Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra správní vědy a správního práva
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Cizinecká policie
Gabriela Lukášková 2012
„Tímto prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Cizinecká policie zpracovala samostatně. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“
Podpis autora práce .......................................................
2
Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat panu JUDr. Petru Kolmanovi, PhD., vedoucímu mé diplomové práce, za jeho odborné podněty, rady a připomínky, které mi poskytoval v průběhu jejího zpracování. Dále bych chtěla poděkovat panu nprap. Ing. Josefu Vraţinovi vrchnímu inspektorovi OPA Břeclav, který mne při konzultacích seznámil s problematikou Cizinecké policie v praxi.
3
Obsah 1. Vysvětlivky........................................................................................................................... 7 2. Úvod..................................................................................................................................... 8 3. Cizinecká policie jako útvar Policie ČR............................................................................10 3.1 Místo v systému bezpečnostních složek státu..............................................................10 3.2 Vývoj útvaru na našem území po roce 1989................................................................11 3.3 Shrnutí........................................................................................................................... 14 4. Organizace Cizinecké policie............................................................................................ 1 4.1 Změny v organizaci Cizinecké policie před vstupem ČR do Schengenského prostoru.................................................................................................................................. 16 4.1.1 Změny ve vedení Zařízení pro zajištění cizinců......................................................18 4.1.1.1 ZZC Poštorná................................................................................................. 19 4.2 Změny v reorganizaci Cizinecké policie po vstupu ČR do Schengenského prostoru.................................................................................................................................. 20 4.2.1 Organizační členění útvaru Cizinecké policie od 1.1.2011....................................... 21 4.2.1.1 Podrobná situace organizačních změn týkajících se převodu agendy trvalých a dlouhodobých pobytů v Jihomoravském kraji.......................................................................... 22 4.2.1.2 Současná podoba Odboru azylové a migrační politiky................................. 22 4.3. Shrnutí.......................................................................................................................... 23 5. Pravomoc a působnost Cizinecké policie......................................................................... 25 5.1 Ministerstvo vnitra ČR................................................................................................ 25 5.1.1. Působnost a oprávnění Ministerstva vnitra ČR v rámci Cizinecké policie............. 26 5.2 Policejní prezidium........................................................................................................27 5.3 Krajská ředitelství Policie ČR..................................................................................... 28 4
5.4. Ředitelství služby cizinecké policie............................................................................. 29 5.5 Inspektoráty cizinecké policie na mezinárodním letišti............................................. 31 5.6 Odbor cizinecké policie krajského ředitelství............................................................ 32 5.6.1 Oddělení pobytových agend...................................................................................... 34 5.6.2 Oddělení pobytové kontroly pátrání a eskort............................................................ 34 5.7 Zařízení pro zajištění cizinců....................................................................................... 35 5.8 Přijímací středisko.........................................................................................................35 5.9 Odbor azylové a migrační politiky.............................................................................. 35 6. Správní řízení o správním vyhoštění............................................................................... 40 6.1 Řízení o správním vyhoštění ....................................................................................... 40 6.2 Postup v řízení o správním vyhoštění.......................................................................... 40 6.3 Zajištění cizince............................................................................................................. 41 6.3.1 Prověření informací o cizinci v databázi Policie ČR s pozitivním výsledkem cizinec jiţ zaţádal o mezinárodní ochranu............................................................................... 41 6.3.2 Soud mezinárodní ochranu přizná...........................................................................43 6.3.3 Soud mezinárodní ochranu zamítne a nic nebrání v navrácení cizince do domovské země........................................................................................................................................ 43 6.3.4 Soud mezinárodní ochranu zamítne - existují skutečnosti pro které nelze cizince vyhostit..................................................................................................................................... 44 6.3.5 Prověření informací o cizinci v databázi Policie ČR s negativním výsledkem.... 46 6.3.6 Lustrace v daktyloskopickém systému EURODAC s pozitivním výsledkem........46 6.3.7 Lustrace v daktyloskopickém systému AFIS s pozitivním výsledkem..................47 6.3.8 Prověření informací o cizinci v databázi Policie ČR s pozitivním výsledkem zahájení správního řízení o správním vyhoštění.......................................................................47
5
6.3.8.1 Ustanovení tlumočníka...................................................................................47 6.3.8.2 Oznámení o zahájení správního řízení o správním vyhoštění........................48 6.3.8.3 Sepsání protokolu o vyjádření účastníka správního řízení............................48 6.3.8.4 Podepsání protokolu a jeho zaslání společně s žádostí o vydání závazného stanoviska na OAMP................................................................................................................49 6.3.8.5 Vydání Závazného stanoviska OAMP............................................................49 6.3.8.6 Vydání rozhodnutí o správním vyhoštění ........................................................49 6.4. Shrnutí...........................................................................................................................49 7. Aspekty právní úpravy související se správním vyhoštěním - problematika správního vyhoštění v praxi.....................................................................................................................52 7.1 Pojem veřejný pořádek.................................................................................................52 7.2 Problematika okamžiku zařazení cizince do evidence nežádoucích osob................55 7.3 K problematice § 87y zákona o pobytu cizinců...........................................................58 7.4 Problematika zajištění cizince.......................................................................................59 7.5 Přístup do Evropské unie přes polské hranice - nevýhody Schengenského systému v praxi cizinecké policie..........................................................................................................60 8. Závěr....................................................................................................................................62 9. Resumé.................................................................................................................................66 10. Seznam použité literatury................................................................................................70 12. Přílohy................................................................................................................................75
6
1. Vysvětlivky
ICP
Inspektorát cizinecké policie
OAMP
Oddělení azylové a migrační politiky
OCPPS
Oddělení cizinecké policie a pasové služby
OPA
Oddělení pobytových agend
OPKPE
Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort
RCP
Referát cizinecké policie
RCPP
Referát cizinecké a pohraniční policie
RPP
Referát pohraniční policie
SUZ
Správa uprchlických zařízení
ZZC
Zařízení pro zajištění cizinců
7
2. Úvod Sluţba cizinecké policie je součástí ozbrojeného bezpečnostního sboru Policie České republiky. Je
útvarem s celorepublikovou působností, to znamená, ţe realizuje svoji
pravomoc na území celého státu. Jinak řečeno, Sluţba cizinecké policie je specifickým útvarem, sloţkou Policie České republiky, jejímţ úkolem je odhalování nelegální migrace, realizování sankčních opatření v případě, ţe cizinci pobývají na našem území protizákonně, dodrţování a realizace opatření vyplývajících z mezinárodních smluv a předpisů Evropského společenství a v neposlední řadě odhalování trestných činů souvisejících s nelegálním přechodem státních hranic. Sluţba cizinecké policie (dále jen cizinecká policie) jako jeden z útvarů Policie České republiky byla zřízena Ministerstvem vnitra, konkrétně Nařízením č. 67/2008, kterým se zřizují útvary Policie České republiky s celostátní působností.1 Cílem mojí diplomové práce je zmapovat oblast činnosti cizinecké policie a důkladně čtenáře seznámit s institutem správního vyhošťování cizinců včetně těch ustanovení zákona, které se v praxi jeví jako nejvíce problematické. Zároveň chci částečně
upozornit na
problematiku ilegálně pobývajících cizinců na našem území, coţ velmi úzce souvisí se vzrůstající kriminalitou. Příslušníci cizinecké policie v postavení správního orgánu mají nelehký úkol. Na straně jedné se potýkají s přísnými zákonnými omezeními. Tato omezení v podstatě značně komplikují moţnost realizovat hlavní náplň jejich činnosti, kterou je ochrana zájmů společnosti a dohled nad udrţováním veřejného pořádku. Cizinci jsou mnohdy ve velmi zvýhodněném postavení, ačkoliv jsou na našem území ilegálně a tím porušují zákon. Na straně druhé stojí proti policistovi řada advokátů, kteří tak vehementně brání lidská práva cizinců, ţe v podstatě není moţné proti těmto cizincům pouţít jakákoliv zákonná represivní opatření. Přitom příliv ilegálně pobývajících cizinců v celé Evropské unii neustále vzrůstá. Jiţ v dnešní době je situace s imigranty ať uţ ilegálními či legálními velmi napjatá například ve Francii a v Rakousku z důvodu rozdílných náboţenství mezi těmito cizinci a do budoucna můţe znamenat velké komplikace. Pokud tedy má být Evropská unie v budoucnosti i nadále prostorem svobody, bezpečnosti a práva, je třeba, aby zákony v jednotlivých zemích tedy i v České republice poskytovaly skutečnou moţnost ochrany společenských zájmů samozřejmě s 1
O nás. Policie České republiky - služba cizinecké policie. *online+. *cit.08.11.2011+. Dostupné z: ˂http://www.policie.cz/clanek/o-nas-831034.aspx˂.
8
ohledem na práva cizinců, která však nesmějí být neúměrně upřednostňována před právy občanů členských zemí. Ve své diplomové práci se nejprve zaměřím na charakteristiku útvaru cizinecké policie a jeho místo v systému bezpečnostních sloţek státu. Následně se budu věnovat organizačnímu členění útvaru cizinecké policie a jeho postupným změnám v reorganizaci. Posléze se budu zabývat pravomocí a působností cizinecké policie, kompetencí jednotlivých sloţek jejího útvaru. V této kapitole budu charakterizovat hlavní úkoly orgánů cizinecké policie v oblasti vykonávání státní správy. Následující kapitola bude věnována správnímu řízení o správním vyhoštění s odkazem na platnou právní úpravu a judikaturu. Předposlední část mé diplomové práce bude zaměřena na stanoviska právní úpravy související se správním vyhoštěním a na problematiku správního vyhoštění v praxi. Závěrečná část této práce bude zaměřena na shrnutí celé problematiky v rámci cizinecké policie a na mé vlastní postřehy a návrhy změn de lege ferenda. Při shromaţďování podkladů pro svou diplomovou práci jsem navštívila Zařízení pro zajištění cizinců v Poštorné a Oddělení pobytových agend Břeclav se sídlem ve Valticích, kde jsem konzultovala problematiku cizinecké policie s tamními policisty.
9
3. Cizinecká policie jako útvar Policie ČR 3.1 Místo v systému bezpečnostních složek státu Sluţba cizinecké policie jako
jedna ze sloţek ozbrojeného bezpečnostního sboru
Policie České republiky je útvarem s celorepublikovou působností, to znamená, ţe realizuje svoji pravomoc na území celého státu. Mezi základní prameny právní úpravy, které vymezují pravomoc a působnost Sluţby cizinecké policie náleţí zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a zákon o azylu č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Dále jsou to interní předpisy - rozkazy,
metodické pokyny a návody, které přímo regulují činnost jednotlivých příslušníků cizinecké policie. Hlavní náplní činnosti dnešní podoby tohoto celostátního útvaru Sluţby cizinecké policie je výkon státní správy v oblasti pobytového reţimu cizinců na našem území, vypracovávání stanovisek k udělování českého státního občanství, realizace mezinárodních smluv2, dále pak realizace tzv. readmisních smluv,3 vykonávání kontrolní činnosti, řízení o přestupcích a správních deliktech, prověřování a prošetřování trestných činů.4 Cizinecká policie je správním orgánem - útvarem s celorepublikovou působností a výkonným orgánem státní správy. Nařízením Ministerstva vnitra z roku 2008 č. 67/2008 vznikl oddělený útvar cizinecké policie v dnešní podobě, který nahradil dřívější sloţený útvar cizinecké a pohraniční policie.
2
Především jde o úmluvy o odstraňovaní kontrol na společných hranicích v rámci Evropské unie (tzv. Schengenská dohoda viz. § 1 písm. a) z. č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic, ve znění pozdějších předpisů) 3 Readmisní smlouvy jsou uzavírány mezi zainteresovanými státy a upravují vzájemné předávání občanů jednoho státu, kteří neoprávněně vstoupili nebo neoprávněně pobývají na území státu druhého, do země jejich původu." HOLÁ, E. Readmisní smlouvy a jejich použití v České republice.[online][cit.15.11.2011]. Dostupné z˂ http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2239961˂ 4 DVOŘÁČEK, Z., Právní základy veřejného pořádku. Praha: Nakladatelství Armex Publishing s.r.o., 2004. 69 s. ISBN 80-86795-04-7.
10
3.2 Vývoj útvaru na našem území po roce 1989 5 V letech 1990 -1996 panoval přístup, který se nesnaţil potlačovat migrace a obvykle ani příliš usměrňovat, ale pouze evidovat a případně výjimečně zasáhnout proti cizincům porušujícím právní řád. To vyjadřoval hlavně zákon č. 123/1992 Sb., ze dne 4. března 1992, o pobytu cizinců na území České a Slovenské federativní Republiky, přičemţ tato ještě federální právní úprava přetrvala v ČR ( na rozdíl od Slovenska) aţ do roku 1999. Pro cizince bylo důleţité, ţe mohli přijet do ČR jako turisté ( víza byla přitom obvykle zrušena) a teprve potom najít zaměstnání a zaţádat o povolení k pobytu. Tento systém poněkud paradoxně navazoval na právní úpravu z komunistické éry ( zákon č.. 68/ 1965 Sb., kdy se ovšem společenské podmínky naprosto změnily a ČR se stala pro mnohé migranty domnělým rájem, kam se chtěli dostat. Na druhé straně bylo velmi obtíţné získání trvalého pobytu ( nově zřízený institut)..Vedle právní úpravy pobytu cizinců bylo odlišné řešení problematiky azylu obsaţené zejména v zákonu č. 498/1990 Sb., o uprchlících. Od druhé poloviny devadesátých let byla patrná tendence přistěhovalectví regulovat, coţ souviselo i s politickými změnami ve státě. Klíčovou roli zde měli dva značně restriktivní zákony přijaté v listopadu 1999 č. 325 a č. 326/1999, účinné od 1. ledna 2000 - o azylu (č. 325) a o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů ( č. 326), které jsou po řadě novel platné i dnes po deseti letech. Důleţité však bylo, ţe zákon (č. 326/1999 Sb.) umoţnil na rozdíl od předchozí úpravy získat po určité době trvalý pobyt, a tím potencionálně i občanství."6 Jak uvádí Němec (1996), Policie České republiky byla zřízena zákonem České národní rady č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ze dne 21. června 1991. Tímto zákonem vznikla Policie České republiky jako ozbrojený bezpečnostní sbor, jehoţ personální základ byl tvořen příslušníky bývalé Veřejné bezpečnosti. Došlo ke schvalování nových policejních zákonů a změnám v organizaci, přičemţ se vycházelo z tzv. kompetenčního zákona Federálního shromáţdění České a Slovenské Federativní Republiky č. 384/1990 Sb., o vymezení působnosti České a Slovenské Federativní Republiky ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti s účinností 1.11.1990. Do věcí vnitřního pořádku a bezpečnosti dle tohoto zákona 5
V této kapitole záměrně uvedu pouze jednoduchý nástin organizačního členění útvaru cizinecké policie, pro pochopení vývoje tohoto útvaru od roku 1993 včetně změny v reorganizaci v roce 2007 až do dnešní podoby. Podrobně se organizací a členěním útvaru cizinecké policie budu zabývat v následující kapitole s názvem Organizace Cizinecké policie. 6
SCHEU, H., CH., ASLAN, E., BABICKÁ, K. et al. Migrace a kulturní konflikty. Praha: Nakladatelství Auditorium, 2011. 139-140 s. ISBN 978-80-87284-07-0.
11
spadala také mimo jiné ochrana státních hranic, výkon státní správy ve věcech vydávání cestovních dokladů a výkon státní správy v oblasti vyměřování a udrţování státních hranic. Po rozpadu České a Slovenské Federativní Republiky došlo k poměrně značné redukci a další reorganizaci policie. Cizinecká policie
například převzala některé činnosti, které dříve
spadaly do pravomoci zrušeného Sboru ozbrojené ochrany letišť. Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky byl několikrát novelizován zákonem č. 26/1993 Sb., zákonem č. 67/1993 Sb., zákonem. č. 163/1993 Sb., zákonem č. 326/ 1993 Sb., zákonem č. 82/1995 Sb., zákonem č. 152/1995 Sb, z.č. 258/2000 Sb., zákonem č. 361/2000 Sb., a zákonem č. 60/2001 Sb. Dnešní podoba Policie české republiky je upravena zákonem č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky. 7 Se vznikem samostatné České republiky a s účinností tehdejšího zákona č. 283/1991 Sb., o Policii české republiky se pojil vznik Sluţby cizinecké a pohraniční policie. Sluţba cizinecké a pohraniční policie v sobě zahrnovala dvě oblasti působení, kterými byly jednak povolování vstupu a pobytu cizinců na naše území, ale také ochrana státních hranic. 8 Rozdělení pravomocí mezi těmito dvěma sloţkami bylo následující. Pohraniční policie působila při hraničních přechodech a na letištích, měla tedy na starost ochranu státních hranic, a cizinecká policie působila uvnitř státu, kde kontrolovala pobyty cizinců. Po roce 1993 vypadala organizace útvaru cizinecké a pohraniční policie následovně. Na nejvyšším stupni dozorové činnosti bylo Ministerstvo vnitra, pod které spadalo Policejní prezidium, jehoţ sloţkou bylo Ředitelství sluţby cizinecké a pohraniční policie. Policejní prezidium spravovalo také jednotlivá krajská ředitelství, pod která v rámci jednotlivých krajů spadaly odbory cizinecké a pohraniční policie. Tyto odbory měly na starosti správu oddělení cizinecké policie a pasové sluţby tzv. OCPPS, dále správu referátů cizinecké policie tzv. RCP a referátů pohraniční policie tzv. RPP. Krajská ředitelství byla poté v roce 2002 nahrazena samostatnými oblastními ředitelstvími sluţby cizinecké a pohraniční policie. V tomto roce byly také zmíněné referáty cizinecké policie, které měly na starosti kontrolu cizinců na hraničních přechodech, sloučeny s referáty pohraniční policie, jejichţ úkolem byla
7
NĚMEC, M., Občan a policie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Naše vojsko, 1996. 64,71 s. ISBN 80-206-0524-X. DVOŘÁČEK, Z., Právní základy veřejného pořádku. Praha: Nakladatelství Armex Publishing s.r.o., 2004. 69 s. ISBN 80-86795-04-7. 8
12
ostraha zelené hranice9. Sloučením těchto dvou útvarů vznikly tzv. referáty cizinecké a pohraniční policie, jinak označované také jako RCPP. Bývalí zaměstnanci těchto dvou útvarů si pak v nově vzniklém útvaru RCPP vzájemně sloučili své pravomoci, to znamená, ţe společně odbavovali cizince na hranicích a společně měli na starosti ochranu státních hranic.10 Na kaţdém hraničním přechodu tedy působil jeden referát cizinecké a pohraniční policie. Jak uvádí Polián ( 2001) tehdejší úprava zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky umoţňovala cizinci vstup na naše území pouze v místě, kde se nacházel hraniční přechod a v čase určeném k provádění hraniční kontroly. Tímto místem mohl být také prostor mezistátního vlaku, místo vymezené mezinárodní smlouvou nebo mezinárodní letiště. Hraniční kontrolou byla chápána kontrola cizince na hraničním přechodu, který zamýšlel nebo jiţ uskutečňoval přechod státních hranic České republiky. Povinnost cizince byla podrobit se hraniční kontrole jakmile překročil státní hranice.11 Toto uspořádání fungovalo aţ do roku 2007. Před vstupem do Schengenského prostoru12 dne 22.12.2007 byla tedy součástí sloţky cizinecké policie také pohraniční policie. Po vstupu do Schengenu, to znamená po zrušení vnitřních hranic v rámci Evropské unie, došlo k další reorganizaci. Existence pohraniční policie jiţ neměla své opodstatnění, proto zcela zanikla. Zůstala zachována pouze oddělení ochrany vnějších hranic na letištích. Nařízením Ministerstva vnitra č. 67/2008 vznikla samostatná cizinecká policie. Referáty cizinecké policie byly nahrazeny tzv. inspektoráty cizinecké policie. Tyto byly k 31.12.2010 9
Zelenou hranici můžeme charakterizovat jako tu část hraničního územní, kde se nenachází žádné obytné prostory, jsou to tedy úseky hraničního území mimo hraniční přechody . 10 Dle § 2 odst. 1 zákona č. 261/2002 Sb. ze dne 2. května 2002, o ochraně státních hranic, ve znění pozdějších předpisů, je ochrana stáních hranic charakterizována jako soubor opatření organizačního a technického charakteru, jehož cílem je zabránit nedovolenému překračování státních hranic České republiky. Tato opatření se provádějí jednak na hraničních přechodech ale také mimo hraniční přechody a to sice v blízkosti hranic, to znamená do vzdálenosti 5 kilometrů od hranic, a dále ve vzdálenosti do 25 kilometrů od hranic. Dále § 2 odst. 2 uvádí, že ochranu hranic zajišťuje policie soustavně po celé délce hranic. 11 POLIÁN. M., Organizace a činnost veřejné správy. 1 vyd. Praha: Nakladatelství Prospektrum, 2001. 27 s. ISBN 80-7175-098-0. 12 Původ schengenské spolupráce se odvozuje od tzv. Saarbrűckenské dohody, sjednané mezi SRN a Francií 13. června 1984 v důsledku zmobilizování evropských řidičů vozidel pro dálkovou silniční přepravu proti velkým zdržením na hranicích obou států. Obsahem této dohody bylo postupné rušení kontrol na francouzskoněmeckých hranicích a kromě volného pohybu zboží také zavedení volného pohybu osob. Následovalo jednání o obdobných opatřeních se zeměmi Beneluxu, které vyústilo v podpis první Schengenské dohody 14. června 1985 a následně Schengenské prováděcí úmluvy z roku 1990. Někdy jsou tyto dohody posloupně označovány jako Schengen I. a Schengen II... Schengen vlastně představuje právní instrument zakotvující hlavně volný pohyb osob v plném významu této zásady Unie na teritoriu Schengenu, který do té doby nebyl hmatatelněji a účiněji právně ošetřen. Schengenský systém tak posloužil jako model pro celou významnou oblast Unie s tím, že kontroly osob na vnitřních hranicích byly postupně zrušeny a těžiště přesouváno na kontroly vnějších hranic." PIKNA. B., Evropský prostor svobody, bezpečnosti a práva ( prizmatem Lisabonské smlouvy). Praha: Nakladatelství Linde, 2010. 170 s. ISBN 978-80-7201-114-6.
