UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra speciální pedagogiky

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra speciální pedagogiky

IRENA BÍDOVÁ II. ročník – prezenční studium Obor: speciální pedagogika

MUZIKOTERAPIE A JEJÍ MOŽNOSTI U DĚTÍ S KOMBINOVANÝM POSTIŽENÍM V PROSTŘEDÍ DENNÍHO STACIONÁŘE. Music therapy and its possibilities on children with combined handicap in the surroundings of a social welfare institucion.

Závěrečná diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Pavel Svoboda, Ph.D.

Olomouc 2010

Prohlašuji, že jsem tuto závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila.

V Olomouci dne

………………………………...

Děkuji panu Mgr. Pavlovi Svobodovi, Ph.D. za podporu a účinnou pomoc při vypracování této závěrečné diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat Diakonii ČCE – středisku CESTA Uherské Hradiště za poskytnuté zázemí a cenné informace.

Obsah Úvod .............................................................................................................1

I. 1. Mentální retardace....................................................................................3 1.1 Charakteristika jednotlivých stupňů mentální retardace .................3 1.2 Desatero zásad v péči o dítě s duševním postižením.....................6 2. Zrakové postižení .....................................................................................7 2.1 Typy zrakových vad ........................................................................7 2.2 Rozdělení zrakových vad dle stupně ..............................................8 3. Sluchové postižení ...................................................................................10 3. 1 Rozdělení sluchových vad dle místa .............................................10 3. 2 Rozdělení sluchových vad dle vzniku ............................................11 3. 3 Rozdělení sluchových vad dle stupně ...........................................11 3.4 Další poruchy sluchu ......................................................................12 4. Kombinované postižení ............................................................................13 5. Tělesné postižení .....................................................................................15 5.1 Dětská mozková obrna ...................................................................16 5.1.1 Spastické formy dětské mozkové obrny ..............................17 5.1.2 Nespastické formy dětské mozkové obrny ..........................18 6. Snoezelen.................................................................................................19 7. Muzikoterapie ...........................................................................................20 7.1 Historie Muzikoterapie ....................................................................20 7.2 Formy muzikoterapie ......................................................................21 7.3 Jak hudba působí na člověka .........................................................22 7.4 Muzikoterapie v jednotlivých oblastech medicínské péče...............24 7.5 Pedagogický koncept v muzikoterapii.............................................25 7.6 Význam muzikoterapie u osob se specifickými potřebami..............27 7.7 Hudební prostředky muzikoterapeutických technik.........................27 7.8 Jaká hudba léčí ..............................................................................29 7.9 Zvuková terapie pomocí ladiček dle B. A. Romanowské ................30 8. Přenos kyslíku krví ...................................................................................31

8.1 Krev ................................................................................................31 8.2 Krevní plazma.................................................................................31 8.3 Hemoglobin ....................................................................................32 9. Oximetrie ..................................................................................................33 9.1 Pulsová vlna ...................................................................................33 9.2 Pulsní oximetrie ..............................................................................34 9.3 Blokové schéma pulsního oximetru ................................................34 9.4 Optická sonda.................................................................................35 9.5 Příbuzné metody ............................................................................35 9.5.1 Pletysmografie.....................................................................35 9.5.2 Kapnometie .........................................................................37 10. Církevní organizace zabývající se lidmi s postižením.............................38 10.1 Diakonie a historie jejího vzniku ...................................................36 10.2 ADRA............................................................................................39 10.3 Charita ..........................................................................................40

II. 1. Prostředí měření.......................................................................................41 2. Vzorek výzkumu .......................................................................................44 3. Kasuistiky .................................................................................................44 4. Použité metody.........................................................................................50 5. Hypotéza ..................................................................................................50 6. Měření ......................................................................................................51 Závěr ............................................................................................................73 Literatura ......................................................................................................77 Seznam příloh ..............................................................................................82

Úvod ,, Hudba je lékem na trápení duše.“ Quintus Flaccus Horatius

Zvuk a hudba provází život člověka již odnepaměti. Působí na jeho psychickou i somatickou stránku, a to pozitivním i negativním způsobem. Jak působí hudba na osoby se zdravotním postižením? Na tuto otázku a mnohé další se autorka snažila odpovědět ve své diplomové práci. Autorka si stanovila celkem tři cíle. Prvním cílem bylo zjistit, jestli stejná hudba bude u klienta vyvolávat obdobné emoce a zda se křivky tepové frekvence vzniklé měřením klienta budou shodovat či nikoli. Další cíl měl ukázat, zda pomalé tempo hudby sníží tepovou frekvenci a rychlé zvýší a třetí cíl měl ukázat, zda klienti reagují více na tempo udávané metronomem než na samotnou hudbu. Pro tento experiment byla zvolena metoda oximetrie, která je založena na měření tepové frekvence a nasycenosti krve kyslíkem (= saturace). Celý výzkum se provádí pomocí měřícího přístroje nazývaného oximetr. Přístroj zapůjčila Vysoká škola báňská – Technická Univerzita Ostrava, konkrétně Fakulta elektrotechniky a informatiky. Autorka spolupracovala s panem ing. Martinem Černým, který působí na katedře Měřící a řídící techniky, který autorce vysvětlil princip fungování oximetru. Samotný experiment byl prováděn na klientech s kombinovanými vadami, kteří navštěvují Diakonii Cesta v Uherském Hradišti. Autorka si vybrala právě toto zařízení z osobního důvodu. Chodí zde téměř 6 let vypomáhat, s pracovníky i klienty Diakonie má dobrý vztah. Zařízení navštěvují osoby se středním až hlubokým mentálním nebo kombinovaným postižením z regionu Uherskohradišťska ve věku od 7 – 26 let. Klienti jsou zcela závislí na pomoci a dohledu jiné osoby, je jim přiznán nárok na příspěvek na péči III. a IV. stupně. Autorka si pro experiment zvolila pětici klientů, o kterých ví, že mají kladný vztah k hudbě. Výběr klientů nejdříve zkonzultovala s pracovníky zařízení. Pro měření autorka zvolila místnost Snoezelen. Důvodem bylo především klidné a podnětné prostředí bez rušivých okolních vlivů.

1

Pro dosažení cílů autorka stanovila hypotézu, která se týkala vhodnosti či nevhodnosti

aplikované

hudby.

Tuto

hypotézu

se

pokusila

v průběhu

experimentu ověřit pomocí metody oximetrie. Práce je rozdělena do dvou částí, na teoretickou a praktickou část. Teoretická část se skládá z deseti kapitol. Kapitoly obsahují informace o jednotlivých postiženích, vymezují muzikoterapii, působení hudby na člověka. Dále se zabývají metodou oximetrie, přenosem kyslíku krví. Poslední kapitola se zabývá církevními organizacemi zabývající se lidmi s postižením. Druhá část práce je praktická. Obsahuje šest kapitol, které se zabývají především průběhem oximetrického měření u jednotlivých klientů.

2

I. 1. Mentální retardace Neexistuje jednotná definice, která by vymezila mentální retardaci. Bazalová (in Pipeková, 2006) vymezuje mentální retardaci jako stav, který

je

charakterizovaný

celkovým

snížením

intelektových

schopností

(schopnost myslet, učit se a přizpůsobovat se svému okolí), k němuž dochází v průběhu vývoje jedince. Podle Vágnerové je mentální retardace definována jako neschopnost dosáhnout odpovídajícího stupně intelektového vývoje (méně než 70 % normy), přestože byl takový jedinec přijatelným způsobem výchovně stimulován. Podle AAMR (American Association for mental Retardation) je mentální retardace popisována jako snížená schopnost, která se může charakterizovat výraznými omezeními v intelektových funkcích, také v adaptačním chování a praktických adaptačních dovednostech (Šiška, 2005). Mentální retardaci lze také definovat dle Valenty, Müllera (2004) jako vývojovou duševní poruchu se sníženou inteligencí, která se projevuje snížením kognitivních, řečových, pohybových a sociálních schopností s prenatální, perinatální i postnatální etiologií.

1.1 Charakteristika jednotlivých stupňů mentální retardace Podle MKN 10. revize se mentální retardace rozděluje: •

F70 Lehká mentální retardace (50 - 69)

•

F71 Středně těžká mentální retardace (35 - 49)

•

F72 Těžká mentální retardace (20 - 34)

•

F73 Hluboká mentální retardace (0 - 19)

Podle způsobu chování rozlišujeme tyto typy jedinců s mentální retardací (Bazalová in Pipeková 2006):

3

-

typ eretický (nepokojný, dráždivý, instabilní)

-

typ torpidní (apatický, netečný, strnulý)

-

typ nevyhraněný: procesy vzruchu a útlumu jsou relativně v rovnováze, popřípadě jeden z nich mírně převládá

Lehká mentální retardace Lehká mentální retardace se vyskytuje asi u 2,6 % populace (Valenta, Müller, 2004). Závažnější problémy u těchto jedinců začínají až s nástupem povinné školní docházky. Největšími problémy v období školní docházky jsou: konkrétní mechanické myšlení, omezená schopnost logického myšlení, horší paměť, lehce opožděna jemná a hrubá motorika, porucha pohybové koordinace (Bazalová in Pipeková, 2006). V každodenním životě jsou schopni účelně používat řeč a udržovat konverzaci (Švarcová, 2006). Většina lidí s lehkou mentální retardací zvládá péči o vlastní osobu, např. příprava jídla, mytí nádobí, oblékání, hygienické návyky apod. (Valenta, Müller, 2004). Středně těžká mentální retardace Středně těžká mentální retardace se vyskytuje asi u 0,4 % populace (Valenta, Müller, 2004). Lidé, se středně těžkou mentální retardací, jsou ve svém vývoji velmi opožděni. Vágnerová (1999) říká, že uvažování lidí se středně těžkou mentální retardací lze přirovnat k myšlení dítěte předškolního věku. Verbální projev je chudý, agramatický a špatně artikulovaný. Pokroky ve škole jsou limitované, ale někteří žáci se středně těžkou mentální retardací si při kvalifikovaném pedagogickém vedení osvojí základy čtení, psaní a počítání (Švarcová, 2006). V dospělosti lidé s tímto postižením obvykle zvládají jednoduchou manuální práci, pokud jsou úkoly pečlivě strukturovány a pokud je zajištěn odborný dohled. V dospělém věku je málokdy možný úplně samostatný život (Švarcová, 2006). Střední

mentální

retardace

je

často

ve spojení

s epilepsií,

neurologickými, tělesnými a dalšími duševními poruchami (Valenta, Müller, 2004).

4

Těžká mentální retardace Inteligence se u lidí s těžkou mentální retardací pohybuje v rozmezí 20 až 34 (u dospělých odpovídá mentálnímu věku 3 až 6 let). Ve většině případů se objevují u těchto lidí poruchy motoriky nebo jiné přidružené vady. Možnosti výchovy a vzdělávání těchto osob jsou velmi omezené. Zkušenosti ukazují, že včasná systematická a dostatečně kvalifikovaná rehabilitační, výchovná a vzdělávací péče může výrazně přispět k rozvoji jejich motoriky, rozumových schopností, komunikačních dovedností, jejich soběstačnosti a celkovému zlepšení kvality jejich života (Švarcová, 2006). Hluboká mentální retardace U hluboké mentální retardace je potřebná trvalá péče i v těch nejzákladnějších úkonech. Vyskytuje se zde velmi často senzorické a motorické postižení a těžké neurologické poruchy (Zvolský in Valenta, Müller, 2004). Jedinci s tímto postižením jsou těžce omezeni ve své schopnosti porozumět požadavkům či instrukcím nebo jim vyhovět. Většina osob zařazených do kategorie lidí s hlubokou mentální retardací je imobilní (nepohyblivá) nebo výrazně omezená v pohybu. Mají nepatrnou či žádnou schopnost pečovat o své základní potřeby, a proto vyžadují neustálou pomoc a stálý dohled. Možnosti jejich výchovy a vzdělávání jsou značně omezené. Inteligence nejde přesně změřit. Je odhadováno, že je nižší než 20. Chápání a používání řeči je také velmi omezeno. U lidí s hlubokým mentálním postižením lze dosáhnout nejzákladnějších jednoduchých zrakově prostorových orientačních dovedností. Postižený jedinec se může při vhodném dohledu a vedení podílet malým dílem na domácích a praktických úkonech a sebeobsluze (Švarcová, 2006). Jiná mentální retardace Tato kategorie by měla být použita pouze tehdy, když stanovení stupně intelektové retardace pomocí obvyklých metod je velmi složité nebo nemožné pro

přidružené

senzorické

nebo

somatické

poškození,

např.

u nevidomých, neslyšících, nemluvících, u jedinců s těžkými poruchami chování, osob s autismem či u těžce tělesně postižených osob (Švarcová, 2006).

5

Nespecifikovaná mentální retardace Tato kategorie se užívá v případech, kdy je mentální retardace prokázána, ale není dostatek informací, aby bylo možno zařadit klienta do jedné z výše uvedených kategorií (Švarcová, 2006).

1.2 Desatero zásad v péči o dítě s duševním postižením Zdeněk Matějček uvádí ve své knize Výbor z díla (s. 326 - 334) desatero, které se zabývá péčí dítěte s duševním postižením. 1. Rodiče mají o svém dítěti co nejvíce vědět! Čím víc ví rodič o dítěti a jeho postižení, tím mu může lépe porozumět a pomáhat. 2. Obětavost ano, ale ne obětování! Je potřeba, aby se péče o dítě v rodině rozdělovala na všechny schopné členy v rodině a nenechávala se jen na jednom člověku. 3. Ne neštěstí, ale úkol! Prožívání postižení svého dítěte jako „neštěstí“ vede ve většině případů k pasivitě a k uzavření do sebe. Je lepší zvolit aktivní způsob, který prospěje nejen dítěti, ale i sobě samotnému. Toho lze docílit tak, že dokážeme přijmout situaci jako životní úkol a zkoušku. 4. Přijmout pravdu – ale vždy s výhledem do budoucna! To znamená, že by odborníci měli dávat základní informace nejen o konkrétním postižení, ale také odhad, jak se bude dané dítě vyvíjet. 5. Dítě samo netrpí! Dítě při svém postižení nestrádá, jak se mohou někteří mylně domnívat. Dokáže žít dětským životem, dokáže se radovat, i mít starosti odpovídající jeho duševnímu vývoji. 6. V pravý čas a v náležité míře! Souvisí to s vývojovými zvláštnostmi dítěte. Každý cílevědomí krok ve výchově by měl přijít ve vhodný a pravý čas. 7. Nejste sami! Existuje více rodičů s dítětem s podobným postižením.

6

8. Nejste ohroženi! Špatné

snášení

poznámek

z okolí

je

mnohdy

dáno

zvýšenou

přecitlivělostí. 9. Chraňte si manželství a rodinu! 10. Myslete na budoucnost.

2. Zrakové postižení Lidmi se zrakovým postižením se zabývá obor tyflopedie. Někdy se ještě používá termín oftalmopedie, ale v podstatě se jedná o tentýž obor. Tyflopedie se zaměřuje na výchovu, vzdělávání a rozvoj lidí se zrakovým postižením (Pipeková, 2006). Dle Ludíkové (in Valenta, 2003), je zraková vada ztráta, poškození nebo omezení zrakového orgánu. Zrakové postižení se vyznačuje jako omezená, ztížená schopnost přijímat vizuální informace. Zraková vada ovlivňuje celou osobnost jedince a jeho psychický vývoj.

2.1 Typy zrakových vad Můžeme vymezit čtyři skupiny poruch zraku (Květoňová, 2000): •

ztráta zrakové ostrosti

•

postižení šíře zorného pole

•

okulomotorické problémy

•

obtíže se zpracováním zrakových informací

Ztráta zrakové ostrosti Tato porucha se projevuje horším viděním, obtížemi v rozlišování detailů. Identifikace předmětů nemusí dělat problémy. Stupeň postižení bývá různý. Porucha se nejčastěji měří Snellovými optotypy, což jsou písmena nebo obrazce. Písmena (obrazce) jsou uspořádány na řádcích tak, že na prvním 7

řádku je největší písmeno (obrazec) a řádek od řádku se zmenšuje. U každého řádku je také napsána vzdálenost v metrech, ze které by mělo údaje přečíst zdravé oko (Květoňová, 2000). Postižení šíře zorného pole Rozsah zorného pole je 180 stupňů. Při poruše zorného pole se jeho šíře zmenšuje. To znamená, že člověk s tímto postižením má omezený viděný prostor. Tato porucha může postihnout jak centrální, tak periferní oblast. Pokud zasáhne centrální oblast, projeví se to problémem při pohledu před sebe, z toho důvodu se bude postižený dívat stranou, aby viděl zřetelněji, nejvíce se to tedy odrazí v oblasti čtení, psaní apod. Pokud však zasáhne periferní část, bude mít dotyčný problém s prostorovou orientací. (Přinosilová in Opatřilová 2006). Okulomotorické poruchy Porucha nastává při špatné koordinaci pohybu očí. Potíže začínají při používání obou očí. Člověk s tímto postižením předmět sleduje nejprve jedním, pak druhým okem. Při pohledu na blízký předmět se při okulomotorické poruše může jedno oko stáčet dovnitř, druhé ven nebo se mohou obě oči asymetricky stáčet dovnitř (Květoňová, 2000). Obtíže se zpracováním zrakových informací Vznikají u lidí, kteří mají poškozena zraková centra v mozkové kůře. Do této poruchy řadíme kortikální slepotu, kdy nedochází k poruše stavby nebo funkce oka, ale je poškozen mozek (Květoňová, 2000).

