MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd
Historie masáže Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
Mgr. Oldřich Racek
Jiří Krejčí RVS Brno, 2007 1
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci na téma Historie masáže vypracoval samostatně a na základě pramenů a literatury uvedené v seznamu použité literatury.
V Brně dne 19. červene 2007
.....................................
2
Poděkování: Děkuji Mgr. Oldřichu Rackovi za pomoc, odborné vedení a připomínky při zpracování této práce a dále paní Jarmile Volné - rehabilitační sestře, za ochotné zapůjčení odborné literatury.
3
OBSAH ÚVOD
5
1. MASÁŽ 1.1 Význam masáže pro člověka 1.2 Účinky masáže 1.3 Cíle masáže 1.4 Indikace a kontraindikace masáže
8 8 9 9 10
2. KLASICKÁ A SPORTOVNÍ MASÁŽ 2.1 Charakteristika klasické a sportovní masáže 2.2 Historie klasické a sportovní masáže 2.2.1 Pravěk 2.2.2 Starověk 2.2.3 Středověk 2.2.4 18. století 2.2.5 19. století 2.2.6 20. století 2.2.7 Sportovní a klasická masáž v Československu
12 12 17 17 18 20 21 22 23 24
3. OSTATNÍ DRUHY MASÁŽÍ 3.1 TRADIČNÍ THAJSKÁ MASÁŽ 3.1.1 Charakteristika tradiční thajské masáže 3.1.2 Historie tradiční thajské masáže 3.2 SHIATSU 3.2.1 Charakteristika shiatsu 3.2.2 Historie shiatsu 3.3 REFLEXNÍ MASÁŽ 3.3.1 Charakteristika reflexní masáže 3.3.2 Historie reflexní masáže 3.4 NEPŘÍMÁ SRDEČNÍ MASÁŽ 3.4.1 Charakteristika nepřímé srdeční masáže 3.4.2 Postup při kardiopulmonální resuscitaci 3.4.3 Historie kardiopulmonální resuscitace
27 27 27 28 30 30 33 35 35 37 38 38 39 41
ZÁVĚR
43
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
44
SEZNAM OBRÁZKŮ
46
RESUMÉ
4
ÚVOD V dnešní uspěchané době si člověk sám ani neuvědomuje, kolika různým stresorům je vlastně vystavován a jaké z toho pro něho plynou následky. V poslední době se mezi lidskou populací rozšířilo spoustu civilizačních chorob jako je například obezita, cukrovka, astma a další. Tyto choroby jsou většinou způsobeny
sedavým
zaměstnáním,
nezdravým
stylem
života,
špatnými
stravovacími návyky, nedostatkem pohybu a v neposlední řadě nedostatkem odpočinku a času věnovanému regeneraci organismu. Nejsou to však jen tyto civilizační choroby, ale také bolesti hlavy, ztuhlost páteře, bolesti zad, bolesti kloubů, nespavost, atd. Jen málokterý člověk si však uvědomí a přízná, že je to způsobeno jeho životním stylem a že si za to ve většině případech může sám. Samozřejmě, že těmito následky dnešní doby netrpí celá naše populace, najde se i spousta takových, kteří vědí co je to zdravý životní styl, a v poslední době těchto lidí pomalu přibývá, protože si začínají uvědomovat závažnost tohoto problému. V některých případech je však už přinejmenším pozdě. Je to ale typická lidská vlastnost dělat vše na poslední chvíli a doufat, že bude zase vše v pořádku. Tak jako je každá lidská bytost individualitou, tak má i každý člověk vlastní způsob relaxace a útěku od všedních i nevšedních starostí. Jedni si přečtou knížku, druzí si lehnou a odpočívají, jiní si jdou zasportovat nebo jdou na procházku a někteří se oddají účinkům masáže. Masáž jako taková nemá jen fyzické účinky, ale i psychické, je tedy příjemná a uklidňující, což je velmi důležité. Masáž je proto dobrou alternativou k odstranění následků této uspěchané doby. Masér se také často stává i důvěrným přítelem masírovaného, který se mu svěřuje se svými problémy a starostmi. Pod pojmem masáž si v dnešní době dokáže jistě každý z nás něco představit a většina z nás se také s masáží určitě setkala na vlastní kůži, ať již z hlediska kosmetického, léčebného či relaxačního. Mnoho lidí v dnešní době si pod pojmem masáž představí obrovitého chlapa sklánějícího se nad masírovaným, který leží na masérském stole a úpěnlivě heká. Tyto představy jsou však ve většině případech mylné, protože těmto stylům již dávno odzvonilo.
5
Masáže jsou neoddělitelnou součástí naší uspěchané doby a bezpochyby budou i v budoucnu. Masáže jako takové nemusí být používány pouze k regeneračním účelům, jako je tomu například u sportovců, u kterých jsou zařazeny do tréninkového procesu, ale také k rehabilitačním a ozdravným účelům spadajícím pod fyzioterapii. Rozeznáváme také různé druhy masáží, např. klasická a sportovní, thajská, kosmetická, přístrojová, lymfatická, reflexní, shiatsu atd. Každá z těchto masáží má své specifické účinky, je tedy vhodné zjistit, co nás trápí, a potom zvolit vhodný druh masáže. Nám dobře známe slovo masáž vzniklo pravděpodobně z řeckého slova massé, které znamená v překladu mačkat, hníst. Slovo masáž se taky objevuje ve francouzském slově masser, které má stejný význam jako slovo řeckého původu, avšak mnohem více se zasloužilo o zdomácnění a zažití tohoto slova v mnoha dalších jazycích. Tak jako má každá kultura své zvyky, náboženství, národní barvy, vlajku, řeč, jídlo, atd., tak má i charakteristické způsoby a druhy masáží. Není pochyb o tom, že masáže jsou jedním z nejstarších a nejdůležitějších regeneračních prostředků v naší historii a bezpochyby byly nevědomky používány již v pravěku, a proto se domníváme, že historie masáže je velmi dlouhá a bohatá. Například v tradičních kulturách orientu byly a jsou masáže součástí běžného života všech věkových kategorií a mají svou dlouholetou tradici, kdežto v naší oblasti byla a je masáž brána hlavně jako součást sportovního odvětví, i když v posledních letech nabývá i jiných významů. Již v pravěku si byli totiž původní obyvatelé naší planety vědomi toho, že lze různými zásahy na povrchu lidského těla (třením, hnětením, mačkáním, ...) bolestivé projevy různých pohmožděnin zmírnit nebo přímo odstranit. Prvním písemným dokladem o masáži je papyrus ze starověkého Egypta, který je datován do doby asi 5000 let př.n.l. Zde je masáž uváděna jako jeden
z tehdejších
léčebných prostředků. Ovšem také z Číny, kde vznikalo v této době mnoho technik léčby, máme doklady o použití masáží již asi 3700 let př.n.l. Obdobná situace byla i v dalších tehdejších kulturách. Babyloňané, Asyřané, Peršané a později také Řekové a Římané využívali léčebného, relaxačního a vitalizačního
6
účinku masáží. Tyto znalosti a zkušenosti se postupem doby zdokonalovaly a rozvíjely. Teprve až v pozdějších dobách se začaly masáže využívat také k odstraňování únavy a k osvěžení organismu. Potvrzují to vlastní zkušenosti různých mořeplavců a cestovatelů. Moderní masáž se začíná plně rozvíjet až v devatenáctém století. Jejím tvůrcem byl švédský misionář, teolog, básník a jazykovědec Peter Henrik Ling, který se na svých cestách po světě seznámil a vyzkoušel starobylé masáže, které zlepšily jeho zdravotní stav. Po návratu do Švédska se proto rozhodl založit školu masáže. V průběhu staletí se měnil význam i cíl masáží, masáž procházela vývojem ve všech směrech. Tento vývoj
není dokončen ani v současné době vlivem
získávání stále nových poznatků a technologií. Ovšem ani v dnešní moderní době plné technologií neztrácí masáž svůj význam, a proto s ní i s jejím vývojem musíme počítat i do budoucna. Je to možná způsobeno i tím, že doposud nebyly poznány všechny účinky jednotlivých masáží. V neposlední řadě prošla vývojem i jedna z nejdůležitějších masáží, a to je nepřímá srdeční masáž (kardiopulmonální resuscitace - ve zkratce KPR) . Při masážích se také uplatňovala všechna možná zařízení a přístroje, které byly vytvořeny pro usnadnění nebo jako náhrada manuálního zásahu na lidském těle. Přístrojové masáže jsou v dnešní době součástí komplexu rehabilitačních a regeneračních procedur. V této práci se budeme tedy věnovat několika nejznámějším druhům masáže, uvedeme si zde jejich stručnou charakteristiku a také jejich historii od nejstarších dob.