13
také zrušeny a všechny pravomoci dříve spravované inspektoráty cizinecké policie přešly na opětovně vzniklá krajská ředitelství policie. Opět vznikly odbory cizinecké policie jako součást krajských ředitelství. 3.3 Shrnutí Cizinecká policie tedy zaznamenala určité změny v organizaci, které byly následkem nejen potřeby nového uspořádání tohoto útvaru jako správního orgánu s celorepublikovou působností, ale tyto organizační změny byly také nutnou reakcí na vstup České republiky do Schengenského prostoru. Například vstupem České republiky do Evropské unie se ţádné podstatné změny v uspořádání útvaru cizinecké policie nekonaly. Jedinými změnami, které zaznamenali příslušníci cizinecké policie na hraničních přechodech byly větší práva občanů Evropské unie. Aplikace tehdejšího zákona o pobytu cizinců byla na všechny cizince překračující hranice našeho státu aţ do doby členství v Evropské unii stejná. Se vstupem České republiky do Evropské unie však cizinecká policie zaznamenala omezení pravomoci odmítnout vstup cizince resp. občana EU do naší země. Ilustračně mohu uvést situaci před vstupem České republiky do Evropské unie, kdy například občanu Slovenské republiky, překračujícímu hranice našeho státu, mohl být příslušníky cizinecké policie odmítnut vstup do naší země z toho důvodu, ţe u sebe měl pouze platnou jednosměrnou vlakovou jízdenku do naší země, avšak jiţ neměl dostatečnou finanční hotovost, která by mu umoţňovala návrat zpět na Slovensko. Na základě těchto skutečností pro nedostatek finančních prostředků mohl být tedy jeho vstup do naší země odmítnut, protoţe se dalo předpokládat, ţe by se za uvedené situace mohl zdrţovat na našem území neoprávněně, to znamená mimo povolenou dobu pobytu. Se vstupem naší země do Evropské unie cizinecká policie takováto opatření nemohla více provádět. Pravomoci, pro které by mohla odmítnout občanu Evropské unie vstup do členské země Evropské unie, jiţ byly omezeny. V rámci tohoto členství v Evropské unii tedy došlo k částečnému okleštění pravomocí cizinecké policie. A dle mého názoru došlo také ke zvýšenému počtu osob pobývajících na našem území neoprávněně, to znamená mimo povolenou dobu pobytu. Příkladem můţe být tehdejší oprávnění rakouských státních občanů, kterým ke vstupu na naše území postačoval pouze platný občanský průkaz. Do občanského průkazu nebylo moţno vyznačit vstupní resp. výjezdní razítko, které se vţdy vyznačovalo pouze do cestovního pasu. Bez tohoto razítka se tedy nedalo prokázat, kdy cizinec do naší země přicestoval. Dobu, po kterou cizinec pobýval na našem území, tedy nebylo moţno nijak kontrolovat.
14
Po vstupu do Schengenského prostoru došlo k reorganizaci celé kompetenční struktury cizinecké policie. Kontrola na hraničních přechodech jiţ skončila a s ní také došlo k zániku referátů cizinecké a pohraniční policie. Bývalí zaměstnanci těchto referátů byli přemístěni do jiných organizačních článků cizinecké policie. Kontrola a odbavování cizinců na hraničních přechodech se stala minulostí. Jediná kontrola dodnes přetrvává na mezinárodních letištích v Praze, Brně, Ostravě a Pardubicích jako tzv. oddělení ochrany vnějších hranic. Z mého pohledu pozbyla cizinecká policie vstupem do Schengenského prostoru své hlavní poslání, kterým byla především ochrana státních hranic a kontrola vstupu cizinců na naše území. Dodnes má sice široké spektrum právních nástrojů týkajících se cizinecké problematiky, ale i s těmito pravomocemi se její činnost značně zkomplikovala. Činnost cizinecké a pohraniční policie na hraničních přechodech velmi efektivně zajišťovala ochranu nejen před ilegálními přistěhovalci a před přílivem vnější kriminality do naší země, ale i před únikem osob, po nichţ bylo vyhlášeno pátrání, z naší země. Odhalování nelegálního pobytu cizinců na našem území se pro cizineckou policii dle mého názoru stalo podstatně komplikovanějším. Ačkoliv je zde poměrně dostatečné mnoţství právních nástrojů, které mohou být v případě porušení zákona na cizince uplatňovány, takováto zákonná represivní opatření zdaleka nepostihnou všechny ilegálně pobývající cizince na našem území. O nedostatcích v zákonné úpravě se podrobněji zmíním v následujících kapitolách. Připouštím, ţe se v této úvaze odráţí můj negativní postoj k celému Schnegenskému prostoru jako takovému. Rozebírání pozitiv a negativ Schengenské problematiky ale není stanoveným cílem mojí diplomové práce.
15
4. Organizace cizinecké policie 4.1 Změny v reorganizaci cizinecké policie před vstupem do Schengenského prostoru Dříve neţ Česká republika vstoupila dne 22.12.2007 do tzv. Schengenského prostoru, jehoţ smyslem bylo zrušení kontrol na státních hranicích a realizace volného pohybu osob, byla součástí Sluţby cizinecké policie také tzv. pohraniční policie. Náplní její činnosti byla ochrana státních hranic. Tato ochrana byla prováděna kontrolou osob na hraničních přechodech. Útvary působící při hraničních přechodech byly tzv. referáty cizinecké policie a referáty pohraniční policie. Na kaţdém hraničním přechodu zajišťoval ochranu vţdy jeden referát cizinecké policie a jeden referát pohraniční policie. Referáty cizinecké policie měly na starosti kontrolu cizinců na hraničních přechodech, to znamená, ţe prováděly pasovou kontrolu, referáty pohraniční policie se zabývaly ostrahou zelené hranice. Sluţba cizinecké a pohraniční policie byla útvarem s celorepublikovou působností zřízeným Nařízením ministerstva vnitra č. 71/2001 Sb., kterým se stanovila organizace Policie ČR. Nejvyšším organizačním článkem v rámci cizinecké policie bylo Ředitelství sluţby cizinecké a pohraniční policie, které působilo pod Policejním prezidiem a Ministerstvem vnitra. Ředitelství sluţby cizinecké a pohraniční policie
spravovalo oddělení migrace,
organizační oddělení, personální skupinu, cizinecké oddělení, oddělení hraniční kontroly , ekonomicko- technickou skupinu, evidenční odbor a záchytná zařízení pro cizince."13 Pod Policejní prezidium spadaly také jednotlivé správy kraje - krajská ředitelství pod která v rámci tohoto kraje náleţel vţdy jeden odbor sluţby cizinecké a pohraniční policie. "Jednotlivé odbory byly
vţdy tvořeny analyticko-organizační skupinou, oddělením
(skupinou) pátrání a informací, skupinou řízení pohraniční policie, oddělením kontroly pobytu a eskort, skupinou řízení cizinecké policie a skupinou řízení referátů cizinecké a pohraniční policie na
hraničních přechodech".
14
Základními útvary odboru sluţby cizinecké a
pohraniční policie byly referáty cizinecké policie, referáty pohraniční policie a oddělení cizinecké policie a pasové sluţby. Krajská ředitelství byla k 1.1.2002 zrušena a odbory sluţby cizinecké a pohraniční policie nahradila
oblastní ředitelství sluţby cizinecké a
pohraniční policie se samostatnou správou.
13 14
Data získaná při konzultaci s nprap. Josefem Vražinou dne 12.11.2011. tamtéž
16
Podle Dvořáčka (2004) byla oblastní ředitelství zřízena Nařízením ministerstva vnitra č. 71/2001, kterým se stanovila organizace Policie České republiky ve znění pozdějších předpisů. Oblastní ředitelství bylo jakýmsi středním článkem řízení v celé struktuře cizinecké policie. Jeho působnost byla dána zákony, mezinárodními smlouvami a interními akty řízení. Hlavní náplní činnosti oblastních ředitelství bylo řízení útvarů cizinecké a pohraniční policie. Řízením bylo stanovování úkolů pro ochranu státních hranic, hraničních kontrol a kontrol pobytů cizinců.15 Před vznikem oblastních ředitelství měla cizinecká policie jakoby dvojí vedení, kdy Ředitelství sluţby cizinecké a pohraniční policie bylo pouze jakýmsi metodickým článkem řízení, jenţ měl na starosti například vykazování nákladů, sluţební cesty, financování a vybavení. Pokyny pro oblast cizineckou pak vydávala jednotlivá krajská ředitelství. Takovéto řízení bylo značně komplikované a neefektivní, protoţe krajská ředitelství nebyla odborníky na problematiku cizinecké policie. Se vznikem oblastních ředitelství došlo k osamostatnění cizinecké policie. Oblastní ředitelství jiţ přímo spadalo pod Ředitelství sluţby cizinecké a pohraniční policie, to znamená, ţe došlo k jednotnému cizineckému vedení. Toto vedení bylo efektivnější, protoţe správu cizinecké policie měl na starosti pouze jeden článekŘeditelství sluţby cizinecké a pohraniční policie, který cizineckou problematiku velmi dobře znal. V roce 2002 došlo ke sloučení referátů cizinecké a pohraniční policie v jeden útvar nazvaný Referát cizinecké a pohraniční policie označovaný jako RCPP. Sloučením těchto dvou referátů v jeden útvar došlo i ke sloučení jejich pravomocí. Zaměstnanci nově vzniklého RCPP měli na starosti jednak společné odbavování cizinců, ale také společnou kontrolu zelené hranice. Jednotlivá oblastní ředitelství tedy přímo spravovala referáty cizinecké a pohraniční policie, dále pak oddělení cizinecké policie a pasové sluţby, odbory pátrání a kontroly pobytu a v neposlední řadě také zařízení pro zajištění cizinců. Podle Dvořáčka byla hlavním cílem referátu cizinecké a pohraniční policie na hraničním přechodu ochrana státních zájmů České republiky realizovaná prováděním hraničních kontrol, jeţ měly za úkol zabránit snahám překročit státní hranice na neplatné, padělané či cizí cestovní doklady. Dalšími povinnostmi referátů cizinecké a pohraniční policie byly povolování a kontrola vstupu a výstupu osob na naše resp. z našeho území a realizace 15
DVOŘÁČEK, Z., Právní základy veřejného pořádku. Praha: Nakladatelství Armex Publishing s.r.o., 2004. 78 s. ISBN 80-86795-04-7.
17
závazků plynoucích z mezinárodních smluv. Referát
měl za úkol dále oznamovat a
prošetřovat přestupky, které byly spáchány v obvodu jeho místní příslušnosti a plnit úkoly na úseku pátrání po hledaných osobách a věcech. V mezích zákona měl oprávnění odepřít vstup nebo vycestování z území, zadrţet cestovní doklad a zajistit jeho předání orgánu, který jej vydal.V rámci realizace readmisních smluv byl oprávněn předávat a přebírat osoby, dále měl pravomoc pořizovat obrazové záznamy a snímat daktyloskopické otisky. V rámci výkonu státní správy rozhodoval o správním vyhoštění cizinců, zabezpečoval společně s celním úřadem dodrţování veřejného pořádku v prostoru hraničního přechodu a poskytoval součinnost při udělování českých víz cizincům.16 4.1.1 Změny ve vedení zařízení pro zajištění cizinců17 Zařízení pro zajištění cizinců (dále jen ZZC ) také nazývaná záchyt nebo detence slouţí jako zařízení pro zajištění cizinců, kteří byli na našem území zajištěni nelegálně. To znamená, ţe jim cizinecká policie vydala rozhodnutí o zajištění a správním vyhoštění. Hlavním důvodem zajištění cizince je zjištění jeho pravé totoţnosti. V České republice se nacházejí pouze dvě ZZC, kterými jsou ZZC v Poštorné a v Bělé - Jezové.18 Záchytná zařízení pro zajištění cizinců ( dále jen ZZC) spadala aţ do roku 2005 pod Ředitelství sluţby cizinecké policie. K 1.1.2006 ale došlo ke změně vedení tohoto zařízení. Zařízení pro zajištění cizinců k tomuto datu začala spravovat Správa uprchlických zařízení ( dále jen SUZ) působící pod Ministerstvem vnitra jako jeho organizační sloţka. Podle zaměstnanců z řad cizinecké policie změna tohoto vedení přinesla určitá negativa. Původní vedení totiţ stanovilo striktnější reţim, který byl zajišťován pouze policisty cizinecké policie. Tento reţim také vyvolával větší respekt u zajištěných cizinců v záchytných zařízeních. Dnešní organizace je taková, ţe dohlíţení na dodrţování pořádku uvnitř v budově ZZC zajišťuje soukromá bezpečnostní agentura, která také mimo to dohlíţí na údrţbu a provoz zařízení. Cizinecká policie má na starosti uţ jen vnější ochranu. Do kontaktu se zajištěnými cizinci se v podstatě dostane pouze jen při vstupním přijetí cizince do ZZC a při propouštění 16
DVOŘÁČEK, Z., Právní základy veřejného pořádku. Praha: Nakladatelství Armex Publishing s.r.o., 2004. 78 s. ISBN 80-86795-04-7. 17 Ve své práci se budu o něco více podrobněji zabývat problematikou zařízení pro zajištění cizinců, pobytových středisek a přijímacích středisek v kapitole Pravomoc a působnost Cizinecké policie. Další organizační články Správy uprchlických zařízení nebudu zmiňovat, protože v těchto cizinecká policie nerealizuje svou pravomoc. 18 Zařízení pro zajištění cizinců. Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra[online].[cit. 2011- 11-24]. Dostupné z ˂http://www.suz.cz/pages/6.html˂. V průběhu zpracování mé diplomové práce došlo 1.1.2012 ke zrušení ZZC v Poštorné. Klienti tohoto zařízení byli přesunuti do ZZC v Bělé-Jezové.
18
cizince z ZZC. Dohlíţení na dodrţování pobytového reţimu cizinců v ZZC mají na starosti tedy soukromé bezpečnostní agentury. Tyto agentury podle
zkušeností z praxe ale
nevyvolávají dostatečný respekt u zajištěných cizinců a tak dochází například k ničení vnitřního vybavení budovy ZZC, ke kterému u dřívějšího vedení ( vedení zajišťovaného pouze cizineckou policií) nedocházelo. Podle mého názoru byl původní reţim, který zajišťovala cizinecká policie vhodnější. S ohledem na důvod zajištění cizinců v ZZC, kterým je nelegální pobyt na našem území, si dovoluji argumentovat, ţe reţim v takovémto detenčním zařízení by měl být striktní a působit na ilegální cizince výchovně. 4.1.1.1 ZZC Poštorná19 Provoz ZZC v Poštorné zajišťuje 5 organizačních sloţek. Vnější ostrahu zajišťuje Policie ČR. V ZZC Poštorná působí 52 policistů cizinecké policie. Dále pak 30 zaměstnanců správy uprchlických zařízení, kteří
zajišťují pro cizinec nákupy, starají se o jejich
poštu a
volnočasové aktivity. Většinou jde o sociální pracovníky. Tito mají také na starosti provoz celého zařízení, jeho údrţbu a vnější oplocení. Další sloţku tvoří zdravotnické zařízení Ministerstva vnitra, které tvoří jeden lékař a 6 zdravotních sester (bratrů). Sloţka soukromé bezpečnostní agentury zajišťuje vnitřní bezpečnost na budově, to znamená, ţe zajišťuje ostrahu na patře, kde se nacházejí pokoje zajištěných cizinců. Do těchto pokojů však členové bezpečnostní agentury nemají oprávněný přístup. Působí zde spíše jako ochrana zaměstnanců SUZ, protoţe zasáhnout proti zajištěným cizincům mohou pouze v případě nutné obrany nebo krajní nouze.20 Poslední sloţkou, která působí v ZZC Poštorná je odbor azylové a migrační politiky, který zde působí jako rozhodčí orgán působící pro oblast mezinárodní ochrany. Při mé návštěvě
zařízení ZZC v Poštorné, kdy jsem byla seznámena s
jeho organizací a
vedením, jsem se neubránila dojmu, ţe podmínky zdejšího pobytu připomínají spíše rekreační středisko nikoliv detenční zařízení pro nelegální uprchlíky čili v podstatě narušitele zákona. 19
V průběhu zpracování mé diplomové práce, došlo k 1.1.2012 ke zrušení ZZC v Poštorné. Klienti tohoto zařízení byli přemístění do ZZC v Bělé-Jezové. V současnosti jsou někteří pracovníci Cizinecké policie na studijních pobytech v různých útvarech Policie ČR. Zbylých 16 pracovníků Cizinecké policie bude zřejmě vykonávat eskortní činnost. Doposud však ZZC v Poštorné funguje pro daktyloskopické prověřování zajištěných cizinců. 20 § 28 z.č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, charakterizuje v odst. 1 krajní nouzi jako čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákoníkem, není trestním činem. V odst. 2 dále uvádí, že se nejedná o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen jej snášet. § 29 z.č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v odst. 1 uvádí, že nutná obrana je čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákoníkem, přičemž tento čin není trestním činem. Odst. 2 dále stanoví, že o nutnou obranu se nejedná, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
19
Důvodem realizace změny ve vedení a změn podmínek pobytu byla povinnost přizpůsobit se modelu vedení ZZC v jiných členských zemích EU. Stále jsem ale toho názoru, ţe toto zařízení má na zajištěné cizince působit represivně ve smyslu zákona a výchovně, nikoliv vytvářet ilegálním cizincům podmínky, které by jim zpříjemňovaly pobyt v ZZC. Tímto se nechci dotknout tzv. pobytových středisek, které slouţí jako dočasné útočiště pro cizince, kteří zaţádali o azyl legální cestou a dobrovolně se tedy nahlásili na Policii ČR. Reţim v těchto pobytových střediscích je volnější, cizinec můţe středisko i opustit, pokud sdělí, kam jde. Musí se však zdrţovat pouze na území České republiky. ( viz. příloha č. 1 Organizační struktura správy uprchlických zařízení) 4.2 Změny v reorganizaci cizinecké policie po vstupu do Schnegenského prostoru Po vstupu České republiky do Schengenského prostoru došlo v celém útvaru cizinecké a pohraniční policie k další významné reorganizaci, která byla nevyhnutelným důsledkem souvisejícím se zrušením hraničních přechodů, jeţ byly nutným předpokladem pro realizaci prvního pilíře EU a s tím spojeným volným pohybem osob. Se zrušením hraničních přechodů ztratila pohraniční policie své opodstatnění a jako dřívější součást cizinecké policie zanikla. S ní došlo k zániku referátů na hraničních přechodech. Zůstaly zachovány pouze hraniční kontroly na mezinárodních letištích jako tzv. Oddělení ochrany vnějších hranic na letištích v Praze, Brně, Ostravě a Pardubicích. Z bývalých referátů na hraničních přechodech vznikly inspektoráty cizinecké policie tzv. ICP. Na okrese vţdy působil jeden inspektorát. Na jiţní Moravě to byly Inspektoráty cizinecké policie ve Valticích, ve Znojmě a v Hodoníně. Tyto měly na starosti kontrolu pobytů cizinců a povolování pobytu- dlouhodobého i trvalého. Dalším významným mezníkem byla reforma celé Policie ČR z roku 2009. Ta se opětovně dotkla i organizačního uspořádání útvaru cizinecké policie.
Došlo k zániku okresních
ředitelství policie ČR a vzniku nových 6 krajských ředitelství k dosavadním 8 ( viz. obr. 1 a 2), která odpovídala uspořádání vyšších územně samosprávných celků - krajů. To se dotklo také personální základny. Realizací této reformy21 došlo k přechodu více neţ 1000 míst z cizinecké policie pod správu krajských ředitelství policie ČR. ( viz. příloha č. 2 Stav před reformou r. 2009, 14 VÚSC = 8 krajských policejních správ členěných na 79 okresních ředitelství Policie ČR, příloha č. 3 stav po realizaci reformy, 14 VÚSC = 14 krajských ředitelství Policie ČR) 21
MARTINŮ, O., LANGER, I. Reforma Policie ČR služba v nových podmínkách. Policie ČR *online+. Praha, vydáno leden 2009[ cit. 2011-11-16]. 21 s. Dostupné z: ˂http://www.policie.cz/clanek/reforma-policie-cr-sluzba-vnovych-podminkach-191470.aspx ˂
20
4.2.1 Organizační členění útvaru cizinecké policie od 1.1.201122 Dnem 1.1.2011 došlo ke zrušení inspektorátů cizinecké policie a oblastních ředitelství cizinecké policie. Inspektoráty zůstaly zachovány pouze na mezinárodních letištích. Tyto dnes spadají přímo pod Ředitelství sluţby cizinecké policie. Správa cizinecké policie má nyní opět podobu jako před vznikem oblastních ředitelství. To znamená, ţe Policejní prezidium nyní spravuje Ředitelství sluţby cizinecké policie (útvar s celorepublikovou působností) a 14 krajských ředitelství, kdy Ředitelství sluţby cizinecké policie opět působí pouze jako metodický článek cizinecké policie a krajská ředitelství řídí činnost cizinecké policie jako takové. Krajská ředitelství v rámci jednoho kraje spravují vţdy jeden Odbor cizinecké policie. Například personální základnu Odboru cizinecké policie Jihomoravského kraje tvoří vedoucí odboru, zástupce vedoucího odboru,
dva vrchní komisaři, komisař a dva
administrativně spisoví pracovníci. Dále je tento útvar tvořen oddělením dokladů a specializovaných činností, oddělením dokumentace, oddělením pobytové kontroly, pátrání a eskort tzv. OPKPE a oddělením pobytových agend tzv. OPA. " 23 Ředitelství sluţby cizinecké policie tedy spravuje 14 regionálních pracovišť cizinecké policie. Těmito jsou tzv. Krajská ředitelství policie Jihomoravského kraje, Zlínského kraje, Olomouckého, Moravskoslezského kraje, kraje Vysočina, Královéhradeckého kraje, Pardubického kraje, Libereckého kraje, Ústeckého kraje, Karlovarského kraje, Jihočeského kraje, Plzeňského kraje, hlavního města Prahy a Středočeského kraje. V rámci kaţdého krajského ředitelství působí jeden odbor cizinecké policie. Pod těmito odbory pak působí oddělení pobytových agend nebo oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort. Například v rámci Jihomoravského kraje spadají pod odbory cizinecké policie tři oddělení pobytových agend
(tzv. OPA) a dvě oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (tzv. OPKPE).
Odděleními pobytových agend odboru cizinecké policie Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje jsou OPA Brno, OPA Znojmo a OPA Břeclav ( se sídlem ve Valticích).
22
Nejdříve obecně odkazuji na ustanovení § 6 odst. 1 z.č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, které uvádí, že Policie je tvořena útvary, kterými jsou a) Policejní prezidium České republiky v čele s policejním prezidentem, b) útvary policie s celostátní působností, c) krajská ředitelství policie a d) útvary zřízené v rámci krajského ředitelství. 23
Data získaná při konzultaci s nprap. Josefem Vražinou dne 12.11.2011.
21
Odděleními pobytové kontroly pátrání a eskort odboru cizinecké policie Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje jsou pak OPKPE Brno a OPKPE Hodonín.24 4.2.1.1 Podrobná situace organizačních změn týkajících se převodu agendy trvalých a dlouhodobých pobytů v Jihomoravském kraji Oddělení cizinecké policie vyřizovala trvalé a dlouhodobé pobyty. K 1.1.2009 byla agenda
trvalých pobytů přenesena na odbory azylové a migrační politiky působící v
krajských městech. Tyto odbory byly zcivilněny a spadali pod Ministerstvo vnitra. Cizinci tedy jiţ neţádali o trvalé pobyty u oddělení cizinecké policie, ale svou ţádost museli vyřizovat aţ v Brně na odboru azylové a migrační politiky. 1.1.2011 novelou zákona č. 326/1999 o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byla oddělení cizinecké policie zrušena a zároveň došlo k převodu agendy dlouhodobých pobytů a dlouhodobých víz na odbory azylové a migrační politiky spravované Ministerstvem vnitra. Tato situace si vyţádala zvýšení počtu odborů azylové a migrační politiky, proto byly odbory vytvořeny také v bývalých okresních městech. OPAoddělením pobytových agend zůstala zachována agenda krátkodobých pobytů. 4.2.1.2 Současná podoba odboru azylové a migrační politiky Odbor azylové a migrační politiky v dnešní podobě je členěn na dvacet oddělení. Těmito jsou Oddělení koordinace cizineckého správního řízení, Oddělení metodiky, dozoru a kontroly v oblasti mezinárodní ochrany a trvalých pobytů, Oddělení trvalých pobytů Jihočeský kraj, Oddělení trvalých pobytů Jihomoravský kraj, Oddělení trvalých pobytů Královéhradecký kraj, Oddělení trvalých pobytů Moravskoslezský kraj, Oddělení trvalých pobytů Plzeňský kraj, Oddělení trvalých pobytů Ústecký kraj, Oddělení trvalých pobytů Zlínský kraj, Oddělení mezinárodní ochrany, Oddělení Dublinského střediska, Oddělení zástupčí činnosti a kasací, Oddělení integrace cizinců a azylantů, Oddělení koncepcí a analýz, Oddělení Evropských komunitárních fondů,
Oddělení imigrace, Oddělení zahraničních
vztahů a informací o zemích původu, Oddělení koordinace schengenské spolupráce a ochrany hranic, Oddělení státní správy, evidencí a ekonomiky a legislativy."
