Katedra Cestovního ruchu. Bakalářská práce CESTOVÁNÍM K SEBEVZDĚLÁVÁNÍ

Katedra Cestovního ruchu

Bakalářská práce CESTOVÁNÍM K SEBEVZDĚLÁVÁNÍ

Autor: Lenka Horniecká Vedoucí práce: Mgr. Eva Horňáková Místo: Jihlava Rok: 2014

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá cestovním ruchem a jeho přínosem k všestrannému seberozvoji jedince v mnoha oblastech. Tato práce se zaměřuje především na oblast jazykového vzdělávání. V praktické části práce je zkoumána znalostí cizích jazyků u českých občanů a využívání a přínos jednotlivých forem výuky a jejich následné využití při komunikaci s místními obyvateli.

Klíčová slova Celoživotní vzdělávání, vzdělávání, světový jazyk, národní jazyk, cizí jazyk, cestovní ruch, seberozvoj

Abstract This thesis deals with a tourism and its contribution to general self-development. The thesis

is

focused

especially

on

foreign

languages

education.

The practical part, based on a research survey, describes knowledge of foreign languages in Czech republic, types of learning and how they contribute to higher a level of the undestanding the language or preparation before travelling abroad.

Key words Lifelong education, education, foreign language, native language, learning, tourism, self-development

Zde bych chtěla poděkovat paní Mgr. Evě Horňákové za odborné vedení, podnětné připomínky a pomoc při psaní bakalářské práce. Dále patří velké poděkování seniorskému centru ELPIDA v Praze a jazykové škole Březinka v Praze za ochotu a pomoc vedoucích pracovníků a lektorů při provádění výzkumu.

3

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . také Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence.

V Jihlavě dne ..................................................... Podpis

Obsah 1 Úvod..............................................................................................................................6 2 Vzdělávání a učení se jako součást života....................................................................7 2.1 Základní podoby vzdělávání.................................................................................8 2.1.1 Formální vzdělávání ......................................................................................8 2.1.2 Neformální vzdělávání...................................................................................8 2.1.3 Informální vzdělávání ...................................................................................9 2.2 Počáteční vzdělávání..............................................................................................9 2.2.1 Historie a úvod do počátečního vzdělávání ...................................................9 2.2.2 Základní vzdělávání v dnešní době .............................................................10 2.2.3 Střední vzdělávání v dnešní době.................................................................11 2.3 Celoživotní vzdělávání.........................................................................................12 2.3.1 Historie a úvod do celoživotního vzdělávání...............................................12 2.3.2 Celoživotní vzdělávání v České republice...................................................13 2.3.3 Typy celoživotního vzdělávání ....................................................................14 2.3.3.1 Školské vzdělávání...............................................................................14 2.3.3.2 Profesní vzdělávání .............................................................................15 2.3.3.3 Zájmové vzdělávání..............................................................................15 3 Význam cestovního ruchu v životě člověka................................................................17 3.1 Definice cestovní ruchu.......................................................................................17 3.2 Statistiky cestovního ruchu v Evropské Unii.......................................................18 3.3 Pozitivní a negativní vlivy působení cestovního ruchu.......................................19 3.3.1 Přínosy a pozitivní vlivy .............................................................................19 3.3.2 Nevýhody a negativní vlivy ........................................................................21 4 Cestovní ruch a celoživotní vzdělávání.......................................................................23 4.1 Cestovní ruch ve formální sféře ..........................................................................23 4.2 Cestovní ruch v neformální sféře.........................................................................25 4.3 Cestovní ruch v informální sféře..........................................................................29 5 Jazykové vzdělávání a jeho působení na sociální sféru...............................................31 5.1 Pracovní trh ČR a další vzdělávání .....................................................................31 5.2 Vliv jazykového vzdělávání na domácí pracovní trh ..........................................32 5.3 Jazykové vzdělávání a rozvoj přeshraničního cestování.....................................33 6 Výzkum výuky světových a národních jazyků v ČR...................................................35 6.1 Pozice národních jazyků v cestovním ruchu a jejich výuka...............................35 6.2 Cíle a předpoklady výzkumu...............................................................................36 6.3 Výsledky výzkumu .............................................................................................37 6.4 Vyhodnocení výzkumu.........................................................................................52 7 Závěr............................................................................................................................54 8 Zdroje...........................................................................................................................55 8.1 Tištěné zdroje ......................................................................................................55 8.2 Elektronické zdroje..............................................................................................56 Přílohy - dotazník............................................................................................................58

5

1 Úvod Tématem bakalářské práce je porovnat možnosti sebevzdělávání v cestovním ruchu v dnešní době a v minulých staletích a osobního rozvoje člověka. Cestovní ruch a sebevzdělávání mají velmi úzký vztah. V jeho rámci totiž člověk získává nové informace a znalosti z mnoha vědních oborů, jako jsou zeměpis, dějepis, kartografie, psychologie, umění, literatura či jazykověda. Ať již se jedná o odborné znalosti pracovníků turismu, nebo o bezděčné poznávání nových míst v rámci rekreačního turismu, přispívá cestovní ruch k rozvoji osobnosti jedince a obohacuje tak jeho život. Ze široké škály pozitivního působení turismu je v této práci podrobněji specifikováno jazykové vzdělávání. V teoretické části jsou zmíněny podstatné rysy cestovního ruchu jako socioekonomického fenoménu, základy vzdělávání a učení se, jeho význam a role v životě člověka, stejně jako jazyková výuka v České republice. Ta však poskytuje studentům pouze teoretické znalosti cizího jazyka, které jsou prostřednictvím zahraničních výletů, pobytů a kurzů procvičovány a upevňovány. V praktické části práce jsou zkoumány možnosti jazykového vzdělávání a přístup českých občanů k udržitelnému cestovnímu ruchu. Jako výchozí byly stanoveny tyto 4 hypotézy, které byly dokazovány nebo vyvraceny v dotazníkovém šetřením. Hypotéza 1: Čeští občané využívají při svých zahraničních cestách ke komunikaci především anglický jazyk. Hypotéza 2: Nárůst znalostí jazyků u běžných obyvatel je důsledek prudkého rozvoje cestovního ruchu v 2. polovině 20. století. Hypotéza 3: Nejznámější umělý jazyk esperanto ovládá více jak 30% obyvatel. Hypotéza 4: Jazyková výuka na školách je dotována dostatečným počtem vhodně strukturovaných hodin tak, aby byla zajištěna schopnost žáků komunikovat cizím jazykem v běžném životě a při cestování.

6

2 Vzdělávání a učení se jako součást života Když se člověk narodí, ovládá, zná a řídí se jen svými základními instinkty a pudy. Tyto vrozené dovednosti mu slouží, stejně jako ostatním živým tvorům, k zajištění biologických potřeb jako je získání potravy, rozmnožování či odpočinek, nebo sociálních potřeb, jako je utváření vztahů ve skupině, hierarchie či partnerství. Soužití lidí se ale, na rozdíl od zvířat, vyvinulo ve složitější společenství, kde se objevují určité pracovní dovednosti a znalosti. Ty jsou potřeba předat mladším generacím, nejprve pouze ve formě jednoduchých pokynů a napodobování činnosti dospělých, později již jako cílevědomou a záměrnou přípravu na život ve společenství. Tím se objevuje ve společnosti výchova, jakožto uvědomělá organizovaná sociální činnost, která je výhradně specifickou lidskou činností. První formy výchovy a vzdělávání měly čistě funkční charakter a směřovaly k potřebám celé společnosti, rozvíjena tedy byla fyzická odolnost, přežití při nedostatku potravy, obratnost a pohyb v přírodě, získávání a rozšiřování pracovních dovedností, rozvíjení rozumových schopností při počítání a pozorování přírodních a společenských jevů, či mravní výchova, probíhající při náboženských obřadech a šířících mezi všechny členy kmene stejné vzorce chování a pravidla života. Jelikož bylo společenství beztřídní, bylo takové i vzdělání a výchova, které byly umožněny všem dětem bez rozdílu. O takový přístup se pokouší i dnešní společnost. (Štverák, 1983) Vzdělávání v České republice je proto založeno na několika zásadách: každý občan České republiky nebo Evropské unie má umožněn rovný přístup ke vzdělání bez jakékoliv diskriminace, jsou zohledňovány specifické vzdělávací potřeby jedince, mezi všemi účastníky panuje vzájemná úcta, respekt, solidarita a důstojnost, základní a střední vzdělání je ve státních zařízeních bezplatné, soudobé poznatky jsou svobodně šířeny, jsou uplatňovány moderní pedagogické přístupy, a každý má možnost se vzdělávat po dobu celého svého života. Cíle vzdělávání jsou vedle získání příslušného stupně vzdělání také pochopení a uplatňování zásad demokracie a lidských práv, respekt k etnické, kulturní, jazykové a náboženské identity každého jedince, rovnost žen a mužů, poznání světových a evropských kulturních hodnot, pochopení myšlenky evropské integrace, či získání a uplatňování znalostí o životním prostředí ochraně. Tím přispívá k výchově a osobním rozvoji obyvatel. [1]

7

2.1 Základní podoby vzdělávání Pokud se chce člověk v České republice jazykově vzdělávat, má několik možností, jak toho dosáhnout. Dle přístupu k výuce je možno stanovit 3 základní kategorie – formální, neformální a informální.

2.1.1 Formální vzdělávání Formální vzdělávání je realizováno ve vzdělávacích institucích školního typu. Patří sem základní vzdělávání, střední vzdělávání s výučním listem, střední vzdělávání s maturitní zkouškou, vyšší odborné vzdělávání v konzervatoři, vyšší odborné vzdělávání, a vysokoškolské vzdělávání. Cíl studia, jeho forma, zaměření, a organizace jsou vymezeny právními předpisy a vyhláškami. Znakem formální edukace je především formalizace, uspořádání a standardizace cílů a obsahu, díky které lze možno vzdělání z různých institucí stejného oboru a stupně srovnat, a slouží tedy jako univerzální měřítko v hodnocení profesní kvalifikace. Jednotlivé stupně vzdělání na sebe navazují a umožňují postupné zvyšovaní úrovně. Edukační stupně jsou vždy zakončeny všeobecně platným certifikátem či osvědčením. Formální vzdělávání tak vytváří předpoklad pro další vzdělávání. Jako takové je formální vzdělávání nepovinné, až na první stupeň, základní vzdělávání, které je v České republice pro všechny děti povinné. A v neposlední řadě je významným znakem profesionalizovaná a odborná základna školitelů a učitelů, kteří jsou formálně vzděláni a prakticky vyškoleni pro výuku určitého oboru a zaručují tedy dosažení úrovně daného stupně vzdělání. (Pospíšil, 2001 a Kolektiv autorů, 2009)

2.1.2 Neformální vzdělávání „Neformální vzdělávání je zaměřeno na získání vědomostí, dovedností a kompetencí, které mohou respondentovi zlepšit jeho společenské i pracovní uplatnění.“ Forma a organizace studia je hlavně na pořádající instituci, i přesto ale stát nabízí určité právní záruky při provozování a nabídce vzdělávacích kurzů. Zaměření studia je čistě účelové, nabídka kurzů je závislá na aktuální časové i místní poptávce, je tedy velmi flexibilní, a pořádány jsou tedy pouze kurzy, o které je zájem. Účast na tomto typu edukace je kompletně dobrovolná, důvodem pro studium je tak motivace samotného studujícího. 8

Nevýhodou je naopak úzká profilace a specializace studia, umožňující využití znalostí pouze v dané oblasti. Neformální vzdělávání je poskytováno v mnoha rozličných typech zařízení. Jedná se o podniková vzdělávací centra, soukromá vzdělávací zařízení, školská zařízení či neziskové organizace. Vyučujícími v těchto typech zařízení ale nemusí být formálně

vzděláni v daném oboru či v profesi učitele, jejich zkušenosti jsou

netypizované, specializované praxí a zájmem v oboru. Studium je zakončeno získáním certifikátu, ten ale může, i nemusí, být všeobecně uznávaný jako platný. (Pospíšil, 2001 a Kolektiv autorů, 2009)

2.1.3 Informální vzdělávání Informální vzdělávání je „proces získávání vědomostí, osvojování dovedností a kompetencí z každodenních zkušeností a činností v práci, v rodině, a ve volném čase.“ (Kolektiv autorů 2009) Jedná se o příležitostné a autonomní získávání informací bez didaktického zpracování. Forma ani organizace studia není nijak státně koordinovaná nebo kontrolovaná. Náplň studia se tedy řídí pouze osobními cíli studenta. Edukace je plně dobrovolná, motivací je jsou tedy vnitřní i vnější procesy studujícího, jako je sociální adaptace a interakce, vědomé vytváření zkušeností, upřesnění stávajících poznatků, či multiplikace informací, ale také bezděčná, kdy dochází k získávání nových poznatků nevědomky a neúmyslně při praktikování každodenních činností. Metodami studia jsou prostředky hromadného šíření informací, jako je televize nebo rozhlas, četba knih, domácí sebevzdělávání formou samouky, ale také cestování. Právě cestovní ruch je jednou z významných forem bezděčného vzdělávání. V tomto typu vzdělávání nemá studující možnost si získané znalosti ověřit, a tedy ani získat certifikát či diplom. Informální edukace není nijak navazující, předcházející ani jakkoliv jinak spjatá s formální edukací. (Pospíšil, 2001 a Kolektiv autorů, 2009)

2.2 Počáteční vzdělávání 2.2.1 Historie a úvod do počátečního vzdělávání Počáteční vzdělávání bylo podstatným rysem každé společnosti. Pro účely této práce uvažujme vývoj od dob Rakouska-Uherska. Významným datem ve vzdělávání byl rok 9

1774, kdy byla za vlády Marie Terezie schválen tzv. Všeobecný řád pro normální, hlavní a triviální školy. Tento řád zaváděl povinnost šestileté školní docházky pro děti od 6 do 12 let. Výuka probíhala v češtině nebo němčině, vyučovány byly také základy latiny. Tento vzdělávací systém výrazně přispíval ke germanizaci obyvatelstva a měl silně politické cíle. Tento dopad se snažili zastavit a zvrátit především čeští obrozenci a osvícenci, například Karel Havlíček spatřoval posílení národní a slovanské hrdosti zaváděním slovanských jazyků na střední školy. Reforma z roku 1854 změnila organizaci středního školství, kdy vznikla osmiletá gymnázia s výukou klasických jazyků, jako jsou latina a řečtina, ale připojují se nepovinné zájmové předměty jako jiné cizí jazyky, tělocvik či zpěv. Všechny střední školy byly placené. Reforma z roku 1869 zavádí v Čechách povinnou školní docházku až do věku 14 let. V době nově vzniklé 1.republiky byl kladen důraz především na národnostní svobodu, menšinám byla zaručena výuka v jejich mateřském jazyce a byla zavedena povinná osmiletou školní docházku. Po 2.světové válce byla v roce 1948 vytvořená socialistická Jednotná státní školská soustava. Povinná docházka byla prodloužena na 9 let, důraz byl kladen na političnost a lidově demokratický charakter výuky, která se tak stala prostředkem osvěty a pokrokové výchovy mladých socialistické generace. Oproti dnešnímu pojetí školství se ale svou strukturou příliš neměnilo. (Šverák, 1983)

2.2.2 Základní vzdělávání v dnešní době Školní docházka je v České republice povinná v délce 9 let, od 6 do 15 let věku studenta, při nestandardních okolnostech až do 17 let. Školní rok trvá od 01.září do 31.srpna a skládá se z období školního vyučování, probíhajícího v pětidenním vyučovacích týdnech, a z období školních prázdnin. Vzdělání se uskutečňuje v denní formě a je bezplatné. [1] Náplň výuky je vymezen rámcovými vzdělávacími programy, které stanovují očekávanou úroveň klíčových dovedností a znalostí, získanou po ukončení základního vzdělání, podporují komplexní přístup k učivu, a umožňují modifikaci vzdělávacího obsahu. Studenti jsou edukováni v tématických oblastech: jazyk a jazyková komunikace, matematika a její aplikace, informační a komunikační technologie, člověk a jeho svět, člověk a společnost, člověk a příroda, umění a kultura, člověk a zdraví, člověk a svět práce, a doplňující vzdělávací obory. V oblasti výuky 10

cizích jazyků je cílem dosáhnout úrovně A2, student je schopen se domluvit v běžných situacích, rozumí jednoduché konverzaci, tvoří gramatické správné krátké věty, stručně reprodukuje text, plynule čte a odvozuje význam nových slov z kontextu. [2] Výše zmiňované vzdělávací cíle a struktura studia ale není platná pouze pro základní školy, ale také pro nižší stupně víceletých gymnázií.

