UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra primární pedagogiky. Obor: učitelství pro mateřské školy

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra primární pedagogiky

ZDEŇKA ŠMAHELOVÁ III. ročník – kombinované studium

Obor: učitelství pro mateřské školy

VYUŽITÍ PRVKŮ DRAMATICKÉ VÝCHOVY PŘI ROZVOJI OSOBNOSTI DÍTĚTE V PŘEDŠKOLNÍM VĚKU Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Alena Vavrdová, Ph.D.

OLOMOUC 2011

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod odborným vedením vedoucího a garanta bakalářské práce a použila jsem jen uvedených pramenů a literatury. Ve Dvorcích dne 6. 1. 2011. ……………………………………….

Děkuji Mgr. Aleně Vavrdové, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce, poskytování osobních zkušeností a materiálových podkladů k práci. Taktéž děkuji všem paním učitelkám MŠ za cenné rady.

Obsah ÚVOD ................................................................................................................................. 6 1

STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA DÍTĚTE PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU Z HLEDISKA PSYCHOLOGICKÉHO A PEDAGOGICKÉHO ............................. 7 1. 1

Fáze vývoje dětí předškolního věku.................................................................... 7

1. 2

Vnímání............................................................................................................... 7

1. 3

Představivost ....................................................................................................... 8

1. 4

Pozornost............................................................................................................. 8

1. 5

Paměť .................................................................................................................. 8

1. 6

Myšlení a řeč ....................................................................................................... 9

1. 7

Konkrétismus .................................................................................................... 10

1. 8

Dětská kresba .................................................................................................... 10

1. 9

Emoční vývoj .................................................................................................... 10

1. 10 2

3

City sociální .................................................................................................. 11

OSOBNOST UČITELKY MATEŘSKÉ ŠKOLY.................................................... 14 2. 1

Osobnostní předpoklady ................................................................................... 14

2. 2

Vzdělání, dovednosti......................................................................................... 14

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO PŘEDŠKOLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ (RVP PV) .................................................................................................................. 15 3. 1

Východiska a směřování RVP PV .................................................................... 15

3. 1. 1

Základní znaky osobnostně zaměřené výchovy........................................ 16

3. 1. 2

Vztah MŠ k rodině .................................................................................... 17

3. 2

Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání – základní dělení.... 17

3. 3

RVP PV a dramatická výchova......................................................................... 18

3. 3. 1 3. 3. 2

Cíle dramatické výchovy........................................................................... 18 Význam dramatické výchovy pro rozvoj osobnosti dítěte předškolního věku ............................................................................................................ 18

4

5

UPLATŇOVÁNÍ PRVKŮ DRAMATICKÉ VÝCHOVY V PRAXI ...................... 20 4. 1

Příklady uplatňování prvků dramatické výchovy u nejmenších dětí ................ 20

4. 2

Metodika dramatické výchovy u dětí v předškolním věku ............................... 21

4. 2. 1

Zdroj dramatické výchovy ........................................................................ 21

4. 2. 2

Prolínání významu pojmů: metoda, technika, cvičení, hra ....................... 21

NÁMĚTY PRO REALIZACI PRVKŮ DRAMATICKÉ VÝCHOVY ................... 22 5. 1

Komunitní kruhy ............................................................................................... 22

5. 2

Kvalitní naslouchání – vnímání uměleckých projevů, děl, a poznávání světa kultury, tradic .................................................................................................... 23

6

5. 3

Hry a cvičení ..................................................................................................... 24

5. 4

Aktivní podíl dětí na kulturním životě .............................................................. 25

METODICKÉ LISTY............................................................................................... 26 6. 1

Auta ................................................................................................................... 27

6. 2

Barvy ................................................................................................................. 28

6. 3

Berušky ............................................................................................................. 29

6. 4

Broučci .............................................................................................................. 31

6. 5

Cvičení pohybově akusticko – zraková............................................................. 32

6. 6

Hrošík Bumba ................................................................................................... 35

6. 7

Klíče .................................................................................................................. 37

6. 8

Koňské dostihy.................................................................................................. 39

6. 9

Moji kamarádi ................................................................................................... 41

6. 10

Relaxační cvičení .......................................................................................... 42

6. 11

Traktory......................................................................................................... 43

6. 12

Vánoce .......................................................................................................... 45

6. 13

Velikonoce .................................................................................................... 46

6. 14

Vláček ........................................................................................................... 48

ZÁVĚR ............................................................................................................................. 50 LITERATURA.................................................................................................................. 51 SEZNAM PŘÍLOH........................................................................................................... 53

ÚVOD Dramatická výchova dává dětem možnost prožitků a získávání vlastních zkušeností, propojuje prvky výtvarné, hudební, pohybové, pracovní výchovy, prohlubuje estetickou i mravní výchovu, přispívá k ekologické výchově, kultivuje hlas, rozvíjí řeč a tím i myšlení. Zkušenosti ze zápisů dětí do prvních tříd signalizují zhoršující se připravenost dětí na školu právě v oblasti rozvoje řeči a komunikativních schopností. Přibývá dětí s vadou výslovnosti, nedostatečnou slovní zásobou a také těch, které nerozumějí významu slov. Tento stav je pravděpodobně důsledkem pasivního vnímání vzniklého pouhým sledováním programů (např. v televizi) bez živého aktivního kontaktu. Pro řešení těchto problémů se dramatická výchova přímo nabízí. Děti jsou hravé, mají rády rytmus, potřebují stimulovat k aktivitě, a tak lze vhodnými komunikačními prostředky brousit výslovnost hlásek, včas objevovat a odstraňovat vady, a hlavně jim napomáhat v rozšiřování slovní zásoby. Z výše uvedených důvodů jsem si pro svou bakalářskou práci vybrala téma ,,Využití prvků dramatické výchovy při rozvoji osobnosti dítěte v předškolním věku.“ Práci člením na část teoretickou, kde charakterizuji dítě předškolního věku, osobnost pedagogického pracovníka, zabývám se Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání (dále jen RVP PV). Významná je část shrnující vliv dramatické výchovy na rozvoj osobnosti dítěte v předškolním věku. V praktické části se zaměřuji na metodiku dramatické výchovy a poté se věnuji konkrétním námětům pro realizaci dramatické výchovy, včetně zpracování metodických listů, které by měly být malým zásobníkem dramatických her pro učitelky mateřských škol. V přílohách lze nalézt vše potřebné k metodickým listům, což usnadní pedagogickému pracovníkovi čas na přípravu vlastní práce s dětmi.

6

1

STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA DÍTĚTE PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU Z HLEDISKA PSYCHOLOGICKÉHO A PEDAGOGICKÉHO

1. 1 Fáze vývoje dětí předškolního věku Dítě předškolního věku prochází dvěma fázemi vývoje: a) 3. – 4. rok – předškolní dětství (druhé dětství) b) 5. – 6. rok – starší předškolní věk1 Dítě se mezi 3. – 6. rokem celkově mění. Typická baculatost z předchozího období se přeměňuje ve vytáhlost. Postupně se zdokonaluje hrubá motorika, automatizuje chůze i pohybová koordinace. Spolu s procesem osifikace zápěstních kůstek se rozvíjí jemná motorika a po čtvrtém roce se vyhraňuje převaha jedné ruky. U některých dětí obouručnost přetrvává. Často je nutné v takových případech odborné posouzení, zda u dítěte převažuje levá – či pravá ruka, popř. se jedná o nevyhraněnou lateraritu. Z hlediska pedagogického je třeba respektovat, že pohyb je pro dítě nejpřirozenější potřebou, a proto mu jej musíme v plné míře dopřát. Co se týká manuální zručnosti, i tu nutno procvičovat a brát v úvahu, že všechny děti nemají předpoklad být šikovné. Příroda bývá natolik spravedlivá, že když je někomu ubráno v nadání pro určitou činnost, v jiném směru má zase přidáno. Jde o to objevit to kladné a dítě stimulovat k překonávání toho, co se mu nedaří.

1. 2 Vnímání Vnímání je aktivní. Důležitá je vlastní zkušenost dítěte. Pasivní vnímání nemá potřebnou odezvu. Převládá vnímání celistvé (synkretické, neanalytické), silně citově zabarvené. Přednost mají nápadné předměty upoutávající pozornost - především ty, co souvisejí s činností. Pokud je dítě nějakým podnětem silně zaujato a významně se dotýká jeho osobnosti, je těmito vjemy bezděčně silně ovlivněno. V období mezi třetím až šestým rokem je schopno rozlišovat všechny barvy, sluchově analyzovat zvuky různých zdrojů, zpřesňuje se také čichové, chuťové i hmatové vnímání. 1

ŠIMÍČKOVÁ – ČÍŽKOVÁ, J. Přehled vývojové psychologie. Olomouc, 2008

7

V prostorovém vnímání je důležité si připomenout, že u malých dětí není vyvinut ochranný aparát pro hloubku, což se může projevit i u tří až čtyřletých dětí, jak to dokládá množství úrazů způsobených pádem z výšky (pud sebezáchovy je slabý). V časovém a prostorovém vnímání se projevuje prezentismus a topismus. Prezentismus – vyjadřuje dětskou vlastnost chápat svět jen v daném okamžiku, v přítomnosti bez vztahu k minulosti a budoucnosti (tady a teď). Topismus – znamená, že svět dětí je omezen prostorově – existuje pro ně jen ten prostor, ve kterém žijí a jednají.

1. 3 Představivost Rozvoj vnímání obohacuje představivost. Rozvíjí se fantazijní představy, uplatňují se ve výtvarném projevu, roste záliba v pohádkách. Děti si na ,,něco“ hrají, což je možné uplatnit v námětových hrách a vhodně rozvíjet dramatickou výchovou. S představivostí souvisí eidetismus – tzn., že děti s obtížemi rozlišují mezi subjektivními představami a objektivním světem. Své živé a jasné představy či přání považují za skutečnost a také tak je dovedou barvitě vylíčit.

1. 4 Pozornost Pozornost u dětí předškolního věku je nestálá, přelétavá, vratká, kolísavá. Častá měnivost citů, rychlé střídání nálad i malé sebeovládání působí rušivě na soustředění. Je třeba počítat s dřívějším nástupem únavy, proto je nutné umožnit dětem dostatek takové relaxace, která přináší radost a uvolnění. Dle výzkumu vydrží tříleté dítě u zajímavé činnosti 19 minut. Jedná se převážně o bezděčnou pozornost. S postupujícím věkem se vytvářejí počátky úmyslné pozornosti. Motivací, zajímavým zaměstnáním (například výtvarným projevem) je možné u dětí dosáhnout lepšího a delšího soustředění, což je základní předpoklad pro zahájení školní docházky.

1. 5 Paměť Paměť u tříletého dítěte je charakterizována: a) konkrétností – dítě je schopné snadněji si vybavit to, co samo prožilo b) citovostí – dítě je ovlivňováno pozitivními, negativními zážitky c) mimovolností, neúmyslností – vybavování se uskutečňuje bez vědomé aktivity 8

Úmyslná paměť se projevuje až koncem předškolního věku. Převládá paměť mechanická. Začíná se rozvíjet paměť slovně logická, kdy dítě dovede události reprodukovat na základě logického sledu a souvislostí. Z hlediska pedagogického lze vhodně volit k zapamatování a procvičování paměti různé říkanky, verše, přísloví, pranostiky, písně, ve kterých lze spojit rytmus s řečí, s konkrétností i citovostí.

1. 6 Myšlení a řeč Mezi druhým a třetím rokem probíhá vývoj symbolického předpojmového myšlení. Slova se postupně stávají symbolem věcí. Mladší batole zná 20 – 30 slov, dvouleté dítě již asi 300 slov, tříleté asi o 1000 slov více. Od předpojmového myšlení přechází na myšlení názorné, intuitivní. Dominují zrakové vjemy, ale děti zpočátku nejsou schopny zaměřit svou pozornost na více věcí současně. Třídí předměty podle jednoho rysu. Mezi čtvrtým až šestým rokem nastává prudký rozvoj pojmového myšlení. Slovní zásoba se rozšíří o další výrazy, takže šestileté dítě ovládá 3000 až 4000 slov. Mimo to dokáže rozpoznat nadřazené pojmy – jako stromy, hračky, zvířata. Zlepšuje se také mluvnická struktura aktivního slovníku (skloňování, časování). a) Čistota výslovnosti hlásek Pokud jde o čistotu výslovnosti hlásek, tak téměř každé dítě prochází obdobím patlavosti, jehož délka je závislá na vývoji nervové soustavy a mluvního motorického aparátu. Koncem třetího roku dítě zpravidla zvládá základy celé artikulace a dovede se vyjadřovat jednoduchými větami. Velmi důležitým faktorem je dokonalý vzor v řeči dospělých. Vývoj řeči je individuální. Někdy není nutné spěchat, ale naopak dát dítěti dostatek času k přirozenému vytváření řečových reflexů, jindy naopak se nesmí promeškat nejvhodnější období pro odstraňování vad v řeči. b) Prevence vad v řeči: - sledovat zdravý vývoj mluvních orgánů, sluchu, hlasu – lékařské prohlídky (pediatr, foniatr, neurolog, stomatolog, chirurg, logoped) - odstraňovat zlozvyky (cucání palce, dudlíku, mazlivou řeč) - zachovávat hlasovou hygienu

9

c) Opožděný, nebo omezený vývoj řeči Bývá způsoben zejména: - vrozenou dispozicí pomalejšího vývoje řeči - orgánovými defekty mluvícího ústrojí - vadou sluchu - těžší nemocí v raném věku - málo nebo příliš mnoho podnětné prostředí – předčasné nucení dítěte k mluvení

1. 7 Konkrétismus Typickým znakem dětské psychiky je konkrétismus. Konkrétní podněty jsou nejen důležité pro vnímání, pozornost a paměť, ale zejména se uplatňují v myšlení. To je zhruba do devíti let věku dítěte výhradně vázáno na konkrétní předměty. Ve vývoji dětí předškolního věku probíhají časové úseky, kdy je dítě nejlépe připraveno na základě konkrétních podnětů vstřebat a zapamatovat si informace z určité oblasti. Když je dostane ve správný čas, zpracuje je přirozeně. Důležité je dát dětem podněty, možnosti, příležitosti, aby tato šance nebyla promarněna.

