Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy. Sdružená uměnovědná studia. Křížkovská Kateřina

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia

Křížkovská Kateřina

K ideové koncepci lázeňského areálu hraběte Františka Antonína Šporka v Kuksu Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Aleš Filip, Ph.D. 2008

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………………………….

Děkuji vedoucímu práce PhDr. Aleši Filipovi Ph.D. za vedení, trpělivost i pochopení, s jakým mne nechal vypravit se na okraj metod dějin umění.

Děkuji P. PhDr. Radku Martinkovi za laskavá připomenutí a poskytnutí základní teologické literatury.

Děkuji Mgr. Pavlu Panochovi Ph.D.za ústní konzultaci o biskupu Talemberkovi.

Obsah

I. Úvod……………………………………………………………....… 2 II. Popis staveb a výzdoby Šporkových lázní v Kuksu……………… 6 1. Stručně k historii místa do roku 1696…………………………..…. 6 2. Lázeňské stavby a výzdoba levého břehu ...………………………. 6 2. 1. Budovy na levém labském břeh…………….………………….…. 6 2. 2. Kratochvíle…………………………………………………..……. 8 2. 3. Architektonické řešení staveb na levém břehu …..……………….. 8 2. 4. Předpokládaná výzdoba…………………………………………… 9 2. 5. Zánik lázeňské patrie…………………………………………….. 12 2. 6. Dům filozofů……………………………………………………... 12 3. Budovy na pravém labském břehu……………………………….. 13 3. 1. Klášter s hospitalem……………………………………….…...… 13 3. 2. Plastická výzdoba před hospitalem…………………………...….. 14 3. 2. 1. Blahoslavenství………………………………………………... 15 3. 2. 2. Ctnosti a Neřesti……………………………………………….. 16 3. 2. 3. Alegorie Náboženství………………………………………….. 16 3. 3. Vnější výzdoba kostela Nejsvětější Trojice…………………….... 17 3. 4. Vnitřní výzdoba kostela Nejsvětější Trojice…………………...… 17 3. 5. Hrobka……………………………………………………………. 20 3. 5. 1. Krypta kostela…………………………………………………..20 3. 5. 2. Výzdoba hrobky………………………………………………...20 3. 6. Vybavení ostatních prostor v budově kláštera a hospitalu………...21 3. 7. Amicorum ostium………………………………………………….22 3. 8. Betlém……………………………………………………………...22 II. Kukské nadání……………………………………………………...23 III. Kukské zvláštnosti…………………………………………….….. 25 1. Lázně s hospitalem pro chudé?………………………………..…….. 25 2. Polemika s dosavadními interpretacemi………………………..…… 26 V. Teologické významy a souvislosti lázeňského areálu…………… 29 1. Kaple Nanebevzetí Panny Marie nad prameny……………………... 29 2. Kostel Nejsvětější Trojice…………………………………………... 29 3. Uspořádání v krajině………………………………………………... 30 4. Almužníci…………………………………………………………... 31 VI. Kukská pouť……………………......................................…….… 33 1. Z časnosti…………………………………………………………… 33 2. Galantní překážky………………………………………….……….. 34 3. Alej………………………………………………………………….. 35 4. Terasa jako hora Olivová…………………………………………… 35 5. V nejvyšším bodě, v nejhlubším tajemství…………………………. 36

5. 1. Trojlístek……………………………………………………… 37 6. Odpočinek na malé věčnosti…………………………………..…. 38 7. Nemoc – nedostatek duše……………………………………….... 39 8. Pohled zpět do údolí…………………………………………….... 39 9. Věčné světlo……………………………………………………… 40 VII. Možné inspirační zdroje hraběte Šporka……………….….. 1. Spirituální inspirace…………………………………………….... 2. Křesoborský předobraz…………………………………………... 3. Autorství ideového záměru…………………………………….....

41 41 44 45

VIII. Závěrem…………………………………………………….... 46 IX. Resumé...........………………………………………………….. 49 Summary (překlad Tomáš Reschel)…………………………………. 50 Literatura……………………………………………………......….. 50 Obrazová příloha…………………………………………………… 51

1) Michael Heinrich Rentz, Veduta Kuksu (velká), 1724, mědiryt s leptem

I. Úvod „Pojď, pojď Kalliopé, pomoz mi pero ostřit, pomoz mi lázní šarm tu po zásluze prostřít. Ty krásné Lázně Kuks, kde půvab s uměním můj neobratný brk hned v radost promění. Zmíněné lázně jsou na břehu řeky Labe v blažené zemi Čech, mé výrazy jsou slabé. Ačkoliv houšť a les stínily kukský pramen, každý přec dobře znal, že skrývají klín panen. Je jich teď víc, k prameni přicházejí to choří útěchu si v létě najít přejí. Pořád se říkalo, jak jinde stavby mají, až tady hrabě Šporck vystavěl stupně k ráji. Co těch, co útěchu našli v trápení! Co těch, co vypláchli bolesti lázněním!“1 Gottfried Benjamin Hancke V malebném údolí na březích bystrotokého Labe nachází se osada Kuks. Zde vystavěl na přelomu 17. a 18. věku hrabě František Antonín Špork lázně... 2

Původně jsem svou práci chtěla věnovat pouze sochařské výzdobě kláštera a hospitalu v Kuksu, který byl v 18. století 1

Hancke, G. B: Beschreibung des in Böhmen gelegen, Ihro Hoch-Reichs-Gräfl. Excell. dem Herrn Grafen von Sporck zugehörigen Kuckus-Bades, Schweidnitz 1722. Česky Hancke, G. B. – Bohadlo, S. – Imlauf, L.: Theatrum Fagi. Náchod 2002. 2 parafrázováno volně dle Halík, T.: Hospital Kuks. Památky umělecké v Betlémě. Kuks za doby hraběte Fr. Ant. Sporcka. Dvůr Králové nad Labem 1908, 1910, 1911, str. 1.

součástí rozsáhlého areálu zdejších lázní, vystavených říšským hrabětem Františkem Antonínem Šporkem (1662 – 1738). Nechtěla jsem opakovat to, co bylo zjištěno do současné doby. Chtěla jsem se zamyslet nad smyslem této velkolepé výzdoby, pochopit ji. Ve chvíli, kdy jsem se začala tázat, pro koho a za jakým účelem byla tato výzdoba pořízena, dostala jsem se mimo komplex kláštera a hospitalu. Musela jsem vzít v úvahu jeho původní určení v areálu lázní. Největší problém, na který jsem narazila, byla absence přijatelné teorie, která by vysvětlovala smysl kukských lázní a jejich výzdoby v kontextu duchovních dějin 18. století. Nezbylo mi proto, než se pokusit o vlastní interpretaci lázeňského areálu v Kuksu. Mohlo by se zdát, že osobnost hraběte Šporka patří k těm, které byly badateli v oboru historie i dějin umění probádány z mnoha stran. Podobně probádané se jeví jeho činnosti, kterými zasáhl do vývoje výtvarného umění, hudby a dalších oborů. Shrnutí této šporkovské literatury by vydalo na několik stran, omezím se proto na shrnutí literatury, která se týká přímo výstavby a výzdoby v Kuksu, nebo ze které jsem vycházela. Neocenitelným pomocníkem každého badatele, který se zabývá stavbami i výzdobou v Kuksu jsou spisy ředitele gymnázia ve Dvoře Králové nad Labem Tomáše Halíka (1856 – 1944). Vznikaly na přelomu 19. a 20. století a vydávány byly jakou součást výročních zpráv gymnázia ve dvoře Králové n/L., knižně vycházely v různých variacích, nejúplnější je svazek z let 1908 – 1911.3 Halík sepisoval své práce v době, kdy klášter s hospitalem ještě plnil svou původní funkci a jeho některé záznamy mají téměř pramenný význam. Zaznamenal řadu nápisů, které nejsou v současné době čitelné a často cituje i deníky Šporkova vrchního hofmistra Tobiáše Josefa Antonína Seemanna (nar. 1673), které dnes nejsou zachovány v úplnosti. Zároveň uvádí informace, které nemohl získat bezprostředním zážitkem, ale neuvádí, odkud tyto 3

Halík, T.: Hospital Kuks. Památky umělecké v Betlémě. Kuks za doby hraběte Fr. Ant. Sporcka. Dvůr Králové nad Labem 1908, 1910, 1911.

informace pocházejí. Halíkovým záměrem bylo památky v Kuksu popsat, o jejich vysvětlení ani uměleckohistorické hodnocení se nepokoušel. Především

sochařská

výzdoba

kukského

kláštera

a

hospitalu se stala předmětem zájmu historiků výtvarného umění. Z nejznámějších to jsou práce Oldřicha Jakuba Blažíčka (1914 1985)4, Emanuela Pocheho (1903 - 1987)5 a Jaromíra Neumanna (1924 - 2001)6. Ve všech pracech byla výzdoba nahlížena z hlediska formálně analytického, její významy byly hledány v oblasti ikonografické, zároveň nebyla sochařská výzdoba nikdy chápána jako nedílná součást Šporkových lázní. Konečně v roce 1981 vyšla poprvé kniha Pavla Preisse (nar. 1926) Boje s dvouhlavou saní7, ve které se autor věnuje osobnosti hraběte Šporka a snaží se ji postihnout ve všech jejích aspektech. Spis je obdivuhodným vhledem nejen do Šporkova života, ale i do kulturního prostředí střední Evropy 17. a 18. století. V rámci knihy se Preiss zabýval i lázněmi v Kuksu. Shrnul dosavadní bádání, sám přinesl celou řadu nových poznatků, avšak jeho interpretace kukského areálu se mi jeví nedostatečná. Zároveň je jediným autorem, který vůbec nějakou interpretaci nabízí. Areál lázní nechápe jako celek, ale okrsek lázeňský a špitální odděluje. Nazírání na lázně nezměnil Preiss ani v přepracovaném vydání původního spisu8 v roce 2003, ale obohatil je o možnost nového inspiračního zdroje. Největší inspirací při hledání možné interpretace lázní v Kuksu mi byly práce historika Zdeňka Kalisty (1900 – 1982), který se často vyjadřoval i k projevům uměleckým. Kalistovo pojetí dějin jako dějin ducha je mému chápání nejbližší a zároveň dobře koresponduje s chápáním umění jako projevu ducha, jak je

4

Blažíček, O. J.: Braunova plastika v Kuksu a Betlémě. Ed. Sbírky na stát. hradech a zámcích 1952. 5 Poche, E.:Matyáš Bernard Braun. Praha 1986. 6 Neumann, J.: Matyáš Braun – Kuks. Praha 1959. 7 Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981. 8 Preiss, P.: František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách. Praha – Litomyšl. 2003.

koncipoval historik umění Max Dvořák (1874 - 1921)9. Přestože pro Kalistu byl hrabě Špork cizincem, který nikdy nesrostl s českým prostředím10, myslím že základní Kalistova teze o barokním cítění „přiblížení se Bohu skrze tento svět“11 je platná také pro možný koncept hraběte Šporka. Vycházím – li z Kalistovy teze, nemohu se omezit na tradiční metody dějin výtvarného umění, významy a vztahy mezi nimi proto hledám v základní literatuře teologické.

9

Dvořák, M.: Kunstgeschichte als Geistgeschichte. München 1923. Česky Umění jako projev ducha. Praha 1936. 10 Kalista, Z.: České Baroko. Praha 1941, str. 41. 11 Ibid., str. 9.

II. Popis staveb a výzdoby Šporkových lázní v Kuksu 1. Stručně k historii místa do roku 1696 Dnešní obec Kuks v severovýchodních Čechách byla částí panství Choustníkovo Hradiště, které roku 1664 koupil od markraběte Viléma Leopolda Bádenského generál císařské jízdy říšský hrabě Jan Špork za 66.000 zlatých12. Oblast Kuksu byla malebným údolím řeky Labe, místo bylo známé jen prameny, které tu vyvěraly, a také pověstí o upovídaném muži a třech zlatých prutech, která dala pozdější obci jméno. 2. Lázeňské stavby a výzdoba levého břehu 2. 1. Budovy na levém labském břehu 2) M. H. Rentz, Veduta Kuksu (velká), 1724, detail lázeňské patrie

Pro stavbu lázní si zvolil hrabě Špork kukské

údolí.