2.2.3 Střední vzdělávání v dnešní době „Střední vzdělání rozvíjí vědomosti, dovednosti, schopnosti, postoje a hodnoty získané v základním vzdělání, důležité pro osobní rozvoj jedince. Střední vzdělání dále vytváří předpoklady pro plnoprávný osobní a občanský život, samostatné získávání informací a celoživotní učení, pokračování v navazujícím vzdělání a a přípravu pro výkon povolání nebo pracovní činnosti.“ [1] Vzdělání může probíhat denní nebo dálkovou formou a studium může i nemusí být zpoplatněno. Tento stupeň edukace již není povinný a přístup není zaručen každému jedinci, studenti jsou tedy vybíráni v přijímacím řízení. Sekundární studium je zakončeno závěrečnou zkouškou, získáním výučního listu nebo složením maturitní zkoušky. Studium se skládá z teoretické části a z praktické části, která může být tvořena odborným výcvikem, učební praxí, uměleckou praxí či sportovní přípravou. Teoretická část je tvořena odbornými předměty, které jsou závislé na zvoleném oboru, výjimkou jsou gymnázia. [1] Náplň výuky na gymnáziích je všeobecná, řídí se rámcovým vzdělávacím programem, a studenti jsou edukováni v oblastech: jazyk a jazyková komunikace, matematika a její aplikace, člověk a příroda, člověk a společnost, člověk a svět práce, člověk a zdraví, umění a kultura, a informatika a informační a komunikační technologie. Jazykové vzdělání je na gymnáziích silně podporováno. Povinný je 1. cizí jazyk, kde je cílem dosáhnout úrovně B2, student má zvládnout vyjádřit svůj názor gramaticky správně a plynule, přednést souvislý projev, používá bohatou slovní zásobu, plynule komunikuje s rodilými mluvčími, a je schopen podrobně pospat své okolí a život. Na značném počtu gymnázií je vyučován také 2.cizí jazyk, který by měl student ovládat na úrovni B1, a měl by tedy zvládat vyjádřit jednoduchými větami svůj postoj a emoce, napsat jednoduchý krátký text či projev, fonetiky správně komunikovat, jednoduše popsat své okolí, porozumět myšlence a určit hlavní body odborného textu, či s menšími obtížemi komunikovat s rodilým mluvčím. 11

U středních odborných škol je úroveň dosaženého vzdělání u 1.cizího jazyka taktéž B2, okruh získaných znalostí je však omezen na studovaný obor. [3]

2.3 Celoživotní vzdělávání 2.3.1 Historie a úvod do celoživotního vzdělávání Jak již bylo řečeno, proces vzdělávání a učení se je dlouhodobý, celoživotní. Dříve bylo učení se omezeno především na dobu dětství či dospívání. Myšlenky vzdělávání dospělých zmiňovalo v průběhu staletí mnoho autorů, například J.A. Komenský v jeho práci Obecná porada, kde shledává nutnost pokračování v procesu učení se i v dospělém věku. Cílem by mělo být „aby nám, přenesený do životního shonu a zaměstnání, nepřišlo nazmar nic ze vzdělání, mravů a zbožnosti, jež jsme nahromadili v letech mládí...“ (Komenský, 1992, str. 123) Přesto se ale vzdělávání dospělých začalo rozvíjet především v 19.století jakožto reakce na společenské změny a průmyslovou revoluci. (Kolektiv autorů, 2008) Globální rozmach nastal až po 2.světové válce, kdy se v reakci na hospodářský, technologický, urbanizační a sociální rozmach objevila řada vzdělávacích programů a iniciativ pro dospělé, podporovaných Organizací spojených národů, Světovou bankou, OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) či Evropskou unií. (Šerák, 2009) Přelomovým rokem ve vývoji byl rok 1970, kdy UNESCO (Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu) zveřejnilo koncept celoživotního vzdělávání, v jehož pojetí začalo být vzdělávání chápáno nejen jako součást celého života, ale i jako nástroj v boji s nezaměstnaností, sociálním vyloučením či politickým problémům. Definice OECD z roku 1973 říká, že „Periodické vzdělávání je komplexní vzdělávací strategie pro veškeré vzdělávání navazující na povinné, resp. základní vzdělávání, přičemž jeho základním rysem je rozložení vzdělávání do celého času života jednotlivce periodickým způsobem, tj. tak, že se střídá s jinými formami aktivního života, především s prací, ale též s volným časem a důchodem.“ [4] Důraz je tedy kladen na prolínání zaměstnání a běžného života s formálním typem vzdělávání. Sociální aspekt se dostal do popředí zájmu až v 90.let. Roku 1997 byla na hamburské konferenci UNESCO schválena Hamburská deklarace vzdělávání dospělých, jež definuje vzdělávání dospělých jako souhrn procesů „...které se uskutečňují ve vzdělávacích institucích i mimo ně, kdy lidé, považovaní společností, do které patří, za 12

dospělé, rozvíjejí své schopnosti, rozšiřují si své znalosti a zlepšují své profesní zaměření tak, aby uspokojili své vlastní potřeby a potřeby společnosti, do které patří. Vzdělávání dospělých zahrnuje jak školní a další vzdělávání, tak i mimoškolní studium a celé spektrum příležitostného vzdělávání.“ [5] V roce 200 vydala Evropská Unie v oblasti celoživotního vzdělávání směrnici nazvanou Memorandum o celoživotním učení, která se zaměřuje na oblasti jako základní dovednosti pro všechny, investice do lidských zdrojů, inovace a oceňování učení, výukového poradenství a přiblížení učení domovu. [5]

2.3.2 Celoživotní vzdělávání v České republice V České republice nalezneme hned několik dokumentů, vycházejících z evropských programů a iniciativ, a reflektujících stav celoživotního vzdělávání, a dle toho stanovujících priority a cíle, jichž chce státní správa v daném časovém horizontu dosáhnout. Memorandum o celoživotním učení (2001), Národní program rozvoje vzdělávání (2001), Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v České republice (2005), Aktualizace koncepce reformy vysokého školství (2006), Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty ČR (2000). Nejnovějším dokumentem, platným pro období 2007-1015, je Strategie celoživotního učení. V té je zmíněna obecně příjemná definice, říkající, že „celoživotní učení zahrnuje všechny možnosti

učení (ať už v tradičních vzdělávacích institucích v rámci

vzdělávacího systému nebo mimo něj), které jsou chápány jako jediný propojený celek, který dovoluje rozmanité a četné přechody mezi vzděláváním a zaměstnáním a který umožňuje získávat stejné kvalifikace a kompetence různými cestami a kdykoli během života.„ [4] Jejími prioritami jsou uznávání a prostupnost výsledků formálního i informálního vzdělávání, rovný přístup ke vzdělání, rozvíjení funkční gramotnosti, soulad vzdělávací nabídky s ekonomickými, enviromentálními a sociálními potřebami, stimulace nabídky, zajištění kvality nabízených vzdělávacích příležitostí, a rozvoj informačních a poradenských služeb. [4]

13

2.3.3 Typy celoživotního vzdělávání 2.3.3.1 Školské vzdělávání Do školského celoživotního vzdělávání patří přípravné kurzy pro studium na vysoké škole, takzvané nulté ročníky, krátkodobé odborné programy, bakalářské, magisterské i doktorské programy. Jsou zakončeny udělením příslušného vědeckého titulu a součástí studia je kromě teoretické části i vědecká a výzkumná činnost. Možných oblastí a oborů, které lze v rámci následného vzdělávání studovat, je velké množství. Patří sem jak humanitní věd, umění, sociální vědy, stejně jako přírodní vědy, ekonomické vědy, zdravotnictví, zemědělství nebo technických věd. Velmi oblíbené jsou v poslední době především Univerzity třetího věku. Ty jsou určeny pro lidi v důchodu a seniory, kteří mají ukončené sekundární vzdělání, tedy v našich podmínkách středoškolské. Jedná se o lidi, kteří již nepracují, mají ukončenou profesní kariéru, a pobírají starobní nebo invalidní důchod. Účast v projektu je dobrovolná a bezplatná, posluchači hradí jen symbolický příspěvek na studijní materiály. Studium může být tvořena jednotlivými vzdělávacími kurzy, které mají délku 1-6 semestrů, jsou na sobě nezávislé, a posluchač si z nich vybírá, může se ale také jednat o dlouhodobější tématicky zaměřené studium, které trvá obvykle 2-3 roky, obsahuje povinné předměty, které se vzájemně doplňují a navazují na sebe, a dohromady tvoří celek. (Kolektiv autorů, 2008)

2.3.3.2 Profesní vzdělávání Významnou složkou celoživotního vzdělávání je profesní edukace. Ta se přímo týká profese, jež účastník vzdělávání vykonává nebo by vykonávat chtěl. „Jeho podstatou je vytváření a udržování pokud možno optimálního souladu mezi kvalifikací subjektivní (reálná způsobilost jednotlivce) a kvalifikací objektivní (nároky na výkon konkrétní profese či pozice).“ [15] Do profesního vzdělávání je tedy možno zařadit jak výuku kvalifikační, kdy jde pouze o zvýšení úrovně stávající kvalifikace, tak i výuka rekvalifikační, kdy je původní kvalifikace nahrazena novou. [15]

14

Obrázek 1: Další profesní vzdělávání Spadá sem ale také možnosti doplnění velmi úzce specializovaných vědomostí různými atestacemi, novými znalostmi či odbornostmi. Příkladem jsou intelektuální profese jako lékař, právník či finanční specialista. Profesní vzdělávání je mnohem flexibilnější než školské vzdělávání, může rychleji reagovat na požadavky trhu práce, zaměstnavatelů i zaměstnanců, tedy organizací na straně poptávky, a dle toho uzpůsobit nabídku a fungovat tak efektivně a ziskově. (Pospíšil, 2001) Profesní edukaci mohou nabízet různé organizace, komerční i neziskové vzdělávací instituce, podniková vzdělávací centra a resortní a jiná vzdělávací centra a instituce. (Kolektiv autorů, 2009)

2.3.3.3 Zájmové vzdělávání Zájmové vzdělávání je tvořena souborem edukačních aktivit, které působí na účastníky a rozvíjí jejich osobnost, zlepšuje kvalitu života, umožňuje využívat volný čas aktivně a zvyšuje intelektuální vyspělost jedince. (Pospíšil, 2001) Dle Národního programu rozvoje vzdělávání je definováno jako „...souhrn výchovně vzdělávacích, poznávacích, rekreačních, a dalších systematických, ale i jednorázových činností a aktivit, směřujících k účelnému a efektivnímu naplnění volného času a umožňující získat vědomosti a dovednosti mimo organizovanou...výuku.“ [6] Stimul ke studiu vychází z vnitřních podnětů jedince, cílem je totiž seberealizace a osobnostní rozvoj, motivem je tedy celková kultivace osobnosti, dotváření hodnotového žebříčku, zlepšení kvality života a porozumění sobě samému. Zájmové vzdělávání lze charakterizovat na základě několika typických prvků. Jsou jimi zájem, volný čas, dobrovolnost, svoboda výběru, místní příslušnost, uspokojení potřeb, pestrost obsahu, neutilitárnost, otevřenost, aktivita. (Šerák, 2009) Zájmové vzdělávání lze také rozdělit na typy dle oboru činnosti, v této práci bylo použito členění z Šeráka (2009) na tyto oblasti: kulturní a estetická 15

výchova, pohybová a sportovní výchova, cestování a turistika, zdravotní výchova enviromentální

výchova,

vědeckotechnické

vzdělávání,

jazykové

vzdělávání,

náboženská a duchovní nauka. (Pospíšil, 2001)

16

3 Význam cestovního ruchu v životě člověka 3.1 Definice cestovní ruchu Definic, popisujících podstatu turismu, je několik, a každá z nich sleduje jiné markanty. Dle Světové organizace cestovního ruchu je cestovní ruch činnost lidí, spočívající v cestování a pobytu na místě mimo trvalé bydliště po dobu kratší jednoho celého roku za účelem využití volného času, obchodu a za jinými účely, ne však za účelem výkonu výdělečné činnosti. Hlavním aspektem, popisujícím cestovní ruch, je časové a místní hledisko, které říká, že účastník musí pobývat v místě jiném, než kde trvale bydlí, víc jako 6 měsíců nebo 1 rok, a to po dobu taktéž 6 měsíců nebo 1 roku. Jiným hlediskem je sociální a psychologické hledisko, které mluví o vyplnění času mimo pracovní dobu relaxací, poznáváním, potkáváním lidí a dalšími činnostmi, které neslouží k získání výdělku. Jiná z definic, zohledňující spíše ekonomický pohled na věc, říká, že cestovní ruch slouží k uspokojování potřeb relaxace a odpočinku. Cestovní ruch je zde tedy chápán jako trh, kde dochází k směně peněz za služby a zboží s nimi spojenými. Cestovní ruch je samostatné hospodářské odvětví, v tzv. terciární sektor, a to díky splnění 3 základních podmínek - specializace společenských funkcí, speciální kvalifikace zaměstnanců, a specifický charakter materiálně-technické základny. Spolu s dalšími oblastmi hospodářství tvoří průmysl cestovního ruchu. Průmysl turismu zahrnuje charakteristické činnosti cestovního ruchu. Jsou to výrobní činnosti, jejichž hlavní produkce je charakteristická pro cestovní ruch a jež by ve většině zemí přestaly při nepřítomnosti návštěvníků existovat ve významném množství nebo by se jejich spotřeba výrazně snížila. Tyto činnosti jsou tedy na cestovním ruchu velmi závislé. Mezi ty patří především služby jako ubytování, stravování, doprava, významnou roli zastávají též cestovní agentury a kanceláře. Ostatní odvětví jen doplňují CR a jsou to doprava, obchody, kulturní zařízení, přírodní zajímavosti, výrobci upomínkových předmětů, propagace či sportovní zařízení. Cestovní ruch samozřejmě využívá i další součásti trhu, poskytují mu technickou, technologickou, legislativní, či ekonomickou podporu.

