MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Centrum univerzitního sportu
Slackline - rozvoj rovnovážných schopností Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Vypracoval:
Mgr. Taťána Straková Ph.D.
Bc. Petr Šimurda Učitelství TV pro ZŠ a SŠ Brno, 2014
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích. V Brně dne 28. dubna 2014
podpis:
Děkuji vedoucí diplomové práce, paní Mgr. Taťáně Strakové, Ph.D., za odborné vedení a ochotu pomoci při vypracování mé diplomové práce.
Obsah ÚVOD ..................................................................................................................... 8 1. SLACKLINE ...................................................................................................... 9 1.1 Historie slackline ................................................................................. 10 1.2 Druhy slackline ................................................................................... 12 1.2.1 Lowline ..................................................................................... 12 1.2.2 Longline ................................................................................... 12 1.2.3 Trickline, Jumpline................................................................... 12 1.2.4 Rodeoline ................................................................................. 13 1.2.5 Wasserline, Watterline ............................................................. 13 1.2.6 Highline .................................................................................... 14 1.3 Slackline rekordy................................................................................. 14 1.3.1 Světové slacklinové rekordy .................................................... 14 1.3.2 České slacklinové rekordy ....................................................... 15 1.4 Materiální vybavení ............................................................................. 15 1.5 Kotvení slackline ................................................................................. 17 1.6 Slackline na základních a středních školách ....................................... 17 2. ŘÍZENÍ POHYBU A POLOHY TĚLA ............................................................ 18 2.1 Mozeček .............................................................................................. 18 2.2 Bazální ganglia .................................................................................... 19 3. LIDSKÁ MOTORIKA JAKO PŘEDPOKLAD POHYBU ............................. 20 3.1 Vlohy ................................................................................................... 20 3.2 Motorické schopnosti .......................................................................... 21 3.3 Pohybové dovednosti .......................................................................... 22 3.3.1 Klasifikace pohybových dovedností ........................................ 23 3.4 Schopnost versus dovednost................................................................ 24
3.5 Dělení motorických schopností ........................................................... 25 3.5.1 Kondiční schopnosti ................................................................. 26 3.5.2 Koordinační schopnosti ............................................................ 27 3.5.3 Hybridní schopnosti ................................................................. 28 3.6 Měření motorických schopností .......................................................... 28 3.7 Motorické učení ................................................................................... 30 3.7.1 Fáze motorického učení ........................................................... 30 4. KOORDINAČNÍ SCHOPNOSTI ..................................................................... 34 4.1 Dělení koordinačních schopností ........................................................ 36 4.1.1 Kinesteticko diferenciační schopnost ....................................... 36 4.1.2 Prostorově orientační schopnost............................................... 36 4.1.3 Rovnováhová schopnost ........................................................... 36 4.1.4 Komplexní reakční schopnost .................................................. 37 4.1.5 Rytmická schopnost ................................................................. 37 4.1.6 Schopnost řešit prostorové struktury pohybu ........................... 37 4.1.7 Schopnost řešit časové struktury pohybu (schopnost timingu) 37 4.1.8 Schopnost sdružování ............................................................... 38 4.1.9 Schopnost přestavby ................................................................. 38 4.2 Vývoj koordinačních schopností ......................................................... 38 4.2.1 Období kojenecké a batolecí (1 – 3 roky) ................................ 39 4.2.2 Období předškolního věku (3 – 6 let)....................................... 39 4.2.3 Období mladšího školního věku (6 – 11/12 let) ....................... 40 4.2.4 Období staršího školního věku (11/12 – 14/15 let) .................. 40 4.2.5 Období postpubescence (15 – 20 let) ....................................... 41 4.2.6 Období dospělosti – raná dospělost a střední věk (20 – 60 let) 42 5. ROVNOVÁHOVÉ SCHOPNOSTI .................................................................. 43
5.1 Dělení rovnováhových schopností ...................................................... 44 5.1.1 Statická rovnováhová schopnost .............................................. 44 5.1.2 Dynamická rovnováhová schopnost ......................................... 44 5.1.3 Balancování předmětů .............................................................. 45 6. CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE .......................................................... 46 6.1 Cíl diplomové práce ............................................................................ 46 6.2 Hypotézy ............................................................................................. 46 6.3 Úkoly práce ......................................................................................... 47 7. METODIKA PRÁCE ....................................................................................... 48 7.1 Charakteristika souboru....................................................................... 48 7.2 Příprava a sběr dat ............................................................................... 48 7.3 Použité metody .................................................................................... 49 7.3.1 Výdrž ve stoji jednonož na zemi, oči zavřené .......................... 49 7.3.2 Rovnováha na lavičce ............................................................... 50 7.4 Popis intervence .................................................................................. 51 7.5 Použité statistické metody ................................................................... 52 7.5.1 Minimální a maximální hodnoty (min., max.) ......................... 52 7.5.2 Aritmetický průměr (
............................................................ 52
7.5.3 Rozptyl ( ) ............................................................................. 52 7.5.4 Hladina statistické významnosti testu (α) ................................ 53 7.5.5 Směrodatná odchylka (s) .......................................................... 53 7.5.6 F – test ...................................................................................... 53 7.5.7 T – test ...................................................................................... 53 8. VÝSLEDKY PRÁCE, DISKUZE .................................................................... 55 8.1 Popisné statistiky ................................................................................. 57 8.1.1 Kontrolní skupina ..................................................................... 57
8.1.2 Experimentální skupina ............................................................ 58 8.2 Testování hypotéz ............................................................................... 59 8.2.1 Hypotéza H1 ............................................................................. 59 8.2.2 Hypotéza H2 ............................................................................. 60 8.2.3 Hypotéza H3 ............................................................................. 61 8.3 Diskuze ................................................................................................ 62 9. ZÁVĚR ............................................................................................................. 63 10. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ................................................................ 64 11. SEZNAM OBRÁZKŮ .................................................................................... 67 12. SEZNAM TABULEK..................................................................................... 68 13. SEZNAM PŘÍLOH ......................................................................................... 69 RESUMÉ .............................................................................................................. 70 SUMMARY .......................................................................................................... 71 PŘÍLOHY ............................................................................................................. 72
ÚVOD Slacklining je sportovní odvětví, které v současné době zažívá velký rozmach. Původně se všichni jeho příznivci rekrutovali z řad horolezců, ale nyní už se najdou mezi slacklinery i tací, kteří po skalách nikdy nelezli. Tato velká popularita je způsobena nejen zajímavostí samotné chůze po slackline, kdy člověk může neustále posouvat své hranice, ale také fyziologickou prospěšností na posílení svalstva celého trupu. Proto je využíván i jako tréninková pomůcka, například u alpských lyžařů. Tato práce se věnuje stimulaci a rozvoji rovnováhových schopností a to jak složky statické, tak i složky dynamické právě pomocí slackline. Vliv toho cvičení na rozvoj rovnováhy se budeme snažit prokázat na žácích sedmých tříd Základní školy Žďár nad Sázavou, Švermova 4. V první části práce si přiblížíme a představíme slacklining, jeho historii, specifika a také něco málo z materiálního vybavení. Dále se budeme věnovat popisu lidské motoriky, především koordinačních schopností a rovnováhy, které jsou pro naši práci stěžejní. V druhé části se věnujeme ověření námi zvolených hypotéz, zda je slackline prospěšná pro rozvoj rovnováhy, jestli jsou v rovnováze rozdíly mezi chlapci a děvčaty a také jestli pomocí slackline dokážeme více stimulovat rovnováhu statickou či dynamickou. Výzkumu, z nějž naše data pocházejí, se zúčastnilo celkem 64 probandů.
8
1. SLACKLINE Název slackline je složeninou dvou anglických slov slack – volný, ochablý či také lajdácký a line – čára, přímka. Jde o moderní zábavu a v poslední době již také sportovní odvětví, se kterou se můžeme čím dál častěji setkat v městských parcích, ale samozřejmě nejen tam (viz. Obr. 1). Při slackliningu jde o to překonávat pouze za pomoci vlastního těla napnuté textilní popruhy v různých šířkách a vzdálenostech, Na slackline se také dají provádět různé triky, ať už to jsou různé statické postoje nebo také akrobatické skoky s různými rotacemi apod. Často je označována jako moderní provazochodectví, ačkoli někteří slacklineři toto srovnání slyší neradi. Zatímco provazochodci, jak už název prozrazuje, chodí po provazech či ocelových lanech a k získání rovnováhy využívají dlouhých tyčí, slackline se provozuje na textilních popruzích a k udržení rovnováhy se využívá pouze vlastního těla. Nelze však tvrdit, že provazochodectví není aktivitou, z které by slackline nevycházela.
Obr. 1 Slackline (Wikipedia. org, n.d. Retrived from http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cambridgeslackerssaf40.jpg)
9
1.1 Historie slackline Různá nebezpečná vystoupení přitahovala pozornost lidí již od pradávna a vždy se našli lidé, kteří byli ochotni riskovat mnohdy i svůj život, jen aby získali slávu právě nějakým odvážným kouskem. Mezi ně samozřejmě patřili provazochodci, kteří se na lanech z různých materiálů procházeli pokud možno v co nejnebezpečnějších situacích. Již roku 1895 dokázal Jean-Francois Gravelet přejít přes ocelové lano, které bylo nataženo přes Niagarské vodopády. Dalším, kdo svou odvahou ohromil svět, byl Philippe Petit. Roku 1974, po šesti letech příprav, dokázal před zraky mnoha lidí přejít, samozřejmě ilegálně, lano natažené mezi věžemi Světového obchodního centra (Kváš, 2013; Marsh, 2008) Samotný slacklining se začal formovat během sedmdesátých let 20. století ve Spojených státech amerických, a to konkrétně v Yosemitském národním parku. Horolezci, kteří si krátili volnou chvíli během čekání na lepší počasí, začali balancovat na řetězech sloužících jako zábradlí kolem parkoviště. Později si již napínali mezi stromy vlastní lana a postupem času je nahrazovali dutými textilními popruhy. Jako propagátory toho sportu můžeme označit Adama Grosowskiho, Jeffa Ellingtona, Chongo Tuckera, Scotta Balcoma a Darrina Cartera. Jelikož šlo o novou a zajímavou aktivitu a ještě ke všemu se u prvních slaklinerů začala zlepšovat rovnováha a také posilovat hluboký stabilizační systém, rozšiřovala se tato aktivita rychle i mezi ostatní horolezce. Hlavně Adam Grosowski a Jeff Ellington udivovali svými i na dnešní dobu složitými prvky, kdy byli na slackline schopni žonglovat či stát na rukou. A to nejen těsně nad zemí, ale i na slackline napnuté mezi vysokými stromy. (Rogers, 2008) Roku 1893 Scott Balcom, Chris Carpenter a Chuck „Chongo“ Tucker napnuli slackline pod mostem v kalifornské Pasadeně, čímž vytvořili první highline. Ve stejném roce se Jeff Ellington a Adam Grosowski pokusili překonat slackline ukotvenou na Yosemitském vrcholu Lost Arrow Spire, které měla délku 17 metrů, avšak nacházela se ve výšce 880 metrů. K pokusu však po vzoru provazochodců zvolili ocelové lano, což jim činilo potíže a tuto „lajnu“ se jim pokořit nepodařilo. O rok později se o stejný přechod, nyní však již s použitím dutého popruhu, opět pokoušel Scott Balcom a jeho nový partner Darren Carter.
10
Ani tento rok se jim však nedařilo a to hlavně kvůli silnému větru, který jim znemožňoval udržet rovnováhu na úzkém popruhu. 13. června 1985 se Scott Balcom opět vrátil na Lost Arrow Spire a po dvouletém snažení konečně dokázal tuto slackline pokořit (viz. Obr. 2). Od té doby je toto místo „Mekkou“ všech highlinerů. Balcomův partner z předchozího roku Darren Carter dokázal tuto slackline překonat roku 1993. Do slacklinové historie se však zapsal nejen druhým přechodem na Lost Arrow Spire, ale také tím, že jej jako první pokořil bez jištění či přechodem highline napnuté mezi dvěma mrakodrapy na Long Beach. (Rogers, 2008)
Obr. 2 Slackline na Lost Arrow Spire (Rogers, 2008) Sledovat vývoj slackliningu v dalších letech už by bylo velice obtížné, protože se postupně rozšířil do celého světa a na každém místě se samozřejmě vyvíjel různými směry. Jako první slackliner v ČR je označován Jiří „Kolouch“ Janoušek, který začal nejprve balancovat, stejně jako zakladatelé tohoto sportu, na řetězech a roku 2005 i on přešel na textilní popruhy. V dalších letech prodělal a stále prodělává
11
slackline v České republice velký rozmach. Stále přibývají nové festivaly propagující tuto zajímavou aktivitu. Důležitým rokem pro domácí slacklinovou scénu je rok 2011, kdy byla Ondřejem Kvášem, Jiřím Janouškem a Olgou Pavlíkovou založena Česká asociace slackline. (Kváš, 2013, online)
1.2 Druhy slackline Jak už jsme se zmínili v kapitole o historii, slackline se stále vyvíjí a během let se transformovala do různých odnoží. Každá nabízí jiné vyžití.