Jedním z důvodů byla skutečnost, že právě zde vyvěraly prameny, jejichž léčivost si nechal hrabě potvrdit profesory lékařství pražské university Janem Františkem

Löwem

z Erlsfeldu

a

Karlem

Valentinem

Kirchmayerem v roce 1694. Pro další takové dobrozdání se obrátil i na profesory akademie v Lipsku13. Stavba byla pojata velkoryse, byl využit přirozený svažitý terén podkrkonošského údolí, které je pomyslně rozděleno řekou Labe První lázeňské budovy na levém břehu Labe fungovaly již před rokem 169614. Kromě lázeňských budov stála i kaple Nanebevzetí

Panny

královéhradeckým

Marie,

biskupem

která

byla

Janem

vysvěcena

Františkem

třetím

Kryštofem

z Talemberka (1644 - 1698) dne 15. srpna 169715, stála i dřevěná galerie, dále domek, kde byly prameny sbírány a ohřívány, aby 12

Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 15. Ibid., str. 136. 14 Ibid., str. 137. 15 Ibid., str. 138. 13

byla dále voda rozváděna pro pohodlí uživatelů lázní. Místa mezi domy byla upravena jako malé francouzské zahrady, bylo upraveno i rejdiště za mostkem, ještě bez sochařské výzdoby. Po zmiňovaném roce 1696 zde byla zahájena horlivá stavební činnost16. V úvahu pro zahájení stavební činnosti připadá i rok 1697, kdy zasáhla Kuks jedna z četných povodní, nicméně k roku 1696 je datována i první nadační listina pro špitál na pravém labském břehu. Povodeň, která ostatně odnesla mostek a psinec17 se nejeví jako důvod pro iniciaci stavebního ruchu, jehož výsledkem byly lázně, jaké neměly v tehdejší Evropě srovnání. Centrální architektonickou dominantou levého labského břehu byl dvoupatrový šporkovský zámek na čtverhranném půdorysu, předsunutý před kapli Nanebevzetí Panny Marie, v jehož přízemí se nacházely koupele s měděnými vanami18. Koupele byly přístupné otevřenými arkádami, od kterých po obou stranách vedla dřevěná kolonáda s pavlačovou galerií, ta zároveň sloužila jako spojnice s dalšími lázeňskými budovami. Budovy situované níže v terénu údolí sloužily k ubytování lázeňských hostí. V některé z budov u labského břehu byly umístěny i lázně pro nemajetné19. Od zámku směrem k řece Labe se rozbíhalo centrální schodiště s postranními kaskádami a sochařskou výzdobou. Budova divadla - opery, která dnes neodmyslitelně patří k základní výbavě společensky exponovaných míst, patřila spolu se šporkovským divadlem - operou v Praze k prvním, kde se provozovala veřejná operní představení. V této souvislosti je třeba zmínit spolupráci hraběte a benátskou operní společností Antonia Denzia (asi 1690 –asi 1763), která vystupovala jak ve zdejším divadle, tak v Praze a uvedla v Čechách řadu oper italských současníků, mimo jiné také opery Antonia Vivaldiho (1678 – 1741)20. Hostům sloužily samozřejmě i menší stavby kuchyně, stájí apod., které doplňoval panský hostinec „U zlatého slunce“. 16

Ibid., str. 138. Ibid. 18 Ibid. 19 Ibid. 20 Preiss, P.: František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách. Litomyšl – Praha 2003, str. 6. 17

Prostory mezi domy byly upraveny ve stylu francouzských zahrad, doplněny sochařskou výzdobou a vodními hrátkami. Kuriozní podívané byl určen tzv. Bokouš – bukový lesík, kde byly kmeny mladých stromků upraveny, aby dál vyrůstaly do roztodivných tvarů. Bokouš se nacházel v nevelké vzdálenosti od lázeňských budov, dnes se o jeho umístění můžeme pouze dohadovat, v blízkosti dnešního Kuksu nelze najít ani místo s větším výskytem buků21. Nelze ani domýšlet, co měly útvary v Bokouši představovat. 2. 2. Kratochvíle 3) M.H. Rentz, Veduta Kuksu (velká), 1724, detail kratochvílí

Hrám, odpočinku i sloužily

pobavení ještě

stavby na pravém labském

břehu,

situované před úpatí kopce. V těchto místech stálo 40 trpasličích postav kolem rejdiště, které bylo určené pro hru, jejímž cílem bylo zasáhnout kroužek při jízdě na koni22. Jiným hrám byly vyhrazeny altány na louce a malý labyrint. Je zřejmé, že kromě léčebných kúr, užívali lázeňští hosté řadu příjemných kratochvílí v kultivovaném, galantním venkovském prostředí časného 18. století doplněném řadou altánů, pousteven a jiných drobných staveb. 2. 3. Architektonické řešení staveb na levém břehu Celkové řešení budov na levém břehu působilo sice drobnopisným, ale uceleným dojmem a navozovalo dojem pastorální idyly. Právě celistvý

dojem,

důmyslný

drobnopis,

roztříštění

velkých

architektonických hmot v protikladu k budovám na pravém 21 22

FAGUS latinsky buk. Anagram Franz Anton Graf von Sporck. Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 153.

labském

břehu,

vede

badatele

k domněnce,

že

autorem

architektonického řešení lázní byl Giovanni Battista Alliprandi (1665 – 1720), jehož autorství je archivně doloženo pouze u kostela Nejsvětější Trojice stojícího na pravém břehu kukského údolí23. 2. 4. Předpokládaná výzdoba lázeňské partie Bohatou sochařskou výzdobu v lázeňské partii lze předpokládat, do současné doby se však zachovalo pouze její nepatrné torzo. Možným vodítkem pro rekonstrukci jsou dobové rytiny i líčení básníka Gottfrieda Benjamina Hanckeho (ca1695 - 1750)24. S jistotou lze říci, že schodiště končilo mezi budovami při Labi kašnou s plastickou výzdobou. Z ní se dochovala socha Polyféma, dnes umístěná nad branou špitální zahrady, a dvě postavy mořských polobohů Tritónů. Dodnes je patný otvor v zádech Polyféma, kde byl původně umístěný hrací strojek, rozeznívající se proudem dopadající vody. Ostatní sochařskou výzdobu kašny a okolí schodiště nelze zcela spolehlivě rekonstruovat. Preiss hovoří, s odkazem na Hanckeho oslavnou báseň25, o Dianině koupeli s postavou Akteona, kterou považuje za zde sochařsky ztvárněnou, zároveň popírá fyzickou přítomnost plastik Neptuna a najád, ty považuje za básnický obrat26. O postavách Tritónů však nepolemizuje, jistě vzhledem k tomu, že se obě tyto plastiky dochovaly a jejich dnešní umístění na začátku schodiště snad odpovídá jejich umístění původnímu. Problém vyvstává, uvědomím – li si, že se přede mnou odvíjí široká a hlavně poněkud nesourodá plejáda postav antických božstev, polobožstev a hrdinů. Zatímco Akteón vystupuje jako účastník nešťastné náhody, kdy spatřil neoděnou bohyni Dianu při koupeli, za což je tvrdě 23

Ibid., str. 144. Hancke, G. B.: Beschreibung des in Böhmen gelegen, Ihro Hoch-Reichs-Gräfl. Excell. dem Herrn Grafen von Sporck zugehörigen Kuckus-Bades, Schweidnitz 1722. Česky Hancke, G. B. – Bohadlo, S. – Imlauf, L.: Theatrum Fagi. Náchod 2002. 25 Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 150. 26 Ibid. 24

potrestán, vystupuje Polyfémos v snad ještě trudnějším příběhu o lásce bohyně Galatei a Akida. Právě bohyně Galateia bývá provázena množstvím postav nižších vodních či mořských bohyň a svým otcem mořským bohem Néreem. Pokud by zde byl ztvárněn příběh ve chvíli, kdy byl Akid již mrtev, mohla být jeho přítomnost naznačena jen vodní hříčkou. Ztvárněnými figurami by v tom případě byli Galateia a Polyfémos. Příběh Akida a Galatei byl v 17. a 18, století značně oblíben27, avšak neméně byla oblíbena i panenská bohyně Diana; do jejího setkání s Akteónem se však postavy mořských bohů a Polyféma jaksi nehodí, její doprovod byl výhradně ženský. Samozřejmě lze u Hanckeho předpokládat silnou představivost a barokní košatost. Jeho líčení je sice barvité, avšak nelze

ho

označit

jednoznačně

za

popisné.

Není

také

pravděpodobné, že by se sochařská výzdoba omezovala pouze na okolí

hlavního

lázeňského

schodiště,

koneckonců

úprava

prostranství mezi lázeňskými stavbami rozhodně vybízela jak k dalšímu využití vodního živlu, tak sochařské výzdoby. Předpokládám že v lázeňském okrsku bylo možné najít větší množství fontán či kašen s plastickou výzdobou a mohu také předpokládat, že existovaly obě plastické skupiny, avšak u hlavního schodiště že se mohlo jednat o skupinu bohyně Galatei s Akidem(?) a Polyfémem. Také umístění čtveřice římských bohů, která představuje roční období, do bezprostřední blízkosti Polyfémovy skupiny se mi jeví poněkud násilné28. Jejich původní osazení však nelze zjistit29. Navíc v současné době se nacházejí v Kuksu dvě skupiny představující roční období30. Otázkou zůstává nejen plastická výzdoba lázeňské partie, ale i to, kteří sochaři se na ní podíleli. Dnes lze s jistotou říci, že jedním z nich byl Bartoloměj Jakob Zwengs31, jehož pracemi jsou alegorie Svobodných umění, dvě postavy snad z většího cyklu 27

Motiv byl často zpracováván i hudebními skladateli, např. J. B. Lully či G. F. Händel. Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 150. 29 Dnes v budově špitálu. 30 Torzo druhé čtveřice je dnes umístěno ve špitální zahradě. 31 Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 150. 28

alegorií Živlů a torzo čtveřice Ročních období.. Sochy pochází z roku 1701, jejich původní umístění je však třeba hledat na levém labském břehu a hovoří –li Preiss o „horním libosadu“32, jistě má na mysli některý z libosadů lázeňských, neboť horní libosad špitální nebyl v uvedeném roce ještě založen. Z ruky Matyáše Bernarda Brauna (1684 – 1738) vzešla na levém břehu postava Herkomanna - Zvykomila z roku 1720, ta patrně bezprostředně souvisela s prohraným soudním sporem hraběte

Šporka

s doktorem

práv

Václavem

Neumannem

z Puchholze (1670 - 1743)33. Herkomann byl vztyčen před hostincem „U zlatého slunce“, v roce 1729 byla postava přetesána v postavu Goliáše a současně doplněná menší rozpohybovanou postavou Davida34. Protože k vybavení levého břehu patřily i kratochvíle na břehu pravém, musím zmínit i sochařskou výzdobu těchto míst. Mostek zdobily sochy harlekýnů z commedie dell´arte35, které zvali hosty ke hrám, jež se za mostkem daly provozovat. Na vrcholech obelisků, dnes ve špitální zahradě, uprostřed rejdiště se otáčely patrně drobné alegorie Pravdy a Spravednosti dohlížející na poctivost hry. Proslulé trpasličí postavy lemovaly právě zmíněný prostor. Zda byl jejich autorem Matyáš Braun, nelze bez pochyb přijmout. Tyto figury byly osazeny nejpozději roku 171536, kdy Braun v Kuksu není doložen. Z trpasličích postav, které jsou v současné době dochovány na různých místech37, nelze bezpečně dovodit autorství. Pravděpodobnější se jeví, že autorem 40 postaviček je autor jiný, zatím neznámý. K výzdobě rejdiště patřila i dvě sousoší s loveckou tematikou, dnes nezvěstná38. Výzdobu

kaple

Nanebevzetí

nelze

rekonstruovat,

předpokládat lze motivy mariánské a novozákonní. 32

Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 149. Ibid., str. 211. 34 Dnes v budově kláštera a hospitalu. Socha Herkomanna – Goliáše stojí na původním místě. 35 Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 152. 36 Ibid., str. 155. 37 Preiss, P.: František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách. Praha – Litomyšl 2003, str. 258 – 262. 38 Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 153 – 154. 33

Plastické výzdobě odpovídala jistě i výzdoba malířská, kterou lze předpokládat, avšak nedochovaly se ani zprávy o ní. 2. 5. Zánik lázeňské partie Zámek ani lázeňské budovy se do současné doby nedochovaly. Dnes lze v těchto místech vidět kaskádové schodiště, budovu původního hostince „U zlatého slunce“ s postavou Goliáše a budovu dnešního hostince, jeden z původních lázeňských domů. Po smrti hraběte F. A. Šporka výrazně poklesl zájem o návštěvu kukských lázní, mezi jeho dědici se nenašel nikdo, kdo by bývalou slávu lázeňského místa oživil. Roku 1898 zchátralá budova zámku vyhořela, její trosky byly strženy na samém počátku 20. století. Drobnými stavbami za mostkem přes Labe na pravém břehu pomyslně končí část areálu, věnovaná koupelím, hrátkám a příjemnému odpočinku. Právě za místy, kde tyto drobné stavby stávaly, se zdvihá kopec, na jehož vrcholu stojí majestátní budova kláštera s hospitalem. 2. 6. Dům filozofů 4) M. H. Rentz, veduta Kuksu (velká), 1724, detail Filozofského domu

Samostatné postavení v areálu lázní měla budova zvaná

Dům

filozofů, ve které byla umístěna hraběcí knihovna. Dům byl situován

na

pravém

labském

břehu,

patrně

nad

úrovní

kratochvilných staveb, avšak jakoby ukrytý za horizontem zdvihajícího se kopce. Jeho stavba byla ukončena patrně až roku 172239. V současné době nestojí a nelze přesně určit jeho polohu. Také zde lze předpokládat výzdobu sochařskou a malířskou, nicméně ji nelze zcela rekonstruovat. 39

Ibid., str. 174.