7
1. Masáž „Masáž je speciální procedura, která je využívána především k upevňování fyzického a psychického zdraví, k posilování organismu, ke zvýšení výkonnosti nebo osvěžení (regeneraci) po fyzické a psychické zátěži, ke zlepšení celkového vzhledu, popřípadě k léčení nebo doléčování některých chorobných a poúrazových stavů“ (7).
1.1 Význam masáže pro člověka Dotek, který je na světě tak dlouho jako lidstvo samo a jenž je základem masáže, má svou přirozenou léčivou schopnost, která je dostupná nám všem bez rozdílu věku, národnosti, rasy a barvy kůže. Vždyť i Ježíš Kristus uzdravoval lidi pouhým dotekem. Již sám o sobě je dotyk velice příjemný a má na člověka blahodárný vliv. Pro člověka je naprosto přirozenou věcí, že když druhého něco bolí nebo trápí, tak ho pohladí a dá mu tím najevo pocit soucítění a jistoty a tento člověk se cítí hned mnohem lépe. Dotek nás provází již od našich prvních krůčků životem a je součástí našeho životního vývoje, bez kterého bychom snad ani nemohli existovat. Masáž patří mezi účelné léčebné metody, při kterých vyvoláváme působením řady podnětů na tělo masírovaného různé místní i reflexní změny. Není také pochyb, že odborně a cílevědomě provedená masáž má na člověka velice kladný a příznivý vliv, a to nejen po fyzické, ale i po psychické stránce. V poslední době si člověk začíná opět uvědomovat význam a hodnotu svého zdraví, a proto se do popředí dostává i masáž, která je dostupnou a pro obyčejného člověka nenáročnou metodou, jak napomoci svému zdraví, jak zvýšit svou výkonnost, jak zlepšit svůj fyzický i psychický stav. Masáž může také velice příznivě ovlivňovat předcházení různým úrazům, bolestem svalů a kloubů. Dalším účinkem masáže je urychlení regenerace organismu po práci a fyzické zátěži, lze jí také využít ke kompenzaci svalových dysbalancí, ke zlepšení celkového vzhledu
8
člověka a k oddálení projevů stárnutí na pokožce (5). Význam masáže je proto obrovský a zasahuje do všech sfér lidského života. Masáž byla vždy dobrým bojovníkem proti únavě, bolesti, nespavosti a jiným negativním jevům, který nepoškozoval lidský organismus, a proto se dochovala až do dnešní doby a je stále hojně využívána.
1.2 Účinky masáže Účinky masáže můžeme rozdělit do čtyř skupin: účinek mechanický – spočívá v podpoře návratu mízy a krve do periferie oběhového centra, to má za následek zrychlení odplavování produktů metabolismu účinek biochemický – projevuje se zarudnutím pokožky, které je způsobeno aktivizací vylučování histaminu a acetylcholinu účinek reflexní – ovlivňuje a dráždí nervovou soustavu, to má za následek ovlivnění jiných částí těla, než na které působíme účinek psychologický – reakce na dotek, získání masérovy důvěry, popřípadě důvěry jiné osoby, získání příjemných pocitů a uvolnění napětí (11)
1.3 Cíle masáže Cílem kterékoli masáže je v prvn í řadě kladné ovlivnění celkových i lokálních stavů, změn a potíží organismu, které mohla vyvolat například choroba, těžká fyzická aktivita nebo nějaké zranění. Masáž je také vhodný prostředek prevence proti vzniku různých chorob, dále přispívá ke zvyšování celkové tělesné odolnosti a k posílení zdraví (13).
9
1.4 Indikace a kontraindikace masáže Indikace a kontraindikace nám pomáhá určovat, zda je či není vhodné masáž provést při určitém stavu masírovaného. Celková masáž je prováděna jen málokdy, většinou se využívá masáže částečné. Jak indikace, tak i kontraindikace může být celková nebo lokální (místní).
Indikace = stav, kdy je vhodné nebo doporučené masáž provádět (5): pooperační a poúrazové stavy chronické revmatické nemoci funkční nervové poruchy nemoci pohybového aparátu interní choroby dlouhodobé stavy imobilizace bolesti hlavy bolesti svalů chronické nemoci dýchacích cest choroby krevního oběhu a cév rekonvalescence po chorobách
Kontraindikace = stav, kdy je zakázáno masáž provádět (5): nádorová onemocnění kornatění tepen choroby srdce křečové žíly akutní stavy (záněty, virózy, infekce atd.) po jídle při těhotenství a během menstruace (masáž břicha) krvácivé stavy
10
choroby dutiny břišní po těžké fyzické námaze opilost problémy se srážlivostí krve aplikace v místě čerstvého úrazu
11
2. Klasická a sportovní masáž Tyto dva druhy masáží jsou v dnešní době jedny z nejvyužívanějších masáží vůbec, a to nejen ve sportovním odvětví, ale i v běžném životě. Jejich historie spadá až do dávného pravěku.
2.1 Charakteristika Klasická a sportovní masáž jsou si velice podobné a využívají ve většině případů i stejných hmatů. U těchto druhů masáží dělíme masážní hmaty na:
tření Je to jeden z nejpoužívanějších masérských hmatů. Tření můžeme provádět plochami dlaní, hřbetem ruky nebo bříšky prstů. Tření ovlivňuje hlavně kůži a podkožní tkáň, zvyšuje a urychluje mízní a krevní oběh a tím pádem výměnu látek v tkáních (7).
Obr.1: Tření (Zdroj: http://www.skhubertus.com/20 06/foto/masaze2.jpg)
12
hnětení Je jedním z nejvydatnějších a nejúčinnějších masážních hmatů, ovlivňuje především krevní a mízní oběh nejen v podkoží, ale i ve svalových strukturách (7).
Obr.2: Hnětení (Zdroj: http://www.skhubertus.com/20 06/foto/masaze4.jpg)
roztírání Je velice podobné tření, avšak masér působí více do hloubky, takže ovlivňuje jak podkožní tkáň, tak i svalstvo a vazivo, tudíž účinky jsou obdobné jako u hnětení. Roztírání se používá hlavně na kloubní pouzdra a jejich okolí a také na ploché svaly (7).
Obr.3: Roztírání (Zdroj: http://www.skhubertus.com/2 006/foto/masaze6.jpg)
13
tepání Tepání se dělí do dvou skupin a to na tepání povrchní a tepání hluboké. Provádí se většinou rychlými údery oběma rukama a to vždy kolmo na svalová vlákna. Sval musí být zcela uvolněn, jinak může být masáž bolestivá a nepříjemná. Účinky závisí na intenzitě a druhu použitých hmatů. Menší intenzita vyvolává vazokonstrukci a zvyšuje svalový tonus, vyšší intenzita vyvolává vasodilataci a utlumuje funkci nervového systému. Tepání může mít také reflexní účinky (7).
Obr.4: Tepání (Zdroj: http://www.skhubertus.com/20 06/foto/masaze8.jpg)
chvění Při tomto hmatu je důležité naprosté uvolnění svalstva masírovaného. Účinek chvění má reflexní a dráždivý charakter a ve svalech zvyšuje prokrvení. Vydatné chvění svaly dráždí, mírnější naopak svaly uvolňují a uklidňují organismus (7).
Obr.5: Chvění (Zdroj: http://www.skhubertus.com/20 06/foto/masaze9.jpg)
14
pohyby v kloubech Dělí se na aktivní, pasivní nebo smíšené. Mohou být prováděny v jednom kloubu nebo ve více kloubech současně. Účinky jsou bohaté prokrvení, dráždění hlubších nervových zakončení, která přímo ovlivňují kloub. Velký význam mají i pro doléčování kloubních poranění (7).
Klasická masáž je využívána především jako masáž léčebná a masáž k doléčení po úrazech a zraněních. Je také vhodná u bolestivých a chronických stavů, kde pomáhá k uvolnění bolestivých bloků a spasmů, které vznikají důsledkem úrazů a především přetěžováním organismu (12). Jedná se také o masáž odstraňující únavu a napomáhajíc í regeneraci organismu. Často je využívána k odstraňování ochablosti, ztuhlosti a bolestivosti svalstva. Pomáhá také lepšímu prokrvení a návratu žilní krve a mízy z periferií do oběhového centra.
Sportovní masáž, jak je zřejmé již z názvu, je využívána hlavně sportovci, je součástí jejich tréninkového cyklu a jejím hlavním úkolem je dopomoci sportovci k jeho co nejvyššímu možnému sportovnímu výkonu (4). Sportovní masáž je specifická svým rozdělením podle toho, jakou funkci má masáž plnit. Dělíme ji na:
Masáž přípravnou - je určena ke zlepšení zdravotního stavu, k posílení organizmu zanedbaného nedostatkem pohybové aktivity. Jde o masáž celkovou a vydatnou.