2.2 Rozdělení zrakových vad dle stupně Slabozrakost Slabozrakost můžeme definovat jako nevratný pokles zrakové ostrosti na lepším oku pod 6/18 až 3/60 včetně. Slabozrakost rozdělujeme do dvou stupňů – lehká (do 6/60), těžká (pod 6/60 do 3/60 včetně). Jejím projevem je

8

snížená zraková ostrost obou očí, a to i s optimámální korekcí, omezením a deformací zrakových představ (Nováková, in Pipeková, 2006). Zbytky zraku Patří sem skupina lidí, která se řadí mezi osoby slabozraké a nevidomé. Důsledkem této poruchy je snížená, omezená nebo deformovaná zraková schopnost, která má vliv na narušení představ, způsobuje snížení grafických schopností a omezuje pracovní možnosti (Ludíková in Renotiérová, Ludíková a kolektiv, 2005). Jedinci

s touto

poruchou

mají

snížený

vizus

na

stupeň

těžké

slabozrakosti do takové míry, že i s brýlovou korekcí dokážou rozeznat předměty až těsně před očima (Nováková, in Pipeková, 2006). Nevidomost Nevidomost je neschopnost jedince vnímat zrakem, i když může být zachováno určité zrakové čití (světlocit). Slepotu můžeme rozdělit na praktickou (světlocit je zachován, popřípadě je zachována projekce) a totální (úplná ztráta vidění). Jedná se o ireverzibilní pokles centrální zrakové ostrosti pod 3/60 až světlocit (Nováková, in Pipeková, 2006). Poruchy binokulárního vidění Při této poruše dochází k narušení zrakových funkcí. Jedná se obvykle o poruchu vrozenou nebo vzniklou v raném dětství. Do poruch binokulárního vidění řadíme strabismus a amblyopii. Amblyopie neboli tupozrakost je snížení zrakové ostrosti. Jedná se o vadu zraku, při které se snižuje zraková ostrost většinou u jednoho oka. Strabismus ( = šilhání) můžeme definovat jako poruchu rovnovážného postavení očí. Při této poruše dochází k tomu, že osy obou očí jsou nerovnoběžné a díky tomu se obraz tvoří na nestejných místech. Z toho důvodu nemůže dojít k jejich úplnému překrytí a objevuje se dvojité vidění zvané jako diplopie (Ludíková in Renotiérová, Ludíková a kolektiv, 2005).

9

3. Sluchové postižení Lidmi se sluchovým postižením se zabývá obor surdopedie. Suropedie je definována jako věda, která se zabývá výchovou, vzděláváním a rozvojem lidí se sluchovým postižením. Do roku 1983 byla výchova a vzdělávání sluchově postižených lidí zahrnována do oboru logopedie (Horáková in Pipeková, 2006). Sluchové vady dělíme podle místa vzniku, období vzniku a stupně postižení.

3. 1 Rozdělení sluchových vad dle místa •

převodní

•

percepční

•

centrální vady

Převodní poruchy Převodní porucha vzniká ve zvukovodu, kde se ztíží průchod zvuku do středního ucha. Sluchové buňky nejsou poškozeny. Ztráta sluchu většinou není větší jak 60dB (Horáková in Pipeková, 2006). Za nejčastější převodní poruchu můžeme považovat ucpání zvukovodu ušním mazem. Dále mohou tuto poruchu způsobit různé záněty vnějšího zvukovodu. Do převodních poruch patří také poruchy vrozené, jako jsou různé deformace vnějšího nebo středního ucha (Hrubý, 1998). Percepční poruchy Bývají složitější než převodní poruchy. Vytváří se až za převodním sluchovým systémem, čímž dochází k poruše vnímání zvuku (Horáková in Pipeková, 2006) a v některých případech mohou mít za následek i hluchotu (Hrubý, 1998). Centrální vady Tyto poruchy patří mezi složitější poruchy. Bývají způsobeny různými procesy, jež postihují podkorový a korový systém sluchových drah (Langer, Souralová in Renotiérová, Ludíková 2005).

10

3. 2 Rozdělení sluchových vad dle vzniku •

vrozené

•

získané

Získané poruchy dělíme na: •

prenatální

•

perinatální

•

postnatální

Prenatální poruchy Jedná se o poškození vzniklé v době před porodem, kdy matka prodělala různé nemoci mající negativní vliv na plod (Langer, Souralová in Renotiérová, Ludíková 2005). Perinatální poruchy Jedná se o poškození sluchového analyzátoru, ke kterému došlo při porodu. Příčinou může být těžký porod s následným krvácením do mozku, asfyxií, prodloužený porod nebo poškození sluchu u předčasně narozených dětí apod. (Langer, Souralová in Renotiérová, Ludíková 2005). Postnatální poruchy Vznikají jako důsledek častých zánětů středního ucha, menigitidy nebo příušnic (Langer, Souralová in Renotiérová, Ludíková 2005).

3. 3 Rozdělení sluchových vad dle stupně •

lehká sluchová porucha (26-40 dB)

•

střední sluchová porucha (41-55 dB)

•

středně těžká sluchová porucha (56-70dB)

•

těžká sluchová porucha (71-91dB)

•

úplná ztráta sluchu (Langer, Souralová in Renotiérová, Ludíková 2005).

11

3.4 Další poruchy sluchu Hyperakuzie Tato porucha je přesným opakem nedoslýchavosti, to znamená, že člověk, kterému byla diagnostikovaná hyperakuzie slyší lépe zvuky s nižší hlasitostí (http://www.zirafoviny.cz/modules/news/article.php?storyid=52). Recruitment fenomén Citlivost sluchového ústrojí řídí mozek, který se tímto přizpůsobí okolnímu zvuku. Pokud je zvuk příliš silný, citlivost ucha se sníží, pokud je ale zvuk tižší, citlivost se zvýší. Tím se chrání sluchový orgán před poškozením. Recruitment fenomén je stav, kdy výše zmíněné nefunguje, nebo je jeho fungování omezené (http://www.zirafoviny.cz/modules/news/article.php?storyid=52). Tinitus auris Jedná se o stav, kdy vnitřní ucho vysílá do mozku informace o zvuku, který ve skutečnosti neexistuje. Na vzniku ušního šelestu se podílejí vnitřní i vnější vláskové buňky, které se nachází v hlemýždi, uloženém ve vnitřním uchu. Příčinou poruchy může být přepětí sluchu z důvodu hlasitého zvuku, nebo určitá porucha, nemoc, která může být způsobena ucpáním zvukovodu, virovou infekcí, nádorem apod. Lidé trpící touto poruchou neustále slyší v jednom či v obou uších, někdy také v celé hlavě, zvuky jako zvonění, klepání, pískání, šumění, hučení, bzučení i melodie nebo hlasy (http://www.anamneza.cz/moduly/nemoc_tisk.php3?ID=116).

12

4. Kombinované postižení Jedná se o jednu z nejsložitějších kategorií, která je v oblasti speciální pedagogiky v současné době nejméně propracovaná. Termínů označujících toto postižení je hodně, ale mezi nejvíce užívané pojmy v ČR můžeme zařadit: vícenásobné postižení, kombinované postižení a kombinované vady. Jedná se o synonyma (Ludíková, 2005) Ani zde neexistuje jednotná definice, která by charakterizovala tuto skupinu lidí. Sovák (in Vančarová, 2001, s. 7) charakterizuje kombinované postižení jako „sdružení několika postižení u jednoho jedince, které se vzájemně ovlivňují a

v průběhu

vývoje

jedince

se

kvalitativně

mění.“

Pavlová-Zahálková

(in Vančarová, 2001) zase tvrdí, že jedinec s kombinovaným postižením je takový jedinec, který je současně postižený dvěma nebo více vadami. V zahraničí, především v Anglii, se používají tyto termíny: multiple disability (vícenásobné postižení), severe/multiple disability (těžké/vícenásobné postižení), severe handicap (těžké, závažné postižení) (Vančarová, 2001). Sovák rozděluje kombinované vady podle druhu na (Ludíková, 2005): 1. slepohluchoněmí 2. slabomyslní hluchoněmí 3. slabomyslní slepí 4. slabomyslní tělesně postižení Jesenský dělí kombinované vady podle principu dominantního postižení na (Ludíková, 2005): 1. slepohluchoněmota a lehčí smyslové postižení 2. mentální postižení s tělesným postižením 3. mentální postižení se sluchovým postižením 4. mentální postižení s chorobou 5. mentální postižení se zrakovým postižením 6. mentální postižení s obtížnou vychovatelností 7. smyslové a tělesné postižení

13

8. postižení řeči se smyslovým, tělesným a mentálním postižením a chronickou chorobou Pro potřeby resortu školství dělí Vítková (in Franiok, 2007) žáky s kombinovaným postižením do tří skupin: 1. Skupina, ve které je společným znakem mentální retardace. 2. Skupina, kde se kombinují vady tělesné, smyslové a vady řeči. Specifickou skupinou jsou žáci hluchoslepí. 3. Skupina žáků, kterým je diagnostikován autismus nebo autistické rysy osobnosti Pokud se jedná o kombinaci s mentálním postižením (viz dělení Vítková (in Franiok, 2007) 1. skupina v níž je společným znakem mentální retardace), je za hlavní postižení pokládaná vždy mentální retardace. Mentální postižení jako takové nebo v kombinaci s jinými vadami nejvíce narušuje strukturu osobnosti dítěte s postižením a do značné míry ovlivňuje nejvýše dosažitelný stupeň socializace. Z postižení, které se nejčastěji kombinují s mentální retardací, můžeme uvést například dětskou mozkovou obrnu, dále smyslová postižení, vady řeči i jiná získaná postižení (po úrazech, po nemoci). Občas se pojí i s epilepsií (Franiok, 2007).

14

5. Tělesné postižení Společným znakem lidí s tělesným postižením je omezení pohybu. Tělesně postiženým je označovaný člověk, který je omezený v pohybu v důsledku poškození podpůrného nebo pohybového aparátu či jiného organického postižení (Gruber, Lendl in Vítková in Pipiková 2006). Tělesným postižením se zabývá obor somatopedie. Pohybové vady můžeme dělit podle různých kritérií a stupňů. Pohybové deformity se mohou vyvíjet na základě opožděného vývoje nebo nadměrného vývoje. Různé pohybové vady vznikají po zánětlivých stavech, poraněních – úrazech, obrnách apod. Postihují nejenom kostru, ale také klouby a svalový systém. Příčiny svalových nemocí jsou ve většině případů nejasné. Mohou mít genetický původ (Jakobová, 2007). Jedince s postižením hybnosti můžeme dělit na osoby tělesně postižené, osoby

nemocné

a

osoby

se

zdravotním

oslabením

(Renotiérová

in Renotiérová, Ludíková, 2005). Podle vážnosti poruchy hybnosti, můžeme dělit na lehkou, střední a těžkou poruchu hybnosti (Renotiérová in Renotiérová, Ludíková, 2005). Nejčastěji se tělesná postižení dělí na vrozené, získané po úraze a získané po nemoci (Renotiérová in Renotiérová, Ludíková, 2005). Hybnost končetin můžeme také rozdělit na parézu a plegii. Při paréze se jedná o úplnou ztrátu hybnosti končetin a při plegii o částečnou ztrátu hybnosti končetin. Plegie dělíme na monoplegie, hemiplegie, paraplegie a kvadruplegie. Parézy

dělíme

obdobně,

ale

připojujeme

slovo

paréza

(hemiparéza,

kvadruparéza) (http://wiki.medik.cz/wiki/N%C3%A1pov%C4%9Bda_diskuse:Hled%C3%A1n% C3%AD). Vrozená postižení dělíme na: (Renotiérová in Renotiérová, Ludíková, 2005) •

Vrozené vady lebky – např. při předčasném srůstu lebečních švů

•

Poruchy velikosti lebky – např. makrocefalus – nadměrná velikost hlavy, mikrocefalus – výrazně malá lebka

15

•

Rozštěpy lebky, rtů, čelisti, páteře

Vrozené vady končetin a růstové odchylky (Renotiérová in Jakobová, 2007) Amélie – úplné nevyvinutí končetin Dysmélie – vrozená tvarová vývojová odchylka končetin Fokomélie – chybějící paže a předloktí, ruce vyrůstají přímo z trupu Arachnodaktilie – velmi dlouhé a tenké prsty Syndaktilie – srůsty prstů na horních nebo dolních končetinách Polydaktilie – zmnožení prstů Ve speciální pedagogice (2005) sem Renotiérová řadí ještě vrozenou kososvislou nohu, která obvykle doprovází rozštěpy páteře nebo vrozené vymknutí kyčlí.

5.1 Dětská mozková obrna Dětská mozková obrna se dá definovat jako raně vzniklé postižení mozku před porodem, za porodu nebo krátce po něm a projevující se převážně v poruchách vývoje hybnosti (Lesný in Pipeková, 1998). U dětí s dětskou mozkovou obrnou se nevyskytuje jenom porucha hybnosti, ale vyskytují se i přidružené vady jako jsou například poruchy řeči, snížené rozumové schopnosti, epileptické záchvaty, pohybová neobratnost apod. (Lesný in Pipeková, 1998).

Příčiny dětské mozkové obrny Příčiny vzniku dětské mozkové obrny mohou být prenatální, perinatální a postnatální (Pipeková, 2006). a)

Prenatální – v prvních měsících to můžou být veškeré infekce matky, oběhové poruchy matky v pokročilých fázích těhotenství, které mají za následek nedostatečné okysličování plodu, zejména jeho mozku.

b)

Perinatální – porodní asfyxie (dušení způsobené nedostatkem vzduchu),

nedonošenost,

přenošenost,

těžké

komplikované

protahované porody.

16

c)

Postnatální – všechny infekce zejména do šesti měsíců, vždy se jedná o postižení nezralého mozku.

Příčiny se často vzájemně kombinují. Etiologie dětské mozkové obrny není objasněna ve 20 – 30 % případů (Jankovský, 2001).

5.1.1 Spastické formy dětské mozkové obrny Charakteristickým znakem spastických forem DMO je zvýšené svalové napětí, stereotypní pohybové vzory a zvýšená reflexní pohotovost (Vítková, 2006). Spastické obrny postihují buď obě dolní končetiny, nebo končetiny pouze jedné strany, nebo také všechny čtyři končetiny (Sovák, 1986). Diparetická forma Tato

forma

dětské

mozkové

obrny

se

vyskytuje

nejčastěji.

Mezi nejčastější nositele této poruchy můžeme považovat především nedonošené děti, s nízkou porodní váhou (Jakobová, 2007). Jedná se o

spastickou

obrnu

především

dolních

končetin

od

forem

lehkých

(paukospastické) až po těžké (klasické) (Šlapal, 2002). Chůze je nůžkovitá, digitigrádní (našlapování na špičku), s pokrčenými koleny (Opatřilová, 2003). U nejtěžších případů chůze není možná. Horní končetiny jsou nepostiženy. Pokud porovnáme velikost dolních končetin a velikost trupu, jsou dolní končetiny krátké (Jakobová, 2007). Hemiparetická forma Hemiparetická forma dětské mozkové obrny se vyskytuje nejčastěji. Jedná se o spastickou formu obou končetin jedné poloviny těla. Když dítě jde, napadá na postiženou končetinu a došlapuje na špičku. Postižení horní končetiny je obvykle větší než postižení dolní končetiny. Asi třetina lidí s tímto postižením trpí epilepsií (Jakobová, 2007). Kvadruparetická forma Jedná se o nejtěžší typ spastických obrn. Vzniká jako kombinace diparetické a hemiparetické formy. Když vznikne zdvojením diparetické formy,

17

převažuje postižení na dolních končetinách a když se zdvojí hemiparetická forma, převažuje postižení na horních končetinách. I u této poruchy se objevují epileptické záchvaty. Do této skupiny se řadí i forma triparetická, která se objevuje jen zřídka. Jedná se o postižení tří končetin (Jakobová, 2007).

5.1.2 Nespastické formy dětské mozkové obrny Pro nespastickou formu je typickým znakem ztráta svalového napětí (Opatřilová, 2003). Hypotonická forma Dle Kapounka (in Pipeková, 2006), se jedná o chabou obrnu, která je ve většině případů výraznější na dolních končetinách. Její výskyt je u dětí v kojeneckém věku, kolem třetího roku se mění na spastickou nebo dyskinetickou formu. Pokud přetrvává, je obvykle doprovázena těžkou mentální retardací. Mezi její charakteristiky patří snížené svalové napětí (Vítková in Pipeková, 2006). Dyskinetická forma Dříve byla tato forma označována jako extrapyramidová. Můžeme ji charakterizovat nepotlačitelnými pohyby končetin nebo jen některých svalových skupin (Sovák, 1986). Jsou to pohyby atetotické (vlnité, hadovité, pomalé v klidu i při činnosti), choreatické (malé, prudké, trhavé), basilické (velké, rychlé, nepotlačitelné, často celých končetin) nebo myoklonické (trhavé záškuby svalstva) (Vítková in Pipeková, 2006). Podle Sováka (1986) sem řadíme ještě ataktické formy, což jsou veškeré pohyby, které jsou neuspořádané a nevyrovnané. Dětská mozková obrna se často kombinuje i s dalším postižením. Vítková (s. 172) uvádí, že v 66 % případech se vyskytují poruchy duševního vývoje se sníženým intelektem, ve více než 50 % se vyskytují poruchy řeči,

18

v 50 % poruchy chování. Epileptické záchvaty jsou zjevné v 15 – 70 % případů. Velmi častý je také výskyt smyslového postižení (Vítková in Pipeková, 2006).