17

3.2 Statistiky cestovního ruchu v Evropské Unii Momentálně tvoří cestovní ruch v Evropské Unii (EU) přímo 5% celkového unijního hrubého domácího produktu, nepřímo dokonce 10%. Největší ekonomický přínos má cestovní ruch u menších ostrovních a poloostrovních států, jako jsou Malta (14% HDP), Kypr (10% HDP) nebo Chorvatsko (15% HDP). Samozřejmě se jedná o relativní přínos, v absolutních číslech profitují z turismu nejvíce Španělsko (43 miliard EUR) a Francie (38 miliard EUR). Naopak nejvíce prostředků na cestovní ruch vydává Německo (60 miliard EUR), Spojené království (36 miliard EUR) a Francie (30 miliard EUR). V odvětví cestovního ruchu je v rámci celé EU zaměstnáno 12-14 milionů obyvatel Unie, z toho necelé 3 miliony pracují přímo v turistických zařízeních. V roce 2011 se celých 52% obyvatel EU podílelo na cestovním ruchu jejich země, mezi jednotlivými státy jsou ale rozdíly; nejvíce obyvatel se zabývá turismem a spjatými odvětvími na Kypru (86%), ve Švédsku (78%) a Norsku (76%), naopak nejméně jsou v tomto odvětví aktivní Portugalci (22%), Rumuni (28%) a Bulhaři (7%). Celkem podnikli rezidenti více než 1000 milionů rekreačních cest, z nichž větší polovinu (55%) tvořily kratší cesty, trvající pouze 1-3noci. Přibližně tři čtvrtiny (76%) ze všech cest byly uskutečněny v rámci domácího cestovního ruchu. V některých státech, jako jsou Lucembursko, Belgie, Nizozemsko nebo Slovinsko, tvoří podíl zahraničních cest vzhledem k celkovému počtu cest více než polovinu, naopak Řekové, Španělé, Portugalci či Rumuni směřovali do zahraničí v méně než 10% případů. Jedná se zde o relativní vyjádření příklonu rezidentů k aktivnímu cestovnímu ruchu. Pokud bychom chtěli popsat oblibu výjezdového cestovního ruchu v absolutních číslech, tedy počet nocí, strávených turisty v zahraničních hromadných ubytovacích zařízeních, vedoucími státy v EU by byly Německo, jehož rezidenti pobyli mimo území Německa více jak 655 milionů nocí, a Spojené království, kde se jedná o 500 milionů zahraničních přenocování. Tato data je možné vysvětlit jak vysokou aktivitou ve všech oblastech cestovního ruchu v těchto zemích, tak i faktem, že se jedná o velké evropské státy s vysokým počtem obyvatel. [7]

18

Obrázek 2: Top 10 výjezdních evropských destinací dle počtu nocí, strávených residenty v zahraničí, a jejich procentuální podíl Nejčastějšími cíli zahraničních turistů bylo hlavně Španělsko, kde turisté strávili téměř 240 milionů nocí, což je 23% celkového počtu přenocování všech států EU. Dalšími populárními cílovými destinacemi byli Itálie, 178 milionů nocí (tedy 17%), a Francie, 122 milionu nocí (12%). Přehled Top 10 evropských destinací je uveden v tabulce níže, a Česká republika zde zaujímá sympatické 10. místo s necelými 20 miliony nocí. [7]

Obrázek 3: Top 10 nejnavštěvovanějších evropských destinací a jejich procentuální podíl

3.3 Pozitivní a negativní vlivy působení cestovního ruchu 3.3.1 Přínosy a pozitivní vlivy Cestovní ruch tedy ovlivňuje život člověka v mnoha směrech. Tyto vlivy bychom mohli rozdělit do 3 kategorií – ekonomické, enviromentální a sociologické. Ekonomické přínosy byly, a někde stále ještě jsou, dlouho dobu považovány za hlavní a nejpodstatnější. Turismus

zde působí především na HDP, platební bilanci,

nezaměstnanost a či inflaci. Finanční příjmy z celé oblasti průmyslu cestovního ruchu 19

přispívají ke zvýšení množství statků a služeb, vyprodukovaných ekonomikou státu, tedy HDP, díky daním přináší prostředky do místně-správních i státního rozpočtu a na poskytování investic na obnovu a zlepšení hospodářské situace sociálně slabých území. Významnou oblastí, kterou cestovní ruch ovlivňuje, je nezaměstnanost, jelikož vytváří množství stálých i sezónních pracovních míst pro místní obyvatele jak přímo v oboru v ubytovacích zařízeních, cestovních kancelářích a agenturách či informačních centrech, tak i v navazujících oborech. Dochází také podpoře místních výrobků a místních producentů. Vliv turismu na enviromentální sféru je hlavně v jeho edukačním působením prostřednictvím trvale udržitelného rozvoje. Udržitelný cestovní ruch se zaměřuje na „minimalizaci ekologických, sociálních, ekonomických a kulturních dopadů turismu a na maximalizaci prospěchu pro místní komunity, pro ochranu přírody a kulturního dědictví.“ (Šerák, 2009, str. 158) Turisté se učí odpovědnosti k životnímu prostředí, místním obyvatelům a kultuře. Účastníci cestovního ruchu jsou vedeni k omezování produkce odpadů, snížení znečištění vody, snížení produkce skleníkových i výfukových plynů z prostředků dopravy, snížení erozivního a destruktivního působení na místní půdu a zdroje, či úmyslné i neúmyslné šíření nepůvodních rostlinných i živočišných druhů. Významným důsledkem pozitivního působení turismu je zvýšená ochrana a péče o přírodní i kulturní památky a jejich zachování, které jsou důležité nejen jako odkaz dalším generacím, ale také jako primární zdroj cestovního ruchu. Cestovní ruch je ale také prospěšný v kulturní a sociální oblasti, kde prosazuje hodnoty jako úcta k místnímu obyvatelstvu, zachování jeho zvyků a tradic v oblasti řemesel, umění, architektury či kuchyně, respektování rozdílné mentality i přístupu k životu, a jak ho co nejméně ovlivnit globalizačními procesy a zachovat tak genia loci destinace. Turismus umožňuje cestovatelům odpočinek a relaxaci, stejně jako poznání a získání nových zkušeností, a to z mnoha různých oblastí jako jsou historie, kultura, architektura, či jazyky, a komplexně tak rozvíjí osobnost člověka. Pro cestovní ruch je typické právě zlepšení jazykových znalostí, získaných ať již přímý kontaktem s místními obyvateli a pobytem v dané zemi, tak i v různých kurzech a školách před cestou, které mohou přispět k lepšímu uplatnění člověka v pracovním životě. (Pachrová, 2011)

20

3.3.2 Nevýhody a negativní vlivy Cestovní ruch má ale na destinaci také mnoho negativních vlivů, které můžeme rozdělit do stejných 3 oblast, jako ty pozitivní, tedy ekonomické, enviromentální a sociální. Ekonomické dopady turismu mohou být pro hospodářství destinace v mnoha ohledech špatné. Jedním z problémů turismu je jeho sezónnost a nestálost poptávky, kdy je možné počítat s příjmy a zaměstnaností pouze pro vybraná období roku, a jejich výše se může každou chvílí různými neočekávanými událostmi změnit. S rozšiřování globalizace a nadnárodních korporací, vlastnících mnohá zařízení cestovního ruchu, již ale ani dnes neplynou veškeré získané prostředky do ekonomiky destinace. A v neposlední řadě je také zajímavá pozice cestovního ruchu ve vztahu k ostatním odvětvím i v celkovém chápání obyvatel, kdy je vnímán jako neužitečné hospodářské odvětví. Vliv turismu na životní prostředí není v krátkodobém horizontu tolik markantní, ale o to více je důležité na tato negativa upozorňovat. Tyto nevratné negativní procesy, působené účastníky cestovního ruchu, nazýváme turistifikace. Jejími hlavními projevy jsou zvýšení dopravní zátěže, a tedy produkce výfukových a skleníkových plynů, přispívajících ke globálnímu oteplování, zvýšení hladiny hluku, urychlená erozivní činnost, poškozování přírodní krajiny, krajinného rázu a chráněných rostlinných i živočišných druhů, a celkové narušení ekosystému. Masový turismus také spotřebovává hodně energie a produkuje velké množství odpadů a odpadních a splaškových vod. Negativní vlivy působí také a přírodní a historické památky, které jsou poškozovány neodbornými rekonstrukcemi, využíváním levných a dostupných, ale vzácných stavebních materiálů, ale také úmyslný lidským vandalismem, ať již v podobě čistě destruktivního ničení památek nebo v podobě tzv. souvenir huntingu, nebo-li lovu na suvenýry. V takovém případě si turista odnáší kousek hlíny, písku, stavebniny, rostliny či živočich jako památku na svou cestu, a tím o ně další generace připravuje. A v neposlední řadě působí cestovní ruch i na sociální a kulturní oblast. Následky tohoto působení sice nejsou hmatatelné, ale přesto jsou viditelné. Nejčastěji se jedná o různé formy omezování projevů domácího obyvatelstva, ať již o derezidencializaci, kdy jsou obyvatelé přímo i nepřímo vyháněni z center měst, a ta se tak stávají turistickými ghetty, postrádajícími typickou etnickou náladu a genius loci, nebo marginalizaci, kdy jsou 21

vytlačováni především chudší nepřizpůsobiví a nereprezentativní obyvatelé na kraj města, čímž nejenom že zde vniká sociálně vyloučená oblast, ale vyloučením z podílení se a profitování z turismu se také zvyšuje dualizace společnosti. Proces negativních změn a kultury a místní společnosti se nazývá akulturace. Její projevy jsou především přenos „vyspělejší“, ekonomicky silnější zahraniční kultury na kulturu „méně vyspělou“, místní. Zvyky, tradice a jiné znaky daného etnika jsou nahrazeny nejčastěji standardizovanými, neutrálními globalizačními prvky a dochází tak k etnocidě. Originalita a specifikace destinace se vytrácí ve snaze o podporu stereotypního vnímání dané kultury, stejně tak módnost a popularita. Ve snaze o jejich udržení jsou často uměle inscenovány a oživovány lidové tradice, tance a zvyklosti, které již mohou být dávno mrtvé a jsou provozovány čistě z komerčních důvodů. Tím vším je místní kultura poškozeována. (Pachrová, 2011)

22

4 Cestovní ruch a celoživotní vzdělávání Cestovní ruch a turistiku je možné definovat jako „aktivní pohybové a kulturně poznávací činnosti, zaměřené na uspokojování potřeby reprodukce fyzických a duševních sil člověka ve formě odpočinku, poznávání, léčebných aktivit, kulturního i sportovního vyžití, společenské komunikace, rozptýlení, zábavy apod., a to mimo každodenní životní prostředí a obvykle ve volném čase.“ (Šerák, 2009, str.153) Jak přímo z této definice vyplývá, jednou z funkcí turismu je obohatit účastníka o nové poznatky, zkušenosti a vědomosti. Cestovní ruch je provozován v mnoha formách, z nichž každá přispívá k seberozvoji člověka jiným způsobem, a nabízí tedy možnost získání nových informací a znalostí v širokém spektru oborů a činností. Dominantními oblastmi jsou dějiny a historie, zeměpis a přírodopis, společenské vědy, demografie a sociologie, ekonomie, či udržitelný rozvoj.

