Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Katedra mediálních studií a žurnalistiky
Digitalizace televizního vysílání na příkladu České televize
(bakalářská práce) Dan Petrucha
V Brně 2007 Vedoucí práce: Mgr. David Kořínek
Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracoval samostatně na základě svých vlastních myšlenek a s použitím uvedené literatury, internetových a dalších zdrojů za pomoci vedoucího práce.
-2-
Obsah: Úvod – cíle práce a úvod do terminologie digitálního vysílání ................5 1. Počátky digitálního vysílání v Evropě..................................................................7 1.1 Velká Británie................................................................................................................7 1.2 Finsko..................................................................................................................8 1.3 Švédsko..........................................................................................................................9 1.4 Španělsko......................................................................................................................9 1.5 Německo......................................................................................................................10 1.6 Itálie.............................................................................................................................10 2. Zkušební vysílání v České republice...................................................................12 3. Technický plán přechodu.........................................................................................14 4. Legislativní pozadí digitalizace v České republice........................................15 4.1 Co přináší digitální vysílání nového?......................................................................15 4.2 Udělování programových licencí a vysílacích frekvencí......................................16 4.3 Veřejnoprávní multiplex...........................................................................................17 5. Zpoždění digitalizace televizního vysílání v České republice...................19 6. Financování nových televizí – product placement.......................................21 7. Novela zákona o rozhlasovém a televizním vysílání...................................22 8. Přehled televizí s udělenou licencí a jejich programové zaměření .....24 8.1 Febio TV......................................................................................................................24 8.2 TV Pohoda..................................................................................................................25 8.3 TV Barrandov.............................................................................................................25 8.4 Z1..................................................................................................................................25 8.5 Óčko.............................................................................................................................26 8.6 Regionální televizní agentura – RTA.....................................................................27 9. Kvalitativní změny obrazu a zvuku.....................................................................29 9.1 Rozdíly mezi MPEG-2 a MPEG-4...........................................................................29 9.2 Na obzoru HDTV.......................................................................................................30 9.3 Jak řeší otázku v upřednostňování MPEG-2 a MPEG-4 v zahraničí................31 10.Doplňkové služby........................................................................................................36 10.1 Multimedia Home Platform – MHP.....................................................................36 10.2 Elektronický programový průvodce – EPG........................................................36 11. Interaktivita .................................................................................................................39 12.Video na žádost (Video on Demand)..................................................................41 -3-
13.Nová role reklamy v digitálním vysílání...........................................................43 14.Jak se přenáší signál digitální televize..............................................................44 14.1 Mobilní televize DVB-H..........................................................................................44 14.2 Televize přes internetový protokol – IPTV..........................................................47 Závěr.................................................................................................................................49 Anotace............................................................................................................................50 Summary........................................................................................................................50 Věcný rejstřík ...............................................................................................................51 Seznam literatury.......................................................................................................52 Internetové zdroje......................................................................................................52 Přílohy.............................................................................................................................53
-4-
Úvod – cíle práce a úvod do terminologie digitálního vysílání Lidské společenství žije v digitální éře minimálně už od devadesátých let minulého století. Informační technologie prostoupily snad do všech odvětví lidské činnosti, oblast komunikace nevyjímaje. Využíváme mobilní telefony fungující na platformě digitálních technologií, součástí téměř každého dne je pro většinu z nás práce na počítači či využívání internetové sítě. Jednou z posledních oblastí, která do digitálního věku dospívá právě v současnosti, je televizní vysílání. V této práci se pokusím co nejsrozumitelněji přiblížit čtenáři, co vlastně digitální televize přinese divákům, seznámit jej s různými druhy příjmu digitálního televizního signálu, ale především poukázat na problémy, které sebou digitalizace televize může s ohledem na charakteristické podmínky v každé zemi či státu přinášet. V úvodní kapitole se pokusím nastínit problematiku digitalizace a její vývoj v některých evropských zemích a poukázat na některé chyby či nesprávné odhady budoucího vývoje, kterých se na počátcích procesu digitalizace v těchto zemích objevily. Ve druhé kapitole se zaměřím na první kroky digitalizace televizního vysílání v České republice a dočasné zkušební vysílání. Obsahem třetí kapitoly je představení Technického plánu přechodu – jakéhosi „jízdního řádu“ digitalizace, který stanovuje oblasti a termíny, podle kterých se bude v České republice postupně nahrazovat současné analogové vysílání digitálním. Čtvrtá kapitola je věnována legislativním problémům, které sebou digitalizace přináší v rozdělení kontroly a pravomocí mezi jednotlivé dozorčí orgány. V páté kapitole se pokusím najít odpověď na to, proč se nástup digitalizace proti plánům opakovaně zpožďuje. Zaměřím se na nezávaznost Technického plánu přechodu, který nenutí komerční televize uvolnit analogové kmitočty a pokusím se vysvětlil, jakou k tomu mají motivaci. V šesté kapitole se věnuji alternativnímu druhu reklamy, nazývanému product placement, jejíž legalizace by mohla usnadnit televizím začínajícím vysílat v digitálních sítích překlenout první fázi existence, než se začlení do trhu s reklamou. Sedmá kapitola rozebírá návrh poslední novely zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, která by měla současnou zablokovanou situaci vyřešit a motivovat televizní stanice k větší snaze se zapojit do digitalizace svých programů. Osmá kapitola obsahuje popis šestice nových televizních stanic, která ve výběrovém řízení získala licenci pro celoplošné pozemní digitální vysílání, o něž vzápětí přišla kvůli kasačním stížnostem -5-
neúspěšných žadatelů. Devátou kapitolu jsem věnoval problematice rozhodování výběru standardu kódování digitálního signálu. Zda zvolit současný a ověřený formát MPEG-2 nebo začít digitalizaci rovnou s nejnovějším formátem MPEG-4, který bude v budoucnu nezbytný pro vysílání obrazu ve vysokém rozlišení (HDTV). Desátá kapitola se zaměřuje na představení doplňkových služeb, které jsou po kvalitnějším obraze a zvuku tím největším přínosem a důvodem digitalizace televizního vysílání. Dvěma nejdůležitějším z nich, interaktivitě a videu na přání se pak věnují následující dvě kapitoly. V předposlední, třinácté kapitole, jsem se zaměřil na některé z myšlenek vizionáře digitálních technologií Nicholase Negroponta o možných změnách ve vývoji reklamy, které právě digitalizace a s ní související interaktivita a větší adresnost televizního vysílání v budoucnu umožní. Na závěr představím některé alternativní možnosti distribuce digitálního televizního vysílání. Kromě již zavedeného satelitního přenosu a vysílání přes kabel popíši technologii vysílání přes internetový protokol (IPTV) a vysílání do sítě mobilních telefonů. Problematice digitalizace televizního vysílání se dosud věnovalo jen málo odborné literatury, při psaní práce jsem proto využíval zejména internetové zdroje. Informace jsem čerpal jak z oficiálních dokumentů zainteresovaných orgánů státní správy, tak i z programových plánů jednotlivých aktérů digitalizace. Velkou část zdrojů tvoří internetové magazíny a zpravodajské servery věnující se digitálnímu vysílání. Cílem práce je především popsat samotný proces probíhající digitalizace televizního vysílání v České republice, ale také snaha nalézt odpovědi na zatím nezodpovězené otázky a nevyřešené problémy. Velkou část práce proto tvoří analýzy vývoje digitalizace v okolních evropských zemích, ze kterých jsem se pokoušel určit možná východiska pro řešení podobných problémů v České republice. Dopadům digitalizace na televizní trh nebo například sledovanost jsem se úmyslně nevěnoval, protože tyto informace zatím nejsou známy. Většina zemí se nachází v podobné situaci jako Česká republika, nebo o něco dále. Úplný přechod na digitální televizní vysílání a vypnutí analogového přenosu ale zatím nikde nenastal.
-6-
1. Počátky digitálního vysílání v Evropě Zkušenosti se zaváděním a provozem digitálního vysílání v zahraničí jsou velmi rozdílné, v závislosti na odlišných výchozích podmínkách a dosavadním vývoji televizního vysílání. Svou roli hrají jednak technická specifika, jako například volná kmitočtová pásma, s jejichž nedostatkem se vypořádávají všechny země, ale také ekonomické nebo legislativní prostředí. Řada evropských zemí zaznamenala při zavádění digitálního vysílání zpočátku spíše negativní výsledky. Zejména v případech, kdy byl proces digitalizace postaven čistě na komerční bázi1. Nepřesné plány a nereálné odhady na získání dostatečného počtu platících diváků vedly ke krachu původních projektů digitální televize například ve Velké Británii a později také ve Španělsku. Tyto dva nejznámější příklady, kterým se budu věnovat v následujících podkapitolách, ukazují, že orientace na čistě placené digitální programy, konkurující stávajícím kabelovým nebo satelitním placeným službám, byla chybná. Je třeba, aby se pozemní digitální vysílání (Digital Video Broadcasting for Terrestrial – DVB-T) orientovalo na jiné výhody a přidané hodnoty, jako jsou: •
rozmanitější nabídka programů (jak televizních, tak i rozhlasových)
•
interaktivita2
•
mobilita (přípojku kabelové televize nebo parabolu satelitu si sebou těžko člověk odveze na dovolenou na chatu, anténu a set-top box – zařízení pro dekódování digitálního signálu DVB-T však ano) Následující podkapitoly se věnují vybraným evropským zemím, které již digitální
pozemní vysílání zahájily nebo těm, které ostrý start, stejně jako Českou republiku, teprve čeká: 1.1 Velká Británie Velká Británie začala s digitálním vysíláním jako vůbec první země v Evropě. Zákony nutné pro zahájení pozemního digitálního vysílání schválil britský parlament již v roce 1996. První licence byly uděleny o rok později a za další rok se už digitální vysílání rozběhlo naplno. Vzniklo šest vysílacích sítí (multiplexů) s celkem 36 televizními kanály. 1 Jde o princip placené televize (Pay TV) bez možnosti volného příjmu.. 2 Interaktivitě se podrobněji věnuji v 11. kapitole
-7-
Jednu vysílací síť zaplnila svými programy veřejnoprávní BBC, ostatní si rozdělily komerční platformy. Mezi nimi byla i skupina ITV Digital, která celou digitalizaci ve Velké Británii iniciovala. Její projekt vysílání pouze placených programů však u diváku nenašel patřičnou odezvu. V roce 2001 ohlásila ITV Digital krach a vrátila vysílací licence. Část jejích multiplexů musela převzít veřejnoprávní televize BBC, která později stála u zrodu nové bezplatné platformy FreeView. Ta namísto tří volných a tří placených multiplexů nabídla šest volných vysílacích sítí s celkem třiceti televizními programy. Na konci roku 2005 mělo k digitální televizi přístup již více než 60 procent anglických domácností. Asi jedna z nich přijímala digitální signál z pozemních vysílačů pomocí set-top boxů pro DVB-T, které stát z počátku výrazně dotoval. Největší část diváků ale stále využívá nejrozšířenější typ připojení – satelitní přenos. Konečný přechod na digitální vysílání plánuje Velká Británie na rok 2010. V té době by už měly být splněny všechny tři podmínky, které pro konečné vypnutí analogového vysílání stanovilo britské ministerstvo kultury3: •
náklady na příjem digitálních televizních programů veřejné služby musí být únosné pro většinu obyvatelstva
•
digitální pokrytí obyvatelstva satelitním signálem, pozemními vysílači nebo kabelem musí dosahovat alespoň 95 procent
•
počet domácností s digitálním příjmem musí být větší než 70 procent
1.2 Finsko Legislativní rámec pro digitalizaci televizního a rozhlasového vysílání přijalo Finsko již v roce 1996. Pravidelné pozemní vysílání ale začalo až v roce 2001. Dva multiplexy nabídly celkem 12 programů, z toho osm zcela nových. Počátky digitálního vysílání komplikoval na jedné straně zpočátku malý zájem diváků, na druhé straně pak nedostatek set-top boxů. Některé televizní společnosti proto státu vysílací licenci vrátily. V současné době pokrývá digitální signál přes tři čtvrtiny území Finska, přijímá ho ale asi jen třetina domácností. Termín vypnutí analogového vysílání, který byl původně naplánován na rok 2006, byl proto finskou vládou posunout na pozdější dobu. Uvažuje se o roce 2007 nebo 2008. 3 Duspiva (2004), str. 37
-8-
1.3 Švédsko Švédská televize vstoupila do digitální éry v roce 1999, kdy začal provoz tří multiplexů s celkem 17 kanály. Pro velký zájem především regionálních televizních stanic později přibyl ještě čtvrtý multiplex. Jednu vysílací síť obsadila dosavadní veřejnoprávní média, zbylé tři pak komerční televize, které příjem svých programů zpoplatnily. To se negativně projevilo na zájmu veřejnosti o digitální přijímače, zpočátku si placenou digitální televizi pořídilo jen asi pět procent domácností. Digitální televizní vysílání je proto ve Švédsku postaveno na veřejnoprávním vysílání: stát začal dotovat prodej set-top boxů a rozdával je divákům zdarma. Dosavadní celoplošné televize dostaly navíc prostor v multiplexech zdarma. Signál DVB-T pokrývá v současné době už devadesát procent domácností. Dosavadní analogové vysílání by mělo ve Švédsku skončit v únoru roku 2008. 1.4 Španělsko Také ve Španělsku se na rozvoji digitálního televizního vysílání musel po úvodních neúspěších velkou měrou podílet stát. V roce 1998 přijal parlament země potřebnou legislativu, o rok později získaly televize první digitální licence. V květnu 2000 zahájila provoz šestice multiplexů s celkem 26 programy. Většina z nich na bázi placené televize. Tři multiplexy provozovalo komerční konsorcium Quiero TV, jeden stávající provozovatelé celoplošného analogového vysílání a veřejnoprávní televize TVE. Zbytek si mezi sebou rozdělili vítězové licenčních řízení. Už po dvou letech ale společnost Quiero TV postihl stejný osud jako její britskou kolegyni ITV Digital a vyhlásila krach. Do hry byl proto nucen vstoupit stát, který od sebe oddělil veřejnoprávní a komerční kanály a za hlavního protagonistu digitalizace určil veřejnoprávní TVE. Ta oznámila, že chce v budoucnu provozovat namísto dvou programů celé dva multiplexy s celkem osmi kanály. Úspěšné restartování pozemní digitální televize chce vláda navíc podpořit dřívějším vypnutím analogového vysílání. Oproti původně plánovanému termínu v roce 2012 nyní vláda podporuje rozmezí let 2008 až 2009.