6. Snoezelen Snoezelen je podpůrná metoda na jejímž vzniku se podíleli dva Holanďané, kteří strávili svoji civilní službu na oddělení pro relaxaci v ústavu Haarendael. (Opatřilová, 2005). Slovo snoezelen je složeno ze dvou slov „snuffelen“, což se dá přeložit jako čichat, a slova „doezelen“, to v překladu znamená dřímat (Švarcová, 2006). Metoda snoezelen je určena pro lidi s nejtěžšími formami postižení. Metoda jim umožňuje různé aktivity. Lidé s těžkým postižením bývají odkázaní na primární smyslové vjemy a většina z nich není schopna verbálně komunikovat. Komunikace v těchto případech probíhá nonverbálně (Opatřilová, 2005). Snoezelen se dá využít na trávení volného času, také může sloužit jako prostředek uvolnění apod. Prostředí by mělo být klidné, umožňující relaxaci a uvolnění (Švarcová, 2006). Snoezelen by měl být místem, které svou atmosférou vytváří uklidňující a uvolňující prostředí, které je doplněno klidnou hudbou a příjemným tlumeným světlem. Je zde zásada, která říká, že se nic nemusí a všechno je dovoleno. Vše se nechává na klientovi, proto by edukátor neměl vnášet své představy a normy (Opatřilová, 2005). Někdy je atmosféra doplněna o zvuky, které klient může slyšet z reproduktorů nebo ze sluchátek. Nezapomíná se ani na čichové vjemy, které jsou stimulovány především flakónky s parfémy, aromalampy, mýdla apod. Pro taktilní vjemy se používají různé druhy materiálů.

Využívají se i misky

s jídlem, které má rozličné chutě (Švarcová, 2006). Pomůcky a technické prostředky mají ve snoezelenu rozličný charakter. Nejčastěji se zde setkáváme s vodní postelí, dále se zde využívají relaxační vaky, zavěšená síť, trampolína, pružinové desky, polštářky, deky, hmatové desky,

misky

s jídlem,

plyšové

hračky

atd.

K technickému

vybavení

neodmyslitelně patří zvukové aparatury, mikrofony, sluchátka a světelné efekty, které jsou tvořeny různými projektory, UV světlo, lampy apod. (Opatřilová, 2005).

19

7. Muzikoterapie Muzikoterapie je terapeutický přístup, který lze zařadit do oblasti expresivní terapie. Slovo expresivní znamená, že terapie tohoto typu pracují s výrazovými uměleckými prostředky, které mohou být svou povahou jak hudební, tak i dramatické, literární výtvarné nebo pohybové. Podle nich se nazývají i jednotlivé art terapeutické obory – muzikoterapie, arteterapie, dramaterapie, psychodrama, biblioterapie a tanečně-pohybová terapie (Kantor, 2009). Muzikoterapie jako pojem má původ řecko-latinský. Řecky moisika, latinsky musica znamená hudba; řecky therapeia, latinsky iatreia znamená léčit, ošetřovat, vzdělávat. Cvičit, starat se, pomáhat (Mátejová, Mašura in Kantor, 2009). Dle Světové federace muzikoterapie (in Kantor, 2009, s. 27) je muzikoterapie použití hudby a/nebo hudebních elementů (zvuku, rytmu, melodie, harmonie) kvalifikovaným muzikoterapeutem pro klienta nebo skupinu v procesu, jehož účelem je usnadnit a rozvinout komunikaci, vztahy, učení, pohyblivost, sebevyjádření, organizaci a jiné relevantní terapeutické závěry za a

účelem

naplnění

kognitivních

tělesných,

potřeb.

Cílem

emocionálních, muzikoterapie

mentálních, je

rozvinout

sociálních potenciál

a/nebo obnovit funkce jedince tak, aby mohl dosáhnout lepší interpersonální integrace a následně také vyšší kvality života prostřednictvím prevence, rehabilitace nebo léčby.

7.1 Historie Muzikoterapie Zvuk a hudba působí na člověka odnepaměti. Nejprve měla hudba elementární význam – sloužila jako magický prostředek k ovládání přírodních sil. Sloužila také jako způsob boje proti nemocem a úzkosti ze smrti (Mátejová in Lipský, 2007). Při magickém léčení a zaklínání se rytmus vytvářel snadno. Tlouklo se holí do dutého kmene nebo o kámen. Intenzita a tempo se různě měnily. Do toho všeho zpíval šaman, což umocnilo atmosféru (Šimanovský, 2001).

20

Časem se z tohoto primitivního léčení vyvinula určitá forma rituálu, která závisela na určitém druhu onemocnění. Postupně se také vytvořily nové hudební nástroje a každý kmen měl svébytné rituály (Šimanovský, 2001). Při čtení Starého zákona (první Kniha Králů) se dovídáme o králi Davidovi, který dokázal svým zpěvem a hrou na harfu vyléčit krále Saula z depresivních stavů. V Judeji se používala hudba také při léčení stavů transu, extáze či epilepsie (Lipský, 2007). Ze středověku nám zůstaly pouze zmínky o využití terapie hudbou, například při léčení tance svatého Víta. V křesťanství měla hudba zklidňující funkci v rámci církevních obřadů (Šimanovský, 2001). V 17. a 18. století se vytváří více teorií a metod. Léčení hudbou se v této době nazývalo iatromusia a vytvořila se profese, která byla předchůdce muzikoterapeutů (Šimanovský, 2001). V 19. a 20. století se začala uplatňovat léčba hudbou ve formě aktivního zaměstnání za pomoci hudby. Koncem 19. století byla muzikoterapie odsuzována. Snaha o to, aby se muzikoterapie využívala v medicíně a v diagnostice se objevila až na přelomu století (Šimanovský, 2001).

7.2 Formy muzikoterapie Jedná se o receptivní děje odehrávající se v oblasti smyslového, mimosmyslového a nadsmyslového vnímání. Muzikoterapeutické formy dělíme na aktivní a pasivní, podle formy účasti na muzikoterapii. Podle počtu zúčastněných lidí rozdělujeme muzikoterapii dále na individuální, kolektivní a hromadnou. Mezi muzikoterapuetické formy řadíme ještě autoterapii. Jedná se o formu, kdy si je sám sobě klient zároveň i terapeutem (Holzer, 2006). 1. Pasivní ( = receptivní ) muzikoterapie Je druh muzikoterapie, kdy je hlavním tvůrcem muzikoterapeutického procesu muzikoterapeut sám. Klient jen pasivně přijímá vjemy, které jsou mu ze strany muzikoterapeuta předávány. Muzikoterapeut hraje na hudební nástroj, zpívá, tančí, komunikuje pohledem, gestem, mimikou apod. Tento druh muzikoterapie trvá přibližně 45 – 90 minut.

21

Pasivní forma muzikoterapie využívá spontánnost klientů a také jejich zájem o to, co se konkrétně děje. Aktivita je u klientů vždy podporována (Holzer, 2006). 2. Aktivní muzikoterapie Je opakem pasivní muzikoterapie. Při této formě jsou klienti aktivně zapojováni do muzikoterapeutického dění, které řídí a pomáhá utvářet muzikoterapeut. To, jak bude celý terapeutický proces vypadat, záleží také na výběru používaných muzikoterapeutických hudebních nástrojů. Mezi nejjednodušší rytmické nástroje řadíme perkusivní nástroje jako jsou bubny, chřestidla apod. Mezi další vhodné nástroje můžeme zařadit činelky, zvonky, tibetské misky, gongy apod. Nejpřirozenější je ovšem zpěv. Pokud ho budeme chtít realizovat, je potřeba klienty rozezpívat, uvolnit jim hlasivky a odstranit psychické bloky (Holzer, 2006).

7.3 Jak hudba působí na člověka Hudba je určitým druhem umění, na které se můžeme podívat z užšího nebo z širšího hlediska. V širším slova smyslu můžeme umění vnímat jako dovednost, v užším slova smyslu jako krásné umění s prvořadou estetickou funkcí. Toto umění se dá rozdělit na prostorové = výtvarné, časové = múzické a časově prostorové. a) prostorové (výtvarné), dá se vymezit buď jako dvourozměrné (plošné) jako je malba, kresba, grafika apod., tak trojrozměrné, kde řadíme sochařství, plastiku, keramiku apod. b) časové (múzické), zde řadíme poezii, beletrii, rétoriku apod. c) časově prostorové, kam patří drama, opera, balet, film aj. Hudba využívá nejenom tóny, ale také zvuky které jsou například šramot, šelest, lomoz... K hudbě neoddělitelně patří také pomlky. Hudba na člověka velmi působí a má na něj silný citový vliv. Dokáže ovlivnit jak náladu, tak i lidskou psychiku. Mezi psychickou a tělesnou stránkou člověka je vytvořena oboustranná vzájemná závislost. Tělesný stav má určitý

22

vliv na duševní stránku. Například dobrá tělesná kondice se pozitivně odráží v náladě člověka, ale když má člověk hlad, žízeň, když je ospalý, unavený, malátný, se projeví spíše špatnou náladou. Duševní stav má svoji zásluhu i na vzniku tělesných nemocí (Linka, 1997). Hudební motorika dokáže zaktivizovat i unaveného člověka. Motorické stránky hudby ovlivňují rozhodování i jednání člověka. Podle své povahy dokáže určitá hudba člověka stimulovat, aktivizovat, uvolňovat, inspirovat… (Linka, 1997). Hudba provází člověka už od narození. Matčin zpěv dodává dítěti pocit bezpečí a jistoty. Je prokázáno, že matčin zpěv uklidňuje dítě mnohem více než vyprávění (Linka, 1997). Lidský plod začíná slyšet už od třetího měsíce. Dvouměsíční děti rozeznají výšku, hlasitost tónu a melodii. Ve čtyřech měsících už rozeznávají rytmus. Lidský sluch dokáže vnímat akustické jevy od 15 do 20 000 Herzů (Hz). Je známo, že člověk vnímá i zvuky pod a nad oblastí slyšitelného prahu. Hudba je využívána v mnoha oborech jako je psychiatrie, pediatrie a dětská psychiatrie. Je využívaná také při odstraňování neuróz a funkčních poruch, psychicky podmíněných pohybových defektů, koktavosti a jiných vad řeči, dyslektického čtení a psaní, vývojové opožděnosti atd. (Marek, 2000). Hudba pomáhá zklidnit a zmírnit pooperační bolesti, usnadňuje podávání a příjem narkózy, používá se v gynekologii, v porodnictví a v poslední době i ve stomatologii (Marek, 2000). Stále častěji se hudba používá jako první pomoc lidem, kteří jsou náchylní k sebevraždám. Velkou roli hraje hudba i v oblasti edukace, osvědčila se při léčbě alkoholiků i jiných toxikomanů (Marek, 2000). Je známo, že hudba překrývá nepříjemné zvuky a pocity. Zpomaluje mozkové vlny nebo je přímo ovlivňuje. Stále více lidí aktivně používá moderní prostředky audiovizuální stimulace, což jsou různé přístroje na principu biologické zpětné vazby, psychowalkmany aj. Ovlivňuje dýchání, srdeční tep, puls, krevní tlak. Uvolňuje svalové napětí a zlepšuje tělesnou a svalovou koordinaci. Hudba ovlivňuje tělesnou teplotu a zvyšuje hladinu endorfinů, přirozených opiátů (Marek, 2000).

23

Současná

hudba

zatím

neléčí.

Většina

současné

evropské

a angloamerické vážné i zábavné hudby je příliš strukturně a harmonicky komplikovaná – organismus nestačí reagovat na rychle se střídající změny. Buňky hledají správnou frekvenci, a přestože se nám taková hudba líbí, tělesně a energeticky vyčerpává (Marek, 2003).

7.4 Muzikoterapie v jednotlivých oblastech medicínské péče Chirurgie a traumatologie V této oblasti je hudba prospěšná proto, protože dokáže ovlivnit řadu věcí. Dokáže zmírnit stres, úzkost, dokáže odstranit vedlejší účinky léků, snižuje srdeční puls, stabilizuje krevní tlak, zmírňuje pooperační bolest a potřebu tlumících látek. Zkrátka podporuje uzdravovací proces (Weber in Kantor, 2009).

Porodnictví Hudba v tomto odvětví dokáže snížit bolest, strach, úzkost, snižuje délku porodu. Může sloužit také pro zaměření pozornosti a regulaci dýchání. Hudba velmi pozitivně působí na novorozence (Weber in Kantor, 2009).

Neonatologie Hudba v této oblasti přináší pomoc při zvyšování váhového přírůstku, stabilizaci pohybů dítěte. Dokáže snížit podrážděnost, stres a pláč dítěte. Stimuluje vývoj dítěte a hlavně zkracuje délku pobytu v nemocnici (Weber in Kantor, 2009).

Pediatrie Zde hudba přináší snížení úzkosti, stresu a usnadňuje komunikaci s dítětem (Weber in Kantor, 2009).

24

Pneumologie Hudba zlepšuje respiraci, vitální kapacitu, snižuje úzkost, která se pojí k procedurám (Weber in Kantor, 2009).

Onkologie Hudba má své účinky i v tomto odvětví. Snižuje úzkost a bolest, pomáhá odklánět pozornost od nemoci. Snižuje bezmocnost a pomáhá pacientům vyrovnat se s umíráním (Weber in Kantor, 2009).

7.5 Pedagogický koncept v muzikoterapii Pedagogická muzikoterapie se dá dle Zeleiové (2007, s. 50) vymezit jako terapie, která se zaměřuje na procesy učení, sociální integraci a komunikaci. Pomáhá zlepšit vnímání, soustředění, paměť. Její pozornost spadá na lidi především s tělesným, mentálním postižením, dále se zaměřuje na děti a dospívající osoby s poruchami vývoje, chování a s poruchou řeči. Muzikoterapie pomáhá především ve stimulačních programech. Do pedagogického konceptu v muzikoterapii řadíme: •

antropozofickou muzikoterapii

•

orffovskou muzikoterapii

•

ortopedagogickou muzikoterapii

•

polyestetickou muzikoterapii

•

reaktivní muzikoterapii

•

tvůrčí muzikoterapii

Antropozofická muzikoterapie Hudba je v této teorii chápána jako vnitřní duševně-duchovní kvalita, která sehrává roli nadindividuální zákonitosti a díky tomu může hudba působit objektivně. Dle Decker-Voigta, Knilla a Weymanna (in Zeleiová, s. 51) je antropozofická muzikoterapie proces umožňující harmonicky pracovat s osobou za použití hudby. Proces vychází z vývojového stádia dotyčného. Za cíl se považuje nabídka orientační pomoci konkrétnímu člověku na jeho vývojové cestě. 25

Mezi nejčastější hudební nástroje, které tento směr používá, můžeme zařadit lyru, loutnu, psaltérium, šalmaj1, pentatonicky laděné flétny, zvony, gong apod. Snahou je navodit u klienta jednoduchou improvizací harmonický stav (Zeleiová, 2007).

Orffovská muzikoterapie Zakladatelkou tohoto typu muzikoterapie je Gertruda Orff, která pracovala s dětmi s vícenásobným postižením a snažila se do procesu zapojit všechny jejich smysly (Zeleiová, 2007).

Ortopedagogická muzikoterapie Klienty této muzikoterapie jsou především lidé s motorickým a mentálním postižením. Cílem je stimulace a rozvíjení latentních schopností a dovedností člověka, aby mu umožnila zlepšení kontaktu s okolím (Zeleiová, 2007).

Polyestetická muzikoterapie Je určena zvláště dětem s kombinovanými vadami. Hudební nástroje si vytváří děti samotné ze zbytkového materiálu. Je zde velmi důležitá podpora multisenzorického vnímání (Zeleiová, 2007).

Rekreativní muzikoterapie Je aktivní účastí lidí s motorickým a mentálním postižením v hudebních skupinách či v orchestrech. Lidé s postižením jsou bráni jako rovnocenní partneři (Zeleiová, 2007).

Tvůrčí muzikoterapie Někdy bývá označována jako kreativní muzikoterapie. Jejím cílem je snaha o validizaci metody improvizace při práci s dětmi s autismem a mentální retardací prostřednictvím přesného výzkumu. Jednou z hlavních idejí je probuzení tzv. hudebního dítěte (Zeleiová, 2007). 1

Šalmaj je dřevěný dechový nástroj s dvojitým plátkem a kónickým vývrtem. Je

předchůdcem hoboje a anglického rohu. V mnoha zemích přetrval v různých podobách do dnes. (http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0almaj)

26

7.6 Význam muzikoterapie u osob se specifickými potřebami Muzikoterapie u lidí se specifickými potřebami působí často jako podpůrná terapie současně ve spojení s jinými terapeutickými a vzdělávacími přístupy. Muzikoterapeutické cíle jsou v určité míře shodné se speciálně pedagogickou intervencí, jejíž úlohou je dle Horňákové (in Kantor, 2009) omezení vývojové ztráty a optimalizace podmínek vývoje, tj. zprostředkování potřebné zkušenosti; přizpůsobení nároků prostředí možnostem člověka s postižením a vytvoření prostoru pro nacházení jeho možností; podpoření identity

a

integrace

člověka

s postižením

prostřednictvím

interakcí

s muzikoterapeutem, tj. posilování jeho schopnosti se orientovat, rozumět sobě a svému prostředí, prožívání smysluplnosti svého bytí; poskytování možnosti pro vytváření vlastních strategií řešení úloh, rozhodování se a přijímání zodpovědnosti za sebe i druhé. Je důležité, aby muzikoterapeut respektoval fakt, že mnohá postižení klientů se nedají primárně léčit, ale je možné dosáhnout zlepšení celkové kvality života a schopností jedince díky ucelené rehabilitační péči (Kantor, 2009).