4.1 Cestovní ruch ve formální sféře Pokud mluvíme o formálním vzdělávání v cestovním ruchu, jedná se o vzdělání pracovníků a zaměstnanců turistických zařízení. Toto vzdělání je nabízeno veřejnými i soukromými středními a vysokými školami v oborech pohostinství, hotelnictví, cestovním ruchu či managementu, a nabízí teoretický i praktický základ pro výkon různých povolání v cestovním ruchu. Na úrovni středních škol je výběr možných oborů poměrně široký ve všech oborech. Vysokoškolské vzdělání přímo v cestovním ruchu je ale nabízeno pouze 2 veřejnými a několika soukromými vysokými školami. Jelikož se jedná o formální vzdělání, má jasně stanovenou formu, kontrolovanou a řízenou státními organizacemi, a je zakončeno oficiálním dokladem. Hlavním přínosem edukace je dosažení profesní způsobilosti. Studenti se zúčastňují odborných předmětů, ve kterých získávají povědomí o důležitých milnících ve vývoji oboru, významných osobnostech, názorových směrech, vývojových tendencích, ale dozvídají se také praktické informace o správných pracovních postupech a efektivnosti podnikání. Podívejme se důkladněji na obor cestovní ruch. V předmětech jako cestovní ruch (CR) poznávají současnost i historii turismu, významné osobnosti, druhy a formy turismu, legislativní rámec podnikání v oboru, detailně poznávají jednotlivé služby a učí se plánování a kalkulaci zájezdu. V managementu cestovních kanceláří jsou vyučovány 23

praktické informace pro založení a vedení cestovní kanceláře, studenti jsou seznámeni s podmínkami pojištění, možnostmi spolupráce či evropské i české legislativě v oblasti služeb. Geografie CR připravuje studenty na identifikaci předpokladů cestovního ruchu, středisek CR, a poznání Evropy, Ameriky, Asie i Afriky jako destinací CR. Společně s trvale udržitelným CR také přispívá k odpovědnému přístupu nejen k přírodě, ale také obyvatelům, kultuře a celkově k životnímu prostoru destinace. A v neposlední řadě je zapotřebí těž umět rozeznávat jednotlivé umělecké styly, v architektuře, literatuře, malířství, sochařství či hudbě, a znát nejvýznamnější evropské památky. Tomu se studenti učí v předmětu kulturní dědictví a CR. Studium ale připravuje účastníky též na pozice vedoucích pracovníků či přímo majitelů zařízení CR. Ti se v managementu a managementu ubytovacích zařízení učí dovednostem jako jsou vhodné způsoby vedení kolektivu a jednání s lidmi, časové a personální organizaci práce v jednotlivých úsecích zařízení, plánování a správa příjmů a výdajů, převzetí odpovědnosti za chod subjektu, či znalosti a dodržování legislativních podmínek podnikání. V marketingu CR a marketingu destinace poznávají vytváření prodejních a propagačních strategií, vyzdvižení silných stránek a potlačení slabých, vhodné plánování marketingu na základě vývojové fáze destinace, zadání a zpracování marketingového výzkumu a vyvození důsledků či sestavení marketingového mixu. Získávání vědomostí ale není omezeno jen na odborné předměty, studenti jsou vzdělávání též v ekonomické oblasti. V mikroekonomii a makroekonomii poznávají zákonitosti trhu z pohledu subjektu, různé pohledy a teorie na fungování trhu, jeho subjekty a jejich chování, analýzu nákladů a výnosů, principy vyváženého hospodaření, fiskální a monetární politiku, bankovní soustavu, či problematiku inflace. Naopak ekonomika z pohledu státu je vyučována ve veřejných financích, které se zabývají státním rozpočtem, daňovým systémem, řízením veřejných zakázek a investičních projektů, chodem a financováním neziskových organizací, či hospodařením územních správních celků. Poznatky o hospodaření podniku získávají studenti v podnikové ekonomice a účetnictví, kde se učí o majetkové a kapitálové struktuře podniku, finančním tokům, analýze nákladů a výnosů a výsledku hospodaření, a jak tyto složky podniku správně zaúčtovat do firemního účetnictví, sestavit z nich rozvahu, vypočítat a odvést daně, provést účetní uzávěrku dle mezinárodních standardů. Tyto komplexní poznatky získávají studenti oboru cestovní ruch a umožňují jim tak široké pole uplatnění na pracovním trhu. [8] 24

4.2 Cestovní ruch v neformální sféře Vzdělávat se v oblasti cestovního ruchu lze i ve sféře neformální. Je to vzdělávání dobrovolné, umožňující však získání formální kvalifikace a zlepšující tak postavení jedince na trhu práce či podporuje jeho osobnostní rozvoj. V oblasti cestovního ruchu lze mluvit především o jazykovém vzdělávání, odborné kvalifikaci pro průvodce a vzdělávání pro seniory v oboru cestovní ruch. Toto vzdělávání obvykle nabízejí různá soukromá vzdělávací centra a jazykové školy, ale také veřejné vysoké školy v rámci univerzit 3. věku. Projekt univerzit 3. věku umožňuje seniorům nejen studovat, získávat nové poznatky, dovednosti a vědomosti, ale zprostředkovávají sociální kontakt s podobně smýšlejícími vrstevníky a umožňují tak aktivní společenský život. V oboru jazykového vzdělávání nabízí tuto výuku i Vysoká škola polytechnická v Jihlavě, kde již tento projekt funguje od roku 2005. Posluchači se mají možnost v rámci 6-ti semestrálního studia naučit němčinu, francouzštinu a italštinu v úrovních A0-B1 a angličtinu až o úrovně B2. Jelikož je forma studia obdobná klasickému vysokoškolskému, je získání certifikátu podmíněno vytvořením a prezentací závěrečné práce. [9] Kurzy jsou sice placené, ale jelikož je částka za semestr velmi nízká, mohou si je dovolit opravdu všichni. Běžné jazykové kurzy již takto finančně nenáročné nejsou. Klasické kurzy v jazykových školách školách jsou soukromé, nejsou tedy řízeny ani kontrolovány státními institucemi. Jejich velkou výhodou je široká nabídka vyučovaných jazyků, kdy je možné studovat i netradiční národní jazyky, jako jsou například finština, japonština, čínština, holandština, portugalština, arabština či řečtina. Délka kurzů je různá od týdenních intenzivních kurzů až po delší 4-měsíční kurzy. Účastní se vzdělávají v gramatice, rozvíjejí svou konverzaci, poznávají nové fráze, komunikaci v běžných denních situacích, učí se obchodní korespondenci a připravují se na různé jazykové zkoušky. [10] Díky cestování si lze tyto získané znalosti a dovednosti procvičit. Kontaktem s rodilými mluvčími si turisté osvojí správnou výslovnost, správnou skladbu věty, vhodnost používání různých frází a slovních spojení, ale především se rozmluví a získají jistotu v použití cizího jazyka. Zároveň jsou také v bližším kontaktu s místní kulturou, zábavou, i místními obyvateli, hlavně jedná-li se o stát, jehož národním jazyk není příliš rozšířený. Toto praktické procvičování je možné rovnou zahrnout do doby kurzu, a to díky populárním jazykovým kurzům v zahraničí. Ty jsou nabízeny řadou cestovních kanceláří a agentur, jako CA Invia.cz, CK INTACT 25

nebo CA Alfa agency. Kurzy mohou být všeobecné nebo specializované, například na obchodní angličtinu nebo získání mezinárodního jazykového certifikátu, a v jejich rámci je možné si přidat i volitelné semináře, ve kterých je možné se zdokonalit v oblastech jako gramatika, konverzace nebo psaní, nebo si rozšířit odbornou slovní zásobu, například z marketingu, obchodu, ekonomii či kultury. Jednou z hlavních výhod je intenzita výuky, kurz totiž trvá obvykle několik týdnů s výukou 4-6h denně, studenti si tedy jazyk opravdu zažijí. Druhou výhodou je pobyt v hostitelské rodině, kdy dochází ke každodennímu běžnému kontaktu s rodilými mluvčími, nutnosti používání cizího jazyka, poznání kultury a zvyků, a získání jistoty v komunikaci. Tomu pomáhá i doprovodný program, nabízený většinou agentur, který spočívá v prohlídkách města, návštěvách muzeí či kin, sportovních aktivitách, výletech, či relaxaci v místních hospůdkách a restauracích. Tyto kurzy lze také propojit s odpočinkem o dovolené, neboť v mnohých případech se výuka koná v přímořských letoviscích v zemích jako Malta, Francie, Španělsko, Itálie, Řecko, oblasti Karibiku, či v severoamerických a jihoamerických státech. Cena těchto kurzů je závislá na vybrané destinace, vzdálenosti destinace typu ubytování a stravování, a ceně dopravy. [16] Velkou roli v cestovním ruchu má vzdělávání odborného průvodce. Ačkoliv pro tuto práci není zapotřebí žádné formální vzdělání, různé organizace umožňují získání certifikátu průvodce, který dokládá absolvování edukačního kurzu a slouží jako výhoda na trhu práce. Právě proto je zapotřebí se vzdělávat neformálně, tedy dobrovolně a ve většině případů samostatně. Průvodce totiž musí mít mnoho znalostí a informací z různých oborů. Pokud se jedná o průvodce na určité památce, objem jeho znalostí bývá omezen na danou atraktivitu cestovního ruchu, zatímco průvodce na zájezdu musí navíc znát i takzvané informační minimum o navštívené destinaci. Základem pro všechny průvodce je historie. Ať se jedná o dějiny celé země, oblasti, města či jednotlivé památky, měl by průvodce znát důležité vývojové mezníky i osobnosti a zmínit se o nich se svém výkladu. Vzhledem k velkému objemu historických dat je tato edukace sice velmi náročná, ale poskytuje průvodci široký rozhled a souvislosti pro chápání mnohých dnešních situací. Například ve Vídni tak průvodce při prohlídce památek jako jsou zámek Schönbrunn, Hofburg a Belvedere seznamuje turisty s dobou Rakouska-Uherska a habsburskou monarchií, pozicí Vídně jako rezidenčního sídla 26

panovníků, slavnou panovnicí Sissi a jejím životem, útokem Turků a jeho odražením, napoleonskými válkami a konáním Vídeňského kongresu, rozsáhlým rozvojem města, a národnostními rozpory, ukončené rozpadem soustátí na jednotlivé národní suverénní státy po 1.světové válce. U starověkého centra města, nazývaném Vindobona, lze naopak vykládat o příchod italických kmenů do střední Evropy, založení města Římany, o životě v době Starověkého Říma, obranně proti germánským kmenům či smrti Marcuse Aurelia. Další rozsáhlou oblastí je umění, ať již literární, hudební či výtvarné. Mnoho atraktivit cestovního ruchu je totiž uměleckého charakteru, průvodce se tedy musí naučit rozlišovat jednotlivé architektonické styly s jejich typickými prvky, různé umělecké směry v malířství či sochařství, významné hudební žánry a samozřejmě musí znát důležité představitele a umělce a jejich díla. Ideálním příkladem umělecky zajímavého města je Paříž. Unikátní sbírky děl z období starověkého Egypta, Říma i Řecka, středověké malby a skulptury v uměleckých stylech od gotiky přes renesanci, romantismus, impresionismus až po secesi, nalezneme v palácovém komplexu muzea v Palais du Louvre nebo Museé D´Orsay. S moderním uměním se lze seznámit v Centre Pompidou. Architektonické památky lze poznat po celé Paříži. Ať již se jedná o jedinečnou, avšak často napodobovanou 300m vysokou Eiffelovu věž z přelomu 19. a 20.století, raně gotickou katedrálu Notre Damme z 12.stol., s jejími téměř 70m vysokými věžemi a unikátními opěrnými oblouky, Napoleonem postavený impozantní Vítězný oblouk, či moderní čtvrť La Défense, kde nalezneme kromě Velkého oblouku, moderní reprodukce Vítězného oblouku, i velké množství mrakodrapů a výškových budov. Průvodce mít také znalosti o přírodním prostředí, zajímavostech a atraktivitách destinace. Zde je úkolem průvodce nejen seznámit turisty s unikátní flórou i faunou a poučit je o vývoji země, ale také zdůraznit nutnost šetrného zacházení s přírodními zdroji a ochranou životního prostředí. Příkladem evropské lokality s nádhernou přírodní scenérií je bezpochyby oblast alpských zemí, tedy Rakouska, Švýcarska, jihu Německa a severu Itálie. Turisté jsou zde vyloženy geologické procesy třetihorního vrásnění, které zformovalo Alpské pohoří, poznávají jeho geologickou stavbu, nejvyšší vrcholky v čele s Mont Blancem, Matterhornem, Jungfrau, Domem či Grossglocknerem. V oblasti se ale návštěvníci poučí o zalednění pevniny, a důsledcích konce doby ledové. Ty můžeme nalézt v podobě vzniku velkých řek, jako jsou Rýn, Inn, Pád či Rhona, mnoha menších ledovcových říček s vodopády, nebo velkého množství ledovcových 27

jezer v oblasti Švýcarska, jmenovitě Bodamské jezero, Ženevské jezero, Mondsee, Vierwaldstattské jezero, a údolních jezer na severu Itálie, zaplavených při tání ledovce, Lago Maggiore, Lago Lugano nebo Lago di Como. Ledovce je zde možné stále nalézt, největším z nich Aletchský ledovec, dále Engandin se střediskem St.Moritz, Silvretta se střediskem Davos, Kaprun či Stubital. A samozřejmě nelze opomenout strmá hluboká ledovcová údolí a průsmyky, nad kterými se pohoří klene. V celé oblasti je možné se seznámit s unikátnímmi živočichy, jako jsou svišť horský, medvěd, kamzík, orel skalní či sokol stěhovavý, a alpskou flórou, která je kromě jehličnanů tvořena rododendrony, alpskou protěží, zvonečníky či hořci. (Horák, 2006) Průvodce ale také musí ovládat kartografii, a mít orientační smysl. Schopnost vyznat se v mapách je nutná hlavně při přípravě zájezdu a plánování trasy, kde je na průvodci, jak dlouhá a jak pohodlná bude cesta, především jedná-li se o poznávací autobusový/autokarový zájezd, je velmi důležitá naplánovat zastávky. Orientace v mapě je ale důležitá také při pohybu ve městě, kde průvodce vede skupinu po památkách, ale také odpočinkových místech, toaletách obchodech, a musí určit vhodné místo srazu skupiny. S tím souvisí i časový harmonogram, který sestavuje průvodce, a ve kterém musí zohlednit především otevírací doby jednotlivých navštívených objektů, s přihlédnutím na roční období, den v týdnu, i to, zda na daný den nepřipadá významný den, státní svátek či velká oslava, která by mohla plánovaný program narušit. Toto jsou ale jen faktické znalosti, které je zapotřebí získat pro výkon profese průvodce, neméně důležité jsou ale i tzv. soft skills. Jedná se o schopnosti vhodně verbálně i neverbálně komunikovat, způsobně se chovat a správně jednat s lidmi. Průvodce se učí jak se

vyjadřovat, aby byl jeho přednes

srozumitelný, jasný, a hlavně poutavý a zajímavý. Dojem z výkladu průvodce je kromě obsahu ovlivňován jak jeho řečovými schopnostmi, tak i neverbálními prvky jako jsou postoj, gestikulace či mimika. Správný průvodce musí ale také vycházet s různými typy lidí a řešit jejich problémy. Proto je vhodné se trénovat v manažerských dovednostech jako je vedení lidí, vůdčí postoj, rozhodné vystupování, zastupování turistů při jednání s místními poskytovateli služeb, otevřený a přátelský přístup nejen k turistům, slušné a zdvořilé chování, znalost kulturních specifik, ale také zvládání stresu neobvyklých situacích a řešení stížností.