-9-
1.5 Německo V Německu probíhá proces digitalizace takzvanou ostrůvkovou metodou, tedy postupným zaváděním pozemního digitálního vysílání ve velkých aglomeracích. Prvním městem, kde skončilo analogové vysílání, byl v srpnu 2003 (teprve rok po schválení potřebné legislativy) Berlín. Tak rychlý postup umožnilo zejména velké rozšíření kabelové televize (analogový signál přijímalo pomocí antény v té době asi jen deset procent domácností) a také to, že sociálně slabší obyvatelé získaly set-top boxy zdarma. Po Berlíně následovaly oblasti Hannoveru, Brém, Bonnu, Hamburku a Kolína nad Rýnem. Konečný termín vypnutí analogového televizního vysílání na celém území zatím vláda nestanovila, není totiž zřejmé, jak rychle bude probíhat přechod na DVB-T v méně obydlených okrajových částech Německa. 1.6 Itálie V Itálii fungují čtyři celoplošné multiplexy, z nichž jeden provozuje veřejnoprávní televize RAI. Velkým konkurentem DVB-T jsou zde platformy vysokorychlostního internetu ADSL a kabelové televize. Počet domácností, které přijímají pozemní televizní vysílání, klesá podle ministerstva informatiky od roku 1996 o 5 procent ročně. Dalším problémem, které řeší italská vláda, je zvýšení nákladů veřejnoprávní televize, vyvolané souběhem analogového a digitálního vysílání. Oba problémy se snaží vyřešit jednorázovými dotacemi na nákup set-top boxů ve výši 150 euro na přístroj a daňovými úlevami pro provozovatele stávajících televizí, kteří přejdou na digitální vysílání. Jenom v červnu roku 2004 se tak v celé Itálii prodalo kolem šesti set tisíc set-top-boxů. Z dosavadních zkušeností evropských zemí při zavádění pozemního digitálního vysílání vyplývá, že se neobejde bez určité podpory státu. Ta může mít více podob, od stanovení závazných pravidel a legislativy, přes financování digitalizace veřejnoprávního vysílání až po daňové úlevy nebo přímé dotace komerčním televizím, provozovatelům multiplexů nebo divákům na pořízení set-top boxů. Jedna ze studií britské BBC ukazuje, že kdyby se zavádění a rozšiřování pozemního digitálního vysílání ponechalo neviditelné ruce trhu a komerčním mechanismům, zastavilo by se na 50 až 60 procentech divácké populace.4 4 Duspiva (2004), str. 35
- 10 -
Pokud by totiž provozovatelé přenosových soustav (multiplexů) měly úplně volné ruce, s největší pravděpodobností by se zaměřili pouze na největší města s největší koncentrací populace. Méně obydlená místa a pohraničí by zůstaly digitálním signálem nepokryty a po vypnutí klasického analogového vysílání by obyvatelé těchto oblastí byli odkázání pouze na jiné druhy přenosu signálu (kabelová a satelitní televize nebo v současné době rozvíjející se televize vysílající přes internetový protokol).5 V otázkách cílů, kterých by mělo být zavedením pozemního digitálního vysílání dosaženo, se naopak mnohé země liší.6 Jiné výchozí podmínky má samozřejmě Kypr, kde přes devadesát procent domácností přijímá televizní signál přes pozemní anténu, nebo například Belgie, kde stejných hodnot dosahuje kabelová televize. Tam, kde je vybudována rozsáhlá síť kabelové televize, nebo se ve velké míře využívá satelitního přenosu, se klade důraz především na mobilitu a interaktivní služby. Rozlohou menší státy, nebo země s relativně malým počtem televizních programů (například Česká republika), zase digitalizace láká možností zvýšit počet televizních stanic a také kvalitu vysílání (například vysílání s vysokým rozlišením obrazu HDTV). V souvislosti s předchozími očekáváními digitálního vysílání v některých zemích je třeba se zmínit také o cíli „konečném“ – vypnutí stávajícího analogového signálu. I v tomto případě se postoj jednotlivých evropských zemí liší. Německo, kde je digitální signálem pokryta už téměř celá rozloha státu, předpokládá ukončení analogového vysílání v roce 2010. Většina ostatních zemí ale plánuje se souběžným provozem obou druhů vysílání po dobu několika let. To ovšem představuje značné problémy s kapacitou volných kmitočtových pásem. V případě souběžného vysílání desítek rozhlasových a televizních stanic v digitální a analogové podobě může docházet k vzájemnému rušení a ztrátě kvality. V České republice by měl přechod na pozemní digitální vysílání televize skončit v říjnu roku 2010.7 Počítá s tím Technický plán přechodu, který ke konci roku 2006 vypracoval Český telekomunikační úřad.
5 Alternativním možnostem přenosu digitálního televizního signálu se podrobněji věnuje věnuje 14. kapitola. 6 Viz příloha č. 1. 7 Viz příloha č.4
- 11 -
2. Zkušební vysílání v České republice Jako první získala licenci pro provozování dočasného multiplexu v Praze společnost České radiokomunikace. První programy začala řádně vysílat na volných frekvencích po téměř pěti letech zkušebního vysílání 21. května 2005. Od února roku 2006 pak začal stejný multiplex vysílat také v Brně a Ostravě. Dočasnou licenci na vysílání v tomto multiplexu získaly všechny čtyři programy veřejnoprávní České televize – ČT1, ČT2, ČT24 a ČT4 Sport, dále pak komerční televize Nova a sedm rozhlasových stanic veřejnoprávního Českého rozhlasu – ČRo1-Radiožurnál, ČRo2-Praha, ČRo3-Vltava, ČRo Leonardo, ČRo D-dur, Rádio Česko a ČRo4-Rádio Wave. Poslední oblastí, ve které se začal vysílat pozemní digitální televizní signál je od listopadu roku 2006 Domažlicko. Tato oblast by měla být také první lokalitou, kde dojde k úplnému vypnutí analogového vysílání. Podle Technického plánu přechodu by se tak mělo stát v červnu 2007. Důvodem tak krátkého mezidobí souběžného vysílání analogové a digitální televize je nebezpečí rušení analogového signálu ze sousedního Německa, kde na stejné frekvenci začne v blízké budoucnosti vysílat zdejší digitální rozhlas. Kdo tak na Domažlicku nebude mít set-top box či televizor s digitálním tunerem, nebude nadále moci přijímat signál z pozemních vysílačů. Druhou podobnou problémovou oblastí, ve které bude krátce po spuštění digitálního vysílání vypnuto to analogové, je Ústecko. V Ústí nad Labem by měly digitální televize začít vysílat v polovině roku 2007 a analogové frekvence by měly opustit na podzim téhož roku. Kromě řádného vysílání dočasného multiplexu A existují v České republice ještě další tři multiplexy, které mají označení jako zkušební.8 V Praze provozuje jednu zkušební síť společnost Czech Digital Group. V současné době v ní vysílá televize Prima, TOP TV, která je koncipována jako zábavně informační televize se zaměřením na přímou nabídku zboží a služeb, dále hudební stanice Óčko, parlamentní televize 24cz a křesťansky zaměřená TV NOE. V rámci multiplexu B vysílá ještě Rádio Proglas.
8 Z rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání může být proto kdykoliv jejich vysílání přerušeno nebo omezeno, a to změnou obsahu nebo snížením vysílacího výkonu. Důvodem může být například testování nových systémů, poruchy nebo případné rušení signálu .
- 12 -
V Praze a navíc ještě v Brně testuje vlastní síť také společnost Telefónica O2 (nástupce Českého Telecomu). Takzvaný multiplex C vysílá na rozdíl od předchozích ve standardu MPEG-4, ale v současné době neobsahuje žádné televizní ani rozhlasové stanice. Vysílá jen testovací datové toky. Poslední zkušební vysílací síť v České republice provozuje společnost B PLUS TV, a to pouze v Ostravě. Kromě testovacích datových toků vysílá také regionální kanál Local TV Klimkovice, který využívá převzaté televizní vysílání z programu slovenské zpravodajské televize TA3.
- 13 -
3. Technický plán přechodu Plán přechodu na digitální vysílání je dokument Českého telekomunikačního úřadu, který stanovuje termíny a oblasti vysílání, ve kterých se bude postupně zapínat pozemní digitální vysílání a vypínat analogová televize. Jde o velmi komplikovanou a technicky náročnou problematiku. Na okamžité zahájení vysílání digitálních sítí nemá Česká republika dostatek volných frekvencí. Na některých místech je třeba začít s přechodem dříve, na zbývajících pak později. Tento přechod by navíc neměl mít žádné velké dopady na diváka, zejména takové, že by v určitou dobu nemohl sledovat program na žádné z obou technologií. Technický plán přechodu počítá s vytvořením čtyř vysílacích sítí – multiplexů. První z nich by měl být podle připravované novely vysílacího zákona určen veřejnoprávním médiím, tedy Českému rozhlasu a České televizi. V prvním z krajů by měl fungovat od poloviny roku 2008, celou plochu republiky by měl pokrýt nejpozději od října 2010.9 Česká televize se ale snaží celý proces digitalizace co nejvíce urychlit a plánuje zahájit digitální vysílání do konce roku 2007 kromě Prahy, Brna, Ostravy a Domažlic také v okolí Ústí nad Labem, Plzně a Jihlavy. To podle propočtů Českého telekomunikačního úřadu představuje 42 procent lidí v České republice. Naopak zcela bez možnosti sledovat současnou analogovou TV bude asi pět až šest procent obyvatel. Do konce roku 2008 plánuje Česká televize vysílat digitálně až pro 75 procent obyvatel. Zbývající tři vysílací sítě by měly být komerční, tedy pro soukromé televizní a rozhlasové společnosti. V Technickém plánu přechodu rozdělil Český telekomunikační úřad republiku na jedenáct oblastí,10ve kterých se začne v různých intervalech zapínat digitální a vypínat analogové televizní vysílání. Kromě Domažlicka a Ústecka se má podle plánu ještě v roce 2007 vypnout analogové vysílání také v Brně (září 2007). Určitý problém je v tom, ze Technický plán přechodu není právně závazný a především žádným způsobem vymahatelný. Pokud stávající celoplošně vysílající televize neopustí analogové kmitočty, nebudou mít nové televize s licencí pro digitální vysílání na jakých frekvencích vysílat.11 9 Viz příloha č. 3. 10 Viz příloha č.2. 11 Namísto jednoho analogového televizního programu může na stejných frekvencích vysílat až pět digitálních televizních stanic a další až deset digitálních rozhlasových stanic (záleží na kvalitě obrazu a zvuku) – tedy celý jeden multiplex. Problematice
- 14 -
4. Legislativní pozadí digitalizace v České republice Rozhlasové a televizní vysílání, ať už ve své veřejnoprávní či komerční podobě, probíhalo vždy pod dohledem státních orgánů. Ty dohlížely jak na dodržování dohodnutého obsahu vysílání, tak také na etiku vysílaného obsahu a dodržování „zákonných mantinelů“.12 Od počátku vysílání prvních komerčních televizí a rozhlasových stanic se vedla diskuze o tom, jakou roli má stát hrát při určování podmínek vysílání. Jestli má pouze doporučovat, nebo také nařizovat a kontrolovat. Výsledkem je současný stav, který vyplývá především ze zákona o provozování televizního a rozhlasového vysílání, jenž byl naposledy novelizován v roce 2001. Nad televizním a rozhlasovým vysíláním mají dozor dva státní orgány – Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a Český telekomunikační úřad. První z nich má dohled nad udělováním licencí a kontrolou vysílaného obsahu, druhý funguje jako „dodavatel“ volných vysílacích frekvencí. S příchodem digitálního vysílání ale dochází k celkové přeměně současného stavu a je třeba, aby se nové podoby co nejdříve dočkal také vysílací zákon. Tak, aby lépe odpovídal novým podmínkám v oblasti televizního a rozhlasového vysílání a umožnil jeho rychlý rozvoj. Na zpoždění nástupu digitálního vysílání má proto bezpochyby vliv také neschopnost poslanců shodnout se v krátké době na novele vysílacího zákona. Zákona, který by nastavil nové podmínky pro udělování licencí pro digitální vysílání, tvorbu a fungování multiplexů a zejména nová pravidla a kompetence pro dozorčí orgány státní správy. Tedy především kdo a jak smí vysílat, jaké programy a na jakých frekvencích. Poslanci zatím nemají jasno nejen v tom, jak by měla novela vysílacího zákona vypadat, ale také v tom, zda je vůbec nějaká novela potřeba. Zmatek do celého legislativního procesu vnesla také Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která nečekala, jak situace v parlamentu dopadne a v roce 2004 vypsala výběrové řízení na licence pro digitální televizní vysílání ještě podle „starého“ vysílacího zákona. 4.1 Co přináší digitální vysílání nového? Nejdůležitějším problémem je oddělení programů od vysílacích frekvencí. U analogového vysílání dosud platilo, že na určité konkrétní frekvenci se mohl vysílat vždy jen jeden dodržování termínů Technického plánu přechodu ze zabývají následující kapitoly. 12 Například vysílání pořadů nevhodných pro mladistvé po desáté hodině večer.