3. Budovy na pravém labském břehu 3.1. Klášter s hospitalem Cestu k budově původně tvořila lipová alej a centrální schodiště nechalo návštěvníka nejprve stanout u hraběcí hrobky. Teprve potom mohl pokračovat dál a výš na terasu před kostelem Nejsvětější Trojice. 5) M. H. Rentz, Veduta Kuksu (velká), 1724, detail špitální patrie

Špitální kostel je centrálním prostorem celého komplexu budov na pravém břehu, jeho autorem je architekt italského původu zdomácnělý v Čechách G. B. Alliprandi40. Tělo kostela je vystavěno z neomýtnutých pískovcových kvádrů, jedná se o nejmohutnější architektonickou hmotu v celém údolí, která je však členěna lisénami, přerušených ve 2/3 kladím a velkým polooválným oknem, navíc nároží jsou konkávně skrojena, což dodává budově při veškeré hmotnosti až přízračný dojem. Vstupní část je řešena opět vertikálně a plasticky vystupuje z celku, jednoduchost je podtržena sousoším Zvěstování Panny Marie v lehce nadživotní velikosti. Dojem vertikality a směřování vzhůru, kterým stavba při veškeré hmotnosti působí, podtrhuje i zakončení klasickým tympanonem. Orientace stavby na jih, umožnila Alliprandimu uvnitř stavby rozehrát důmyslnou hru světla. Stejně je působení slunečního svitu

využito v hraběcí

hrobce, která je kryptou kostela. Centrální hmota je důmyslně doplněna alegorií Náboženství s rozepjatými křídli Matyáše Bernarda Brauna uprostřed prostoru terasy před kostelem. Po obou stranách majestátní stavby kostela symetricky vyrůstají nejprve kvadratické dvou a třípatrové útvary, které se dál rozbíhají v jednoduché dvoupatrové trakty, zakončené 40

Ibid., str. 144.

původně třípatrovými nárožními rizality. Stejný rytmus vertikál a horizontál se opakuje v Braunově sochařské výzdobě před oběma křídly špitální budovy – mohutné postavy Andělů uvádějí sochy jen v lehce nadživotní velikosti v řadách Ctností a Neřestí. Zahrada, dříve zvaná horní libosad, přiléhá k hospitalu z jižní strany. Jak napovídá původní označení, byla určena především odpočinku, ovšem již bez kratochvílí, kterými byli protkány zahrady na levém labském břehu, pouze s altánem a mlýnem. Pro potřeby hospitalu se zde nacházel také ovocný sad a bylinná zahrádka. K původnímu vybavení pravého břehu náležel i hřbitov Milosrdných bratří41 s kaplí za špitální zahradou. Stavba i výzdoba budov na pravém břehu probíhala od roku 1700 do roku 171042. Ještě v 18. století doznal komplex kláštera s hospitalem několik změn. Dědici hraběte Šporka rozšířili jak západní, tak východní křídlo o zkrácené trakty k nim kolmé, tato přístavba nevybočuje ze základní koncepce budov a z jižní strany zůstává otevřená do zahrady. Požadavek na zvětšení kapacity budov špitálu byl vyvolán potřebou zřízení velkého špitálního sálu (dnešní Braunovo lapidárium) a rozšířením hospodářského zázemí. Na sklonku 60. let 18. století byl na objednávku kukského převora Benigna Rotha43 objednán projekt na přestavbu komplexu u vídeňského architekta Leopolda Niederoeckera, z něhož se uskutečnila pouze přestavba průčelí rizalitu západního nároží. 3. 2. Plastická výzdoba před hospitalem Komplex kláštera s hospitalem se zachoval do dnešní doby, a to i s většinou bohaté sochařské výzdoby. Vystoupá – li návštěvník minulý i současný cestou, která byla původně lipovou alejí, stane u zdobené mříže hrobky, kde 41

Hospitálský řád sv. Jana z Boha. Ibid., str. 140 – 164. 43 Halík, T.: Hospital Kuks. Památky umělecké v Betlémě. Kuks za doby hraběte Fr. Ant. Sporcka. Dvůr Králové nad Labem 1908, 1910, 1911, str. 4. 42

odpočívají

příslušníci

rodiny

Šporků,

Sweerts-Šporků

a

Rothkierch- Panten44. 3. 2. 1. Blahoslavenství Na půlkruhovitě vybíhajícím okraji terasy uvítají příchozího nejprve alegorie Blahoslavenství jak je nacházíme u evangelisty Matouše (Mt. 5, 3 -10). Od západu k východu defilují v tomto pořadí45: 1. „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.“ 2. „Blahoslavení tiší, neboť dostanou zemi za dědictví.“ 3. „Blahoslavení, kteří protivenství trpí pro spravedlnost, neboť jejich jest království nebeské.“ 4. „Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.“ 5. „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich jest království nebeské.“ 6. „Blahoslavení pokojní, nebo oni synové boží slouti budou.“ 7. „Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.“ 8. „Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni“. Postavy Blahoslavených jsou připisovány Matyáši Braunovi a datovány rokem 1715, tuto atribuci přijímá i Preiss46, zároveň vyslovuje jistou pochybnost, a to pro nižší formální kvalitu, než jakou nacházíme u ostatních Braunových prací. Braunovo autorství nakonec přijímá s odkazem na to, že se jedná o dílenské práce a že až po Braunově vstupu do Šporkových služeb lze hovořit o uceleném ikonografickém programu47, jehož naplňování by se tím zúžilo na sochařskou výzdobu Matyáše Brauna. To, že jsou plastiky zpracovány pro pohled zdola, připisuje opět nižší kvalitě dílenské produkci48.

44

Rodina Rotkierch – Panten byla příbuzensky spjata s rodinou Sweerts – Špork. .Halík, T: Hospital Kuks. Památky umělecké v Betlémě. Kuks za doby hraběte Fr. Ant. Sporcka. Dvůr Králové nad Labem 1908, 1910, 1911, str. 10 – 12. 46 Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 156. 47 Ibid., str. 156 – 157. 48 Ibid. 45

3. 2. 2. Ctnosti a Neřesti Nejznámější z plastické výzdoby v Kuksu jsou postavy alegorií Ctností a Neřestí, které byly vztyčeny na zídce před budovou kláštera a hospitalu, od terasy se rozbíhají směrem východním a západním. Autorství obou řad je bezpečně připisováno Matyáši Braunovi a datováno lety 1718 – 171949. Braunovo mistrovství se neprojevuje jen v uzpůsobení grafických předloh Jacquese Callota (asi 1592 - 1635), Martina Engelbrechta (1684 - 1756) a Cesara Ripy (asi 1560 - 1623)50, ale nejvíce ve výrazech a gestech postav. Každou řadu uvádí Anděl Smrti. K východu se rozbíhají Ctnosti uváděné Andělem blažené smrti. Počátek řady tvoří tři božské ctnosti Víra, Naděje a Láska. Za nimi pokračují Trpělivost, Moudrost, Statečnost, Cudnost, Píle, Štědrost, Upřímnost, Statečnost a Uměřenost. Před řadou Neřestí oplakává jejich temnou cestu Anděl žalostné smrti, po kterém následují Pýcha, Lakomství, Smilstvo či Marnivost,

Závist,

Obžérství,

Hněv,

Lenost,

Zoufalství,

Lehkomyslnost, Pomluva a Lstivost51. Socha Podvodu se z 18. století nezachovala, byla nahrazena prací Bernarda Otto Seelinga (1850 – 1895) z konce 19. století. Alegorie

byly

s největší

pravděpodobností

zvýrazněny

barevným nátěrem52. 3. 2. 3. Alegorie Náboženství Přes krásu a expresivnost obou Braunových řad je ústřední sochou jiná postava, alegorie Náboženství, umístěná téměř uprostřed terasy, před vchodem do kostela Nejsvětější Trojice. Ani u této plastiky není pochyb o jejím autorství či dataci rokem 171953. Náboženství je představováno krásnou usměvavou okřídlenou ženou - andělem, která objímá pravou rukou velký kříž, v téže ruce 49

Ibid., str. 159. Grafici, autoři tradičních ikonografických vyobrazení některých lidských vlastností, které byly používány jako předlohy pro další autory. 51 Braunovy sochy jsou dnes umístěny v lapidáriu, jejich původní místa byla osazena kopiemi. 52 Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 164. 53 Ibid., str. 157. 50

drží důtky a okovy. Nohu klade na zeměkouli, u nohou leží přemožená Smrt. V levé ruce drží knihu s písmeny alfa a omega, která upomínají na Ježíšova slova z knihy Zjevení sv. Jana (Zj 22, 13). Mohutná křídla jsou zachycena ve chvíli, kdy se žena – anděl chystá vzlétnout a dodávají plastice vskutku nadpozemský výraz. 3.3. Vnější výzdoba kostela Nejsvětějsí Trojice Exteriér stavby kostely Nejsvětější Trojice je opatřen plastickou výzdobou. Na těle kostela jsou umístěny postavy alegorií tří božských ctností, nejvýše postavená je zde Víra. Nad oknem mezi postavami Lásky a Naděje je umístěn kamenný erb zakladatele, který nenechá nikoho na pochybách, kdo je stavitelem a donátorem tohoto výstavního chrámu. Nad vstupním portálem přistupuje archanděl Gabriel s lilií nevinnosti oznámit Panně Marii, že v příslušném čase porodí Syna – Spasitele. Tato skupina je datována rokem 1709, autorské určení není zatím jasné54. Zvěstování bývá dáváno do souvislosti s úmyslem hraběte Šporka upravit budovu kukského kláštera pro řád celestinek55, do něhož vstoupila jeho starší dcera hraběnka Marie Eleonora Františka Šporková (1687 – 1717). Hraběnka se stala představenou řádu, který její zásluhou přesídlil na krátký čas do Čech. Ačkoli je tento úmysl hraběte doložen56, myslím, že jej nelze zcela bez výhrad přijmout v souvislosti s plastikou Zvěstování nad portálem kukského kostela. 3. 4. Vnitřní výzdoba kostela Klášterní a hospitální kostel v Kuksu je zasvěcen Nejsvětější Trojici, zda je toto patrocinium upomínku na údajný záměr hraběte usadit

v Kuksu

původně

Trinitáře,

nelze

vyloučit

bezpodmínečně57. Tato hypotéza se však nejeví pravděpodobná. Z roku 1696 pochází první verze nadační listiny pro kukský špitál, 54

Ibid., str. 153. Ibid., str. 140 – 144. 56 Ibid. 57 Ibid., str. 140. 55

ve které jsou hrabětem do Kuksu žádáni členové hospitálního řádu Milosrdní bratři Jana z Boha58, neboť na den svátku jeho zakladatele připadl den narození hraběte Františka Antonína Šporka, důvod víc než pádný59. Půdorys kostela tvoří osmiúhelník protnutý latinským křížem Prostor je zaklenut ve výšce 25 metrů českou plackou. Z pískovce, bytostně českého materiálu, je vybudován i hlavní oltář. Oltářní plátno z roku 1840 představuje Vzkříšení Lazara, toto nahradilo původní barokní malbu stejného námětu, která byla na místě při svěcení stavby 20. srpna 171760 Janem Adamem Vratislavem z Mitrovic (1677 - 1733) biskupem královéhradeckým. Že původní obraz byl barokní napovídá i původní barokní rám. Postava Boha Otce s žezlem v ruce je zachycena mezi anděly ve štukové plastické výzdobě nad obrazem, ještě výše objevuje se třetí božská osoba Duch svatý v podobě holubice. Vysoké mužské postavy na oltáři představují sv. Petra na straně evangelijní a sv. Pavla na straně epištolní. Kazatelna je zdobena tradičně postavami evangelistů i holubicí Ducha svatého. Nad vchodem do prostor, které snad měly být původně druhou boční kaplí61, je umístěn obraz, jehož rokový rám odkazuje k době vzniku až po polovině 18. století, představuje sv. Augustina kázajícího pohanům. Postranní oltář na evangelijní straně je zasvěcen sv. Janu Nepomuckému, který je vypodobněn na malém oválném oltářním obraze. Velké plátno za ním je věnováno sv. Janu z Boha a také činnostem, kterými se zaobírali následovníci tohoto světce, členové řádu sv. Jana z Boha. V postranních nikách u tohoto oltáře lze vidět plastiky archanděla Rafaela, patrona řádu Milosrdných bratří a poutníků, naproti němu archanděl Michael, vůdce nebeského vojska, přemáhá ďábla u svých nohou.

