Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav českého jazyka
Jazyková stránka deníku Metro z hlediska současné spisovné normy
2016
Tereza Vápeníková
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav českého jazyka Český jazyk a literatura
Tereza Vápeníková
Jazyková stránka deníku Metro z hlediska současné spisovné normy Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Zdeňka Šrámková
2016 2
Prohlašuji, že jsem uvedenou práci vypracovala samostatně a s využitím uvedených zdrojů. …………………………………………………… Podpis autora práce 3
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé práce, Mgr. Zdeňce Šrámkové, za cenné rady a připomínky, věnovaný čas i za její trpělivost. Dále chci poděkovat rodině, své kamarádce Lence za podporu nejen během psaní práce a velký dík patří i mému příteli Radkovi za obrovskou psychickou podporu a jeho pevné nervy, které se mnou v průběhu celého procesu tvorby této práce měl.
4
OBSAH ÚVOD ................................................................................................................................. 8
I.
II. TEORETICKÁ ČÁST ....................................................................................................... 10 1.
ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE K TÉMATU ......................................................... 10
1.1.
Norma ................................................................................................................... 10
1.2.
Kodifikace ............................................................................................................. 12 Kodifikační příručky ......................................................................................... 14
1.2.1. 1.3.
Standard ................................................................................................................ 16
1.4.
Úzus ...................................................................................................................... 16
1.5.
Spisovný a nespisovný jazyk ................................................................................ 17 Spisovný jazyk .................................................................................................. 17
1.5.1. 1.5.1.1. 1.5.2. 2.
Hovorový jazyk/hovorová čeština ................................................................. 19 Nespisovný jazyk .............................................................................................. 20
JAZYK PUBLICISTICKÉHO STYLU ................................................................... 21 Stylová vrstva výrazových prostředků .................................................................. 22
2.1. 2.1.1.
Hovorovost versus knižnost .............................................................................. 22
2.1.2.
Spisovnost versus nespisovnost ........................................................................ 23
2.1.3.
Přejímání cizích slov ......................................................................................... 25
3.
CHARAKTERISTIKA DENÍKU METRO ............................................................. 25
3.1.
O deníku ................................................................................................................ 25
3.2.
Struktura deníku .................................................................................................... 26
3.3.
Jak probíhá korektura textů v deníku .................................................................... 28
III. PRAKTICKÁ ČÁST ......................................................................................................... 30 1.
METODOLOGICKÝ POSTUP VÝZKUMU .......................................................... 30
2.
HYPOTÉZA ............................................................................................................. 30
3.
POUŽITÉ PŘÍRUČKY ............................................................................................ 31
4.
ANALÝZA NALEZENÝCH JEVŮ ........................................................................ 31
4.1.
Pravopis lexikální ................................................................................................. 32
4.1.1.
Psaní u/ů a kvantita ........................................................................................... 32
4.1.2.
Psaní předpony s-, z-, vz- ................................................................................... 32
4.1.3.
Velká písmena ................................................................................................... 32
4.1.4.
Psaní spřežek ..................................................................................................... 33
4.1.5.
Psaní zkratek iniciálových ................................................................................. 33
5
Hranice slov v písmu ......................................................................................... 33
4.1.6. 4.1.6.1.
Mezera ........................................................................................................... 33
4.1.6.2.
Dělení slov ..................................................................................................... 34
4.1.6.3.
Spojovník ....................................................................................................... 34
4.2.
Pravopis mluvnický .............................................................................................. 35
4.2.1.
Skloňování substantiv ....................................................................................... 35
4.2.2.
Skloňování adjektiv ........................................................................................... 36
4.2.3.
Skloňování zájmen ............................................................................................ 36
4.2.4.
Číslovky ............................................................................................................ 37
4.2.4.1. 4.3.
Tvoření a psaní výrazů složených z číslic a slov ........................................... 37
Pravopis skladební ................................................................................................ 38
4.3.1.
Shoda přísudku s podmětem ............................................................................. 38
4.3.2.
Interpunkce – psaní čárky ve větě jednoduché.................................................. 39
4.3.2.1.
Přístavek ........................................................................................................ 39
4.3.2.2.
Další případy ................................................................................................. 40 Interpunkce – psaní čárky v souvětí .................................................................. 40
4.3.3. 4.3.3.1.
Psaní čárky před spojkami nebo, či ............................................................... 40
4.3.3.2.
Psaní čárky před spojkou a ............................................................................ 41
4.3.3.3.
Psaní čárky před jako, než ............................................................................. 44
4.3.3.3.1. Spojka než ...................................................................................................... 44 4.3.3.4.
Podřadná spojení vět – podřadicí spojky ....................................................... 44
4.3.3.5.
Podřadná spojení vět – vztažná zájmena ....................................................... 45
4.3.3.6.
Podřadná spojení vět – příslovce ................................................................... 45 Další interpunkční znaménka ............................................................................ 45
4.3.4. 4.3.4.1.
Pomlčka ......................................................................................................... 45
4.3.4.2.
Uvozovky ...................................................................................................... 46
4.4.
Slovní zásoba – lexikum ....................................................................................... 47
4.4.1.
Hovorové výrazy ............................................................................................... 48
4.4.2.
Obecně české výrazy ......................................................................................... 49
4.4.3.
Expresivní výrazy.............................................................................................. 52
4.4.4.
Slang .................................................................................................................. 53
4.4.5.
Argot.................................................................................................................. 54
4.4.6.
Univerbizace...................................................................................................... 54
6
4.4.7.
Neologismy ....................................................................................................... 57
4.4.8.
Výrazy bez stylové charakteristiky, další případy a zajímavosti ...................... 59
4.5.
Chyby v tisku ........................................................................................................ 63
4.6.
Zajímavosti a nezařaditelné případy ..................................................................... 66
IV. ZÁVĚR .............................................................................................................................. 69 V. Seznam zkratek.................................................................................................................. 73 VI. Přílohy ............................................................................................................................... 74 VII. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................... 76
7
I. ÚVOD Jako téma své bakalářské práce jsem si vybrala Jazykovou stránku deníku Metro z hlediska současné spisovné normy. Deník Metro vychází každý den a je distribuován zdarma na ulici či odběrných boxech ve vybraných městech. K analýze byla vybrána brněnská vydání v rozmezí 1. července 2014 až 31. prosince 2014. Celkový zkoumaný vzorek tedy zahrnoval 120 vydání (čísla 124 až 243). Postup analýzy spočíval v pečlivém studiu vybraných čísel a následném zaznamenávání jednotlivých nalezených jevů. Ty byly třízeny do čtyř skupin – lexikální pravopis, mluvnický pravopis, syntaktický pravopis a slovní zásoba (lexikum). Každá skupina byla ještě rozdělena do dílčích podúrovní. Cílem práce bylo zjistit, jaká je jazyková stránka tohoto deníku, tedy se zde například vyskytuje velké množství pravopisných chyb nebo nespisovných výrazů. Moje počáteční hypotéza byla taková, že se při jazykové analýze se ukáže, že nejčastějšími pravopisnými prohřešky budou chyby v psaní velkých písmen, z lexikálních prostředků se v deníku bude vyskytovat větší množství nespisovných a hovorových výrazů a ze syntaktického hlediska bude nejvíce chyb v interpunkci, konkrétně v psaní čárky před spojkami nebo a a. Dále jsem předpokládala, že mnoho chyb bude také v zápisu data (vynechávání mezer), procent (nerozlišování 10%, tj. adjektivum desetiprocentní, vs. 10 %, tj. substantivum deset procent) a v nespisovné deklinaci a zápisu číslovek (např. do 18-ti let věku). Svou prací bych také ráda zjistila, jaká je úroveň češtiny v dnešní době. Média, hlavně tištěné deníky a noviny, by měla nejvíce odrážet současný stav jazyka. Předpokládám, že při analýze lexika se např. ukáže, že do spisovného vyjadřování se dostávají výrazy nespisovné, které jsou už však natolik běžné četně užívané, že by mohly být kodifikovány jako spisovné (třeba výrazy jako občanka, záchranka aj.). Práce je rozdělena na dva hlavní úseky – teoretickou a praktickou část. V teoretické části nejdříve rozeberu hlavní pojmy vztahující se k tématu (norma, úzus, standard, kodifikace, spisovný vs. nespisovný jazyk aj.), zaměřím se i na to, jak vypadá jazyk publicistiky a jak je to například s využíváním nespisovných výrazů v této oblasti. V závěru teoretické části ještě představím deník Metro, jeho strukturu a jak probíhá korektura v tomto deníku. V praktické části jsou zaznamenány nalezené jevy,
8
okomentovány a rozděleny do příslušných kategorií (pravopis lexikální, mluvnický, syntaktický, lexikum, chyby v tisku a další případy a zajímavosti).
9
II. TEORETICKÁ ČÁST 1. ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE K TÉMATU V této části se chci zmínit o základních termínech vztahujících se k tématu mé práce, respektive k její pravopisné části. Největší pozornost budu věnovat pojmům norma a kodifikace, neboť tyto dva termíny jsou pro moji práci zásadní. Primárně budu vycházet z Encyklopedického slovníku češtiny (Lidové noviny, 2002) a z článků publikovaných v časopise Naše řeč. Vycházet budu i z Akademické příručky českého jazyka (Academia, 2014).
1.1. Norma Pojem jazyková norma vychází z Pražské školy. Definována byla Bohuslavem Havránkem v roce 1932 v jeho teorii spisovného jazyka. Ten ji chápe jako „soubor jazykových prostředků, které jsou jazykovým společenstvím pravidelně užívány a považovány za závazné1“. Z Havránkovy definice vychází velké množství vědců. Pojem byl postupně modifikován a rozšířen o pravidla, podle nichž se jazykové prostředky navzájem spojují, a např. i o začleňování nových slov do tvaroslovných systémů. Do jazykové normy patří pouze tvary, které se skutečně užívají a jsou obecně přijatelné. Norma je variantní (tudíž připouští různé tvary, např. na kameni/u/ě) a inherentní, tedy uložená v mysli mluvčího2. Norma není omezena jen na spisovný jazyk, mají ji i dialekty a nespisovný jazyk. I tyto normy se zjišťují a popisují, ale nekodifikují3. Mezi hlavní rysy jazykové normy patří inherentnost. Jelikož se norma chápe jako inventář jazykových prostředků užívaných jazykovým společenství, není norma mimo jazyk, ale existuje v jazyce samém. Dalším rysem normy je její implicitnost, která vyvolává
požadavek
jejího
poznávání.
Jako
noremní
se
chápou
prostředky
konvencionalizované, uložené v myslích příslušníků daného společenství. Pravidelnost užívání jazykových prostředků je předpokladem dalších rysů normy, a to bezpříznakovosti, ustálenosti a závaznosti. Bezpříznakovost chápe Nebeská jako obvyklost užívání jazykových prostředků, jako jejich neuvědomované, samozřejmé užívání4.
1
NEBSKÁ, Iva. Norma jazyková. In. KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ (eds.). Encyklopedický slovník češtiny, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. S. 289. 2 Srov. tamtéž. 3 Srov. JEDLIČKA, Alois. Spisovný jazyk v současné komunikaci. Praha: Univerzita Karlova, 1974. S. 52. 4 Srov. NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost. Praha, Univerzita Karlova, 2003. S. 17-19.
10
Norma je pojmem obecně vágním, nachází se mezi pojmy jazyk/jazykový systém a úzus. F. Kočiš o normě řekl, že mezi těmito pojmy norma jakoby ztrácí svoji tvář; je definována buď se zřetelem k prvkům a pravidlům systému, nebo k tomu, že diriguje úzus5. Artymovič normu zase prakticky ztotožňuje s jazykem, naopak J. M. Kořínek ztotožňuje jazyk/jazykový systém s normou6. Vladimír Šmilauer chápe normu jako závaznost jistých způsobů vyjadřování, jimiž se uživatelé spisovného jazyka řídí7. Ivana Nebeská chápe normu jako implicitní, založenou na konvenci, konsensu osob daného společenství. Norma podle ní reflektuje variabilitu a nepředvídatelnost komunikačních situací8. Nebeská dále rozlišuje dvojí polohu pojmu jazyková norma. V prvním případě, obecné poloze, norma zaujímá prostor mezi pojmy jazyk/jazykový systém a úzus. V této poloze je základem pravidelné užívání a závaznost zde má povahu vhodnosti a přiměřenosti. V případě druhém, specifické poloze, zaujímá norma prostor mezi pojmy úzus a kodifikace. Zde se závaznost blíží správnosti9. Z jazykové normy vychází pojem norma spisovného jazyka, kterou Encyklopedický slovník češtiny definuje jako „soubor jazykových prostředků, jež jsou pociťovány jako závazné; je kritériem jazykové správnosti10. Normu spisovného jazyka utvrzuje kodifikace, Právě díky kodifikaci mohou lingvisté do normy zasahovat, podporovat její ustálenost a upravovat ji. Ivana Nebeská dále vidí rysy spisovné normy v implicitnosti, tedy v neuvědomované znalosti (kdežto kodifikace je explicitní). Spisovná norma je dále interiorizovaná – neukládá se do povědomí uživatelů jazyka jen přirozeným způsobem, ale v mnohem vyšší míře také záměrným učením. Dále je závazná, míra její závaznosti je vyšší, blíží se spíše správnosti, neboť spisovný jazyk je útvarem prestižním. Dalším rysem je její funkčnost, kterou můžeme chápat jako mnohost funkcí spisovného jazyka. S tímto pojmem úzce
5
NEBESKÁ, Iva. Dvojí poloha pojmu jazyková norma. In: Naše řeč, r. 75 (1992), č. 1. S. 23. Tamtéž. 7 ŠMILAUER, Vladimír. Nauka o českém jazyku. Praha: SPN, 1972. S. 24. 8 NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost. Praha, Univerzita Karlova, 2003. S. 14. 9 Srov. NEBESKÁ, Iva. Dvojí poloha pojmu jazyková norma. In: Naše řeč, r. 75 (1992), č. 1. S. 23 10 NEBSKÁ, Iva. Norma jazyková. In. KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ (eds.). Encyklopedický slovník češtiny, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. S. 289. 6
11
souvisí její jednota, která je dána tím, že je dorozumívacím prostředkem celého národního společenství. Za další rys spisovné normy považujeme její stabilitu a prestižnost11. Alois Jedlička považuje za závažné rysy normy spisovného jazyka ustálenost (stabilitu) spisovné normy, její relativní jednotnost a (funkční) zvrstvení. Všechny tyto rysy musíme nahlížet v dialektickém vztahu k rysům opozičním. Např. požadavek na stabilitu je třeba uvést v souladu s rysem přirozené proměnnosti. V. Mathesius pro tento pojem užívá označení princip pružné (elastické) stability a rovněž princip dynamičnosti. Požadavek jednotnosti normy vyplývá z neteritoriální platnosti spisovného jazyka ve srovnání s teritoriálně omezenými útvary (dialekty a prvky regionální). Variantnost normy spisovného jazyka je projevem vnitřního vývoje normy a vlivem působení vnějších faktorů. Rys zvrstvenosti se projevuje např. v existenci specifických prostředků psaných a mluvených, prostředků náležejících k jednotlivým funkčním stylovým vrstvám, prostředků intelektuálních (nocionálních) a emocionálních (expresivních)12. Jelikož v chápání pojmů norma a norma spisovného jazyka panuje jistá nejednotnost, můžeme obecně konstatovat, že norma chápána obecně zaujímá prostor mezi jazykem a územ, má blíže k jazyku. Naproti tomu spisovná norma obsahuje pouze prostředky spisovného jazyka, příslušníky jazykového společenství není osvojována zcela spontánně, proto nemá takovou oporu v úzu. Je více závazná a fixována kodifikací13.
1.2. Kodifikace Z Akademické příručky českého jazyka se můžeme dozvědět, že termín kodifikace se používá pro dva jevy. Jednak pro písemné zachycení jazykové normy v jazykových příručkách, jednak pro označení činnosti lingvistů, která k zachycení jazykové normy směřuje14. V článku Současný stav a vývojové perspektivy kodifikace spisovné češtiny se o kodifikaci mluví jako o „vědecké činnosti směřující k postižení a zachycení spisovné normy, je dialektickou jednotou objektivního (tj. celonárodně platných vlastností jazyka a jejich řečových realizací) a subjektivního (tj. vědecké poznávací činnosti)“. Znamená to, že se řídí jak zákonitostmi objektivně existujících jazykových norem samých, tak
11
Srov. NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost. Praha, Univerzita Karlova, 2003. S. 27–8. Srov. JEDLIČKA, Alois. Spisovný jazyk v současné komunikaci. Praha: Univerzita Karlova, 1974. S. 55– 56. 13 NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost. Praha, Univerzita Karlova, 2003.1S. 39. 14 PRAVDOVÁ, Markéta a Ivana SVOBODOVÁ (eds.). Akademická příručka českého jazyka. Vyd. 1. Praha: Academia, 2014. S. 495. 12
12
i stupněm a možnostmi jejich lingvistického poznání15. Kodifikace formuluje, utvrzuje a reguluje normu ve slovnících a mluvnicích16. Klade si za úkol vědecké poznání a utvrzení objektivně existující normy spisovného jazyka. Na rozdíl od normy, která se vztahuje ke všem útvarům národního jazyka, kodifikace se zaměřuje pouze na spisovnou vrstvu. Druhý rozdíl je ten, že norma se vyvíjí neustále, zatímco kodifikace jazyk zachycuje po etapách. Svou statičnost, konzervativnost řeší zaváděním dublet17. Předmětem kodifikace není jen to, co je v normě, ale pouze jevy některé, přičemž okruh těchto jevů se proměňuje. Obecně platí, že kodifikace se zaměřuje na jevy v lingvistické teorii nejpodrobněji zpracované, ne jevy nejsnáze objektivně a jednoznačně zachytitelné a na jevy prestižní (tedy na takové, jejichž nesprávná podoba nejspíše vyvolá záporné společenské hodnocení). Některá pravidla jsou zahrnuta do systematických příruček (slovníky, pravidla pravopisu), jiná jsou jen obsahem dílčích studií. V současné spisovné češtině je co do rozsahu nejdůkladněji popsána rovina lexikální, a to v Příručním slovníku jazyka českého, Slovníku spisovného jazyka českého a Slovníku spisovné češtiny. Pravopisná soustava je zpracována v Pravidlech českého pravopisu ve dvou podobách – v tzv. akademickém vydání a tzv. školním vydání18. Podrobněji se o vybraných příručkách budu vyjadřovat v kapitole 1.2.1. Kodifikační příručky. Schéma kodifikačního procesu je následující. Proces lze rozdělit na tři etapy. První je etapa deskriptivní (zjišťovací), při které se zjistí a popíše existující spisovná norma, objektivně, v celé složitosti, rozrůzněnosti a dynamičnosti. Zjistí se také postoje daného společenství k spisovnému jazyku. Druhá etapa – regulativní (normativní) – má dvě podfáze. V první, vyhodnocovací, se ohodnotí jazykové prostředky a způsoby jejich užívání podle jistých objektivních kritérií a posoudí se skutečné společenské výrazové potřeby a vývojové tendence. Vypracuje se předběžná perspektiva daného spisovného jazyka a plán kodifikace. V druhé podfázi se provádí vlastní kodifikace normy. Třetí etapa
15
Srov. KRAUS, Jiří, Jaroslav KUCHAŘ, Alexandr STICH a František ŠTÍCHA. Současný stav a vývojové perspektivy kodifikace spisovné češtiny. In: Slovo a slovesnost, r. 42 (1981), č. 3. S. 228–238. 16 ŠMILAUER, Vladimír. Nauka o českém jazyku. Praha: SPN, 1972. S. 24. 17 Srov. KRAUS, Jiří. Kodifikace. In: KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ (eds.). Encyklopedický slovník češtiny, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. S. 216. 18 Srov. KRAUS, Jiří, Jaroslav KUCHAŘ, Alexandr STICH a František ŠTÍCHA. Současný stav a vývojové perspektivy kodifikace spisovné češtiny. In: Slovo a slovesnost, r. 42 (1981), č. 3. S. 228–238.