7.7 Hudební prostředky muzikoterapeutických technik Muzikoterapeutické programy jsou určeny pro všechny bez rozdílu. Není zde potřeba žádné hudební vzdělání. Hudba je prostředkem k vzájemné komunikaci a expresi vnitřních světů. Hudba se dá produkovat pomocí hlasu, těla i hudebních nástrojů, které mohou být různého druhu (Kantor, 2009).

Hra na tělo Dle Mátějové (in Kantor, 2009) by měla hra na tělo předcházet hře na hudební nástroj. Na těle se dá vytvořit celá škála zajímavých zvuků, od luskání prstů počínaje, přes vyťukávání rytmu na hrudníku, až po dupání nohou o podložku. Hru na tělo lze taky zkombinovat se zvuky vydávané hlasem a pohybem.

27

Hlas Hlas každého člověka je jedinečný. Každý hlas má svou výšku, sílu a barvu. Podle výšky hlasu se řadí jednotliví nositelé do skupin altů, sopránů apod. Muzikoterapeutické hlasové techniky v sobě nesou rozličné formy hlasového projevu jako je: •

řeč

•

kreativní zpěv2

•

zpěv písní (Kantor, 2009).

Alikvótní zpěv Řadí se pod kreativní zpěv a dá charakterizovat jako zvláštní druh zpěvu, kdy je slyšet od jednoho zpěváka aspoň dva odlišné tóny. Vypadá to, jakoby znělo víc hlasů. Vše je v umění ovládání a hlavně modulaci hlasu. Díky modulaci se zesiluje normálně neslyšitelná hlasová složka. Při zazpívání určitého tónu se rozezní celá řada tónů v přirozeném ladění. U tónu „d“ se rozezní tóny d1, a1, d2, fis2, a2, c3, d3, e3, které jsou k tónu „d“ tóny alikvótní. (Plecháček, 2009).

Hudební nástroje Hra na hudební nástroj patří u klientů mezi nejoblíbenější techniky. Hra na hudební nástroj umožňuje experimentaci a hledání nových způsobů hraní na daný nástroj. Je důležité, aby se klient s nástrojem dostatečně seznámil, protože je možné, že se s určitým nástrojem setkal poprvé. Mezi nejčastější hudební nástroje používané muzikoterapeuty patří především klavír a kytara. Terapeut by měl být schopen dostatečné improvizace na daný hudební nástroj. Hudební nástroje lze řadit do různých skupin: •

tradiční laděné nástroje

•

Orffův instrumentář

•

etnické nástroje

2

Kreativní zpěv – jedná se o jednu z nejstarších forem hlasové improvizace, kam lze

zařadit vokály, mantry, šamanské písně apod. (Kantor, 2009, s. 153-154)

28

•

nástroje vlastní výroby

•

kompenzační pomůcky a alternativy běžných nástrojů (Kantor, 2009).

7.8 Jaká hudba léčí Hudební druhy jsou různé, ale dle Marka dokáže léčit hudba jednoduchá a pozitivní. Dokonce tvrdí, že se harmonie léčivé hudby dokáže vejít do jediného akordu. Ideální tempo léčivé hudby by mělo být pod 60 úderů za minutu. Čím je tempo pomalejší, tím se dosáhne lepších výsledků. Výzkumníci experimentovali s řadou rytmů, a ukázalo se, že nejvíce působivý je tep 48 nebo 50 za minutu. Bylo prokázáno, že pokud se člověk soustředí na hudbu přibližně 20min, která je bez rytmu, jeho mozek dosáhne hranici mozkových vln alfa (začne se zvyšovat hladina endorfinů) a théta (viz níže). Není to hudba pro neustálé poslouchání, avšak pro terapie či duševní relaxace se jeví jako ideální. Pokud v sobě nemá hudba rytmus, je to z terapeutického a také duchovního hlediska mnohem lepší. Neví se proč je tomu tak, ale poslech táhlých a jakoby nikdy nekončících zvuků dokáže v posluchačově mozku navodit až mozkové vlny théta (4 – 7Hz), které se pojí s mystickými a šamanskými zážitky. Tomuto stavu se říká „šamanské vědomí“. Léčivá hudba by měla být hrána na nástroje, které jsou bohaté na alikvóty. Aby hudba dokázala něco na buněčné úrovni ovlivnit, měla by trvat nejméně 6 až 8 minut. Aby byly změny trvalejší, měla by trvat alespoň 20 minut. Je důležité aby byla hudba instrumentální, protože jak uši uslyší slovo, mozek se okamžitě přepne na levohemisférový způsob vnímání. Hudba, která má léčit by se měla nejlépe poslouchat se zavřenýma očima, protože jinak budou její účinky menší (Marek, 2003).

29

7.9 Zvuková terapie pomocí ladiček dle B. A. Romanowské Jedná se o novou alternativní metodu, která vychází z výzkumu v USA a která pomocí zvukových vln vycházejících z ladiček vrací psychické i fyzické zdraví. Dle Barbary Angel Romanowské existuje pět skupin ladiček: •

sluneční sestava úplné harmonie (8 ladiček)

•

planetární ladičky (11 ladiček)

•

sestava kmitočtů lidských orgánů (15 ladiček)

•

ladičky minerálů (11 ladiček)

•

andělské ladičky (3 ladičky)

Sluneční sestava Tato sestava podle autorky navozuje relaxaci a uvolnění. Vede k harmonizaci energie v organismu.

Planetární ladičky Ladičky hodící se pro terapeuty, kteří léčí za pomocí vibrací. Každá ladička podporuje jinou oblast. Např. ladička Slunce 126.22 Hz, tón C podněcuje tvořivost, rozvíjí sebevědomí, dává sílu a motivaci. Naopak Mars 144.72 Hz, tón D přináší inspirace, nové ideje, činorodost, optimismus apod.

Sestava kmitočtů lidských orgánů Zahrnuje krev, nadledvinky, ledviny, játra, močový měchýř, střeva, plíce, žlučník, žaludek apod. Každá ladička je přizpůsobena k určitému orgánu a tkáni v lidském těle. Tyto kmitočty

objevila dr. Barbara Hero, která nechala

proniknout zvukové vlny přes zdravý orgán. Kmitočty spočítala a změřila, během proběhnutí každé zvukové vlny. Když se použije rozkmitání určitého orgánu, mohou se objevit tyto symptomy: •

nárust hemoglobinu

•

ztišení

•

rozbití ledvinového kamene

•

rozbití žlučníkových kamenů

•

růst obranyschopnosti organismu 30

•

vytvoření protilátek

Ladičky minerálů Jsou laděny na 11 různých kmitočtů minerálů, které se nacházejí v lidském těle. Tyto kmitočty objevila dr. Barbara Hero v USA. Když se ladičky používají, mělo by dojít k doplnění vibrací daného minerálu a tím pádem by se mělo navrátit zdraví.

Andělské ladičky Sem spadají 3 ladičky s velmi vysokými kmitočty, které způsobují uklidnění a ztišení mysli.

8. Přenos kyslíku krví 8.1 Krev Krev je tekutou tkání, složenou z krevní plazmy a krevních buněk. Podílí se na udržování stálého vnitřního prostředí, tělesné teploty a chrání tělo proti cizorodým látkám a mikroorganismům. Je důležitá pro všechny tkáně v lidském těle. Celkové množství krve v lidském těle není stálé. Krev tvoří přibližně 1/13 hmotnosti těla, u dospělého muže 5 – 6 litrů, u žen kolem 4,5l. V 1litru krve jsou červené krvinky obsaženy u mužů 44% z celkového objemu, u žen 39%. Tuto hodnotu nazýváme hematokrit (Dylevský, 2000).

Červené krvinky obsahují

hemoglobin. Jedná se o molekulu, která je odpovědná za transport kyslíku a jeho uvolňování v tkáních. Hemoglobin přijme kyslík v plicích, přenáší ho do kapilár, kde se uvolní do tkání. Hemoglobin přenese až 98% kyslíku v těle. Dvě procenta kyslíku jsou rozpuštěny v plazmě (Herget in Peter, 2009).

8.2 Krevní plazma Krevné plazma je tekutá složka krve, která se skládá z anorganických a organických látek. Z anorganických látek je to voda, která je v plazmě

31

obsažena až v 90%. Voda může být vázaná buď na bílkoviny plazmy nebo volně. Pokud je voda volná, slouží jako rozpouštědlo dalších látek. Do dalších anorganických látek řadíme soli. Plazma obsahuje především chlorid sodný a uhličitan sodný. Do organických látek, které jsou v plazmě obsaženy, patří hlavně bílkoviny, které dělíme na: albuminy3, globuliny4 a fibrinogen5.

8.3 Hemoglobin Jak už bylo zmíněno výše, hemoglobin je součástí červených krvinek. Mezi jeho schopnosti patří vázat a uvolňovat kyslík a přenášet oxid uhličitý opačným směrem. Skládá se ze dvou složek: bílkoviny globinu a složky hem, která je navázaná na globin. Hem je sloučenina, která na sebe

váže kyslík.

Kyslík je přenášený

pomocí vratné chemické vazby na hemoglobin. Každá molekula hemoglobinu obsahuje 4 vazebná místa pro přenos kyslíku. Jeden gram hemoglobinu naváže 1,34 ml kyslíku, pokud jsou zaplněna všechna vazebná místa, tzn. je-li 100% saturován. Hemoglobin má dva typy, funkční a dysfunkční. Funkční hemoglobin, oxihemoglobin

a

deoxihemoglobin

dokáží

transportovat

kyslík,

kdežto

dysfunkční typ hemoglobinu, dyshemoglobin, není schopen navázat kyslík. Pokud je hemoglobin 100% saturován, říká se mu oximoglobin. Když se z něj kyslík odloučí, nazývá se deoxihemoglobin, který na sebe může zase vázat kyslík. Pokud se na hemoglobin naváže jiná molekula než kyslík, vzniká dyshemoglobin (Herget in Peter, 2009).

3

Albuminy – tvoří se v játrech. Jsou důležité proto, protože udržují vodu a působí

nasávání vody z tkání do krve. Jsou také přenašeči enzymů, léků a kovů. Na albuminy se vážou také některé hormony (Dylevský, 2000). 4

Globuliny – globuliny produkuje lymfatická tkáň. Nejdůležitější globuliny jsou

imunoglobuliny, které zneškodňují některé škodlivé látky, které pronikají do organismu (Dylevský, 2000). 5

Fibrinogen – vzniká v játrech. Jedná se o protein, jehož bílkovina fibrin se podílí na

srážení krve (Dylevský, 2000).

32

9. Oximetrie Jedná se o metodu, která slouží ke stanovení obsahu kyslíku v krvi a k měření pulsní křivky. Pulsní oxiometrie patří mezi nejpoužívanější diagnostickou metodu, kterou získáváme informace o činnosti srdce a rozvodu O2 v těle (Imramovský, M., 2007 in Peter, 2008).

9.1 Pulsová vlna Pulsová vlna je tvořena systolickou tlakovou vlnou, která vzniká vypuzením krve z levé komory přes aortu a jejím přenosem do periferních oblastí. Dále je tvořena tlakovou vlnou, která je odražena zpět do aorty ze spodní části těla (= od pasu dolů), která následně přechází do horních končetin. Tvar pulsové vlny je ovlivněn celou řadou faktorů, mezi které řadíme věk, pohlaví, tělesná výška, tělesná zdatnost a srdeční puls (Binder, 2009).

Obrázek 1:

Pulsní vlna

Dle Petera (2008, str. 13) srdeční stah vyvolá vznik tlakové vlny v artérii, jejíž maximální hodnota je P1. Tato vlna po dosažení oblastí malých artérií z části pronikne do nich a z části se od nich odrazí, čímž se v artérii objeví tlaková vlna, která se šíří v protisměru. V důsledku odrazu tlakové vlny se objeví v Konečném tvaru pulsové vlny další maximální hodnota. Odražená tlaková vlna zvýší krevní tlak v systole, který má jinak tendenci postupně se snižovat. Takto vzniklé druhé tlakové maximum označujeme jako P2.

33

9.2 Pulsní oximetrie Jak už bylo zmíněno výše, pulsní oximetrie je diagnostická metoda, která nám umožňuje měření nasycení krve kyslíkem a měření pulsní křivky. Měření se uskutečňuje pomocí oximetru, což je elektronický měřič. Jeho činnost spočívá v měření přeneseného světla přes průsvitné místo, na závislosti vlnové délky přenášeného světla a absorpce krve a ve vyhodnocení kvality zásobování tkání kyslíkem. U této metody je měřený poměr hemoglobinu, který je nasycen kyslíkem k celkovému množství krevního barviva (hemoglobinu) ve vzorku krve ve zkoumané části tkáně. Jako výsledek této metody je saturace krve kyslíkem a pulsní křivka klienta (Imramovský, M., 2007 in Peter, 2008).

9.3 Blokové schéma pulsního oximetru

Obrázek 2:

Principiální blokové schéma pulsního oximetru (Peter, 2008)

Optické čidlo je dle (http://www.masimo.com/spco/ in Peter, 2008) zařízení, které se používá k střídavému měření absorbce červeného a infračerveného záření v tkáních. Procesor řídí v závislosti na fázi měřícího cyklu přepínání vlnových délek. Vstupní zesilovač slouží k tomu, že zesiluje signál z fotodetektoru. A/D převodník převádí zesílený signál do digitální podoby, kterou načítá procesor. Hodnoty, které byly naměřeny se uchovají v paměti. Na konci měřícího cyklu je spočítána hodnota saturace, která se zobrazuje na display, kde setrvává do doby, než je přepsána hodnotou z dalšího měření.

34

9.4 Optická sonda Optická sonda je součástí a zároveň základní jednotkou měřícího vybavení každého oximetru. Připojuje se přes konektor, u kterého je potřeba aby byly od stejného výrobce kvůli kompatibilitě přípojné koncovky. Sonda je složena ze zdroje záření, dvou LED diod, které vyzařují červené a infračervené světlo. Obě diody nepracují nikdy ve stejný čas, ale střídají se v závislosti na periodě měřícího cyklu. Součástí je také fotodetektor, který je umístěn naproti zdroje světelného záření (http://www.masimo.com/spco/ in Peter, 2008).

Obrázek 3:

Optické sondy

9.5 Příbuzné metody Mezi příbuzné diagnostické metody pulsní oximetrii řadíme pletysmografii a kapnometrii. Obě metody využívají optického principu měření

9.5.1 Pletysmografie Dle Penhakera (2004, str. 267) je pletysmografie vyšetřovací metoda, která slouží k hodnocení jakosti prokrvení tkání a poskytuje informace o činnosti a reaktivitě cév. Jedná se o klasickou metodu, kterou se vyšetřují cévy. Během srdeční akce můžeme získat záznam díky snímači, který je umístěn na konečku prstu = prstová pletysmografie. Zaznamenané pulsové vlny nám mohou posloužit

35

k diagnostice

periferního

prokrvení,

ale

také

k vyhodnocení

farmakodynamického6 účinku některých léků (Penhaker, 2004).

Elastické vlastnosti arteriální soustavy Penhaker (2004, str. 267) přirovnává arteriální systém ke stromu, kde kmen je aorta a větve jsou artérie a arterioly. A následně popisuje průtok krve srdcem následovně. Tlak a průtok krve v tepenném řečišti je udržován srdeční činností. Při každé systole vstříkne srdce do aorty určité množství krve, tepový objem (60 až 100 mL). Aorta je v okamžiku ejekce naplněna krví pod tlakem asi 10 kPa (75 mmHg) a vypuzení nového tepového objemu této stagnující krvi udělí zrychlení, dodá jí kinetickou energii, roztáhne stěnu aorty, uskladní v ní potenciální energii a zvýší v ní tlak. Nový tepový objem jednak posouvá obsah tepen dopředu, jednak vytváří v tepenném řečišti tlakovou vlnu postupující k periferii rychlostí 3 – 4 m·s−1. Při svém postupu roztahuje tlaková vlna tepennou stěnu, což můžeme nahmatat jako tep. Na začátku diastoly se krev v aortě na okamžik zastaví, ale znovu se dá do pohybu, tlačena potenciální energií uskladněnou v pružné stěně aorty. Touto energií aorta disponuje díky vláknům a vrstvám ve své stěně. Tato vlastnost je mechanismem udržujícím konstantní rychlost krve v kapilárách.

Fotoelektrický pletysmograf Jedná se o zařízení, které může pracovat jednak se snímačem průsvitovým (transmisním) nebo také se snímačem reflexním. Světlo přechází přes žilní řečiště. Když dojde ke změně tlaku (v souvislosti s činností srdce), změní se objem kapilár a způsobí to změnu absorpce, odrazu a rozptylu světla (Penhaker, 2004).

6

Farmakodynamika je základním oborem farmakologie. Zabývá se účinky léku. Zjišťuje,

z jakého

důvodu

určitý

lék

při

patologickém

procesu

působí

příznivě.

(http://sk.wikipedia.org/wiki/Farmakodynamika)

36

Obrázek 4:

Uspořádání reflexního a transmisního snímače fotoelektrického pletysmografu (Penhaker, 2004, str. 276).

Metoda se používá mimo jiné také k vyhodnocení tepové frekvence.

9.5.2 Kapnometrie Kapnometrie

je

metoda,

která

měří

hodnotu

oxidu

uhličitého

ve vydechovaném vzduchu na konci výdechu. Tato metoda graficky znázorňující křivku oxidu uhličitého během dechového cyklu na kapnografu (Kapounová, 2007).