58

Ibid. 9. březen. 60 Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 140 – 144. 61 Dobře zřetelná na půdoryse stavby. 59

Menší postranní oltář na straně evangelijní je zasvěcen sv. Anně, vyobrazené opět na menším oválném plátně, na větším plátně je to Panna Marie Sedmibolestná, před kterou klečí 7 kupců, zakladatelů řádu servitů. Výzdoba epištolní strany pokračuje od hlavního oltáře obrazem nad vchodem do Boční kaple, na kterém je zachycen sv. Patrik ve chvíli, kdy oživuje pohanského knížete Lokadia, toužícího po křtu. Nejen bohaté rokaje rámu obrazu dávají tušit dobu vzniku ve druhé polovici 18. století. Postranní oltář zasvěcený sv. Josefu je zdoben malou oválnou podobenkou světce. Velký obraz za oltářem znovu připomíná motiv Zvěstování Panny Marie. Podle nedoložené ústní tradice byl objednán manželkou hraběte hraběnkou Františkou Apolonií Šporkovou (1667 - 1726) u Petra Jana Brandla (1668 – 1735). Současné bádání přisoudilo obraz malíři Janu Ignáci Cimbalovi (1722 - 1795)62. Z postranních nik shlížejí plastické postavy rodičů Panny Marie, sv. Anny a sv. Jáchyma. Čtvrtý postranní oltář v kostele je zasvěcen Panně Marii, na větším oltářním plátně je zachycen ukřižovaný Kristus. Stěny kostela jsou zdobeny plastickými postavami andílků, girlandami a draperiemi. Z další výzdoby kostela je třeba zmínit jak vitrajové portréty zakladatele hraběte F. A. Šporka a jeho manželky F. A. Šporkové (rozené ze Sweertsu, Reistu a Blauenthurnu), tak erby Šporků a Sweertsů ve slepých oknech. Motiv čtyř evangelistů se opakuje ve zdobených kartuších symetricky rozmístěných v prostoru úpatí klenby. Lze předpokládat, že k vybavení kostela do roku 174363, patřilo původní oltářní plátno se scénou Vzkříšení Lazara, lze uvažovat také o postranním oltáři sv. Josefa s obrazem Zvěstování Panny Marie.

62

Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 145. 1743 je rokem příchodu členů řádu Milosrdných bratří do Kuksu, o rok později začal fungovat i špitál. 63

Nelze zatím přesně vročit osazení oltáře sv. Jana Nepomuckého s obrazem sv. Jana z Boha a jeho bratří. U postranních oltářů sv. Anny a Panny Marie je situace obdobná. Obrazy sv. Augustina a sv. Patrika lze zařadit do období až kolem poloviny 18. století jistěji. 3. 5. Hrobka 3. 5. 1. Krypta kostela Za postranním oltářem Panny Marie a zpovědnicí se nacházejí zdobené dveře do šporkovské hrobky. Malba na dveřích upomíná na pomíjivost pozemských věcí, stejně tak veršovaný latinský nápis na nich. Z kostela se do hrobky scházelo po točitých schodech, další vstup do hrobky ústí pod terasou před kostelem. Půdorysné uspořádání hrobky je stejné jako u kostela nad ní, opakuje se i užití české placky. Také ona je vystavěna z pískovcových kvádrů, zde však stěny nebyly upraveny ani malbou ani plastickou výzdobou. Alliprandi zde systémem šachet, které ústní v prostorech kolem kostela dokázal zajistit nejen dokonalé větrání64, ale zároveň důmyslnou hru světla, které přichází shora a během dne se proměňuje. 3. 5. 2. Výzdoba krypty Lampa věčného světla není umístěná na oltáři, ale uprostřed hrobky. Motivem zdejšího oltáře je Zmrtvýchvstání Páně, vypodobněno na reliéfu oltářní menzy. Spící andílci, lebky a přesýpací hodiny doplňují tradičně výzdobu funerálního prostoru. Pozornost nejvíce upoutá Braunova dřevořezba Ukřižovaného v nadživotní velikosti z roku 172565. Ostatky příslušníků rodiny Šporků tu odpočívají ve zdobených kovových rakvích. V 18. století byla stěny hrobky pokryty nápisy, které se vztahovaly k osobám, zde pohřbeným.

64

V současné době větrací systém není zcela funkční, důvodem je úprava schodiště a terasy v 50. letech 20. století. 65 Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 164.

Podrobně je uvádí Halík ve svém spisu66. Dnes se z těchto nápisů nezachovalo nic. 3. 6. Vybavení dalších prostor v budově kláštera s hospitalem Z vnitřního vybavení a výzdoby dalších prostor stavby se zachovala nepatrná část Rovněž výzdoba malířská se zachovala jen v několika místnostech – v lékárně, v místnosti před ní a v původním refektáři Milosrdných bratří. Boční kaple byla zasvěcena sv. Kříži, dnes se z jejího oltáře zachovalo torzo. Zachovala se ale rozměrná autorsky neurčená dřevořezba Krucifixu z oltáře, která vyniká expresívním vylíčením Kristova utrpení. Lze předpokládat, že původní koncepce počítala i s druhou boční kaplí, která by byla umístěna symetricky se stávající Boční kaplí sv. Kříže. Pro původní záměr by hovořila fresková výzdoba, jejíž část byla odkryta teprve nedávno – na modrém baldachýnu slovo Charitas ve svatozáři. Téměř kompletní se zachovalo vybavení lékárenské oficíny. Nábytek i lékárenské vybavení jsou dokladem vyspělosti lékárenských schopností a zásluh členů řádu Milosrdných bratří. K jejich dobrovolně zvolené povinnosti se vztahuje i freska v oficíně, kde je hlavním lékárníkem Kristus, který vyučuje sv. Jana z Boha a jeho následovníky. Symbolický význam má bezesporu i figurální freska v bývalém refektáři, její význam se mi nepodařilo určit67. Chodba přízemí byla v 18. století zdobena freskami Tance Smrti. Tyto výjevy zde byly již před rokem 172968. Představovaly osoby rozličných stavů a hodnotí ve chvíli, kdy je Smrt odváděla z tohoto světa. Cyklus je dáván do souvislosti s grafickým cyklem Michaela Heinricha Rentze (1701 - 1758), který byl tiskem vydán

66

Halík, T.: Hospital Kuks. Památky umělecké v Betlémě. Kuks za doby hraběte Fr. Ant. Sporcka. Dvůr Králové nad Labem 1908, 1910, 1911, str. 4 – 12. 67 Představuje alegorické figury, které se mi nepodařilo určit. Čitelnost fresky je omezena secco technikou. 68 Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 170.

v roce 175369. V současné době je odkryto na chodbě špitálu několik polí – Adam a Eva, Kupec, Blázen, Kardinál. 3. 7. Amicorum ostium,…70 Závěr stavebních prací v Kuksu je zaznamenán v roce 1723, kdy byl celý lázeňský areál obestavěn zídkou, nad jejíž jedinou vstupní branou se skvěl nápis: „Amicorum ostium, non hostium“71, zvaní byli přátelé, nikoli nepřátelé. Stejně symbolické bylo i vypuštění divokých zvířat do okrsku, vyloučeny byly dravé šelmy. 3. 8. Betlém Po ukončení stavebních prací i hlavní výzdoby v samotných lázních byl v letech 1731 – 1734 vytvořen v Novém lese u Žirče tzv. Betlém72. Jednalo se o skvěle vypravené lesní zátiší, se sochami Matyáše Brauna. Dodnes poutají pozornost postavy poustevníku Garina i Onufria. Kromě motivů poustevnického života, nacházela se tu sousoší, která byla věnována především líčení příběhů novozákonních. Ani zde nebyl opomenut živel vody, připomenut byl Alejí sedmi studánek i sousoším Krista a Samařanky. Do dnešních dnů se z betlémské výzdoby dochovalo jen torzo.

69

Ibid., str. 171. Brána pro přátele, ne nepřátele. 71 Ibid., str. 174. 72 Ibid., str. 202. 70

III. Kukské nadání Stavba špitálu nebyla u osoby světského stavu 17./18. století nijak zarážející. Jak sám hrabě Špork zmiňuje v nadační listině kukského špitálu, byla taková činnost projevem „jistého uznání a vděčnost za rozmanité milosti, které Nejvyšší udělil mně ...“73, která byla pro osoby šlechtického stavu zavazující. Péče o poslední věci méně šťastných bližních – především o vlastní poddané – byla rozšířena již od středověku. Špitály zpravidla neoplývaly bohatým nadáním, bylo myšleno na nejzákladnější péči a především duchovní opatření chovanců. Díky spiritualitě hlubokého milosrdenství, soucitu a vědomí vlastní nepatrnosti provozovali špitální služby nejčastěji příslušníci církevních řádů. K typickým znakům špitálních staveb patřilo i jejich umístění: se hřbitovem mimo městské brány, nepatřily do společensky exponovaných míst, péče o nemajetné umírající nebývala „na očích“. Výjimkou nebyly ani špitály zakomponované do klášterního komplexu. V nadační listině hraběte. Šporka se dočteme, že stavba byla vybudována pro „sto chudých a stísněných mužů (mezi ty mohou býti před jinými vybráni zdejší poddaní, potom, vysloužilí staří a neduživý vojáci; nebude – li pak těchto, obyvatelé z okolních a sousedních míst; avšak všichni zde uvedení mají se vykázati potvrzením o dobrém a čestném chování)“ , dále čteme: „a poněvadž jsem hluboko v srdci pochopil, že takové staré, ubohé a neduživé osoby, zvláště pak ty, které byly ve válečných službách, žily ve svém mládí nepořádným a pustým životem, vůbec nemyslily nebo jen zřídka na svou spásu a i jinak málo slyšely nebo chtěly slyšeti o duchovních věcech, a když uvažuji, že takoví lidé, žijící nyní v klidu ústraní a nemajíce starosti o potřebnou výživu, mohou býti nejsnáze přivedeni působivým a častějším duchovním

napomínáním

a

povzbuzováním

k pravému

poznání...“74. Měly proto být uspokojeny nejen základní potřeby 73

Citováno dle anonymního českého překladu Nadační listiny hraběte Františka Antonína Sporcka, který je uložen v kanceláři správy objektu SZ Kuks. 74 Ibid.

starců, ale myšleno bylo i na jejich pohodlí. Vskutku budova byla pro svou činnost bohatě nadána, hrabě vyčlenil ze svého majetku celé choustníkohradištské panství s pivovarem, součástí nadační listiny je kromě určení množství jídla, piva, vína, svrchního oděvu i prádla také množství tabáku a malého kapesného75. V době, kdy Šporkovy lázně na levém břehu žily intenzívním společenským životem, byla budova kláštera a hospitalu stavebně dokončena, patrně již částečně vybavena, zvláště kostel a prostory určené k duchovnímu životu. Zda budovy na pravém břehu sloužily přechodnému účelu od doby svého dokončení kolem roku 1710 až do roku 174376, nelze uspokojivě zodpovědět. Zároveň je s podivem, že by byly budovy téměř 30 let prázdné. K uskutečnění záměru hraběte za jeho života nedošlo, Milosrdné bratry77 pozvala do Kuksu dcera hraběte hraběnka Anna Kateřina Sweerts – Šporková (1689 – 1754)78, která se tak stala faktickou zakladatelkou nadace a její první administrátorkou. Pět let po smrti hraběte, kdy lázeňský ruch na levém břehu již utichl, v srpnu roku 174379, přišli do Kuksu první členové řádu. Každodenní milosrdenství zde vykonávali až do roku 193880, kdy byly ze svého konventu vyhnáni a kukský klášter s hospitalem byl začleněn jako pohraniční oblast k Německu.

75

Ibid. Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 140. 77 Hospitálský řád sv. Jana z Boha. 78 Mladší Šporkova dcera byla provdána za barona Karla Františka Rudolfa Sweertse, kterého hrabě adoptoval, tím došlo ke spojení jmen Sweerts a Špork. 79 Bogar, F. B.: Milosrdní bratři. Praha 1934. 80 Hanzlíček, Z. – Rajtr, Z. – Rusek, V.: Barokní lékárna v Kuksu. Hradec Králové 1971, nestr. 76

IV. Kukské zvláštnosti V době, kdy Halík sepisoval své průvodce po Kuksu zaznamenal 3 tzv. „kukské zvláštnosti“81, mezi které počítá: 1.

Do hrobky je nutno stoupat po schodech nahoru.

2.

Do zvonice je nutno sestupovat po schodech dolů.

3.

Přítomnost bílého čerta v kostele.