- 15 -
konkrétní program. Proto docházelo k tomu, že držitel licence získal k oprávnění vysílat určitý program také sadu technických parametrů – vysílací frekvence nebo například vysílací výkon. Právě tato skutečnost stála za rozdělením pravomocí mezi oba regulační orgány – Radu pro rozhlasové a televizní vysílání a Český telekomunikační úřad. Rada udělovala licence pro vysílání programů a dohlížela nad dodržováním etických a obsahových pravidel. Udělovala také již výše zmíněný soubor technických parametrů, ten jí ale dodával právě Český telekomunikační úřad. U digitálního vysílání už ale neplatí, že co jeden program, to jiná sada vysílacích frekvencí. Na jedné frekvenci totiž vysílá celý jeden digitální multiplex, který může obsahovat hned několik televizních i rozhlasových stanic. Ve skutečnosti tak jednu frekvenci bude sdílet proměnlivý počet programů.13 Všechno se tím podstatně komplikuje, protože zatímco u analogového vysílání stačilo jedno rozhodnutí o tom na jakých frekvencích bude ten který program vysílat, u digitálního vysílání v multiplexech je zapotřebí učinit taková rozhodnutí minimálně tři: 1) Jak bude vypadat konkrétní multiplex: kolik bude obsahovat televizních a rozhlasových programů a kolik zbývajícího prostoru bude ponecháno na doplňkové služby. 2) Které televizní a rozhlasové programy budou v multiplexu vysílat 3) Na jakých frekvencích bude celý multiplex vysílat. Nezodpovězených otázek je ale mnohem víc. Například: Kdo má tyto frekvence udělovat a komu? 4.2 Udělování programových licencí a vysílacích frekvencí Novinka v podobě rozdílné situace mezi programovou licencí a vysílací frekvencí způsobila rozpory mezi oběma dozorčími orgány a celá věc skončila u soudu. Ten bude muset rozhodnout, který orgán má kompetence udělovat vysílací frekvence a především komu. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se rozhodla postupovat podle dosavadní praxe a legislativy. Příslušné frekvence proto chtěla přidělit přímo těm subjektům, které budou vysílat jednotlivé programy. Problematickou situaci u digitálního vysílání, u kte13 Počet televizních a rozhlasových stanic může být v různých multiplexech odlišný.
- 16 -
rého se vysílací frekvence týká celého multiplexu, se rozhodla Rada vyřešit tak, že frekvence udělí jako sdílené (tedy pro více programů stejné frekvence). V takovém případě by ale přímo Rada vytvořila strukturu všech multiplexů – jak budou složeny, kolik budou mít programů a na jakých frekvencích budou vysílat. Jedinou neznámou by zůstalo jen to, přes jakou síť pozemních digitálních vysílačů by se multiplex šířil. To by si podle Rady měli držitelé sdílených frekvenci rozhodnout sami mezi sebou a s provozovateli vysílacích sítí. Český telekomunikační úřad vytvořil mezitím tři sady volných vysílacích frekvencí a udělil je třem zájemcům, provozujícím sítě pozemních digitálních vysílačů. 14 Tento krok se Rada pro rozhlasové a televizní vysílání rozhodla řešit žalobou a podnětem k Ústavnímu soudu. 4.3 Veřejnoprávní multiplex Kromě pravomocí obou dozorčích orgánů je zatím nevyřešená také otázka postavení veřejnoprávních médií – České televize a Českého rozhlasu. Především jde o to, zda mají mít obě média určitá specifická postavení – tedy to, zda mají mít právo na přednostní umístění svých programů do určitých multiplexů, nebo zda mají mít svůj vlastní multiplex nebo dokonce několik multiplexů. Když poslanci na závěr roku 2004 projednávali návrh zákona o elektronických komunikacích, vyjmuli z něj celou pasáž o digitálním vysílání. Zmínku o digitálním vysílání ale nakonec zákon přece jen obsahuje. Jde především o ustanovení takzvaného „veřejnoprávního multiplexu“, ve kterém by měly mít obě média umístěny své programy. Současná situace kolem tohoto multiplexu je ale zatím stále nejasná. Nehledě na to, že legislativní rámec pro zavedení a provoz digitálního vysílání ještě nebyl schválen, rozhodla se Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v roce 2004 otevřít výběrové řízení na udělení programových licencí pro digitální vysílání. Dospěla tak k závěru, že může tímto způsobem postupovat ještě podle dosavadního znění vysílacího zákona z roku 2001. Zároveň však respektovala vybrané pasáže z nového zákona o elektronických komunikacích, která počítá s veřejnoprávním multiplexem, a výběrové řízení vypsala jen na zbývající dva multiplexy.
14 Frekvence získaly společnosti České radiokomunikace, Czech Digital Group a Český Telecom.
- 17 -
Proti těmto krokům okamžitě vystoupila řada poslanců, kteří argumentovali tím, že je třeba počkat na znění nového vysílacího zákona. Varovali tak Radu pro rozhlasové a televizní vysílání před tím, aby nečinila žádné nevratné kroky, dokud nebude zřejmý celý právní rámec digitalizace televizního a rozhlasového prostředí v České republice. Výběrova řízení však i přes tyto výtky pokračovala nadále.
- 18 -
5. Zpoždění digitalizace televizního vysílání v ČR Prvních šest vysílacích licencí získala v dubnu roku 2005 šestice celoplošných stanic Febio TV, TV Pohoda, TV Barrandov, zpravodajská Z1, hudební stanice Óčko a Regionální televizní agentura – RTA. Kromě nich o licence usilovala také trojice dalších nově vzniklých televizních stanic a také již existující televize Prima, Nova a Galaxie Sport. Všech šest neúspěšných žadatelů o licenci se následně obrátilo na soud s žádostí, aby rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání zrušil. V září téhož roku Městský soud v Praze žalobám TV Nova a Galaxie Sport vyhověl a licence šesti vítězným stanicím odebral. Celou věc vrátil Radě k novému rozhodování. V rozhodnutí soud uvedl, že důvodem ke zrušení licencí je mimo jiné nesrozumitelnost a rozpory v důvodech, které Rada uvedla k udělení či neudělení licencí jednotlivým uchazečům. Noví držitelé licencí sázejí na to, že jde pouze o formální pochybení Rady a pokud bude Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělovat licence v tendru znovu, získají je opět. Vysílat původně chtěli začít už na jaře roku 2006. I v případě, že licence získají v obnoveném řízení znovu, nezačne se pravděpodobně vysílat dříve než o dva roky později. Paradoxně by jim to ovšem mělo pomoci, protože v té době už bude pozemní digitální vysílání přístupnější více divákům. Pokud se tak nestane, zvažují televize obrátit se na Evropskou komisi se stížností na Českou republiku, a to na postup státních orgánů při zavádění digitálního vysílání. Hodlají v takovém případě také vyvolat prostřednictvím svých zahraničních investorů arbitráž proti českému státu, kvůli nedostatečné svých ochraně investic. Škodu vyčíslily předběžně na 1,4 miliardy korun. Další desítky či stovky milionů korun pak mohou žádat jako náhradu za ušlý zisk, kterou jim odložení platnosti licencí a dosavadní jednoleté zpoždění zahájení vysílání způsobilo. Důvodů, proč televize Nova podala stížnosti k soudu bylo hned několik. Nejvíce pravděpodobný mi přijde ten, že případné zpoždění spuštění ostrého digitálního pozemního vysílání přinese televizi Nova značné zisky na trhu s reklamou. Veřejnoprávní Česká televize totiž na základě rozhodnutí poslanců snížila od ledna 2007 prostor pro - 19 -
reklamu o polovinu na půl procenta vysílacího času; o rok později zmizí z ČT reklama až na výjimky úplně. Ve hře je přitom docela příjemná suma – téměř miliarda korun. Právě tolik totiž v posledních letech dosud Česká televize inkasovala každý rok za prodej reklamního času inzerentům. Dokud nedostanou nové televizní stanice vysílací licence a nezískají volné kmitočty, skončí veškeré zisky z televizní reklamy u Novy a Primy. Šestice televizních stanic, která získala od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání licence, o něž vzápětí přišla, se sdružila do Asociace digitálních televizí (ADT). Ta vyzvala české státní instituce, aby z procesu nastupujícího digitálního pozemního TV vysílání (DVB-T) vyňaly stanici Nova. Nejsledovanější televize v Česku totiž podle asociace právě kvůli téměř monopolnímu postavení na trhu s televizní reklamou blokuje nástup digitalizace. Asociace navrhla, aby Nova vysílala analogově až do roku 2017, kdy končí platnost její licence pro analogové vysílání. Ostatní stanice, které již licenci pro digitální vysílání mají, by zatím vysílaly na kmitočtech, kterou jsou k dispozici už nyní a posléze na těch, které se například uvolní po přechodu ČT2 na digitální signál. Podle Českého telekomunikačního úřadu je sice vyřazení Novy možné technicky, nikoli však právně. Podle Českého telekomunikačního úřadu musejí všechny televize měnit své analogové kmitočty za digitální zároveň, a to z důvodu rovné hospodářské soutěže. Po technické stránce by vyřazení Novy možné bylo, neboť její kmitočty se nacházejí ve třetím televizním pásmu, zatímco v současnosti budované digitální sítě se staví na kmitočtech v pásmu čtvrtém a pátém. Problémem je především to, že Technický plán přechodu není právně vymahatelný a televize jej tedy nemusejí akceptovat. Z postupu obou celoplošných komerčních televizí je tedy zřejmá snaha nástup digitalizace a s tím související rozdrobení reklamního trhu co možná nejvíce oddálit . Nova a Prima se snaží kasačními stížnostmi a neustálým zdržováním celého procesu digitalizace přinutit stát, kterému již menší televize hrozí soudy za promarněné investice v řádech stovek milionů korun, vyzískat další vysílací licence. Obě televize by měly získat jednu vysílací licenci jako náhradu za stávající licenci pro analogové vysílání. Další licenci by však chtěly získat také za uvolnění stávajících kmitočtů, se kterým počítá Technický plán přechodu. - 20 -
6. Financování nových televizí – product placement V této souvislosti je nyní zajímavé se zmínit také o možnostech alternativního financování nových televizních stanic, kterých by po dokončení digitalizace vysílacích sítí mohly být v České republice až dvě desítky. Podle současných plánů těchto vznikajících stanic, by jim při jejich rozjezdu pomohlo povolení využívat nové formy reklamy. Především tu označovanou jako product placement. Product placement znamená umístění konkrétního výrobku například do děje filmů, nebo jako součást rekvizit televizních soutěží a pořadů. S tím, že jeho výrobce či distributor přispěje na vznik díla. Hrdina filmu či moderátor pořadu pak například bez jakéhokoliv doprovodného proslovu nosí určité hodinky, jezdí určitým autem nebo pije určitou značku alkoholu. Název či logo výrobku jsou přitom zřetelně viditelné. Pro Radu pro rozhlasové a televizní vysílání je product placement skrytou reklamou, která je protizákonná. Ve skutečnosti je ale product placement již nyní součástí velké části natáčených filmů.15 Těžko lze ale dokázat, že za skutečností, že hlavní hrdina jezdí v autě určité značky, je finanční dar od výrobce, nebo pouze obliba této konkrétní značky u producenta filmu. Bráno do důsledků by se ve všech filmových záběrech nesměly podle zákona objevit žádné obchodní značky; auta na ulicích by měla rozmazaná loga nebo dokonce zvlášť originální tvary karoserie, v záběrech kamery na barový pult by v pozadí byly rozostřeny všechny láhve, popřípadě by ve všech obchodech jako náhodou probíhala inventura a regály by byly prázdné. O povolení reklamy typu product placement právě v souvislosti s rozvojem nových televizních stanic, které přinese nastupující digitální vysílání, uvažuje také Evropská unie. Důležité však podle evropských politiků bude především to, aby divák dopředu věděl, že ve filmu či televizním pořadu takový druh reklamy je a že jej sleduje.
15 Asi nejznámější příklad product placement je použití mobilních telefonů Nokia ve všech třech dílech filmové trilogie Matrix. Nejméně přehlédnutelný zase nejspíš ve filmu Evoluce, kde šampon Head & Shoulders zachrání celý náš svět. Česká televize čelila v poslední době nařčení, že product placement použila při natáčení svého seriálu o hokejovém prostředí s názvem Poslední sezóna. Reklamní loga na dresech hokejistů televize vysvětlila tím, že chtěla divákům co nejvíc přiblížit realitu autentického hokejového prostředí.
- 21 -
7. Novela zákona o rozhlasovém a televizním vysílání Současnou zablokovanou situaci by mohla vyřešit novela zákona o rozhlasovém a televizním vysílání16, kterou teprve v dubnu roku 2007 dokončilo ministerstvo kultury a vnitra a v době psaní této práce je v připomínkovém řízení zainteresovaných televizních společností. Novela zákona počítá s tím, že pokud komerční televize Nova a Prima přistoupí na plnění Technického plánu přechodu, získají jednu vysílací licenci navíc. O kompenzační licenci za navrácení analogových kmitočtů ale mohou kdykoliv přijít, pokud Rada pro rozhlasové a televizní vysílání usoudí, že provozovatel nedodržuje termíny stanovené v Technickém plánu přechodu. Dodržování termínů vypínaní vysílání na analogových kmitočtech a hrozba ztráty vysílací licence se podle novely zákona vztahuje také na Českou televizi. Další licenci mohou podle návrhu novely zákona získat komerční stanice Prima a Nova pokud uvolní analogové kmitočty ještě o rok dříve, než počítá Technický plán přechodu. Ministerstva si od toho slibují větší snahu obou televizních společností zahájit a dokončit digitalizaci co nejdříve. Naopak pokud by televize s opouštěním analogových kmitočtů, které stát potřebuje pro provoz dalších digitálních multiplexů, otálely, hrozí jim kromě ztráty bonusových licencí také výrazně vyšší náklady na vysílání. Stát je v tomto případě totiž připraven razantně zvýšit poplatky za analogové kmitočty, a to až stonásobně. Kompenzační licence by mohla dostat i šestice digitálních stanic, které v řádném výběrovém řízení získaly vysílací licence už v dubnu 2006. Na podzim jim ale soud platnost licencí pozastavil – na základě stížností neúspěšných uchazečů v čele s televizí Nova. Soudní cestou potrvá vyřešení sporu možná i několik let, díky novele zákona by se celý proces mohl významně urychlit. Návrh novely zákona počítá s tím, že by těchto šest televizí získalo takzvané přechodné licence. Ty by měly platit po dobu pěti let a pokud do té doby soudní spory neskončí, mohou být automaticky prodlouženy o dalších pět let. Televize je ovšem získají pouze výměnou za slib, že nebudou Českou republiku žalovat u Evropského soudu za nedostatečně ochráněné investice. Pokud šestice televizí u českého soudu své licence ve sporu s neúspěšnými žadateli obhájí, začne jim po uplynutí dočasné pětileté licence bě16 http://media.rozhlas.cz/digital/vysilani/_binary/00546182.pdf
- 22 -
žet klasická licence dvanáctiletá. Novela však počítá také s druhou variantou, tedy že by u soudu v opakovaném licenčním řízení uspěli jiní žadatelé. Držitel takové řádné licence na dvanáct let by se pak mohl domluvit s držitelem dočasné vysílací licence, že od něj odkoupí technologie, autorská práva atd. a po uplynutí pěti let začne vysílat on. Pokud by se obě televize nedohodly, vysílal by dočasný provozovatel po dobu pěti plus pěti let a teprve poté by jej nahradil vítěz řádného licenčního řízení. Po připomínkování se návrh novely dostane do vlády a poté do parlamentu. Legislativní proces by mohl v nejlepším případě skončit ještě do konce roku 2007. Šestice televizí s dočasnou licencí by tak mohla začít vysílat od ledna roku 2008, tedy asi s dvouletým zpožděním (televize měly původně zahájit vysílání už na jaře roku 2006). Některé z nich mezitím vytvářely alternativní program, jiné musely dočasně propustit část zaměstnanců.