Masáž odstraňující únavu – v ideálním případě by to měla být masáž trvající asi 60 min. Sportovci je zpravidla poskytována jednou až dvakrát týdně ve dnech, kdy se nejvíc nahromadila únava. Po této masáží by měl následovat minimálně 15
půlhodinový odpočinek vleže.
Masáž pohotovostní – může být dráždívá nebo uklidňující, zlepšuje prokrvení a prohřátí organismu, je zařazována před sportovní výkon, takže je součástí rozcvičení a má pomoci sportovci dosáhnout lepšího výkonu.
Masáž v přestávkách mezi výkony – jejím cílem je navrátit sportovci energii a odstranit nahromaděnou únavu, je kombinací masáže pohotovostní a masáže odstraňující únavu, je zařazována mezi sportovní výkony, mezi zápasy, mezi jednotlivé sportovní disciplíny.
Masáž sportovně léčebná – tato masáž je využívána při zranění nebo při jiných zdravotních potížích sportovce, musí by být naordinována lékařem a měla by být prováděna pod jeho dohledem, v dnešní době ještě není její použití tak běžné jako u ostatních druhů.
Masáž sportovně kosmetická – začala se uplatňovat až v pozdějších dobách, je využívána hlavně u disciplín, kde je důležitý vzhled, jako jsou např. gymnastika, krasobruslení, tanec, a to především u žen (10).
16
2.2 Historie
2.2.1 Pravěk Pravěk (3.mil př.n.l. – 4000 př.n.l.) je nejdelším a nejstarším obdobím v dějinách lidstva, za jeho počátek považujeme vznik člověka. V této době nebyl člověk schopen žít samostatně, proto tvořil tlupy. Vznik tohoto druhu masáže se datuje již do nejstarších dob naší civilizace, a to právě do dávného pravěku. Jelikož člověk podle jedné z teorií pochází z opů, můžeme považovat za prvopočátek masáže jakési čištění srsti jednoho jedince pomocí druhého, jak jsme zvyklí vidět v dnešní době v zoologických zahradách například u šimpanzů a jiných opic. Při této činnosti docházelo totiž ke kontaktu prstů jednoho člověka s tělem (pokožkou, srstí) druhého a ten zažíval jakýsi stav blaženosti, pohody a úlevy, protože sám o sobě dotek druhé osoby se nám může jevit jako velice příjemný a uklidňující. Již v této době si ale původní obyvatelé naší planety začali také uvědomovat, že hnětením a mačkáním různých pohmožděnin a bolestivých míst mohou urychlit jejich celkové zhojení. Můžeme se domnívat, že v této době to byla činnost spíše instinktivní než-li záměrná a účelná (16). Postupem doby si však lidé začali uvědomovat vliv této činnosti a začali ji zdokonalovat a rozvíjet Vývoj se však netýkal jen této oblasti, ale také jiných směrů jako výroba nástrojů, oděvů, lovu atd. Z této doby nejsou ovšem žádné písemné památky mimo malby na stěny jeskyní, proto nejsou tyto informace nijak podloženy a můžeme se tedy pouze domnívat o jejich pravdivosti z činnosti některých primitivních afrických kmenů, které doposud žijí podobným způsobem života jako naši předchůdci, a kde je masáž součástí prastaré léčby šamanů a čarodějů.
17
2.2.2 Starověk V době starověku (4000 př.n.. – 476 n.l.) dochází k rozvoji společnosti, a tím pádem zde můžeme také předpokládat i rozvoj masáže. Nejstarší dochované písemné zmínky o masáži jsou některými badateli a historiky datovány do doby asi 5000 př.n.l. Na Ebersově papyru je například masáž popisována jako jeden z tehdejších léčebných prostředků (5). Za zakladatele masáží jsou také považováni Babylóňané a Asyřané, kteří využívali masáže hlavně jako relaxačního prostředku ve vojsku. Tento poznatek se dochoval v podobě malby na alabastrově váze, která byla nalezena v paláci krále Sanheriba v Asyrském městě Ninive. Mezi první národy, které začaly při masážích využívat různých vonných a bylinných mastí, směsí bláta s olejem byli Egypťané a Peršané. Masáž se také rozšířila mezi židy, kteří se masáži naučili od Egypťanů. U židů však byla masáž jakousi součástí jejich náboženského života. V bibli je tato skutečnost vyobrazena v podobě Marie Magdalény, která umyla Kristovi nohy, osušila je vlastními vlasy a potřela mastí. Tento skutek byl nejen poctou, ale i osvěžující masáží po Kristově námaze. Další rozvoj masáží směřoval z Egypta do Řecka. Masáž zde byla také zachycena v eposu Odyssea řeckého básníka Homéra ve scéně, kdy Kirké prováděla Odysseovi masáž v lázni. Řekové však znali masáž již z dřívějších dob, avšak v jiné podobě, a to jako masáž léčebnou, kterou využívali hlavně při léčbě různých zlomenin. Také Hippokratův učitel a přítel Herodikos
znal masáž,
kterou si sám prováděl, a ve spojení s každodenním cvičením se tak dožil velice požehnaného věku 100 let. Hippokrates (470 – 377 př. n. l.) tak poznával účinky Obr. 6: Hippokrates
masáží jako například příznivý účinek na oběhovou
soustavu, nespavost, hojení poranění, ale také na (Zdroj: redukci tělesné hmotnosti a v neposlední řadě, že lze http://mash.sipe.cz/histori e/img/hippokrates.jpg) také vhodnou masáží uvolňovat napjaté svaly a naopak
18
ty ochablé utužovat. Řecko je proto považováno za jednu z prvních zemí, ve kterých bylo masáží využíváno při různých tělesných aktivitách, tělesných cvičeních a sportech. Masáž zde byla využívána obzvláště před různými sportovními disciplínami a zápasy. Byly zde používány různé směsi oleje s pískem, kořínky a bylinkami, které měly účinky masáže zesílit. Některé masáže byly avšak prováděny tak hrubým způsobem, že byly sportovcům až nepříjemné, lze v nich spatřit podobnost s dnešními přípravnými a pohotovostními masážemi prováděnými před sportovními výkony. Po zápasech byly tyto tzv. předchůdci dnešních emulzí, masážních olejů apod. seškrabávány pomocí škrabek. Masáž nebyla dopřávána jen sportovcům, ale byla i součástí komplexní výchovy mladých mužů. Také učitelé a vychovatelé tehdejší tělesné výchovy byli sami maséry. Z Řecka se masáž rozšířila dále do Říma zásluhou Asklepiadese (124 př.n.l. – 60 př.n.l). Asklepiades doporučoval masáž hlavně jako jeden ze základních zdravotních prostředků a byl také striktním zastáncem správné životosprávy a dostatečného příjmu tekutin a v neposlední řadě také tělesných cvičení a masáže. Začal rozdělovat masáž na krátkodobou a dlouhodobou a na suchou a mokrou, která byla prováděna za pomoci různých tuků a olejů. Jako první uvedl do praxe nový masážní hmat - chvění. Velmi oblíbené byly v této době i vytápěné lázně – termy, které vznikly asi 100 let př.n.l. Nejdříve byly vytápěny z podlahy, později i za pomoci stěn. Byly v nich i speciální místnosti určené pro masáže a pro potíráním olejem, kde se lidé nechávali masírovat. Byla to většinou výsada bohatých, takže když si chtěl chudý také dopřát této masáže nezbylo mu nic jiného, než aby se masíroval sám. Není tajností, že si tuto slast dopřával i jeden z nejvýznamnějších politiků a vojevůdců říše římské slavný Gaius Julius Obr. 7: Claudius Galenus
Caesar. Avšak nejznámějším a nejzasloužilejším
člověkem, který se v této době zasloužil o rozvoj (Zdroj: http://www.health.gov.mt/im masáže byl římský lékař Claudius Galenus (131 – paedcard/issue/issue1/ipc001 201 n.l.). Pracoval v gladiátorské škole a jako první 2206.jpg)
19
začal masáž cílevědomě zařazovat do tréninkové přípravy gladiátorů (16). Byl zastáncem teorie, že spojením tréninkové přípravy a vhodného druhu masáže lze tělo připravit na sportovní výkon lépe než jen samotným tréninkem, což se později potvrdilo i po praktické stránce. Tohoto Římana můžeme tedy považovat za jakéhosi praotce sportovní masáže. Již v této době také rozlišoval masáž na přípravnou, v Římě nazývanou frictio, která zahrnovala tření a hnětení a přes mírný začátek se přidávalo na síle, avšak nesměly být překročeny určité hranice bolestivosti, aby nebyla masáž pro sportovce nepříjemná a neměla opačný účinek, než bylo požadováno. Naopak po zápasech používal masáž k odstranění únavy.
