pomáhá klonu přes hlavu. Klon pouze ve frontální rovině (Obr. č.29).

Obr. č.29 (protažení širokého svalu zádového)

- 39 -

Prsní svaly (m.pectoralis major/minor) – klek ve vzporu, paže se posunují po podložce směrem vpřed, hlava mezi pažemi nezakloněna (Obr. č.30).

Obr. č.30 (protažení prsních svalů)

Stoj rozkročný pravou stranou u překážky, zapažení pravou, předloktí supinováno, dlaň se opírá o překážku, prsty napnuté (Obr. č.31).

Obr. č.31 (protažení pravého prsního svalu)

Deltový sval (m.deltoideus) – stoj rozkročný, pravá paže flektována vlevo ve výši ramen, dlaň nad levým ramenem, levá pokrčmo přitahuje pravou za loket směrem k hrudníku (Obr. č.32).

Obr. č.32 (protažení deltového svalu)

- 40 -

Trojhlavý pažní (m.triceps brachii) – stoj rozkročný, vzpažit pravou skrčmo za hlavou, levá tlačí dlaní za loket pravé k podložce, pravé předloktí kolmo k podložce mezi lopatkami, hlava se nepředklání (Obr. č.33).

Obr. č.33 (protažení tricepsu)

Ohybače prstů –stoj nebo sed, předpažit skrčmo, lokty ve výši ramen, dlaně se opírají, prsty směřují vzhůru, ruce tlačeny směrem k podložce (Obr. č.32). Klek ve vzporu, dlaně opřeny o podložku, prsty směřují vzad, pomalu lze jít až do sedu (Obr. č.33).

Obr. č.32 (protažení flexorů prstů ve stoji)

Obr. č.33 (protažení flexorů prstů v kleku)

- 41 -

ZÁVĚR Při zpracování faktů pro tvorbu naší bakalářské práce jsme zjistili, že mnoho zásadních věcí je pod slupkou složitosti v podstatě velmi jednoduchých a vycházejí z principů základních medicínských, fyziologických a biomechanických zákonitostí. Po prostudování literatury jsme zjistili vedle skutečnosti, že squash je hra která působí na aerobní vytrvalost, rychlost, technickou dokonalost a obratnost, má také negativní dopad na tělo sportovce. Tyto negativní vlivy byly nejdůležitější částí naší bakalářské práce. Je to nerovnoměrné zatížení horní a dolní poloviny těla a zejména laterární dysbalance. Ta by ostatně, jako i jiné dysbalance při nedostatku kompenzace, mohla být zdrojem přetížení a z ní plynoucích degenerativních změn na úponech, šlachách, vazech, kloubech a páteři. Na vině je především jednostranně zatěžovaná hrající paže a jí ovlivňovaná příslušná horní polovina těla a dolní končetina. Což potvrzuje naši domněnku a správnost odhadu při stanovení cílů bakalářské práce. Podařilo se nám specifikovat postižené oblasti přičemž jejími rizikovými faktory jsou prudké změny pohybu a poloh, které jdou do krajních mezí a vyžadují vysokou kloubní pohyblivost. Jsou to rotace, doskoky a odrazy po výpadech, v často, z fyziologického pohledu nevhodných pozic, jež jsou zdrojem poranění. U horní poloviny těla jsou tyto zátěže směřovány do oblasti ramenního pletence a také do bederní části zad. U dolních končetin je kloubně nejvíce namáháno hlezno a koleno, přičemž mikroruptury a mikrotraumata jsou typické pro čtyřhlavý sval stehenní a trojhlavý sval lýtkový. Je to pochopitelné, neboť tyto svalové skupiny nesou váhu těla nebo jeho násobky při přetížení. Nalezli jsem odpovědi na způsoby redukování těchto stavů z nichž nejvýznačnější je soubor kompenzačních cvičení námi popsaných a zobrazených. Tato kompenzační cvičení jsou stejně důležitou součástí tréninkového procesu, tak jako fyzická a technická příprava. Kompenzace působí preventivně a spolu s vhodně zvolenou regenerací jsou základními stavebními kameny pro bezproblémový růst výkonnosti bez škodlivých a negativně ovlivňujících faktorů jako jsou přetrénovanost, zranění a dysfunkce. Úkolem kompenzačních cvičení, mluvíme-li o strečinku, je snižování svalového napětí a snížení síly tahu v místě úponu na kost. Strečink pomáhá tělo připravit na následující zátěž a zároveň snižuje riziko úrazu. Sval se zahřívá, stává se pružnější, elastičtější, takže snese větší zatížení. Bezesporu, a z mé vlastní zkušenosti je kompenzace nejvíce zanedbávanou jednotkou v přípravě sportovce. Ta by se díky trenérskému vedení měla stát jednou ze čtyř základních jednotek

- 42 -

tréninkové přípravy sportovce. Projeví se a odvděčí sportovci nejen v jeho aktivní sportovní kariéře, ale zejména v budoucnu, kdy se lze vyhnou civilizačním potížím jako jsou bolesti zad, kyčelních a koleních kloubů, vad páteře a bolesti ramen. Jsem optimistou a věřím, že mně osobně jako aktivnímu hráči, trenérovi a mým svěřencům se díky poznatkům, uvedeným v naší práci a uplatňovaných ve cvičeních, tyto problémy vyhnou.

