Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy. Sdružená uměnovědná studia. Klára Vaňková

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia

Klára Vaňková

Tvorba architekta Vlada Miluniće v letech 1990 – 2009 Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Aleš Filip, Ph.D.

2010

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………….. 2

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Aleši Filipovi, Ph.D. za umoţnění zpracování tématu, o němţ pojednává tato bakalářská diplomová práce, stejně jako za jeho cenné připomínky a vedení mé práce. Zvláštní vyjádření díků bych ráda věnovala taktéţ Ing. arch. Vladu Milunićovi za vlídné přijetí, otevřenost a poskytnutý rozhovor, který byl nezbytný pro hlubší pochopení jeho současné tvorby a přístupů. Velmi děkuji i Ing. Vladimíru Vaňkovi za odborné konzultace v oblasti projektování. Mé poděkování patří také Ing. Janu Hromádkovi, CSc. za poznatky týkající se projektování, developerství a zadávání veřejných zakázek. V neposlední řadě pak Mgr. Janu Luprichovi za cenné rady a podporu při psaní této bakalářské práce. Bez těchto lidí by má bakalářská diplomová práce nikdy nemohla vzniknout. 3

Obsah 1.

Úvod .......................................................................................................... 5

2.

Prameny a literatura ................................................................................... 7

3.

Vlado Milunić – stručný ţivotopis ............................................................ 9

4.

Dosavadní tvorba – autor nejen Tančícího domu .................................... 12

4.1

Tančící dům ............................................................................................ 13

4.1.1 Vznik a vývoj projektu ......................................................................... 14 4.1.2 Průkopnická realizace .......................................................................... 19 4.1.3 Význam a recepce ................................................................................ 21 4.1.4 Inspirace Tančícím domem…………………………………………...24 4.2

Obytný areál Hvězda ............................................................................... 25

4.3

Kuthanova vila......................................................................................... 29

4.4

Rodinný dům v Plané nad Luţnicí .......................................................... 33

4.5

Dům dětí a mládeţe v Praze - Modřanech............................................... 39

5.

Bariéry v architektuře: korupce ................................................................. 45

6.

Závěr .......................................................................................................... 50

7.

Resumé ....................................................................................................... 54

8.

Résumé ....................................................................................................... 55

9.

Přílohy ........................................................................................................ 56

9.1

Seznam prací............................................................................................ 56

9.2

Rozhovor s Ing. arch. Vladem Milunićem .............................................. 59

9.3

Rozhovor s Ing. Janem Hromádkou, CSc. .............................................. 62

9.4

Obrazová dokumentace. .......................................................................... 65

10.

Bibliografie ................................................................................................ 70

10.1 Monografie .............................................................................................. 70 10.2 Časopisecké články ................................................................................. 70 10.3 Citace dokumentů z jiných neţ tištěných médií ...................................... 72

4

1. Úvod Cílem této bakalářské práce je analýza tvorby architekta Vlada Miluniće a konkrétní rozbor jednotlivých projektů a realizací. Práce je zaměřena na ţivot a dílo tohoto autora, a to zejména od roku 1990 aţ do současnosti. Jako mezník v jeho tvorbě je zvolen rok 1990, kdy zakládá vlastní architektonické studio Volné myšlenky (VM) a stává se výhradním tvůrcem většiny projektů. V této bakalářské práci se zaměřuji konkrétně na projekty, které mají zásadní význam pro českou architekturu, jakoţ i pro tvůrčí posun a kariéru architekta samotného. Zaměřuji se na výběr realizací, které jsou v jeho práci stěţejní a zároveň reprezentují různé typy staveb (např. obytný dům, rodinný dům, sociální stavba). V rámci rozboru jednotlivých objektů se snaţím nastínit různorodou problematiku a její aspekty, které dotvářejí komplexní obraz o postupech a tvorbě Vlada Miluniće. Dotýkám se téţ urbanistických, politickosociologických a ekologických aspektů autorovy tvorby. Do práce zahrnuji i Milunićovy aktivity na poli kulturním a politickém. V prvé části se zabývám ţivotem Vlada Miluniće a začátky jeho architektonické praxe a spolupráce s kolegou Janem Linkem. Podrobné analýze se věnuji zejména u budovy Tančícího domu, jedné z nejznámějších budov moderní architektury v Praze. Detailně rozebírám okolnosti vzniku tohoto projektu, počátek spolupráce Miluniće a Gehryho, průběh vývoje návrhů i aktuální situaci ve společnosti. Součástí analýzy je také problematika realizace, včetně technických parametrů stavby. Snaţím se upozornit na jednotlivé vlivy a přínosy kaţdého z architektů. Neopomínám ani moderní technologie, které byly při této realizaci pouţity a které měly pro Gehryho tvorbu zásadní význam. Pro dokreslení významu Tančícího domu uvádím ohlasy české společnosti od 90. let aţ po současnost, včetně nejrůznějších ocenění, ale také kritiku. V dalších kapitolách z Milunićových realizací představuji obytný areál Hvězda na praţském sídlišti Petřiny. Tento projekt jsem vybrala proto, ţe byl v 90. letech prvním počinem na poli rekultivace sídlišť a Milunić se touto problematikou dlouhodobě zabývá. Vzhledem k rané době vzniku komplexu Hvězda a architektovu netradičnímu pojetí tento projekt vešel v širší známost

5

veřejnosti a vzbudil zájem mnoha odborníků. Dalšími ukázkami je práce na soukromých zakázkách, konkrétně dvou rodinných domech. Prvním je praţská Kuthanova vila z počátku 90. let, druhou pak rodinný dům pana Hnojny v Plané nad Luţnicí realizovaný v roce 2006. Záměrně jsem vybrala tyto dvě stavby, které jsou charakteristické pro jednotlivé fáze autorovy tvorby. V kapitole prezentující komplex Domu dětí a mládeţe v Praze - Modřanech jako příklad sociální architektury také nastiňuji problematiku související s tímto typem staveb. V předposlední části této práce se pozastavuji nad tématem korupce v českém stavitelství a tento problém dávám do souvislosti s architektem a počtem jím realizovaných zakázek. Vlado Milunić aktivně vystupuje proti korupci při rozdělování zakázek. Kladu si otázku, zda mu tento přístup v jeho profesní kariéře škodí a jak tato problematika ovlivňuje české stavitelství. Závěrem se zaměřuji na Milunićovo pojetí architektury, v čem spočívá přínos jeho tvorby i za co bývá kritizován. Ve snaze odpovědět na otázku, na kolik je Milunić kontroverzním autorem, uvádím srovnání s vybranými českými i světovými architekty a dotýkám se tak stavu v současné české architektuře.

6

2. Prameny a literatura Jedním z důvodů sepsání bakalářské práce právě o architektovi Vladu Milunićovi byl také fakt, ţe o něm a jeho tvorbě doposud existuje velmi málo sekundární literatury. Do této doby nebyla vydána ţádná publikace, která by souhrnně dokumentovala osobnost tohoto architekta a jeho dílo tak, jak tomu bylo například v případě architektky Evy Jiřičné v knize In Ex Terior: The Works of Eva Jiřičná / Práce Evy Jiřičné, která vyšla v česko-anglické verzi.1 Výjimkou je snad jen monografie Tančící dům / Frank Gehry, Vlado Milunić2 a časopis Zlatý řez č. 24/2003, které podrobně popisují realizaci této stavby. Zmínka o Milunićově architektuře se nicméně objevuje, buď prostřednictvím autorských komentářů ke stavbám, nebo v rámci jednotlivých kapitol řady monografií mapujících určité období či typ architektury. Mezi takové patří například Slavné pražské vily3 a Slavné vily jihočeského kraje.4 Z odborníků Milunićovi věnuje pozornost zejména Rostislav Švácha, např. v rámci díla Česká architektura a její přísnost: padesát staveb 1989 – 20045 či se o Milunićových stavbách a zejména pak Tančícím domě zmiňuje i v mnoha rozhovorech, ať uţ tištěných či rozhlasových. Architekturu studia VM neopomíná ani historik a teoretik moderní a současné architektury Petr Kratochvíl, který ji zahrnul do publikace Česká architektura 1989 – 1999.6 Pro sepsání této bakalářské práce jsem pracovala s primárními i sekundárními prameny. Z citované literatury to byla zejména odborná periodika, jako je časopis Architekt či Fórum architektury & stavitelství. Čerpala jsem také ze zahraničních pramenů, jakými je americko-italský časopis Domus či britské Architectural Review a Architectural Design. Zmínka o Tančícím domě, jehoţ je Vlado Milunić spoluautorem, se sice četně objevuje v českých i zahraničních 1

Crompton, Dennis - Bridges, Annie - Lipinska, Zuzanna. In Ex Terior: The Works of Eva Jiřičná / Práce Evy Jiřičné. Praha: Prostor – architektura, interiér, design, 2005. 2 Fialová, Irena. Tančící dům / Frank Gehry, Vlado Milunić. Praha: Zlatý řez, 2003. 3 Veverka, Přemysl et al. Slavné pražské vily. Praha: Foibos, 2007. 4 Erbanová, Eva - Šilhan, Milan. Slavné vily Jihočeského kraje. Praha: Foibos ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Českých Budějovicích a Jihočeským muzeem v Českých Budějovicích, 2007. 5 Švácha, Rostislav. Česká architektura a její přísnost: padesát staveb 1989 – 2004. Praha: Prostor – architektura, interiér, design, 2004. 6 Kratochvíl, Petr - Halík, Pavel. Česká architektura 1989 – 1999. Praha: Prostor – architektura, interiér, design, 1999.

7

monografiích týkajících se architektury, stejně tak i v průvodcích cestovního ruchu. V těchto publikacích se ale jedná pouze o stručný výtah či přepis. Obdobně je tomu také v Encyclopedia of the 20th Century Architecture.7 Z primárních pramenů se jednalo zejména o přímý kontakt s autorem: dne 2. května 2007 jsem se účastnila architektovy přednášky Tančící dům konané ve Veletrţním paláci. Pro komplexní pochopení problematiky bylo ovšem zcela nezbytné osobní setkání a interview s autorem zaznamenané dne 15. listopadu 2008. Tento rozhovor dokresluje architektovu osobnost a jeho tvorbu. Přepis interview tvoří přílohu této bakalářské práce. Další podnětné poznatky jsem nabyla téţ při setkání s Ing. Janem Hromádkou, CSc., předsedou představenstva společnosti SUDOP Group a.s., jedné z největších developerských společností v ČR. Dále pak s JUDr. Blaţenou Hnojnovou, majitelkou vily v Plané nad Luţnicí projektované Milunićem. Součástí příloh je také obrazová dokumentace a seznam Milunićovy tvorby včetně datace.

7

Sennott, Stephen. Encyclopedia of 20th Century Architecture. Volume 1, A-F. New York: Taylor & Francis Routledge, 2004, s. 342.

8

3. Vlado Milunić – stručný životopis „Jsem český architekt, protoţe jsem vystudoval české školy. Ale nejsem Čech, i kdyţ mám uţ české občanství. Jsem Jugoslávec, protoţe se tak cítím – navzdory tomu, ţe Jugoslávie uţ není. A jsem Praţák, protoţe v Praze jsem doma.“8 Vlado Milunić se narodil 3. března 1941 v jugoslávském Záhřebu. Jeho rodiče pocházeli z Černé hory a oba působili jako lékaři. V 50. letech se vraceli ze studijního pobytu ve Spojených státech amerických a při mezipřistání v Praze se dozvěděli o jedné z Titových čistek. V Praze tak uţ zůstali jako političtí uprchlíci bez moţnosti návratu. Jejich děti, Vlado se třemi sestrami, za nimi však směli přicestovat aţ v roce 1956. Milunićův otec zde posléze působil v diplomatických sluţbách. Bydleli na tehdejším nábřeţí Bedřicha Engelse (1951 – 1990), které bylo v roce 1990 přejmenováno opět na Rašínovo nábřeţí. Měli byt v domě Havlových (rodina pozdějšího prezidenta Václava Havla), který v letech 1945 – 1990 patřil ministerstvu zahraničí. Milunićovi bydleli ve třetím patře, Havlovi o patro nad nimi. V roce 1986 Vlado Milunić realizoval architektonické rozdělení bytu Havlových na dvě části – pro bratry Ivana a Václava. Vzhledem k tomu, ţe Václav Havel v té době býval často ve vězení, Milunić mu humorně oddělil obývací pokoj od pracovny mříţí. Za ní umístil skromné vězeňské lůţko, aby se Václav snadno adaptoval. A právě při polemice s Havlem v jeho bytě vznikl prvotní nápad na zástavbu sousední nevyuţité parcely. Přišli s ideou postavit „dům plný kultury“, ve kterém by probíhaly výstavy, koncerty a prodávaly se knihy. A tento dům by navazoval na kulturní instituce v nejbliţším okolí – například Mánes, Národní divadlo a další na Národní třídě.9 Na realizaci takového projektu ale nebyly peníze. Později se investorem tohoto námětu stala nizozemská pojišťovna Nationale Nederlanden. S architektonickým návrhem sice souhlasila,

8

Volf, Petr. Dům jako příběh. (rozhovor s V. Milunićem), [online] 1999 [cit. 25. května 2007]. Dostupné z . 9 Srov. Miklosko, Helga. Dancing House. Architectural Review, 1997, roč. CCI, č. 4, s. 38.

9

zároveň však poţadovala, aby nová stavba byla vyuţita kvůli návratnosti investic pro komerční účely. V Praze Vlado Milunić vystudoval fakultu architektury ČVUT (1960 – 1966). Hned po studiích byl aţ do roku 1969 na stáţi v Paříţi. Téhoţ roku po návratu do Československa nastoupil do Projektového ústavu výstavby hl. m. Prahy do architektonického studia Gama Karla Pragera. Zde začal spolupracovat s kolegou Janem Línkem, se kterým dostali od Pragera zakázku na první domov důchodců v Praze - Bohnicích. Kolem roku 1980 kvůli nedobrým osobním vztahům z ateliéru Gama odcházejí a dál ve dvojici pracují ve Státním projektovém ústavu. S Línkem společně postavili vůbec první domovy důchodců v Československu. Jejich výlučná spolupráce trvala do roku 1990, kdy se jejich cesty rozcházejí a Milunić zakládá vlastní Studio VM (Volné myšlenky). 10 Milunić má neutuchající zájem o veřejné dění a to nejen na poli čistě stavitelském. Skrze architekturu upozorňuje na problémy sociální – například rekultivace sídlišť a zájem o sociální stavby; politické jako je korupce v zadávání veřejných zakázek; ekologické, jakými je odvodňování pozemků, pouţití materiálů a nízkoenergetické domy; tak i problémy kulturní. Rostislav Švácha ho ve své knize Česká architektura a její přísnost označil za „architekta kladoucího si vyšší kulturní cíle.“11 Angaţuje se také v politickém dění. Ve volbách 2006 kandidoval do Poslanecké sněmovny jako nestraník za Stranu zdravého rozumu (viz kap. 5). Jako mnohé menší strany však ani tato strana ve volbách neuspěla. Obdobný pokus opakoval ještě v roce 2009 pod záštitou strany Starostové a nezávislí (viz kap. 5). Společně s podnikatelem Petrem Czaschem vystupují a angaţují se proti korupci ve veřejných stavebních zakázkách (viz kap. 5). Dále se Vlado Milunić aktivně zapojuje do diskuzí týkajících se architektury, mimo jiné i do nedávných debat ke Kaplického knihovně na Letenské pláni. K této stavbě měl jisté výhrady, ale striktně proti výstavbě nebyl. 10

Srov. Vlado Milunić (ţivotopis). [online] [cit. 1. listopadu 2009]. Dostupné z . 11 Švácha, Rostislav. Česká architektura a její přísnost: padesát staveb 1989 – 2004. Op. cit., s. 48-49.

10

O to známější je ovšem jeho opozice k mrakodrapům na Pankrácké pláni a jeho názor, ţe by se zde neměly stavět další, ještě vyšší budovy, ale naopak niţší, aby se tak jednotlivé budovy na horizontu spojily a opticky sníţily.12 V rámci přednášek a prezentací pro veřejnost i univerzity představuje své projekty, zejména pak Tančící dům, který stále budí u posluchačů největší zájem. Je také častým členem v porotách, ať uţ se týkají architektury (např. Stavba desetiletí Olomoucka 1989 – 1999, Cena Hanuše Zápala za nejkvalitnější stavbu v Plzni či studentská soutěţ Xella pro architekty českých i slovenských VŠ), nebo například zasedá jiţ šestým rokem jako porotce Ekofilmu – Mezinárodního filmového festivalu o ţivotním prostředí, přírodním a kulturním dědictví.

12

Srov. Rozhovor s V. Milunićem (součástí příloh, viz kap. 9.2).

11

4. Dosavadní tvorba – autor nejen Tančícího domu Vlado Milunić přišel ve známost široké veřejnosti spoluautorstvím na Tančícím domě, významném architektonickém díle moderní Prahy. Před jeho postavením byl pro běţné obyvatele prakticky neznámým architektem. Před rokem 1989 projektoval hlavně sociální stavby. Po realizaci Tančícího domu se zájem o jeho projekty i veřejné povědomí značně rozšířily. Nyní má na svém kontě několik významných realizací, mezi které patří vedle Tančícího domu především obytný areál Hvězda na Petřinách či soukromé domy zařazené na seznam publikace Slavné pražské vily

13

a Slavné vily Jihočeského kraje.14 I přesto je ale ve všech

článcích, rozhovorech a na veřejných diskuzích stále v první řadě představován jako „spoluautor Tančícího domu“. Tato stavba má v jeho tvorbě enormní význam a toto přízvisko je tak druhým synonymem jeho jména. Mezi projekty realizovanými společně s Janem Línkem je třeba připomenout domovy důchodců v Praze - Bohnicích (1982), Malešicích (1985), Chodově (1987) a Hájích (1989) či domov zdravotních sester na praţském Proseku (1985). Samostatně pak se studiem VM projektoval denní stacionář pro handicapované děti v Českých Budějovicích - Čtyřech Dvorech (1993), vilu pana Kuthana v Praze (1993), jiţ zmíněný Tančící dům (1996), bytový komplex Hvězda na Petřinách (2000), Dům dětí a mládeţe v Modřanech (2004) či vilu pana Hnojny v Plané nad Luţnicí (2006).15 Kromě několika rodinných domů Milunić v poslední době navrhl také Českou čtvrť v Šanghaji (2005) nebo radarovou věţ pro praţské letiště Ruzyně (2007). Mezi jeho neuskutečněné projekty patří z těch nejznámějších budova Středočeské plynárenské či rozhledna Na Vidouli pro Eurotel. I po mnoha letech Milunić stále nepřestal usilovat o postavení „domu kultury“, který si „vysnili“ s Václavem Havlem. Na tento

13

Veverka, Přemysl et al. Slavné pražské vily. Praha: Foibos, 2007. Erbanová, Eva - Šilhan, Milan. Slavné vily Jihočeského kraje. Praha: Foibos ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Českých Budějovicích a Jihočeským muzeem v Českých Budějovicích, 2007. 15 Srov. Kratochvíl, Petr - Halík, Pavel. Česká architektura 1989 – 1999. Op. cit., s. 148-149. 14

12

projekt má vypracovanou studii, ale v Praze se mu nedaří návrh prosadit a získat kladná stanoviska orgánů památkové péče.16 Součástí expozice zahraničního designu a architektury Národní galerie ve Veletrţním paláci je model stavby Tančícího domu. Ve sbírkách galerie jsou i Milunićovy projekty nerealizovaných staveb – pavilon pro praţskou Zoo či návrhy pro soutěţ na pavilon Dětské onkologie v Praze - Motole. 4.1 Tančící dům (1992 – 1996) Tančící dům, který vzešel z původního návrhu architekta Vlada Miluniće a jehoţ spoluautorem se stal Frank Owen Gehry, je snad nejznámější budovou architektury po roce 1989 v Praze. Na pravém břehu Vltavy na Jiráskově náměstí, kde v letech 1992 - 1996 vyrostl tento tolik diskutovaný objekt, dříve stával neoklasicistní činţovní dům, který byl při americkém leteckém náletu na Prahu ke konci války roku 1945 zničen. K odstranění trosek došlo v roce 1946, definitivně však aţ roku 1960 po demolici zbývajících kleneb a zbytků zdiva. Aţ do začátku devadesátých let 20. století zelo toto atraktivní nároţí u Rašínova nábřeţí prázdnotou. K zásadnímu kroku došlo aţ v roce 1992, kdy pozemek zakoupila nizozemská pojišťovna Nationale Nederlanden (dnešní ING), která v témţe roce vstoupila na český trh.17 Plánovali přestavbu Smíchova a před tímto projektem chtěli představit na menším pozemku realizaci, na které by prezentovali svůj architektonický přístup a získali na svou stranu laickou i odbornou veřejnost. Tento přístup – výstavba moderních budov, které firmu reprezentují – je pro ING typický, a to nejen v České republice. V Amsterdamu postavilo nekonvenční centrálu společnosti ING (2002) holandské studio Meyer & Van Schooten.18 V Budapešti nedaleko náměstí Hrdinů v roce 2001 navrhl hlavní budovu ING Holanďan Erick van Egeraat, který své projekty realizuje i v mnoha dalších zemích. V České republice je znám stavbou obytného komplexu čtyř domů Villa Bianca v Praze (2003), a to také pod investorem ING. Jeho architektura je inovativní a expresivní, za pouţití moderních technologií. Vychází z abstraktních 16

Srov. Melničuk, Petr. Co právě dělám. Vlado Milunić, architekt (rozhovor s V. Milunićem). [online] 15. 12. 2006 [cit. 29. srpna 2008]. Dostupné z < http://hn.ihned.cz/c1-19983600-vladomilunic-architekt>. 17 Srov. Homepage pojišťovny ING, www.ing.cz. 18 Srov. Homepage architektů Meyera a Van Schootena, www.meyer-vanschooten.nl.