1. 8 Dětská kresba Dětská kresba je v psychologii i pedagogice velmi oblíbená a využívaná. Vypovídá mnoho o možnostech i schopnostech dětí (jemná motorika, nevyhraněná laterarita, dysgrafie), ale hlavně o psychickém světě dítěte. Výtvarný projev umožňuje seznámit se s tím, jak dítě vidí svět, jaké má pocity, jak reaguje a jak se vyrovnává se svým okolím. Často kresby slouží k navázání kladného kontaktu dítěte s dospělým. Pro lepší pochopení psychiky je dobré znát hlavní znaky výtvarného projevu, avšak podrobnou diagnostiku je třeba přenechat odborníkům. U laického přístupu jde jen o možnost lepšího pochopení psychiky dítěte.

1. 9 Emoční vývoj Z předchozího batolecího období přetrvává: - prožívání příjemných citových zážitků z něčeho, co mu přináší radost (mazlení, píseň, hudba, pohádka, pohyb atp.) 10

- strach a prožívání nepříjemných zážitků (předmětem strachu mohou být intenzivní podněty jako hluk, ostré světlo, nezvyklý pohyb, nebo naučený strach z nepříjemných zážitků, negativní roli může sehrát strašení dětí, starší děti mohou mít strach z fantastických bytostí, ale také ze smrti a nemoci, atd.) - vzdorovitost související s uvědomováním svého sociálního já, své jedinečnosti - synkretismus – to je celistvost prožívání a jednání, duševní pochody se vzájemně prolínají, není možné z prožitků odlišit vjemy, představy, potřeby, city – všechno je silně citově zabarveno, postupně dochází k diferenciaci Mezi prožíváním a chováním převažuje u dětí soulad. Jsou autentické, nepředstírají veselí, když se tak necítí, výrazově se projevují podle toho, co právě prožívají. Intenzivní emoce, např. masivní úzkost, opuštěnost, strach nesdělují verbálně slovy, ale nonverbálně – např. způsobem hry, výrazem tváře, emočním laděním, výtvarným projevem apod.

1. 10 City sociální City sociální se vyvíjejí ve vztahu k rodičům, dospělým, k vrstevníkům i okolí, které je obklopuje – např. ke zvířatům, hračkám i věcem, ale i k sobě samému. Rodina a vliv dospělých obecně (sugestibilita, manipulace) Rodina jako celek sehrává obrovskou roli. Konfliktní neharmonická atmosféra v rodině dítě traumatizuje. Zvláštností dětské psychiky je zvýšená sugestibilita, což znamená přístupnost duševnímu vlivu druhého. Toto může působit ve směru prospěšném i neprospěšném. Nedostatek zkušeností u dítěte způsobuje, že nemá pevné názory a lehce je mění pod vnějším vlivem. Proto je důležité, jak a kdo na děti působí. Sugestibilita dětí může být prospěšná pro dramatickou výchovu. Děti jsou vděčnými diváky i herci, dovedou se vžít do situací i rolí, které jim dospělý zrežíruje. Zasluhují si, aby jim ze studnice literatury a kultury bylo předkládáno to nejlepší. Dost na tom, že je v běžném životě denně obklopuje svět reklam, filmů, založených téměř vždy na agresi a prostředcích podprahového vnímání a že ani často nejsou ušetřeny násilí, které se každodenně v domácnostech line z televizní obrazovky. Sugestibilita souvisí s manipulací. Ta může mít kladný význam, dokonce léčebný, ale také zhoubně záporný. Např. někteří rodiče používají manipulaci dětí jako zbraň proti sobě při rozvodech.

11

Vztahy k vrstevníkům Vztahy k vrstevníkům se vytvářejí buď přímo v rodině mezi sourozenci, nebo mimo rodinu. V každém případě dítě potřebuje od čtyř let kontakt s vrstevníky z mnoha důvodů. Získává jednak partnery ke hře, ale hlavně zkušenosti, jak se chovat v kolektivu. Děti obklopeny samými dospělými bývají při dlouhodobém jejich působení rozumově sice vyspělé, avšak v kolektivu dětí bojácné, nejisté, ustrašené, často neoblíbené. Ve vztahu ke zvířatům a věcem dochází někdy k personifikaci - to znamená k zosobnění, zlidštění, zobrazení zvířete či věci jako člověka. Záleží na fantazii dítěte – někdy je to hra, jindy skutečně takový vztah dítě prožívá. Z hlediska bezpečnosti na to některé děti doplatily zraněním (vztah k psům, kočkám, zvířatům v zoo apod.). Vztah k sobě samému U dětí je silně vyvinutý citový vztah k sobě samému – sebecit, který je v předškolním věku motivován egocentrismem. Egocentrismus znamená, že dítě vše posuzuje ve vztahu k sobě a ze svého hlediska. Považuje se za jedinečné a zpočátku často bývá středem veškerého dění v rodině. Postupně zcela přirozeně vyžaduje, aby okolí přednostně sloužilo jeho potřebám a zájmům. Při správné výchově, kdy se dítě naučí chápat, co je dobré, co špatné, co smí a co nesmí, by měl egocentrismus ustoupit - a to v době od 6,5 do 10 let. Velkou roli při výchově k sebeovládání má pochvala a trest. Pokud naopak výchovou se projevy egocentrismu podporují, vyvíjí se u dítěte egoismus – sobectví. Nebezpečí nehrozí tam, kde je více sourozenců, kde jsou vychováváni k vzájemné spolupráci, pomoci a kde jsou děti od malička vedeny k práci, odpovědnosti a plnění povinností. Závěrem kapitoly uvádím několik rad (Vondrová, 2009)2. Jedná se o výsledek výzkumu, který trval 20 let a odpovídal na otázku ,,Proč jsou někteří lidé dobří a jiní problematičtí?" Výsledek výzkumu jasně prokázal, že nejdůležitějším obdobím života je věk dětí do šesti let. Základní podmínky, ze kterých lze odhadovat životní úspěch, jsou následující. 1. RANNÉ DĚTSVÍ - Vrozený vyrovnaný temperament a pohybová obratnost dítěte. - Jedna stálá osoba s láskou pečující o dítě, na kterou si ono může vytvořit pevnou a jistou vazbu.

2

Vondrová, A. Příloha deníku Právo - Styl pro ženy, Praha, 2009, str. 7

12

- Rychlý a brzký vývoj řeči, což předpokládá, že se dítěti pečovatelé trpělivě věnují a rozvíjejí ho. - Včasné vytváření vlastní identity, což znamená odlišení mezi “já“ a okolím. Dítě se tak začíná samo řídit a funguje sebekontrola. 2. PŘEDŠKOLNÍ OBDOBÍ - Fungující rodina – dobře se stará, jsou tam láskyplné vazby a inteligentní a podnětné prostředí. - Vytvořené pozitivní emoční vazby na blízké dospělé a od čtyř let i na vrstevníky. - Stálé prostředí, kde jsou jasná pravidla, řád a stabilní životní styl. Nejsou přítomny žádné mimořádné události – rozvod rodiny, opuštění, úmrtí, časté stěhování, častá ztráta lidí, na které má dítě citovou vazbu.

13

2

OSOBNOST UČITELKY MATEŘSKÉ ŠKOLY 2. 1 Osobnostní předpoklady Učitelka MŠ musí mít především kladný vztah a cit k dětem předškolního věku,

být empatická, rozumět dětem, umět číst jejich neverbální komunikaci, mít dostatek trpělivosti, být obětavá, laskavá, srdečná, vlídná, upřímná, spravedlivá, ohleduplná, taktní, optimistická, mít smysl pro humor, používat klidný normální hlas s čistou artikulací a vše činit v prospěch dětí. Současné pojetí osobnosti učitelky MŠ uvádí např. Opravilová: ,,Tradiční autoritativnost, úsilí o vedení, nadvládu a řízení zvnějšku, snaha podřídit si dítě a manipulovat s ním jsou nahrazeny vstřícností a partnerským vztahem, v němž převažuje náklonnost a důvěra. Obvyklé, většinou nepřiměřené požadavky, ustavičně moralizující hodnocení a zbytečná kritika jsou vystřídány trpělivostí a důvěrou ke schopnostem, které každé jednotlivé dítě má.“ 3 Rostou také nároky na pedagogické pracovníky: ,,Učitelky musejí zvládnout schopnost poskytovat individualizovanou péči, pracovat s věkově smíšenými skupinami a integrovanými dětmi, umět si na základě rámcového programu dotvořit vlastní program či projekt, komunikovat s rodiči a dalšími partnery a nést větší míru odpovědnosti, kterou přináší právní subjektivita.“ 4 2. 2 Vzdělání, dovednosti Pro výkon náročného povolání učitelky v MŠ je třeba získat vzdělání široké v mnoha oblastech, nejlépe vysokoškolské. Pro tvořivou dramatiku je důležité vzdělání v sociální psychologii – socializace jedinců, vztahy ve skupině. Ve stručnosti uvádím přehled klíčových kompetencí. - aktivně ovládat hru na hudební nástroje i základy dramatických dovedností - znát výtvarné a pracovní techniky - analyzovat věkové a individuální potřeby dětí a v rozsahu těchto potřeb zajišťovat profesionální péči o děti, jejich výchovu a vzdělávání - osvojit si vhodné strategie a metody pro práci s dětmi - osvojit si práci dle oborových didaktik a uplatňovat didaktické prvky odpovídající předškolnímu věku - umět motivovat a jasně vysvětlovat

3 4

Opravilová, E. in Předškolní a primární pedagogika: KOLLÁRIKOVÁ, Z. PUPALA, B. Praha, 2001, str. 133 Opravilová, E. in Předškolní a primární pedagogika: KOLLÁRIKOVÁ, Z. PUPALA, B. Praha, 2001, str. 139

14

3

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO PŘEDŠKOLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ (RVP PV) 3. 1 Východiska a směřování RVP PV Pro pochopení základního poslání RVP PV je dobré si uvědomit, z čeho vychází

a kam směřuje. Podle Kikušové RVP PV vychází z dokumentu Dohoda o právech dítěte, který obsahuje základní práva a svobody dítěte. ,,Dětství je hodnoceno jako rovnocenná etapa života člověka, stejně důležitá, plnohodnotná jako další následující etapy. Dítě má právo prožívat autentické dětství. Dítě se nemá na život jen připravit (např. i získáním vzdělání), ale žít život jako sociální proces, a tak se vzdělávat. Dítě je plnohodnotným členem komunity, má svoje práva a svobody, stává se partnerem. Akceptují se dětské názory, myšlenky, představy o světě, respektují se snahy dítěte, jeho zájmy a individuální potřeby. Podporuje se vlastní aktivita dítěte, dospělý s dítětem spolupracuje, podněcuje proces rozhodování dítěte, regulace, osobní zodpovědnost a sebekontrola. Při výchově dospělá osoba usiluje o eliminování jednostranné autority, nedominuje nad dítětem, ale usiluje o vzájemné respektování se. Vytváří prostor pro neustálou komunikaci a vzájemnou domluvu. Vytváření vlastního hodnotového systému a individuální morálky není realizované prostřednictvím přímých nařízení a jednostranných rozhodnutí, ale přímé aktivní činnosti dítěte. Dítěti jsou kulturní obsahy zprostředkovávány prostřednictvím rozmanitých zkušeností ze sociálního a morálního konání bez vnějšího nátlaku.“5 RVP PV čerpá ze zkušeností a kritiky předchozích modelů předškolního vzdělávání dětí a směřuje k osobnostně orientovanému modelu ve vztahu k dítěti i rodině. To vše rozebírá E. Opravilová6, členka týmu autorů RVP PV. Podle této autorky došlo v 90. letech 20. století ke kritice předchozího sociocentrického modelu předškolní výchovy dětí, který zdůrazňoval: - plnění společenských zájmů a z nich vyplývajících závazných norem centrálně stanovených a důsledně kontrolovaných (byrokratický systém kontroly a řízení) - kolektivní přístup – povinná účast na společně organizované činnosti - příprava na školu byla určována předepsanou soustavou vědomostí, dovedností a návyků

5

Kikušová in Předškolní a primární pedagogika: KOLLÁRIKOVÁ, Z. PUPALA, B. Praha, 2001, str. 100

6

Opravilová, E. in Předškolní a primární pedagogika: KOLLÁRIKOVÁ, Z. PUPALA, B. Praha, 2001, str. 123 - 137

15

Nedostatky tohoto přístupu jsou: - nerespektování přirozeného individuálně osobnostního rozvoje dětí - omezování přirozených dětských činností - necitlivost k dítěti a jeho potřebám, svévolná manipulace, tendence k průměrnosti - rodina se přizpůsobovala a podřizovala požadavkům veřejné instituce – tedy MŠ. Reakcí na sociometrický model předškolní výchovy byly snahy o navázání na pedocentrickou pedagogiku. Ta klade důraz na přirozenost, volnost v obsahu a metodách výchovného působení. Nebezpečí tohoto přístupu spočívá v porušení rovnováhy zrání a učení – buď v jednostranném zatěžování, nebo naopak přeceňování svobody dítěte. V praxi se stávalo, že ctižádost vychovávajících a snaha ovlivnit a urychlit vývoj často vedla k přeceňování vývojových možností dětí a tím docházelo k necitlivému přístupu k jedinci a jeho potřebám. Výsledkem diskuzí o dalším směřování předškolní výchovy je osobnostní orientace, což je výchova osobnostně orientovaná na dítě.