28

4.3 Cestovní ruch v informální sféře Zájmové vzdělávání lze nalézt nejmarkantněji v těchto 3 formách cestovního ruchu rekreační, kulturní a udržitelný turismus. U rekreačního cestovního ruchu se jedná hlavně o bezděčné vzdělávání. Prvotní myšlenkou cesty tedy není objevit nepoznané a získat nové znalosti, ale odpočinout si, a vzdělání je tak pouze doplňkem. Rekreací rozumíme jak aktivní odpočinek, když dochází k doplnění a načerpání nových sil fyzickou činností, jako jsou různé formy turistiky a vodních sportů, tak pasivní odpočinek, kdy se jedná o fyzicky nenáročné aktivity v oblasti wellness, společenského vyžití a her, či například četba knihy a sledování filmu. Ke vzdělávání tedy dochází mimoděk, v průběhu rekreace, kdy se účastník dostává do kontaktu s unikátními přírodními a kulturními podmínkami, podnebím, zvyky, a stylem života každé jednotlivé země a kontinentu na světě, a je obohacen o nové zkušenosti tak účastníka a rozšiřuje jeho všeobecné znalosti o světě. V dnešní době působí už i rekreační cestovní ruch jako edukační činitel v oblasti ekologie, neboť přelidněná turistická centra, zbavená kulturní identity, nahrazené univerzálními globalizačními prvky, vyvolávají v návštěvnících otázky, zda je tento rozvoj přijatelný. I proto se v dnešní době rychle rozvíjí udržitelný cestovní ruch. Tato forma se objevila relativně nedávno a reaguje na rozvoj masového cestovního ruchu. Díky většímu množství volného času, časové i finančně vhodnějším typům přepravy, objevování nových destinací a působením globalizačních činitelů, došlo v 2.polovině 20.století k prudkému nárůstu počtu cest i počtu účastníků cestovního ruchu. To však s sebou nese následky jako přelidnění populárních turistických destinací, produkce velkého množství odpadu, znečištění vody i vzduchu, a tak turistifikační procesy, negativně ovlivňující život místních obyvatel. V rámci tohoto typu turismu je tedy účastník vzděláván v oblasti ekologie, učí se však nejen péči o životní prostředí, ale také ohleduplnosti, úctě a soužití s jinými kulturami, jinými národními povahami, zvyky, tradicemi, a jak je svou přítomností nepoškozovat, ale naopak zachovávat. Nejen udržitelný cestovní ruch ale vzdělává cestovatele v oblasti ekologie. Populárními jsou také ekoturistika, tedy cestovní ruch provozovaný v ekologicky významných oblastech po vyznačených naučných stezkách a za doprovodu vyškoleného průvodce, a agroturistika, tedy cestovní ruch ve venkovských a horských oblastech, řídící se tradičními pracovními postupy a životními zvyklostmi. 29

A posledním významným druhem cestovního ruchu je kulturně-poznávací. Tato forma cestovního ruchu má poznávání a učení se již ve svém názvu. Jeho cílem je návštěva měst, historických objektů, kulturních akcí a pamětihodností, a poučení se o jejich významu. Jedná se tedy o záměrné informální vzdělávání, obvykle spojené s jinými druhy cestovního ruchu, jako jsou rekreační, lázeňský či kongresový. Místa, navštěvovaná v rámci tohoto typu turismu, lze rozdělit do 2 kategorií. První z nich jsou kulturně-historické objekty, tedy hrady, zámky, sakrální stavby či skanzeny, v nichž dochází k poznání historicko-společenského života určité doby, významných osobností, dobové architektury, rozdílných stavebních stylů a místních dřívějších zvyků a obyčejů. Ke vzdělání dochází obvykle ve všech těchto aspektech najednou a je tedy komplexní. A druhou kategorií jsou kulturní a osvětová zařízení, jako jsou divadla, kina, galerie, knihovny či zoologické a botanické zahrady. Získané informace jsou pro každé zařízení rozdílné, jsou specificky zaměřené na určitou oblast, například hudební nebo výtvarné umění, botanika, zoologie, filmová, divadelní či literární tvorba. Památky světového významu, které jsou vhodné zachovat pro příští generace, jsou uvedeny na seznamu světového dědictví UNESCO. Tyto památky mohou být hmotného i nehmotného charakteru. V České republice je 12 hmotných památek UNESCO - Praha, Český Krumlov, Telč, sv. Jan Nepomucký na Zelené hoře, sv. Barbora v Kutné hoře, Lednicko-valtický areál, Holašovice, Litomyšl, sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci, Vila Tugendhat v Brně, Třebíč a Kroměříž, a 2 nehmotné – sokolnictví a tanec verbuňk. [11]

30

5 Jazykové vzdělávání a jeho působení na sociální sféru 5.1 Pracovní trh ČR a další vzdělávání Jak již bylo řečeno, pro správný výkon profese jsou zapotřebí určité znalosti, dovednosti a vzdělání. Jedná se především o odborné znalosti a praxi, získané v rámci primárního vzdělávání. Tyto informace a schopnosti ale ztrácejí svou relativní důležitost. Je to způsobeno především tím, že se neustále zvyšuje počet obyvatel s vyšším sekundárním (tj. středoškolské s maturitou) a terciárním vzděláním, oproti snižujícímu se počtu obyvatel s nižším sekundárním vzděláním (tj. výuční obory). U obyvatel tak dochází k překvalifikovanosti. Důsledkem je vykonávání profese, na kterou je potřeba nižší než dosažené vzdělání, či dokonce vykonávání nekvalifikované práce, neboť mezi jednotlivými obory je určitá míra propustnosti, která dává zaměstnancům možnost měnit pracovní pozici dle potřeby, a ti jsou tak zaměstnáváni i mimo svůj obor. (Kolektiv autorů, 2008) Stále ještě ale převažuje počet obyvatel s nižším středním vzděláním, kteří jsou nejvíce ohroženi nezaměstnaností. Ačkoliv lze pozorovat zřetelný vývoj ve výši dosaženého vzdělání u mladších skupin obyvatel, bude tento problém pro nejbližší budoucnost stále aktuální. Vzhledem k demografickému vývoji totiž dochází k postupnému stárnutí populace, a lidé jsou tak ekonomicky aktivní i ve vyšším věku. [13] Nynější střední a starší věkové skupiny jsou tak stále ohroženy nezaměstnaností, která u nich tvoří až 68%, a rapidně se u nich zvyšuje potřeba dovzdělávání. [1] Právě pro zlepšení pozice na pracovním trhu jsou proto významné neodborné, nadstandardní dovednosti, jejichž znalost je rozvíjena v ČR teprve velmi krátkou dobu, a stále ještě nejsou běžné pro velkou část obyvatelstva. Mezi takové dovednosti patří práce s počítačem, psychologické dovednosti (schopnost jednat a vycházet vstříc různým lidem, komunikace, práce v týmu), znalost cizích jazyků, ovládání účetních a daňových postupů, či používání principů managementu, marketingu a personalistiky. Tomu odpovídá nabídka a poptávka po vzdělávacích kurzech, kde jsou dle výzkumu v rámci projektu FUTURA z roku 2006 kurzy s tímto obsahem na prvních místech žebříčku. Zajímavým faktorem v účasti na vzdělávacích kurzech je postoj zaměstnavatele. Ten je většině případů kladný, a dokonce v 41% případů byl daný vzdělávací kurz zaměstnanci přímo nabídnut či nařízen. Tyto statistiky prokazují pozitivní zájem zaměstnavatelů o 31

další vzdělávání svých podřízených a uvědomění si jeho potřeby. (Kolektiv autorů, 2008)

5.2 Vliv jazykového vzdělávání na domácí pracovní trh Jazykové vzdělání patří jednoznačně mezi nejoblíbenější a nejvyužívanější vzdělávací kurzy. Jejich přínos pro pracovníky je v dnešní době dost velký. Kromě nejméně kvalifikovaných profesí, jako jsou manuální práce, se znalost cizího jazyka uplatní ve všech oborech. Největší zájem je samozřejmě o angličtinu, jakožto univerzální světový dorozumívací jazyk. Možnost jejího využití je především v mezinárodních firmách, kde jsou zaměstnanci v častém kontaktu se zahraničním managementem a zahraniční klientelou, komunikují s nimi prostřednictvím různých médií, uzavírají s nimi obchody a vyřizují jejich požadavky, či pracují na mezinárodních firemních webech a programech. Neznalost angličtiny či jiného mateřského jazyka dané organizace je tedy velkou překážkou. Angličtina je mimo jiné také univerzálním počítačovým jazykem, většina počítačových programů je vytvořena právě anglicky a není přeložena do češtiny. Zaměstnanci, pracující s takovými programy, ale nemusí ovládat anglický jazyk plynně a komunikativně, dostačující je pasivní znalost, tedy porozumění cizojazyčnému textu. Alespoň pasivní znalost cizího jazyka je zapotřebí také u hospodářských odvětví, kde je nutné sledovat nejnovější trendy, novinky, články, které nejsou v českém jazyce publikované a zveřejněné, a je s nimi možnost pracovat jen v originálním znění. Jedná se především o úzce profilované a odborné informace, kde je použita odborná slovní zásoba, které musí daný čtenář porozumět. Může se jednat jak o články vědecké, tak i umělecké, ekonomické, politické či z oblasti kultury, u nichž je aktuálnost a sledování vývoje nutnou podmínkou pro udržení stabilní pozice na trhu práce. Specifickým odvětvím, kde je aktivní znalost jazyků dokonce nutností, jsou služby. Díky rozvoji služeb a otevření hranic se v posledních desítkách let výrazně zvýšil příjezdový cestovní ruch a k českým poskytovatelům služeb se dostala zahraniční klientela, se kterou musí být čeští podnikatelé schopni jednat a obchodovat. Především kontaktní pracovníci musí ovládat alespoň 1 cizí jazyků, vhodná a konkurenčně výhodná je ale znalost 2 či více jazyků v jejich odborné podobě. Ve všech těchto případech je anglický jazyk, či alespoň jeho základy, velkou výhodou na pracovním trhu, která tak rozšiřuje možnosti získání 32

nové pracovní pozice napříč obory, a uchazeč s jazykovými dovednostmi je upřednostněn před ostatními. (Kolektiv autorů, 2009)

5.3 Jazykové vzdělávání a rozvoj přeshraničního cestování Cestování a migrace přes hranice domácího státu jsou pro člověka přirozené, vždy ale byly omezeny vnějšími okolnostmi, ať již se jednalo o společenské postavení jedince, politickou situaci v zemi či ekonomickou náročnost, nebo vnitřními okolnostmi, ovlivňující člověka, jako jsou pocit náležitosti k určitému místu a lidem, pocit jistoty, stereotyp, či znalost určitého dorozumívacího jazyka. Ve 20. a 21.století se začal rozvíjet masový cestovní ruch, a většina vnějších překážek cestování byla odstraněna. Přesto ale zůstaly ty vnitřní. Toto můžeme velmi dobře pozorovat ve výsledcích terénního šetření Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí z roku 2006, nazvaného Migrační potenciál ČR po vstupu do EU. Zde jsou jasné závěry, že ačkoliv bylo po připojení České republiky do Evropské Unie usnadněno českým obyvatelům cestovat do zahraničí za zaměstnáním, teoretický zájem se objevil u 15% obyvatel, praktické kroky podniklo dokonce pouhých 12% z těchto potenciálních migrantů. Jako nejčastější příčina byla uváděna právě citová zainteresovanost k České republice, rodině a přátelům, obava z náročného a neznámého prostředí, a právě neznalost cizího jazyka. [12] Tato situace se ale může díky mladších generacím proměnit. Ty totiž ovládají alespoň 1 cizí jazyk, emigrace je pro ně příležitostí pro uplatnění se ve jejich oboru, získat odpovídající finanční ohodnocení, a pobývat ve vyspělém západoevropském či severoamerickém prostředí. Díky tolerantnější a otevřenější společnosti také mladí lidé nemají z cizího prostředí takové obavy a předsudky, a naopak jsou přitahováni možností seznámit se s něčím novým. Do zahraničí je ale možné vyjet již v rámci navštěvování školy, a to v evropském programu Erasmus. Ten umožňuje studentům i lektorům vysokých škol strávit 3-12 měsíců v zahraniční na studijním pobytu či pracovní stáži, za zvýhodněných finančních podmínek a s možností absolvování intenzivního jazykového kurzu před odjezdem. Cílem programu je zvýšit objem mobility studentů i akademických pracovníků v rámci EU, zlepšit kvalitu a zvýšit objem mezinárodní spolupráce vysokoškolských institucí a podniků, a zvýšit transparentnost a sjednotit kvalifikace vysokoškolského vzdělání. 33

V roce 2012 slavil program Erasmus již 25let svého fungování, a účastní se ho 33 evropských zemí. V České republice, která je do programu zapojena letos jubilejní 15.ročník, nabízí možnost účasti na Erasmu 66 vysokých a vyšších odborných škol, z jejichž řad vycestovalo již více jak 58.000 studentů a akademických pracovníků, přičemž nejčastějšími cílovými destinacemi byly Německo, Velká Británie, Rakousko a Francie. Díky programu se mají účastníci možnost seznámit s jiným kulturním i školním prostředím, a zbourat mezi-národnostní bariéry, které jsou vytvářeny a přiživovány stereotypy a neznalostí. [17] Jako hlavní přínosy pobytu v zahraničí uvádí bývalí účastníci prohloubení jazykových i odborných dovedností, získání jedinečné životní zkušenosti, získání osobní nezávislosti a samostatnosti, nebo vidinu lepšího pracovního uplatnění. Pozitivně hodnotili studenti především interaktivitu výuky, která byla vedena formou konverzace, lektoři byli komunikativní, práce probíhala ve skupinách a byla vysoká míra aktivního zapojení studenta do hodiny. Stejně jako v českých školách byla často podmínkou absolvování předmětu vypracování projektu. Účastníci programu též hodnotí velmi dobře své začlenění mezi místní studenty, kdy měli po celou dobu 1 místního studenta jako průvodce. Co se týče finanční stránky, stipendium pokrylo obvykle cca 80% výdajů, zbylých 20% však tvořily převážně výdaje na volný čas a cestování, takže na nutné platby za ubytování, stravu a dopravu vždy stačilo. Celkově zhodnotili účastníci pobyt jako výborný nebo chvalitebný a pokud by měli možnost, určitě by se znova na programu podíleli. [18] A v neposlední řadě lze vnímat rozvoj neorganizovaného cestovního ruchu. Díky tomu, že je již ve velké části Evropy a Ameriky dominantním dorozumívacím jazykem angličtina, cestování je pro obyvatele mnohem jednodušší, nejsou totiž závislí pouze nabídkou cestovní kanceláří, ale mohou si organizovat a zajišťovat cesty u zahraničních dodavatelů služeb sami, jsou tedy svobodnější, a spolu s neustálým zlepšováním životní úrovně, ekonomické situace, a nabídky zájezdů, se tak dostupnost zahraničních cest pro větší část obyvatel zvýšila. Posílení pozitivního prožitku z cesty se snaží lidé dosáhnout i tím, že v čím dál větším množství dodržují ideály udržitelného cestovního ruchu. Kromě dodržování šetrných a ohleduplných opatření při samotné cestě se před odjezdem vzdělávají, a to nejen co se obecných informací o cílové destinaci týče, ale také se učí základy místního národního jazyka. Absolutní počet odpovědných turistů je specifikován v další kapitole. 34