2.2.3 Středověk Jak je již známo, ve středověku (4000 př.n.l. – 476 n.l.) ochabuje zájem obyvatelstva o přírodní vědy, kulturu a lékařství a vzrůstá zájem o náboženství a filozofii, což má záporný vliv i na rozvoj masáží v tomto období. Vlivem různých chorob a infekčních onemocnění tedy upadá zájem o lázně a s nimi spojené masáže, za jejichž pomoci se nákaza může šířit (16). Jediný národ, který se přírodními vědami zabýval dále, byli Arabové, od kterých se masáž rozšířila přes Turecko, Persii až na Kavkaz. Techniky a způsoby jednotlivých hmatů se zde však lišily, např. při masáži zad bylo využíváno chodidel maséra. Naši slovanští předkové zase využívali při masážích různých masážních pomůcek jako např. dubové či březové metličky. Tyto metličky jsou na území Ruska používány i v dnešní době v horkovzdušných a parních lázních. Jako masážní prostředky používali masti, směsi výtažků z rostlin s olejem nebo lojem (5). V tomto období se tedy masáž dostala do pozadí a její obrození nastává až s příchodem renesance, tedy začátkem 16.stol. Zde totiž dochází opět k rozvoji lékařství, o což se zasloužilo především to, že lékaři začali znovu objevovat díla
20
svých antických předchůdců. Zvyšuje se opět zájem o lékařské vědy a tím pádem i o masáže. Dochází k prvním pitvám, díky čemuž dochází k lepšímu poznání anatomie lidského těla, zlepšují se dosud špatné hygienické zvyky. I přes zvyšující se zájem však nedosáhla masáž na území Evropy v tomto období takového rozkvětu a vývoje jako v dobách Řecka a Říma. Byla zde užívána převážně v lékařství. O rozvoj masáže v této době se nejvíc zasloužil Hieronym Mercuriallis (1530 - 1606), který sepsal všechny své dosavadní znalosti o masáži a léčebné gymnastice, rozdělil také roztírání na tři druhy (slabé, střední a silné). Tato kniha s názvem „De arte gymnastica“ (Verona, 1569), v překladu „O gymnastice“, byla doplněna i kresbami. Také vojenský lékař a reformátor chirurgie Ambrosius Paré doporučoval masáž jako terapii při kloubních onemocněních, neapolský profesor Alfonso Boreli (1608 – 1679) se snažil najít fyziologickou podstatu bolesti a využít masáž jako prostředek jejího odstranění. Ve svém díle „O pohybu živočichů“ píše o vlivu nervové soustavy na práci svalů, vysvětluje zde příčinu pohybu a také popisuje dlouhé kosti jako jakési páky pomáhající pohyby přenášet.
2.2.4 18. století Společnost postupně vyspívala a lidé začali používat masáže nejen při pohmožděninách a poraněních, ale také pro odstraňování únavy a získání pocitu svěžesti. Poznatky byly získány za pomoci známých cestovatelů a mořeplavců, kteří se při návštěvách primitivních národů seznamovali s účinky masáží. Podle botanika Fostra (pocházel z Německa a účastnil se výpravy
světově
známého
mořeplavce
Jamese
Cooka) byli unavení námořníci na Tahiti osvěženi masáží, kterou prováděly tamější domorodkyně. Obr. 8: Friedrich Hoffman
Jedním
z
nejvýznamnějších
zastánců
a
člověkem, který se snažil rozvíjet masáž v této době
(Zdroj: byl německý doktor a průkopník hydro a http://www.cerla.org.mx/int eriores/hist/hoff.jpg) balneoterapie Friedrich Hoffman (1660 – 1742). Ve
21
svém díle „Dissertationes physicomedical“ doporučuje masáž a pravidelné cvičení jako prostředek udržení tělesného a psychického zdraví. Ve Francii byli zastánci masáže lékaři Tissot a Andry, oba ji doporučovali jako součást tělesné výchovy. Andry se také snažil zavést masáž do medicínských oborů chirurgie a ortopedie (5). I přes snahu těchto doktorů se však masáž nedostala v Evropě na takové výsluní jako v dobách řecko – římských a byla zde pouze součástí lékařského odvětví.
2.2.5 19. století Teprve až v tomto století se zrodila moderní masáž sportovní a klasická tak, jak ji známe dnes. Hlavní podíl na tom měla švédská tělocvičná kultura. Jejím stvořitelem byl
původně misionář, jazykovědec, teolog a básník, později gymnasta a otec švédské masáže Peer Henrik Ling (1776 – 1839). Byl to nepříliš zdatný člověk, byl často nemocný, avšak i přesto se stal misionářem a cestoval do všech možných koutů světa, kde také poznal u primitivně žijících národů starobylou masáž. Tato masáž byla orientální a spočívala ve šlapání mladých dívek po zádech masírovaného. Neměl co
Obr. 9: Peer Henrik Ling
ztratit, mohl jen získat a jelikož byl často unavený, rozhodl se oddat účinkům této masáže a byl velice
(Zdroj: příjemně překvapen jejím blahodárným vlivem, proto http://www.priorityhealthan ji mírně poupravil a zaučil si svého vlastního maséra, dfitness.com/200pxPehr_Henrik_Ling.jpg) který ho na cestách po světě pravidelně masíroval, a to po důkladném předehřátí. Jeho stav se pomalu zlepšoval, až byl natolik dobrý, že se aktivně začal věnovat gymnastice a šermu, který později i vyučoval. Po návratu do své vlasti založil v Stockholmu v roce 1813 Ústřední ústav švédské gymnastiky, jehož součástí byla i škola masáže. Jeho gymnastika měla
22
především léčebné zaměření a všechny cviky byly založeny na pečlivém zkoumání lidské anatomie a fyziologie. Ústav si postupně získával světovou proslulost a byl inspirací pro spoustu ostatních zemí. Téměř všechny evropské tělesné ústavy vznikly po vzoru této švédské organizace (5). V této době také dochází k rozchodu společné cesty vývoje tělesné výchovy a masáže, zvláště té léčebné. Oba směry jdou nyní svou cestou a jsou na sobě nezávislé. Začalo proto vznikat spoustu masérských škol, jejímiž zakladateli byli například Mezger, Colombo, Lucas – Championniérea a také Zabludowski. Ten působil nejdříve v Petrohradě a později přednášel na univerzitě v Berlíně. Za svého života sepsal a napsal na sto článků a publikací o masážích, masážních hmatech a účincích masáže. První byla vydána v roce 1903 a nesla v překladu název „O sportovní masáži“. Se sportovní masáží se setkáváme ve větší míře až koncem 19. století. Vrcholem tohoto vývoje byla masérská škola finského doktora Hartea v Helsinkách. Tento způsob byl převzat a přepracován americkými atlety, kteří jej použili na olympijských hrách v Paříži v roce 1900. Na olympijských hrách ve Stockholmu v roce 1912 se jim masáž opět osvědčila, a proto ji od Američanů převzali evropští sportovci.
2.2.6 20. století V tomto století, hlavně jeho začátkem, se zasloužilo o rozvoj masérství nespočet lidí, byli to například Brustmann, Raul Coste, Kampf, Hoffa, Kirchberger a další. Jediným problémem, který bránil průniku masáže do všech společenských vrstev, byly hospodářské podmínky. Masáže si v té době mohli dovolit opravdu jen ti majetnější, a to se týkalo i sportovních masáží, chudší sportovní kluby si je proto z finančních důvodů nemohly dovolit. Tento problém přetrval i do dnešní doby. V gigantu tehdejší doby v SSSR se začali zabývat masáží ve větší míře až po roce 1917. Zájem se týkal nejen masáže léčebné, ale i masáže sportovní. V
23
Sovětském svazu byl hlavním stánkem masáže Státní ústřední ústav tělesné kultury, který sídlil v Moskvě. V roce 1924 se v tomto ústavu začala vyučovat také sportovní masáž. Od roku 1930 zde byly organizovány jedny z prvních masérských kurzů sportovní masáže. Neúnavným propagátorem těchto kurzů a také autorem velice rozsáhlé učebnice „Sportovnyj masaž“ byl profesor I. M. Sarkizov-Serazini. Podle jeho učebnice se dodnes vyučuje na některých ruských vysokých školách. Jeho nástupcem a pokračovatelem byl další sovětský profesor V. K. Dobrovolskij. Ten se zabýval výzkumem a vývojem moderní sportovní masáže.