37

10. Církevní organizace zabývající se lidmi s postižením 10.1 Diakonie a historie jejího vzniku Diakonie Českobratrské církve evangelické (ČCE) vznikla 1. června 1989 jako zvláštní zařízení církevní služby Českobratrské církve evangelické. Navázala na činnost České Diakonie, která zahájila svou činnost v roce 1903 a působila až do roku 1952. V té době totalitní státní moc v naší republice zrušila všechny spolky a církev už dále nemohla organizovat veřejnou sociální službu. Pravdou je, že zde stále existovala nějaká forma sociální práce alespoň uvnitř některých sborů ČCE v podobě tzv. křesťanské služby. Malá změna v chování státu vůči církvím v roce 1989 našla připravenou skupinu lidí ochotných vytvářet a pracovat v nově vznikající organizaci. Diakonie ČCE rozvíjela na počátku devadesátých let služby krizového centra SOS v Praze, stacionáře pro děti s mentálním postižením, které vznikaly na různých místech republiky a také byla založena první střediska, která poskytovala domácí péči o seniory a zdravotně postižené. Postupem času, v průběhu devadesátých let, se Diakonie rozrostla o střediska, která působila v oblasti sociální prevence. Řadí se sem nízko-prahové kluby pro děti a mládež, domy na půl cesty a azylové domy. V roce 2003 vznikla služba hospice. Ze středisek pro děti s mentálním a kombinovaným postižením vzniklo oddělení speciálních škol. V této době má Diakonie ČCE 33 středisek a 8 speciálních škol. Zaměstnává téměř tisíc zaměstnanců a dalších stovky dobrovolníků. Organizačně správní záležitosti Diakonie ČCE upravuje Řád diakonické práce a další vnitřní předpisy, kterými jsou statuty a organizační řády jednotlivých středisek i celé Diakonie ČCE (http://www.diakoniecce.cz/index.php?option=com_content&task=category§ionid= 4&id=13&Itemid=27).

38

10.2 ADRA ADRA je mezinárodní humanitární organizace, která poskytuje pomoc lidem, kteří se ocitnou v nouzi. Organizace byla založena v USA před více než padesáti lety a v současné době má zastoupení ve 125 zemích světa. V roce 1992, na základě vyzvání vedení Církve adventistů sedmého dne, založil Rudolf Reitz nadaci ADRA. Inspiraci pro vznik nadace hledal v zahraničí. V současné době najdeme po světě přibližně 120 poboček ADRA. Mezinárodní ADRA nejprve považovala českou Adru za agenturu, která bude pouze přijímat pomoc ze zahraničí a poté ji doma rozdělovat. Pracovníci ADRA chtěli ale rozšířit svou práci, a proto se stala česká ADRA brzy organizací dárcovskou. V České republice začala ADRA působit v roce 1992. Působila nejdříve jako nadace, jejímž úkolem bylo přerozdělovat finanční pomoc. V roce 1994 bylo založeno občanské sdružení ADRA. Jehož úkolem je poskytování humanitární, sociální a rozvojovou pomoci nejenom doma, ale i v zahraničí. ADRA dnes patří mezi tři největší humanitární organizace v České republice. Organizace pomáhá nejen při mimořádných událostech jako jsou živelné pohromy, válečné konflikty apod., ale také při realizaci dlouhodobých rozvojových projektů, do kterých můžeme zahrnout například podporu vzdělání, zaměstnanosti apod. Mezi její základní úkoly patří pomáhat lidem v nouzi tak, aby byli schopni žít vlastní životy a mohli co nejlépe využívat zdroje, které mají k dispozici. ADRA ČR usiluje také o zvyšování úrovně života a zdraví obyvatel České republiky, rozvojových zemí a všech lidí, kteří její pomoc potřebují bez rozdílu rasy, pohlaví, vyznání nebo náboženského přesvědčení. ADRA ČR se angažuje nebo angažovala v hodně zemích jako jsou Bangladéš, Barma, Bosna a Hercegovina, Čína, Bulharsko, Indie, Indonésie, Kambodža, Keňa, Libanon, Moldavsko, Mongolsko, Nepál, Pákistán, Rusko, Řecko, Srbsko, Srí Lanka, Thajsko, Vietnam, USA, Uzbekistán a Zambie. ADRA spravuje také několik dobrovolnických center, dva azylové domy, psychosociální intervenční tým a každoročně uděluje cenu Michala Velíška7

7

Michal Velíšek (28. března 1973 – 13. září 2005) byl střihačem v TV Nova. Byl zavražděný

na pražském Karlově náměstí poté, co se zastal napadené ženy s kočárkem. Z jeho vraždy obžalovali Davida Lubinu, který byl dříve několikrát zadržený pro ohrožování lidí střelnou zbraní. Michal Velíšek byl

39

určenou těm, kdo poskytuje nezištně pomoc občanům, kteří se nacházejí v přímém ohrožení (http://www.adra.cz/adra/cz/kdo-jsme/).

10.3 Charita Jedná se o neziskovou humanitární organizaci v České republice. Je jedním z největších poskytovatelů nestátních sociálně zdravotních služeb v ČR. Mezi hlavní činnost můžeme zařadit pomáhání lidem, kteří potřebují pomoc bez ohledu na věk, rasu, vyznání, na území našeho státu. Pomoc se specializuje především na pomoc matkám s dětmi v tísni, lidem bez přístřeší, osobám se zdravotním a mentálním postižením, sociálně slabým rodinám, drogově závislým, opuštěným starým lidem, osobám, které se ocitly v osobní krizi, migrantům a uprchlíkům, vězňům a osobám vracejícím se z výkonu trestu. Charita provozuje řadu poraden, stacionářů, poskytuje přechodná ubytování, domovy na trvalý pobyt, hospice apod.. Do její činnosti lze zahrnout také projekty, které se zaměřují na začlenění lidí do společnosti a využití jejich volného času (http://www.charita.cz/article.asp?nLanguageID=1&nArticleID=743).

28. října 2005 vyznamenán medailí Za hrdinství in memoriam. Nadace ADRA každoročně uděluje Cenu Michala Velíška, a to lidem, kteří prokázali občanskou statečnost a slušnost v situacích, ve kterých jde o záchranu lidského zdraví či života. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Michal_Velíšek)

40

II. 1. Prostředí měření Měření probíhá v zařízení Středisku CESTA Diakonie ČCE. Středisko CESTA je denním stacionářem pro děti a mládež se středním až těžkým mentálním a kombinovaným postižením ve věku od 7 do 26 let, kteří žijí v domácím prostředí. Nachází

se

v

Uherském

Hradišti,

v

ulici

Na

Stavidle

1266.

Jedná se o třípodlažní budovu, kterou od roku 2006 středisko vlastní. Denní

stacionář

CESTA

umožňuje

klientům

podobného

věku

a s podobným postižením setkávání a trávení volného času. Velký důraz je kladen na individuální rozvoj schopností a dovedností klienta. Osobní cíle jsou vymezovány a upravovány ve spolupráci s rodiči klientů. Individuální plány jsou dlouhodobé a jsou hodnoceny dvakrát ročně. Individuální plán každého klienta vypracovává, hodnotí a aktualizuje sociální pracovník. Všichni zaměstnanci přímé péče jsou pak s individuálním plánem klienta obeznámeni. Každý klient má svůj osobní spis, který obsahuje identifikační a specifické zdravotní údaje. Dále má vypracovaný svůj individuální plán, kde je uvedený osobní cíl a hlavně postup, jak tohoto cíle bude dosaženo. Dle zákona 108/2006 Sb. a paragrafu 46, se v denním stacionáři poskytují tyto služby •

pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu

•

pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu

•

poskytnutí stravy

•

výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti

•

zprostředkování kontaktu se společenským prostředím

•

sociálně terapeutické činnosti

•

pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí

41

V

denním

stacionáři

CESTA

je

klientům

zajištěna

pomoc

při každodenních běžných úkonech, které nedokážou zvládnout sami. Do těchto úkonů můžeme zařadit například jídlo, oblékání, hygienu apod. Cílem služby je také rozvíjení schopností a dosažení dovedností, vědomostí a návyků klientů. To vše díky aktivizačním činnostem pod vedením odborných pracovníků. Do dalších cílů můžeme zařadit: umožnění rodinám udělat si čas sami pro sebe, rozvíjení aktivní spolupráce s rodinami a dalšími blízkými osobami klientů, rozvíjení vztahu s veřejností, udržení a postupné rozvíjení kvality služby a prostorového i materiálního vybavení střediska. Zařízení je vybaveno: •

herna – společná místnost pro aktivizaci dětí a využití volného času

•

rehabilitační místnost – pracovna fyzioterapeuta

•

třída pro odloučené pracoviště Základní školy a Mateřské školy speciální Uherské Hradiště

•

místnost s hudebním koutkem pro muzikoterapii a s prostorem pro výtvarnou výchovu

•

jídelna

•

sociální zařízení s bezpečnostními madly

•

relaxační místnost Snoezolen

Čas poskytování služby: •

pondělí až pátek, od 7:30 do 15:00 hodin

Průběh dne (pondělí až pátek): •

07.30 - 08.30 volný program (doba určená k příchodu uživatelů služeb do stacionáře)

•

08.30 - 09.00 muzikoterapie – dechová gymnastika; aktivizace, výtvarná činnost.

•

09.00 - 09.30 svačina

•

09.30 - 11.00 aktivizace

42

•

11.00 - 12.30 příprava na oběd – hygiena, oběd

•

12.30 - 13.30 odpočinková činnost – čtení nebo poslech pohádek, klidové hry

•

13.30 - 15.00 volný program – rekreační činnost, pohybové hry, námětové hry, hry ve skupinkách (http://cesta.diakoniecce.cz).

Pozn.: Náplně výše uvedených činností jsou upravovány a přizpůsobovány zdravotnímu stavu a složení uživatelů služeb stacionáře v jednotlivých dnech. Jak už bylo zmíněno výše, součástí střediska CESTA je relaxační místnost Snoezelen. Poskytuje dítěti relaxaci, zklidňuje ho a pomáhá mu k odbourání agresivity. Jedná se o zatemněnou místnost bez okna, která je vymalovaná v teplých oranžových barvách, její zdi pokrývají krásné kapsáře. Místnost je vybavena řadou speciálních pomůcek, které vnáší do místnosti pocit bezpečí a naprostého uvolnění. Jedním ze základních vybavení je vodní postel, která je vyhřívána na lidskou teplotu. Je pokryta oranžovým prostěradlem, řadou polštářů a kožešinami, které přináší dítěti větší pohodlí a hlavně teplo. Na malém stole, který je umístěný hned vedle postele, stojí lávová lampa laděná taktéž do teplých barev. Na stropě visí zrcadlová koule, která díky projektoru, který se za ní nachází, vrhá světelné obrazce po celé místnosti. Celá atmosféra je dokreslena relaxační hudbou, která zní vždy v přítomnosti relaxujícího dítěte a aromalampou, která je také nesdílnou součástí této místnosti. Místnost je vybavena řadou pomůcek, které se používají ke stimulaci dítěte. Pro hmatové vnímání slouží nádoba s pískem, která je doplněna různými druhy „prohrabovátek“. Provádí se zde i stimulační masáže, ke kterým slouží masážní předměty umístěné ve stolku, který stojí vedle postele. Dítě chodí do místnosti pouze za doprovodu vychovatele či pedagoga, který je přítomen u dítěte po celou dobu relaxace. Vychovatel či pedagog zde využívá různé techniky na rozvoj sociální interakce, techniky empatické, sebepoznávací, relaxační nebo smyslové hry.

43

Doba, po kterou zde děti relaxují, je různá. Odvíjí se od zdravotního stavu dítěte a doby, po kterou vydrží setrvat na jednom místě. Některé děti zde vydrží hodinu, zatímco některým zde stačí pobýt pouze několik málo minut (http://cesta.diakoniecce.cz/).

2. Vzorek výzkumu Zkoumaný vzorek tvoří celkem pět klientů. Jedná se o čtyři klienty mužského pohlaví a jednu klientku ženského pohlaví. Nejmladší klient má 11 let, nejstaršímu je 17 let. Většina klientů je postižena dětskou mozkovou obrnou kvadruparetické formy, těžkou formou mentální retardace a epilepsií.

3. Kasuistiky Martin (16 let) Diagnóza Dětská mozková obrna – kvadruparetická forma, mentální retardace – těžká forma, hypertenze8. Vzhled Martin je vysoký, má tmavé oči a husté obočí. Jeho pleť je značně trudovitá. Jeho končetiny jsou značně deformovány. Osobní anamnéza Martin se narodil v roce 1994. Je narozen jako první dítě. Má nevlastní zdravou

sestru,

kterou

měla

jeho

matka

z dřívějšího

vztahu.

Kvůli

komplikovanému a protahovanému porodu došlo k těžkému poškození. Hned

8

Hypertenze je opakované zvýšení krevního tlaku nad stanovenou hranici u osob, které

se zatím neléčí na vysoký tlak. Opakované zvýšení krevního tlaku znamená, že nejméně 2x ze 3 měření měl klient vysoký tlak. Hypertenzi můžeme definovat jako takovou výši krevního tlaku, od které je lepší pacienta léčit. (http://www.hypertenze.eu/soubory/slovnik)

44

po narození se rozvinula sepse9 organismu, měl zástavu srdce, kvůli které zůstal tři minuty v bezvědomí. Byl dán na 14 dnů na ARO intenzivní péče. Poté ho převezli na dětskou kliniku do Brna, kde strávil dva měsíce v inkubátoru. Byly mu diagnostikovány Westovy křeče10. Narodil se s hmotností 3500 g, velikostí 51 cm. Matka ho nekojila. Nemocnost Michala byla v normě. Prodělal běžné dětské nemoci. Rodinná anamnéza: Martin žije s matkou a nevlastní sestrou. Martinův otec, vyučený zedník, zemřel ve věku 53 let. Svého syna odmítl tím, že nechtěl přiznat otcovství. Postupem času začal propadat alkoholu, až situace v rodině byla neúnosná. Byl stále víc agresivní na ženu i děti. Na základě toho byla matka se 2 dětmi nucena vyhledat pomoc v azylovém domě v Uherském Brodě. Matka

Martina

(49

let)

je

ženou

v domácnosti.

Rodina

bydlí

v bezbariérovém bytě v Uherském Hradišti, který získala od města na základě žádosti, kterou podala po roce stráveném v azylovém domě. O Martina se stará vzorně. S péčí o syna matce pomáhá dcera Karolína (23 let), která pracuje jako servírka. Ve volném čase chodí s Martinem často na procházky (Kebortová, 2008). Osobnost Martin je poměrně dosti uzavřený a na všechny lidi nereaguje. Reaguje jen na známé osoby. Nejraději má polohu v leže, ve které vydrží i několik hodin. Má rád hudbu a rád sleduje televizi. Martin nemluví, pouze vydává neartikulované zvuky. Nenakrmí se sám.

9

Sepse je chorobný stav živého organismu, kdy je krev člověka zevnitř napadena

choroboplodnými zárodky, které se vyskytují v krevním řečišti a které díky své látkové výměně produkují jedovaté toxiny. Sepse bývá označována neodborným lidovým termínem otrava krve (http://cs.wikipedia.org/wiki/Sepse). 10

Westův syndrom – neurologický syndrom objevující se v kojeneckém věku, častěji

u chlapců; vzniká v důsledku poškození mozku při porodu, prenatálně v důsledku vývojových poruch,

metabolických

vad

apod.

Projevuje

se

bleskovými

křečemi

(http://lekarske.slovniky.cz/pojem/westuv-syndrom).

45

Zbyněk (15let) Diagnóza Dětská mozková obrna, kvadruparetická forma, MR – těžká forma, epilepsie, atrofie zrakového nervu Vzhled Zbyněk působí mladším dojmem. Má hnědé vlnité vlasy a hnědé oči. Je velmi štíhlý. Osobní anamnéza Narodil se v roce 1995. Má dva sourozence. Zbyněk se narodil v 31. týdnu těhotenství, tudíž předčasně. Po porodu nastaly vážné komplikace. Nebyl schopen samostatného dýchání a navíc se prokázalo nitrolební krvácení do

mozku.

Byl

přesunutý

na

jednotku

intenzivní

péče,

kde

setrval

v inkubátoru cca 2 měsíce. Narodil se s hmotností 1600 g a výškou 40 cm. Kojený nebyl. Prodělal řadu nemocí od běžných dětských chorob až po časté bronchitidy11. Díky tomu byl také často hospitalizován. Rodinná anamnéza: Zbyněk žije s matkou, otcem a sourozenci v rodinném domě, stojícím na samotě. Otec Zbyněk (45 let) pracuje jako stavební technik. Vytvořil pro rodinu harmonické prostředí. Matka Jarmila (44 let), je ženou v domácnosti. Oba sourozenci pomáhají pečovat o Zbyňka, mají k němu vytvořený hezký vztah. Starší bratr je studentem 3. ročníku gymnázia. Mladší bratr navštěvuje 3. třídu základní školy (Kebortová, 2008).

11

Bronchitida je akutní nebo chronický zánět výstelky velkých dýchacích cest v plicích. Na jeho vzniku se může podílet pomnožení virů nebo bakterií. Následkem je hromadění sekretu a hlenů, způsobující neustálý kašel, který se může zhoršovat, když jsou hleny infikovány. (http://nemoci.doktorka.cz/bronchitida/)

46

Osobnost Zbyňkovo chování se projevuje častou změnou nálad. Když se mu něco nelíbí, dá to vždy zřetelně najevo – křičí, vzteká se a začne si ubližovat. Málo kdy je pozitivně naladěný. Rád na sebe upozorňuje, snaží se být středem pozornosti. Pokud se vychovatel věnuje někomu jinému, Zbyněk žárlí a začne si ubližovat.