Oddělení azylové a migrační
25
24
Odbor cizinecké policie. Policie České republiky [online]. Last modified 24 May 2011[cit. 2011-11-14]. Dostupné z : ˂http://www.policie.cz/clanek/kontakty-odbor-cizinecke-policie-odbor-cizinecke-policie.aspx ˂. 25 Odbor azylové a migrační politiky. Ministerstvo vnitra České republiky [online].Last modified 26 January 2011 [cit. 2011-11-14]. Dostupné z :˂http://www.mvcr.cz/clanek/odbor-azylove-a-migracni-politiky.aspx˂.
22
4.3 Shrnutí Zcivilnění odborů azylové a migrační politiky se v praxi ukazuje jako nesprávné. Došlo totiţ k vyvedení činností od cizinecké policie směrem k civilním úředníkům, kteří nejsou specialisty v oboru. Práci tedy jiţ nevykonávají profesionální specialisté, kteří jsou vyškolení například v odhalování padělaných dokladů, ale běţní civilní zaměstnanci, kteří pro danou oblastí nemají ţádné zkušenosti ani odbornou specializaci. Cizinecké policii se bere její odbornost k cizinecké problematice. Co se týče organizační struktury, ta má dle praxe zaměstnanců cizinecké policie své výhody i nevýhody oproti struktuře před rokem 2011. Skutečnost, ţe cizinecká policie opětovně spadá pod vedení krajských ředitelství, má za následek jakési dvojí organizační vedení cizinecké policie. Jednak je to metodické vedení z Ředitelství sluţby cizinecké policie a "cizinecké vedení " z krajských ředitelství. Po stránce materiálního zabezpečení
je
výhodou, ţe krajská ředitelství mají na starosti financování pouze té části územního obvodu, kterou spravují. Na druhou stranu praxe ukázala, ţe krajské vedení neovládá cizineckou problematiku tak dobře jako vedení přímé z Ředitelství sluţby cizinecké policie. A právě tato neznalost cizinecké problematiky má za následek, ţe kraje nemohou a nejsou schopny dostatečně pruţně a efektivně reagovat na potřeby těch článků cizinecké policie, které spadají pod jeho správu. Příslušníci cizinecké policie například vnímají, ţe pod správou krajských ředitelství jsou více nuceni začlenit se do pořádkové činnosti. Důvodem je totiţ nedostatek obvodních policistů. Dochází tak k situacím, kdy jsou například příslušníci cizinecké policie povoláni pod vedením krajských ředitelství ( operačního důstojníka, který má na starosti hlídky v celém Jihomoravském kraji) k zakročení a udrţování pořádku a bezpečnosti v případě dopravních nehod či jiných situací, při kterých dochází k narušování veřejného pořádku. To má za následek, ţe naplánovaná činnost cizinecké policie musí jít stranou. Dle mého názoru je takovéto vedení a přidělování úkolů, které náleţejí do kompetence obvodních nebo dopravních policistů, policistům cizinecké policie zcela chybné. Dochází totiţ k narušování naplánovaných činností příslušníků cizinecké policie, to znamená, ţe
v dané případě
nezasahují tam kde by měli, tedy nekontrolují pobyty cizinců, ale suplují činnost jiných bezpečnostních sloţek - sluţby pořádkové nebo dopravní policie. Takováto dezorganizace musí časem nutně vést ke zmatkům a komplikacím v celém bezpečnostním sboru. Cizinecká policie tvořená příslušníky specializovanými na cizineckou problematiku je samostatným 23
útvarem s vymezenou oblastí své působnosti a jako taková by měla vykonávat svou činnost pouze v té oblasti, ke které byla zřízena.
24
5. Pravomoc a působnost cizinecké policie 26 5.1 Ministerstvo vnitra ČR Ministerstvo vnitra ČR ( dále jen Ministerstvo vnitra) je ústředním orgánem státní správy. Jak uvádí Masařík (2011) Ministerstvo vnitra spravuje vnitřní věci státu a to zejména veřejný pořádek a věci vnitřního pořádku a bezpečnosti, vykonává dohled nad bezpečností a plynulostí silničního provozu. Vykonává
ústřední státní správu v oblasti
cestovních dokladů, povolování pobytu cizinců a postavení uprchlíků. Dále také zabezpečuje telekomunikační sítě pro Policii České republiky, zajišťuje mezinárodní spolupráci mezinárodní organizace Interpol a má úlohu koordinátora v oblasti správního řízení, spisové sluţby a správního trestání.27 Mimo jiné má na starosti také finanční zabezpečení Policie ČR. Policie má v rámci Ministerstva vnitra svůj vlastní rozpočet, některé finanční prostředky k ní proudí přímo, jiné postupně. Prostředky z rozpočtu Policie ČR, resp. příjmy tohoto rozpočtu, jsou určeny zejména na: vyzbrojení příslušníků Policie ČR, reţijní náklady ( uniformy, neprůstřelné vesty, mzdy), materiální zabezpečení ( dopravní prostředky, pohonné hmoty), výstavbu objektů slouţících potřebám příslušníků PČR a jejich údrţbu, komunikační a výpočetní techniku." 28 Ministerstvo vnitra není přímým řídícím orgánem Policie. Do metod a postupů policejní činnosti Ministerstvo vnitra nezasahuje, tato kompetence je v pravomoci policejního prezidenta a řídících pracovníků Policie ČR. Ministerstvo vnitra jako ústřední orgán státní správy vydává
prováděcí právní předpisy, vyhlášky, interní normativní akty řízení
a
připravuje nařízení vlády. Ministerstvo tedy pouze vytváří jakési podmínky pro uskutečňování úkolů Policie ČR. Za
řádné uskutečňování
či provádění těchto úkolů policií je plně
odpovědný ministr vnitra vládě a Poslanecké sněmovně v rámci veřejnosprávní kontroly. V
26
Tato kapitola má převážně popisný charakter, protože je zaměřena na podrobné zmapování kompetencí jednotlivých složek útvaru cizinecké policie při výkonu jejich činnosti. Charakterizuje hlavní úkoly orgánů cizinecké policie v oblasti vykonávání státní správy. Konkretizuje pravomoci, kterými disponují organizační články cizinecké policie. Cílem je podrobně čtenáře seznámit s pravomocemi a působností jednotlivých organizačních článků v systému fungování cizinecké policie. To má význam pro pochopení následující kapitoly zaměřené na správní řízení o správním vyhoštění. 27 MASAŘÍK, J., KRICNER, V. Správní právo obecná část. 6. aktual. vyd. Praha : Nakladatelství Armex, 2011. 28 s. ISBN 978-80-87451-00-7. 28 PEKOVÁ J., PILNÝ, J., JETMAR, M. Veřejná správa a finance. 3. aktual. vyd. Praha : Nakladatelství ASPI, 2008. 562-563 s. ISBN 978- 80-7357-351-5.
25
určitých případech je ministr vnitra oprávněn zasahovat do organizace policie na základě zákonného zmocnění. ( Mates 2009) 29 5.1.1 Působnost a oprávnění Ministerstva vnitra ČR v rámci cizinecké policie Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen zákon o pobytu cizinců) v § 165 charakterizuje působnost ministerstva ve věcech vstupu a pobytu cizinců na našem území a vycestování z našeho území. Do působnosti ministerstva tento zákon zahrnuje výkon dozoru nad policií při vykonávání státní správy, plnění úkolů nadřízeného správního orgánu vůči Ředitelství sluţby cizinecké policie, rozhodování o udělení dlouhodobého víza, rozhodování o prodlouţení doby pobytu a o platnosti dlouhodobého víza. Ministerstvo v rámci své působnosti dále zřizuje a provozuje zařízení, rozhoduje o úhradě nákladů spojených se správním vyhoštěním zajištěného cizince a vymáhá úhradu těchto nákladů, pokud není o jejich úhradě rozhodováno policií. Dále rozhoduje o prodlouţení doby platnosti průkazu cizince, kterému bylo vydáno povolení k trvalému pobytu. V souvislosti s vydáním cizineckého pasu nebo průkazu o povolení k pobytu pořizuje
biometrické údaje. V rozsahu své působnosti ministerstvo
rozhoduje o vydání nebo odnětí cizineckého pasu nebo cestovního průkazu totoţnosti. Potvrzuje oprávnění k trvalému pobytu na našem území vydáním
tohoto potvrzení o
oprávnění k trvalému pobytu. Do jeho působnosti náleţí také rozhodování o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, k přechodnému pobytu, k trvalému pobytu a rozhodování o prodlouţení platnosti takovýchto oprávnění k pobytu. Dále přiznává nebo ruší postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta na území, v rozsahu své působnosti
rozhoduje o
přestupcích nebo správních deliktech podle zákona o pobytu cizinců. Spolupracuje s policií při prověřování informací a dokladů cizinci předkládaných či sdělovaných. V mezích své působnosti dále rozhoduje o vydání zelené a modré karty30 a o moţnostech jejich prodlouţení
29
MATES, P., HORZINKOVÁ, E., HROMÁDKA, M., RAJMAN, J. Nové policejní právo podle stavu k 1.1. 2009. Praha : Nakladatelství Linde, 2009. 18-20 s. ISBN 978-80-7201-743-0. 30 § 42g odst. 1 z.č.326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů charakterizuje zelenou kartu jako povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání na území ve zvláštních případech. Žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání na území ve zvláštních případech (dále jen „zelená karta“) je oprávněn podat cizinec uvedený v právním předpisu vydaném podle § 182 odst. 1 písm. e), je-li účelem jeho pobytu na území zaměstnání na jedné z pracovních pozic uvedených v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zelené karty, splňuje-li požadované vzdělání a popřípadě odbornou způsobilost k výkonu povolání. § 42i odst. 1 téhož zákona uvádí, že žádost o vydání modré karty dle Směrnice Rady 2009/50/ES o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci, je oprávněn podat cizinec, pokud na území hodlá pobývat přechodně po dobu delší než 3 měsíce a bude zaměstnán na pracovní pozici vyžadující vysokou kvalifikaci, která podle zvláštního
26
nebo o zrušení jejich platnosti. Do informačního systému31 vkládá údaje a v rámci své působnosti při plnění svých úkolů tyto údaje také vyuţívá. Do oprávnění ministerstva podle § 165a zákona o pobytu cizinců náleţí pravomoc snímat daktyloskopické otisky a pořizovat obrazové záznamy na základě právního předpisu Evropských společenství32 v souvislosti s vydáním cizineckého pasu. Dále tento zákon ministerstvo opravňuje poţadovat po cizinci vysvětlení a prokázání totoţnosti, které souvisí s plněním jeho úkolů. Ministerstvo je dále oprávněno být účastníkem pobytových kontrol prováděných policií a vyţadovat, aby policie prověřila doklady cizince. Při udělování víza můţe policii nebo zastupitelským úřadům stanovit pokyny k jejich činnosti, můţe vyţadovat vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů při řízení o vydání povolení k dlouhodobému pobytu či v řízení o prodlouţení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. V řízení o vydání povolení k trvalému pobytu si pak vţdy vyţádá opis z evidence Rejstříku trestů. Při výkonu státní správy je ministerstvo oprávněno čerpat referenční údaje ze základního registru obyvatel. 5.2 Policejní prezidium Policejní prezidium je organizačním článkem, který řídí činnost policie při plnění policejních úkolů v rozsahu a způsobem, který stanovují právní předpisy a interní akty řízení. Policejní prezidium řídí jednotlivá krajská ředitelství policie a útvary s celostátní působností, kterým je mimo jiné také Ředitelství sluţby cizinecké policie. Za řádné plnění úkolů policie právního předpisu(Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti) může být obsazena cizincem, který není občanem Evropské unie, nejde-li o a) žadatele o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem vědeckého výzkumu, b) rodinného příslušníka občana Evropské unie, pokud občan Evropské unie pobývá na území, c) rezidenta jiného členského státu Evropské unie, který na území pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42c za účelem zaměstnání nebo podnikání, d) cizince, který na území pobývá v souladu s mezinárodní smlouvou usnadňující vstup a dočasný pobyt některých kategorií fyzických osob v souvislosti s obchodem a investicemi, kterou je Česká republika vázána, e) cizince, který na území pobývá na základě oprávnění k pobytu za účelem sezónního zaměstnání, nebo f) cizince, který je zaměstnancem zaměstnavatele z jiného členského státu Evropské unie vyslaným k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území. 31 Podle § 158 z. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky ve znění pozdějších předpisů, je informační systém charakterizován jako informační systém cizinců, jehož správcem je policie a který obsahuje osobní údaje cizince jako jméno, příjmení, včetně dřívějších jmen a příjmení, den, měsíc a rok narození, pohlaví a státní příslušnost cizince, rodné číslo nebo jiný identifikační údaj sdělený tímto cizincem, obrazový záznam (například fotografii cizince) a daktyloskopické otisky. Dále tento informační systém obsahuje všechny údaje potřebné pro výkon činnosti policie ( např. žádosti o udělení víza, povolení k pobytu, žádosti o vydání cizineckého pasu, údaje o zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům, údaje o rodinném stavu a s ním související údaje, atd.). 32 Dohoda mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, podepsaná v Schengenu v Lucemburském velkovévodství dne 14. června 1985.
27
nese odpovědnost policejní prezident, který odpovídá ministrovi vnitra, svému přímému nadřízenému. Ministr vnitra policejního prezidenta jmenuje a odvolává. Zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, jsou upraveny situace, kdy činnost policistů není řízena policejním prezidentem ale ministrem vnitra. Je to například při plnění určitých úkolů policisty na Ministerstvu vnitra, Policejní akademii České republiky v Praze či v jiných školských zařízeních, kde policisté nepodléhají při plnění svých činností policejnímu prezidentovi, ale vedoucím těchto institucí jako svým nadřízeným. Policejní prezidium má sídlo v Praze. Je členěno do čtyř útvarů v čele se čtyřmi náměstky, kteří jsou podřízeni policejnímu prezidentu. Tito mají na starosti specifické činnosti policie. Jedná se o náměstka policejního prezidenta pro vnější sluţbu, náměstka policejního prezidenta pro sluţbu kriminální policie a vyšetřování, náměstka policejního prezidenta pro ekonomiku, náměstka policejního prezidenta pro řízení lidských zdrojů a kontrolu výkonu. Vedle těchto čtyř útvarů v čele s náměstky sem patří také kancelář policejního prezidenta ( Mates 2009).33 Jak uvádí Horzinková (2010) ministr vnitra na návrh policejního prezidenta zřizuje interním aktem útvary policie s celostátní působností. Tyto jsou obvykle řízeny jednotlivými náměstky policejního prezidenta. Naopak policejní prezident na návrh krajského ředitele zřizuje útvary policie s územně vymezenou působností.34 5.3 Krajská ředitelství Policie ČR Krajská ředitelství jsou v § 8
odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů, definována jako organizační sloţka státu a účetní jednotka, jejíţ příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly ministerstva. V čele krajského ředitelství je krajský ředitel, který je také vedoucím organizační sloţky státu. Útvary policie zřízené v rámci jeho působnosti jsou vnitřními organizačními jednotkami krajského ředitelství. §8 odst. 2 téhoţ zákona dále uvádí, ţe v policii je zřízeno 14 krajských ředitelství, jejichţ názvy a sídla jsou uvedeny v příloze tohoto zákona. Územní obvod krajského ředitelství je shodný s územním obvodem vyššího územního samosprávného celku. Podle Matese (2009) jsou krajská ředitelství vnitřním organizačním útvarem státu, jsou tedy jeho organizační sloţkou. Zákon svěřil krajským ředitelstvím určitý 33
okruh
MATES, P., HORZINKOVÁ, E., HROMÁDKA, M., RAJMAN, J. Nové policejní právo podle stavu k 1.1. 2009. Praha : Nakladatelství Linde, 2009. 20-24 s. ISBN 978-80-7201-743-0. Policejní prezidium České republiky. Policie České republiky[online]. [cit. 2012-02-13+. Dostupné z : ˂ http://www.policie.cz/clanek/policejni-prezidium-ceske-republiky-459897.aspx˂. 34 HORZINKOVÁ, E., NOVOTNÝ, V. Základy organizace veřejné správy v ČR. 2.vyd. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2010. 46 s. ISBN 978-80-7380-263-9.
28
pravomocí a majetek, se kterým hospodaří. V právních vztazích jednají krajská ředitelství jménem Ministerstva vnitra. 35 Krajská ředitelství jsou zřízena v jednotlivých krajích a disponují územní působností podobnou jako samosprávné kraje. Jsou tedy jakýmsi vnitřním organizačním útvarem státu. Jednotliví krajští ředitelé jsou jmenováni a odvoláváni policejním prezidentem. (Horzinková 2010 ) 36 V současnosti existuje 14 krajských ředitelství, která vţdy v rámci jednoho kraje mají na starosti správu jednoho odboru cizinecké policie. Od roku 2011 mají krajská ředitelství na starosti tzv. " cizinecké vedení " cizinecké policie. To znamená, ţe cizinecká policie je opětovně pod jakousi dvojí správou, kdy krajská ředitelství vydávají jednotlivé pokyny pro oblast cizineckou a Ředitelství sluţby cizinecké policie je pouze metodickým článkem řízení. 5.4 Ředitelství služby cizinecké policie Ředitelství sluţby cizinecké policie je ve vymezeném rozsahu řídícím, metodickým a kontrolním pracovištěm s působností na celém území České republiky a je přímo podřízeno Policejnímu prezidiu České republiky. Ředitelství se podílí na plnění základních úkolů při ochraně vnějších hranic České republiky zejména: zabezpečuje plnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv provádí pobytovou kontrolu řídí a kontroluje činnost odborů cizinecké policie a jejich dislokovaná pracoviště provozuje zařízení pro zajištění cizinců provádí eskortní činnost v souvislosti s vyhošťováním cizinců nebo v souvislosti s průvozem cizinců přes území provádí úkony v souvislosti s zajištěním za účelem správního vyhoštění, zjišťování totoţnosti cizince nebo plnění závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy rozhoduje ve správním řízení jako odvolací orgán 35
MATES, P., HORZINKOVÁ, E., HROMÁDKA, M., RAJMAN, J. Nové policejní právo podle stavu k 1.1. 2009. Praha : Nakladatelství Linde, 2009. 24-25 s. ISBN 978-80-7201-743-0. 36 HORZINKOVÁ, E., NOVOTNÝ, V. Základy organizace veřejné správy v ČR. 2.vyd. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2010. 46 s. ISBN 978-80-7380-263-9.
29
rozhoduje o označení osoby za neţádoucí provozuje informační systémy v rozsahu své působnosti zabezpečuje cestovní a přepravní doklady a uděluje výjezdní vízum pro cizince vyhošťovaného z území rozhoduje o udělení víza nebo povolení vstupu na území v případech ţádostí o odstranění tvrdosti správního vyhoštění "37 Ředitelství sluţby cizinecké policie dále působí jako řídící a kontrolní pracoviště ve vztahu k jednotlivým oblastním ( regionálním) ředitelstvím- dnešním odborům cizinecké policie. Plní úkoly spojené s ochranou státních hranic, spolupracuje s orgány státních hranic sousedících států, podílí se na zajišťování bezpečnosti a pořádku. Zajišťuje hraniční kontroly na mezinárodních letištích, chrání bezpečnost civilního letectví, zřizuje zde specializovaný útvar pro doprovody letadel. Společně s Ministerstvem vnitra a Policejním prezidiem České republiky řeší úkoly v rámci jejich pravomoci.38 Podle § 163 odst. 1 zákona č. 326/ 1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen zákon o pobytu cizinců), Ředitelství sluţby cizinecké policie ( dále jen ředitelství) také zajišťuje plnění úkolů, které stanoví předpisy Evropských společenství, rozhoduje o zařazení
či vyřazení cizince z informačního systému smluvních států. Ve
správním řízení ředitelství působí jako nadřízený orgán k odborům cizinecké policie, rozhoduje o ţádosti o zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění, vyţaduje stanovisko ministerstva, zda je moţné vycestování cizince. Ředitelství dále podává ţádost o povolení průvozu leteckou cestou u členského státu Evropské unie či jiného státu, který uplatňuje společný postup39. Vyţaduje výpis či opis z Rejstříku trestů, pořizuje obrazové záznamy a snímá daktyloskopické otisky při: podávání ţádosti o udělení víza, při ověřování totoţnosti osoby, která jiţ je drţitelem víza, při prohlášení neplatnosti víza, v řízení o správním vyhoštění, při zajištění cizince za účelem správního vyhoštění, při poskytování dočasné ochrany, při samotném zjišťování totoţnosti cizince a při plnění závazků, které plynou z mezinárodních smluv nebo z předpisů Evropských společenství. Ředitelství provádí hraniční 37
O nás. Policie České republiky - služba cizinecké policie. [online+. *cit.14.11.2011+. Dostupné z: ˂http://www.policie.cz/clanek/o-nas-831034.aspx˂. 38 Ředitelství služby cizinecké policie. Policie České republiky [online]. [cit. 2011-11-14]. Dostupné z : ˂http://www.policie.cz/clanek/sluzba-cizinecke-policie-reditelstvi-sluzby-cizinecke-policie.aspx˂. 39 Směrnice Rady 2003/110/ES ze dne 25. listopadu 2003 o pomoci při tranzitu za účelem vyhoštění leteckou cestou.