2.2.7 Sportovní a klasická masáž v českých zemích U nás byl zakladatelem moderní sportovní masáže lékař a ortoped světového významu prof. MUDr. Vítězslav Chlumský (1867 - 1939), který také v roce 1906 vydal první československou publikaci s názvem „O masáži“. Způsob masáže byl převzat od Zabludowského a zavedl ji u nás asi ve 30. letech profesor Edmund Cmunt pod názvem klasická masáž. Z ní se později odvozovaly další druhy masáží. Cmunt byl také autorem spisu „Příručka masáže, lázeňských úkonů a pedikúry (16). Před první světovou válkou se u nás masáž používala jen velice zřídka, a to hlavně ta sportovní. Masáž byla většinou aplikována ve formách automasáží a ani po první světové válce u nás nedošlo k nějakému výraznému a významnému rozvoji, který by si její význam zasloužil. K první přednášce o sportovní masáži došlo v roce 1928 v takzvaném pomahatelském kurzu Československé obce sokolské v Tyršově domě v Praze. Jejím hlavním aktérem byl univerzitní profesor MUDr. M. Jaroš, který ve stejném roce vydal i publikaci „Sportovní masáž“. Avšak zařazení masáže do sportovního odvětví se stále nesetkávalo s kladným ohlasem. Ani po roce 1934, kdy byla u nás zákonem schválena a povolena masérská živnost, nenastal nějaký významný převrat v této oblasti (5). Teprve po druhé světové válce se u nás dostává masáž více do popředí,
24
nejdříve masáž léčebná a později i masáž sportovní, a postupem času se začíná přednášet i v některých tělovýchovných kurzech avšak jen omezeně. Do povinné výuky budoucích tělovýchovných pedagogů byla sportovní masáž zařazena v roce 1953 na FTVS, na tříleté trenérské škole při FTVS a dalších školách tohoto charakteru a od této doby se také stala nedílnou součástí osnov výuky na FTVS v Praze a později v roce 1957 také na FTVŠ v Bratislavě. Katedra tělovýchovného lékařství FTVS patřila také mezi jeden z prvních spolků, který sjednotil metodiku sportovní masáže u nás. Na vypracování této metodiky a jednotného postupu při masáži měl největší zásluhu MUDr. J. Urbánek, autor první knihy o masáži odstraňující únavu, a sportovní masér V. Martínek (16). V roce 1950 se konal v Petrohradě v Čechách jeden z prvních kurzů pro sportovní maséry. Po delší odmlce se již od roku 1961 konají každoročně kurzy školení nových masérů. Součástí těchto školení bylo také speciální doškolování, které probíhalo zhruba jednou za pět let a mělo za úkol informovat maséry o novinkách v oblasti masáže a zvyšovat tak tím jejich kvalifikaci. Teprve až vydáním Jednotné kvalifikace cvičitelů, trenérů a rozhodčích v ČSTV roku 1963 se stala masáž také nedílnou součástí osnovy školení trenérů vyšších kvalifikačních úrovní. Snaha o sjednocení metodiky a výuky sportovní masáže a o její zařazení do tělovýchovného procesu závodního a vrcholového sportu byla završena vytvořením prvního odborného a organizačního orgánu sportovních masérů – komise sportovní masáže při Zdravotnické radě ČSTV. V roce 1965 pak byla vydána příručka s názvem Kvalifikace sportovního maséra, která se stala pevným základem pro další školení a vzdělání sportovních masérů. Byla to jakási norma určující práva, povinnosti a rozsah práce maséra ČSTV (5). V roce 1971 byla v Praze uspořádána první celostátní konference na téma Masáž a sport. Vše, co bylo na této konferenci řečeno, bylo sepsáno do sborníku. Od této doby pak začaly vznikat knihy, které známe i z dnešní praxe. Česká sportovní masáž je v dnešní době ve světě známá a vyhledávaná, o což se zasloužili naši přední maséři Miroslav Sýkora, Pavel Křížek, Stanislav Hervert a Harry Martínek. Sportovní masáž je u nás využívána nejen vrcholovými
25
a špičkovými sportovci, ale i běžnými rekreačními sportovci a turisty. Největší podíl na rozšiřování sportovní a klasické masáže mají sportovní a fitness centra a různá regenerační zařízení, kde se masáž dostává i mezi běžnou populaci.
26
3. OSTATNÍ DRUHY MASÁŽÍ Klasická a sportovní masáž u nás v zemi patří jistě k nejznámějším, nejrozšířenějším a nejvyhledávanějším způsobům masáže, ovšem v dnešní době nabývají na popularitě i další druhy masáží, nejvíce však asi tradiční thajská masáž, shiatsu a reflexní masáž. V neposlední řadě je také velmi důležitá, nebojme se říct nejdůležitější masáží nepřímá masáž srdce, která již zachránila nemalý počet lidských životů.
3. 1 Tradiční thajská masáž
Tento orientální druh masáže, pochází z Thajska avšak kořeny sahají až do starověké Indie. Při vyslovení pojmu „thajská masáž“ si ještě donedávna lidé představovali masáž spojenou se sexem. Tato představa je ovšem neopodstatněná a jen těžko se jí dá uvěřit, protože thajská masáž je velice duchovní disciplínou, v minulosti prováděnou pouze v klášterech a chrámech (6).
Obr. 10: Thajská masáž (Zdroj: http://www.razdva.cz/tonejcenejsi/index_so/thajskem/image004.jpg)
3.1.1 Charakteristika tradiční thajské masáže Thajská masáž se od té klasické, která je u nás asi nejrozšířenější podstatně liší. Rozdíl je v tom, že u klasické masáže se pracuje přímo se svaly, kdežto u 27
thajské masáže se uvolňování svalů přikládá až druhotný význam, hlavním cílem je působení na energetické linie. Tato masáž je jednou z východních technik masáže, dědí se z generace na generaci už po tisíciletí. V Thajsku je tato masáž neoddělitelnou součástí života každého člověka. Spočívá ve spojení různých protahovacích cviků a stimulaci tlakových bodů a energetických linií na lidském těle, je to tedy jakési spojení jógy a akupresury. Thajská masáž je součástí tradiční thajské medicíny a jejím úkolem je snížit celkové napětí, zvýšit pružnost těla a harmonizovat tělo a duši. Na rozdíl od klasické a sportovní masáže je zde využíváno při protahovacích cvicích vlastní váhy maséra a masírovaného a při působení na tlakové body se uplatňují dlaně, palce u chodidel, v některých případech i lokty (6).
3.1.2 Historie tradiční thajské masáže Historické kořeny tradiční thajské masáže sahají velmi hluboko do dávné minulosti terapeutického léčitelství. První zmínka o těchto masážích byla zaznamenána asi ve 2. století př. n. l. ve starověkých budhistických textech, které pocházely ze severní Indie. V této době byly starověké budhistické chrámy Siamu nejen centry kultury a vzdělávání, ale i této léčebné metody. Mniši žijící v těchto chrámech po tisíciletí
poskytovali
bezplatnou
pomoc
lidem
Obr. 11: Shivago Komparaj přicházejícím v dobré víře. Tato pomoc spočívala v dobré radě, v podávání různých bylinek nebo v (Zdroj: http://www.ancientmassage. poskytnutí tradiční masáže. Thajská masáž kupodivu com/images/founder.jpg) nevznikla v Thajsku, jak je obsaženo v názvu této masáže, ale má původ v Indii. Za zakladatele thajské masáže je považován severoindický lékař Shivago Komarpaj. V zemi úsměvů, jak bývá Thajské království někdy nazýváno, je jeho jméno uváděno v několika různých tvarech: Shivago Kumar Baj, Shevaka
28
Komarapatr nebo přepis pálijské varianty do latinky - Jivaka Kumar Bhaccha. Doktor Shivago žil před více než 2500 lety a byl znám jako současník a přítel samotného Buddhy. Působil také jako osobní lékař krále Magadhy Bimbisara a buddhistické mnišské obce. Zmínky o jeho působení je možné najít ve starých buddhistických pálijských spisech, které se nazývají théravády. Thajci Shivaga dodnes uctívají jako „Otce doktora“ nebo „Otce medicíny“. Jeho praxe a činnost totiž kromě masážních a manipulačních technik obsahovala i znalosti staré indické lékařské nauky ajurvédy, znalosti o léčebném využití bylin a minerálů a o různých dietách. Proto tyto masáže byly často spojovány s aplikací bylinných procedur zvyšujících účinky masáže. Každý terapeut, který tyto masáže provádí a je zastáncem dlouholeté tradice, nezapomene před každou aplikací thajské tradiční masáže opomenout posvátnou mantru (motlitbu) vzývající doktora Shivaka, ve které ho prosí o zdraví, které přenáší do těl klientů. Chce, aby každý, koho masíruje, byl zdravý a šťastný. Tato mantra zní: Om namo Shevago sirasa a-hang karuniko sappasatanang o-saths tippamantang papaso suriyajantang komarapatto pagasesi wantami bantito sumetaso a-loka sumanahomi (3 krát opakovat) Piyo-tawa manusanang piyo-promma namuttamo piyo-naka supannanang pininsriyong namamihang namoputaya navon-navean nasatit-nasatean a-himama navean-nave napitang-vean naveanmahaku a-himana piyongmama namoputtaya (1 krát) na-a nava loka payati winasanti (6) (3 krát opakovat)
29
V současnosti se však většinou setkáme jen s čistou thajskou masáží bez bylinné terapie nebo s částečnou aplikací bylinné terapie, která se skládá především z parní lázně s odvarem z různých bylin. Podle účelu se tato lázeň provádí buď před nebo až po vlastní masáži. V tradičním thajském lékařství je možné vysledovat čtyři základní prvky: manipulační medicínu, dietní předpisy, bylinné léčení a duchovní cvičení. Samotná masáž je ovlivněna především indickou jogínskou preventivní medicínou a čínskou léčebnou terapií. Nuad Bo Rarn (v překladu asi jako „starodávná masáž“) má teoretický základ v nauce o neviditelných energetických liniích procházejících lidským tělem. Až do současnosti se dochovala jedna z nejznámějších a nejvýznamnějších masérských škol v Bankoku, která se nachází v chrámu Wat Pho. Thajská tradiční masáž se v dnešní době rozděluje na dva směry, a to na „jižní“ a „severní“. Severní technika je mírnější a klidnější, spočívá více v pomalém rytmu provádění pohybů, v pomalém a plynulém uvolnění. Jižní technika je proti tomu více manipulativní a je při ní používáno rychlejších pohybů. Tento styl je vyučován v již zmiňovaném chrámu Wat Pho, severní v nemocnici tradiční thajské medicíny nadace Shivago Komarpaj ve městě Chiang.