Pavel (17 let) Diagnóza Těžký stupeň mentální retardace, dětská mozková obrna, kvadruparetická forma, epilepsie. Vzhled Pavel je sympatický a velmi výřečný kluk. Je vysoké, štíhlé postavy, jeho vlasy i oči mají hnědou barvu. Na první pohled je u něho patrný velký předkus. Osobní anamnéza Pavel se narodil jako první dítě v roce 1993. Kvůli komplikacím musel být proveden klešťový porod. Po porodu byli oba oživováni, následně matku převezly na ARO a dítě na jednotku intenzivní péče na dětské oddělení. Dítěti bylo diagnostikováno značné nitrolební krvácení, Westovy křeče. V inkubátoru setrval přibližně jeden měsíc. Po porodu měřil 50 cm a vážil 3600 g. Kojený nebyl. Prodělal běžné dětské nemoci. Matka s Pavlem neustále cvičila podle Vojtovy metody. A nejméně dvakrát ročně s ním jezdila do lázní. Rodinná anamnéza Pavel žije v rodinném domě s bratrem, matkou a otcem. Otec Pavel (38 let) pracuje jako řidič. Svému synovi se velmi věnuje. Jezdí s ním

47

na motorce a snaží se mu přiblížit běžné činnosti a aktivity jeho vrstevníků. Otec měl sám postiženého sourozence. Matka Běla (36 let) se vyučila prodavačkou. Syna Pavla má velmi ráda a vzorně o něho pečuje. Babičku má Pavel pouze z matčiny strany. Babička z otcovy strany spáchala sebevraždu (Kebortová, 2008). Osobnost Pavel je velmi přátelské a společenské povahy. Skoro vždy má dobrou náladu. Rád s druhými lidmi laškuje. Mezi jeho záliby patří zpěv, kterého se vždy aktivně účastní. Hrne se svéhlavě do každé činnosti. Nebojí se prolézat strachovým pytlem ani žádné jiné aktivity. Velmi rád se nechává masírovat. Co se týče komunikace, komunikuje v krátkých větách a jeho slovní zásoba obsahuje kolem 50-100 slov. Navštěvuje denní stacionář, který má velmi rád.

Dominik (13 let) Diagnóza Dětská mozková obrna – kvadruparetická forma, epilepsie, MR – těžký stupeň, atrofie zrakového nervu, praktická slepota. Vzhled Dominik je menší postavy. Působí mladším dojmem. Jeho oči mají modrou barvu, vlasy jsou světle hnědé. Dominik je velmi pohledný kluk. Osobní anamnéza Dominik se narodil v roce 1997. Další sourozence nemá. Narodil se ve 30. týdnu z důvodu pádu matky, kvůli kterému nastal porod tak brzy. Porod byl komplikovaný. Po porodu měl Dominik dvakrát zástavu srdce, kvůli které byl oživován. Poté byl převezen na jednotku intenzivní péče na dětské oddělení, kde strávil v inkubátoru přibližně jeden měsíc.

48

Narodil se s hmotností 1900 g a měřil 41cm. Kojený nebyl. Prodělal běžné dětské nemoci. Matka se o dítě pečlivě stará. Opakovaně s ním navštěvuje lázně se zaměřením na rehabilitaci. Rodinná anamnéza Dominik žije pouze s matkou. Otec Zdeněk (40 let), který pracuje jako strojní inženýr o dítě nejevil zájem. Matka Klára (36let) je ženou v domácnosti. S péčí o syna jí pomáhá její matka, Dominikova babička (Kebortová, 2008). Osobnost Dominik je velmi společenský, má rád lidi kolem sebe. Je velmi šťastný, když může být mezi dětmi v denním stacionáři. Na druhou stranu ho tohle všechno velmi vyčerpává. Vyčerpání se projevuje zvýšenými teplotami. Kvůli tomu není možné, aby navštěvoval stacionář denně. Dominik má často dobrou náladu, rád se směje. Při projevu radosti se u chlapce objevují spasmy, když se Dominik napne, na chvíli není schopen uvolnění. Má rád, když se mu někdo individuálně věnuje. Také poslouchá hudbu a zvuky. Komunikuje nonverbálně a pomocí jazyka. Při souhlasu „mlaskne“ jazykem o horní patro. Během jídla je u něho nutná asistence jiné osoby.

Michaela Diagnóza DMO - kvadruparetická forma, epilepsie, MR – těžká forma Vzhled Michaela je drobnější postavy. Má modré oči a světlé vlasy. Její pleť je velmi čistá a hebká. Působí mladším dojmem. Matka o Michaelu velmi dobře pečuje. Michaela chodí velmi hezky a čistě oblékaná. Osobní anamnéza Michaela je narozená jako první dítě. Narodila se předčasně v roce 2002. Po porodu vážila 2300 g a měřila 41 cm. Po narození byla dána na měsíc

49

do inkubátoru. Lékaři nedávali dítěti velké šance na přežití, ale díky zájmu a péči z matčiny strany, se prognózy lékařů nenaplnily. Prodělala běžné dětské nemoci. Matka se o dítě pečlivě stará. Rodinná anamnéza Michaela žije ve společné domácnosti s matkou i otcem. Rodiče jsou svobodní. Čekali, až se jim dítě narodí a potom se chtěli brát. Po narození dítěte rodina z otcovi strany špatně nesla postižení, a proto se sňatek neuskutečnil. Otec se snaží matce i dceři zpřístupnit běžný život. Jezdí s nimi na ryby, na hory apod. S péčí o Michaelu pomáhá ještě babička z matčiny strany. Všichni se snaží o co možná největší rozvoj dítěte. Osobnost Michaela působí velmi milým dojmem, je společenská a ráda středem zájmu, který si velmi často vynucuje. Snaží se také vynutit si pozornost lidí, které má ráda, ostatní někdy odmítá. Nesouhlas nebo něco, co se jí nelíbí, dává najevo pláčem. Pláče i tehdy, když si jí nikdo nevšímá. Velmi ráda poslouchá hudbu a ráda také sleduje, co se kolem ní děje, proto se musí polohovat do pozic, aby viděla dění kolem sebe. Michaela vnímá, co se kolem ní děje, ale zatím díky spasmu není schopna jiné než nonverbální komunikace.

4. Použité metody Byla použita metoda experiment ex post facto. Závěry byly vyvozeny dle logické analýzy dat rozebráním grafických záznamů. Grafy jsou zpracovány v programu Excel.

5. Hypotéza H(A) Pomocí oximetrického měření lze u sledovaných klientů usuzovat vhodnost či nevhodnost aplikované hudby (back ground music).

50

6. Měření Měření probíhala vždy v místnosti zvané Snoezelen, kde se děti uložily na vodní postel, vytvořilo se přítmí a klidové prostředí bylo podtrhnuté lávovou lampou a efekty zrcadlové koule. Měření probíhalo ve více dnech. V jeden den se udělal dvojí záznam jedné skladby.

Dominik Dominik je velmi šťastný, když se mu někdo individuálně věnuje. Když se ho autorka otázala, zda chce jít do Snoezelenu, mlasknul jazykem o patro jako projev souhlasu. Místnost má velmi rád. Kvůli častým silným spasmům, které zapříčiňovala Dominikova radost, se měření muselo vícekrát opakovat, než se došlo k nenarušeným hodnotám. Jako ukázka, co se stane z měření při silném spasmu, je graf č. 3. Zazněly celkem 3 skladby. Skladba od Reného Aubryho byla zaznamenávána jako první. Jedná se o kytarovou skladbu nazvanou Pomme d'amoure. Je to hudba pomalého tempa, rytmická a líbivá. Dominik byl po celou dobu poslechu této skladby pozitivně naladěný. Naslouchal hudbě a vypadal spokojeně. Za zdrojem zvuku se neotáčel. Před poslechem se musel klient aklimatizovat v místnosti, uklidnit se a uvolnit, protože byl z toho všeho tak rozradostněný, že měl velmi často spastické záchvaty. Při prvním měření této skladby ležel klidně a naslouchal. Otvíral pusu jakoby chtěl něco říct. Ruce měl několik centimetrů od těla. Čidlo mu na ruce nevadilo. U druhého měření se lehce usmíval a byl hezky uvolněný. Tep byl odlišný v obou případech měření viz graf č. 1. Ze začátku této skladby byla tepová frekvence na vysoké úrovni, pohybovala se i nad 120 tepů za minutu. Teprve v 72. vteřině skladby klesla na 82 tepů za minutu a poté zase jemně vzrostla na 111 tepů za minutu. Důvodem tak vysokého tepu může být celkové nadšení klienta a napětí, které v sobě měl, jež se projevilo ve ztuhlosti svalů po celém těle. U druhého měření došlo ke zklidnění klienta a nejspíš i díky tomu k poklesu tepové frekvence, která se pohybovala od 64 do 99 tepů za minutu.

51

Graf. č. 1 René Aubry - Dominik 140 120 100

tep

80

1. měření 2. měření

60 40 20 0 0

20

40

60

80

100

120

čas (s)

V grafu č. 2 je vložena křivka tepové frekvence naměřená v jiný den z důvodu srovnání. Klient ležel klidně, uvolněně a byl v dobré náladě. Tepová frekvence se pohybovala od 70 do 107 tepů za minutu a teprve u konce skladby se dostala na 120 tepů za minutu. Klient byl po celou dobu uvolněný.

Graf č. 2 René Aubry - Dominik 140 120 100

1. měření

tep

80

2. měření 60

jiný den

40 20 0 0

20

40

60

80

100

120

čas (s)

Jako další skladba zazněla energická Apocalyptica se skladbou Path, která je hrána na violoncella. Při prvních tónech Dominik zpozorněl 52

a naslouchal. Mimika byla klidná, žádné známky rozrušení. Dominik klidně ležel a poslouchal. Po pár sekundách se objevily silné spasmy, které byly pravděpodobně vyvolány radostí a smíchem klienta. Přístroj kvůli probíhajícímu spasmu, přestal na malý okamžik měřit a ukazoval nepřiměřené hodnoty. Silný spasmus se opakoval ještě po druhé minutě skladby. Skladba byla puštěna dvakrát po sobě. Ve druhém měření se u klienta projevil silný spasmus na konci skladby, což je vidět na nepřirozeně velké zaznamenané tepové frekvenci.

Graf č. 3. Apocalyptica - Dominik 350 300 250

tep

200

1. měření 2. měření

150 100 50 0 0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

200

čas (s)

V grafu č. 4 je navíc vložena křivka naměřené tepové frekvence téže skladby v jiný den. Klient při tomto měření byl uvolněný, tudíž bez spasmu. Usmíval se. Hodnoty se pohybovaly od 65 do 121 tepů za minutu. Hodně kolísaly. Na klientovi nebyla patrná změna, která by vykazovala známky rozrušení nebo zklidnění, i když by se dalo předpokládat, že v době uvolnění klienta bude tep nižší (viz graf č.1, první měření).

53

Graf č. 4 Apocalyptica - Dominik 350 300 250

1. měření

tep

200

2. měření 150

jiný den

100 50 0 0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

200

čas (s)

Třetí skladba byla opět dynamická. Byla puštěna skladba od skupiny Safri duo. Skladba se jmenuje Corpux Rex. Kapela se vyznačuje hrou na bubny a kytary. Klient ležel klidně, pozorně naslouchal. Byl docela uvolněný a byla na něm znát nepatrná únava. Několikrát zívl, ale pořád se lehce usmíval. hodnoty, viz graf č. 5, jsou velmi kolísavé zvláště u prvního měření, kde se hodnoty pohybují od 50 do 109 tepů za minutu. Když je člověk unavený a spavý, stává se, že se leká silnějšího zvuku. Klient sice nevykazoval známky lekavosti, ale dá se předpokládat, že hudba samotná mohla vyvolat tohle kolísání. U druhého měření nejsou výkyvy tak velké jako u prvního měření. Hodnoty se pohybují od 74 do 104 tepů za minutu. Ani tady nebyly na klientovi patrné změny, které by mohly vést k těmto výkyvům.

54

Graf č. 5 Safri duo - Dominik 120 100

tep

80

1. měření

60

2. měření

40 20 0 0

20

40

60

80

100

120

140

160

čas (s)

Pro srovnání bylo provedeno měření stejné skladby v jiný den. Jak je vidět, v každém měření této skladby se objevují velké tepové výkyvy. Ve třetím měření se tepová frekvence pohybuje v rozmezí 67 – 107 tepů za minutu.

Graf č. 6 Safri duo - Dominik 120 100 80

tep

1. měření 2. měření

60

jiný den 40 20 0 0

20

40

60

80

100

120

140

160

čas (s)

55

Michaela Měření u klientky bylo také poměrně dlouhodobé kvůli výpadkům, které způsobily spasmy a neprokrvenost rukou. Michaela je velmi ráda středem pozornosti. Jakmile se jí začne někdo věnovat, začne se usmívat a čiší spokojeností. Rozumí, co se jí říká, ale neumí na to reagovat. Komunikuje pouze nonverbálně. Autorka ji vždy položila na vyhřívanou vodní postel, kde jí dostatečně napolohovala tělo, pod hlavu dostala malý polštářek. V místnosti bývá trochu zima a tak byla klientka vždy ještě v dece. Michaela byla v dobré náladě, rozhlížela se kolem sebe a poslouchala zvuky. Velmi se jí líbilo víření na vodní posteli. Že se jí to líbí, bylo poznat z výrazu v obličeji a taky z toho, že se občas hlasitě zasmála. Jako první zazněla melodie klavíru zahraná Jiřím Maláskem s názvem The First Time I Ever Saw Your Face. Jedná se o klidnou skladbu pomalého tempa. Je to velmi líbivá skladba. Měření bylo provedeno dvakrát. Michaela pozorně naslouchala a zkoumala, odkud zvuk přichází. Velmi se jí líbilo červené světlo, které vycházelo z čidla. Čidlo měla klientka upevněno na ruce, pořád si ho prohlížela. Byla uvolněná bez žádných větších spasmů. Během hrané skladby vydávala různé zvuky. Protože má klientka malé prsty, bylo nutné čidlo stále přidržovat, aby nesklouzlo z prstu. Z grafu č. 7 můžeme vyčíst, že hodnoty obou záznamů velmi kolísají. Na konci skladby u prvního měření tepová frekvence stoupla až na hodnotu 126 tepů za minutu. Na klientce nebyla patrná žádná změna, která by naznačila rozrušení. U druhého měření byly výkyvy větší. Tep neustále kmital nahoru a dolů. A na konci skladby se vyšplhal až k 117 tepů za minutu.

56

Graf č. 7 Malásek - Michaela 140 120 100

tep

80

1. měření 2. měření

60 40 20 0 0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

200

čas (s)

Pro srovnání bylo provedeno měření této skladby i v následujících dnech (viz graf č. 8). Klientka byla i při tomto měření v dobré náladě. Usmívala se. Tělo měla hezky uvolněné. Klientka byla zabalena do deky a její studené ruce se musely před samotným měřením zahřát. Klientka se snažila během procesu měření navázat komunikaci, vydávala různé zvuky. Jak u předchozích měření, tak také u tohoto vyhledávala zdroj zvuku. Tepová frekvence je jiná než u předchozích měření (graf č. 8 – jiný den) a také má největší výkyvy. Na konci skladby se tepová frekvence zklidňuje, což je naprostým opakem předchozích měření. Tepová frekvence se po celou dobu skladby pohybovala v rozmezí 72 -112 tepů za minutu.

57

Graf. č. 8 Malásek - Michaela 140 120 100

1. měření

tep

80

2. měření 60

jiný den

40 20 0 0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

200

čas (s)

Další skladba, která zazněla, byla od skupiny Apocalyptica - Path. Je to velmi emotivní hudba hraná na violoncella. Klientka už při prvních tónech skladby byla v pozoru a v napětí, ale posléze bylo vidět, že se jí hudba líbí. Projevovala radost ve formě smíchu. Velmi pěkně na hudbu reagovala, což se projevovalo především v mimice. Otevírala pusu, napjatě očekávala další tóny. Točila se hlavičkou ke zdroji zvuku apod. Z grafu č. 9 je opět vidět rozkolísanost tepových frekvencí, které neustále stoupají a klesají. U prvního měření se tepová frekvence pohybuje od 83 do 114 a u druhého měření od 85 do 123.

58

Graf č. 9 Apocalyptica - Michaela 140 120 100

tep

80

1. měření 2. měření

60 40 20 0 0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

200

čas (s)

V grafu č. 10, který zaznamenává další naměřený údaj stejné skladby, můžeme vidět, že třetí měření zaznamenalo daleko menší tepovou frekvenci než u předešlých měření téže skladby. Tep i v tomto případě velmi kolísá. Pohybuje se v rozmezí 61 – 114 tepů za minutu. Klientka byla v době měření poměrně unavená a spavá. Možná z tohoto důvodu je tepová frekvence nižší než u předešlých měření.

Graf č. 10 Apocalyptica - Michaela 140 120 100

1. měření

tep

80

2. měření 60

jiný den

40 20 0 0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

200

čas (s)

59

Jako třetí zazněla skladba od skupiny Safri duo, Corpux Rex. Při začátečních tónech se klientka lehce lekla, protože píseň začíná silným nárazem do bubnů. Leknutí se projevilo lehkým škubnutím. Potom se ale skladby dál nelekala. Ležela klidně a volně. Snažila se navázat kontakt. Dívala se na autorku a začala vydávat zvuky. Když autorka reagovala na její zvuky, začala se spokojeně usmívat. Tělo měla už krásně prohřáté, díky dece, ve které byla zabalena. Jak je vidět z grafu č. 11, u prvního měření se leknutí na tepové frekvenci vůbec neprojevilo. Tepová křivka nemá žádné větší výkyvy a pohybuje se v rozmezí 77 – 106 tepů za minutu. U druhého měření je jeden silný výkyv. Klientka byla po celou dobu pozitivně naladěna a nenastala u ní žádná změna, která by viditelně vedla k tomuto výkyvu.