- 23 -
8. Přehled televizí s udělenou licencí a jejich programové zaměření V České republice by měly v budoucnu fungovat podle současných plánů čtyři digitální multiplexy. V každém z nich se počítá se čtyřmi televizními a několika rozhlasovými stanicemi. První multiplex, který zatím vysílá v Praze, Brně, Ostravě a na Domažlicku, je vyhrazen pro veřejnoprávní vysílání. V budoucnu v něm budou vysílat první a druhý program České televize a také dvojice nových kanálů ČT 4 Sport a zpravodajský ČT 24. Druhý a třetí multiplex by měly obsadit televize Nova a Prima plus šestice televizních stanic Febio TV, TV Pohoda, TV Barrandov, zpravodajská Z1, hudební stanice Óčko a regionální stanice RTA. 8.1 Febio TV Televize Febio TV chtěla původně zahájit plnoformátové17 a celoplošné vysílání už v prvním čtvrtletí roku 2007. Na českém komerčním televizním trhu chce být podle informací na svých internetových stránkách18 „tou třetí vzadu“ - menší stanicí s vyhraněným programem zacíleným na ekonomicky nejsilnější společenskou skupinu obyvatel v rozmezí 15 až 55 let. Febio TV bude vysílat zpravodajství, živou publicistiku, pořady o životním stylu, cestopisy, filmy, seriály a zábavné pořady a dokumenty. Zvláštní pozornost chce Febio TV věnovat tématům, které jí už v minulosti přinesly řady úspěchů – z dílen společnosti Febio pocházejí například televizní pořady Cestománie, první česká politicko-společenská satira Česká soda, životopisný cyklus GEN nebo investigativní cyklus OKO. Programová skladba by měla nabídnout rozmanitější strukturu než u stávajících celoplošných komerčních televizí. Febio TV se chce zaměřit také na problematiku národnostních a etnických menšin nebo filmovou a televizní tvorbu z méně známých zeměpisných oblastí, například východní Evropy. Svým obsahem se tak bude částečně podobat současnému vysílání druhého programu České televize. Febio TV chce zpočátku vysílat asi šestnáct hodin denně. Zaměřit se chce pře17 Program zahrnující většinu z různých typů pořadů – od zpravodajství přes zábavu, sport až po domácí a zahraniční tvorbu filmovou a seriálovou. 18 http://www.febio.tv/cz/index.php
- 24 -
devším na hlavní vysílací časy. Po úplném pokrytí státu pozemním digitálním signálem a většímu rozšíření set-top boxů u diváků, plánuje přejít na nepřetržité vysílání po celých dvacet čtyři hodin denně. Zakladatelem televize Febio TV je režisér a ředitel produkční společnosti Febio s.r.o. Fero Fenič. 8.2 TV Pohoda V pozadí TV Pohoda je Radim Pařízek, mimo jiné majitel ostravského rádia Čas a spolumajitel sítě rádií Hey. Tu sdílí společně s TV Prima Holdingem, který ale podle Pařízka v televizi nemá a do budoucna ani nebude mít jakýkoliv vliv. TV Pohoda by měla být televizí zaměřující se na děti a mládež, tedy diváky ve věkovém rozmezí 3 až 25 let. Programové schéma bude podle plánů provozovatele koncipováno tak, aby v ranních a dopoledních hodinách oslovoval malé diváky, například v mateřských školkách, odpoledne pak děti docházející do školy a večer dospívající mládež. Po obsahové stránce budou ve vysílání zahrnuty kreslené pohádky, písničky, hrané televizní pohádky, a to jak české, tak i dabované ze zahraničí. TV Pohoda plánuje také vlastní produkci, na svých internetových stránkách19 například zmiňuje dětskou reality show. Děti by se měly více než dosud také zapojit přímo do vysílání dětských pořadů. Kromě zábavných pořadů, pohádek, soutěží a koncertů dětských kapel bude TV Pohoda vysílat také zpravodajství. A i to se ponese v duchu názvu televize – zprávy by se měli zaměřovat především na pozitivní události, navíc vtipně glosované žáky základních a středních škol. Reakce obyvatel z regionů budou zajišťovat regionální zpravodajské týmy, jejich páteř bude tvořit trojice vysílacích studií v Praze 4, Brně a Ostravě. 8.3 TV Barrandov TV Barrandov má díky svému majiteli, společnosti Barrandov Studio, přístup k obrovské knihovně českých a slovenských filmů, k ateliérům a hlavně penězům. Vysílat hodlá podle projektu vše od zpravodajství, přes filmy až po pořady pro děti – půjde tedy o další televizi s plnoformátovým vysíláním. Televize má k dispozici rozsáhlou filmovou knihovnu a bohatý archiv. Základ programu budou tvořit dokumenty, interaktivní servisní 19 http://www.tvpohoda.cz
- 25 -
pořady a filmy, se zaměřením hlavně na česko-slovenskou televizní tvorbu.20 Televize nebude využívat jenom spolupráci s barrandovským studiem a rozsáhlé archivy filmů a seriálů, kromě vlastní tvorby si chce nechat pořady vyrábět na zakázku také v zahraničí. Stanice TV Barrandov by se měla více věnovat také zpravodajství z regionů. V nich ale neplánuje budovat zpravodajské redakční týmy, což je jedna z nejdražších věcí v provozu televizí, ale zpravodajství nakupovat od již existujících regionálních televizí. 8.4 Z1 Projekt zpravodajsko-publicistické televize Z1 vychází z již fungujícího modelu, který už čtyři roky předvádí na Slovensku zpravodajská televize TA3. Tato informační televizní stanice získala během svého působení několik domácích i zahraničních ocenění za objektivitu a profesionální zpracování událostí. Majitelem TA3 je již třetím rokem československá finanční skupina J&T. Tento investor se proto rozhodl rozjet podobný projekt také v České republice. Televize TA3 a Z1 mají v budoucnu vytvořit zázemí pro vznik zpravodajské televize obsluhující celý středoevropský prostor.21 Stanice Z1 je koncipována jako zpravodajsko-publicistická televize s rozšířením do některých příbuzných žánrů, například dokumentů nebo magazínů. Tímto se tedy bude velmi podobat již vysílajícímu zpravodajskému kanálu České televize ČT24. Veřejnoprávní ČT24 bude televize Z1 napodobovat i co se týká zpravodajských relací, která budou začínat vždy v celou a v polovině hodiny. Odlišovat se budou obě televize naopak v tom, že Z1 se chce u zpráv ze zahraničí zaměřit především na informace z okolních zemí, hlavně pak na státy visegrádské čtyřky. Novinkou na české mediální scéně by mělo být vysílání zpráv v několika jazycích národnostních a etnických menšin, které žijí na území České republiky. 8.5 Óčko Hudební televize Óčko je jediná z šestice televizí, která se „nerodí“ do éry digitalizace. Vysílá již od roku 2002 přes satelit, do své nabídky ji zařadila také řada kabelových společností. Vysílala již také ve zkušebním digitálním multiplexu v Praze a Brně. Jako jediná tedy byla připravena zahájit vysílání ihned po získání licence a zařazení do někte20 Viz. zvukový záznam na internetových stránkách Rady pro rozhlasové a televizní vysílání http://www.rrtv.cz/files/zive_zaznamy/2005-05-31/19.wma 21 http://www.z1.tv
- 26 -
rého z multiplexů. Televize Óčko je první česká tematická televize se zaměřením na hudbu a moderní životní styl. Vysílat začala od roku 2002, tehdy ještě pod názvem Stanice O. V roce 2005 koupila televizi Óčko mediální skupina MAFRA. Od té doby vysílá také přes internet na zpravodajském serveru iDNES. Cílovou skupinou je zejména dospívající mládež a mladí lidé ve věku 12 až 35 let. Ve svém programu se televize Óčko zaměřuje na hudební klipy všech žánrů. Hudbu specifických a alternativních žánrů vysílá ve stálých vysílacích časech ve specializovaných tematických pořadech. Součástí vysílání jsou navíc přímé přenosy či záznamy koncertů českých i zahraničních hudebních interpretů, předávání hudebních cen nebo koncerty začínajících hudebních kapel.22 8.6 Regionální televizní agentura – RTA Regionální televizní agentura – RTA sdružuje českobudějovickou televizi Gimi, zlínský Emurfilm, ostravskou TV Polar, východočeskou TV Puls a jihomoravskou TV Fatem. Stejně jako televize Óčko také RTA vysílala již před udělením digitální licence. Na rozdíl od hudební stanice ale RTA sdílí licenci pro analogové vysílání s televizí Prima. V pěti regionech České republiky, v Moravskoslezském, Zlínském, Jihomoravském, Jihočeském, Královéhradeckém a Pardubickém kraji měly regionální televize právo na tři hodiny vysílání denně na kmitočtech televize Prima (od 7:00 do 8:00 a od 16:00 do 18:00). Samy by ale takový prostor jen těžko naplnily. Proto se s Primou dohodly, že namísto tříhodinového vysílání v neatraktivních ranních a brzkých podvečerních časech, budou vysílat po mnohem kratší dobu, zato v čase těsně před hlavní zpravodajskou relací a poté v pozdějším prime timu. Zbytek tříhodinového vysílacího času stanoveného licencí věnovaly „koprodukčnímu vysílání“. To v praxi vypadalo tak, že na obrazovce běžel pořad Primy, ale nesl logo příslušného regionálního studia (Prima byla uvedena pouze v titulcích jako výrobce pořadu). Takovým způsobem se vysílala například soutěž 5 proti 5 nebo Prima vařečka. Prima plánovala šestici regionálních televizních studií postupně skoupit a vyhnout se tak povinnému odpojovanému vysílání. Předběhl ji však Jaroslav Berka, který vlastní také internetový deník Česká média. Ten se dohodl na koprodukčním vysílání s televizí Óčko a od ledna 2007 začala RTA přerušovat signál Primy po celou dobu tří hodin, jak jí 22 http://www.staniceo.cz
- 27 -
to umožňuje licence z roku 1994. RTA tak může odvysílat mnohem více reklamních spotů než v dobách, kdy po dohodě s Primou zařazovala reklamu pouze k podvečerním regionálním zprávám a jeden reklamní blok po druhém hlavním večerním pořadu. V licenčních podmínkách pro digitální vysílání se RTA zavázala vysílat minimálně 90 minut denně původní nereprízovaný regionální program, tedy dříve odpojované vysílání regionálních krajských studií. Zbývající program zaplní RTA zpravodajstvím a informačním servisem, publicistikou, zábavnými, kulturními nebo sportovními pořady, filmy a soutěžemi – půjde tedy o další plnoformátovou televizi. Součásti programových plánů RTA jsou také takzvané „breaking news“ - živé regionální vstupy do vysílání, které mohou přerušit standardní programové schéma přímým přenosem nějaké zajímavé události. Licenční podmínky RTA počítají také s poskytováním prostoru projektům zájmových sdružení, místním souborům zájmové a umělecké činnosti a také menšinám v jednotlivých regionech. Příslušníci národnostních menšin by měli dostat prostor i přímo při přípravě vysílání. Tím je myšlena nejen výroba pořadů, ale také například zapojení příslušníků menšin do skupiny moderátorů.