13
je prováděcí (strategicko-taktická), kdy se hledají a využívají nejrůznější cesty, postupy a prostředky pro uvedení kodifikace do praxe19.
1.2.1. Kodifikační příručky Podle míry závaznosti rozlišujeme příručky preskriptivní, tedy ty, které mají ambice předepisovat jazykové veřejnosti, jak s jazykem zacházet, regulovat jeho užívání. Je jim připisována větší míra závaznosti. Druhou skupinou jsou jazykové příručky deskriptivní, tedy ty, jejichž autoři nechtějí předepisovat, ale pouze jen zaznamenávat soudobou spisovnou normu20. Jedinou deskriptivní kodifikační příručkou jsou v dnešní době Pravidla českého pravopisu (PČP). V současné době vycházejí ve dvojím vydání, a to v akademickém a školním. Okruh pravopisných témat je v obou vydáních stejný, liší se jen koncepce a rozsah výkladu (školní vydání je stručnější). Školní vydání PČP obsahuje méně slovníkových hesel než slovník akademických PČP, v pravopisném slovníku školního vydání jsou v daleko větší míře uvedeny tvaroslovné údaje. Akademická PČP jsou na rozdíl od školního vydání doplněna o doporučená pravidla přepisu slov z cizích jazyků do češtiny a dále o seznamy zeměpisných jmen, rodných jmen a antických jmen. Tato příručka neuvádí stylovou charakteristiku slov. Současná PČP se řídí poslední pravopisnou reformou z roku 199321. Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) navázal na Příruční slovník jazyka českého (PSJČ). První vydání vznikalo v letech 1960–1971, druhé vydání vyšlo v roce 1989. Jeho hlavním redaktorem byl Bohuslav Havránek, z dalších členů redakce se na něm podíleli Jaromír Bělič, Miloš Helcl, Alois Jedlička, Václav Křístek a František Trávníček. Obsahuje téměř 193 tisíc slov zpracovaných ve čtyřech svazcích. Má plnit funkci prakticky využitelného slovníku a na rozdíl od PSJČ má kodifikační platnost, a to po stránce spisovné lexikální normy, ortografické, ortoepické i gramatické. SSJČ klade velký důraz na systémové zpracování slovní zásoby a přináší podrobnou stylovou charakteristiku slov. Stylistické kvantifikátory vychází z pěti hledisek, a to z příslušnosti ke stylové vrstvě,
19
DANEŠ, František. K dvěma základním otázkám kodifikace. In: Naše řeč, r. 60 (1977), č. 1. S 3. Srov. Kodifikace a závaznost jazykových příruček. Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2016-0312]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=892 21 Srov. Informace o příručce Pravidla českého pravopisu. Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 201603-15]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=890 20
14
frekvenci, dobovému výskytu a emocionalitě. Naznačuje také slovesné vazby a uvádí vidové dvojice22. Pro praktickou potřebu uživatelů vyšel Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ). První vydání vzniklo v roce 1978, druhé upravené a doplněné v roce 1994, třetí s drobnými úpravami 2003, 2005, 2009 a 2015. Slovník zpracoval autorský kolektiv pod vedením Josefa Filipce, Františka Daneše, Jaroslava Machače a Vladimíra Mejstříka. Podává kompletní lexikografický popis téměř 50 tisíc slov, což odpovídá pasivní slovní zásobě středoškolsky vzdělaného člověka. Časovým záběrem obsahuje slovní zásobu od roku 1945, přihlíží však i k starším obdobím. Zvláštní péči věnuje dubletám a variantám. Obsahuje údaje pravopisné, výslovnostní a gramatické. Ke slovníku jsou připojeny i tři přílohy (přehled zkratek a značek, přehled křestních jmen, příjmení a zeměpisných jmen, slovotvorný přehled)23. Akademický slovník cizích slov (1. vydání 1995, dotisk 1997) je speciální normativní výkladový slovník, který obsahuje zhruba 100 tisíc hesel. Uživatele poučují o přejatých slovech ve spisovné češtině komplexně, tedy po stránce významové, pravopisné, výslovnostní i stylistické. Pozornost je věnována i původu slov. V roce 2005 byl aktualizován a vydán jako Nový akademický slovník cizích slov (posledním dotiskem roku 2014), ve kterém bylo přidáno asi dva tisíce nových slov a významů z různých tematických oblastí24. Jelikož ve své práci používám jako jeden ze sekundárních zdrojů i časopis Naše řeč, popíšu i jej. Naše řeč a je recenzovaný odborný časopise, který vychází od roku 1916, věnující se češtině jako mateřskému jazyku. Zabývá se nejen současným českým jazykem, ale i otázkami české gramatiky a slovní zásoby, problematickými pravopisnými jevy, stylistikou i jazykovou kulturou25. Robert Adam se ve svém článku K otázce kodifikační pravomoci26 zmiňuje o tom, že v jisté lingvistické literatuře (zde konkrétně je řeč o publikaci J. Chloupek, M. Krčmová, E. Minářová, Stylistické minimum, Brno 1990) se uvádí, že časopis Naše řeč patří mezi publikace kodifikující spisovnou normu českého jazyka. Tento fakt mu potvrdila i Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český AV ČR. To by 22
Srov. O slovnících. LEXIKO – webové hnízdo o novodobé české slovní zásobě a výkladových slovnících [online]. 2016 [cit. 2016-03-13]. Dostupné z: http://lexiko.ujc.cas.cz/index.php?page=3 23 Srov. Tamtéž. 24 Srov. Tamtéž. 25 Naše řeč. Naše řeč [online]. [cit. 2016-03-10]. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/index.php 26 Srov. ADAM, Robert. K otázce kodifikační pravomoci. Naše řeč, ročník 88 (2005), č. 4, s. 198–201.
15
znamenalo, že jakákoli změna oproti poslední pravopisné reformě z roku 1993 navrhnutá v příspěvku do časopisu Naše řeč je kodifikační a stává se platnou. Milan Jelínek ve spolupráci s redakční radou časopisu27 se k této Adamově připomínce vyjádřil tak, že Naše řeč je spíše „kuchyní kodifikace“, kde se navrhované změny diskutují a připravují k samotnému procesu kodifikace. Je jasné, že kodifikování prostřednictvím časopisů přináší oproti kodifikování v příručkách řadu nevýhod, např. nesystematičnost, nesnadnou dohledatelnost a nesporně i menší objektivnost, neboť návrh na změnu vnáší jeden, popř. malá skupina lingvistů. Václav Cvrček28 poté uvádí, že Naše řeč nemá platnost preskriptivní (jako např. Pravidla českého pravopisu). Závěr je tedy takový, že Naše řeč není kodifikační příručkou ve stejném smyslu jako Pravidla českého pravopisu či Slovník spisovného jazyka českého, ale na jejím poli se kodifikace navrhuje a připravuje.
1.3. Standard Termínem standard se rozumí „soubor jazykových prostředků považovaných za správné“, někdy se jím překlenuje vzdálenost mezi spisovnou normou a jazykem běžné komunikace. Z Encyklopedického slovníku češtiny se můžeme dozvědět, že tohoto termínu se užívá nejednotně. J. Horecký jej v Teórii spisovného jazyka (1979) chápe jako základní podobu národního jazyka, oproti tomu například J. Chloupek jej vnímá jako obecný jazyk s vyšší komunikační funkcí (Dichotomie spisovnosti a nespisovnosti, 1986)29. Ostatně různorodost ve vnímání pojmu standard můžeme vidět i při nahlédnutí do Současné české stylistiky (2003), kde se jím rozumí „celospolečenský útvar jazykový s vyšší komunikační funkcí, a to základu spisovného i nespisovného, avšak i tak plnícího celospolečenské funkce30“.
1.4. Úzus Podle Encyklopedického slovníku češtiny se územ rozumí soubor jazykových prostředků, které jsou ve vžité podobě užívány jazykovým společenstvím bez ohledu na to, zda jsou správné nebo nesprávné, vhodné nebo nevhodné. Akceptovatelné jsou i prostředky, které jsou vytvořeny nesystémově, jelikož jsou používány jazykovým
27
JELÍNEK, Milan. Má Naše řeč kodifikační pravomoc? In: Naše řeč, r. 88 (2005), č. 4. S. 202–206. CVRČEK, Václav. Za ještě tvrdší kodifikační diktát? In: Naše řeč, r. 89 (2006), č. 1. S. 26–29. 29 NEBESKÁ, Iva. Správnost jazyková. In: KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ (eds.). Encyklopedický slovník češtiny, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. S. 438. 30 ČECHOVÁ, Marie. Současná česká stylistika. Vyd. 1. Praha: ISV, 2003. Jazykověda (Institut sociálních vztahů). S. 48. 28
16
společenstvím a to je přijímá. Jazyková norma se od úzu liší obecnou přijatelností a vyšší závazností31. Vilém Mathesius hovoří ve své práci O požadavku stability ve spisovném jazyce o úzu jako o organickém základu, o který se jako jediný můžeme opřít, chceme-li dojít ke stabilitě ve spisovné řeči. Zjistíme jo z jazykové praxe dobrých autorů literatury krásné i naučné32. Havránek říká, že úzus rozhoduje o normě lidového jazyka, o pravidelném souboru jeho jazykových prostředků. Do normy spisovného jazyka pak náleží to, co je v soudobém úzu spisovném, avšak úzus není jediný, který o normě spisovného jazyka rozhoduje33. Vladimír Šmilauer o úzu říká, že je to ustálená jazyková zvyklost, může být i nesprávný34.
1.5. Spisovný a nespisovný jazyk Národní jazyk představuje široký soubor výrazových prostředků. Základem jazykové situace dnešní češtiny je několik různě stabilizovaných strukturních jazykových útvarů, jež jsou v dichotomickém vztahu spisovnost – nespisovnost, v soukromé či poloveřejné mluvené komunikaci se uplatňují i nestrukturní útvary, jednotlivé slangy. Prestižním jazykovým útvarem je spisovná čeština, která se svou stabilitou opírá o kodifikaci a je užívána pro vyšší komunikační cíle. Oproti tomu nejnižší prestiž mají teritoriální dialekty. Mimo tuto stratifikaci stojí běžná mluva, primárně spontánní a mluvená sloužící k běžné denní komunikaci35.
1.5.1. Spisovný jazyk Spisovný jazyk je nejdůležitějším útvarem národního jazyka, který má jako jediný z útvarů funkci národně reprezentativní. Také se jako jediný útvar řídí kodifikací36.
31
NEBESKÁ, Iva. Úzus. In: KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ (eds.). Encyklopedický slovník češtiny, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. S. 516. 32 Srov. MATHESIUS, Vilém. O požadavku stability ve spisovném jazyce. In: HAVRÁNEK, Bohuslav, WEINGART, Miloš. Spisovná čeština a jazyková kultura. Praha: Melantrich, 1932. S. 23. 33 HAVRÁNEK, Bohuslav. Úkoly spisovného jazyka a jeho kultura. In: HAVRÁNEK, Bohuslav, WEINGART, Miloš. Spisovná čeština a jazyková kultura. Praha: Melantrich, 1932. S. 34. 34 ŠMILAUER, Vladimír. Nauka o českém jazyku. Praha: Stání pedagogické nakladatelství, 1972. S. 24. 35 Srov. KRČMOVÁ, Marie, Jan Chloupek. Jazyk národní In: KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ (eds.). Encyklopedický slovník češtiny, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. S. 192– 193. 36 ČECHOVÁ, Marie. Současná česká stylistika. Vyd. 1. Praha: ISV, 2003. Jazykověda (Institut sociálních vztahů). S. 45.
17
Užívání spisovné variety se předpokládá při sledování vyššího komunikačního cíle, tedy ve školách, na úřadech, ve vědě, v hromadných sdělovacích prostředcích atd.
Písemné
projevy obsahují rysy knižnosti, většina jevů je v těchto projevech po stylové stránce neutrální. Oproti tomu mluvená forma spisovné češtiny zpravidla neobsahuje archaické ani knižní prvky, obsahuje prvky neutrální a stylově nepříznakové37. V soukromé komunikaci se spisovný jazyk uplatňuje poměrně málo, a to z toho důvodu, že pro potřeby emočně velmi diferenciované soukromé komunikace s množstvím nejrůznějších komunikačních funkcí mu scházejí mnohé výrazové prostředky (v minulém století byla spisovná čeština obnovena jako jazyk psané umělecké a odborné komunikace)38. Prvky oblastních variet spisovného jazyka jsou výjimečně kodifikací přijímány, některé bývají tolerovány, avšak na okraji spisovnosti39. V článku Současný stav a vývojové perspektivy kodifikace spisovné češtiny40 je na spisovný jazyk nahlíženo ze dvou hledisek. Na jedné straně je chápán jen jako „forma“ národního jazyka užívaná jen k oficiálnímu, explicitnímu, „čistě spisovnému“ vyjadřování; na druhé straně se prosazuje velmi široké sblížení spisovného jazyka s běžnou mluvou, s normami běžné komunikace, jako zespisovnění prostředků běžné mluvy. Spisovný jazyk musí smiřovat dva protikladné požadavky. Na jedné straně musí udržovat souvislost s jazykem předchozích generací a musí být ustálen, aby mohl plnit funkci dorozumívajícího nástroje. Z druhé strany se ale musí přizpůsobovat měnícím se dorozumívacím potřebám, a nesmí tedy ustrnout. Mění se, opouští zastarávající prostředky a přejímá prostředky z cizích jazyků, za nespisovného jazyka, vytváří nové; mění se ale pomalu. Z tohoto důvodu nejsou možné radikální změny v jazyce, neboť by byla porušena jeho stabilita, která je jednou z jeho základních vlastností41. Podle Šmilauerovy Nauky o českém jazyku má spisovný jazyk základ společný všem oblastem. Část jazykových prostředků se však liší podle oblasti užití42. a) Umělecká oblast dává do popředí samo vyjádření a jeho estetickou účinnost. 37
ČECHOVÁ, Marie. Čeština – řeč a jazyk. Praha: SPN, 2011. S. 23. Srov. KRČMOVÁ, Marie. Současná běžná mluva v českých zemích. In: Daneš, František a kol. Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha, Academia, 1997. S. 162. 39 ČECHOVÁ, Marie. Současná česká stylistika. Vyd. 1. Praha: ISV, 2003. Jazykověda (Institut sociálních vztahů). S. 47. 40 KRAUS, Jiří, Jaroslav KUCHAŘ, Alexandr STICH a František ŠTÍCHA. Současný stav a vývojové perspektivy kodifikace spisovné češtiny. In: Slovo a slovesnost, r. 42 (1981), č. 3. S. 235. 41 Srov. ŠMILAUER, Vladimír. Nauka o českém jazyku. Praha: Stání pedagogické nakladatelství, 1972. S. 22. 42 Tamtéž. S. 22. 38
18
b) Publicistická oblast, tedy oblast, jíž se v práci zabývám, klade požadavek na přehlednost, srozumitelnost a působivost. c) Odborná oblast s požadavky přesnosti a citové neutrality. d) Oblast hovorovou. Nabízí se otázka, jak rozlišit, zda je daný jazykový prostředek spisovný, či nikoli. Současná česká stylistika říká, že jazykový prostředek je spisovný tehdy, je-li rozšířen v komunikátech s vyšším cílem, kde komunikující usiluje o spisovnost, není-li jeho výskyt regionálně omezen a má-li strukturní předpoklady integrovat se ve spisovném jazyku. U nových pojmenování je ještě požadavek, aby prostředku bylo pro komunikaci vskutku třeba43.
1.5.1.1.
Hovorový jazyk/hovorová čeština
Šmilauer definuje hovorový jazyk jako „jazyk užívaný v osobním styku mezi lidmi znalými spisovného jazyka“44. Lze ho také charakterizovat jako mluvenou formu spisovné češtiny45. V Současné české stylistice najdeme hovorový jazyk charakterizován jako nikoli samostatný útvar národního jazyka, jehož místo by bylo mezi spisovnou a obecnou češtinou, nýbrž jako soubor prostředků náležejících široce chápanému komplexu spisovné češtiny. Tento soubor směšuje spisovné a nespisovné prvky i teritoriálně podmíněné46. Důsledkem archaizujícího rázu spisovné češtiny je velký rozestup mezi spisovným jazykem a jazykem nespisovným. Na pozadí obecné češtiny mohla zdárně vznikat hovorová forma jazyka spisovného47. Havránek charakterizuje hovorovou vrstvu spisovného jazyka jistou volností v oblasti slovníkové, frazeologické a syntaktickou. Tato charakteristika je jí společná s obecnou češtinou. Po stránce hláskové a tvarové se kryje se spisovnou češtinou48.
43
ČECHOVÁ, Marie. Současná česká stylistika. Vyd. 1. Praha: ISV, 2003. Jazykověda (Institut sociálních vztahů). S. 48. 44 ŠMILAUER, Vladimír. Nauka o českém jazyku. Praha: Stání pedagogické nakladatelství, 1972. S. 23. 45 KOPEČNÝ, František. Spisovný jazyk a jeho forma hovorová. In: Naše řeč, r. 33 (1949), č. 1-2. S. 14–22. 46 KRČMOVÁ, Marie. Současná běžná mluva v českých zemích. In: Daneš, František a kol. Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha, Academia, 1997. S. 48. 47 KOPEČNÝ, František. Spisovný jazyk a jeho forma hovorová. In: Naše řeč, r. 33 (1949), č. 1-2. S. 14–22. 48 Tamtéž.
19
Jedná se o prvky běžné komunikace, které se mohou vyskytovat v kontextu zcela spisovném, třebaže ne většinou v řeči psané49. Ostatně, že jde o funkční vrstvu jazyka, která je vlastní projevům s funkcí běžně dorozumívací, říká i Alois Jedlička ve své práci Spisovný jazyk v současné komunikaci50 . Doposud nevznikla jediná mluvnice hovorové češtiny, není tedy ani kodifikována51.
1.5.2. Nespisovný jazyk Mezi útvary nespisovné vrstvy jazyka patří dialekt (tradiční teritoriální dialekt), interdialekt, obecná čeština, profesní mluva, slang a argot. Tradiční teritoriální dialekt představuje útvar národního jazyka vymezený teritoriálně, přísně normovaný, stylově plochý, užívaný živelně a neprestižně pro běžné mluvené dorozumívání, řidčeji a okrajově v ústní slovesnosti. Plní funkci vyjádření společenské solidarity, intimity komunikačního prostředí i privátnosti komunikačního cíle. Intimita a bezprostřednost bývají ztotožňovány s „žádoucí“ neoficiálností, s osobním zaujetím. Tímto způsobem pronikají teritoriální prvky do projevů vyššího stylu. Nářečí nezanikají, leč se takové předpovědi vyskytovaly. Mizí však slova spojená s určitými činnostmi (zastaralé pojmy), vzniká tak jistá nerovnoměrnost v uchování dialektů. Interdialekt je nestabilizovaný útvar národního jazyka představující nejvyšší vývojové stádium tradičních teritoriálních dialektů – zbavovaných postupně výlučných, nápadných znaků a naopak obsahující už inovace podle současných vývojových zákonitostí národního jazyka. Obecná čeština má v našem prostředí úlohu „třetího standardu“, a to ve všech českých krajích s přesahem na západní Moravu. Je tedy ryze interdialektového typu, jednak typu standardu s vyšší komunikační funkcí. V moderním dramatickém umění a literárních dialozích se obecná čeština stala výhradní reprezentantkou živé mluvené řeči každodenního života, objevuje se i v krásné literatuře v pásmu postav, ale i v pásmu autorském. Přítomnost obecné češtiny v krásné literatuře naznačuje fakt, že se stává celonárodním nespisovným útvarem (tím se odtrhuje od své původní interdialektické postavy). Další charakteristika obecné češtiny viz kap. 4.4.2 Obecně české výrazy.