Graf č. 11 Safri duo - Michaela 140 120 100

tep

80

1. měření 2. měření

60 40 20 0 0

20

40

60

80

100

120

140

160

čas (s)

Pro srovnání dat bylo provedeno měření i v jiný den (viz graf číslo 12). Klientka byla velmi ráda, když se dozvěděla, že půjde do Snoezelenu. Hlasitě se smála a zdála se být spokojená. Po uložení na vodní postel byla zakrytá dekou. Ruce měla tentokrát teplé. Byla uvolněná, ruce měla podél těla. Dle grafu č. 12 se hodnoty pohybují v rozmezí 82 až 97 tepů za minutu, což není až tak výrazný výkyv.

60

Graf č. 12 Safri duo - Michaela 140 120 100

1. měření

tep

80

2. měření 60

jiný den

40 20 0 0

20

40

60

80

100

120

140

160

čas (s)

V následujících dnech chtěla autorka vyzkoušet, jestli funguje teorie Vlastimila Marka, která říká, že aby se člověk naladil na hudbu, nestačí jen 3 minuty, které má průměrná evropská skladba. Minimální délka skladby musí být alespoň 6 minut a i to je málo. Součástí jeho teorie je také to, že pomalé tempo by mělo snížit tepovou frekvenci a vysoké tempo naopak zvýšit. Klientce byla puštěna pomalá skladba od Declana Mastersona s názvem The hazel woods. Skladbu zazněla celkem 4x po sobě a zaznamenaly se tyto údaje. (Graf č. 13) Platnost Markovi teorie se příliš neprokázala, protože všechny čtyři měření mají kolísavou tepovou frekvenci a jen asi od 45. sekundy do 91. sekundy skladby se tepová frekvence u prvního měření pohybuje na nejvyšší hranici, křivka druhého měření je pod ní. Údaje ze třetího měření jsou pod druhým měřením a křivka čtvrtého měření leží pod křivkou třetí. Komplexně se ale nedá tvrdit, že by dlouhodobý poslech pomalé skladby nějak výrazně ovlivnil nebo zpomalil tepovou frekvenci klientky. Hodnoty všech čtyř měření se totiž dostávají vždy k hranici 120 tepů za minutu a díky tomu se nedá mluvit o zklidnění tepové frekvence.

61

Graf č. 13 Materson - Michaela 140 120 100

1. měření

tep

80

2. měření 3. měření

60

4. měření 40 20 0 0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

čas (s)

Při korespondenci s Vlastimilem Markem se autorka dozvěděla, že u postižených lidí, zvláště u dětí, je opravdu velmi těžké něco zjistit, protože na děti působí celá řada vlivů a hudba je pro děti pouze dokreslující atmosférou, která se příliš v tepu neprojeví. Vlastimil Marek poradil, aby se u těchto dětí vyzkoušel metronom a zkusilo se, jak budou děti reagovat pouze na rytmus. Měřilo se v klidu, poté v různých tempech. Tempo bylo v rychlostech adagio12, andante13, allegreto14 a pressto15. Každé tempo klientka slyšela po dobu 5 minut a poté byla změřena rovněž při poslechu metronomu. Klientku metronom velmi zajímal. Bedlivě pozorovala kmitající tyčinku a budilo to dojem, že se jí to líbí. Měření dopadlo dobře. Ukázalo se, že při pomalém tempu se hodnoty posunuly pod klidovou křivku (graf č. 14). A tempa rychlejší nad tuto křivku. Ukázalo se, že klientka lépe reaguje na rytmus, který je neprokreslen hudbou.

12

Adagio – zdlouha, zvolna, pohodlně, 66 – 76/min Andante pochází z italského slova andare, což znamená pomalý pohyb. Termín odpovídá v české terminologii označení krokem, volně, ale ne zdlouhavě. Andante je hudební termín, který určuje tempo skladby nebo její části, jehož rychlost se pohybuje mezi adagio a allegro, přesně v časovém rozpětí cca 76-108/min. 14 Allegreto se řadí do středních temp a znamená mírně rychle (ale méně než allegro, které má rozpětí 120-168/min) 15 Pressto – velmi rychle; 168–208/min 13

62

Graf č. 14 Metronom - Michaela 160 140 120

v klidu

tep

100

adaggio andante

80

allegretto

60

presto

40 20 0 0

20

40

60

80

čas (s)

Metronom byl vyzkoušen ještě u Dominika. U něho se tempová teorie příliš neprokázala, protože, jak je vidět z grafu č. 15, hodnoty jsou si velmi podobné a hlavně kolísavé. Hodnoty se také překrývají. Adagio se pohybuje v rozmezí 91 – 110 tepů za minutu. Andante v rozmezí 74 – 110 tepů za minutu. Allegretto v rozmezí 80 – 99 tepů za minutu a pressto v rozmezí 87 – 114 tepů za minutu. Vzhledem k tomu, že má klient pouze zbytky zraku, nemohl se dívat na metronom. Neměl ani tendence vyhledávat zdroj zvuku. Ležel v mírné křeči na vodním lůžku a usmíval se po celou dobu měření. Když se mu podařilo tělem rozkmitat vodní lůžko, projevila se jeho radost hlasitým smíchem. Také se snažil komunikovat. U tohoto klienta se nedá s určitostí říct, zda lépe reaguje na hudbu jako takovou nebo na rytmus. Pro klienta je důležitější přítomnost jiného člověka, který se mu naplno věnuje, než daný zvuk.

63

Graf. č. 15 Metronom - Dominik 140 120 100

v klidu adaggio

tep

80

andante 60

allegretto presto

40 20 0 0

20

40

60

80

čas (s)

Pavel Pavel je společenský a velmi komunikativní. Je šťastný, když se mu někdo individuálně věnuje. Velmi rád poslouchá hudbu. Měření probíhalo opět ve Snoezelenu. Klient se nechtěl nechat napolohovat na lůžko, proto proběhlo měření vsedě. Na čidlo reagoval velice dobře, chvíli se s ním seznamoval. Bavilo ho sledovat červené světlo, které z čidla vyzařuje. Kvůli

častým

výpadkům

přístroje,

muselo

být

měření

neustále

opakováno. Doba, po kterou měření probíhalo, trvala 2 měsíce. Důvodem výpadku přístroje byly neprokrvené horní končetiny. Ruce mu sice zahřívány byly, ale poměrně brzy se zase odkrvily. S Pavlem se velmi dobře spolupracovalo. Vše se mu dalo velmi dobře vysvětlit a i díky tomu se nebál mít čidlo na ruce. Bylo použito kolíkové čidlo (viz příloha obrázek 9). Byl velmi zvědavý a neustále sledoval počítač, kde se promítala křivka, znázorňující jeho tlukot srdce. Pavel vydržel mít čidlo na ruce klidně i 20 minut. Ale v průběhu jednoho dne byla naměřena jen jedna skladba (2x po sobě). Zaměření na jednu skladbu v jeden den v průběhu měření byl z důvodu toho, aby nenastal u klienta „zvukový chaos“. Pavel vyžadoval po nezpívaných skladbách, skladby zpívané. Má velmi rád píseň Holka modrooká, která mu byla vždy puštěná za odměnu na konci měření. V průběhu měření zazněly celkem 3 skladby.

64

U kytarové skladby od Reného Aubryho byl Pavel v dobré náladě, usmíval se a bylo na něm vidět, že se těší. Sám už nastavoval prst pro kolíkové čidlo. Sledoval na počítači křivku jeho tepu a zpíval si. Bylo vidět, že se mu skladba líbí, když skončila, chtěl ji pustit ještě jednou. Z grafu č. 16 lze vyčíst po obě měření zcela různé hodnoty. Obě hodnoty se ale pohybují v rozmezí cca 80 – 100 tepů za minutu. U prvního měření jsou vidět tři větší výkyvy ve 2/3 skladby. U druhého měření je výkyv na začátku skladby. Pavel byl v dobré náladě, která se po celou dobu měření nezměnila a tudíž nebyly vidět žádné větší změny u klienta, které by vysvětlovaly změnu tepové frekvence.

Graf č. 16 René Aubry - Pavel 120 100

tep

80

1. měření

60

2. měření

40 20 0 0

20

40

60

80

100

120

čas (s)

Druhou skladbou byla Apocalyptika. Pavel byl opět dobře naladěný. U první skladby nezpíval, ale pořád vykládal. Říkal, že je holka, Kuba a vyjmenoval řadu jmen a velmi ho to bavilo. Když začala hrát skladba podruhé, řekl, že bude zpívat a taky začal, doprovázel to slovy: „Já sám“. Vypadal velmi spokojený. Tentokrát se nedíval do počítače na tepovou křivku. Z grafu č. 17 můžeme vypozorovat zcela rozdílné hodnoty. U prvního měření lze vidět u 67. sekundy zvýšení tepové frekvence. Zvýšení jde ke 100 tepům za minutu. Ve 139. sekundě se tepová frekvence, která se pohybuje okolo 94 tepů za sekundu prudce snižuje až na 84 tepů za sekundu a poté až 65

na 77 tepů za sekundu. U druhého měření je vidět značné kolísání tepové frekvence na začátku skladby, kde se tepová frekvence pohybuje v rozmezí 67 – 96 tepů za minutu. U klienta nebyly patrné známky rozrušení. Klient se po celou dobu měření usmíval.

Graf č. 17 Apocalyptika - Pavel 120 100

tep

80

1. měření

60

2. měření

40 20 0 0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

200

čas (s)

Třetí skladba zazněla od skupiny Safri duo. Klient nechtěl během měření ležet na vodní posteli, tak seděl na vozíku. Ve Snoezelenu se mu však líbilo. Pavel se usmíval a zase byl dobře naladěný. Pořád vyjmenovával písničky, které by chtěl pustit. Některé mu zazněly na konci měření. U této skladby si nezpíval, jen poslouchal. Na otázku zda se mu to líbí, odpověděl, že ano. Jak už bylo popsáno výše, neměl problém s měřícím čidlem umístěným na ruce. Naměřené hodnoty jsou velmi různorodé a velmi kolísavé. U prvního měření se hodnoty pohybují od 56 – 97 tepů za minutu a u druhého měření od 71 – 103 tepů za minutu.

66

Graf č. 18 Safri duo - Pavel 120 100

tep

80

1. měření

60

2. měření

40 20 0 0

20

40

60

80

100

120

140

160

čas (s)

Martin Přístroj mimo tepové frekvence zaznamenává i nasycení krve kyslíkem tzv. saturaci. V grafu č. 19 je uvedena i tato hodnota. Martin byl velmi neklidný a neschopný se soustředit. Byl nesvůj z převezení do klidové místnosti. Martin je velmi uzavřený a reaguje pouze na lidi, které zná. Také mu velmi vadilo ukotvení měřicího přístroje. V průběhu měření mu byly puštěny tři skladby. Skladba od Reného Aubryho, Apocalyptika a Safri duo. Měření probíhalo dlouhodobě, dokud se nezaznamenaly data bez výpadků. Autorka uvádí výsledky úspěšného měření. Při kytarové skladbě v podání Reného Aubryho Martin neustále pohyboval trupem nahoru dolů a hýkal. Na hudbu se příliš nesoustředil. Snažil se dát čidlo pryč, které měl ukotvené na prstu levé ruky. Autorka ho zklidňovala slovem i dotykem. Vzala si jeho ruku do dlaně, což na chvíli zabralo a klient se uklidnil. Poté co se Martin zklidnil, započalo měření. Z grafu č. 19 můžeme vyčíst v obojím případě různé hodnoty. První měření vykazuje kolísavou tepovou frekvenci jdoucí k hodnotám kolem 100 tepů za minutu, druhé měření ukazuje na zklidnění Martina, proto se hodnoty pohybují kolem tepové frekvence 85 tepů za minutu. Jak již ale bylo zmíněno, zklidnění nebo rozrušení se na Martinovi nijak výrazně nezměnilo.

67

Graf č. 19 René Aubry - Martin 120 100

tep

80

1. měření saturace k 1. měření

60

2. měření saturace k 2. měření

40 20 0 0

20

40

60

80

100

120

čas (s)

Druhá skladba která zazněla, byla skladba od skupiny Safri duo. Klient byl velmi roztěkaný a nelíbilo se mu opět čidlo zakotvené na ruce, Trvalo 15 minut, než si na čidlo zvykl, poté začalo měření. Vydržel tuto skladbu poslouchat dvakrát. Skladbu od Safri dua autorka zaznamenala ještě v jiném dnu, v ten den byl klient v lepším naladění, nekýval trupem ani nehýkal, klidně ležel a nevadilo mu čidlo na ruce.

68

Graf č. 20 Safri duo - Martin 120 100 80

tep

1. měření 2. měření

60

jiný den 40 20 0 0

20

40

60

80

100

120

140

160

čas (s)

Jako třetí skladba zazněla dynamická Apocalyptika. Klient sice trupem nehýbal, ale vydával různé zvuky. Díval se do stropu. U žádné skladby nehledal zdroj zvuku. Na čidlo na ruce si zvykl a nesundával ho. Vydržel nehybně ležet během obou skladeb.

Graf č. 21 Apocalyptica - Martin 140 120 100

tep

80

1. měření 2. měření

60 40 20 0 0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

200

čas (s)

69

Zbyněk U Zbyňka bylo velmi náročné něco změřit, protože si také dlouhou dobu musel zvykat na čidlo umístěné na ruce. Neustále si ho sundával a byl nervózní, po nějaké době si zvykl a vydržel vždy aspoň chvilku, což dostačovalo na 1 – 2 měření. Zbyněk měl studené ruce a trvalo 10 minut, než se trochu rozehřály. Když začal být Zdeněk v průběhu měření nesvůj, to se projevovalo tím, že si začal kousat do rukou a sundávat čidlo, okamžitě se přestalo s měřením. U skladby od Reného Aubry klient ležel klidně a poslouchal. Čidlo na ruce mu nevadilo. Nebyly na něm vidět žádné známky rozrušení, i když dle grafu č. 22 se během obou měření pohybovaly tepové frekvence poměrně vysoko. Zajímavá je zde plynulost bez větších výkyvů. Jeden výkyv nastal až u druhého měření na konci skladby. Vzhledem k náročnosti měření klienta se denně stihla naměřit jedenkrát, maximálně dvakrát jedna skladba a to ještě s výpadky. Než se naměřily oba záznamy bez výpadků, trvalo to přibližně 2 měsíce.

Graf č. 22 René Aubry - Zbyněk 140 120 100

tep

80

1. měření 2. měření

60 40 20 0 0

20

40

60

80

100

120

čas (s)

Když zazněla Apocalyptika (graf č. 23), klient ležel opět pasivně. Netočil se za zvukem, nehýbal se. Tepová frekvence byla opět poměrně velká. Pohybovala se v prvním případě (viz 1. měření) v rozmezí 100 – 120 tepů 70

za minutu. Ve 2. měření tepová frekvence ve třech případech klesla pod 100 tepů za minutu, ale jen na krátkou dobu, jinak byla podobných hodnot jako u prvního měření. I zde je vidět u většiny skladby plynulá tepová frekvence bez větších výkyvů, což se u ostatních měřených klientů příliš nevyskytuje.

Graf č. 23 Apocalyptica - Zbyněk 140 120 100

tep

80

1. měření 2. měření

60 40 20 0 0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

200

čas (s)

U skladby od Safri dua nebyla v průběhu skladby vidět žádná změna v mimice klienta. Klient se jenom jemně pohyboval na vodní posteli ze strany na stranu. Naměřená data (viz graf č. 24) se plně liší. První měření vykazuje spíše vyšší hodnoty tepové frekvence pohybující se od 100 – 115 tepů za minutu. Druhé měření má výrazně nižší tepovou frekvenci pohybující se od 70 – 100 tepů za minutu. Změna chování u klienta po obě měření nebyla viditelná.