13

tvarů i organické architektury.19 Další města, kde se nacházejí zajímavé budovy pojišťovny ING, jsou například New York či Kuala Lumpur. V Praze si k takové stavební realizaci vybrali architekta Vlada Miluniće. 4.1.1

Vznik a vývoj projektu

Studii na tento projekt předcházela shoda náhod porevolučních dní po roce 1989. Václav Havel, který se stal prezidentem, se zmínil řediteli Obvodního podniku bytového hospodářství (OPBH) o potenciálních plánech na zástavbu pozemku sousedícího s jeho domem. Na základě toho dostal Vlado Milunić objednávku na vypracování studie, která zaujala Pavla Kocha, zastupitele holandské společnosti Nationale Nederlanden. Ta mezitím pozemek, který byl v restituci vrácen původním majitelům, zakoupila. Nizozemci ale trvali na vyuţití objektu pro vlastní účely, aby si tak zajistili návratnost investice.20 Milunić měl původně tři dynamické návrhy. Jedním měl být objekt ztělesňující ţenu jako československou Jeanne D'Arc – dívku představující revoluci, druhým byla budova s kopulí ve tvaru zeleného praskajícího lusku, ze kterého se derou a tryskají národní barvy, třetím návrhem s lehce erotickým nádechem byl dům, který dělá striptýz v parafrázi na nedávno spadlou ţeleznou oponu, opět realizovaný v barvách státní vlajky.21 Milunićovy návrhy ale byly na svou dobu příliš moderní, ba výstřední a investor, ING, si dal za podmínku přizvat k projektu osobnost světového věhlasu, která by stavbu pomohla prosadit u památkářů i veřejnosti. „Nic jsem proti tomu neměl. Byl jsem zvyklý na tandem. Ve dvou je to dialog, věci se rychleji hýbají.“22 Vlado Milunič spolu s Pavlem Kochem nejprve oslovili Francouze Jeana Nouvela, který kvůli malému pozemku spolupráci odmítl. Později v roce 2000 sám postavil pro ING budovu Zlatý Anděl na Smíchově, za jehoţ projektem také stojí Pavel Koch. Jako dalšího oslovili

19

Srov. Homepage architekta Ericka van Egeraata, www.erickvanegeraat.com. Srov. Tamchyna, Robert. Vstupte! (Rozhovor s V. Milunićem na Českém rozhlase Leonardo). [online] 2009 [cit. 2. prosince 2009]. Dostupné z . 21 Srov. Kratochvíl, Petr. Socha v kontextu. Fórum architektury & stavitelství, 1998, roč. VI, č. 1, s. 6-7. 22 Volf, Petr. Dům jako příběh. (rozhovor s V. Milunićem), [online] 1999 [cit. 25. května 2007]. Dostupné z . 20

14

designéra a architekta Bořka Šípka.23 Úspěšný byl aţ nápad Kocha oslovit Franka O. Gehryho. Ten většinou s architekty nespolupracuje. Na základě Milunićových návrhů ale nabídku přijal. Zbývalo tedy jen, aby Pavel Koch přesvědčil Holanďany, ţe tento projekt stojí opravdu za to a nebát se investovat.24 Název Tančící dům je odvozen od jeho dvou nároţních věţí, které připomínají sousoší slavného amerického předválečného páru tanečníků Freda Astaira a Ginger Rogers a tvoří ústřední motiv budovy. Stavba je proto také známa nejen pod anglickým názvem Dancing house, ale také jako Ginger and Fred. S tímto jménem přišel Frank Gehry a oba architekti o něm uvaţovali i jako o oficiálním názvu. Nakonec od toho ale ustoupili. S Prahou tu nevzniká ţádná paralela a Gehry se také chtěl vyvarovat hlasů proti zatahování amerického kýče.25 Od prvního setkání obou architektů v roce 1992 následovaly přibliţně dva roky návrhů. Zhotovili velké mnoţství modelů, aby si ověřili veškeré urbanistické i designové moţnosti. Tento postup odpovídá Gehryho stylu práce. Zhotovuje tzv. modely v měřítku, coţ jsou skutečné jednoduché 3D modely, které vyjadřují hlavní prostory. To je typické také pro Miluniće, který si i v dnešní počítačové době vlastnoručně zhotovuje kartonové modely svých projektů. Frank Gehry obvykle takových modelů pro jednu budovu vytvoří kolem tisíce. V další fázi vznikají CAD modely, kdy se ty skutečné naskenují a následně převedou do digitální podoby, kde jsou poté dále upravovány.26 Milunić dnes o vzájemné spolupráci se světově proslulým architektem říká: „Já jsem chtěl, aby dům reflektoval dobu svého vzniku, čili sametovou revoluci, kde se vlastně z té totalitní strnulosti část společnosti dala na pochod k nějakému lepšímu zítřku. Vlastně jsem chtěl, aby v tom domě byly dvě části,

23

Srov. Volf, Petr. Dům jako příběh. (rozhovor s V. Milunićem), [online] 1999 [cit. 25. května 2007]. Dostupné z . 24 Srov. Fialová, Irena. Nemusí se změnit nic, ale můţe se změnit všechno (rozhovor s J. Glymphem). Zlatý řez, 2003, č. 24, s. 14-15. 25 Srov. Švácha, Rostislav. Česká architektura a její přísnost: padesát staveb 1989 – 2004, s. 4849. 26 Srov. Fialová, Irena. Tančící dům. Co se do knihy nedostalo. Zlatý řez, 2003, č. 24, s. 72-80.

15

statická a dynamická, jang a jin, plus a minus. Moţná, ţe vlastně z toho jsme pak s Frankem utvořili tu dnešní podobu.“27 Motivy a náměty na projekt se neustále proměňovaly. Gehry nejdříve chtěl, aby omítka domu byla bílá stejně jako budova Mánes. To mu ale Milunić kvůli nečistotám a bezprostřední blízkosti silnice rozmluvil. Na Frankovo přání je tedy šedá. Autoři uvaţovali také o barevných variantách stavby. Nakonec se ale rozhodli, ţe dům je dostatečně dynamický svým tvarem a nemusí jiţ být podtrţený barvou.28 Jenom ohledně řešení kopule vzniklo velké mnoţství návrhů. Například motiv klobouku (cylindru), nebo metaforický průmět nohou Ginger, jako by jich měl Fred plnou hlavu, či zeměkoule, kde by se nacházel bar a moţnost výhledu by byla 360°, jak tomu dnes bohuţel není. Tuto variantu se nepodařilo prosadit u památkářů, a tak nakonec kupoli tvoří nerezová konstrukce z pletiva o průměru 7 m – tzv. medúza, k níţ je dnes Vlado Milunić vcelku kritický. Není spokojen s jejím umístěním a zvláště se mu pak nelíbí pohled od Palackého mostu, kdy přechod mezi domy se mu z tohoto úhlu nezdá příliš plynulý.29 Oba architekti brali v úvahu zlatý řez celého bloku domů, aby nenarušili harmonii nábřeţí. Zaměřili se také na okolí nároţí. Například zmíněná kopule je protipólem historické Novoměstské vodárenské věţi, se kterou tak tvoří dialog.30 Úroveň

oken

novostavby

musela

odpovídat

sousedním

domům

historizujících stylů, coţ byl poněkud nesnadný úkol: dům v Resslově ulici a dům na nábřeţí totiţ mají okna v nestejné výšce. Aby tento problém vyřešili, vznikl nápad s nepravidelným rozmístěním oken, čímţ zastřeli i odlišný počet pater jednotlivých budov. Na tento motiv zvlněných oken pak spontánně navázal Gehryho nápad s vlnkami, které se tak objevily na fasádě domu. Tyto vlnící se linky lze vnímat jako paralelu blízké řeky, ale především skvěle plní funkci 27

Z přednášky Vlada Miluniće: Praha, Národní galerie – Veletrţní palác, 2. května 2007. Srov. Vernerová, Dagmar. Tančící dům se nám prostě stal. (rozhovor s V. Milunićem). Fórum architektury & stavitelství, 1998, roč. VI, č. 1, s. 15. 29 Z přednášky Vlada Miluniće: Praha, Národní galerie – Veletrţní palác, 2. května 2007. 30 Houston, David. Can Prague learn from L.A.? Frank Gehry’s Netherlands National Builidng in Prague. In Forrester, Sibelan E. S. - Zaborowska, Magdalena J. - Gapova, Elena (ed.) Over the Wall/after the Fall: Post-communist Cultures Through an East-West Gaze. Bloomington: Indiana University Press, 2004, s. 120-124. 28

16

přechodu a propojení se sousedním Havlovým domem. A nejen to, protoţe toto horizontální zvýraznění ubíhajících linií se přenáší i do celého bloku nábřeţních domů. Tyto zvlněné linie pak ve tmě při nasvícení na fasádě rozehrávají zajímavou scenérii světel a stínů.31 Hravá forma Tančícího domu tak výstiţně vyjadřuje ducha doby a svým výrazem tak skvěle doplňuje mozaiku sousedních eklektických domů. Stavbu pozitivně ocenil dokonce i Klub za starou Prahu, který má k současným stavbám často kritický postoj. „Jeho dynamické zvlněné průčelí invenčně doplnilo řadu nábřeţních činţovních domů a ukázalo, ţe klíčem k souţití historické a současné architektury není historizující nápodoba, ale respekt k urbanistickým zásadám a regulativům svého prostředí,“32 uvedl Klub v publikaci, v níţ hodnotil architektonický vývoj v letech 1991 aţ 2005. I pro laika, který nic netuší o taneční dvojici, z domu čiší pohyb a energie. Vrozená hravost obou autorů je zde bezpochyby ústředním prvkem. Vlado Milunić tvrdí, ţe architektura se má dělat s fantazií a vtipem a ţe kaţdá stavba nese svůj příběh.33 Oba architekti vytvořili dílo, o němţ se také říká, ţe nejde ani tak o dům jako spíše o sochu.34 Dvě nároţní věţe tvořící pohyb a protipohyb. Na jedné straně vzdušná elegantní skleněná sukně Ginger a na straně druhé plná a robustní silueta Freda. Stavba je klasickým příkladem dekonstruktivní architektury a zároveň také jediným v Praze. Jde o velmi neobvyklý výtvor, uţ jen proto, ţe jako jeden z mála objektů překračuje běţný půdorys a masivními ţelezobetonovými sloupy, kterými jsou nohy Ginger, vstupuje do prostoru ulice. Nohy Ginger zde představují rozfázovaný pohyb a doslova tančí na chodníku. Rukopis Franka O. Gehryho je zde velmi zřetelný a zcela zapadá do jeho koncepce skulpturální architektury, pracující se zvlněnými liniemi a s volnou kompozicí vzájemně se prostupujících či vyvaţujících se prvků. Podobné ladění je blízké také v přístupu Vlada Miluniće. I on totiţ předpokládal dynamické 31

Srov. Sedláková, Radomíra - Frič, Pavel. 20. století české architektury. Praha: Titanic, Grada, 2006, s. 225. 32 Biegel, Richard. Novostavby. Za starou Prahu. Věstník Klubu za starou Prahu, 2005, roč. XXV., č. 3, s. 21-22. 33 Volf, Petr. Dům jako příběh. (rozhovor s V. Milunićem), [online] 1999 [cit. 25. května 2007]. Dostupné z . 34 Srov. Kratochvíl, Petr. Socha v kontextu, s. 7-9.

17

vykročení stavby do prostoru a symbolicky zdůrazněnou vertikální kompozici. „Je pro mě dnes satisfakcí, ţe můj původní návrh je v současné definitivní verzi obsaţen: dvě části v jednom domě ve vzájemném napětí. Fred je tuhá část, Ginger dynamická. Dům je nakročen k Jiráskovu náměstí a k Hradu – jako společnost, která se po dlouholetém strnutí vydala do světa změn.“35 Toto nezvyklé vykročení a „tanec“ na chodníku ovšem mnohé irituje. Pro místní obyvatele, kteří musí sloupy denně obcházet, to jistě není nejlepším řešením. Chodník je poněkud nepřehledný. A navíc v úzkém kontaktu změť sloupů nepůsobí příliš esteticky. Z praktického hlediska je tato kritika zcela na místě. Nicméně v hodnocení konceptu celé stavby ji povaţuji za lehce irelevantní. Vlado Milunić přiznává, ţe původně danou regulaci porušili. „Jiráskův most je zaloţený mimo osu Resslovy ulice. Dům vystupuje, ale průhled k řece z Resslovy ulice zcela neuzavírá. Navíc Frank přišel s nápadem transparentní sukně Ginger.“36 Jedním z dlouholetých zarytých odpůrců stavby je například Milan Kníţák, ředitel Národní galerie v Praze. Krom mnoha dalších námitek tvrdí, ţe se okolo Tančícího domu nedá chodit.37 Ačkoli Kníţák připouští, ţe je Tančící dům architektonicky hodnotný, kritizuje především jeho razantní vykročení k Jiráskovu náměstí. Znepřehlednil tak prostor a navíc narušuje rytmus nábřeţních domů. Vadí mu také pouţité materiály a kovová skulptura „ono podivné a technicky aţ trapně vyrobené hnízdo na střeše domu.“38 Zatímco ke stavbám Franka Gehryho nemá výhrady, zde vnímá příliš velký pozůstatek původních Milunićových návrhů a málo Gehryho expresivnosti. „Jsem přesvědčen, ţe spolupráce s architektem Vladem Milunićem nebyla šťastná. Gehrymu ubrala na razanci a vznikla tak nemonumentální kombinace vnějších Gehryho prvků s obyčejným, aţ trapným, úřednickým domem.“39

35

Volf, Petr. Dům jako příběh. (rozhovor s V. Milunićem), [online] 1999 [cit. 25. května 2007]. Dostupné z . 36 Vernerová, Dagmar. Tančící dům se nám prostě stal (rozhovor s V. Milunićem). Op. cit., s. 15. 37 Srov. Landergottová, Zuzana. Zvykli jsme si? Zvykneme si? (anketa). Fórum architektury & stavitelství, 1998, roč. VI, č. 1, s. 18. 38 Ibid. Op. cit. s. 18. 39 Ibid., s. 18.

18

4.1.2

Průkopnická realizace

Jak jiţ jsem zmínila výše, i Tančící dům měl své dřevěné modely, které byly prostorovým scannerem převedeny do počítače. Následně po zpracování a převodu do programu AutoCAD mohly být vykresleny první stavební plány. Co se týče provedení projektu, Frank O. Gehry měl obecně problém s uskutečněním svých návrhů, protoţe jsou konstrukčně a stavebně velice náročné. Nebylo snadné najít firmu schopnou jeho záměry realizovat. Jeden ze spolupracovníků v jeho ateliéru, počítačový specialista James Glymph, se snaţil najít software nejlépe odpovídající Gehryho představám a poţadavkům. Nakonec přišli s vyuţitím programu CATIA (Computer Aided Three-Dimensional Interactive Application), který původně slouţil k projektování bojových stíhaček Mirage či dopravních letadel Boeing a vyuţívá ho i automobilka Chrysler. V architektuře začali program pouţívat jako první. Před Tančícím domem program Catia vyuţili dvakrát – při projektu obří Ryby v Barceloně a autobusové zastávky v Hannoveru. Ale první skutečnou budovou, na které ho vyuţili, byl právě Tančící dům. Ten se tak stal prvním kompletně digitalizovaným domem na světě. Gehry měl moţnost si zde plně odzkoušet 3D počítačové modelování, bez kterého by jeho geometrie volných forem nemohla být nikdy realizována. Práce v Praze se pro něho stala výchozí zkušeností pro stavbu Guggenheimovo muzea v Bilbau (1997). Na něm je moţné

rozpoznat

podobnost

se

skleněným

pláštěm

Ginger

a

právě

Guggenheimovo centrum se proslavilo jako první digitální realizace 21. století. Toto světové prvenství by však mělo patřit Tančícímu domu.40 Základní kámen byl poloţen 3. září 1994 a hrubá stavba byla dokončena v únoru 1996. Vzhledem k atypičnosti stavby na statiku dohlíţela firma s rozšířením na mostní specializaci Novák & Partner, která má bohaté zahraniční zkušenosti, ale tento projekt dodnes povaţuje za evropskou raritu.41 Část věţe Ginger byla dokonce testována v leteckém tunelu kvůli odolnosti větru. Fredovu fasádu tvoří skládaný plášť vyuţívající zateplovacího systému.42 Primárním nosným prvkem se staly 29 cm tlusté panely, které jsou osazené na ţelezobetonovou podnoţ o 40

Srov. Fialová, Irena. Tančící dům. Co se do knihy nedostalo, s. 73. Srov. Stará, H. Ti, co spolu tančí. Hospodářské noviny, 21. 6. 1996, s. 3. 42 Srov. Baumit. Rozhovor s doc. Pavlíkem. [online] 8. 6. 2009 [cit. 19. listopadu 2009]. Dostupné z . 41

19

tloušťce 85 cm a sloup o tloušťce 90 cm. Panelů kroucených ve dvou směrech je celkem 99 a následně do nich byla usazována nepravidelně rozmístěná okna z pozinkovaného plechu.43 Výrobu zajistila panelárna Prefa Malešice a Hydrostav Bratislava.44 Vzhledem k tomu, ţe kaţdý z panelů je originál, zhotovila pro kaţdý panel speciální formu. Tolerance úchylek při výrobě byla 5 mm, coţ Vlado Milunić označuje přímo za „kosmickou přesnost“.45 Část skleněného pláště Ginger byl navrţen jako dvojitá fasáda a realizovala ji italská firma Permasteelisa, která s Gehrym spolupracovala jiţ na obou předchozích projektech vytvořených v programu Catia.46 Svislá konstrukce prosklené věţe je sestavna z ocelových kruhových profilů, které nesou v jednotlivých patrech ţelezobetonovou desku bez průvlaků. Stropní konstrukce jednotlivých pater byly navrţeny jako desky bez průvlaků tloušťky 25 cm. Nesnadné bylo také zhotovit zakřivené dvojité nohy a podpory balkónu u Ginger.47 Celkový tvar budovy je velmi nekonvenční. Zakřivení a sklony obvodových stěn se přirozeně promítají i do vnitřních prostor. Výrazným prvkem interiéru jsou zejména stávající ţelezobetonové sloupy. Nicméně promyšlené umístění vertikálních komunikací a technické infrastruktury umoţňuje variabilní členění plochy jednotlivých poschodí. Celkem na šesti podlaţích se rozprostírá 2965 m2 kancelářských ploch. V přízemí a suterénu budovy je k dispozici konferenční sál oddělitelný posuvnou stěnou a školicí středisko, celkem o ploše 400 m2. Přízemí je barevné a vzdušné. Oproti tomu suterén tak propracovanou koncepci postrádá. Vřetenové schodiště se skleněným zábradlím zde navrhl architekt Stanislav Fiala. Budova má dvě podzemní podlaţí, kde se nachází technické zázemí a plynová kotelna slouţící k vytápění celého objektu a ohřevu vody. V sedmém patře pod netypickou střechou je prostor výškově rozdělený na dvě části o ploše 679 m2 a nachází se tu luxusní francouzská restaurace La Perle

43

Srov. Horák, Miloš - Zlesák, Josef - Kasper, Bohdan. Konstrukční řešení. Fórum architektury & stavitelství, 1998, roč. VI, č. 1, s. 12-13. 44 Srov. Volf, Petr. Dům jako příběh. (rozhovor s V. Milunićem), [online] 1999 [cit. 25. května 2007]. Dostupné z . 45 Z přednášky Vlada Miluniće: Praha, Národní galerie – Veletrţní palác, 2. května 2007. 46 Srov. Fialová, Irena. Nemusí se změnit nic, ale můţe se změnit všechno (rozhovor s J. Glymphem), s. 15. 47 Srov. Horák, Miloš - Zlesák, Josef - Kasper, Bohdan. Konstrukční řešení, s. 12-14.