49
KOPEČNÝ, František. Spisovný jazyk a jeho forma hovorová. In: Naše řeč, r. 33 (1949), č. 1-2. S. 14–22. JEDLIČKA, Alois. Spisovný jazyk v současné komunikaci. Praha: Univerzita Karlova, 1974. S. 101. 51 ČECHOVÁ, Marie. Současná česká stylistika. Vyd. 1. Praha: ISV, 2003. Jazykověda (Institut sociálních vztahů). S. 48. 50
20
Slang, profesní výrazy a argot patří mezi tzv. polotvary národního jazyka z toho důvodu, že nemají specifickou gramatickou stavbu52.
2. JAZYK PUBLICISTICKÉHO STYLU Vzhledem k tomu, že se moje práce zabývá jazykovou kulturou deníku Metro, zaměřím se v této kapitole ne na celou oblast publicistického stylu, ale pouze na jazyk. Rozeberu stylovou vrstvu výrazových prostředků, především na opozičnost knižnost versus hovorovost a spisovnost versus nespisovnost. Z jazykových prostředků jsem se pro relevantnost vzhledem k mé práci rozhodla zaměřit jen na použití cizích slov a přejímání a vynechala jsem např. informace o užití metafor či parentezí, neboť ty nejsou předmětem mé práce. Informace jsem čerpala hlavně z publikace Stylistika pro žurnalisty (Minářová, Eva, Grada Publishing, 2011), neboť zde byly zmíněné kapitoly nejvíce rozebrány. Dále jsem pracovala s příspěvkem Jiřího Krause Novinářská čeština uvedeným v publikaci Čeština, jak ji znáte i neznáte (Čmejrková, Světla, Praha: Academia, 1996). Vedle termínu publicistika se objevuje i pojem novinářství, žurnalistika nebo zpravodajství. Tyto pojmy se buď plně či částečně překrývají, nebo se úplně liší. V českém prostředí se užívá především pojmů žurnalistika a publicistika. Pojmem žurnalistika můžeme
obsáhnout
veškerou
činnost
v
hromadných
sdělovacích
prostředcích
(masmédiích), tedy celou sféru novinářské činnosti. Tímto pojmem můžeme označit i obor zabývající se touto činností. Na druhé straně pojem publicistika je často chápaný jako žurnalistická (redaktorská, dopisovatelská i spisovatelská) činnost v masmédiích, která slouží k informaci o aktuálních otázkách, ale zároveň zprávy analyzuje a komentuje je. Z toho vyplývá, že pojem žurnalistika je nadřazeným pojmenováním pro publicistiku a zpravodajství53. Hlavní funkcí žurnalistických (publicistických) komunikátů je funkce informativní (sdělná), vedle ní funkce ovlivňovací, přesvědčovací a získávací – komplexně funkce
52
Srov. ČECHOVÁ, Marie. Současná česká stylistika. Vyd. 1. Praha: ISV, 2003. Jazykověda (Institut sociálních vztahů). S. 49–53. 53 Srov. MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace. S. 160.
21
persvazivní. Stylová sféra těchto textů představuje komunikaci stylově výrazně dynamickou, neustále se vyvíjející54.
2.1. Stylová vrstva výrazových prostředků Pro publicistické texty je příznačné, že daleko více než u jiných typů textů dochází k těsnému sepětí celé stylové sféry s dobou. Většina výrazových prostředků se jeví vzhledem k době jako relativně pevná, stabilní, ale s vývojem společenského dění dobově proměnná. V současné době je užívaná stylová vrstva prostředků publicistického stylu nehomogenní. Základem jsou spisovné výrazové prostředky, ale specifičnost stylu dokreslují nespisovné výrazy, hovorové, knižní či dobově se vyskytující – současně se používají jak prostředky hovorové, tak knižní či citově zabarvené55. Právě v této sféře dorozumívání se šíří největší počet nových slov a obratů, většinou pod vlivem jazyků cizích56. Jsou zde dvě tendence, první ke stabilizaci jazykového materiálu a na druhé straně tendence k jeho obměně. O prvním procesu svědčí automatizace jazykového vyjadřování, o druhém proces aktualizace57. Lze tedy říci, že jedním z charakteristických rysů publicistického stylu je koexistence jazykových prostředků stylově protikladných v širokém rozpětí od hovorovosti, a to s přesahy do nespisovnosti, až k užití knižnosti. V užití těchto dichotomií příznaků je patrný záměr, jejich koexistence je cílená58. Současné slovníky a mluvnice považují žurnalistiku za jeden z hlavních zdrojů informací o vývojových tendencích současné češtiny59.
2.1.1. Hovorovost versus knižnost Nejvýraznější vyjadřovací dichotomií je stylová rozdílnost spočívající v opozičnosti hovorovost versus knižnost. Různé teorie říkají, že hovorové výrazové prostředky jsou
54
Srov. Tamtéž. S. 159. Srov. MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace. S. 159. 56 KRAUS, Jiří. Novinářská čeština. In: ČMEJRKOVÁ, Světla. Čeština, jak ji znáte i neznáte. Vyd. 1. Praha: Academia, 1996. S. 171. 57 Srov. MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace. S. 186. 58 MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace. S. 192. 59 KRAUS, Jiří. Novinářská čeština. In: ČMEJRKOVÁ, Světla. Čeština, jak ji znáte i neznáte. Vyd. 1. Praha: Academia, 1996. S. 172. 55
22
častější, typičtější pro mluvené vyjadřování, neboť je tato komunikace bezprostřední a spontánní. Hovorovost se vyskytuje spíše v lexiku, ve velké míře k ní přispívají především hovorové frazémy a slova expresivní, někdy až výrazně kolokviální až nespisovná. V psaném textu jsou uváděny s uvozovkami i bez nich. Např. jít hlavou proti zdi, mít úplně „natřískaný diář a další. Oproti tomu knižnost bývá spojována s psanými projevy vyššího stylu. Knižnost může souviset s ustáleností formulace, např. když je knižní výraz součástí frazému (problém tkví v tom, bylo s podivem). Je o to výraznější, že knižní výrazy mají malé frekvenční užití v komunikaci. V publicistických textech plyne užití knižních výrazových prostředků z propracované, někdy až zintelektualizované syntaktické stavby, která je častá např. častými přívlastkovými polovětnými konstrukcemi. Ke knižnosti přispívají i spojovací prostředky (Většinu Evropanů poznamenávají tytéž duchovní proudy, byť nestejnou měrou.)60.
2.1.2. Spisovnost versus nespisovnost Žurnalistika a publicistické texty jsou zdrojem oficiálních informací, očekáváme od nich proto nanejvýš prestižní a kultivované vyjadřování, proto by těžištěm jazyka publicistiky je neutrální spisovný jazyk. Všechny výrazové prostředky – knižní, hovorové a zejména ty za hranicí spisovnosti se stávají příznakovými. Setkáváme se i s jevy, které se už začínají pociťovat jako noremní, doposud ale nebyly kodifikovány. Takovéto jevy odrážejí vývojové tendence českého jazyka. Nejčastější odklon od spisovnosti bývá na rovině lexikální, méně na rovině morfologické. Užití nespisovnosti může být motivované a nemotivované. Motivované užití je takové, které je vědomé a záměrné. V publicistických textech se tento případ vyskytuje stále častěji, autoři si užití nespisovného výrazu uvědomují a kladou ho do uvozovek (ale ne vždy důsledně). Pokud je nespisovnost užita vhodně, přispívá k větší persvazi textu. Motivované užití může být úsilí o navození autentičnosti prostředí a situace, za níž komunikace probíhá, nebo může odrážet profesní a zájmové prostředí (profesionalismy a slang). V takovém případě zvýrazňuje rysy dané skutečnosti (např. děcák, učňák, obchoďák). Nespisovné výrazy mohou také zajišťovat výraznější expresivitu vyjádření (např. štamgast, kočírovat). Někdy je nespisovnost projevem ekonomičnosti – o tom svědčí 60
Srov. MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace. S. 189–192.
23
přemíra univerbizovaných výrazů (např. jazykovka, neziskovka). Užití univerbizace je časté v situacích, kdy příslušné termíny existují, ale v úzu je slang. Tyto výrazy jsou většinou kratší, a proto přispívají k ekonomičnosti vyjádření. V některých případech užití nespisovnosti představuje pouze záměrnou aktualizaci vyjádření, kromě výše zmíněných univerbizací se jedná například o formální tvoření komparativu a superlativu u adjektiv, která v jazyce nestupňujeme (např. fotbalovější, světovější). Slang se často vyskytuje tam, kde autor nemá jinou možnost vyjádření, například při neustálenosti nebo rozkolísanosti terminologie, zvláště při přenášení informací z populárně odborné sféry. Nemotivované užití nespisovnosti není spojováno s autorovým cílem nebo záměrem, jedná se o užití bezděčné a neúmyslné a plyne z neznalosti nebo opomenutí normy spisovného
vyjadřování.
Velmi
často
se
setkáváme
s výskytem
nespisovných
morfologických dublet, které jsou v běžné komunikaci naprosto běžné – např. dativ plurálu věcím (spis. věcem) nebo 3. osoby plurálu oni ví (spis. vědí). Vyskytují se také chyby a prohřešky v syntaxi, zejména nevhodné anakoluty, zeugma, kontaminace. Shrneme-li to, některé užití nespisovných výrazových prostředků se jeví jako funkční a dotvářejí stylovou podobu, jiné nejsou vždy žádoucí a pro adresáty únosné61. Hranice spisovnosti jsou ovšem dost pružné a záleží tu i na hodnocení ze strany čtenářů nebo posluchačů. Třeba podoby obyvatelských jmen Pražan, Plzeňan, Ostravan mnoha lidem, zejména příslušníkům mladších generací, znějí spíš archaicky, naproti tomu podoby Pražák, Plzeňák, Ostravák hodnotí jiní lidé, zejména ti starší, jako příliš hovorové nebo dokonce nespisovné62. V tisku se ale setkáváme s běžným, spontánním užitím nespisovných výrazů, které už začínají být v mluvené hovorové komunikaci zcela běžné a konkurují spisovným variantám. Odrážejí tak vývoj ve spisovné normě nebo její rozkolísanost. Mnoho dokladů najdeme ve slovotvorbě v souvislosti s univerbizací, užití jednoslovných pojmenování na místě už existujícího sousloví narůstá, svědčí o tom například
výrazy
jako
občanka
(občanský
průkaz)
nebo
náklaďák
(nákladní
vlak/automobil)63.
61
MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace. S. 197. 62 KRAUS, Jiří. Novinářská čeština. In: ČMEJRKOVÁ, Světla. Čeština, jak ji znáte i neznáte. Vyd. 1. Praha: Academia, 1996. S. 173. 63 Srov. MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace. S. 193–197.
24
2.1.3. Přejímání cizích slov Slova cizího původu i přejímky v různé míře počeštěné jsou odrazem doby, ekonomických i politických tendencí a měnících se společenských poměrů v souvislosti s rozvojem mezinárodních kontaktů. Přemíra přejatých slov se netýká jen odborného vyjadřování, ale jejich užívání je výrazně charakteristické také pro současnou žurnalistiku, pronikají do ní ze všech oborů. Některá slova jsou pro žurnalisty velmi nová, např. marketing, boom, holding nebo sitcom. Slovní zásoba i cizí slova užívaná v češtině jsou poplatná době a dobu odrážejí. Přejímky s velkou frekvencí užití podléhají v různé míře počešťování své původní podoby, v některých případech se současně užívají dvě podoby (původní i počeštěná). Takovým příkladem může být slovo byznys psané také jako business, lídr i leader. Výskyt přejatých slov je pro žurnalistické texty typický, i když pro některé výrazy čeština už vlastní výraz má. V souvislosti s tím můžeme sledovat výrazné rozšíření kompozit, především hybridních – např. europoslanec, europrostor64.
3. CHARAKTERISTIKA DENÍKU METRO V této kapitole se chci zmínit o deníku Metro obecně. Nejprve o tom, jak vznikl a v jakých mutacích vychází, poté o struktuře deníku, tedy o tom, jaké typy článků zde najdeme, a v závěru kapitoly chci popsat, jak probíhají korektury textů v Metru. Zdrojem informací pro tuto kapitolu jsou především webové stránky deníku, jak ty české, tak zahraniční, a také informace získané na základě telefonického rozhovoru s regionální ředitelkou pro brněnskou pobočku, Pavlínou Fraňkovou, a e-mailové korespondence s šéfredaktorem Janem Davidem.
3.1. O deníku Deník Metro je mezinárodním deníkem. Založen byl v zimě roku 1994 ve švédském Stockholmu Janem Stenbeckem poté, co s nápadem vydávat noviny zdarma přišli tři žurnalisté – Pelle Anderson, Robert Braunerhielm a Monica Lindstedt. Historicky první číslo bylo publikováno v únoru 1995. Během pár let se Metro rozšířilo do Prahy, poté do
64
Srov. MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace. S. 237–239.
25
Budapešti, Nizozemí, Helsinek, Chille a mnoha dalších zemí65. V dnešní době tento deník vychází na třech kontinentech (Evropa, Asie, Amerika), ve 25 zemích světa, 220 městech. Denní počet čtenářů dosahuje téměř 25 milionů po celém světě. Vychází v 99 různých edicích a 17 jazycích. Více než polovina čtenářů Metra je ve věku 18 až 40 let 66. Deník cílí na mladé lidi z města. Deník Metro představuje největší mezinárodní a nejrychleji rostoucí noviny světa. Od roku 2006 je zapsán v Guinessově knize rekordů jako největší mezinárodní deník67. V České republice vychází Metro od roku 1997 v denním nákladu zhruba 280 tisíc výtisků. Kromě Prahy vychází v Olomouci, Ostravě, Českých Budějovicích a dalších městech. Řadí se tak na první místo v počtu distribuovaných výtisků. V Praze je dokonce nejčtenějším deníkem68. Vydavatelem české mutace je skupina MAFRA, a. s., která je součástí koncernu Agrofert vedeného Andrejem Babišem. Čtenářům je dostupná tištěná verze, která je rozdávána každé ráno na nejfrekventovanějších místech města (v Brně především na zastávkách městské hromadné dopravy, a to na České a Hlavním nádraží) nebo je k odběru v malých kovových stojanech rozmístěných po městě, kromě ní mohou čtenáři využívat i online archiv (http://e.metro.cz/archiv.aspx). Hlavní redakce se nachází v Praze, kde se také píší všechny texty. I přesto, že v Brně má Metro svoji pobočku, redakce zde není, tudíž i brněnské vydání se celé píše v hlavní pražské redakci69.
3.2. Struktura deníku Všechna světová vydání těchto novin mají téměř stejnou podobu – použití barev (charakteristickou barvou spojenou s deníkem je zelená), rozvržení strany, formát, způsob uspořádání zpráv, strukturu titulků. Hlavní oblastí zpráv jsou události z domova, ze světa a ze sportu. Deník vychází ve formátu A4 v rozsahu zhruba 10 až 15 stran (výjimečně i více, a to v případě speciálních vydání nebo v důsledku komerční přílohy či inzerce). Titulní straně dominuje velký titulek se zprávou dne nebo hlavní zprávou vydání a také velká fotografie s komentářem či krátkou zprávou. Po straně jsou ještě umístěny krátké odkazy na další 65
Our Story: How Metro created media history. Metro [online]. [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: http://www.metro.lu/lang/en/about/our-story/ 66 The Metro Moment.. Metro [online]. [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: http://www.metro.lu/assets/TheMetroMoment_LATAM.pdf. 67 O nás. Metro.cz [online]. [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: http://www.metro.cz/Servis.aspx?y=metro/metroo-nas.htm 68 Tamtéž. 69 Informace získaná na základě telefonického rozhovoru s regionální ředitelkou Pavlínou Fraňkovou.
26
zprávy ve vydání. Všechny zprávy z titulní strany odkazují na stranu, kde je daná informace dále rozepsána. Titulní strana má čtenáře nalákat k dalšímu čtení, obsahuje většinou odkazy na nejzajímavější zprávy ve vydání. Je zároveň i takovým „obsahem“. Kromě zprávy je zde umístěna i inzerce, není to však pravidlem. V každém čísle deníku Metro nalezneme zprávy z domova (ty jsou zastoupeny ve větší míře) a ze světa. Nebývá opomenuta ani kultura. Součástí čísla je také dvojstrana Servis, na níž je křížovka, televizní program, kvíz, dopisy čtenářů, ve kterých reagují na články z předchozích vydání, horoskop a sloupek. Jeho autorem bývají známé osobnosti a reagují v něm na různá, více či méně aktuální témata. Svou strukturou se jedná o kratší fejeton, většinou stojí na vtipném tématu. Součástí dvojstrany Servis je i malé lingvistické okénko Slovo dne, v němž se vysvětluje slovo cizího původu, často něco, co se vyskytlo ve sloupku. Zdrojem vysvětlení je Akademický slovník cizích slov. Poslední strana až dvě jsou věnovány zprávám ze sportu. Kromě zpráv jako takových obsahuje každé vydání i speciální strany věnované různým tématům. Ne vždy se ale jedná o komerční přílohu. V pondělí bývají zařazeny články o cestování, školách a financích, v úterý deník pravidelně zařazuje stránku věnovanou angličtině (English Page) a články věnující se zdraví. Středeční vydání je obvykle co do počtu stran nejdelší, neboť je zařazena několikastránková komerční příloha – domov, zdraví, pojištění, finance, motor a další. Kromě této komerční přílohy bývá ve středu i strana věnující se práci (Job). Součástí čtvrtečního čísla je vždy strana Auto, kde bývají recenzovány nové modely aut a články s radami pro motoristy. Pátek obsahuje stranu Víkend. Titulky mají jednotnou grafickou podobu. Hlavní titulek je vytištěn tučně, černou barvou. Mívá podobu věty jednoduché i souvětí, není však ukončen tečkou. Podtitulky zpřesňují obsah zprávy a konkretizují téma. Klíčová slova, respektive věty (věty jednoduché a strohé, občas i jen jedno slovo) jsou označeny tučně, zelenou barvou a k nim doplňující informace/věta je klasicky černě. Příklad titulku viz příloha č. 5. V Brně jednou měsíčně vychází speciální vydání Brno XXL. Toto vydání vzniklo v roce 2009 a kromě Brna vychází ještě v Plzni. Z internetových stránek deníku70 se můžeme dozvědět, že je distribuováno nad rámec běžného nákladu do 100 tisíc poštovních 70
O nás. Metro.cz [online]. [cit. 2016-03-09]. Dostupné z: http://www.metro.cz/Servis.aspx?y=metro/metroo-nas.htm
27
schránek místním domácnostem. Z vlastní zkušenosti mohu však říct, že ač v Brně bydlím třetím rokem, nikdy jsem toto speciální XXL vydání ve schránce neobjevila. Ne všechny zprávy jsou původní tvorbou redakce Metra. Velké množství zpráv je přejatých z České tiskové kanceláře, z portálu iDnes.cz, ze skupiny MAFRA atd. Původní zprávy jsou označeny Metro či jménem redaktora. Zprávy a komerční přílohy netvoří celý obsah Metra. Důležitou součástí obsahu je také inzerce, která občas tvoří i více než polovinu rozsahu vydání. Jedná se nejen o krátká reklamní sdělení, ale i o několikastránkové reklamy (např. obchody Datart a Alza mívají i pětistránkové reklamní plochy prezentující slevové akce). Velké množství inzerce a reklamy je celkem pochopitelné. Noviny jsou distribuovány zdarma, každý si je může na ulici či v odběrných stojanech vzít, aniž by musel cokoliv zaplatit. Inzerenti za vystavení své prezentace platí a tyto peníze tvoří nejspíš podstatnou část příjmů deníku. Každé pro, má své proti. Za cenu toho, že získáme noviny zdarma, musíme jakožto čtenáři „překousnout“ větší míru inzerce, například oproti běžně vydávaným novinám a deníkům, jež v takové míře reklamu neobsahují (i když to už v dnešní době také tolik neplatí).