Halíkem zaznamenané zvláštnosti považuji za milé a příjemné rozptýlení při prohlídkách hospitalem, chci se ale pozastavit nad zvláštnostmi jinými. 1. Lázně s hospitalem pro chudé? Vzhledem k tomu, že první verze hraběte nadační listiny pochází z roku 169682, z doby, kdy na levém labském břehu panoval čilý stavební ruch, lze předpokládat, že hrabě počítal s budovou špitálu v celkové koncepci svých lázní. Na některých vyobrazeních hraběte Šporka se setkáváme s tím, že je vyobrazen právě s budovou kláštera a špitálu, nikdy s komplexem budov na levém labském břehu83. Mohu se domnívat, že snad hrabě kladl větší důraz právě na tuto část lázní a až jejich dokončením považoval tyto za úplné. Zmínila jsem, že špitál nebyl stavbou, která se umísťovala na místa společenského ruchu. I když budu brát v úvahu pojetí špitálu jako místa přípravy na dobrou smrt84, nemohu se zbavit pocitu, že kukské lázně byly jedinými, do jejichž pojetí byla taková stavba vkomponována. Vtírá se i myšlenka na to, že budovu takového špitálu mohl hrabě postavit na kterémkoli ze svých panství. To uskutečnil založením špitálu v Konojedech v roce 1699, který fungoval pod správou servitů.

81

Halík. T.: Hospital Kuks. Památky umělecké v Betlémě. Kuks za doby hraběte Fr. Ant. Sporcka. Dvůr Králové nad Labem 1908, 1910, 1911, str. 5. 82 Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 140. 83 Výběrově: J. I. Kapoun, Podobizna F. A. Šporka s loveckou družinou, po 1728, olej, plátno, Týniště n. Orlicí zámek; J. P. Lüdden – Ch. A. Wortmann, Podobizna F. A. Šporka, 1726, lept s mědirytem; E. J. Haas, Podobizna F. A. Šporka, 1733, lept s mědirytem a další. 84 Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 181.

Lázně byly vybudovány na „zelené louce“, hrabě nebyl rozhodně vázán žádnou místní tradicí či něčím, co bychom mohli nazvat „sociální potřebou“ – obec v Kuksu vznikala současně se stavbou lázní a nelze předpokládat, že by se v takovém místě jevila aktuální myšlenka na zbudování zaopatřovacího ústavu pro 100 starců. Také ono zamýšlené množství chovanců se jeví na dobu přelomu 17. a 18. století velkorysé. Stejně velkorysým se jeví zadání stavby architektu Alliprandimu, snad ještě velkorysejší Braunova sochařská výzdoba a stranou nezůstalo ani vnitřní vybavení. Vybavení a výzdoba špitálu byla neméně výstavní a nákladná jako totéž na levém, lázeňském břehu. Zároveň i v Kuksu, dokonce na levém labském břehu by se našlo dost místa pro zbudování kláštera se špitálem, kde by chovanci nebyli vystaveni na očích lázeňských hostí. Takové místo se nacházelo severně od lázeňských staveb, tam byla situována budova správy panství, v místech, kde dnes vede silnice z Jaroměře do Trutnova. Budova by zde mohla dobře plnit své úkoly, byla by vlastně součástí areálu lázní a dobře viditelná by byla při návštěvách Bokouše, ne však z lázeňských budov. 2. Polemika s dosavadními interpretacemi Kdyby bylo hlavním zřetelem hraběte Šporka vybudovat lázně jako místo společenského a politického dění, ze kterého lze získat především osobní prospěch85, jistě by takovou službu dobře vykonal levý břeh se všemi stavbami a kratochvílemi v blízkém okolí. Ani

interpretace

kukského

údolí

jako

moralizujícího

didaktického okrsku pod ochranou Pravdy a Spravedlnosti zasvěceného boji proti zvůli světské i církevní86 se mi nejeví zcela vyčerpávající. Vydělovala by tak hraběte Šporka ze společnosti i církve, jichž byl členem, navíc těžko uvěřit tomu, že takové místo vzniklo pro budoucí spory87. 85

Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 136. Ibid., str. 180 – 181. 87 Šporkovy spory s jezuity se datují až od roku 1729, kdy byly lázně již dokončeny. 86

V četných soudních sporech hraběte se jednalo vždy o majetek. Jediný spor, který vedl s částí instituce církve, se sousedy jezuity v nedaleké Žírči, byl také sporem majetkovým a koneckonců spor šťastně smířil synovec hraběte Šporka světící biskup pražský Jan Rudolf Špork (1695 – 1759)88. Vztah k tomuto synovci, přes jeho zjevnou přináležitost k vysokému kléru, byl téměř otcovský. Nelze pominout ani fakt, že starší dcera hraběte hraběnka Marie Eleonora, nejenže vstoupila do řádu celestýnek, ale stala se i představenou jejich jediného konventu v Čechách. Nevystačím zde ani s polaritou života činného (vita activa) a života trpného (vita contemplativa)89, právě typická barokní spiritualita řádu Milosrdných bratří Jana z Boha tkví v schopnosti účinné a praktické pomoci bližnímu, o čemž svědčí i jejich řádové heslo „Per corpus ad animam“90. Pro vita contemplativa mi skutečně zůstává nevelká stavba Domu filozofů91, která však není myslitelným plnohodnotným protějškem celého lázeňského břehu, její význam je spíše doplňující, stejně jako Bokouš či Betlém v Novém lese u Žirče. Přirovnání kukských lázní k „ráji na zemi“ lze brát nanejvýš jako básnické ocenění tohoto důmyslného okrsku92. Nápis nad vstupní branou nelze chápat jen pro osoby přátelsky nakloněné samotnému hraběti a jeho soudním sporům93. Nejčastější obecně užívanou interpretací je určení levého břehu pro léčbu těla, zatímco komplex napravo od řeky byl určen „pro léčbu duše“94. Pokud budu chápat komplexy na protějších březích odděleně, nemusely by být situovány tak, jak byly; mohly by se nacházet dokonce v rozdílných lokalitách. Navíc i levý břeh měl vlastní kostel – kapli Nanebevzetí Panny Marie, ta byla pro obvyklé duchovní potřeby uživatelů lázní dostačující. 88

Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 255. Ibid., str. 181. 90 Jirásko, L.: Církevní řády a kongregace v zemích českých. Praha 1991, str. 74. 91 Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 181. 92 Ibid., str. 180. 93 Ibid., str. 174. 94 Ústně tradováno v Kuksu, nepodařilo se mi zjistit odkud tradice vychází. 89

Musím proto odmítnout tvrzení, že „Kuks je sice třeba chápat jako totalitu utvářenou však podle dodatečně vytvořené koncepce“, že „nelze přikládat smysluplnost všem jeho článkům“, které „později sublimovaly do podivuhodné souhry“95.

95

Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 175.

V. Teologické významy a souvislosti lázeňského areálu Jestliže v kukských lázních bylo pro vykonávání bohoslužeb určeno několik prostor, musím se zabývat jejich možnými vzájemnými souvislostmi. V lázeňské partii to byla kaple Nanebevzetí Panny Marie, její protějšek tvořil kostel Nejsvětější Trojice s oltářním plátnem Vzkříšení Lazara, kolmo k němu hrobka s oltářem Zmrtvýchvstání. 1. Kaple Nanebevzetí Panny Marie nad prameny, Byla prvním z těchto míst a její zasvěcení dávalo tušit patrocinia ostatní. Byla prostorem určeným pro bohoslužby, kterých se účastnili lázeňští hosté. Motiv vodních pramenů, nad kterými kaple stála, byl jednak narážkou na čistotu Panny Marie a zároveň tyto pozemské vody byly tím, že kaplí procházely, samy očišťovány, jako takové byly dále ohřívány a rozváděny k dalšímu užití. Očištění skrze milosrdenství Panny Marie je prvním krokem na cestě, která přibližuje člověka jejímu Synovi. Tato prastará důvěra ke slitovné Matce Boží pramenila z vědomí, že Panna Marie byla ke svému poslání vybrána z lidí zrozených na zemi. Skrze své lidství a mateřství stojí nejblíže k pochopení slabostí, kterým může člověk podlehnout96. Zároveň byla jedinou z lidí, která byla přijata na nebesa s fyzickým tělem. 2. Kostel Nesvětější Trojice „O lux, beata Trinitas et principalis Unitas“97 Trojjediná podstata Boha je bezesporu největším Tajemstvím víry, nelze se ji dobrat rozumem; její poznání lze učinit jedině skrze ji samu. Osoba

Boha

Otce

bývá

nejlépe

osvětlována

skrze

starozákonního Hospodina, Stvořitele světa, který je všemu stvořenému Otcem – všechny své děti přesahuje a s láskou se o ně stará. 96

Vocabulaire de la Théologie. Paris 1970. Česky Slovník biblické teologie. Řím 1981, str. 213. „Ó světlo, blažená Trojice a prapůvodní Jednoto“. Denní modlitba církve římského breviáře: hymnus „O lux beata Trinitas“ k 2. nedělním nešporám 2. týdne žaltáře v liturgickém mezidobí. 97

Z takového Otce zrodil se, skrze Marii, Syn, druhá Božská osoba. Skrze své lidské tělo přiblížil možnost Spásy na dosah každému člověku, který po ní touží. V síle Ducha svatého dochází svět svého naplnění. Otec je milující, Syn milovaný a v Duchu svatém dochází k naplnění vztahu mezi nimi98. Tyto projevy Božského bytí nelze od sebe oddělovat, zaměňovat či slučovat. Jedině přijetím jejich tajemství a hlubokou vírou v něj, lze dojít účasti při skutečném Vzkříšení, které bude doprovázet druhý příchod Ježíše Krista na zem99. Jediným prostředníkem při poznávání tohoto tajemství je Panna Marie, která jediná z lidí byla vykoupena100. Zasvěcení oltáře v rodinné hrobce Zmrtvýchvstání Ježíše Krista v souvislosti s Trojičním kostelem nad ní, vyjadřuje naději pro zde pochované na vzkříšení při druhém příchodu Spasitelově. Boční kaple kláštera a hospitalu umocňovala svým zasvěcením Sv. Kříži příslušnost k tajemství Trojičnímu. 3. Uspořádání v krajině Hlavní duchovní prostory ležely v jedné ose, která spojovala nejvyšší vrcholy kopců v údolí a zároveň jakoby pod ní vedla cesta, která spojovala tato místa na zemi. Ze světských budov stál na této ose jen zámek sloužící jako hraběcí ubytování i koupelové lázně. Na ose ležela i kaple na hřbitově Milosrdných, u ní lze předpokládat rovněž zasvěcení, které souvisí s tématem Vzkříšení. Osa, která pomyslně protínala tyto hlavní duchovní prostory tvořila kříž s tokem řeky Labe. Motiv očišťujícího milosrdenství Panny Marie, které otevírá bránu k poznání Ježíše Krista, který skrze své tělo umožňuje Spásu a otevírá cestu zpět k Otci Stvořiteli uskutečňující se v Duchu svatém, tvořil vertikálu tohoto kříže, horizontálou byl tok řeky Labe. 98

Slovník biblické teologie. Řím 1981, str. 43 – 48. Ibid., str. 43 – 48. 100 Ibid., str. 213 – 216. 99

Symbolika horizontálního ramene kříže je v teologické rovině spjata s rozepjatýma rukama Ukřižovaného, kterými objímá pozemský svět a je laskavou náručí člověku obtěžkaného následky hříchu. Vertikálu kříže tvoří tedy pomyslné spojení hlavních duchovních prostor lázeňského areálu a horizontálu tok řeky, který je

položen

v nejnižším

místě

údolí.

Upozorňuje

tak

na

neodmyslitelné spojení věcí pozemských a nebeských, na neoddělitelnost duše a těla člověka101. 4. Almužníci Obyvatele hospitalu měli tvořit nemajetní, ponížení a nemohoucí starci. Již ve své nadační listině nazývá hrabě tyto starce almužníky. Nejen z teologického hlediska je chudoba důsledkem chamtivosti druhých102. Pouze z teologického hlediska je almužna více než vyjádřením účasti s osudem méně obdařeného člověka, je nápodobou činů Boha, který prokazoval dobrodiní člověku jako první, je totéž jako oběť přinesená Bohu samému103. Ježíš, sám pozemskými statky chudý, prohlašuje almužnu spolu s postem a modlitbou za pilíř veškerého náboženského života (Mt 6, 1 – 18). V Kristově

společenství

se

stávají

bratry

lidé

různých

společenských vrstev, pomocí trpícímu nouzí je cestou ke Kristu samotnému. V Matoušově evangeliu, v kapitole, která hovoří o Posledním soudu (Mt 25, 31 – 46) jsou národy rozděleny po pravici a levici Kristově. Napravo stojící jsou chváleni za své skutky známými slovy „co jste udělali jednomu z mých nejmenších bratří, mně jste udělali“ (Mt 25, 40), pro ně je připraveno království nebeské. Ti, kdo stojí na levici, jsou za to, co neučinili, posláni do věčných muk (Mt 25, 41 – 46). Kromě chudoby, byl podmínkou pro přijetí do kukského špitálu i vysoký věk. Ten je ctěn téměř ve všech kulturních 101

Ibid., str. 190 – 192. Ibid., str. 143. 103 Ibid., str. 5 – 6. 102

prostředních, je chápán jako dar, ze kterého mohou čerpat mladší, pokud stáří ctí a jsou ochotni akceptovat rady starých lidí. Evangelista Matouš varuje před falešnou moudrostí starých lidí (Mt 15, 2 - 6), kteří uzavřeli svá srdce před Kristem. Proto i srdce starého člověka musí zůstat otevřeno Pravdě104. Teologické pojetí stáří jej chápe jako symbol věčnosti, ve Zjevení sv. Jana je Boží dvůr symbolizován právě 24 starci (Zj 4, 4)105.