1.2.1 Lowline Je základním druhem slackline. Popruh je natažen nejčastěji mezi stromy či jinými kotvícími body těsně nad zemí, takže jde o velice bezpečné odvětví slackliningu vhodné hlavně pro začátečníky. Pro tuto aktivitu se nejčastěji používá popruh šíře 25 mm a délky do 25 metrů. V začátcích jsou však obvyklé „lajny“ s délkou od 4 do 6 metrů. (Miller & Mauser, 2010, pp. 12-19)
1.2.2 Longline Jak již název napovídá, tato slackline se vyznačuje svou délkou. Většinou takto bývá označována „lajna“ delší jak 30 metrů. I zde se nejčastěji používají popruhy široké jeden palec, tedy 2,5 centimetru. Tato slacklinová aktivita již vyžaduje dokonalejší znalost materiálu, protože při samotné realizaci dochází v napínacím systému k velkému pnutí a špatné provedení by mohlo vést k těžkým úrazům. (Miller & Mauser, 2010, pp. 12-19)
1.2.3 Trickline, Jumpline Na první pohled podobná klasické lowline. Pro trickline se však používají širší popruhy (3-5 centimetrů), její délka je do 25 metrů a většinou nesahá výše než nad kolena. Toto odvětví slackline propojuje chůzi po „lajně“ s různými
12
akrobatickými prvky, ať už to jsou složité rovnovážné polohy či skoky a rotace kolem vertikální i horizontální osy. Stejně jako u longline je zde nutná vyšší opatrnost při kotvení slackline, protože při odrazech a především dopadech dochází v systému k řádově vyšším zatížením. (Miller & Mauser, 2010, pp. 12-19)
1.2.4 Rodeoline Většinou se jedná o kratší „lajny“ (5-8 metrů) uchycené ve výšce zhruba dvou metrů, avšak se značným průvěsem, takže slackliner je uprostřed popruhu kousek nad zemí. Je určena již pokročilejším sportovcům, protože je kvůli jejímu průvěsu složité na ni udržet rovnováhu. Většinou slouží k tzv. surfingu – rozhoupání slackline z jedné strany na druhou a následnému vyvažování. (Miller & Mauser, 2010, pp. 12-19)
1.2.5 Wasserline, Watterline Jako wasserline či watterline jsou nazývány slackline různých délek, které jsou nataženy přes vodní hladinu. Je velice obtížná na překonání, protože nejenže se od vody odrážejí různé odlesky světla, ale hlavně proto, že hladina není stálá a nelze si na ní najít pevný orientační bod. Je ale velice vhodná pro nácvik nových skoků, protože člověk nepadá na tvrdou zem. V některých variantách se můžeme setkat i s „Unterwasserline“, která je ukotvena těsně nad hladinou a uprostřed tedy člověk chodí s nohama ve vodě. (Miller & Mauser, 2010, pp. 12 – 19)
13
1.2.6 Highline Královská disciplína slackline. Jedná se o „lajnu“ nataženou ve výškách nad deset metrů. Jde o poměrně nebezpečnou disciplínu, která vyžaduje obrovské soustředění a psychickou pohodu. Slacklineři zde pro jištění používají horolezeckého sedacího úvazku. Je také nejnáročnější co se týká vlastního ukotvení
a
zajištění
absolutní
spolehlivosti
(Miller & Mauser, 2010, pp. 12-19)
1.3 Slackline rekordy 1.3.1 Světové slacklinové rekordy Nejdelší longline 494 m
17. květen 2010
Jerry Miszewski
220 m
2011
Faith Dickey
Nejdelší highline 137,5 m
14. říjen 2010
Jerry Miszewski
96.5 m
září 2012
Faith Dickey
Nejdelší highline bez jištění 55 m
19. listopad 2011
Andy Lewis
28 m
srpen 2012
Faith Dickey
Nejvyšší highline 1000m
3. srpen 2006
Christian Schou
14
všech
prvků
v systému.
1.3.2 České slacklinové rekordy Nejdelší longline 380 m
8. září 2013
Daniel „Danny“ Menšík
107 m
21. květen 2011
Anna Kuchařová
Nejdelší highline 102 m
podzim 2012
Daniel „Danny“ Menšík
47 m
1. květen 2012
Anna Kuchařová
Nejdelší highline bez jištění 32 m
červenec 2013
Petr „Peeto“ Kučera
(Slacklining, 2014; Slackline records, n.d.; Slackline, 2013; Víkend: Slackline – moderní provazochodci, 2013; Deníčky, n.d.) Pozn: Všechny uvedené rekordy byly platné ke dni 12. 4. 2014.
1.4 Materiální vybavení Vzhledem k tématu práce se zde budeme věnovat pouze vybavení na lowline, která je právě pro začátečníky tou nejvhodnější variantou. Jako nejlepší se jeví použití již hotových slackline setů. Jejich uchycení ke kotvícím bodům je jednoduché stejně jako napínání pomocí ráčny, která je součástí zakoupeného setu (viz. Obr. 3) Dalšími výhodami je hlavně rychlost, s kterou lze slackline připravit k používání, a také jednoduchost konstrukce eliminující lidskou chybu, která by mohla vést k nepříjemným zraněním. Při výběru nové slackline je také třeba zvolit její šířku. Existuje mylná představa, že čím širší popruh budeme mít, tím jednodušší bude chůze po něm. (Kváš, n.d.)
15
Obr. 3 Slackline s napínáním pomocí ráčny (chuzepolane.cz, n.d., Retrived from: http://www.chuzepolane.cz/fotky24147/fotos/_vyrd12_53slackline_povolovaci_s ystem_elephant_RLS-1_1.png) Pro lowline také můžeme použít duté smyčky či jiné textilní popruhy a jejich napnutí realizovat pomocí samosvorného systému Ellington či jeho modifikací (viz. Obr. 4). Jeho výhodou je nízká váha jednotlivých částí systému a je tedy výhodný při přesunech. Nevýhodou je však složitost konstrukce, kdy hrozí špatné „založení“ popruhu do kotvících elementů a tedy i potencionální nebezpečí. Z tohoto důvodu doporučujeme spíše používání již hotových setů pro slacklining.
Obr. 4 Slackline s napínacím systémem Ellington (hanibal.cz, n.d., Retrived from http://www.hanibal.cz/horolezecke-vybaveni/slackline/slacklinesety/5313-ocun-slackline-set-tricky/#.U1165qIuHNE)
16
1.5 Kotvení slackline Slacklining vznikl v krásných kulisách Yosemitského národního parku a stále je hlavně venkovní aktivitou. Proto jej doporučujeme v co největší míře provozovat právě v přírodě. Zde se jako kotvicí body nabízejí především stromy. Je však nutné, aby strom byl zdravý a dostatečně silný (pro 10 metrů dlouhou slackline by měl být průměr stromu alespoň 10 cm). Jako další kotvící body lze využít hluboko zabetonované sloupy, pevná zábradlí nebo kotvení uchycená do zdi. Jak už bylo řečeno dříve, při napínání slackline vznikají poměrně velké síly, a proto je nutné chránit kůru stromů, které ke kotvení používáme. Jako ochrana dobře poslouží kus koberce, karimatka či například stará deka. Jejich využitím chráníme nejen stromy, ale také snižujeme opotřebení upínacích popruhů a tím prodlužujeme jejich životnost. V případě napínání slackline v tělocvičně jako kotvící body můžeme použít kotvy uchycené do zdi nebo pevných konstrukcí, jako jsou volejbalové kůly, ukotvení hrazdy apod.
1.6 Slackline na základních a středních školách Slackline můžeme používat nejen v hodinách tělesné výchovy k tréninku rovnováhy či posílení hlubokého stabilizačního systému, ale také na dalších školních akcích. Jako možnost se jeví projektové dny, školní výlety, turistické a vodácké kurzy apod. Velice důležitá je předchozí rovnováhová průprava a následná motivace. První kroky na lajně budou vždy neúspěšné a žáci budou mít tendence chůzi po slackline označovat jako nemožnou a tudíž i zbytečnou.
17
2. ŘÍZENÍ POHYBU A POLOHY TĚLA Řízený a úmyslný pohyb je základem pro existenci vyšších organismů. U člověka je pohyb naprostou nezbytností pro vykonávání všech činností, ať už je to řeč, chůze či jemná motorika. Podněty, které nám slouží k zaujmutí a udržení polohy těla, získáváme z vestibulárního aparátu, svalových vřetének a šlachových tělísek. Receptory vestibulárního aparátu slouží především ke zprostředkování informací o pohybech hlavy. Svalová vřeténka a šlachová tělíska vysílají údaje o poloze končetin, napětí ve svalech a pohybech svalových skupin. Veškeré tyto informace jsou shromažďovány na úrovni mozkového kmene a to především v jádrech retikulárních formací a v mozečku. Odsud jsou pak řízeny mimovolní pohyby nutné k tomu, aby bylo tělo schopno zaujmout vzpřímenou polohu. Slouží také k udržení svalového napětí, které je nutné pro zahájení volního pohybu. Činnost retikulární formace je koordinována mozečkem a podřízena mozkové kůře. Do mozečku prostřednictvím mozkového kmene přichází velké množství informací. Mozeček ty nevýznamné potlačí a vybere jen ty důležité informace, které dále posílá do míchy a ta provede takové pohyby, které jsou v dané situaci nejoptimálnější. Na řízení cílených pohybů se významně podílí také bazální ganglia a mozeček. (Dylevský, 2010, pp. 494 – 495)
2.1 Mozeček Je silnými stonky propojen s koncovým mozkem a mozkovým kmenem. Je složen z dvou hemisfér a jeho součástí je také spojovací mozečkový červ (vermis). Povrch mozečku tvoří silně rozbrázděná kůra, pod kterou se nachází bílá hmota (dráhy), v níž jsou uložena mozečková jádra. Mozeček je velkým počtem drah propojen nejen s mozkovou kůrou, ale také s kmenem a míchou. Mozeček získává informace především pomocí dráhy z jader osmého hlavového nervu a také díky míšním drahám, které informují o poloze a pohybu hlavy a končetin. Mozeček slouží k řízení jak mimovolných, tak i volních pohybů. Prostřednictvím informací, které získává z vestibulárního aparátu a také svalových receptorů řídí napětí ve svalech a zabezpečuje vzpřímenou polohu a rovnováhu těla. (Dylevský, 2010, p. 496)
18
2.2 Bazální ganglia V činnosti bazálních ganglií a podílu na řízení lidských pohybů zatím nejsou přesně popsána všechna specifika a mnoho informací o nich chybí, jejich popis se proto řídí nejpravděpodobnějším výkladem předchozích studií. Tato jádra jsou uložena v bílé hmotě obou hemisfér. Jsou složena z více oddílů různého původu a různého zapojení. Největšími částmi jsou ocasaté jádro a čočkovité jádro. Bazální ganglia produkují proud stále stejných impulzů, které slouží jako návody pro pohyb. Tyto impulzy jsou drahami přivedeny do oblastí kůry a zde jsou zpracovány podle informací, které kůra získává z dalších receptorů. Upravené impulzy jsou pak prostřednictvím pyramidových drah vyslány k míšním buňkám. (Dylevský, 2010, p. 496)
19
3. LIDSKÁ MOTORIKA JAKO PŘEDPOKLAD POHYBU Motorické předpoklady můžeme chápat jako vnitřní činitele, které ovlivňují vnější pohybové projevy lidského těla. Jako její hlavní činitelé se uvádějí pohybové vlohy, schopnosti, dovednosti a vědomosti. Kombinací těchto čtyř činitelů nám vznikají pohybové předpoklady, které vlivem motivace můžeme změnit na pohybovou činnost. (Zvonař, Duvač et al., 2011, p. 30)
3.1 Vlohy Jde o základní zděděné a vrozené předpoklady pro vykonávání pohybové činnosti. Můžeme si je představit jako vnitřní dispozice pro určité druhy nebo způsoby pohybové činnosti. Potencionálně jsou základem pro pohybové schopnosti a dovednosti. Mohou se projevit jen v interakci s vnějším prostředím. Vlohy, které nemají patřičné podmínky, se nemohou rozvinout. Například člověk žijící v rovníkové Africe nemůže nikdy odhalit své vlohy pro běh na lyžích, jelikož se nikdy nesetká se sněhem. Vlohy pro oblast pohybové činnosti jsou umístěny hlavně v kostním, svalovém systému, ve funkčních orgánech a nervovém systému. Můžeme se také setkat s pojmem nadání či talent. Těmito termíny se označuje vhodná kombinace vloh pro určitou činnost, v našem případě pro činnost pohybovou. Jde o ojedinělé a výjimečné předpoklady a dispozice, mezi které se zahrnují jak morfologické a motorické, tak i psychické vlohy. V populaci se však vyskytují zřídka, pouze v 0,13% případů. Proto je výběru a hledání talentů, a to nejen ve sportu, věnováno velké úsilí. (Zvonař, Duvač et al., 2011, p. 30)
20
3.2 Motorické schopnosti Lidská motorika, tedy schopnost našeho těla vykonávat veškeré aktivní pohyby, je výsledkem tzv. motorických schopností. Někdy jsou také česky nazývány pohybové schopnosti. Ty již byly definovány množstvím autorů, kteří se při popisu motorických schopností poměrně shodují. Měkota (1983, p. 8) motorické schopnosti popisuje jako souhrn hybných jevů určitého systému a to jak živého, tak i neživého. Perič a Duvač (2010, p. 16) píší toto: „Pohybové schopnosti se chápou jako relativně samostatné soubory vnitřních předpokladů lidského organismu k pohybové činnosti, v níž se také projevují.“ Zvonař, Duvač a kolektiv (2011, p. 40) je definují jednoduše jako vnitřní biologické předpoklady, které nám slouží k vykonání pohybové činnosti. Profesor Čelikovský (1990, p. 73) definuje motorické schopnosti takto: „Pojmem
motorická
schopnost
rozumíme
integraci
vnitřních
vlastností
organismu, která podmiňuje splnění určité skupiny pohybových úkolů a současně je jimi podmíněna.“ Motorické schopnosti jsou tedy souborem vnitřních předpokladů pro úspěšné vykonávání určitých pohybových činností. Některé tyto schopnosti mohou mít biologický základ, například vysoká aerobní kapacita je předpokladem pro vysokou obecnou vytrvalost. Ne všechny schopnosti jsou však ovlivněny těmito předpoklady, některé jsou také závislé na fyziologii jedince (somatotyp, osobnostní vlastnosti, motivace …). (Měkota & Blahuš, 1983, p. 97) Limity motorických schopností jsou samozřejmě také závislé na pohybové kompetenci daného jedince (malé dítě či starý člověk). (Měkota & Novosad, 2007, p. 13)
21
3.3 Pohybové dovednosti Pohybovou dovednost můžeme označit jako předpoklad pohybové činnosti, nikoli však za činnost samostatnou. Jako dovednost je většinou označována ta činnost, pro kterou musíme použít již dříve nabytou pohybovou zkušenost (viz. Obr. 5). Ve sportovních odvětvích jako dovednost označujeme činnost, kterou realizujeme některou ze sportovních technik. Příkladem těchto dovedností mohou být například skoky a hody, gymnastické prvky, ale také v našem případě chůze po slackline. Předpoklad a samotná pohybová činnost se tedy vzájemně prolínají a nelze je od sebe oddělovat. Dovednosti se během času mění. Ve středověku byly šerm a jízda na koni poměrně rozšířené, zatímco dovednost jízdy na kole tehdy ještě neexistovala. (Měkota & Cuberek, 2007, pp. 11 – 12)
Obr. 5 Elementární pohybové dovednosti (Měkota & Cuberek, 2007, p. 10) U literatury anglických autorů se však můžeme setkat s termínem skill, jež označuje nejen dovednost, ale i samotnou pohybovou činnost (Burton & Miller in. Měkota & Cuberek, 2007, p. 11)
22
3.3.1 Klasifikace pohybových dovedností Můžeme se setkat s různými klasifikačními systémy, my se v této práci budeme držet dělení, tak jak ho uvádějí Měkota a Cuberek (2007, pp. 15 – 18) Pohybová dovednost jemná a hrubá Rozdělení se řídí prostorovým rozsahem pohybu a tedy i velikostí používaných svalových skupin Jemné pohybové dovednosti – tyto pohyby většinou vykonává pouze ruka, výjimečně například ústa či chodidlo. Jde tedy o vytvoření jemných pohybových koordinací, často v součinnosti oko-ruka. Hrubé pohybové dovednosti – k provedení těchto pohybů musíme zapojit velké svalové skupiny. Jde tedy o rozsáhlé pohybové struktury, jako je například skok vysoký nebo plavecký styl motýlek. Pohybová dovednost otevřená a zavřená Toto rozdělení vychází z míry stálosti vnějšího prostředí a tedy i z toho, jak velké změny je nutné při provádění pohybu provést (viz Obr. 6).