3.3. Jak probíhá korektura textů v deníku Periodikum Metro vychází denně, kromě víkendů a státních svátků. Korekturu textů po jejich jazykové i stylistické stránce má na starost každý den pouze jeden korektor. Oprava začíná zhruba po poledni a trvá do večerních až nočních hodin. Probíhá dvojí čtení textů – první v počítači v rámci redakčního systému a druhé čtení finální verze již vytisknuté na papíře. Korekturám podléhají všechny texty, které jsou publikovány. Korektor zasahuje jak do zpráv přejatých, např. z ČTK, ale i do zpráv napsaných přímo v redakci. Přejaté zprávy jsou nejčastěji zkracovány. Výjimkou je ovšem inzerce, do ní korektor zasahovat nemůže a musí ji do novin publikovat tak, jak ji dostali od inzerenta. Avšak komerční přílohy, např. ve středečním vydání bývá často několikastránková příloha o pojištění, zdraví atd., korekturám podléhají a je do nich zasahováno. Zvláštní skupinu textů tvoří Sloupek. Zde se jedná o autorské texty, do kterých korektor zasahuje minimálně. Opraveny jsou pouze očividné hrubky a překlepy, ale
28
například nespisovná slova odstraňována či nahrazována spisovnými nejsou. Dopisy od čtenářů jsou nejčastěji zkracovány a procházejí korekturou71.
71
Informace o tom, jak probíhají korektury, jsem získala od šéfredaktora Jana Davida na základě naší emailové konverzace.
29
III. PRAKTICKÁ ČÁST 1. METODOLOGICKÝ POSTUP VÝZKUMU V bakalářské práci jsem použila metodu obsahové analýzy textu. Nejprve byl stanoven zkoumaný vzorek. Zaměřila jsem se na brněnskou mutaci deníku Metro. Časové období zkoumaného materiálu bylo stanoveno na dobu od 1. července 2014 do 31. prosince 2014. Zkoumaný vzorek tedy zahrnoval 120 vydání – noviny vychází denně od pondělí do pátku, výjimku tvoří dny státního svátku a rovněž poslední týden v červenci, kdy má Metro plánovanou výluku ve vydávání. Nepracovala jsem s klasickým papírovým vydáním, ale s online archivem deníku dostupného z http://e.metro.cz/archiv.aspx. Do jazykové analýzy byly zahrnuty téměř všechny texty vyskytující se v deníku. Vynechány byly pouze rozhovory, a to z toho důvodu, že je zde většinou zaznamenávána co nejautentičtější mluva dané osoby/skupiny osob, s níž/nimiž je rozhovor veden. Dále byly vyloučeny sportovní zprávy. Do analýzy byly kromě vlastních zpráv a článků zařazeny i komerční přílohy, reklamy a inzerce, výjimku tvořila řádková inzerce, která byla vypuštěna. Jazyková analýza spočívala v pečlivém studiu zkoumaných vzorků. Nezabývala jsem se pouze pravopisnou stránkou, ale i slovní zásobou (lexikem, všímala jsem si nespisovných výrazů, neologismů, neotřelých slovních spojení) a syntaxí. Nalezené jevy a prvky byly třízeny do tabulek podle kategorií, do níž daný jev patřil (např. „chyba v psaní čárky před spojkou a). Každý nalezený jev/prvek byl doplněn o datum vydání a o číslo strany, kde byl nalezen. Kromě zapsání příslušeného jevu byla připojena i poznámka se komentářem k danému jevu (např. stylová charakteristika, důvod, proč je jev pravopisně špatně atd.). Pokud byla nalezena chyba v inzerci a daná inzerce se i s chybou vyskytla ve více vydáních deníku, byla zaznamenána do analýzy pouze jednou.
2. HYPOTÉZA Předpokládám, že při jazykové analýze se ukáže, že nejčastějšími pravopisnými prohřešky budou chyby v psaní velkých písmen, z lexikálních prostředků se v deníku bude vyskytovat větší množství nespisovných a hovorových výrazů a ze syntaktického hlediska bude nejvíce chyb v interpunkci, konkrétně v psaní čárky před spojkami nebo a a, mnoho chyb bude také v zápisu data (vynechávání mezer), procent (nerozlišování 10%, tj. 30
adjektivum desetiprocentní, vs. 10 %, tj. substantivum deset procent) a v nespisovné deklinaci a zápisu číslovek (např. do 18-ti let věku).
3. POUŽITÉ PŘÍRUČKY Při zpracování analýzy nalezených jevů jsem pracovala s hlavními kodifikačními příručkami. Stylová charakteristika byla ověřována v Akademickém slovníku češtiny, Slovníku spisovného jazyka českého a Slovníku spisovné češtiny. U těchto tří zmíněných příruček jsem pracovala z důvodu jednoduššího vyhledávání a přehlednosti s těmi, které jsou součástí Internetové jazykové příručky, neboť každého hledaného výrazu jsou zde k dispozici odkazy na hesla z příslušných slovníků. Nespisovnost byla také kromě výše uvedených ověřována ve Slovníku nespisovné češtiny (3. rozš. vyd., Praha:Maxdorf, 2009) a v publikaci Co ve slovnících nenajdete (1. vyd., Praha: Portál, 1994). Obě tyto příručky nejsou kodifikační. Neologismy byly ověřovány v slovníku Nová slova v češtině: slovník neologismů (1. vyd., Praha: Academia, 1998) a Nová slova v češtině: slovník neologismů 2 (1. vyd., Praha: Academia, 2004). Pravopisná pravidla byla ověřována v Internetové jazykové příručce a v Akademické příručce českého jazyka (1. vyd., Praha: Academia, 2014), která je vlastně „papírovou“ verzí té internetové.
4. ANALÝZA NALEZENÝCH JEVŮ Nalezené jevy jsou třízeny do šesti hlavních kategorií – pravopis lexikální, mluvnický a skladební. Čtvrtou kategorii tvoří lexikum, kam jsou zaznamenávány výrazy z obecné češtiny, slang, argot, univerbizované prostředky, výrazy z hovorové vrstvy češtiny a neologismy. Dále byla zařazena kategorie chyby v tisku a zajímavosti/nezařaditelné jevy. Každý jednotlivý jev je opatřen identifikačním kódem nesoucím informaci o dnu vydání čísla, ze kterého pochází, a číslem strany. Pokud jev pochází z reklamního textu/inzerce, je za číslem strany znak *. V případě, že byl jev nalezen ve Sloupku, je za číslem strany značka S. Př. M01/01S5* = Metro, 1. 1., strana 5, inzerce. Rok vydání nebylo potřeba zaznamenávat, neboť jsem pracovala pouze s rokem 2014.
31
4.1. Pravopis lexikální 4.1.1. Psaní u/ů a kvantita
M26/09S3 – jeden z posledních teplých víkendu – chyba v kvantitě, správně: víkendů
4.1.2. Psaní předpony s-, z-, vz
M11/09S12 – může pojišťovna skrouhnout – správně: zkrouhnout, výraz je zároveň nespisovný, SNČ
M04/11S5 – zhodil nějaké to kilo – správně: shodil
4.1.3. Velká písmena
M04/07S2* – Muzeum Kostek – ve víceslovných názvech píšeme pouze první písmeno velké, správně tedy: Muzeum kostek.
M09/07S2 – CK monmare travel – jedná se zde o název cestovní kanceláře, proto je nutné psát první písmeno názvu velké (CK Monmare travel).
M02/09S8* – rostliny, kterou nazývali Gurmar – názvy rostlin píšeme s malým počátečním písmenem
M03/09S12* – Zámečník, Klempíř, Třídič plechů – není zde žádný důvod pro psaní velké počátečního písmene, neboť se jedná o název povolání a ty píšeme s malým písmenem
M16/09S6* – Jižní Morava – geografické označení (severní, jižní atd.) píšeme s malým písmenem, tedy jižní Morava
M24/11S2 – ubrala škodovce přes dva tisíce vozů, volkswagenu tři a Fordu dokonce přes čtyři tisíce aut – správně: Škodovce, Volkswagenu – názvy automobilek. Ve větě panuje nejednotnost (Ford s velkým počátečním písmenem, ale zbytek s malým).
M24/11S8 – Nutella nebo Kindervajíčko; Kindertyčinky – správně: kindervajíčko, kinedertyčinky. Nejedná se o přesný název (Kinder Surprise), ale o lidové označení. Domnívám se tedy, že není na místě psát velké počáteční písmeno. 32
M11/12S1 – na Jižní pól traktorem – správně: jižní pól. Nejedná se o vlastní jméno (oficiální označení), ale o geografické označení, v takovém případě píšeme malé písmeno.
4.1.4. Psaní spřežek
M30/10S2* – zajišťujeme kurzy tak zvaně „na míru“ – takzvaně je spřežka, musíme ji psát dohromady jako jedno slovo
M07/10S11S – jídlo, které jsme nikdy před tím nejedli – předtím je spřežka, musíme psát dohromady
4.1.5. Psaní zkratek iniciálových
M30/10S2* – jazykové zkoušky telc – správně: TELC (The European Language Certificate). Je nepochopitelné, proč je zkratka uvedena s malými písmeny, když je dále v článku její význam vysvětlen.
4.1.6. Hranice slov v písmu 4.1.6.1.
Mezera
M07/07S3* – 10.7. a 26.8. – v zápisu data musí být po tečce mezera bez ohledu na počet číslic v kalendářním dni či měsíci (10. 7. a 26. 8.)
M14/07S2* – v kinech od 17.7. – po tečce musí být mezera (17. 7.)
M14/07S3 – O desátníka J .M. pečují Američané – mezera za J je nesprávná, musí být za tečkou (o desátníka J. M. pečují). Dále v článku je již iniciála správně.
M16/07S3* – nepřetržitě 24hod – za číslovkou musí být mezera, hodina má zkratku hod., tudíž zde musí být tečka (24 hod.)
M23/07S6* – sleva 10% - mezi značkou a číselnou hodnotou musí být mezera, jelikož se nejedná o adjektivum desetiprocentní, ale o slevu deset procent
M18/08S12 – Vysočina 2014,proběhne (…).
– po čárce musí následovat
mezera
M20/08S5* – mluvíte až 75% na hodině – mezi značkou a číslovkou musí být mezera (75 procent, ne 75procentní) 33
M20/08S10 – 62% respondentů; pouze 45% z nich; 64% lidí; 44% lidí – mezi značkou a číslovkou musí být mezera, nemluvíme o adjektivu.
M29/08S3* – sleva 80% na celý sortiment; pouze do 8.září – mezi značkou a číslovkou chybí mezera, nejedná se o adjektivum. Taktéž v datu chybí po tečce mezera.
M15/10S3* – 20% na všechno – mezi značkou a číslovkou musí být mezera, nejedná se o adjektivum
M04/11S5 – 8.11. a další případy na straně – chybí mezery po tečce
M04/11S5 – pavilonB – chybí mezera
M19/11S7 – v pondělí 10.11.2014 – po tečkách chybí mezery
M01/12S3 – radost,ale řidiči – chybí mezera
4.1.6.2.
Dělení slov
M02/07S3 – (…) bude muset počkat ještě několik let. Než bude dvojkolejka (…) – věta je nesmyslně rozdělená, lepší by bylo (…) bude muset počkat ještě několik let, než bude dvojkolejka (…)
M29/09S4 – te-enager – slovo je špatně rozděleno, správné dělení je tee-na-ger
M11/11S11 – Mat-thewem – slovo nelze rozdělit uprostřed zdvojené souhlásky, neboť pokud po dvojené souhlásce následuje další souhláska, dělíme až po zdvojené souhlásce (Matt-hew)
4.1.6.3.
Spojovník
Spojovník užíváme, chceme-li vyjádřit, že jím spojené výrazy tvoří těsný (slovní nebo souslovný) celek72.
M29/08S4 – super i hypermarketech – správný zápis má být superi hypermarketech. Super- a hyper- mají funkci předpony.
M09/10S4* – internetového online-portálu – spojovník není nutný
72
HLAVSA, Zdeněk. Pravidla českého pravopisu s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Vyd. 1. Praha: Academia, 1998. S. 54.
34
Co se týče pravopisu lexikálního, nejvíce prohřešků bylo nalezeno v oblasti hranic slov v písmu, a to konkrétně v psaní mezer, a poté v psaní velkých písmen. V psaní mezer se nejčastěji jednalo o případy zápisu data, pravidlo o psaní mezery za každou tečkou (tedy např. 11. 4. 2016) nebylo moc dodržováno. Rovněž v zápisu procent a nerozlišování adjektiv (např. osmiprocentní – 8%) a spojení číslovky se značkou (osm procent – 8 %) se našlo mnoho chyb. Nutno dodat, že toto se povětšinou týkalo reklamních/inzertních textů, do kterých redakce Metra nemůže zasahovat, a tak to není jejich chyba. V oblasti velkých písmen se nejčastěji jednalo o chyby v názvech výrobků, automobilek (škodovka, Kindervajíčko). Dále potom o geografická označení území (Jižní Morava, Jižní pól). Tohle konkrétně jsou velmi časté chyby nejenom v médiích, ale i mezi širokou veřejností.
4.2. Pravopis mluvnický 4.2.1. Skloňování substantiv
M08/07S6 – lidi nechápali – správný tvar nom. pl. je lidé, tvar lidi je hovorový
M12/08S1 – usazování posledního dílu (…) si vzal včera na starosti těžký jeřáb – správně: na starost (akuz., sg., fem, vzor kost)
M13/8S1 – 280 nákladních automobilů s dvěma tisíci tun humanitárního nákladu – správně: tunami (instr., pl., fem., vzor žena)
M18/08S11S – s rodinama – správně: rodinami (instr., pl., fem., žena), koncovka -ma je obecně česká, nespisovná
M01/09S12 – navštívíte několik města – správně: měst (gen., pl., neu., město)
M11/09S2 – krabička zdraží až o čtyři korun – správně: koruny (akuz., pl., fem., žena)
M19/09S2* – s možností koupi náhradních dílů – správně: koupě (gen., sg., fem., růže)
35
M25/09S2 – případ je v plné gescii policie – správně: gesci (lok., sg., fem., růže)
M15/10S3 – tamnímu místostarostovi lídrovi ČSSD Petrovi Procházkovi – v tomto případě máme za sebou příliš mnoho koncovek –ovi. Je vhodné střídat koncovku –u s –ovi, nebo –ovi připojit až k poslednímu členu. Lepší by tedy bylo: tamními místostarostovi lídru Petru Procházkovi.
M20/10S12 – města, s nimiž je spojena historie i moderní života – správně: život (nom., sg., masc. neživotné, hrad). Zde bychom ale mohli uvažovat i o tom, že se jedná o překlep.
M22/10S17S – omáčka s nakládanýma okurkama – správně: okurkami (instr., pl., fem., žena). Koncovka –ma je obecně česká, je zde unifikována pro všechny rody v instr. pl.
4.2.2. Skloňování adjektiv
M18/08S12 – byla vybudována dvě nové hřiště – správně: nová (nom., pl., neutrum, vzor mladý)
M22/10S17S – omáčka s nakládanýma okurkama – správně: nakládanými (instr., pl., fem., mladý). Koncovka –ma je obecně česká, je zde unifikována pro všechny rody v instr. pl.
4.2.3. Skloňování zájmen
M03/07S3* - naší klientskou kancelář – jedná se o akuzativ singuláru, správný tvar je naši
M22/08S3 – Soudkyně žádá rodiče Michala P., aby jej informovali, kde se jejich syn nachází. Autor chtěl pravděpodobně vyjádřit, že rodiče mají informovat soud o tom, kde se jejich syn nachází. Kvůli špatnému tvaru osobního zájmena věta nedává smysl a dá se interpretovat tak, že rodiče mají informovat Michala P. o tom, kde se on sám nachází. Lepší by bylo aby ji informovali (soudkyni) nebo aby soud informovali.
36
M13/10S6* - Až jsem v říjnu loňského roku na doporučení mého kamaráda (…). Špatný tvar zájmena přivlastňovacího, správně je svého, neboť přivlastňujeme podmětu.
4.2.4. Číslovky
M03/07S3 – 112 kilometru – číslovka řadová, musíme psát tečku (112. kilometru)
M0807S10* - mezi 12 a 16 hodinou – číslovka řadová, musíme psát tečku (mezi 12. a 16. hodinou)
M14/07S13 – hvězda dnes slaví 75 narozeniny – číslovka řadová, musíme psát tečku (75. narozeniny)
M18/09S6* – od svých 25-tých narozenin – číslovka řadová, musíme za ní psát tečku (25. narozenin)
4.2.4.1.
Tvoření a psaní výrazů složených z číslic a slov
Složené číselné výrazy vznikají spojením číslovky psané číslicí nebo číslicemi s jiným slovem (přídavným jménem, podstatným jménem či příslovcem) nebo značkou, jako např. 12procentní i 12% (= dvanáctiprocentní) roztok. Všechny tyto jednoslovné výrazy píšeme bez mezer, bez spojovníku a nevpisujeme do nich koncové části číslovek, neboť slabiky -ti- a -mi- jsou už obsaženy v tvaru číslovky73
M04/08S8* – 6-ti denní pobyt; 3-chodová večeře – složený číselný výraz, píšeme dohromady a bez mezer, tedy 6denní a 3chodová
M06/08S2* – 2 směnný provoz – složený číselný výraz, píšeme dohromady a bez mezer (2směnný)
M10/10S2* – 6-ti denní pobyt – složený číselný výraz, píšeme dohromady (6denní)
73
Tvoření a psaní výrazů složených z číslic a slov (typ 12procentní, 20krát). Internetová jazyková příručka[online]. [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?ref=785&id=790
37
V mluvnickém pravopisu bylo nalezeno nejvíce chyb a odchylek od spisovné normy v oblasti skloňování substantiv a poté v psaní číslovek. Co se týče substantiv, nejčastěji se chybovalo v tvarech genitivu plurálu (např. s možností koupi [správně je koupě], kolem 4 tisíce Čechů [správně je tisíců/tisíc]), přičemž se nejedná o příliš složité případy. Důvod chyby vidím spíše v nedbalosti a nepozornosti. U číslovek bylo potom mnoho chyb v zápisu řadových číslovek, často chyběla tečka. Další problematickou oblastí je tvoření a psaní výrazů tvořených z číslic a slov (např. 6-ti denní). Je to oblast, kde se také často chybuje, hlavně mezi širokou veřejností. Zde byly tyto jevy nalezeny jen v inzerci, do které redakce zasahovat nemůže.