3. 1. 1 Základní znaky osobnostně zaměřené výchovy Mateřská škola má být místem, které ideálně zajistí rovnováhu mezi svobodným rozvojem osobnosti a lidské jedinečnosti každého dítěte a nezbytně žádoucí mírou omezování. MŠ má právo i povinnost připravovat dítě na nelehké životní situace. Dítě má uplatnit vlastní mnohostrannou aktivitu, mít příležitost projevovat se, spolurozhodovat, souhlasit i oponovat a vystupovat jako plnoprávný subjekt. Ve směru k dítěti se uplatňuje uznání, důvěra a pozitivní motivace. Represivní zásahy jsou omezeny a citlivě a individuálně dávkovány. V přípravě na školu je důležité učit děti řešit samostatně různé praktické úkoly, mít zdravé sebevědomí, jednat samostatně a tvořivě, respektovat pravidla, naslouchat druhým a srozumitelně se vyjadřovat. Jedná se tedy o socializaci a kultivaci dítěte, o získání důvěry ve vlastní schopnosti a síly. Děti, které jsou vývojově opožděny, nebo přicházejí z málo podnětného prostředí, pracují podle individuálních kompenzačních programů, které vznikají ve spolupráci s pedagogicko-psychologickou poradnou nebo speciálně pedagogickým centrem. Základem osobnostně orientované předškolní výchovy je hra, ve které má být dítěti poskytován nejrůznější prostor k různým aktivitám – a to jednak spontánním, jednak cíleným, které nenásilnou režií navodí učitelka. Hra má vycházet z potřeb dítěte, respektovat jeho zájmy a mít smysluplnou formu životní praxe. Stejný význam má prožitkové situační učení, které je 16

protikladem tradičního verbálního přístupu. To vše poskytuje mnoho příležitostí k uplatnění prvků dramatické výchovy.

3. 1. 2 Vztah MŠ k rodině Rodina má dominantní roli v rozvoji dítěte. MŠ v interakci učitelka - rodič usiluje o skutečné partnerství a případnou spoluúčast rodičů ve vzdělávacím programu. Základní metodou je komunikace: a) přímá - např. při denním předávání dětí, popř. při setkávání na společných schůzkách i akcích pořádaných MŠ b) nepřímá – dítě samo je důležitým zdrojem informací U dětí vývojově opožděných, sociálně znevýhodněných, popř. naopak talentovaných MŠ může v případě potřeby zprostředkovávat spolupráci s PPP, popř. SPC.

3. 2 Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání – základní dělení RVP PV

7

definuje cíle a záměry osobnostně orientované výchovy, (platný

od 1. 3. 2005). Každá mateřská škola zpracovává vlastní školní vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, ve kterém pružně a tvořivě uplatňuje vše, co nabízí prostředí, materiální podmínky i schopnosti pedagogických pracovníků. Vzdělávací obsah je stanoven pro celou věkovou skupinu, to je pro děti od 3 do 6 (7) let. Obecné záměry vzdělávání jsou vyjádřeny pomocí: 1. Rámcových cílů: a) rozvíjení dítěte, jeho učení a poznání b) osvojení hodnot c) získání osobnostních postojů 2. Dílčích cílů v oblastech: a) biologické - DÍTĚ A JEHO TĚLO b) psychologické – DÍTĚ A JEHO PSYCHIKA c) interpersonální – DÍTĚ A TEN DRUHÝ d) sociálně-kulturní – DÍTĚ A SPOLEČNOST e) environmentální – DÍTĚ A SVĚT 7

RVP PV - http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVP_PV-2004.pdf

17

Jejich průběžné naplňování směřuje k dosahování dílčích kompetencí, které jsou základem pro postupné budování kompetencí klíčových (výstupů, dovedností): a) kompetence k učení b) kompetence k řešení problémů c) kompetence komunikativní d) kompetence sociální a personální e) kompetence činnostní a občanské

3. 3 RVP PV a dramatická výchova Základní znaky osobnostně zaměřené výchovy, důraz na mnohostrannou aktivitu dětí, na jejich socializaci, kultivaci a rozvoj vědomí i to, že hra je základem předškolní výchovy vedlo k zakotvení dramatické výchovy jako estetické výchovy v rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání. Jde o široké uplatňování prvků dramatické výchovy, neboť u dětí předškolního věku se ještě nejedná o samostatně koncipovaný obor zájmové umělecké činnosti, což také ve svých metodikách potvrzují odborníci M. Disman a E. Machková (1976, 1992).

3. 3. 1 Cíle dramatické výchovy Dramatická výchova by měla umožnit dětem předškolního věku si osvojit základní znalosti o divadle, učit se být posluchači, diváky, porozumět dramatičnosti, zvládnout umění vnímat umělecké dílo a zajímat se o ně. Základní metodou dramatické výchovy je hra v roli ve fiktivní dramatické situaci. Metody dramatické výchovy při vhodném použití mohou sloužit jako motivace i jako účinný nástroj v procesu učení v kterékoliv ze vzdělávacích oblastí. Přes smyslové vnímání spojené se zážitky a zkušenostmi je to velmi přirozená cesta za poznáním.

3. 3. 2 Význam dramatické výchovy pro rozvoj osobnosti dítěte předškolního věku Dramatická výchova pro rozvoj osobnosti dítěte v předškolním věku má zásadní význam, protože rozvíjí schopnosti: - osobnostní: pozornost, vnímání, obrazotvornost, verbální i neverbální komunikaci, vyjadřovací schopnosti, rozvoj řeči, myšlení, kultivace hlasu, naučit se dovednosti 18

učit, vymýšlet, tvořit, projevovat zájem o dramatické umění - estetické – dramatické: na elementární úrovni vnímat umělecké dílo, porozumět dramatičnosti a divadlu, z dramatických dovedností osvojit si hru v roli, rytmické cítění, pohybové dovednosti, poznávat divadelní techniku, zvládnout dramatický prostor - sociální: děti se učí spolupracovat s paní učitelkou, začlenit se do kolektivu, nebát se vystoupit, osmělit se hovořit, improvizovat, prosadit se, ale i přizpůsobit, naslouchat druhým, vcítit se a tolerovat se navzájem, spravedlivě hodnotit sebe i druhé, spolupracovat ve dvojicích, skupinách a ve třídě, poznávat život a svět lidí.

19

4

UPLATŇOVÁNÍ PRVKŮ DRAMATICKÉ VÝCHOVY V PRAXI

4. 1 Příklady uplatňování prvků dramatické výchovy u nejmenších dětí Dramatická výchova vychází ze samé podstaty dětské přirozenosti. Provází děti jako nejpřirozenější proces učení již od nejútlejšího dětství. V kojeneckém věku je to především matka, která je s dítětem nejvíce v kontaktu a působí na ně. Na jejím citu a tvořivosti záleží, zda je dítě vyváženě stimulováno potřebnými podněty a uspokojováno tak, aby nedocházelo k psychickému strádání, nebo naopak k přesycování. Vnější prostředí by mělo být klidné, harmonické. Silné světelné či zvukové efekty rozhodně v tomto období nejsou vhodné. Již od třetího měsíce dítě reaguje na lidskou tvář a začíná broukat. Od nepaměti používají mámy osvědčené metody. Mimikou, mluvením i pohybem navazují s dítětem kontakt. Koncem šestého měsíce již dítě žvatlá, tzn. vyslovuje celé slabiky, kolem devátého měsíce již rozumí jednoduchým výzvám, tzn. ovládá pasivní řeč (,,pa - pa, paci - paci, tik - tak“). Je mnoho jednoduchých hříček, kdy slovo je spojeno s pohybem, rytmem popř. i melodií, které jsou s dítětem ,,nacvičovány“ tak dlouho, až začne samo reagovat, hrát určitou roli, což bývá bohatě odměněno radostí přihlížejících. A právě toto povzbuzování motivuje malého ,,herce“ k dalším výkonům. Vděčným námětem je také napodobování zvířat. Zatímco u kojence jde o osvojování jednotlivých dovedností, batole postupuje na vyšší stupeň. Od vnímání rytmu k jednoslovné řeči až k jednoduchým větám se mu postupně daří pochopit smysl slov. Zkušenosti z festivalu MATEŘINKA, na kterém vystupují mezinárodní soubory, ukazují, že již šestiměsíční kojenci udrželi pozornost při vystoupení italského mima v pantomimě a že batolata se výborně bavila možností ,,si zahrát“ na různé nástroje - většinou bicí. Stejně dobře děti reagovaly na pohyb spojený se slovem, melodií, na možnost ,,zatancovat si“. V batolecím období probíhá bouřlivý proces sebeuvědomění a spolu s ním se dítě postupně osamostatňuje.

20

4. 2 Metodika dramatické výchovy u dětí v předškolním věku 4. 2. 1 Zdroj dramatické výchovy Dramatická výchova u dětí předškolního věku nadále vychází z dětské přirozenosti. Jejím hlavním zdrojem (kořenem) je dětská spontánní hra ,,na někoho“ či ,,na něco“, tedy hra v roli, ale i další volné hry. Pro tento účel jsou mateřské školy vybaveny hracími koutky, např. obývací pokoje, kuchyně, obchody, služby, lékařská ordinace, dopravní koberec, dále množstvím hraček, které motivují děti ke hrám ,,na rodinu“, ,,na školu“, ,,montéry všeho druhu“ apod.

4. 2. 2 Prolínání významu pojmů: metoda, technika, cvičení, hra Význam jednotlivých pojmů je blízký, není mezi nimi přesná dělicí čára. V nejširším slova smyslu je sama dramatická výchova jako celek považována za metodu.8 Využívá: - princip divadelnosti – to je tvořit svým jednáním fikci, fiktivní objekt, fiktivní situaci, fiktivní jednání - princip dramatičnosti – to je zaměření obsahu hry na určité problémy, potíže, rozpory, konflikty a jejich řešení jednáním Jde o hraní rolí (dramatickou hru) ve fiktivních dramatických situacích. V dramatické hře je však využíváno mnoho dramatických metod, cvičení, her i technik. Pojem metoda se tedy v užším slova smyslu vztahuje ke specifickým stylům práce, zahrnuje soubor dílčích postupů, ale i určitý konkrétní průběh činností. Technika je konkretizací metody – např. metoda pantomima, technika narativní pantomima (podle vyprávění – narace). Často také splývá význam pojmů metoda a technika. Stejně tak pojem technika se může prolínat s pojmem cvičení, např. rytmická cvičení. Cvičení je vlastně další typ metody. Má za úkol naučit a zmechanizovat určitou dovednost, nebo umožnit použití již naučeného. Různé metody, techniky, cvičení, hry lze uplatňovat jednotlivě, různě kombinovat, popř. vytvořit dramatickou hru jako hlavní zaměstnání. Doba nepřetržitého trvání se doporučuje 20-30 min. Některá cvičení i hry nemusejí mít charakter ,,hry v roli“, ale přesto mohou mít nezastupitelný význam pro zvládnutí technik dramatické výchovy. 8

VALENTA, J. Metody a techniky dramatické výchovy. Praha, 2008

21

5

NÁMĚTY PRO REALIZACI PRVKŮ DRAMATICKÉ VÝCHOVY Z předchozích kapitol vyplývá, že není nutné od sebe oddělovat metody, hry,

techniky, cvičení, ale především sledovat konkrétní náměty pro realizaci prvků. Ty mohou být použity k naplnění pedagogických cílů dramatickými prostředky.

5. 1 Komunitní kruhy Podle zkušeností odborníků pracujících s dětmi v oblasti dramatické výhovy je metoda kruhů důležitým prvkem sebereflexe, rozvoje souvislého vyjadřování, posiluje sociální

vztahy.

V praxi

se

osvědčily,

protože

jsou

nejpřirozenějším

a nejdemokratičtějším prostředkem komunikace. Může to být: - sezení na zemi - sezení na židličkách - sezení na lavičkách - uspořádání do kruhu, čtverce, obdélníku - děti mohou být i ve vzpřímeném postoji, držet se za ruce atp. Nejvýhodnějším uspořádáním je kruh. Všichni si vidí do tváře, jsou si rovni a mají větší chuť komunikovat s ostatními. Kruh symbolizuje partnerství, posiluje pocit sounáležitosti, rozvíjí empatii, děti získávají i sociální dovednosti. Je místem: - diskuse, dialogů, porad - sdělování pocitů, názorů, dojmů - řešení problémů - poslechu pohádek, hudby, vyprávění, rozhovorů - nácviku říkanek, básní, písní, scének, - získávání nových poznatků a informací, zážitků a zkušeností - hodnocení různých činností S úspěchem lze uplatnit pantomimu i hry v kruhu (Pešek, Mrkaná, Kočka a myš), tanečky (Kolo, kolo mlýnský, Eliška, Eliška nebyla pyšná, Zajíček ve své jamce atp.). 22

V MŠ, kde jsou smíšená oddělení pro tří až šestileté děti, lze v kruzích vytvořit atmosféru blízkou rodinnému prostředí – mladší děti se adaptují klidněji a v kratším čase. Výhodou je i starší sourozenec. Vzájemná komunikace obohacuje starší i mladší děti, starší děti se učí ohleduplnosti, toleranci, obě skupiny se učí sounáležitosti, soucítění, soudržnosti, překonávají egocentrismus. Pravidelné kruhy: a)

ranní kruh – cílem je vzájemné přivítání, uvědomění si času (den, měsíc, roční období, počasí), seznámení s tématem dne a s činnostmi, ze kterých si děti mohou vybrat

b)

hodnotící kruh – po ukončení různých činností se sejdou v kruhu a hodnotí: - jak se jim pracovalo - v čem byli úspěšní - které činnosti je zaujaly - co se naučili - jak se kdo choval Zpestřením pro děti je hodnocení pomocí obrázků, pohybů a gest. Metoda kruhu je

důležitým prvkem sebereflexe, rozvoje souvislého vyjadřování, posiluje sociální vztahy.