104 105

Ibid., str. 475. Ibid., str. 475.

VI. Kukská pouť 1. Z častnosti Snad není nemyslitelné považovat Šporkovy lázně za místo, které bylo zasvěceno právě péči o tělo i o duši, nikoli odděleně. Pokusím se nyní rekonstruovat možnosti, které lázně nabízely v komplexní péči o člověka, o tělo i duši. Jak jsem uvedla, i hlavní lázeňská cesta, která spojovala oba břehy, vedla pod pomyslnou spojnicí kostelů mariánského a trojičního. K využití všech možností, které lázně skýtaly, bylo třeba vydat se na pouť po lázeňském údolí. Před jejím nastoupením bylo možno navštívit budovu divadla, vybrat si představení, které vybízelo k zamyšlení nad vlastními skutky. Koupele v přízemí zámku nabízely úlevu pro tělo i pro duši – prameny, které sem byly sváděny, vyvěraly pod kaplí Nanebevzetí. Tělesné užívání koupele mohlo iniciovat kroky k očistě duchovní. S pohledem na budovu kláštera a hospitalu bylo možno sestupovat po schodišti, po jehož stranách šuměla voda z pramenů a závěr tvořila fontána s figurální výzdobou. Pokud by ji tvořila skupina bohyně Galatei s Polyfémem, dávala by možnost zamyšlení nad smrtí nevinného i nad úskalími, ve kterých se může člověk ocitnout, podlehne-li fyzické lásce a slepé touze. Skupina Dianiny koupele by mohla vybízet k zamyšlení nad setkání s náhodou, která může ukončit i mladý nevinný život. Trojice postav harlekýnů, která zdobila mostek před Labe, snad mohla být narážkou, s poukazem na ustálený typ v commedia dell´arte, že putování nebude přímočaré a poutník bude muset vyvinout jisté úsilí k dosažení cíle, který slibuje sladkou odměnu. Je-li motivem putování po hlavní cestě údolím snaha o čistotu či očištění na zemi zprostředkovanou živlem vody, mohl by tok řeky Labe připomínat vody Jordánu, které poskytly ve Starém zákoně tělesné očištění Námanovi (2 Král 5, 10 - 14) a ještě důležitější roli sehrály v Zákoně Novém. V nich křtil ty, kteří uvěřili, Jan Křtitel; v Jordánu byl pokřtěn i Ježíš Kristus (Mt 3, 13 – 17)106. 106

Ibid., str. 559.

2. Galantní překážky Přechodem přes mostek se lázeňský návštěvník ocitl v půli svého putování z levého na pravý břeh, prošel zatím cestu pod ochranou Mariina milosrdenství, která směřovala od očištění tělesného k očištění duchovnímu Před jeho zraky se stále skvěla majestátní budova kláštera a hospitalu, avšak musel projít ještě „úskalími“, které stály mezi ním a cílem jeho cesty. Takovým úskalím se totiž jeví rejdiště, které nabízelo zapomenout na zamýšlený cíl cesty v lákavých tělesných hrách. Tato pobídka byla umocněna loveckými sousošími, lovecká vášeň nebyla vlastní jen hraběti Šporkovi107. Zájem o tělesné věci měly patrně vzbuzovat i postavy trpaslíků. Jejich malé postavy a příslušná deformace mohly odkazovat na nepatrnost i nedokonalost, kterým může člověk podlehnout, bude – li se řídit pouze tělesnými potřebami. Počet se v souvislosti s cestou jeví rovněž symbolický. 40 dní a nocí trvala potopa (Gn 7,4), 40 let putovali Izraelité po poušti (Ex 16, 1 – 36), v neposlední řadě trval 40 dní a nocí Ježíšův půst na poušti, kde byl pokoušen ďáblem (Mt 4, 1 – 10)108. Počet je s největší pravděpodobností narážkou na dobu potřebnou k tělesnému očištění. Naštěstí pro poutníka údolím, na místo určené tělesným hrám zhlížely alegorie Pravdy a Spravedlnosti. Spravedlnost ponoukala k tomu, aby čas strávený hrou byl přiměřený a aby člověk rozdělil svůj čas i pozornost rovnoměrně mezi potřeby těla i duše. Pravda byla právě tak potřebná, jasně určovala směr další cesty, ve chvíli, byly tělesné potřeby uspokojeny a bylo potřeba putovat dál. Další altány i malý labyrint určené kratochvilné zábavě na louce u Labe mohly být rovněž vybaveny výzdobou, která vybízela k zamyšlení nad tím, kolik času

a úsilí může člověk věnovat

potěchám těla. Takovou výzdobu či nápisy mohu pouze hypoteticky předpokládat, v současné době ji nelze rekonstruovat. 107 108

Hrabě Špork jako milovník parforsních honů založil lovecký řád sv. Huberta. Slovník biblické teologie. Řím 1981, str. 49 – 50.

Snad jen myšlenka labyrintu dobře koresponduje s myšlenkou, že příjemné hrátky na pravém břehu mohly zároveň symbolizovat překážku na cestě k vrcholu kopce na pravém břehu. 3. Alej Cesta stoupala vzhůru alejí, která neumožňovala velké rozptýlení a návštěvníka směřovala centrálním schodištěm nejprve k bráně hrobky, kde mohl na chvíli stanout a zamyslet se nad smrtelností vlastního těla, které ještě nedávno mohlo užívat příjemností, které mu nabízelo rejdiště i altány na louce. Takové zamyšlení by jej snad mohlo naplnit smutkem, avšak pohled vzhůru na řadu Blahoslavenství, která jsou zhotovena právě pro pohled zdola, jej plnil nadějí - stejně jako pochované v hrobce – na to, že bude - li pokračovat vytyčenou cestou, nalezne na jejím konci účast na Vzkříšení při druhém příchodu Kristově, kdy bude jeho tělo dokonale uzdraveno. 4. Terasa jako hora Olivová Schodiště od hrobky na terasu není schodištěm centrálním, není protějškem centrálního schodiště na levém břehu, které jasně určovalo směr cesty. Návštěvník může volit mezi pravým a levým. Cesta k naplnění Blahoslavenství není rovně vytyčena, je třeba zralé úvahy, chci-li se ocitnout Kristovi ve slávě při Posledním soudu po pravici (Mt 25, 31 – 46). Vztyčení těchto plastik na půlkruhovitě vybíhající terase může symbolizovat místo, kde se Kristus vyslovil o platnosti Blahoslavenství. Všechna tato dobra pocházejí od Boha, odkazy na ně nacházíme již ve Starém zákoně, ale teprve s příchodem Kristovým je možno tato dobra naplnit, jejich odměnou je Život věčný,

do

něhož

člověk

nemůže

dospět

bez

Kristova

prostřednictví109. Socha Náboženství upoutá poutníka na první pohled. Svými atributy znovu připomíná vše, co může niterný vztah s Bohem 109

Ibid., str. 27 – 29.

člověku nabídnout. Podmanivý úsměv povzbuzuje k dalšímu prohlubování tohoto vztahu, její křídla připravená k letu slibují nebeskou odměnu. Socha je vypracována pro všechny pohledy, to zdůrazňuje otevřenou možnost každém, kdo chce přistoupit k Bohu.

Zároveň

postavení

před

trojičním

kostelem

se

Zvěstováním jasně určuje konfesi. Alegorie Ctností a Neřestí vybízely poutníka směřujícího k věčnosti opět k rozjímání nad svými pozemskými skutky, obě řady jsou směrovány k pohledu zpět na levý břeh. Vlastnosti dobré či špatné vycházejí z lidského srdce110, je těžkým úkolem rozeznat z čeho neřesti pramení a pokusit se je přeměnit na ctnosti. Stojí po pravici a levici Náboženství, díky kterému je tento úkol snadnější. Po rozjímání mezi Ctnostmi a Neřestmi mohla poutníkova cesta pokračovat do kostela. Na jeho stavbě byly znovu upomenuty božské ctnosti a Zvěstování Panny Marie, které připomíná první zvěst o uskutečnění vtělení Spasitelova, zároveň připomíná Pannu Marii jako jedinou prostřednici při pronikání do trojičního tajemství. 5. V nejvyšším bodě, v nejhlubším tajemství V kostele se mohl poutník zcela oddat rozjímání o jednom z nejhlubších tajemství víry. Vzkříšení Lazarovo připomnělo smrtelnost lidského těla i nutnost přijetí Ježíše Krista v přímé souvislosti s účastí na skutečném Vzkříšení. Tradičně je vzkříšení Lazara chápáno v přímé souvislosti se vzkříšením Kristovým. Pohled na sv. Jana Nepomuckého111 dával vzpomenout na odměnu, které se tomuto světci dostalo za dodržení zpovědního tajemství

a

byla

tak

vzpruhou

při

dodržování

těžkostí

každodennosti. S každodenností souviselo i vyobrazení sv. Jana z Boha a členů jeho řádu, bylo upomínkou na to, že každý den je stejně vhodný pro uskutečňování milosrdenství.

110 111

Katechismus katolické církve. Praha 1995, str. 454 – 462. Svatořečen v roce 1729.

Sv. Anna připomíná lidský původ Panny Marie, Panna Marie Sedmibolestná spolu se sedmi kupci, zde vede myšlenky ke Šporkovu špitálu v Konojedech. Oltář sv. Josefa s obrazem Zvěstování, představuje sv. Rodinu jako Trojici pozemskou, kdy Panna Marie umožňuje vstoupit člověku do tajemství Nejsvětější Trojice a manžel Panny Marie sv. Josef – patron dobré smrti – posiluje naději účasti na konečném Vzkříšení. Mariánský oltář opět vyzdvihuje úctu k Panně Marii jako matce Kristově i pro její utrpení při Kristově umučení, které je zde vyobrazeno. 5. 1. Trojlístek Boční kaple se sv. Křížem mohla být určena výlučně rozjímání o životě a umučení Ježíše Krista. Vzhledem k tomu, že se její původní výzdoba nezachovala a nelze ji ani rekonstruovat, zůstává toto tvrzení v oblasti hypotetické. Stejné je to s možností druhé postranní kaple112. Jestliže je vchod do kaple sv. Kříže na epištolní straně uveden jednak postavou sv. Pavla a také scénou, ve které sv. Patrik oživuje knížete Lokadia, aby ten mohl přijmout křest, jeví se mi pravděpodobné, že kaple na straně evangelijní uvedená postavou sv. Petra, rybáře a výjevem sv. Augustina obracejícího pohany na

112

Macháčová, K.: Příspěvek ke kapli Nejsvětější Trojice komplexu kláštera a hospitalu v Kuksu. Rkp. oborové práce pro II. blok studia dějin umění na FF UP v Olomouci 1994, str. 17 – 19.

křesťanství byla zasvěcena sv. Duchu. Půdorysný trojlístek by tak dostal teologickou logiku (viz. obr.6) 6) Půdorys klášterního kostela Nejsvětější Trojice a přilehlých prostor A – prostor kostela Nesvětější Trojice B – boční kaple sv. Kříže C – předpokládaná boční kaple

6. Odpočinek v malé věčnosti Zda předpokládal hrabě Špork vzájemnou interakci almužníků a lázeňských hostí, se dá pouze předpokládat. Starcům snad mohl nejen výhled, ale i možnost pohybu v lázeňském areálu být oním otevřeným světem, ze kterého lze čerpat ponaučení i ve stáří. Pokud by se některý ze starců vydal mimo celek kláštera s hospitalem, byl by dobře rozeznatelný díky zelenému stejnokroji a snad by i on měl probouzet myšlenky vížící se k věčnosti. Jejich pohyb hrabě výslovně neomezil, přece však pro ně platil domácí řád, který jejich pobyt určoval více v okrsku hospitalu113. Zda mohly být vyvrcholením pouti lázeňského návštěvníka blíže neurčené skutky milosrdenství prokazované almužníkům, je pouhý dohad, nemohu to ale vyloučit. Jednou z původních funkcí špitálu, dnes pozapomenutou, byla funkce útulku pro poutníky. Nelze proto vyloučit ani možnost, že tuto funkci plnil i špitál v Kuksu, a to pro ty poutníky z levého břehu, kteří hodlali setrvat na pravém břehu delší čas. Také stáří lze chápat jako dobu, kdy se chýlí lidská pouť na zemi ke konci. Využití duchovních prostor pro všechny kukské poutníky podporuje i původní možná koncepce dvou bočních kaplí při kostele, která není sice v současné době bezvýhradně potvrzena, ale jeví se pravděpodobná. Výzdoba dolní chodby špitálu je datována před rok 1729, by mohla dobře doplňovat možnosti, které špitální okrsek nabízel před příchodem Milosrdných bratří. 113

Dle anonymního českého překladu Nadační listiny hraběte Františka Antonína Sporcka, který je uložen v kanceláři správy objektu SZ Kuks.