4.3. Pravopis skladební 4.3.1. Shoda přísudku s podmětem
M01/07S3 – 100 tisíc korun pokuty, případně až zrušení firmy hrozí těm, jež změnu stanov do 30. června nestihla. Ve druhé větě není jasný podmět, z kontextu článku můžeme ale odvodit, že se jedná o firmy, k tomu navíc odkazuje i zájmeno těm. Podmětem je tedy femininum v plurálu, koncovka příčestí vyžaduje -y.
M03/10S4 – Brambory a jejich pěstování je nedílnou součástí kultury na Vysočině. V tomto případě by bylo lepší v přísudku použít plurál – jsou (brambory jsou).
M24/10S2 – (…) rostou jedovaté muchomůrka zelená a tygrovaná. V této větě je celková nesouhra koncovek. Podmět je v singuláru, správně je tedy roste. Navíc je třeba opravit koncovku adjektiva – jedovatá (nom., sg., fem., mladý).
M05/11S5 – Více než milion šíitských poutníků se shromáždil před svatyněmi. Správně: se shromáždilo. Dle IJP se jedná o typ „pět mužů šlo, desítky lidí stály“74, koncovku řídí příslušný číselný výraz a vyžaduje zakončení přídusku na –o.
M11/11S6 – zpravodajské agentury AFP informovali – správně: informovaly, podmětem je femininum., v koncovce přísudku je nutné psát –y.
74
Složitější případy shody přísudku s podmětem: Typ Pět mužů šlo, desítky lidí stály. Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2016-04-19]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=602&dotaz=shoda%20podm%C4%9Btu%20s%20p%C5%99%C3%ADsudkem #nadpis15
38
M20/11S6 – Ve Spojených státech udeřily zima a sníh. – Správně: udeřila. Přísudek předchází několikanásobnému podmětu, substantiva jsou v singuláru, obvyklejší je shoda podle toho členu podmětu, který je podmětu nejblíže75.
M15/12S2 – Když si děcka kopali s balónem na hřišti (…) – Správně: kopala. Podmětem je „děcka“ – neutrum, koncovka přísudku vyžaduje –a.
4.3.2. Interpunkce – psaní čárky ve větě jednoduché 4.3.2.1.
Přístavek
Přístavek je větný člen, jehož podstatou je, že jiným způsobem označuje totéž co větný člen předchozí. Základem přístavkového spojení bývá většinou podstatné jméno76. Základní poučka zní, že přístavek oddělujeme z obou stran čárkami (např. Božena Němcová, autorka Babičky, zemřela v roce 1862.).
M14/07S15 – (…) v centru městečka, v hotelu Zlatá hvězda můžete navštívit (…). V tomto případě máme dvě možnosti. Buď oddělíme přístavek z obou stran čárkami (…v centru městečka, v hotelu Zlatá hvězda, můžete…), nebo ho ponecháme bez čárek (…v centru městečka v hotelu Zlatá hvězda můžete…). V prvním případě přístavek označuje jedinečné místo a podanou informaci zpřesňuje, v druhém případě jde jen o jedno z mnoha míst na náměstí77. Nelze však přístavek oddělit jen jednou čárkou tak, jak tomu bylo užito v novinách.
M16/07S3 – V Rostoklatech, na hlavní železniční trati z Prahy do Pardubic včera srazilo a usmrtilo (…). Stejně jako výše, i zde se jedná o sporný případ. Přístavek musíme buď oddělit z obou stran čárkou, pak bude označovat jedinečné místo a podanou informaci bude zpřesňovat, nebo ho ponecháme bez čárek, a bude tak označovat jedno z mnoha míst v Rostoklatech. Opět zde ale nelze umístit jen jednu čárku.
M14/10S2 – Nikdo nejedná s komunisty a vítěz, tedy ANO, nebude jednat s druhým v pořadí, tedy s TOP 09 a to platí i obráceně. „tedy s TOP 09“ je
75
PRAVDOVÁ, Markéta a Ivana SVOBODOVÁ (eds.). Akademická příručka českého jazyka. Vyd. 1. Praha: Academia, 2014. S. 247. 76 Psaní čárky ve větě jednoduché: Přístavek. Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=151#nadpis21 77 JANOVEC, Ladislav. Jak používat čárku a další interpunkční znaménka. 1. vyd. Praha: Klett, 2006. Na co se často ptáte (Klett). S. 63.
39
přístavek, znovu opakujeme stejnou informaci a musíme ji oddělit z obou stran čárkou.
4.3.2.2.
Další případy
Do této podkapitoly byly zařazeny další případy, které nespadaly do kategorií výše.
M04/07S2 – Je proto lepší, být pojištěn. Čárka je nadbytečná, jedná se o větu jednoduchou a není zde žádný důvod ji psát.
M14/07S15 – K jídlu přijde vhod víno odrůdy Kerner, s přídavkem konopí. I zde je psaní čárky zbytečné a není pro něj žádný důvod.
M04/08S2* – možnost i na splátky měření zraku zdarma – Je nutné doplnit čárku, odděluje jednotlivé celky (možnost i na splátky, měření zraku zdarma).
M26/09S2* – (…) málokdo z nás dostal pod stromeček místo sáněk, surfové prkno. Čárka je v tomto případě zcela nadbytečná.
M16/10S1 – Po celém Česku vznikají lokace, i se zcela rozdílnými subjekty. Čárka je v tomto případě naprosto zbytečná, jedná se o větu jednoduchou a není žádný důvod čárku psát.
M01/12s3* – A rovnou je zde můžete i podpořit přes platební tlačítko Klikni a daruj, umožňující online platbu. Čárka je zde špatně, neboť se jedná o přívlastek těsný, který čárkou neoddělujeme.
4.3.3. Interpunkce – psaní čárky v souvětí 4.3.3.1.
Psaní čárky před spojkami nebo, či
Základní poučka zní, že pokud je spojka nebo užita ve významu slučovacím, čárku před ní nepíšeme. Pokud je v poměru vylučovacím, čárku píšeme. Avšak není vždy lehké rozpoznat, o který význam se v dané situaci jedná. Ve slučovacím poměru vyjadřujeme volbu mezi dvěma eventualitami, které jsou zaměnitelné nebo je lhostejné, které z nich bude platit (např. upečeme bábovku nebo koláče – je nám lhostejné, co upečeme, v konečném důsledku mohou nastat dokonce obě situace). Pokud se jedná o poměr vylučovací, nejde už o libovolně zaměnitelné eventuality, ale o zřejmý protiklad (např. Pospěš si, nebo to nestihneš.).
40
M01/07S3* – Díky jeho umění tak můžeme i nadále používat třeba staré dubové sudy, ať už pro čepování nefiltrovaného ležáku, nebo dozrávání srovnávacích várek ve sklepě pivovaru. Čárka před nebo je zde nadbytečná, neboť se jedná o poměr slučovací (je jedno, pro kterou eventualitu sudy použijeme).
M02/07S3 – Pokud si nejste jisti, zda budou tropická vedra, nebo deště, budete teď mít snadné rozhodování. Čeká nás totiž obojí. Čárka před nebo je zde nadbytečná, jedná se o poměr slučovací, možné jsou obě eventuality, což je ostatně uvedeno i hned v další větě.
M18/07S3 – Pes, kočka, nebo fretka. Mezi větnými členy je poměr slučovací, čárka před nebo je tedy nadbytečná.
M05/08S9* – (…) buď s nízkým, či žádným účinkem, nebo vedlejšími účinky (…). Není nutné psát čárky, můžeme to chápat i jako poměr slučovací.
M20/08S14* – Ať už vás budou tlačit brusle, nebo šrouby v noze, vždycky se můžete opřít o (…). Nejde jasně o poměr vylučovací, tlačit nás může obojí. Čárka tedy není nutná.
M03/09S3 – A to když ho politici nezmění a přehlasují jeho veto k zákonu nebo když v něm zůstanou političtí náměstci. Spojka nebo je zde v poměru vylučovacím, je tedy nutné před ní psát čárku.
M19/12S3* – sleva 24 % anebo dítě za 99 Kč – mezi větnými členy je poměr vylučovací, musíme psát čárku
4.3.3.2.
Psaní čárky před spojkou a
V případě psaní čárky před spojkou a platí stejné základní pravidlo jako u psaní čárky před spojkou nebo. Pokud jsou větné členy, věty hlavní nebo věty vedlejší v poměru slučovacím, čárka před a se nepíše. Jsou-li v jiném poměru než slučovacím, čárku píšeme. M03/07S2 – Reforma veřejných financí, kterou v roce 2008 zavedla vláda Mirka Topolánka, a která se zásadním způsobem dotkla (…). Čárka před a je v tomto případě nadbytečná, neboť věty vedlejší přívlastkové jsou spojeny ve slučovacím poměru.
41
M09/07S13 – Během doby, kdy rekvalifikace probíhá, a dotyčný má nárok (…), bude probíhat (…). Vedlejší věty přívlastkové jsou spojeny v poměru slučovacím, čárka před a je tedy v tomto případě nadbytečná. M14/07S6 – (…) oslavy, v jejichž rámci lidé do ulic vypustí býky, utíkají před nimi, a je donutí (…). I v tomto případě se jedná o věty vedlejší ve slučovacím poměru, čárka před a je tedy nadbytečná. M14/07S15 – Ale ti, kteří mají kožní problémy, a nebo se přes celý rok nervují v práci, a mají nervy na pochodu (…). Čárka před a mají je v tomto případě sporná a na větu lze nahlížet ze dvou úhlů. V prvním případě bychom mohli vedlejší věty přívlastkové chápat v poměru slučovacím – (…) se přes celý rok nervují v práci a mají nervy na pochodu (…). V druhém případě bychom zde mohli chápat poměr důsledkový – celý rok se nervují v práci a z toho důvodu mají nervy na pochodu. Poté už by čárka před a byla namístě. M17/07S5 – Chceme, aby věděli, že zanechávají (…), a že je policie dopadne. Čárka před spojovacím výrazem a že je nadbytečná, neboť se jedná o vedlejší věty předmětné spojené ve slučovacím poměru. M18/07S3 – (…) cesty autem snáší, a – stejně jako lidé – může zvracet. Zde se opět jedná o poměr slučovací, čárka je tedy nadbytečná. Věty můžeme ale chápat i v poměru odporovacím (cesty autem snáší, ale může zvracet), pak by byla čárka před a oprávněně napsána. M18/07S9S – (…) pobyt, kde si každého hned na začátku okroužkují páskou a pak už budete jíst (…). V tomto případě je do věty hlavní vložená věta vedlejší, je tedy nutné ji oddělit z obou stran čárkou (…páskou, a pak…). M060/08S2 – Flirtování nás baví a to je důvod, proč to děláme. Jedná se o poměr důsledkový, proto ne nutné před a to psát čárku. M11/08S3* – Jitka potřebovala 15 návštěv, a jak popisuje (…). Čárka před a je nadbytečná, věty jsou v poměru slučovacím. M22/08S9 – Stala se okamžitě obrovským hitem, který zpívám na koncertech dodnes a s údivem sleduji (…). Mezi dvě věty hlavní je vložená věta vedlejší, je proto nutné psát čárku před a. 42
M25/08S10 – (…) pořizuje mobil prvňáčkům zhruba třetina rodičů, ve čtvrté třídě už je to polovina, a ve čtrnácti letech mají mobil takřka všichni. Čárka před a je nadbytečná, věty jsou v poměru slučovacím. M26/08S2 – Slavný spisovatel neměl přímé dědice a tak vše odkázal v závěti (…). Věty jsou v poměru důsledkovém, je proto nutné psát čárku. M01/09S9 – Like Torches si v Roxy již zahráli a to jako předkapela (…). Zde jsou věty spojeny v poměru důsledkovém, je nutné před spojovacím výrazem a to psát čárku. M26/09S11 – Jezte potraviny, které zahřejí a odeženete od sebe nachlazení. – V tomto případě je mezi dvě věty hlavní vložená věta vedlejší, kterou je nutné oddělit čárkami z obou stran. Musíme tedy před a psát čárku. M04/09S9 – (…) nedávný případ sestry, která podala nemocné dávku léku, a ukončila jím tím život. Vedlejší věty přívlastkové jsou v poměru slučovací, čárka je zbytečná. M10/09S2* – Jeho posláním a přiznejme si, že nelehkým, je dát šanci na práci (…). Do věty hlavní (Jeho posláním je dát šanci…) je vložená věta vedlejší a také vsuvka (a přiznejme si), je nutné ji oddělit z obou stran čárkou, a proto musíme psát před a čárku. M26/09S5 – (…) je na vzestupu zážitková turistika a to buď gastronomická, sportovní, či cestovatelská. Konstrukce s a to přináší do věty nové informace, v takových případech zde píšeme čárku. M26/09S7 – Čínští obyvatelé se stávají čím dál tím nadšenějšími cestovateli, a čím dál tím víc jich míří na dovolenou do zahraničí. Věty jsou v poměru slučovací, čárka před a je zbytečná. M06/10S2 – Prognóza je pro celý náš region a ne všude to musí být tak, jak se to uvádí. Před a chybí čárka, neboť věty jsou v poměru odporovacím (spojku a si můžeme nahradit např. spojkou ale).
43
M06/10S3* – (…) někteří si myslí, že je odvážný a doufají, že zůstane nezkažený. Mezi dvě věty hlavní je vložená věta vedlejší, která musí být oddělena čárkami z obou stran, je tedy nutné psát čárku před a. M14/10S4 – Mají pěknou a přehlednou vizuální stránku a to je zřejmě důvod, proč jsou (…). Věty hlavní jsou v poměru důsledkovém, je nutné psát čárku před a to. M22/10S2 – Česká Miss 2006 si prý hrála na manekýnu už od dvou let a dokonce nutila chodit přehlídky i svého mladšího bratra. Spojovací výraz a dokonce nám naznačuje, že věty jsou v poměru stupňovacím, je tedy nutné psát čárku. M03/11S5 – Má vidět, a má být viděn. Věty hlavní v poměru slučovacím, čárka před a je nadbytečná. M19/11S7 – U psacích stoů a rostoucích židlí si můžete nastavit výšku tak, aby vaše dítě sedělo pohodlně, a zároveň jste mu poskytli zdravé sezení. Dvě vedlejší věty způsobové jsou v poměru slučovacím, čárka je nadbytečná. M19/12S4 – půjčit si a neplatit ani korunu – v tomto případě můžeme spojku a chápat v poměru vylučovacím (půjčit si, ale neplatit ani korunu), čárka před a je tedy na místě
4.3.3.3.
Psaní čárky před jako, než
4.3.3.3.1.
Spojka než
Pokud spojka než uvozuje větu, je nutné před ní psát čárku. Následuje-li po ní jen větný člen, a to jiný než přísudek, čárka před spojku nepatří78.
4.3.3.4.
Podřadná spojení vět – podřadicí spojky
Čárkami oddělujeme spojení vět hlavních a vedlejších. Vedlejší věty mohou být uvozeny podřadicími spojkami aby, jestliže, kdyby, když, protože, že aj79.
78
Psaní čárky před spojkami jako, než. Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=154 79 Psaní čárky v souvětí: Podřadná spojení vět – podřadicí spojky (že, aby, kdyby apod.). Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=150#nadpis3
44
M25/08S8 – (…) a možná že na jihu Evropy pijeme (…). Větu vedlejší uvozuje podřadicí spojka že, musíme před ní psát čárku.
4.3.3.5.
Podřadná spojení vět – vztažná zájmena
Pokud připojíme větu vedlejší k větě řídící vztažnými zájmeny kdo, co, který, jaký, čí, jenž, musíme věty oddělit čárkou. Pokud je vztažný výraz uveden s předložkou, čárku klademe před předložku80. M04/07S2* – Pražské Národní muzeum na které bylo použito (…). V tomto souvětí chybí čárka před na který. Pozn. tento případ se objevil i v dalších vydáních, zaznamenávám ho však jen jednou.
4.3.3.6.
Podřadná spojení vět – příslovce
I příslovce mohou plnit funkci podřadicích spojovacích výrazů. Stejně jako u vztažných zájmen (viz výše), oddělujeme takovou vedlejší větu čárkou81 M04/07S2* – Úžasná stavba kde najdete i interiéry skutečného muzea. V první větě pociťujeme výpustku (Je to úžasná stavba…), příslovce kde zde uvozuje vedlejší větu přívlastkovou a jelikož se jedná o podřadné spojení vět, musíme zde psát čárku. Pozn. tento případ se objevil i v dalších vydáních, zaznamenávám ho však jen jednou.
4.3.4. Další interpunkční znaménka 4.3.4.1.
Pomlčka
Pomlčka (–) je dlouhá vodorovná čárka, obvykle užívána ve funkci oddělování částí projevu (např. místo čárky ohraničující vsuvku či přístavek), vyjádření rozsahu, vztahu nebo vyznačení přestávky v řeči (k zesílení platnosti lze použít i více pomlček za sebou), dále i pro uvození přímé řeči a pro vyjádření celého čísla při psaní peněžních částek. Pomlčku oddělujeme z obou stran mezerami, v případě, že oddělujeme pomlčkou výrazy jednoslovné, mezery nepíšeme82.
80
Psaní čárky v souvětí: Podřadná spojení vět – vztažná zájmena (kdo, který apod.). Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=150#nadpis4 81 Psaní čárky v souvětí: Podřadná spojení vět – příslovce (jak, kam apod.). Internetová jazyková příručka[online]. [cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=150#nadpis5 82 Pomlčka. Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=165&dotaz=poml%C4%8Dka
45
M15/07S1 – Kus dálnice u Tábora / ještě dvě noci bez aut83 – ve větě chybí nějaké oddělení, bylo by vhodné zde umístit pomlčku (kus dálnice u Tábora – ještě dvě noci bez aut) M30/10S2* – v jazykových úrovních A1 – C1 – pomlčka nemá být oddělena z obou stran mezerami, neboť se jedná o jednoslovný výraz M30/10S2* – dvakrát ročně - zpravidla v červnu a v listopadu – v tomto případě musíme psát pomlčku oddělenou z obou stran mezerami, ne spojovník M03/11S10 – 26. - 30. listopadu – správně má být pomlčka oddělená z obou stran mezerami M04/11S5 – to ale není běhům konec - po oba víkendové dny (…) – správně má být pomlčka oddělená z obou stran mezerami M19/11S7 – slevy 30-35 % - jedná se o význam „až“, správně tedy píšeme pomlčku neoddělenou mezerami, neboť se jedná o jednoslovné výrazy M24/11S3 – 1969 - 1992 – stejně jako v předchozím případě i zde se jedná o význam „až“, musíme psát pomlčku bez mezer M11/12S1 – Nizozemka dobyla Jižní pól - na traktoru – správně má být místo spojovníku pomlčka. Pozn. chyba v psaní velkých písmen (jižní pól), viz kapitola 4.1.6 Velká písmena. Pomlčka má zde funkci oddělování částí projevu. M11/12S3 – rozdíly - a to až několika korun na litr - tak nepanují jenom v krajích – správně mají být místo spojovníků pomlčky oddělené z obou stran mezerami. Pomlčka má zde funkci oddělování částí projevu.
4.3.4.2.