6 Výzkum výuky světových a národních jazyků v ČR 6.1 Pozice národních jazyků v cestovním ruchu a jejich výuka Tato část práce je věnována národním jazykům. Ty jsou znakem určitého národa či etnika. Mluví jim obvykle pouze místní obyvatelé, lidé, pro které je tento jazyk mateřským. Může se zdát, že jde malé skupinky osob, to ale nemusí být pravda. Samozřejmě jsou zde jazyky vymírající, kterými již mluví pouze několik desítek či tisícovek lidí, kteří mohou být ojedinělým etnikem na území jiného státu či divoce žijící kmeny v západním člověkem nezasaženém světě. Takovým příkladem může být lužická srbština, kterou lze nalézt za německém území za českými severozápadními hranicemi, nebo jazyk afrických domorodých Křováků. Tyto jazyky se obvykle cizinci neučí vůbec. Dalšími jsou jazyky, které jsou na úrovni národních, a hovoří se jimi obvykle v určité oblasti či státě s většinovým obyvatelstvem jedné národnosti. Vznik těchto států je často historicky velmi rozdílný. Mohou to relativně mladé státy, odtržené od velkých soustátí ve 20.století, jako Československo, pobaltské státy či státy bývalé Jugoslávie, nebo naopak státy, které v téměř dnešní podobě existují staletí, jako Maďarsko, Rakousko či Lichtenštejnsko. Území i etnická příslušnost zde ale byla vnímána jako unikátní již mnoho staletí před osamostatněním. A posledními jsou jazyky, které byly světovými, ale jejich pozice je již oslabená. Stále se jimi ale mluví na velkém území. Zařadit bychom sem mohli španělštinu ve Španělsku a Jižní Americe, francouzštinu ve Francii a Africe, či ruštinu v Rusku a východoevropských státech. Mimo posledně jmenovaných, které již bývají na mnohých školách i kursech nabízené jako jazyky sekundární, nejsou národní jazyky ve většině případů vyučované. Přesto se ale naleznou samouci či dokonce kursy, kde se dají studovat. Je to ale velmi individuální. Výuka národních jazyků evropských i světových populárních destinací jsou i u nás poměrně dostupné, i když samozřejmě v omezeném množství. U etnických a opravdu vymírajících menšinových jazyků je situace horší. Největším problémem zde bývá nedostatek kvalitních rozmanitých zdrojů, malá možnost procvičování a komunikace s rodilými mluvčími, či téměř žádné ekonomicky přínosné následné využití jazyka. I tyto obtíže se ale dají překonat. Pomoci nám v tom můžou různé vládní a neziskové organizace, podporující a starající se o zachování těchto jazyků, místní 35

komunity rodilých mluvčích, jazyková oddělení univerzit, či audio- a video-materiály na internetu. Proč se ale vlastně někdo chce tyto jazyky učit? Nejčastěji z důvodu cestování z osobních důvodů do zemí, kde jsou tyto jazyky národními. Učení se jim je součást udržitelného cestovního ruchu, kdy jde o minimalizaci dopadů globalizace, což může být důvod pro turisty, kteří se o tento přístup snaží. Jazyk je také nositelem národních a kulturních tradic, jeho poznání tak může být i prostředkem pro bližší poznání běžného života místních obyvatel. Stejně tak je znalost pro snadnější komunikaci, neboť ne ve všech státech se lidé učí cizí jazyk, domluvit se s nimi tedy není jinak možné. A v neposlední řadě to může být i prostý zájem o daný jazyk, zemi, nebo i jen trávení volného času produktivně. Ať již jsou pohnutky studentů jakékoliv, je tato jejich aktivita pro dané národní jazyky jednoznačně přínosná. Do jaké míry se studenti učí tyto jazyky v České republice, bude mapováno ve výzkumu.

6.2 Cíle a předpoklady výzkumu Pro tento výzkum byly tedy určeny již zmíněné 4 hypotézy, které byly dokazovány v dotazníkovém šetření, probíhajícím na celkovém počtu 100 respondentů. Jako cílové zvoleny 2 základní věkové kategorie, lidé mladší 26-ti let, a lidé starší 50-ti let. Genderová struktura respondentů byla tvořena ze 2/3 ženami a 1/3 muži. Způsob sběru dat byl přizpůsoben věkové kategorii dotazovaných. U skupiny starších občanů bylo zvoleno oblastní výběrové šetření v Praze, které bylo koncipováno jako přímé osobní dotazování. Pro skupinu mladších občanů a studentů bylo zvoleno nepřímé elektronické dotazování, geograficky vymezené pro celou ČR. Dotazník se skládal z 21 otázek. V úvodu celého dotazníku byly uvedeny praktické pokyny k vyplnění, definice cílového skupiny a účel, k jakému byl dotazník vytvořen. Otázky byly otázky přímé, některé byly otevřené, s prostorem pro volné vyjádření, většina ale byla uzavřená. Dle variant odpovědí byly respondentovi předloženy otázky pouze s jednou možností výběru, stejně jako vícehodnotové s možností zaškrtnout několik odpovědí. Odpovědi byly dichotomické, tedy s odpovědí ano-ne, stejně jako s výběrem z kvantitativní nebo kvalitativní škály, kde byla z důvodu žádné vypovídací hodnoty vynechána možnost neutrální odpovědi. V závěru dotazníku se objevily otázky identifikační, důležité pro třídění dat dle skupin. Veškeré výstupy z výzkumu byly znázorněny v podobě grafů. 36

6.3 Výsledky výzkumu 1) Jakým popřípadě jakými cizími jazyky mluvíte? 5%

5%

9% 3%

41%

angličtina němčina francouzština španělština italština ruština jiné

18 7%

24%

36%

Graf 1a: lidé do 50-ti let

30%

1% 5% 22%

Graf 1b: lidé nad 50 let

V první otázce byly zmapovány obecné znalosti cizích jazyků mezi respondenty, tedy jaké jazyky ovládají. Výsledky se u obou věkových skupiny lišily. U mladých lidí získala 41% angličtina, kterou tedy mluví téměř dvojnásobně více respondentů než 2. nejpožívanějším jazykem, němčinou. Zjištěné číslo je dozajista určeno výsadním postavením angličtiny, která je na většině škol vyučována jako 1. cizí jazyk. Poměrně vysokého výsledku pak dosáhla španělština s 18% a také ruština s 9%. Oba 2 jazyky jsou v posledních letech velmi populární, jejich obliba a počet studujících každoročně roste. Zajímavým fenoménem je hlavně opětovné zavádění ruštiny do školní výuky. Ačkoliv generace nynějších třicátníků a čtyřicátníků tento jazyk často zavrhovala a odmítala, především z ideologických důvodů, dnešní generace studentů již tyto rozpory neřeší a znovu se ho učí. U generace seniorů získala vedoucí pozici s 36% taktéž angličtina, ruština se jí ale s 30% téměř vyrovnala, a jen o několik procent méně, 22%, získala němčina. Znalost cizích jazyků je nepochybně dána historickými událostmi a je zde velmi dobře vidět, jak se proměnila struktura jazyků, vyučovaných na českých školách, v rozmezí 2 generací. Vysoké procento mluvčích u angličtiny prokazuje úspěšnost a oblíbenost navazujícího celoživotního vzdělávání, kdy se starší lidé sami dovzdělávají

především

v

soukromých

institucích.

37

2) Který jazyk využíváte při komunikaci v zahraničí nejčastěji? 2% 5%

1% 9%

90%



48% 45%


První z předpokladů výzkumu, tedy použití angličtiny jako hlavního komunikačního jazyka v zahraničí, se potvrdil pouze částečně. U mladší generace jednoznačně převládá angličtina, zvolilo jí 90% respondentů, a výsledek tak souhlasil s hypotézou. Jiná situace však nastala u starších občanů. Němčina i angličtina získaly obě téměř ½ všech hlasů a rozdělily tak dotazované na skupinu s hlavním jazykem němčinou a hlavním jazykem angličtinou. Na velmi dobrém výsledku němčiny se zajisté projevil vliv několik faktorů, jako například sousedství ČR s německy mluvícími zeměmi, historicky delší výuka němčiny na českých školách, či odmítavý přístup některých starších občanů k angličtině. Naopak výsledek angličtiny potvrzuje, že celoživotní vzdělávání je prospěšné a jeho pozitivní efekty jsou viditelné při praktickém využití získaných znalostí.

38

3) Jak často se při Vašem pobytu v zahraničí dorozumíváte cizí řečí? 3%

1% 10% 3% 6%

23% denně každý 2.den 1x týdně méně vůbec

43%

9%

79% 22%



3. otázka zkoumala četnost aktivní komunikace v zahraničí, a její výsledky jsou velmi pozitivní. Dle grafu hovoří mladí lidé ve více jak ¾ případů v zahraničí cizím jazykem každý den, naopak velmi málo hovoří každý 10. respondent. Starší lidé se také dorozumívají za hranicemi denně, což uvedla téměř 1/2 z dotázaných, necelá ¼ pak uvedla komunikaci každý 2. den, a stejný počet respondentů s místními obyvateli po dobu pobytu skoro vůbec nehovoří. Jednoznačně se prokázal vstřícný a komunikativní přístup českých občanů v zahraničí, a ačkoliv u starších lidí tato aktivita klesá, přesto jsou ale jazykové schopnosti delegáta nebo průvodce využívány velmi málo nebo vůbec.

39

4) Jak hodnotíte ochotu místních obyvatel ve Vámi navštívených zemích ke komunikaci s cizinci? 3%

49%

49%

velmi pozitivně spíše pozitivně spíše negativně velmi negativně

Graf 4: Ochota místních obyvatel ke komunikaci 4. otázka zkoumala vztah mezi návštěvníky a místními obyvateli. Z pohledu návštěvníků je tento vztah jednoznačně pozitivní, jen 3% respondentů ho vnímá negativně. Dle jejich zkušeností jsou občané navštěvovaných destinací obvykle ochotní ke komunikaci a kontaktu s návštěvníky, jsou jim nápomocní a chovají se k nim přívětivě. 5) Jak hodnotíte úroveň komunikace angličtinou, jakožto světovým jazykem, u místních obyvatel?

16%

1% 17%


66%

Graf 5: Hodnocení úrovně angličtiny u místních obyvatel V 5. otázce respondenti hodnotili úroveň angličtiny u místních obyvatel. Celých 82% respondentů volilo odpovědi spíše a velmi pozitivní, velmi negativní hodnocení nedal téměř nikdo, slabší variantu spíše negativní již ale zvolilo celých 17% respondentů. 40

6) Vnímáte rozdíly v úrovni znalosti angličtiny mezi mladšími a staršími obyvateli Vámi navštívených cizích zemí? 18% 42% rozhodně ano spíše ano spíše ne rozhodně ne

40%

Graf 6: Mezigenerační rozdíly ve znalosti angličtiny Celých 82% respondentů odpovědělo, že mezi staršími a mladšími obyvateli dané destinace existují diference v úrovni angličtiny. Výsledek tak dokresluje nejen proměnu pozice jednotlivých jazyků na globální úrovni, ale také přizpůsobivost a využitelnost školního i celoživotního jazykového vzdělávání, neboť získání výsadního postavení angličtiny jako neoficiálního světového jazyka nebylo reflektováno ve výuce starších občanů. 7) Jedete-li do země, jejíž úřední jazyk není angličtina, snažíte se z něj něco naučit? 5% 25% 32%

rozhodně ano spíše ano spíše ne rozhodně ne

38%

Graf 7: Učíte se národní jazyky? V 7. otázce se projevil zajímavý fenomén, kdy má 67% respondentů zájem se seznámit s národními jazyky cílových destinací a něco z nich se před cestou naučit. Tento pozitivní, udržitelný přístup, se dokonce nemění ani s vyšším věkem, naopak, u starších lidí se tato zainteresovanost pro výuku národních jazyků mírně zvyšuje. 41

8) Jaké pojmy se nejčastěji učíte? 3% 2% 31%

22%

13% 19%

10%

pozdrav čísla navigační pojmy názvy potravin dorozumívací fráze výrazy o sobě jiné

Graf 8: Nejčastěji učené pojmy Z pojmů, které se lidé učí nejvíce, tvoří největší část, 31%, pozdravy.

Vysokého

výsledku 22% dosáhly obecné dorozumívací fráze, jako objednávání jídla, zajištění doplňkových služeb nebo konverzační témata. Jen o několik procent méně, přesně 19%, získaly názvy čísel a počítání. Navigační pojmy či názvy potravin se učí každý 10. respondent. Naopak osobní údaje, zájmy či personálie se lidé neučí téměř vůbec. 9) Které z naučených pojmů nakonec použijete při komunikaci s místními lidmi ve Vámi navštívených zemích, jejíž úřední jazyk není angličtina? 0% 4%2% 21%

40%

10% 16%

7%

pozdrav čísla navigační pojmy názvy potravin dorozumívací fráze výrazy o sobě jiné žádné

Graf 9: Pojmy, reálně využité při komunikaci Z grafu lze vyčíst, že rozdíly mezi tím, co se respondenti naučili před cestou, a co pak opravdu použili, nejsou nijak velké. Všechny hodnoty se mírně snížily v řádu jednotek procent, jedinou výjimkou byly pozdravy, které naopak použije 40% respondentů, kteří se je učili. Lidé tedy přistupují k výuce velmi prakticky a vybírají si reálně využitelné pojmy a tyto naučené pojmy lidé komunikaci v zahraničí využijí. 42

10) Vnímáte pozitivní reakce ze strany místních obyvatel, pokud se v cizí zemi snažíte hovořit národním jazykem? 12%

rozhodně ano spíše ano spíše ne rozhodně ne

51% 37%

Graf 10: Reakce místních obyvatel při komunikaci národním jazykem Při komunikaci s místními obyvateli vnímá 88% respondentů jednoznačně pozitivně, pokud se s nimi snaží mluvit jejich mateřským jazykem a co nejvíce omezit využití angličtiny. Výhodami takovéto komunikace je, kromě vstřícnosti místních, také jednoznačně větší kontakt s kulturními specifiky daného etnika. 11) Umíte používat uměle vytvořený jazyk esperanto? 12) Znáte někoho, kdo esperantem umí komunikovat? 2%

12%

ano ne

98%

Graf 11: Umíte esperanto?