5. 2 Kvalitní naslouchání – vnímání uměleckých projevů, děl, a poznávání světa kultury, tradic Vnímání uměleckých projevů, děl a poznávání světa kultury, tradic. - poslech čtených či vyprávěných pohádek a příběhů, sledování filmových a divadelních pohádek a příběhů (využít etického obsahu a poučení) - aktivity přibližující dítěti svět kultury a umění a umožňující mu poznat rozmanitost kultur (výtvarné, hudební a dramatické činnosti, sportovní aktivity, zábavy, účast dětí na kulturních akcích, návštěvy výstav, divadelních a filmových představení, využívání příležitostí seznamující dítě přirozeným způsobem s různými tradicemi a zvyky běžnými v jeho kulturním prostředí apod.). Konkrétní výběr sladit se školním vzdělávacím programem. Po návštěvě kulturní akce, případně poslechu dát dětem prostor k reflexi a hodnocení o zhlédnutém (slyšeném). Osvojování pojmů: divadelní představení, loutkové divadlo, filmové představení, jeviště, hlediště, opona, herci, diváci atd. 23

5. 3 Hry a cvičení - hry na rozehřátí s fyzickou námahou, živým pohybem, případně i křikem (např. vagónky v met. listu Vláček, honěná za ocáskem v metod. listu Velikonoce a Cvičení pohybově akusticko – zraková) - hry na psychofyzické uvolnění – klidové, v lehu, v sedu, s mírným pohybem – uvolňovací, dechová, relaxační cvičení vyvolávající pohodu a radost (např. Vánoce, závěr ve hře Koňské dostihy, Broučci a Relaxační cvičení) - hry na soustředění pozornosti na předměty – tvar, specifické znaky, vůně, chutě, umět vnímat hmatem, pocitové hry (např. Barvy, Klíče, Velikonoce – pečeme perníčky) - smyslové a psychomotorické hry a cvičení (např. Barvy, Cvičení pohybově akusticko – zraková) - hry a činnosti zaměřené k poznávání a rozlišování zvuků, užívání gest (např. relaxační cvičení) - artikulační, řečové, sluchové a rytmické hry - sladit pohyb s rytmem a hudbou, popř. pohyb se zpěvem (např. Hrošík, Traktory, Auta, Vláček, Berušky) - hry se slovy, slovní hádanky, vokální činnosti (např. Vánoce, Klíč) - hry a cvičení k objevování sebe a okolního světa (např. Moji kamarádi) - hry pro rozvoj vůle, vytrvalosti a sebeovládání (např. Koňské dostihy) - pohybové hry (např. Cvičení pohybově akusticko – zraková) - vědomé napodobení jednoduchého pohybu podle vzoru a přizpůsobit jej pokynům (např. Hrošík, Berušky, Koňské dostihy) - hry na zvládnutí prostorové orientace (např. Barvy) - pantomima (narativní pantomima) (např. Klíče, Traktory, Auta, Vláček) - spontánní hry, volné hry - námětové hry a cvičení - hry zaměřené k poznávání a rozlišování různých společenských rolí (dítě, dospělý, rodič, učitelka, žák, role dané pohlavím, profesní role, herní role) a osvojování si rolí, do nichž se dítě přirozeně dostává - využití hracích koutků (např. obývací pokoj, kuchyň, obchody, služby, lékařská ordinace, dopravní koberce apod.) - sociální a interaktivní hry 24

- hry a praktické činnosti uvádějící dítě do světa lidí, jejich občanského života a práce (využívání praktických ukázek z okolí dítěte, tematické hry seznamující dítě s různými druhy zaměstnání, řemesel a povolání, s různými pracovními činnostmi a pracovními předměty, praktická manipulace s některými pomůckami a nástroji, provádění jednoduchých pracovních úkonů a činností apod.) (např. Vláček) - hry nejrůznějšího zaměření podporující tvořivost, představivost a fantazii (kognitivní, imaginativní, výtvarné, konstruktivní, hudební, taneční či dramatické aktivity) (viz všechny metod. listy).

5. 4 Aktivní podíl dětí na kulturním životě Výhodou u dětí předškolního věku je, že se dokážou vžít do hry, prožívat ji naplno, i když vědí, že je to jen hra. Proto je možné z běžného zaměstnání, různých činností i her vybrat to nejlepší a připravit děti na veřejná vystoupení.Také je možné nenásilnou formou vysledovat, co kterému dítěti vyhovuje, aby jeho projev na veřejnosti byl co nejpřirozenější, spontánní. Ze vzdělávací nabídky RVP PV vyplývá, že děti by měly zvládnout zpaměti krátké texty, reprodukovat říkanky, písničky, pohádky i jednouchou dramatickou úlohu, vyprávět příběh, pohádku. Je dobré propojovat hudební, taneční, pohybové aktivity (dramatizovat písně, pohádky atd.). Vrcholem by měla být vystoupení dětí před rodiči, na setkáních s dědečky a babičkami, mikulášských a vánočních besídkách, maškarních plesích, karnevalech, na besídkách k Svátku matek, ke Dni dětí apod.

Prvky dramatické výchovy lze tvořivě rozvíjet a vhodně kombinovat. Lze tak účinně přispět ke zkvalitnění edukačního procesu. Ukázkou kombinace jsou metodické listy.

25

6

METODICKÉ LISTY

Metodické listy, které jsem zpracovala na základě různých podnětů a zkušeností, jsou zaměřeny na integraci dramatických prvků do celků (často dramatických her) tvořících hlavní zaměstnání. Časový limit: maximálně 30 minut. K aktivní účasti na zaměstnání jsou děti získávány vhodnou motivací, nikoliv nucením. Z hlediska dramatické výchovy je zastoupena v určité míře hra v roli. V dramatických hrách Traktory, Auta, Vláček se děti jednak personifikují do věcí, jednak hrají samy sebe, popřípadě se stávají jinými postavami. Ve hře Vláček je zařazena jednoduchá scénka. Všechny jsou také zaměřeny na rozvoj řeči a artikulaci. Ve hře Klíče je uplatněna zápletka, gradace napětí, vyvrcholení, rozuzlení, uvolnění. Podle vyprávění (narace) děti vytvářejí pantomimu. Hra Barvy je zaměřena na rozvoj smyslového vnímání a prostorovou orientaci i na uvědomění si vlastního těla. Na rozvoj pohybových dovedností, na vytrvalost, na pohotovost i na střídání rolí (koně, děti, diváci) je postavena hra Koňské dostihy. Práce s loutkou je zastoupena ve hře Moji kamarádi. Hrošík je ukázka dramatizace písně. Děti hrají jednotlivé postavy na pozadí děje – je dán prostor pro improvizaci. Píseň je velmi vhodná pro výchovné využití na téma Naše rodina. Je také ukázkou, jak lze zábavnou formou učit matematiku, konkrétně číselnou řadu od jedné do pěti. Broučci zastupují metodické zpracování výrazové četby. Vánoce, Velikonoce využívají atmosféru a rituálů těchto svátků. Všechna zaměstnání obsahují závěr a hodnocení. Reflexe včetně hodnocení jsou důležité pro připomenutí toho, co se odehrálo, pro zpětnou vazbu, jak děti hru vnímaly, jak to na ně zapůsobilo. Hodnocení většinou probíhá v komunitním kruhu, kde se děti naučí bez zábran hovořit a nestydí se vyjádřit své názory a pocity.

26

6. 1 Auta VĚK: 3 – 6 let VZDĚL. OBLAST RVP PV: dítě a jeho psychika, dítě a společnost CÍL: rozvíjet představivost dětí, řečové, pohybové a pantomimické dovednosti POMŮCKY: hračka autíčka, CD přehrávač, CD1 píseň č. 1 (viz přílohy č. 13), barevné semafory (viz přílohy č. 1) a různé značky aut (viz přílohy č. 2) ORGANIZACE: děti sedí v kruhu, pohyb po třídě METODY: rozhovor, popis, hra v roli, artikulační a pohybová cvičení, hodnocení 1. Motivace Hrajeme si s autem – hra na soustředění pozornosti na předměty. Děti sedí v kruhu, mezi nimi učitelka a drží v ruce autíčko. ,,Tohle autíčko přišlo mezi nás a je smutné, že si s ním dlouho nikdo nehrál. Víte co? My si s ním jednu pořádnou hru zahrajeme.“ Auto se posílá v kruhu ve směru hodinových ručiček, přitom hraje písnička Auta (viz CD1 v příloha č. 13, píseň č. 1). Učitelka píseň pozastaví a to dítě, které drží autíčko v ruce, předá je sousedovi a odchází si sednout mimo kruh a dívá se na děti (popř. fandí jim). Poznáme značku auta: Učitelka ukáže obrázek auta (viz přílohy č. 2), a děti se pokusí určit značku. 2. Hlavní část Artikulační cvičení a narativní pantomima Děti jsou ,,rozprostřené“ po prostoru. Vyprávění příběhu (učitelka vypráví a zároveň i hraje s dětmi příběh). Příběh: ,,Červené auto nastartovalo svůj motor (brm, brrm, brrrrm) a jedeme na výlet do města. (Děti dělají, že jedou a řídí auto). Ve městě vidí spoustu nových věcí. (Řidiči jedou a rozhlížejí se). Najednou se před nimi objevil velký semafor s červenou (viz přílohy č. 1). Na něm svítí červená, pozór! Dupneme na brzdy (děti kvílí íííííííííííííí). Auto naštěstí zastavilo! Po chvíli se rozsvítila žlutá (učitelka ukáže semafor se žlutou – viz přílohy č. 1 a následně zelená). Auta se připravují na rozjezd (brrm, brrm, brrrm, brrm). Auta už jedou (brrrrrm, brrrrrrm). Zvládli jsme semafory a můžeme jezdit po městě!“ (HURÁÁÁÁÁ)

27

Rozvoj myšlení, procvičování: pozor, stůj, jeď! Děti jsou stále auta. Postaví se všichni na jednu stranu místnosti a učitelka ukazuje dětem barvy semaforů. Když svítí zelená, děti běží na druhou stranu, jakmile svítí červená, musejí se zastavit. Pokud ukáže žlutou, připravují se k přebíhání. 3. Závěr a hodnocení Komu se hra na auta líbila, si dřepne, komu ne, ten zůstane stát! Komunikace: ,,Co jsme se dnes naučili?“ POZOR! STOP! VOLNO!

6. 2 Barvy VĚK: 4 – 6 let VZDĚL.OBLAST RVP PV: dítě a jeho psychika, dítě a jeho tělo CÍL: rozvoj zrakového vnímání, prostorová orientace, uvědomění si vlastního těla POMŮCKY: karty s barvami (červená, žlutá, modrá, zelená, bílá, černá, fialová – viz přílohy č. 3), CD přehrávač, CD1 (viz přílohy č.13, píseň č. 2), šablona na utvoření stupnice barev pro všechny děti (viz příloha č. 4), pastelky pro všechny děti ORGANIZACE: sezení v kruhu, pohyb po třídě, práce u stolečku METODY: rozhovor, orientace v prostoru, samostatná práce, hodnocení 1. Motivace Znáš barvy? Učitelka ukáže dětem na kartičce barvu (viz přílohy č.3), děti ji pojmenují a pak určují, na kterých předmětech v místnosti se barva vyskytuje. 2. Hlavní část Hra na uvědomění si vlastního těla v prostoru a procvičení barev Děti se rozestaví po prostoru. Učitelka dětem vysvětlí, že zapne hudbu a že se budou pohybovat celým prostorem volně v rytmu hudby. Děti se snaží zaplnit rukama a nohama co nejvíce prostoru. Jakmile uslyší na nahrávce název barvy, rychle se snaží v místnosti ji najít. Až učitelka vidí, že všichni barvu našli, tak je gestem pochválí a děti opět zaplní prostor tancem. Hru je možné opakovat dle přání dětí.

28

Oblíbená barva Děti se postaví ke stolečkům. Rozhovor na téma Moje nejmilejší barva. Rozdání papírů s překreslenými okénky (viz přílohy č. 4) a pastelek. Kreslení vlastní stupnice barev do okének podle toho, jak se komu líbí. 3. Závěr a hodnocení Sezení v kruhu. Každý ukáže svůj obrázek a řekne, které barvy použil, co mu barvy připomínají, co pro něho znamenají, a proč se mu líbí.

6. 3 Berušky VĚK: 3 – 6 let VZDĚL. OBLAST RVP PV: dítě a jeho psychika CÍL: rozvoj řečových a pohybových dovedností POMŮCKY: vystřižené berušky (viz příloha – šablony berušek č. 5), pastelky, obrázek M. Alše (viz přílohy č. 6), CD přehrávač, CD1 s písní (píseň č. 3) ORGANIZACE: práce u stolečků, sezení v kruhu, pohyb po třídě METODY: rozhovor, poslech, hra v roli – dramatizace písně, hodnocení 1. Motivace Vymalování sluníček sedmitečných u stolečků (viz přílohy č. 5). Sezení v kruhu a povídání si na téma sluníčko sedmitečné, jinak beruška. ,,Kde ji můžeme vidět v přírodě?“ Děti ukazují každý svou berušku a pojmenovávají ji nějakým jménem, které se jim líbí. 2. Hlavní část Děti stále sedí v kruhu, říkanka: SLUNÍČKO, SLUNÍČKO, KAM POLETÍŠ? DO NEBÍČKA NEBO DO PEKLÍČKA? Opakování říkanky, smutně, vesele, pomalu, rychle, zlostně atd. Děti odedávna říkaly tuto říkanku beruškám, které držely na dlani tak dlouho, až roztáhly křídla a vznesly se.(Ukázka obrázku. M. Alše).