Uvozovky
Do uvozovek („“) se dávají ty části projevu, které doslovně citujeme nebo které chceme z různých důvodů od ostatního textu odlišit84. M08/08S10S – Ne náhodou nese latinský název Theobroma cacao neboli „pokrm bohů!“. Vykřičník má být až za uvozovkami, neboť jím ukončujeme 83
Lomítko naznačuje, že výpověď byla rozdělena na dva řádky pod sebou. HLAVSA, Zdeněk. Pravidla českého pravopisu s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Vyd. 1. Praha: Academia, 1998. S. 70. 84
46
celou větu. Do uvozovek dáváme pouze překlad latinského výrazu. Tečka na konci je úplně zbytečná, správně tedy (…) » „pokrm bohů“! «. M11/08S3* – „O tom, že (…) kosmické zařízení“, dodává (…). Čárka musí být před uvozovkami. M11/08S3* – „Po chemoterapii (…), měla jsem jasno. – Chybí uvozovky na konci, přímá řeč není ukončena. M20/08S11 – „(…) není třeba zřizovat vlastní smlouvu“, dodala. Uvozovky klademe až za čárku. M25/11S8 – „(…) a začnou svůj problém řešit s odborníkem“, uvádí lékař. Čárku musíme psát ještě před uvozovkami.
V rámci pravopisu skladebního se mezi nejčastější prohřešky proti pravidlům pravopisu řadila shoda přísudku s podmětem a poté chyby v interpunkci. Co se týče shody přísudku s podmětem, zde se často chybovalo v ne úplně jednoduchých případech, většinou ve složitějších větných konstrukcích. V interpunkci ve větě jednoduché to potom byla kategorie přístavku, kde se jednalo hlavně o sporné případy, a poté o nadbytečné čárky. V souvětích se jednalo hlavně o chyby v psaní čárky před spojkou nebo, ve většině případů byla čárka nadbytečná. U spojky a se vyskytovaly dva případy, buď byla čárka nadbytečná, neboť se jednalo o poměr slučovací, nebo chyběla, nejvíce pokud byly věty v poměru důsledkovém. Málo chyb se vyskytlo v případech s podřadicí spojkou. Mnoho chyb se potom nalezlo ještě v psaní pomlčky, zde byl často místo ní nesprávně užit spojovník.
4.4. Slovní zásoba – lexikum Při analýze jsem se nezaměřovala jen na pravopisné chyby, ale i na složení slovní zásoby. Zaznamenávala jsem výrazy z nespisovné vrstvy češtiny – obecně česká slova, slangová, expresivní hanlivá i vulgární. Rozhodla jsem se zvlášť zaznamenat i výrazy hovorové, i přesto, že se jedná o spisovné výrazové prostředky. Kromě výše zmíněného jsem zachytila také neologismy, povětšinou ty, které ještě nejsou zaznamenány v žádných slovnících, neboť se jedná o slova velmi nová a přejatá z cizích jazyků.
47
4.4.1. Hovorové výrazy Charakteristika hovorové češtiny viz kap. 1.5.1.1. Hovorový jazyk. M01/07S3 – obr (ve smyslu kámen) jim proletěl zahradou – proletět je hov. expr., SSČ M02/07S3 – Ostraváci; Brňáci – spisovný tvar je Ostravané, sufix –ák je u jmen obyvatelský pociťován jako hovorový o Brňáci dále také – M03/12S1 M02/07S3 – teploty můžou přesáhnout – tvar můžou je hovorový (vedle spisovného mohou) M02/07S4 – Lenin, čůrá jim tu.
– hov. a dět., ASCS. Podoba čůrat se
vyskytuje v úzu, avšak správně je čurat, lze i čúrat. o dále také: M02/10S7S M22/07S3 – když taťka umře – hov. expr., SSČ M11/08S1 – tím nás sousedi nejvíc štvou – hov. expr., SSJČ M12/08S1 – bouraček přibývá – SNČ M13/08S9 – strejda – hov., SNČ uvádí odkaz na SSČ M03/09S1 – nejoblíbenějším šlágrem jsou tablety – hov. a expr., ASCS M03/09S4 – silničáři – SSČ M04/09S9S – bude mě to tak štvát – hov. expr., SSČ M05/09S4* – Kladeňáci útočí – sufix –ák (Kladeňák) je u jmen obyvatelský pociťován jako hovorový M16/09S12 – čurají až doma – hov. a dět., SSČ M18/09S3 – vyhazov neplatí – hov. expr., SSČ M18/09S7 – dvě písně na vinylovém singlu – hov. a slang, ASCS M19/09S3 – svoje vafky jsem si dal zkontrolovat – CSN 48
M22/093 – holky si to moc neužívají – SSČ M23/09S2 – špitály, lze je zlepšit – zast. a hov., ASCS M24/09S2 – nestihla si štípnout jízdenku – hov., zde v přeneseném významu „označit jízdenku“, SSJČ M24/09S7 – navštívil mě pojišťovák – CSN M02/10S77 – fakt moc se vám chce čůrat – fakt – částice modální, hovor., ASCS M03/10S10S – senátorský mišmaš – hovor. expr., ASCS M09/10S2 – bude frmol – hovor. expr., SSJČ M10/10S2 – chtěl to trumfnout – hovor. expr., ASCS M30/10S1 – žravý spotřebič – hovor., SSČ M01/11S3 – férovější rozpočítání – ASCS M11/11S1 – staré činžáky - ASCS M13/11S2 – štamgasti – ASCS M04/12S4 – zavřete krámy – hovor., ASCS M19/12S4 – vzorem bylo oblečení tramvajáků – hovor., ASCS M22/12S10S – handrkoval se o hračky – hovor. expr., ASCS
4.4.2. Obecně české výrazy Obecnější charakteristika viz kap. 1.5.2. Nespisovný jazyk. Oproti spisovné češtině má obecná jisté poměrně pravidelné odchylky, a to zejména: (i) zúžené í tam, kde spisovná čeština má é: malý muž, mlíko, plamínek (ii) obč. ej vedle spisovného ý: malej, vrátnej, rejže, mejdlo, zejtra, starej (iii) protetické v- před o- na začátku slova: vodejít, vokno, voblíkat, zvostudit
49
(iv) zjednodušování souhláskových skupin a vynechávání slabičného l v zakončení příčestí minulého (u mužského rodu): dyš, přídu, pudu, řek, japko (v) unifikace koncovek u substantiv – ve všech rodech končí v instr. pl. na –ma: děvčatama, lidma, pánama, domama, mořema, staveníma (vi) unifikace koncovek v množném čísle adjektiv: malý lidi, psi, ženy, děti85 M02/07S2 – záchranka – SSJČ, SSČ jako hovorové. Zároveň jde o univerbizovaný prostředek (záchranná služba). o dále také: M19/08S2, M24/09S2, M16/10S3 M07/07S1+S2 – vybílení domu – vykrást, ob. expr., SSJČ, SNČ navíc uvádí, že slovo je původně součástí argotu. Zajímavostí v tomto případě je, že v článku je slovo prvně uvedeno bez uvozovek, ale o pár řádků níže je již v uvozovkách. M07/07S9S – ty dnes fasují čísla – fasovat = dostávat jako příděl, ob., ASCS M16/07S17S – takovej zákeřnej hajzl, kterej – Koncovka –ej je obecně česká, nahrazuje spisovnou koncovku –ý (k tomuto procesu nedochází jen v koncovkách, nýbrž nahrazování ej za ý je jedním z rysů obecné češtiny). M24/07S21S – prozradíme alespoň mámám – SSJČ o dále také: M13/08S9S M04/08S7S – barák – ob., expr., hanl., SNČ o M05/08S4 – baráčky – viz výše, dem. M06/08S1 – řidiči zdrhnou – ob., expr., SSJČ M06/08S4 – řidič pláchl – ob. expr., SSJČ M12/08S2 – počty smrťáků – ob. expr., SSJČ M13/08S13S – plácek – ob., zast., SSJČ M14/08S9S – kýble pražené kukuřice – ASCS
85
Srov. SGALL, Petr, Jiří Hronek. Čeština bez příkras. Praha: Karolinum, 2014. S. 29–51.
50
o dále také: M18/08S4 M03/09S4 – může teď pořád létat v luftě – ob., ASCS; létat v luftě – expr., SSJČ M04/09S10 – osobák – ve smyslu „osobní auto“, SSJČ M09/09S3 – kšeft pro policistu – ob. hanl., ASCS o dále také: M10/09S2 (kšeftík), M18/09S6, M24/09S3 (kšeft jel – zde navíc personifikace), M15/10S3, M10/11S2, M19/12S3 M12/09S5 – zlodějina ho ale zmohla – ob. expr., SSJČ M15/09S11 – připojuje se někomu z baráku na wifi – ob, ASCS M15/09S12 – fajn ceny – ob., ASCS M15/09S14 – ovoce je strašně důležité – ob. expr., SSJČ M25/09S4 – jeli jako draci – v přirovnáních zprav. ob. expr., SSJČ M29/09S2 – stojí to majlant – ob. expr., ASCS M29/09S4 – Clooney je čerstvý ženáč – ob., SSJČ, SSČ jako hov. M30/09S5 – O joggingových okruzích se lidé dozvídají díky šeptandě. – ob. expr., SSJČ, SSČ jako hov. M01/10S2 – prošmejdí jí byt – ob. expr., SSJČ, hovor. expr. ASCS, SSČ M01/10S2 – policie zná 23 fíglů – zprav. ob. expr., ASCS M01/10S2 – různí grázlové – ob. hanl., ASCS M02/10S – vysekávat z problémů dospělé – přen. ob. expr., SSJČ, SSČ jako hovor. expr. M02/10S3 – pečivo nám šmakuje – ob. expr., ASCS M06/10S9S – rambajs v Buenos Aires – ob. expr., ASCS M09/10S2 – i z více partají – ob., SSČ a SSJČ, hovor. expr., ASCS
51
M09/10S3 – jeden flek chtějí dva – ob. expr, ASCS, ob., SSČ a SSJČ M10/10S2 – musíme být o štok výš – zast. ob., ASCS M14/10S9S – a sprosťáčci to dobře ví – ob. expr., SSJČ M31/10S1* – slejvák – ob. expr., SSJČ M05/11S10S – a už si to hasíme na pláž – ob. expr., SSJČ M11/113 – budete drcat zadkem o baterii – SSJČ M11/11S13S – byla by to sranda – ob. expr. vulg., SSJČ M12/11S6 – opéct buřta – spis. vuřt, ob., ASCS M14/11S2 – šmejdi míří už i na internet – ob. hanl., ASCS M10/12S7S – 135 kilometrů je pěkná štreka – ob., ASCS, ob. expr., SSJČ
4.4.3. Expresivní výrazy Expresiva vyjadřují citový, hodnotící a volní vztah mluvčího ke sdělované skutečnosti. V rámci lexikálních expresivit rozlišujeme vulgarismy, slova hanlivá a znevažující, eufemismy a meliorativa a dysfemismy/pejorativa, tzv. dětská slova, hypokoristika, deminutiva, augmentativa86. M02/07S3 – tvrďáci slavili – SSJČ M08/07S2 – jídlo zdlábli u fontány – dlabat = jíst, zhrub., SSJČ M16/7S17S – hajzl – vulg., ASCS M24/07S5 – hasiči makali – makat = pracovat, expr. slang., SSJČ M01/07S4 – je to banda starých zk…..nů – vulg., výraz byl pro svou vysokou míru vulgarity „vytečkován“ M24/07S2 – taškařice – SSJČ M13/08S9 – děda – SSJČ
86
Srov. KŘÍSTEK, Michal. Expresivum. In: KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ (eds.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. S. 131–132.
52
M05/09S3 – kavárna si uřízla ostudu – uříznout ve významu uříznout si ostudu je expresivní, SSJČ M09/09S2 – starých pleček se totiž majitelé zbavují jen pomalu – plečka – hanl., SNČ M09/09S2 – pokud se podaří vyhmátnout auto v originálním stavu – vyhmátnout – expr., SSČ M01/10S2 – ročně lumpům naletí stovky seniorů – expr. hanl., ASCS M05/11S3 – ku.da, ku.va, ho.no, zkur..la – výrazy jsou pro svou velkou míru vulgárnosti „vytečkovány“, nespisovné M06/11S4 – děv.. – hanl., SSJČ, pro nevhodnost v článku byl výraz „vytečkován“ M13/11S3 – vulgární slova jako kunda či zkurvit; v každé větě říká hovno – výrazy jsou silně vulgární, nebyly zde „vytečkovány“ ani uvedeny v uvozovkách, přičemž v M05/11 v článku na stejné téma tak učiněno bylo
4.4.4. Slang Slangem je chápána v širším smyslu chápána mluva lidí stejného zájmového nebo pracovního prostředí (v druhém případě zahrnuje také profesionalismy), v užším smyslu se za slang považuje pouze mluva skupiny lidí spjatých stejným zájmem. Slang nevzniká z potřeby pojmenovat nové, speciální pojmy, ale z potřeby expresivního překódování již známých pojmů a jevů, jejich hodnocení a přehodnocení. Dochází tak k dlouhým řadám stylisticky snížených synonym87. M07/07S2 – vloupaček v létě přibývá – policejní slang, SNČ o dále také: M18/08S1 M07/07S2 – jak se vyvíjel sovětský žigulík – motoristický slang, SNČ M16/07S17S – čutes – v SNČ nalezneme jen podobu čutec ve smyslu kopaná, tento výraz je slangový. 87
Srov. HUGO, Jan (ed.). Slovník nespisovné češtiny: argot, slangy a obecná mluva od nejstarších dob po současnost: historie a původ slov. Praha: Maxdorf, 2009. S. 13.
53
M07/08S3 – život Černýho Ovečkyna je joint, pivo a drsná hra – joint – slang, SNČ M26/08S4 – pařmen – slang, SNČ M21/08S8 – štreka – slang a ob., ASCS M22/08S10 – nejdřív si čutá na vlastní půlce – slang a ob., ASCS M04/09S3 – poddubáky – druh houby, slovo nebylo nalezeno v žádném slovníku, domnívám se ale, že bychom ho mohli zařadit do houbařského slangu M04/09S3 – udělal z něj feťáka – ASCS M10/11S12 – lyže a mistrák na vlastní oči – sport. slang, ASCS M24/11S3 – bundy dopraváků – dopr. slang, SSJČ
4.4.5. Argot Argot se častěji chápe v užším slova smyslu jako mluva vyřazených společenských vrstev (zlodějů, pašeráků, žebráků, bezdomovců, vyděračů, podvodníků, zabijáků a prostitutek). Jeho typickým rysem je jeho expresivní charakter a stylisticky snížená slovní zásoba a frazeologie. Významnou roli hraje v argotu utajovací funkce, proto se k němu obvykle řadí také tajné jazyky dávných kočovných řemeslníků88. M19/08S9S – sajrajt – SNČ jako argot, ASCS jako ob. expr.
4.4.6. Univerbizace Univerbizace je proces vzniku jednoslovného pojmenování motivované synonymním pojmenováním víceslovným, např. mikrovlnná trouba mikrovlnka. Je projevem jazykové ekonomie. Nejvíce se uplatňuje v běžné mluvě (občanka, propiska, řidičák), v profesním a slangovém vyjadřování. Univerbizované jednotky bývají nespisovné, mohou však proniknout i do spisovného jazyka a stát se neutrálnějšími nežli původní víceslovná pojmenování. Omezeněji vstupují do spisovné češtiny univerbizované jednotky se sufixem –ák mající často negativní expresivní příznak a jednotky hybridní89.
88
Srov. HUGO, Jan (ed.). Slovník nespisovné češtiny: argot, slangy a obecná mluva od nejstarších dob po současnost: historie a původ slov. Praha: Maxdorf, 2009. S. 13. 89 Srov. HLADKÁ, Zdeňka. Univerbizace. In: KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ (eds.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. S. 505–506.
54
Univerbizovaným jménům brání spisovné protějšky v proniknutí do spisovného jazyka (např. věžák od věžový dům). Početná je skupina nespisovných místních názvů, označení veřejných budov, prostranství apod. (např. Václavák, hlavák). Pokud slovo nemá hojně užívaný víceslovný protějšek, je neutrální (např. táborák, špičák)90. M03/07S3 – Masaryčka – ve smyslu Masarykova ulice, jedná se o nespisovný protějšek místního názvu. M03/07S4 – espézetky = státní poznávací značky, SNČ M04/07S3 – cestovka = cestovní kancelář, univerb., hov., CSN o dále také: M09/07S4, M22/08S4, M05/09S4, M28/10S1+S10 M07/07S5 – největší obchoďák na světě = obchodní centrum, nenalezeno v žádném slovníku. Výraz se objevil v titulku a zajímavé je, že na dalším řádku je již uvedeno „nákupní centrum“. o dále také: M01/12S2 M07/07S2 – textilka = textilní továrna, hov., ASCS M08/07S8S – svému nároďáku fandila celá země – nároďák = národní tým, SNČ. Kromě nespisovného výrazu se zde uplatňuje i personifikace (země fandila). M15/07S9S – třípokojáku na Jižním Městě, ohřát vodu na vykoupání v rychlovarce – třípokoják = třípokojový byt, rychlovarka = rychlovarná konvice. Zde považuji univerbizované výrazy za nespisovné, neboť mají běžně užívané spisovné protějšky (třípokojový byt, rychlovarná konvice). V žádném slovníku nalezeny nebyly. M05/08S2 – přijímačky = přijímací zkoušky, hovor., CSN o dále také: M29/08S2, M14/11S4 M25/08S2 – škola začíná na Střeláku = Střelecký ostrov M15/08S2 – občanka = občanský průkaz, nespis., SNČ 90
PRAVDOVÁ, Markéta a Ivana SVOBODOVÁ (eds.). Akademická příručka českého jazyka. Vyd. 1. Praha: Academia, 2014. S. 212.