30
kontrolu, rozhoduje o udělení krátkodobého víza na hraničním přechodu a o odepření vstupu cizince na území a zrušení platnosti víza. Při odepření vstupu cizince na území provádí takové úkony, které mají zajistit, aby cizinec vycestoval bez zbytečného odkladu zpět do zahraničí. Rozhoduje také o odepření vycestování z území, dále provádí kontrolu pobytu cizinců na našem území. Můţe provést zadrţení cestovního dokladu, v případě, ţe nebyl vydán na jméno kontrolovaného cizince nebo skončila jeho platnost. Ředitelství dále rozhoduje o přestupcích a jiných správních deliktech podle zákona o pobytu cizinců, prověřuje, zda jsou splněny všechny náleţitosti veřejných listin tak, aby bylo moţné je uznat za cestovní doklad. Mezi další činnosti ředitelství patří prověřování, zda se cizinec nedopustil obcházení zákona za účelem získání oprávnění k pobytu, rozhodování o správním vyhoštění cizinců, vydávání potvrzení o zadrţení cestovního dokladu. Podle § 163 odst. 2 zákona o pobytu cizinců ředitelství rozhoduje o zajištění cizince za účelem správního vyhoštění, za účelem vycestování nebo za účelem plnění závazků plynoucích z mezinárodní smlouvy. Ředitelství rozhoduje o umístění cizince do zařízení a o úhradě nákladů spojených se správním vyhoštěním zajišťovaného cizince, je-li cizinec zajištěn podle § 27 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů40 a vymáhá jejich úhradu. Ředitelství také zajišťuje dopravu a střeţení cizince, jemuţ byl vstup na
území odepřen, jestliţe jeho zdravotní stav vyţaduje bezodkladný
převoz do zdravotnického zařízení , do zdravotnického zařízení a z něj zpět na hraniční přechod. Dále zabezpečuje v zařízení vnější ostrahu části s mírným reţimem, v části s přísným reţimem zabezpečuje vnější a vnitřní ostrahu. 5.5 Inspektoráty cizinecké policie na mezinárodním letišti V současné době existuje na našem území 5 inspektorátů cizinecké policie, které působí při mezinárodních letištích, kterými jsou Letiště Praha - Ruzyně, Letiště Brno 40
§ 27 odst. 1 z. č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, uvádí, že policista je oprávněn zajistit cizince, jestliže a) se cizinec dopustil jednání, pro které lze pobyt na území České republiky ukončit nebo zahájit řízení o správním vyhoštění, b) bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění a policista zjistí důvod pro zajištění cizince podle jiného právního předpisu (zákona o pobytu cizinců), c) cizinec má být podle vykonatelného rozhodnutí vyhoštěn, nebo d) je důvod se domnívat, že cizinec neoprávněně vstoupil na území České republiky nebo zde neoprávněně pobývá. Odst. 2 dále stanoví, že o zajištění cizince podle odstavce 1 policista bez zbytečného odkladu informuje orgán, který rozhoduje o ukončení pobytu na území České republiky nebo o správním vyhoštění (Ředitelství služby cizinecké policie). Policista je oprávněn cizince zajistit do doby, než tento orgán cizinci doručí rozhodnutí o ukončení pobytu nebo sdělení o zahájení řízení o správním vyhoštění. Odst. 3 uvádí, že zajištění podle odstavce 1 může trvat nejdéle 24 hodin od okamžiku omezení osobní svobody. Zajištění podle odstavce 2 může trvat nejdéle 48 hodin od okamžiku omezení osobní svobody. Celková doba zajištění podle odstavců 1 a 2 nesmí být delší než 48 hodin od okamžiku omezení osobní svobody.
31
Tuřany, Letiště Ostrava -Mošnov, Letiště Karlovy Vary a Letiště Pardubice. Inspektorátům cizinecké policie působícím při mezinárodních letištích náleţejí určité kompetence, které náleţejí také Ředitelství sluţby cizinecké policie. Konkrétně jde o pravomoci, které jsou stanoveny v § 163 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Jsou to pravomoci plnit úkoly, které přímo plynou z předpisů Evropských společenství nebo ze závazků mezinárodní smlouvy, kompetence provozovat informační systémy a ve správním řízení vyţadovat závazná stanoviska ministerstva, zda je moţné vycestování cizince. Dále oprávnění provádět eskortní činnosti související s vyhošťováním cizinců nebo v souvislosti s
policejním průvozem cizinců přes území nebo průvozem
leteckou cestou. Inspektoráty cizinecké policie na mezinárodním letišti (dále jen inspektoráty) mohou pořizovat obrazové záznamy a snímat daktyloskopické otisky, provádět hraniční kontrolu na mezinárodních letištích, rozhodovat o udělení krátkodobého víza na hraničním přechodu ( mezinárodním letišti), rozhodovat o odepření vstupu cizince na území a zrušení platnosti víza a následně provádět úkoly nezbytné s cílem zajistit, aby cizinec bezodkladně vycestoval zpět do zahraničí. Jednotlivé inspektoráty
mohou rozhodnout o odepření
vycestování z území, provádět kontrolu pobytu, mohou zadrčet cestovní doklad v případě, ţe nebyl vydán na jméno kontrolovaného cizince nebo skončila jeho platnost. Dále rozhodují o přestupcích a správních deliktech podle zákona o pobytu cizinců, prověřují splnění všech náleţitostí veřejných listin, které jsou podstatné pro jejich uznání za cestovní doklad. Mimo jiné mají pravomoc rozhodovat o správním vyhoštění cizinců a vydávat potvrzení o zadrţení cestovního dokladu. Stejně jako Ředitelství sluţby cizinecké policie mají taky inspektoráty pravomoc rozhodnout o zajištění cizince za účelem správního vyhoštění za účelem vycestování nebo za účelem plnění závazků plynoucích z mezinárodní smlouvy. Stejně tak mohou rozhodnout o umístění cizince do zařízení. Ve výlučné pravomoci rozhodují o udělení výjezdního příkazu, o prodlouţení platnosti letištního průjezdního víza, o vydání cestovního průkazu totoţnosti, o ukončení přechodného pobytu na území, ke kterému není vízum vyţadováno, a o ukončení pobytu v tranzitním prostoru mezinárodního letiště. 5.6 Odbor cizinecké policie krajského ředitelství
Dle ustanovení § 164 odst. 1 zákona o pobytu cizinců odbor cizinecké policie ( dále jen odbor) zabezpečuje plnění úkolů plynoucích z předpisů Evropských společenství a plnění závazků z mezinárodních smluv. Provozuje informační systémy, provádí pobytovou kontrolu, 32
vyţaduje opisy a výpisy z evidence Rejstříku trestů, rozhoduje o vydání cestovního průkazu totoţnosti v rozsahu své působnosti. Dále rozhoduje
nebo odnětí o prodlouţení
platnosti a doby pobytu na krátkodobé vízum, o ukončení přechodného pobytu na území, ke kterému se vízum nevyţaduje a uděluje výjezdní příkaz. Má pravomoc rozhodnout o zrušení platnosti krátkodobého víza a v rozsahu své působnosti rozhoduje o přestupcích a správních deliktech dle zákona o pobytu cizinců. Odbor rozhoduje o správním vyhoštění cizinců, můţe tak uloţit povinnost opustit území nebo můţe rozhodnout o uloţení zvláštního opatření41 za účelem vycestování. Odbor dále rozhoduje o hrazení nákladů spojených
s
pobytem
zajištěného cizince na území a jeho vycestováním z území, pokud je cizinec zajištěn podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a vymáhá jejich úhradu. Odbor mimo jiné také provádí zadrţení cestovního dokladu, ověřuje pozvání cizince na naše území, má funkci ohlašovacího orgánu, provádí eskortní činnost související s vyhoštěním cizince nebo s policejním průvozem přes území nebo průvozem leteckou cestou. Mezi další oprávnění odboru náleţí pořizování obrazových záznamů a snímání daktyloskopických otisků při podání ţádosti o udělení víza, při ověřování totoţnosti osob, které jiţ jsou drţiteli víza, nebo při prohlášení víza za neplatné. Odbor vyţaduje závazné stanovisko ministerstva, zda je moţné vycestování cizince, vydává potvrzení o zadrţení 41
§123b odts. 1 zákona o pobytu cizinců uvádí, že zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území (dále jen„zvláštní opatření za účelem vycestování“) je a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a pravidelně se osobně hlásit policii ve lhůtě stanovené policií, nebo b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční záruka“) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým aneb trvalým pobytem na území (dále jen „složitel“). Podle § 123 b odst. 2 téhož zákona lze zvláštní opatření za účelem vycestování uložit, je-li důvodné nebezpečí, že cizinec v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění k vycestování z území nevycestuje. Dále dle § 123 odst. 3 téhož zákona je o druhu a způsobu výkonu zvláštního opatření za účelem vycestování oprávněna rozhodovat policie. Při rozhodování o uložení zvláštního opatření policie zkoumá, zda jeho uložením neohrozí výkon správního vyhoštění, a přihlíží k dopadům tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. § 123b odst. 4 zákona o pobytu cizinců stanoví, že policie zvláštní opatření za účelem vycestování neuloží, jde-li o nezletilého cizince bez doprovodu. § 123b odst. 5 zákona o pobytu cizinců dále konstatuje, že výrok o uložení zvláštního opatření za účelem vycestování je zpravidla součástí rozhodnutí o správním vyhoštění. Odvolání proti výroku o uložení zvláštního opatření za účelem vycestování nemá odkladný účinek. §123b odst. 6 zákona o pobytu cizinců ukládá cizinci povinnost splnit povinnost uloženou mu v rozhodnutí o uložení zvláštního opatření za účelem vycestování a vycestovat z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění. § 123b odst. 7 zákona o pobytu cizinců uvádí, že v případě, že cizinec závažným způsobem poruší povinnost uloženou mu rozhodnutím o uložení zvláštního opatření za účelem vycestování nebo v době k vycestování stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění nevycestuje, policie takového cizince zajistí. V případě, že splnění povinnosti zabrání důvody na vůli cizince nezávislé, je cizinec povinen povinnost splnit neprodleně po zániku těchto důvodů.
33
cestovního dokladu, ověřuje potvrzení, které deklaruje, ţe cizinec mladší 15 let pobývá na území s cestovním dokladem a má uděleno vízum [ § 92 písm. a) zákon o pobytu cizinců]. Odbor také dohlíţí na to, zda-li se cizinec nedopustil obcházení zákona za účelem získat oprávnění k pobytu. Cizinci, kterému byl odepřen vstup na území, pak odbor zajistí dopravu a střeţení, pokud jeho zdravotní stav vyţaduje neodkladný převoz do zdravotního zařízení a z něj zpět na hraniční území. Rozhodne také o zjištění cizince za účelem správního vyhoštění nebo za účelem plnění závazků plynoucích z mezinárodních smluv. Dále odbor rozhoduje o umístění cizince do zařízení. Mezi jednotlivými zařízeními zabezpečuje přepravu a střeţení
pak provádí eskortu a
takto zajištěných cizinců k lékařskému ošetření do
zdravotního zařízení či k uskutečnění konzulární návštěvy, k provedení úkonů v trestním řízení, k provedení úkonů souvisejících s účelem zajištění nebo k dopravení k soudu a zpět. 5.6.1 Oddělení pobytových agend (OPA) Mezi činnosti oddělení pobytových agend určené veřejnosti patří: - ověřování pozvání, - plnění funkce ohlašovacího orgánu vůči cizincům a ubytovatelům, - rozhodování o prodlouţení platnosti a doby pobytu na vízum k pobytu do 90 dnů, - vydávání potvrzení o oprávněnosti k pobytu cizinců na území ČR pro potřeby matričních úřadů k uzavření sňatků cizinců, - přijímání oznámení o ztrátě, odcizení či zničení cestovního dokladu, - přijímání prohlášení cizince o úmyslu poţádat o mezinárodní ochranu." 42 5.6.2 Oddělení pobytové kontroly pátrání a eskort (OPKPE) Obecně lze říci, ţe působnost a pravomoc Oddělení pobytové kontroly pátrání a eskort jsou téměř totoţné s působností
a pravomocí Oddělení pobytových agend. Obě tyto
organizační sloţky jsou sice řízeny metodickými pokyny z Ředitelství sluţby cizinecké policie, avšak ředitelství stanoví svůj pokyn přímo pouze jednotlivému odboru cizinecké policie a tento poté kompetence rozdělí mezi oddělení pobytových agend a oddělení pobytové kontroly pátrání a eskort dle svého uváţení. V rámci jednotlivých krajů pak příslušná krajská ředitelství zajišťují materiální zabezpečení územního obvodu, jehoţ správu mají na starosti. To znamená, ţe dohlíţí na materiální zajištění i těchto nejniţších organizačních článků jimiţ
42
O nás. Policie České republiky[online]. [cit. 2011-11-14]. Dostupné z : ˂http://www.policie.cz/clanek/odborcizinecke-policie-o-nas-o-nas.aspx˂.
34
jsou OPA a OPKPE. ( viz. příloha č. IV Oddělení pobytových agend a oddělení pobytové kontroly v rámci Jihomoravského kraje) 5.7 Zařízení pro zajištění cizinců ( ZZC) Jak jiţ bylo uvedeno v předchozí kapitole, zařízení pro zajištění cizinců nazývaná také "záchyt" nebo "detence", jsou zařízení slouţící k zajištění cizinců, kterým cizinecká policie vydala rozhodnutí o správním vyhoštění a o zajištění. V zařízení jsou umístěni ti cizinci, kteří byli na našem území zajištěni jako nelegálně pobývající. Hlavním cílem takového zajištění je především zjistit pravou
totoţnost cizince. Důleţité dále je, ţe umístěni do takovéhoto
zařízení mohou být pouze osoby starší 15 let a to maximálně na dobu 180 dní.43 Zařízení pro zajištění cizinců spadá pod Správu uprchlických zařízení, která je organizační sloţkou působící pod Ministerstvem vnitra. Cizinecká policie zajišťuje pouze vnější ochranu tohoto zařízení, přijímá cizince do zařízení a propouští je ze zařízení. Jednou ze sloţek tohoto zařízení je také odbor azylové a migrační politiky. Působí zde jako rozhodčí orgán konající ve věcech týkajících se mezinárodní ochrany. 5.8 Přijímací středisko (PřS) Jedná se o střediska, která slouţí k dočasnému ubytování ţadatelů o mezinárodní ochranu. Ubytování je ţadatelům poskytováno pouze po dobu, kdy je prováděna identifikace ţadatele, vstupní pohovor, sociální šetření, vstupní zdravotní prohlídka a zahájeno řízení o udělení mezinárodní ochrany. Toto zařízení nemohou ţadatelé dobrovolně opustit. V zařízení je jim poskytnuta základní péče jako ubytování, strava, hygienické potřeby, lékařská péče, psychologické a sociální sluţby a moţnost vyuţití volnočasových aktivit. V české republice jsou tato zařízení dvě. Jedno přijímací středisko se nachází v tranzitním prostoru mezinárodního letiště Praha- Ruzyně, druhé má sídlo v Zastávce u Brna.44 5.9 Odbor azylové a migrační politiky Obecně lze odbor azylové a migrační politiky ( dále jen odbor) charakterizovat jako jeden z útvarů působících pod Ministerstvem vnitra, který vykonává působnost, která je ministerstvu vymezena. Jedná se o působnost v oblasti mezinárodní ochrany, vstupu a pobytu cizinců, uprchlictví, schengenské spolupráce, koncepce integrace cizinců a státního 43
Zařízení pro zajištění cizinců. Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra[online].[cit. 2012- 02-20]. Dostupné z ˂http://www.suz.cz/pages/6.html˂. 44 tamtéž
35
integračního programu. Odbor jako útvar ministerstva řídí Správu uprchlických zařízení, navrhuje změnu nebo zřízení zařízení pro zajištění cizinců nebo azylových zařízení. Dne 1.1.2011 přibyla do působnosti Odboru k dříve převedené agendě trvalých pobytů také agenda dlouhodobých víz a dlouhodobých pobytů.45 Odbor je členěn na 20 oddělení jejichţ pravomoc a působnost je vymezena následovně:46 1) Oddělení koordinace cizineckého správního řízení zajišťuje podmínky pro činnost odboru a výkon funkce ředitele tohoto odboru včetně jeho zástupce. Má na starosti koordinaci úkolů, které spadají do více oddělení nebo u nichţ je zapotřebí meziresortní spolupráce. Dohlíţí na materiálně technické zabezpečení odboru a obstarává všechny potřebné činnosti při běţném provozu odboru. 2) Oddělení metodiky, dozoru a kontroly v oblasti mezinárodní ochrany a trvalých pobytů nese odpovědnost za řízení o udělení (odnětí) azylu nebo doplňkové ochrany podle zákona o azylu47 a za řízení o udělení ( odnětí) doplňkové ochrany dle zákona o dočasné ochraně48. Nese odpovědnost za vydávání závazných stanovisek, která hodnotí existenci důvodu, jeţ mohou znemoţnit vycestování cizince v řízení o správním vyhoštění dle zákona o pobytu cizinců. Dohlíţí na řádnou aplikaci Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti. V uvedených oblastech působnosti oddělení vykonává dozor, kontrolu, plní úkoly na úseku metodiky a sjednocuje postupy
ve správním řízení ve vztahu k oddělení mezinárodní
ochrany. Mimo jiné nese odpovědnost za řízení o vydání či odnětí cizineckého pasu, za řízení o vydání nebo zrušení povolení k trvalému pobytu,
za řízení o přiznání či zrušení postavení
dlouhodobě pobývajícího residenta na území, za řízení o vydání, prodlouţení nebo zrušení zelené karty podle zákona o pobytu cizinců. V těchto uvedených oblastech vykonává dozor, kontrolu, plní úkoly na úseku metodiky a sjednocuje postupy v rámci správního řízení ve vztahu k oddělení trvalých pobytů. Pracoviště trvalých pobytů Praha - Letná a pracoviště trvalých pobytů Praha - Bohdalec spadají v oblasti mezinárodní ochrany a trvalých pobytů pod vedení tohoto oddělení. 45
Odbor azylové a migrační politiky. Ministerstvo vnitra České republiky [online].Last modified 26 January 2011 [cit. 2011-02-20]. Dostupné z :˂http://www.mvcr.cz/clanek/odbor-azylove-a-migracni-politiky.aspx˂. 46 tamtéž 47 Zákon č.325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů . 48 Zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů.
36
3) Oddělení trvalých pobytů Jihočeský kraj 4) Oddělení trvalých pobytů Jihomoravský kraj 5) Oddělení trvalých pobytů Královéhradecký kraj 6) Oddělení trvalých pobytů Moravskoslezský kraj 7) Oddělení trvalých pobytů Plzeňský kraj 8) Oddělení trvalých pobytů Ústecký kraj 9) Oddělení trvalých pobytů Zlínský kraj Ad 3) aţ 9) Výše uvedená oddělení trvalých pobytů jsou pověřena vedením správního řízení v 1. stupni o vydání nebo zrušení povolení k trvalému pobytu, dále o přiznání či zrušení postavení rezidenta dlouhodobě pobývajícího na území. Tato oddělení dále provádí správní úkony ve věci vydání, prodlouţení nebo zrušení zelené karty, vedou správní řízení ve věci vydání či odnětí cizineckého pasu a současně pořizují biometrické údaje. Řízení jednotlivých oddělení
trvalých pobytů můţe podléhat řízení
sousedících pracovišť trvalých pobytů.
Například oddělení trvalých pobytů v Jihomoravském kraji řídí také pracoviště trvalých pobytů kraje Vysočina. 10) Oddělení mezinárodní ochrany dohlíţí na řádnou aplikaci Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti, nese odpovědnost za řízení o udělení (odnětí) azylu, dočasné a doplňkové ochrany. Vytváří stanoviska, která závazně stanovují, zda existují důvody, které by cizinci znemoţnily vycestovat v rámci řízení o správním vyhoštění. 11) Oddělení Dublinského střediska nese odpovědnost za určení, který členský stát Evropské unie, Norska, Islandu a Švýcarska bude příslušný meritorně rozhodnout o ţádosti o azyl příslušníka třetí země (tedy nečlenské země Evropské unie). 12) Oddělení zástupčí činnosti a kasací vytváří koncepce vývoje v oblasti mezinárodní ochrany a spolupracuje při tvorbě návrhů koncepcí nových právních předpisů. Zastupuje ministerstvo v těch oblastech, ve kterých jsou mu zvláštním zákonem přiznány kompetence jednat a rozhodovat jako orgán státu. Jedná se tedy o případy zastupování ministerstva před soudy v řízení ve věcech mezinárodní ochrany včetně řízení o kasačních stíţnostech v těchto věcech, v řízení projednávající pobyt cizinců včetně řízení o kasačních stíţnostech v těchto případech, v řízení o ústavní stíţnosti ve věcech mezinárodní ochrany a ve věcech pobytu 37
cizinců a zastupování při podávání kasační stíţnosti proti rozhodnutí krajského soudu ve věci mezinárodní ochrany a pobytu cizinců. 13) Oddělení integrace cizinců a azylantů řeší problematiku integrace cizinců, nese odpovědnost za výkon, kontrolu a koordinaci činnosti, která zajišťuje integrační programy v oblasti problematiky integrace cizinců, azylantů a cizinců s prokázaným českým původem. Zajišťuje realizaci Koncepcí integrace cizinců, dohlíţí na její koordinaci. Odpovídá za realizaci Státního integračního programu. Má na starosti metodickou a kontrolní činnost ve zmíněných oblastech. 14)
Oddělení koncepcí a analýz je koordinátorem
meziresortní spolupráce v rámci
Analytického centra pro migraci a ochranu hranic, v rámci své působnosti zajišťuje mezinárodní spolupráci a vytváří analytické informace v azylové a migrační oblasti. Připravuje koncepce migrační, azylové a integrační politiky. Oddělení mimo jiné realizuje provoz kontaktního místa Evropské migrační sítě. 15) Oddělení Evropských komunitárních fondů má na starosti úkoly, které souvisejí s realizací a implementací komunitárních fondů Evropské unie v oblasti mezinárodní ochrany, migrace a azylu. Zároveň plní všechny úkoly, které plynou z členství České republiky v Evropské unii. 16) Oddělení migrace je odpovědné za plnění úkolů, které ze zákona o pobytu cizinců a zákona o zaměstnanosti plynou pro ministerstvo vnitra. Jedná se například o úkoly v rámci agendy vydávání oprávnění k zprostředkování zaměstnání. 17) Oddělení zahraničních vztahů
a informací o zemích původů
v rámci mezinárodní
spolupráce shromaţďuje a nese odpovědnost za vyuţití informací o zemích původu ţadatelů o mezinárodní ochranu. Částečně zasahuje do plánování a realizace projektů týkajících se zahraniční rozvojové spolupráce a humanitární pomoci. 18) Oddělení koordinace schengenské spolupráce a ochrany hranic dohlíţí na všechny činnosti, které souvisejí s aplikací a implementací schengenského acquis. Těmito to jsou mimo jiné i činnosti, které se týkají přímé aplikace
předpisů Evropského společenství/
Evropské unie v oblasti schengenské spolupráce. 19) Oddělení státní správy, evidencí a ekonomiky dohlíţí na řádné hospodaření odboru s finančními prostředky ze státního rozpočtu, tvoří
celostátní komunikační a informační
koncepci v rámci evidence ţadatelů o mezinárodní ochranu. Vytváří koncepci vývoje správy 38
vnitřních věcí státu a koncepci vývoje
vnější
správy pro oblast náhrady finančních
prostředků, které souvisejí s ustanoveními zákona o pobytu cizinců. Vede správní evidenci odboru, rozhoduje ve správním řízení, vykonává úkoly v oblasti personální práce. 20) Oddělení azylové a migrační legislativy realizuje úkoly, které plynou z harmonizace právního řádu České republiky s Evropským právem v rámci mezinárodní ochrany vysídlených osob a migrace.
Ručí za přípravu koncepcí právních předpisů v oblasti
mezinárodní ochrany vysídlených osob a imigrace jako například
uprchlického práva,
azylového práva, doplňkové ochrany, dočasné ochrany, překračování státních hranic, vstupu, pobytu a vycestování cizinců. Podílí se na činnosti v oblasti mezinárodního práva veřejného, jedná -li se o problematiku mezinárodní ochrany vysídlených osob a migrace. Při přípravě opatření Evropské unie v oblasti azylu a migrace se podílí na jednání ve specializovaných pracovních skupinách Rady či Komise Evropské unie.