88%

Graf 12: Znáte někoho, kdo ovládá esperanto?

Účastníci výzkumu nepotvrdili hypotézu o rozšíření esperanta. Oproti očekávání, že nejznámější a nejrozšířenější umělý jazyk ovládá minimálně 30% respondentů, byly výsledky šokující, mluví jim totiž pouhá 2% dotazovaných. Lepšího výsledku bylo dosaženo u otázky 12, kde celých 12% respondentů zná někoho, kdo esperanto ovládá. 43

13) Kde jste se učil/a cizím jazykům?

4%

2% 8% 1%

13% 10% 56% 16%

škola jazykový kurs pobyt v cizí zemi po dobu min. 1 měsíce rodič je cizinec jsem samouk jiné

13%

36%

40%


Graf 13a: lidé nad 50 let

Ve výzkumu byly zkoumány i způsoby učení se cizím jazykům. U mladých lidí zaujala s 56% vedoucí pozici školní výuka, což je vzhledem k poměrně krátké době, kdy se respondenti jazykové vzdělávají, pochopitelné. Ostatní možnosti získaly znatelně méně procent, 16% respondentů zvolilo jazykový kurs, a překvapivě vysokého výsledku 13% dosáhla samovýuka. Školní vzdělávání tedy není pro téměř ½ respondentů dostačující a volí i jiné formy. U starších osob již byla situace vyrovnanější, téměř stejného výsledku 36% a 40% dosáhli škola a jazykový kurs, obě možnosti v průběhu svého života využíval téměř stejný počet respondentů. Výrazného výsledku 13% dosáhlo také jazykové vzdělávání formou pobytu v dané zemi. Přesto byl tento způsob využívaný poměrně málo, u mladých lidí jen v 10% případů, což je vzhledem k nynějším nepřeberným možnostem cestování i pobytu v cizí zemi překvapivé.

44

14) Kterou z těchto možností jste využíval/a při výuce cizího jazyka nejdéle? 2% 5%

3%3% 4%

10% škola jazykový kurs pobyt v cizí zemi po dobu min. 1 měsíce rodič je cizinec jsem samouk jiné

34%

48%

90%



Z grafu je možné opět vyčíst jasné rozdíly ve vzdělávání mezi jednotlivými generacemi. Mladší lidé totiž volili jako nejdéle využívanou formu školu, což je vzhledem k jejich věku a struktuře vzdělávacího systému pochopitelné. Naopak starší lidé již většinou vyzkoušeli více forem, a přiklonili se ve 48% případů k jazykovému kursu, a odsunuli školu se získanými 34% až na 2. pozici, což je velmi zajímavý fenomén. Je zde tedy vidět tendence, se ve stáří dovzdělávat, a to po delší souvislou dobu.

45

15) Který z těchto způsobů byl pro Vás z hlediska pokroku nejpřínosnější? 2% 2%

7%

20%

12%

51% 19%

10%


škola jazykový kurs pobyt v cizí zemi po dobu min. 1 měsíce rodič je cizinec jsem samouk jiné

25%

52%


U otázky přínosu jednotlivých forem výuky se výsledky na nejvyšších příčkách oproti předchozí otázce příliš nezměnily. Nejdéle využívaný způsob, tedy škola či jazykový kurs, přinesl dle vnímání respondentů i největší přínos jejich jazykovým dovednostem. U skupiny mladších lidí je již ale možno pozorovat, že pozice školní výuky významně oslabila oproti dalším formám. Celých 19% respondentů získalo více znalostí i komunikačních schopností při delším pobytu v zahraničí, 10% a 12% naopak při výuce sám nebo v jazykovém kursu. Tento trend lze jednoznačně potvrdit u skupiny starších lidí. Zde zvolil jazykový kurs jako nejpřínosnější formu každý 2. respondent, přesně 52%. Škola se získanými 20% silně zaostala, naopak velmi dobrého výsledku dosáhlo studium formou pobytu v cizí zemi, které ohodnotilo celých 25% dotazovaných jako nejlepší pro svůj jazykový rozvoj. Výsledky jsou poměrně znepokojivé a nepotvrzují stanovenou hypotézu, že školní výuka studenty dostatečně připravuje a běžnou komunikaci v cizím jazyce. Naopak lze říci, že pokud se respondent ve svém životě setkal s jinými typy jazykového vzdělávání, tak v 50% případů získal mnohem více praktických i teoretických znalostí, než na hodinách jazykové výuky ve státních zařízeních.

46

16) Vnímáte v ČR rozdíly ve znalosti cizích jazyků mezi generacemi? 2% 17% rozhodně ano spíše ano spíše ne rozhodně ne

80%

Graf 16: Rozdíly ve znalosti jazyků mezi generacemi Respondenti výzkumu jednoznačně vnímají, že existují rozdíly mezi úrovní znalostí cizího jazyka u mladší generace a u seniorů a starších, tedy že jazykové vzdělávání prošlo určitým vývojem, kdy mají mladší lidé více příležitostí pro učení se cizím jazykům. Pouhá 3% se domnívají, že zde žádné rozdíly nejsou. 17) Jak hodnotíte úroveň výuky jazyků na českých školách? 7%

46%

8%

39%


Graf 17: Úroveň výuky na českých školách Výsledky 17. otázky jednoznačně potvrzují předchozí závěry. Přínosy i celková úroveň školního jazykového vzdělávání jsou vnímány rozporuplně, neboť pole respondentů se rozdělilo na 2 téměř vyrovnané části, zastávající ale opačné názory. Nejedná se však ale o krajní, silné či radikální hodnocení, tedy velmi negativní či velmi pozitivní, nýbrž pouze o umírněnější variantu spíše negativní a spíše pozitivní. Právě proto, že jsou to možnosti jen mírně odchýlené od neutrálního středu, lze z výsledků vyvozovat, že školní výuka nezanechává ve studentech výraznější dojmy. 47

18) Co Vám ve výuce cizích jazyků nejvíce chybí? 32

nic

9

ostatní

5

slangové,hovorové výrazy, slovní zásoba

0

zábavnost, atraktivita výuky, audio-video

4

více hodin výuky, intenzita

3

poslechy

11

lepší přístup lektora, kvallitnější lektor

42

konverzace

4

procvičování

12 12

prakticke fraze a pouziti jazyka v běžných situacích komunikace s rodilým mluvčím 0

5

10

15

20

25

30

35

40

Graf 18: Co ve výuce chybí? 18. otázka měla určit hlavní nedostatky školní výuky a osvětlit tak dojmy, které ve studentech zanechala. Závěry, vyvozené v minulé otázce, tedy že velká část studentů nemá žádný nebo má neutrální postoj k tomuto typu vzdělávání, se potvrdil i zde, kde 32% respondentů nebylo schopno zmínit jakýkoliv problém či nedostatek ve školství. Zjištěné číslo je znepokojivé, vezme-li v potaz, že s jazykovou školní výukou se setkal každý dotazovaný, a pro mnohé z nich to byla hlavní forma, jak získat znalosti při studiu cizích jazyků. Jako největším problémem byla ve 42% zmiňována absence konverzace, ačkoliv mají dle vlastního hodnocení respondenti odpovídající slovní zásobu. Také praktické využití jazyka a znalost běžných dorozumívacích frází hodnotili studenti jako nedostačující, v dotazníku to uvedlo 12% z nich. Stejný počet také vidí problém v neexistenci možnosti procvičit i své dovednosti při komunikaci s rodilým mluvčích, kde by se mohli naučit nejen správnému přízvuku a výslovnosti, ale také si lépe „zažít“ skladbu věty či přirozený průběh rozhovoru. Tím zde byla vyvrácena poslední hypotéza, že školní jazykové vzdělávání zajišťuje schopnost žáků komunikovat v cizím jazyce v běžném životě, a to díky dostatku vhodně strukturovaných hodin, neboť celých 16% ze zmiňovaných negativních aspektů byla právě nevhodná skladba hodin, nedostatečný počet hodin, či malé nebo žádné praktické zaměření výuky. Posledním z častěji uváděných problémů byl přístup a úroveň lektora či učitele, který velmi výrazně ovlivňuje nejen kvalitu výuky a vedení hodin, ale tak celkový dojem z dané formy vzdělávání. Lektoři a učitelé by měli dle respondentů více vnímat názory studentů, jednat s nimi více otevřeně a rovnocenně. 48

45

19) Co naopak na této výuce nejvíce oceňujete? 24

nic

0

ostatní

3

vyuka v malem kolektivu

0

výuka s rodilým mluvčím

4

způsob výuky, průběh hodin

8

slovní zásoba

5

poslechy

22

přístup a úroveň lektora

7

konverzace

4

procvičování

15

gramatika

11

rozmanitost, široká nabídka, moznost vyuky 0

5

10

15

20

25

30

Graf 19: Co na výuce oceňujete? V 19. otázce se opět potvrdil neutrální dojem studentů z výuky, kdy nejvíce respondentů nebylo schopno určit jedinou pozitivní věc. Z ostatních, jejichž názor byl jednoznačnější, napsalo nejvíce dotázaných jako velkou výhodu fakt, že lektor/učitel je dostatečně kvalifikován, a má přátelský, vstřícný a rovnocenný přístup ke studentům. Pozitivně vnímaná byla výuka kvalitní a dostatečně procvičované gramatiky, tato odpověď získala celkem 15% hlasů. Především mezi staršími lidmi byla také oceňována vůbec existence možnosti učit se cizí jazyk, stejně jako široká nabídka a velká variabilita jazykových kursů. S téměř shodným počtem 7% a 8% byly kladně hodnoceny také znalost široké slovní zásoby či konverzace v hodinách.

49

20) Jaký je Váš věk? 1% 28% do 15-ti let 16-26 let 27-40 let 41-50 let 51-65 let 66 let a více

48%

17% 7%

Graf 20: Věková struktura respondentů Výzkum byl zaměřen na skupinu do 26-ti let, kteří tvoří ½ respondentů, a lidé starší 50-ti let, kteří tvoří téměř stejně velkou část z celkového počtu. 21) Pohlaví: 18%

muž žena

82%

Graf 21: Genderová struktura respondentů

Dle pohlaví jednoznačně převažovaly ženy, muži tvořili pouze 1/5 respondentů. Tento výběr byl čistě náhodný.

50

6.4 Vyhodnocení výzkumu Prvotní předpoklad, tedy znalost angličtiny, se nehledě na věk respondenta potvrdil. Její náskok oproti ostatním jazykům je s 41% u mladých lidí téměř dvojnásobný, velkou oblibu pak dle očekávání získala němčina a španělština, nečekaně vysokého výsledku 9% dosáhla také ruština. U generace seniorů se naplnila všechna očekávání, ruština byla s 30% dokonce téměř vyrovnaná angličtině, která se držela na vedoucí pozici s 36%. Tomu odpovídal i nejpoužívanější jazyk pro komunikaci v cizině, u mladší generace jednoznačně převládá angličtina, zvolilo jí 90% respondentů. Jiná situace nastala u starších, kde se dle očekávání projevila obliba němčiny, která stejně jako angličtina získala téměř ½ všech hlasů. Co se týče použití v zahraničí, ¾ mladých lidí uvedlo každodenní komunikaci s místními, čímž naplnili očekávání. Velmi vysokého a nepředpokládaného výsledku bylo ale dosaženo u skupiny starších lidí, kde 65% uvedlo, že hovoří každý den nebo 1x za 2 dny. Téměř ¼ respondentů ale naopak uvedla, že nehovoří po dobu pobytu velmi málo. Služby delegáta jako tlumočnka jsou tedy oproti předpokladům málo využívané, lidé si raději vyjednají všechno sami, mimo jiné i proto, že všichni hodnotí místní obyvatele jako komunikativní a ochotné s cizinci hovořit. Stejně tak jejich jazykové schopnosti shledává dle předpokladu 80% respondentů pozitivně. Existují zde ale dle názoru rozdíly mezi staršími a mladšími lidmi v úrovni znalosti angličtiny. Velká část z nich také potvrdila fakt, že místní obyvatelé vnímají dobře, když se s nimi turisté snaží komunikovat v jejich mateřském jazyce namísto angličtiny. U výuky národních jazyků se potvrdilo, že ¾ lidí mají zájem s národními jazyky seznámit a něco z nich se před cestou naučit. Oproti předpokladům ale tato zainteresovanost s věkem respondenta neklesá, naopak se mírně zvyšuje. Mezi nejčastěji učené pojmy patří dle očekávání s 1/3 podporou pozdravy, po ¼ hlasů získali také základní dorozumívací fráze a číselné výrazy. Lidé tedy přistupují k výuce velmi prakticky a vybírají si reálně využitelné pojmy, výrazy o sobě samém, svých zálibách či životě si zvolilo opravdu málo z nich. Tento přístup pak podporuje fakt, že tyto naučené pojmy lidé v reálné komunikaci v zahraničí využijí, čímž vyvrací další hypotézu o neúčelnosti výuky národních jazyků. Ukazuje se tedy, že pro většinu respondentů má smyl se kromě angličtiny učit i málo rozšířené, národní jazyky. Téměř všichni osoby, 51