55
o dále také: M19/09S3, M10/10S2, M30/10S3*, M01/12S4 M02/09S8 – řidičák = řidičský průkaz, nespis., SNČ o dále také: M09/09S2, M30/10S2* M04/09S3 – vlkům se u Mácháče daří = Máchovo jezero, nespis., SNČ M04/09S10 – náklaďák = nákladní auto, slovo nebylo v žádném slovníku nalezeno, dle mého názoru ho můžeme zařadit do univerbizovaných prostředků. Slovo pociťuji jako nespisovné. M04/09S7 – živák = živý koncert, expr., SNČ M04/09S2 – neziskovky – výraz zde odkazuje k neziskovým organizacím, jedná se tedy pravděpodobně o univerbizaci, nebylo nalezeno v žádném slovníku M08/10S2 – Mendlák = Mendlovo náměstí, sufix -ák je u místních názvů nespisovná M09/10S2 – mohlo se komunálek zúčastnit = komunální volby. V žádném slovníku tento výraz nalezen nebyl, v SSJČ je pouze tvar komunálka ve smyslu „ústav spravovaný obcí; dříve komunální dlužní úpis“ o dále také: M13/10S3, M23/10S3 M13/10S6 – Nobelovka za mír = Nobelova cena, výraz nebyl v žádném slovníku nalezen M23/10S10 – úsporný sporťák = sportovní auto, hovor., SSJČ. Pozn. dnes se užívá spíše ve významu „sportovní auto“ než dřívější „sportovní kočárek“. M24/10S1 – do hor musíte mít zimáky = zimní gumy, motor., SNČ M05/11S2 – bakalářka = bakalářská práce, nebylo v žádném slovníku nalezeno, v IJP jen ve smyslu „stát se bakalářkou“ M19/11S1 – šansoniérka Zaz zaplní Vodovku = Vodova hala v Brně, nenalezeno v žádném slovníku
56
M02/12S12S – vydali jsme se na Staromák = Staroměstské náměstí, sufix –ák je u místních názvů nespisovný M03/12S5 – vyrazit můžete třeba na Svoboďák = náměstí Svobody, viz výše M03/12S5 – tradiční Vánoce na Zelňáku = Zelný trh, viz výše
4.4.7. Neologismy Neologismy se ve vztahu k ostatním lexikálním jednotkám vyznačují novostí, a to jak z hlediska vzniku, tak z hlediska funkčního. Vznikají z potřeby pojmenovat nové věci jevy i z potřeby nahradit dosavadní výrazy prostředkem přesnějším nebo výraznějším. Bývají i výsledkem spontánního tvoření. Neologismy vznikají ve všech komunikačních sférách a útvarech národního jazyka. Mohou být charakterizovány také jako dobově příznakové prostředky současné slovní zásoby, neboť jsou vázány na určitou dobu. Z hlediska funkčního mezi neologismy řadíme slovotvorné n. (stánkař, bazénář), přejatá slova (gambler), neosémantismy (hvězdný – vynikající, špičkový), víceslovná (sdružená) pojmenování (divoká karta, mobilní telefon) a frazémy (být mimo mísu)91. M03/07S4 – čtěte metrolektronicky – slovní hříčka, neologismus. Autor chtěl výrazem odkázat na to, že deník Metro je možné číst i elektronicky. M16/07S2 – virtuálové – výraz nebyl nalezen v žádném slovníku neologismů M08/08S4 – jojování, káčování – nenalezeno v žádném slovníku M15/08S2 – pivoautomat – kompozitum, slovní hříčka, neologismus M18/08S12 – trail; singletrack – trail = trasa, přejaté z angličtiny, zatím není v žádném slovníku. Výrazy bychom mohli zařadit i do cyklistického slangu. M22/08S6* – dopravně naučný event – event = událost, z angličtiny, není zatím v žádném slovníku M29/08S3 – rodinná selfie – selfie = typ fotografického autoportrétu obvykle pořízeného z ruky nejčastěji za pomocí chytrého telefonu92. Slovo je
91
Srov. MARTINCOVÁ, Olga. Neologismus. In: KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ (eds.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. S. 284–285. 92 Selfie. Wikipedie – Otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Selfie
57
v posledních pár letech velmi módní a rozšířené, v žádném slovníku však ještě zachyceno není. o dále také: M18/11S4 M18/09S9S – považuji se za poctivého uvolňovače místa – jedná se o neotřelý tvar, slovo nebylo nalezeno v žádném slovníku M01/09S3* - SMSkovat – výraz můžeme hodnotit jako neologismus dle publikace Nová slova v češtině 2, typ „iniciálová zkratka přechází ve zkratkové slovo“93. M01/09S5 – gayteroristé – kompozitum, nebylo v žádném slovníku nalezeno M03/09S2 – videomapping – přejaté slovo z angličtiny M04/09S1 – vybržďování – zatím v žádném slovníku neologismů nezaneseno M05/09S2 – začínající roadshow – z angličtiny, putovní show, v žádném slovníku nenalezeno M12/09S3 – postcrosseři = komunita lidí posílající si pohlednice, přejaté slovo z angličtiny, neologismus, zatím není v žádném slovníku M19/09S1 – eurovíkend – kompozitum, přejaté slovo, neologismus M22/09S11 – během hraní onlinovky – NSČ2 M24/09S6 – v poslední době je trendy skákat na trampolínách – být trendy – NSČ2 uvádí pouze tvar trendový, dle tohoto vzoru chápu výraz být trendy také jako neologismus, avšak není v žádném slovníku M13/10S3 – babišovci – stoupenci, přívrženci Andreje Babiše, výraz nebyl nalezen v žádném slovníku M13/10S9S – za účelem lepšího vypointování – dalo by se vyložit jako „vypíchnutí, poukázání“. Point z angličtiny, „podstata, smysl, ukázat“. Tento neologismus nebyl nalezen v žádném slovníku.
93
MARTINCOVÁ, Olga. Nová slova v češtině: slovník neologismů. Praha: Academia, 2004. S. 421.
58
M13/10S11* – softshellka = softshellová bunda, univerbizace. Přejaté z angličtiny. Nenalezeno v žádném slovníku. M20/10S6 – bezpilotní dron – z anglického drone = hučet, bzučet; bezpilotní letoun. Slovo je v posledních letech velmi módní, zatím ale nezaneseno v žádném slovníku. M24/10S2 – šest let za vybržďování – tento tvar zatím není nikde ve slovníku. K heslu brzdit se v IJP dozvíme, že „ podoby brždění, bržděn nejsou dosud kodifikovány, ale v praxi jsou natolik rozšířené, že je už nelze hodnotit jako chybné“94. Podoba vybržďovat je jistě neologismus a dle výše uvedeného by nemusela být chápána jako chybná. M31/10S1 – movember – přejaté z angličtiny, slovní hříčka – spojení November (prosinec) a moustache (knír). Neologismus nebyl v žádném slovníku nalezen, jedná se o módní slovo posledních let. Výraz je spojený s charitativní a generově zaměřenou akcí, jejímž účelem je zvyšování povědomí o zdraví mužů. Symbolika je zaměřena především na prevenci rakoviny prostaty. Na začátku listopadu se muži oholí a v průběhu měsíce si nechávají narůst knír95. M05/11S1 – maxipermanentka – kompozitum, nenalezeno v žádném slovníku M12/11SS – larpvíkend – kompozitum, larp – přejaté z angličtiny, označuje druh hry na role, lidé si hrají na svoje oblíbené postavy M22/12S11 – ráj pro freeridisty – neologismus, přejaté z anglického „freerider“. Nenalezeno v žádném slovníku.
4.4.8. Výrazy bez stylové charakteristiky, další případy a zajímavosti V této podkapitole uvádím nalezené jevy bez další stylové charakteristiky, tedy pouze nespisovné, dále výrazy, které nebyly nalezeny v žádném z výše uvedených slovníků, a také různé zajímavosti.
94
Brzdit. Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2016-04-19]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=brzdit 95 Movember. Wikipedie – otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2016-04-19]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Movember
59
M02/07S8S – naše české bahníčko – deminutivní tvar bahníčko nebyl nalezen v žádném slovníku, v SSJČ je uvedena jako expresivní zdrobnělina pouze varianta bahýnko nebo bahénko. M03/07S10 – kříženec kombíku a terénního auta; verze naftového dvoulitru – SNČ o dále také: M04/09S10, M02/10S8, M23/10S10, M30/10S2, M19/12S3 M04/07S1 – Pecka! Opět ve finále Wimbledonu! – Lze předpokládat, že slovo pecka je v tomto významu nespisovné, jedná se o zvolání. V tomto významu nebyl výraz v žádném slovníku nalezen, SNČ uvádí pouze „silní rána, v populární hudbě či jazzu skladba“. M09/07S4 – přijel na fesťák – SNČ M18/07S2 – zvířecí parťák - SNČ o dále také: M21/08S8 M24/07S21 – kámoš – SNČ M24/07S2 – šlamastyka – lze i šlamastika, SNČ. V SSČ je tento výraz charakterizován jako hovorový. M06/08S4 – řidič vzal kramle – SNČ M07/08S14 – můžete je do auta sáčkovat – zde zájmenem je byly myšleny děti. Slovo sáčkovat je zde v přeneseném významu, ve smyslu „skládat“. SSJČ uvádí pouze význam „plnit do sáčků“. Předpokládám, že v tom užití je výraz nespisovný. M08/08S10S – táflíčku čokolády – táflíčka ve smyslu tabulka, výraz nebyl nikde nalezen. Pochází z něm. die Tafel (tabulka). M11/08S3 – hrát na plné pecky – SNČ M12/08S1 – zmrzka – SNČ M13/08S1 – pracák – SNČ 60
M13/08S10 – vykuk – SNČ M14/08S2 – spořka zdražuje = Česká spořitelna, SNČ M14/08S4 – felda = felicie, SNČ M15/08S2 – na pivo po zavíračce – SNČ M19/08S3 – mňoukající mňamka – SNČ M22/08S5 – lidé si mohou pošmáknout – SNČ M25/08S2 – rudl – ve smyslu „vozík k ruční manipulaci těžkými předměty“, SNČ M26/08S1 – Češi jsou velcí pařiči – SNČ M28/08S8 – kolik vlastně žerou monoposty – SNČ M29/08S1 – už žádné blafy – ve smyslu „špatné jídlo“, SNČ M01/09S5 – bondovka – SNČ M04/09S1 – Česko miluje staré Stouny = Rolling Stones, SNČ uvádí tvar „stouni“, tudíž zároveň je zde chyba v psaní i/y a ve velkém písmenu M09/09S1 – dovezených ojetin ubývá – SNČ M09/09S2 – ojetiny už nefrčí – frčet ve významu „být v módě“ je nespisovné, SNČ. Ve významu „jet rychle“ je výraz hovorový. o dále také: M02/12S1 M18/09S1 – tereňák – SNČ M19/09S3 – Nácek. Je volný. – SNČ, pozn. titulek je urážlivý, neboť v článku se o dané osobě jako o náckovi nemluví a ani to z kontextu nevyplývá. Viz. příloha. M22/09S3 – mladí jdou sexovat – SNČ
61
M29/09S9 – Ale jednou v noci mě ta micka docela vyděsila. – V SNČ byl nalezen pouze tvar
míca, micinka
ve smyslu
„kočka“.
Micka
je
charakterizována jako „brněn., čepice“. M06/10S3* – Michal je srdcař na ledě i v životě – SNČ M09/10S3 – našli si práci bez pracáku – SNČ M14/10S5 – na italský berňák s Tizianem – SNČ M15/10S5 – policajt Čtvrtníček – SNČ M15/10S6 – ukradl koblihu, půjde bručet – SNČ M15/10S9S – po měsících mučivé klendry – SNČ M22/10S18 – prodavače profíka – profesionál, SNČ M23/10S10 – bude mít novou škodověnku – v SNČ pouze výraz škodárna, slovo nepovažuji za neologismus, spíše modifikaci výrazu škodárna, škodovka. M29/10S3 – jízdenku na šalinu – brněn., SNČ M30/10S2 – hejblátka v kombíku – páky, táhla; dem. od hejblata, SNČ M31/10S2 – finančák hrozí sankcemi – finanční úřad, admin., SNČ M06/11S5 – v tuctovém hollywoodském bijáku – SNČ M07/11S1 – v mejlu – význam: v e-mailu, výraz nebyl v žádném slovníku nalezen M07/11S2 – brojí proti energeťákům – SNČ M13/11S2 – za točené o kačku víc – SNČ M13/11S3 – kamioňáci – nikde nenalezeno M02/12S1 – v kinech teď válí kreslení Tučňáci – v SNČ jen ve významu „být v něčem dobrý, provádět nějakou činnost dobře“, v tomtéž významu v SSJČ jako slangové. M02/12S2 – v Brně zase klekly tramvaje – ve smyslu „porouchat se“, SNČ 62
M23/12S2 – rezervačka stolu – SNČ
Při zkoumání lexika se ukázalo, že v deníku se vyskytuje opravdu velké množství nespisovných slov, a to jak z oblasti obecně českých výrazů, tak ze slangu, či jen výrazů patřících čistě do nespisovné vrstvy. V hovorových výrazech, které jsem se rozhodla zaznamenávat i přes jejich spisovnost, se vyskytly hlavně hovorové protějšky obyvatelských jmen (teda ta se zakončením na sufix -ák) – Brňák, Ostravák. Osobně tyto výrazy pociťuji už na hraně nespisovnosti a myslím si, že v publicistických textech nemají svoje místo. Ze skupiny obecně českých výrazů patřila mezi frekventovaná slova kšeft a záchranka. Konkrétně druhý zmíněný výraz je dle SSJČ chápán jako hovorový, podle SNČ jako nespisovný. Z toho vyplývá, že je mezi slovníky, ač SNČ není oproti SSJČ kodifikační, je jistá rozkolísanost. V běžné mluvě se jedná o výraz častý, je jazykově ekonomičtější (srovnáme-li ho se spisovným protějškem záchranná služba) a má jasný význam (nehrozí záměna s jiným výrazem), proto si nemyslím, že by měl být pociťován jako nespisovný a přikláním se na stranu SSJČ. Argotický výraz byl nalezen pouze jeden, oblast slangu byla pestrá, jednalo se o slova z různých oblastí (sportovní slang, motoristický atd.). Co se týče univerbizace, mezi slova s velkou frekvencí patřily výrazy cestovka, občanka a řidičák. Poslední dva jsou pociťovány jako nespisovné, osobně si ale myslím, že mají velkou šanci dostat se časem mezi výrazy hovorové, neboť stejně jako výše zmíněný výraz záchranka, jsou velmi frekventované. Z dalších případů a výrazů bez další stylové charakteristiky (tedy ty „jen nespisovné“) byl velmi častý výraz kombík, který si myslím, že má v budoucnu také velkou šanci se dostat do hovorové vrstvy.
4.5. Chyby v tisku Do této kapitoly byly zařazeny chyby v tisku, jako jsou překlepy a další. M02/07S4 – „ve vyšetřovací vazbě může být držet“ Správně má být držen, jedná se nejspíš o překlep. 63
M03/07S10 – 3,8 l – v tomto případě nebyla číslice a značka spolu na jednom řádku, mezi číslici a jednotku je nutné vložit pevnou mezeru M16/07S7 – ne-jsou – rozdělené slovo se vyskytlo v řádku, jedná se spíše o tiskovou chybu než o chybu v dělení slov M04/08S2* – možost – pravděpodobně překlep, chybí písmeno (možnost) M05/08S3 – kontroverz-ním – slovo bylo rozděleno v řádku, spíše tisková chyba než chyba v dělení slov M18/08S4 – zastření černošského mladíka – překlep, zastřelení M20/08S10 – 32 % Čechů – v tomto případě nebyla číslice a značka spolu na řádku, značka % byla „odskočena“ na další řádek, neboť zde nebyla vložena pevná mezera M27/08S7 – od 15 hodin – stejně jako v předchozím případu i zde bylo slovo hodin na dalším řádku, musí být vložena pevná mezera M04/09S4 – se stal 23. srpna – viz případ výše, zde také nebyla vložena pevná mezera a číslovka nebyla pohromadě s názvem měsíce M04/09S7 – 14. listopadu – viz výše, stejný případ M04/09S10 – 3,5 kg/100 km – stejný případ jako výše M15/09S9 – do 21. září – viz výše M03/09S3 – opakové překročil dávky – překlep, správně opakovaně M14/10S1 – ceny C zech Press Photo – správně: Czech, předpokládám, že se jedná spíše o tiskovou chybu než chybu v mezeře M02/10S8 – 44 kW – mezi číslovku a jednotku není vložena pevná mezera, proto spolu nebyly na jednom řádku M09/10S2 – 3,7 milionu – viz výše, stejný případ M13/10S4 – potřebují k k udržení – opakování předložky, překlep M31/10S5 – schodiště obaleluje led – obaluje, překlep 64
M03/11S5 – 30. listopadem; 2,8 stupně Celsia – v obou případech není číslo na jednom řádku s názvem měsíce/jednotkou, chybí pevná mezera M04/11S5 – se budou odehrávat – ukázky – sebeobrany (…) – první pomlčka je nesmyslná, správně: se budou odehrávat ukázky – sebeobrany (…) M06/11S8 – 21. ledna – datum a název měsíce nejsou spolu na řádku, chybí pevná mezera M11/11S11 – 8,1 milionu – mezi číslovkou a jednotkou není vložena pevná mezera, nejsou tedy spolu na řádku M12/11S6 – 13. listopadu – stejný případ jako výše M14/11S4 – 2,9 tuny – viz výše, stejný případ M26/11S10 – profe-sionálních řidičů – slovo je takto rozděleno v řádku, jedná se spíše o tiskovou chybu než chybu v dělení slov M01/12S2 – Prodejci budou muset od příštího ledna také u nebalených potravin jasně uvádět, co ta přesně obsahují. – Zde se vyskytlo slovo navíc, nejspíš překlep. M05/12S2 – (…) přednost dostává pacient s „jedničkou“. Tedy ten v prvním ze čtyř stupňů nelhavosti, jemuž hrozí bezprostřední ohrožení života. V tomto případě jde o nešikovný překlep, pacienti o svém stavu pravděpodobně nelžou, nýbrž je jejich stav naléhavý. M05/12S8 – xAktuální singl – tisková chyba, překlep
Mezi chybami tisku bylo nalezeno mnoho překlepů a poté opravdu velmi velké množství případů typu 5 kg, ve kterých nebylo číslo a jednotka (značka, název měsíce atd.) spolu na jednom řádku. Důvodem vzniku tohoto prohřešku je nepřítomnost pevné, nezlomitelné mezery.
65
4.6. Zajímavosti a nezařaditelné případy M14/07S7 – „(…) rozsáhlý útok armády na město, která prý nasadila až 70 tanků.“ Na první pohled není jasné, kdo nasadil 70 tanků – zda armáda, nebo město. M03/07S3 – „Nyní příležitostně slouží kultuře, nyní je tu festival Landscape.“ Dvě po sobě následující věty jsou uvozeny stejným výrazem. M03/07S4 – „na známý zámek míří šermíři ze známé skupiny“ Ve velmi krátkém úseku se opakují slova, místo jednoho známý by bylo vhodné použít nějaké jiné synonymum. M09/07S2S – „dva dvojáci“ Dvojáci zde mají označovat vojáky, jedná se nejspíš o překlep. M06/08S4 – podle policie se z místa nehody se snažil ujet – opakování slov, dvakrát se M13/08S2 – Před dvěma lety zabil Dmu to, že byl devětkrát souzen. Věta nedává smysl. M13/08S5 – (…) byl přijat na kliniku pro osoby léčící se ze závislosti ve státě Minesota. Není úplně jasné, zda se jedná o kliniku ve státě Minesota, nebo zda o osoby léčící se ve státě Minesota. M15/08S4 – (…) na Letenské pláni, kde opět proběhne hudební odpoledne, kde se na několika pódiích (…). Dvě věty vedlejší za sebou jsou uvozeny stejným výrazem. M01/09S5 – sopka zase zlobí – personifikace M03/09S2 – teď jede oblečení, obuv a elektronika - personifikace M26/09S2* – fotky opálených borců – přenesený výraz ve významu „muži“, SSČ uvádí expr. a často iron. – „ten, kdo v něčem vyniká“ M03/09S9 – začátek roku bývá spojen s riziky dětských úrazů – dětské úrazy jsou nesmysl, lepší formulace by byla s úrazy u dětí M04/09S1 – světluščí předměty – neotřelý tvar, předměty ze sbírky Světluška 66
M15/09S10S – sošky (…), jedna mi sedí za stolem, druhá na počítači – personifikace M15/09S11 – Víme, že teď pravděpodobně působíme jako starší manželský pár, který se baví vymýšlením a následným pátráním neexistujících případů. V této větě nastalo zeugma, vymýšlení se pojí s genitivem, pátráním s lokálem a obě slovesa se pojí se substantivem případů (lok. pl.), věta není vyvážená. Lepší by bylo: (…), který se baví vymýšlením neexistujících detektivních případů a následným pátráním. M18/09S2 – Pouze osm procent lidí tvrdí, že na ně (=na houby) nechodí. Jen 7 % v lese nepotkáte. První věta byla v infoboxu nad článkem, druhá je přímo z článku. Je zde faktická nesrovnalost, v infoboxu se dozvíme, že do lesa nechodí osm procent lidí, v článku už ale o jedno procento méně. M18/09S4 – portál Ona-Dnes.cz – faktická chyba, portál se jmenuje OnaDnes, www.ona.idnes.cz M18/09S7 – italský baryton zpíval i Janáčka – metonymie M01/10S3 – missí nemoc jí nehrozí – adjektivum od miss, u tohoto hesla v SSČ, SSJČ i ASCS poznámka, že je nesklonné, tvoření adjektiv též není naznačeno. Výraz nepovažuji za neologismus, spíše slovní hříčku. M01/10S4 – evropské peníze rozjely obrovský zátah – personifikace M07/10S* – nadpozemské SUV, paranormální sleva – neotřelá slovní spojení, aktualizace významu. Paranormální bývá nějaký jev, též auta nebývají nadpozemská. M24/10S3 – ceny poletí dolů – personifikace M05/11S1+S4 – bojují proti alzheimerovi; vědci zkoumají alzheimera – nespis. druh nemoci. Výraz nebyl nalezen v žádném slovníku, pouze v IJP u hesla „Velká písmena – jména živých bytostí“, kde bylo rovněž uvedeno, že se jedná o nespisovný výraz pro tento druh onemocnění. M05/11S10S – hodobóžové kostýmy – SNČ, správně hodobožový, vyslovováno často jako hodobožový 67
M04/11S3 – poplatky za solár zúčtují podle velikosti jističů – zde se jednalo o naprostý nesmysl. Solár je solární pleteň, část těla. V celém článku navíc nebylo vůbec odkazováno k solární energii. M27/11S9 – vaše druhdy „oversize“ trika a svetry – zajímavé příslovce, význam „dříve, kdysi“, knižní a zastaralé, SSJČ
V kategorii „zajímavosti a nezařaditelné případy“ se vyskytly případy s opakováním slov, často spojek, nesrozumitelné věty a věty, v nichž došlo k vyšinutí z větné stavby. Našly se i zajímavé tvary slov (světluščí, missí) a bohužel i faktické chyby.