39
6. Správní řízení o správním vyhoštění 6.1 Řízení o správním vyhoštění Podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen zákon o pobytu cizinců), je cizinecká policie příslušným orgánem ke správnímu řízení ve věci správního vyhoštění. Je správním orgánem v řízení o správním vyhoštění a také v řízení o povinnosti opustit území dle § 164 zákona o pobytu cizinců. Cizinecká policie se v řízení o správním vyhoštění řídí nejen zákonem o pobytu cizinců, ale také z. č. 500/2004 Sb., správním řádem, ve znění pozdějších předpisů a judikaturou soudů. 6.2 Postup v řízení o správním vyhoštění Pokud se cizinec pobývající na našem území dopustil porušení některého ustanovení zákona o pobytu cizinců a jeho jednání lze podřadit pod ustanovení § 50a nebo §§ 118, 119, 120 či §§ 124 - 129 zákona o pobytu cizinců,49 zahájí cizinecká policie s takovýmto cizincem za vyuţití správního řádu správní řízení o správním vyhoštění. Řízení o správním vyhoštění můţe mít dvojí podobu. Jednak můţe jít o správní řízení "na místě ", kdy je řízení vedeno s cizinci ze 3. zemí, u kterých není jistota, ţe po dobu správního řízení by se nepokusili o útěk ze země. Takovíto cizinci jsou po celou dobu
49
§ 50a zákona o pobytu cizinců upravuje situace, kdy policie( Cizinecká policie) vydává cizinci rozhodnutí o povinnosti opustit území. Dle odst. 1 pobývá-li cizinec, který je držitelem platného oprávnění k pobyt vydaného jiným členským státem Evropské unie, na území neoprávněně,policie mu vydá rozhodnutí o povinnosti opustit území. Odst. 2 uvádí, že postup podle odstavce 1 se nepoužije, pokud by cizinec mohl při pobytu na území ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Odst. 3 Rozhodnutí o povinnosti opustit území policie vydá dále a) cizinci staršímu 15 let, který nevyužil možnosti dobrovolné repatriace podle zvláštního právního předpisu (Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu),ve znění pozdějších předpisů.) za účelem opuštění území, jestliže 1. nepodal žádost o udělení mezinárodní ochrany, ačkoliv k tomu byl vyzván, 2. nevycestoval po pravomocném ukončení řízení ve věci mezinárodní ochrany z území ve lhůtě stanovené výjezdním příkazem nebo ve lhůtě do 30 dnů, nebyl-li cizinci výjezdní příkaz udělen, nebo 3. mu uplynula doba oprávnění k pobytu na území uděleného osobě požívající doplňkové ochrany (§ 124b), nebo b) cizinci, který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území a má být předán podle mezinárodní smlouvy sjednané s jiným členským státem Evropské unie přede dnem 13. ledna 2009 nebo přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství (Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. února 2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států.) (§ 129). Odst. 4 Policie v rozhodnutí podle odstavců 1 a 3 stanoví dobu k opuštění území, a to v rozmezí 7 až 60 dní. Pokud by podle rozhodnutí podle odstavců 1 a 3 měla doba k opuštění území začít běžet v době trvání zajištění cizince, začíná tato doba běžet ode dne ukončení zajištění. Pokud v průběhu doby k opuštění území je cizinec zajištěn, běh této doby se zajištěním přerušuje.
40
správního řízení cizineckou policií zajištěni. Druhou moţností je vést správní řízení s osobou, která jiţ na našem území někde trvale pobývá a dá se proto s jistotou předpokládat, ţe po dobu správního řízení ze země neuprchne. Takovýto cizinec je po celou dobu správního řízení na svobodě a o všech úkonech ve věci správního řízení o správním vyhoštění je informován písemně. Současně probíhá šetření v místě jeho trvalého pobytu na našem území, jsou vyslýcháni partneři, přátelé, známí a sousedé cizince ve věcech, které mají ověřit pravdivost cizincových tvrzení. Kontrola probíhá také na pracovních úřadech, pojišťovnách a jiných úřadech. Tyto informace jsou zjišťovány na základě podnětu oddělení azylové a migrační politiky ( dále jen OAMP) nebo z vlastní iniciativy
či pro vlastní potřebu oddělení
pobytových agend ( dále jen OPA). 6.3 Zajištění cizince Jestliţe tedy cizinecká policie zjistí, ţe se cizinec dopustil porušení některého z ustanovení zákona o pobytu cizinců ( např. cizinec pobývá na našem území bez víza, nemá cestovní doklady nebo povolení k pobytu), zajistí takového cizince na OPA podle § 27 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, který konkretizuje situace, kdy je policista oprávněn zajistit cizince. 6.3.1 Prověření informací o cizinci v databázi Policie ČR s pozitivním výsledkem cizinec již zažádal o mezinárodní ochranu Následně příslušníci cizinecké policie provedou úkony stanovené zákonem o pobytu cizinců. To znamená, ţe se v dostupných databázích policie zjistí, jestli se zajištěný cizinec jiţ v minulosti nedopustil protiprávního jednání nebo zda-li u nás jiţ nemá zahájeno řízení, pro které by jeho vyhoštění nebylo moţné. Můţe jít o případ, kdy je zajištěný cizinec azylant a pouze u sebe neměl průkaz, který by jeho stav potvrzoval. Dále můţe jít o cizince, který jiţ poţádal o azyl (mezinárodní ochranu)50 na oddělení OAMP, avšak zde mu byla ţádost zamítnuta, proto podal ţalobu ke krajskému soudu. Pokud je takováto skutečnost v databázi 50
Mezinárodní ochrana je pojem, který v sobě zahrnuje jednak azyl a také tzv. doplňkovou ochranu. Žadatel, který nesplňuje ať už z jakéhokoliv důvodu podmínky žádosti o azyl může zažádat o tzv. doplňkovou ochranu. Pro postup orgánů cizinecké policie je stanoven vnitřní předpis č. 18 Pokyn ředitele Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 23. března 2011 k problematice azylu. Čl.3 stanoví, že mezinárodní ochrana je udělována formou azylu nebo doplňkové ochrany. Příslušnost ve věci mezinárodní ochrany je podle §8 zákona o azylu dána odborům azylové a migrační politiky. § 3f odst. 2 zákona o azylu charakterizuje žadatele o udělení mezinárodní ochrany jako cizince, který požádal Českou republiku o udělení mezinárodní ochrany nebo jako cizince, který požádal o udělení mezinárodní ochrany v jiném členské státě EU, pokud je ČR příslušná k jejímu posuzování. Postavení žadatele má cizinec po dobu řízení o udělení mezinárodní ochrany a po dobu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva v případě, že tato žaloba má odkladný účinek.
41
policie potvrzena, nastává situace, kdy není moţné tohoto cizince vyhostit. Cizinecká policie následně zašle na OAMP ţádost o vydání víza za účelem strpění pobytu na území do té doby, neţ soud ve věci ţádosti o udělení mezinárodní ochrany rozhodne. Praxe ukazuje, ţe v těchto případech je zákonná úprava nedokonalá. Zákon totiţ nepamatuje na situace, kdy se například cizinec, který jiţ na OAMP zaţádal o udělení mezinárodní ochrany, na oddělení OAMP nedostaví. Protoţe zákon nedovoluje jeho práva jakýmkoliv způsobem omezit, pokusí se o útěk do jiného státu Evropské unie, kde jsou početněji zastoupeni cizinci se stejnou národností jako má on sám. To znamená, ţe se takovýto cizinec bude snaţit utéct do toho státu, kde je jiţ usídlena jeho komunita, protoţe předpokládá, ţe ta mu v jeho situaci pomůţe. Pro ilustraci například v Rakousku je usídlena komunita Čečenců, v Itálii je to komunita Rumunů a v České republice se sdruţuje komunita Vietnamců. Pokud se uprchlého cizince podaří zastihnout v některém členském státě Evropské unie, potom je dle tzv. Dublinu51 cizinec vrácen zpět do země, kde jako první zaţádal o mezinárodní ochranu ( v našem ilustračním případě bude tedy vrácen zpět do České republiky). Zde se znovu projevují mezery v zákoně, protoţe takovéhoto cizince opět nijak nelze omezit v jeho právech, má stále naprostou volnost v pohybu, kterou mu přiznává jednak zákon o pobytu cizinců i zákon o azylu. V podstatě se čeká na rozhodnutí soudu ve věci řízení o mezinárodní ochraně.
51
Tzv. Dublinské řízení ( dále jen Dublin) je institut, který je nedílnou součástí při činnosti Cizinecké policie. Je zohledňován při každé kontrole cizince na našem území prováděné Cizineckou policií. Jedná se o určité podmínky při rozhodování o udělení žádosti o mezinárodní ochranu v rámci Evropské unie( dále jen EU). Hlavním cílem Dublinského řízení je zjednodušení celého procesu souvisejícího s uplatňováním žádosti o mezinárodní ochranu v zemích EU. V souvislosti s problematikou Dublinského řízení, je nutné zmínit také informační systém EURODAC, bez kterého by institut Dublinského řízení nemohl být uplatňován. Systém EURODAC je upraven v Nařízení Rady (ES) č. 2725/2000 o zřízení systému " Eurodac" pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování Dublinské úmluvy. Dublinské řízení je nově zavedený institut. V platnost bylo uvedeno Dublinskou úmluvou 1.9.1997. V současnosti je Dublinská úmluva nahrazena tzv. Dublinem II čili Nařízením Rady (ES) č. 343/2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států. Příslušnost státu k posuzování žádosti o azyl se určuje podle určitých kritérií uvedených ve zmíněném nařízení, jako jsou rodinné vazby na občana EU, dále zda a kde bylo vydáno povolení k pobytu, vízum atd. ČEPELKA, Č., ŠTURMA, P., BÍLKOVÁ, V. Teorie a praxe azylu a uprchlictví. Praha : Nakladatelství EVA ROZTOKOVÁ- IFEC, 2006. 62 s. ISBN 80-85889-79-X. Podle Čepelky je Dublinské řízení jakýmsi společným mechanismem s cílem určit, který členský stát bude meritorně rozhodovat o žádosti o azyl. Důvody, které předcházely vzniku Dublinského řízení jsou podle Čepelky jednak zvýšený počet žadatelů o azyl, vznik Schengenského prostoru, snaha vyřešit problém s tzv. "uprchlíky in orbit" neustále obíhajícími uprchlíky, kterým je žádost o azyl členským státem odmítána pro jeho nepříslušnost, a dále problematika tzv. asylum shopping tedy situace, kdy uprchlíci zažádali o azyl v několika členských zemích EU současně. ČEPELKA, Č., ŠTURMA, P., BÍLKOVÁ, V. Teorie a praxe azylu a uprchlictví. Praha : Nakladatelství EVA ROZTOKOVÁ- IFEC, 2006. 62 s. ISBN 80-85889-79-X.
42
6.3.2 Soud mezinárodní ochranu přizná. Pokud soud cizinci mezinárodní ochranu přizná, cizinec tímto okamţikem získává azyl a dle čl. 28 Úmluvy o právním postavení uprchlíku z roku 195152 tzv. Ţenevské konvence je mu vystaven cestovní doklad. 6.3.3 Soud mezinárodní ochranu zamítne a nic nebrání v navrácení cizince do domovské země Jestliţe však soud ( Nejvyšší správní soud jako soud odvolací) cizinci ţádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne z důvodů nesplnění podmínek pro přiznání azylu, musí současně rozhodnout také OAMP, ţe neexistují skutečnosti, které by bránily v navrácení cizince do jeho země. Cizinec má následně 30 dnů na vyřízení svých osobních náleţitostí a opuštění území. Pokud v této 30-ti denní lhůtě území neopustí a cizinecká policie ho zadrţí, následuje jeho umístění v záchytném zařízení pro zajištění cizinců. Současně cizinecká policie poţádá ambasádu jeho domovské země, aby cizinci vystavila náhradní cestovní doklady. Následuje vyhoštění cizince za doprovodu eskortní sluţby na některé z mezinárodních letišť v České republice. Eskortní sluţba dohlédne na řádné nastoupení cizince do letadla. Jestliţe však cizinec ve stanovené 30-ti denní lhůtě naše území neopustí a cizinecká policie ( Policie ČR) ho nezadrţí, potom ho nečeká ţádný postih. Zde je
opět patrná
nedostatečná zákonná úprava. Určité prodlouţení doby pobytu cizince na našem území lze legalizovat podáním ţádosti o vydání výjezdního příkazu na některém z útvarů cizinecké policie. Cizinec má moţnost zaţádat o výjezdní příkaz53 v 30-ti denní lhůtě, která mu je stanovena na vyřízení 52
V čl. 28 Úmluvy o právním postavení uprchlíku z roku 1951 tzv. Ženevská konvence je uvedeno, že 1. smluvní státy vystaví uprchlíkům, kteří se nacházejí zákonně na jejich území, cestovní doklady, které jim umožní cestování mimo jejich území, pokud tomu nebrání závažné důvody státní bezpečnosti nebo veřejného pořádku; předpisy uvedené v dodatku k této úmluvě se vztahují na tyto průkazy. Smluvní státy mohou vystavit cestovní doklad každému jinému uprchlíkovi, který se nachází na jejich území, a musí zejména příznivě posuzovat vystavení takového cestovního dokladu uprchlíkům na svém území, kteří nemají možnost obdržet cestovní průkaz od země jejich zákonného pobytu. 2. Cestovní doklady vystavené uprchlíkům podle předcházejících mezinárodních dohod mezi smluvními stranami, musí být smluvní státy uznávány a považovány za stejně platné jako doklady, které byly vydány uprchlíkovi na základě tohoto článku. 53 "Výjezdní příkaz má tvar štítku. Do cestovního dokladu jej vyznačí Policie ČR, Ministerstvo vnitra nebo Ministerstvo zahraničních věcí. V odůvodněných případech může být výjezdní příkaz vyznačen mimo cestovní doklad. Výjezdní příkaz obsahuje údaje o totožnosti, číslo cestovního dokladu a dobu, ve které je cizinec povinen z území vycestovat. V odůvodněných případech je pro vycestování určen hraniční přechod." Výjezdní příkaz. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky[online]. [cit. 2012-02-27]. Dostupné z: ˂http://www.mzv.cz/jnp/cz/informace_pro_cizince/obecne_vizove_informace/vyjezdni_prikaz.htmlc˂.
43
osobních záleţitostí a opuštění území. Vydáním výjezdního příkazu můţe dojít k legálnímu prodlouţení pobytu na našem území aţ o 60 dnů. Výjezdní příkaz se zaznamenává do cestovního dokladu a stanoví přesné datum, ke kterému musí cizinec naše území opustit. Obecně při řízení o udělení mezinárodní ochrany cizinec vţdy odevzdává pas na OAMP. Pokud je mu azyl zamítnut, pas je mu vrácen. Jestliţe cizinec nemá dostatek finančních prostředků na zakoupení letenky do domovské země, můţe poţádat o pomoc neziskovou organizaci IOM54, která cizincům zajišťuje dobrovolné asistované návraty. 6.3.4 Soud mezinárodní ochranu zamítne - existují skutečnosti, pro které nelze cizince vyhostit Pokud cizinec nesplnil podmínky pro udělení mezinárodní ochrany ( azylu) a zároveň zde existují skutečnosti uvedené v § 179 zákona o pobytu cizinců, nelze cizince z naší země vyhostit. Skutečnosti, které zákon o pobytu cizinců charakterizuje jako důvody znemoţňující vycestování jsou uvedeny v § 179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Jsou to existence důvodné obavy, ţe pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehoţ je státním občanem, nebo v případě, ţe je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, hrozilo by mu skutečné nebezpečí váţné újmy podle odstavce 2 a proto nemůţe nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí vyuţít ochrany státu, jehoţ je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.
54
" International Organization for Migration (IOM) je mezivládní organizace s hlavním sídlem v Ženevě. Byla založena v roce 1951 a v srpnu 2006 měla již 118 členských států a 20 pozorovatelů. IOM požívá plného statutu právnické osoby a jako subjektu mezinárodního práva jsou jí přiznávány veškeré výsady a imunity, viz.čl. 1 (odst.2, písm.j) Úmluvy o výsadách a imunitách odborných organizací. V České republice působí Mezinárodní organizace pro migraci od roku 1998 na základě smlouvy podepsané mezi IOM a Českou republikou dne 15. října 1997. Zpočátku se zabývala zejména hlavním programem, což jsou dobrovolné asistované návraty. IOM Praha tímto programem nabízí migrantům možnost se dobrovolně vrátit do zemí původu bez administrativních průtahů. Jedná se především o nabídku těm azylantům, kteří přerušili azylové řízení, nebo jejich žádost o azyl byla zamítnuta, cizincům, kteří nemají dostatek potřebných dokumentů pro návrat do zemí původu a v případě dalšího setrvání na území České republiky jim hrozí deportace. IOM Praha pomáhá migrantům získat právní postavení pomocí zprostředkování a zajištění platných cestovních dokumentů tak, aby mohli legálně opustit Českou republiku a vrátit se do země svého původu. Výhodou je pak především to, že se vrací jako běžní turisté, bez informování lokálních úřadů. Nejvíce klientů tohoto programu pochází v současné době z Moldavska, Číny, Gruzie a dalších dvaceti šesti států světa. Mezinárodní organizace pro migraci se celosvětově snaží doplnit program dobrovolných návratů reintegračními projekty, které usnadní migrantům návrat do běžného života v zemi původu. " O nás. Mezinárodní organizace pro migraci IOM[online].Last modified 2005[cit.2012-02-27]. Dostupné z :˂http://iom.ecn.cz/o-nas.shtml˂.
44
Odst. 2 téhoţ zákona váţnou újmou rozumí a) uloţení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či poniţující zacházení nebo trestání, c) váţné ohroţení ţivota nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d)
pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s
mezinárodními závazky České republiky. Odst. 3 zákona o pobytu cizinců uvádí, ţe ustanovení odstavce 1 neplatí, je-li důvodné podezření, ţe cizinec a) se dopustil trestného činu proti míru, válečného trestného činu nebo trestného
činu
proti
lidskosti
ve
smyslu
mezinárodních
dokumentů obsahujících
ustanovení o těchto trestných činech, b) spáchal zvlášť závaţný zločin, c) se dopustil činů, které jsou v rozporu se zásadami a cíli Organizace spojených národů, nebo d) představuje nebezpečí pro bezpečnost státu. Odst. 4 téhoţ zákona dále konkretizuje, ţe stanovení odstavce 1 dále neplatí, pokud cizinec a) ke spáchání činů uvedených v odstavci 3 podněcuje nebo se na jejich spáchání účastní, nebo b) se mimo území dopustil jednoho či několika trestných činů odlišných od trestných činů uvedených v odstavci 3, opustil-li stát, jehoţ je cizinec občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství stát jejího posledního trvalého bydliště s cílem vyhnout se trestnímu stíhání za ně, za předpokladu, ţe jde o skutky, za něţ lze v České republice udělit trest odnětí svobody. Podle odst. 5 zákona o pobytu cizinců se v případě podle odstavce 3 nebo 4 umoţní cizinci vyhledat si nejdéle do 60 dnů přijetí v jiném státě. Pokud cizinec doloţí, ţe přijetí v jiném státě nezískal, umoţní mu policie podat ţádost o udělení víza [§ 33 odst. 1 písm. a)]55. Pokud tedy nelze z výše uvedených důvodů cizince z naší země vyhostit, je cizinci udělena tzv. dočasná ochrana, jak plyne jiţ z názvu, tato ochrana má pouze dočasnou dobu působnosti. Po uplynutí skutečností, které brání návratu cizince do domovské země, její platnost končí. Cizinec, kterému je udělena dočasná ochrana získá obdobné podmínky jako azylant. To znamená, ţe po dobu trvání dočasné ochrany má obdobné postavení jako cizinec
55
§ 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců uvádí, že ministerstvo udělí vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území cizinci, kterému ve vycestování z území brání překážka na jeho vůli nezávislá nebo jsou-li splněny podmínky podle § 179 odst. 5.
45
s povolením k trvalému pobytu a v některých případech i jako občan České republiky. Takovýto cizinec má například nárok na sociální a finanční pomoc.56 6.3.5 Prověření informací o cizinci v databázi Policie ČR s negativním výsledkem. Jestliţe příslušníci cizinecké policie v dostupných databázích Policie ČR nezjistí ţádné skutečnosti nasvědčující tomu, ţe zajištěný cizinec se jiţ v minulosti dopustil protiprávního jednání nebo ţe u nás jiţ má zahájeno řízení, pro které by jeho vyhoštění jiţ nebylo moţné, je cizinec převez za doprovodu cizinecké policie na nejbliţší útvar, kde bude podroben daktyloskopování. ( Například OPA Valtice má nejbliţší přístroj pro daktyloskopování v ZZC Poštorná, který zde stále funguje i po zrušení tohoto zařízení.) Zde jsou jeho otisky prstů nascanovány speciálním přístrojem57. Data s otisky prstů jsou
elektronicky zaslána do
centrální evidence v Praze. Výsledkem je nejprve lustrace v České republice v rámci systému AFIS a následně i v systému EURODAC v rámci Evropské unie. 6.3.6 Lustrace v daktyloskopickém systému EURODAC s pozitivním výsledkem Pokud je prověřením otisků prstů v systému EURODAC zjištěna shoda, to znamená ţe cizinec jiţ v některé z členských zemí Evropské unie zaţádal o azyl, jedná se
o tzv.
"Dublinské řízení "58 neboli "Dublin" a s cizincem nemůţe být zahájeno správní řízení o
56
Dále viz. §§ 29-33 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů. Jde o přístroj podobný hracímu automatu, kde je scanovací plocha, pro umístění dlaní a následné načtění otisků prstů prověřovaného objektu. 58 Konkrétní postupy při zjišťování tzv. Dublinských případů jsou uvedeny v části třetí Součinnostní dohody k dublinskému řízení. V čl. 12 této dohody je stanoven postup v případě zajištění cizince do Zařízení pro zajištění cizinců.V odst. 1 je uvedeno, že odbor cizinecké policie krajského ředitelství policie, případně organizační článek ředitelství služby, který rozhodl o zajištění cizince, zabezpečí porovnání otisků prstů cizince v systému EURODAC. Tento systém vede evidenci cizinců ve dvou kategoriích. Pokud je zjištěna shoda otisků prstů v systému EURODAC podle čl. 12 odst. 1 písm. a) Součinnostní dohody k dublinskému řízení, může se jednat o dvě kategorie cizinců. Do první kategorie spadají cizinci, kteří zažádali o azyl, do druhé potom cizinci, kteří překročili vnější hranici EU ilegálně. Na základě takového zjištění je informován OAMP o osobních datech cizince, zda bylo již zahájeno řízení o udělení mezinárodní ochrany v některém z členských států EU, zda se zdržoval či pobýval v některém členském státě EU, informace o cestovních dokladech a dokladech totožnosti a název Zařízení pro zajištění cizinců ve kterém je cizinec v současnosti umístěn. Dále jsou na OAMP zaslány přílohy jako kopie dokladů totožnosti a další materiály, které slouží jako důkaz např. rozhodnutí ve věci žádosti o azyl podané v jiném členském státě EU, letenky, jízdenky, hotelové účty a jiné podklady dokládající pobyt cizince v jiném členském státě EU. V neposlední řadě jsou odboru azylové a migrační politiky zaslány veškeré kontakty na správní orgán, který rozhodl o zajištění cizince. Pokud není zjištěna shoda v systému EURODAC čl.12 odst. 1 písm. b) Součinnostní dohody k dublinskému řízení a je doložen či předpokládán vstup z členského státu EU, nebo jsou zjištěny skutečnosti k žádosti o mezinárodní ochranu podané v jiném členském státě EU, jsou OAMP zaslány informace jako v případě shody otisků prstů se systémem EURODAC, avšak tyto informace jsou navíc doplněny o výsledky z readmisního řízení. Následně OAMP informuje odbor cizinecké policie krajského ředitelství policie, nebo organizační článek ředitelství služby cizinecké policie, podle toho který rozhodoval o zajištění cizince a o skutečnosti, že je v případě cizince vedeno tzv." dublinské řízení", o předpokládaném postupu ve věci a současně informuje také 57
46
správním vyhoštění. Cizinec je dočasně umístěn v některém ze zařízení pro zajištění cizinců v České republice, zatímco cizinecká policie konkrétně OAMP kontaktuje ten členský stát Evropské unie, ve kterém cizinec poprvé zaţádal o udělení mezinárodní ochrany, současně se dohodne eskort a převzetí cizince do tohoto státu. Veškeré další náleţitosti v rámci pobytu cizince na území Evropské unie jiţ bude dále řešit tento stát. 6.3.7 Lustrace v daktyloskopickém systému AFIS s pozitivním výsledkem. Jestliţe je z výsledku lustrace patrné, ţe proti prověřovanému cizinci jiţ v minulosti bylo zahájeno správní řízení o správním vyhoštění, to znamená, ţe cizinec maří rozhodnutí správního orgánu a dopouští se tak trestného činu dle § 337 odst. 1 písm. b) z. č. 40/ 2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, informuje se státní zástupce a zahájí se proti tomuto cizinci trestní řízení. Takováto skutečnost můţe být také důvodem pro zvýšení doby zákazu pobytu na našem území.