Cesta, kterou nabízel lázeňský areál myslela na obě neoddělitelné složky toho, který ji chtěl podniknout. Z okrsku časnosti mohl podniknout pouť do okrsku věčnosti a zastavení, se kterými se na této pouti setkal, mu nabízela sdostatek rozptýlení, ale i upomínek na to, aby nezapomněl na svůj cíl. 7. Nemoc – nedostatek duše Teologická souvislost mezi jednotlivými částmi lázeňského areálu v Kuksu, dává logickou náplň celým lázním. Lázně se tak stávají místem komplexní péče, ve smyslu chápání nemoci nejen 17. a 18. století. Nemoc či fyzický nedostatek byl chápán v souvislosti s hříchem, tedy se zatížením či nedostatkem v oblasti duchovní. Proto bylo potřeba člověku postiženému nemocí poskytnou i pomoc duchovní. V tomto smyslu jediným dokonalým lékařem je Kristus, neboť dokáže přemoci i tělesnou smrt114. 8. Pohled zpět do údolí Při východu z kostela Nejsvětější Trojice se otevřela před poutníkem krajina, kterou mohl vnímat skrze rozkřídlenou alegorii Náboženství naplněn Duchem svatým. Z nejvyššího bodu zdály se všechny překážky vykonané cesty nicotné, zároveň i nutné pro dosažení cíle. V zorném poli poutníkově se však neocitla jen přímá cesta lázeňským areálem, zaznamenal i Dům filozofů. Z perspektivy okrsku věčnosti mohly tělesné hry na rejdišti připomínat dobu dětství a jinošství, kdy člověk musí nejprve ovládnout své tělo. Ovládání rozumu spjaté s lidskou učeností patří do životní etapy zralého věku. Filozofský dům, hájemství učenosti, by tak zastupoval věk zralé mužnosti. Jeho postavení na úpatí kopce připomíná směřování od filozofie k teologii – od pozemské učenosti k pravé moudrosti. Stáří, symbol věčnosti, dává možnost laskavého shlížení na nerozum mladého věku. Jeho moudrost nevychází z knih, ale 114

Slovník biblické teologie. Řím 1981, str. 267-271.

z pravého poznání, může proto povzbuzovat toho, který ještě nedošel ke svému cíli a kterému se cesta může zdát příliš těžká a cíl vzdálený. V zpětném pohledu na Šporkovy lázně jako by se ozývala myšlenka sv. Pavla z prvního listu Korintským (1 Kor 13, 1 – 13), kde nad všechno lidské snažení, jednání i učenost je nadřazena láska jako jediná možná prostřednice na cestě ke spočinutí v nekonečné Jednotě. 9. Věčné světlo Ústní tradice hovoří o tom, že Věčné světlo z rodové hrobky pod kostelem viděl hrabě Špork z ložnice svého zámku115. V 18. století to bylo jasné bílé světlo z olejově lampy116. Po setmění bylo patrně dobře viditelné i z jiných míst než jen hraběcí ložnice. Plnilo by tak úkol upomínky na život věčný nejen pro samotného hraběte, ale i pro návštěvníky lázní v době, kdy samotná hlavní lázeňská cesta byla pohlcena noční temnotou.

115

Jedná se nedoloženou ústní tradici, lze ji zaznamenat v Kuksu ještě v současné době. Je přejímána i autory vědecké literatury. 116 Dnes slabé elektrické světlo s červeným stínidlem.

VII. Možné inspirační zdroje hraběte Šporka 1. Spitrituální inspirace Hlavní cesta ve šporkovských lázních nápadně připomíná základní osu učení francouzského teologa Pierre de Bérulle (1575 – 1629), pozdějšího kardinála. Vzdělání se mu dostalo u jezuitů, ovlivněn byl svým přítelem117 sv. Františkem Saleským, ale v jeho učení nacházíme i silný vliv sv. Augustina a církevních otců. Bérullovou cestou k dokonalosti je cesta „skrze Marii ke Kristu a skrze Krista k Trojici“118. Snad právě silný vliv sv. Augustina a církevních otců jej dovedl k požadavku slibu otroctví Ježíši a Marii. Spolu s jeho uvažováním o Trojici, kdy až při vtělení se spojila Kristova lidská přirozenost s božskou, se stala jeho nauka předmětem sporů s jezuity i karmelitány; dostal se do sporu i s kardinálem Richelieu119. Jeho díla byla sice bezprostředně po jeho smrti zakázána120, avšak i on našel své žáky a následovníky, z nich nejznámějším byl Jacques - Bénigne Bossuet (1627 – 1704), jehož spis Výklad křesťansko – katolického církevního učení o sporných článcích víry (Exposition de la foi l’église catolique) nechal hrabě vytisknout v roce 1726121. Hlavním bodem sporu mezi Bérullovým učením a jezuity byl, kromě svérázného pojetí Vtělení, Bérullův důraz na nicotnost lidské vůle. Právě pro zdůrazňování této nicotnosti byl viněn i z jansenismu122. Bérullovu nauku dále rozvíjel i Louis Grignon de Montfort123 (1673 – 1716), opustil ale část, která hovořila o nicotnosti lidské duše či její neschopnosti přiblížit se Kristu124. Snad byl hrabě Špork obeznámen s Bérullovou naukou více než jen prostřednictvím jediné uvedené práce Bossuetovy.

117

Český slovník bohovědný, díl druhý (Bascath – církevní rok). Praha 1916, str. 173. Aumann, J.: Christian Spirituality in the Catholic Tradition. London – San Francisco 1985. Česky Křesťanská spiritualita v katolické tradici. Praha 2000, str. 205. 119 Aumann, J.: Křesťanská spiritualita v katolické tradici. Praha 2000, str. 207. 120 Ibid., str. 203. 121 Preiss, P.: Boje dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 96. 122 Aumann, J.: Křesťanská spiritualita v katolické tradici. Praha 2000, str. 207. 123 Ibid., str. 227. 124 Ibid. 118

Vzhledem k tomu, že se tato spiritualita (Bérullova) vyvíjela současně s učeními, které dospěly do poloh známých jako jansenismus a kvietismus, mohlo by se zdát, že jimi byla do jisté míry ovlivněna. Považuje-li Bérulle a jeho následovníci lidskou duši za nicotnou, měřítkem této nicotnosti je Bůh. Neznamená to však naprostou neschopnost lidské duše a svobodné vůle člověka účastnit se na vlastní spáse. Jansenismus se hlásil k učení toho, že lidská duše je naprosto nicotná, svobodná vůle bezcenná, člověk nemůže nijak ovlivnit vlastní omilostnění, to je vyhrazeno pouze vyvoleným125. Stal se proto naukou, která vedla ke silné kajícnosti a pesimismu126. Rovněž ve Francii se objevil v 17. století směr zvaný kvietismus, který by se mohl jevit jako odnož jansenismu, nicméně přívrženci těchto směrů byli zapřísáhlými nepřáteli127. Snahou kvietistů byl stav nepřerušené mystické kontemplace, jejíž podmínkou

je

dokonalá

odevzdanost

a

pasivita

člověka.

Výsledkem byla netečnost přívrženců tohoto duchovního směru k okolnímu světu128. Vzhledem ke specifičnosti postavení církve ve Francii129 je pochopitelné, že její vlivy byly v 17. a 18. století sledovány, zvláště s ohledem na možnost jansenistické či kvietistické hereze. Sympatie s těmito naukami připisuje Šporkovi Preiss130, zároveň u něj nedokládá četbu či edice jansenistických či kvietistických spisů131. V roce 1733 byl hrabě žalován pro šíření kacířství132. Žaloba byla důsledkem původně majetkového sporu s jezuitskou kolejí v Žírči133, jejím základem však nebyly ani jansenismus ani kvietismus.

125

Ibid., str. 211 – 214. Ibid., str. 214. 127 Ibid., str. 215. 128 Ibid., str. 215 – 222. 129 Tzv. galicijská církev, její specifičnost vyplývala ze silného vlivu krále i v církevních záležitostech. 130 Preiss, P.: F. A. Špork a barokní kultura v Čechách. Praha – Litomyšl 2003, str. 133. 131 Ibid., na žádném místě. 132 Ibid., str. 428. 133 Ibid., str. 385 – 410. 126

Byla-li dalším čitelným tématem vyjádřeným v základním programu kukských lázní myšlenka neoddělitelnosti duše a těla člověka, podpořená uvědoměním si lidské svobodné vůle, díky které může člověk ovlivnit, bude-li při Posledním soudu postaven po pravici či levici Kristově, nenacházím takovou myšlenku bezvýhradně ve francouzském prostředí. Inspirací mohlo být učení sv. Františka Saleského (1567 1622), který nabádal k napodobování Kristových činů i pro osoby světského stavu. Sepsal Úvod do zbožného života134, kde kromě praktických činností připomíná, že pravá víra je vnitřní záležitost, ale usilovat o zbožný život je možné i člověku světského stavu135. Zdůrazňováním možnosti zbožného života pro lidi různých stavů i profesí připomíná učení sv. Terezie z Avily (1515 – 1582) a jejích následovníků136. V neposlední řadě Sv. František Saleský upomíná i na praktičnost spirituality sv. Ignáce z Loyoly (1491 – 1556). Znalost spisů sv. Františka Saleského není u Šporka bezprostředně prokázána, nicméně díla výše uvedených autorů – světců patřila k základnímu vzdělání mladých šlechticů v katolickém prostředí137 Myšlenka neoddělitelnosti těla a duše byla předmětem zájmu řady filozofů. Z nejznámějších jmenuji René Descartesa (1596 - 1650). Ve svém nejznámějším spise na toto téma 138 věnuje svou pozornost především tomu, jakým způsobem může člověk zapojit svou vůli do procesu, při kterém se nežádoucí afekt duše promění v afekt žádoucí. Vše záleží na rozložení tělesných šťáv, jejich plynutí lze ovlivnit mimo jiné hudbou. O možných vlivech jiných druhů umění neuvažuje. Četba ani tisk spisů tohoto filosofa není u Šporka prokázána139. Zvláštní kapitolu patrně představuje u Šporka úcta ke sv. Pavlovi, jehož jméno přidal hrabě ke svým ostatním křestním

134

Ibid., str. 198. Ibid., str. 197 – 198. 136 Ibid., str. 199. 137 Vzdělání získal hrabě Špork u jezuitů v Kutné Hoře. 138 Descartes, R.: Traité des passions de l’ame. Paris 1649. Česky Vášně duše. Praha 2002. 139 Preiss, P.: František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách, Praha – Litomyšl 2003. 135

jménům v roce 1725140. Preiss hovoří o této úctě výhradně v přímé souvislosti se vznikem plastiky Miles christianus141 a vnímá hraběte jako následovníka sv. Pavla – bojovníka142. Listy sv. Pavla patrně inspirovaly hraběte i svými výzvami k jednotě mezi křesťany na základě lásky, naděje a víry. 2. Křesoborský předobraz Zda bezprostředně inspirovaly hraběte Šporka ke stavbě kukských lázní lázně ve Slezském Křesoboru143, nedokázal spolehlivě zodpovědět ani profesor Preiss. Uvádí, že spojnicí mezi Slezskem a východem Čech byl královéhradecký biskup Jan František Kryštof z Talemberka, zároveň uvádí, že nelze najít přímé spojení mezi zakladatelem křesoborských lázní opatem Bernardem Rosou (1660 – 1696) a hrabětem Šporkem144. Upozorňuje na podobnosti mezi zasvěceními Křesoboru a Kuksu. V Křesoboru to byl Dům Milosti Panny Marie a Betlémská kaple se sv. Rodinou pozemskou svatou Trojicí145. Otázkou je, zda i tady nesehrál úlohu prostředníka biskup Talemberk. Jedním z vodítek by mohla být volba obdobných patrocinií. Byl to ostatně tento královéhradecký biskup, který v roce 1684 vykonal pouť k pramenům řeky Labe146. Pouť proslula tím, že do jejího průvodu biskup Talemberk začlenil velbloudy. Je ale dobře možné, že Labe pro něj mohlo symbolizovat více než řeku pramenící v horách východních Čech, která prochází značnou částí Evropy, než vplyne do moře147. Již jsem připomněla to, že právě biskup Talemberk vysvětil první kostel kukského areálu, kapli Nanebevzetí Panny Marie. 140

Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 260. Matyáš Bernard Braun vytvořil Malého i Velkého křesťanského bojovníka v letech 1731 a 1732. 142 Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str. 260 – 261. 143 Preiss, P.: František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách. Praha – Litomyšl 2003, str. 233 – 238. 144 Ibid., str. 236. 145 Ibid., str. 235. 146 Panoch, P. – Václavík, F. R.: Jan František Kryštof z Talemberku. Skica portrétu barokního preláta. in: Historická Olomouc XIII. Olomouc 2002, str. 187 – 197 147 Současné bádání takovou možnost vylučuje. Za ústní konzultaci děkuji Mgr. Pavlu Panochovi, Ph.D. 141

V současné době nelze prokázat přímou spojitost ani mezi lázněmi v Křesoboru a lázněmi v Kuksu, ani mezi biskupem Talemberkem a hrabětem Šporkem. 3. Autorství ideového záměru lázní Jisté je, že pokud mohu myšlenku lázní v Kuksu vyjádřit slovy o neoddělitelnosti duše a těla, o nutnosti přijetí osudu s důrazem na účast svobodné vůle při Spáse; dokonce mohu hovořit o okrsku, který nabízel možnost pouti z časnosti do věčnosti, je zřejmé, že takovou myšlenku lze hledat u člověka nejen hluboké víry, ale i vyššího teologického vzdělání. Zda by mohl být tvůrcem myšlenky samotný hrabě Špork, sice nemohu bezpodmínečně vyloučit, pravděpodobnější se mi jeví možnost, že patrně vznikla ve spolupráci s člověkem s vyšším teologickým vhledem. Možnost, že by takovým inspirátorem mohl být biskup Talemberk je v současné době čirou spekulací. Biskup zemřel v roce 1698, ještě před započetím výstavby budov na pravém břehu.