68
IV. ZÁVĚR Cílem předkládané bakalářské práce bylo analyzovat jazykovou stránku deníku Metro vzhledem k současné spisovné normě. Do analýzy bylo zahrnuto celkem 120 vydání, od 1. července 2014 do 31. prosince 2014. Po pečlivém studiu vybraných čísel následovalo rozřazení nalezených jevů do příslušných kategorií. Analýza probíhala jak na poli pravopisném, tak na poli lexikálním, kde byly zaznamenávány nespisovné výrazy, neologismy, ale i výrazy z hovorové vrstvy jazyka. Ve své počáteční hypotéze jsem předpokládala, že mezi hlavními nalezenými prohřešky oproti současným pravidlům pravopisu budou chyby v psaní velkých písmen, chyby v interpunkci (konkrétně v psaní čárky před a a nebo). Rovněž jsem předpokládala, že se objeví mnoho chyb v zápisu data, nerozlišování adjektiva a číslice se značkou (tzn. například 10 % vs. 10%) a poté v deklinaci a zápisu číslovek. Ze stránky lexika jsem předpokládala, že naleznu velké množství nespisovných výrazů. Počáteční hypotéza nebyla daleko od pravdy. Během analýzy se opravdu našlo velké množství chyb v psaní čárky před a, nebo a mnoho nespisovných výrazů. V rámci lexikálního pravopisu se chyby v psaní velkých písmen nalezly, ale nebylo jich takové množství, jaké jsem předpokládala. Nedá se ani říct, že by se více chyb našlo v reklamních textech, je to zhruba půl na půl s články z deníku. Chybovalo se v názvech výrobků a geografických označeních. Případ Jižní Morava (M16/09S6*) byl nalezen sice v reklamním textu, tudíž deník Metro za něj neodpovídá, chyba mi ale přijde skoro „alarmující“. Tento případ je probírán již od základní školy a neustále je na něj upozorňováno. Oproti tomu v případu M11/12S1 – Jižní pól mi chyba nepřijde natolik závažná, autora nejspíše toto pojmenování svádělo k oficiálnímu názvu. Mezi častými chybami v kategorii hranic slov v písmu se nejčastěji jednalo o chyby v mezerách. Případy typu sleva až 80%, v nichž autoři nerespektovali rozdíl mezi adjektivem (v tomto případě osmdesátiprocentní) a spojením číslovky a značky, se objevovaly hlavně v reklamních textech, avšak nalezeny byly i v článcích samotného deníku. Taktéž se vyskytovaly chyby s psaní mezer v datu, mezery za tečkou často chyběly. Rovněž se tyto případy našly jak v reklamě a inzerci, tak v textech z redakce. Zde se tedy moje hypotéza potvrdila.
69
V kategorii mluvnického pravopisu se jevil jako největší problém skloňování substantiv. Za velmi hrubé chyby považuji případ M15/10S3 místostarostovi lídrovi ČSSD Petrovi Procházkovi. Takové množství koncovek -ovi je nepřípustné. Podle pravidla musíme koncovku -ovi střídat s koncovkou –u, nebo ji připojit až k poslednímu členu. ZA další velmi hrubý nedostatek beru případy, v nichž se vyskytla koncovka -ma v instrumentálu plurálu (viz např. M18/08S11S). Tato koncovka je obecně česká, unifikovaná pro všechny rody. Nutno podotknout, že tyto případy se vyskytly v Sloupku. Jak jsem se již zmínila, předpokládala jsem, že naleznu mnoho případů ve špatném zápisu číslovek. Jednalo se hlavně o řadové číslovky, v nichž chyběla tečka. Dále šlo o špatnou deklinaci – objevily se případy typu 6-ti denní. Tento způsob zápisu je nepřípustný, jedná se navíc o naprostý nesmysl (pokud bychom výraz přečetli, zněl by „šesti-ti denní“). Tento druh chyby je častý i mezi širokou veřejností. Nemyslím si, že v této oblasti panuje nějaká rozkolísanost či nejasnost v pravidlech, důvodem chyby byla spíše autorova neznalost. Z pravopisu skladebního se jako největší problém jeví interpunkce, konkrétně psaní čárky před a a nebo. Co se týče interpunkce ve větě jednoduché, jednalo se spíše o nadbytečné čárky a chybějící čárky v přístavcích (avšak zde se vyskytly složitější, sporné případy). V psaní čárky před spojkou nebo se z větší části vyskytla nadbytečná čárka (věty byly spojené v poměru slučovacím, v němž čárku před nebo nepíšeme). U spojky a byly časté dvě chyby – čárka byla buď zbytečná, nebo chyběla, často v důsledkovém poměru. Prohřešky oproti pravidlům pravopisu byly v drtivé míře nalezeny v článcích deníku. V oblasti lexika jsem zkoumala hovorové výrazové prostředky, nespisovné (ve všech vrstvách, tedy obecně české, slangové a argot) a neologismy. Hovorové výrazové prostředky jsou spisovné, avšak jak vyplývá z podstaty výrazu hovorový, jsou určeny spíše pro mluvené projevy. Mnoho hovorových prostředků přešlo do spisovné vrstvy z té nespisovné a podle mého názoru si tento příznak v sobě stále trochu nesou. V oblasti publicistických textů by měla být používána reprezentativní forma jazyka a myslím si, že hovorové výrazy by zde neměly být zastoupeny ve velké míře. Osobně výrazy jako lidi (nom. pl.), Brňáci, Ostraváci atd. pociťuji už na hraně nespisovnosti, proto si myslím, že v těchto typech textů není jejich užití vhodné. V rámci obecně českých výrazů mě zaujala hlavně jejich velká míra výskytu, výrazů bylo nalezeno opravdu mnoho. Výrazem s největší frekvencí výskytu byl kšeft. Myslím si, 70
že právě pro jeho frekvenci výskytu by mohl mít šanci se časem dostat do hovorové vrstvy jazyka, i přesto, že ASCS ho charakterizuje jako hanlivý. Jeho význam je poměrně jasný, stálý a jak můžeme vidět, svoje místo ve vyjadřování má. Nalezla jsem i velké množství univerbizovaných prostředků. Pokud univerbizovaný prostředek má spisovný, užívaný protějšek, je nespisovný. Zaujaly mě hlavně výrazy občanka a řidičák. Stejně jako výše zmíněný kšeft si myslím, že díky jejich vysoké frekvenci výskytu, mají šanci se časem dostat do hovorové vrstvy jazyka. Mezi neologismy jsem zaznamenala hlavně úplně nová slova, nejčastěji přejatá z cizího jazyka (angličtina). Nebyla ještě zanesena v žádných slovnících, neboť se jednalo často o slova módní, aktuálně užívaná, či o výrazy spjaté s oblastí sportu atp. Během analýzy lexika jsem si také všimla, že u mnoha výrazů můžeme v různých slovnících nalézt různou charakteristiku. Např. v SSČ se dozvíme, že daný výraz je hovorový, ale v SSJČ (kodifikační) je charakterizován jako obecně český. Tento jev nám jasně ukazuje vývoj jazyka. V případě chyb v tisku se jednalo hlavně o překlepy. V kategorii zajímavosti se jednalo hlavně o opakování slov ve větě, nesrozumitelné věty a bohužel se našly i faktické chyby. Všechny tyto případy plynou z autorovy nepozornosti, případně z nepozornosti korektora. Publicistické texty nejvíce a nejrychleji odráží změny v jazyce, jsou obrazem aktuálního užívaného jazyka v dané době. V oblasti pravopisu žádné tendence zaznamenány nebyly, velká většina chyb plynula z autorovy neznalosti pravidel. Je nutno podotknout, že korekturu všech textů publikovaných v deníku má na starosti pouze jeden člověk. Nechci se korektora nijak zastávat, ale myslím si, že při takovém množství textu se stane, že mu nějaká chyba, výraz snadno unikne. Avšak nemuselo by se tak dít v takové míře. S chybami vyskytujícími se v reklamních a inzertních textech redakce deníku Metro bohužel nic udělat nemůže, musí je publikovat tak, jak je od zadavatele inzerce dostane. Oproti tomu na poli lexikálním si myslím, že je vidět jakási tendence k „uvolnění“ jazyka. Texty nejsou už striktně spisovné, proniká do nich množství nespisovných výrazů. Bylo by ale vhodné a žádoucí tyto výrazy uvádět v uvozovkách, nepůsobí to pak dojmem, že je autor použil bezmyšlenkovitě. Naopak pokud by se vyskytly s uvozovkami, jasně vidíme, že autor o užití výrazu přemýšlel a zařadil ho z nějakého důvodu, například pro 71
dokreslení atmosféry situace. Některé, jak už jsem zmínila výše, mají, dle mého názoru, šanci se v blízké budoucnosti dostat do hovorové vrstvy. Jazykovou úroveň deníku hodnotím jako ani ne vynikající, ale ani ne úplně špatnou. Pravopisné chyby by se určitě nemusely vyskytovat v takové míře, musíme ale brát v potaz, že deník vychází každý všední den, redaktoři i korektor tedy jistě pracují v časovém presu. Jak už jsem zmiňovala výše, o vše se stará pouze jeden korektor, možná by tedy bylo řešením najmout korektora dalšího.
72
V. SEZNAM ZKRATEK admin. – administrativní výraz
NSČ2 – Nová slova v češtině 2
brněn. – brněnský výraz
PČP – Pravidla českého pravopisu
expr. – expresivní
SNČ – Slovník nespisovné češtiny
dem. – deminutivum
SSČ – Spisovný slovník češtiny
dět. – dětský výraz
SSJČ – Spisovný slovník jazyka českého
dopr. - dopravní
Gramatické kategorie:
hanl. – hanlivé
nom. – nominativ (1. pád)
hov. – hovorové
gen. – genitiv (2. pád)
iron. – ironický výraz
dat. – dativ (3. pád)
motor. – motoristický slang
akuz. – akuzativ (4. pád)
nespis. – nespisovné
vok. – vokativ (5. pád)
ob. – obecně české
lok. – lokál (6. pád)
přen. – přeneseně
instr. – instrumentál (7. pád)
zast. – zastaralé
sg. – singulár (jednotné číslo)
zprav. – zpravodajský výraz
pl. – plurál (množné číslo)
Použité příručky a slovníky:
masc. – maskulinum (mužský rod)
IJP – Internetová jazyková příručka
fem. – femininum (ženský rod)
CSN – Co v slovnících nenajdete
neut. – neutrum (střední rod)
73
VI. PŘÍLOHY
Příl. 1. M04/09S3 – v této ukázce je představen případ univerbizace, kdy v nadpisu je užit nespisovný univerbizovaný výraz a v článku, jen o dva řádky níž, je již užit výraz spisovný.
Příl. 2. M04/07S2* – zde se jedná o reklamní text, který je doslova „prošpikován“ pravopisnými chybami. Muzeum kostek píšeme s malým k, jsou dvě chyby v interpunkci – před vztažným zájmenem který a příslovcem kde. Při srovnávání užíváme spisovné více než oprotiv nespisovnému více jak.
74
Příl. 3. M26/09S11 – ukázka chyby v interpunkci, konkrétně v psaní čárky před spojkou a. V tomto případě je vložena věta vedlejší mezi dvě věty hlavní, je nutné psát před a čárku.
Příl. 4. M19/09S2 – ukázka urážlivého titulku
Příl. 5. M11/11S1 – ukázka hlavního titulku
75
VII. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY PRIMÁRNÍ LITERATURA Metro. 2014, 18(124–243), [online]. Dostupné z: http://e.metro.cz/archiv.aspx SEKUNDÁRNÍ LITERATURA ADAM, Robert. K otázce kodifikační pravomoci. In: Naše řeč [online]. 2005, 88(4), 198– 201 [cit. 2016-03-10]. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7842 Brzdit. Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2016-04-19]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=brzdit CVRČEK, Václav. Za ještě tvrdší kodifikační diktát? In: Naše řeč [online]. 2006, 89(1), 26–29 [cit. 2016-03-16]. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7867 ČECHOVÁ, Marie. Současná česká stylistika. Vyd. 1. Praha: ISV, 2003. Jazykověda (Institut sociálních vztahů). ISBN 80-866-4200-3. ČECHOVÁ, Marie. Čeština - řeč a jazyk. 3., rozš. a upr. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2011. ISBN 978-80-7235-413-9. ČMEJRKOVÁ, Světla. Čeština, jak ji znáte i neznáte. Vyd. 1. Praha: Academia, 1996. ISBN 80-200-0589-7. DANEŠ, František. Český jazyk na přelomu tisíciletí. Vyd. 1. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0617-6. FRANTIŠEK, Daneš. K dvěma základním otázkám kodifikace. In: Naše řeč [online]. 1977, 60(3), 3–13 [cit. 2016-03-13]. Dostupné z: http://naserec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5955 HAVRÁNEK, Bohuslav. Úkoly spisovného jazyka a jeho kultura. In: HAVRÁNEK, Bohuslav, Miloš WEINGART. Spisovná čeština a jazyková kultura. Praha: Melantrich, 1932. HLAVSA, Zdeněk. Pravidla českého pravopisu s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Vyd. 1. Praha: Academia, 1998. ISBN 80-200-0475-0. 76
HUGO, Jan (ed.). Slovník nespisovné češtiny: argot, slangy a obecná mluva od nejstarších dob po současnost: historie a původ slov. 3., rozš. vyd. Praha: Maxdorf, c2009. ISBN 97880-7345-198-1. Informace o příručce Pravidla českého pravopisu. Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2016-03-15]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=890 JANOVEC, Ladislav. Jak používat čárku a další interpunkční znaménka. 1. vyd. Praha: Klett, 2006. Na co se často ptáte (Klett). ISBN 80-869-0676-0. JEDLIČKA, Alois. Spisovný jazyk v současné komunikaci. 1. Praha: Univerzita Karlova, 1974. JELÍNEK, Milan. Má Naše řeč kodifikační platnost? In: Naše řeč [online]. 2005, 88(4), 202–206 [cit. 2016-03-15]. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7843 KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ (eds.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-710-6484-X. Kodifikace a závaznost jazykových příruček. Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2016-03-12]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=892 KOPEČNÝ, František. Spisovný jazyk a jeho forma hovorová. In: Naše řeč [online]. 1949, 33(1–2), 14–22 [cit. 2016-03-20]. Dostupné z: http://naserec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4100 KRAUS, Jiří, Jaroslav KUCHAŘ, Alexandr STICH a František ŠTÍCHA. Současný stav a vývojové perspektivy kodifikace spisovné češtiny. In: Slovo a slovesnost [online]. 1981, 42(3), 228–238 [cit. 2016-03-10]. Dostupné z: http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?art=2765 MARTINCOVÁ, Olga. Nová slova v češtině: slovník neologismů. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1168-4.
77
MATHESIUS, Vilém. O požadavku stability ve spisovném jazyce. In: HAVRÁNEK, Bohuslav, Miloš WEINGART. Spisovná čeština a jazyková kultura. Praha: Melantrich, 1932. Movember. Wikipedie – otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2016-04-19]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Movember MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-2979-4. Naše řeč. In: Naše řeč [online]. [cit. 2016-03-10]. Dostupné z: http://naserec.ujc.cas.cz/index.php NEBESKÁ, Iva. Dvojí poloha pojmu jazyková norma. In: Naše řeč [online]. 1992, 75(1), 22–27 [cit. 2016-03-13]. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7047 NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost. 2. dopl. vyd. V Praze: Karolinum, 2003. Acta Universitatis Carolinae. ISBN 80-246-0688-7. O nás. Metro.cz [online]. [cit. 2016-03-09]. Dostupné z: http://www.metro.cz/Servis.aspx?y=metro/metro-o-nas.htm O slovnících. LEXIKO – webové hnízdo o novodobé české slovní zásobě a výkladových slovnících [online]. 2016 [cit. 2016-03-13]. Dostupné z: http://lexiko.ujc.cas.cz/index.php?page=3 Our Story: How Metro created media history. Metro [online]. [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: http://www.metro.lu/lang/en/about/our-story/ Pomlčka. Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=165&dotaz=poml%C4%8Dka PRAVDOVÁ, Markéta a Ivana SVOBODOVÁ (eds.). Akademická příručka českého jazyka. Vyd. 1. Praha: Academia, 2014. ISBN 978-80-200-2327-8.
78
Psaní čárky před spojkami jako, než. Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2016-0417]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=154 Psaní čárky v souvětí: Podřadná spojení vět – podřadicí spojky (že, aby, kdyby apod.). Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=150#nadpis3 Psaní čárky v souvětí: Podřadná spojení vět – příslovce (jak, kam apod.). Internetová jazyková příručka[online]. [cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=150#nadpis5 Psaní čárky v souvětí: Podřadná spojení vět – vztažná zájmena (kdo, který apod.). Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=150#nadpis4 Psaní čárky ve větě jednoduché: Přístavek. Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=151#nadpis21 Selfie. Wikipedie – Otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Selfie SGALL, Petr a Jiří HRONEK. Čeština bez příkras. Vyd. 2. Praha: Karolinum, 2014. ISBN 978-80-246-2459-4. Složitější případy shody přísudku s podmětem: Typ Pět mužů šlo, desítky lidí stály. Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2016-04-19]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=602&dotaz=shoda%20podm%C4%9Btu%20s%20p%C5%99 %C3%ADsudkem#nadpis15 ŠMILAUER, Vladimír. Nauka o českém jazyku. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. The Metro Moment.. Metro [online]. [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: http://www.metro.lu/assets/TheMetroMoment_LATAM.pdf.
79
Tvoření a psaní výrazů složených z číslic a slov (typ 12procentní, 20krát). Internetová jazyková příručka[online]. [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?ref=785&id=790
80