účastnící se výzkumu, ale potvrdili momentálně nepříznivou pozici umělého jazyka esperanta, kterým neumí mluvit téměř nikdo. Překvapivým výsledkem ale bylo vysoké procento respondentů, kteří znají někoho, kdo esperanto ovládá, a to celých 12% z nich. Ve výzkumu byly zkoumány i způsoby učení se cizím jazykům. Dle předpokladů zaujala u mladých lidí vedoucí pozici školní výuka, z ostatních získaly více procent jen jazykový kurs a překvapivě i samovýuka. U starších osob již byla situace vyrovnanější, téměř stejného výsledku 36% a 40% dosáhly škola a jazykový kurs. Obě věkové skupiny zvolily pobyt v cizí zemi jen v 10% případů, tato možnost je tedy i dnešní době poměrně málo využívána. Mladší lidé volili školu i jako nejdéle využívanou formu, což je vzhledem k jejich věku pochopitelné. Naopak starší lidé již většinou vyzkoušeli více forem, a přiklonili se v ½ případů k jazykovému kursu, a odsunuli školu se získanými 34% až na 2.pozici, čímž předčili jakákoliv očekávání. Je zde tedy vidět jasná tendence se ve stáří vzdělávat, a to po delší souvislou dobu. Stejného výsledku u této skupiny dosáhlo i hodnocení přínosnosti, kde dle očekávání získaly nejvíce jazykový kurs, školní výuka a pobyt v zahraničí. U skupiny mladých lidí byla jako nepřínosnější uvedena škola, velkého počtu hlasů ale získaly pobyt v zahraničí a samovýuka, předpoklady se tedy spíše nevyplnily, neboť jazykový kurs zde zcela propadl. Respondenty byly také dle očekávání shledány rozdíly v úrovni znalosti angličtiny, a to téměř 100% z nich. Při zhodnocení úrovně jazykového vzdělávání byly splněny předpoklady a odpovědi se rovnoměrně rozdělily na obě strany škály, vévodili umírněné, středové názory, ve většině respondentů tedy výuka nezanechala žádné výrazné pocity a dojmy, relativně velká lidí tedy napsala nic či nevím. Přesto se ale na nějakých faktorech shodli. Jako problémy a zápory byly nejčastěji zmiňovány nedostatek komunikace v hodinách, nemožnost procvičení konverzace s rodilým mluvčím, absence výuky praktických frází z běžného života či špatná kvalifikace lektora a jeho špatný přístup ke studentům i vedení hodin. Další možnosti jako nedostatek slovní zásoby, poslechů, procvičování a jiné již byly uváděny spíše jednotlivě. Naopak u pozitiv byly vyjmenovány věci jako důraz na výuku gramatiky, kvalitní, ochotný lektor s dobrým přístupem ke studentům, existence možnosti se vzdělávat, velká nabídka kursů, konverzace, široká slovní zásoba, procvičování a opakování látky či dostatek poslechů. 52

7 Závěr Tato bakalářská práce je zaměřena na možnosti sebevzdělávání prostřednictvím cestovního ruchu

i mimo něj. V teoretické části byla nejprve shrnuta historie a

jednotlivé typy vzdělávání, proměna pohledu na potřebu a přístup ke vzdělání, a jak rozvíjí osobnost a zlepšují život člověka. Právě cestovní ruch k tomuto rozvoji významně přispívá díky mnoha zajímavým formám sebevzdělávání, ať se již jedná o procvičení jazykových znalostí při pobytu nebo na kursu v zahraničí, poznávání nových kultur, zemí a jejich památek, nebo získávání znalostí z různých oblastí lidského vědění. V praktické části byl zpracován dotazník, který zkoumal vztah respondentů k udržitelnému turismu. Bylo prokázáno, že čeští občané jsou jazykově velmi dobře vzděláni, a ačkoliv má výsadní postavení angličtina, respondenti se před cestou do zahraničí učí i základy menších národních jazyků. Aktivní využívání získaných znalostí pak sklízí u domorodých obyvatel velmi pozitivní reakce. Co se týká sebevzdělávacích aktivit, nabízených cestovním ruchem, jedná se o opravdu široké spektrum aktivit. Účastník cestovního ruchu si rozšiřuje znalosti o informace z historie, přírodopisu, zeměpisu, společenských věd, ale také se učí jednat a vycházet s lidmi, být tolerantní, komunikativní a asertivní., seznamuje se s cizími kulturami a zvyky, a jsou tak odstraňovány bariéry mezi jednotlivými národy. Atraktivní formou takového vzdělávání je studijní či pracovní pobyt v rámci programu Erasmus, který je podporován Evropskou Unií a je pro studenty velkou příležitostí nejen ke zlepšení jazykového vzdělání, ale získání životních zkušeností. Účastníci turismu by si také měli uvědomit odpovědnosti za negativní vlivy turismu a snažit se o jejich minimalizaci, tedy udržitelný rozvoj. Jedním z jeho prostředků je zájem o výuku jazyků. Zde cestovní ruch funguje především jako možnost procvičení znalostí, získaných ve škole. Vhodný prostředek nabízí řada cestovních kanceláří a agentur, jako jsou INVIA.CZ, CA INTACT, CK Kristof nebo CK Lingua Tour, které umožňují vyjet na jazykový kurz do zahraničí. Tyto intenzivní kurzy s maximálním kontaktem s rodilými mluvčími jsou ideální pro získání jistoty v komunikaci a kvalitní výuky. Pro další vzdělávání v cestovním ruchu je tedy vhodné nadále podporovat zahraniční studijní, pracovní i relaxační pobyty a umožňovat tak studentům i dospělým získávat a rozvíjet znalosti v rozdílném společenském prostředí. 53

8 Zdroje 8.1 Tištěné zdroje Knižní publikace HORÁK, S. (2006). Geografie Cestovního ruchu. Pardubice (Radek Drahný) KOLEKTIV AUTORŮ (2009). Odborné vzdělávání a celoživotní učení v kontextu vývoje venkovského prostoru v ČR. Praha (ČZU) KOMENSKÝ, J.A. (1992), Obecná porada o nápravě věcí lidských, Praha (Svoboda) PACHROVÁ, S (2011). Trvale udržitelný cestovní ruch. Jihlava (VŠP Jihlava) POSPÍŠIL, O. (2001). Pedagogika dospělých andragogika. Praha (UK) ŠERÁK, M. (2009). Zájmové vzdělávání dospělých. Praha (Portál) ŠTVERÁK, V. (1983). Stručné dějiny pedagogiky. Praha (Státní pedagogické nakladatelství)

Editovaná publikace (sborník) KOLEKTIV AUTORŮ (2008). Vzdělávání na doživotí. Praha (Respekt institut) ISBN 978-80-904153-0-0

54

8.2 Elektronické zdroje [1] MŠMT Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, č.561/2004 Sb. (2004). Praha (MŠMT). [online] dostupné z: http://www.msmt.cz/ministerstvo/novy-skolsky-zakon-1 cit. 28.10.2013 [2] MŠMT (2007). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha (MŠMT). [online] dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/skolskareforma/ramcove-vzdelavaci-progr amy cit.08.11.2013 [3] MŠMT(2007). Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Praha (MŠMT). [online] dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/skolskareforma/ramcove-vzdelavaci-progr amy cit. 09.11.2013 [4] MŠMT (2007). Strategie celoživotního učení v České Republice. Praha (MŠMT). [online] dostupné z http://www.msmt.cz/uploads/Strategie_CZU_schvaleno_vladou.pdf cit. 20.09.2013 [5] UNESCO (1997). Hamburská deklarace o vzdělávání dospělých. Paříž (UNESCO). [online] Dostupné z http://www.varianty.cz/download/doc/books/13.pdf cit. 20.09.2013 [6] MŠMT (2001) Národní program rozvoje vzdělávání v České republice: Bílá kniha. Praha (MŠMT). [online] dostupné z http://www.msmt.cz/uploads/bila_kniha/bilakniha_2001.pdf cit. 21.09.2013 [7] EUROSTAT (2012). Tendence cestovního ruchu. [online] dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Tourism_trends/cs cit. 05.10.2013 [8] VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA (2013). Studijní plán oboru CR. [online] dostupné z: https://is.vspj.cz/studijni-plany/index/plan/17 cit. 15.11.2013 [9] VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA (2013). Univerzita 3.věku. [online] dostupné z: http://u3v.vspj.cz/obecne-informace cit. 09.10.2013 [10] JAZYKOVÁ ŠKOLA JIPKA (2013). Rozpis kurzů – další jazyky. [online] dostupné z: http://www.jipka.cz/jazykova-skola/skupinova-vyuka/rozpis-kurzu/dalsi-jazyky cit. 06.11.2013 [11] CZECH TOURISM (2013). Charakteristika a význam cestovního ruchu v Česku. 55

[online] dostupné z: http://www.czechtourism.cz/didakticke-podklady/1-charakteristika-a-vyznam-cestovnih o-ruchu-v-cesku/ cit. 28.10.2013 [12] VÝZKUMNÝ ÚSTAV PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ (2006). Migrační potenciál ČR po vstupu do EU. Praha (VÚPSV). [online] dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_189.pdf ISBN 80-87007-08-5 cit. 14.11.2013 [13] MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ (2012). Statistická ročenka trhu práce z roku 2012. [online] dostupné z http://www.mpsv.cz/cs/12864 cit. 12.11.2013 [14] MŠMT (2007). Operační program Vzdělávání a konkurenceschopnost. Praha (MŠMT). [online] dostupné z: http://www.msmt.cz/strukturalni-fondy/op-vzdelavani-pro-konkurenceschopnost-verzez-1-10-2007 cit. 01.11.2013 [15] MUŽÍK, J. (2009). Profesní vzdělávání dospělých. [online] dostupné z www.uklizeno.cz/docmuzik/doc/profesni.pdf cit. 10.09.2013 [16] INVIA.CZ (2013). Jazykové kurzy a pobyty. [online] dostupné z: http://jazykove-pobyty.invia.cz/ cit. 29.11.2013 [17] NAEP (2013). Erasmus. [online] dostupné z: http://www.naep.cz/index.php? a=view-project-folder&project_folder_id=34& cit. 01.12.2013 [18] NAEP (2013). Zprávy z mobilit studentů Erasmus. [online] dostupné z: http://erasmus-databaze.naep.cz/modules/erasmus/index.php? country&city&school&homeSchool=22&year&type=study&eilc&page=3 cit. 01.12.2013

56

Obrázky Obr. 1: Další profesní vzdělávání. In: Mužík, J (2009). Profesní vzdělávání dospělých. [online] dostupné z <www.uklizeno.cz/docmuzik/doc/profesni.pdf> cit. 10.09.2013 Obr. 2: Top 10 výjezdních evropských destinací dle počtu nocí, strávených rezidenty v zahraničí. In: EUROSTAT (2012). Tendence cestovního ruchu. [online] dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Tourism_trends/cs cit. 05.10.2013 Obr. 3: Top 10 nejnavštěvovanějších evropských destinací. In: EUROSTAT (2012). Tendence cestovního ruchu. [online] dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Tourism_trends/cs cit. 05.10.2013

57

Přílohy - dotazník Q1) Jakým popřípadě jakými cizími jazyky mluvíte? Možnost zakroužkovat více odpovědí. 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7)


Q2) Který jazyk využíváte při komunikaci v zahraničí nejčastěji? 1) angličtina 2) němčina 3) francouzština 4) španělština 5) italština 6) ruština 7) jiné Q3) Jak často se při Vašem pobytu v zahraničí dorozumíváte cizí řečí? 1) denně 2) každý 2.den 3) 1xtýden 4) méně 5) vůbec (komunikace např. pouze přes delegáta) Q4) Jak hodnotíte ochotu místních obyvatel, ve Vámi navštívených zemích, ke komunikaci s cizinci? Pokud nemáte zkušenost, hodnoťte prosím intuitivně 1) velmi pozitivně 2) spíše pozitivně 3) spíše negativně 4) velmi negativně Q5) Jak hodnotíte úroveň komunikace angličtinou jakožto světovým jazykem u místních obyvatel? Pokud nemáte zkušenost, hodnoťte prosím intuitivně. 1) velmi pozitivně 2) spíše pozitivně 3) spíše negativně 4) velmi negativně Q6) Vnímáte rozdíly v úrovni znalosti angličtiny mezi mladšími a staršími obyvateli Vámi navštívených cizích zemí? 58

Pokud nemáte zkušenost, hodnoťte prosím intuitivně. 1) rozhodně ano 2) spíše ano 3) spíše ne 4) rozhodně ne Q7) Jedete-li do země, jejíž úřední jazyk není angličtina, snažíte se z něj něco naučit? 1) rozhodně ano přejděte na otázku Q8 2) spíše ano přejděte na otázku Q8 3) spíše ne přejděte na otázku Q11 4) rozhodně ne přejděte na otázku Q11 Q8) Jaké pojmy se nejčastěji učíte? 1) pozdrav 2) čísla 3) navigační pojmy 4) názvy potravin 5) dorozumívací fráze 6) výrazy o sobě 7) jiné

Možnost zakroužkovat více odpovědí.

Q9) Které z naučených pojmů nakonec použijete při komunikaci s místními lidmi ve Vámi navštívených zemích, jejíž úřední jazyk není angličtina?“ 1) pozdrav 2) čísla 3) navigační pojmy 4) názvy potravin 5) dorozumívací fráze 6) výrazy o sobě 7) jiné 8) žádné pokračujte otázkou Q11 Q10) Vnímáte pozitivní reakce ze strany místních obyvatel, pokud se v cizí zemi snažíte hovořit národním jazykem? 1) rozhodně ano 2) spíše ano 3) spíše ne 4) rozhodně ne Q11) Umíte používat uměle vytvořený jazyk esperanto? 1) ano 2) ne 59

Q12) Znáte někoho, kdo esperantem umí komunikovat? 1) ano 2) ne Q13) Kde jste se učil/a cizím jazykům? Možnost zakroužkovat více odpovědí. 1) škola 2) jazykový kurs 3) pobyt v cizí zemi 4) rodič je cizinec 5) jsem samouk 6) jiné Q14) Kterou z těchto možností jste využíval/a při výuce cizího jazyka nejdéle? 1) škola 2) jazykový kurs 3) pobyt v cizí zemi 4) rodič je cizinec 5) jsem samouk 6) jiné Q15) Který z těchto způsobů byl pro Vás z hlediska pokroku nejpřínosnější? 1) škola 2) jazykový kurs 3) pobyt v cizí zemi 4) rodič je cizinec 5) jsem samouk 6) jiné Q16) Vnímáte v ČR rozdíly ve znalosti cizích jazyků mezi generacemi? 1) rozhodně ano 2) spíše ano 3) spíše ne 4) rozhodně ne Q17) Jak hodnotíte úroveň výuky jazyků na českých školách? Pokud nemáte zkušenost, hodnoťte prosím intuitivně. 1) velmi pozitivně 2) spíše pozitivně 3) spíše negativně 4) velmi negativně Q18) Co Vám ve výuce cizích jazyků nejvíce chybí? Prosím vypište: ______________________________________________________________________ ______________________________________________________________________ ______________________________________________________________________ 60

Q19) Co naopak na této výuce nejvíce oceňujete? Prosím vypište: ______________________________________________________________________ ______________________________________________________________________ ______________________________________________________________________ ______________________________ Q20) Jaký je Váš věk? 1) do 15ti let 2) 16-26 let 3) 27-40 let 4) 41-50 let 5) 51-65 let 6) 66 let a více Q21) Pohlaví: 1) muž 2) žena

61

Katedra Cestovního ruchu. Bakalářská práce CESTOVÁNÍM K SEBEVZDĚLÁVÁNÍ

Recommend Documents