20

de Prague s jedinečným výhledem na Hradčany a Vltavu.48 Autorem vnitřního designu restaurace, který ovšem s duchem stavby příliš neharmonizuje, je designér Regis Dho.49 Neobvyklé sklony a zakřivení obvodových zdí byly sloţitým úkolem nejen při projektování, ale také při návrhu interiérů. Zařídit vnitřní prostor bylo náročným úkolem. Designéři byli nuceni se rozhodnout, zda atypičnost budovy respektovat a podřídit se jí nebo zda ji naopak popřít a upravit dle svých představ například pravými úhly. „Architekt by měl vyuţít klady prostoru a potlačit zápory. Jít si vlastní cestou. Ať je prostor jakkoli dominantní.“50 Zařízení kanceláří je dílem britské architektky a designérky českého původu Evy Jiřičné, která dle vlastních slov s rozvrţením vnitřních prostor velmi bojovala. „My jsme tam dělali interiéry a já jsem velmi bojovala s tím, jak architekt vyjádřil vnitřní prostory, které zlidštit bylo velice těţké. Ale přesto mám pro to jakési pochopení.“51 Její přístup k práci je zcela odlišný. Jiřičná se vţdy zabývá funkční analýzou prostoru, zatímco Gehry a Milunić vycházejí z výtvarné vize.52 Slavnostní otevření Tančícího domu se uskutečnilo 20. června 1996 a dnes je druhým pomyslným logem společnosti ING. 4.1.3

Význam a recepce

Tančící dům vzbudil v 90. letech neobyčejně rozsáhlou veřejnou diskusi o pojetí architektury. Milunićův výrok „Ten dům je bláznivější neţ cokoliv, co jsem předtím kdy udělal“53 trefně vystihuje situaci, která se kolem projektu rozpoutala. Vyvolal ostrou polemiku mezi odbornou i laickou veřejností. Tento dům se měl stát součástí jedné z nejreprezentativnějších kulis Prahy viditelný z opačného břehu řeky i z Praţského Hradu. Vyvstaly otázky, jak zasahovat do historického

48

Srov. Kratochvíl, Petr - Halík, Pavel. Česká architektura 1989 – 1999, s. 127 – 133. Srov. Homepage designéra Régis Dho, www.regisdho.com. 50 Rosický, Jan. V záhybech Tančícího domu. Architekt, 2001, roč. XLVII., č. 2, s. 37. 51 Štráfeldová, Milena. Češi v zahraničí. Dva slavní Češi ve světě: Alexander Hammid a Eva Jiřičná (rozhovor s E. Jiřičnou na Českém rozhlase 7 – Radio Praha). [online] 21. 2. 2004 [cit. 25. května 2007]. Dostupné z < http://www.radio.cz/cz/clanek/50857>. 52 Srov. Crompton, Dennis - Bridges, Annie - Lipinska, Zuzanna. In Ex Terior: The Works of Eva Jiřičná / Práce Evy Jiřičné, s. 5 – 20. 53 Volf, Petr. Dům jako příběh. (rozhovor s V. Milunićem), [online] 1999 [cit. 25. května 2007]. Dostupné z . 49

21

prostředí, aby nebylo narušeno původní panorama či naopak, zda můţe vzniknout nový moderní symbol města. Taková diskuze u nás neměla do té doby v architektuře obdoby. Naopak i velmi kontroverzní projekty, jakými je například výstavba mrakodrapů na Pankrácké pláni, jichţ je shodou okolností Vlado Milunić zarytým odpůrcem, dnes u veřejnosti ani médií nevzbuzují velký zájem. Na základě bouřlivých diskuzí o Tančícím domě se tvůrci rozhodli, ţe projekt musí být naprosto transparentní. Za tímto účelem byla uspořádána tisková konference, kde byli přítomni odpůrci i zastánci a ještě před vlastní výstavbou se v Praze uskutečnily dvě výstavy – na Praţském Hradě a v Galerii bratří Čapků nedalo náměstí Míru – o průběhu celé realizace, aby se projekt představil veřejnosti. Navzdory konzervativním představám stavebního úřadu a odboru památkové péče oba tvůrci pojali stavbu velmi radikálně. Milunić zastává názor, ţe architekt by měl mít právo jít v projektu do hloubky a uplatnit fantazii. „Fantazie, humor a nadsázka nejsou věci změřitelné, ale jsou kořením návrhu.“54 Debata, která se okolo stavby rozpoutala, v sobě nese velmi důleţitý sociální aspekt. A to, ţe díky Tančícímu domu si široká veřejnost začala všímat současné architektury. Tento dům, který je označován také za sochu, laikům i architektům ukázal, ţe existuje i jiné stavitelství neţ jakými jsou šedé kvádry.55 Budoucnost nakonec dala za pravdu spíše zastáncům projektu. Tančící dům totiţ získal mnoho odborných a prestiţních cen. Kupříkladu nejvyšší ocenění v prestiţní anketě amerického časopisu Time v kategorii design roku 1996, český časopis Architekt jej zařadil mezi pět nejvýznamnějších staveb 90. let v České republice, v roce 2000 získal za kvalitní architektonickou realizaci v letech 1990 – 2000 cenu od primátora Jana Kasla spolu s dalšími čtyřmi novostavbami (rozšíření terminálu letiště v Ruzyni, Oranţérie na Praţském hradě, komerčně administrativní cetrum Thámova v Karlíně, továrna se sídlem společnosti Sipral).56 Jako příklad současné budovy jej vybrala Česká národní banka na jednu 54

Volf, Petr. Dům jako příběh. (rozhovor s V. Milunićem), [online] 1999 [cit. 25. května 2007]. Dostupné z . 55 Srov. Švácha, Rostislav. Česká architektura a její přísnost: padesát staveb 1989 – 2004, s. 4849. 56 Srov. Homepage Klubu za starou Prahu, www.zastarouprahu.cz.

22

z deseti mincí vydaných v rámci cyklu Deset století architektury.57 Jeho fotografie jsou častým motivem titulních stran publikací o moderní architektuře a zmínka o něm nechybí ani v turistických průvodcích. Dům známý jako Ginger and Fred se stal vyhledávaným turistickým místem. O Tančícím domě vyšla dokonce i speciální publikace. Díky dvouleté práci Ireny Fialové v českých a amerických archivech i spolupráci obou architektů je zdokumentován celý proces realizace včetně unikátních, jinde dosud nepublikovaných skic a fotografií. Irena Fialová ve své knize napsala: „Tančící dům je naprosto originálním tvůrčím činem, který mohl vzniknout právě počátkem devadesátých let, v nestabilizované porevoluční atmosféře, kdy neexistovala ţádná pevně daná pravidla a zákony, kterými společnosti likvidují cokoli neznámého a výjimečného ve jménu osvědčených hodnot.“58 Tančící dům vrátil Prahu na mapu současné světové architektury. Vlado Milunić od začátku pochopil, ţe Frank O. Gehry je lídrem projektu. Respekt byl ale vzájemný. Ačkoli Milunić přišel s původním návrhem Tančícího domu, po přizvání Gehryho se však dle smlouvy mohl stát pouze jeho spolupracovníkem. Na přání Gehryho je ale spoluautorem. Z Milunićovy přednášky ve Veletrţním paláci bylo moţné postřehnout, ţe s Gehrym jsou i nadále blízcí přátelé. A to i přesto, ţe jeho honorář oproti Frankovi byl třicetkrát niţší. „Je vidět, ţe to není komerce, ale ţe je to love story a s Frankem jsme se takto podepsali.“59 Vlado Milunić bral tento projekt i jako osobní protest proti tehdejší válce v jeho rodné Jugoslávii. On, narozený v Záhřebu a ţijící v Praze, a Gehry, americký Kanaďan ţijící v Los Angeles s kořeny polského Ţida, namísto vzájemné nevraţivosti se spojili a stavěli za holandské peníze v Praze, kterou oba milují. „Frank je duší Evropan, takţe pochopil duši Prahy. Je to pro něj určitý comeback do míst, odkud geneticky pochází.“60

57

Srov. Fialová, Irena. Tančící dům / Frank Gehry, Vlado Milunić, s. 78-84. Fialová, Irena. Tančící dům / Frank Gehry, Vlado Milunić. Op. cit., s. 7. 59 Z přednášky Vlada Miluniće: Praha, Národní galerie – Veletrţní palác, 2. května 2007. 60 Myšková, M. Jsem Tančící dům. (rozhovor s V. Milunićem). [online] 1999 [cit. 25. května 2007]. Dostupné z . 58

23

Milunić je dnes ke svému dílu však i kritický ohledně pouţití materiálů. Říká, ţe by stavba mohla být více ekologická.61 Před postavením Tančícího domu byl prakticky neznámým architektem, protoţe se věnoval hlavně sociálním stavbám. Dnes jeho zakázky zabírají široké spektrum. 4.1.4

Inspirace Tančícím domem

V Milunićových prvotních skicách na zástavbu proluky na Rašínově nábřeţí byl dynamický ráz stavby stěţejní a v současné podobě Tančícího domu je jasně rozpoznatelný. Frank O. Gehry přinesl do společného projektu v první řadě „know how,“ jak takovou budovu realizovat. Původní Milunićův koncept nároţní věţe obohatil o druhou, čímţ vytvořil dva významné protipóly vzájemně na sebe reagující a doplňující se. Přišel s nápadem na vyřešení problému nestejnosti pater se sousedními domy proměnlivým umístěním oken a v návaznosti na tento nápad přidal vlnící se linie ubíhající horizontálně po fasádě. Nakonec i barva omítky je jeho ideou.62 To ale nikterak neubírá na významu, kterým Milunić přispěl k tomuto dílu. Ostatně sám Gehry ho povaţoval za rovnocenného partnera. Podle slov počítačového specialisty, člena Gehryho týmu, Jamese Glympha je Gehry ke kooperaci obecně skeptický. Ale Milunićovy návrhy ho natolik zaujaly, ţe nabídku přijal. „Frank dal jasně najevo, ţe s architekty nespolupracuje, zejména na projektech tak malého měřítka. Ale kdyţ se Frank podíval na jeho návrhy, rozhodli se, ţe budou spolupracovat.“63 To vypovídá o Milunićových architektonických kvalitách. Ovšem své představy by bez Gehryho zkušeností a renomé stěţí kdy naplnil. Práce na Tančícím domě byla ale velmi přínosná také pro Gehryho. Vzniklo několik konceptů řešení i jednotlivých architektonických motivů, které později uplatnil při dalších realizacích. Výše jsem jiţ zmínila podobnost skleněného pláště věţe Ginger se záhyby Guggenheimova muzea v Bilbau. 61

Z přednášky Vlada Miluniće: Praha, Národní galerie – Veletrţní palác, 2. května 2007. Srov. Gehry, Frank. National Nederlanden Office Building. Architectural Design, 1996, roč. LXVI, č. 1-2, s. 42-44. 63 Fialová, Irena. Nemusí se změnit nic, ale můţe se změnit všechno (rozhovor s J. Glymphem). Op. cit., s. 14-15. 62

24

Gehryho otisk na Tančícím domě je ještě zřetelnější na komplexu budov Der Neue Zollhof v Düsseldorfu, kde je podobnost designu patrná na první pohled. Projekt pro Zollhof vznikal průběţně s pracemi na Tančícím domě (1994 – 1996) a vyuţívá mnohé podněty, které z realizace v Praze vyplynuly. Kancelářské budovy na břehu Rýna postavené jen o pár let později (1999) jsou seskupením tří komplexů. Fasáda kaţdého z nich je z jiného materiálu: červené cihly, bílá omítka a lesklý nerezový plech. Jednu ze tří skupin staveb zde Gehry navrhl v bílé barvě tak, jak původně zamýšlel u Tančího domu a podobnost je u nich také nejnápadnější. U barevnosti ale uplatnění designu vyvinutého v Praze nekončí. Okna na těchto budovách vystupují z fasády obdobně, jako je tomu u věţe Fred a u statické části domu. Vyšší budovy kulatého půdorysu pak tuto panelovou věţ Tančícího domu silně připomínají. Okna zde sice nejsou v rámci jednoho podlaţí v nestejné výšce, ale klasické usazení ani tady nenajdeme – lehce ubíhají šikmo přes fasádu. U dalších bloků komplexu předsazená okna reflektují místy zkosený, místy zvlněný design obvodových stěn.64 4.2 Obytný areál Hvězda (1994 – 2000) Komplex obytných domů Hvězda stojí v Praze 6 - Břevnově na okraji sídliště Petřiny. Tento výplod socialistického realismu z konce 50. let 20. století byl po Červeném vrchu druhým panelovým sídlištěm v Praze. Mimo Vlada Miluniće soutěţili o tento projekt další architekti, kteří se s ním ovšem vypořádali zcela odlišným způsobem. Martin Feistner, Jiří Hůrka a architektka Vítězslava Rothbauerová projekt pojali tak, aby respektovali ráz petřínského sídliště a nenarušili tím jeho urbanistické rozvrţení a racionální schéma.65 To bylo zaloţeno, jako všechna sídliště, pouze na funkčnosti a snaze uspořit co nejvíce místa. Primárním úkolem bylo ubytovat velký počet lidí. Na psychologickou stránku a aspekt kvalitního ţivota se tehdy nebral příliš zřetel. Toto ale Milunić striktně odmítá a razí filozofii, ţe město musí ţít.66 64

Srov. Fialová, Irena. Der Neue Zollhof, Düsseldorf. Zlatý řez, 2003, č. 24, s. 35-37. Srov. Řepková, Hana. Hvězda bez regulace aneb 4x na téma sídliště Petřiny. Architekt, 1996, roč. XLII, č. 3, s. 27. 66 Srov. Sršňová, Milena. Obytný areál Hvězda na Praze - Petřinách (rozhovor s V. Milunićem). Stavba, 1998, roč. V, č. 6, s. 20. 65

25

V projektu z roku 1994 se tedy ubírá zcela jinou cestou. Jeho pohled na problematiku je takový, ţe stávající nelidské sídliště se musí naopak oţivit a rozrušit jeho prvoplánový „logicky“ uspořádaný půdorys. Petřiny označil za „pseudoměsto“ a odstartoval svůj vlastní program nazvaný „Odklon od Athénské charty.“67 Projekt na Petřinách tak záměrně protkal klikatými liniemi a v dnešní moderní době poměrně netradičními půdorysy osmicípých hvězd. Tím odkazuje na nedaleký manýristický letohrádek Hvězda z roku 1555, který má tvar šesticípé hvězdy.68 To je u Miluniće typické. Svým uměleckým jazykem mluví v metaforách a rád vytváří paralely se stávajícím prostředím. Dokonalou ukázkou toho je Tančící dům – zvlněné linie fasády jako ubíhající řeka, medúzovitá kopule v dialogu s protější vodárenskou věţí a ostatně i samotné pojetí Tančícího domu zpodobňujícího taneční dvojici. Také je tu patrná jeho záliba v členitých půdorysech a organických tvarech, coţ naznačuje vliv Milunićovy inspirace domovinou – spletité rozvrţení městeček na březích Jaderského moře. Svou rozmanitostí se sídliště Hvězda obrací k principu fungování historického města.69 Milunić zvolil cestu kompaktnější a uzavřenější zástavby, coţ ve výsledku pomohlo i stávajícímu sídlišti Petřiny. Hlavním přínosem je kvalitní architektonické ztvárnění, rozrušení stereotypního ortogonálního uspořádání stávajících paneláků a obohacení o sluţby. Problém sídlišť Vlado Milunić vidí v rychlém přechodu ze soukromí do veřejného prostoru, bez mezistupňů. Tvrdí, ţe přirozené je jít z bytu nejprve do malé ulice přes malé náměstíčko, pak do větší ulice, aţ na hlavní náměstí.70 Tento názor sdílí i historik umění a architektury ţijící na sídlišti Rostislav Švácha, kdy sídliště jsou pro lidskou mentalitu údajně nevhodná právě svou rozvolněností

67

Srov. Milunić, Vlado. Odklon od Athénské charty. Architekt, 1996, roč. XLII, č. 3, s. 28. Srov. Švácha, Rostislav. Česká architektura a její přísnost: padesát staveb 1989 – 2004, s. 48 – 49. 69 Srov. Volf, Petr. Dům jako příběh. (rozhovor s V. Milunićem), [online] 1999 [cit. 25. května 2007]. Dostupné z . 70 Zikmund-Lender, Ladislav. Co vzešlo z krásného sídliště? (diskuze) [online] 24. 6. 2009 [cit. 15. listopadu 2009]. Dostupné z . 68

26

architektury – bez ulic a náměstí.71 Milunić se Šváchou se shodují také v tom, ţe sídliště by nemělo být z ruky pouze jednoho autora. Jak tomu bylo například v Praze na čtvrtmiliónovém Jiţním Městě. Město by naopak mělo být dílem mnoha lidí a při jeho realizaci by se měly uplatňovat rozličné přístupy.72 Areál Hvězda proto Milunić pojal zcela opačně, neţ jeho kolegové a oproti stávající zástavbě jej navrhl naprosto odlišně. Koncepci zaloţil na větším sepětí staveb s vytvořením náměstí a obchodů ve spodní části domů. K této studii se nechal inspirovat čtvercovou obrannou věţí v Jelse na chorvatském ostrově Hvar. Ty měly ve své době jasně dané funkce: spodní část slouţila k ustájení dobytka, ve střední pracovaly ţeny a nahoře hlídali muţi. Tuto analogii převedl do sídliště na Petřinách. Místo stájí s dobytkem se v přízemí nacházejí obchody, střed domu náleţí střední vrstvě a vrch věţí obývají ti nejmajetnější.73 Zaţitým klišé se Milunić nechtěl přizpůsobit ani v realizaci samotných staveb. Výška budov je rozdílná od čtyř do sedmi pater – od niţších sousedících s vilovou čtvrtí se postupně zvedá k vyšším. Vytváří tak plynulý přechod a opticky se mu daří redukovat také vyčnívající 40 metrový hotel z šedesátých let.74 Některé střechy navozují dojem „China Down,“ jiné zase připomínají lopatky větrných mlýnů. Nechybí stříšky, vikýře a věţičky. Díky Milunićově plastické architektuře se mohlo vyuţít pórobetonového zdícího systému. Snadná opracovatelnost tohoto materiálu a rychlé zdění umoţnily poměrně krátkou dobu realizace. K celkovému dojmu také přispívá pouţitý konstrukční systém a ekologické materiály. Vše pak dokresluje barevné provedení jednotlivých domů. Za to bývá minimalisty někdy kritizován. Ale sám architekt má areál Hvězda asi nejraději, protoţe ze všech svých realizací u něho

71

Srov. Klusáková, Jana. Host Jany Klusákové (Rozhovor s R. Šváchou na Českém rozhlase 1 – Radioţurnálu). [online] 28. 5. 2006 [cit. 23. listopadu 2009]. Dostupné z . 72 Srov. Volf, Petr. Ze sídliště neodejdu (rozhovor s R. Šváchou). Reflex, 2000, č. 50, s. 22-26. 73 Srov. Špačková, Kamila. Sídliště? Těžší než Tančící dům? (rozhovor s V. Milunićem). [online] 22. 7. 2002 [cit. 10. listopadu 2009]. Dostupné z . 74 Srov. Milunić, Vlado. Odklon od Athénské charty, s. 28.