Obr. 6 Otevřená a zavřená pohybová dovednost (Měkota & Cuberek, 2007, p. 16)
Pohybová dovednost otevřená (open skill) – pohyb provádíme v prostředí, které je variabilní a nepředvídatelné. Pohybová činnost je v tomto případě tedy otevřená, protože je nutné se těmto změnám okolí rychle a funkčně přizpůsobovat. 23
V této souvislosti také mluvíme o pojmu anticipace, což je v podstatě předvídání změny těchto podmínek. Jako příklad si můžeme uvést sportovní hry, úpolové sporty, ale například i sjezdové lyžování, ačkoli terén se zde nemění. Pohybová dovednost zavřená (closed skill) – zde naopak konáme pohyb v neměnném prostředí a za vždy stejných podmínek. Jako příklad můžeme uvést střelbu z malorážky či skoky do vody. Sportovec se tedy snaží přiblížit co nejideálnějšímu vzoru pohybové struktury. Pohybová dovednost diskrétní, kontinuální a sériová Zde se jako klasifikační činitel hodnotí to, zda jde o jednotný přesně specifikovaný pohyb nebo spíše nepřetržitou aktivitu. Pohybová dovednost diskrétní – u této dovednosti je přesně definován začátek a konec, např. vrh koulí, volejbalové podání atd. Pohybová dovednost kontinuální – jde o přesný opak předchozí dovednosti. Zde tedy nevíme, kdy pohyb začíná a kdy končí. S kontinuální pohybovou dovedností se naopak můžeme setkat při rytmickém opakování plaveckých záběrů či běžeckých kroků. Pohybová dovednost sériová – jde o kombinaci předchozích dvou dovedností. Můžeme ji definovat jako seskupení diskrétních dovedností do dlouhotrvajícího celku, v němž se jednotlivé dovednosti opakují. Během nácviku se člověk učí prvky jednotlivě a až později je poskládá v jeden celek. Jako příklad si můžeme uvést gymnastickou sestavu.
3.4 Schopnost versus dovednost „Zejména v americké literatuře se pojmy ability (schopnost) a skill (dovednost) nerozlišují dost zřetelně. Popis podrobnosti a rozdílů přispívá k pochopení obou těchto pohybových předpokladů.“ (Měkota & Novosad, 2007, p. 17)
24
Rozdíl mezi motorickými schopnostmi a dovednostmi (viz. Obr. 7) můžeme tedy spatřovat v úrovni těchto dispozic. Schopnosti jsou všeobecné předpoklady, zatímco dovednosti jsou speciálními předpoklady pro činnost motorickou. Dalším rozdílem je rychlost osvojování. Dovednosti jsme schopni si osvojovat rychleji než rozvíjet schopnosti. (Zvonař, Duvač et al., 2011, p. 75)
Obr. 7 Komparace motorické schopnosti a dovednosti (Měkota & Novosad, 2007 p. 17)
3.5 Dělení motorických schopností „Názvy pohybových schopností a dovedností se dříve odvozovaly z obyčejného jazyka. Názvy síla, rychlost, vytrvalost a obratnost jsou v podstatě intuitivně vytušená kvalitativní zobecnění příčin výsledků pohybové činnosti. Pohybové schopnosti nevystupují ještě v úloze zprostředkujícího článku mezi tělesným cvičením a jeho účinkem.“ (Čelikovský a kol., 1979, p. 70) V současné době se již na pohyb nahlíží funkčně a komplexně i z pohledu dalších orgánových struktur, jako jsou například zažívací, dýchací atd. (Pavlík, Sebera, Stochl, Vespalec & Zvonař, 2010, p. 8)
25
Generální motorické schopnosti se dělí na tři kategorie (viz Obr.8). (Měkota & Novosad, 2007, pp. 21 - 22), (Čelikovský a kolektiv, 1990, pp. 73 – 135). - Kondiční schopnosti - Koordinační schopnosti - Hybridní schopnosti
Obr. 8 Hierarchické uspořádání motorických schopností (Měkota & Novosad, 2007 p. 22)
3.5.1 Kondiční schopnosti Kondiční schopnosti jsou schopnosti, které jsou ovlivňovány především energetickými procesy. Vytrvalostní schopnosti Veškeré pohybové činnosti, které člověk provádí delší dobu, jsou částečně určovány také úrovní vytrvalostních schopností. Jako vytrvalost hodnotíme 26
schopnost provádět daný pohyb co nejdelší dobu bez změny intenzity. Rozeznáváme dva základní druhy, a to vytrvalostní schopnost lokální a celkovou. Silové schopnosti Občas se můžeme setkat s pouhým označením síla, což je však nepřesné, protože síla je fyzikální veličinou, kterou působíme například na podložku během odrazu a je měřena v newtonech. Silové schopnosti tedy umožňují překonání nebo udržení odporu svalovou kontrakcí. Dále je můžeme dělit na statickosilové, dynamickosilové a explozivně silové.
3.5.2 Koordinační schopnosti Tyto schopnosti jsou ovlivňovány především řídícími procesy. Reakční schopnosti Jsou schopnosti člověka zareagovat pokud možno co nejrychleji na vnější podnět, například startovní výstřel, pohyb protihráče … Rovnováhové schopnosti Rovnováhovou schopností se nazývá umění člověka udržet po určitou dobu tělo nebo jeho části v relativně labilní poloze. Tato schopnost je nejvíce ovlivňována činností mechanismu vestibulárního ústrojí. Můžeme rozeznávat tři typy rovnováhových schopností: statickou, dynamickou a balancování předmětů. Rytmické schopnosti Rytmus je z pohledu sportovce schopnost měnit a opakovat prvky pohybu podle tělesného cvičení. Rytmickou schopností rozumíme průběh pohybu podle předem stanovené časové posloupnosti. V mnoha sportovních odvětvích mají jedinci různý individuální rytmus a ten se neprojevuje pouze v jedné určité motorické činnosti, ale v různém rozsahu ve všech jeho dalších činnostech. Orientační schopnosti Jsou chápany jako schopnost uvědomovat si svou polohu v prostoru, na tuto polohu reagovat a měnit ji. Zde hraje velkou roli i tzv. periferní vidění, které sportovci umožnuje urychlit orientaci v prostoru.
27
Kinesteticko diferenciační schopnosti Jsou schopnosti umožňující rozlišení příslušných parametrů vlastního pohybu. Jsou považovány za jeden z nejdůležitějších regulátorů pohybu. Jejich působení umožňuje správně řídit pohyb a také mají v těchto pohybech řídící funkci.
3.5.3 Hybridní schopnosti Někdy též nazývané smíšené, protože jsou kombinací předchozích dvou schopností. Rychlostní schopnosti Tato oblast vyjadřuje schopnost překonat určitou dráhu v co nejkratším čase. Výsledkem je rychlost udávaná v metrech za sekundu. Používá se také termín zrychlení, který udává změny rychlosti. I zde se můžeme setkat s dělením, a to na reakčně rychlostní a realizačně rychlostní schopnosti.
3.6 Měření motorických schopností Ačkoli se mluví o měření či testování motorických schopností, jde o nepřesné označení, jelikož schopnosti jsou latentní, tedy neměřitelné objekty. Měřit můžeme pouze jejich projevy. Tyto vnější projevy nám již mohou posloužit k jejich identifikaci, ale také i k odhadu jejich stupně či velikosti. Toto měření je však nepřímé, jelikož měříme pouze indikátory. Tyto indikátory jsou nejčastěji v podobě testů, o nichž se domníváme, že jsou validní vzhledem k určité schopnosti. (Měkota & Novosad, 2007, p. 23) Diagnostikou motoriky tedy nazýváme poznávací činnost vedoucí k registraci, zpracování, výkladu a formulaci závěrů. Na základě této diagnostiky pak můžeme formulovat diagnózu, tedy celkový motorický stav člověka, stejně tak i jeho případné odchylky či nedostatky. Tato diagnostika nám také může posloužit k předpovězení budoucího vývoje zkoumané osoby. Hodnotíme především
úroveň
kondičních
a
koordinačních
28
schopností,
pohybových
dovedností, tělesné zdatnosti a také pohybové a sportovní výkonnosti. Testy jsou tedy standardizovaná tělesná cvičení, jež nám slouží jako základní prostředek k měření pohybové schopnosti a dovednosti sportovců. Jsou tedy velice významnou součástí testování a hodnocení a to nejen v antropomotorice, ale také v antropometrii, fyziologii, biochemii atd. Testy obsahující určité pohybové zadání tedy označujeme jako pohybové nebo motorické testy. Výsledky těchto testů můžeme vyjádřit ve fyzikálních jednotkách (čas, vzdálenost, výška …), počtu opakování, ale také jako jakékoli fyziologické nebo biochemické charakteristiky. Někdy se můžeme také setkat s označením testová baterie, což označuje souhrn více testů, které mají stejný cíl. (Zvonař, Duvač et al., 2011, p. 179) Obecně můžeme rozlišit tři typy testů používaných pro účely praxe i výzkumu. 1. Sportovně-medicínské, resp. fyziologické testy často kvantifikují odezvu organismu na předepsanou zátěž. Jsou to tzv. zátěžové testy. 2. Motorické testy kvantifikují dosažené výkony. 3. Sportovní testy (disciplíny) kvantifikují výkony v soutěži. U prvních dvou skupiny testů můžeme využít jak testů laboratorních, tak také terénních. Laboratoř nám nabízí lepší možnost standardizace a také dovoluje využití citlivých přístrojů nezbytných pro postižení často nepatrných změn, malého posunu v úrovni schopností (např. vlivem tréninku). Laboratorní testování je však jak personálně, tak i časově náročné, zároveň také nákladné, a proto přístupné jen selektovaným skupinám osob. Terénní testování naproti tomu umožňuje jen hrubší, ale často dostatečný odhad úrovně schopností. Personálně a časově je méně náročné, levné a proto všeobecně přístupné – v praxi nejvíce rozšířené. (Měkota & Novosad, 2007, p. 25)
29
3.7 Motorické učení Základním předpokladem motorického učení je stanovení cíle. Musíme předem vědět, čeho má trénovaná osoba dosáhnout (pohybový návyk, dovednost, technika provedení, požadovaný výkon). Tento cíl si samozřejmě nemůžeme určit bez důkladného poznání cvičenců, především jejich předpokladů, tak abychom je během motorického učení byli schopni dále rozvíjet a zdokonalovat. To znamená poznat předchozí pohybové zkušenosti, vědomosti, tělesný, pohybový, funkční a duševní vývoj, dosažené výkony, schopnost učit se pohyby, zdravotní stav atd. Dalšími činiteli vstupujícími do motorického učení jsou vnější podmínky, v kterých budeme motorické učení provádět, ať už jsou to materiální podmínky, složení tréninkového kolektivu, čas vymezený na učení se pohybu … Výuka pohybovým činnostem je tvořena všeobecnými průpravnými cvičeními, která představují základ pro osvojení dalších náročnějších pohybových činností. Další skupina pohybových činností je reprezentována základními přirozenými pohybovými činnostmi člověka, jako jsou například chůze, běh, skákání, lezení, házení, chytání atd. Ty jsou základem pro osvojení obtížnějších pohybových schopností. Dalšími prostředky působícími na pohybové a tělesné zdokonalování mohou být prvky jednotlivých sportovních disciplín (atletika, gymnastika, plavání, lyžování, pohybové a sportovní hry aj.) (Vilímová, 2009, p. 22)
3.7.1 Fáze motorického učení V procesu motorického učení můžeme určit čtyři fáze, čtvrté fáze však dosáhne už pouze malá část lidské populace. Motorické učení je po časové stránce kontinuálním procesem a jeho jednotlivé fáze na sebe plynule navazují (viz. Obr. 9). Někteří autoři (Oxedine, 1984, Schnabel, 1987 in. Vilímová, 2009, p. 29) uvádějí pouze tři fáze motorického učení, jelikož třetí fáze je otevřeným systémem
nikdy neukončeného
učení.
Z
hlediska
neurochemických
a
neurofyziologických procesů je již toto stádium ukončeno. Budeme se proto držet
30
rozdělení tak, jak ho v knize Didaktika tělesné výchovy uvádí V. Vilímová (2009, pp. 25 – 29)
Obr. 9 Přehled znaků v jednotlivých fázích motorického učení (Vilímová, 2009, p. 27) První fáze motorického učení – generalizace V této fázi se člověk seznamuje ať již vizuálně, auditivně či kinesteticky s danou pohybovou dovedností a provádí první pokusy. Mentální aktivita je zde na vyšší úrovni než u druhé a třetí fáze motorického učení, jelikož podněcuje důležité procesy v centrálním nervovém systému (především aktivaci a paměť). Tyto procesy usnadňují tvorbu motorického programu a transformují se i ve vnějším provedení pohybu. První praktické pokusy jsou značně nekoordinované, což souvisí se zatím nedostatečně utvořenými mechanismy regulace. Představa, jak by měl pohyb vypadat, se teprve dotváří a korová kontrola zatím není schopna koordinovaný průběh zajistit. Pohyby jsou nejprve sledovány a poté i koordinovány centrálním a později i periferním viděním. Generalizací se tato fáze označuje podle vnějších znaků prováděné dovednosti. Cvičencem jsou prováděny nejen ty pohyby, které daná dovednost vyžaduje, ale jsou také aktivovány i ostatní svaly, které k této dovednosti nemají přímý vztah. Při vykonávání pohybu můžeme pozorovat i další nežádoucí souhyby.
31
Druhá fáze motorického učení - diferenciace Dominantním mechanismem této fáze je zpevňování. Z prvotních velmi generalizovaných
pohybů
jsou
postupně
upevňovány
ty,
jež
směřují
k bezchybnému provedení nacvičovaných dovedností. Vznikají tzv. asociační spoje mezi požadovanou formou pohybové reakce a odměnou, která může být ve formě pochvaly, povzbuzení, úspěchu atd. a má funkci zpětnovazebního posílení. Vlivem vnějšího okruhu regulace už jsou pohyby v hrubé podobě zvládnuty a cvičenec již rozeznává veškeré dílčí akty a operace a dokáže je zařadit ve správném sledu a tudíž daný pohyb i správně provést. Stále je však toto provedení nedokonalé, také ekonomika pohybu zatím není příliš dobrá. V této fázi se již, i když zatím nijak zásadně, začíná zapojovat i vnitřní regulační okruh. Vnějším projevem diferenciace jsou změny procesů v centrální nervové soustavě. Prvotní difúzní iradiace vzruchů je nahrazována jejich koncentrací v oblastech mozkové kůry mající bezprostřední vztah ke konané činnosti. Správné reakce jsou oddělovány od těch nesprávných vlivem účinného zásahu zpětných informací, jež jsou diferenciačním útlumem potlačeny. Pohyby již nesou znaky záměrně cílené motoriky, ale jsou ještě soustředěně sledovány. V této fázi je nácvik často jednotvárný, jelikož počáteční nadšení již odeznělo a aktivita i pozornost cvičenců začíná klesat. Proto je nutné cvičence správně motivovat a aktivovat tak, abychom zamezili stagnaci v rozvoji a následnému plató efektu (viz. Obr. 10). Můžeme se však setkat i s případy, kdy je nadměrná aktivace na škodu a způsobuje, že je pohybová dovednost prováděna arytmicky, neekonomicky, křečovitě až nekoordinovaně.