Proti cizinci můţe být zahájeno
tzv. zkrácené
přípravné řízení ve lhůtě 48 hodin, po kterou můţe být zadrţen jak je uvedeno v §§ 179 a 179f z. č. 40/ 2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. 6.3.8 Prověření informací o cizinci v databázi Policie ČR s pozitivním výsledkem zahájení správního řízení o správním vyhoštění. Jakmile je
příslušníky cizinecké policie v dostupných databázích Policie ČR
prokázáno, ţe cizinec narušuje veřejný pořádek, opakovaně krade, pracuje v zemi na černo, má padělané doklady nebo pobývá na našem území bez víza či bez cestovních dokladů, přistoupí se k zahájení správního řízení o správním vyhoštění. 6.3.8.1 Ustanovení tlumočníka Prvním krokem před zahájením správního řízení o správním vyhoštění je podle § 16 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen správní řád), ustanovení tlumočníka. Tento je buď vybrán ze seznamu vedeného u krajského soudu nebo je ustanovena osoba jiná, která má dostatečné jazykové znalosti a podepíše prohlášení, ţe byla dostatečně poučena o svých povinnostech při tlumočení. Podle správního řádu si tlumočníka hradí cizinec ze svých nákladů, ale u správních řízení zahájených ex offo hradí náklady na tlumočníka Policie ČR.
příslušné Zařízení pro zajištění cizinců, ve kterém je cizinec umístěn ( čl. 12 odst. 1 písm. b) Součinnostní dohoda k dublinskému řízení).
47
6.3.8.2 Oznámení o zahájení správního řízení o správním vyhoštění Do okamţiku oznámení zahájení správního řízení je cizinec zajištěn podle zákona o Policii ČR. Od okamţiku oznámení zahájení správního řízení zajištění cizince končí, ţádný zákon neumoţňuje jakýmkoliv způsobem zajistit cizincovu přítomnost. Jedinou moţností je vydání příkazu na místě podle § 150 z. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ale to se v praxi ukazuje jako nereálné, protoţe takový příkaz většinou nemá cizinecká policie připraven předem. Pokud by došlo k situaci, ţe by za cizince jednal jeho právní zástupce, potom by se tato situace značně zkomplikovala. V praxi se tak doposud ještě nestalo, ale i zde je zřejmé, ţe zákon na tyto situace nepamatuje. Chybí právní úprava, která by tuto mezeru v zákoně řešila. Běţně si cizinecká policie tedy nechává cizince na OPA. Cizinec má pouze povinnost být přítomen při sepisování všech podkladů nutných pro řízení o správním vyhoštění na OPA. 6.3.8.3 Sepsání protokolu o vyjádření účastníka správního řízení S cizincem je sepsán protokol dle § 18 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb.,ve znění pozdějších předpisů, ve kterém se uvede, čeho se cizinec dopustil a dle jakého ustanovení zákona je zahájeno správní řízení. Mimo těchto náleţitostí protokol dále obsahuje část s dotazníkem, ve kterém má zodpovědět otázky týkající se například zdravotního stavu cizince, povolení k pobytu, osobního stavu a jiných oblastí, ze kterých má cizinecká policie zjistit potřebné informace. Protokol poskytuje cizinecké policii veškerá potřebná data a podklady týkající se daného cizince, těmi jsou například lustrace jízdenek, fotokopie cestovních dokladů. Všechny tyto skutečnosti se ověřují v sytému AFIS a EURODAC. Cizinec má moţnost vyjádřit se ke všem podkladům policie. Pokud se zpochybní některá část otázky uvedená v protokolu, například se prokáţe, ţe cizinec má v Evropské unii blízké příbuzné nebo ţe se nedopustil dostatečného porušení zákona nebo ţije s Češkou a má s ní dítě, potom není moţné cizince vyhostit. Pobyt cizince bez víza ještě neopravňuje cizineckou policii cizince vyhostit, jestliţe má vztah k České republice, to znamená, ţe je rodinným příslušníkem občana Evropské unie59. Pokud by takovýto cizinec opakovaně páchal
59
Rodinného příslušníka charakterizuje § 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky , ve znění pozdějších předpisů. V definici rodinného příslušníka je náš zákon mírnější, protože říká, že rodinným příslušníkem může být také osoba podle § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Naopak směrnice 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, v čl. 2 uvádí definici rodinného příslušníka občana Evropské unie přísněji. Implementací této směrnice došlo ke změně - novelizaci zákona o pobytu cizinců.
48
přestupky, bylo by moţné ho vyhostit jako rodinného příslušníka občana Evropské unie za podmínek § 119 odst. 2 zákona o pobytu cizinců60 6.3.8.4 Podepsání protokolu a jeho zaslání společně s žádostí o vydání závazného stanoviska na OAMP Tento protokol se zasílá na Oddělení azylové a migrační politiky ( OAMP). OAMP prověří, zda-li neexistují důvody znemoţňující vycestování
podle § 179 zákona o pobytu
cizinců. Při prověřování se OAMP řídí mimo jiné také výročními zprávami nevládních mezinárodních organizací nebo CIA, které poskytují informace o stavu lidských práv a o bezpečnosti a situaci v dané zemi. 6.3.8.5 Vydání Závazného stanoviska OAMP Útvar OAMP dále zjišťuje prostřednictvím OPA, zda-li cizinec sám nepociťuje, ţe by mu v rodné zemi hrozilo nějaké nebezpečí. Pro ilustraci uvádím situaci, kdy například ţeně by hrozilo zabití její rodinou, protoţe se provdala za jiného muţe. V takovémto případě by OAMP zamítlo její vycestování, to znamená, ţe by zastavilo správní řízení o správním vyhoštění. Ţeně by byl dán kontakt na Přijímací středisko Praha - Ruzyně nebo Zastávka u Brna, kde by byla dočasně ubytována jako ţadatelka o mezinárodní ochranu. Jestliţe OAMP shledá, ţe vycestování cizince je moţné, zašle takovéto rozhodnutí stanovisko elektronicky. Následně do 5-ti pracovních dnů musí být toto Závazné stanovisko doručeno poštou. Pokud ale OAMP vydá stanovisko obsahující výrok, ţe vycestování není moţné, OPA správní řízení zastaví. 6.3.8.6 Vydání rozhodnutí o správním vyhoštění Můţe nastat také situace, kdy OPA vydá rozhodnutí o správním vyhoštění, které nebude vykonatelné, ale bude platné. Vykonatelným se stane v okamţiku, kdy se situace v domovské zemi cizince změní natolik, ţe bude moţné cizince vyhostit, aniţ by mu hrozilo
60
Podle § 119 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky , ve znění pozdějších předpisů, lze rozhodnutí o správním vyhoštění občana Evropské unie nebo jeho rodinného příslušníka, který na území pobývá přechodně, vydat pouze v případě, že občan Evropské unie nebo jeho rodinný příslušník a) ohrožuje bezpečnost státu, b) závažným způsobem narušuje veřejný pořádek; to neplatí, jde-li o občana Evropské unie, který pobývá na území nepřetržitě po dobu nejméně 10 let, nebo c) ohrožuje veřejné zdraví tím, že trpí závažnou nemocí, pokud k takovému onemocnění došlo do 3 měsíců po vstupu na území.
49
nějaké nebezpečí. I v takovéto situaci však cizinec můţe zaţádat o azyl a pokud jeho ţádost bude vyřízena kladně, rozhodnutí o správním vyhoštění pozbude platnost, bude zrušeno. Po vydání rozhodnutí o správním vyhoštění má cizinec vţdy moţnost po dobu 7 dnů zaţádat o azyl nebo se proti takovémuto rozhodnutí můţe odvolat. Řízení poté trvá i 2 aţ 3 roky. Po tuto dobu má cizinec právo v naší zemi pobývat. Často se v praxi stává, ţe cizinky v průběhu řízení otěhotní s Čechem nebo
se cizinci zamilují do Češek a
přistoupí k
souhlasnému prohlášení o otcovství (za úplatu se nechají napsat do rodného listu dítěte) . Takovéto skutečnosti mají za následek, ţe vyhoštění pozbývá svou váhu, protoţe cizinci se stávají rodinnými příslušníky občana Evropské unie a mohou být vyhoštěni pouze za podmínky, ţe závaţně narušují veřejný pořádek. To se v praxi stává velmi zřídka, proto tito cizinci nemohou být z naší země vyhoštěni. Řízení o správním vyhoštění mohlo být dříve vedeno i s osobou starší 16-ti let. Nynější zákonná úprava umoţňuje vést řízení jen s osobou starší 18-ti let. Pro osoby mladší 18 -ti let je nutné ustanovit opatrovníka, kterého určí usnesením podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, cizinecká policie za současného informování odboru sociálních věcí. Opatrovníkem můţe být pracovník odboru sociálních věcí nebo nezávislá osoba určená policií. Opatrovník přijímá veškeré listiny a zastupuje nezletilého v celém řízení. Vydáním meritorního rozhodnutí o správním vyhoštění končí správní řízení. Ve výroku rozhodnutí o správním vyhoštění je stanovena doba, po kterou můţe cizinec dobrovolně opustit území. 6.4 Shrnutí Počátek doby, po kterou nelze cizinci umoţnit vstup na území členských států Evropské unie, se stanoví v souladu s ustanovením § 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. ode dne , kdy uplyne doba pro vycestování z území České republiky. Podle ustanovení § 118 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ( dále jen zákon č. 326/1999 Sb.) se doba k vycestování z území české republiky stanovuje do 30 dnů po nabytí právní moc rozhodnutí. Současně se pro případ, ţe by rozhodnutí o správním vyhoštění bylo ve lhůtě stanovené k vycestování nevykonatelné z důvodů podle ustanovení § 119, § 119a, § 179 nebo § 172 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. nebo z důvodu dle ustanovení § 32 50
odst. 5 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, v platném znění, stanovuje doba k vycestování z území ČR do 30 dnů ode dne odpadnutí těchto důvodů."61 Cizinec má tedy stanovenu lhůtu na dobrovolné vycestování ze země. Můţe také zaţádat Odbor cizinecké policie o vystavení výjezdního příkazu. Jak je jiţ uvedeno výše, vydáním výjezdního příkazu můţe dojít k legálnímu prodlouţení pobytu na našem území aţ o 60 dnů. Výjezdní příkaz se zaznamenává do cestovního dokladu a stanoví přesné datum, ke kterému musí cizinec naše území opustit. Pokud cizinec rozhodnutí o správním vyhoštění nerespektuje, to znamená, ţe ve stanoveném období dobrovolně z území nevycestuje, je cizineckou policií zajištěn podle § 124, § 124 a nebo § 124b zákona o pobytu cizinců. Cizinecká police následně zaţádá Ředitelství sluţby cizinecké policie o zajištění letenek a eskortování cizince na mezinárodní letiště.
61
Data získaná při konzultaci s nprap. Josefem Vražinou dne 24.2.2012.
51
7. Aspekty právní úpravy související se správním vyhoštěním problematika správního vyhoštění v praxi 7.1 Pojem veřejný pořádek Jednou z problematických oblastí správního vyhoštění v praxi narušení veřejného pořádku", který souvisí s omezením svobody pohybu -
je-li nebezpečí, ţe
by mohl ohrozit bezpečnost státu, závaţným způsobem narušit veřejný pořádek nebo mařit anebo zatěţovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění..." V takovém případě je policie oprávněna cizince při splnění dalších podmínek zajistit, a tedy jej opět de iure omezit na svobodě. Cizinec můţe být aplikací uvedeného pojmu téţ omezen na své svobodě pobytu, neboť mu nebude např. povoleno zůstat na území ČR, či do něj vstoupit."62 V dosavadní judikatuře NSS nebyl výklad tohoto pojmu dostatečně konkretizován, přestoţe je judikatura v této problematice poměrně početná. NSS se ve své argumentaci například opíral o směrnici č. 2004/38/ES, která ačkoliv byla implementována do zákona o pobytu cizinců, nezmírnila mezery tohoto zákona. Čl. 27 odst. 2 směrnice č. 2004/38/ES uvádí, ţe opatření, která jsou přijatá z důvodu veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti musejí být aplikována podle zásady přiměřenosti a musejí být zaloţena výlučně na osobním chování dotyčné osoby. Předchozí odsouzení pro trestný čin samo o sobě přijetí takových opatření neodůvodňuje. Osobní chování dotyčného jednotlivce musí představovat skutečné, aktuální a dostatečně závaţné ohroţení některého ze základních zájmů společnosti. Odůvodnění, která přímo nesouvisí s dotyčnou osobou nebo souvisejí s generální prevencí, nejsou přípustná. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2009 č. j. 5 As 51/2009 - 72, je stanoveno, ţe
pojem veřejný pořádek je potřeba vykládat eurokonformně, čili v souladu s
judikaturou, s acquis communautaire63 a se směrnicí Evropského soudního dvora.64 Ani 62
HONUSKOVÁ, V. Společný evropský azylový systém: zásahy do osobní svobody.Editoři Dalibor Jílek, Pavel Pořízek. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. s.206. ISBN 978-80-7357-490-1. 63 Současný vývoj v České republice je silně ovlivněn vytvářením azylového acquis communautaire, práva vytvářeného orgány Evropského společenství. Společně s azylovým acquis je také vytvářena legislativa sbližující postupy při řešení přílivu krátkodobých i dlouhodobých migrantů do členských států Evropské unie... Azylové acquis směřuje k zajištění shodných kritérií pro proces přijímání i posuzování žádostí o azyl, resp. o přiznání statusu uprchlíka, v kterémkoliv členském státě EU" Jak uvádí Čepelka dále, díky tomuto právu orgánů
52
opakované porušení zákonů České republiky nemusí být porušením veřejného pořádku ve smyslu eurokonformního výkladu a samo o sobě nemusí nutně znamenat trvající ohroţení veřejného pořádku. Přesněji: „ "veřejný pořádek" ve smyslu § 87k odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a čl. 27 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, nemůţe být interpretován dle libovůle aplikujícího správního orgánu. Výklad pojmu veřejný pořádek je v kontextu práva občanů Evropské unie svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států limitován sekundárním právem Evropských společenství a zejména pak konzistentní judikaturou Evropského soudního dvora. Aplikace výhrady veřejného pořádku předpokládá kromě samotného porušení práva i existenci skutečného a dostatečně závaţného ohroţení, kterým je dotčen základní zájem společnosti, přičemţ však samo odsouzení pro trestný čin ještě bez dalšího aplikaci výhrady veřejného pořádku neumoţňuje.“ 65 Při hledání odpovědi na otázku, zda posuzované jednání můţe „ závaţným způsobem narušit veřejný pořádek“, je potřeba souběţně zvaţovat, jednak do jaké míry je toto jednání obecně závaţné ve smyslu společenské nebezpečnosti a jednak do jaké míry narušuje právě zájmy chráněné zákonem o pobytu cizinců, tedy fungování takového reţimu pobytu vstupu cizinců na české území a jejich pobytu zde, který bude jak v souladu se zájmy ČR jako celku, tak bude respektovat lidská práva těchto cizinců.“ 66 Protoţe senát NSS shledal, ţe dosavadní výklad pojmu „ závaţné narušení veřejného pořádku“ v judikatuře NSS je rozporný, postoupil věc rozšířenému senátu. Ten v usnesení ze dne 26.7. 2011, č. j. 3 As 4/2010-151 uvedl následující: „ Při výkladu pojmu " veřejný pořádek " , resp. " závaţné narušení veřejného pořádku", pouţívaných v různých kontextech Evropského společenství je předcházeno situacím, kdy uprchlíci žádali o azyl v několika členských zemí EU současně za účelem zvýšení jejich šance na úspěch, neboť v každé zemi byla jejich žádost posuzována jinak tzv. asylum forum shopping. Nebo naopak docházelo k situacím, že žádný ze státu EU nechtěl jejich žádost meritorně rozhodnout tzn. , že argumentoval svou nepříslušností tzv.refugees in orbit. Společná azylová politika, včetně společného evropského azylového systému je součástí cíle Evropské unie spočívajícího v postupném vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva otevřeného těm, kdo pod tlakem okolností hledají ochranu v Evropské unii." ČEPELKA, Č., ŠTURMA, P., BÍLKOVÁ, V. Teorie a praxe azylu a uprchlictví. Praha : Nakladatelství EVA ROZTOKOVÁ- IFEC, 2006. 52 s., 77-78 s. ISBN 80-85889-79-X. 64 Evropský soudní dvůr vždy zdůrazňoval, že výhrada veřejného pořádku představuje výjimku ze základní zásady volného pohybu osob, kterou je třeba vykládat restriktivně a jejíž rozsah nemohou členské státy určovat jednostranně(Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2009 č. j. 5 As 51/2009- 72). 65 Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 09.10.2009, čj. 5 As 51/2009 - 68. 66 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16.5.2007, č.j. 2 As 78/2006-64.
53
zákona o pobytu cizinců, je třeba brát v úvahu nejen celkový smysl dané právní úpravy, ale přihlíţet i k rozdílným okolnostem vzniku, původu a účelu jednotlivých ustanovení, v nichţ jsou tyto pojmy uţity. Narušením veřejného pořádku podle § 119 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, můţe být takové jednání, které bude představovat skutečné, aktuální a dostatečně závaţné ohroţení některého ze základních zájmů společnosti ( viz čl. 27 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES). I v takovém případě je však nutno zohlednit individuální okolnosti ţivota cizince a přihlédnout k jeho celkové ţivotní situaci.“ Veřejný pořádek je pro svou neurčitost problematickým pojmem. V zákoně chybí jeho legální definice. Jedině praxí správních orgánů je vytvářen jeho obsah. Obecně lze říci, ţe veřejným pořádkem je takový stav, při kterém jsou respektována a dodrţována pravidla chování. V případě porušení těchto pravidel, je správním orgánům dána pravomoc v souladu se zákonem o pobytu cizinců chránit společnost a stát proti narušování veřejného pořádku. Pojem veřejný pořádek v rámci zákona o pobytu cizinců má vyjadřovat zájem na zachování ochrany společnosti v souvislosti se vstupem a pobytem cizinců na našem území. Konkrétně má být tento pojem interpretován tak, aby bylo zajištěno, ţe pobyt cizinců na našem území bude plně v souladu se zákonem o pobytu cizinců stejně jako s ostatními zákonnými normami platnými na našem území.
Správný výklad pojmu veřejný pořádek má mimo jiné zabránit
obcházení a zneuţívání zákona v souvislosti s pobytem cizinců na našem území. Správní orgán musí při výkladu pojmu veřejný pořádek postupovat v souvislosti s judikaturou NSS. Konkrétně musí zohlednit usnesení rozšířeného senátu ze dne 26.7. 2011, č. j. 3 As 4/2010151, který sjednotil pojmy "veřejný pořádek" a "závaţné porušení veřejného pořádku". Rozšířený senát v usnesení specifikoval veřejný pořádek jako souhrn norem právních, morálních, náboţenských, politických a sociálních
... nelze hledět vedle intenzity
porušení určité normy pouze na „blízkost porušené normy k zájmům chráněným předpisem“, ... S pouţitím argumentu ad absurdum by pak totiţ bylo moţné povaţovat kaţdé porušení normy cizineckého zákona za narušení veřejného pořádku, neboť kaţdá norma v daném zákoně obsaţená sleduje jeho účel."67 Rozšířený senát dále uvedl, ţe pojem veřejný pořádek je třeba vykládat eurokonformně, tedy v souladu s judikaturou a směrnicí Evropského soudního dvora68. K tomuto rozšířený senát v zmiňovaném usnesení konkrétně v bodě 52 konstatoval, ţe
Soudní dvůr stanovil obecný test pouţití výhrady veřejného pořádku, který
„předpokládá kromě společenského nepořádku, který představují všechna porušení práva, 67
Usnesení rozšířeného senátu ze dne 26.7. 2011, č. j. 3 As 4/2010-151, bod 35. Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. 68
54
existenci skutečného, aktuálního a dostatečně závažného ohrožení některého ze základních zájmů společnosti.”; tedy, 1) nestačí pouhé porušení práva, ale 2) musí existovat skutečná a dostatečně závaţná hrozba, 3) dotýkající se základního zájmu společnosti... Tento závěr se ostatně nyní promítá i do znění čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES."69 Výše zmíněné argumenty rozšířeného senátu NSS je třeba chápat pouze jako obecné zásady, které mají být jakýmsi vodítkem při interpretaci pojmu veřejný pořádek v aplikační praxi správních orgánů. Správní orgány mají nelehký úkol vypořádat se v odůvodněních svých rozhodnutí s interpretací tohoto pojmu. Nejenţe musejí přihlíţet ke skutečnostem kaţdého případu velmi individuálně, ale v odůvodněních svých rozhodnutí musejí věcně argumentovat s poukazem na stále poněkud nejasnou judi veřejný pořádek" , ba naopak se do tohoto pojmu vnesly další nejasnosti, které i nadále komplikují činnost příslušníků cizinecké policie v praxi.