VIII. Závěrem Vztah mezi kaplí Nanebevzetí Panny Marie na levém břehu a kostelem Nejsvětější Trojice na břehu pravém se mi jeví jako základní pro pochopení lázní v Kuksu, tento základní vztah doplňují a rozvíjejí další stavby i výzdoba areálu. Jestliže jedním z důvodů pro stavbu lázní v Kuksu byla přítomnost léčivých pramenů, druhým byla možnost využití přirozené situace labského údolí. Díky ní bylo možné určit nejvyšší místo údolí pro kostel Nejsvětější Trojice, místo kaple Nanebevzetí je nejvyšším místem břehu protilehlého, zároveň nepřevyšuje břeh pravý. Nejníže položený je tok Labe, který tvořil horizontálu k ose obou kostelů, a vázal myšlenky k pozemskému životu a jeho plynutí. Labe bylo nutno překročit, tak jako se mysl neupírá jen k pozemským věcem. Přímá aluze k biblickému Jordánu by nebyla zcela bezpodmínečná. Ačkoli při zpětném pohledu by tok řeky připomínal křest jako nutný vstup do života, ten však mohla evokovat i koupel v pramenech posvěcených pod kaplí P. Marie. Místa přímo na břehu řeky byla proto určena pro tělesné kratochvíle, ale četné náznaky a upozornění nedávala zapomenout na vyšší cíl cesty, kam mohl dospět poutník, i když zabočil do filozofského domu. Pohled z nejvyššího dosaženého místa kukské pouti dával možnost lepšího pochopení lidského údělu. Údolí nabízelo vícero cest než jen onu hlavní pod osou obou kostelů, je pravděpodobné, že uskutečnění této cesty bylo ponecháno na vůli návštěvníka. Lázně nabízely řadu jiných možností. Nápis na jediné vstupní bráně proto chápu jako oslovení svobodné vůle poutníkovy. Interpretace lázeňského okrsku jako cesty od časnosti k věčnosti, dává možnost vysvětlení i pro některé otázky, které nebylo možno z hlediska formálního vysvětlit. Dobře vysvětluje volbu trpasličích postav na rejdišti i jejich počet. V dosavadních interpretacích byly chápány vždy jako módní výstřelek148. Nabízí se proto možnost 148

Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, str.156.

porovnat jejich možný symbolický význam s jejich umístěním v jiných prostředích149. U postav Blahoslavenství je v mé interpretaci zcela pochopitelné, proč byly vypracovány jen pro pohled zdola. Na terase měla poutat pozornost další výzdoba. Náboženství je vypracováno pro pohled ze všech stran, neboť nejen na terase je základním výchozím bodem a předpokladem. Také architektonické řešení odpovídalo symbolickému určení staveb areálu lázní. Množství drobnějších staveb nalevo mohlo vyjadřovat roztříštěnost lidských myšlenek a zájmů ve světě, kde je třeba měřit čas. Protikladem byla celistvá hmota kláštera s hospitalem představují věčnou Jednotu. Filozofský dům se mi zpočátku nejevil jako nedílná součást lázní. Jeho význam mi odkryl až pohled z terasy zpět do údolí. Dům však neležel na hlavní ose jako ostatní kratochvíle. Jeho poloha by utvářela s hlavní osou trojúhelník. Číslo 3 se v Kuksu opakuje několikrát, hlavní duchovní prostor je trojiční kostel, pravděpodobné jsou i dvě jeho kaple. Symbolický je počet 40 trpaslíků, symbolický je pravděpodobně počet 100 starců. Je možné, že kromě symboliky biblické se v koncepci areálu uplatnila i

symbolika

číselná

(kabalistická?).

Prohlubování

pohledu

z hlediska symboliky biblické i číselné chápu jako nosné pro další bádání v areálu bývalých lázní v Kuksu. Jsem si vědoma toho, že jsem svou interpretaci vztáhla pouze na hlavní budovy a výzdobu lázní. Zda by se moje závěry daly aplikovat i na další stavby a výzdobu, vyžaduje další výzkum. To ale není v rozsahu této práce možné. Také další rekonstrukce výzdoby na levém lázeňském břehu by mohla podtrhnout či oslabit moje závěry. Otázka, zda hlavní lázeňské schodiště zdobila Diana či Galateia, se v závěru nejeví zásadní. Větší důraz bych kladla na místo původního osazení Zwengsových alegorií Svobodných umění. Jako výdobytky lidské učenosti je kladu na levý břeh, vycházím přitom z chápání 149

Klášter v Lambachu, zámek Mirabell u Salzburgu a další místa.

učenosti, která je spjatá s hodnotami časnými. V současné době nejsem schopna podat přesvědčivější důkaz. Nejproblematičtějším bodem mé interpretace se mi jeví prozatimní absence důkazů o tom, že Špork znal učení kardinála Bérulla a jeho následovníků. To že byl hrabě obeznámen s francouzským intelektuálním prostředím 17. století prokázal přesvědčivě profesor Preiss150, avšak jeho dosavadním bádáním nemohu své hypotézy podpořit.

Je

proto

třeba

pokračovat

výzkumem

v oblasti

Šporkových edic i jeho vlastní četby. Pokud by se v budoucnu podařilo prokázal Šporkovu znalost spisů Descartesových, ve kterých se zaobírá jednotou těla a duše a jejich vzájemného ovlivňování, podpořilo by to i možnou aktivnější roli hraběte při uvedení opery do českého prostředí. V úvahu by připadalo i vztažení Descartesova učení o afektech při interpretaci řad Ctností a Neřestí. Snad by bylo možné využít jej i pro umístění rejdiště v areálu lázní. Koneckonců i Descartes se pohyboval v okruhu Bérullově, kardinál byl nějaký čas jeho zpovědníkem151. V samotném závěru upozorním ještě na jeden aspekt plynoucí z mnou navrhované interpretace lázní. Vzhledem k tomu, že všechny zkoumané objekty a jejich výzdoba tvoří v této interpretaci celek, jehož části na sebe logicky navazují a zároveň se doplňují, bylo by pro mne nepochopitelné, aby jejich souhra byla dodatečná152. Dovolím si proto tvrdit, že základní myšlenka tohoto areálu byla hotova minimálně v době, kdy se začalo s výstavbou komplexu na pravém břehu a předcházela samotné výstavbě a výzdobě.

150

Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha, 1981, na mnoha místech. Český slovník bohovědný, díl druhý (Bascath – církevní rok). Praha 1916, str. 730. 152 Preiss, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha, 1981, str. 175. 151

IX. Resumé Na přelomu 17. a 18. století postavil hrabě F. A. Špork ve východočeském Kuksu lázně. Dnes jsou zachovány pouze budovy a výzdoba kláštera s hospitalem, ostatní stavby jsou známy jen z vyobrazení či dobových zpráv. Z uměleckohistorického hlediska byly stavby a jejich výzdoba probádány po stránce formální. Alliprandiho stavby a Braunova výzdoba patří k vrcholům pozdního baroka v Čechách. Bývalé lázně nebyly nikdy chápány jako celek, z toho vycházela jejich nedostateční interpretace. Ve své práci vycházím z chápání areálu lázní jako celku. Jejich význam nacházím v kontextu duchovních dějin přelomu 17. a 18. století. Summary At the turn of 17th and 18th century count F.A. Špork founded the spa in east-bohemian city Kuks. From the whole complex remained today only buildings and decoration of the monastery with the hospital, the other buildings are known only from the paintings or from the reports of the respective historical period. From the art-historical point of view the buildings and their decoration were formally investigated. The edifices of Alliprandi together with the decoration of Braun belong to the eminent works of the late-baroque style in Bohemia. The former spa was never understood like a complex in it´s integrity and this is the reason of it´s non-sufficient interpretation. In my work I suppose the spa complex in it´s integrity. I found it´s relevance in the context of the spiritual history of the turn of 17th and 18th century.

X. Literatura: - Anonymní český překlad Nadační listiny hraběte Františka Antonína Sporcka, uložen v kanceláři správy objektu SZ Kuks. - Aumann, Jordan: Christian Spirituality in the Catholic Tradition. London – San Francisco 1985. Česky Křesťanská spiritualita v katolické tradici. Praha 2000. - Blažíček, Oldřich Jakub: Braunova plastika v Kuksu a Betlémě. Ed. Sbírky na stát. hradech a zámcích 1952. - Bogar, František Benedikt: Milosrdní bratři. Praha 1934. - Český slovník bohovědný, díl druhý (Bascath – církevní rok). Praha 1916 - Dějiny českého výtvarného umění 2/2 (Od počátku renesance do závěru baroka). Praha 1989. - Descartes, René: Traité des passions de l’ame. Paris 1649. Česky Vášně duše. Praha 2002 - Dvořák, Max: Kunstgeschichte als Geistgeschichte. München 1923. Česky Umění jako projev ducha. Praha 1936. - Halík, Tomáš: Hospital Kuks. Památky umělecké v Betlémě. Kuks za doby hraběte Fr. Ant. Sporcka. Dvůr Králové nad Labem 1908, 1910, 1911. -

Hancke, Gottfried Benjamin: Beschreibung des in Böhmen gelegen, Ihro Hoch-Reichs-Gräfl. Excell. dem Herrn Grafen von Sporck zugehörigen Kuckus-Bades, Schweidnitz 1722. Česky Hancke, Gottfried Benjamin – Bohadlo, Stanislav – Imlauf, Lubomír: Theatrum Fagi. Náchod 2002.

-

Hanzlíček, Zdeněk – Rajtr, Zdeněk – Rusek, Václav:Barokní lékárna v Kuksu. Hradec Králové 1971.

- Jirásko, Luděk: Církevní řády a kongregace v zemích českých. Praha 1991. - Kalista, Zdeněk: České baroko. Praha 1941. - Katechismus katolické církve. Praha 1995. - Macháčová, Kateřina: Příspěvek ke kapli Nejsvětější Trojice komplexu kláštera a hospitalu v Kuksu. Rkp. oborové práce pro II. blok studia dějin umění na FF UP v Olomouci 1994. - Neumann, Jaromír: Matyáš Braun – Kuks. Praha 1959. - Panoch, Pavel – Václavík, František Radek: Jan František Kryštof z Talemberku. Skica portrétu barokního preláta. In: Historická Olomouc XIII. Olomouc 2002, str. 187 – 197.

- Poche, Emanuel:Matyáš Bernard Braun. Praha 1986. - Preiss, Pavel: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981. - Preiss, Pavel: František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách, Praha Litomyšl 2003. - Sláva barokní Čechie (Stati o umění, kultuře a společnosti 17. a 18. století). Praha 2001. - Vocabulaire de la Thélogie Biblique. Paris 1970. Česky Slovník biblické teologie. Řím 1981. - Vlček, Pavel: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha 2004. - Vlček, Pavel – Sommer, Petr – Foltýn, Dušan: Encyklopedie českých klášterů. Praha 1997.

Obrazové přílohy: 1) Michael Heinrich Rentz, Veduta Kuksu (velká), 1724, mědiryt s leptem. 2) Michael Heinrich Rentz, Veduta Kuksu (velká) - detail lázeňské partie, 1724, mědiryt s leptem. 3) Michael Heinrich Rentz, Veduta Kuksu (velká) - detail kratochvílí u břehu Labe, 1724, mědiryt s leptem. 4) Michael Heinrich Rentz, Veduta Kuksu (velká) – detail Filozofského domu, 1724, mědiryt s leptem. 5) Michael Heinrich Rentz, Veduta Kuksu (velká) – detail špitální partie, 1724, mědiryt s leptem. 6) Půdorys kostela Nejsvětější Trojice v Kuksu s přilehlými prostory.