Obr. 10 Plató efekt (Vilímová, 2009, p. 26)
32
Třetí fáze motorického učení – automatizace Tato fáze je charakteristická dalším zdokonalováním pohybových dovedností. Je významná především pokud se chceme zaměřit na výkonnostní aspekty. Nácvik v předchozích fázích většinou probíhal izolovaně prvek po prvku, nyní již je nutné pohyby zařazovat do soustav pohybových dovedností. Je také velice důležité obměňovat vnější a vnitřní podmínky učení. Cvičenec je schopen účinněji reagovat na pohybový podnět, a to především u otevřených dovedností. Zpevňování správných reakcí zahrnující jak kvalitativní, tak kvantitativní stránky pohybu má přímý vliv na výkonnostní růst. Překážkou však může být nízký rozvoj pohybových schopností. Při regulaci pohybů dochází k dalším změnám, které jsou způsobeny tím, že dominantnější roli přebírá vnitřní regulační okruh. Předchozí regulace, kterou zajištovalo zrakové ústrojí, je postupně odsouváno do pozadí. Pohyby již tedy nemusí být soustředěně sledovány, a proto se pozornost člověka může přesunout k dalším činitelům, jako je například činnost protihráče. Cvičenec také může být schopen pohyb provádět i za hranicí optimálních podmínek, v kterých trénink dosud probíhal. Z pohledu vnějšího projevu se již pohyby vyznačují vysokou mírou koordinace a odráží novou kvalitu procesů CNS. Roste také pohybová ekonomika prováděných činností. Dovednost zvládnutá až do této fáze se vyznačuje vysokým stupněm retence. Čtvrtá fáze motorického učení – tvořivá koordinace Čtvrtá fáze je typická především pro otevřené pohybové dovednosti, protože variabilita dosažení cíle je stále otevřená novým způsobům provedení či růstem výkonnosti. K již zautomatizovaným pohybům se přidává kreativita, která umožňuje modifikaci provedení ve vlastním stylu.
Vzhledem k tématu práce se podrobněji budeme věnovat pouze schopnostem koordinačním a později rovnováhovým.
33
4. KOORDINAČNÍ SCHOPNOSTI Ačkoli se tomuto tématu věnovalo již velké množství autorů, jejich definice koordinačních schopností se různí. Ve starších pracích některých autorů se také můžeme setkat s označením obratnostní schopnosti. Perič a Dovalil (2010, p. 117) to komentují takto: „Ve sportovním tréninku rozeznáváme dva pojmy, které jsou často zaměňovány a nepřesně vykládány. Jedná se o koordinaci a obratnost. Koordinaci chápeme jako vnitřní řízení pohybu – souhru CNS a nervosvalového aparátu, jehož vnějším projevem je obratnost.“ Čelikovský a kolektiv (1190, p. 126) je definují takto: „Obratností rozumíme schopnost přesně realizovat složité časoprostorové struktury pohybu. Jde o plnění relativně samostatného komplexu pohybových úkolů, které jsou charakterizovány převážně acyklickou strukturou pohybu. Tato motorická schopnost je úzce spojována s problémy řízení a regulace motoriky. Její význam přesahuje tělovýchovné zájmy a směřuje i do oblasti pracovní, branné a aj.“ Koordinační schopnosti nejčastěji popisujeme jako zobecněné a poměrně upevněné kvality procesu řízení a regulace pohybu. Tyto schopnosti jsou základem
pro
vykonávání
veškerých
náročných
pohybů
našeho
těla.
(Kohoutek, Hendl, Véle & Hirtz, 2005, p. 16) Perič a Dovalil (2010, p. 116) je popisují jako schopnosti, které nám umožnují zvládnout každý nový pohyb a rychle se adaptovat na nové pohybové požadavky plynoucí z měnících se podmínek, zlepšovat se při provádění sportovních pohybů a tyto schopnosti rychle a kvalitně použít nebo modifikovat a to i při změněných podmínkách. Asi nejlepší popis předkládají ve své knize Motorické schopnosti autoři Měkota a Novosad (2007, p. 56): „Koordinovat znamená uspořádávat, uvádět v soulad, vnášet řád. V případě pohybové koordinace jsou uváděny do souladu (koordinovány) především dílčí pohyby či pohybové fáze tak, aby vytvořily harmonický celek pohybového aktu.“ Koordinace je tedy schopnost rychle a přesně vytvořit nový pohyb, který je nutno přizpůsobit vnějším podmínkám. Jejím základem je centrální nervová 34
soustava, která je zodpovědná za řízení mnoha oblastí důležitých pro daný pohyb. Jako hlavní oblasti můžeme uvést: - činnost analyzátorů a to jak smyslů (zrak, sluch, hmat), tak také analyzátorů ve svalech, kloubech a šlachách, které nazýváme proprioreceptory - činnost jednotlivých funkčních systémů (oběhového, dýchacího …), ty zajištují přísun energetických zdrojů do svalů a buněk - nervosvalová koordinace, kdy pomocí nervů mozek rozesílá svalům informace kdy, na jak dlouhou dobu a s jakou intenzitou se mají kontrahovat - psychické procesy jako jsou pozornost, vůle, motivace … (Perič & Dovalil, 2005, p. 116) Je také důležité si uvědomit, že koordinační schopnosti mohou působit pouze v jednotě s kondičními schopnostmi a také že jsou v úzkém vztahu s motorickými dovednostmi. Rapidně se však liší svou mírou obecnosti a můžeme je považovat za základ širších pohybových činností, které vyžadují stejné či podobné koordinační nároky. Koordinační schopnosti tedy překračují rámec dovedností. (Měkota & Novosad 2007, p. 57) Stejně jako u ostatních pohybových schopností se i zde můžeme setkat s dělením na koordinaci všeobecnou a speciální. Všeobecná koordinace je schopnost účelně provádět mnoho motorických úkonů bez ohledu na sportovní specializaci. Doporučuje se, aby každý sportovec prošel všeobecnou průpravou, tak aby získal potřebné základy koordinace. Je totiž známo, že sportovec s všeobecnou koordinační průpravou si rychleji osvojí prvky speciální koordinace. Speciální koordinace je schopnost zvládnout pohyby specifické pro určité sportovní odvětví a to rychle, lehce a precizně. (Kohoutek, Hendl, Véle & Hirtz, 2005, p. 33)
35
4.1 Dělení koordinačních schopností Stejně jako u vymezení pojmu koordinačních schopností i u jejich dělení nejsou autoři jednotní. Hirtz (in. Kohoutek, Hendl, Véle & Hirtz, 2005, pp. 18 - 19) dělí pro potřeby školní tělesné výchovy koordinační schopnosti na pět podskupin: kinesteticko
diferenciační
schopnost,
prostorově
orientační
schopnost,
rovnováhovou schopnost, komplexní reakční schopnost a rytmickou schopnost. Tyto schopnosti od sebe samozřejmě nejsou úplně izolovány, ale částečně se prolínají (viz. Obr. 11)
Obr. 11 Základní koordinační schopnosti (Měkota & Novosad, 2007 p. 59)
4.1.1 Kinesteticko diferenciační schopnost Jde o schopnost řídit a provádět své pohyby přesně a to za pomoci zpracování kinestetické informace, kterou vysílají svaly, šlachy a klouby.
4.1.2 Prostorově orientační schopnost Tato schopnost, jak už název napovídá, nám umožňuje uvědomovat si polohu svého těla či jeho částí v prostoru a také tuto polohu měnit.
4.1.3 Rovnováhová schopnost Schopnost umožňující udržet tělo nebo i jiné předměty ve stabilní poloze, případně tuto polohu obnovit při změně vnějších podmínek.
36
4.1.4 Komplexní reakční schopnost Je to schopnost těla rychle reagovat na podnět a provést daný pohyb. Může jít o pohyb vyvolaný vnějšími podněty, ale také o reakci navazující na předchozí pohybovou činnost.
4.1.5 Rytmická schopnost Tato schopnost je důležitá pro postřehnutí rytmu, který přichází z vnějšku nebo je obsažen v samotné pohybové činnosti, o jeho následné zpracování a vyjádření pohybem.
Čelikovský a kolektiv (1990, pp. 129 – 131) při svém popisu vynechávají schopnost reakční, ale přidávají další dvě schopnosti, a to schopnost řešit prostorové struktury pohybu a také schopnost řešit časové struktury pohybu (schopnost timingu).
4.1.6 Schopnost řešit prostorové struktury pohybu Tzv. cit pro prostor, je to schopnost uvědomovat si prostorové vztahy objektů mezi sebou a také ve vztahu k poloze našeho těla a případně také na tyto vztahy pohybově reagovat.
4.1.7 Schopnost řešit časové struktury pohybu (schopnost timingu) Je to schopnost provést daný pohybový úkol respektive jeho fáze v přesných časových intervalech tak, aby byl pohyb proveden správně ekonomicky, případně esteticky.
37
Měkota a Novosad (2007, pp. 63 – 72) používají rozdělení na celkem sedm oblastí. Kromě již jmenovaných diferenciačních, orientačních, reakčních, rytmických a rovnováhových schopností definují navíc ještě schopnost sdružování a schopnost přestavby.
4.1.8 Schopnost sdružování Jde o schopnost vzájemně propojit jednotlivé pohyby, které vykonává naše tělo (pohyby hlavy, trupu a končetin) do jednotného časově a dynamicky sladěného pohybu.
4.1.9 Schopnost přestavby Je to schopnost těla přizpůsobit či změnit svou pohybovou činnost s ohledem na podněty, které člověk během pohybu musí vnímat (změna terénu, činnost protihráče, vzrůstající únava …)
4.2 Vývoj koordinačních schopností Stejně jako u ostatních motorických schopností je i zde vývoj nerovnoměrný. V různých věkových obdobích se rychlost výkonnostních přírůstků střídá a v některých obdobích také dochází ke stagnaci či dokonce k jejich úbytku. Oproti kondičním schopnostem dochází u koordinace k časnějšímu dosažení osobního maxima. Vývoj souvisí s procesem zrání CNS. Různí autoři využívají pro popis vývoje koordinačních schopností různá věková období. V této práci se budeme držet dělení tak, jak ho uvádějí Kohoutek, Hendl, Véle a Hirtz (2005, p. 33).
38
4.2.1 Období kojenecké a batolecí (1 – 3 roky) V prvním roce života se nejprve vyvíjejí podmíněné reflexy, jejichž rozvoj je podmiňován gravitací. Nadále se rozvíjí polohové reflexy s průvodními podpůrnými reakcemi, což vede ke schopnosti měnit polohu a k polohovému reflexu hlavy, což se děje v 3. – 4. měsíci. V 6. – 8. měsíci dochází k postupnému vzpřimování trupu. 9. – 12. měsíc je obdobím, kdy dochází k lokomoci se zkříženou koordinací paží a nohou, tedy k lezení a později i k chůzi bez opory (12. – 15. měsíc). V období mezi 6. – 14. měsícem dochází k vývoji uchopování od sevření celou rukou až ke klešťovitému uchopování. V těchto reakcích je již možno
sledovat
zárodky kinesteticko
diferenciačních
a
rovnováhových
schopností. V tomto období je tedy hlavní známkou vývoje koordinačních schopností to, že bezděčné pohyby jsou postupně nahrazovány záměrnými. V průběhu druhého roku dochází k vývoji složitých a dobře koordinovaných pohybů.
4.2.2 Období předškolního věku (3 – 6 let) Zhruba ve čtyřech letech dochází k ukončení myelinizace nervových drah, což se projevuje výrazným zkvalitněním pohybů a tedy i k oddělení pohybů končetin od souhybů celého těla. Během pátého roku dítěte se začínají vyvíjet stereotypy cyklických pohybů, dochází také k rozvoji pravolevé koordinace. V období mezi 4. – 6. rokem můžeme pozorovat u koordinace kvalitativní změny, a to především u ekonomiky a harmonizace pohybu, které se vyznačují větší hbitostí a elegancí. Z acyklických pohybů je dítě nejprve schopno zvládat seskoky, později skok do dálky a až na závěr skok do výšky. Po čtvrtém roku je již dítě schopno provádět poměrně náročná koordinační cvičení jako je lezení po žebříku, stoj na jedné noze, poskoky nebo také házení míče, který však ještě neumí chytat po způsobu dospělých. Toto období je nadále specifické značným rozvojem rovnováhy. Koordinačně náročné cvičení jako je bruslení, jízda na kole či běh na lyžích je již dítě schopno zvládat bez pomocné ruky. Během pátého roku se také ustaluje laterární preference a také se zlepšuje rytmická schopnost, kdy již dítě dokáže chodit do rytmu. S tím souvisí také zvládání skoků. Výrazně se rozvíjí
39
manuální zručnost. Ve třech letech je dítě schopno v kresbě rozlišit vertikální a horizontální směry a dokáže nakreslit kruh. Křížek zvládne nakreslit ve čtyřech, v pěti letech umí napodobit čtyřúhelník a v šesti trojúhelník. V tomto věku je již dítě schopno nakreslit obsahově odpovídající obrázek, jeho proporcionalita je však spíše náhodná.
4.2.3 Období mladšího školního věku (6 – 11/12 let) Toto období bývá často nazýváno zlatým věkem motoriky. Značně roste hranice koordinačních schopností a to jak v jemné, tak i hrubé motorice. Dětský organismus v tomto období je schopen osvojit si velké množství motorických činností. Dochází k tomu z důvodu příznivých předpokladů jako jsou nízká hmotnost jedince, výhodné pákové poměry na jednotku síly či zlepšující se intelektové schopnosti a s tím související zlepšení schopnosti koncentrace. V tomto období dochází ke zrání CNS. Tento fakt se projevuje rovnováhou mimovolných pohybů, které jsou převážně řízeny z mozkového kmene a volních pohybů, řízených centrálně. V závislosti na postupném zlepšování mechanismů řízení a také silových přírůstků je jedinec schopen pohyby vykonávat přesněji a rychleji. Mezi osmým a desátým rokem markantně narůstá rychlost pohybu ruky, která je však hlavně z počátku na úkor přesnosti jejího pohybu. Nejdříve narůstají kinesteticko diferenciační schopnosti, později rytmické schopnosti a úplně na závěr se rozvíjí prostorově orientační schopnosti a s nimi související schopnosti rovnováhové. Zhruba 75% veškerých přírůstků koordinačních schopností dosahuje člověk před dovršením dvanáctého roku života.
4.2.4 Období staršího školního věku (11/12 – 14/15 let) Vývoj CNS je téměř u konce a období po dovršení dvanáctého roku je z pohledu základních koordinačních předpokladů obdobím, kdy většinou dochází ke snížení dynamiky či dokonce stagnaci rozvoje. To je však částečně způsobeno také sníženou úrovní pohybové aktivity, která plyne ze změny zájmů pubescentů. Tento faktor má společně s nástupem menarche výraznější dopad u dívek.