29

Dramatizace písně Poslech písně, objasnění textu dětem. Učitelka pustí píseň, znázorňuje pohyb dle textu a děti opakují. Sluníčko, sluníčko,

popocházíme

popojdi maličko,

popocházíme

sedíš tu u cesty,

sedneme si

stane se neštěstí, něco tě zajede. Elce pelce strejček Nimra

chytáme se za hlavu pohyb jednou rukou, ruka ukazuje

koupil šimla v Kadani,

do prostoru v rytmu písně

ani nevíš, jak to šimrá, když mi lezeš po dlani. Podívej se zvedá krovky, asi někam poletí,

šimrání po dlani postavení a výskok vzhůru

do nebe či do Stromovky,

ukazujeme vzhůru a do strany

hádej, hádej, hádej potřetí.

otočení s napjatýma rukama dle rytmu

Nevím, nevím, nemám zdání, počkej s nataženou dlaní.

pokrčení ramen 3x natáhneme dlaně vzhůru

Snad se vrátí za chviličku, i ty malý popleto, otočení se v rytmu, ty ty ty prstem letí hledat osmou tečku. Nevrátí se, nevrátí se,

znázornění létání pokrčení ramen na každé slovo nevrátí se

nevrátí se, nevrátí se, tak je to.

3x výskok vzhůru nebo zadupání nohama

Dramatizaci lze různě obměňovat dle nápaditosti dětí. 3. Závěr a hodnocení Děti si vezmou obrázky berušek, postaví se do kruhu. Komu se naše hra líbila, zvedne berušku nad hlavu – ta poletí buď do nebíčka a komu se nelíbila nechá ji odletět do peklíčka a dřepne si s ní k zemi.

30

6. 4 Broučci VĚK: 3 – 6 let VZDĚL.OBLAST RVP PV: dítě a jeho psychika CÍL: rozvoj řečových dovedností, osvojení kvalitního naslouchání POMŮCKY: úryvek Broučci (viz příloha č. 7), brouček – omalovánka (viz přílohy č. 8), pastelky, smajlíci (viz příloha č. 9) ORGANIZACE: sezení, ležení v kruhu, práce u stolečků METODY: rozhovor, výrazová četba, poslech, samostatná práce, hodnocení 1. Motivace Seznámení s broučky Děti sedí v kruhu, učitelka mezi nimi, povídání si o broučcích: ,,Kde je můžeme najít? Jakou mají barvu? Víš, jak se jmenují svítící broučci? (Světlušky) Co dělají v zimě?“ 2. Hlavní část Výrazová četba Děti zůstávají stále v kruhu, lehnou si na zem, zavřou oči a poslouchají pohádku. Učitelka sedí a čte úryvek (viz příloha č. 7). Čte jej výrazně, každá postavička má svůj hlas, učitelka tedy mění různé hlasy (výrazová četba). Čtení je hlasité, čistá výslovnost a musí upoutat, být energická, dodržovat diakritická znaménka, umět vtáhnout děti do děje. Brouček, můj kamarád Děti si vymalují obrázek broučka, (viz příloha č. 8). Po vymalování se posadí zpět do kruhu a učitelka položí mimo kruh tři smajlíky (viz přílohy č. 9) 3. Závěr a hodnocení Děti sedí v kruhu, každý ukáže svého broučka a poví, jak se mu dařilo jej vymalovat. Učitelka položí na zem tři smajlíky (viz přílohy č. 9) Poté se děti posadí k smajlíkovi – k takovému, který vyjadřuje stupeň hodnocení zaměstnání.

31

6. 5 Cvičení pohybově akusticko – zraková Metodický list je určen k mnohostrannému využití a jednotlivá cvičení lze kombinovat. VĚK: 3 – 6 let VZDĚL.OBLAST RVP PV: dítě a jeho tělo CÍL: spojením smyslových orgánů a pohybu lze ovlivnit psychomotorické funkce, rozvíjet koordinaci zrakově – sluchově – pohybovou, jemnost a koordinaci pohybů a orientaci v prostoru POMŮCKY: libovolná hudba, písně ORGANIZACE: pohyb po třídě METODY: hra v roli, pohybové aktivity Při využívání hry v roli, za doprovodu písně (říkadel), hudby lze procvičit motoriku celého těla, paží, rukou, dlaní, prstů, hlavy, různá gesta apod. Lze různě poskládat, vytvářet pantomimu, případně i narativní Chůze: Jen tak se procházíme a už spěcháme a zase jen tak si chodíme. Viděli jste husy, jak jdou za sebou? Zkusíme to také. Všimli jste si, jak opatrně a tiše našlapují kočky? Jestlipak to také dokážeme? Proměníme se v kočky. Číča se zlobí, naježila se, vyhrbila hřbet a odchází. Zastavíme se. Hrabeme jako kůň a nyní jako slepičky. Na chvíli se staneme trpaslíky. Předpažíme, podřepneme a jdeme. Brodíme se hlubokým sněhem. Chodíme jako čáp,klapeme zobákem jako on – klap, klap. Vystupujeme do svahu jako lyžař. Šplháme po tyči. Pohodujeme jako vojáci: děti pochodují do rytmu a říkají: ,,Pochodují vojáci po cvičení, po práci, to se jim to pochoduje, když jim hudba vytrubuje. Tramtaráááá, tramtarááá, to je naše armáda.“

32

Běh: Zahrajeme si na hada. Rozběhneme se všemi směry jako kuřátka. Jedeme jako autíčka o pouti, pozór, ať se nesrazíme! Proměníme se v ptáky – běžíme, ne letíme a máváme křídly. Teď už poletíme jenom jako vlaštovičky. Napodobíme vláček motoráček, který má jen dva vagónky (běh ve dvojicích). Skoky: Skáčeme panáka. Proměníme se v žáby a skáčeme jako žáby. Jsme na zahradě, poskočíme na místě a trháme jablíčka. Děti, víte, jak chodí vrabčák? Vrabčák přece nechodí, ale skáče, na chvíli se staneme vrabčáky a už skáčeme jako oni. A už jsme zase děti a skáčeme přes kaluže – hop a hop. Stoje: Stojíme na jedné noze jako čáp. Nyní se přikrčíme jako hříbeček. Vojáci, pozor! Stojíme ve vzorném pozoru. Pohov! Pohyby paží: Proměníme se v ptáky. Máváme křídly a letíme. Odbíjíme míč. Hoblujeme. Plaveme prsa, kraul. Sejeme, sečeme kosou, srpem, sbíráme jahody do košíku. Taktujeme (dirigujeme). Je nám chladno, zebe nás do rukou, zahříváme se (zkřížené ruce přitisknout v podpaží). Chystáme dříví na topení, sekáme jednou rukou (prsty sevřeny v dlani). Je to obtížné. Pomůžeme si oběma rukama. Loučíme se (máváme celou paží, poté máváme paží pokrčenou v lokti). Stali jsme se větrnými mlýny a kroužíme pažemi vpřed, vzad, čelně.

33

Vytvoříme křidélka malých káčátek (paže ohnuté v lokti, prsty se dotýkají ramene a máváme jimi. Chystáme se vzlétnout, křidélka jsou příliš malá, nejde to, ale stále to zkoušíme. Proměníme se ve starou lokomotivu a supíme (ruce v pěst, ohnuté v lokti, pohyb lokomotivy). Skládáme cihly, stavíme z nich zeď (střídavé skládání rukou na sebe). Žonglujeme. Zdravíme se, podáváme si ruce. Salutujeme. Smekáme klobouk. Víte,jak prosí pejsek? Předvedeme si to(střídavé pohyby rukou, ohnuté dlaně). Pohyby dlaní, prstů: Loučíme se (mávání dlaní, prsty). Odháníme dotěrné mouchy (pohyb dlaněmi vlevo, vpravo). Driblujeme míčem. Meleme kávu (kroužení dlaněmi se sevřenými prsty). Koulíme z plastelíny v dlaních kuličky, válečky. Tleskáme, umýváme si ruce, tlučeme dlaněmi o sebe. Hněteme sněhové koule. Chytáme míč. Lámeme větvičky. Troubíme na trumpetu, hrajeme na klarinet, housle. Solíme. Podíváme se na sebe dalekohledem (který vytvoříme dotykem palců a ukazováčků). Jsme ptáčci a nemáme kde spát, tak si postavíme hnízdo (napodobení hnízda oběma rukama). Vytvoříme květ tulipánu (dotyk rozevřených dlaní v zápěstí), večer se květ uzavírá (dlaně se sevřou tak, aby se konečky prstů dotýkaly). Utvoříme stříšku nad hlavou, aby na nás nepršelo. Zajíc má dlouhé uši (dlaně s nataženými prsty přitisknuté k hlavě). Paleček dá pusinky ostatním prstům (postupné dotyky palce s ostatními prsty). Naznačíme prstíky písmeno A (dotyk ukazováčků obou rukou). V kostele se lidé modlí ( sepjaté ruce, postupně se prsty zkříží). Gesta: Ty, ty, ty! Pojď sem! Píšeme na počítači, hrajeme na klavír. 34

Posouváme hodinové ručičky (ukazováčkem naznačujeme kruh). Navíjíme nit na prst. Drobíme ptáčkům, strouháme mrkev. Počítáme do pěti a ukazujeme na prstech (postupné vysouvání prstů z pěsti). Učešeme se hřebenem vytvořeným z prstů. Hrabeme hráběmi vytvořenými z prstů, kopeme motyčkou vytvořenou z prstů. Závěr: Důležité je volit cviky rovnoměrně a dodržovat postup od cviků celého těla až ke cvikům prstů. Pro upevňování orientace je třeba měnit směr pohybu: vlevo, vpravo, vpřed, vzad, pod, nahoře, dole.

6. 6 Hrošík Bumba VĚK: 3 – 6 let VZDĚL.OBLAST RVP PV: dítě a svět, dítě a společnost, dítě a psychika CÍL: rozvoj pohybových dovedností, vnímání rytmu, melodie, sladit pohyb s rytmem a hudbou, dramatizace písně, POMŮCKY: CD přehrávač, CD1 s písněmi (viz přílohy č. 13, píseň č. 4), obrázek hrošíka (viz přílohy č 10). ORGANIZACE: sezení v kruhu, pohyb po třídě METODY: rozhovor, hra v roli – dramatizace písně, hodnocení 1. Motivace Děti sedí na zemi, učitelka mezi nimi, ukáže obrázek hrošíka a zjišťuje, zda děti vědí, o které zvířátko jde. ,,Hroši žijí u nás v zoologické zahradě a do jedné takové hroší rodiny se narodil malý hrošík. Nyní si poslechneme písničku, jak jej přijali jeho sourozenci a celá rodina.“ 2. Hlavní část Poslech písně. ,, Pěkná píseň – zatancujeme si a zahrajeme na hrošíky.“ Učitelka pustí znova píseň, ukazuje dětem pohyby a gesta a děti opakují.

35

Píseň: 1. Mámě se narodil malý hrošíček, narodil se hrošík, (kolébání jakoby miminka) byl ho plný košík. (naznačení plného košíka) Narodil se mámě malý hrošíček, (naznačení chování miminka v náruči) měl spočítat, kolikpak má nožiček. (mávání dlaněmi s rozevřenými prsty rukou) R: Počítá jednu, dvě, tři, čtyři, nebo pět, (ze sevřené dlaně počítáme prsty po jednom) to jsem ale trouba, zase jsem to splet. (ťuknutí do hlavy na slovo trouba) já už vím, že ta pátá, to je můj ocásek (poskok a natočení do boku, vystrčení zadečku a ukázání na něj) nevadí, vždyť bylo to jen o vlásek. (návrat do základní polohy, pokrčení ramen a motání vlasů na prst) 2. Kdopak ví, jak se asi bude jmenovat, (ťuknutí ukazováčkem do hlavy a ukázání vzhůru) Vojta, Kuba, Matěj nebo Adámek, (ruka podle rytmu ukazuje do prostoru) celá hroší rodina teď bude hlasovat, (naznačení hlasování) on je totiž hroší mámy mazánek (náznak objetí) R: 3. On totiž bumbá mlíčko jenom od maminky, (oběma rukama naznačíme držení lahve a pohupováním s obratem vpravo, vlevo a střídáme pití z obou stran) táta se jen směje a vyměňuje plínky (dva úklony vpřed a přitom do rytmu písně motání rukama) budeme ti říkat Bumba, hrošíčku, (náznak chování miminka v náručí) a už máme novou hroší písničku, (ťuknutí ukazováčkem do hlavy) R:

36

4. Náš Bumba volá haló, mámo, haló, táto, (oběma rukama naznačíme volání haló a pohupováním se obracíme na obě strany) to je ale príma, mám na nožičkách bláto (radostné podupávání na místě) tati, pojď se kouknout, to je paráda, (gesto prstem naznačující pojď sem!) smím si ještě jednou lehnout na záda. (leh na zádech, zvednout nohy a naznačit kopání). R: 5. Leží a počítá, kolikpak brášků má (ze sevřené dlaně počítáme prsty po jedné) tohle je můj brácha, ahoj, sestřičko, (ukazování ukazováčkem do prostoru a následně zamávání rukou na pozdrav) k mamince se přitulí a víte, co si dá? (náznak objetí) Maminčino mlíčko na zdravíčko. (stojíme na místě, náznak pití z láhve a následně gesto přikývnutí) R: ZAKONČENÍ: Jóóóóóó (výskok, ruce sevřít v pěst a vztyčit vzhůru) 3. Závěr Rozhovor o pěkných vztazích v hroší rodince. ,,Je to stejné i u lidí?“

6. 7 Klíče VĚK: 5 – 6 let VZDĚL.OBLAST RVP PV: dítě a psychika CÍL: rozvoj řečových dovedností, poznávacích schopností, pohybových dovedností POMŮCKY: různé druhy klíčů (staré klasické, moderní, od auta, od visacího zámku), podle počtu dětí, pytlíček ORGANIZACE: sezení v kruhu, společná práce, pohyb po třídě METODY: rozhovor, pozorování, porovnávání, narativní pantomima, hodnocení

37

1. Motivace Známe klíče? Sezení v kruhu, povídání o klíčích: ,,K čemu klíč slouží? Co vše jím můžeme odemknout?“ Učitelka ukazuje postupně druhy klíčů a děti odhadují, co lze jednotlivými klíči odemknout. Hádanka pro chytré hlavičky Leze, leze po železe, nedá pokoj, až tam vleze. (Klíč.) 2. Hlavní část Velikost klíčů Učitelka přinese pytlíček s klíči. Každé dítě si vytáhne klíč. Děti se pokusí společně poskládat klíče do řady, přeměřováním hledají největší klíč, kterým následně bude začínat nová řada. Porovnáváním vytvoří novou řadu klíčů seřazených podle velikosti od největšího po nejmenší. (pojmy: větší, menší, první, poslední – postupujeme zleva doprava). Narativní pantomima Učitelka vypravuje příběh o klíči. Děti provádějí spontánně pantomimické pohyby a ztvárňují tak děj příběhu. Příběh: Maminka zamyká dům, podává klíč Honzíkovi a odchází nakupovat. Honzík si hraje s míčem na dvorku domu. Vyhazuje míč a opět chytá, kutálí jej, kope do něj. Už ho to přestalo bavit a jde do zahrady. Jde se podívat k záhonu jahod. Hledá jahody. Pochutnává si na nich a vesele si pomlaskává. Ještě má chuť na nějakou třešni. Snaží se dosáhnout na větev stromu. Nejde to. Zkouší vylézt na strom. Vtom se maminka vrací domů. „Podej mi klíč!“ volá. Hledám klíč, kde jenom může být. Prohmatávám i obracím kapsy naruby. Klíč není. Lezu po čtyřech. Hledám po zemi. Prohrabávám trávu. Ještě zbývá dvorek. Běžím tam. „Hurááá, už ho mám!“ Zvedá klíč ze země. „To je dobře, že je klíč na světě“ říká maminka s úlevou. Domýšlení příběhu. Děti sedí na zemi a domýšlejí, co by se mohlo stát, kdyby klíč nebyl nalezen a co by mohlo být, kdyby klíč objevil zloděj.