3.2 Shiatsu Masáž shiatsu je masáž tlaková, má především psychologický a duchovní význam, kdy při doteku maséra a masírovaného vzniká účinný prožitek probouzející v pacientovi samoléčitelské schopnosti. Dotyk je zde považován za základní prostředek ke zmírnění bolesti (1).
3.2.1 Charakteristika shiatsu Tato velmi stará japonská léčebná metoda využívá aplikace tlaku na akupresurní body na těle, při níž se na rozdíl od akupunktury nepoužívají 30
invazivní jehly. Jejím cílem je navození rovnováhy v těle a zlepšení celkového zdravotního stavu člověka. Shiatsu je spíše preventivní léčebná metoda a je používána tam, kde lékaři nemohou nalézt konkrétní onemocnění, což značí, že problém je spíše psychosomatického charakteru. Slovo „shiatsu“ v překladu sice znamená tlak prsty (hlavně palci), ale u tohoto způsobu masáže jsou využívány i dlaně kolena, chodidla a lokty. Tato masáž je prováděna nenásilně, bez jakékoliv bolesti za pocitu celkové relaxace a pohody. Akupresurní body se nacházejí na energetických drahách, takzvaných meridiánách. Shiatsu pracuje s dvanácti hlavními meridiánami, které se nazývají většinou po orgánech, jež ovlivňují. Každý meridián nemá pouze jeden akupresurní bod, ale je jich určitý počet.Tyto body se nazývají tsubo, mají vyšší energetický potenciál a ovlivňují místní i vzdálené části těla (15).
31
Obr. 12: Akupresurní body (Zdroj: http://pwp.netcabo.pt/om.shantii/shiatsu.jpg) Shiatsu spočívá v práci na celých energetických drahách, ve kterých za pomocí doteku, tlaku nebo strečinku dochází k rozproudění energetického toku Ki. Tato energie se dostává do postižené oblasti a může v dané oblasti nastolit rovnováhu. U této masáže je také důležité srovnání energetických potenciálů. To spočívá v tom, že z míst, kde je energetického potenciálu hodně se tato energie přesouvá do míst, kde je tohoto potenciálu málo nebo kde není žádný. V okamžiku, kdy se potenciály vyrovnají dojde k automatickému vyrovnání i v dalších částech těla. Tato masáž také příznivě ovlivňuje klouby, svaly, lymfatický a krevní oběh. Masáž trvá asi 60-90 minut s tím, že 30 minut je věnováno zjišťování energetického potenciálu a 60 minut je věnováno samotné masáži. 32
4.2 Historie shiatsu Tato japonská metoda masáže má kořeny hluboko v tradiční čínské medicíně, ze které později vznikla nebo spíše byla převzata. Jednou z nejstarších dochovaných písemných památek je lékařský spis, který byl pravděpodobně sepsán Žlutým císařem Huang Di (2697-2597 př. n. l.), legendárním čínským panovníkem a zakladatelem čínské kultury. Toto dílo neslo název „Huang Ti NejTing Su Wen“, v překladu „Klasický spis vnitřního lékařství Žlutého císaře“. Spis byl sepsán formou rozhovoru Žlutého císaře s jeho ministrem Či Po, kterému císař kladl otázky týkající se zdraví, nemoci a léčitelství a Či Po odpovídal. Již v tomto spise je zmínka o moxování (moxa je tyčinka vyplněná sušeným pelyňkem nebo dalšími bylinkami, která po zapálení Obr. 13: Huang Di
svým žárem a účinkem bylinek působí na akupunkturní
(Zdroj: body), akupunktuře a masážích jako o formách a http://kungfuyiquan.free.f prostředcích úspěšné léčby . Nejstarší tradice však r/images/Nouveau%20do ssier/Sans%20titre.jpg) přetrvávají již z roku 5000 př. n. l., byly šířeny ústní formou a předávány z generace na generaci (18). V této době se také medicína v různých koutech Číny značně lišila. Dělila se na tři směry na jižní, severní a na další oblasti. Jižní metoda spočívala v léčení pomoci různých bylinek, kořínků, kůry stromů atd. Bylo to způsobeno hlavně tím, že byl jih velice úrodný, a proto se zde dařilo množství léčivých rostlin a bylinek, které mohli zdejší obyvatelé různě kombinovat a využívat tak jejich blahodárné účinky. Tato metoda se později vypracovala na komplexní systém bylinného léčení v dnešní době známým pod názvem fytoterapie. Jelikož sever (oblast kolem Žluté řeky) nebyl tak úrodný a rostlinám se zde tak nedařilo, museli si zdejší obyvatelé vytvořit jinou formu léčitelství. Ta byla založena na moxování a akupunktuře. Tyto metody měly také velké úspěchy. Další, třetí směr, vznikl ve středu Číny a zde se jako léčebných prostředků využívalo masáží, akupunktury a také různých bylinek, byl to jakýsi kompromis mezi jihem a severem.
33
Novou formu získala čínská medicína až za vlády dynastie Han (206 př. n. l.- 220 n. l.), kdy byla Čína sjednocena a došlo tak i ke spojení těchto tří směrů a vzniklo komplexní lékařské učení, které se zakládalo na čtyřech formách léčení. Bylo to moxování, akupunktura, bylinné léčení a masáž AN-MA. Jak je vidět masáž zde byla využívána dávno před naším letopočtem jako léčebný prostředek. Tato prastará čínská masáž se nazývala YA-YA a byla založena na tlaku buď prsty nebo speciálními tyčinkami na určité body na těle (15). S příchodem indického mnicha Bódhidharmy asi 500 l. př. n. l., který do Číny přišel šířit budhismus, dostala tato masáž novou podobu. Když po svém příchodu viděl, jak jsou na tom zdejší mniši špatně po zdravotní stránce, začal je učit, jak se starat a pečovat o své tělo. Vytvořil soubor cviků a masážních technik TAO-YIN. TAO-YIN je jednoduchý systém masáže, kdy se rukou nebo prsty poklepává na určitá místa na těle (15). Asi 600 př. n. l. se začal buddhismus, a tím Obr. 14: Bódhidharma
pádem i tato technika léčitelství rozšiřovat do
Japonska. K velkému rozvoji zdejší orientální (Zdroj: http://www.wisegorilla.co medicíny však došlo až v období EDO (1603-1869), m/images/zen/bodi8.jpg) kdy Tokugawovi šógunové zanevřeli na vliv evropských způsobů rozšířených misionáři, obchodníky a křesťany a začali opět prosazovat původní tradice a zvyky. Právo masírovat zde bylo vyhrazeno ve většině případů pro slepce, kteří měli více než ostatní vyvinut hmat. Avšak slepota jim nedovolovala provádět kvalitně jiné léčitelské techniky, např. bylinnou léčbu. Proto měli nižší kvalifikaci než lékaři a bylinkáři. Postupně se masáž začala z léčitelství vytrácet a stávala se pouze jakýmsi relaxačním prostředkem. Od 19. století se masáže používaly jen jako prostředek navození příjemných pocitů. Toto trvalo až do začátku 20. století. K tomuto úpadku také přispělo opětovné ovlivnění evropskou moderní medicínou, která měla v této době mnohem lepší výsledky než tradiční čínské léčitelství, a proto se k ní přikláněla i tehdejší vládnoucí vrstva (15).