40
Systematická sportovní aktivita dětí koordinační instabilitu do značné míry eliminuje, protože restrukturalizace probíhá současně s morfologicko-funkčními změnami. Zhruba do 11 - 12 let jsou u dívek i chlapců zhruba stejné předpoklady pro rozvoj koordinačních schopností, dívky však dosáhnou vrcholu svých koordinačních schopností dříve než chlapci. Od třinácti let se začínají projevovat rozdíly ve výkonnosti ve prospěch chlapců a tyto rozdíly se udržují až do dospělosti. Obecně však platí, že tělo je dříve zralé pro koordinačně orientovanou přípravu a až posléze pro trénink kondiční. V hrubé motorice je v tomto období typické narušení časoprostorových schémat řízení a regulace pohybu, které byly v předchozích obdobích poměrně silně zafixovány. To je způsobeno morfologicko-funkčními změnami, vysoký nárůst sexuálních hormonů má za následek rychlý růst především dlouhých kostí a s tím související změnu sil a pákových poměrů. Nervosvalová koordinace se mění jak po stránce kvalitativní, tak i kvantitativní, což se projeví snížením přírůstků při rozvoji koordinace. U některých jedinců může dokonce dojít ke stagnaci nebo dokonce i k poklesu těchto schopností, tzv. regresi. U jemné motoriky se setkáme s přesnější diferenciací funkcí, velkým nárůstem koordinace rukou a okulometrické koordinace. Výrazně se zlepšuje schopnost souhybů, což je způsobeno rozvojem kinesteticko diferenciačních, prostorově orientačních a rytmických schopností a projevuje se zručností a přesností a rychlostí práce.
4.2.5 Období postpubescence (15 – 20 let) Toto období bývá označováno jako období zklidnění a dochází v něm k rychlému rozvoji všech pohybových percepčních i ostatních dovedností. U hrubé motoriky je nárůst koordinace a ekonomičnosti pohybů ještě výraznější. Zhruba v období mezi 17. a 20. rokem se člověk dostává na vrchol rozvoje koordinačních schopností. Tato úroveň je definována výraznými
41
interindividuálními rozdíly, které jsou ovlivněny jak genetickými faktory, tak i odlišným pohybovým režimem. Koordinační schopnosti se v tomto období stabilizují a jejich úroveň je samozřejmě závislá na tělesné stavbě a také obsahu a intenzitě pohybu každého jedince.
4.2.6 Období dospělosti – raná dospělost a střední věk (20 – 60 let) Na počátku období rané dospělosti (20 – 30 let) jsou již koordinační schopnosti na svém maximu a zatím nedochází k jejich poklesu. V závislosti na množství a samozřejmě i kvalitě pohybové intervence se ještě dále prohlubují interindividuální rozdíly. V případě, že se jedinec věnuje specializované přípravě v určitém sportovním odvětví, je možné koordinační schopnosti udržovat na stejné úrovni nebo i mírně zlepšovat. Zhruba kolem 35 roku života začíná docházet k postupné regresi koordinačních schopností. V první fázi (35 – 45let) nejprve mírně, v období středního věku (45 – 60/65 let) značněji a po dovršení 65. roku dochází již k výraznému poklesu koordinace. Snížení koordinačních schopností je způsobeno nižší kloubní pohyblivostí, sníženou elasticitou aktivního i pasivního pohybového aparátu a snižováním celkové kondice, což je způsobeno stárnutím všech orgánů a tkání. Výrazně se zhoršuje schopnost plynulého příjmu a zpracování informací a také plasticita nervových procesů. S narůstajícím věkem se tedy výrazně snižuje schopnost simultánních kombinací a také plynulého pohybového jednání, což způsobuje zpomalení pohybů a také zhoršení jejich rytmu. Z toho vyplývá, jak jsou důležité různé programy zaměřující se na oddálení a zpomalení involučních změn. Pokud se senioři těmto cvičením věnují, může to zásadně prodloužit délku jejich aktivního věku.
42
5. ROVNOVÁHOVÉ SCHOPNOSTI Rovnováhové schopnosti jsou autory poměrně jednotně definovány. Měkota a Novosad ji v knize Motorické schopnosti (2007, p. 68) popisují takto: „ Schopnost udržovat celé tělo (event. i vnější objekt) ve stavu rovnováhy, respektive rovnovážný stav obnovovat i při napjatých rovnováhových poměrech a měnlivých podmínkách prostředí.“
Perič a Dovalil (2010, p. 118) ji definují jako schopnost mající význam při udržování těla v určitých klidových polohách, případně návrat do stabilní polohy. Jejím základem je vysoká úroveň vestibulárního analyzátoru a orientačních schopností. Také poznamenávají, že rovnováha se vyskytuje v podstatě ve všech sportovních odvětvích.
Čelikovský a kolektiv (1979, p. 92) píší toto: „Rovnováhovou schopností se rozumí předpoklad sportovce udržet tělo nebo jeho části během tělesného cvičení v relativně labilní (vratké) poloze. Schopnost k rovnováze je závislá na činnostech mechanismů vestibulárního ústrojí. Úroveň této schopnosti ovlivňují ještě další mechanismy a funkce. Z významných činitelů se uvádí např. kontrola zrakem, psychický stav jedince, biomechanické podmínky, za nichž se cvičí rovnováha.“
Měkota a Novosad (2007, p. 68) dodávají, že rovnováha se udržuje jejím neustálým obnovováním. I v klasickém „stabilním“ postoji na obou nohou je tělo v permanentním okem nepostřehnutelném pohybu a to především ve směru sagitálním, ale také ve směru laterálním.
43
5.1 Dělení rovnováhových schopností Zde se setkáváme s naprostou jednotností všech autorů, kteří rovnováhové schopnosti dělí na tři základní podskupiny: statickou rovnováhu, dynamickou rovnováhu a balancování předmětů.
5.1.1 Statická rovnováhová schopnost Tímto pojmem se rozumí udržení těla v rovnovážné poloze, kdy nedochází k žádné lokomoci. Patří sem nejen stoj, ale například i převrácené polohy, jako je stoj na hlavě, polohy vleže (plavání) nebo vsedě, například v lodi. Pro testování této schopnosti se využívá stoje na jedné noze, často také s omezením velikosti opory (např. stoj na kladince). Na schopnost udržet tělo ve stabilní poloze má také vliv zrak. Proto se můžeme setkat jak se stojem se zrakovou kontrolou, tak také s jejím vyloučením. (Čelikovský, 1979, p. 92, Měkota & Novosad, 2007, p. 69)
5.1.2 Dynamická rovnováhová schopnost Uplatňuje se při pohybu a to zejména v situacích, kdy dochází k rozsáhlým a často i rychlým změnám poloh a také místa v prostoru. S jejími projevy se můžeme nejčastěji setkat při translaci a lokomoci, při rotačních pohybech a také při letu. Translace a lokomoce Nejčastěji se s ní setkáme při udržování a znovunabývání rovnováhy při chůzi nebo běhu, ale patří sem samozřejmě mnoho dalších odvětví, jako je cyklistika, lyžování, kanoistika atd. Rotace Jde o udržování a obnovování rovnováhy při letu při veškerých rotačních pohybech, ať již jde o otáčení kolem vertikální, frontální či sagitální osy. Otáčení může samozřejmě probíhat i kolem více os zároveň. Při rotaci dochází k masivnímu dráždění vestibulárního aparátu a tím pádem je udržení rovnovážného postoje i po doskoku velice obtížné. Jako příklad můžeme uvést
44
cvičení na nářadí, krasobruslařské piruety, skoky do vody či v současné době velice populární freestylové disciplíny lyžování a snowboardingu. Letové fáze Jak už název napovídá, tato kategorie se věnuje udržování a obnovování rovnováhy při bezoporových pohybech, tedy ve fázi letu. Patří sem například přeskoky přes nářadí a terénní skoky u zimních sportů. (Měkota & Novosad, 2007, p. 69) Popov (in. Čelikovský, 1977, p. 55) poznamenává: „Důležitým poznatkem je zjištění, že dynamická rovnováha významně koreluje s některými schopnostmi důležitými pro tělesnou výchovu. U sportovců byla nalezena vyšší úroveň rovnováhy než u nesportovců.“
5.1.3 Balancování předmětů Je to schopnost udržet v rovnováze nejen svoje tělo, ale i další vnější objekty. Tímto tělesem může být také další osoba. Vhodným příkladem této oblasti mohou tedy být soutěže vzpěračů či artistická vystoupení.
45
6. CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE
6.1 Cíl diplomové práce Cílem této práce je prokázat pozitivní vliv sportovního odvětví slackline na rozvoj statické a dynamické složky rovnovážných schopností. Zároveň se pokusíme určit, která rovnovážná složka, zda statická či dynamická, se více rozvíjí tréninkem na slackline.
6.2 Hypotézy H1: U žáků, kteří se budou věnovat nácviku chůze po slackline, se po ukončení intervence zlepší výkony posuzované při testování statické a dynamické rovnováhy. Předpokládáme, že u žáků zařazených do experimentální skupiny budeme pozorovat
díky
intervenci
pomocí
slackline
progresivní
nárůst
jejich
rovnovážných schopností oproti žákům zařazeným v kontrolní skupině.
H2: Dívky budou při testování rovnováhy dosahovat vyšších hodnot než chlapci. Jelikož je v literatuře (Bartůňková, 2010) uváděno, že dívky dosahují v případě obratnosti zhruba 106% výkonu chlapců, předpokládali jsme, že i u rovnováhy, která je podřízena schopnostem koordinačním, budeme moci pozorovat rozdíly ve výkonech dívek a chlapců ve prospěch dívek.
46
H3: Vzhledem k druhu pohybu, který je při chůzi na slackline vykonáván, bude se u experimentální skupiny více rozvíjet rovnováha dynamická. Předpokládáme, že jelikož chůze po slackline je spíše dynamického charakteru, budou i hodnoty dynamické rovnováhy dosahovat vyšších přírůstků než u rovnováhy statické.
6.3 Úkoly práce Z uvedených cílů práce vyplývají také její úkoly. Úkol č. 1 Prostudovat dostupnou literaturu a vybrat vhodné testy rovnováhy. Úkol č. 2 Provést měření rovnováhy u kontrolní i experimentální skupiny. Úkol č. 3 Experimentální skupinu podrobit několika intervencím, jejichž náplní bude nácvik chůze po slackline. Úkol č. 4 Po
ukončení
intervencí
opět
provést
měření
u experimentální, tak i kontrolní skupiny. Úkol č. 5 Porovnat naměřené hodnoty a ověřit hypotézy této práce.
47
rovnováhy
jak
7. METODIKA PRÁCE
7.1 Charakteristika souboru Experimentální i kontrolní vzorek tvořili žáci sedmých tříd Základní školy Žďár nad Sázavou, Švermova 4. Celkem se výzkumu zúčastnilo 64 osob, z toho 21 v kontrolní skupině a 43 v experimentální skupině. Žáci 7. A (10 dívek a 11 chlapců) tvořili kontrolní skupinu a podrobili se tedy pouze měření jejich rovnovážných schopností. Žáci docházející do 7. B a 7. C (17 dívek a 26 chlapců) tvořili experimentální skupinu a mezi prvním a druhým měřením se podrobili nácviku chůze po slackline. Žáci sedmého ročníku byli vybráni záměrně, protože svým věkem 12 – 13 let již spadají do období staršího školního věku, kdy dochází k poklesu dynamiky či dokonce stagnaci rozvoje koordinačních schopností. Naměřené hodnoty rovnovážných schopností tedy nebudou tolik ovlivňovány přirozeným vývojem probandů.
7.2 Příprava a sběr dat Hlavním záměrem této práce bylo zjistit, zda lze pozitivně ovlivňovat rovnováhové schopnosti pomocí sportovního odvětví nazývaného slackline. Měření bylo provedeno celkem dvakrát. Mezi prvním a druhým měřením se žáci podrobili intervenci, při které se věnovali nácviku chůze po slackline. Žáci, kteří patřili do kontrolní skupiny, se této intervence samozřejmě nezúčastnili. V listopadu roku 2013 byli všichni žáci podrobeni testům jejich rovnováhy. Testování se skládalo z měření statické a dynamické složky rovnováhy. V březnu 2014 byli, po ukončení pohybové intervence, opět všichni žáci podrobeni stejným testům rovnováhy jako na začátku tohoto výzkumu.
48
7.3 Použité metody Rovnováhové schopnosti se skládají ze tří složek a to z rovnováhy statické, dynamické a také je sem zařazováno balancování předmětů. Pro potřeby tohoto výzkumu jsme se rozhodli zařadit jeden test pro měření statické rovnováhy a taktéž jeden test pro rovnováhu dynamickou. Pro testování statické rovnováhy byl zvolen test „Výdrž ve stoji na zemi, oči zavřené“ uváděný Měkotou a Blahušem, pro zjištění úrovně dynamické rovnováhy byl určen test „Rovnováha na lavičce“, který na webu Sportvital uvádí Jan Taussig.
7.3.1 Výdrž ve stoji jednonož na zemi, oči zavřené Pomůcky: rovný neklouzavý povrch, stopky, papír, tužka Provedení: Testovaná osoba zaujme postoj (viz Obr. 12) na plném chodidle dominantní nohy (bez obuvi), nedominantní dolní končetina bude ohnuta v kyčli a v koleně, vytočena vně a chodidlo přiloženo k vnitřní straně kolena stojné nohy. Ruce jsou v bok. Zavřením očí dá proband časoměřiči pokyn k zahájení měření. Úkolem je vydržet v rovnovážné pozici co nejdéle, maximálně však 60 sekund. Test je ukončen, pokud testovaná osoba poruší postoj, otevře oči, pohne se z místa, dotkne se země jinou částí těla nebo jakmile oddálí paže od boků. Test se opakuje třikrát, výsledkem je součet všech tří naměřených časů. (Měkota & Blahuš, 1983, p. 189)
Obr. 12 Výdrž ve stoji jednonož na zemi, oči zavřené 49
7.3.2 Rovnováha na lavičce Pomůcky: rovný neklouzavý povrch, upravená lavička, žíněnky, pásmo, stopky, papír, tužka Provedení: Testovaná osoba bez obuvi přechází přes dvoumetrový úsek otočené lavičky s kladinkou širokou 4,5 cm (viz obr. 13). Vždy, když přejde přes vyznačený úsek, provede na kladince obrat a pokračuje zpět. Měří se délka v metrech, kterou proband ujde, dokud neztratí rovnováhu a nedotkne se země. Maximální doba konání testu je však 45 vteřin. Testovaná osoba absolvuje tři pokusy, z nichž se nejhorší škrtá a ze zbylých dvou se vypočítá průměr. Probandovi je dána možnost si před započetím testu 2 minuty zvykat na kladinku. (Taussig, 2012)
Obr. 13 Rovnováha na lavičce
50
7.4 Popis intervence Intervence probíhaly v hodinách tělesné výchovy, trvaly tedy vždy 45 minut. Na začátku každé hodiny proběhlo krátké zahřátí a rozcvičení. V první hodině byli žáci seznámeni se samotnou slackline a zákonitostmi, které je nutné dodržovat při jejím přecházení. Následovala ukázka chůze a pak si již sami žáci mohli slackline vyzkoušet. Po celou dobu intervence byl přikládán důraz tomu, aby žáci vždy pracovali ve trojicích. Jeden žák přecházel po slackline a z každé strany ho přidržoval jeden spolužák (viz. obr. 14). V dalších hodinách se již probandi snažili alespoň pár kroků vykonat bez dopomoci spolužáků, kteří jej však po celou dobu nácviku doprovázeli a poskytovali mu případnou záchranu (viz obr. 15). Postupně se žáci snažili přejít bez opory co nejdelší úsek. Intervence probíhaly celkem ve dvanácti hodinách tělocviku. Každá z intervencí byla prováděna pouze s částí experimentálního vzorku, většinou bylo zachováno rozdělení na chlapce a dívky tak, jak byli žáci zvyklí z ostatních hodin TV. Každý proband z experimentální skupiny tedy absolvovat šest intervenčních hodin. Nácvik chůze na slackline probíhal celkem na čtyřech stanovištích. Tři stanoviště byla tvořena slackline šířky 25 mm a délky cca 5 metrů, čtvrté stanoviště tvořila slackline šířky 50 mm, její délka byla také 5 metrů.