- 28 -
9. Kvalitativní změny obrazu a zvuku Kromě úspor v kmitočtovém pásmu a tedy znásobení počtu televizních kanálů, které budou moci vysílat celoplošně, přinese digitalizace změny také v kvalitě přenášeného obrazu a zvuku. Digitální technologie umožňuje už dnes přenášet obraz i zvuk v DVD kvalitě, do budoucna slibuje příchod zatím posledního standardu HDTV. Lepší kvalita obrazu a zvuku ale nutně znamená také větší objem přenášených dat, které by však v budoucnu mohlo vynulovat již výše zmiňované úspory kmitočtového pásma. V následujících odstavcích se budu věnovat právě tomuto problému a možným řešením v různých úrovních komprese přenášených dat. 9.1 Rozdíly mezi MPEG-2 a MPEG-4 V České republice se plánuje digitální signál kódovat v systému MPEG-2, který se v současnosti využívá také při ukládání obrazu a zvuku na DVD. Druhou alternativou je úspornější komprese dat označovaná jako MPEG-4. Provozovatelé digitálních multiplexů tak stojí před rozhodnutím pro jednu z obou alternativ. Pokusím se v krátkosti a velmi zjednodušeně porovnat jejich základní vlastnosti, výhody a nevýhody. Novější standard MPEG-4 je oproti MPEG-2 obecnější, zahrnuje v sobě všechny stávající i budoucí obrazové a zvukové komprese. Ve srovnatelné, ale častěji spíše výrazně lepší kvalitě obrazu a zvuku dokáže snížit objem přenášených dat až na polovinu. Co se týče kapacity přenosu dat je tedy mnohem úspornější, což je právě v oblasti digitálního vysílání velmi důležité. Další předností MPEG-4 je jeho zvýšená odolnost proti chybám. Z tohoto důvodu bude zřejmě MPEG-4 hrát v budoucnu významnou či spíše vůdčí roli, neboť obecný trend nástupu HDTV je zřejmě neodvratný. Mnohem důležitější a především aktuálnější otázkou však je, kdy je nejlepší doba na přechod na systém MPEG-4. Ten má totiž také minimálně dvě velké nevýhody s tím související. Tou první je skutečnost, že za využití jednoho z jeho profilů s označením main, který se předpokládá pro využití při digitálním vysílání, se musí platit licenční poplatky. Druhou nevýhodou je paradoxně to, že jde o systém nový a zatím nepříliš rozšířený. Televizory schopné zobrazovat obraz ve vysokém rozlišení (například již výše zmiňované HDTV kvalitě) již existují. Stojí ale až několikanásobně více, než „běžné“ přístroje. - 29 -
Kromě moderních televizorů, je pro příjem obrazu a zvuku kódovaného v systému MPEG-4 potřeba také speciální set-top-boxy, které tuto technologii podporují. Také ty stojí podstatně více než dnes prodávané set-top boxy. Mnohem závažnější problém je ale ten, že zatím nejsou na trhu vůbec k dostání. A dokud nebude zcela jasné, zda vůbec a popřípadě kdy se u nás bude v MPEG-4 vysílat, na Českém trhu se jen tak neobjeví. Zatím je tedy zřejmé, že v případě rozjezdu digitálního vysílání rovnou přes systém MPEG-4, by si obě strany, tedy provozovatelé vysílacích sítí i diváci, museli hlouběji sáhnout do kapsy. Prvně jmenovaní by nejspíš museli platit licenční poplatky za využívání MPEG-4, divák by musel investovat do dražších a zatím nedostupných zařízení. I kdyby se jejich cena snížila a zajistila se potřebná dodávka na trh, nevyřeší se tím problém s desítky či stovkami tisíc již prodaných set-top boxů založených na příjem obrazu kódovaného systémem MPEG-2. Jednoznačnou odpověď, zda je výhodnější spustit digitální vysílání v MPEG-2 nebo novější MPEG-4, zdá se vyslovit nelze. Na jedné straně je zřejmé, že budoucnost bude nepochybně patřit technologii HDTV, která by v systému MPEG-2 zbytečně zahltila kmitočtové spektrum. Na straně druhé zůstává otázka, jak rychlý bude skutečný nástup HDTV. Jde o technologii oproti stávajícímu systému nákladnější a zatím není zřejmé, jakým způsobem by se výrobcům mohly vyšší náklady na vysílání vrátit. 9.2 Na obzoru HDTV Jedním z argumentů, proč by při výběru systému komprese měl dostat přednost novější formát MPEG-4, je neustálý technologický rozvoj. Inovační cykly u audiovizuálních technologií se v posledních několika desetiletích neuvěřitelně zkrátily. Pár let po zavedení formátu DVD, které z obchodní sítě téměř vytlačily klasické VHS kazety, jsou už v obchodech k dostání dvouvrstvé DVD a na obzoru technologie Blue Ray. Řada lidí si tak může zcela legitimně položit otázku, proč investovat do koupi set-top boxu fungujícím na zastaralém standartu MPEG-2. Jestli nebude lepší počkat pár let na masivní zavedení MPEG-4 či dokonce HDTV. Další hlasy naopak před zavedením nových technologií varují. Je vůbec vhodné investovat peníze do technologických novinek, když se za rok dva objeví novinka další? Není lepším řešením počkat, až se situace na trhu audiovizuálních technologií ustálí? - 30 -
Další otázka, která logicky vyvstane na mysli, zda se vůbec tento pokrok vůbec někdy zastaví, zůstane zřejmě navždy nezodpovězena. V České republice by mohlo v budoucnu digitálně vysílat více než dvě desítky celoplošných televizních programů. Kapacita trhu s televizní reklamou v České republice ale naznačuje, že všechny televizní programy se z něj neuživí. První dva až tři multiplexy s neplacenými kanály by mohly vysílat ve stávajícím systému MPEG - 2. Zbylé multiplexy, které by přenášely placené kanály ve kvalitě HDTV, by mohly zkušebně vysílat naopak v MPEG - 4. Teprve později, až bude zřejmé, jakým tempem se rozbíhá technologie HDTV, by bylo vhodné přejít na novější systém komprese také u původních dvou až tří multiplexů. S vysoce kvalitním obrazovým a zvukovým formátem označovaným jako High Definition (HD), již experimentují také televize Nova a Prima. A to i přesto, že dosud není zřejmé, kolik vysílacích licencí a v kterých multiplexech nakonec od státu získají. Televize Nova již touto technologií natočila například seriál Pojišťovna štěstí, Prima zase seriál Bazén. Od počátku roku 2007 se Nova navíc připravuje na přechod na HDTV vysílání zpravodajství. Tento proces přeměny po vzoru amerických vysílacích studií by jí měl údajně trvat pět let. Do budoucna dokonce počítá s celým jedním kanálem vysílaným v HDTV, což by v případě komprese MPEG-2 znamenalo vytížení datového toku pro celý jeden plánovaný multiplex. 9.3 Jak řeší otázku v upřednostňování MPEG-2 a MPEG-4 v zahraničí Za lídra v zavádění technologie MPEG-4 lze označit Francii. Ani tam ale není situace úplně jednoznačná, většina uživatelů totiž stále přijímá signál nejčastěji ve formátu MPEG-2. Důvodem jsou, stejně jako v České republice, nižší náklady a větší výběr digitálních přijímačů (set-top boxů) na trhu. Při zavádění pozemního digitálního vysílání proto použili operátoři standard MPEG-2. Volně šířené digitální programy přitom mohou vysílat v obou formátech, placené pak z nařízení vlády pouze ve formátu MPEG -4. Francouzský regulační úřad CSA nechává při volbě kódování operátorům volné ruce. V praxi to ve Francii vypadá tak, že v MPEG-4 vysílají jak volně dostupné digitální televize, tak i kódované placené programy, obojí je však v menšině. Volný příjem v - 31 -
MPEG-4 nabízí od roku 2005 například platforma TPS (programy TPS Star, TF1 a M6), placené programy od konce roku 2006 pak například společnost Canal+ (programy Planete, Canal-J, Eurosport, Paris Premiere a tři prémiové stanice Canal+, Canal+ Cinema a Canal+ Sport).23 Volné vysílání v MPEG-4 a kvalitě obrazu HDTV plánuje do budoucna také veřejnoprávní France Television. Ve Velké Británii je situace oproti Francii o několik let pozadu. Cestu ke standardu MPEG -4 tato země stejně jako Česká republika teprve hledá. Pozemní digitální vysílání se zatím omezuje pouze na standard MPEG-2. Britský regulační orgán Ofcom řeší v současné době otázku, jak uspokojit zájemce o vysílání ve vysokém rozlišení obrazu HDTV, pro které operátoři využívají MPEG-4. Záměr vysílat v HDTV kvalitě již koncem roku 2005 oznámila veřejnoprávní stanice BBC, která chce takto šířit pět programů, podobný nápad má již delší dobu také Channel 4. Podle analýzy společnosti Strategy Analytics24 by kolem roku 2020 mohlo signál s obrazem ve vysokém rozlišení HDTV přijímat až devadesát procent britských domácností. Na rozdíl od Francie ale žádný operátor neuvažuje o pozemním vysílání v MPEG-4 pro šíření standardního rozlišení obrazu. Vysílání v HDTV kvalitě chce Británie spustit až po úplném vypnutí analogového vysílání a uvolnění kmitočtového spektra. Ofcom nyní stojí před rozhodnutím, zda tyto uvolněné frekvence přidělit zájemcům o vysílání v HDTV ve výběrovém řízení, nebo je vydražit pro jakýkoliv účel. Proti druhé variantě samozřejmě stojí silná lobby vysílatelů, včetně silné a vlivné veřejnoprávní BBC. Regulátor Ofcom se zase obává roztříštěnosti trhu s pozemním televizním vysíláním. Nelíbí se mu především to, že lidé, kteří již investovali do set-top boxů schopných rozluštit signál v MPEG-2, nebudou moci přijímat signál multiplexů vysílajících ve standardu MPEG-4. Naprosto odlišná je naopak situace v Irsku, kde vysílají všechny televize pouze v MPEG-4, a to jak v případě volně šířených programů, tak i kódovaných placených kanálů. Digitální signál se ale vzduchem přenáší pouze na území hlavního města Dublinu a jeho blízkého okolí. Na trhu se v polovině roku 2006, kdy projekt odstartoval, objevila jen tisícovka set-top boxů. Televizní signál je navíc vysílán jen ve standardním rozlišení obrazu. Po vypnutí analogového vysílání by měly v Irsku fungovat celkem čtyři celo23 Zajímavé přitom je, že u volného vysílání jde výhradně o HDTV (signál ve vysokém rozlišení obrazu), zatímco placené kanály v MPEG-4 vysílají rovněž ve standardním rozlišení (například Eurosport). 24 http://www.digizone.cz/aktuality/do-roku-2020-se-ma-na-hdtv-divat-vetsina-britu/
- 32 -
plošné multiplexy po osmi televizních programech ve standardním rozlišení obrazu. Technologie HDTV by se měla v Irsku zavádět až na konci roku 2008. Opět trochu jinak se k digitalizaci televizního vysílání a výběru kódování signálu postavili ve frankofonní oblasti Belgie. Zdejší veřejnoprávní televize RTBF provozuje jeden multiplex ve standardu MPEG - 2, druhý pak plánuje v MPEG-4. Výhodou televize RTBF totiž je, že kromě jedné digitální sítě provozuje současně také dva celoplošné analogové programy. Po vypnutí analogového vysílání, které je v Belgii naplánování na rok 2011, tak bude moci uvolněné kmitočty využít pro druhý multiplex. V něm plánuje vysílat signál v HDTV kvalitě, nebo jej využije pro regionální vysílání, a to buď ve standardu MPEG-2 nebo MPEG-4. Jasno v otázce standardu kódování pozemního digitálního vysílání nemá zatím ani Itálie. Místní veřejnoprávní televize RAI nabídla vysílání v MPEG-4 poprvé už během Zimních olympijských her v roce 2006. Program v HDTV kvalitě byl ale dostupný pouze v Turíně jako experiment omezený na dobu konání olympiády.25 Vysílání ve vysokém rozlišení obrazu plánuje do konce roku 2007 na ostrově Sardinie také komerční kanál Retequattro, vlastněný mediální skupinou Mediaset. Italská vláda ale Mediaset vyzvala, aby s dalším zaváděním pozemního vysílání v HDTV kvalitě počkal na definitivní vypnutí analogového vysílání a dohodu o dalším využití kmitočtového spektra (razantní přechod na MPEG-4 by totiž postihl asi čtyři miliony diváků, kteří si mezitím zakoupily set-top boxy pro příjem MPEG-2). Veřejnoprávní televize RAI, která také do budoucna počítá s trvalým vysíláním v HDTV kvalitě, se tento problém snaží mezitím vyřešit testováním „hybridního“ set-top boxu, který by uměl přijímat jak signál v MPEG-2 a MPEG-4, tak i IPTV.26 Kromě sledování programů ve vysokém rozlišení by mělo zařízení umožňovat také video na přání (Video On Demand – VOD)27 a další interaktivní služby. První testy s HDTV vysíláním má za sebou také Španělsko. Země, která se poučila z chyb při zavádění placené digitální televize, která na konci devadesátých let zkrachovala, v současné době nabízí pouze volně přístupné programy, většina z nich vysílá ve standardu MPEG-2. První test s HDTV a tedy s MPEG-4 proběhl v polovině roku 2006 v době mezinárodního filmového festivalu v Zaragoze. Po několika dnech tento experi25 RAI testovala pozemní vysílání HDTV už v roce 1990 během Mistrovství světa ve fotbale, ale tehdy šlo samozřejmě o kódování MPEG-2. 26 Viz kapitola 14. 27 Viz kapitola 12.
- 33 -
ment skončil. Současným průkopníkem pozemního digitálního vysílání v HDTV kvalitě je Katalánsko. Místní operátor TVC, který plánuje postupně provozovat osm digitálních sítí, hodlá pro HDTV vyčlenit dva multiplexy. V Barceloně vysílá od jara 2006 v HDTV místní televize TV3, i když zatím jen několik hodin denně. S vysíláním pořadů v MPEG-4 kódování a standardní kvalitě obrazu se ve Španělsku nepočítá. Úplně jinou cestu digitalizace zvolily státy Slovinsko a Chorvatsko, které se rozhodly zahájit řádné pozemní televizní vysílání rovnou ve standardu MPEG-4 (počáteční testy v obou zemích ale proběhly v MPEG-2). Chorvatská koncepce digitalizace předpokládá zpočátku dva multiplexy (veřejnoprávní a komerční) s celkem čtyřmi programy. Po vypnutí analogových kmitočtů má v Chorvatsku vysílat až osm multiplexů, všechny ve standardu MPEG-4 a HDTV kvalitě obrazu. Podobnou cestou jde i sousední Slovinsko. Také tam se na počátku roku 2006 rozhodli použít při zavádění pozemního digitálního vysílání výhradně standard MPEG-4. Současné testování ale probíhá na „starší“ verzi MPEG-2 a protože stejnou technologii používají také operátoři v sousedním Rakousku a Itálii, kupují zatím diváci ve velkém množství set-top boxy na bází MPEG-2. Výhradně MPEG-4 chtějí v budoucnu využívat také Norsko a Švédsko. V Norsku plánují kvůli zpoždění zavádění DVB-T přeskočit testovací období na bází MPEG-2 a začít rovnou s novější technologií. Na počátku roku 2006 zahájil vysílání veřejnoprávní multiplex, který nabízí programy jak ve standardním, tak vysokém rozlišení obrazu. Komerční multiplex by měl vzniknout do konce roku 2007. V Evropě jde o zvláštní úkaz, kromě Irska už žádná jiná země neplacené digitální vysílání v MPEG-4 bez HDTV kvality obrazu neprovozuje. Stejný model navrhuje pro provozovatele nových digitálních programů v České republice také televize Nova. Ve Švédsku se zatím vysílá ve standardu MPEG-2, a to jak v případě placených, tak i volně dostupných programů. Komerční vysílání obrazu ve vysokém rozlišení by mělo začít až na konci roku 2006, a to i přesto, že Švédsko bylo vůbec první zemí na světě, kde toto vysílání testovalo.28 28 Experiment provedla v roce 2003 firma Teracom.