34
Velké znovuzrození čínské medicíny přišlo s počátkem 20. století, kdy v roce 1919 vydal zastánce alternativní medicíny Tamai Tempaku knihu s názvem Shiatsu Ho, což znamená v překladu „metoda tlaku prstů“. To se později přetvořilo na pouhé Shiatsu, tedy tlak prstů. Tamai Tempaku se dá považovat za otce Shiatsu. Studoval dopodrobna klasickou čínskou medicínu, masáže AM-MA, DO-IN a AMPUKA, avšak využíval poznatků ze západní anatomie, fyziologie a psychologie (16). Orientální medicína se opět dostala do popředí, ale jen na krátkou dobu. Velká krize přišla během a koncem 2. světové války, kdy generál Mac Arthur okupoval Japonsko a vše, co bylo japonské, bylo i protiamerické, teda zakázané. Japonské umění i medicína v této době hodně upadaly, ale díky Helen Kelehrové se podařilo znovu obrodit tyto masáže. Jelikož hodně lidí přišlo během války o zrak a nezaměstnanost narůstala, doporučila slepce jako vynikající terapeuty, aby vykonávali masáže.
3.3 Reflexní masáž Základem reflexní terapie jsou poznatky, že na všech zakončeních lidského těla jsou jisté oblasti, reflexní plošky, které odpovídají příslušným orgánům nebo oblastem těla. Díky fyzickému působení na tyto body (v našem případě masáží) a vnímáním citlivosti daného místa lze sledovat a přímo ovlivňovat zdravotní stav odpovídajícího orgánu nebo části těla (8). Tuto masáž je vhodné zvolit v situacích, kdy nemůžeme působit přímo na postižené místo, jelikož nám to okolnosti a stav pacienta nedovolují. Tato masáž je také vhodná při potížích s vnitřními orgány.
3.3.1 Charakteristika reflexní masáže Při reflexní masáži je využíváno především cest nervových spojů v oblasti 35
daných reflexních oblouků. Reflexní oblouk se skládá z receptoru, který slouží jako čidlo, z dostředivé (aferentní) dráhy, z centra, z odstředivé (eferentní) dráhy a z efektoru, což je výkonný orgán. Místo, na které tedy působíme, není místem, kde je nemocná nebo poškozená tkáň. Je to v podstatě léčebný manuální zásah na povrchu lidského těla, který je aplikován v místě druhotné, onemocněním reflexně vyvolané změny (8).
Obr. 15: Reflexní body plosky nohy (Zdroj: http://www.hadziki.cz/obrazky/reflex ka.jpg) Reflexní masáž je odvozena od klasické masáže, avšak je prováděna na sucho bez pomocných masážních prostředků. Dělíme ji do tří skupin: Vazivová reflexní masáž -
technika kožní - spočívá v posunu podkožního vaziva proti fascii
-
technika mělká - spočívá v posunu podkoží proti spodině
Segmentová reflexní masáž Volí se podle daného orgánového onemocnění a jemu danému segmentu na povrchu těla. Periostální reflexní masáž Spočívá v bodovém rytmicky prováděném tlaku na kostní plochy.
36
3.3.2 Historie reflexní masáže Tato metoda péče o tělo stará asi 5000 let byla využívána již nejstaršími civilizacemi před naším letopočtem. Vznikla ve východní Asii, avšak o místě jejího vzniku se vedou spory. Někteří tvrdí, že to byla Čína, jiní Egypt, Vietnam či Indie. První zmínka o reflexní terapii pochází ze základní knihy čínského lékařství, kterou sepsal bájný Žlutý císař asi 3000 let př. n. l. Důkazem toho, že lidé používali reflexní terapii již dávno před naším letopočtem, jsou také malby na stěně hrobky v Saqquaře asi z roku 2330 př. n. l. Další dochované záznamy se zmínkou o reflexní terapii jsou v knize „Tao-Te-Ting“ napsané asi roku 500 př. n. l., v knize „Hua Tuo Mi Ojo“ z roku 206 př. n. l. a v knize „Hva-Do Ren“ z roku 1279. Na náš kontinent se první inforamce o této terapii dostaly v podobě písemností, které s sebou z dalaekých cest do Orientu přivezl známý mořeplavec a cestovatel Marco Polo. Historie reflexní masáže také souvisí s vývojem akupunktury, protože tyto techniky jsou si velice podobné a mají hodně společného. Důkazem toho je, že ve 4. století př. n. l. byla použita akupunktura společně s reflexní terapií čínským lékařem Wang Wejem. Historikové se domnívají, že podobná terapie byla využívána v Severní a Jižní Americe tamějšími léčiteli, avšak ne pouze na chodidlech a rukou, ale i na ostatních částech těla. V Evropě pocházejí první zmínky asi z 16. stol. n. l., ale až teprve v 19. století bylo objeveno britskými lékaři, že působení tlaku na určitá místa na lidském těle ovlivňuje činnost vnitřních orgánů a vyvolává poruchy vnímání. Začátkem 20. století nastal úpadek masáží a terapií. Jediná z málam která se v této době snažila masáže oživit, byla fyzioterapeutka Eunice Inghamová. Zjistila, že nejovlivnitelnějšími partiemi s reflexními body jsou plosky chodidel a postupně zakreslila jejich mapy, které jsou využívány až do dnešní doby. Začala se na oblast chodidla zaměřovat. Tuto metodu nazvala tlakovou masáží, avšak později ji přejmenovala na reflexologii. Navštívila Spojené státy americké, kde se snažila
37
tuto metodu šířit, ale tato metoda zde byla považována za podvod a někteří lidé, kteří ji zde prováděli, byli dokonce obviněni z jejího provozování. V roce 1966 zavedla Doren Bayleyová reflexní terapii do Velké Británie. Zvýšený zájem o alternativní léčebné metody v 70. letech jí pomohl proniknout do širšího podvědomí. V té době také Ann Gillandersová zřídila Britskou školu reflexní terapie (8). V současnosti jsou rozšířeny dva směry reflexní terapie. První směr vychází z čínských tradic a druhým směrem je americká metoda. V České republice se o rozšíření čínského směru reflexní terapie zasloužil především reflexní terapeut Ing. Jiří Janča, Csc., dnes již po celé Evropě proslulý svým léčitelským uměním (8).
3.4 Nepřímá srdeční masáž Snad jedna z nejdůležitějších masáží, kterou známe, je nepřímá masáž srdce. Tento druh masáže již určitě zachránil život nespočtu obyvatel naší planety a je součástí laické první pomoci. Vzhledem k tomu, že lékařská věda jde stále dopředu, tak i technika a způsob této masáže se neustále vyvíjí.
3.4.1 Charakteristika nepřímé srdeční masáže Masáž srdce je činnost, kterou se vnějším stlačováním hrudníku snažíme nahradit mechanickou funkci srdečního svalu. Srdeční masáž se většinou kombinuje s umělým dýcháním, avšak je účinná i samotná. Toto spojení s umělým dýcháním se nazývá kardiopulmonální resuscitace a využívá se v případech, kdy samotná masáž srdce nestačí, tedy při zástavě srdeční činnosti a zástavě dechu. Včasné zahájení srdeční masáže je zásadní pro její účinnost a úspěšnost. Začneme-li masírovat ihned po zástavě srdeční č innosti, je naděje na záchranu velice vysoká. Jedinou výjimkou, kdy je dovoleno mírné pozdržení je 38
volání rychlé záchranné služby. Je-li postiženou osobou dítě mladší osmi let, voláme záchrannou službu až po 1 minutě srdeční masáže a umělého dýchání. Naopak u dospělých je volání záchranné služby prvním krokem. Resuscitace by měla být prováděna až do vyčerpání zachraňující osoby či do příjezdu záchranné služby. Doporučována je doba asi 30 minut, po uplynutí této doby je naděje na záchranu téměř nulová (14).