Obr. 14 Slackline intervence 1
Obr. 15 Slackline intervence 2
51
7.5 Použité statistické metody Zjištěné výsledky byly zaznamenány a poté přepsány do tabulek vytvořených v programu MS Excel. Ke statistickým výpočtům jsme použili software Statistica. Naším hlavním cílem bylo zjistit, zda a případně jakým způsobem lze modifikovat rovnovážné schopnosti pomocí sportovního náčiní slackline. Vedlejšími cíli bylo porovnat výsledky mezi děvčaty a chlapci a také to, zda lze pomocí slackline více ovlivnit statickou či dynamickou rovnováhu. Pro posouzení vzorku populace byly použity tyto statistické veličiny a výpočty: minimální a maximální hodnota, aritmetický průměr, rozptyl, hladina statistické významnosti testu, směrodatná odchylka, F – test a t – test.
7.5.1 Minimální a maximální hodnoty (min., max.) Označují nejvyšší a nejnižší hodnotu ze všech sledovaných hodnot (n). (Pavlík, Sebera, Stochl, Vespalec & Zvonař, 2010, p. 71)
7.5.2 Aritmetický průměr ( ̅ V jistém smyslu označuje typickou hodnotu pro soubor mnoha hodnot. x̅
x(1) x(2
. . .
x(n)
n
(Pavlík, Sebera, Stochl, Vespalec & Zvonař, 2010, pp. 71 - 73)
7.5.3 Rozptyl ( ) Určuje, jak jsou jednotlivé naměřené hodnoty v souboru rozptýleny, tedy zda je soubor stejnorodý (homogenní) či nestejnorodý (nehomogenní). Oproti mírám rozptýlení však nepočítáme pouze s krajními hodnotami, ale se všemi hodnotami v souboru. s2
∑ni 1 (xi -x̅ )
2
n
(Kovář & Blahuš, 1989, p. 20)
52
7.5.4 Hladina statistické významnosti testu (α) Určuje, jaká je pravděpodobnost, že testovací charakteristika padne mimo obor přijetí. Obvykle se jeho hodnota stanovuje hodnotou od 0,001 do 0,3. V našem případě bude hodnota α = 0,05. (Zvonař, Duvač et al., 2011, p. 204)
7.5.5 Směrodatná odchylka (s) Často je vhodné charakterizovat rozptyl hodnot ve stejných jednotkách, které byly použity při samotném zaznamenávání výkonů. K tomu slouží právě směrodatná odchylka. Vypočítat ji můžeme odmocněním hodnoty rozptylu. √∑
( -̅
(Kovář & Blahuš, 1989, p. 20)
7.5.6 F – test F – test slouží k ověření shody dvou rozptylů různých výběrů. Testovacím kritériem je veličina F, kterou musíme pomocí tabulky porovnat s kritickou hodnotou testovacího kritéria. Pokud je tabulková hodnota vyšší než námi vypočtená hodnota F, nulovou hypotézu nelze zamítnout. Do čitatele vždy musíme dosadit větší z obou hodnot. F
s1 2 s2 2
(Kovář & Blahuš, 1989, pp. 39 - 40)
7.5.7 T – test Slouží k porovnání dvou různých výběrů s rozsahy
a
vzhledem
k jejich aritmetickým průměrům ̅ a ̅ . V tomto případě se snažíme zjistit, jestli rozdíl aritmetických průměrů je náhodný nebo je ovlivněn právě námi sledovaným činitelem a tedy zda bychom při opakování měření získali obdobné
53
hodnoty. V našem případě byl využit t – test pro párové hodnoty závislých výběrů a také t – test pro nezávislé výběry se stejnými rozptyly. T – test pro párové hodnoty závislých výběrů Tato varianta slouží k ověření rozdílů výsledků v případě stejného vzorku populace, nejčastěji s časovým odstupem. Nevšímáme si však pouze výběrových průměrů ̅ a ̅ , ale musíme spočítat hodnotu rozdílu u každého páru hodnot, kterou nazýváme
. Z těchto hodnot pak ještě musíme vypočítat průměr odchylek
̅ a směrodatnou odchylku ̅
.
∑
√∑ (
̅
̅√
(Kovář & Blahuš, 1989, p. 20) T – test pro nezávislé výběry se shodnými rozptyly V tomto případě se jedná, jak už název napovídá, o test, ve kterém porovnáváme hodnoty aritmetického průměru ̅
a ̅
z dvou různých
(nezávislých) vzorků. Znamená to, že u jednotek prvního a druhého výběru se nejedná o totožné osoby.
t
|x̅ 1 x̅2 | √n1 s1 2 n2 s2 2
√
n1 n2 (n1 n2 2) n1 n2
(Kovář & Blahuš, 1989, pp. 37 - 44)
54
8. VÝSLEDKY PRÁCE, DISKUZE Jak jsme uvedli již dříve, zabývali jsme se testováním dvou složek rovnovážných schopností, a to statické a dynamické rovnováhy (viz tab. 1 a 2). V obou případech bylo využito standardizovaných testů rovnováhy. Vždy jsme provedli tři měření. V případě statické rovnováhy byl výsledek určen součtem všech tří naměřených hodnot. U výsledku dynamické rovnováhy jsme nejprve vyřadili nejnižší hodnotu a ze zbylých dvou hodnot jsme vypočítali průměrné hodnoty. Kompletní naměřené výsledky jsou k práci připojeny jako příloha 1. Tab. 1: Souhrnné výsledky kontrolní skupiny Před intervencí Proband Stat. r. Dyn. r. [s] [m]
Po intervenci Stat. r. Dyn. r. [s] [m]
1
D
17,5
2
16,8
3
2
D
96,9
6,5
21,6
1,5
3
D
127,8
2,5
96,7
4
4
D
14,2
10
13,2
11
5
D
30,5
2
30,5
5
6
D
16,0
13,5
11,1
7
7
D
102,2
16
26,2
17,5
8
D
16,6
2,5
32,2
1,5
9
D
25,1
6
24,6
4,5
10 D
43,9
4
41,8
6
11 CH
17,5
5
68,5
2,75
12 CH
89,7
14,75
57,6
4
13 CH
56,6
5,5
122,9
6
14 CH
33,3
2,5
25,4
3,25
15 CH
31,7
2
83,1
4,75
16 CH
161,2
4,5
145,8
7
17 CH
19,6
10
103,6
7
18 CH
9,4
3
15,8
3
19 CH
18,8
10,25
61,7
4
20 CH
19,3
6,5
36,5
5,75
21 CH
17,9
6,5
21,9
5
55
Tab. 2: Souhrnné výsledky experimentální skupiny Před intervencí Proband Stat. r. Dyn. r. [s] [m]
Po intervenci Stat. r. Dyn. r. [s] [m]
Před intervencí Proband Stat. r. Dyn. r. [s] [m]
Po intervenci Stat. r. Dyn. r. [s] [m]
22
D
49,9
4
39,4
3,5 44
CH
18,5
3
20,8
4,25
23
D
108,6
7,5
169,2
10 45
D
9,5
2
116,3
2
24
D
9,6
3,25
104,1
5 46
D
13,3
6,5
53,2
2,5
25
D
59,5
11,5
133,9
14,75 47
D
10,3
6
12,2
8,25
26
D
15,0
4,25
12,6
4,25 48
D
26,3
2
33,3
7
27
D
36,2
7,25
39,5
7,25 49
D
13,2
2,25
23,9
4
28
CH
27,0
1
26,1
1,5 50
D
29,7
3,75
93,9
12
29
CH
33,7
4
47,8
5,25 51
D
17,0
5
43,9
9
30
CH
50,4
5,5
66,1
6,25 52
D
46,2
2,5
60,8
3
31
CH
22,5
5
26,4
9 53
D
20,5
8
82,3
18
32
CH
30,4
8
34,6
9 54
D
51,2
5
44,2
8,75
33
CH
15,6
8,5
75,6
11 55
D
35,1
4,5
43,0
6,5
34
CH
20,9
5
48,5
8 56
CH
40,0
2,75
30,9
3,75
35
CH
50,9
7
43,5
6 57
CH
17,8
2,5
20,6
3,25
36
CH
55,0
5,25
61,1
7 58
CH
21,7
12
25,3
20
37
CH
22,5
2,5
25,5
7 59
CH
10,3
6,25
34,5
5
38
CH
56,0
9,75
81,4
8 60
CH
13,5
11,5
21,2
3,75
39
CH
69,8
3
39,1
3,25 61
CH
72,0
2
94,1
4,75
40
CH
35,5
2
39,9
4,5 62
CH
12,9
4,25
13,0
2,5
41
CH
144,3
2,25
63,2
10,25 63
CH
36,7
5
22,5
8
42
CH
24,6
13
43,0
18,5 64
CH
25,6
7
26,8
2,5
43
CH
159,3
4,75
129,8
2,75
56
8.1 Popisné statistiky U obou skupin jsme porovnali minimální, maximální a průměrné hodnoty (viz. tab. 3 a 4)
8.1.1 Kontrolní skupina 1. měření Při prvním měření statické rovnováhy dosáhl nejnižší výsledné hodnoty proband č. 8 s hodnotou 9,4 s, oproti tomu nejvyšší výkon 161,2 s provedl proband č. 18. Průměrná hodnota byla 46 s. Nejnižší výsledné hodnoty dynamické rovnováhy dosáhli hned tři probandi s pořadovými čísly 1, 5 a 15. Nejvyšší hodnoty 16 m dosáhla probandka č. 7. Průměrným výsledkem byl výkon 6,5 m. 2. měření Nejnižším dosaženým výkonem při měření statické rovnováhy byl výsledný součet 11,1 s probandky č. 6. Nejvyššího výkonu opět dosáhl proband č. 16 a to 145,8 s. Průměrným výsledným součtem byla hodnota 50,4 s. U testování dynamické rovnováhy nejnižší hodnoty dosáhly probandky č. 2 a 8 s celkovým výkonem 1,5 m. Nejvyšší výsledné hodnoty 17,5 m dosáhl opět proband č. 7. Průměrným výsledkem byl výkon 5,4 m. Tab. 3 Popisné statistiky – kontrolní skupina Proměnná 1. Měření - Stat. r.
Popisné statistiky - kontrolní skupina N platných Průměr Minimum Maximum Sm. odch. 21 45,98571 9,40000 161,2000 43,27805
1. Měření - Dyn. r.
21
6,45238
2,00000
16,0000
4,36221
2. Měření - Stat. r.
21 50,35714
11,10000
145,8000
39,16285
2. Měření - Dyn. r.
21
1,50000
17,5000
3,51646
5,40476
57
8.1.2 Experimentální skupina 1. měření Nejnižší výsledné hodnoty statické rovnováhy dosáhla probandka č. 45 s výkonem 9,5 s. Nejvyšším součtem hodnot byl výkon 159,3 s probanda č. 43. Průměrnou výslednou hodnotou bylo 38,1 s. Při měření dynamické rovnováhy dosáhla nejnižšího výsledku 1 m probandka č. 28. Nejvyšší výkony byly naměřeny u probanda č. 42, jehož výsledná hodnota byla 13 m. Průměrným výsledkem byl výkon 5,3 m. 2. měření Nejnižší výslednou hodnotu statické rovnováhy 12,2 s zaznamenala probandka č. 47. Oproti tomu nejvyšší výsledek probandky č. 29 měl hodnotu 169,2 s. Průměrný výsledek činil 38,1 s. Při měření dynamické rovnováhy dosáhl nejnižšího výsledku 1,5 m proband č. 28. Nejvyššího výsledku dosáhl proband č. 58 s výkonem 20 m. Průměrnou hodnotou byl výkon 7 m. Tab. 4 Popisné statistiky – kontrolní skupina Proměnná 1. Měření - Stat. r.
Popisné statistiky - kontrolní skupina N platných Průměr Minimum Maximum Sm. odch. 43 38,10465 9,50000 159,3000 32,70235
1. Měření - Dyn. r.
43
5,30233
1,00000
13,0000
2,99928
2. Měření - Stat. r.
43 52,72186
12,20000
169,2000
36,08993
2. Měření - Dyn. r.
43
1,50000
20,0000
4,42513
6,99419
58
8.2 Testování hypotéz
8.2.1 Hypotéza H1 H1: U žáků, kteří se budou věnovat nácviku chůze po slackline, se po ukončení intervence zlepší výkony posuzované při testování statické a dynamické rovnováhy. Předpokládali jsme, že u žáků zařazených do experimentální skupiny budeme pozorovat díky intervenci pomocí slackline progresivní nárůst jejich rovnováhových schopností oproti žákům zařazených v kontrolní skupině. Jako nulovou hypotézu H si stanovíme výrok, že slackline nemá vliv na rozvoj rovnovážných schopností. Proti ní postavíme alternativní hypotézu A, která tvrdí, že slackline má prokazatelný vliv na rozvoj rovnováhy. Tab. 5 Porovnání kontrolní a experimentální skupiny Test průměrů vůči referenční konstantě (hodnotě) Průměr Proměnná Kontrolní sk. - Stat. r. Kontrolní sk. - Dyn. r.
Sm. N Sm. Ref. odch. chyba konst. -4,3714 40,3133 21 8,797099 0,00
t
sv
p
-0,4969 20 0,62466
1,0476
3,5572 21 0,776251
0,00
1,3495 20 0,19222
Experimentální sk. - Stat. r.
-14,6172
33,4590 43 5,102460
0,00
-2,8647 42 0,00649
Experimentální sk. - Dyn. r.