- 43 -

RESUME Tato bakalářská práce přibližuje vznik a vývoj pálkovací hry squash. Vysvětluje herní prostředky a prostředí v němž hra probíhá. Obsahuje strukturu specifických herních činností, herní systémy a popisuje osoby, které se na hře podílí. Její hlavní částí jsou odpovědi na otázky svalových dysbalancí a laterality, které se v této hře vyskytují, jejich negativních stránek a následných kompenzačních cvičení, která jsou dokumentována na fotografiích.

SUMMARY This thesis is adressed to the historical view and development of the racket game squash. Explained and presented are the game tools together with the game environment. Defined is the structure of the specific game activities, game system and participating people. The main part focuses on the analysis of the muscule dysbalances and side preferencies presented in the game squash with the associated negative aspects. Provided is the picture documentation of the possible compensatory training.

- 44 -

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1.

BRUOTH, V.; DOHÁNY, L. Úrazy a poškodenia pri športe a telesnej výchove. Martin: Osveta, 1971

2.

CINGLOVÁ, L. Vybrané kapitoly z tělovýchovného lékařství. Praha: Karolinum, 2002, ISBN 80-246-0492-2

3.

JANDA, V. Svalové funkční testy. Praha: Grada, 2004, ISBN 80-247-0722-5

4.

JIRAS, J.; PAJER, J. Squash. Praha: ČASQ, 2000

5.

KOPAL, P. Squash revue, Praha: Ivo Koranda, 2004, IV. ročník, č.2

6.

MENDREK, T. Badminton, Praha: Grada, 2003, ISBN 80-247-0578-8

7.

MOSTER, R. Sportovní traumatologie. Brno: Masarykova univerzita, 1997, ISBN 80-210-1721-x

8.

NOVÁK, A.; Biomechanika tělesných cvičení. Praha: SPN, 1970

9.

SÜSS, V.; MATOŠKOVÁ, P. Squash. Praha: Grada Publishing, 2003, ISBN 80-247-0477-3

10. SYSLOVÁ, V. a kol. Zdravotní tělesná výchova II. Praha: ČASPV, 2005, ISBN 80-86586-15-4 11. VALENTA, J. Squash. Praha: UV Factory, 1998 Ostatní zdroje: Česká asociace squashe [online]. Pravidla, [cit. 15.ledna 2006]. Dostupné na World Wide Web: World squash federation one hundred and twenty years of squash [online]. Squash, [cit. 20.února 2005]. Dostupné na World Wide Web: [CD ROM]. kolektiv autorů. Universum. Praha: Euromedia Group, 2003 [CD ROM]. Hanzlová,J.;Pemza,J. Základy anatomie pohybového ústrojí – obrazová příloha. Brno: FSpS MU, 2004

- 45 -

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č.1 Příloha č.2 Příloha č.3 Příloha č.4

Zápis utkání z mistrovství světa družstev ve Vídni 2003. Zápis utkání z akademického mistrovství světa v Plzni 2000. Rozměry squashového kurtu pro dvouhru. Seznam mistrů republiky

- 46 -

Příloha 1

Příloha 2

Příloha 3

autová čára boční stěny

přední stěna

autová čára zadní stěny boční stěna

čára podání

ra

50 9750 celkový hrací prostor

50 2310

á čá

čtvrtina kurtu čtverec podání

16

5440

půlící čára

krátk

31

00

50

64 0 lko 0 vý hr ac í ce

430 ozvučná deska

dveře

čtverec podání

16

pr os tor 00 50

dolní čára přední stěny 50

50

00

4570

zadní stěna

1760

5610

minimální výška stropu

50

autová čára přední stěny

1600

50

2610

Příloha 4 Mistři České republiky 1993 Průhonice, Karel Bláha, Ilona Smrtová 1994 České Budějovice, Miloš Pokorný, Ilona Smrtová 1995 Brno, Petr Špůrek, Iveta Hrdlicová 1996 Plzeň, Petr Špůrek, Ilona Smrtová 1997 Prostějov, Miloš Pokorný, Ilona Smrtová 1998 Prostějov, Miloš Pokorný, Jana Šmeralová 1999 Praha, Jan Koukal, Jana Šmeralová 2000 Brno, Jan Koukal, Jana Šmeralová 2001 Praha, Jan Koukal, Jana Šmeralová 2002 Liberec, Jan Koukal, Jana Šmeralová 2003 Praha, Jan Koukal, Jana Šmeralová 2004 Praha, Jan Koukal, Jana Šmeralová 2005 Ostrava, Jan Koukal, Jana Šmeralová Liga družstev začala v roce 1994 a až do roku 2004 vítězilo pouze družstvo Strahov Praha. V roce 2005 je o tento jedinečný primát připravilo družstvo Slovan Brno Tollens.