27

vnímá největší efekt, který je přínosem pro tamní obyvatele. Celkem zde navrhl jedenáct domů s 350 byty.75 Milunić rekultivaci sídlišť povaţuje za velmi důleţitý problém zasluhující si pozornost vzhledem k tomu, ţe na nich dnes ţije 40% populace a navíc v tak krásném městě jako je Praha. Snaţí se proto o jejich revitalizaci, vestavět nové budovy do volných prostor mezi původní zástavbou, dát jim druhou vrstvu, která jim dodá energii. Toto nazývá implozí.76 Výstavbu nových domů na sídlištích bere jako velmi zodpovědný a prvořadý úkol, který dnes bohuţel architekti nemají dostatečný zájem řešit. A především zakázky tohoto typu nepřicházejí od měst, politici tomuto problému nevěnují příliš pozornosti. Milunić to vnímá, vedle sociálních, ekologických i ekonomických aspektů, především jako politickou záleţitost.77 Moderní domy musí stávající schéma oţivit. Tak mohou dané oblasti pomoci, ale zároveň se nad něj nesmí povyšovat. Milunić je nespokojen s kvalitou ţivota na sídlištích. Nelíbí se mu také, ţe se lidé začali hromadně stěhovat ze středu měst na periferie.78 Centrum pak přestává aktivně ţít, stává se jakoby zakonzervovaným. Lidé by zde měli nejen pracovat v renomovaných firmách a chodit nakupovat, ale měli by tu také bydlet. Jedině tak se zachová původní funkce vnitřního města. Obchodní domy by se měly přesunout z okrajových částí zpět do středu. Milunić doporučuje vybudovat supermarkety jako součást nádraţí či střetávajících se dopravních koridorů. Zboţí se tak dostane přímo do městského centra.79 Tím se omezí automobilová doprava i zbytečné zabírání zelených ploch v bezprostředním okolí. Město by totiţ mělo mít jasné hranice a mělo by být mnohovrstevnaté. A podle architekta je ploch k zástavbě, tedy zahuštění, ve vnitřní Praze stále dost.80 S tímto postojem by se 75

Srov. Roguljič, Hana. Domy, které nejsou: výroba domů na sklad, do zásoby. (rozhovor s V. Milunićem). ASB, 2006, roč. III., č. 3, s. 50. 76 Srov. Milunić, Vlado. Imploze aneb druhý dech sídliště. Architekt, 1996, roč. XLII, č. 10, s. 38. 77 Srov. Roguljič, Hana. Domy, které nejsou: výroba domů na sklad, do zásoby (rozhovor s V. Milunićem), s. 50. 78 Srov. Milunić, Vlado. Imploze aneb druhý dech sídliště, s. 38. 79 Srov. Kaláb, Vladimír. Vlado Milunić: Když supermarket, tak nad nádražím. (rozhovor s V. Milunićem) [online] 21. 2. 2007 [cit. 19. listopadu 2009]. Dostupné z . 80 Srov. Obzinová, Jitka. Pressklub. Rozhovor s V. Milunićem na rádiu Frekvence 1. [online] 2005 [cit. 25. května 2007]. Dostupné z .

28

ovšem dalo polemizovat. Je známá nevole obyvatel v případě zastavování volných ploch v bezprostředním okolí jejich bydliště. Na městských částech Prahy tak probíhají ankety a petice proti výstavbě například parkovacích domů (konkrétně na Praze 4). S architektovou myšlenkou by se v zásadě dalo souhlasit, a to pokud se jedná o nevyuţité nezelené plochy, kterým se tak díky novému projektu dostane kultivace. Jednoznačně bych tento postoj ovšem neaplikovala v případě travnatých ploch a parků. Takové projekty také nejsou neobvyklým postupem investorů, kteří sledují především zisk a tak mají o nezastavěné zelené prostory eminentní zájem. Sídlišť, na kterých je značné mnoţství ploch osázených zelení, si ale jejich obyvatelé naopak velmi cenní. Nová zástavba, především administrativního typu také značnou měrou přispívá ke zvýšení silniční dopravy, čímţ se sídliště stávají méně bezpečná, vzniká potřeba více parkovacích míst a zároveň je i nadměrně zatíţena veřejná doprava. Tím se v určitém ohledu sniţuje kvalita bydlení a ţivotní prostředí lokality. Chybou původní koncepce sídlišť podle Miluniće také bylo, ţe byla určena pro jednu věkovou kategorii.81 Na kaţdém ze sídlišť tedy najdeme mateřské školky, ale vlivem stárnutí populace by naopak dnes byly zapotřebí domovy důchodců či podobná zařízení. A těch je naopak nedostatek. Vedle zlidšťování panelové zástavby se Vlado Milunić zabývá v první řadě právě tímto sociálním stavitelstvím. V obou případech se jedná o nelehké úkoly, které závisí zejména na investorech. A právě asi tato nelehkost Miluniće jako architekta v této problematice nejvíce fascinuje. Náročné úkoly jsou pro něho výzvou. 4.3 Kuthanova vila (1991 – 1993) Kuthanova vila je rodinným domem v Praze 6 - Břevnově. Objednavatelem této stavby byl Prof. Jiří Kuthan, historik umění a dnes vedoucí katedry Ústavu dějin křesťanského umění na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy.82 Tento dům byl postaven v letech 1991 aţ 1993 v jakési „hluché“ době nové, otevřené, 81

Srov. Obzinová, Jitka. Pressklub. Rozhovor s V. Milunićem na rádiu Frekvence 1. [online] 2005 [cit. 25. května 2007]. Dostupné z . 82 Srov. Homepage Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, http://www.ktf.cuni.cz/KTF93.html.

29

demokratické epochy, kdy se teprve tvořilo podhoubí moderních soukromých staveb. Tato vila je tedy pro období svého vzniku velmi nevšední a nepřehlédnutelná. A to uţ přinejmenším barvou své fasády, která je výrazně červená, coţ stále ani dnes není právě obvyklé. Tato stavba byla navrţena jako dvojdům, i proto je poměrně rozsáhlá a architektonicky velmi členitá. V zadání stálo: jeden dům pro vlastní bydlení, druhý k pronajmutí.83 Majitelé se pro toto řešení rozhodli z důvodu ekonomické náročnosti provozu domu, kdy dvojdům umoţní pokrýt část nákladů. Pro profesora Kuthana jako historika umění zabývajícího se architekturou jsou vzhled a estetika vlastního domova bezesporu velmi důleţitými aspekty. K návrhu projektu si na doporučení přátel vybral architekta Vlada Miluniće. Jeho tvorbu znal a sympatizoval s ní. Manţelé Kuthanovi chtěli, aby vznikl dům, který bude mít význam nejenom pro ně, jako pro majitele, ale také pro architekta jako ukázka jeho umění.84 S architektem se jim společně podařilo najít shodu pro budoucí podobu stavby. Estetika a dialog jsou podstatnými aspekty taktéţ pro Miluniće. Jiţ na počátku sedmdesátých let s Janem Línkem formuloval vlastní pojetí nového funkcionalismu, v němţ hraje významnou roli funkce nejen estetická, ale také psychologická. „Také barva a materiál jsou pouţívány s ohledem na jejich estetickou a sociální funkci.“85 Přičemţ se v tomto případě nechal inspirovat především holandskou architekturou, která je osobitá, malebná, vizuálně příjemná a zároveň jednoduchá a úsporná. A Kuthanova vila byla navrţena právě na tomto konceptu.86 Architektonické plány se měnily a vyvíjely. Milunić dle svých návrhů chtěl jeden z domů více zapustit do země a tím zdůraznit sklon pozemku. Toto řešení se ale neshodovalo s představou majitele. Zvaţoval také různé varianty umístění na pozemku. Nakonec je vila situována jakoby bokem do ulice, kdy její

83

Srov. Veverka, Přemysl et al. Slavné pražské vily, s. 45. Srov. Švácha, Rostislav. Příběh Kuthanova domu. Bydlení, 1993, roč. II, č. 2, s. 4. 85 Doleţel, Karel. Domov pro seniory Hagibor. [online] 10. 12. 2008 [cit. 1. prosince 2009]. Dostupné z . 86 Srov. Veverka, Přemysl et al. Slavné pražské vily, s. 45. 84

30

levá (západní) část mírně ustupuje do pozadí. V létě 1991 byly prováděcí plány dokončeny a předány stavební firmě IRATIA. Výstavba trvala do roku 1993.87 Dům je třípodlaţní s půdorysem přibliţně ve tvaru obdélníku. V této základně ale dochází k častému členění a zalamování stěn. Tvar nepravidelných lichoběţníků a polygonů se přirozeně promítá i do interiérů. Kaţdý z domů je řešen centrálně a v prostoru spojujícím tyto dvě části se nachází ateliér situovaný nad hlavním vstupem. Sklon terénu umoţnil, ţe i v suterénu jsou okna. Díky tomu zde není pouze technické zázemí domu, ale také pokoj pro hosty. V přízemí se nacházejí především společné prostory – obývací pokoje s přístupy do prosklených zimních zahrad. V posledním podlaţí pod střechou vynikají dřevěné klenby vytvářející ojedinělou atmosféru. V tomto patře jsou situovány jednotlivé loţnice a pracovna. Střecha je podstatně předsazena před obvodovými zdmi a tím stíní okna v horním patře. K zastínění v niţších podlaţích slouţí nadokenní římsy. Špice obou domů ústí v cihlový komín. Výraznou střechu s komíny ještě doplňují vikýřová okna. Po „křiklavé“ omítce je rozsáhlá střecha hlavní dominantou. Sytá barva fasády je u vily velmi nápadným prvkem. V tomto případě snad aţ příliš. Barevnost odkazuje na architektovu hravost. Předpokládám, ţe stavbu chtěl podstatně odlišit od ostatní zástavby. Vila je ale velmi specifická jiţ po své architektonické stránce. Rozlehlá střecha s vysokými komíny a vikýři je uţ tak dostatečně netypická. Spojení všech těchto prvků v jeden celek působí aţ překombinovaně. Se světlým či jemnějším odstínem omítky by stavba rozhodně neztratila na své okázalosti. Naopak by jí moţná dodala větší důstojnosti. Celkově stavba působí celistvě, ale zároveň má i individuální prvky, které jsou k sobě ve vzájemné souvztaţnosti. Věţe kaţdého z domů, jak je Milunićovou oblibou (projevuje se např. u Tančícího domu), spolu vytváří dialog. Domy jsou samostatné, ale přitom velmi úzce propojené. Vila svou členitostí, mohutností a provedením střechy vytváří aţ dojem zámku či tvrze. Na tuto podobnost poukazuje i Rostislav Švácha, podle kterého dům připomíná pozdně gotické

87

Srov. Švácha, Rostislav. Příběh Kuthanova domu, s. 4.

31

hrádky či barokní stavby od J. B. Santiniho-Aichela (např. zámeček v Hubenově).88 Kuthanova vila byla zařazena do publikace Slavné pražské vily.89 Na internetových stránkách Slavné vily mezi praţskými vilami dokonce vzbudila nebývalý zájem o diskuzi a má nejvíce čtenářských komentářů.90 Milunićova stavba je v knize zástupcem „mladší“ architektury. Konec 20. a začátek 21. století v této

publikaci

reprezentuje

několik

soukromých

staveb,

převáţně

neofunkcionalistického či minimalistického stylu. Z počátku devadesátých let, stejně jako Kuthanova vila, je také vila Radvan I. (1992 – 1994) od Jana Hančla, se kterou má více společného neţ jen období vzniku. Hned v úvodních slovech této kapitoly se píše: „Stalo se jakýmsi nepsaným pravidlem, ţe vily, které se velkolepě vrátily jako architektonický druh na samém počátku devadesátých let, mají-li si zaslouţit pozornost, musí navazovat na tradici meziválečné avantgardní architektury.“91 Jako Milunić i Hančl vychází z funkcionalismu, a tak vila Radvan I. je postavena v neofunkcionalistickém stylu. Tvůrci mají společný také znatelný vliv nizozemské architektury. Obě vily pak jsou výrazné nejen stavebně, ale rovněţ barevností fasády. Tyto dva domy se staly zástupci praţské vilové architektury prvních let po roce 1989 a ve své době byly ojedinělými projekty. Architektura současnosti ale opět nabývá na významu i kvalitě, a dnes jiţ není překvapením stále se rozrůstající počet „slavných“ vil.92 Krom tradice funkcionalismu je na Kuthanově domě patrný také vliv českého kubismu. V Milunićových projektech obecně se objevují zkosené plochy, trojúhelníky i mnohoúhelníky. Tyto motivy mu jsou inspirací. Příkladem můţe být projekt rozhledny Eurotelu v Praze Na Vidouli (2002), jehoţ základnu tvoří trojúhelníkový půdorys. Výrazně se tento princip také objevil v soutěţním návrhu na vinařství Sonberk (2004) se střechou ze zalamovaných prvků. Ostatně i členění střechy a stěn u „trucovny“ domu v Plané nad Luţnicí (viz kap. 4.4). Švácha na Kuthanově domě také vnímá paralelu s Jakubcovou vilou v Jičíně od kubisty 88

Srov. Švácha, Rostislav. Příběh Kuthanova domu, s. 6. Srov. Veverka, Přemysl et al. Slavné pražské vily, s. 45-46. 90 Srov. Homepage Slavné vily, www.slavnevily.cz. 91 Veverka, Přemysl et al. Slavné pražské vily. Op. cit., s. 103. 92 Srov. Ibid., s. 103-104. 89

32

Pavla Janáka. Milunićovo pojetí stavby hodnotí velmi pozitivně. „Domnívám se, ţe po vile Věry Chytilové od Emila Přikryla (1970 – 1974) nevnesl ţádný jiný praţský tvůrce do architektury rodinného domu tolik svěţích nápadů a tvořivého elánu jako Vlado Milunić.“93 4.4 Rodinný dům v Plané nad Lužnicí (1999 – 2006) Dalším zástupcem Milunićových soukromých domů je rodinný dům v Jihočeském kraji postavený na objednávku Ing. Františka Hnojny v Plané nad Luţnicí. Také tento objekt byl vybrán mezi Slavné vily, tentokrát jihočeské.94 Stavba se nachází v prostoru bývalého lesoparku, který manţelé Hnojnovi zakoupili. Rozhodli se nechat si na tomto pozemku vybudovat rodinné sídlo. Vzhledem k jedinečnosti prostoru a kráse okolí měli o koncepci stavby brzo jasnou představu. Místo si zasluhovalo svérázný a ojedinělý projekt, který zároveň přirozeně splyne s přírodou. Pro architekta se majitel rozhodl, kdyţ ho v jednom z časopisů zaujal jím navrţený dům v Chocni. Po vzoru této stavby bylo i jejich zadáním široké pouţití dřeva. Miluniće naopak zaujal neobvyklý pozemek a nabídku rád přijal. Poţadavkem majitelů byl vícegenerační dům, v němţ bude ústředním prostorem velký obývací pokoj, a zároveň stavba respektující krásu lesoparku. Veškeré další koncepční řešení zcela přenechali Milunićovi. Takovou moţnost architekt velmi uvítal.95 Prostor o rozloze jednoho hektaru částečně tvoří louka a les, který byl dříve upraven na lesopark. Pozemek se postupně svaţuje k řece Luţnici. Lesem kdysi protékal potok a nacházela se tam také tři jezírka, která ovšem za socialismu byla zaváţena odpadem. Ta se podařilo vyčistit a uvést opět do původního stavu. Navíc k nim přibylo ještě čtvrté jezírko a v jednom z nich jsou dnes i ryby. Dům byl situován do horní části areálu na rozhraní louky a lesa. Vzhledem ke svaţitosti terénu se toto rozloţení promítá i do stavby, kdy ji architekt koncipoval jako shluk jednotlivých buněk. Díky tomu také zvenčí působí střídmě, dojmem menšího 93

Švácha, Rostislav. Příběh Kuthanova domu. Op. cit., s. 6. Srov. Erbanová, Eva - Šilhan, Milan - Švácha, Rostislav (ed.). Slavné vily Jihočeského kraje, s. 127. 95 Srov. Stanko, Vasil. Vila v Plané nad Lužnicí. [online] 28. 1. 2009 [cit. 12. listopadu 2009]. Dostupné z . 94

33

domku. A to navzdory reálné velikosti uvnitř, kde svým obyvatelům skýtá rozsáhlé prostory. Sám autor říká, ţe dům vypadá zvenku menší neţ zevnitř.96 František Hnojna pochází z rodiny, která po několik generací hospodařila na zemědělské půdě. Nemá proto vztah k městským stavbám. A zároveň ani nechtěl hospodářské stavení, které by ovšem ve skutečnosti nenaplňovalo svou funkci. Jeho představou byl dům, který splyne s přírodou a přitom poskytne zázemí početné rodině. Své místo v situačním plánu mají krom manţelů Hnojnových také čtyři vnoučata a sestra majitele.97 Ve spodní části se nachází velký obývací pokoj o rozloze 76 m², který je hlavní místností domu a společným místem všech jeho obyvatel. Součástí přízemí je kuchyň, dvě pracovny a loţnice manţelů včetně sociálního zázemí a garsoniéra pro sestru se samostatným vchodem přímo z ulice, který je v domě jediný bezbariérový, tedy bez schodů. Všechny místnosti jsou přístupné z foyer. Hlavní vchod je chráněn proskleným zádveřím. Z obou přízemních loţnic se po kovovém schodišti dá vyjít přímo do zahrady. V horním patře jsou situovány čtyři pokoje pro kaţdé z vnoučat s vlastními terasami. Z podkroví dále vede přístup k nejvyšší části domu lehce připomínající stráţnou věţ. Nepostradatelná rozhledna, která nechybí téměř u ţádné z Milunićových staveb. Říká k tomu, ţe shlíţet na svět z odstupu je vţdycky dobré, a to například také z výšky.98 V Plané ji majiteli navrhl jako tzv. „trucovnu“. Místo schodů slouţí pouze sklopný ţebřík, a tím zajišťuje zcela nerušené soukromí. Ani tady opět nechybí terasa. Poslední částí domu je suterén s kotelnou. Obývací pokoj má podlahové topení, jinak jsou prostory vytápěny radiátory. Celková obytná plocha je cca 500 m², coţ je velmi rozsáhlý prostor. I přesto je kaţdá jeho část maximálně vyuţita. Všechny místnosti jsou spíše menší a přesně tak slouţí svému účelu. Značně rozlehlý je jen obývací pokoj, který má funkci společenské místnost pro rodinu i široký okruh přátel. Majitel byl také reţisérem v ochotnickém divadle a tak zde chtěl pořádat divadelní sešlosti, coţ prostor bez problémů umoţňuje. Pokoj zároveň velkou prosklenou stěnou 96

Srov. Milunić, Vlado. Dům na svahu, Planá nad Luţnicí. Stavba, 2007, č. 1, s. 65. Srov. Stanko, Vasil. Vila v Plané nad Lužnicí. [online] 28. 1. 2009 [cit. 12. listopadu 2009]. Dostupné z . 98 Srov. Fleissigová, Bea. Hravý dům Vlada Miluniće. Moderní byt, 2004, č. 10, s. 26. 97

34

navazuje na venkovní terasu s krbem. Tohoto dojmu prostornosti za pomoci skleněných stěn, oken a mnoha dveří Milunić rád a hojně vyuţívá a pro jeho projekty je to v posledních letech poměrně typické (např. vinařství Sonberk).99 Veřejné prostory jsou těmito průhledy propojeny a dům tak získává na transparentnosti. Zároveň ale stále zachovává nutné soukromí. Do domu se touto formou také dostává více přirozeného světla. Pokud to projekt dovoluje, architekt se tohoto propojení staveb a přírody snaţí co nejvíce vyuţít. Dům, u kterého je umoţněn co největší průnik přirozeného světla a je postaven za pouţití přírodních materiálů, je šetrnější k ţivotnímu prostředí a lépe harmonizuje s okolím. I obyvatelé se pak v takovém domě cítí lépe. V tomto ohledu si zde architekt a investor velmi rozuměli. Dům v Plané měl dle zadání vhodně korespondovat s krajinou a k realizaci co nejvíce vyuţívat dřeva. Dřevem je tak obloţena fasáda i část interiéru. Vzhledem k tomu, ţe by se mělo jednat o nízkoenergetický dům, na zateplení by pouze dřevěné obklady nestačily. Proto je mezi cihlami a dřevem izolace. Stavba má také uvnitř přírodní charakter a tedy i zde dbal architekt na ekologii. Jako podlahové krytiny vybral kombinaci dřevěných obkladů a materiálu Artoleum od firmy Forbo vyvinutého v Holandsku. Jedná se o ekologické přírodní linoleum vyrobené z obnovitelných zdrojů jako je lněný olej, pryskyřice, dřevitá moučka, juta, vápenec a přírodní pigmenty a je opět biologicky rozloţitelné. Tato podlahovina je povrchově odolná, antialergenní a má širokou škálu barev a vzorů.100 Artoleum je zde pouţito na podlahy i schodiště. V jednotlivých částech domu jsou aplikovány různé odstíny. Barevné kombinace krytiny jsou originálně vyuţity i na schodech, kdy kaţdý stupeň je jiný. V kuchyni je podlaha dokonce vyskládána z úzkých pásů celého vzorníku jedné sady Artoleum. Tak to má i Vlado Milunić ve svém praţském ateliéru. Tento skutečně originální nápad tvoří výrazný prvek místnosti a nelze si ho nevšimnout. U vstupu do domu a u vnitřního i venkovního krbu je artoleum z praktických účelů vystřídáno typem

99

Srov. Rozhovor s V. Milunićem (součástí příloh, viz kap. 9.2). Srov. Homepage firmy Forbo, http://www.marmoleum.cz/artoleum.php.