3.4.2 Postup při kardiopulmonální resuscitaci Pokud dotyčná osoba nereaguje na zvukový a následně bolestivý podnět, postupujeme takto: − položíme postiženého na rovnou, pevnou a tvrdou podložku − pokud je to nutné, vyčistíme dutinu ústní − provedeme uvolnění dýchacích cest záklonem hlavy − pokud osoba nedýchá nebo dýchá lapavě, pověříme další zúčastněnou osobu zavoláním rychlé záchranné pomoci – tel. č. 155, nebo linky 112 − začínáme resuscitovat – položíme ruce kolmo k tělu masírovaného (lokty jsou nepokrčené) a celou vahou vlastního těla začínáme hrudník stlačovat frekvencí sto stlačení za minutu, což jsou asi dvě stlačení za sekundu do hloubky 4-5cm.
39
Obr. 16: Kardioplumonální resuscitace (Zdroj: http://www.zuova.cz/sluzby/pic/cpl005a.jpg) U dospělé osoby zahajujeme resuscitaci 30 stlačeními (kompresemi), po kterých následují 2 vdechy, tento rytmus se stále opakuje. U malých dětí a u tonoucích začínáme 5 vdechy, protože je zde možnost, že pouze těmito vdechy postiženou osobu rozdýcháme a následně pokračujeme opět ve frekvenci 30 kompresí a 2 vdechy. U dětí používáme sílu podle věku, a abychom jim neublížili, buď resuscitujeme jednou rukou nebo pouze dvěma prsty. Hlavním úkolem kardiopulmonální resuscitace je překlenutí doby mezi zástavou srdce a příjezdem lékařské pomoci a snaha o udržení základních životních funkcí. Do několika minut po zástavě je velice pravděpodobné a reálné obnovení životních funkcí zachraňovaného bez větších následků (14).
40
3.4.3 Historie kardiopulmonální resuscitace (KPR) Již od dávných dob se lidé snažili vzkřísit či oživit zejména utonulé, náhle zemřelé, podchlazené nebo udušené. Tato fakta se dochovala díky starověkým kresbám či zápiskům v Bibli. V roce 1542 popsal belgický lékař, anatom a spisovatel Vesalius (15141564) fibrilaci srdečních komor. Ve stejném roce alchimista a lékař Paracelsus (1493-1541) zařadil k resuscitaci i umělé dýchání, jehož principem bylo vhánění vzduchu do úst pomocí měchu. V roce 1892 Obr. 17: Vesalius
Bird aplikoval a popsal nepřímou srdeční masáž.
Do konce 19. století byla masáž srdce pouze (Zdroj: http://clendening.kumc.ed ojedinělou záležitostí a její užití nabylo významu až u/dc/pc/vesalius03.jpg) ve 20. století, zejména pak v jeho druhé polovině, kdy se toto odvětví začalo rozvíjet a utvářet do dnešní podoby. V roce 1947 popsal Beck srdeční defibrilaci. V roce 1958 bylo provedeno dýchání z plic do plic a jeho přednosti před jinými tehdejšími způsoby popsal doktor Peter Safar (1924-2003) společně s Jamesem Otisem Elamem (1918-1995). Elam napsal v roce 1959 instruktážní knížku s názvem „Rescue breathing“. V roce 1960 Kouwenhoven, Jude a Knickerbocker znovuobjevili a propracovali nepřímou srdeční masáž ve spojení s umělým dýcháním.V dalším vývoji sehrál významnou Obr. 18: Peter Safar
roli také Gurvičův dřívější objev spočívající v tom, že
(Zdroj: výbojem stejnosměrného proudu do lidského těla je http://www.safar.pitt.edu /images/images/Safar_P vyrušena fibrilace srdečních komor. Peter Safar vydal v eter_web.jpg) roce 1968 příručku s názvem „Kardiopulmonální resuscitace“ a v roce 1978 vydal knihu s názvem „Kardiopulmocerebrální resusctitace“, která obsahovala i nové poznatky o patofyziologii, o stavech selhání základních životních funkcí a o oživování.
41
V dnešní době se metodikou resuscitace zabývá několik mezinárodních organizací. Nejvýznamnější a nejvýraznější organizací je Mezinárodní styčný výbor pro resuscitaci (ILCOR), na evropském území potom Evropská rada pro resuscitaci. Snaha o celosvětovou standardizaci resuscitačních postupů ovšem paradoxně vede k jisté těžkopádnosti systému. V roce 2000 byla vydána pravidla a postupy pro provádění kardiopulmonální resuscitace. V poslední době se hodně spekulovalo a KPR dostala přibližně takovou formu, jaká je uvedena výše.
42
Závěr Masáž je velice příjemná regenerační, relaxační či lečebná metoda, která nepůsobí pouze na tělo, ale i na duši a má na lidský organismus velice příznivé účinky. Masáž nás provází životem již od našich počátků v dávném pravěku a nepochybně bude i nadále součástí našich životů. Tak jako má každá kultura svvá specifika, tak i masáž vznikala a rouvíjela se v různých koutech světa jinak, proto dnes rozeznáváme mnoho druhů masérských technik a je jen na nás, ketrou z nich si zvolíme k uklidnění svého těla i duše. Nesmíme také zapomínat na nepřímou masáž srdce, která je nezbytnou součástí laické první pomoci a tudíž by ji měl každý člověk umět bez zaváhání provést.
43
Seznam použité literatury 1. Dubitsky, C . Shiatsu orientální terapie. 1. vyd. Praha: Pragma, 2000, 247 str., ISBN 80-7205-748-0 2. Dylevský, I. Lymfa-míza. Olomouc: Poznání, 2006, 109 str., ISBN 80-86606-42-2 3. Havelková, D. Shiatsu, cesta ke zdraví a spokojenosti. 1. vyd. Praha: Triton, 2001, 181 str., ISBN 4. Kvapilík, J. Sportovní masáž pro každého. 3. vyd. Praha: Olympia, 1991, 147 str., ISBN 80-7033-120-8 5. Kvapilík, J. a kol. Teorie a praxe masáže. Ostrava: Aks, 1995, 179 str., ISBN 80-85798-49-2 6. Krejčířová, I. Thajská masáž. Olomouc: Fontána, 2001, 10 str., ISBN 80-86179-43-5 7. Pavlů, D., Kvapilík, J. Základy masáže. Praha: Scienta medica, 1994, 208 str., ISBN 80-85526-11-5 8. Wright, J. Reflexní terapie a akupresura. 1. vyd. Dobřejovice: Rebo production, 2001, 124 str. 9. Žaloudek, K. Masáž. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1965, 272 str., ISBN 08-089-65 10. http:/www.aktip.cz/cs/produkty-sluzby/masaze/sportovni-masate.html
44
11. http:/www.kosmetika-masaze-alcina.wz.cz/o-pozitivnich-ucincich-masazi.php 12. http:/www.nadvorku.com/masaze-na-dvorku 13. http:/www.oa.svitavy.cz/pro/renata/remesla/maser/index.htm 14. http:/www.prvni-pomoc.com 15. http:/www.shiatsu.cz/index.shtml 16. http:/www.shiatsu.wz.cz/historie.html 17. http:/www.umeni-masaze.cz/historie-masaze.html 18. http:/www.zen-shiatsu.cz/historie.html
45
Seznam obrázků Obr. 1: Tření
12
Obr. 2: Hnětení
13
Obr. 3: Roztírání
13
Obr. 4: Tepání
14
Obr. 5: Chvění
14
Obr. 6: Hippokrates
18
Obr. 7: Claudius Galenus
19
Obr. 8: Friedrich Hoffman
21
Obr. 9: Peer Henrik Ling
22
Obr. 10: Thajská masáž
27
Obr. 11: Shivago Komparaj
28
Obr. 12: Akupresurní body
22
Obr. 13: Huang Di
33
Obr. 14: Bódhidharma
34
Obr. 15: Reflexní body plosky nohy
36
Obr. 16: Kardioplumonální resuscitace
40
Obr. 17: Vesalius
41
Obr. 18: Peter Safar
41
46
Resumé Tato bakalářská práce je věnována nejznámějším druhům masáži, jejich historii a vzniku, obzvláště pak té klasické a sportovní. Najdeme zde definici masáže, její účinky, cíle a význam pro člověka. Je v ní také popsána základní charakteristika jednotlivých masáží. Masáže byly zpočátku užívány hlavně jako prostředek k léčení, avšak v dnešní době patří mezi nejpoužívanější regenerační prostředky, hlavně ve sportovním odvětví.
This bachelor thesis is about best known kinds of massage, their history and their rise, especially classic and sporting massage. We found here definition of massage, their effects, purposes and their meaning for human too. Massage be used first like means of treatment, bud in this time belongs to before the most used means of regenation, mainly in sport branch.
47