- 34 -
Ke standardu MPEG-4 míří také Polsko. Do dvou let by měl v zemi začít fungovat první celoplošný multiplex, který by měl obsahovat tři programy veřejnoprávní Polské televize (TVP 1, TVP 2, TVP 3) a čtyři komerční stanice Polsat, TVN, TV4 a TV Puls. Veřejnoprávní televize provozuje dosud pět digitálních experimentů v MPEG-2, v budoucnu ale bude určitě vysílat v MPEG-4, protože tento formát hodlá využít pro šíření programů ve vysokém rozlišení obrazu – HDTV. Dvě největší komerční televize Polsat a TVN, sdružené v organizaci Polský televizní operátor (POT), chtějí všechny své programy naopak šířit pouze ve standardním rozlišení obrazu. Podle zkušeností zahraničních zemí by urychlený přechod na systém MPEG-4 byl v případě České republiky zřejmě tou horší variantou. Za prvé si již řada diváků v zeměpisných oblastech se zkušebním digitálním vysíláním zakoupila set-top boxy založeném na systému MPEG-2. Za druhé by náhlá změna strategie a přechod na standard MPEG4, který je finančně mnohem náročnější, mohla ohrozit nově vzniklé malé televizní společnosti, které do zajištění vysílání za současných podmínek investovali už stovky milionů korun. Nejlepším řešením je proto zahájit digitální vysílání současně jak v MPEG-2, tak i v MPEG-4. Česká republika by se mohla nechat inspirovat například vývojem v Belgii – tedy spustit dva až tři multiplexy (veřejnoprávní i komerční) ve standardu MPEG-2 a po vypnutí analogového vysílání v roce 2010 spustit další dva až tři multiplexy ve standardu MPEG-4. V něm by mohly komerční televize nabízet programy v HDTV kvalitě obrazu, a to ať už zdarma, nebo jako placené.
- 35 -
10. Doplňkové služby Vedle kvalitnějšího přenosu obrazového zvukového signálu sebou digitalizace televizního a rozhlasového vysílání přináší také větší prostor pro přenos doplňkových služeb. Mezi ty nejdůležitější patří elektronický programový průvodce (Electronic Program Guide – EPG) a interaktivní služby založené na platformě MHP (Multimedia Home Platform). Ty na rozdíl od běžného teletextu v případě analogového televizního vysílání disponují mnohem většími možnostmi – jednak díky většímu datovému toku a s tím souvisejícími přenosovými kapacitami a jednak díky lepším zobrazovacím možnostem. Aplikace, určené pro tuto platformu, jsou psány v programovacím jazyku Java, který využívají také programy pro osobní počítače a internetové stránky. 10.1 Multimedia Home Platform – MHP Platforma MHP představuje uživatelské prostředí, jinými slovy operační systém, který uživateli umožňuje spouštět na přijímači programy podobné těm z osobních počítačů. Doplňkové služby, které sebou platforma MHP přináší, můžeme rozdělit do následujících kategorií: •
Elektronický programový průvodce – EPG
•
Interaktivní služby
•
Internet
•
Elektronická pošta
10.2 Elektronický programový průvodce – EPG Součástí datového toku digitálních multiplexů jsou kromě televizních a rozhlasových kanálů také doplňková data, která informují přijímač o vlastnostech jednotlivých programů těchto televizních a rozhlasových stanic. Umožňují mu automaticky se nakonfigurovat na jejich správný příjem a zobrazení. EPG slouží také pro naprogramování nahrávání pořadů nebo vytváření přehledu televizních programů podobně jako stránky číslo 300 na teletextu. Společně s modernizací nahrávacích zařízeních, ve kterých postupem času budou převládat hard-disky nad páskovými videokazetami, tak divák bude mít větší možnosti - 36 -
sám určovat, na co se bude dívat v danou chvíli a na co později. Neustálé prolínání světa počítačů a multimédií přináší stále nové možnosti. V takzvaných „multimediálních centrech“ moderních domácností, jejichž srdcem je právě počítač a na něž jsou napojena další elektronická zařízení v domácnostech, je například možno sledovat ze záznamu film, jehož konec se teprve vysílá a ukládá. Moderní přehrávače vybavené pevnými disky umožňují také pozastavit právě probíhající pořad v přímém přenosu, na několik minut opustit místnost a po návratu sledovat pořad v momentu jeho přerušení. Část filmu nebo televizní debaty, o který by divák ještě před několika lety přišel, se mezitím nahraje do paměti přehrávače nebo počítače. Elektronický programový průvodce přenáší v normách pro digitální televizi (DVB) a kompresi MPEG 2 nejčastěji následující data: •
čas začátku pořadu
•
doba trvání pořadu
•
název pořadu
•
krátký popis pořadu
•
podrobný popis pořadu
•
typ pořadu (film, sport, hudba, zprávy, atd.)
•
vhodnost pro děti
•
telefonní číslo pro interaktivní kanály
•
vícejazyčný popis programového kanálu Pro tuto službu používá Negroponte nejčastěji označení „osobní agent“. Je tím nej-
lepším způsobem, jak se vypořádat se záplavou potenciálně dostupných pořadů, které začnou chrlit desítky digitálních televizí. Počítače a televizní přijímače podle něj budou v budoucnu rozumět obsahu televizních pořadů stejně dobře, jako samotný divák. „Až se vrátím domů, moje budoucí video mi řekne: Nicholasi, zatímco jsi tu nebyl, prohlédlo jsem pět tisíc hodin televizních pořadů a nahrálo ti šest úseků v celkové délce čtyřiceti minut. Tvůj spolužák ze střední školy byl v diskuzním pořadu 'Today', dále tu máme dokumentární film o jižních Sporadách... a tak dále. To všechno díky dodatečným informacím v záhlaví pořadů“.29 Negroponte pro ně používá výstižného označení „bity o bitech“.
29 Negroponte (2001), str. 146
- 37 -
Takové využití EPG zatím současné digitální vysílání nabídnout neumí. Kromě krátkého či podrobného popisu pořadu a jeho typu by musely data EPS obsahovat také něco jako klíčová slova. Například u přírodopisných dokumentů názvy všech měst či přírodních úkazů o kterých se v dokumentu hovoří. Tyto klíčová slova by navíc musela být přiřazena k určitému úseku dokumentu, aby video, které dostalo pokyn hledat cokoli o jižním Tyrolsku, nahrálo jen ty části dokumentu o Alpách, které se Jižního Tyrolska týkají. Současná technika digitálního vysílání i příjmu je na podobné služby technologicky dostatečně připravena. Otázkou zůstává, kolik práce by dalo televizním studím „oklíčovat“ dopodrobna každou minutu dokumentu či diskuzního pořadu a jak velký zájem by o podobnou službu byl mezi diváky.
- 38 -
11. Interaktivita Digitální televize umožní divákům také mnohem větší míru interaktivity než v případě klasické analogové televize. Ta nabízela pouze omezenou volbu přijímaných informací prostřednictvím teletextu. Příkladů se nabízí nepřeberné množství. Od možností hlasovat v přímém přenosu v soutěžích či anketách přes volbu záběrů kamer až po účast diváka v televizních on-line diskuzích.
•
Interaktivita lokální
Pokud provozovatel televizního vysílání nemá přehled o volbách diváka, jde o takzvanou interaktivitu lokální. Kromě možnosti výběru titulků (kterou umožňuje i klasický teletext) jde především o možnost volby jednotlivých jazykových mutací zvukové stopy, nebo možnost výběru z několika záběrů kamer. Divák si bude moci vybrat, z pohledu které kamery chce vidět zpomalené záběry podařené akce či gólu u sportovních přenosů, či dá přednost dalšímu pokračování přenosu bez opakování. Fandové formule 1 či jiných motoristických sportů si zase budou moci zvolit, jestli chtějí sledovat závod sestříhaný z pohledů různých kamer včetně těch v zákulisí zázemí týmů či shlédnou celý závod pouze z pohledu kamery upevněné na helmě svého oblíbeného pilota.
•
Interaktivita úplná
Pokud mezi divákem a provozovatelem vysílání existuje zpětná vazba, jde o interaktivitu úplnou. Provozovatel díky ní může na nejrůznější požadavky a volby diváka reagovat okamžitou změnou vysílání. Je-li takto modifikované vysílání určeno pro všechny diváky, jde o interaktivitu neadresnou. Mezi ni by mohla v budoucnu patřit například placená televize (Pay TV). Jeden kanál by vysílal jen jeden program nebo film neustále dokola po celý den nebo týden a divák by si skrze zpětný kanál vyžádal údaje potřebné pro jeho dekódování. Příslušný pořad by pak mohl sledovat buď přímo (jako stream), nebo si jej nahrát na lokální hard-disk a shlédnout jej později, případně vícekrát – podle toho, jaká práva si koupil (platil by tak jednorázově - Pay per view). Mezi neadresnou interaktivitu patří také všechny formy interaktivních programů: - 39 -
hraní počítačových her, chaty nebo soutěžní či zábavní hlasování. Všichni diváci v tomto případě přijímají stejný obraz i zvuk, který by ale odpovídal zpětným reakcím od vícero diváků. Ještě větší revoluci přinese interaktivita adresná. Obsah vysílání se v tomto případě modifikuje na základě podnětů od jednoho diváka a je určen pouze pro jeho přijímač. Mezi tyto služby bude v budoucnu patřit především přístup na internet a s tím související využití internetového bankovnictví, home-shoppingu nebo například telefonickou službu VoIP (Voice over IP). Největší budoucnost ale zřejmě bude mít zejména služba video na přání (Video on demand – VOD) a hudba na přání (Audio on demand – AOD).
•
Bankovní služby
Jako první bankovní instituce zareagovala na proces digitalizace Poštovní spořitelna. Svým zákazníkům plánuje nabídnout přístup ke svému účtu prostřednictvím dálkového ovladače televize set-top boxem. Svým klientům chce navíc banka set-top boxy nabízet zdarma, což je při cenách kolem jednoho a více tisíc korun za zařízení velmi zajímavá nabídka. Zabezpečení prý bude na stejné úrovni jako při obsluze účtu přes internet. Poštovní spořitelna zřejmě na digitální pozemní vysílání hodně sází, protože nabízení settop boxů zdarma je podobné, jako kdyby banky nabízely ke službě obsluhy účtu přes telefon zdarma právě mobilní telefon. Do budoucna by tak obsluha osobních účtů z domácností (takzvaný homebanking) mohly být běžně dostupné i pro uživatele bez přístupu na internet.
- 40 -
12. Video on Demand – VOD Služba video na přání bude fungovat zřejmě velmi podobně jako dnešní videopůjčovny. Na rozdíl od principu „Pay per view“ se ale nejedná o vysílání jednoho konkrétního programu neustále dokola všem příjemcům, ale o vysílání nespočet programů podle přání každého diváka. Oba principy placené televize závisí na možnosti využívat zpětný kanál. V případě služby VOD je ale situace komplikovanější kvůli tomu, že přenosový kanál v rámci DVB-T nemá dostatečnou kapacitu pro přenos více pořadů najednou. Objednávka pořadu proběhne (stejně jako u Pay per view objednáním informací na dekódování signálu) přes zpětný kanál. Stejným kanálem ale bude sloužit také pro následný příjem programu. Nebude tedy možné sledovat jej na televizi okamžitě, ale zákazník bude muset počkat, až k němu pořad „přiteče“ pomalejším zpětným kanálem. Digitální televize tak v tomto případě bude fungovat spíše jen jako přenosový terminál a jako náhrada běžného PC připojeného k internetové síti. Placenou službu VOD spustila v ČR jako první televize Nova, stalo se tak 6. října 2006. V zásadě nejde o klasický případ služby VOD, který bude v budoucnu nabízet digitální televize. Divák si může přes internet objednat a stáhnout do počítače jednotlivé díly televizních seriálů, které Nova vyrábí a které již odvysílala. Cena za jednu epizodu je 46 korun a umožňuje neomezené množství shlédnutí, po 24 hodinách od aktivace se ale epizoda automaticky zablokuje. Poněkud odlišnou službu nabízí již několik let také Česká televize. V jejím případě nabízí ke shlédnutí nejen seriály, ale všechny své pořady (tedy i diskuze, soutěže nebo zábavní pořady) úplně zdarma. Pořady ale nelze stáhnout na pevný disk počítače, ale lze je sledovat jen jako takzvaný „stream“, tedy pouze v reálném čase. Sledování těchto pořadů také vyžaduje dostatečně rychlé připojení k internetové síti. Podle Negroponta bude v nastávajícím digitálním světě jen velmi málo přímých přenosů. Bity je mnohem snazší přesouvat než atomy a rovněž je není nutné přijímat nebo pouštět v tomtéž čase, jako byly odeslány. Dá se očekávat, že s výjimkou sportovních událostí nebo voleb bude televize i rádio vysílat asynchronně, a to buď na žádost příjemce (VOD) nebo pomocí „prosévání“ (broadcatching). Tato metoda spočívá v tom, že vysílač vysílá nespočet pořadů a až přijímač z nich vybírá ty, jež odpovídají poža- 41 -
davkům diváka. Jde tedy o velmi podobnou představu jako Pay per view TV, ovšem s tím rozdílem, že televize nevysílá jen jeden program neustále dokola, ale vysílá velmi obsáhlý tok dat. Současná kapacita datového přenosu u DVB-T, ani u kabelového přenosu DVB-C nebo satelitního digitálního vysílání DVB-S, ale zatím tyto služby neumožňuje.