100

35

podlahy zvané terazzo. Tato podlahovina je směsí kamenné (mramorové) drti a cementu jako pojiva.101 Nepříliš velká venkovní terasa je částečně tvořena prostorem s krbem a částečně venkovním sezením s dřevěnou podlahou. Zastřešena je čirým drátosklem, díky němuţ je zde dostatek světla, zároveň ale terasa není vţdy kryta před sluncem. Od ulice nemovitost dělí kamenná zídka s ţivým plotem. Pro dosaţení většího soukromí je garáţ situována hned u hlavního vchodu. Krom své běţné funkce tak slouţí i jako zastínění. Jak jiţ jsem zmínila výše, dům vznikl jakoby pospojováním jednotlivých stavebních buněk. Architekt se tak vypořádává s nerovností terénu, který byl zachován. To se odráţí samozřejmě i uvnitř domu – s výškovým rozdílem přibliţně jednoho metru. V přízemí proto dělí obývací pokoj od kuchyně a chodby několik schodů. Stejně tak nezvykle se musí z loţnice do koupelny. Po svahu nahodile rozházené objekty domu se snaţí sjednotit členitá střecha. Její mírný spád, vrstvení a různorodost koncepce připomíná čínské střechy, podobně jako je tomu u obytného souboru Hvězda na Petřinách. Dům Hnojnových je bezpochyby na první pohled nekonvenční a skrývá mnoho neotřelých detailů. Od současného trendu minimalismu v architektuře se pak liší zejména svou koncepční i realizační náročností. Dokladem toho je například velmi sloţitý krov, který je uvnitř domu přiznaný a vytváří tím ojedinělou atmosféru interiérů a ještě uţší sepjetí s přírodou. Tak je tomu např. v obývacím pokoji či v horních loţnicích. Oproti tomu v přízemních pracovnách a loţnicích je strop klasický a ponechán jako neomítnutý beton. Toto řešení zvláště v loţnicích působí velmi chladným a neútulným dojmem. Celková realizace krovu byla velmi náročná a podílela se na ní soukromá tesařská dílna. Konstrukci tvoří vţdy dvě krokve nad sebou. Spodní je uloţená na zdi z porothermových cihel, vrchní ji v líci fasády přesahuje – někde aţ o 1 m. Horní krokev je schována v izolaci krovu, aby v přesahu nevznikal neţádoucí tepelný most.102 Tím je, laicky

101

Srov. Homepage firmy Terrazzo, http://www.terrazzo.sk/source/download/asb_terrazzo.pdf. Srov. Stanko, Vasil. Vila v Plané nad Lužnicí. [online] 28. 1. 2009 [cit. 12. listopadu 2009]. Dostupné z . 102

36

řečeno, místo, kde uniká mnohem více tepelné energie, neţ okolní konstrukcí a má tak významný vliv na energetickou náročnost stavby.103 Na krytinu nad okny, v místech přesahu, je pouţito stejně jako u terasy drátosklo, jinak je střecha z titan-zinku. Toto pouţití drátoskla nepovaţuji za příliš praktické, neboť tento materiál je snadno poškoditelný např. při sesuvu ledu ze střechy či při pádu stromů, které jsou v bezprostřední blízkosti objektu. Nevšední je řešení parapetů oken, které nejsou rovné, ale naopak zešikmené. Při dešti se z nich tak voda neodráţí na okenní tabule. Další zajímavostí je, ţe dům nemá okapy, jak jsme běţně u staveb zvyklí. Vlado Milunić je proti jejich pouţívání kvůli odvodu vody z pozemků. Dešťová voda nestéká do kanalizace, ale díky převislému krovu zůstává na pozemku a přirozeně ho tím zavlaţuje. O správnosti nápadu je přesvědčený díky své dvě stě let staré chalupě, která okapy také nemá.104 Tuto myšlenku sdílí například také architekt Petr Pelčák: „Dešťovou vodu je moţné vsakovat v místě jejího spadu. Tak se nejenom sniţuje riziko povodní, ale i rozsah, a tedy náklady kanalizačních systémů. Vsak a zpomalení odtoku dešťových vod jsou v zahraničí běţná řešení.“105 I takto Vlado Milunić naplňuje svou představu, ţe kvalitní architektura je hlavně o ekologii.106 Stavba, jejíţ zdi jsou cihlové, je zvenku obloţena smrkovým dřevem. Tím přirozeně harmonizuje s okolní přírodou. Zvláště výrazný je dům svou barevností. Obklad je střídavě natřený bílou, šedou a karmínově červenou. Tento vzhled exteriéru částečně i odráţí vnitřní uspořádání jednotlivých místností. Červený nátěr má garáţ a „trucovna“, která je tak charakteristickým symbolem domu. Krom odstínů se liší i obloţení. Je buď svislé, nebo vodorovné. Někde je obklad uţší, jinde širší. Na severní straně je fasáda „najeţená“. Tato různorodost zajišťuje větší gradaci. První pohled na tuto stavbu mi evokoval venkovské domky ve

103

Srov. Šubrt, Roman - Zvánovcová, Pavlína – Škopek, Martin. Katalog tepelných mostů. České Budějovice: Energy Consulting, 2008, s. 2. 104 Srov. Špačková, Kamila. Sídliště? Těžší než Tančící dům? (rozhovor s V. Milunićem). [online] 22. 7. 2002 [cit. 10. listopadu 2009]. Dostupné z . 105 Pelčák, Petr. Tři přednášky o architektuře. Architektura, jaká je a jaká by měla být. Kontexty, 2010, roč. II. (XXI.), č. 1, s. 16. 106 Srov. Roguljič, Hana. Domy, které nejsou: výroba domů na sklad, do zásoby (rozhovor s V. Milunićem), s. 49.

37

Spojených státech amerických. Svou niţší koncepcí, plošší střechou a především pouţitím dřevěného obkladu jemných odstínů automaticky odkazuje k americké architektuře. A tato podobnost skutečně není náhodná. Vlado Milunić neskrývá, ţe inspirací tomuto projektu byl Frank Lloyd Wright, Bruce Goff a Frank Gehry.107 Jejich vliv je zde velmi rozpoznatelný – zřejmý americký nádech exteriéru, sloţitý půdorys a do jisté míry i dekonstruktivismus. Rodinný dům v Plané nad Luţnicí se svou výjimečnou architekturou řadí mezi významné domy na Táborsku. Pozornosti se mu dostalo nejen v knize Slavné vily, ale také v nejrůznějších rubrikách o bydlení a architektuře. Zastoupení mezi Slavnými vilami Jihočeského kraje neopomenuli ani v oblastních novinách, jak na táborské radnici,108 tak v Plané nad Luţnicí.109 Ačkoli měl architekt při řešení projektu volnou ruku, dům s naprostým respektem odpovídá potřebám rodiny a reflektuje jejich způsob ţivota. Krom ekologické koncepce v symbióze s přírodním areálem, které se Milunićovi podařilo docílit, je hlavním důkazem o kvalitním provedení zakázky spokojenost obyvatel domu.110 Avšak zda tato stavba má energeticky nízkou spotřebu je diskutabilní. Princip nízkoenergetických domů spočívá v jejich architektonickém konceptu, pouţití materiálů, způsobu zateplení a např. i částečném zapuštění stavby do země. Zjednodušeně řečeno nízkou spotřebu energie mají domy s co nejmenší tepelnou ztrátou, s čímţ je spojené také minimální členění obvodových zdí. Na první pohled po této stránce dům v Plané specifika energeticky úsporné stavby nesplňuje. Celková plocha obvodu budovy hraje ve spotřebě energie významnou roli. Kaţdé vybočení od „klasického“ kvádrového tvaru stavby má za příčinu její prodraţení. Naproti tomu Milunić zde vytváří změť mnoha rozmanitých struktur a tato pravidla absolutně nedodrţuje. Parametry nízkoenergetických a pasivních domů jsou stanoveny podle energetického „štítku“ budovy a ten je určen spotřebou v počtu kilowatthodin.

Ačkoli Milunić projekt prezentuje jako

107

Srov. Milunić, Vlado. Dům na svahu, Planá nad Luţnicí, s. 65. Srov. Roháček, Miloš. Táborské zajímavosti. Slavné vily. [online] březen 2008 [cit. 15. listopadu 2009]. Dostupné z . 109 Srov. Zapomenutá Planá – trochu jinak [online] květen 2008 [cit. 15. listopadu 2009]. Dostupné z . 110 Srov. Fleissigová, Bea. Hravý dům Vlada Miluniće, s. 26. 108

38

nízkoenergetický, jeho energetickou hodnotu neuvádí.111 Nicméně majitelka JUDr. Hnojnová je po stránce výdajů s domem spokojena. A ekologičnost stavby zejména v pouţití materiálů je zde evidentní. 4.5 Dům dětí a mládeže v Praze - Modřanech (2003 – 2004) Vlado Milunić v letech 1969 – 1990 spolupracoval s architektem Janem Línkem, se kterým zrealizovali mnoho staveb sociálního charakteru. Má tedy v této oblasti bohaté zkušenosti. I v dobách socialismu se snaţil do projektů vkládat kvalitu a alespoň v rámci tehdejších stavitelských moţností jisté prvky originality. A to jak koncepčně, tak pouţitím materiálů. Zároveň dbal především na účelnost stavby a zajištění maximálně vhodných podmínek pro její obyvatele. Z jejich společné dílny tak vyšla například jen v Praze řada domovů důchodců, které mají na 2000 obyvatel. „Línkovy a Milunićovy praţské domovy důchodců ze 70. a 80. let 20. století zaujmou metodami, jakými jejich autoři obelstívali pouţitou panelovou technologii a dělali tak z nouze ctnost.“112 Vlado Milunić se ale sociálním stavitelstvím zabývá a dále chce zabývat i v současné době, kdy zájem o tuto oblast stále chybí.113 Moţná kvůli tomu, ţe zdánlivě nepřináší takovou prestiţ a příslušné finanční ohodnocení. Někdy se můţe dokonce setkat i s nevolí obyvatelstva, které takový typ zařízení nechce mít ve svém okolí. V případě tohoto domu dětí a mládeţe (DDM) je to ale právě naopak.114 Milunićovi se podařilo v Praze 12 - Modřanech vybudovat skvělou ukázku dobré a hravé architektury, která dětem poskytuje moţnost rozličných aktivit. Navíc nabízí vtipné i pestré alternativy řešení prostoru oproti klasickým fádním provedením, tak jak je z podobných zařízení většinou známe. Tím vytvořil pro děti moţnost vyvíjet se v kultivovaném a zajímavém prostředí. Vlado Milunić

111

Srov. Langr, Aleš. Masovější rozvoj nízkoenergetické výstavby teprve přijde. Realit, 2009, č. 9, s. 21. 112 Švácha, Rostislav. Polemika s Athénskou chartou trvá. Architekt, 2005, roč. XL, č. 6-7, s. 57. 113 Srov. Tamchyna, Robert. Vstupte! (rozhovor s V. Milunićem na Českém rozhlase Leonardo). [online] 2009 [cit. 2. prosince 2009]. Dostupné z . 114 Srov. Řezníčková, Alena. Autor Tančícího domu postavil v Praze úžasné dětské centrum. [online] 24. 4. 2008 [cit. 12. září 2008]. Dostupné z .

39

zastává názor, ţe prostředí pro děti má být inspirativní. Proto stavba hýří barvami nejen uvnitř, ale i zvenku. To si architekt musel na jednáních doslova vydupat, protoţe bílé stěny za inspiraci rozhodně nepovaţuje.115 Naopak s pestrými tóny přichází dobrá nálada a dá se skrze ně uplatnit fantazie. A k dětem barvy neodmyslitelně patří. Zcela pochopitelně děti, krom sportovního vyţití, na centru právě barevnost nejvíce oceňují. Zejména pak hygienického zázemí, které je krom klasické bílé také laděno do pestrých odstínů. A tomu v takových typech budov není zcela zvykem. Stále i dnes narazíme na školy, tělocvičny a podobná zařízení, kde hlavním rysem toalet a sprch je fádnost a šeď. To potvrzuje i současná ředitelka DDM Věra Tošnerová a dodává, ţe děti se k objektu chovají také šetrně a zařízení neničí. Zajímavé a moderní prostředí je vede nejen k estetickému cítění a rozvoji fantazie, ale v pěkném okolí se přirozeně chováme kultivovaněji. Celý areál tak stále vypadá velmi zachovale, i kdyţ jeho provoz byl zahájen jiţ v roce 2004. Svou pozornost si centrum získalo dokonce i v zahraničí. Organizace pro volný čas dětí z Evropské unie sem jezdí na exkurze a obdivují krásu a všestrannost tohoto komplexu.116 Dům dětí a mládeţe nabízí širokou škálu aktivit v oblasti sportovního i kulturního vyţití. Na pozemku s výškovým rozdílem 5,5 m a o rozloze 6000 m² se nachází kolečková dráha, venkovní hřiště, tenisové kurty, hřiště pro pláţový volejbal, multifunkční tělocvična, dvě horolezecké stěny, divadlo, galerie, umělecké dílny, učebny a rozhledna. In-lineová dráha nabízí bruslařům jedinečnou moţnost rozvíjet tento sport přímo v Praze. Zatímco dříve museli jezdit aţ do Benátek nad Jizerou. A nyní tu funguje úspěšný tým kolečkového bruslení. V DDM probíhá kolem 130 zájmových krouţků, které navštěvuje přibliţně 1600 dětí.117 Zařízení ale navštěvují také dospělí. Ti vyuţívají zejména tělocvičny a divadla, které si zde pronajímají. Divadlo Na Cikorce čítá kapacitu 120 míst. Pro veřejnost je zde volně přístupná menší posilovna s bezbariérovým 115

Srov. Řezníčková, Alena. Autor Tančícího domu postavil v Praze úžasné dětské centrum. [online] 24. 4. 2008 [cit. 12. září 2008]. Dostupné z . 116 Ibid. 117 Srov. Milunić, Vlado. Dům dětí a mládeţe v Praze - Modřanech. Architekt, 2005, roč. LI, č. 6 7, s. 53.

40

přístupem, odkud se nabízí výhled do sportovní haly s horolezeckými stěnami. Tím Milunić opět vyuţívá průhledů a tak prostor opticky rozšiřuje. Objekt je také řešen tak, aby byl dostupný i lidem s handicapem. To, například vedle ekologie staveb, patří mezi architektovy priority. Bezbariérově se lze dostat i k lezeckým stěnám. Na projekt Domu dětí a mládeţe byla vypsána soutěţ, kterou vyhrál Vlado Milunić se svým studiem VM. Zadání spočívalo v poţadavku tří samostatně fungujících budov, a přitom vzájemně propojených. Podstatným důvodem, proč zakázku získal právě on, byla jeho studie, kdy jako jediný vyřešil kompoziční spojení původní školky a tří nových budov. Mateřská školka je postavena v klasickém duchu tzv. sorely. Jejím architektem byl Jan Gillar, v předválečné době známý funkcionalistický architekt. Na tuto strohou stavbu socialistického realismu navazují Milunićovy hravé a pestré budovy. „Rozhodně nejsou uspořádané do geometricky monotónních řádků, jak to recepty ‚Athénské charty‘ všude vyţadovaly. Autor je naopak poskládal do polozavřené formace.“118 Tak komentuje Švácha jeho řešení propojení s budovou z 50. let. Všechny čtyři objekty obklopují svaţující se část pozemku, který tak poskytuje soukromí a zároveň univerzální prostor například pro amfiteátr či letní kino. Sem je také orientován výhled ze všech budov.119 Soutěţ byla vypsána na projekt za 60 milionů korun, celkové náklady ale nakonec dosáhly přibliţně aţ 77 milionů. Z toho 68 bylo na restituci schváleno ze státního rozpočtu. Další potřebné peníze dofinancovalo Hlavní město Praha částkou vyšší neţ 7 milionů korun.120 Stavba byla zahájena v srpnu 2003 a dokončena v září následujícího roku. V prosinci 2004 pak proběhlo její slavnostní otevření. Prvotní záměr projektu byl Milunićem dodrţen. Pouze došlo k dispozičním úpravám, aby vznikl větší prostor k zájmovým aktivitám. Dětské centrum se dělí na jazykově-umělecké, hudební, sportovní, technické a keramické odvětví.

118

Švácha, Rostislav. Polemika s Athénskou chartou trvá. Op. cit., s. 57. Srov. Milunić, Vlado. Dům dětí a mládeţe v Praze - Modřanech, s. 53. 120 Srov. Dům dětí a mládeže Modřany. [online] červen a prosinec 2004 [cit. 25. listopadu 2009]. Dostupné z . 119

41

Vzhledem k tomu, ţe stavba je veřejně prospěšná, byl její rozpočet omezený. Ačkoli jsou celkové náklady centra vysoké, je nutné si uvědomit, ţe tuto částku navyšují sportoviště, jejichţ vybudování je značně finančně náročné. Tomuto faktu Milunić snaţil přizpůsobit koncepci výstavby. Nosné obvodové zdi všech budov jsou z Porothermu, někde v kombinaci se ţelezobetonovými sloupy. Stropní konstrukci tvoří ţelezobetonové desky. Nosná konstrukce tělocvičny je z dvoukloubových ocelových rámů. Krov a okna ze dřeva. V místech, kde krov přesahuje, je v kombinaci s drátosklem. Na podlahy se ve většině místností pouţilo marmoleum. Jen v sále a tělocvičně jsou podlahy dřevěné. Bezbariérová sportovní hala je moderně vybavena profesionální dvojitě odpruţenou podlahou Europarkett 14 i světelnou tabulí s výsledky. Prostor nabízí hrací plochu o rozměrech 30 x 17 m a hlediště s kapacitou 150 míst. V zázemí se nacházejí sprchy s toaletami a dvě šatny aţ se 126 jednotlivými skříňkami.121 Právě pod šatnami a umývárnami Milunić vytvořil tunel, pod kterým vede bruslařská dráha. Obdélníkový pozemek neposkytoval příliš mnoho prostoru a architekt nenacházel jiné řešení. Tato realizace je ale nakonec vtipným a originálním východiskem. A Milunić doufá, ţe bude zpestřením. K tomuto provedení jen dodává, ţe v Monaku Formule 1 také projíţdí tunelem.122 Ve sportovní hale se dále nachází vnitřní lezecká stěna a dvě boulderingové. Rozdílem u nich je, ţe lezecká stěna slouţí k výstupu s lanem a je vyšší neţ 5 m. Boulder se praktikuje bez lana a dalšího vybavení jen na menších skalách či umělých stěnách, zpravidla do 4 aţ 5 m.123 V DDM jsou k dispozici dva o rozměrech 3 x 5 m, z nichţ jeden je naklápěcí. Lezecká stěna je sloţena ze tří různých profilů a měří 10 x 8 m. Venkovní lezecká stěna má rozměry 13,5 m na šířku a na výšku dosahuje aţ 16 m. Vyrobena je z různobarevného laminátu a svým členěním dokonale nahrazuje skalní povrch. V České republice je jediná takovéhoto typu. Další prvenství patří in-lineové dráze, která je se svou délkou 121

Srov. Homepage Domu dětí a mládeţe Modřany, http://www.ddmmodrany.cz/index.php?id=40104. 122 Srov. Řezníčková, Alena. Autor Tančícího domu postavil v Praze úžasné dětské centrum. [online] 24. 4. 2008 [cit. 12. září 2008]. Dostupné z . 123 Srov. Homepage firmy Star Walls, http://www.starwalls.cz/lezecke-boulderingove-steny.html.

42

170 m největší v Praze a celorepublikově se řadí na třetí místo po Ţďáru nad Sázavou a Benátkách nad Jizerou.124 Aby byla zajištěna bezpečnost dráhy, v otáčkách ji lemují ochranné bariéry a sloupy jsou obaleny molitanem. Bruslařský povrch je asfaltový a v otáčkách naklopený se sklonem 6 %. Celý komplex je pak oplocen, coţ také přispívá k bezpečnosti v areálu. Uvnitř kolečkové dráhy se nachází víceúčelové hřiště s umělou trávou chráněné plotem. Na vnější straně je umístěno hřiště na beach volejbal s dřevěnou zastřešenou lavicí pro diváky. Tato moţnost sezení je i podél dráhy. Hlavní zajímavostí a symbolem komplexu je ale bezpochyby rozhledna. Milunić má pro vyhlídkové věţe slabost a tady ji vyřešil obzvlášť nápaditým způsobem, ve kterém osobitě skloubil estetickou i praktickou stránku. K realizaci rozhledny vyuţil betonový komín suterénní kotelny, okolo kterého nainstaloval kovové točité schodiště zakončené kruhovou vyhlídkovou terasou. Tato kombinace komínu a rozhledny byla nejen značně úsporná, ale také má estetický význam. Komín tak má lepší design a byl zbaven své čistě primární funkce. A děti mají moţnost prohlédnout si své okolí a zároveň mít „nadhled“, coţ má pro architekta podstatný význam.125 Rozhledna dokonce figuruje na internetových stránkách Rozhledny u nás, kde jsou uvedeny technické údaje o stavbě. Modřanská rozhledna se nachází v nadmořské výšce 230 m, s 33 schody dosahuje 15 metrů, z toho ve 12 metrech je umístěna vyhlídková plošina. V říjnu 2004 se tu v DDM konalo i setkání rozhlednářů z celé republiky.126 Jeho obliba ve stráţných věţích a rozhlednách je patrná u velké části jeho staveb a můţeme ji vnímat jako charakteristiku jeho architektury. Ať uţ jsou to stráţné věţe v obytném souboru Hvězda, vyhlídkové poslední podlaţí Tančícího domu, nebo i menší věţe a rozhledny soukromých domů. Mezi jeho nerealizovanými objekty pak zvláště vyniká budova Středočeské plynárenské a.s.