-1,6919
3,3937 43 0,517538
0,00
-3,2690 42 0,00215
Z výsledků (viz tab. 5) vyplývá, že v případě kontrolní skupiny dosahuje u statické a dynamické rovnováhy parametr p hodnot 0,62 resp. 0,19. Při porovnání s hodnotou hladiny významnosti testu α
0,05 zjistíme, že v obou
případech je p > α a nulovou hypotézu H tedy nezamítáme. V případě hodnot vypočtených u skupiny experimentální p = 0,0065 u rovnováhy statické a p = 0,022 u rovnováhy dynamické. Vzhledem k tomu, že v obou případech je p < α,
hypotézu H zamítáme ve prospěch alternativní
hypotézy . Hypotézu H1 jsme tedy potvrdili.
59
8.2.2 Hypotéza H2 H2: Dívky budou při testování rovnováhy dosahovat vyšších hodnot než chlapci. Jelikož je v literatuře (Bartůňková, 2010) uváděno, že dívky dosahují v případě obratnosti zhruba 106% výkonu chlapců, předpokládali jsme, že i u rovnováhy, která je podřízena schopnostem koordinačním, budeme moci pozorovat rozdíly ve výkonech dívek a chlapců ve prospěch dívek. Jako nulovou hypotézu H si tedy stanovíme výrok, že při měření statické i dynamické rovnováhy nelze vysledovat rozdíly mezi pohlavími. Proti ní postavíme alternativní hypotézu A, že mezi chlapci a dívkami lze pozorovat při testování rovnováhy rozdíly a to ve prospěch děvčat. Tab. 6 Porovnání výkonů chlapců a dívek T-test pro nezávislé vzorky Divky vs. Chlapci
Hodnota
sv
p
t
Sm. odch. Sm. odch. skup. 1
skup. 2
F - poměr
p
rozptyly
rozptyly
Statická rov.
-0,3931
62
0,6955
33,2625
38,8298
1,3628
0,4149
Dynamická rov.
-0,2218
62
0,8251
3,66086
3,448
1,1273
0,7285
Nejprve musíme provést F – test, abychom zjistili, zda vůbec můžeme použitý t – test pro nezávislé výběry se stejnými rozptyly použít (rozptyly jednotlivých proměnných musí být shodné), v opačném případě bychom museli použít t – test pro nezávislé hodnoty s různými rozptyly. K porovnání použijeme hodnoty p pro rozptyly (viz. tab. 6) a porovnáme je s hodnotou hladiny statistické významnosti testu α = 0,05. V obou případech je p rozptylů > α, z čehož vyplývá, že tento test můžeme použít. Dále musíme opět porovnat hodnotou α = 0,05 s hodnotami parametru p. V případě statické rovnováhy je p
0,7 a pro dynamickou rovnováhu jsme
vypočetli hodnotu p = 0,83. V obou případech je tedy patrné, že p nabývá vyšších hodnot než reprezentuje hodnota α. Z toho vyplývá, že nulovou hypotézu H nemůžeme zamítnout. Hypotézu H2 jsme tedy vyvrátili.
60
Pozn. Pro hodnocení rozdílů mezi chlapci a děvčaty byly použity hodnoty z prvního měření.
8.2.3 Hypotéza H3 H3: Vzhledem k druhu pohybu, který je při chůzi na slackline vykonáván, bude se u experimentální skupiny více rozvíjet rovnováha dynamická. Předpokládali jsme, že jelikož chůze po slackline je spíše dynamického charakteru, budou i hodnoty dynamické rovnováhy dosahovat vyšších přírůstků než u statické rovnováhy. Jelikož hodnoty statické rovnováhy jsme měřili v sekundách a při měření dynamické rovnováhy jsme zjišťovali překonanou vzdálenost v metrech, nelze pro porovnání těchto hodnot použít statistického t – testu. Budeme se tedy muset spokojit pouze s výsledky popisné statistiky (viz tab. 7) Tab. 7 Porovnání výkonů statické a dynamické rovnováhy před intervencí Průměrné h.
po intervenci
statická r.
dynamická r.
statická r.
dynamická r.
38,1 s.
5,3 m
52,7 s.
7m
statická rovnováha po intervenci
138,32 % původních hodnot
dynamická rovnováha po intervenci
132,08 % původních hodnot
Z tabulky vyplývá, že po intervenci probandi dosáhli průměrně 138,32 % hodnot statické rovnováhy, které byly změřeny na začátku testování. Oproti tomu u konečných hodnot dynamické rovnováhy bylo dosaženo pouze 132% původních hodnot. U výsledných hodnot dynamické rovnováhy lze sledovat vyšší procentuální nárůst než u rovnováhy statické. Hypotézu H3 jsme tedy vyvrátili.
61
8.3 Diskuze První hypotézu se podařilo potvrdit. U žáků, kteří se podrobili intervenci, můžeme pozorovat nárůst rovnováhových schopností průměrně o 35%. Tento výsledek přikládáme především tomu, že při chůzi na slackline je stimulována CNS, konkrétně především hluboký stabilizační systém, což se pozitivně projeví při udržování rovnováhy. Navíc vzhledem k počtu intervencí se naprosté většině probandů podařilo posunout přinejmenším do druhé fáze motorického učení. Toto je prokázáno jak číselnými výsledky, tak pozorováním autora práce, který v bezprostředním kontaktu s probandy vnímal zlepšování a zefektivňování pohybů na slackline. Další hypotézu výzkum vyvrátil. Vycházeli jsme z poznatků docentky Bartůňkové (2010). Jí zmiňovaná vyšší výkonnost žen se však týkala všech koordinačních schopností, zatímco v našem výzkumu jsme se věnovali pouze schopnostem rovnováhovým. Zde můžeme najít důvod, proč hypotéza nebyla potvrzena. Také třetí hypotézu jsme výzkumem vyvrátili. Vycházeli jsme z mylného předpokladu, že pohyb na slackline je sám o sobě dynamický a bude tudíž více rozvíjet dynamickou složku rovnováhy. Dokázali jsme, že nelze tyto dvě složky takto oddělovat a rovnovážné schopnosti jako komplex jsou velmi propojené a je na dalším výzkumu, aby se věnoval této problematice. Z celkového pohledu na zkoumaný problém můžeme tedy říci, že pravidelný nácvik chůze po slackline má pozitivní vliv na rozvoj rovnováhových schopností.
62
9. ZÁVĚR Cílem naší práce bylo ověřit pozitivní vliv slackline na rozvoj rovnováhových schopností u žáků sedmých tříd Základní školy Žďár nad Sázavou Švermova 4. Zkoumali jsme, zda se pravidelným tréninkem s použitím slackline zlepší jejich rovnováhové schopnosti. Cíl naší práce byl splněn. Každý proband se podrobil dvěma měřením. Každé měření obsahovalo jak test statické rovnováhy, tak i test rovnováhy dynamické. První měření proběhlo v listopadu 2013, druhé měření probandi absolvovali v březnu 2014. Mezi prvním a druhým měřením u experimentální skupiny proběhlo celkem 12 pohybových intervencí. Podařilo se nám potvrdit hlavní hypotézu práce, která zněla: U žáků, kteří se budou věnovat nácviku chůze po slackline, se po ukončení intervence zlepší výkony posuzované při testování statické a dynamické rovnováhy. Naproti tomu hypotézu zabývající se myšlenkou, že dívky dosáhnou při testování rovnováhy vyšších hodnot, jsme museli vyvrátit. Stejně tak poslední hypotézu, u které jsme předpokládali vyšší nárůst hodnot u dynamické složky rovnovážných schopností oproti složce statické. Domníváme se, že výsledky naší práce potvrzující pozitivní vliv slackline na rozvoj rovnovážných schopností by mohly pomoci
rozšíření tohoto
zajímavého a finančně nenáročného sportovního odvětví do hodin tělesné výchovy na základních a středních školách.
63
10. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ 1. Bartůňková, S. (2010). Fyziologie člověka a tělesných cvičení: učební texty pro studenty fyzioterapie a studia tělesná a pracovní výchova zdravotně postižených. (2nd. ed.) Praha, Czechia: Univerzita Karlova. 2. Čelikovský, S. a kolektiv. (1977). Antropomotorika: Teorie tělesných cvičení. (2nd ed.) Praha, Czechoslovakia: Státní pedagogické nakladatelství. 3. Čelikovský, S., Blahuš, P., Kasa, J., Kovář, R., Měkota, K., Stráňai, K., Šťěpnička, J., & Zaciorskij, V. (1979). Antropomotorika: pro studující tělesnou výchovu. Praha, Czechoslovakia: Státní pedagogické nakladatelství. 4. Deníčky. (n.d.) Retrieved from: http://www.slack.cz/users/ 5.Dylevský, I. (2011). Základy funkční anatomie. Olomouc, Czechia: Poznání. 6. Hirtz, P., Hotz, A., & Ludwig, G. (2000). Gleichgewicht. (2 nd.) Schorndorf, Deutschland: Verlag Karl Hofmann. 7. Marsh, J. (Director). (2008). Man on Wire [Motion picture]. United States & United Kingdom: Discovery films, BBC Storyville & UK Film Council 8. Víkend: Slackline – moderní provazochodci (2013). [Motion picture]. Czechia: Tv Nova 9. Miller, F., & Mauser, D. (2008). Slackline: Tipps, Tricks, Technik. (4th ed.). Köngen, Germany: Panico. 10. Junger, J., Belej, M., Bebčáková, V., Brtková, M., Boržíková, I., Gregor, M., & Rešetár, J. (2006). Motorické testy koordinačných schopností. (prvé). Prešov, Slovakia: Prešovská univerzita v Prešově, Fakulta športu. 11. Kohoutek, M., Hendl, J., Véle, F., & Hirtz, P. (2005). Koordinační schopnosti dětí: výsledky čtyřletého longitudinálního sledování vývoje vybraných somatických a motorických předpokladů dětí ve věku 8-11 let. Praha, Czechia: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu.
64
12. Kovář, R., & Blahuš, P. (1989). Aplikace vybraných statistických metod v antropomotorice. Praha, Czechoslovakia: Státní pedagogické nakladatelství. 13. Kváš, O. (2013). Metodická příručka slackline 1. Hradec Králové. Retrieved from: http://lajny.cz/dokumenty/MEP1.pdf 14. Kváš, O. (n.d.) Jak vybrat slackline. Retrieved from: http://lajny.cz/jak-vybratslackline 15. Kváš, O. (n.d.) Napínání slackline. Retrieved from: http://lajny.cz/napinanislackline 16. Lednický, A., & Doležajová, L. (2002). Rozvoj koordinačných schopností. Bratislava, Slovakia: Slovenská vedecká spoločnosť pre telesnú výchovu a šport. 17. Měkota, K. (1983). Kapitoly z Antropomotoriky I. Olomouc, Czechoslovakia: rektorát Univerzity Palackého v Olomouci. 18. Měkota, K., & Blahuš, P. (1983). Motorické testy v tělesné výchově. Praha, Czechoslovakia: Státní pedagogické nakladatelství. 19. Měkota, K., & Cuberek, R. (2007). Pohybové dovednosti, činnosti, výkony. Olomouc, Czechia: Univerzita Palackého v Olomouci. 20. Měkota, K., & Novosad, J. (2007). Motorické schopnosti. Olomouc, Czechia: Univerzita Palackého v Olomouci. 21. Pavlík, J., Sebera, M., Stochl, J., Vespalec, T., & Zvonař, M. (2010). Vybrané kapitoly z antropomotoriky. Brno, Czechia: Masarykova univerzita. 22. Perič, T., & Dovalil, J. (2010). Sportovní trénink. Praha, Czechia: Grada. 23. Rogers, S. (2008), The History of Slacklining. Slackline.com: Leading the Balance Sport Revolution [online]. Retrieved from: http://www.slackline.com/2008/03/a-history-of-slackline.html (accessed March 03 2008)
65
24. Slackline. (n.d.). In Wikipedia. Retrieved October 17, 2013, from http://cs.wikipedia.org/wiki/Slackline 25. Slackline Records. (n. d.) Retrieved from: http://www.nwslackline.org/slackline-records 26. Slacklining. (n.d.). In Wikipedia. Retrieved April 10, 2014, from http://en.wikipedia.org/wiki/Slacklining 27. Taussig, J.. (2012). Rovnováha na lavičce. Sportvital [online]. Retrieved from: http://www.sportvital.cz/sport/testy/fitness-testy/obratnost/rovnovaha-na-lavicce/ (accessed May 15 2012) 28. Vilímová, V. (2009). Didaktika tělesné výchovy. (2nd. Ed.) Brno, Czechia: Masarykova univerzita. 29. Víkend: Slackline – moderní provazochodci (2013). [Motion picture]. Czechia: Tv Nova 30. Zvonař, M., Duvač, I., et al. (2011). Antropomotorika: pro magisterský program tělesná výchova a sport. Brno, Czechia: Masarykova univerzita.
66
11. SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1 Slackline Obr. 2 Slackline na Lost Arrow Spire Obr. 3 Slackline s napínáním pomocí ráčny Obr. 4 Slackline s napínacím systémem Ellington Obr. 5 Elementární pohybové dovednosti Obr. 6 Otevřená a zavřená pohybová dovednost Obr. 7 Komparace motorické schopnosti a dovednosti Obr. 8 Hierarchické uspořádání motorických schopností Obr. 9 Přehled znaků v jednotlivých fázích motorického učení Obr. 10 Plató efekt Obr. 11 Základní koordinační schopnosti Obr. 12 Výdrž ve stoji jednonož na zemi, oči zavřené Obr. 13 Rovnováha na lavičce Obr. 14 Slackline intervence 1 Obr. 15 Slackline intervence 2
67
12. SEZNAM TABULEK Tab. 1: Souhrnné výsledky kontrolní skupiny Tab. 2: Souhrnné výsledky experimentální skupiny Tab. 3 Popisné statistiky – kontrolní skupina Tab. 4 Popisné statistiky – kontrolní skupina Tab. 5 Porovnání kontrolní a experimentální skupiny Tab. 6 Porovnání výkonů chlapců a dívek Tab. 7 Porovnání výkonů statické a dynamické rovnováhy
68
13. SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Výsledky naměřené při výzkumu
69
RESUMÉ Tato práce se věnuje využití sportovního odvětví slackline k stimulaci a rozvoji rovnováhových schopností a to jak složky statické, tak i složky dynamické. Vliv toho cvičení na rozvoj rovnováhy se budeme snažit prokázat na žácích sedmých tříd Základní školy Žďár nad Sázavou, Švermova 4. V první části práce si přiblížíme a představíme slacklining, jeho historii, specifika a také něco málo z materiálního vybavení. Dále se budeme věnovat popisu lidské motoriky, především koordinačních schopností a rovnováhy, které jsou pro naši práci stěžejní. V druhé části se věnujeme ověření námi zvolených hypotéz, zda je slackline prospěšná pro rozvoj rovnováhy, jestli jsou v rovnováze rozdíly mezi chlapci a děvčaty a také jestli pomocí slackline dokážeme více stimulovat rovnováhu statickou či dynamickou. Výzkumu, z nějž naše data pocházejí, se zúčastnilo celkem 64 probandů.