71

Graf č. 24 Safri duo - Zbyněk 140 120 100

tep

80

1. měření 2. měření

60 40 20 0 0

20

40

60

80

100

120

140

160

čas (s)

72

Závěr Experiment, který provedla autorka, nesplnil očekávání spjaté s využitím metody oximetrie, pro měření emocí u sledovaných klientů. Autorka se během měření setkala s řadou komplikací. Např. u klientů s kombinovaným postižením jsou časté spasmy. Pokud se vyskytne spasmus v průběhu měření tepu, stává se, že měřicí přístroj přestane měřit a nebo ukazuje nepřiměřené hodnoty a kvůli tomu jsou naměřené údaje neprůkazné. Výsledné měření také ovlivňuje nedostatečná prokrvenost končetin. Proto je u klienta nezbytná masáž rukou, než se přejde k samotnému měření. Další věc, která ovlivňuje měření, je změna prostředí a individuální péče. Klient tráví většinu času mezi vrstevníky. Ve skupině je kolem šesti dětí, nad kterými dohlíží dva až tři vychovatelé. Proto není možné, aby se pracovník věnoval více dětem najednou. Pokud je dítě umístěno do místnosti nazývané Snoezelen, jeho chování se oproti chování v kolektivu značně změní. Na klientovi jsou často patrné známky rozrušení, které se promítají především v jeho mimice a ve spasmech. Pokud zkoumáme, jak působí hudba na člověka, musíme brát také v potaz vnější vlivy, které se podílejí na celkové koncentraci klienta. Tělesný stav klienta, psychika, působnost okolí aj.. Tyto vlivy se promítají do chování a prožívání. U člověka často dochází ke změně nálad, obdobně je to i s hudbou. Jindy oblíbená hudba může vyvolat nepříjemné pocity. Hudba někdy uklidňuje, jindy ruší. Hudba může být také spojena s určitou situací. Když ji člověk uslyší, vyvolává v něm určité emoce, ať už libé nebo nelibé. V rámci provedeného experimentu, který probíhal pomocí měřicího přístroje zvaného oximetr, došla autorka k následujícím závěrům. Měření probíhalo pomocí měřicího přístroje, který byl přes bluetooth připojený k počítači. V počítači byl nainstalován program, který zaznamenával a ukládal data. Měřilo se přes prst (měřit se dá také přes ucho, ale to klienti špatně snášeli). Pro klienty s kombinovaným postižením je pro měření nejvhodnější násada v podobě lepicí pásky, která se uchycuje pomocí suchého zipu (viz příloha obrázek 10). Je stabilnější než ostatní násady. Je vhodná

73

hlavně kvůli tomu, že klient s kombinovaným postižením nevydrží držet ruku ve strnulé poloze. Před použitím je vhodné ukázat klientovi pomůcku, nebo mu ji dát ohmatat. Další možnou variantou je, vyzkoušet přístroj na sobě. Klient pozná, že mu pomůcka neublíží a získá větší důvěru ke vzájemné spolupráci. Ze začátku se měření příliš dobře nejevilo, změřit celistvý údaj bez výpadku bylo často komplikované a obtížné. Přístroj totiž reaguje na studené neprokrvené ruce, na spasmy apod. Díky těmto faktorům má přístroj výpadky v měření. Proto bylo zapotřebí klienty před měřením dostatečně připravit. To znamená, že pokud měli studené ruce či tělo, byli zabaleni do deky a různými masážemi, ať už rukou nebo nohou, zahříváni. Bylo také potřeba, aby si klient zvykl jednak na prostředí, tak také na čidlo. Měření probíhalo v průběhu dvou měsíců. Prvním cílem bylo zjistit, jestli stejná hudba bude u klienta vyvolávat obdobné emoce a zda se křivky tepové frekvence vzniklé měřením klienta budou shodovat či nikoli. Další cíl měl ukázat, zda pomalé tempo hudby sníží tepovou frekvenci a rychlé zvýší a třetí cíl měl ukázat, zda klienti reagují více na tempo jako takové. Pro třetí cíl byl použit metronom. Po celou dobu měření byli klienti pozorováni. Jakmile se zjistilo, že jim měření vadilo, okamžitě se přestalo. Pro srovnání dat bylo u většiny klientů měření opakováno i v jiný den. Reakce klientů na měření byly různé. Někomu čidlo nevadilo vůbec, někdo si musel dlouho zvykat. Nejprve chtěla autorka vyzkoušet, zda při rozrušení tepová frekvence vzroste a při zklidnění klesne, dle toho začala klienty pozorovat. Při sledování klientů musela autorka sledovat i naměřená data. Chování klientů se s naměřenými údaji příliš neshodovalo. Jen v jediném případě nastala u klienta změna (viz graf č. 1). Klient při prvním měření ležel v klidu, otevíral ústa a snažil se navázat komunikaci. Při druhém měření usínal, čímž by se dalo vysvětlit snížení tepové frekvence. Další měření však tohle tvrzení vyvrátilo (graf č. 2 – měření v jiný den), protože, i když byl klient po celou dobu skladby uvolněný a nevykazoval známky rozrušení, tepová frekvence se na konci skladby vyšplhala až ke 120 tepům za minutu. Podobně tomu bylo i u ostatních klientů.

74

Dalším cílem bylo vyzkoušet, zda pomalá hudba tep zklidní a rychlá zvýší. U vybraných skladeb se tohle tvrzení neprokázalo viz grafy č. 2, 8, 16, 19 a 22. Tyto grafy zaznamenávají neměřenou tepovou frekvenci u pomalých skladeb Pomme d'amoure od francouzského skladatele Reného Aubry a klavírní skladby s názvem The First Time I Ever Saw Your Face hranou známým klavíristou Jiřím Maláskem. I když se jedná o pomalé skladby, tepová frekvence

byla

u

klientů

spíš

vyšší.

Muzikoterapeut

Vlastimil

Marek

(viz kapitola Jaká hudba léčí) tvrdí, že aby začala působit nějaká hudba na člověka, musí znít minimálně 6 minut a i to je málo. Na základě tohoto tvrzení, vyzkoušela autorka pomalou skladbu, kterou pustila 4x po sobě a sledovala klientku, jestli to ovlivní její tep (graf č. 13). Jak je vidět z grafu, tep se ani po čtvrtém opakování sklady výrazně nezměnil. Důvodem může být nedostatečné naladění klientky na hudbu. Při korespondenci s Vlastimilem Markem bylo autorce řečeno, že je velmi složité zkoumat účinky hudby a zvláště na dětech, které mají těžké postižení. Doporučil jí, aby vynechala hudbu jako takovou a zkusila klientům pouštět metronom v různých tempech. Tato metoda byla vyzkoušena u dvou klientů. Nejprve se naměřil klidový tep kvůli zaznamenání zvýšení nebo naopak snížení tepové frekvence. Metronom udával tempa v rychlostech andante, allegretto, pressto a adagio. Každé tempo znělo 5 minut bez měření, poté byli klienti, stále za zvuku metronomu, změřeni. U tohoto měření dosáhla autorka dílčích výsledků u klientky Michaely. Michaela na metronom velmi dobře reagovala. Neustále sledovala kmitající tyčinku. Tepová frekvence se u ní jemně přizpůsobovala danému tempu (graf č. 14). Nejlépe je to vidět na tempu pressto, které je nejrychlejší. Tepová frekvence šla u tohoto tempa výrazně nahoru. Zaznamenaná křivka tepové frekvence se u pomalých temp andante a allegretto trochu překrývá, ale je pravdou, že rozdíl mezi těmito tempy není až tak velký. Křivka tepové frekvence u středního tempa allegro, je mezi rychlým a pomalým tempem. Z toho plyne, že klientka reaguje daleko více na rytmus než na hudbu jako takovou. Je také možné, že reaguje více na živé zvuky a vizuální kontakt. U klienta Dominika byla tepová frekvence u jednotlivých temp velmi podobná viz graf č. 15. Naměřené hodnoty se vzájemně překrývají. Pro klienta

75

je hudba pouze dokreslující atmosférou. Nemá tendence hledat zdroj zvuku. Dominik reaguje lépe na přítomnost jiné osoby, než na hudbu samotnou. Na základě realizovaného experimentu si autorka dovolila formulovat tato doporučení. Aby bylo měření úspěšné, je potřeba pracovat s klidným klientem. Před měřením je nutná dlouhá příprava klienta, která je důležitá pro zklidnění, aklimatizaci apod. Díky dlouhé přípravě se můžou zmírnit spasmy a tím bude měření snazší. Pro

další

případný

experiment

by

bylo

zajímavé

vyzkoušet

reprodukovanou neevropskou hudbu, trvající přibližně 15 – 30 minut, protože, jak tvrdí Marek, evropská hudba neléčí, protože je příliš uspěchaná a krátká. Mimo hudbu reprodukovanou by se dala využít i hudba nereprodukovaná (tzv. živá). Klienti dle zjištění reagují na tento druh hudby mnohem více. Pro tento experiment je dle autorky vhodné prostředí Snoezelenu. Klient zde není rušen okolními vlivy, prostředí této místnosti vyvolává klid a uvolněnou atmosféru. Uvedené postupy a práce s oximetrem by se daly pravděpodobně aplikovat i u dospělých klientů. V předpokládaném pokračování výzkumu by se následně daly vyhodnotit případné rozdíly ve vnímání u obou skupin klientů, tj. u dospělých a dětí.

76

Literatura 1.

BINDER, Svatopluk. Průběh pulsní vlny v závislosti na elasticitě cévního systému na arteria radialis. Brno: MUNI, 2009. Disertační práce.

2.

DYLEVSKÝ, Ivan. Somatologie. Olomouc: Epava, 2000. 480 s. ISBN 8086297-05-5

3.

FRANOIK, Petr. Vzdělávání osob s mentálním postižením. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě – Pedagogická fakulta, 2007. ISBN: 807368-274-5

4.

HRUBÝ,

Jaroslav.

Velký

ilustrovaný

průvodce

neslyšících

a

nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 2. Praha : Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1998. ISBN 80-7216-075-3. 5.

JAKOBOVÁ, Anna. Komplexní péče o děti s tělesným a kombinovaným postižením. Ostrava: Ostravská univerzita, PdF, 2007, 101 s. ISBN 97880-7368-488-4

6.

KANTOR, Jiří. Základy muzikoterapie. Praha: Grada, 2009. 295 s. ISBN 978-80-247-2846-9

7.

KAPOUNOVÁ, Gabriela. Ošetřovatelství v intenzivní péči. Praha: Grada, 2007. 350 s. ISBN 978-80-247-1830-9.

8.

KEBORTOVÁ, Stanislava. Analýza péče o žáky se souběžným postižením více vadami v ZŠS v Uherském Hradišti. Brno: MUNI, 2008. Rigorózní práce.

9.

KVĚTOŇOVÁ-ŠVECOVÁ, Lea. Oftalmopedie. Brno: Paido, 2000, 70 s. ISBN 80-85931-84-2.

77

10.

LINKA, Arne. Kapitoly z muzikoterapie. Rosice u Brna: Gloria, 1997. 155 s. ISBN 80-901834-4-1.

11.

LUDÍKOVÁ, Libuše. Kombinované vady. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005, ISBN 80-244-1154-7

12.

MAREK, Vlastimil. Tajné dějiny hudby. Praha: Eminent, 2000. 216 s. ISBN 80-7281-037-5.

13.

MAREK, Vlastimil. Hudba jinak. Praha: Eminent, 2003. 177 s. ISBN 807281-125-8.

14.

MATĚJČEK, Zdeněk. Výbor z díla. Praha: Karolinum, 2005. 445 s. ISBN 80-246-1056-6.

15.

OPATŘILOVÁ, D. a kol. Pedagogické-psychologické poradenství a intervence v raném a předškolním věku u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Brno, 2006. ISBN 80-210-3977-9

16.

PENHAKER, Marek. Lékařské diagnostické přístroje. Ostrava: VŠB Technická univerzita, 2004. ISBN 80-248-0751-3

17.

PETER, Lukáš. Měření pulsní oximetrie. Ostrava: VŠB – Technická univerzita Ostrava, 2009. Bakalářská práce.

18.

PIPEKOVÁ, Jarmila. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 2006. ISBN 80.85931-65-6

19.

RENOTIÉROVÁ, Marie; LUDÍKOVÁ, Libuše. Speciální pedagogika. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. 313 s. ISBN 80-244-1073-7.

20.

ROMANOWSKA, Barbara Angel. Muzikoterapie - ladičky a léčení zvukem. Frýdek-Místek: Alpress, 2005. 184 s. ISBN 80-7362-067-7.

78

21.

SOVÁK, Miloš. Nárys speciální pedagogiky. Praha: Státní pedagog. nakladatelství, 1986. ISBN 14-072-86

22.

ŠLAPAL, Raromír. Vybrané kapitoly z dětské neurologie pro speciální pedagogy. Brno: Paido, 2002. ISBN 80-7315-017-4.

23.

ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie. Praha: Portál, 2001. 246 s. ISBN 80-7178-557-1.

24.

ŠVARCOVÁ, Iva. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. ISBN 807367-060-7

25.

VALENTA, Milan, MÜLLER, Oldřich. Psychopedie. Praha: Parta, 2004. ISBN 80-7320-063-5

26.

VALENTA, Milan a kol. Přehled speciální pedagogiky a školská integrace. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. 322s. ISBN 80-2440698-5.

27.

VALENTA,Milan a kol. Rukověť k metodice kurzu ESF. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. 125 s. ISBN 80-244-1265-9.

28.

VANČAROVÁ, Alica. Edukácia viacnásobne postihnutých. Bratislava: Sapientia, 2001. ISBN: 80-967180-7-X

29.

VÍTKOVÁ, Marie. Integrativní speciální pedagogika, integrace školní a sociální. Brno: Paido, 2004. 462 s. ISBN 80-7315-071-9.

30.

ZELEIOVÁ, Jaroslava. Muzikoterapie. Východiska, koncepty, principy a praxe. Přeložila Blanka Sýkorová, Tereza Sýkorová. Praha: Portál, 2007. 256 s. ISBN 978-80-7367-237-9.

79

Internetové odkazy 1.

Žirafoviny.cz [online]. 13. 12. 2008 [cit. 2010-03-01]. Svět sluchového postižení. Dostupné z WWW: .

2.

Anamnéza [online]. 2008 [cit. 2010-02-09]. Ušní šelest, Tinnitus. Dostupné z WWW: .

3.

LIPSKÝ, Matěj . Muzikoterapie [online]. 2007 [cit. 2010-04-08]. Zvuk a hudba jako prostředek muzikoterapeutického působení na lidský organismus. Dostupné z WWW: .

4.

PLECHÁČEK, Daniel. Muzikohraní [online]. 9.11.2009 [cit. 2010-04-08]. Alikvótní zpěv. Dostupné z WWW: .

5.

Adra [online]. 2007 [cit. 2010-02-08]. Kdo jsme. Dostupné z WWW: .

6.

Diakonie [online]. 2010 [cit. 2010-01-04]. HISTORIE DIAKONIE ČCE. Dostupné z WWW: .

7.

OULÍK, Jan. Charita [online]. 2005 [cit. 2010-02-06]. Z historie Charity. Dostupné z WWW: .

80

8.

Wikipedie [online]. 2009 [cit. 2010-04-08]. Šalmaj. Dostupné z WWW: .

9.

Wikipédia [online]. 2009 [cit. 2010-04-08]. Farmakodynamika. Dostupné z WWW: .

10.

Wikipedie [online]. 2009 [cit. 2010-04-08]. Michal velíšek. Dostupné z WWW: .

11.

Hypertenze.eu [online]. 2007 [cit. 2010-04-08]. Slovník Hypertonika. Dostupné z WWW: .

12.

Wikipedie [online]. 2009 [cit. 2010-04-08]. Sepse. Dostupné z WWW: .

13.

Velký lékařský slovník [online]. 2008 [cit. 2010-04-08]. Westův syndrom. Dostupné z WWW: .

14.

Doktorka.cz [online]. 2007 [cit. 2010-04-08]. Bronchitida. Dostupné z WWW: .

15.

Wikipedie [online]. 2009 [cit. 2010-04-08]. Tempo. Dostupné z WWW: .

16.

Diakonie [online]. 2009 [cit. 2010-03-16]. Diakonie ČCE – středisko CESTA Uherské Hradiště. Dostupné z WWW: .

81

Seznam příloh Příloha číslo 1 – Snoezelen. Příloha číslo 2 - Oximetr s optickými sondami. Příloha číslo 3 - Software k oximetru.

82

Příloha č. 1 – Snoezelen

Obrázek 5:

Lávová lampa a vodní postel.

Obrázek 6:

Lávová lampa a kapsář.

Obrázek 7:

Zrcadlová koule.

Obrázek 8:

Pískovnička s prohrabovátky.

Příloha č. 2 – Oximetr s optickými sondami

Obrázek 9:

Oximetr s kolíkovou optickou sondou.

Obrázek 10:

Oximetr s optickou sondou na suchý zip

Obrázek 11:

Oximetr s optickou sondou na suchý zip

Obrázek 12:

Detail na optickou sondu na suchý zip

Příloha č. 3 – Software k oximetru

Obrázek 13:

Software k oximetru

ANOTACE Jméno a příjmení:

Irena Bídová

Katedra:

Speciální pedagogiky PdF UP Olomouc

Vedoucí práce:

Mgr. Pavel Svoboda, Ph.D.

Rok obhajoby:

2010

Název práce:

Muzikoterapie a její možnosti u dětí s kombinovaným postižením v prostředí denního stacionáře.

Název v angličtině:

Music therapy and its possibilities on children with combined handicap in the surroundings of a social welfare institucion.

Anotace práce:

Práce zjišťuje, jestli reprodukovaná hudba působí na emoce klientů s kombinovanými vadami. Tento experiment využívá moderní oximetrickou metodu, která je založena na měření tepové frekvence a nasycenosti krve kyslíkem (saturace). Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část obsahuje informace o jednotlivých postiženích, vymezuje muzikoterapii a působení hudby na člověka. Dále se zabývá metodou oximetrie a církevními organizacemi, které se zabývají lidmi s postižením. V praktické části práce je popsán průběh oximetrického měření u jednotlivých klientů. Mentální retardace, kombinované postižení, DMO, muzikoterapie, oximetrie.

Klíčová slova: Anotace v angličtině:

This thesis goal is to discover if played music affects the emotions of clients with combined mental deficits. The experiment exploits a modern oximetry method, which is based on measuring pulse frequency and blood saturation. The thesis is divided into theoretical and practical part. Theoretical part contains information about particular deficits and defines music therapy and effects of music on people. Moreover, it concerns oximetry method and church organizations that are dealing with people with deficits. Practical part describes measurement progression for participants.

Klíčová slova v angličtině:

Mental retardation, the combination of disorders, DMO, Music Therapy, oxymetry.

Přílohy vázané v práci:

Příloha číslo 1 – Snoezelen. Příloha číslo 2 – Oximetr s optickými sondami. Příloha číslo 3 – Software k oximetru.

Rozsah práce:

76 s., příloha 5 s.