124

Srov. Homepage Domu dětí a mládeţe Modřany, http://www.ddmmodrany.cz/index.php?id=40104. 125 Srov. Řezníčková, Alena. Autor Tančícího domu postavil v Praze úžasné dětské centrum. [online] 24. 4. 2008 [cit. 12. září 2008]. Dostupné z . 126 Srov. Homepage Rozhledny u nás, http://www.rozhlednyunas.cz/rozhledny/ddm-prahamodrany/.

43

na Pankráci s výraznou dominantou trychtýřovité věţe či přímo rozhledna pro Eurotel v Praze Na Vidouli. Stavbou zcela naplňující primární podstatu projektu je jednoznačně radarová věţ pro letiště Praha - Ruzyně realizovaná v roce 2007. V bezprostřední blízkosti DDM se nacházejí rodinné domy. Ale na dohled je i sídliště. Milunić tak opět, podobně jako s Hvězdou na Petřinách, dává do kontrastu shluk barevných budov Modřanského centra a fádních paneláků, asymetrické a přísně dodrţované symetrické uspořádání. Ačkoli současní puristé a novofunkcionalisté mu vyčítají jeho přehnanou dekorativnost, historik Rostislav Švácha na DDM spatřuje i modernistické prvky. Hladké vnější stěny vyznívají puristicky a okna uspořádaná do pásů navazují na směr funkcionalismu.127 „S krabicovitostí a s ‚Athénskou chartou‘ však Vladova tvorba nemá nic společného; vţdy se totiţ vyznačovala kreativností, osobitým stylem a architektonickou kulturou.“128 Na rozdíl od funkcionalismu ale Milunić své „krabice“ opatřil střechou. Vzhledem k podélnosti budov je jejich sklon mírný a jak je autorovým stylem, nechybí u nich přesahy z drátoskla.

127 128

Srov. Švácha, Rostislav. Polemika s Athénskou chartou trvá, s. 57. Ibid. Op. cit., s. 57.

44

5. Bariéry v architektuře: korupce „Zajisté stále platí, ţe architektura je odrazem společnosti a ţe kaţdá společnost má architekturu takovou, jakou ji mít chce a jakou si zaslouţí.“129 Vlado Milunić tvoří v ateliéru, jehoţ rekonstrukci dle vlastního návrhu zrealizoval roku 2002. V těchto prostorách za první republiky bývalo varieté. O patro výš pak nevěstinec. Jeho pracovna je na bývalém jevišti, které citlivě zachoval s nápovědou a propadlištěm. Jeho tým ještě v roce 2002 tvořilo 5 pracovníků.130 Na konci roku 2008 to byl uţ jen jeden zaměstnanec. Tento úbytek zaměstnanců odráţí i počet jeho neúspěšných zakázek. A dokládají to také uskutečněné realizace.131 V prvním desetiletí fungování jeho samostatného studia Volné myšlenky se stavby dočkalo na dvanáct projektů. Zvláště úspěšná pak byla doba přibliţně od roku 1990 do 1996. Oproti tomu v posledních deseti letech, došlo k „pouhým“ sedmi realizacím. Počet zakázek se značně sníţil, a to i přesto, ţe studií a projektů vypracoval Milunić nespočet. Stojí za tímto poklesem tlak konkurence, kdy developerských a stavebních firem je nepřeberné mnoţství? Lidé dnes často dávají přednost typovým domům v satelitním městečku, neţ vlastnímu projektu navrţenému na míru. Zpravidla upřednostňují velké developerské firmy kvůli ceně. Nechávají se mýlit předpokladem, ţe mít vlastního architekta, a navíc známého jména, musí být drahé. Ve skutečnosti tomu tak ale není.132 Peníze či nezájem o osobitost našich domovů je jen jedním aspektem nízkého počtu Milunićem získaných zakázek, tím hlavním můţe být netransparentnost v zadávání veřejných zakázek. Vlado Milunić je člověk, který se zásadně odmítá sehnout před stávajícím systémem v soutěţích a ve veřejných zakázkách. Jeho přesvědčení dokládají i aktivní snahy něco změnit. S bruntálským podnikatelem a dříve majitelem 129

Pelčák, Petr. Tři přednášky o architektuře. Architektura, jaká je a jaká by měla být. Op. cit., s. 18. 130 Srov. Benda, Aleš. Vlado Milunić: Baví mě trojúhelník. (rozhovor s V. Milunićem) [online] 21. 6. 2002 [cit. 1. prosince 2009]. Dostupné z . 131 Srov. Rozhovor s V. Milunićem (součástí příloh, viz kap. 9.2). 132 Srov. Rozhovor s J. Hromádkou (součástí příloh, viz kap. 9.3).

45

stavební firmy Petrem Czaschem se rozhodli podniknout kroky proti stávající situaci ve veřejných zakázkách. Vzhledem ke své profesi měli oba v této oblasti osobní zkušenosti. Petr Czasch během své praxe poznal, ţe korupce, ať uţ v podobě finanční či jisté protisluţby, se netýká pouze vztahu stavebník – stavitel, ale má dopad na celý stavební řetězec včetně subdodavatelů. Začal tedy veřejně vystupovat proti státní správě a zadávání veřejných zakázek. Nebojí se otevřeně říct, ţe „90 % veřejných zakázek ve stavebnictví je podplacených. Drobnější úplatky jdou zprostředkovatelům, velké politickým stranám.“133 Přibliţně v roce 2003 přišel Czasch s projektem nazvaným Vnitrostátní offset, který spočívá v pouţití jednotných hodnotících kritérií veřejných zakázek. Uvedení tohoto projektu v praxi by mělo potlačit korupci a v návaznosti na to i nezaměstnanost. Toto řešení se snaţil nabídnout politikům, avšak neúspěšně. Korupce je prorostlá napříč naší politickou scénou, kdy kaţdá strana má své oblíbené firmy a politici nemají zájem na tom cokoli změnit. Czasch se tedy rozhodl k zaangaţování v politické straně Zdravého rozumu, kde mu své známé jméno propůjčil Vlado Milunić, a za kterou v roce 2006 neúspěšně kandidoval do Poslanecké sněmovny. Většina kandidátů této strany, zaloţené v roce 2002, je bez politické příslušnosti.134 V červnu 2009 se Milunić obdobně pokusil uspět ve volbách do Evropského parlamentu za stranu Starostové a nezávislí, jejíţ kandidáti rovněţ patří mezi nezávislé.135 Czaschovy a Milunićovy iniciativy o změnu ale nestojí pouze na snaze proniknout na politickou scénu. Projekt na popření korupce šíří prostřednictvím rozhovorů v médiích a o úplatkářství veřejně mluví.136 Milunić, Czasch a Tomáš Kramář ze sdruţení Oživení jezdili z vlastní iniciativy po různých místech v zemi a snaţili se představit protikorupční program. Kramář mluvil o úplatcích na Magistrátu hl. m. Prahy. Milunić vyloţil své zkušenosti v soutěţi na sídliště v Praze - Malešicích a s korupcí na Fondu

133

Host Jany Klusákové (Rozhovor s P. Czaschem na Českém rozhlase 1 – Radioţurnálu). [online] 1. 1. 2006 [cit. 15. listopadu 2009]. Dostupné z . 134 Srov. Homepage Strany zdravého rozumu, http://www.stranazdravehorozumu.cz/. 135 Srov. Homepage Strany starostové a nezávislí, http://www.starostove-alternativa.cz/. 136 Srov. Vávrů, Miloš. Jde o krizi důvěry. Příčinou hospodářského úpadku je mravní bída společnosti (rozhovor s V. Milunićem). Podnikatel. Podnikatelský list pro Českou republiku, 2009, roč. XIII, č. 5-6, s. 2.

46

národního majetku v případě projektu Středočeské plynárenské. Závěrem vystoupil Petr Czasch se svým řešením, jehoţ cílem je 10 aţ 20 % korupčních peněz

z celkového

objemu

zakázek

vrátit

do

oblastí

postiţených

nezaměstnaností.137 Czasch vychází z průzkumů organizace Transparency International – Česká republika (dále jen TIC). Ta v červnu 2006 uveřejnila výsledky svého výzkumu, ve kterém zjistila, ţe v důsledku neprůhlednosti procesu zadávání veřejných zakázek přišla Česká republika v roce 2004 o 32 miliardy korun. Jako hlavní důvod uvedla ovlivňování procesu zadávání veřejných zakázek politickou reprezentací.

Dále

pak

nedostatečnou

kontrolou

ve

veřejné

správě.138

Nepovzbudivý je také výsledek výzkumu týkajícího se klientelismu u stavebních veřejných zakázek z roku 2002, kdy se stavebnictví z hlediska rizika korupce a klientelismu ukázalo jako celosvětově nejohroţenější odvětví. Při výzkumu, do kterého byly zahrnuty radnice osmi největších měst, bylo prokázáno propojení stavebních firem s politiky či úředníky a značná neprůhlednost při zadávání veřejných zakázek. To vyvolává podezření z ovlivňování výsledků výběrových řízení.139 V současnosti se Česká republika podle Corruption Perceptions Index z roku 2009 pohybuje na 52. příčce ze 180 zemí. S indexem 4,9 se řadí mezi dvě třetiny zemí s hodnocením niţším neţ 5 – kdy 0 označuje vysokou míru korupce a 10 velmi nízkou.140 Příkladem za všechny můţe poslouţit projekt sídliště v Praze - Malešicích (2000 – 2002), kde Milunić vyhrál architektonicko-urbanistickou soutěţ. Za účelem nalezení investora k realizaci jeho vítězného návrhu Vlado Milunić ve spolupráci s Útvarem pro rozvoj Prahy 10 svůj projekt popsal v několika bodech. Ty se ovšem bez jeho vědomí později staly zadáním pro novou soutěţ, kterou se radnice zavázala ukončit před volbami. Milunićův koncept podle hodnocení komise Prahy 10 opět vyhrál, nicméně radnice své slovo nedodrţela. Po volbách se mezi návrhy objevila společnost České nemovitosti – Sekyra Group, která jiţ 137

Srov. Roguljič, Hana. Domy, které nejsou: výroba domů na sklad, do zásoby (rozhovor s V. Milunićem). ASB, 2006, roč. III, č. 3, s. 48. 138 Srov. Homepage Transparency International – Česká republika, http://www.transparency.cz/index.php?lan=cz&id=16&pom_id=44. 139 Ibid. 140 Ibid.

47

v soutěţi figurovala a byla pro nesplnění podmínek vyloučena. Nyní přišla s novým konceptem, neţ se kterým byla původně vyřazena, coţ je v rozporu s pravidly soutěţe. Jejich nové řešení bylo dle Miluniće plagiátem jeho návrhu a soutěţ vyhráli.141 Protikorupční aktivity Czasche a Miluniće rozhodně nejsou cestou ke zvýšení popularity a vyuţití situace k vlastnímu profitu. Právě naopak. Osvětou tohoto tématu si dělají mnoho nepřátel. Důkazem toho jsou problémy s prosperitou Czaschovy firmy i několik Milunićových zkrachovalých projektů. Lidí zainteresovaných do korupce je hodně, a proto narušit jejich síť je velmi sloţité. Tím nejmenším, co ale můţe kaţdý architekt a stavební firma udělat, je zprůhlednění zakázek od jejich zadání aţ po realizaci. Petr Pelčák o zadávání zakázek: „Česká republika však nejeví o vznik architektury ţádný zájem. Státní zakázky, které jsou v západní Evropě standardně zadávány skrze instituci architektonické soutěţe, jsou u nás zadávány téměř výhradně soutěţí obchodní, v níţ jediným kritériem je cena projektu. […] To ilustruje srovnání s Rakouskem – zemí podobné velikosti, klimatu i kulturní tradice. […] V roce 2007 bylo v Rakousku vypsáno 85 spolkovou komorou registrovaných architektonických soutěţí, v České republice 14 […]“142 Systém průhlednosti zakázek naprosto odpovídá Milunićovu stylu, který se v rámci stavebního projektu nebrání veřejným setkáním a otázkám občanů. Tak tomu bylo i v případě Tančícího domu, kdy tvůrci s investorem záměrně chtěli, aby kvůli kontroverznosti objektu byla zakázka zcela transparentní a lidé s ní byli blíţe seznámeni. Pro ING bylo informování veřejnosti a pořádání prezentací ve všech stádiích projektu zcela běţné, jak tomu byla firma zvyklá z Holandska. Na tyto setkání s občany dojíţděl i Frank Gehry. Podobná představení stavebních záměrů ale u většiny firem a zakázek chybí. To například v roce 2007 kritizoval i historik architektury Zdeněk Lukeš v souvislosti se záměry na výstavbu nového stadionu a oceanária na

141

Srov. Roguljič, Hana. Domy, které nejsou: výroba domů na sklad, do zásoby. (rozhovor s V. Milunićem). ASB, 2006, roč. III., č. 3, s. 48. 142 Pelčák, Petr. Tři přednášky o architektuře. Architektura, jaká je a jaká by měla být. Op. cit., s. 17.

48

praţské Letenské pláni. Mezi lidmi se o těchto plánech sice mluvilo, ale studie nebyly známy ani mezi odborníky, natoţ běţnými Praţany.143 Ţe se politikům veřejná diskuze nezamlouvá, dokládá i další Milunićova zkušenost. Hlasy proti výstavbě výškových budov a nových administrativních center na praţské Pankrácké pláni se radnici nehodí. Právě Milunić je svým záporným postojem k této otázce obecně známý. Při rozhovorech pro média většinou nevynechá příleţitost ji zmínit a píše i vlastní články. Vyvolává tak otázky, které město ani investor nechtějí zodpovídat. Toto jeho počínání má ovšem politickou odezvu – v Praze své projekty neprosadí. I o tom ale opět veřejně mluví. Například jak se mu tři roky nedaří získat kladné stanovisko památkové komise. V četných interview mluví otevřeně i o podmínce, ţe aţ přestane mluvit proti mrakodrapům, tak mu stavbu povolí.144 Díky svému známému jménu má Milunić moţnost snaţit se měnit poměry ve společnosti, ačkoli je moţné, ţe si tím svou práci značně stěţuje. Je zřejmé, ţe svou přímočarou otevřeností svým projektům spíše škodí. Jeho zatvrzelost také stavebníkům signalizuje, ţe s ním teoreticky mohou mít problémy při hledání společného řešení.145 Oproti tomu pro investory, kteří si ho vyberou k výstavbě, můţe být zárukou, ţe průběh projektu bude transparentní a ţe i obyvatelé budou ještě před zahájením stavebních prací s podobou plánů seznámeni.

143

Srov. Kalenská, Renata. Je mi líto, že se chudák Bém tak trápí (rozhovor se Z. Lukešem). [online] 24. 9. 2007 [cit. 1. prosince 2009]. Dostupné z . 144 Srov. Tamchyna, Robert. Vstupte! (rozhovor s V. Milunićem na Českém rozhlase Leonardo). [online] 2009 [cit. 2. prosince 2009]. Dostupné z . 145 Srov. Rozhovor s J. Hromádkou (součástí příloh, viz kap. 9.3).

49

6. Závěr „Dobrá architektura vychází stejně tak z architekta jako z osvíceného klienta a tento princip platí pro jednotlivce i pro národní státy.“146 Významný mezník v kariéře Vlada Miluniće nepochybně činí jeho spoluautorství na Tančícím domě, na němţ se podílel spolu se slavným architektem Frankem O. Gehrym. Práce těchto dvou architektů zásadně obohatila českou architekturu. Ačkoli oba autoři nemají nouzi o invenci a v některých přístupech k práci jsou si velmi podobní, rozdíl mezi nimi je diametrální: Gehryho jméno dosahuje světového věhlasu. Jeho specifický přístup k formě ho činí nezaměnitelným, a to mu umoţňuje stavět objekty s vysokými rozpočty a při realizacích testovat i nové stavební postupy, rozvíjet nové moderní technologie v architektuře stále dál. Příkladem je vyuţití programu Catia ve stavitelství. Na poli architektury je v nových postupech a formách světovou jedničkou uznávanou mezi kolegy i odborníky. Oproti tomu Vladu Milunićovi je jeho originalita v českém stavitelství spíše překáţkou. Investoři v České republice stále nejsou natolik vyspělí. Na tuto problematiku poukazuje i jednatel ING Pavel Koch. Více neţ realizace projektu, kterým by obohatili českou architekturu i kulturu, a tím se také výrazně zviditelnili, je zajímá komerční dopad a finanční stránka. Místo toho, aby jejich zájmem byla především kvalita projektu a výstavba v souladu s programem rozvoje města.147 Obdobný názor zastává také brněnský architekt Petr Pelčák. „[…] současný tlak na minimalizaci ceny projektu […] Situace v České republice je přitom v této oblasti mnohem horší neţ v západní Evropě, coţ je také důvodem bezvýznamnosti naší architektury v mezinárodním kontextu.“148 Ačkoli Milunić jiţ různá místa v ČR i zahraničí obohatil svými stavbami rozmanitých tvarů, barev a směsí nekonvenčních prvků, často jeho nápady končí pouze u studií a nerealizovaných projektů. Vysvětluji si to jako důsledek toho, ţe 146

Frampton, Kenneth. Moderní architektura. Kritické dějiny. Praha: Academia, 2004, s. 383. Srov. Vernerová, Dagmar. Řešením jsou vodotěsné smlouvy (rozhovor s P. Kochem). Fórum architektury & stavitelství, 1998, roč. VI, č. 1, s. 16. 148 Pelčák, Petr. Tři přednášky o architektuře. Architektura, jaká je a jaká by měla být. Op. cit., s. 17. 147

50

česká společnost je i po dvaceti letech postkomunistické doby stále uzavřená k novým vlivům a svou strnulostí tak stagnuje na minimalismu a následovnictví funkcionalismu v novém hávu. Proto je moţné souhlasit s tvrzením Petra Pelčáka, jenţ současnou situaci v české architektuře hodnotí následovně: „[…] obecně všechny velké západoevropské deníky pravidelně jednou týdně na svých kulturních stránkách přinášejí velkou recenzi soudobého architektonického díla. […] Naproti tomu česká média referují o architektuře naprosto nahodile, okrajově a nekvalifikovaně. Pokládají za zbytečné utrácet za angaţmá odborného architektonického kritika, a proto v naší zemi architektonická kritika jako jeden z předpokladů kvalitní architektury neexistuje.“149 Moderní architektura ve světě se jiţ ubírá zcela jiným směrem. Obrací se například k dekonstruktivismu a organickým tvarům. Stále přibývá domů, které více neţ budovy připomínají jen nahodilé tvary a formy, které zdánlivě s architekturou nemají nic společného (např. Experience Music Project v Seattlu z roku 2000 od Gehryho či Kaplického projekt na koncertní síň v Českých Budějovicích – tzv. Rejnok). Tyto útvary (v Česku spíše úkazy) by byly pro českou architekturu příjemným zpestřením. Novodobý funkcionalismus vnímám jako kvalitní, solidní architekturu. Tento směr upřednostňuje například architektka Alena Šrámková: „Dům by měl mít důstojnost […] Ne Gehryho rozevláté domy, to je spíš zábava, show […]“150 Osobně jsem ovšem toho názoru, ţe novofunkcionalistické stavby jsou někdy střídmé aţ příliš. Obohacením je mezi nimi alespoň současná inspirace nizozemskou a skandinávskou architekturou, která zde získala oblibu, se svým pouţitím cihel, dřeva, neomítnutého betonu a velkých skleněných ploch. I Vlado Milunić staví v tomto duchu, ale vţdy „čistotu“ těchto směrů obohatí vlastním přístupem, ve kterém skloubí více stylů (např. kubismus, neofunkcionalismus, dekonstruktivismus) a dotvoří jemu specifickými prvky (např. členitý půdorys, přesahy střech, nepouţívání okapů, rozhledna či věţ,

149

Pelčák, Petr. Tři přednášky o architektuře. Architektura, jaká je a jaká by měla být. Op. cit., s. 18. 150 Volf, Petr. Baráky v hlavě. (rozhovor s A. Šrámkovou) Reflex, 2002, roč. XIII, č. 16, s. 25-26.