veřejný pořádek" judikatura vytvořila řadu
dalších nedefinovatelných pojmů.70 7.2 Problematika okamžiku zařazení cizince do evidence nežádoucích osob Dalším problémem se kterým se příslušníci cizinecké policie dlouhodobě potýkali v praxi při správním vyhošťování
bylo, odkdy je
moţné zařadit cizince do evidence
neţádoucích osob ( dále jen ENO). To znamená, kdy nastává okamţik, od kterého nesmí cizinec vstoupit na území České republiky - okamţik zákazu pobytu podle § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců71. To úzce souviselo také s následným moţným trestním řízením v případě, ţe cizinec se podobu zákazu vstupu na naše území nadále zdrţoval. Novela zákona o pobytu cizinců z roku 2005 stanovila, ţe lhůta, odkdy je cizinec zařazen do ENO, počíná běţet okamţikem, kdy cizinec opustil území. Pokud ale cizinec podal ţalobu k soudu nebo zaţádal o mezinárodní ochranu apod., lhůta se automaticky posunovala. Pokud podle § 119
69
Usnesení rozšířeného senátu ze dne 26.7. 2011, č. j. 3 As 4/2010-151, bod 52. Pohled na problematiku pojmu " veřejný pořádek" podle nprap. Josefa Vražiny, se kterým jsem se plně ztotožnila. 71 §118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců stanoví, že správním vyhoštěním se rozumí ukončení pobytu cizince na území, které je spojeno se stanovením doby k vycestování z území a doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie. Dobu, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie, stanoví policie v rozhodnutí o správním vyhoštění cizince. V odůvodněných případech lze rozhodnutím stanovit hraniční přechod pro vycestování z území. § 118 odst. 3 téhož zákona uvádí, že doba k vycestování z území se stanoví v rozmezí 7 až 60 dnů. Je-li rozhodnutí o správním vyhoštění vydáno podle § 119 odst. 1 písm. a), je policie oprávněna stanovit dobu k vycestování z území kratší než 7 dní. Pokud by podle rozhodnutí o správním vyhoštění měla doba k vycestování z území začít běžet v době trvání zajištění cizince, začíná tato doba běžet ode dne ukončení zajištění. Pokud v průběhu doby k vycestování z území je cizinec zajištěn, běh této doby se zajištěním přerušuje. 70
55
odst. 6 zákona o pobytu cizinců72 cizinec nemusel vycestovat z území, potom mu po tuto dobu lhůta zákazu pobytu neběţela. Cizinecká policie stanovila, ţe doba, kdy je cizinec zařazen do ENO ( tzn. okamţik zákazu vstupu cizince na území ČR) počíná běţet okamţikem vykonatelnosti rozhodnutí. V případě, ţe se cizinec proti rozhodnutí o správním vyhoštění odvolal, je to například aţ po 3 letech takového neúspěšného odvolávání. Pro ilustraci pokud byl například cizinci 1.1.2009 udělen zákaz pobytu na dobu tří let a například k 5.1.2009 podal ţádost o mezinárodní ochranu, trvalo řízení o mezinárodní ochraně ještě 1 rok. K 20.1.2010 potom nabylo právní moci rozhodnutí krajského soudu, ve kterém byla zamítnuta ţaloba proti neudělení azylu. Od 20.1.2010 počala cizinci běţet 30-ti denní lhůta k vycestování z našeho území. Cizinec byl tedy cizineckou policií zařazen do ENO od 20.2.2010 ( tzn. po 30-ti denní lhůtě) do 20.2.2013. Jestliţe by cizinec ţádost o azyl nepodal,
počala by lhůta běţet okamţikem
stanoveným v rozhodnutí o vycestování. Pokud by tedy v rozhodnutí o správním vyhoštění bylo stanoveno, ţe cizinci bude udělen zákaz pobytu na území České republiky na dobu tří let, přičemţ doba k vycestování se stanoví do 14 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, potom by byl cizinec zařazen do ENO od 22.1.2009 do 22.1.2012. Přesněji jestliţe by bylo cizinci vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění dne 1.1.2009, začala by lhůta pro odvolání běţet den následující tedy 2.1.2009. 6.1.2009 by bylo dnem pátým, který ještě stále není dnem nabytí právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění. Účastníkovi řízení musí být zachováno celých 5 dnů na odvolání, protoţe tak stanoví v případě správního vyhoštění § 168 odst. 5 zákona o pobytu cizinců73. V ostatních případech je stanovena 15- ti denní lhůta podle § 83 odst. 1 z.č. 500/2004 Sb., správního řádu ve znění pozdějších předpisů ( dále jen správní řád)74. Dne 7.1.2009 by bylo dnem nabytí právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění. 72
§ 119 odst. 6 zákona o pobytu cizinců stanoví, že rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který požádal Českou republiku o mezinárodní ochranu, je vykonatelné po nabytí právní moci rozhodnutí, jímž se a) mezinárodní ochrana neuděluje, b) žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítá jako zjevně nedůvodná, c) řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavuje, nebo d) azyl nebo doplňková ochrana odnímá, jestliže marně uplynula lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany nebo jestliže podle zvláštního právního předpisu podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany nemá odkladný účinek. Rozhodnutí o správním vyhoštění není vykonatelné, přizná-li soud na žádost cizince jeho žalobě odkladný účinek. 73 § 168 odst. 5 zákona o pobytu cizinců uvádí, že proti rozhodnutí o správním vyhoštění lze podat odvolání do 5 dnů ode dne oznámení tohoto rozhodnutí; jde-li o rozhodnutí o správním vyhoštění cizince mladšího 18 let, činí lhůta pro odvolání 15 dnů ode dne oznámení tohoto rozhodnutí. Odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění má vždy odkladný účinek. 74 § 83 odst. 1 správního řádu stanoví že odvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Odvolání lze podat teprve poté, co bylo rozhodnutí vydáno. Bylo-li odvolání podáno před oznámením rozhodnutí odvolateli, platí, že bylo podáno v první den odvolací lhůty.
56
8.1.2009 by cizinci začala běţet
14 denní lhůta pro vycestování, která
by skončila k
21.1.2009. 21.1.2009 by bylo posledním dnem, ve kterém by cizinec musel vycestovat. Do ENO by byl cizinec zařazen od 22.1.2009.75 V praxi se takovýmto způsobem doba zařazení cizince do ENO posunovala v období od 24.11.2005 do 31.12.2011, tedy v době účinnosti tehdejšího zákona o pobytu cizinců. NSS v roce 2012 v usnesení 1 AS 106/2010-83 stanovil, ţe tento způsob posunování okamţiku, kdy cizinec nesmí vstoupit na území České republiky ( tzn. od kdy je zařazen do ENO) není korektní a tedy, ţe všechna dosavadní správní rozhodnutí nebyla správná. I. Ustanovení § 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném od 24. 11. 2005, svěřuje správnímu orgánu pravomoc stanovit v rozhodnutí o správním vyhoštění nejen délku, ale i počátek doby, po kterou nelze umoţnit cizinci vstup na území, a to například tak, ţe se tato doba počítá ode dne uplynutí lhůty pro vycestování z území. II. Nevyuţil-li správní orgán této své pravomoci a v rozhodnutí o správním vyhoštění stanovil pouze celkovou dobu, po kterou nelze umoţnit cizinci vstup na území, aniţ by jakkoli vymezil její počátek, počítá se tato doba ode dne právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění. V takovém případě neměla podle právní úpravy (§ 118 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky) účinné od 24. 11. 2005 do 31. 12. 2011 na počítání této doby ţádný vliv ani skutečnost, ţe došlo, ať jiţ z jakéhokoli důvodu, k odkladu vykonatelnosti rozhodnutí o správním vyhoštění. III. Doba, po kterou není rozhodnutí o správním vyhoštění vykonatelné, se do doby, po kterou nelze umoţnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie nebo občanovi Evropské unie anebo jeho rodinnému příslušníkovi umoţnit vstup na území ČR, nezapočítává aţ podle § 118 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném od 1. 1. 2012."76 Paradoxně se novelou zákona o pobytu cizinců k 1.1.2012 ( zákon byl novelizován zákonem č. 303/2011 Sb.) obnovil stav, který platil před vydáním výše zmíněného usnesení 75
V uvedeném případě je stanoveno fiktivní datum. V praxi je totiž důležité, na který den připadne rozhodující pátý den. Pokud by totiž připadal na sobotu, neděli nebo na svátek, označí se jako rozhodující pátý den následující pracovní den ( tedy například pondělí a dnem nabytí právní moci rozhodnutí se stává úterý). Pokud ale pátý den připadne na pracovní den, nabývá rozhodnutí právní moci den následující, přestože je jím sobota nebo svátek. Podle správního řádu § 73 odst. 1 je v právní moci rozhodnutí, které bylo oznámeno a proti kterému nelze podat odvolání. Proto se čas nabytí právní moci počítá tak, že prvním dnem počítání je den,který následuje poté, co se účastník s tímto rozhodnutím seznámí. V praxi Cizinecké policie je to většinou den vydání rozhodnutí o správním vyhoštění cizinci, protože ten bývá přítomen. Pokud však cizinec přítomen není, je tímto dnem den doručení rozhodnutí. 76 Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24.01.2012, čj. 1 As 106/2010 - 83)
57
rozšířeného senátu NSS. Existuje-li zákonný důvod, proč cizinec na našem území pobývá, lhůta neběţí. Konkrétně jde o nové ustanovení odst. 4 § 118 zákona o pobytu cizinců, které uvádí, ţe do doby, po kterou nelze umoţnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie nebo občanovi Evropské unie anebo jeho rodinnému příslušníkovi umoţnit vstup na území, se nezapočítává doba, po kterou není rozhodnutí o správním vyhoštění vykonatelné. 77 V současnosti však není jasné, jak tuto novelu realizovat v praxi. Ředitelství sluţby cizinecké policie nepovolilo hromadné posunování lhůt, protoţe existuje okolo 10 000 takových případů správního vyhoštění a proto není prakticky moţné je všechny vyhledat. Ředitelství sluţby cizinecké policie tedy stanovilo, ţe tento problém budou řešit jednotlivé útvary cizinecké policie v konkrétních případech. Pokud útvar cizinecké policie zadrţí cizince, musí nejdříve zjistit, kdy tomuto cizinci nabude právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění, od kdy je zařazen v ENO ( od kdy mu začal platit zákaz pobytu) a zda-li u něj došlo k posunutí lhůty zákazu pobytu78. Pokud je potvrzeno, ţe u zadrţeného cizince byla lhůta posunuta, musí být počátek lhůty jakoby vrácen ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění. Posunutím lhůty můţe dojít k situaci, ţe ke dni zadrţení cizince jiţ tento nemusí být veden v ENO. To znamená, ţe cizinec nemaří výkon rozhodnutí a jestliţe má v pořádku doklady a nedopustil se porušení zákona, můţe být propuštěn. Pokud je cizinec ke dni zadrţení veden v ENO s předpokladem, ţe lhůta byla posunuta, maří výkon rozhodnutí správního orgánu a dopouští se trestného činu. 7.3 K problematice § 87y zákona o pobytu cizinců § 87y zákona o pobytu cizinců uvádí, ţe rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a na území pobývá společně s občanem Evropské unie, je oprávněn pobývat na území do nabytí právní moci rozhodnutí o jeho ţádosti; po tuto dobu se jeho pobyt na území povaţuje za pobyt přechodný. Oprávnění pobývat na území do nabytí právní moci rozhodnutí o ţádosti neplatí, pokud nabylo právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění, o ukončení přechodného pobytu nebo o zrušení trvalého pobytu 77
Obecně platí, že rozhodnutí je vykonatelné okamžikem nabytí právní moci podle § 74 odst. 1 správního řádu. Pokud je rozhodnutím stanovena nějaká povinnost k plnění, je takové rozhodnutí vykonatelné, je-li v právní moci a jestliže uplynula lhůta ke splnění povinnosti ( § 74 odst. 2 správního řádu). Proto rozhodnutí, proti kterému cizinec podal odvolání nenabylo právní moci. Toto rozhodnutí nabude právní moci teprve rozhodnutím odvolacího orgánu. Pokud cizinec podá žádost o udělení mezinárodní ochrany, rozhodnutí nabude právní moci avšak není vykonatelným ( § 119 odst. 5 zákona o pobytu cizinců). 78 Lhůta zákazu pobytu je nejčastěji posunuta z důvodu zahájení řízení o udělení mezinárodní ochrany-podání žádosti o azyl nebo z důvodu podání žaloby a následného odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštěníodkladu vykonatelnosti rozhodnutí o správním vyhoštění .
58
rodinného příslušníka občana Evropské unie, nebo se jedná o opakovaně podanou ţádost, v níţ nejsou uvedeny nové skutečnosti, které rodinný příslušník občana Evropské unie nemohl uplatnit v řízení o předchozí ţádosti. Výše uvedené ustanovení zákona o pobytu cizinců bývá v praxi cizinci často zneuţíváno. Cizinci si podávají ţádost o trvalý pobyt za účelem sloučení rodiny. Podáním této ţádosti se jejich pobyt na území České republiky legalizuje jako přechodný. Cizinci stačí, kdyţ prostřednictvím svého právního zástupce zašlou ze zahraničí poštou tuto ţádost o trvalý pobyt na OAMP. Doručením ţádosti na OAMP je jejich pobyt v České republice legalizován jako přechodný. Cizinec tak můţe na našem území pobývat bez víza a jakýchkoliv dalších nutných povolení do té doby, dokud OAMP cizinci neprokáţe, ţe v České republice nemá ţádného rodinného příslušníka. OAMP tomuto cizinci nevystavuje ţádné potvrzení. V případě zadrţení tohoto cizince musí cizinecká policie zkontrolovat v evidenci, zda-li jiţ cizinec nepodal ţádost k trvalému pobytu za účelem sloučení rodiny. 7.4 Problematika zajištění cizince V usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 23.11.2011, č. j. 7 As 79/2010 - 150 bylo k I. Správní orgán má povinnost zabývat se v řízení o zajištění cizince podle § 124, § 124b nebo § 129 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, moţnými překáţkami správního vyhoštění, vycestování nebo předání tohoto cizince podle mezinárodní smlouvy v případech, kdy jsou mu tyto překáţky v době rozhodování o zajištění známy nebo v řízení vyšly najevo. V takové situaci je povinen moţné překáţky před rozhodnutím o zajištění cizince předběţně posoudit a učinit si úsudek o tom, zda je správní vyhoštění, vycestování nebo předání cizince alespoň potenciálně moţné. II. O zajištění cizince nelze rozhodnout, pokud zákonný účel omezení osobní svobody cizince nebude pravděpodobně moţné uskutečnit. Správní orgán je naopak povinen v takovém případě cizince neprodleně propustit na svobodu. " Podle bodu 23 tohoto usnesení musí jakékoliv zajištění cizince trvat co nejkratší dobu, a pouze dokud jsou s náleţitou pečlivostí činěny úkony směřující k vyhoštění. Ukáţe-li se, ţe reálný předpoklad pro vyhoštění přestal z právních nebo jiných důvodů existovat nebo ţe přestaly existovat podmínky uvedené v čl. 15 odst. 179 směrnice Evropského parlamentu a 79
Čl. 15 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí stanoví k problematice zajištění, že pokud nemohou být v konkrétním případě účinně uplatněna jiná dostatečně účinná,
59
Rady 2008/115/ES o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí ( tzv. návratová směrnice), ztrácí zajištění odůvodnění a dotčená osoba musí být bezodkladně propuštěna (čl. 15 odst. 4 návratové směrnice).80 Podle rozhodnutí NSS musí policista dostatečně zdůvodnit délku zajištění cizince a dále konkretizovat, jaké úkony provede, k co nejrychlejšímu vyřešení této situace. V praxi se ale ukazuje, ţe policista
nemůţe předem přesně vědět, jak dlouho bude trvat zjištění
totoţnosti cizince a podle toho vhodně určit délku jeho zajištění. Například zjištění totoţnosti cizinců ze zaostalých zemí je mnohdy velmi komplikované a policista není schopen tuto dobu předem odhadnout. NSS však stanovil, ţe policista musí na základě svých zkušeností být schopen stanovit lhůtu k zajištění cizince co nejkratší a dále musí uvést jaké postupy zvolí, aby nedocházelo ke zbytečným průtahům v řízení. 7.5 Přístup do Evropské unie přes polské hranice - nevýhody Schengenského systému v praxi cizinecké policie Polská hranice představuje pro cizince z nečlenských zemí velmi snadný přístup do Evropské unie. Důkazem jsou tří denní fronty cizinců na těchto hranicích. Do Polska jsou cizinci vpouštěni bez jakýchkoliv omezení. Cizinec u sebe nemusí mít ţádné doklady. Zcela postačuje, kdyţ na hranicích oznámí, ţe ţádá o azyl. Policisté mu posléze sejmou otisky prstů a bez dalšího ho vpustí do Polska. V dnešní době se v Evropské unii nachází okolo 40 000 Čečenců. Praxe ukazuje, ţe se převáţně jedná o bývalé přívrţence předchozího reţimu s padělanými doklady tedy o společensky nebezpečné osoby, které jsou vyuţívány k nájemným vraţdám nebo teroristickým útokům. Tito cizinci jsou zdrojem budoucích problémů. Jde o těţce přizpůsobivé cizince, kteří jsou stále na hranici se zákonem. Rozptylují se po celé Evropské unii, kde vytvářejí komunity jako například ve Francii nebo Rakousku. Z důvodu rozdílných náboţenství jednotlivých komunit je situace velmi napjatá. Z výpovědi některých policistů také vyplývá, ţe takto zajištěné osoby jiţ několikrát vyhroţovaly teroristickým avšak mírnější donucovací opatření, mohou členské státy zajistit pouze státního příslušníka třetí země, o jehož navrácení probíhá řízení, za účelem přípravy návratu nebo výkonu vyhoštění, zejména v případě, že a) hrozí nebezpečí skrývání se nebo b) dotčený státní příslušník třetí země se vyhýbá přípravě návratu či uskutečňování vyhoštění nebo je jinak ztěžuje. Jakékoli zajištění musí trvat co nejkratší dobu, a pouze dokud jsou s náležitou pečlivostí činěny úkony směřující k vyhoštění. 80 Čl. 15 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí uvádí, že ukáže-li se, že reálný předpoklad pro vyhoštění přestal z právních nebo jiných důvodů existovat nebo že přestaly existovat podmínky uvedené v odstavci 1, ztrácí zajištění odůvodnění a dotčená osoba musí být bezodkladně propuštěna.
60
útokem a poukazovaly na velmi snadný vstup do Evropské unie. Například v Německu na hranicích s Polskem stále dochází k hraničním kontrolám z důvodu početného přílivu cizinců z Polska. Tato skutečnost jen dokazuje, ţe Schengenský systém nezavádí v členských zemích Evropské unie stejné podmínky. V podstatě tedy pozbývá svůj význam. V České republice nesmí být na hranicích prováděna nepřetrţitá kontrola. Cizinecká policie zde můţe hlídkovat nanejvýš dvakrát za den a pouze na určitý čas. Nesmí se jednat o nepřetrţitou kontrolu81. Všechny tyto skutečnosti mají za následek vzrůstající kriminalitu v celé Evropské unii. Sami příslušníci cizinecké policie tuto skutečnost ze zkušeností své kaţdodenní praxe jen potvrzují.
81
čl. 21 Nařízení Rady č. 562/2006( Schengenský hraniční kodex) k problematice kontroly na území uvádí, že zrušení ochrany vnitřních hranic se nedotýká: a) výkonu policejních pravomocí příslušnými orgány členských států podle jejich vnitrostátních právních předpisů, pokud výkon těchto pravomocí nemá účinek rovnocenný hraničním kontrolám; to se vztahuje i na pohraniční oblasti. Ve smyslu první věty nesmí být výkon policejních pravomocí považován za rovnocenný hraničním kontrolám zejména tehdy, pokud policejní opatření: i) nemají za cíl ochranu hranic, ii) vycházejí z všeobecných policejních informací a zkušeností týkajících se možných hrozeb pro veřejnou bezpečnost a mají především za cíl bojovat proti přeshraniční trestné činnosti, iii) jsou plánována a prováděna tak, že se zřetelně odlišují od systematických kontrol osob na vnějších hranicích, iv) provádějí se na základě namátkových kontrol; b) bezpečnostních kontrol osob prováděných v přístavech a na letištích příslušnými orgány podle právních předpisů jednotlivých členských států, odpovědnými pracovníky přístavů nebo letišť nebo dopravci, pokud se takové kontroly provádějí i u osob, které cestují v rámci členského státu; c) možnosti členského státu stanovit svými právními předpisy povinnost vlastnit nebo mít u sebe průkazy a doklady; d) povinnosti státních příslušníků třetích zemí hlásit svou přítomnost na území jakéhokoliv členského státu podle článku 22 Schengenské úmluvy.
61
8. Závěr Část svojí diplomové práce jsem věnovala charakteristice útvaru cizinecké policie a jeho zařazení v systému bezpečnostních sloţek státu. Cizinecká policie jako útvar, jeţ má na starosti výkon státní správy v rámci pobytového reţimu cizinců, prošla v poměrně krátké době velkými změnami v organizaci i v kompetencích, které byly postupem času značně zúţeny. S tím samozřejmě souvisí několik novelizací zákona o pobytu cizinců. Tyto novelizace byly důsledkem mnohých změn, které byly reakcí na implementace směrnic a nařízení do zákona o pobytu cizinců a na skutečnost, ţe se Česká republika stala součástí Schengenského prostoru. Před vstupem České republiky do Schengenského prostoru byl výkon státní správy v oblasti pobytového reţimu cizinců efektivnější neţ dnes. Cizinecká policie měla dostatek pravomocí, které ji umoţňovaly řádně dohlíţet na neoprávněný vstup a neoprávněný pobyt cizinců na našem území. Po vstupu České republiky do Schengenského prostoru cizinecká policie pozbyla své hlavní poslání, kterým bylo chránit hranice našeho státu
a kontrolovat příliv ilegálních
cizinců na naše území. Ačkoliv má stále dostatek právních nástrojů, které jí umoţňují v zákonných případech zasáhnout proti ilegálně pobývajícím cizincům na našem území, nejsou tato restriktivní opatření natolik efektivní, aby zajistila takový standard kontroly jako před zrušením kontrol na hraničních přechodech. To má za následek zvýšený počet ilegálně pobývajících cizinců na našem území a s tím související zvyšující se kriminalitu těchto osob. Nařízení Rady č. 562/2006 ( Schengenský hraniční kodex) v ustanovení čl. 21 uvádí situace, kdy je
moţno provádět ve výjimečných případech kontrolu na hranicích. Jde
například o případy výjimečné kontroly na hraničních přechodech, kdy zaznamenána zvýšená kriminalita nebo
je
v zemi
existuje důvodná obava ohroţení
veřejné
bezpečnosti. Tím se míní například zvýšený příliv cizinců při pořádání různých sportovních či kulturních akcí mezinárodního charakteru apod. I přes existenci tohoto ustanovení nejsou u nás v praxi kontroly při hraničních přechodech ve srovnání s Rakouskou republikou nebo Spolkovou republikou Německo tak často vyuţívány. Tuto skutečnost vnímám jako nedostatek v naší legislativě vyţadující úpravu, která by postavila toto zřídka vyuţívané oprávnění na úroveň jiţ zmiňovaného Rakouska a Německa.