- 42 -
13. Nová role reklamy v digitálním vysílání Zavedení placené služby Video On Demand (VOD) podle Negroponta umožní také rychlejší uplatnění digitální televize a pomůže rovněž financovat její rozvoj. Náklady na provoz vysílání budou, podobně jako u asynchronních médií (například časopisů), rozděleny mezi inzerenty a samotné diváky (čtenáře). Průnik časopisů na úzce specializované trhy nevedl nutně k zásadní změně jejich obsahu, ale přesunul v každém případě část nákladů a ceny na čtenáře a předplatitele. V některých speciálních časopisech není dokonce vůbec žádná inzerce. Stejně tak tomu bude i v případě specializovaných digitálních televizí. V některých případech bude divák moci přijímat týž materiál jako ostatní, jenomže bez reklam a za tudíž za mnohem vyšší cenu. V jiných případech bude reklama natolik personifikovaná, že ji nebude možné oddělit od zpráv – bude totiž sama zprávou. Podle jedné z vizí Negroponta bude například stačit, aby uživatel zadal do přijímače informaci, že hodlá koupit auto určitého typu za určitou sumu peněz a reklamní společnosti mu budou přes digitální vysílání posílat speciálně sestavené bloky televizních či rozhlasových reklam přímo na zakázku. Cena takové reklamy bude pravděpodobně mnohem vyšší než u běžného reklamního bloku, který je víceméně vítanou pětiminutovou pauzu na protažení těla nebo návštěvu toalety uprostřed napínavého filmu. Dostane se totiž pouze k zákazníkovi, který o ni opravdu stojí a bude tak několikanásobně účinnější něž běžná televizní reklama v blocích. Budoucí média budou stále více fungovat na opačném principu než dnes. Jejich základem bude to, že čtenář, posluchač nebo divák si bude „tahat“ informace, o než má zájem, namísto aby jen pasivně přijímal předem připravený program.
- 43 -
14. Jak se přenáší signál digitální televize Co se týká technologie přenosu digitálního televizního vysílání, zaměřil jsem se v textu především na aktuální a nejvíce problematickou technologii pozemního vysílání. Existují však také další možnosti, jak vysílat a přijímat digitální televizní signál. Každá pátá domácnost v České republice sleduje analogovou televizi přes kabel, každá sedmá pak přes satelit30. To je sice v rámci Evropské unie mírný podprůměr, přesto jde o nezanedbatelnou část telekomunikačního trhu. Stejně jako v případě pozemního digitálního vysílání (DVB-T) nabízejí také satelitní digitální vysílání – Digital Video Broadcasting for Satellite Services (DVB-S) a digitální kabelové vysílání – Digital Video Broadcasting for Cable (DVB-C) lepší kvalitu obrazu a zvuku a větší nabídku televizních programů. V případě DVB-S je největší výhodou stoprocentní pokrytí celé České republiky. To může hrát rozhodující roli pro diváky v oblastech se špatným příjmem pozemního vysílání přes anténu, kde současně nenabízí služby žádný operátor kabelového vysílání. Většina programů je však vzhledem k autorským právům zakódována a sledování programů vyžaduje placené dekódovací zařízení. DVB-C zase nabízí větší množství programů než DVB-S a bez nutnosti otáčet parabolou satelitu. Stejně jako v případě DVB-S se ale za příjem programů platí kromě koncesionářských poplatků také telekomunikačnímu operátorovi. Velkou budoucnost proto před sebou má nejmladší již fungující technologie přenosu digitální televize - vysílání přes internetový protokol (IPTV). Spíše slepou cestou vývoje a určitou raritou naopak možná bude zahájení vysílání televizního programu do mobilních telefonů (DVB-H). Oběma technologiím se blíže věnují následující podkapitoly. 14.1 Mobilní televize DVB-H Televize by se v blízké budoucnosti měla dostat také do mobilních telefonů. Nové generace těchto přístrojů, které kromě volání a psaní SMS zpráv už dnes umožňují datové přenosy, přístup na internet, poslech rádia nebo fotografování, začnou v několika dalších letech umět také přijímat digitální televizní signál a zobrazovat jej na svých disp30 Viz. příloha č.1.
- 44 -
lejích. Stejně jako u mnoha dalších oblastí digitalizace, ani v případě mobilní televize, ještě není zřejmé, jakým směrem se Evropa a s ní i Česká republika vydá. V současné době se politici i odborníci z řad telefonních operátorů rozhodují mezi dvěma variantami – technologií DMB (Digital Multimedia Broadcasting) a DVB-H (Digital Video Broadcasting – for Handhels). Jednoznačným vítězem není ani jedna z nich. Mírně lepší pozici má ale technologie DVB-H, kterou podpořila také evropská komisařka pro informační společnost a média Vivian Redingová, když na veletrhu CeBIT v roce 2007 kritizovala pomalý a nekoordinovaný postup většiny evropských zemí při zavádění mobilní televize. Nelíbí se jí, že se operátoři a další zainteresované subjekty nedokázali dohodnout na jednotném standardu, kterým by podle ní měl být právě DVB-H. Nepatrně ve prospěch DVB-H vyzněly také závěry studie Evropské komise, která zjišťovala vývoj mobilní televize členských zemí: 17 členských zemí (mezi nimiž je také Česká republika) sází na technologii DVB-H, zbývající podporují spíše technologii DMB. Mezi tuto co do počtu států menší skupinu ale patří evropské elektronické velmoci jako například Velká Británie, Německo nebo Francie. Další země jako Irsko, Portugalsko nebo Švédsko zatím technologii DMB testují. Mobilní televize na bázi DVB-H je v Evropě nejúspěšnější v Itálii, kde má již asi čtyři sta tisíc uživatelů.
•
DVB-H
Princip šíření signálu pomocí technologie DVB-H vychází z pozemního vysílání (DVBT). Používají se stejné pozemní vysílače a oproti běžným datovým sítím určeným k přístupu mobilních telefonů na internet se jedná o jednosměrný přenos – pouze od vysílače do mobilního telefonu. Technologie DVB-H je oproti DVB-T navíc upravena tak, aby mobilní telefon nemusel být stále na příjmu a mohl tak šetřit baterii. Běžný způsob příjmu signálu je totiž velmi náročný na energii, což by u přenosných zařízení způsobovalo velké problémy. V případě DVB-H se proto používá technika časového segmentování (time-slicing), která umožňuje příjem signálu jen v pravidelně se opakujících intervalech. Díky mnohem menšímu rozlišení obrazu se navíc do jednoho DVB-H multiplexu vejde více programů než v případě DVB-T (až desetinásobně). Frekvence, na jakých se v budoucnu objeví televizní signál pro mobilní telefony, zatím nejsou ustanoveny, stejně jako to, zda se pro komprimaci videa použije standard MPEG-2 nebo MPEG-4. Kromě „obyčejného“ vysílání televizního programu by měla technologie DVB-H podporovat - 45 -
také vysílání nejrůznějších dodatečných zpráv a interaktivních služeb, které si pak na mobilu bude možné současně s programem nechat zobrazit či přehrát. To už bude záležet na nabídkách jednotlivých operátorů.
•
DMB
Technologie DMB je zase naopak odvozena od rozhlasového standardu DAB (Digital Audio Broadcasting). DAB proto využívá jiné spektrum frekvencí, a to ty, které jsou určeny rozhlasovému vysílání. V blízké budoucnosti by tedy mohly být lépe dostupné, než dosud neuvolněné kmitočty analogového televizního vysílání, bez kterých se DVB-H neobejde. V České republice zatím o testování mobilní televize není příliš velký zájem. Do prvního licenčního řízení na vysílání pomoci technologie DVB-H, které proběhlo v lednu a únoru roku 2007, se přihlásily jen tři žadatelé. Mobilní operátor T-Mobile, který dosud žádné televizní vysílání neprodukuje, rozhlasová stanice Radio Proglas a televizní Stanice O, která vysílá hudební televizi Óčko přes satelit a v kabelových sítích. Důvodem byla určitě také skutečnost, že licence na zkušební vysílání platila jen pro část Prahy a byla platná jen do konce května. Časový rozsah vysílání byl přitom stanoven na minimálně 8 hodin denně. Největší zkušenosti s DVB-H měl do té doby T-Mobile, který sice žádný zvukový ani obrazový program neprodukuje, ale v roce 2006 vysílání DVB-H opakovaně testoval. Oba dva další žadatelé mají zase hotový program, který mohou do DVB-H pustit, i když u Radia Proglas jde jen o rozhlasové vysílání. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nakonec udělila dočasné licence společnostem Radio Proglas a Stanici O vysílající televizi Óčko. Vzhledem k omezeným možnostem mobilních zařízení, jako je například velikost displeje, vidím budoucnost mobilní televize spíše ve sledování zpravodajství nebo přehledu aktuální dopravní situace nebo počasí. I ty největší displeje nejnovějších typů mobilních telefonů totiž mají úhlopříčku o velikosti maximálně deseti centimetrů, což příliš velký komfort při sledování delších pořadů neumožňuje. Současný trend ve sledování televize navíc míří právě opačným směrem, lidé nakupují nejčastěji velkoformátové LCD nebo plazmové obrazovky, často s úhlopříčkou větší než jeden metr. O spuštění služby DVB-H pro veřejnost se zatím v České republice neuvažuje. - 46 -
Stejně je tomu i v zahraničí - komerční provoz nebyl spuštěn ještě v žádné zemi Evropské unie. Mobilní telefony s podporou DVB-H zatím nejsou ani ve volném prodeji. Sledování digitálního televizního vysílání na mobilních telefonech bude podléhat koncesionářským poplatkům. Zatím ale není známo, o jakou částku půjde, ani to, zda budou za příjem televizního signálu požadovat nějaké poplatky navíc také mobilní operátoři. Vše záleží na zájmu uživatelů. Ten se ale při tolika neznámých bude zvedat jen velmi pomalu. 14.2 Televize přes internetový protokol – IPTV Další možností, jak přenášet digitální televizní signál, je jeho vysílání přes vysokorychlostní internetové přípojky (ADSL) nebo optické kabely – takzvaná IPTV (Internet Protocol Television). Tato technologie bývá často nesprávně zaměňována s kabelovou digitální televizí DVB-C nebo vysíláním přes internet. Technologicky se ale všechny tři platformy liší. Hlavní rozdíly jsou v řešení distribuce signálu od vysílatele ke koncovému zákazníkovi, přijímacích zařízeních a také v dostupnosti těchto služeb. Zatímco společnosti nabízející příjem digitálního televizního signálu přes kabel, se omezují především na hlavní aglomerace a sídliště s větším počtem obyvatel, IPTV může být díky mnohem rozsáhlejší síti pevných telefonních linek dostupná většímu počtu zákazníků. IPTV využívá stejnou distribuční síť jako vysokorychlostní připojení k internetu, nejde ale o klasické internetové vysílání. Signál IPTV je distribuován po privátní IP síti, která není dostupná široké veřejnosti, ale pouze těm zákazníkům, kteří si ji předplatili. Klasické internetové vysílání, které v České republice zatím provozuje pouze Česká televize (zpravodajský kanál ČT24, který vysílá živě na internetových stránkách televize) a společnost Stanice O (hudební stanice Óčko, přístupná z internetového zpravodajského serveru iDNES), proto nelze za IPTV považovat. Důvodem jsou autorská práva. Většina pořadů jako zahraniční filmy a seriály, ale také sportovní přenosy ze zahraničí, nakupují televize pouze pro území České republiky. Proto nemohou být vysílány volně nejen přes internet, ale také například přes satelit, protože by je v tom případě bylo možné sledovat odkudkoliv na světě. Stejně jako v případě satelitu tak i u IPTV je nutno pro sledování takových programů mít speciální přijí- 47 -
mač a dekódovací kartu. Oproti kabelové televizi se technologie IPTV liší především v kapacitě datového přenosu. U kabelových sítí je toto pásmo několikanásobně širší a umožňuje v jednom okamžiku přijímat všechny nabízené programy. Klasická telefonní linka nebo přípojka s vysokorychlostním internetem ADSL přenos tak velkého množství dat neumožňuje. Do domácnosti se tak ze sběrného bodu (DSLAMu)31 vysílá vždy jen jeden program nebo zvolenou službu. Divák si na svém televizoru zvolí program, stisknutím příslušného tlačítka dálkového ovladače vyšle signál do této centrály a ta mu do jeho televizoru pošle právě tuto jednu stanici. Příjemce IPTV by neměl být dále než asi 3,5 kilometru od nejbližšího DSLAMu. Počet uživatelů, připojených na jeden takový bod by navíc měl být omezený, aby nedocházelo výpadkům. Z toho vyplývá, že IPTV, stejně jako kabelová televize, je předurčena, alespoň v počátcích své existence, na oblast velkých měst. U menších obcí bude záležet na počtu zájemců o IPTV tak, aby se telefonnímu operátorovi vyplatila investice do rozšíření sítě DSLAMů. Mezi největší nevýhody přenosu digitálního televizního vysílání pomocí technologie IPTV patří z pohledu diváka dlouhá prodleva mezi přepnutím programu, způsobena tím, že k volbě programu nedochází u přijímače ale ve vzdáleném DSLAMu. Velkou výhodou IPTV je naopak mnohem větší nabídka doplňkových služeb jako je elektronický programový průvodce – Electronic Programming Guide (EPG), placené pořady - Pay Per View (PPV) nebo video na žádost - Video on Demand (VoD). Díky oddělení pásma pro telefonování a data lze navíc současně sledovat IPTV, telefonovat nebo být připojen na internet. Všechny telekomunikační služby v domácnosti si tak může zákazník objednat u jednoho operátora. V České republice nabízí IPTV ve své síti pouze telefonní operátor Telefónica O2. Objednat si lze celkem 30 televizních stanic v nejrůznějších programových balíčcích. IPTV testuje také další operátor Volný.
31 DSLAM (Digital Subscriber Line Acess Multiplexer) je přístupový bod, který je napojen na ústřednu telefonního operátora. Na jeden DSLAM je připojujeno až několik tisíc uživatelů.