38

3. Závěr a hodnocení Ponaučení a opatrování klíčů, aby se neztratily. Komu se dnes dařilo, ten vyskočí co nejvýše, komu ne, ten si dřepne.

6. 8 Koňské dostihy VĚK: 3 – 6 let VZDĚL.OBLAST RVP PV: dítě a jeho tělo, dítě a psychika CÍL: rozvoj pohybových dovedností, vytrvalosti, artikulačních dovedností, schopnost uvolnit své tělo POMŮCKY: obrázky koní (viz přílohy č. 11) ORGANIZACE: sezení, stoj v kruhu, pohyb na místě METODY: rozhovor, hra v roli, rozhovor, hodnocení 1. Motivace Sezení v kruhu a povídání si o koních. ,,Kdo už viděl živého koně a kde?“ Ukázka obrázků koní (viz přílohy č. 11). ,,K čemu slouží koně?“ (sport, policie, při práci, v lese, na poli, v dopravě). Rozhovor: kůň jako přítel člověka – péče o něj, objasnění pojmu koňské dostihy. ,,Kdo si hrát nechce, může zůstat jako divák, a když se mu to bude líbit, může se přidat.“ 2. Hlavní část Dostihy Děti se postaví do velkého kruhu tak, aby měl každý hodně místa okolo sebe. Učitelka stojí mezi nimi a předvádí komentované pohyby doplňované gesty (je to náročné na hlas a pohyb). Děti zpočátku jednotlivé pohyby a gesta opakují, poté je provádí souběžně s učitelkou. Děti hru milují – při opakování už netřeba pohyby komentovat, děti je provádějí automaticky. Koně budou překonávat překážky – a ty se mohou kombinovat a být v různém pořadí. Děti vykonávají pohyby a gesta na místě, nepohybují se do prostoru. Učitelka reaguje na vytvořenou atmosféru a respektuje také unavitelnost dětí.

39

Hurá na dostihy Rozloučíme se s rodinou. Dáme pusu mamince (gesto polibku vpravo), tatínkovi (gesto

polibku vlevo) a

sourozencům (gesta polibků uprostřed). Nasedáme na koně a chytíme jej za opratě – uzdu (výskok, doskok do rozkroku, mírný podřep, pokrčení rukou). Projedeme si svou soutěžní dráhu, jedeme pomalu a rozhlížíme se (naznačujeme pohybování koně a rozhlížení). - ŠÁŠÍ (stojíme snožmo, dlaněmi třeme obě ruce o tváře a vydáváme zvuk šššš) - VODNÍ PŘÍKOP (zacpeme si nos, zvedneme ruku nad hlavu a jdeme do dřepu a hned se vracíme zpět do původní polohy. Při pohybu dolů až do dřepu naznačují bublání vody blllbllllblll) Pokračujeme dál a přijíždíme k poli – pozór – ORNÁ PŮDA! (jsme v podřepu a střídáme poskoky z jedné nohy na druhou). To jsme zvládli všichni, tak jedemééé dál, následuje VELKÁ ZEĎ, tato překážka je těžká, tak všichni se snažíme naplno! Před zdí se zastavíme, připravíme se na velký skok a skočíme! (zastavíme se, jsme stále v mírném podřepu a skok na místě do výšky a zpět do podřepu). A jedeméééé! Za chvíli budeme v cíli! TRIBUNA DAM (jóóó – všichni zakřičíme dámským hlasem). Jedeme dál a je tu TRIBUNA PÁNŮ (jedééééém – všichni zakřičíme hlubokým, hrubým hlasem) a tééééééď TRIBUNA DĚTÍ (juchůůůůů – všichni zakřičíme dětským hlasem). A blížíme se k cílové rovince, přidáme, ještě víc, rychleji. Kdo bude vítěz? Jedu, jedu, jedu! (Učitelka povzbuzuje děti – poskakujeme rychle a naplno v mírném podřepu). A cíííl!! Vyhráli jsme všichni. 3. Závěr a hodnocení Chodíme volně po třídě a vydýcháváme se (jako koně po závodech), každý z dětí je jako hadr, uvolníme se a složíme na zem. Učitelka chodí a každému nadzvedne ruku a nohu, tím zjistí, zda jsou děti zcela uvolněné. Komu se dnes dobře závodilo, vyskočí a zařehtá jako koník, komu ne, zůstane ležet.

40

6. 9 Moji kamarádi VĚK: 5 – 6 let VZDĚL.OBLAST RVP PV: dítě a ten druhý, dítě a společnost, dítě a psychika CÍL: rozvoj řečových a komunikačních dovedností, podpora a naslouchání dětí, zdokonalení jemné motoriky při manipulaci s loutkou POMŮCKY: krabice s maňásky pro všechny děti, pro učitelku maňásek holčičky zvlášť ORGANIZACE: sezení v kruhu, METODY: rozhovor, práce s maňáskem, hra v roli 1. Motivace Děti sedí v kruhu, učitelka mezi nimi. Příchod Evičky Učitelka přichází mezi děti s maňáskem holčičky na ruce. Maňásek a učitelka přivítají děti a holčička (maňásek) se představí (jmenuje se Evička). Evička se rozpláče, že se jí po cestě do školky ztratili všichni kamarádi. Co teď? Učitelka navrhne dětem, že by mohli být Eviččinými novými kamarády. 2. Hlavní část Seznamování dětí s Evičkou ,,Musíme se nejprve seznámit, začneme tím, že Evičku pozdravíte, řeknete jí své jméno, a co rádi děláte, přitom jí potřesete ručičkou.“ (Děti po jednom chodí k Evičce a představují se. Evička na každého reaguje). ,,Evička je ráda, že děti chtějí být jejími kamarády, ale přece jenom je pořád smutná. Děti chodí do školky a nebudou mít čas si s Evičkou pořád hrát. A ona bude zase sama.“ Co budeme dělat? Překvapení pro Evičku Učitelka: ,,Už to mám! Něco mě napadlo. Uděláme pro Evičku překvapení.“ Evička si zakryje oči a někdo z dětí jí zacpe uši. „Já vám teď pošeptám, co budeme dělat.“ Pošeptá tichou poštou, že poslední má donést bednu s maňásky. Eviččini malí kamarádi Evička se podívá do přinesené bedny. „Jůůůůůůůůůů! To je kamarádů. Jenže se nehýbají.“ Učitelka navrhne dětem, aby si každý vzal jednu loutku a „oživil ji“. Děti si zkoušejí manipulaci s maňáskem, zamávají na Evičku, ukloní se jí, zakryjí jí oči atd. (základní manipulace s loutkou). 41

,,Teď si každý vymyslí jméno pro svou loutku a vyzkouší i hlas, kterým bude maňásek mluvit“ (necháme děti krátce vyzkoušet). Evička chodí od loutky k loutce a každá se jí představí (děti mluví za ni). 3. Závěr Rozloučení s Evičkou Evička je unavená, zívá, mluví ospale. Rozloučí se s dětmi a rozhodne se přespat s ostatními v krabici. Každé dítě se hezky rozloučí s loutkou a uloží ji do krabice.

6. 10 Relaxační cvičení Metodický list je určen k mnohostrannému využití. VĚK: 3 – 6 let VZDĚL.OBLAST RVP PV: dítě a psychika, dítě a jeho tělo CÍL: prostorová orientace, uvědomění si vlastního těla POMŮCKY: CD přehrávač, CD2 – Okolní zvuky (viz přílohy č. 14), podložky ke cvičení ORGANIZACE: leh na podložce, pohyb v prostoru, sed na židli, METODY: sluchová percepce, uvolňování, dechová cvičení 1)

Ležíme. Je ráno. Probouzíme se. Oči máme zavřené. Posloucháme pozorně okolní

zvuky (viz přílohy č. 2 CD – Okolní zvuky ). Učitelka pustí zvuky z CD, děti leží na zemi a určují, co slyší. Pomalu otevíráme, zavíráme oči. Konečně jsme se úplně probudili. Sledujeme pohyby rukou zleva doprava, shora dolů, do kruhu a zkusíme se ukazováčkem dotknout špičky nosu. 2)

Proměníme se ve ztuhlou čokoládu (děti leží na podlaze a mají zpevněné tělo).

Otepluje se. Čokoláda měkne (děti pomalu uvolňují svalstvo). Čokoláda roztála !!! (děti se vcítí do roztáté čokolády a snaží se zcela uvolnit). Kontrola uvolnění.Učitelka zvedá jednotlivcům ruku, nohu. Ochlazuje se, čokoláda znovu tuhne ( děti opět zpevní své tělo). Děj se znovu opakuje. Při častém opakování se dokážou děti zcela uvolnit. 3)

Děti se nacházejí volně v prostoru a předvádějí různé druhy větrů – vánek, větřík,

vítr, meluzína, vichřice. Uvolněně se pohybují, a soustřeďují se na správné dýchání, které se přizpůsobuje druhu určeného větru (vždy nádech – výdech).

42

4)

Uvolňovací cviky dechové: Je dobré u nich dodržovat tyto zásady:

vdech se vzpažením, výdech s připažením vdech s protažením, výdech s uvolněním vdech s předpažením, výdech s připažením v poloze ležmo – vdech s pozdvižením bederní páteře a opřením o paže, výdech s uvolněním v poloze ležmo – vdech s napnutím celého těla, výdech s uvolněním sed na židli ruce na kolenou, oči zavřeny, hluboký vdech, při výdechu vyslovit číslici jeden Dodržovat vždy vdech nosem, výdech ústy. 5)

Děti objevují samy sebe. Leží uvolněně na zemi. Snaží se vnímat své dýchání

(pohyb hrudi – břicha popř. ramen). ,,Dýchání nosem, ústy – co je zdravější? Dovedeš vnímat tep vlastního srdíčka? Pokud ano, vyťukávej prstem jeho rytmus.“ (tohle lze zkoušet při malém počtu dětí v naprostém tichu). Snadněji lze poslouchat tlukot srdce svého kamaráda. Utvoření dvojic, vzájemné poslouchání. 6)

Leh na zemi. Děti zjišťují, čím vším mohou hýbat. Poté se postaví a rozhýbávají

postupně celé tělo: nejprve prsty u rukou, pak zápěstí, lokty, ramena, krk, obličejové svaly, záda, páteř,

kyčle, kolena, kotníky, prsty u nohou. Opakovat a k pohybu prstů se

přidá pohyb zápěstí, pak lokty, ramena, až se rozhýbá celé tělo.

6. 11 Traktory VĚK: 3 – 6 let VZDĚL. OBLAST RVP PV: dítě a jeho psychika CÍL: rozvoj řečových dovedností (rozvoj artikulačních dovedností, dechové techniky, aktivizace slovní zásoby, rozvoj rytmické citlivosti, práce se silou hlasu). POMŮCKY: smajlící (viz přílohy č. 9) ORGANIZACE: rozehřívací část ve dvojicích, jinak sezení v kruhu – skupina METODY: rozhovor, hra v roli, dechová a artikulační cvičení, hodnocení

43

1. Motivace Komunikace v kruhu na téma: PODZIM -

traktory na polích, sklizeň brambor

Hra na traktory -

děti se rozdělí do dvojic: TRAKTOR – VLEČKA

-

pobíhají po třídě

2. Hlavní část Dechové a artikulační cvičení Děti sedí nebo stojí v kruhu.Učitelka povídá a děti dělají zvuky (popř. i pohyby). -

nastartujeme si svůj traktor (brrm, brrrm, brrrm)

-

traktor se pomalu rozjíždí a už jede (brrm, brrrrrm)

-

přijíždíme k poli, zastavíme (brrrrrrrm, brrm)

-

na poli fouká vítr (foukáme od slabého větříčka až po meluzínu)

-

traktor začal vyorávat brambory (blem, blum, blem, blum)

-

brambory jsou vyorány a házíme je na vlečku (šup, bum, šup, bum)

-

brambory vezeme traktorem domů (brrrrm, brrrrrrrrm)

-

doma si je uvaříme a pochutnáváme si na nich (mlaskání)

-

po jídle si olízneme pusu nahoře, dole, oba koutky (rychle střídáme)

Aktivizace slovní zásoby Brambory: ,,Kdo je má rád? Která jídla se z nich vaří? Kterým zvířatům chutnají?“ Modulace hlasu, rytmická cvičení Děti sedí, nebo klečí v kruhu. Básnička: Jede traktor, jede Zetor, jede do hor, orat brambor! Společně v kruhu říkáme básničku a vyklepáváme rukama do země rytmus, poté i dynamiku. Děti se postaví a pohybují se podle rytmu, dynamiky a tempa básně 3. Závěr a hodnocení Děti sedí v kruhu. Dostanou smajlíky (viz přílohy č. 9 ), zvednou nad hlavu takového, který vystihuje jejich emoce během hry.