62
Následující část mé diplomové práce je zaměřena na organizační členění útvaru cizinecké policie včetně jeho změn. Jako nejproblematičtější vnímám tu skutečnost, ţe v důsledku těchto reorganizací byla od cizinecké policie vyvedena činnost směrem k civilním úředníkům, kteří nejsou specialisty v oboru. Mám na mysli zcivilnění odborů azylové a migrační politiky nyní spravované Ministerstvem vnitra
cizinecké" vedení útvarů
cizinecké policie z krajských ředitelství. Práci, kterou dříve vykonávala cizinecká policie, nyní jiţ nevykonávají její
profesionální specialisté vyškolení
například v odhalování
padělaných dokladů, ale vykonávají ji běţní civilní zaměstnanci bez odborné specializace. Cizinecké policii se tak bere její odbornost k cizinecké problematice. V současnosti cizinecká policie spadá pod vedení krajských ředitelství. To má za následek její dvojí vedení, kterým je metodické vedení z Ředitelství sluţby cizi
cizinecké vedení" z krajských
ředitelství. Výhodou je, ţe krajská ředitelství financují pouze tu část územního obvodu, jejíţ správu mají na starosti. Naopak jako problematické se v praxi ukázalo, ţe krajské vedení neovládá cizineckou problematiku jako předchozí přímé vedení z Ředitelství sluţby cizinecké policie. To se odráţí v neschopnosti flexibilně a efektivně spravovat jednotlivé útvary cizinecké policie spadající pod správu těchto krajů. Z praxe policistů je patrné, ţe pod správou krajských ředitelství je cizinecká policie nucena začleňovat se i do takových činností, které překračují náplň jejich práce. Mnohdy tak suplují činnost pořádkové nebo dopravní policie. Naplánovaná činnost příslušníků cizinecké policie tak musí jít stranou. Tato dezorganizace časem musí vést ke zmatkům a komplikacím v celém bezpečnostním sboru. Jsem toho názoru, ţe cizinecká policie jako samostatný útvar správní orgán se specializovanou oblastí své působnosti, by měla vykonávat svou činnost pouze v té oblasti, pro kterou byla jako orgán státní správy zřízena. V praxi se cizinecká policie setkává s řadou problémů, které souvisejí s nedostatečnou právní úpravou. Přestoţe byl zákon o pobytu cizinců několikrát novelizován, mnohé jeho neurčité pojmy a ustanovení
ve skutečnosti
stále značně komplikují
správní řízení o
správním vyhoštění. Dalším problém je také neustálená judikatura Nejvyššího správního soudu ( dále jen NSS), tedy jeho rozdílná rozhodnutí. Postavení policisty ve správním řízení je všeobecně
značně komplikované. Nejenţe se musí umět vypořádat s často
nedefinovatelnými pojmy uvedenými v zákoně, ale také s judikaturou NSS, která situaci mnohdy ještě více zkomplikuje.
63
Při konzultacích s policisty cizinecké policie jsem se dále seznámila s praktickými postřehy a problematickými oblastmi správního řízení o správním vyhoštění. V souvislosti s těmito oblastmi správního řízení o správním vyhoštění jako příklad uvádím situaci, kdy je při zajištění cizince zjištěno, ţe tento cizinec jiţ poţádal na oddělení OAMP o mezinárodní ochranu, která mu byla zamítnuta, a proto následně podal proti tomuto rozhodnutí ţalobu ke krajskému soudu. Podle zákona o pobytu cizinců není moţné tohoto cizince vyhostit. OAMP takovémuto cizinci vydá vízum za účelem strpění pobytu na území do té doby, neţ soud ve věci ţádosti o udělení mezinárodní ochrany rozhodne. Často se stává, ţe cizinec, který jiţ na OAMP zaţádal o udělení mezinárodní ochrany, se jiţ v průběhu vyřizování jeho ţádosti na OAMP nedostaví a pokusí se o útěk do jiného členského státu Evropské unie, přestoţe při podání ţádosti musel na OAMP odevzdat
cestovní doklady. Protoţe zákon tuto situaci
nepředpokládá, má takový cizinec od okamţiku podání ţádosti o udělení mezinárodní ochrany na OAMP volnost pohybu bez jakýchkoliv omezení podle zákona o pobytu cizinců a zákona o azylu. Zde bych navrhovala takovou změnu zákona, která by cizinci v případě podání ţádosti o udělení mezinárodní ochrany na OAMP ukládala povinnost, hlásit se v zákonem stanovené lhůtě osobně na příslušné oddělení po dobu řízení o ţádosti. Pokud by tato povinnost nebyla cizincem respektována, jednalo by se o porušení zákona a cizinec by mohl být ze země bez dalšího vyhoštěn. Stanovením této povinnosti by dle mého názoru jiţ nedocházelo k nekontrolované migraci, jako je tomu v současné době. Pokud je cizinci mezinárodní ochrana soudem zamítnuta a neexistují-li skutečnosti bránící navrácení cizince do jeho domovské země, má cizinec dle zákona o pobytu cizinců 30ti denní lhůtu na vyřízení svých osobních záleţitostí a dobrovolné opuštění našeho území. Pokud však v uvedené lhůtě cizinec naše území dobrovolně neopustí a není cizineckou policií zadrţen, coţ je s ohledem na členství České republiky v Schengenském prostoru naprosto běţné, nečeká takového cizince ţádný postih a dále se můţe naprosto volně pohybovat v celém Schengenském prostoru. Podle mého názoru by bylo vhodné institut dobrovolného opuštění území ze zákona zcela vypustit, protoţe praxe ukázala, ţe ho cizinci zpravidla nerespektují. Proto bych navrhovala nahradit ho takovým institutem, který by cizinci stanovil povinnost opustit území našeho státu pouze za doprovodu eskortní sluţby cizinecké policie na mezinárodní letiště. V případě tzv. Dublinu by eskortní sluţba cizinecké policie zajistila předání cizince cizinecké policii toho státu, ve kterém cizinec jako první zaţádal o mezinárodní ochranu. Jsem si vědoma, ţe takovéto opatření by vyţadovalo dostatečný počet
64
příslušníků cizinecké policie, coţ se neztotoţňuje se současným stavem, kdy tendence jsou spíše opačné a počet policistů se sniţuje. V průběhu zpracování této diplomové práce došlo k další reorganizaci cizinecké policie a například ke zrušení ZZC v Poštorné. Zajištění cizinci byli přesunuti do ZZC v Bělé- Jezové, v současnosti jediného Zařízení pro zajištění cizinců na území našeho státu. Bývalí zaměstnanci byli přesunuti k jiným útvarům Policie ČR. To jen potvrzuje neustálé sniţování stavu zaměstnanců cizinecké policie. Tato tendence však
do budoucna bude
znamenat nedostatek příslušníků cizinecké policie, coţ se vzhledem k narůstajícímu počtu cizinců našem území jeví jako protichůdné.
65
9. Resumé Part of my diploma thesis was devoted to a description of the Immigration Police and its status as part of the country’s security system. The Immigration Police, as a body that is assigned to carry out state policy in regard to the residency of foreigners in this country, has undergone a great number of changes over a relatively short period of time both in terms of organization, and of its competencies, which have become significantly narrowed. During this time there have been a number of amendments to the law on the status of foreigners. These amendments were the result of the many changes required to implement various directives and regulations into immigration law when the Czech Republic joined the Schengen Agreement. Before the Czech Republic became part of the Schengen area, the implementation of state policy on the residency of foreigners in the Czech Republic was more effective than it is today. The Immigration Police had sufficient powers to enable it to properly monitor unauthorized entry and unauthorized presence of foreigners on our territory. After the Czech Republic joined the Schengen Agreement the Immigration Police lost their main mission, which was to protect the borders of the state and monitory the flow of illegal foreigners into the country. Although it still has sufficient legal instruments to act according to law against foreigners who are illegally present in the country, its restricted powers are not effective enough to ensure the same level of control as it could before the border checkpoints were eliminated. This has resulted in an increased number of foreigners residing in the country illegally, and an increasing crime rate among these persons. Council Directive No. 562/2006 (the Schengen border codex), Article 21 discusses the situations under which it is possible in exceptional circumstances to set up border controls. These extraordinary border controls are justified, for example, when there is a sharp rise in crime, or a well-grounded concern for public safety. This can mean for example an influx of foreigners for various sporting or cultural events of an international character, etc. Despite the existence of this article, border controls are not as often used in by this country compared to the Republic of Austria or the Federative Republic of Germany. I see this as a flaw in the legislation that calls for amendment that would place these seldom-used measures on the same level as Austria or Germany.
66
The subsequent part of my diploma thesis is focused on the organizational structure of the Immigration Police including the changes that have occurred. The most problematic issue I see is that because of this reorganization, the activities of the Immigration Police have been redirected towards civilian officials who are not specialists in the field. By this I mean the handover to civilian officials of the asylum and immigration policy now administered by the Ministry of the Interior, and the “aliens” department of the Immigration Police from the regional offices. Work that was previously done by the Immigration Police is no longer being done by professional specialists schooled for example in detecting falsified documents, but by civilian employees without specialized training. The Immigration Police is thus deprived of its expertise on immigration issues. At present the immigration police is subordinate to the regional government. This makes it subordinate to two separate superior bodies: on methodology issues the Directorate of Services of the Immigration Police; and the “aliens directorate” at the regional offices. The advantage of this is that the regional offices finance only that part of the territory that falls under their jurisdiction. On the other hand, it has proven problematic in practice that the regional directorate does not control immigration issues as did the previous direct control by the Directorate of the Immigration Police Service. This is reflected in an inability to flexibly and effectively administer the individual sections of the Immigration Police falling under control of these regions. From police practice it is evident that under the administration of the regional directorates the Immigration Police is forced to become involved in some areas that go beyond the scope of their expertise. Often they supplement the activities of the riot or traffic police. Members of the Immigration Police must thus set aside their planned activities. Eventually this disorganization must lead to complications in the entire security corps. My opinion is that the Immigration Police as an independent entity / administrative organ with a specialized area of competence should carry out activities only in the areas it was set up to deal with. In practice the Immigration Police must deal with a number of problems related to insufficient legislation governing its activities. Although the law on residency of foreigners has been amended several times, much of its uncertain terminology and many stipulations have severely complicated the deportation process. Another problem is the uncertain judicature of the Supreme Administrative Court (NSS), leading to inconsistent decisions. The status of police in administrative affairs is generally very complicated. They have to deal not
67
only with the often-undefined terminology present in the laws, but also with the judicature of the NSS, which often further complicates the situation. During consultations with officials of the Immigration Police I became further acquainted with the practical observations and problem areas of the deportation process. For example there was a situation in which in detaining a foreigner it was discovered that the foreigner had already applied for international protection at the Department of Asylum and Immigration Policy (OAMP) and was denied; thus he appealed the decision to the regional court. According to the law on residency in the country it is not possible to deport this foreigner. The OAMP issues such a person a visa in order to be allowed to stay in the country until the court decides whether to grant international protection. It often occurs that a foreigner who has requested international protection from the OAMP fails to appear at the OAMP, and attempts to flee to another EU country, even though he had to submit his travel documents to the OAMP when submitting the application. Because the law does not foresee this situation, according to the law on foreigners and asylum, such a foreigner from the moment of submitting an application for international protection to the OAMP has complete freedom of movement. Here I would recommend a change in the law so that a foreigner, when applying for international protection to the OAMP, would be required to appear in person at the appropriate department within a period set by law until the application is processed. If the foreigner does not comply with this requirement, this would be a violation of the law and the foreigner could then be deported without further ado. This requirement in my opinion would prevent the uncontrolled migration that is taking place at the present time. If a foreigner is denied international protection and there is no circumstance that prevents his return to his home country, the foreigner has according to the law on foreigners a 30-day period in which to settle his affairs and leave the country voluntarily. If the foreigner does not leave the country on his own within the set time period, and is not detained by the immigration Police, which is a very common occurrence in the Czech Republic since it joined the Schengen area, there are no consequences for that foreigner, and he can still move around in complete freedom within the Schengen area. In my opinion it would be appropriate to drop the clause about voluntary departure completely, because in practice it has shown that foreigners do not comply with it. Therefore I would suggest replacing it with a regime which would require the foreigner to leave the country via an international airport, and escorted by the Immigration Police. In the so-called Dublin Case the Immigration Police escort would make sure to hand over the foreigner to the immigration police of the country in which the 68
foreigner originally applied for international protection. I realize that such measures would require a sufficient increase in Immigration Police staff, as opposed to the current situation in which the tendency is rather the reverse, and the number of police is decreasing. During the writing of this diploma thesis there has been another reorganization of the Immigration Police, for example the closing of the detention facility in Poštorná. Its detainees have been transferred to the detention facility in Bělá-Jezová, at present the only Facility for the Detention of Foreigners in the whole country. Its former employees have been transferred to other Police CR departments. This only continues the steady decline in numbers of Immigration Police personnel. In the future, however, this trend will result in insufficient numbers of Immigration Police, which seems detrimental in view of the growing number of foreigners in the country.
69
10. Seznam použité literatury Primární prameny: ČEPELKA, Č., ŠTURMA, P., BÍLKOVÁ, V. Teorie a praxe azylu a uprchlictví. Praha : Nakladatelství EVA ROZTOKOVÁ- IFEC, 2006. 62 s. ISBN 80-85889-79-X. DVOŘÁČEK, Z., Právní základy veřejného pořádku. Praha: Nakladatelství Armex Publishing s.r.o., 2004. 69 s. ISBN 80-86795-04-7. HONUSKOVÁ, V. Společný evropský azylový systém: zásahy do osobní svobody.Editoři Dalibor Jílek, Pavel Pořízek. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. s.206. ISBN 978-80-7357490-1. HORZINKOVÁ, E., NOVOTNÝ, V. Základy organizace veřejné správy v ČR. 2.vyd. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2010. 46 s. ISBN 978-80-7380-263-9. MATES, P., HORZINKOVÁ, E., HROMÁDKA, M., RAJMAN, J. Nové policejní právo podle stavu k 1.1. 2009. Praha : Nakladatelství Linde, 2009. 18-20 s. ISBN 978-80-7201743-0. MASAŘÍK, J., KRICNER, V. Správní právo obecná část. 6. aktual. vyd. Praha : Nakladatelství Armex, 2011. 28 s. ISBN 978-80-87451-00-7. NĚMEC, M., Občan a policie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Naše vojsko, 1996. 64,71 s. ISBN 80-206-0524-X. PEKOVÁ J., PILNÝ, J., JETMAR, M. Veřejná správa a finance. 3. aktual. vyd. Praha : Nakladatelství ASPI, 2008. 562-563 s. ISBN 978- 80-7357-351-5. PIKNA. B., Evropský prostor svobody, bezpečnosti a práva ( prizmatem Lisabonské smlouvy). Praha: Nakladatelství Linde, 2010. 170 s. ISBN 978-80-7201-114-6. POLIÁN. M., Organizace a činnost veřejné správy. 1 vyd. Praha: Nakladatelství Prospektrum, 2001. 27 s. ISBN 80-7175-098-0. SCHEU, H., CH., ASLAN, E., BABICKÁ, K. et al. Migrace a kulturní konflikty. Praha: Nakladatelství Auditorium, 2011. 139-140 s. ISBN 978-80-87284-07-0. Sekundární prameny: BITRICH, T., HÁLA, M., KANTAROVÁ, K. Cizinci, našinci a média. Praha : Vydavatelství Multikulturní centrum Praha, o.s., 2007. ISBN 802-239-8475-6. COUSSEYOVÁ, M. Rámec integrační politiky. Přeloţil Martin Kadeřávek. Vydavatelství Rady Evropy, červenec 2000. ISBN 92-871-4341-2.
70
ČÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2006. ISBN 80-86898-73-3. FENYK,J., ONDRUŠ, R. Právní styk s cizinou v trestním řízení a netrestním řízení a před orgány veřejné správy. Praha : Nakladatelství Linde Paha a.s., 1997. ISBN 80-7201-063-8. FOLTAS, T., HLOUCH L. Základy správního procesu. Brno : Nakladatelství Václav Klemm, 2009. ISBN 978-80-904083-1-9. HENDRYCH, D. a kol. Správní právo: obecná část. 7. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-049-2. JÍLEK, D. Společný evropský azylový systém: doplňková ochrana- sborník z konference. 1. vyd. Brno : MU, 2007. ISBN 978-80-210-4476-0. JÍLEK, D., KLEČKOVÁ, R. at. al. Společný evropský azylový systém: procedurální směrnice. 1. vyd. Brno : MU, 2006. ISBN 80-210-4058-0. JÍLEK, D., POŘÍZEK, P. Společný evropský azylový systém: zásahy do osobní svobody. Brno : Kancelář veřejného ochránce práv, 2010. ISBN 978-80-7357-490-1. JURNÍKOVÁ, J., SKULOVÁ, S., PRŮCHA, P., HAVLAN, P., SEDLÁČEK, S. at al. Správní právo- zvláštní část. 6. dopl. vyd. Brno: MU, 2009. ISBN 978-80-210-4847-8. KING, R. Atlas lidské migrace. 1. vyd. Praha : Mladá fronta a.s., 2008. ISBN 978-80-2041706-0. KOLMAN, P. Vybrané kapitoly ze správního řízení. 1. vyd. Ostrava : KEY Publishing s.r.o., 2008. ISBN 978-80-87071-63-2. MACEK, P., UHLÍŘ, L. Dějiny policie a četnictva I..1. vyd. Praha : Themis, 1997. ISBN 8085821-52-4. MACEK, P., UHLÍŘ, L. Dějiny policie a četnictva II..1. vyd. Praha : Vydavatelství Police history, 1999. ISBN 80-902670-0-9. MASAŘÍK, J., KRICNER, V. Správní právo obecná část. 6. vyd. Praha : Armex publishing, 2011. ISBN 978-80-87451-00-7. MATES, P., HORZINKOVÁ, E., HROMÁDKA, M. at. al. Nové policejní právo právní předpisy s komentářem podle stavu k 1.1.2009. Praha : Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-7430. MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 1.vyd. Praha : Potrál, s.r.o., 2003. ISBN 802-7178549-0. MOLEK, P. Právní pojem pronásledování v souvislostech evropského azylového práva. 1. vyd. Praha : Nakladatelství C.H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-164-2. NĚMEC, M. Občan a policie. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Naše vojsko, 1996. ISBN 80206-0524-X. NIESSEN, J. Rozmanitost a soudržnost : nové úkoly v oblasti integrace imigrantů a menšin. Přeloţil Rudolf Volejník. Vydavatelství Rady Evropy, červenec 2000. ISBN 92-871-43447. 71
PIKNA, B. Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v evropském právu ( oblast policejní a justiční spolupráce). 4. doprac. vyd. Praha : Nakladatelství Linde, 2007. ISBN 978-807201-686-0. PINC, Z., ŠAMALÍK, F., GERLOCH, A. Demokracie a ústavnost. Uspořádal Jiří Kunc. 1.vyd. Praha : Vydavatelství Univerzity Karlovy, 1996. ISBN 80-7066-309-X. Schengenské dohody. Praha : Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2001. ISBN 80-86345-17-3/ MZV V ČR. ISBN 80-85864-64-9/ÚMV. SKULOVÁ, S. at al. Správní právo procesní. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. ISBN 987-80-7380-110-6. SLUŠNÝ, J. Světové dějiny policie .1. vyd. Praha : Nakladatelství Slávy dcera s.r.o. , 2006. ISBN 80-903725-2-X. STEINICHOVÁ, L. Zaměstnávání cizinců před vstupem ČR do EU. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Pragoeduca, 2003. ISBN 80-7310-011-8. ŠIŠKOVÁ, T. Menšiny a migranti v České republice. 1. vyd. Praha : Portál, s.r.o., 2001. ISBN 80-7178-648-9. ŠROMOVÁ, E. Správní řízení od A do Z k 1. 5. 2007. 1. vyd. Jihlava : Nakladatelství Anag, 2007. ISBN 978-80-7263-398-2.
Internetové zdroje HOLÁ, E. Readmisní smlouvy a jejich použití v České republice.[online][cit.15.11.2011]. Dostupné z˂ http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2239961˂. MARTINŮ, O., LANGER, I. Reforma Policie ČR sluţba v nových podmínkách. Policie ČR [online]. Praha, vydáno leden 2009[ cit. 2011-11-16]. 21 s. Dostupné z: ˂ http://www.policie.cz/clanek/reforma-policie-cr-sluzba-v-novych-podminkach-191470.aspx ˂. Odbor azylové a migrační politiky. Ministerstvo vnitra České republiky [online].Last modified 26 January 2011 [cit. 2011-11-14]. Dostupné z :˂ http://www.mvcr.cz/clanek/odbor-azylove-a-migracni-politiky.aspx˂. Odbor cizinecké policie. Policie České republiky [online]. Last modified 24 May 2011[cit. 2011-11-14]. Dostupné z : ˂http://www.policie.cz/clanek/kontakty-odbor-cizinecke-policieodbor-cizinecke-policie.aspx ˂. O nás. Mezinárodní organizace pro migraci IOM[online].Last modified 2005[cit.2012-0227]. Dostupné z :˂ http://iom.ecn.cz/o-nas.shtml˂. 72
O nás. Policie České republiky[online]. [cit. 2011-11-14]. Dostupné z : ˂http://www.policie.cz/clanek/odbor-cizinecke-policie-o-nas-o-nas.aspx˂. O nás. Policie České republiky - služba cizinecké policie. [online]. [cit.08.11.2011]. Dostupné z: ˂http://www.policie.cz/clanek/o-nas-831034.aspx˂. Ředitelství sluţby cizinecké policie. Policie České republiky [online]. [cit. 2011-11-14]. Dostupné
z
:
˂http://www.policie.cz/clanek/sluzba-cizinecke-policie-reditelstvi-sluzby-
cizinecke-policie.aspx˂. Zařízení pro zajištění cizinců. Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra[online].[cit. 2011- 11-24]. Dostupné z ˂http://www.suz.cz/pages/6.html˂. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky[online]. [cit. 2012-02-27]. Dostupné z: ˂http://www.mzv.cz/jnp/cz/informace_pro_cizince/obecne_vizove_informace/vyjezdni_prika z.htmlc˂.
Právní předpisy Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů. Zákona č. 261/2002 Sb., o ochraně státních hranic, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů Zákon č.325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů . Zákon č.326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů 73
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex)Schengenská dohoda
Nařízení Rady (ES) č. 2725/2000 o zřízení systému " Eurodac" pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování Dublinské úmluvy. Součinnostní dohoda k dublinskému řízení Směrnice Rady 2003/110/ES ze dne 25. listopadu 2003 o pomoci při tranzitu za účelem vyhoštění leteckou cestou. Směrnice 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí . Úmluva OSN o právním postavení uprchlíku z roku 1951 tzv. Ţenevská konvence Úmluva OSN o výsadách a imunitách mezinárodních odborných organizací Judikatura Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16.5.2007, č.j. 2 As 78/2006-64. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2009 č. j. 5 As 51/2009 - 72. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 09.10.2009, čj. 5 As 51/2009 - 68. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26.7. 2011, č. j. 3 As 4/2010-151. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.01.2012, čj. 1 As 106/2010 - 83.
74
Přílohy Příloha I. Organizační struktura Správy uprchlického zařízení82
82
Organizační struktura SUZ. Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra[online].[cit. 2011- 11-24]. Dostupné z ˂http://www.suz.cz/pages/6.html˂.
75
Příloha II. Stav před reformou r. 2009, 14 VÚSC = 8 krajských policejních správ členěných na 79 okresních ředitelství Policie ČR 83
83
MARTINŮ, O., LANGER, I. Reforma Policie ČR služba v nových podmínkách. Policie ČR *online+. Praha, vydáno leden 2009[ cit. 2011-11-16+. 11 s. Dostupné z: ˂http://www.policie.cz/clanek/reforma-policie-cr-sluzba-vnovych-podminkach-191470.aspx˂
76
Příloha III. Stav po realizaci reformy, 14 VÚSC = 14 krajských ředitelství Policie ČR84
84
MARTINŮ, O., LANGER, I. Reforma Policie ČR služba v nových podmínkách. Policie ČR *online+. Praha, vydáno leden 2009[ cit. 2011-11-16+. 11 s. Dostupné z: ˂http://www.policie.cz/clanek/reforma-policie-cr-sluzba-vnovych-podminkach-191470.aspx˂
77
Příloha IV. Oddělení pobytových agend a oddělení pobytové kontroly pátrání a eskort v rámci Jihomoravského kraje85
85
Oddělení OPA a OPKPE. KŘP Jihomoravského kraje-Odbor cizinecké policie [online]. Last modified 6 December 2011[cit. 2012-02-13+. Dostupné z: ˂http://www.policie.cz/clanek/kontakty-odbor-cizinecke-policie-odborcizinecke-policie.aspx ˂.
78