51

barevnost). Stavbám také nechybí nezbytný příběh a některé mají i jména (Tančící dům, areál Hvězda). Milunić se ve své tvorbě neřídí pouze funkcí a univerzálností, čímţ se výrazně odlišuje od českých neomodernistů. Pouţívá široké spektrum výrazových prostředků. Neomezuje se jen na zadaný koncept, účelnost objektu a respektování okolí. Vyuţívá mnoha inspirací, především pro stavbu hledá příběh a následně do ní zakomponuje kontext, symboliku i vtip. Tento přístup ale není na úkor účelu, ani okolí, které se snaţí citlivě respektovat. Milunić svými stavbami provokuje společnost. Nutí ji přemýšlet nad svými projekty. Mnohovrstevnatostí svých domů vytváří základní kontrast fádnosti, a ukazuje tak jiný způsob cesty. Je autor skutečně tak kontroverzní, z čehoţ pramení i jeho relativní neúspěch při realizaci staveb a zájem o jeho projekty? Vţdyť například díla Jana Kaplického jsou ještě progresivnější. Jeho stavby v České republice vzbudily zájem. Krom budovy Národní knihovny v Praze (Chobotnice) a jiţ zmíněného Rejnoka vznikl také projekt na luxusní čtvrť Volavka nedaleko Konopiště. Bohuţel nemáme jiţ moţnost jejich úspěšnost na českém trhu porovnat. Nicméně je neoddiskutovatelným faktem, ţe Kaplický se dokázal prosadit. Musíme vzít samozřejmě i v úvahu, ţe se do ČR vrací jako rodák úspěšný ve světě a jeho přijetí zde je tedy jiné. Přesto nesmíme opomenout, ţe se mu podařilo vytvořit si v zahraničí stabilní zázemí. Ačkoli podmínky ve Velké Británii ohledně přístupu k moderním projektům jsou zajisté odlišné a otevřenější. Dnes za jeho prací stojí celý tým Future Systems a realizuje velké zakázky (Lord’s Media Center v Londýně 1994, Selfridges v Birminghamu 1999 či ještě nedokončené Enzo Ferrari Museum v Itálii 2011).151 Zatímco Vlado Milunić nemá ani vlastní internetové stránky. Stejně jako Josef Pleskot má pouze profil na portálu architektů. To ale zřejmě není překáţkou v tvorbě, protoţe Pleskot má od roku 1990 po současnost přibliţně o polovinu víc realizací neţ Milunić.152 Pleskotovy výrazové prostředky jsou sice umírněnější, ale jeho architektura nepostrádá nápad

151 152

Srov. Homepage studia Future Systems, www.future-systems.com. Srov. Homepage architektů v České republice, www.arch.cz.

52

ani styl. I Milunić jeho Průchod valem Prašného mostu na Praţském Hradě (2002) povaţuje za nejlepší stavbu poslední doby.153 Nová generace architektů, otevřená novým vlivům ve stavitelství i zahraničním kolegům, bude pro českou architekturu jistě přínosem. Ovšem pokud v české společnosti bude převládat netransparentnost v oblasti zakázek, tak se jen těţko dočkáme nových průkopnických přístupů. To se příkladně ukazuje na Kaplického knihovně, kolem které probíhala spíše debata politická, neţ architektonická. Pozitivem kauzy je alespoň to, ţe opět rozpoutala veřejnou diskuzi na téma moderní architektura. Vlado Milunić svými projekty a postoji provokuje a upozorňuje na celou řadu nejrůznějších problémů. Především ale obohacuje současnou architekturu a rozšiřuje obzory v přístupech. Mezi architekty a historiky umění je vesměs uznávaný. Najdou se mezi nimi ale samozřejmě i kritici, kteří mají výhrady především k Tančícímu domu, zvláště pak k jeho překročení uliční linie. Ať uţ je jeho dílo nazíráno jakkoli, nesmíme opominout významný fakt. Tančící dům je významným architektonickým dílem moderní Prahy. A jejím spoluautorem je právě Vlado Milunić.

153

Srov. Rozhovor s V. Milunićem (součástí příloh, viz kap. 9.2).

53

7. Resumé Tato bakalářská práce je stručnou biografií architekta Vlada Miluniće a popisem jeho profesního vývoje. Detailněji se zabývám typickým rukopisem autora a tím, co je v jeho práci charakteristické. Zejména se zaměřuji na jeho konkrétní díla, která jsou ukázkou jednotlivých typů staveb. Mezi nimi zvláštní pozornost věnuji Tančícímu domu, který se stal symbolem současné české architektury. Součástí rozboru uvedených realizací je vykreslení okolností, za kterých projekty vznikaly a jejich detailní popis včetně technických údajů staveb. Vedle architektonických aspektů hodnotím také zasazení staveb do okolí a jejich přínos pro českou architekturu. V případě Tančícího domu se jedná i o význam mezinárodní. Milunić, díky své invenci, obohacuje českou architekturu a jeho tvorba oţivuje stávající zástavbu i místní poměry, protoţe svými stavbami často provokuje.

54

8. Résumé This Bachelor thesis is a brief biography of architect Vlado Milunić and I focused on progress of his professional work. I am dealing in detail with his special designwork and its characteristic items. I am trying to make a selection between his best architecture works. My best attention is payed to the Dancing House which has become a symbol of contemporary Czech architecture. I am not only talking about circumstances under which the projects arised, about a detailed description of buildings and the technical details of the works, but also about vicinity, effect of surroundings and Milunić’s considerable importance for the Czech architecture. Dancing House itself represents a very important role of the Czech architecture on the international field. Milunić with his inventions enriches the Czech architecture and his works can bring a recovery for the current development and also local society relations and he often tries to be very provocative.

55

9. Přílohy 9.1 Seznam prací a ocenění Datace 3. 3. 1941 1960 – 1966 1966 – 1969 1969 – 1990 od 1990

* Zagreb, Jugoslávie FA ČVUT stáţ v Paříţi spolupráce s Janem Línkem architektonické studio VM (Volné myšlenky)

Seznam prací do roku 1990 1966 1967 1969 1970 1970 – 1981 1971 1972 – 1982 1972 – 1973 1973 1973 1974 1974 – 1985 1974 – 1985 1975 1975 1976 1976 1976 – 1984 1978 – 1984 1980 – 1986 1981 1982 1983 1983 – 1987 1983 – 1989 1984 1985 1986

soutěţ: administrativní budova ČKD ve Vysočanech, Praha 10 – s Z. Zavřelem, P. Hnátem a E. Schlegrem soutěţ: univerzitní městečko Paleseau, Paříţ – ve firmě Semichon soutěţ: Gentofte Komune, Švédsko – s Janem Línkem (dále jen J.L.) studie: vlastní půdní byt, nábřeţí B. Engelse, Praha 2 (v domě Havlových) realizace: 50 bytových jednotek pro filmové studio Barrandov, Praha 5 – s J.L. studie: dům pro Jiţní Město, Praha 4 realizace: domov důchodců a MMB Bohnice, Praha 7 – s J.L. realizace: vlastní garsonka, Praha 4-Nusle studie: dům zelináře v Roudnici (s J.L.) soutěţ: botanická zahrada v Tróji, Praha 7 (2. zvýšená cena) – s J.L. studie: ZOO v Tróji, pavilon šelem a tropicarium, Praha 7 – s J.L. realizace: ubytovna sester na Proseku, Praha 9 – s J.L. realizace: domov důchodců a MMB v Malešicích, Praha 10 – s J.L. 1. studie: domov důchodců Hodkovičky, Praha 4 – s J.L. variantní řešení: dům skláře A. Vašíčka – s J.L. soutěţ: Shinkenshiku-Inntersection (dům na křiţovatce), Japonsko variantní řešení: dům pro Mr. Musa Ahmed Mansour (spoluţák V.M.), Chartúm, Súdán – s J.L. realizace (vlastnoruční): vlastní půdní byt, Praha 4 – Nusle realizace: pionýrský tábor ČSP, Radětice u Bechyně – s J.L. realizace: úprava Bohnického parku a autobusová zastávka, Praha 7 projekt: 205 bytových jednotek pro Stavební bytové druţstvo ZÚO, Praha 9 1. studie: domov důchodců Chodov, Praha 4 – s J.L. realizace: úprava Muzea Čavdar-Ţerkovo, Bulharsko – s J.L. 2. studie, realizace: domov důchodců Chodov, Praha 4 – s J.L. realizace: domov důchodců Háje, Praha 4 – s J.L. studie: domov důchodců Hodkovičky, Praha 4 – s J.L. studie: domov důchodců Lysiny, Praha 4 – s J.L. 2. studie: domov důchodců Vlašim – s J.L. 56

1986 1986 1987 1987 1987 1987 1987 1988 1988 1989 1989 1989

studie: domov pro mentálně postiţenou mládeţ, Újezd nad Lesy – s J.L. realizace: byt bratří Václava a Ivana Havlových, Engelsovo nábřeţí, Praha 2 studie: Jedličkův ústav Košík, Praha 4 – s J.L. studie: Jedličkův ústav Vyšehrad, Praha 2 – s J.L. studie: interiér propagační tvorby ve Vodičkově ul., Praha 1 studie: byt Martina Palaty, Praha 1 - Petřín studie: fasády Záhřebské ul., Praha 2 – variantní řešení s J.L. urbanistická studie: kulturní dům v Sedlci – Prčici studie: dům s malometráţními byty, Praha 4 - Chodov – s J.L. studie: areál školního hřiště na Vyšehradě, Praha 2 studie: hotel Hergetova cihelna, Praha 1 - Malá Strana – s J.L. soutěţ: dětská onkologie, Fakultní nemocnice Motol, Praha 5

Seznam prací po roce 1990 (Studio VM) 1990 1990 – 1993 1991 – 1993 1991 – 1992 1992 1992 – 1996 1993 – 1997 1994 1994 1994 1994 1994 – 1995 1994 – 2000 1995 1995 – 1997 1996 – 1998 1997 – 1998 1998 1999 – 2006 1999 1999 2000

studie: dům plný kultury, Rašínovo nábřeţí, Praha 2 (realizace: 1992 – 1996, Tančící dům) realizace: denní stacionář pro handicapované děti, Čtyři Dvory, České Budějovice realizace: vila pro historika umění Prof. Jiřího Kuthana, Praha 6 Břevnov realizace: rockový klub Radost FX v Bělehradské ul., Praha 2 studie: přemostění Jeleního příkopu na Praţském hradě, Chotkova zatáčka, Praha 1 - Klárov realizace: Tančící dům (budova pro Nationale-Nederlanden), Rašínovo nábřeţí 80, Praha 2 – s Frankem Owenem Gehrym realizace: poutač Galerie hl. m. Prahy, Valentinská ul., Praha 1 realizace: rekonstrukce mateřské školy, Praha 7 realizace: rekonstrukce diplomatických bytů na buňky pro důchodce, Praha 7 studie: budova Eurospektrum, Praha 4 - Libuš a Praha 6 - Břevnov soutěţ: konverze areálu Nuselského pivovaru, Praha 4 realizace: rodinný dům M. Hlaváčka, Choceň realizace: areál Hvězda na Petřinách (350 bytů, kanceláře, obchody a garáţe), Praha 6 studie: dům pro p. Martáka, Ořechovka, Praha 6 realizace: rekonstrukce Domu U Zlatého prstenu, Galerie hl. m. Prahy, Ungelt, Praha 1 projekt: budova Středočeské plynárenské, Praha 4 - Vyšehrad realizace: ateliér a byty pro Studio Šimánek, Praha 4 - Zelený pruh soutěţ: přestavba území Paláce kultury pro SB a MMF, Praha 4 Vyšehrad realizace: rodinný dům F. Hnojny, Planá nad Luţnicí soutěţ (1. cena): centrum sídliště Malešice, Praha 10 projekt: hospic Český červený kříţ, České Budějovice projekt: centrum mládeţe pro Baptisty, České Budějovice 57

2000 – 2002 2000 2000 2000 2000 2000 – 2001 2002 2002 2002 2002 2002 – 2003 2003 2003 2003 2003 2003 2003 – 2004 2003 – 2005 2003 – 2007 2003 2004 2004 2004 2004 – 2005 2005 2005 2005 2005 2005 2005 2006 2006 2006 2006 2006 2006 2007 2007 2007

projekt: centrum sídliště Malešice, Praha 10 realizace: rodinný dům p. Šimánka, Čím, Praha - západ projekt: rekonstrukce domova důchodců Háje, Praha 4 studie: dům dětí a mládeţe Modřany, Praha 12 (realizace: 2004) studie: polyfunkční dům BAK Trutnov, Praha 7 - Trója studie: rekonstrukce vlastního ateliéru, V Jámě 10, Praha 1 (realizace: 2002) realizace: rekonstrukce vlastního ateliéru, V Jámě 10, Praha 1 projekt: rozhledna Eurotel na Vidouli, Praha 5 realizace: rodinný dům B. Kaspera, Lobkovice studie: obytný dům Zatlanka pro O. Bechera, Praha 5 studie: Czech Quarter (Ceská čtvrť), Shanghai, Čína (realizace: 2005) studie: rodinný dům R. Šilhánka, Jesenice (realizace: 2005) studie: rodinný dům p. Šťastného studie: diagnostický ústav se školou, Smolka studie: rodinný dům MUDr. M. Klouba, České Budějovice (realizace: 2006) studie: mini-domy Unhošť, urbanismus studie: rodinný dům p. Holubáře, Zaječice u Pyšel studie a projekt: půdní nástavba pro I. Pospíšila, Akropolis, Praha 3 studie: rekonstrukce domu, Štefánikova ul. Praha 5 - Smíchov studie: rodinný dům M. Smíška, Příbram studie: řadové domy, Zbraslav soutěţ: vinařství Sonberk, Hustopeče, Morava realizace: dům dětí a mládeţe Modřany, Praha 12 studie: rodinný dům J. Novotného, Dubeček (realizace: 2007) studie: rodinný dvojdomek J. Berkové, Radotín (realizace: 2007) realizace: Czech quarter (Ceská čtvrť), Shanghai, Čína realizace: rodinný dům R. Šilhánka, Jesenice realizace: přístavba domu Ljuby Krbové a Ondřeje Neffa studie: radarová věţ Ruzyně, Techniserv (realizace: 2007) studie: Opava centrum, HUTS, Omar Koleilat realizace: rodinný dům MUDr. M. Klouba, České Budějovice studie: 2 bio-solární domy 01 a 02, P. Czasch studie: nástavba paneláku a parking, Praha 12 - Modřany (shání se investor) studie: parking pro 150 aut, Jiráskovo náměstí, Praha 2, verze 2 (shání se investor) studie: rekonstrukce domu S. Redjiće, Tábor studie: polyfunkční dům Bruntál, stavitel P. Czasch (investor je, čeká se na prodej pozemku) realizace: radarová věţ, letiště Ruzyně, Praha, Techniserv studie: úprava Kauflandu, Krnov – s V. Brabencem studie: opláštění provozní budovy radaru, letiště Ruzyně, Praha (nebude realizováno)

58

2007

projekt: poţární únik, Domov důchodců Háje, Praha 4 (mělo by být realizováno) studie + model: dětská klubovna, V. Olmer, Vratislavova ul., Praha 2 - Vyšehrad (studii provedl V.M. zdarma, nebude realizováno) studie: proměna divadla Petra Bezruče na multikulturní centrum s divadlem, společenským sálem a knihovnou, Jeseník (projekt: 2009, realizace se předpokládá: 2012)

2007 2008

Ocenění 1993 1996 1998 2000 2000

AIA LA Design awards, Honor award Frank O. Gehry – V. Milunić, ocenění za Tančící dům Time magazíne, ocenění za nejlepší design roku 1996 Stříbrná medaile Hl. m. Prahy a primátora za rozvoj mezinárodního ohlasu Prahy Cena primátora hl. m. Prahy, ocenění za Tančící dům Cena primátora hl. m. Prahy, ocenění za rekonstrukci Domu U Zlatého prstenu

Zdroj: seznam pochází z archivu VM 9.2 Rozhovor s Ing. arch. Vladem Milunićem (zaznamenaný 15. listopadu 2008) Jaký projekt v poslední době byl pro Vás nejnáročnější? Sonberk. To je moje trauma, kdy jsme dělali soutěţ na vinařství a já jsem se maximálně vybičoval, protoţe jsem chtěl za kaţdou cenu vyhrát. Jak soutěž probíhala? Byli jsme vyzvaní čtyři architekti: já, Miro Hermann z Bratislavy, Svatopluk Sládeček a Pepa Pleskot – můj nejlepší kamarád. Skončilo to tak, ţe právník investora ex post poslal smlouvu, ţe se na sto let vzdáváme autorských práv jako podmínku zaplacení soutěţních výloh. Co to konkrétně znamená, když se vzdáte autorských práv? Já jsem nepochopil, proč to vlastně chtěli. Ale moje známá ekonomka mi vysvětlila, ţe oni dostanou čtyři návrhy za směšné české peníze a můţou to prodávat do Rakouska za eura. Takže kdybyste podepsal, i kdybyste soutěž nevyhrál, tak investor by Váš projekt prodal. Ano. Dnes se vinařství zásadním způsobem mění. Je velký boom. Dřív se to dělalo pod zem kvůli teplotě. Dneska uţ to tak nemusí být, protoţe víno je v nerezových tankových nádobách, které se v létě ochladí a v zimě ohřívají. Tím, ţe to uţ nemusí být pod zem, ale na povrchu, tak je to velký boom a víno je kšeft. A kdybyste věděl, že Josef Pleskot smlouvu podepíše, podepsal byste také? 59

Ne. To jsou moje děti. Navíc bezúplatně a pod hrozbou. V případě, ţe bych to porušil, musel bych platit ještě já jim. To mi přišlo jako test, jestli jsem dostatečně vláčný idiot, ţe si se mnou můţou dělat, co chtějí. A to já nesnáším, proto jsem to odmítl. Jak vypadal Váš projekt? Všichni čtyři jsme měli společnou prezentaci. Hermannův návrh vypadal spíš jako nějaká administrativa. Svůj návrh jsem umístil uprostřed ořechovo-meruňkového sadu v místě, kde je největší spád, protoţe u vína je důleţité, aby šlo gravitačně, aby tam nebylo ţádné přečerpání. Z lisovny víno stékalo do tankové haly, která je polozapuštěná v zemi. Ještě o další dva metry níţ je plnění láhví. Jedině ty jsou pod zemí, protoţe jsou choulostivé na trvalou teplotu. Z posezení při degustaci se dívám do krajiny, ale současně oknem vidím i do lisovny, tankové haly a vinotéky. Ta je také ve dvou úrovních s podobným oknem, takţe je to celé transparentní. V létě se dá sedět venku na několika terasách, v zimě vevnitř u krbu. K takovému projektu musíte nastudovat i mnoho informací o víně. Jak dlouho Vám tento návrh trval? Já jsem se tomu intenzivně věnoval tři měsíce. Můj kamarád vinař byl zrovna v JAR, takţe mi s tím nikdo nepomáhal. Kolik takový projekt stojí? Investor původně chtěl, aby to stálo 25 milionů. Já kdyţ jsem to poctivě sečetl, tak to vycházelo na 40 milionů a to Pepovo dnes stojí 60 milionů. Čím byl Váš projekt specifický? Já jsem tam chtěl pouţít vepřovice. Poslal jsem hlínu do Brna Ţabičkovi – firmě, která se zabývá hliněnými stavbami. Ti mi potvrdili, ţe hlína je vhodná, a ţe z ní jdou dělat cihly. Chtěl jsem, aby to bylo přímo z těch vepřovic, aby byl projekt úsporný. Ne jako Pleskot, který tam dováţel spoustu kamene. Navíc vepřovice jsou úţasný materiál blízký výrobě vína. Kdyţ je hodně vlhko, jsou schopné vlhkost nasát a pak ji zase vydávat. Tento princip je užívaný také u pasivních domů. Ano. Vepřovice jsou úţasné také pro alergiky. A navíc je to úsporné, ţe by se hlína nakopala přímo tam a z ní by se vyrobily cihly. Nápad na vinařství je Váš nebo společným dílem v ateliéru. Jenom můj. A papírové modely staveb si děláte také sám? Sám. Ano, já postupuju způsobem projektování modelů, protoţe říkám, ţe barák je socha a musí se to tedy dělat sochařsky. Jaký byl Pleskotův návrh? Pepa to měl 70 m dlouhé, 11 m pod zem. Trval na tom, ţe to musí být téměř celý pod zemí, coţ je samozřejmě drahé. Draţší neţ můj skelet s vepřovicemi. Já se