70
SUMMARY This thesis is focused on slacklining and its benefits regarding stimulation and growth of balance skills considering both its parts static and dynamic balance. We will try to proove influence of slacklining as balance exercise using sample of seventh grade pupils from Žďár nad Sázavou Elementary, Švermova 4. The first part we devote to introducing of slacklining, its history, specifics and also few words about equipment. Than we will move on to description of human motor skills, mostly coordination abilities and balance, which are of key importance to this thesis. In the second part we verify our hypotheses, if slackline is beneficial for growth of balance skills, if there are any gender differences and what part of balance skills we stimualate more if the static or the dynamic balance. The research involved 64 tested pupils in total.
71
PŘÍLOHY Příloha č. 1 Výsledky naměřené při výzkumu Před intervencí Test č. 1 - Statická rovnováha
Proband Měření 1 [s.]
Měření 2 [s.]
Měření 3 [s.]
Výsledek [s.]
Proband 1
D
6,5
5,1
5,9
17,5
Proband 2
D
42,1
36,1
18,7
96,9
Proband 3
D
37,5
49,4
40,9
127,8
Proband 4
D
4,9
3,5
5,8
14,2
Proband 5
D
8,7
7,2
14,6
30,5
Proband 6
D
5,6
3,4
7,0
16,0
Proband 7
D
60,0
18,4
23,8
102,2
Proband 8
D
5,3
6,4
4,9
16,6
Proband 9
D
9,4
7,2
8,5
25,1
Proband 10
D
14,4
13,8
15,7
43,9
Proband 11
CH
6,1
4,1
7,3
17,5
Proband 12
CH
40,6
29,8
19,3
89,7
Proband 13
CH
11,6
19,3
25,7
56,6
Proband 14
CH
10,9
15,1
7,3
33,3
Proband 15
CH
8,8
9,3
13,6
31,7
Proband 16
CH
60,0
49,9
51,3
161,2
Proband 17
CH
4,7
3,6
11,3
19,6
Proband 18
CH
2,6
2,7
4,1
9,4
Proband 19
CH
3,4
6,3
9,1
18,8
Proband 20
CH
2,9
3,8
12,6
19,3
Proband 21
CH
2,5
4,1
11,3
17,9
Proband 22
D
24,4
13,8
11,7
49,9
Proband 23
D
60,0
7,1
41,5
108,6
Proband 24
D
0,5
4,4
4,7
9,6
Proband 25
D
4,2
39,9
15,4
59,5
Proband 26
D
4,7
3,7
6,6
15,0
Proband 27
D
5,1
19,2
11,9
36,2
Proband 28
CH
15,4
7,7
3,9
27,0
Proband 29
CH
11,7
7,4
14,6
33,7
Proband 30
CH
13,9
9,2
27,3
50,4
Proband 31
CH
7,5
6,9
8,1
22,5
Proband 32
CH
7,5
2,8
20,1
30,4
Proband 33
CH
5,9
2,2
7,5
15,6
Proband 34
CH
9,1
4,5
7,3
20,9
Proband 35
CH
23,7
17,1
10,1
50,9
Proband 36
CH
17,2
23,5
14,3
55,0
Proband 37
CH
5,2
4,9
12,4
22,5
Proband 38
CH
37,4
10,6
8,0
56,0
Proband 39
CH
27,8
27,1
14,9
69,8
Proband 40
CH
3,6
23,7
8,2
35,5
Proband 41
CH
60,0
24,3
60,0
144,3
Proband 42
CH
6,0
8,1
10,5
24,6
Proband 43
CH
60,0
39,3
60,0
159,3
Proband 44
CH
8,5
3,8
6,2
18,5
Proband 45
D
3,1
2,1
4,3
9,5
Proband 46
D
3,6
2,4
7,3
13,3
Proband 47
D
2,1
4,3
3,9
10,3
Proband 48
D
8,5
2,6
15,2
26,3
Proband 49
D
5,7
4,3
3,2
13,2
Proband 50
D
3,8
19,8
6,1
29,7
Proband 51
D
7,9
4,6
4,5
17,0
Proband 52
D
17,6
16,4
12,2
46,2
Proband 53
D
8,3
2,3
9,9
20,5
Proband 54
D
6,8
15,3
29,1
51,2
Proband 55
D
11,7
13,6
9,8
35,1
Proband 56
CH
16,6
19,6
3,8
40,0
Proband 57
CH
4,8
5,6
7,4
17,8
Proband 58
CH
6,6
7,6
7,5
21,7
Proband 59
CH
4,2
3,7
2,4
10,3
Proband 60
CH
3,5
5,0
5,0
13,5
Proband 61
CH
2,1
60,0
9,9
72,0
Proband 62
CH
1,2
8,9
2,8
12,9
Proband 63
CH
8,3
6,4
22,0
36,7
Proband 64
CH
10,8
5,9
8,9
25,6
Před intervencí Test č. 2 - Dynamická rovnováha
Proband Měření 1 [m]
Měření 2 [m]
Měření 3 [m]
Výsledek [m]
Proband 1
D
1
3
1
2
Proband 2
D
7
6
6
6,5
Proband 3
D
2
3
2
2,5
Proband 4
D
12
4
8
10
Proband 5
D
1
3
1
2
Proband 6
D
8
15
12
13,5
Proband 7
D
18
14
11
16
Proband 8
D
2,5
2
2,5
2,5
Proband 9
D
4
6
6
6
Proband 10
D
3
5
3
4
Proband 11
CH
4
5
5
5
Proband 12
CH
4
16
13,5
14,75
Proband 13
CH
2
4
7
5,5
Proband 14
CH
2,5
2,5
2
2,5
Proband 15
CH
2
2
1
2
Proband 16
CH
5
2
4
4,5
Proband 17
CH
6
12
8
10
Proband 18
CH
2
2
4
3
Proband 19
CH
2
13
7,5
10,25
Proband 20
CH
10
1
3
6,5
Proband 21
CH
9
4
4
6,5
Proband 22
D
4
2
4
4
Proband 23
D
1,5
2
13
7,5
Proband 24
D
2
4
2,5
3,25
Proband 25
D
10
12
11
11,5
Proband 26
D
2
2
6,5
4,25
Proband 27
D
2
8,5
6
7,25
Proband 28
CH
0
1
1
1
Proband 29
CH
3
5
3
4
Proband 30
CH
2
4
7
5,5
Proband 31
CH
4
2
6
5
Proband 32
CH
2
10
6
8
Proband 33
CH
3
13,5
3,5
8,5
Proband 34
CH
6
4
2
5
Proband 35
CH
6
6
8
7
Proband 36
CH
4
6
4,5
5,25
Proband 37
CH
2
2
3
2,5
Proband 38
CH
7,5
12
7,5
9,75
Proband 39
CH
4
2
2
3
Proband 40
CH
2
2
1
2
Proband 41
CH
0,5
2,5
2
2,25
Proband 42
CH
10
16
4
13
Proband 43
CH
6
0
3,5
4,75
Proband 44
CH
2
4
2
3
Proband 45
D
1
2
2
2
Proband 46
D
4
4
9
6,5
Proband 47
D
3
7
5
6
Proband 48
D
2
2
2
2
Proband 49
D
2
2
2,5
2,25
Proband 50
D
2,5
3,5
4
3,75
Proband 51
D
4
6
4
5
Proband 52
D
1
3
2
2,5
Proband 53
D
4
6
10
8
Proband 54
D
2
4
6
5
Proband 55
D
2
4
5
4,5
Proband 56
CH
2,5
2,5
3
2,75
Proband 57
CH
1
3
2
2,5
Proband 58
CH
6
14
10
12
Proband 59
CH
3
6,5
6
6,25
Proband 60
CH
2
12
11
11,5
Proband 61
CH
1,5
2
2
2
Proband 62
CH
2,5
2
6
4,25
Proband 63
CH
4
2,5
6
5
Proband 64
CH
2
10
4
7
Po intervenci Test č. 1 - Statická rovnováha
Proband Měření 1 [s.]
Měření 2 [s.]
Měření 3 [s.]
Výsledek [s]
Proband 1
D
7,0
3,1
6,7
16,8
Proband 2
D
9,9
6,5
5,2
21,6
Proband 3
D
60,0
28,4
8,3
96,7
Proband 4
D
3,7
3,3
6,2
13,2
Proband 5
D
15,1
9,7
5,7
30,5
Proband 6
D
3,4
3,2
4,5
11,1
Proband 7
D
3,8
3,9
18,5
26,2
Proband 8
D
5,2
20,1
6,9
32,2
Proband 9
D
5,7
10,2
8,7
24,6
Proband 10
D
17,4
17,4
7,0
41,8
Proband 11
CH
15,2
49,6
3,7
68,5
Proband 12
CH
27,3
15,4
14,9
57,6
Proband 13
CH
11,8
60,0
51,1
122,9
Proband 14
CH
6,7
10,8
7,9
25,4
Proband 15
CH
21,7
39,7
21,7
83,1
Proband 16
CH
60,0
58,0
27,8
145,8
Proband 17
CH
20,6
35,0
48,0
103,6
Proband 18
CH
4,0
6,6
5,2
15,8
Proband 19
CH
17,2
14,9
29,6
61,7
Proband 20
CH
26,7
6,0
3,8
36,5
Proband 21
CH
6,7
8,1
7,1
21,9
Proband 22
D
6,8
11,6
21,0
39,4
Proband 23
D
59,4
60,0
49,8
169,2
Proband 24
D
16,1
28,0
60,0
104,1
Proband 25
D
23,7
50,2
60,0
133,9
Proband 26
D
2,8
2,9
6,9
12,6
Proband 27
D
17,1
11,0
11,4
39,5
Proband 28
CH
3,7
10,1
12,3
26,1
Proband 29
CH
19,0
11,5
17,3
47,8
Proband 30
CH
11,8
8,9
45,4
66,1
Proband 31
CH
8,2
14,3
3,9
26,4
Proband 32
CH
1,7
4,6
28,3
34,6
Proband 33
CH
17,6
49,7
8,3
75,6
Proband 34
CH
10,5
6,7
31,3
48,5
Proband 35
CH
7,0
13,1
23,4
43,5
Proband 36
CH
43,3
2,3
15,5
61,1
Proband 37
CH
7,3
10,1
8,1
25,5
Proband 38
CH
13,0
60,0
8,4
81,4
Proband 39
CH
15,4
8,9
14,8
39,1
Proband 40
CH
20,4
14,3
5,2
39,9
Proband 41
CH
21,5
16,3
25,4
63,2
Proband 42
CH
9,2
7,1
26,7
43,0
Proband 43
CH
44,4
25,4
60,0
129,8
Proband 44
CH
6,7
6,5
7,6
20,8
Proband 45
D
9,3
47,0
60,0
116,3
Proband 46
D
16,9
33,2
3,1
53,2
Proband 47
D
2,9
4,5
4,8
12,2
Proband 48
D
5,5
22,8
5,0
33,3
Proband 49
D
5,4
6,4
12,1
23,9
Proband 50
D
36,9
42,8
14,2
93,9
Proband 51
D
7,8
12,2
23,9
43,9
Proband 52
D
29,9
14,8
16,1
60,8
Proband 53
D
32,4
40,7
9,2
82,3
Proband 54
D
10,1
22,0
12,1
44,2
Proband 55
D
10,0
14,8
18,2
43,0
Proband 56
CH
9,1
5,6
16,2
30,9
Proband 57
CH
10,2
4,3
6,1
20,6
Proband 58
CH
5,1
6,0
14,2
25,3
Proband 59
CH
11,5
7,8
15,2
34,5
Proband 60
CH
6,0
8,1
7,1
21,2
Proband 61
CH
24,1
60,0
10,0
94,1
Proband 62
CH
4,9
4,8
3,3
13,0
Proband 63
CH
3,4
12,3
6,8
22,5
Proband 64
CH
9,0
11,1
6,7
26,8
Po intervenci Test č. 2 - Dynamická rovnováha
Proband Měření 1 [m]
Měření 2 [m]
Měření 3 [m]
Výsledek [m]
Proband 1
D
2
3,5
2,5
3
Proband 2
D
1
2
1
1,5
Proband 3
D
4
4
2
4
Proband 4
D
10
12
5
11
Proband 5
D
4
2,5
6
5
Proband 6
D
4
4
10
7
Proband 7
D
14
21
4
17,5
Proband 8
D
0,5
1
2
1,5
Proband 9
D
2
5,5
3,5
4,5
Proband 10
D
6
4
6
6
Proband 11
CH
2,5
3
2
2,75
Proband 12
CH
4
4
3
4
Proband 13
CH
4
4
8
6
Proband 14
CH
4,5
2
2
3,25
Proband 15
CH
3
6
3,5
4,75
Proband 16
CH
7
4
7
7
Proband 17
CH
6
8
2
7
Proband 18
CH
2
4
2
3
Proband 19
CH
2
4
4
4
Proband 20
CH
4
7,5
2
5,75
Proband 21
CH
2
3,5
6,5
5
Proband 22
D
4
2
3
3,5
Proband 23
D
2
4
16
10
Proband 24
D
2,5
5,5
4,5
5
Proband 25
D
4
13,5
16
14,75
Proband 26
D
2
4,5
4
4,25
Proband 27
D
2
2,5
12
7,25
Proband 28
CH
1
2
1
1,5
Proband 29
CH
4,5
2
6
5,25
Proband 30
CH
8
4,5
4,5
6,25
Proband 31
CH
4
2
14
9
Proband 32
CH
12
6
3
9
Proband 33
CH
12
10
2
11
Proband 34
CH
10
2
6
8
Proband 35
CH
8
3
4
6
Proband 36
CH
6
8
2
7
Proband 37
CH
5
4
9
7
Proband 38
CH
10
6
6
8
Proband 39
CH
3,5
2
3
3,25
Proband 40
CH
3
2
6
4,5
Proband 41
CH
12,5
8
7,5
10,25
Proband 42
CH
20
12
17
18,5
Proband 43
CH
2
2
3,5
2,75
Proband 44
CH
2
4,5
4
4,25
Proband 45
D
2
2
2
2
Proband 46
D
2
2,5
2,5
2,5
Proband 47
D
6,5
2
10
8,25
Proband 48
D
8
6
6
7
Proband 49
D
3,5
4
4
4
Proband 50
D
14
8
10
12
Proband 51
D
12
4
6
9
Proband 52
D
2
4
2
3
Proband 53
D
16
20
6
18
Proband 54
D
4
6,5
11
8,75
Proband 55
D
4
2
9
6,5
Proband 56
CH
1,5
3,5
4
3,75
Proband 57
CH
2
2
4,5
3,25
Proband 58
CH
20
20
4
20
Proband 59
CH
2
6
4
5
Proband 60
CH
3
4,5
2
3,75
Proband 61
CH
7,5
2
2
4,75
Proband 62
CH
2
3
2
2,5
Proband 63
CH
8
8
8
8
Proband 64
CH
2
3
2
2,5