44

6. 12 Vánoce VĚK: 3 – 6 let VZDĚL.OBLAST RVP PV: dítě a společnost, dítě a psychika CÍL: skupinové cítění, využití atmosféry Vánoc, rozvoj řečových dovedností, rytmus slov POMŮCKY: adventní věnec, 1 pár rukavic, 1 zimní čepice, malý stoleček, mistička s balenými bonbony, lavičky ORGANIZACE: sezení v kruhu, na lavičkách, hra ve třídě METODY: rozhovor, hra se slovy, hodnocení 1. Motivace Navození předvánoční nálady a pohody. Děti sedí v kruhu blízko sebe, uprostřed svítící adventní věneček. Učitelka: „Venku se chumelí, je sychravo, zima. Uvnitř máme teplo,příjemně. Je nám dobře a ještě bude příjemněji, protože před námi jsou Vánoce, na které se těšíme.“ Rozhovor: ,,Těšíme se na Vánoce? Proč? Jak vypadá u vás doma příprava na Vánoce? Co jste dostali pod stromeček poslední Vánoce? Co si přejete letos?“ „Naučíme se říkanku.“ CHUMELÍ SE, CHUMELÍ, MAMINKA JDE PRO JMELÍ A TATÍNEK PRO OVOCE, UŽ SE TĚŠÍM NA VÁNOCE, A KDY BUDOU? HNEDLE, HNEDLE! V PŘEDSÍNI UŽ VONÍ JEDLE

(Jan Alda)

,,Když už říkanku umíme, postavíme se, chytíme se za ruce, těšíme se na Vánoce a říkáme CHUMELÍ SE…Společně vyskočíme a zavoláme JUPÍÍÍÍ!“ 2. Hlavní část Děti opět usednou. Vytleskávají rytmus slova VÁNOCE. ,,Komu z vás se podaří najít takové slovo, které bude k Vánocům patřit? Můžeme jej společně s tímto slovem vytleskávat.“ (VÁNOCE, JEŽÍŠEK, DÁREČEK, STROMEČEK, ZVONEČEK, OŘÍŠEK, ANDÍLEK, JABLÍČKO, HVĚZDIČKA, VĚTVIČKA, CUKROVÍ, BETLÉMEK) 45

Náročný úkol pro chytré hlavičky: Ze slov, která jsme vytleskávali, budeme vybírat ta, která se rýmují. (př: Ježíšek – oříšek, zvoneček – stromeček atd.). Zhasneme svíčky na věnci a budeme si hrát. Hra: Obleč se! Posadíme se na lavičky. Na start položíme pár rukavic a zimní čepici. Na druhou stranu místnosti v jedné linii s hromádkou rukavic a čepice, postavíme stolek s miskou balených bonbónů. Učitelka vybere dítě, které předvede princip hry: Dítě si co nejrychleji nasadí na hlavu čepici a natáhne na ruce rukavice, utíká ke stolečku, vezme z misky bonbón, snaží se jej v rukavicích rozbalit, až se mu to podaří, dá jej do pusy, utíká ke startu, kde sundá rukavice a čepici. Následuje ostrý start. Děti podle pořadí, jak sedí na lavičce, se střídají . 3. Závěr a hodnocení Děti si sednou opět na lavičky, zatleskají si a dostanou za odměnu bonbón.

6. 13 Velikonoce VĚK: 3 – 6 let VZDĚL.OBLAST RVP PV: dítě a společnost, dítě a psychika DÍTĚ A JEHO TĚLO CÍL: skupinové cítění, využití atmosféry a tradic Velikonoc, rozvoj řečových dovedností, POMŮCKY: velikonoční pohlednice, čokoládové figurky (zajíc, kuře…), řehtačky (klapačky), větvička s pentličkami (stuhami) – stuhy musejí být dle počtu dětí, velká a malá pomlázka (tatar) ORGANIZACE: pohyb po třídě, sezení na židličkách, sezení v kruhu, METODY: rozhovor, pocitová hra, hodnocení 1. Motivace Motivace hrou – hra na rozehřátí: Honěná za ocáskem Děti si vezmou pentličky pověšené na větvi. Zasunou si je vzadu do kalhot (sukní) jako ocásky. Nastává honička. Každý se snaží nasbírat co nejvíce ocásků. Vyhrává ten, kdo nashromáždil nejvíce cizích ocásků, a uchránil svůj. Pentličky poslouží v závěru zaměstnání u hodnocení.

46

2. Hlavní část Uspořádání výstavky z věcí, které si děti přinesly. (Velikonoční pohlednice, jarní motivy – zajíčky, kuřátka, vajíčka, kočičky, řehtačky – klapačky, tatary, atd.) Rozhovor na téma Velikonoce. Jaro se hlásí, první květiny, rodí se mláďata – kuřátka, zajíčci, káčata, housata. Velikonoce jsou největším křesťanským svátkem – názvy dnů: Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Boží hod velikonoční, Velikonoční pondělí. Velikonoční tradice: na Zelený čtvrtek se vaří z prvních jarních bylin polévka, popř. špenát apod., na Velký pátek lidé drží půst, od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty umlknou v kostele zvony. Děti tradičně v tuto dobu chodí po vsi a pomocí řehtaček a klapaček oznamují lidem poledne a klekání. Od večera na Bílou sobotu až do Velikonočního pondělí si už lidé dopřávali hojnost jídla a slavili. Vyvrcholením bylo Velikonoční pondělí. Zdobené kraslice se připravovaly už dlouho před Velikonocemi, zato vajíčka se barvila vždy v neděli. V pondělí nastává oblíbený mrskut. Menší děti koledují. ,,Také my se dnes jednu koledu naučíme.“ Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte – li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný. To všechno, o čem jsme si povídali, nás teprve čeká. Nyní se na Velikonoce musíme připravit, a protože se o Velikonocích hodně slaví, bude potřeba cukroví, které si nyní upečeme! Pocitová hra Děti stojí po obvodu kruhu. Před sebou mají záda kamaráda a na nich začínají péci perníčky. Paní učitelka dává pokyny a děti provádějí činnosti. -

nejdříve očistíme vál (děti rukama přejíždějí po zádech a čistí vál)

-

nasypeme mouku, cukr (prstíky sypeme)

-

rozklepeme vejce (ťukání)

-

přidáváme koření, solíme (tření prsty o sebe)

-

hnětení těsta (masáž zad)

-

válení těsta ( pěstmi naznačujeme válení)

-

vykrajování perníčků ( dlaní tlačíme do zad) 47

-

sbírání perníčků a skládání na plech (sbíráme ze zad a dáváme mimo) Děti ve dvojicích se prohodí a celou činnost lze zopakovat. Vše se musí dělat

s citem, aby si neublížily. 3. Závěr a hodnocení Děti si sednou do kruhu. Učitelka si položí do středu kruhu velkou a malou pomlázku (tatar). Rozdá dětem pentličky. Vyzve je, aby zhodnotily celé zaměstnání, a podle toho, jak se jim líbilo, uvázaly pentličku na velkou či malou pomlázku.

6. 14 Vláček VĚK: 3-4 roky VZDĚL.OBLAST RVP PV: dítě a jeho psychika, dítě a jeho tělo, dítě a svět CÍL: pohybově akusticko - zraková cvičení, artikulační cvičení POMŮCKY: obrázky (modely) vlaků a vláčků (viz přílohy č. 12), židličky pro všechny děti, jedna pro učitele, píšťalka, ORGANIZACE: sezení v kruhu, pohyb po třídě, sezení na židlích, METODY: rozhovor, hra v roli, hodnocení, narativní pantomima 1. Motivace Sezení v kruhu, ukázka obrázků (modelů). ,,Jaké znáte vlaky, vláčky? Po čem jezdí vlaky? Kdo je řídí? Kde zastavují? Která vlaková stanice je pro nás nejbližší? Kdo z vás cestoval vlakem? Kterým a kam? Viděl z vás někdo starou lokomotivu (obrázek viz přílohy č. 12 str. )? Z komína se kouřilo, do kopce supěla a před tunelem houkala.“ Hra na rozehřátí – běh Zahrajeme si na vagónky. Děti běhají ve dvojicích.Všechny děti vytvoří vlak. Vagónky se spojily. Učitelka hraje mašinku. Běháme po třídě a vyhýbáme se překážkám. 2. Hlavní část Pojďme se na chvíli stát cestujícími a projet se vláčkem. Děti usednou na předem připravené židle srovnané jako ve vlaku. Učitelka musí sedět na viditelném místě, nejlépe čelem k dětem.

48

Nejdříve se děti naučí říkanku: Jede, jede vlak, syčí jako drak, uličnicky zahvízdá, ztratí kouře mrak. ,,A vyjíždíme!“ Dětí dělají pohyby podle návodu učitelky. ,,Říkáme říkanku a podupáváme nohama do rytmu. Přidáváme krouživý pohyb rukou ohnutých v loktech. Jedeme do kopce, lokomotiva funí, supí (ššššššš). A nyní uháníme z kopce lokomotiva vesele píská (děti provádějí pohyby rychleji a učitelka píská na píšťalku). Blíží se tunel, lokomotiva výstražně houká ( húúúhúú). Uklidníme se a rozhlížíme se po vagóně. Sedí tu paní a na klíně jí spinká pejsek. Jemně chrupká – dělá chchch – chch. Zkusíme to také. Přistupuje Péťa, v košíku má kotě. Pejsek se probouzí, cítí kotě a dělá kchch,kchch. (děti opakují zvuky). Pejsek se úplně probudil a zlostně vítá kotě vrrr vrrr – haf haf (děti opakují) Péťovo kotě schouleno v koutě košíku zoufale mňouká

mňau – mňau – mňau (děti

opakují). Vlak zastavuje ššššššš š - c cccccc vystupujeme. Děti se loučí s odjíždějícím vláčkem.“ (Mávají nejdříve celými pažemi, pažemi s pokrčenými lokty a pak již jen dlaněmi vpřed vzad, nakonec prsty). 3. Závěr a hodnocení Děti sedí v kruhu, rozdáme jim smajlíky (viz přílohy č. 9). Děti zvednou nad hlavu takového, který vystihuje jejich emoce během hry.

49

ZÁVĚR Práce na téma ,,Využití prvků dramatické výchovy při rozvoji osobnosti dítěte v předškolním věku“ mě obohatila v mnoha směrech. Trpělivě jsem shromažďovala literaturu, sháněla potřebné informace a vymýšlela konkrétní náměty pro dramatickou výchovu. Ty jsem se snažila ověřovat v praxi, i když to na mé mateřské dovolené bylo omezené. Moje praxe v mateřské škole není zatím dlouhodobá. Získala jsem mnohé zkušenosti ve speciální Mateřské škole v Bruntále, v centru pro mentálně postižené Sagapo v Bruntále i ve školní družině Základní školy v Mladějovicích. Součástí této malotřídní školy byla i mateřská škola. V podmínkách malé vesnické školy jsem se z provozních důvodů podílela i na práci s dětmi předškolního věku. I jinak byla dramatická výchova na této škole na výborné úrovni (úzká spolupráce se studentkami UP v Olomouci). Základní poznatky o dramatické výchově jsem získala při studiu na Střední pedagogické škole v Odrách. Už tam jsem nabyla přesvědčení, že dramatická výchova není žádná módní záležitost, ale dobrý pomocník při výchově a učení. Ověřila jsem si, že vhodné metody, techniky, cvičení, hry lze s úspěchem použít při respektování věkových zvláštností u dětí nejmenších (např. u vlastní dcery), dětí předškolního věku, dětí zdravotně postižených i zdravotně znevýhodněných. Dobře fungují i u dětí problémových, neposedných a hyperaktivních. Např. dramatická hra na koňské dostihy dá dostatek příležitostí ,,vyřádit se" a vybít energii. Doufám, že v další praxi budu mít dost příležitostí objevovat zajímavé náměty a získávat zkušenosti. Na dramatických hrách je nejhezčí, že se dají různě obměňovat a že v nich lze uplatnit kombinaci různých činností a nápadů. Moje práce je jen malou ukázkou, jak postupovat a zároveň inspirací pro ty, kteří mají z dramatické výchovy obavy.