60

nemůţu zbavit toho, ţe to, co je nakonec realizovaný je strašně podobný tomu mému. Nakonec je to čtverec a vnitřní schéma je podobné. Já vím, ţe investorovi se můj návrh líbil. I kdyby ho do toho mého řešení tlačil, mělo Pepu napadnout, ţe je to velmi podobné. Všichni jsme všechny čtyři návrhy znali. Moje střecha byla se zalamovanými prvky. Já jsem narozen 3. 3. – trojúhelník, kubismus. Pepa má obdobnou střechu, ale vlnitou. Ale nechtěl, aby to bylo úplně stejné. Já jsem se pídil po někom, kdo by mi to potvrdil. Jirka Plos, kunsthistorik a právník, školí soudce stran autorství, co můţe být autorským zákonem postihnuté. A on mi dal za pravdu, ţe to Pleskotovo je plagiátem toho mého. Chcete se soudit? Nevím. Mám z toho sevřený ţaludek. Myslím, ţe je to vykradený a ţe krást se nemá. Já chci, aby se k tomu postavil čelem. Aby mi odpověděl na otázky, které jsem mu poslal. On tvrdí, ţe jiné místo si zaslouţí jiný barák. Ale tam, kde to má teď, je úplně stejný spád jako na tom jeho původním místě. Proč se nakonec nepostavila rozhledna Eurotelu? Přišel tam nový ředitel, který řekl, ţe věţ za 25 milionů je moc. I přesto, ţe měli na investice 4 miliardy. Jak se díváte na problematiku sídlišť? Změnit sídliště je náročný úkol. Je to politický úkol číslo jedna. I ekologický, ekonomický, urbanistický a architektonický. To jsem se pokusil dokázat na Petřinách. Tam se to povedlo. A pak jsem to chtěl udělat ještě lépe v Malešicích. Ale tam to skončilo korupcí Sekyra Group. Jak hodnotíte v Praze stavbu Myslbek? Nelíbí se mi. A mám černý puntík u Jirky Kotalíka, protoţe ten přednášel na ČVUT, ţe Myslbek je menší zlo neţ Tančící dům. Získal jste nějaká ocenění? Ne, nikdy jsem nedostal Grand Prix. Jen Tančící dům dostal cenu časopisu Time a cenu primátora Prahy. Jaké jsou Vaše nejbližší aktivity mimo ateliér? Chystám se teď napsat článek do MF Dnes o Pankráci. Tam řekli, ţe mi to uveřejní, protoţe jinak oni tyhle články nechtějí. Takţe chci celou tuto problematiku shrnout od začátku, co si o tom myslím. Tvrdím, ţe by mezi těmi domy, co tam stojí, měla být zástavba, která je bude opticky redukovat. Jinak proti výškovým stavbám nic nemám. Sám jsem měl v projektu v Malešicích vysoké věţe. Jako spoluautor Tančícího domu byste neměl mít nouzi o zakázky. Ne, to tak není. Já tady v Praze mám od radního zákaz. Práci na veřejných zakázkách mi nepovolí. Je to třeba případ dětské klubovny na Vyšehradě, na kterou jsem udělal zdarma studii, a pak přišla podmínka, ţe to můţe zpracovat kdokoli, jen ne Milunić.

61

Kolik máte zaměstnanců v ateliéru? Teď jednoho. Pomocný architekt mi odešel po fiasku na Sonberku. Jaký je Váš poslední projekt? Teď dělám v Jeseníku divadlo a dřevěnou 40 metrovou věţ v Ratajích na Sázavě. A v jakém stádiu se nachází? Teď jsem byl na první prezentaci. Prezentace o Tančícím domě tehdy vyvrátily, ţe to není jenom nějaká povrchní stavba. Takţe já všem klidně své návrhy ukáţu, nic neskrývám. Je to kulturní centrum přímo ve městě Jeseník. Budou tam byty, divadelní sál a nahoře rozhledna, protoţe je tam nádherná příroda. 9.3 Rozhovor

s Ing.

Janem

Hromádkou,

CSc.

–

předsedou

představenstva rozvojové a konzultační společnosti SUDOP Group a.s. (zaznamenaný 6. května 2010) Jaký je rozdíl mezi developerskou a stavební firmou? Stavebník jen dostane zakázku, která jiţ má pevný obsah a tu musí splnit, zrealizovat. Zatímco developer je tvůrce, který tvoří koncepci, posunuje ho dopředu a vytváří zadání architektovi. Musí být např. rodinný dům od známého architekta dražší než od developera, který dělá typové domy? Teoreticky ne. Ale pro architekty není soukromý dům kšeft. Myslím, ţe na tom moc nevydělají. Nejlepší jsou pro ně veřejné stavby. Tam se architekti můţou vyřádit. Někde, kde se nepočítá návratnost. Jako třeba kancelářské prostory. Tam mají velký prostor a mohou se architektonicky vyřádit. Objekt můţe být zajímavý a jsou na to peníze. Nebo také velký rezidenční projekt. A co obchodní centra (OC)? U OC jsou strašně svázaní. Nejenom přesným rozvrţením prostoru. U OC 100% rozhoduje developer. Zvenku je to druhořadá věc a krásná uvnitř, protoţe Tě to má nalákat dovnitř a nesmí Tě to pustit. Musíš tam zabloudit, ztratit se, záchody musí být hrozně zastrčené, aby Tě to nutilo projít co nejvíce prostor a strávit tam hodně času. Jak probíhá vznik Vašich projektů? Např. objevím pozemek, na kterém mám nápad postavit zajímavý projekt. A toto stavební dílo stavíme za účelem zisku. Příleţitost, na které firma vydělá. Přitom je částečně jedno, jaký typ budovy konkrétně to bude, jestli kanceláře, byty… Určité omezené zadání ale máme. Tvůrce pak oslovíme s tím, ať nám přinesou své idey pro to místo. Při soutěţích nám ale vzniká hrozně velký problém ohledně autorských práv architektů, coţ má strašně rozporuplnou hodnotu. To jiný umělec nemá. A developer se nemůţe řídit např. názory veřejnosti, ale kritérii, které má on. Pokud stavba je s cílem dosaţení zisku, tak musí být zisková, realizovatelná a 62

prosaditelná. Protoţe stavbu prosadit je samozřejmě obrovský problém. A od architekta se chce strašně věcí – aby to bylo pěkné, funkční, ekonomické a aby to developer pomohl prosadit. A co ekologie? To je ve stavebnictví současný trend. To developera moc nezajímá. Jak vnímáte současnou situaci mezi architekty? Na Kaplickém se ukázalo, jaká je mezi architekty řevnivost, závist. Architektonická komora je ovládána zneuznanými architekty, kteří nic nedokázali, a kteří to vyuţívají k tomu, ţe mají nějaký post. Opravdu zadat soutěţ podle řádu architektonické komory je prostě hrozně komplikované. To se developerovi vysmykne z rukou. Můžete to specifikovat? Do výběru vstupují kritéria, která developer neovlivňuje – sloţení výběrové komise a principy hodnocení, která jsou mimo principy developera. Coţ na Národní knihovnu mohli soutěţ udělat podle všech těchto regulí, protoţe stát neměl hledisko té návratnosti a mohli si to dovolit. A kdyby prezident Klaus neřekl, ţe se mu to nelíbí, tak ta knihovna moţná opravdu vznikla. Jak tedy řešíte tento problém se soutěžemi? My soutěţe nezadáváme. Objednáváme si několik prací různých autorů. A co ohledně soutěží, které zadává město? Říká se, ţe kdyţ jde o stavby velkého významu, tak by měly být soutěţe. Pro ty komise mají smysl. A ţe by moţná měly být vyhlášeny i mezinárodní soutěţe. Teď to tak ale není. Teď je jen zákon o zadávání veřejných zakázek. Potýkáte se s nějakými dalšími problémy? Narazili jsme právě na problém těch autorských práv. Momentálně se i soudíme o autorská práva. Protoţe jedna firma nakreslila první stupeň projektu, investor to vzal a zadal to naší firmě, která udělala druhý stupeň projektu. A ta firma se nyní soudí s naší firmou, ţe jsme porušili autorská práva. Vlado Milunić se potýká s problémem autorských práv naopak z druhé strany. V čem podle Vás tkví jeho současný neúspěch? U něj je to krom problému s autorskými právy, spíš problém, ţe jak je nekonformní a stojí si za svým názorem, tak se mu stane, ţe se dostane do konfliktu s tím developerem, který má taky své zásady. A kdyţ nenajdou společnou rovinu, tak ta spolupráce skončí špatně. A druhým jeho problémem jsou majetkové problémy, coţ jsou třeba Malešice, co dělal. Tam je pozemek města. Architekt přijde s návrhem, ale náhle se něco zvrtne jako např. ţe pozemky připadnou někomu jinému. Ten na to má jiný názor a začne projekt zpracovávat s jiným architektem, přičemţ třeba vyuţijí něčeho, co bylo nebo třeba nebylo. A uţ je problém. Ono architekti to mají těţké, ale některým se to strašně povede. Pleskotovi se povedlo získat si takovou reputaci, ţe prostě uţ můţe prosazovat svoje přání. Ale 63

on je na druhou stranu schopný vnímat váhu ekonomiky. Architekt opravdu musí mít všechno – musí být dobrý umělec, dobrý obchodník, a kdyţ se mu podaří dosáhnout určité úrovně, pak si můţe diktovat. Nám se třeba nyní podařilo, ţe na nádraţí v Brně v Masarykově ulici nám dělá návrh také Jean Nouvel. A kdyţ ho vybereme, tak já si ho pak postavím jako ikonu toho projektu a tím mi ho pomáhá prosadit. A Pleskot tam také dělá návrh. Např. pro ţiţkovské nádraţí mi Pavel Koch dohodil van Egeraata, ale tam se mi to nepodařilo prosadit. Jak vnímáte problém Vlada Miluniće a toho, proč nyní moc nestaví ve spojitosti s korupcí, na kterou poukazuje? Milunić si v první řadě proti sobě všechny naštval. Kolem velkých zakázek se samozřejmě hemţí spousta lidí, kteří na tom nějakým způsobem parazitují a vidí příleţitost vydělat. Velké zakázky jsou obrovské lákadlo. Řekl bych ale, ţe korupce není moc problémem architektů. Samozřejmě u staveb je potřeba je prosadit a mít tedy určité spektrum vlivu. A pokud tam něco nefunguje, je moţné, ţe s tím pak problém má. Máte jako developer nějakého architekta, kterému výhradně svěřujete své projekty a nevybíráte si už z více návrhů? Kdyţ máš architekta, kterému důvěřuješ, tak určitě. Např. máme pro jeden nápad uţ předem vybraného praţského architekta Petra Frantu.

64

9.4. Obrazová dokumentace

Tančící dům, Praha (1996). Interiéry. Zdroj: archiv VM. Tančící dům, Praha (1996). „Nohy Ginger.“ Zdroj: archiv Mark Favermann.

Tančící dům, Praha (1996). Nerezová konstrukce z pletiva – „medúza“. Zdroj: archiv VM.

65

Sídliště Hvězda, Praha (2000). Model 1:500. Zdroj: archiv VM. Sídliště Hvězda, Praha (2000). Detail – přesahy střechy a nadokenní římsy. Zdroj: archiv VM.

Sídliště Hvězda, Praha (2000). Zdroj: archiv VM.

66

Vila v Plané nad Luţnicí (2006). „Trucovna.“ Zdroj: archiv autora.

Vila v Plané nad Luţnicí (2006) Zdroj: archiv autora.

67

Vila v Plané nad Luţnicí (2006). Interiéry – podlaha Artoleum. Zdroj: archiv autora. Vila, Planá nad Luţnicí (2006). Model 1:1000. Zdroj: archiv VM.

Vila v Plané nad Luţnicí (2006). Interiéry. Zdroj: archiv autora.

68

Kuthanova vila, Praha (1993). Zdroj: archiv VM.

Dům dětí a mládeţe, Praha (2004). Zdroj: archiv Jana Vosátky.

69

10.Bibliografie 10.1

Monografie

Crompton, Dennis - Bridges, Annie - Lipinska, Zuzanna. In Ex Terior: The Works of Eva Jiřičná / Práce Evy Jiřičné. Praha: Prostor – architektura, interiér, design, 2005. Erbanová, Eva - Šilhan, Milan. Slavné vily Jihočeského kraje. Praha: Foibos ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Českých Budějovicích a Jihočeským muzeem v Českých Budějovicích, 2007. Fialová, Irena. Tančící dům / Frank Gehry, Vlado Milunić. Praha: Zlatý řez, 2003. Frampton, Kenneth. Moderní architektura. Kritické dějiny. Praha: Academia, 2004. Houston, David. Can Prague learn from L.A.? Frank Gehry’s Netherlands National Builidng in Prague. In Forrester, Sibelan E. S. - Zaborowska, Magdalena J. - Gapova, Elena (ed.) Over the Wall/after the Fall: Post-communist Cultures Through an East-West Gaze. Bloomington: Indiana University Press, 2004, s. 120-129. Kratochvíl, Petr - Halík, Pavel. Česká architektura 1989 – 1999. Praha: Prostor – architektura, interiér, design, 1999. Sedláková, Radomíra - Frič, Pavel. 20. století české architektury. Praha: Titanic, Grada, 2006. Švácha, Rostislav. Česká architektura a její přísnost: padesát staveb 1989 – 2004. Praha: Prostor – architektura, interiér, design, 2004. Šubrt, Roman - Zvánovcová, Pavlína - Škopek, Martin. Katalog tepelných mostů. České Budějovice: Energy Consulting, 2008. Veverka, Přemysl et al. Slavné pražské vily. Praha: Foibos, 2007. 10.2

Časopisecké články

Biegel, Richard. Novostavby. Za starou Prahu. Věstník Klubu za starou Prahu, 2005, roč. XXXV, č. 3, s. 21-22. Fialová, Irena. Der Neue Zollhof, Düsseldorf. Zlatý řez, 2003, č. 24, s. 34-37. Fialová, Irena. Nemusí se změnit nic, ale můţe se změnit všechno (rozhovor s J. Glymphem). Zlatý řez, 2003, č. 24, s. 14-15. Fialová, Irena. Tančící dům. Co se do knihy nedostalo. Zlatý řez, 2003, č. 24, s. 72-79. Fleissigová, Bea. Hravý dům Vlada Miluniće. Moderní byt, 2004, č. 10, s. 25-26. Gehry, Frank. National Nederlanden Office Building. Architectural Design, 1996, roč. LXVI, č. 1-2, s. 42-45.

70

Horák, Miloš - Zlesák, Josef - Kasper, Bohdan. Konstrukční řešení. Fórum architektury & stavitelství, 1998, roč. VI, č. 1, s. 12-14. Kratochvíl, Petr. Socha v kontextu. Fórum architektury & stavitelství, 1998, roč. VI, č. 1, s. 4-11. Landergottová, Zuzana. Zvykli jsme si? Zvykneme si? (anketa). Fórum architektury & stavitelství, 1998, roč. VI, č. 1, s. 18. Miklosko, Helga. Dancing House. Architectural Review, 1997, roč. CCI, č. 4, s. 38. Milunić, Vlado. Odklon od Athénské charty. Architekt, 1996, roč. XLII, č. 3, s. 28. Milunić, Vlado. Imploze aneb druhý dech sídliště. Architekt, 1996, roč. XLII, č. 10, s. 38-39. Milunić, Vlado. Dům dětí a mládeţe v Praze - Modřanech. Architekt, 2005, roč. LI, č. 6-7, s. 52 – 56. Milunić, Vlado. Dům na svahu, Planá nad Luţnicí. Stavba, 2007, roč. XIV, č. 1, s. 65. Pelčák, Petr. Tři přednášky o architektuře. Architektura, jaká je a jaká by měla být. Kontexty, 2010, roč. II. (XXI.), č. 1, s. 15-18. Roguljič, Hana. Domy, které nejsou: výroba domů na sklad, do zásoby (rozhovor s V. Milunićem). ASB, 2006, roč. III, č. 3, s. 48-50. Rosický, Jan. V záhybech Tančícího domu. Architekt, 2001, roč. XLVII, č. 2, s. 37. Řepková, Hana. Hvězda bez regulace aneb 4x na téma sídliště Petřiny. Architekt, 1996, roč. XLII, č. 3, s. 27. Sršňová, Milena. Obytný areál Hvězda na Praze - Petřinách (rozhovor s V. Milunićem). Stavba, 1998, roč. V, č. 6, s. 15-21. Švácha, Rostislav. Příběh Kuthanova domu. Bydlení, 1993, roč. II, č. 2, s. 4-8. Švácha, Rostislav. Polemika s Athénskou chartou trvá. Architekt, 2005, roč. XL, č. 6-7, s. 57. Vávrů, Miloš. Jde o krizi důvěry. Příčinou hospodářského úpadku je mravní bída společnosti (rozhovor s V. Milunićem). Podnikatel. Podnikatelský list pro Českou republiku, 2009, roč. XIII, č. 5-6, s. 1-2. Vernerová, Dagmar. Tančící dům se nám prostě stal. (rozhovor s V. Milunićem). Fórum architektury & stavitelství, 1998, roč. VI, č. 1, s. 15. Vernerová, Dagmar. Řešením jsou vodotěsné smlouvy (rozhovor s P. Kochem). Fórum architektury & stavitelství, 1998, roč. VI, č. 1, s. 16. Volf, Petr. Ze sídliště neodejdu (rozhovor s R. Šváchou). Reflex, 2000, roč. XI, č. 50, s. 22-26.

71

Volf, Petr. Baráky v hlavě (rozhovor s A. Šrámkovou). Reflex, 2002, roč. XIII, č. 16, s. 24-28. 10.3

Citace dokumentů z jiných než tištěných médií (Internet)

Benda, Aleš. Vlado Milunić: Baví mě trojúhelník. (rozhovor s V. Milunićem) [online] 21. 6. 2002 [cit. 1. prosince 2009]. Dostupné z . Host Jany Klusákové (rozhovor s R. Šváchou na Českém rozhlase 1 – Radioţurnálu). [online] 28. 5. 2006 [cit. 23. listopadu 2009]. Dostupné z . Host Jany Klusákové (rozhovor s P. Czaschem na Českém rozhlase 1 – Radioţurnálu). [online] 1. 1. 2006 [cit. 15. listopadu 2009]. Dostupné z . Melničuk, Petr. Co právě dělám. Vlado Milunić, architekt. (rozhovor s V. Milunićem). [online] 15. 12. 2006 [cit. 29. srpna 2008]. Dostupné z < http://hn.ihned.cz/c1-19983600-vlado-milunic-architekt>. Obzinová, Jitka. Pressklub (rozhovor s V. Milunićem na rádiu Frekvence 1). [online] 2005 [cit. 25. května 2007]. Dostupné z . Řezníčková, Alena. Autor Tančícího domu postavil v Praze úžasné dětské centrum. [online] 24. 4. 2008 [cit. 12. září 2008]. Dostupné z . Stanko, Vasil. Vila v Plané nad Lužnicí. [online] 28. 1. 2009 [cit. 12. listopadu 2009]. Dostupné z . Štráfeldová, Milena. Češi v zahraničí. Dva slavní Češi ve světě: Alexander Hammid a Eva Jiřičná (rozhovor s E. Jiřičnou na Českém rozhlase 7 – Radio Praha). [online] 21. 2. 2004 [cit. 25. května 2007]. Dostupné z < http://www.radio.cz/cz/clanek/50857>. Volf, Petr. Dům jako příběh (rozhovor s V. Milunićem). [online] 1999 [cit. 25. května 2007]. Dostupné z . Tamchyna, Robert. Vstupte! (rozhovor s V. Milunićem na Českém rozhlase Leonardo). [online] 2009 [cit. 2. prosince 2009]. Dostupné z . Kaláb, Vladimír. Vlado Milunić: Když supermarket, tak nad nádražím (rozhovor s V. Milunićem). [online] 21. 2. 2007 [cit. 19. listopadu 2009]. Dostupné z .

72

Špačková, Kamila. Sídliště? Težší než Tančící dům? (rozhovor s V. Milunićem). [online] 22. 7. 2002 [cit. 10. listopadu 2009]. Dostupné z . Homepage architektů v České republice, www.arch.cz. Homepage architekta Ericka van Egeraata, www.erickvanegeraat.com. Homepage studia Future Systems, www.future-systems.com. Homepage pojišťovny ING, www.ing.cz. Homepage Klubu za starou Prahu, www.zastarouprahu.cz. Homepage architektů Meyera a Van Schootena, www.meyer-vanschooten.nl. Homepage designéra Régis Dho, www.regisdho.com. Homepage Slavné vily Čech, Moravy a Slezka, www.slavnevily.cz.

73