- 48 -
Závěr Digitalizace pozemního televizního vysílání je dlouhodobý proces. Česká republika stojí i přes několikaleté zkušební vysílání a úsilí většiny zainteresovaných stran na samotném počátku. Parlament dosud neschválil novelu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, která by mohla vyřešit problémy, které způsobily současný „zamrznutý stav“. Část televizních společností vlastní vysílací licence, ale nemá přístup k frekvencím, na kterých by mohla vysílat. Celoplošné komerční televize totiž zatím nepřistoupili na Technický plán digitalizace, který stanovuje termíny a oblasti, kde by se měly vypínat analogové kmitočty a zahájit digitální vysílání. Cílem práce bylo zaměřit se právě na tyto zatím nevyřešené problémy a neodpovězené otázky. Za ty nejdůležitější považuji nezávaznost a právní nevymahatelnost Technického plánu přechodu na digitální vysílání, bez kterého by mohl celý proces digitalizace skončit dříve, než se vůbec rozjede. Další zpoždění může nastat, pokud televizní společnosti, které podle zatím neschváleného návrhu novely o rozhlasovém a televizním vysílání získají dočasné licence, ty své původní neobhájí. V tom případě bude vypsáno nové výběrové řízení a hrozí další žaloby a kasační stížnosti u soudu. Rozvoj digitálního vysílání do velké míry závisí především na jeho oblibě u veřejnosti, a ta by mohla být neustálým odsouváním zahájení vysílání otrávena. Nejistota panuje zatím nejen ohledně termínů spuštění digitálních multiplexů, ale také například v případě zvolené technologie komprese digitálního vysílání. V obchodech jsou v prodeji zatím pouze set-top boxy umožňující příjem dat ve formátu MPEG-2, který je ale do budoucna nevhodný pro vysílání programů ve vysokém rozlišení obrazu (HDTV). Velkým konkurentem pozemního digitálního vysílání je proto mnohem rychleji se rozvíjející nabídka přenosu digitálního signálu přes kabel, satelit a nově také přes internetový protokol. Pokud by se spuštění pozemní vysílací sítě opět o několik let muselo odložit, hrozí, že především televizní společnosti dají přednost právě těmto technologiím.
- 49 -
Anotace Bakalářská práce se zabývá problematikou digitalizace pozemního televizního vysílání v České republice. Přínosem digitalizace pozemního televizního vysílání je úspora vysílacích frekvencí, lepší kvalita obrazu a zvuku a nabídka množství doplňkových interaktivních služeb. Cílem práce je popsat situaci před začátkem digitalizace v České republice, její dosavadní průběh a možnosti dalšího vývoje. Jsou zde popsány také základní legislativní a technologické problémy, které v České republice přechod z analogového na digitální televizní vysílání způsobuje. Tento proces v současnosti probíhá také ve většině evropských zemí, jejich rozdílné výchozí podmínky a způsoby přechodu na digitální vysílání jsou srovnány s podmínkami v České republice. V závěru práce jsou vysloveny některé myšlenky vizionáře digitálních technologií Nicholase Negroponta o možném budoucím vývoji digitální televize. Summary The topic of my dissertation is digitizing of overland telecasting in the Czech republic. Reduction of broadcasting frequence, better quality of video nad audio and number of supplemental interactive services are asset of digitizing of overland telecasting. Description of situation before initiation of digitizing in the Czech republic, description of its present situation and its possibilities of next progress are aims of my dissertation. In my dissertation basic legislative and technological problems are defined. These problems are implicated by conversion from analogous telecasting to digital telecasting. These days digitizing is in progress in the most of countries in Europe. Their different starting terms and ways of conversion to digital telecasting are equated with the Czech republic. At he close of my dissertation some ideas of visionarist of digital technologies – Nicholas Negroponte – are enounced. Nicholas Negroponte speaks about coming progress of digital television.
- 50 -
Věcný rejstřík Audio on Demand (audio na žádost)............................................................................36 DVB-C (kabelové digitální televizní vysílání)..................................................................38 DVB-H (mobilní televize – vysílání digitální televize do sítě mobilních telefonů).........39 DVB-S (satelitní digitální televizní vysílání)....................................................................38 DVB-T (pozemní digitální televizní vysílání).....................................................................7 EPG (elektronický programový průvodce).......................................................................33 HDTV (vysílání ve vysoké kvalitě obrazu a zvuku)..........................................................27 IPTV (digitální televizní vysílání přes internetový protokol)...........................................41 MHP (softwarová platforma pro spouštění aplikací v digitální televizní síti).................32 MPEG-2, MPEG-4 (formáty pro komprimaci obrazu)..................................................26 multiplex (digitální vysílací síť)........................................................................................7 Pay Per View (jednorázová platba za zhlédnutí audiovizuálního díla).........................35 Pay TV (placená televize).................................................................................................35 plnoformátová televize (televize vysílající široké spektrum pořadů: filmy, seriály, zábavní a sportovní pořady, dokumenty nebo sport)...........................................................22 prime-time (hlavní vysílací čas)......................................................................................25 product placement (záměrné a placené umístění značkového výrobku do audiovizuálního díla za účelem jeho propagace)......................................................................19 set-top box (přístroj pro převod digitálního televizního signálu na obraz a zvuk zobrazený na televizních obrazovkách).....................................................................................7 stream (jednosměrný přenos audia nebo videa po digitálních sítích v reálném čase)...35 Video on Demand (video na žádost).............................................................................36 VoIP (telefonování přes internetový protokol)................................................................36
- 51 -
Seznam literatury
•
Duspiva, Zdeněk 2004. Digitalizace jako budoucnost elektronických médií. Praha: Votobia.
•
Negroponte, Nicholas 2001. Digitální svět. Praha: Management Press.
Internetové zdroje
•
www.rrtv.cz (internetové stránky Rady pro rozhlasové a televizní vysílání)
•
www.ctu.cz (internetové stránky Českého telekomunikačního úřadu)
•
www.micr.cz (internetové stránky Ministerstva informatiky České republiky)
•
www.ceskatelevize.cz (internetové stránky Česká televize)
•
www.nova.cz (internetové stránky televize Nova)
•
www.iprima.cz (internetové stránky televize Prima)
•
www.febio.tv/cz/index.php (internetové stránky televize Febio TV)
•
www.tvpohoda.cz (internetové stránky televize TV Pohoda)
•
www.z1.tv (internetové stránky televize Z1)
•
www.barrandovstudio.cz (internetové stránky televize TV Barrandov)
•
www.rta.cz (internetové stránky Regionální televizní agentury – RTA)
•
www.staniceo.cz (internetové stránky televize Óčko)
•
www.rozhlas.cz ( internetové stránky Českého rozhlasu)
•
www.ctk.cz (internetové stránky České tiskové kanceláře - infobanka)
•
www.redaktori.cz (blog redaktorů vydavatelství Computer Press)
•
www.digizone.cz (internetový server věnující se digitálnímu vysílání)
•
www.digitalnitelevize.cz (internetový server věnující se digitálnímu vysílání)
•
www.louc.cz (elektronický magazín o médiích a žurnalistice)
•
www.ceskamedia.cz (internetový server věnující se české mediální scéně)
•
www.lupa.cz (internetový server věnující se českém internetu)
•
www.ihned.cz (zpravodajský server Hospodářských novin)
•
www.idnes.cz (zpravodajský server Mladé fronty DNES)
•
www.mobilmania.cz (internetový server věnující se mobilním telefonům)
- 52 -
Přílohy
•
příloha č. 1: Podíly domácností v 27 zemích Evropy (členové EU plus Bulharsko a Rumunsko) podle způsobu přijímání TV v září roku 2005 (údaje v milionech a procentech).
počet domácností Rakousko 3,28 Belgie 4,34 Bulharsko 2,93 ČR 4,10 Kypr 0,25 Dánsko 2,48 Estonsko 0,61 Finsko 2,42 Francie 26,30 Německo 39,10 Řecko 3,91 Maďarsko 3,90 Irsko 1,40 Itálie 22,50 Lotyšsko 0,91 Litva 1,37 Lucembursko 0,18 Malta 0,13 Nizozemí 7,05 Polsko 13,70 Portugalsko 5,10 Rumunsko 7,70 Slovensko 1,84 Slovinsko 0,69 Španělsko 14,43 Švédsko 4,51 Velká Británie 24,75 průměr 199,87 stát
pozemní analogová TV 0,37 0,06 1,22 2,67 0,23 0,64 0,31 1,09 15,92 3,50 3,69 1,30 0,59 17,26 0,64 1,00 0,03 0,03 0,20 8,33 3,19 4,82 0,95 0,29 10,68 1,16 13,40 93,54
% podíl 11,3 1,4 41,6 65,0 91,5 25,8 50,8 45,0 60,5 9,0 94,3 33,3 42,0 76,7 69,9 73,1 14,3 23,1 2,8 60,8 62,5 62,6 51,6 41,3 74,0 25,7 54,1 46,8
satelit 1,60 0,33 0,21 0,57 0,02 0,52 0,05 0,20 6,21 13,92 0,22 0,60 0,37 5,00 0,07 0,06 0,04 0,0 0,65 2,37 0,53 0,23 0,44 0,09 2,48 0,94 8,02 45,74
% podíl 48,8 7,6 7,2 14,0 8,5 21,0 8,2 8,3 23,6 35,6 5,7 15,4 26,6 22,2 7,7 4,4 22,9 0,0 9,2 17,3 10,4 3,0 23,9 13,0 17,2 20,9 32,4 22,9
% podíl 1,31 39,9 3,94 90,8 1,50 51,2 0,86 21,0 0,0 0,0 1,32 53,2 0,25 41,0 1,13 46,7 3,34 12,7 21,68 55,4 0,0 0,0 2,00 51,3 0,44 31,4 0,0 0,0 0,20 22,4 0,31 22,6 0,11 62,9 0,10 76,9 6,20 87,9 3,00 21,9 1,38 27,1 2,65 34,4 0,45 24,5 0,31 44,9 1,18 8,2 2,40 53,3 3,30 13,3 59,36 29,7 kabel
zdroj: výzkum společnosti Dataxis pro Evropskou komisi, infobanka ČTK.
- 53 -
•
příloha č. 2: Ucelené oblasti pro přechod na digitální vysílání.
zdroj: Český telekomunikační úřad, http://www.ctu.cz/1/download/OOP/TPP/TPP_OOP_15_12_2006_39.pdf
•
příloha č. 3: Multiplex veřejné služby – veřejnoprávní multiplex ( síť 1).
Oblast Region 1 Hlavní město Praha a Středočeský kraj Jihočeský, Plzeňský, Karlovarský kraj a 2 Vysočina Ústecký, Liberecký, Královéhradecký a 3 Pardubický kraj 4 Moravskoslezský a Olomoucký kraj 5 Jihomoravský a Zlínský kraj
Nejzazší termín startu DVB-T 10. říjen 2010 10. říjen 2010 10. říjen 2010 10. říjen 2010 10. říjen 2010
zdroj: Český telekomunikační úřad, http://www.ctu.cz/1/download/OOP/TPP/TPP_OOP_15_12_2006_39.pdf
- 54 -
•
příloha č. 4: Multiplex 2 a 3 (sítě 2 a 3).
Doba Zahájení Ucelená základního vysílání oblast souběhu DVB-T (v měsících) červen Brno město 3 2007 září Praha 5 2007 září Praha město 5 2007 listopad Ostrava 6 2007 duben Sušice 6 2008 červen Plzeň 8 2008 listopad Trutnov 7 2008 březen Brno 11 2009 červen Jihlava 6 2009 České listopad 6 Budějovice 2009 únor Zlín 6 2010 červen Jeseník 9 2010
Termín ukončení základního souběhu
Termín ukončení celkového souběhu
Počet dotčených obyvatel (v tisících)
srpen 2007
září 2007
520
leden 2008
listopad 2008 1 230
leden 2008
listopad 2008 1 000
duben 2008
leden 2010
1 060
září 2008
březen 2009
330
leden 2009
srpen 2009
890
červen 2009
březen 2010
1 230
leden 2010
červenec 2010 1 080
listopad 2009
květen 2010
520
duben 2009
září 2010
570
červenec 2010
říjen 2010
830
září 2010
říjen 2010
1 130
zdroj: Český telekomunikační úřad, http://www.ctu.cz/1/download/OOP/TPP/TPP_OOP_15_12_2006_39.pdf
- 55 -
•
příloha č. 5: Multiplex 4 (síť 4).
Region Ústecký kraj Středočeský kraj Hlavní město Praha Moravskoslezský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Liberecký kraj Pardubický kraj Královéhradecký kraj Jihomoravský kraj Kraj Vysočina Jihočeský kraj Zlínský kraj Olomoucký kraj
Nejzazší termín zahájení vysílání DVB-T červen 2008 červen 2008 červen 2008 červen 2008 červen 2008 červen 2008 listopad 2008 listopad 2008 listopad 2008 březen 2009 červen 2009 listopad 2009 únor 2010 září 2010
zdroj: Český telekomunikační úřad, http://www.ctu.cz/1/download/OOP/TPP/TPP_OOP_15_12_2006_39.pdf
- 56 -
•
příloha č.6: Termíny částečného a celkového vypnutí současného analogového pozemního TV vysílání v Technickém plánu přechodu (k prosinci 2006):
oblast
vysílač
termín základního vypnutí analogu
termín celkového vypnutí analogu
počet dotčených obyvatel v tisících
Brno-město
Brno-město, Brno-Hády
srpen 2007
září 2007
520
Praha
Cukrák
leden 2008 (*) listopad 2008
1230
Praha-město
Mahlerovy sady
leden 2008
listopad 2008
1000
Ostrava
Hošťálkovice
duben 2008
leden 2010
1060
Sušice
Svatobor
září 2008 (**)
srpen 2009
330
Plzeň
Krašov
leden 2009
srpen 2009
890
Trutnov
Černá hora
červen 2009
březen 2010
1230
Jihlava
Javořice
listopad 2009
květen 2010
520
Brno
Kojál
leden 2010
červenec 2010 1080
České Budějovice
Kleť
duben 2010
září 2010
Zlín
Tlustá hora
červenec 2010 říjen 2010
830
Jeseník
Praděd
září 2010
1130
říjen 2010
570
(* s výjimkou ČT2 - září 2007) (** s výjimkou ČT2 - červen 2008) zdroj: Český telekomunikační úřad, http://www.ctu.cz/1/download/OOP/TPP/TPP_OOP_15_12_2006_39.pdf
- 57 -