50

LITERATURA ALEŠ, M. Špalíček národních písní a říkadel. Praha: Nakladatelství Odeon, 1985. 366 s. ISBN 01-523-85 DISMAN, M. Receptář dramatické výchovy. 1 vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 148 s. FRÝBOVÁ – GEBHARTOVÁ, V. Voňavá jablíčka. 2. vydání. Praha: Albatros, 1990. 157 s. ISBN 13-727-90 GRECMANOVÁ, H. HOLOUŠOVÁ, D. URBANOVSKÁ, E. Obecná pedagogika I. Olomouc: Nakladatelství Hanex, 2002. 231 s., ISBN 80-85783-20-7 GRECMANOVÁ, H. HOLOUŠOVÁ, D. URBANOVSKÁ, E.Obecná pedagogika II. Olomouc: Nakladatelství Hanex, 2003. 192 s., ISBN 80-85783-24-X HOLOUŠOVÁ, D. KROBOTOVÁ, M. Jak psát diplomové a závěrečné práce. Olomouc: Univerzita Palackého, 1995. 80 s. ISBN 80-7067-475-X HRUBÍN, F. PETIŠKA, E. FRYNTA, E. Zlatý věnec. 2. vydání. Praha: Nakladatelství Albatros, 1983. 478 s. ISBN 13-572-KMČ-73 KLIMEŠ, L. Slovník cizích slov. 2. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983. 816 s. ISBN 14-545-83 KOLLÁRIKOVÁ, Z. PUPALA, B. Předškolní a primární pedagogika. 1. vydání. Praha: Portál, 2001. 456 s. ISBN 80-7178-585-7 MACHKOVÁ, E. Metodika dramatické výchovy. 7. vydání. Praha: Nakladatelství Artama, 1992. 149 s. ISBN 80-7068-041-5 PRŮCHA, J. WALTEROVÁ, E. MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 1. vydání. Praha: Portál s.r.o, 1995. 292 s. ISBN 80-7178-029-4 ŠIMÍČKOVÁ – ČÍŽKOVÁ, J. Přehled vývojové psychologie. 2. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého, 2008. 175 s. ISBN 978-80-244-2141-4 VALENTA, J. Metody a techniky dramatické výchovy. 1. vydání. Praha: Grada publishing a.s, 2008. 352 s. ISBN 978-80-247-1865-1

51

Časopisy VONDROVÁ, Alena. Příloha deníku Právo - Styl pro ženy. 15. 09. 2009. str. 7. ČTK Repro a.s, Praha. Země pohádek. Leden 2006, číslo 2. str.5 – www.zemepohadek.cz Internetové zdroje RVP PV, 2011. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVP_PV-2004.pdf . RVP PV, 2011. RVP PV metodický portál - články. http://clanky.rvp.cz/clanky/P/PREDSKOLNI-VZDELAVANI.html/ . Dramatika - pocitové hry, 2010. RVP PV metodický portál - články. http://clanky.rvp.cz/clanek/c/PVC6/8533/DRAMATIKA-%E2%80%93-POCITOVEHRY.html/ . Křížková, P. Domlouváme se na pravidlech aneb Vytvoření souboru pravidel a dohod jako základního předpokladu úspěšné socializace dítěte, 2011. RVP PV metodický portál - články. http://clanky.rvp.cz/clanek/c/PVC6/530/DOMLOUVAME-SE-NAPRAVIDLECH-ANEB-VYTVORENI-SOUBORU-PRAVIDEL-A-DOHOD-JAKOZAKLADNIHO-PREDPOKLADU-USPESNE-SOCIALIZACE-DITETE.html/ . Novotný, M. Dramatizace pohádky Ošklivé káčátko, 2011. RVP PV metodický portál články. http://clanky.rvp.cz/clanek/c/PVC6/9423/DRAMATIZACE-POHADKYOSKLIVE-KACATKO.html/ . Michlíčková, R. Dramatická výchova v MŠ - I. část, 2011. RVP PV metodický portál články. http://clanky.rvp.cz/clanek/c/PVC6/7481/DRAMATICKA-VYCHOVA-V-MS%E2%80%93-I-CAST.html/ . Michlíčková, R. Dramatická výchova v MŠ - II. část, 2011. RVP PV metodický portál články. http://clanky.rvp.cz/clanek/c/PVC6/7849/DRAMATICKA-VYCHOVA-V-MS%E2%80%93-II-CAST.html/ .

52

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – Barevné semafory Příloha č. 2 – Značky a barvy aut Příloha č. 3 – Karty s barvami Příloha č. 4 – Stupnice barev – šablona Příloha č. 5 – Šablony berušek Příloha č. 6 – Obrázek z knihy Mikoláše Alše – Špalíček pohádek (holčička s beruškou) Příloha č. 7 – Úryvek Broučci Příloha č. 8 – Omalovánka broučka Příloha č. 9 – Smajlíci Příloha č. 10 – Obrázek Hrošíka Příloha č. 11 – Obrázky koní Příloha č. 12 – Obrázky vláčků, lokomotivy Příloha č. 13 – CD1 Příloha č. 14 – CD2 Okolní zvuky Příloha č. 15 – Výpis očekávaných výstupů (kompetencí) z RVP PV - k jejichž naplnění může přispět dramatická výchova

53

Příloha č. 1 – Barevné semafory Slouží k metodickému listu AUTA. Pro použití je dobré si tyto semafory ofotit na tvrdý papír.

Příloha č. 2 – Značky a barvy aut Děti určují barvu a poté značku auta, pokud ví

Příloha č. 3 – Karty s barvami Slouží k metodickému listu BARVY. Pro použití je dobré si tuto přílohu ofotit na tvrdý papír a jednotlivě rozstříhat dle černých čar. Nachází se zde barvy: červená, žlutá, modrá, zelená, bílá, černá, fialová

Příloha č. 4 – Stupnice barev – šablona Slouží taktéž k metodickému listu BARVY. Děti si ji vymalují podle toho, jaká barva se jim líbí jako 1. poté 2. a nakonec 3.

1.

2.

3.

Příloha č. 5 – Šablony berušek Slouží k metodickému listu BERUŠKY. Před použitím je nutno okopírovat na výkres a nastříhat dětem. Lze si vybrat ze tří druhů šablon.

Příloha č. 6 – Obrázek z knihy Mikoláše Alše – Špalíček pohádek (holčička s beruškou) Slouží k metodickému listu BERUŠKY. Ukázka obrázku dětem.

Příloha č. 7 – Úryvek Broučci

Spali a spali ....

Příloha č. 8 – Omalovánka broučka Slouží k metodickému listu BROUČCI. Děti si vymalují obrázek broučka.

Příloha č. 9 – Smajlíci Slouží k metodickému listu BROUČCI, TRAKTORY a VLÁČEK. S touto pomůckou lze hodnotit i kterékoli jiné denní činnosti v MŠ. Velicí smajlíci slouží pro hromadné hodnocení (rychlé), malý smajlíci slouží k individuálnímu hodnocení (okopírovat pro všechny děti). Je pro děti velmi oblíbené. Používá se vždy v závěru práce. Děti se učí hodnotit a získávat poznatky a nebojí se vyjádřit svůj názor.

Příloha č. 10 – Obrázek Hrošíka Slouží k metodickému listu HROŠÍK BUMBA.

Příloha č. 11 – Obrázky koní Slouží jako příloha k metodickému listu KOŇSKÉ DOSTIHY. Ukázka různých typů koní.

Příloha č. 12 – Obrázky vláčků, lokomotivy Tato příloha slouží k metodickému listu VLÁČEK.

Příloha č. 15 – Výpis očekávaných výstupů (kompetencí) z RVP PV k jejichž naplnění může přispět dramatická výchova Dramatická výchova může pomoci naplnit očekávané výstupy ve všech vzdělávacích oblastech. Dítě a jeho tělo ƒ

zvládnout základní pohybové dovednosti a prostorovou orientaci

ƒ

koordinovat lokomoci a další polohy a pohyby těla, sladit pohyb s rytmem a hudbou

ƒ

vědomě napodobit jednoduchý pohyb podle vzoru a přizpůsobit jej podle pokynu

ƒ

ovládat dechové svalstvo, sladit pohyb se zpěvem

ƒ

vnímat a rozlišovat pomocí všech smyslů (sluchově rozlišovat zvuky a tóny, zrakově rozlišovat tvary předmětů a jiné specifické znaky, rozlišovat vůně, chutě, vnímat hmatem apod.)

ƒ

mít povědomí o některých způsobech ochrany osobního zdraví a bezpečí

Dítě a jeho psychika ƒ

správně vyslovovat, ovládat dech, tempo i intonaci řeči

ƒ

vyjadřovat samostatně a smysluplně myšlenky, nápady, pocity, mínění a úsudky ve vhodně zformulovaných větách

ƒ

vést rozhovor (naslouchat druhým, vyčkat, až druhý dokončí myšlenku, sledovat řečníka i obsah, ptát se)

ƒ

domluvit se slovy i gesty, improvizovat

ƒ

porozumět slyšenému (zachytit hlavní myšlenku příběhu, sledovat děj)

ƒ

formulovat otázky, odpovídat

ƒ

učit se nová slova a aktivně je používat (ptát se na slova, kterým nerozumí)

ƒ

naučit se zpaměti krátké texty (reprodukovat říkanky, písničky, pohádky, zvládnout jednoduchou dramatickou úlohu apod.)

ƒ

sledovat a vyprávět příběh, pohádku

ƒ

popsat situaci (skutečnou, podle obrázku)

ƒ

chápat slovní vtip a humor

ƒ

utvořit jednoduchý rým

ƒ

rozlišovat některé obrazné symboly (piktogramy, orientační a dopravní značky, označení nebezpečí apod.) a porozumět jejich významu i jejich komunikativní funkci

ƒ

projevovat zájem o knížky, soustředěně poslouchat četbu, hudbu, sledovat divadlo, film, užívat telefon

ƒ

vědomě využívat všech smyslů, záměrně pozorovat, postřehovat, všímat si (nového, změněného, chybějícího)

ƒ

záměrně se soustředit na činnost a udržet pozornost

ƒ

přemýšlet, vést jednoduché úvahy a to, o čem přemýšlí a uvažuje, také vyjádřit

ƒ

postupovat a učit se podle pokynů a instrukcí

ƒ

naučit se nazpaměť krátké texty, úmyslně si zapamatovat a vybavit

ƒ

řešit problémy, úkoly a situace, myslet kreativně, předkládat „nápady“

ƒ

vyjadřovat svou představivost a fantazii v tvořivých činnostech (konstruktivních, výtvarných, hudebních, pohybových či dramatických) i ve slovních výpovědích k nim

ƒ

uvědomovat si svou samostatnost, zaujímat vlastní názory a postoje a vyjadřovat je

ƒ

přijímat pozitivní ocenění i svůj případný neúspěch a vyrovnat se s ním, učit se hodnotit svoje osobní pokroky

ƒ

prožívat radost ze zvládnutého a poznaného

ƒ

respektovat předem vyjasněná a pochopená pravidla

ƒ

zorganizovat hru

ƒ

prožívat a dětským způsobem projevovat, co cítí (soucit, radost, náklonnost), snažit se ovládat své afektivní chování (odložit splnění svých osobních přání, zklidnit se, tlumit vztek, zlost, agresivitu apod.)

ƒ

těšit se z hezkých a příjemných zážitků, z přírodních i kulturních krás i setkávání se s uměním

ƒ

zachytit a vyjádřit své prožitky (slovně, výtvarně, pomocí hudby, hudebně pohybovou či dramatickou improvizací apod.)

Dítě a ten druhý ƒ

přirozeně a bez zábran komunikovat s druhým dítětem, navazovat a udržovat dětská přátelství

ƒ

uvědomovat si svá práva ve vztahu k druhému, přiznávat stejná práva druhým a respektovat je

ƒ

chápat, že všichni lidé (děti) mají stejnou hodnotu, přestože je každý jiný (jinak vypadá, jinak se chová, něco jiného umí či neumí apod.), že osobní, resp. osobnostní odlišnosti jsou přirozené

ƒ

uplatňovat své individuální potřeby, přání a práva s ohledem na druhého (obhajovat svůj postoj nebo názor, respektovat jiný postoj či názor), přijímat a uzavírat kompromisy, řešit konflikt dohodou

ƒ

spolupracovat s ostatními

ƒ

dodržovat dohodnutá a pochopená pravidla

ƒ

vnímat, co si druhý přeje či potřebuje, vycházet mu vstříc (chovat se citlivě a ohleduplně k slabšímu či postiženému dítěti, mít ohled na druhého a soucítit s ním, nabídnout mu pomoc apod.)

Dítě a společnost ƒ

uplatňovat návyky v základních formách společenského chování ve styku s dospělými i s dětmi (zdravit známé děti i dospělé, rozloučit se, poprosit, poděkovat, vzít si slovo až když druhý domluví, požádat o pomoc, vyslechnout sdělení, uposlechnout pokyn apod.)

ƒ

pochopit, že každý má ve společenství (v rodině, ve třídě, v herní skupině) svou roli, podle které je třeba se chovat

ƒ

porozumět běžným neverbálním projevům citových prožitků a nálad druhých

ƒ

vyjednávat s dětmi, domluvit se na společném řešení

ƒ

dodržovat pravidla her a jiných činností, jednat spravedlivě, hrát fair

ƒ

vnímat umělecké a kulturní podněty, pozorně poslouchat, sledovat se zájmem literární, dramatické či hudební představení a hodnotit svoje zážitky (říci, co bylo zajímavé, co je zaujalo)

Dítě a svět ƒ

zvládat běžné činnosti a požadavky na dítě kladené i jednoduché praktické situace, které se doma a v mateřské škole opakují, chovat se přiměřeně a bezpečně doma i na veřejnosti (na ulici, na hřišti, v obchodě, u lékaře apod.)

ƒ

uvědomovat si nebezpečí, se kterým se může ve svém okolí setkat, a mít povědomí o tom, jak se prakticky chránit (vědět, jak se nebezpečí vyhnout, kam se v případě potřeby obrátit o pomoc)

Anotace Jméno a příjmení:

Zdeňka Šmahelová

Katedra nebo ústav:

Primární pedagogika

Vedoucí práce:

Mgr. Alena Vavrdová, Ph.D.

Rok obhajoby:

2011

Název práce:

Využití prvků dramatické výchovy při rozvoji osobnosti dítěte předškolního věku

Název v angličtině:

Use of drama in education element in the development of personality of the child in preschool age.

Anotace práce:

Bakalářská práce se zabývá dítětem v předškolním věku a působením vlivů dramatické výchovy na dítě. To vše je zasazeno do dokumentu RVP PV. Práce obsahuje metodické listy, které jsou ukázkou a nápomocí učitelů mateřských škol.

Klíčová slova:

dítě Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání dramatická výchova metodické listy

Anotace v angličtině:

The thesis deals with a child of preschool age and exposure to the effects of drama on the child. All this is embedded in the document FEP PE. The work includes methodological notes, which are examples to help teachers and nursery schools.

Klíčová slova v angličtině:

child Framework Educational Programme for Preschool Education drama Methodological sheets 15 53 s. + 15 příloh Český jazyk

Přílohy vázané v práci: Rozsah práce: Jazyk práce: