Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity Katedra technické a informační výchovy. Ekonomika a provoz domácnosti. Gabriela Štěpánová

Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity Katedra technické a informační výchovy

Ekonomika a provoz domácnosti

Gabriela Štěpánová

2007

1. Aplikace počítačové grafiky 1.1

Osnova předmětu

•

Bydlení, domácnost, příprava na samostatný život. o (Nájemní byt, družstevní byt, byt v osobním vlastnictví, rodinný dům – stavební spoření, úvěry, hypotéky, daně.)

•

Domovní a bytová architektura. o (Velikost a kvalita bytu, vybavení domácnosti, velikost a využití místností, osvětlení, topný systém, elektrické a plynové spotřebiče, nábytek, design interiéru, ekonomické využití vložených prostředků.)

•

Provoz domácnosti. o (Nájem, fond údržby, spotřebovaná energie, voda, poplatky za TV, rozhlas, telefon, poplatky za úklid domu, odpad apod.)

•

Elektrická energie v domácnosti. o (Domovní a bytový rozvod, elektrická instalace, osvětlení, topení, klimatizace ekonomika provozu, údržba a drobné opravy, nebezpečí úrazu elektrickým proudem, poskytování první pomoci.)

•

Elektrické a elektronické spotřebiče v domácnosti. o (Druhy, princip činnosti, obsluha, bezpečné zacházení, údržba, ekonomika používání, úspory elektrické energie.)

•

Plyn v domácnosti. o (Domovní a bytový rozvod, plynové spotřebiče a ekonomika jejich provozu, údržba a bezpečnost provozu.)

•

Voda v domácnosti. o (Domovní a bytový rozvod, kuchyně, koupelny,

odpadové hospodářství,

ekonomika provozu, drobná údržba.) •

Vytápění bytu, domu. o (Systém, princip, druhy kotlů a jejich princip, sluneční kolektory, ekonomika provozu.)

2

•

Spojovací, signální a zabezpečovací prostředky. o (Domácí telefon, elektrický vrátný, mechanická ochrana, elektronické zabezpečovací systémy, bezpečnostní kamery,

ovládání spotřebičů pomocí

výpočetní techniky a mobilních telefonů, domácnost budoucnosti.) •

Domácí účetnictví, systém hospodaření. o (Rozpočet, příjmy, nutná vydání, úspory, hotovostní a bezhotovostní platební styk, možnosti investování, pojištění, plánování aktivit apod.)

•

Udělej si sám. o (Drobná domácí údržba, potřebné nástroje a nářadí, bezpečnost a ochrana zdraví.)

•

Životní prostředí a domácnost. o (Zdravý život v bytě, hygiena domácnosti(úklid), rostliny v bytě, chemické prostředky, jejich účinnost a ekologická likvidace, třídění odpadu.)

Cílem předmětu je získání základních vědomostí a dovedností v oblasti začleňování mladých lidí do samostatného života ve vlastní domácnosti.

1.2

Doporučená literatura ke studiu

•

TINTĚRA, L. Úspory energie v domácnosti. Brno: ERA, 2004, IBSN 80-86517-87-X.

•

BÍLEK, J. Domácí lexikon. Praha: Svoboda, 1994, ISBN 80-205-0245-9.

•

HOLUBOVÁ, B. Vedení domácnosti. Praha: SPN, 1991, ISBN 80-04-25505-1.

•

KLÍNSKÝ, P., MŰNCH, O. Ekonomika 1 pro obchodní akademie a ostatní střední školy. Praha: Fortuna, 2006, ISBN 80-7168-964-5.

•

MIROVSKAJA, T. A. 999 rad pro domácnost. Praha: Lidové nakladatelství, 1991, ISBN 80-7022-041-4.

3

•

ŠTOTOVÁ, L. ABC mladé hospodyňky. Praha : Lucie, 1990, ISBN 80-85208-16-4.

•

www.dumabyt.cz

•

www.penize.cz

Studijní opory: •

ŠTĚPÁNOVÁ, G. Ekonomika a provoz domácnosti.

4

2. Bydlení, domácnost, příprava na samostatný život (nájemní byt, družstevní byt, byt v osobním vlastnictví, rodinný dům – stavební spoření, úvěry, hypotéky, daně)

Otázka řešení bytové situace patří k nejpalčivějším problémům většiny lidí, zejména však tíží mladší generaci. Jakému typu ale dát přednost? Je lepší zvolit dům, či byt v osobním vlastnictví, obecní nájemní byt, družstevní byt nebo klasický nájemní byt? Při volbě "formy bydlení" obecně platí, že záleží především na finanční situaci jedince či rodiny, nelze však podceňovat ani jiné faktory, které mohou mít důležitý vliv na konečné rozhodnutí. Před výběrem nejlepšího řešení je nezbytné zvážit všechny možné varianty a dopady na každého jednotlivce v domácnosti. V definitivním rozhodnutí by měly být zahrnuty plány členů domácnosti v blízkém i vzdálenějším časovém horizontu. Klíčovou roli rovněž sehrává dostupnost práce a vzdělání pro děti, zdravotní stav jednotlivých členů domácnosti či vazba na dopravní obslužnost lokality.

2.1

Dům či byt v osobním vlastnictví

V současnosti patří k nejvíce preferovaným způsobům bydlení vlastnické bydlení. Nejedná se o nic jiného než o soukromé vlastnictví rodinného domu nebo bytu. Stává se společenským trendem a k jeho podpoře přispívá nejen široká nabídka úvěrových produktů (hypotéky, úvěry ze stavebního spoření), ale i novomanželské půjčky či půjčky na modernizaci bytového fondu a neodvratná deregulace nájemného v ČR. Jednoznačná výhoda osobního vlastnictví tkví v tom, že soukromý vlastník má absolutní svobodu v nakládání se svým domem nebo bytem (prodej, zástava, pronajímání, úprava vnitřních dispozic aj.). Tento druh "svobody" neposkytuje žádná jiná možnost bydlení. Pořízení nemovitosti k bydlení je zpravidla nejdražší variantou. Na druhou stranu nese i spoustu výhod. Vlastník nemovitosti neplatí žádné nájemné. Hradí pouze služby spojené s bydlením - platby za elektřinu, plyn, vodné a stočné, u bytů se ale musí počítat s příspěvkem

5

do fondu oprav, případně příspěvkem na provoz společných prostor (osvětlení chodby, výtah, údržba prostor okolo domu s byty). Vlastnictví bytu je zapisováno do katastru nemovitostí. Znamená to, že vlastnické právo k bytu jeho vlastník získá teprve poté, co je příslušný katastrální úřad zapíše. K bytu v osobním vlastnictví může být v katastru nemovitostí zapsáno i více spolumajitelů. Jako určitá nevýhoda může být vnímána některými vlastníky i skutečnost, že katastr nemovitostí je veřejným seznamem, a proto údaje o vlastnících jednotlivých bytů jsou veřejně dostupné, a kdokoli si je tak může na požádání opatřit. Skutečnost, že jednotlivé bytové jednotky jsou zapsané v katastru nemovitostí má samozřejmě na druhou stranu řadu předností. Především je snadné zjistit nejvýznamnější informace o bytu, který se rozhodnete koupit - v katastru nemovitostí je uveden nejen vlastník, ale též jednotlivá omezení vlastnického práva tohoto vlastníka, tedy zda je byt zastaven, zda je zatížen věcným břemenem či předkupním právem třetí osoby. U domů a bytů v osobním vlastnictví se při jejich převodu na jinou osobu platí tříprocentní daň z převodu nemovitosti a v určitých případech i daň z příjmu. Od ní lze osvobodit v případě, že jste v bytě nebo domě měli bydliště alespoň dva roky před prodejem (nebo jste nemovitost vlastnili po dobu 5 let). Daň z převodu nemovitosti platí prodávající, příjem musí vykázat v daňovém přiznání a cenu bytu navíc doložit znaleckým posudkem. Při prodeji bytu v osobním vlastnictví je nutné nového majitele zapsat do katastru nemovitostí. Nejenže je s převodem bytu ve vlastnictví více "papírování" než při převodu družstevního bytu, ale v některých lokalitách České republiky trvá tento převod poměrně dlouho, např. v Praze to může být i více než 5 měsíců. Dále je třeba zmínit, že byt, který je vlastněn jeho uživatelem, je samozřejmě v případě smrti vlastníka předmětem dědění a přechází tak na dědice zemřelého. Není tedy třeba mít obavy, že právo k bytu zanikne smrtí, jak tomu za určitých okolností může být v případě bytů nájemních. Pokud člověk nemá žádné zkušenosti s nákupem či prodejem nemovitostí, že vhodné požádat o pomoc právníka, který pomůže možná rizika minimalizovat. Sice se zaplatí více peněz, ale za jistotu hladkého a bezstarostného průběhu převodu nemovitosti se vynaložené náklady vyplatí. Na trhu s byty jednoznačně cenově dominují byty ve vlastnictví. Pokud porovnáme cenu shodných bytů ve stejné lokalitě, které se liší pouze tím, že jeden z nich je ve vlastnictví (a je tedy prodávána bytová jednotka), zatímco v druhém případě jde o byt družstevní (prodávající

6

nabízí pouze členský podíl v družstvu, s nímž je spojeno právo nájmu k bytu), pak rozdíl mezi cenami těchto bytů může být i 20 - 30 %.

2.2

Družstevní bydlení

Pokud je vlastní bydlení pro daného člověka nedosažitelné, nezbývá než se ucházet o možnost bydlení v bytech v družstevním vlastnictví nebo si najít klasický pronájem cizího bytu. Družstevní bydlení má již celkem dlouhou historii a stále má své příznivce po celém světě. Tento typ bydlení lze charakterizovat tím, že stojí na pomyslném rozmezí mezi bydlením vlastnickým a nájemním. Družstevní bydlení má tu výhodu, že jde o celkem dobře fungující systém opírající se o jasně stanovenou právní úpravu. Nedávno byla též schválena řada zákonů o podpoře družstevní bytové výstavby, které mají nastartovat výstavbu nových družstevních bytů. Právo k vlastnictví družstevního bytu má člen družstva a toto právo je pevně spjato s vlastnickým podílem v daném družstvu. Dům je v katastru nemovitostí obvykle evidovaný jako jeden celek vlastněný družstvem, které pronajímá jednotlivé byty svým členům (byty nejsou v katastru zapsány samostatně). Členové družstva tak nevlastní své byty přímo, tzn. nejsou evidováni coby vlastníci bytů, ale své byty "vlastní" nepřímo tak, že mají členský podíl na družstvu, s nímž je spojeno právo na pronájem bytu. Členem družstva může být vždy jen jeden nájemník bytu, výjimkou jsou manželé. Z družstevního bytu se neplatí daň z nemovitosti, přesněji řečeno neplatí se přímo, platí ji družstvo, ale je započítána v nájemném. Členové družstva platí nájemné, které zahrnuje poplatky za služby, fond oprav a případně splátku anuity. Anuita se hradí v případě, že družstvo vzniklo za účelem privatizace domů a dům splácí obci nebo městské části. Výše úhrad za služby a výše příspěvku do fondu oprav se v družstvu vypočítává na základě velikosti bytu. Čím větší byt nájemník obývá, tím vyšší jsou jeho poplatky. Družstevní byt lze "prodat" bez souhlasu družstva. Ačkoli se často používá termín prodej bytu, správně jde o převod členství v bytovém družstvu s právem na nájem bytu. K převodu členského podílu dochází v okamžiku, kdy příslušné družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas nového člena družstva. Smlouva o převodu by měla být písemná, ale zákon nevyžaduje (a neměly by ani stanovy družstev)

7

ověření podpisů či jiné formality. Převod členského podílu nepodléhá dani z převodu nemovitostí. Na rozdíl od "prodeje" pronájem družstevního bytu podléhá schvalování družstva, nicméně ve stanovách si mohou členové upravit volný podnájem bytů. Bytové družstvo i společenství vlastníků jednotek je právnickou osobou. V případě špatného hospodaření nebo platební neschopnosti družstva či společenství mohou důsledky odnést jak nájemníci, tak vlastníci. Družstvo za své závazky odpovídá celým svým majetkem. Jestliže na něj bude vyhlášen konkurz, dům patřící družstvu se všemi byty se stane součástí konkurzní podstaty, dojde ke zrušení družstva a jeho členové ztratí výsady zakotvené ve stanovách. Exekucí sice nedojde k zániku nájmů jednotlivých bytů, ale nájemníci ztratí právo podílu na majetku a nový majitel domu jim byty pak "jen" pronajme v souladu s ustanoveními občanského zákoníku. Nedávnou změnou zákona o dluhopisech bylo bankám umožněno poskytovat hypotéky i na koupi družstevního bytu - je ale zpravidla třeba mít jinou nemovitost, kterou je možné zastavit. Na závěr je třeba říct, že v současné době je většina členů družstev již vlastníky družstevních bytů.

2.3

Nájemní bydlení

Poslední možností, jak získat střechu nad hlavou, je pronájem bytu v soukromém vlastnictví cizí osoby nebo bytu ve vlastnictví obce či města - jde o tzv. státní byty. Na zájemce neklade nároky v podobě počáteční velké finanční investice, nicméně nájemné je hlavně v Praze a velkých městech poměrně vysoké. Lze říci, že pronájem bytu je nejvýhodnější, pokud chcete byt využívat kratší dobu (cca do tří let). Pronájem bytu je velmi často využíván lidmi, kterým se nevyplatí za prací dojíždět nebo se kvůli zaměstnání přestěhovali na delší vzdálenost a na nové bydlení nemají finanční prostředky. Rovněž je využíváno často mladými lidmi, pro které je pronájem často jedinou možností jak se rychle dostat k bydlení. V případě záměru užívat byt dlouhodobě je zpravidla výhodnější vzít si hypotéční úvěr pro pořízení vlastního bydlení. To je samozřejmě možné jen v případě, kdy máte dostatečně velký příjem. Splátky hypotéčního úvěru na pražský byt v ceně nad 1 milion korun jsou srovnatelné

8

s tržním nájemným a mohou se pohybovat okolo 8 000 Kč. Výhodou však je, že splátkami se platí na vlastní byt, zatímco nájemné "jde do kapsy" pronajímateli. Z logiky věci je zřejmé, že pronajatý byt lze užívat jen v takovém rozsahu, jak dovoluje nájemní smlouva uzavřená s jeho vlastníkem. Bez jeho vědomí a souhlasu se nesmí například byt podrobovat stavebním úpravám nebo jej nesmíte pronajímat třetí osobě.

2.4

Anketa

Jaký druh bydlení ve své současné situaci preferujete? Vlastní.

67%

Družstevní.

18%

Nájemní.

12%

Podnájem.

3%

Jiný.

1%

2.5

Hypotéka - k jakému účelu lze hypotéku získat?

Hypoteční úvěr lze využít k libovolnému účelu. Jedinou podmínkou je, že je zajištěn nemovitostí. Pokud je hypoteční úvěr poskytován za účelem koupě, výstavby, rekonstrukce či přestavby nemovitosti nebo k refinancování jiného hypotečního úvěru na uvedený účel, nabízí banky výhodnější úrokové sazby. Při splnění podmínek získáte nárok na státní podporu. Banka může ze zákona poskytnout hypoteční úvěr maximálně na 70 % hodnoty nemovitosti, v případě, že bude financován prostřednictvím hypotečních zástavních listů. Banky v současné době financují hypoteční úvěry z jiných zdrojů a nabízejí až 100 % hodnoty nemovitosti. Zbytek ceny musí investor pokrýt z vlastních prostředků. Minimální výše hypotečního úvěru se pohybuje kolem 300 000 Kč.

9

Pokud investor nemá zbývající část ceny nemovitosti, může na max. 20 % ceny využít doplňkový úvěr, který je třeba zaručit další zástavou, např. další nemovitostí, cennými papíry apod. Úroková sazba doplňkového úvěru je vyšší než hypotečního. Při pořízení nemovitosti výstavbou lze využít předhypoteční úvěr. Jeho poskytnutí vázáno na příslib budoucího hypotečního úvěru bankou. Předhypoteční úvěr se musí zajistit stejně jako doplňkový úvěr a je také podobně úročen. Podle zákona lze hypoteční úvěr splácet 5 až 30 let. Většina bank omezuje horní hranici na 20 let, neboť jen na tuto dobu stát poskytuje finanční podporu hypoték. Vzhledem k zástavě nemovitosti je úrok nižší než u většiny ostatních úvěrových obchodů. Úroková sazba je zpravidla pohyblivá, ale je možno ji na dobu 1 až 10 let zafixovat.

2.6

Stavební spoření

Stavební spoření v České republice vzniklo za účelem podpory řešení bytové situace občanů. Jedná se o komplexní finanční produkt poskytovaný stavebními spořitelnami. V jeho rámci může klient spořit, může požádat o úvěr ze stavebního spoření nebo o překlenovací úvěr a může také využívat státem poskytované podpory stavebního spoření. Stavební spoření je výhodnou formou uložení úspor, neboť vedle výhodné úrokové sazby, která je vyšší než na jiných spořících produktech, je podpořeno 15% státní podporou a navíc jsou úrokové výnosy osvobozeny od daně. Úspory jsou pojištěny a po 6 letech je možno využít jich k libovolnému účelu. Systém stavebního spoření nabízí možnost výhodných úvěrů, které představují dostupný nástroj k pořízení vlastního bydlení. Úroky zaplacené při splácení úvěrů ze stavebního spoření jsou přitom odečitatelné z daní. Každý zájemce o stavební spoření musí se spořitelnou nejprve uzavřít smlouvu o stavebním spoření. Ta se sepisuje na určitou cílovou částku a obsahuje předem sjednané podmínky spoření. Po uhrazení poplatku za uzavření smlouvy klient vstupuje do první fáze celého procesu - do fáze spoření. V tomto období klient na svůj účet u spořitelny pravidelně (např. měsíčně, půlročně, ročně apod.) nebo nepravidelně (na účet lze kdykoliv vložit jakoukoliv částku) ukládá smluvené částky. Tyto částky jsou průběžně úročeny úrokovou sazbou z vkladů a jednou ročně k nim je připisována státní podpora. Doba spoření není nijak maximálně omezena. Pokud však člověk nepožádá o úvěr a nechce přijít o státní podporu, musí vklady ve spořitelně nechat nejméně po dobu pěti let. Po pěti

10

letech může buď smlouvu vypovědět a uspořené peníze použít na jakýkoliv účel (mimo jiné také na uzavření nové smlouvy o stavebním spoření) nebo může na stejnou smlouvu a za stejných podmínek spořit i nadále, do doby dosažení cílové částky. Člověk však se stavebním spořením nemusí jenom spořit, ale může také požádat o úvěr. V případě, že bude mít zájem o klasický úvěr ze stavebního spoření, musí ze zákona nejprve projít minimálně dvouletou fází spoření. Pro přidělení úvěru pak musí splnit i další podmínky, které si každá spořitelna stanovuje individuálně. Jde především o naspoření určitého procenta cílové částky, dosažení určité hodnoty hodnotícího čísla a předložení důkazů o dostatečné bonitě klienta, příp. zajištění úvěru. Úvěr může být (na rozdíl od částky získané pouze spořením) použit pouze na bytové potřeby a toto použití musí být řádně prokázáno. Pokud člověk nesplní některou z podmínek pro přidělení úvěru ze stavebního spoření, může požádat o překlenovací úvěr. Ten mu může být přidělen prakticky ihned po založení smlouvy a slouží k překlenutí doby do přidělení klasického úvěru. Zároveň se splácením úroků z překlenovacího úvěru člověk spoří na svůj účet u stavební spořitelny, až do doby, kdy mu je přidělen řádný úvěr ze stavebního spoření, kterým se splatí úvěr překlenovací. Stavební spoření končí výpovědí smlouvy nebo splacením úvěru. Oba programy státní podpory bydlení mají společné financování. Prostředky jdou ze Státního fondu rozvoje bydlení, na jehož internetových stránkách jsou také dostupné veškeré formuláře, potřebné k podání žádosti. Dalším společným bodem obou půjček je věk, do kterého stát považuje své občany za mladé. Je to hranice 36 let, kterou nesmí překročit alespoň jeden z žadatelů. Úvěr bude poskytnut mladým manželům, ale i lidem samostatně žijícím. Ti však musí splňovat podmínku trvalé péče o nezletilé dítě. V dalších parametrech se už ale obě půjčky liší. Další možnost je určena na rozdíl od předchozí podpory nového bydlení pouze na rekonstrukce a modernizace bytů. Tento nízkoúročný úvěr je limitován. Nutnou, nikoli postačující podmínkou je soukromé vlastnictví. Byt nebo rodinný dům, na kterém se budou stavební úpravy provádět, musí být v soukromém vlastnictví nebo spoluvlastnictví žadatelů. Výjimkou je přiklepnutí úvěru i na modernizaci bytového domu, který vlastní družstvo. Ovšem žadatelé musí být samozřejmě jeho členy a zároveň nájemci bytu. Úročení i splatnost půjčky jsou v porovnání s komerčními úvěry dost příznivé. Možnost splácení lze rozdělit až do 10 let (což je pro malé částky téměř kacířské - pro mladé lidi ale nezatěžující jejich rozpočet). Úroková sazba na úrovni 2 % ročně je také příjemná. Obzvlášť v situaci, kdy hypoteční ústavy nabízí sazbu s nejkratší fixací nejméně o 1 procentní bod vyšší. 11

Dalším "omezením" je povinnost zahájit čerpání úvěru do 1 roku a ukončit je do 2 let ode dne uzavření úvěrové smlouvy. Naopak plusem oproti běžným úvěrům u bank je možnost splacení úvěru formou mimořádné, například jednorázové, splátky, a to bez jakékoli sankce. 2.7

Státní programy podpory bydlení

Tato podpora bydlení pro mladé spadá do celého komplexu státních aktivit, které mají přispět ke zlepšení bytové situace té nejohroženější skupiny obyvatel - mladých lidí zakládajících rodinu. Vedle podpory stavebních a hypotečních úvěrů je to i stávající, zavádějícím způsobem označovaná jako "novomanželská", půjčka. Adresnost této formě státní podpory zcela chybí a ani novomanželství není zásadní podmínkou pro její získání. Splatnost je prodloužena na 20 let a navýšena limitní částka půjčky. Ale hlavně: její účelnost je vázána na pořízení bydlení, tedy výstavbu nebo koupi bytu či domu. Česká republika vymírá, takže jako motivaci vám stát za každé narozené dítě po uzavření smlouvy sníží nesplacenou jistinu úvěru o 30 tisíc Kč. Výše slev za narozené děti není limitována, takže čím víc dětí, tím menší dluhy.

2.8

Bilancování

Jste mladí? Chcete bydlet? Myslíte si, že vám stát pomůže? Ano, ale pomoc státu je v procesu pořízení bydlení jako kapka v moři. Na kompletní rekonstrukci celého bytu to stačit nebude, snad tak na jeden pokoj. Takže nezbývá než kombinovat. Jako základ však může být půjčka od státu docela dobrým odrazovým můstkem. Další dluhy vás ale asi stejně neminou. Podle odborníků je vždy nejlepší kombinovat dostupné zdroje. Takže ke státní půjčce využijte také své stavební spoření, s nímž lépe dosáhnete na hypotéku.

2.9

Majitele domů čeká v budoucnu odškodnění

"Regulace nájemného je protiústavní a odporuje Listině základních práv a svobod. Občanům, kterým způsobuje újmu, by měl stát vyplatit odškodnění." Ústavní soud již podruhé vydal verdikt, který regulaci nájemného v ČR označil za protiústavní. Zároveň vyzývá majitele domů, aby vymáhali náhradu škody od státu, pokud nájemné, které vybírají, nestačí ani na základní opravy.

12

Další výzvu pak soud směroval obecním soudům, aby nezamítaly žaloby majitelů domů jen pro nedostatečný právní podklad. Naopak se podle soudu mají samy chopit iniciativy a napravovat současný protiústavní stav. Konkrétně verdikt obsahuje konstatování, že není-li stát schopen regulaci nájemného zrušit, je za to zodpovědný a nebude-li pronajímatelův nárok v plné míře uspokojen, nezbude jiná cesta, než je uplatnění náhrady škody. Tu může každý majitel domu poměrně snadno vyčíslit, vynásobí-li regulovaný nájem, který od svých nájemníků dostává, číslem 3,5 a následně počtem bytových jednotek. O tolik je v průměru nižší regulované nájemné ve srovnání s nájemným smluvním. Výši regulovaného nájmu

Zdroj: OSMD

2.10

Daň z převodu nemovitostí

Převodem nemovitosti se rozumí úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitosti z jedné osoby na druhou včetně vypořádání podílového spoluvlastnictví. Předmětem daně je také bezúplatné zřízení věcného břemene při nabytí nemovitosti darováním. Daň z převodu nemovitostí platí obvykle převodce (prodávající). Kupující (nabyvatel) daň platí v případech nabytí nemovitosti při výkonu rozhodnutí, vyvlastnění, konkursu nebo vyrovnání, vydržením nebo ve veřejné dražbě. Daň ale mohou platit i jiné osoby. Daň se platí z úplatného převodu nebo přechodu vlastnictví k nemovitosti včetně vypořádání podílového spoluvlastnictví. Daň se také platí při výměně nemovitostí.

13

Daň se neplatí z převodu těch nemovitostí, které jsou od této daně osvobozeny. Tato osvobození se sice týkají převodů z rukou obchodních společností či družstev, nepřímo se však dotknou i občanů, na které se dané nemovitosti převádějí. Základem daně z převodu nemovitostí je cena nemovitosti. Sazba daně je pro všechny občany stejná a činí 3 % ze základu daně (od 1. 1. 2004, dříve 5 %). Je-li vyměřená daň nižší než 100 Kč, daň se nepředepíše a neplatí. Daňové přiznání se musí podat ale i v takovém případě. Daňové přiznání Občan musí podat daňové přiznání nejpozději do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž byl zapsán vklad práva do katastru nemovitostí, nabyla účinnosti smlouva o úplatném převodu vlastnictví k nemovitosti, která není evidována v katastru nemovitostí, bylo vydáno potvrzení o nabytí vlastnictví k vydražené nemovitosti ve veřejné dražbě nebo nabylo právní moci rozhodnutí o příklepu a bylo zaplaceno nejvyšší podání při výkonu rozhodnutí nebo exekuci, nebo nabylo právní moci rozhodnutí nebo byla daňovému subjektu doručena jiná listina, kterými se potvrzují nebo osvědčují vlastnické vztahy k nemovitosti, nejedná-li se o úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitosti. Vyměření a placení daně Občan pouze v daňovém přiznání uvede skutečnosti rozhodné pro vyměření daně a doloží případný nárok na osvobození. Správce daně pak daň vypočte a vyměří tzv. platebním výměrem. Občan pak musí zaplatit daň ve lhůtě pro podání daňového přiznání. Daň z příjmů fyzických osob je po DPH a dani z příjmů právnických osob nejdůležitějším zdrojem příjmů státního rozpočtu České republiky. Její záběr je velmi obsáhlý a rozhodně nepatří k nejjednodušším. Daň z příjmů platí dvě skupiny osob a podle toho, do jaké skupiny patří, jsou také zdaňovány jejich příjmy. První skupinu tvoří tzv. rezidenti. Jsou to občané s trvalým bydlištěm na území ČR, popřípadě občané, kteří se v ČR "obvykle" zdržují (alespoň 183 dnů v roce). Ti podléhají dani z příjmů svými celosvětovými příjmy. Druhá skupina se označuje jako tzv. nerezidenti. Sem patří občané, kteří podmínky rezidentury nesplňují. Navíc sem patří občané, kteří v ČR bydliště nemají, ale zdržují se obvykle v ČR pouze za účelem studia nebo léčení. Ti odvádějí daň pouze z příjmů dosažených na území ČR.

14

2.11

Z čeho se daň platí?

•

Příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky - převážně mzdy a platy

•

Příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti

•

Příjmy z kapitálového majetku - dividendy, úroky z vkladů na účtech, apod.

•

Příjmy z pronájmu - pronájem nemovitostí, pravidelný pronájem movitých věcí

•

Ostatní příjmy - příležitostné příjmy, příjmy z prodeje nemovitostí a movitých věcí, výhry v loteriích atd.

2.12

Z čeho se daň neplatí?

Poplatníci nemusí platit daň z příjmů, které jsou vyňaty z předmětu daně nebo od daně osvobozeny.

2.13

Výpočet a výběr daně

Pro stanovení výše daně je třeba určit daňový základ. Ten je následně upraven o položky snižující základ daně (odčitatelné položky). Z tohoto upraveného daňového základu už je možno výslednou daňovou povinnost vypočítat. Následně se odečtou slevy na dani. Pokud daň nepřesáhne 100 Kč za rok nebo celkové zdanitelné příjmy činí méně než 10.000 Kč za rok, daň se neplatí. To neplatí, byla-li z těchto příjmů vybrána daň nebo záloha na daň srážkou. Daně z příjmů se zpravidla nehradí jednorázově po skončení zdaňovacího období, ale zálohově už v průběhu zdaňovacího období. Výše zálohy a pravidelnost placení se stanoví dle poslední známé daňové povinnosti. Toto se netýká občanů, kteří mají pouze příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků, tj. jsou v zaměstnaneckém poměru.

2.14

Daňové přiznání

Daňové přiznání slouží k vyčíslení daňové povinnosti a je dokladem pro finanční úřad. Zpravidla poplatník podává pouze řádné daňové přiznání. Může však podat také daňové přiznání opravné, popř. dodatečné. Při splnění určitých podmínek poplatník nemusí podávat daňové přiznání vůbec.

15

2.15

Katastr nemovitostí - jak, co a za kolik

Vědět, kde je katastr nemovitostí a jaké má lhůty a možnosti, je jedním z předpokladů rychlého vyřízení nejen hypotečního úvěru. Jaké informace katastr nemovitostí shromažďuje, jak a za kolik je můžete měnit a co vše k tomu potřebujete za doklady? Co to je katastr nemovitostí Katastr nemovitostí je soubor údajů o nemovitostech v ČR, který zahrnuje jejich soupis a popis a jejich polohové a geometrické určení. Jde o seznam veřejný, každý si tedy může informaci z katastru vyžádat. Katastr nemovitostí eviduje •

Pozemky (parcely) o Existuje 11 druhů parcel: orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny, lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy. Pozemkům je přiděleno parcelní číslo.

•

Budovy o Budovám se přiděluje popisné či evidenční číslo. Budovou se rozumí stavba o rozloze vyšší než 16 m2. V případě souboru budov, stojících na jedné parcele, se jednotlivé budovy samostatně neuvádějí.

•

Rozestavěné byty a nebytové prostory

•

Nové byty a nebytové prostory

Katastr eviduje jak zkolaudované byty, tak zkolaudované nebytové prostory.

•

Stavby stanovené vlastním předpisem

Budova, aby si zasloužila zápis do katastru nemovitostí, musí být alespoň v takovém stupni rozestavěnosti, že je patrné stavebně-technické a funkční uspořádání prvního nadzemního podlaží. Jedná se pak o zapsání místnosti nebo souboru místností, které v souladu se smlouvou o výstavbě a stavebním povolením mají být určeny k bydlení a jsou rozestavěny v domě s bytovými, případně nebytovými prostory, který je alespoň v takovém stupni rozestavěnosti, že je již navenek uzavřen obvodovými stěnami a střešní konstrukcí.

16

Údaje uvedené v katastru nemovitostí Katastr nemovitostí obsahuje 14 údajů: •

Geometrické určení nemovitosti

•

Polohové určení nemovitosti

•

Určení katastru území

•

Parcelní čísla

•

Druhy pozemků

•

Výměry parcel

•

Popisná/evidenční čísla

•

Příslušnost k MČ

•

Způsob využití (Bližší možnosti zde pak jsou: Průmyslové objekty, Objekt bydlení, Občanská vybavenost, Rozestavěno, Technická vybavenost, Objekty dopravy, Zemědělská usedlost, Objekty dopravy, Rekreační objekt, Ostatní stavební objekty, Zbořeniště, Garáž)

•

Způsob ochrany (Uvádí se v případě, že jde o památku, památkové území nebo chráněnou krajinnou oblast. Cílem je ochránit tyto nemovitosti před jakýmkoliv narušováním. Například zabránit výstavbě v národních parcích apod.)

•

Údaje o právních vztazích včetně údajů o vlastnících a jiných právech (Jsou možná tato věcná práva k nemovitostem: Vlastnické právo, Zástavní právo, Věcné břemeno, Předkupní právo)

•

Údaje o podrobných polohových bodech

•

Místní a pomístní názvosloví

Jak se provádí zápisy do katastru a)

Vkladem Řízení o povolení vkladu se zahajuje u katastrálního úřadu, v jehož obvodu se nemovitost nachází. Vznik, změna či zánik práva k nemovitosti se může týkat např. převodu vlastnictví, zástavního práva, převodu bytu nebo nebytového prostoru, dohody o vypořádání spoluvlastnictví manželů a podobně. Po doručení návrhu o povolení vkladu, záznamu či poznámky vyznačí katastrální úřad k příslušné nemovitosti tzv. plombu zápisem písmena "P".

17

Tento zápis naznačuje třetím stranám, že probíhá nějaké řízení. Informace, o jaké řízení se jedná, poskytne katastrální úřad. b)

Záznamem Záznam nijak neovlivní vznik, změnu nebo zánik práva k nemovitosti. Může se jednat například o rozhodnutí soudu, prodej nemovitosti na veřejné dražbě příklepem licitátora nebo potvrzení Fondu národního majetku o prodeji nemovitostí ve veřejné dražbě.

c)

Poznámkou Neovlivní vznik, změnu nebo zánik práva k nemovitosti. Může se jednat o zápis skutečností, které omezují dispoziční práva např. majitele; nebo se může jednat o informaci třetím stranám o právních vadách nemovitosti. V poznámce je tedy možné najít informace typu: bylo zahájeno určité správní či soudní řízení, vlastník nemovitosti má omezená dispoziční práva.

Registr nemovitostí slouží nám všem k tomu, abychom si v něm našli informace o nemovitosti a jejím vlastníkovi. Zajímá-li vás, kde svůj místně příslušný katastrální úřad najdete, jak si z něj vyžádáte informace nebo požádáte

o

zápis

do

něj,

doporučuji

webovou

stránku

www.katastrnemovitosti.cz. Jak a za kolik získat výpis z katastru Informace jsou poskytovány každému na vyžádání. Vyžádat si výpis je možné buď osobní návštěvou na místně příslušném katastrálním úřadu (podle polohy nemovitosti) nebo zasláním písemné žádosti poštou. V žádosti je třeba uvést údaje týkající se dotčené nemovitosti, jako je např. katastrální území, číslo popisné, evidenční číslo nemovitosti, parcelní číslo a další bližší údaje, pokud jsou známy. Výpis z katastru je žadateli vydán po zaplacení 100 Kč nebo kolku v této hodnotě. Lhůty vyřízení žádostí o poskytnutí údajů z katastru nemovitostí nejsou stanoveny. V jednoduchých případech se žádost vyřizuje v úřední den na počkání nebo během tohoto dne. Ve složitějších případech je nutno dojednat lhůtu vyřízení individuálně. Jak a za kolik podat návrh na vklad Řízení o povolení vkladu zahájí katastrální úřad na návrh některého z účastníků řízení. Návrhem se rozumí žádost účastníka smlouvy o vklad příslušného práva k nemovitosti. 18

Navrhovatelem může být jeden účastník smlouvy, pouze někteří z účastníků smlouvy, případně všichni účastníci smlouvy. Může jím být i jiná oprávněná osoba (právní zástupce účastníka ze zákona nebo na základě plné moci). Návrh na zahájení řízení musí obsahovat označení katastrálního úřadu, kterému je návrh určen, určení účastníků řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí a označení práv, která mají být zapsána podle návrhu do katastru. Řízení je zahájeno dnem doručení návrhu nebo dnem osobního předání návrhu podatelně příslušného katastrálního úřadu. Za podání každého návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu se vybírá správní poplatek ve výši 500 Kč. V případě podávání žádosti o vklad do katastru nemovitostí je třeba doložit veškeré skutečnosti týkající se daného případu (smlouvu o převodu vlastnictví nemovitosti, smlouvu o zástavním právu k nemovitosti, případně plnou moc atd.).

19

2.16

Otázky

1. 2. 3. 4.

2.17

Jaké rozlišujeme typy bydlení a čím se od sebe liší? Jakými způsoby si můžete opatřit nemovitost? Z čeho se platí a neplatí daně? Komu a jak nahlásíte, že jste si koupili nemovitost?


•


•


•


•


•


•


•

www.dumabyt.cz

•

www.penize.cz



20

3. Domácí účetnictví, systém hospodaření (rozpočet, příjmy, nutná vydání, úspory, hotovostní a bezhotovostní platební styk, možnosti investování, pojištění, plánování aktivit apod.)

3.1

Rodinný rozpočet: Kdo a proč ho potřebuje?

Vyberete peníze z bankomatu a za pár dní se zděsíte, že peněženka je opět prázdná? Běžně s vypětím sil čekáte na výplatu? Užíváte si, když se výplaty dočkáte? Nevíte, jak jste peníze utratili? Jste nuceni využívat půjček, abyste s penězi vyšli? Pak vám chybí rodinný rozpočet. Uvažování o osobním nebo rodinném rozpočtu je důležitou součástí principů osobních financí. Osobní a/nebo rodinný rozpočet je jedním z nástrojů, který napomáhá jednotlivci nebo rodině zvládnout požadavky na život v ekonomické realitě. Vyjasněný rozpočet napomáhá získat kontrolu nad svou finanční situací, předejít nahromadění dluhů, osobnímu bankrotu a podobným nepříjemnostem. Rozpočet může poskytnout rámec pro snížení dluhů, ukázat na nutnost zregulovat výdaje s ohledem na aktuální finanční situaci a finanční plán. Kdo zvážil svůj rozpočet, získává představu, jak jsou limitovány výdaje na různé spotřebovávané položky a jak předcházet situacím, kdy je člověk donucen spoléhat se na nákladné půjčky. Rozpočet také pomáhá získat zdroje pro pravidelné spoření, zvládnout nečekané výdaje a vytvořit podmínky pro naplnění budoucích cílů, jako je exotická dovolená nebo nové bydlení. Kdokoli má zvážený svůj rozpočet, ví, co může se svými penězi dělat, má vyjasněno, na co peníze vynakládá, má vytvořeny návyky, napomáhající udržení vyrovnaných příjmů a výdajů, udržuje své výdaje pod kontrolou a vyjasňuje budoucí výdaje a v neposlední řadě utrácí v rámci svých finančních možností, ovlivněných minulostí, současností i budoucností.

3.2

Rozpočet jako vstupní a výstupní toky

Peníze tečou podobně, jako teče voda ve vodovodním potrubí nebo elektrický proud v elektrickém obvodu. Vždy platí princip, že z určitého místa může odtéci pouze to, co přiteklo.

21

V případě osobního nebo rodinného rozpočtu pak platí, že jen peníze, které do rozpočtu přijdou, mohou odtéci.

Právě uvažování o vstupních a výstupních tocích je jedním z klíčových konceptů řízení osobních financí. Vstupní toky jsou tvořeny všemi penězi, které jsou v daném období obdrženy, zatímco výstupní toky jsou všechny peníze, které jsou v daném období vydány. Kdokoliv může při troše vynaloženého úsilí vyčíslit, kolik v daném dni, měsíci nebo roce peněz přijal a kolik vydal. Úvahy o rozpočtu spočívají právě ve vyčíslení příjmů (vstupních toků) a výdajů (výstupních toků) v rámci zvoleného období. Rozdíl mezi vstupními a výstupními toky buď odpovídá výši dluhu, který je vytvářen, aby byly pokryty zvýšené výstupní toky, nebo uspořené částce, která díky menšímu výstupnímu toku zůstala v zásobě. Důležitou dovedností je schopnost vyrovnat příjmy (přicházející peněžní toky) a výdaje (odcházející peněžní toky). Za jakékoli situace existují dva způsoby vedoucí ke změně finanční situace a vyrovnání rozpočtu. Jedním způsobem je snížení výdajů a druhým zvýšení příjmů. Pokud jste v určitém období donuceni vydat více, než přijímáte, musíte nedostatek prostředků řešit půjčkou. Půjčkou v dané chvíli sice rozpočet vyrovnáte, ale budoucí rozpočet nutně bude zatížen výdaji na splátku této půjčky. Problémy s penězi ovlivňují všechny lidi, bez ohledu na to, zda mají peněz dost nebo málo. Zkusme se zabývat otázkou, jak naložit z příjmy, které jsou k dispozici. Řekneme, že vyděláváte 10 000 Kč čistého za měsíc. Co s nimi uděláte? Pokud budete ctít zásadu, že ze svého příjmu vždy odkládáte stranou minimálně 3 %, potom vám zůstává 9700 Kč. Je zřejmé, že konkrétní postupy se budou lišit v závislosti na osobních nebo rodinných zvycích. Někdo může těchto 9700 Kč po vzoru svých babiček rozdělit do hrníčků nebo kategorií s nápisy "inkaso", "splátky", "benzín" atd. a v průběhu měsíce dělat vše pro to, aby peníze postačily na pokrytí výdajů v těchto kategoriích. Někdo jiný může

22

postupovat tak, že od dostupné částky odečte pravidelné měsíční výdaje (nájemné, splátky, provoz auta) a zbývající částku podělí počtem dnů, čímž zjistí výdajový limit na den. Všechny tyto a podobné úvahy a způsoby nakládání s penězi úzce souvisí s osobním nebo rodinným rozpočtem. Za jednu z příčin finančních problémů lze označit podcenění nutnosti zvážení rozpočtu a použití selského rozumu k dosažení vyrovnání příjmů a výdajů. Mnoho lidí bohužel nemá představu, kde a jak mizí jejich peníze a mnoho lidí není přesvědčeno, že by rozpočet potřebovali. Zdůvodňují to výroky jako například: "Všechno, co potřebuji, je utrácet méně, než vydělávám, a to je selské uvažování. Tak k čemu rozpočet?" Přicházející prostředky často umožňují člověku kupovat věci, které právě chce, a to i bez ohledu na to, zda je skutečně potřebuje nebo zda výdaje na jejich pořízení ohrozí vyrovnanost rozpočtu. Problém se pak například vyskytne, když nastanou nepředvídaně nevyhnutelné výdaje a rovnováha mezi příjmy a výdaji je narušena. Když taková situace nastane, dost lidí využije nabídek rychlých půjček nebo kontokorentních úvěrů bez ohledu na nákladnost takového řešení a souvisejících budoucích výdajů. Problém se může zhoršit, když dojde k výpadku příjmů a dluhy se dále zvyšují. Někteří lidé jsou pak o svém rozpočtu ochotni uvažovat, až tehdy, jsou-li k tomu donuceni situací, kdy mají finanční problémy. Osobní rozpočet je vlastně finanční plán, který nastavuje limity na výši peněz, které budou utraceny na každou kategorii výdajů v daném měsíci. Dobrý rozpočet zvažuje faktory, jako je velikost příjmů, nevyřešené dluhy, spoření nebo platby povinných odvodů. Nejde ani tak o zaznamenání a kontrolu každé platby, jako o zvládnutí hospodaření s penězi a udržení finanční situace pod kontrolou, kdy mezi příjmy a výdaji existuje rovnováha. 3.3

Anketa

Potřebujete rodinný rozpočet? Ano, a máme ho.

48%

Ano, ale nemáme ho.

28%

Ne, přesto ho máme.

4%

Ne, a nemáme ho.

19%

Nevím...

2%

Odpovědělo 286 čtenářů.

23

3.4

Jak vytvořit svůj rozpočet?

Rodinný rozpočet potřebuje téměř každý bez ohledu na finanční situaci rodiny. Jen s ním lze efektivně spravovat rodinné finance. Jak ale dobrý osobní či rodinný rozpočet sestavit? Stačí trocha času a trpělivosti - a následovat pět jednoduchých kroků. K vytvoření rozpočtu je zapotřebí vynaložit trochu času a přemýšlení. Často k tomuto účelu postačí tužka, papír a kalkulačka, někdy lze použít dostupných počítačových programů. Mezi vytvářením osobního rozpočtu a rozpočtu domácnosti neexistuje zásadní rozdíl. Princip tvorby rozpočtu spočívá ve shrnutí všech příjmů a výdajů, rozdělených podle kategorií. V podstatě se jedná o soupis všech plánovaných příjmů a výdajů, určení, zda příjmy pokryjí výdaje, podle potřeby přehodnocování a přizpůsobení výdajů a v neposlední řadě také aktualizace rozpočtu. Je zřejmé, že pokud bude odhad příjmů a výdajů špatný, bude špatný i rozpočet. Příjmy a výdaje je zapotřebí odhadovat pečlivě a je nutné nezapomenout na výdaje, jako jsou daně, dovolená nebo nečekaná vydání. Samotný postup lze popsat pěti kroky: Krok první - soupis všech čistých příjmů Prvním krokem při vytváření rozpočtu je vytvoření seznamu všech měsíčních příjmů (výplat, mezd, dávek,...). Pokud jsou některé příjmy získány za delší časové období, je nutné je přepočítat na příjmy za měsíc. Soupisem a sečtením všech příjmů se zjistí příjmová stránka rozpočtu, která limituje množství výdajů vyrovnaného rozpočtu. Krok druhý - shrnutí všech měsíčních výdajů Ve druhém kroku sestavování rozpočtu je zapotřebí shrnout vše, na co jsou peníze vynakládány. Nejprve je vhodné vytvořit soupis pevných výdajů. Tyto výdaje zahrnují platby, jako je nájemné, splátky hypotéky a spotřebních úvěrů, platba za rozhlas, televizi, elektřinu, vodu, telefony, bankovní poplatky, výdaje na dopravu nebo auto a další věci, které musíte zaplatit. Pokud se některé výdaje vyskytují méně často, je nutné je přepočítat na výdaje za měsíc. Když jsou sepsány všechny placené účty, je zapotřebí sepsat další částky, jejichž platby odpovídají měsíčním výdajům. Sepisují se kolísající výdaje, jako jsou výdaje na nákupy

24

(potravin, léků, oblečení, ...) nebo využívané služby. Sečtením všech položek se zjistí celkové měsíční výdaje. Jiný způsob může spočívat v tom, že se v průběhu času (např. jednoho měsíce) zapisuje, na co všechno jsou peníze vynakládány. Zaznamenávat lze kupříkladu každodenní výdaje. Na konci měsíce lze pak dílčí výdaje roztřídit do kategorií, jako je zábava, jídlo, časopisy, knihy atd. K tomu, aby údaje odrážely skutečnost, se musí jednat o typický, průměrný měsíc. Mnozí mohou být překvapeni tím, jak velké sumy postupně po malých částkách utratí. Na výdajové straně rozpočtu jsou také pravidelně spořené částky. Pravidelné spoření je odkládání peněz "pro strýčka příhodu", vytvoření pojistné rezervy na neočekávané výdaje související s nepředvídatelnými událostmi, jako je porucha auta. Je to vlastně prevence před donucením k použití nákladných půjček, které mohou snadno narušit plánovaný rozpočet. Jaký podíl svých příjmů spořit závisí na mnoha faktorech, lze se setkat s různými doporučeními nebo názory. Jako hrubé orientační pravidlo řekněme, že bychom měli spořit nejméně 3 % čistého příjmu. Krok třetí - určení, zda příjmy pokrývají stávající výdaje Když je spočten rozdíl mezi příjmy a výdaji, zjistí se, zda jsou peníze akumulovány pro budoucí potřeby nebo jsou vytvářeny dluhy. Základním pravidlem rozpočtu je skutečnost, že "peníze, které přicházejí, se musejí rovnat penězům, které jsou utraceny." Jsou vaše příjmy větší než výdaje, nebo je tomu naopak? Když jsou vaše výdaje větší než příjem, máte problém. Nutně musíte některé položky seškrtat, některé výdaje zmenšit a minimalizovat, popřípadě nějakým způsobem dosáhnout zvýšení svých příjmů. Krok čtvrtý - přehodnocení a přizpůsobení výdajů Samotné přehodnocení a přizpůsobení výdajů může být provedeno různými způsoby. Jeden způsob spočívá v rozdělení výdajů na výdaje nutné (nájemné, elektřina, voda, ...) a výdaje zbytné (zábava, jídlo v restauracích, módní oblečení, ...). V závislosti na velikosti schodku se může jednat o snížení některých zbytných vydání, jako je zábava, nákup oblečení nebo jídlo v restauraci, popřípadě vynaložení úsilí pro získání další práce. Pokud je schodek větší, může se jednat o zásadnější rozhodnutí, jako je změna velikosti bytu nebo výměna automobilu. S tímto vždy souvisí hledání odpovědí na různé otázky, jako například následující: •

Má pro mne skutečně přidanou hodnotu placené havarijní pojištění, když mé auto už nemá velkou zůstatkovou hodnotu?

•

Potřebuji platit předplatné dvou titulů novin? Stihnu je vůbec přečíst? 25

•

Vyplatí se mi držet to auto, které má tak velkou spotřebu?

•

Má smysl kupovat nové šaty vždy, když cítím, že se změnil módní styl?

•

Nekupuji často věci bez promyšlení souvislostí, spíše na základě okamžitého impulsu než skutečné potřeby?

•

Když mám své týdenní výdaje takto limitovány, neměl/a bych se vzdát večeře v restauraci?

•

Co je pětina položek, které můj rozpočet nejvíce zatěžují?

Krok pátý - aktualizace rozpočtu Je zřejmé, že rozpočet, který vytváříme dnes, nemusí po určité době již platit. Z tohoto důvodu bychom měli svůj rozpočet čas od času přehodnotit. Jak často rozpočet přehodnocovat, bude záviset na individuálních podmínkách, ale obecně lze doporučit přehodnocení rozpočtu vždy po uplynutí šesti měsíců. 3.5

Anketa

Umíte si sestavit svůj osobní či rodinný rozpočet? Ano.

84%

Ne.

11%

Nevím.

5%

Odpovědělo 196 čtenářů.

3.6

Takže: Kontrolujte průtok financí své domácnosti

Jestli chcete ušetřit nějakou tu korunu veďte si domácí finanční deník anebo používejte programy, které vám mohou podat kompletní a okamžitý přehled o domácích financích. Programů existuje množství, proto jen krátký přehled, ve kterém jsou zahrnuty produkty zaměřené na vedení financí v domácnosti, tedy např. aplikace pro zápis - tepla, vody, plynu či vedení stavu a spotřeby auta, ale také např. pro výpočet splátky z úvěru, stavbu domku či peněžní deník. České domácnosti platí za elektrickou energii, vodu, plyn, telefon a paliva rok od roku čím dál tím více. Není se tedy čemu divit, že celá řada domácností se snaží ušetřit, kde to jen jde.

26

Vedení klasického deníku se spotřebami je sice dobrým způsobem, jak mít přehled, ale ne vždy tím nejlepším a nejefektivnějším. Proto zkuste speciální aplikace, do kterých můžete nejen zaznamenávat finanční toky (za co jste kolik vynaložili peněz), ale nechat si zobrazit i graf se spotřebou. U některých programů je navíc možné záznamy velmi jednoduše profiltrovat podle libovolného kritéria a vytisknout do přehledné knihy, ze které je patrné čerpání jakéhokoliv fondu, který si vyberete.

•

Homefinance 2.0 – freeware o Aplikace vám pomůže s DPH, úvěrem, splátkami, informacemi o ročním příjmu, vedením rodinného rozpočtu a dokonce převádět měny. Úrok vypočítá z výšky splaceného úvěru. Roční příjem počítá za 1/4 roku, 1/2 roku, 3/4 roku, za rok, či za libovolný počet měsíců. U rodinného rozpočtu dokáže zjistit, co vás nejvíce stojí a zda jste v plusu. Program pochází od slovenského autora, ale je možné si ho přepnout do češtiny.

•

MyHome 1 – freeware o Program slouží k evidenci a součtu spotřebované vody, elektřiny, plynu a podobně. Do kolonek zadáváte stav elektro-vodo-plynoměru (nebo jiné) a program počítá aktuální rozdíl a cenu za spotřebovaný rozdíl. Dokáže připočítávat i paušální poplatky. Vhodné pro rodinné domky.

•

Malé domácí účetnictví 1.0 o Tento program vznikl na základě potřeby evidovat výdaje na rekonstrukci rodinného domku. Dá se však evidovat nejen stavba, ale i výdaje za běžné nákupy, za motorové vozidlo, vánoční nákupy, kolik utratí jednotliví členové rodiny za nutné rodinné výdaje (elektřinu, plyn, vodu atd). V každém účtu si potom můžete vybrat určitou vámi zadanou komoditu a ze statistiky zjistit, kolik kusů (nebo množství) jste za jakou cenu (a z toho odvozenou i průměrnou cenu) utratili a tím jaké jsou náklady na danou komoditu.

•

Finance 1.33 – demo o Produkt, který nabízí sledování finančních příjmů a výdajů, sledování spotřeb energií (voda, plyn, elektřina), generování reportů včetně grafického znázornění či tisk položek a export položek do Excelu. Databáze je šifrována klíčem Blowfish 448 bitů.

27

•

Peněženka 1.0 – freeware o Peněženka slouží k evidenci výdajů a příjmů. Můžete s ní plánovat příjmy a výdaje, tisknout a zobrazovat statistiky v závislosti na nastavení filtru. Samozřejmostí je export dat do HTML nebo CSV.

•

HomePack 3000 3.4 – shareware o Kompletní balík aplikací použitelných ve vaší domácnosti. Skládá se ze čtyř produktů: Domácí účetnictví (sledujte chod domácnosti a podává přehledný popis toku financí), Bytový návrhář (pomůže s návrhem pokoje), Malý sklad (potřebujete-li mít přehled o jakémkoli materiálu, zboží či domácích potřebách) a Evidence knih, kazet apod. (eviduje kazety, CD, DVD a další věci). Navíc disponuje přehlednými výstupy, reporty a grafy.

•

Domácí hospodářství 11.0 – neregistrovaná verze o Evidence příjmů a výdajů domácnosti pro každého jejího člena. Každý člen rodiny může mít svůj vlastní profil (opatřený heslem). Funkčně je program rozdělený do tří hlavních kategorií: Finance (finanční stav, běžné, odložené, bankovní příjmy a výdaje, statistiky), Spotřeba (automobil, mobilní telefon, elektřina, plyn, voda) a Různé (adresář, poznámky, plánovač, půjčky, spoření, otevírací hodiny, výpočty).

•

Účtovník 3 – freeware o Tato aplikace pochází ze stejných programátorských dílen jako ta předchozí. Tentokrát slouží „pouze“ pro vedení rodinných financí. Pokud vás tedy již nebaví přemýšlet kolik, kdy a za co jste utratili, stačí si v tomto programu vést svůj deníček s výdaji. Všechny zadávané příjmy a výdaje je možné dále kategorizovat pomocí vámi definovaných zkratek.

•

Účto - freeware o Tento produkt eviduje příjmy a vydání na 9 účtech, transakce je možno třídit do 26 druhů, u každé transakce se ukládá - datum, účet, druh, částka a popis. Tak budete mít přehled o všech financích a možnost sledovat různá vydání (např. benzín, nájem, jídlo...) za určité období.

•

HomeEKO 1SR7 – shareware o Program je zaměřen na sledování chodu domácnosti, na jednoduché a přehledné zjištění, kam plynou peníze. Zapisování příjmů a výdajů v domácnosti do programu na počítači bylo maximálně zjednodušeno. Plusem

28

jsou jednoduché a přehledné výstupy, například ve formě grafů. Sledovat lze spotřeby elektřiny (možnost zadávat dvě sazby za odebrané kWh), spotřebu plynu, spotřebu vody, spotřebu benzínu (nafty, propan butan atd.) s knihou jízd. •

Domácí účetnictví – freeware o Domácí účetnictví je program vhodný nejen k okamžitému přehledu o domácích financích, ale je i schopný zpracovávat libovolné množství pokladních knih a účtů i s jejich tiskem, takže by se mohl hodit k operativní evidenci různých fondů v podnicích a firmách. Práce s programem je velmi přehledná a jednoduchá. Vyžaduje Java.

•

Peněžní deník 1.4 – freeware o Peněžní deník slouží k evidenci příjmů a výdajů v jednoduchém účetnictví. Umožňuje vytvoření, smazání, editaci, přesouvání libovolného záznamu na účtu. Dalo by se říct, že je určen pro začínající firmy nebo pro domácí jednoduché účetnictví.

•

Odkazy na: http://technet.idnes.cz/kontrolujte-prutok-financi-domacnosti-d9t/software.asp?c=A070502_212819_software_dvr

29

3.7

Otázky

1. Co je to rodinný rozpočet a jak si ho můžete vytvořit? 2. Jak se může sledovat průtok financí v domácnosti? 3. Jaké znáte programy na zaznamenávání spotřeby domácího rozpočtu (co který zachycuje)?

3.8


•


•


•


•


•


•


•

www.dumabyt.cz

•

www.penize.cz



30

4. Elektrická energie v domácnosti Studijní materiály k tomuto tématu naleznete ve formátu .ppt na stránkách katedry. http://www.ped.muni.cz/wtech/index.php?pg=elearning

4.1

Otázky 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

4.2

Co to je transformační stanice a co o ni víte? Co to jsou vysokonapěťové vypínače a jaké znáte? Jaké znáte topologie sítí? Co to jsou hlavní elektrické rozvody? Jaké znáte prostory a zařízení zvláštního druhu? Jaké znáte prostory se zvýšeným požárním nebezpečím? Nakresli 10 schématických značek a vysvětli, co znamenají.


•


•


•


•


•


•


•

www.dumabyt.cz

•

www.penize.cz



31

5. Elektrické a elektronické spotřebiče v domácnosti Studijní materiály k tomuto tématu naleznete ve formátu .ppt na stránkách katedry. http://www.ped.muni.cz/wtech/index.php?pg=elearning

5.1

Otázky

1. Jak se rozdělují domácí elektrické spotřebiče? 2. Ke každé skupině spotřebičů uveď 2 příklady. 3. Jaké rozlišujeme žárovky a jak se odlišují?

5.2


•


•


•


•


•


•


•

www.dumabyt.cz

•

www.penize.cz



32

6. Plyn v domácnosti (domovní a bytový rozvod, plynové spotřebiče a ekonomika jejich provozu, údržba a bezpečnost provozu)

6.1

Domácí plynové spotřebiče

V České republice jsou v současné době v provozu přibližně tyto počty jednotlivých typů domácích plynových spotřebičů: •

3 100 000 plynových sporáků a vařičů

•

800 000 průtokových ohřívačů vody

•

800 000 plynových kotlů

•

400 000 lokálních plynových topidel

Z tohoto počtu je asi 55% spotřebičů starších 20ti let. Vedle nových moderních kotlů s účinností 90 až 93 % jsou v provozu i kotle s účinností 75 až 80 %. Pro konstrukci, výrobu, zkoušení a provoz plynových sporáků a vařičů platí ustanovení normy ČSN EN 30-1-1 - Varné spotřebiče na plynná paliva pro domácnost. Pro průtokové ohřívače vody platí ČSN EN 26 - Průtokové ohřívače vody s atmosférickými hořáky na plynná paliva pro ohřev užitkové (pitné) vody. Podle těchto norem je nejvyšší přípustná hodnota obsahu oxidu uhelnatého ve spalinách COmax = 0,1% (1000 ppm). Plynové sporáky Plynový sporák (obr. 6.1) je plynový spotřebič sloužící k tepelné úpravě pokrmů vařením, pečením, případně grilováním.

33

Legenda: 1 -příklop 2 - vařidlová mřížka 3 - 6 - vařidlové hořáky 7 - ovládací panel 8 - ovládací knoflíky 9 - pečicí plech 10 - rošt trouby 11 - dno trouby 12 - dvířka 13 - troubový hořák Obr. 6.1

14 - dvířka odkládacího prostoru 15 - sokl

Plynový sporák sestává obvykle ze čtyř vařidlových hořáků opatřených vařidlovou mřížkou pro umístění nádob. Na obr. 6.2 je znázorněn vařidlový hořák plynových sporáků MORA s piezoelektrickým zapalováním plamene.

Obr. 6.2 Legenda: 1 - vařidlová deska; 2 - zapalovací

Obr. 6.3

elektroda; 3 - ústí hořáku; 4 - plynová tryska;

Legenda: 1 - troubový hořák; 2 - dno trouby;

5 - regulační šroub primárního vzduchu

3 - přední stěna trouby; 4 - grilovací hořák

V tělese sporáku je vestavěna plynová nebo elektrická trouba (kombinovaný sporák). V dolní části plynové trouby je umístěn troubový hořák a v horní části trouby je umístěn grilovací hořák (obr. 6.3). Moderní plynové sporáky jsou vybaveny dalšími funkcemi jako jsou např.: elektrické osvětlení trouby pojistky plamene vařidlových hořáků otočný gril apod.

34

Typy plynových sporáků používaných v českých domácnostech: sporáky MORA se čtyřmi hořáky, trouba s termostatem cca 50% sporáky MORA se čtyřmi hořáky, trouba bez termostatu cca 20% sporáky MORA se čtyřmi hořáky, trouba s termostatem a grilem cca 10% sporáky MORA kombinované (plynové vařidlové hořáky, elektrická trouba s grilem) cca 10% ostatní plynové sporáky a plynové vařiče cca 10% Rozměry plynových sporáků jsou unifikované: výška - 850 mm půdorysný profil 600x600 nebo 500x500 mm V tab. 6.1 jsou uvedeny průměry plynových trysek pro zemní plyn a jmenovité výkony vařidlových hořáků a troubového hořáku plynových sporáků MORA vyráběných od r. 1987:

Hořák

Průměr trysky Výkon hořáku mm

kW

Levý přední

0,76

0,9

Levý zadní

1,25

2,6

Pravý přední

1,0

1,6

Pravý zadní

1,0

1,6

Troubový

1,40

3,2

Tab. 6.1

Troubové hořáky jsou ovládány jednocestným plynovým termostatem a termoelektrickou pojistkou plamene. a) Plynový termostat slouží k automatickému udržování zvolené teploty v troubě řízením průtoku zemního plynu do plynové trysky troubového hořáku. Termostat pracuje na dilatačním principu. Čidlo termostatu je umístěno na zadní stěně trouby a prostřednictvím roztažné náplně ovlivňuje mechanizmus termostatu, který otevírá nebo přivírá průtok zemního plynu.

35

b) Termoelektrická pojistka plamene slouží k zabezpečení troubového hořáku proti nekontrolovanému zhasnutí. Pojistka pracuje na principu vzniku elektromotorické síly při zahřívání termočlánku plamenem hořáku. Vzniklé napětí udržuje pomocí elektromagnetu otevřený plynový ventil. Při zhasnutí hořáku a ztrátě napětí uzavře pružina plynový ventil. Při zapalování hořáku se síla pružiny překonává mechanickým stlačením tlačítka pojistky. c) Výhody vaření na plynových sporácích ve srovnání s elektrickými sporáky Hlavní výhodou vaření na plynovém sporáku je jeho pohotovost. Vařidlový hořákdává ihned po zapálení plamene plný výkon, který lze plynule regulovat od jmenovité hodnoty do hodnoty "sporo". Při vaření na plynovém sporáku lze používat, na rozdíl od elektrických sporáků, i nádoby s nerovným dnem. Plamen hořáku působí na celou plochu dna nádoby a předává varné nádobě teplo s vysokou účinností ohřevu. Při vaření na elektrickém sporáku vzniká mezi nerovným dnem a vařidlovou plochou vzduchová mezera, která snižuje účinnost přenosu tepla do varné nádoby. Stejné tepelné ztráty však vznikají i při vaření na plynovém plameni s použitím vařidlových plotének, které je vhodné používat pouze při potřebě nepřímého ohřevu nádoby (vaření, případně smažení pokrmů, které jsou náchylné k připálení). Důležitým momentem pro hospodárné využití zemního plynu při vaření je volba přiměřené velikosti nádoby v poměru k objemu vařeného pokrmu. Příliš velký průměr dna nádoby brání efektivnímu přístupu sekundárního vzduchu k plamenům hořáku a způsobuje snížení teploty plamene na styku s plochou dna nádoby, případně i nedokonalé spalování zemního plynu. Při příliš malém průměru varné nádoby plameny hořáku přesahují průměr dna nádoby. To snižuje účinnost využití zemního plynu.

36

V tab. 6.2 jsou uvedeny spotřeby zemního plynu a účinnosti vaření pro různé velikosti varných nádob a jejich obsahy. Hrnec č. vnitřní průměr x Obsah vody výška hrnce

[l]

[mm]

1 (150x100)

2 (180x110)

3 (210x130)

4 (230x140)

5 (260x180)

Poč. tepl. vody

Hořák Poklice Ploténka

[°C]

Spotř.

Účinnost

zem. plynu

ohřevu

[litrů/litr vody]

[%]

1

10

malý

ne

ne

23

48

1

10

malý

ano

ne

20,5

54

1

10

malý

ano

ano

32

34,6

1

10

malý

ne

ne

22,7

48,8

2

10

malý

ne

ne

22,9

48,4

2

10

stř.

ne

ne

23,5

47

2

10

stř.

ano

ne

22,6

49

2

10

stř.

ne

ne

19,0

58,3

2

10

stř.

ano

ne

17,9

62

2

10

stř.

ano

ano

29,4

37,7

3

10

stř.

ano

ne

18,4

60,2

4

10

stř.

ano

ne

19

58,3

4

10

vel.

ano

ne

19,6

56,5

5

10

vel.

ano

ne

18,5

60

Tab. 6.2

Z tab. 6.2 vyplývá, že pro dosažení optimální spotřeby zemního plynu při vaření pokrmů je vhodné použití těchto kombinací varných nádob a vařidlových hořáků:

Obsah vody

Hrnec

Hořák

1

1

malý

2

3

stř.

3

4

stř.

4

4

stř.

5

5

vel.

[l]

37

Použití poklice snižuje spotřebu zemního plynu o cca 6%. Použití litinové ploténky pod hrncem zvyšuje spotřebu zemního plynu o cca 50%. Pro srovnání účinnosti vaření na plynovém a elektrickém sporáku byla provedena zkouška ohřevu vody na ploténce elektrického sporáku s hrncem velikosti 3 s poklicí a s obsahem vody 2 litry. Při podmínkách shodných s ohřevem zemním plynem byla zjištěna účinnost ohřevu cca 35 % a doba ohřevu delší o 40 %. Postup při vaření K vaření je z hlediska hospodárnosti vhodné používat nižší a širší nádoby. Je nutno dbát na to, aby plameny varných hořáků dosahovaly max. do dvou třetin průměru dna varné nádoby (viz

Obr. 6.4

obr. 6.4). Příkon hořáku je možno regulovat kohoutem v rozmezí poloh "maximální příkon" - "sporo příkon". Po uvedení pokrmu do varu je nutno příkon snížit na min. hodnotu, která postačuje k udržení varu.

Plynové vařiče Plynový vařič obvykle sestává z jednoho nebo dvou vařidlových hořáků, vařidlové desky a odnímací nerezové mřížky (obr. 6.5). Některé typy vařičů jsou vybaveny piezoelektrickým zapalovačem plamene. Pro kempingové účely slouží propan-butanové přenosné vařiče s jedním nebo dvěma vařidlovými hořáky. Vařiče jsou buď přímo našroubovány na 2 kg PB láhvi (obr. 6.6), nebo jsou s ní spojeny hadicí.

Obr. 6.5

Obr. 6.6

Zásady hospodárného vaření se zemním plynem 1. Vařit pouze s dokonale seřízenými vařidlovými hořáky 2. Pro vaření vybrat přiměřenou velikost vařidlového hořáku 3. Pro vaření volit nižší nádoby s průměrem dna přesahujícím viditelný plamen hořáku o cca 2 až 3 cm 4. Vařit pouze potřebný objem vody 38

5. Před vařením seřídit optimální výkon vařidlového hořáku a po dosažení bodu varu výkon hořáku snížit na hodnotu postačující k udržení varu 6. Pokud to dovoluje druh vařeného pokrmu, vařit na volném plameni bez varné ploténky 7. Důsledně používat poklice na varné nádoby 8. Pravidelně kontrolovat těsnost dvířek trouby a při pečení otevírat dvířka minimálně a pouze na dobu nezbytně nutnou k úpravě pečeného pokrmu 9. Při pečení jednotlivých pokrmů používat ověřené hodnoty teplotních stupňů troubového termostatu 10. Minimálně jedenkrát za rok zajistit u odborného servisu vyčistění a seřízení všech plynových hořáků Průtokové ohřívače vody Průtokový ohřívač vody je plynový spotřebič s kontinuálním ohřevem vody a stálou teplotou vody při jejím trvalém odběru. Průtokové ohřívače vody jsou obvykle řešeny jako spotřebiče provedení B, t.j. se zaústěním spalin do komínu přes přerušovač tahu a přívodem spalovacího vzduchu z prostředí, v němž je průtokový ohřívač umístěn. Na obr. 6.7 je znázorněno funkční schéma průtokového ohřívače.

39

Legenda: 1 - rám ohřívače 2 - usměrňovač tahu 3 - výměník tepla 4 - hořák 5 - plynová armatura 6 - vodní armatura 7 - termoelektrická pojistka 8 - regulátor tlaku plynu 9 - piezoelektrický zapalovač 10 - zapalovací hořák 11 - volič teploty vody 12 - volič příkonu plynu 13 - tlačítko TEP 14 - omezovač 16 - termočlánek termoel. pojistky 17 - filtr zapalovacího hořáku 18 - filtr vody

Obr. 6.7

19 - regulátor průtoku vody 20 - ventil pozvolného zapalovaní 21 - Venturiho trubice

Průtokové ohřívače jsou zavěšeny na stěně místnosti. Moderní průtokové ohřívače jsou i v provedení C. Funkce hořáku průtokového ohřívače vody spočívá na principu přívodu studené vody do vodní armatury přes Venturiho trubici. Rozdíl tlaků vody ovládá membránový ventil, který otevírá nebo uzavírá ventil plynový, který řídí přívod plynného paliva do hořáku průtokového ohřívače. Hořáky starších typů průtokových ohřívačů vody jsou vybaveny zapalovacím hořáčkem, termoelektrickou pojistkou plamene a piezoelektrickým zapalovačem. Novější průtokové ohřívače jsou vybaveny elektronickým zapalováním plamene při každém odběru vody. Elektronické zapalování plamene hořáku průtokových ohřívačů přináší ve srovnání s ohřívači vybavenými trvale zapálenými zapalovacími hořáčky roční úsporu zemního plynu ve výši cca 1 200 Kč.

40

Zásobníkové ohřívače vody Teplota vody v zásobníkovém ohřívači je regulována pomocí dilatačního termostatu, který ovládá ventil přívodu plynného paliva do hořáku ohřívače. Při odběru vody její teplota klesá. Plynový hořák zásobníkového ohřívače vody je vybaven zapalovacím hořáčkem a termoelektrickou pojistkou plamene. Zásobníkové ohřívače malých výkonů bývají konstruovány v provedení A, tj. s přívodem spalovacího vzduchu z místnosti, ve které je ohřívač umístěn, a s odvodem spalin rovněž do této místnosti. U zásobníkových ohřívačů větších výkonů jsou spaliny odváděny do komína přes přerušovač tahu nebo je odtah spalin nucený, přes vnější obvodovou stěnu objektu. Přenosné plynové zářiče Přenosný plynový zářič (teplomet) je plynový spotřebič, který slouží pro přitápění místností, případně kempingových obytných prostor (obr. 6.8). Přenosný plynový zářič sestává z plynového hořáku umístěného v ohnisku kovového reflektoru. Zářič je našroubován na 2 kg PB láhvi. Výkon zářiče je cca 1 kW při povozním přetlaku cca 0,25 MPa. Spaliny ze zářiče odcházejí do prostoru,

Obr. 6.8

v němž je zářič umístěn, a zářič proto není vhodný pro dlouhodobý provoz. Plynová topidla Plynová podokenní topidla jsou lokální plynová topidla určená k montáži na zeď, s nasáváním spalovacího vzduchu z vnějšího prostředí a odvodem spalin přes obvodovou stěnu objektu do vnějšího prostředí - provedení C1 (obr. 6.9). Nejznámější typy těchto topidel jsou topidla WAW, GAMAT 4000, BETA, M0RA aj.). Plynová topidla jsou vybavena piezoelektrickým zapalovačem nebo elektronickým zapalováním, termoelektrickou pojistkou plamene a termostatem.

Obr. 6.9

41

Plynová kachlová kamna a krby Plynová kachlová kamna a krby (obr. 6.10, 6.11) patří mezi moderní lokální plynová topidla určená pro vytápění reprezentačních místností rodinných domů, rekreačních objektů apod.

Obr. 6.10

Obr. 6.11

Pro konstrukci, výrobu, zkoušení a provoz plynových topidel platí norma ČSN EN 613. Provedení plynového spotřebiče ČSN EN 1749 rozděluje plynové spotřebiče do tří základních kategorií. Společnými znaky jednotlivých kategorií plynových spotřebičů jsou způsob přívodu spalovacího vzduchu do spotřebiče a způsob odvodu spalin ze spotřebiče: 1. Vzduch pro provoz spotřebiče se přivádí z prostoru, kde je spotřebič instalován, a spaliny jsou odváděny do téhož prostoru (kategorie A) 2. Vzduch pro provoz spotřebiče se přivádí z prostoru, kde je spotřebič instalován, a spaliny jsou odváděny do venkovního prostoru (kategorie B) 3. Vzduch pro provoz spotřebiče se přivádí z venkovního prostoru a spaliny jsou rovněž odváděny do venkovního prostoru (kategorie C) Kategorie A Počet plynových spotřebičů v této kategorii je největší ze všech uvedených kategorií. Patří sem plynové sporáky, vařiče, některé typy průtokových ohřívačů vody ale i velkokuchyňské spotřebiče, laboratorní a sklářské kahany aj. Typickým představitelem této kategorie je plynový sporák.

42

Kategorie B Do této kategorie patří převážná většina plynových kotlů s atmosférickými hořáky, dále některé typy topidel, průtokové ohřívače vody zapojené do komína nebo s vlastním kouřovodem. Do podskupiny B1 patří v této kategorii spotřebiče, vybavené přerušovačem tahu (obr. 6.12). Do podskupiny B2 patří spotřebiče bez přerušovače tahu. Kategorie B má celkem 5 podskupin, které se liší konstrukčním provedením (přirozený odtah spalin, odtah spalin ventilátorem aj.). Kategorie C Do této kategorie plynových spotřebičů patří převážně plynové kotle s různým konstrukčním provedením přívodu spalovacího vzduchu z vnějšího prostoru a odvodem spalin do vnějšího prostoru. Patří sem především závěsné plynové kotle s přívodem vzduchu a odvodem spalin na fasádu, s přirozeným nebo umělým tahem, dále kotle se samostatným kouřovodem, podokenní plynová topidla aj. Tato kategorie má celkem 8 podskupin podle konstrukčního uspořádání spotřebiče. Typickými přestaviteli podskupiny C1 jsou tzv. turbokotle (obr. 6.13) a plynová topidla s přirozeným tahem (obr. 6.14).

Obr. 6.12

6.2

Obr. 6.13

Obr. 6.14

Účtování spotřeby zemního plynu v kilowatthodinách

Ke změně v účtování zemního plynu došlo již 1. dubna 2001. Od tohoto dne již nejsou dodávky zemního plynu odběratelům všech kategorií účtovány za dodaný objem plynu, ale za dodanou energii, v zemním plynu obsaženou. Po třech letech fungování systém nepředstavuje žádné problémy pro spotřebitele. Článek popisuje současnou praxi v účtování plynu a shrnuje vzorce pro výpočet přepočtového koeficientu.

43

1. dubna 2001 došlo ke změně způsobu vyčíslování spotřeby zemního plynu. Od tohoto dne již nejsou dodávky zemního plynu odběratelům všech kategorií účtovány za dodaný objem plynu, ale za dodanou energii, v zemním plynu obsaženou. Změna ve způsobu účtování vychází z požadavku, aby všichni odběratelé stejné kategorie dostávali za stejnou cenu stejné množství energie. Nový způsob účtování spotřeby zemního plynu odstraňuje určité nepřesnosti, které přináší účtování odběru zemního plynu v objemových jednotkách. Česká republika, stejně jako většina evropských zemí, získává zemní plyn z několika zdrojů, které se liší složením a energetickým obsahem. Skutečně odebrané množství energie v zemním plynu je ovlivněno nadmořskou výškou, ve které je odběr uskutečňován, neboť barometrický tlak s rostoucí nadmořskou výškou klesá a se změnou barometrického tlaku se mění i objemové množství dodaného zemního plynu. Při dodávkách zemního plynu z různých zdrojů vzniká situace, kdy je dodáván plyn s rozdílným složením a tedy i s rozdílnými energetickými obsahy. Nákup zemního plynu u zahraničních dodavatelů je uskutečňován v energetických jednotkách. Cena za jeden m3 dováženého zemního plynu je korigována rozdílem mezi skutečným a minimálním garantovaným spalným teplem, který se připočítává k základní ceně. Proto je tato korekce zahrnuta i do prodejní ceny plynu odběratelům v ČR tak, aby u dovozce zemního plynu, kterým je a.s. Transgas, nedocházelo ke ztrátám zisku. Také vlivem uskladňování zemního plynu v podzemních zásobnících dochází jednak k časovému posunu chemického složení oproti hodnotám neuskladněného plynu, jakož i k fyzické změně složení při jeho uskladnění a tím mohou odběratelé odebírat plyn různého složení. Z těchto důvodů jsou dodávky zemního plynu od 1.4.2001 odběratelům účtovány v jednotkách energie, t.j. v kWh. Přechod na nový způsob účtování se nijak nedotýká způsobu měření u odběratelů zemního plynu. Spotřeba zemního plynu je i nadále měřena v objemových jednotkách a způsob provádění odečtů zůstává stejný. K zásadní změně však dochází u dodavatelů zemního plynu. Zde se objemové množství zemního plynu, naměřené na plynoměru odběratele v m3, přepočte na standardní podmínky (15°C a 101 325 Pa) a podle energetického obsahu dodávaného druhu zemního plynu se provádí přepočet na množství dodané energie. K přepočtu jsou využívány výsledky kontinuálního měření složení a energetického obsahu zemního plynu dodávaného jednotlivými plynárenskými společnostmi. Pro přepočet objemu změřeného u odběratele na standardní podmínky je použit přepočtový objemový koeficient: 44

Tv = 288,16 K - vztažná teplota zemního plynu Tp = 273,16 + tp - provozní teplota zemního plynu před plynoměrem. Pokud není měření teploty plynu instalováno, je teplota tp = 15°C a Tp= 273,16 + 15 = 288,16 K pb - barometrický tlak vzduchu v místě odběru plynu, závislý na nadmořské výšce místa odběru (tab.) [kPa] ∆pp - přetlak zemního plynu před plynoměrem [kPa] pv = 101,325 kPa - vztažný tlak zemního plynu zv - kompresibilitní faktor při vztažných podmínkách [-] zp - kompresibilitní faktor při provozních podmínkách [-]

Pro přetlaky zemního plynu nižší než 100 kPa je hodnota poměru přetlacích se tato hodnota stanoví podle ČSN 385510.

Nadmořská výška

Průměrná roční hodnota

místa odběru [m]

barometrického tlaku [kPa]

50

101,3

100

100,7

150

100,1

200

99,5

250

98,9

300

98,3

350

97,7

400

97,1

450

96,5

500

95,9

550

95,3

600

94,8

650

94,2

700

93,6

750

93,0

45

při vyšších

Pro zjednodušení metodiky přepočtu objemových dodávek na množství energie rozdělují jednotlivé plynárenské podniky oblast dodávek na zóny s fixní hodnotou rozsahu barometrického tlaku. Množství energie dodané odběrateli je pak stanoveno ze změřeného objemu odebraného plynu: Q = Vp. k . Hs15

[kWh]

2

Vp - množství zemního plynu změřené na plynoměru odběratele [m3] k - přepočtový objemový koeficient

[-]

15

Hs - účtované objemové spalné teplo zemního plynu dodaného za vykazované období

[kWh.m-3]

Dlouhodobé průměrné hodnoty spalného tepla tranzitního zemního plynu činí Hs15 = 10,5 kWh.m-3 (15°C, 101 325 Pa). Úhrada za odebraný zemní plyn za období jednoho roku se tedy rovná:

Spotřeba plynu v m3 x k x Hs15 x aktuální cena 1 kWh + 12 x aktuální stálý měsíční plat

Metodika výpočtu spalného tepla ze složení zemního plynu je obsažena v mezinárodní normě ISO 6976 - Natural gas - Calculation of calorific values, density, relative density and Wobbe index from composition. Tato norma obsahuje údaje pro stanovení spalovacích a fyzikálních vlastností zemních plynů a vztahy pro jejich stanovení. Po třech letech používání systému účtování spotřeb zemního plynu v jednotkách energie je možno konstatovat, že tato metoda je plně vyhovující jak pro dodavatele, tak i odběratele zemního plynu, kteří si mohou provádět průběžné kontroly spotřeby zemního plynu, neboť plynárenské společnosti uvádějí na fakturách za dodávky zemního plynu vedle množství dodané energie v kWh i objem zemního plynu v m3, spotřebovaného za fakturované období.

46

6.3

Otázky

1. 2. 3. 4.

6.4

Jaké znáte domácí plynové spotřebiče? Z čeho se skládá plynový sporák a hořák? Jaké znáte kategorie u spotřebičů a co znamenají? Jak se účtuje spotřeba zemního plynu?


•


•


•


•


•


•


•

FÍK, J. Účtování spotřeby zemního plynu v kilowatthodinách.

•

www.dumabyt.cz

•

www.penize.cz



47

7. Vytápění bytu, domu (systém, princip, druhy kotlů a jejich princip, sluneční kolektory, ekonomika provozu)

7.1

Hospodárné využití paliv a energií pro vytápění

V průmyslově vyspělých státech Evropy se 30 až 50 % celkové spotřeby energie využívá pro vytápění obytných a pracovních místností. Hlavním účelem vytápění budov je zajištění tepelné pohody, tj. udržení teploty těla na úrovni 37 °C. Spotřebu energie je možno snížit především energeticky úsporným řešením budov a individuálně voleným oblečením osob. Pro úsporné řešení budov platí základní pravidlo: Nejdříve vyřešit klimaticky vhodnou stavbu a potom budovu optimálně vytápět. Energeticky úsporná řešení budov předpokládají: •

optimální skladbu materiálů obvodových stěn objektu,

•

omezení zasklených fasádových ploch na minimum,

•

zamezení nadměrné infiltrace vzduchu

7.2

Vlivy působící na teplotu ve vytápěném objektu

Na teplotu ve vytápěných místnostech působí vlivy, jejichž intenzita je závislá na místních klimatických podmínkách, kvalitě a druhu stavby (samostatný rodinný dům, řadový dům, byt ve společném domě), způsobu vytápění (lokální, centrální, dálkové), charakteru vytápění (trvalé, občasné), vybavení místností zdroji tepla a četnosti jejich používání. Zdroje tepla a tepelné ztráty, které v ustáleném stavu ovlivňují teplotu v místnostech vytápěného objektu, jsou: Zdroje tepla: •

topná tělesa

•

sluneční svit

•

sporák

•

pračka, sušička

•

lednička 48

•

zdroj teplé užitkové vody

•

televize, radiopřijímač, počítač aj.

•

osvětlení

•

tělesné teplo osob, případně zvířat

Tepelné ztráty: •

prostup tepla obvodovými stěnami, podlahou, stropem

•

prostup tepla okny, dveřmi

•

infiltrace vzduchu okny, dveřmi

•

umělé větrání

Přínos tepelné energie přivedené osobami a elektrickými spotřebiči používanými v domácnostech není v celkové energetické bilanci vytápěných obytných budov zanedbatelnou položkou. Při měřeních prováděných firmou Philips v experimentálním domě v Aachen (SRN) bylo zjištěno, že tepelná energie vyprodukovaná čtyřčlennou rodinou za vytápěcí období (říjen až květen) činí cca 1900 kWh. Za stejnou dobu činil přínos tepelné energie vzniklé činností běžných elektrických přístrojů používaných v domácnosti cca 1600 kWh. Tepelná pohoda Tepelná pohoda je definována jako individuální pocit spokojenosti s tepelným stavem prostředí. Je známým jevem, že různé osoby, které obývají stejnou místnost s určitou teplotou vzduchu, mají odlišné pocity tepelné pohody. Tepelná pohoda je závislá na následujících faktorech: •

teplotě vzduchu v místnosti,

•

teplotě stěn místnosti,

•

relativní vlhkosti vzduchu,

•

rychlosti proudění vzduchu v místnosti.

Pro dodržení podmínek tepelné pohody platí tyto obecné zásady: 1. Součet teploty vzduchu a stěn místnosti by se měl pohybovat v rozmezí 38 až 42 °C. 2. Rozdíl mezi teplotou vzduchu a teplotou stěny místnosti by neměl přesahovat 6 °C. 3. Relativní vlhkost vzduchu by měla být 30 až 50 %. 4. Rychlost proudění vzduchu v místnosti by měla být nižší než 0,1 m.s-1.

49

Výměna tepla těla s okolím se uskutečňuje vedením, konvekcí, sáláním, vypařováním vlhkosti těla a dýcháním a její velikost ovlivňuje individuálně termoregulační centrum člověka. Pokud je přívod tepla nižší než je individuální výdej tepla dané osoby, vzniká pocit chladu a naopak. Výzkumy, prováděnými pro stanovení tepelné pohody vybrané skupiny osob, bylo prokázáno, že při teplotě vzduchu 20 °C v místnosti a při shodném oblečení bylo nejméně nespokojených (5 %). Při teplotě 26 °C bylo za stejných podmínek nespokojených 22 % osob z pocitu "příliš teplo". Při teplotě 18 °C bylo 12 % nespokojených z pocitu "trochu chladno". Je tedy velmi obtížné stanovit univerzálně platné hodnoty doporučených teplot v jednotlivých obytných místnostech. Docílení tepelné pohody u osob s rozdílným vnímáním stejné teploty je možno řešit jediným způsobem: Osoby s pocitem chladu se tepleji obléknou. Podle údajů světové zdravotnické organizace jsou průměrné hodnoty teplot v obytných místnostech v ČR o 2 až 3 °C vyšší než jsou hodnoty doporučené touto organizací. Jedná se zřejmě o dlouholeté návyky obyvatel státních a družstevních bytů z dob, kdy náklady na vytápění byly nízké a navíc byly rozpočítávány podle obytné plochy, bez ohledu na skutečnou individuální spotřebu. U majitelů rodinných domků pak přežívají tyto návyky z období nízkých cen energií a paliv. V ČSN 73 0540 se předpokládá pro zimní období teplota vzduchu v obytných místnostech tv = 20 °C, při splnění podmínky, že teplota vzduchu + teplota povrchu vnitřních stěn = 38 °C. To znamená, že průměrná teplota vnitřních povrchů stěn obytných budov má být 18 °C. Rozdílné teplotní návyky obyvatel různých států ilustruje např. anglická norma "British standard code of practice", která udává teploty v jednotlivých místnostech domu takto: obývací pokoj

15,5 až 20 °C,

ložnice

12,8 až 13,9 °C,

kuchyně

15,5 °C,

koupelna

12,8 až 13,9 °C

Vliv teploty v obytných místnostech na spotřebu plynu znázorňuje diagram na obr. 1, který udává závislost spotřeby zemního plynu staršího typu plynového kotle, jehož max. výkon je projektován pro venkovní teplotu -15 °C, na teplotě v obytných prostorech při různých venkovních teplotách.

50

Z diagramu na obr. 1 je vidět, že při snížení teploty ve vytápěném prostoru o 1 °C se sníží spotřeba plynu až o 6 %. Spotřeba plynu pro zvýšení teploty v místnosti o 1 °C je vyšší v oblasti nízkých výkonů kotle, tj. při vyšších venkovních teplotách, vlivem nízké účinnosti standardních kotlů při sníženém výkonu. Druhy kotlů a jejich princip Cena, kterou zaplatíme za vytápění, bude zřejmě stále sledovanějším faktorem. Pro vytápění plynem existuje množství variant kotlů. V poslední době nás mohou zaujmout kondenzační kotle. Topení zemním plynem v tradičních typech kotlů je spojeno – podle typu zařízení – s většími či menšími ztrátami. Zařízením, které svou účinností (přes 100 %) dosahuje téměř ideálních parametrů jsou kondenzační kotle. V souvislosti s růstem cen energií stále více odborníků v případě volby topného systému doporučuje právě kondenzační kotel. Perspektiva využití Kondenzační kotle nejsou na českém trhu žádnou novinkou několika posledních let, ale jejich širšímu uplatnění bránila jednak tradice českých projektantů a investorů zvyklých na tradiční zařízení, jednak vyšší cena kondenzačních zařízení. Klasický kotel je sice levnější, ale má nižší účinnost a tím i větší spotřebu plynu. Vysoká účinnost kondenzačních kotlů v kombinaci

51

se zdražováním plynu ale zkracuje dobu návratnosti investice, a tak se tato zařízení dostávají do popředí zájmu.

Výhody kondenzačních kotlů začínají být zřejmé Princip kondenzačního kotle V běžném plynovém kotli teplo vzniká při spalování plynu a předává se ve výměníku vodě, která je pak přenáší dále do topného systému. Spaliny se tím ochladí a odcházejí komínem pryč. Kvalitní plynové kotle takto dokáží zužitkovat kolem 90 % energie spalovaného plynu. Kondenzační systémy jdou ale ve zužitkování vzniklé energie dál. Spaliny totiž obsahují určitou část tepelné energie – tzv. latentní-kondenzační teplo. Jedná se o teplo spojené s vodní párou, která vzniká při spalování plynu.

Moderní kondenzační kotel se neobejde bez vyspělé elektroniky Konstrukce kondenzačních kotlů umožňuje využít kondenzační teplo, které lze získat z vodní páry ve spalinách. Po předání primárního tepla ze spalin totiž dochází k jejich dalšímu ochlazení a jestliže teplota klesne pod rosný bod, vodní pára obsažená ve spalinách kondenzuje, a tím se její tepelná energie dodatečně předává do topného systému. Účinnost přes 100 %? Pro výpočet účinnosti se bere jako základní veličina normální výhřevnost. Vyzařováním tepla do okolí a provozními ztrátami se nikdy nemůže přenést veškerá tepelná energie (vztažená na výhřevnost) do topné vody. Proto účinnost současných kotlů musí ležet pod hranicí 100 %.

52

Aby se mohlo provést porovnání konvenčních a kondenzačních kotlů, stanovuje se účinnost u kondenzačních kotlů rovněž ve vztahu k výhřevnosti. Kondenzační technika je vhodná i pro topné systémy s vyšším teplotním spádem. U zemního plynu leží spalné teplo o 11 % výše než jeho výhřevnost a kondenzační kotle využívají navíc kondenzační teplo. Tím se dosáhne u těchto typů kotlů o 16 % vyšší účinnost než u klasických kotlů, které se vyznačují v průměru hodnotou účinnosti 92 %.

Najít místo v domě pro kondenzační kotel není problém Výhody kondenzačního kotle •

významná úspora při spotřebě paliva v porovnání s klasickým plynovým kotlem vyšší životnost kondenzačního kotle

•

úspora za vložkování komína nerezovými vložkami (u klasických kotlů se komín musí vložkovat nerezovým materiálem – tzn. cca 1 200 Kč za metr), u kondenzačního kotle je teplota odchozích spalin podstatně nižší než u klasického, tak jejich odvod je podstatně levnější.

•

úspora elektrické energie – u moderních zařízení je elektrický příkon snížen na nejmenší

možnou

hodnotu

použitím

oběhového

čerpadla

s

automatickým

přizpůsobením otáček a plynová armatura ovládána nízkým elektrickým napětím snižuje celkovou elektrickou spotřebu plynového kotle. •

šetrnost vůči životnímu prostředí – kondenzační kotle spotřebují ve srovnání s konvenčními kotli zhruba o 15 % energie méně a obsah škodlivin CO2 a NOx je snížen na minimum

Návratnost investice Kondenzační kotle mají celkovou roční spotřebu plynu oproti klasickým plynovým kotlům nižší o 25–40 % . U topení propanem je při současných cenách ropy návratnost investice do

53

kondenzačního kotle asi dva roky, u zemního plynu se pohybuje okolo čtyř let. Kondenzační kotle již zahrnují do výrobního programu všichni renomovaní výrobci kotlů.

Moderní zařízení mají vysoký uživatelský komfort i úroveň designu Automatika nejmodernějších zařízení monitoruje všechny důležité veličiny (teplota vratné vody, výstupní vody, teplota spalin, tlak vody v systému,...) a komponenty kotle. Nízké minimální výkony optimalizují vytápění v přechodných obdobích, snižují počet spínacích cyklů. Nejpřesnějším způsobem regulace topného systému je regulace podle venkovní teploty se zpětnou vazbou na vnitřní teplotu. Výsledkem plynulého přizpůsobování výkonu kotle pak je trvalá tepelná pohoda s minimem nákladů. Energie Slunce - sluneční teplo, ohřev vody a vzduchu Téměř veškerá energie, kterou na Zemi máme, pochází ze Slunce. Na území ČR dopadne za rok stotisíckrát více energie, než je veškerá spotřeba paliv. Sluneční záření lze přímo využívat k výrobě tepla, chladu a elektřiny, nepřímo jako energii vodních toků, větru, mořských vln, tepelnou energii prostředí. Nejvýznamnější je využití sluneční energie "uskladněné" v rostlinách a jiné živé hmotě - biomase. Možnosti využití Přeměna solárního záření na teplo (fototermální přeměna) může být pasivní (pomocí pasivních solárních prvků budov - prosklené fasády, zimní zahrady) nebo aktivní (pomocí přídavných technických zařízení - sluneční sběrače - kolektory). Podrobné rozdělení možností ukazuje následující obrázek:

54

a) Pasivní systémy Výhodou pasivních systémů je to, že k provozu nepotřebují žádné další zařízení. Využívá se sluneční záření, které dopadne do interiéru okny nebo jiným prosklením. Systém je třeba navrhnout tak, aby byly zisky co nejlépe využity (např. cirkulací vzduchu z osluněných místností do ostatních částí domu). Výhodnější jsou tzv. těžké budovy, které umožňují krátkodobou akumulaci přebytků. Zásadní je i typ a regulace vytápěcího systému. Pasivní systém musí s budovou tvořit harmonický celek. Toho je jednodušší dosáhnout u novostaveb. Starší stavby lze vhodně rekonstruovat (vybudovat skleněné přístavky, prosklené verandy apod.). Velmi důležité je vyřešení rizika tepelné zátěže během léta (řádné odvětrání, akumulace do stavebních konstrukcí...). V případě orientace prosklených ploch na jih nebo západ se zvyšuje riziko přehřívání interiéru v letních měsících. Konkrétní budovu je lépe řešit se specializovaným odborníkem (energetický auditor) než s architektem či stavařem. Energetický přínos zásadně závisí i na způsobu užívání budovy - např. dodatečně zasklená lodžie přináší úsporu jen pokud není v zimě vytápěná. Roční energetický přínos závisí tedy i na chování obyvatel domu.

55

Při volbě zasklení je potřeba zvážit jeho technické vlastnosti, zejména schopnost propouštět sluneční tepelné záření a světlo (to není totéž - viz níže) a izolační schopnost. b) Aktivní systémy Aktivní systémy je téměř vždy možné dodatečně instalovat na stávající budovu. Využívají se zejména k celoroční přípravě teplé užitkové vody (TUV), ohřevu bazénové vody a k přitápění budov pomocí teplovodního či teplovzdušného vytápění. Sluneční energii je možné i dlouhodobě akumulovat v zásobnících (vodních, štěrkových aj.). Čím je delší doba akumulace, tím je systém dražší a méně ekonomický. Proto se nejčastěji používá krátkodobá akumulace (několikadenní) spolu s pružnými otopnými systémy, které sníží výkon okamžitě, jsou-li v místnosti solární zisky prosklením.

Ploché kolektory mají "samorozmrazovací" schopnost.

Přírodní podmínky Sluneční záření dopadající na zemský povrch se skládá z přímého a z rozptýleného záření. Přímé je záření od slunečního disku, které tvoří svazek prakticky rovnoběžných paprsků. Rozptýlené (difuzní) sluneční záření vzniká rozptylem přímých slunečních paprsků na molekulách vzduchu, vodních kapkách a ledových krystalcích a na různých aerosolových částečkách. Rozptýlené záření se jeví jako světlo oblohy; kdyby nebylo, jevila by se obloha i během dne černá s ostře zářícím slunečním kotoučem. Průměrný počet hodin solárního svitu (bez oblačnosti) se v ČR pohybuje kolem 1 460 h/rok (od 1 400 do 1 700 hodin za rok). Mapka ukazuje globální sluneční záření dopadající na vodorovnou plochu o velikosti 1 m2 za rok a dává tak představu o množství využitelné sluneční energie. V oblastech se silně znečištěnou atmosférou je nutné počítat s poklesem 56

globálního záření o 5 - 10 %, někdy až 15 - 20 %. Pro oblasti s nadmořskou výškou od 700 do 2 000 m.n.m. lze počítat naopak s 5% nárůstem globálního záření.

Průměrné roční sumy globálního záření v MJ/m2 (zdroj: Atlas podnebí - ČHMÚ).

Technické podmínky V ČR dopadá na povrch za rok průměrně 1 100 kWh/m2 energie. Pomocí kapalinových kolektorů můžeme získat 300 - 800 kWh/m2 za rok. Zisk se však v jednotlivých měsících značně liší; pro letní přebytky často není využití. Pro reálné odhady hrubé výroby energie v průměrných solárních zařízeních lze v podmínkách ČR uvažovat průměrnou roční výrobu 380 - 420 kWh/m2 kolektorové plochy za rok. Tuto hodnotu lze považovat podle dostupných naměřených údajů za obvyklou. Účinnost kolektorů závisí zejména na rozdílu teplot absorbéru (resp. teplonosné kapaliny) a okolního vzduchu. Čím vyšší teplotu požadujeme (např. 55 °C pro přípravu TUV), tím horší bude účinnost. U vakuových kolektorů, kde je absorbér účinně izolován vakuem, se účinnost mění jen málo, takže uspokojivě pracují i v mrazivých dnech. Naopak u jednoduchých plochých kolektorů účinnost klesá s rozdílem teplot velmi prudce, takže je téměř nemožné ohřívat v nich vodu v zimě na více než 80 °C. Obecně platí, že v ČR je během zimy solární energie tak málo, že i s vysoce účinnými kolektory potřebujeme poměrně velké plochy pro pokrytí potřeb. Naopak během léta bývá 57

solární energie značný přebytek, takže i málo účinné kolektory získají energie dost. To je třeba zohlednit při hodnocení ekonomické efektivity systémů.

Možnosti krytí potřeby tepla solárním systémem různé velikosti.

Základní části solárního systému Základním stavebním prvkem slunečního kolektoru (solární tepelný jímač) je absorbér, což je např. plochá deska s neodrazivým povrchem a trubicemi pro odvod teplonosného média. Uložením absorbéru pod skleněnou desku vznikne sluneční kolektor, který využívá "skleníkového efektu". Z hlediska teplonosného média dělíme kolektory na kapalinové a vzduchové, resp. kombinované. Sluneční absorbéry přeměňují zachycené sluneční záření na tepelnou energii (dlouhovlnné záření). Ta je pomocí teplonosného média (kapalina, vzduch) odváděna do místa okamžité spotřeby nebo akumulována v zásobníku. Kolektory dělíme podle tvaru na ploché a trubicové (mají absorbér zataven ve vakuové trubici). Vakuum snižuje tepelné ztráty a zvyšuje účinnost při dosažení vyšších výstupních teplot, používá se také u plochých kolektorů (např. Heliostar H 400V).

58

Kvalitní kolektory mají absorbér opatřený spektrálně selektivní vrstvou (speciální černá barva nebo galvanické pokovení), mají vyšší účinnost a dokáží zpracovat i difúzní záření. Rovněž zasklení je ze speciálního skla, které má nízkou pohltivost slunečního záření a má zvýšenou mechanickou pevnost. U koncentračních kolektorů čelní (lineární Fresnelovy čočky) nebo odrazová plocha (duté zrcadlo) koncentruje záření na menší absorpční plochu. Dosáhne se tak vyšších teplot a vyšší účinnosti. Obvykle je nutné polohovací zařízení, které natáčí kolektor nebo jeho absorbér za Sluncem. Solární zásobník slouží pro přípravu TUV, doplňkově se ohřívá tepelnou energií z ústředního vytápění a elektřinou (při nedostatku sluneční energie). Objem zásobníku musí odpovídat ploše kolektorů, aby i v létě akumuloval zachycenou energii a nedošlo k poškození systému. Z hygienických důvodů je žádoucí alespoň jednou týdně ohřát obsah zásobníku na 72 °C, neboť při provozu za nízkých teplot a malém odběru vody se mohou rozmnožit nežádoucí mikroorganizmy. Solární výměník tepla v zásobníku je umístěn co nejníže, nad ním je výměník okruhu ústředního vytápění a nejvýše je elektrické topné těleso. Plochy výměníků musí být navrženy s ohledem na materiál, z něhož jsou vyrobeny, na teplotu kapaliny v solárním okruhu a dále na průtok a objem zásobníku. v zásobníku je umístěn co nejníže, nad ním je výměník okruhu ústředního vytápění a nejvýše je elektrické topné těleso. Plochy výměníků musí být navrženy s ohledem na materiál, z něhož jsou vyrobeny, na teplotu kapaliny v solárním okruhu a dále na průtok a objem zásobníku. Potrubí by mělo být co nejkratší s kvalitní tepelnou izolací, navržené na požadovaný průtok, teplotu a tlak teplonosné kapaliny v solárním okruhu. Nejčastěji se používá měď, nedoporučují se plasty. Oběhové čerpadlo zajišťuje cirkulaci teplonosné kapaliny. Armatury zabezpečují správnou funkci z hlediska spolehlivosti a bezpečnosti včetně kontroly a regulace (manometr, teploměr, zpětný ventil). Vyrovnání tlaku vlivem značného kolísání teploty zajišťuje expanzní nádoba, jejíž konstrukce a umístění musí odpovídat předpokládané maximální teplotě, objemu a tepelné roztažnosti teplonosné kapaliny. Jako ochrana proti extrémnímu zvýšení tlaku při výpadku elektřiny se instaluje pojistný ventil. Automatická regulace zabezpečuje řízení a optimální výkon systému, chrání ho před poškozením a umožňuje potřebnou regulaci tepla mezi spotřebiči.

59

Pro celoroční provoz je jako teplonosnou kapalinu nutné použít nemrznoucí směs, která má mít podobné fyzikální vlastnosti jako voda (kromě bodu tuhnutí). Tomu vyhovují kapaliny na bázi roztoku vody a propylenglykolů s inhibitory koroze.

Solární systém jako standardní součást řadové výstavby.

Výběr vhodných lokalit a zásady pro dimenzování Sluneční systém pracuje nejlépe, pokud je navržen pro skutečné místní podmínky (dimenzování, umístění kolektorů a způsob využití). Pro dimenzování je důležité znát spotřebu TUV, zda bude ohříván bazén, zda bude požadováno přitápění, způsob napojení na klasický zdroj energie, způsob regulace a další vstupní údaje: •

počet hodin slunečního svitu a intenzita slunečního záření, která se mění podle znečištění atmosféry (město, venkov, hory);

•

chod ročních venkovních teplot, větru či jiných nepříznivých meteorologických jevů, zejména námrazy, ty určují tepelné ztráty kolektorů;

•

orientace, ideální je na jih (případně s mírným odklonem max. ±45°), jihozápadní směr je výhodnější, neboť maximum výkonu nastává obvykle kolem 14. hodiny, kdy jsou v důsledku nejvyšší denní teploty nejnižší tepelné ztráty, automatické natáčení kolektorů za Sluncem je neekonomické;

•

sklon slunečních kolektorů, pro celoroční provoz může být 30 až 60° vzhledem k vodorovné rovině, při preferenci výhradně letního provozu 30°, u zimního provozu je výhodnější sklon 60;

60

•

množství stínících překážek, ideální je celodenní osvit Sluncem, krátkodobé zastínění je přípustné spíše v dopoledních hodinách;

•

délka potrubních rozvodů, má být co nejkratší s kvalitní izolací (minimalizace tepelné ztráty) a dostatečná izolace akumulační nádrže;

•

možnost umístění - únosnost střechy, pokud nedostačuje, nebo není správně orientovaná, lze využít i štítovou stěnu, střechu garáže, přístavku, pergoly;

•

rozložení spotřeby tepla, v ideálním případě kopíruje roční průběh slunečního záření, např. pro instalace jsou vhodnější bytové a rodinné domy, naproti tomu školy se jeví jako problematické, protože v době nejvyššího slunečního svitu bývají většinou nevyužívané (malý odběr teplé vody).

Solární systém na městské vilce.

Z výše uvedených parametrů je možné stanovit množství vyrobené energie z celého systému za rok. Pro podrobnější výpočty existují již počítačové programy, např. firemní programy výrobců slunečních kolektorů. Následující tabulka slouží pro orientační dimenzování solárního systému na ohřev TUV se standardními plochými solárními kolektory s konverzní selektivní vrstvou (např. Heliostar, Ekostart Therma apod.).

61

Teoretické množství solární energie (Praha, orientace na jih).

Počet osob

1

2

3

4

6

8

10

Spotřeba TUV (l/den)

82

164

246

328

492

656

820

Zásobník TUV (l)

80

160

240

300

500

700

800

Plocha kolektorů (m2)

1,6

3,2

4,8

6

10

14

16

Přehled zařízení Podle způsobu oběhu teplonosné kapaliny: 1) Solární systémy se samotížným oběhem využívají k oběhu teplonosné kapaliny gravitace mezi kolektorem a zásobníkem. Kapalina v systému proudí díky rozdílu hustoty mezi ochlazenou a ohřátou teplonosnou kapalinou. Solární zásobník je nutné umístit výše než kolektory. Nevýhodou je horší regulace průtoku teplonosné kapaliny kolektorem (nižší účinnost zařízení). Většina moderních kolektorů je navržena na 62

nucený oběh a pro svůj velký hydraulický odpor není k tomuto zapojení vhodná. Výhodou jsou nižší pořizovací náklady, maximální jednoduchost, nezávislost na vnějším zdroji energie, vyšší spolehlivost, nehrozí výpadek čerpadla. Systém samotížného oběhu se využívá u velmi jednoduchých malých solárních systémů určených převážně pro sezónní ohřev. 2) Solární systémy s nuceným oběhem využívají k oběhu teplonosné kapaliny oběhové čerpadlo. Výhodou je přesná regulace průtoku teplonosné kapaliny kolektorem, která umožňuje vyšší účinnost přenosu tepla. Zmenšení průtoku vlivem hydraulických ztrát se nechá částečně kompenzovat změnou otáček čerpadla, snížení průtoku lze docílit škrcením. Nevýhodou jsou vyšší pořizovací náklady, větší složitost, nižší spolehlivost (výpadek čerpadla) a závislost na vnějším zdroji energie. Podle počtu okruhů: 1) Jednookruhové systémy přímo ohřívají vodu bez výměníku tepla. Výhodou je vysoká účinnost přenosu tepla, nižší pořizovací náklady, jednoduchost. Nevýhodou je možnost použití pouze pro sezónní provoz (bazény), nebezpečí tvorby bakterií a řas, při nízkých teplotách hrozí zamrznutí vody. Propojení okruhu spotřeby a výroby tepla komplikuje návrh zejména složitějších systémů. Vlivem používání neupravené vodovodní vody dochází k zanášení a korozi (oxidaci) kolektoru i systému. Používají se výhradně v nejjednodušších zařízeních pro sezónní ohřev vody. 2) Dvouokruhové systémy pracují s výměníkem tepla a dvěma nezávislými okruhy. První okruh rozvádí ohřátou teplonosnou kapalinu od kolektorů do výměníku tepla. Druhý přebírá teplo z výměníku a vede jej do místa spotřeby (solární zásobník). Primární okruh bývá napuštěn nemrznoucí směsí. Výhodou je celoroční provoz. Tlakové oddělení okruhů umožňuje velkou variabilitu zapojení s různými průtoky médií. Nevýhodou je horší účinnost v důsledku ztrát ve výměníku tepla, vyšší pořizovací náklady a složitost.

63

Dvouokruhový solární systém s nuceným oběhem. Popis součástí: 1 - solární kolektor, 2 - solární zásobník (trivalentní), 3 - kotel ústředního vytápění, 4 - elektronická regulace solárního systému, 5 - elektrické topné těleso, 6 - výměník tepla okruhu ústředního vytápění, 7 - výměník tepla solárního okruhu, 8 - teploměry, 9 manometr, 10 - expanzní nádrž, 11 - oběhové čerpadlo, 12 - pojišťovací ventil, 13 odvzdušňovací ventil, 14 - výstup teplé vody, 15 - uzavírací ventily, 16 - zpětná klapka, 17 plnící kohout, 18 - vstup studené vody z vodovodního řadu. Pozice č. 8, 9, 10, 11, 12, 16 spolu s průtokoměrem jsou na solární instalační jednotce. Pro letní ohřev vody (bazén, sprcha) stačí použít jednookruhový systém s jednoduchým absorbérem (plastová deska s dutinami pro ohřívanou vodu). Pro celoroční provoz se používá nejčastěji dvouokruhový systém s kolektory, výměníkem a nemrznoucí teplonosnou kapalinou.

64

7.3

Otázky

1. 2. 3. 4.

7.4

Jaké znáte zdroje tepla a jaké tepelné ztráty? Co jsou to kondenzační kotle? Jak se dá využít sluneční energie? Jaké části má solární systém?


•


•


•


•


•


•


•

www.dumabyt.cz

•

www.penize.cz



65

8. Spojovací, signální a zabezpečovací prostředky (domácí telefon, elektrický vrátný, mechanická ochrana, elektronické zabezpečovací systémy, bezpečnostní kamery, ovládání spotřebičů pomocí výpočetní techniky a mobilních telefonů, domácnost budoucnosti)

8.1

Elektronický vrátný

Elektronický vrátný je systém, určený k zamezení vstupu do budovy libovolným osobám. Jedná se o základní zabezpečovací prvek budovy. Každý vstup do budovy je monitorován prostřednictvím oboustranné komunikace mezi osobou vstupující do budovy a osobou, za kterou návštěva směřuje, případně vrátnicí. Elektronický vrátný se skládá ze 4 hlavních komponentů : domovního telefonu, vstupního panelu (s hlasovou jednotkou a tlačítky nebo numerickou klávesnicí), napájecího zdroje a elektrického zámku. Dalšími komponenty systému jsou různá instalační příslušenství např. zápustné a nástěnné instalační krabice, povětrnostní stříšky, dveřní kontakty, dveřní plechové štítky aj. Elektronický vrátný se většinou dle počtu vodičů a technologie dělí na systémy: •

Analogové (4+n vodičů)

•

Digitální/adresné (2- vodičové) - s tlačítky nebo s numerickou

klávesnicí

Analogové systémy používají 4 společné vodiče a „n“ počet vodičů, který odpovídá počtu domovních telefonů/tlačítek v instalaci. Např. instalace pro 26 bytových jednotek potřebuje 4 vodiče společné + 26 vodičů pro volání, tedy celkem 30 vodičů (+ 2 vodiče od napájecího zdroje ke vstupnímu panelu a 2 vodiče ze vstupního panelu k elektrickému zámku). Systémy analogové jsou vhodné pro menší až středně velké instalace. Digitální/adresné systémy používají 2 společné vodiče pro celou instalaci a jsou vhodné pro jakýkoli druh instalace. Největšího uplatnění získávají u větších instalacích a dále tam, kde je z nějakého důvodu nedostatečný počet vodičů. Výhodou digitálních systémů je menší náročnost při zapojování. Instalace je rychlejší nejen díky 2 vodičovému zapojení, ale též díky možnosti přehození polarity vodičů! S ohledem na různé podmínky instalací rozeznáváme následující členění : Dle počtu vchodů (jednovchodové, vícevchodové ) 66

Dle stáří (nové, renovace) Dle typu budovy (veřejné/komerční budovy, bytové a panelové domy, rodinné domy) Pro menší instalace a instalace rodinných domů jsou výhodné sady elektronického vrátného pro 1 – 12 účastníků. Sady obsahují vše pro instalaci tj. daný počet domovních telefonů, vstupní panel s daným počtem tlačítek, zápustnou instalační krabici pod omítku, napájecí zdroj a elektrický zámek. Pro instalace nad 12 účastníků se systém nabízí v podobě modulárního řešení. Dané řešení nabízí široké možnosti kombinace hlasových, informačních, prázdných modulů a k nim přiřazené moduly tlačítkové, které se nabízejí od 1 do 16 tlačítek jednostranných (tj. 1-16 účastníků) nebo od 1-16 tlačítek oboustranných (tj. 2-32 účastníků). Kombinací tlačítkových a hlasových/prázdných/informačních modulů lze dosáhnout systém pro libovolný počet účastníků. Pro renovace se využívá kompatibilní řada výrobků, která je kompatibilní s více jak 20 světovými výrobci (Slovensko, Itálie, Španělsko, Německo aj.) Domovní telefon obsahuje tlačítko pro otevírání elektrického zámku. V případě potřeby se naskytuje i varianta s přídavným tlačítkem např. pro spínání osvětlení pomocí relé nebo otevírání garážových vrat či jiných dveří. Pro interkomunikaci je k dispozici telefon s membránovou numerickou klávesnicí.

DOMOVNÍ TELEFON

Vstupní panel se skládá z hlasového modulu a modulu tlačítkového. Je vyroben z robustního eloxovaného hliníku. Tlačítka jsou vyrobena z nerez ocele pro maximální odolnost nejvíce namáhané části panelu. Odolnost vstupního panelu je na vysoké úrovni!

67

PANEL + INSTALACE

Napájecí zdroj je pro 6 článků.

NAPÁJECÍ ZDROJ

Instalační příslušenství tvoří především zápustné instalační krabice pod omítku, nástěnné instalační krabice na omítku a povětrnostní stříšky. Zajímavým a praktickým řešením jsou rohové nástěnné krabice.

ROHOVÁ KRABICE

68

Elektrických zámků je celá řada. Zámky jednoduché, jednoduché s deblokací, automatické nebo automatické s deblokací.

ELEKTRICKÝ ZÁMEK

Domácí kamerový systém se v současné době využívá nejčastěji pro použití v rodinných domcích. Je však k dispozici i kamerový systém pro obytné i panelové domy. Na obrázku vidíme kamerový systém pro majitele rodinných domků, který už je uceleným systémem ve variantách economy a profi za velmi přijatelné ceny.

Tento systém nemusí byt použit jen v privátním prostředí, ale s úspěchem ho lze využít kdekoli jinde jako např. v obchodech, čerpacích stanicích, garážích, sanatoriích, čekárnách atd. Tento systém zajišťuje větší bezpečnost osob a majetku a záznamy z těchto kamer lze použít pro důkazní řízení v případě krádeže, poškození majetku či spáchání jiného trestného činu. Již samotná existence kamerového systému odradí případné pachatele od krádeže nebo trestné činnosti. Taktéž se dá této možnosti využít ke kontrole najatých pracovníků či firem konajících práce u Vás v domácnosti či na zahradě (zahradník, kuchař, úklid atd. ). Součástí kompletu jsou jednotlivé kamery, kabeláž, PC a monitor. Záznamy z kamer jsou v PC

69

archivovány jeden měsíc zpětně. Tato data lze vypálit na CD či DVD k dlouhodobější archivaci.

U systému lze na vyžádání zprovoznit on-line přístup prostřednictvím internetu, lze tedy v aktuálním čase sledovat dění před kamerami při nepřítomnosti, např. při dovolené nebo služební cestě. Záznam lze sledovat nejen na PC monitoru, ale také je možný přenos záznamu do mobilního telefonu. Video sekvence z kamerového systému

pokus o vloupání

8.2

vniknutí přes zahradu

vniknutí přes plot

DOMÁCNOST BUDOUCNOSTI

Lednička, která kontroluje zásobu potravin, sama si objedná pomocí Internetu nové potraviny, pokud jich bude mít málo. Mikrovlnná trouba, která je připojena na Internet, vyhledává, stahuje nové recepty a kontroluje vaši stravu. Pokud chce někdo hubnout nastaví dietní program a pokud dá do "mikrovlnky" tučné maso, odmítne mu ho v zájmu diety upéct. Pokud tento program nastaví někdo jiný, tak vám ho samozřejmě zakóduje, aby nemohl nepovolaný

70

tento program zrušit a musí bohužel jíst to, co mu mikrovlnná trouba dovolí. A nejen v zájmu diety, ale také v zájmu zdravé výživy dětí, se může mikrovlnná trouba naprogramovat. Rukavice, která dotykem na jídlo zjistí, zda je upečené. Kávovar, který signálem vašeho mobilního telefonu zjistí, že přicházíte a jakmile vejdete domů nebo do práce, budete mít uvařenou kávu. Ve velkých domech bude mít každý digitální minipřijímač a vysílač pomocí, kterého zjistíte, kde se daná osoba nachází. Pomocí tohoto přístroje, se mohou samovolně otvírat dveře, rozsvěcet světlo atd., jakmile daná osoba bude poblíž nebo v nějaké části místnosti, jejíž poloha a všechny úkony na tomto místě budou naprogramovány a uložené v centrálním počítači domu nebo bytu. Vysavač, který detektorem prachu zjistí, zda je třeba uklidit a pokud ano, sám všechnu špínu z koberců (ze stěn, ze stropu, z nábytku) vysaje. Může být malý, může létat jen proto, aby se dostal i do těch nejnedostupnějších míst. Takových a mnoho dalších přístrojů v naší domácnosti přibude. Možná ne přesně takových jako v mé charakteristice, možná i lepších. Na změnu naší budoucí domácnosti ukazují i velké společnosti jako je Samsung, Whirlpool nebo Philips, které už začaly. Samsung předvedl mikrovlnnou troubu s názvem Internet-ready, která je připojena na Internet. Společnost Frigidaire ve spolupráci s ICL vymysleli zase ledničku, která kontroluje zásoby potravin, a to nejsou všechny nové vymoženosti všech společností. Všechny pokusy programátorů a velkých společností vytvořit něco ojedinělého dávají najevo, že domácnost budoucnosti zanedlouho bude spíše minulostí.

71

8.3

Otázky

1. Co je a jak se využívá elektronický vrátný? 2. Jak se dá zabezpečit domov před nezvanými hosty?

8.4


•


•


•


•


•


•


•

www.dumabyt.cz

•

www.penize.cz



72

9. Životní prostředí a domácnost (zdravý život v bytě, hygiena domácnosti (úklid), rostliny v bytě, chemické prostředky, jejich účinnost a ekologická likvidace, třídění odpadu)

9.1

Úsporné stavění aneb Co bychom měli vědět, než začneme stavět dům nebo vybírat byt (místo, orientace, velikost a tvar domu, dostupnost energetických zdrojů)

Je zřejmé, že spotřeba energie v domě je závislá na klimatických podmínkách lokality, kde je dům umístěn. Česká republika je ale malá země a rozdíly v klimatu jsou dány v podstatě jen různou nadmořskou výškou a různou intenzitou vanoucích větrů. Je ale velmi pravděpodobné, že při rozhodování, kde postavit dům, nemáme takovou míru volnosti. Dům zpravidla stavíme v blízkosti místa, kde pracujeme nebo kde máme příbuzné či přátele a kde se nám líbí. Nicméně i při hledání vhodné parcely v okruhu několika kilometrů lze najít místa s příznivým mikroklimatem a vyplatí se tento faktor zahrnout do našeho hodnocení výhodnosti nebo nevýhodnosti daného místa. Orientace parcely a dostupnost slunečního svitu Sluneční energie představuje nezanedbatelný přínos k energetické bilanci domu a podmínky pro její využití je třeba připravit již při výběru parcely. Pokud je to možné, je lepší si vybrat parcelu, kde lze orientovat dům delší stranou (s většinou oken) k jihu a na místo, kde není zastíněn ani před nízkým zimním sluncem (výška slunce nad obzorem je v lednu a únoru velmi malá – viz tabulka 9.1). Tabulka 9.1: Výška slunce nad obzorem v chladných měsících na začátku roku Výška slunce v pravé poledne (ve stupních) Leden

Únor

Březen

1.

17°

23°

33°

15.

19°

27°

38°

31.(28.)

23°

32°

44°

Den v měsíci

73

Pro úsporu energie na vytápění je pochopitelně nejvýhodnější orientace oken na jih (případně jihozápad). Západní okna naopak způsobují výrazné nežádoucí tepelné zisky v létě, kdy slunce přechází nízko nad západním obzorem a svítí téměř kolmo do oken. Využitelnost tepelných zisků ze slunečního záření závisí na mnoha dalších faktorech (viz dále), vhodná orientace domu je ale rozhodující. Určitý vliv na využití sluneční energie mohou hrát i větší vodní plochy (rybníky), které zvyšují výskyt přízemních mlh a snižují tak dostupné množství slunečního svitu. Na takovém místě lze uvažovat o pootočení osy domu tak, aby delší strana směřovala spíše k jihozápadu a lépe se tak využilo odpolední slunce. Velikost domu Ideální je postavit dům velikostí odpovídající jeho zamýšlenému využití a maximálně využít zastavěný prostor. Pokud víme, že budeme časem potřebovat větší prostor, pak je řešením vytvoření obytného podkroví, případně přístavba. Ale pokud je to možné, je lepší dům rovnou postavit v potřebné velikosti. Jedna z možností je také pronajímání těch místností, které momentálně nepotřebujeme. V moderních domech s dobrou tepelnou izolací je tepelný odpor příček mezi místnostmi poměrně malý ve srovnání s tepelným odporem obvodových zdí a vypnutí topení v nepoužívané místnosti zpravidla nepřinese významnou úsporu. Tvar domu Z hlediska tepelných ztrát je dobré mít dům co nejkompaktnější, tj. co nejmenší poměr plochy obvodových stěn k užitečnému objemu. Z tohoto hlediska lépe vyhoví velké domy s více byty, protože plocha domu roste s druhou mocninou jeho rozměrů, zatímco jeho vnitřní objem (a tedy i využitelná obytná plocha) s mocninou třetí. U rodinných domů je dobrým kompromisem jednoposchoďový řadový domek, který má přibližně tvar krychle a jeho ochlazovaná plocha je jen dvoutřetinová ve srovnání s domem stojícím o samotě. Pro optimální využití slunečního záření je lepší tvar domu trochu protáhnout ve směru východzápad a v případě řadových domků orientovat řadu směrem východ-západ a zvolit rozestupy mezi řadami tak velké, aby si vzájemně nestínily. To bývá problém, pokud zrovna nestojí na jižním svahu, a tak lze určité stínění v prosinci a v lednu tolerovat, protože intenzita slunečního záření je v těchto měsících poměrně malá. V únoru a březnu již zastínění působí znatelné ztráty. Chráněná poloha Na výsledné tepelné ztráty domu má vliv i to, zda jde o místo větrné, nebo naopak chráněné před převládajícími větry. Vítr jednak zvyšuje tepelné ztráty infiltrací (netěsnostmi oken a dveří), přestup tepla z vnějšího povrchu stěn. Dále ochlazuje sluncem zahřátou zem a 74

předměty, a tak snižuje průměrnou teplotu vzduchu v okolí domu. První dva vlivy není třeba přeceňovat – moderní domy jsou poměrně těsné a mají natolik vysoký tepelný odpor stěn a oken, že přímý vliv větru není tak významný jako u starých domů. Ovlivnění lokální teploty je ale trochu znát vždy. Je proto dobré vybrat si místo alespoň trochu chráněné. a) Dostupné zdroje energie pro dům V dnešní době je prakticky vždy k dispozici elektřina (i když ne všude je vedení dimenzováno tak, aby šlo elektřinou i vytápět). Plyn bývá k dispozici zpravidla jen ve větších obcích. Jsouli v okolí lesy nebo nějaké provozy na zpracování dřeva, je dobré si ověřit jeho dostupnost a cenu. Topení dřevem je jednou z možností, jak snížit náklady na vytápění a ušetřit energii z fosilních paliv. Pokud uvažujeme o využití tepelného čerpadla, je výhodné mít vedle domu nějaký potok nebo rybník nebo zavodněné podloží umožňující snadné pořízení čerpacího vrtu a vsakovací studny. b) Vzdálenost od nejbližšího města a dostupná doprava Můžeme mít velice úsporný dům, ale pokud bude vyloženě nutné denně dojíždět autem na vzdálenost desítek kilometrů (zaměstnání, škola, nákupy, kultura apod.), pak nejspíš spotřebujeme (a zaplatíme) více energie na provoz auta, než kolik ušetříme na domě. c) Radonové riziko v místě Přítomnost radonu v půdě vyžaduje provedení speciálních protiradonových izolací a přítomnost radonu ve vodovodní vodě si vynucuje důkladnější větrání koupelen a kuchyní. Více informací o radonu lze najít např. v knize. Obecně platí, že čím řidší osídlení a menší obec, tím větší máme možnost zvolit si optimální místo pro dům a vybraná parcela může být větší a levnější. Současně ale máme k dispozici menší nabídku zdrojů energie a téměř vždy musíme počítat s dalšími výdaji za dojíždění za prací. Leccos nám o poměrech v dané lokalitě může říci územní plán nebo územní energetická koncepce obce. Územní plán také často určuje orientaci domů a jejich vzhled a tak nám může výrazně snížit svobodu volby; doporučuji proto se s ním důkladně a včas seznámit. S výběrem a koupí parcely, jakož i s vlastní přípravou projektu a stavby souvisí velké množství právních problémů. Je proto užitečné vyhledat odbornou poradu nebo si o tom něco přečíst.

75

9.2

Spotřeba elektřiny v domácnosti

Spotřeba elektřiny v domácnosti závisí především na tom, jak a k čemu jsou různé spotřebiče používány. Nejrůznější finty, jak snížit účet za elektřinu, jsou vesměs všeobecně známy (pravidelně odmrazovat chladničku, při vaření používat pokličku, pračku nepouštět kvůli dvěma kouskům prádla atd. atd.). Spolehlivým vodítkem je tu i zdravý selský rozum. Co chováním ovlivnit nelze, je spotřeba výrobku, daná jeho konstrukcí. Tak třeba dvacet let stará chladnička bude určitě mnohem větší spotřebu než chladnička moderní, budou-li obě používány stejně. Při nákupu nových spotřebičů tedy ekologický spotřebitel dává přednost těm, které energii využívají co nejefektivněji. Zde je dobrým vodítkem energetický štítek. Označování elektrospotřebičů energetickými štítky je v EU již několik let povinné; od roku 2001 to platí i pro ČR. V mnoha prodejnách ho přesto stále ještě nenajdete. Často je na spotřebiči nalepena jen pravá, černobílá část štítku, k níž ale chybí barevná část. Ale jedině podle ní poznáte, které z čísel na štítku znamená spotřebu a které hluk nebo něco jiného.V ČR se povinně označují štítkem: •

automatické pračky

•

bubnové sušičky prádla

•

pračky kombinované se sušičkou

•

chladničky, mrazničky a jejich kombinace

•

myčky nádobí

•

elektrické trouby

•

elektrické ohřívače vody

•

zdroje světla Jde jenom o energii?

Malá chladnička, malá sušička spotřebuje méně energie než velká. Proto je na štítku vždy vyčíslena spotřeba konkrétního typu. Je třeba počítat s tím, že spotřeba se stanovovala v laboratoři za určitých podmínek (které byly srovnatelné pro všechny spotřebiče). Jaká bude spotřeba doopravdy, záleží na tom, jak budete přístroj používat - může být větší i menší. Označení spotřebiče písmenem slouží k porovnání s podobnými výrobky. U chladniček a mrazniček je důležitá i kvalita izolace - hlavně když dojde k výpadku elektrického proudu. Čím lepší izolace, tím déle vydrží potraviny nepoškozené.

76

U praček a myček je důležitá i spotřeba vody - kvůli vaší peněžence i pro vaše životní prostředí. Hluk žádného spotřebiče by neměl být zbytečně velký - tichý chod oceníte nejen vy, ale i vaši domácí mazlíčci, a možná že i vaši sousedé. Stojí to za to? Chladnička, mrazák a pračka spotřebují zdaleka nejvíce elektřiny v domácnosti. Navíc mají dlouhou životnost. Žárovka se dá vyměnit snadno a levně. Televize a hi-fi věže poměrně rychle zastarávají, na trhu jsou stále nové a nové typy. Málokdo si však kupuje chladničku častěji než jednou za deset let. Proto je třeba při nákupu důkladně zvážit všechna hlediska. Máte-li doma chladničku starší dvaceti let, zkuste si zjistit její spotřebu. Možná zjistíte, že nová chladnička by měla spotřebu třetinovou, takže by se ji opravdu vyplatilo vyměnit. Jaký rozdíl je mezi kategoriemi? Každý výrobek má různě odstupňované kategorie. U chladniček jsou výrobky kategorie A o 50% lepší než standard, neboli C a D, výrobky kategorie F jsou naopak ještě o 25 % horší. Mezi chladničkami se dnes prakticky nesetkáme výrobky horšími nežli E; v EU platí tzv. standardy energetické účinnosti, které neumožňují prodávat chladničky kategorie horší nežli D. Vyplatí se koupit lepší třídu? Cenový rozdíl mezi jednotlivými výrobky nezávisí jen na spotřebě energie. Jestliže se nám však zdají dva výrobky jinak zcela srovnatelné, můžeme si udělat jednoduchý výpočet, tak jak ukazuje tabulka.

77

Srovnání nákladů při ceně elektřiny 3,16 kWh (sazba D 02) kombinovaná chladnička chladicí objem 200 l, mrazicí objem 100 l

spotřeba elektřiny

. třída B .

. třída E .

440 Wh/rok

686 kWh/rok

provozní náklady za rok

1 400

Kč

2 200

Kč

provozní náklady za 10 let

14 000

Kč

22 000

Kč

pořizovací náklady

15 000

Kč

12 000

Kč

náklady celkem za 15 let

29 000

Kč

34 000

Kč

Srovnání nákladů při ceně elektřiny 3,16 kWh (sazba D 02) chladnička ... objem 130 l stará chladnička rok nová chladnička třída

spotřeba elektřiny provozní náklady za rok

výroby 1985

B.

500 kWh/rok

200 kWh/rok

1 580

Kč

roční úspora pořizovací náklady na novou chladničku Návratnost

9.3

632

Kč

948

Kč

8 000

Kč

8

roků

Mytí nádobí, myčky a prostředky do myček

Prakticky žádný prostředek na ruční mytí nádobí neobsahuje fosfor, problematický pro životní prostředí. U prostředků pro myčky je tomu jinak, protože je třeba - stejně jako u pracích prostředků do automatických praček - zajistit změkčení vody a k tomu jsou právě fosfáty vhodná a levná surovina. Při mytí nádobí (obecně) se nečistoty odstraňují spolupůsobením mechanické síly, chemických prostředků, vody a tepla. Při ručním mytí se uplatňuje hlavně mechanická síla lidských rukou, zatímco při strojovém mytí se uplatní více chemie a vyšší teplota mycí lázně. Je dobré si uvědomit, že chemických prostředků v myčkách spotřebujeme mnohonásobně víc než při ručním mytí.

78

Chemické prostředky nám sice pomohou, ale následně přecházejí do odpadní vody a posléze se podílejí na znečištění povrchových vod. Jednou z problematických chemických sloučenin v prostředcích do myček jsou sloučeniny fosforu, jehož nadbytek v povrchových vodách podporuje růst tzv. vodního květu. Ten znemožňuje koupání, ztěžuje úpravu vody na pitnou, snižuje samočisticí schopnost vody i řadu dalších potíží. Podstatná část fosforového znečištění v našich povrchových vodách pochází právě z odpadů myček a praček. Ke snížení tohoto znečistění můžeme svým dílem přispět i my už při nákupu mycích prostředků. Nejsou všechny stejné! Složení prostředků - Jaké složky prostředky do myček skrývají? 1.

Regenerační sůl - Při strojovém mytí nádobí vadí tvrdá voda, neboť sloučeniny

vápníku a hořčíku, které tvrdost vody způsobují, se při vyšší teplotě mohou na nádobí i v myčce vysrážet a tvořit nepěkné usazeniny a dokonce mohou myčku zničit. Proto jsou myčky vybaveny zařízením na změkčování vody na bázi iontoměničů. Regenerační sůl se používá pro údržbu iontoměniče a je třeba její dávkování dodržovat podle návodu výrobce myčky. Regenerační soli mají ve srovnání s mycími prostředky jen malý negativní vliv na životní prostředí. 2.

Mycí prostředek - Je to složka, jejímž výběrem můžeme nejvíc ovlivnit dopad

používání myčky na životní prostředí. Obsahuje:

tenzidy – rozpouštějí nečistoty a mastnotu, jsou i součástí přípravků pro ruční mytí změkčovací látky – přidávají se pro změkčení vody pro případ, že by byl špatně nastaven nebo špatně regenerován iontoměnič, který vodu měkčí již při vstupu do myčky. Ve většině prostředků to jsou fosfáty, které mají velmi silný negativní vliv na životní prostředí – stejně jako fosfáty z pracích prostředků jsou dobrou živinou pro růst vodního květu na hladinách stojatých vod. Obsah fosfátů není u všech prostředků stejný – na našem trhu najdeme i prostředky bezfosfátové. bělící látky – obsahují většinou tzv. aktivní kyslík (většinou ve formě peroxosoli), ale u některých prostředků může být jako bělidlo použit i velmi problematický chlór, který se může podílet na vzniku jedovatých látek. enzymy – pomáhají rozkládat bílkoviny a škrob, přispívají k účinnosti přípravku při nižší teplotě mytí a tím k úspoře energie.

79

pomocné látky – jsou složky pro vlastní mycí proces nedůležité – barviva a parfémy. 3.

Oplachovací prostředek - používá se pro zvýšení lesku a snížení počtu skvrn po

zaschlých kapičkách vody. Bývají to slabé organické kyseliny, které sice nemají významný vliv na životní prostředí, ale jejich používání považujeme za zcela nadbytečné. Jak používat myčku šetrně k životnímu prostředí Pro běžný provoz menší domácnosti je ekologicky šetrnější i ekonomicky úspornější ruční mytí nádobí. Při rozumném ručním mytím (nemyjeme-li pod plně roztočeným kohoutkem horké vody) je spotřeba vody stejná nebo dokonce nižší ve srovnání s mytím v myčce. V myčce se navíc myje při vyšší teplotě a s tím souvisí i větší spotřeba energie. Zdaleka ne všechno nádobí se dá v myčce umývat, takže i když myčku vlastníme, ručnímu mytí se úplně nevyhneme. Chemických prostředků se při ručním mytí dávkuje mnohonásobně méně a jsou vesměs bezfosfátové. Pro větší domácnosti má myčka své uplatnění, dopady jejího provozu na životní prostředí lze podstatně snížit dodržováním následujících doporučení: 1)

Myčku je třeba správně vytěžovat. To přináší určité problémy, protože právě pro menší domácnosti se myčka zcela nezaplní, takže se spouští buď poloprázdná nebo se nádobí nechá do druhého dne, nečistoty zasychají a je třeba použít více chemie a vyšší teploty. Zároveň vzniká potřeba mít v domácnosti více nádobí.

2)

Pokud to konstrukce myčky dovolí, používáme přívod teplé vody. Ušetří se až 50% elektřiny.

3)

Správně používáme regenerační sůl, která zajistí dobrou funkci iontoměniče na změkčení vody v myčce, chráníme tím myčku a zvyšujeme kvalitu mytí.

4)

Používáme-li běžně zašpiněné nádobí, volíme úsporné (bio) programy s nižší mycí teplotou (úspora energie).

5)

Volíme mycí prostředek bez chlóru a bez fosfátů nebo s nižším obsahem fosfátů.

6)

Mycí prostředek dávkujeme podle návodu, rozhodně neplýtváme. Pro málo špinavé nádobí můžeme vyzkoušet i mytí bez mycího prostředku – horká voda a tlak udělají své.

80

Jak si vybrat myčku? Nákup myčky nádobí není levná záležitost, proto bychom jejímu pečlivému výběru měli věnovat velkou pozornost. Všechny elektrické spotřebiče, které jsou na našem trhu, musí být vybaveny tzv. energetickým štítkem, na kterém se dočteme, kolik elektrické energie myčka spotřebuje a také kolik spotřebuje vody. Čím je písmeno daného štítku blíže začátku abecedy, tím šetrnější je myčka s ohledem na spotřebu energie. Nejlepší výrobky mají spotřebu pod 0,125 kWh na jednu soupravu (tj. pro osmisoupravové myčky pod 1 kWh a pro dvanáctisoupravové pod 1,5 KWh). Průměrná spotřeba vody na jeden cyklus je 20 litrů. Nejúspornější myčky dosahují spotřeby kolem 13 l na jeden mycí cyklus. Platí, že myčky s nízkou spotřebou energie bývají úsporné i s ohledem na spotřebu vody. Jak prát a být přitom ohleduplný k životnímu prostředí? •

Prádlo nepředpíráme. Ušetříme tak vodu, energii i prací prášek (až 20%), které se jinak spotřebují na předpírku. Silně zašpiněné prádlo namáčíme. K namáčení můžeme s výhodou použít starou dobrou sodu, neměli bychom ale zapomínat na ochranu rukou před účinky této silně zásadité látky.

•

Snažíme se plně využívat kapacitu pračky, opět tím šetříme elektřinu, prací prostředek i vodu. Při nákupu nové pračky se zajímáme o typy s úspornými programy.

•

Pokud prádlo obsahuje skvrny, nespoléháme na silnější prací prostředek nebo větší dávku prášku, ale pokusíme se skvrny odstranit před praním použitím osvědčených receptů.

•

Správně vybereme prací prášek podle typu prádla. Běžný universální prací prostředek obsahuje až 14 různých chemických látek. Některé z nich pouze zvyšují přitažlivost nebo universálnost výrobku a nejsou pro vlastní prací proces nezbytné.

•

Správně dávkujeme. Nejúspornější je dávkovat prací prostředek přímo do bubnu pračky (třeba volně v kapesníku). Pozornost je nutno věnovat tvrdosti vody, o které vás informuje místní vodárna. Tvrdost vody se může lišit i v jednotlivých částech jednoho města. Většina výrobců uvádí na obalech dávky, které vyperou i silně zašpiněné prádlo. Nebojte se trochu experimentovat. Podle naší zkušenosti lze při praní běžně zašpiněného prádla snížit dávkování asi o 20%. Nedostatečnou dávku poznáme podle 81

šedých tukových skvrn na prádle, které nás upozorní, že jsme to s úsporou už trochu přehnali. Naopak dávky vyšší, než doporučuje výrobce, čistotu prádla nezlepší a zbytečně zatíží odpadní vody. •

Praní při 90oC používáme jen výjimečně pro prádlo nemocných a kojenců. Při teplotě praní 60oC ušetříme až 40% energie.

•

Vzdáme se avivážních prostředků. Bývají totiž obtížněji biologicky odbouratelné (to znamená, že se ve vodě zcela nerozloží) a na vlastní čistotu prádla nemají žádný vliv. Příjemně měkké prádlo získáme rovněž sušením venku.

Prací prostředek, který neškodí životnímu prostředí neexistuje, přesto nejsou všechny stejné. Běžný prací prostředek obsahuje až 14 různých látek, které se po vyprání prádla dostávají do odpadní vody a do životního prostředí. Největší zátěž pro životní prostředí představuje fosfor, který ještě řada pracích prostředků na našem trhu obsahuje. Přitom v některých evropských státech se jiné než bezfosfátové prostředky neprodávají. Čističky odpadních vod všechen fosfor neodstraní a část ho tedy vypouští do řek. Tam způsobuje růst tzv. vodního květu, který znemožňuje koupání, může vyvolat alergické reakce, ztěžuje úpravu vody na pitnou a způsobuje řadu dalších potíží. Tam, kde nejsou odpadní vody čištěny vůbec, je výběr pracího prášku ještě důležitější. Na vrub pracích prášků může připadat až polovina celkového znečištění fosforem. Na našem trhu je jen málo pracích prostředků, které mají značku "Ekologicky šetrný výrobek". Tuto značku propůjčuje Ministerstvo životního prostředí. Jakákoli jiná "ekoznačka", se kterou se u pracích prostředků setkáte, je jen a jen reklama, nic více.

Při výběru doporučujeme dávat přednost:

Pracím prostředkům bez fosfátů Jejich používání je jedním z předpokladů toho, aby naše povrchové vody neobsahovaly nadbytek živin (fosforu) a aby se rok co rok neobjevoval na rybnících, přehradách a jezerech vodní květ (nevábný zelený povlak na hladině, který může při koupání vyvolat alergické reakce, při úpravě na pitnou vodu působí potíže). Informaci o obsahu fosforu na obalech většinou marně hledáme, v naší tabulce proto uvádíme, které prací prostředky fosfor obsahují. 82

Kompaktním pracím prostředkům Takto jsou nazývány prostředky, které neobsahují pomocné látky - soli, které pro praní nemají žádný význam a zbytečně zasolují povrchové vody. Kompaktní prací prostředky se vyrábějí výhradně bezfosfátové. Při jejich používání je třeba věnovat velkou pozornost správnému (nižšímu) dávkování. Bohužel na našem trhu jsou zatím vzácností.

Mýdlovým pracím prostředkům Mýdlo se ve vodním prostředí velmi rychle a úplně biologicky odbourává, čili rozkládá, na látky v přírodě běžné. Vhodné jsou hlavně pro ruční praní.

a)

Správné dávkování

Chcete-li šetřit životní prostředí i vlastní kapsu, měli byste prací prostředek správně dávkovat. Dávkování závisí na tvrdosti vody, kterou vám sdělí správce vodovodu. V naší republice je ve vodovodech obvykle voda měkká. Pro dobré vyprání tedy většinou stačí nejnižší doporučená dávka. Prostředek nikdy nedávkujte odhadem, vždy použijte odměrku. Pokud není součástí balení, udělejte si ji z libovolného kelímku, který doma najdete. Většina výrobců uvádí dávková-ní v mililitrech a běžná dávka se pohybuje kolem 1 - 2 dl (to odpovídá kelímku od jogurtu). Pokud je dávkování v gramech, prostředek poprvé raději odvažte. Lze se řídit i pravidlem, že gramů je asi dvakrát méně než mililitrů, ale není to zcela přesné. U kompaktních prášků, které bychom měli preferovat, se používají podstatně menší dávky. Pamatujte: Je zbytečné prádlu "přilepšovat" vyšší dávkou prostředku. Prostředek který je v pračce navíc, prádlo lépe nevypere. Velmi vhodné je dávkovat prostředek přímo do bubnu, tehdy je možno dávku pracího prášku snížit o třetinu. Někteří výrobci nabízejí přípravky, které dávkování do bubnu usnadňují. Ptejte se na ně v drogeriích či požádejte výrobce o zaslání. Prací prášek lze rovněž vložit do bubnu například v jemném kapesníku či jiné řídké tkanině. Chceme-li dobře vyprat silněji zašpiněné prádlo, je lépe ho namočit. Potom není třeba zvyšovat dávky pracích prášků. Rovněž skvrny doporučujeme předem odstranit např. citronem či žlučovým mýdlem.

83

b)

Obaly a odpady

Krátká doba užitečného života je pro obaly charakteristická. Někdy je obal užitečný jen pár minut - třeba když se cestou z pekárny pustíme do dobrot v sáčku a sníme je ještě než dojdeme na konec ulice. Co pak se zbytečným obalem? Zatímco u většiny zboží je důležité hlavně jak a z čeho bylo vyrobeno a jak bude sloužit, u obalů se ekospotřebitel zajímá i o to, jak budou likvidovány. Obaly tvoří převážnou část komunálního odpadu, jehož likvidace prakticky vždy způsobuje problémy životnímu prostředí. Ekospotřebitel se tedy v první řadě snaží zbytečné obaly vůbec nekupovat.

c)

Jak se obejít bez obalů?

Některé zboží není třeba balit vůbec, například zeleninu a ovoce. Není-li zrovna od hlíny, je obal zbytečný - zeleninu stejně doma umyjete. Cpát trs banánů do sáčku je opravdu zbytečné. Při nakupování s vlastní taškou nebo košíkem odpadají různé igelitky (které se ostatně vždy platí, někdy přímo, jindy v ceně ostatního zboží). Další možností je kupovat velká balení, která jsou také téměř vždy levnější. Místo čtyř nebo pěti malých jogurtů koupí ekologický spotřebitel raději jeden půllitrový. Ovšem pozor: velké balení svádí k větší konzumaci!

d)

Který obal je nejlepší?

Většina zboží se bez obalu neobejde. Spotřební zboží bývá baleno v obalech z papíru nebo z plastu. Výraznou předností papíru oproti plastům je, že se dá daleko snadněji recyklovat. Podíl recyklace plastů je u nás malý. Podstatná část plastových obalů končí buď na skládce, kde se budou rozkládat velmi, velmi dlouho, nebo ve spalovně, kde se z nich získá zpět trochu energie. Recyklací se však uspoří energie mnohem více. Recyklace ovšem také znamená prakticky vždy degradaci suroviny. Jen zřídka se ze sběrového papíru a skla vyrobí stejně kvalitní kancelářský papír nebo láhev. o Papírové obaly Papírové obaly jsou z hlediska životního prostředí asi nejlepší, ale neplatí to vždy zcela jednoznačně. Zejména v případech, kdy se obal umastí nebo ušpiní, není papír vhodný. Špinavý papír se nehodí pro recyklaci, musí se vyhodit. Někdy je tedy lépe použít tenké mikrotenové sáčky. Ty spotřebovávají jen velmi málo surovin a energie na výrobu, prakticky nic neváží. U krabic je třeba dát si pozor, zda není papír potažen plastovou fólií (zevnitř). Tato úprava znemožňuje recyklaci papíru, takže takovýto obal nelze dát do sběru. To platí i pro povoskovaný papír. 84

Stále častěji se lze setkat s obaly, na kterých je deklarováno, že jde o výrobek z recyklovaného papíru. Takovýto obal je pro ekologického spotřebitele ten pravý. o Sklo Vratné skleněné lahve jsou obvykle pro přírodu nejšetrnější. Proto jim dává ekologický spotřebitel přednost. Skleněná láhev může být naplněna až sedmdesátkrát, než je vyřazena a znovu roztavena pro výrobu nové lahve. Vratné lahve se musí vymývat s použitím značného množství energie, vody a čisticích prostředků. Při výrobě nové jednorázově plněné plastikové lahve však je však znečištění prostředí mnohem větší. Největší nevýhodou skleněné láhve zůstává to, že je těžší, takže na dopravu se spálí více nafty. Vozí-li se skleněné lahve více než 100-300 km (údaje se poměrně dost liší), bývá plastová láhev z hlediska životního prostředí vhodnější. o Nápojové kartony Ekologický spotřebitel se každopádně vždy vyhýbá nápojům v krabicích (Tetrapak, Variopack...), protože tyto obaly jsou velmi problematické. Jsou totiž vyrobené z papíru, potaženého plastem a hliníkovou fólií a tyto složky je velmi obtížné znovu oddělit. Relativně nejjednodušší je z nich znovu získat papír, který se na nápojové obaly používá velmi kvalitní. Naštěstí je v ČR v řadě měst možnost nápojové obaly třídit – buď do zvláštních oranžově označených kontejnerů nebo současně s papírem nebo plasty. Na takových kontejnerech je vždy vyznačeno, zda je do nich nápojové kartóny odkládat nebo ne. Ekologický spotřebitel nápoje v kartonových obalech nakupuje co nejméně a poté je vypláchnuté a narovnané („do placata“) odloží do příslušného kontejneru na tříděný odpad. o Hliníkové plechovky Nápoje v hliníkových plechovkách ekospotřebitel nekupuje. Hliník je mezi obaly zdaleka nejnáročnější na spotřebu energie i surovin na výrobu. Plechovky i jiné obaly z hliníku zbavené zbytků potravin, papírových nálepek a plastových součástí (např. tabletková dražé) odevzdat ve firmách, které obalový hliník vykupují. o PET-lahve Co se týče nevratných PET-lahví (polyetylentereftalát), dává ekospotřebitel přednost modrým a bílým před zelenými a jinak barevnými. Barevné se totiž hůře recyklují a o výsledný produkt není takový zájem (což dokládá i to, že jediný tuzemský zpracovatel odpadních PET-lahví jiné než bílé a modré prakticky nebere). PET-lahve jsou z plastových obalů nejlépe recyklovatelné. Vyrábí se z nich např. oblečení. Ekospotřebitel se snaží PET-lahve dále využít (lidové tvořivosti se meze nekladou 85

jako láhev, okapní svody, lopatka na psí exkrementy atd. atd.). Když je vyhazuje, nezapomene je před odložením do kontejneru na plasty řádně smáčknout, s povoleným víčkem. o PVC Je-li to možné, ekologický spotřebitel se důsledně vyhýbá obalům i výrobkům z PVC. Tento plast je z hlediska životního prostředí velmi problematický. Při výrobě produktů z PVC se používají stovky přísad. Mnohé z nich jsou mimořádně jedovaté a známé jako příčiny závažných poškození lidského zdraví i prostředí. Patří mezi ně těžké kovy, např. kadmium, olovo a jiné sloučeniny. Nejobvyklejší přísadou jsou změkčovadla obecně označovaná jako ftaláty - z nich se nejčastěji používá di-2ethylhexylftalát (DEHP). DEHP má také mírně estrogenní účinky. Jejich karcinogenita se zkoumá. Švédský chemický inspektorát se zabýval únikem některých změkčovadel, např. DEHP, z plastické hmoty PVC a zkoumal hladiny těchto látek v prostředí v okolí měst a v okolí průmyslových závodů, které PVC zpracovávají. Inspektorát došel k tomuto závěru: "Hladiny v prostředí jsou znepokojivě vysoké.... Tato studie potvrzuje náš názor na ftaláty. Hladiny naměřené v těsné blízkosti továren a měst mohou být z hlediska životního prostředí nebezpečné....." (SCI 1995). Podle Dánské agentury pro ochranu životního prostředí (Danish Environmental protection Agency) jsou ftaláty "nejrozšířenějšími znečišťovateli životního prostředí" (Toppari et al. 1995). Mnohé z těchto látek narušují endokrinní systém a tím způsobují řadu následků, např. řídnutí spermatu, rakovinu varlat, zakrnění penisu či nesestouplá varlata. Více než polovina sloučenin, o nichž je známo, že narušují endokrinní systém, jsou sloučeniny chlororganické, jako např. PCB a dioxiny (vedlejší produkty výroby PVC) nebo přísady používané při výrobě PVC, jako např. některé ftaláty (převzato z webových stránek sdružení Arnika - podrobnější informace tamtéž). Při PVC spalování se uvolňují rakovinotvorné dioxiny - zejména za nízkých teplot spalování, tj. v domácích topeništích.

9.4

Ekoznačky - podle čeho vybírat

V Evropě je ekospotřebitelství poměrně rozvinuté. To souvisí i s tím, že “ekologie” je tak trochu móda a jedna z cest, jak přilákat zákazníky. Existují tu programy certifikace

86

ekologických výrobků, široký spotřebitelský servis i speciální časopisy pro ekologické spotřebitele. Také u nás se objevují stále více výrobky označované jako “ekologické”. Většinou jde o reklamu, někdy jde ale o zboží vyráběné skutečně tak, aby dopad na přírodu byl co nejmenší. Jak to poznat? Ekoznačky Nejjednodušším a velmi spolehlivým vodítkem jsou ekoznačky. To ovšem platí jen v případě, že je znáte a dokážete odlišit od značek matoucích, falešných a zavádějících. Podle zákona na obranu spotřebitelů je používání klamavých značek zakázáno. Ideální ekospotřebitel ekoznačky téměř ani nepotřebuje, tak jako skutečný znalec módy pozná drahý model i bez visačky výrobce. Pro běžného spotřebitele však ekoznačka představuje jednoduché a spolehlivé vodítko při nákupu. Ekoznačky se propůjčují na základě přísných kritérií, obvykle garantovaných státem (u nás Ministerstvem životního prostředí nebo Ministerstvem zemědělství). V České republice existují v podstatě jen dvě opravdové ekoznačky a získat je není snadné. Proto se výrobci uchylují k tomu, že výrobky označují obrázky, které si na ekoznačku jenom hrají. Někdy jsou výrobky opatřeny značkami, které se vztahují jen na obal nebo které nejsou určeny spotřebiteli, přesto mohou vzbuzovat dojem, že je výrobek přátelský k životnímu prostředí. a)

Spolehlivá značka - Produkt ekologického zemědělství Tuto značku propůjčuje Ministerstvo zemědělství ČR ve spolupráci

se

společností

Kontrola

ekologického

zemědělství. Označují se jí pouze potraviny, které jsou, zjednodušeně řečeno, “nepráškované”. Zemědělské plodiny jsou pěstovány bez použití umělých hnojiv a pesticidů a s hospodářskými zvířaty je slušně zacházeno. Pro získání známky je nutná kontrola u producenta, kdy se zjistí, zda zemědělec splňuje i další přísné mezinárodní směrnice. Jde skutečně o spolehlivou českou ekoznačku.

87

b)

Spolehlivá značka - Ekologicky šetrný výrobek Propůjčuje ji Ministerstvo životního prostředí ČR, které připravuje i směrnice pro hodnocené jednotlivých výrobků. Posuzuje se "provoz" výrobku (emise, spotřeba energie, uvolňování prchavých látek), jeho životní cyklus (z čeho je vyroben, jak se likviduje, spotřeba energie a surovin na výrobu) i obal.

c)

Další českou spolehlivou značkou je Ekologicky šetrný výrobek. Propůjčuje ji Ministerstvo životního prostředí ČR, které ve spolupráci s Agenturou pro ekologicky šetrné výrobky připravuje i směrnice pro hodnocení jednotlivých výrobků. Posuzuje se “provoz” výrobku (emise, spotřeba energie, uvolňování prchavých látek), jeho životní cyklus (z čeho je výrobek vyroben, jak se likviduje, spotřeba energie a surovin na výrobu) i obal. V roce 2002 existovalo zhruba 30 směrnic pro různé typy výrobků, značku ale dosud získalo jen zhruba 150 výrobků. Výrobce totiž musí o udělení sám požádat a zaplatit poplatek, který ale neznamená, že si značku může koupit. To je překážka hlavně pro drobné výrobce. Značka vypovídá o tom, že daný výrobek je ve své kategorii ekologičtější, než ostatní obdobné výrobky (např. vodou ředitelná nátěrová barva mezi ostatními nátěrovými barvami apod.).

Seznam ekologicky šetrných výrobků najdete na stránkách www.ekoznacka.cz České informační agentury životního prostředí CENIA. Zahraniční ekoznačky Tyto značky jsou sice důvěryhodné, ale platné především ve svých domovských zemích (Německo, Rakousko, Skandinávie). Čím delší cestu k nám musely urazit ze země původu, tím méně jsou šetrné. Setkáte-li se s nimi u nás, je otázka, do jaké míry doprava zboží zatížila přírodu a zda i u nás bude výrobek zlikvidován (recyklován) tak jako v zemi svého původu.

88

Ani výroba nemusí být bez problémů. Výrobek z recyklovaného papíru s kanadskou či skandinávskou ekoznačkou sice chrání lesy, ale u nás vlastně představuje konkurenci pro obdobné české nebo evropské výrobky, které nemusely být dopravovány na tak velkou vzdálenost a tudíž jsou ještě šetrnější. Obecně vzato, existuje-li k dováženému výrobku český ekvivalent, je lepší sáhnout po něm. d)

Evropská ekoznačka ("květina - The flower") Kromě značek, které udělují některé státy EU, existuje již také evropská ekoznačka. Uděluje se například v těchto kategoriích zboží: myčky nádobí, chladničky, prací prostředky, zářivky, barvy a laky, hygienický papír a papír na kopírování, ložní povlečení a trička.

Při udělování se hodnotí celý životní cyklus výrobku a proces by v každé zemi měla řídit nezávislá instituce. Informace o evropské ekoznačce najdete na WWW stránkách Výboru EU pro ekologické značení www.eco-label.com (v několika jazycích, ale zatím ne česky).

e)

Králíček - kosmetika netestovaná na zvířatech

Tuto značku používají někteří výrobci, především v Anglii. Používá se pro kosmetiku, která nebyla testována na zvířatech. Podle našich zákonů, pokud výrobce, či dovozce uvádí na obalu informace o testování, či netestování na zvířatech, musí také uvést, zda-li se informace váže pouze k finálnímu výrobku nebo i k použitým surovinám. O oprávněnosti testování chemikálií a přípravků na pokusných zvířatech se vedou vášnivé spory, pokusy na zvířatech v kosmetickém průmyslu však zcela jistě nutné nejsou. Šampóny a mýdla označené touto značkou vám dávají záruku, že je nikdo nelil do očí pokusným králíkům. Informace se však neváže automaticky i na výchozí suroviny pro výrobu těchto mýdel a šampónů.

89

f)

Značka Natur Papír

Výrobky takto označené obsahují minimálně 90% sběrového papíru. Směrnice pro její udělení jsou neveřejné, nicméně díky garanci Výzkumného ústavu papírenského ji lze považovat za věrohodnou.

Co ekoznačky nejsou Přestože zákon říká, že spotřebitel nesmí být klamán, občas výrobci, dovozci či prodejci tento zákon nerespektují. Definovat, co je ekologické a co není, je nesmírně obtížné. I odborníci v oblasti životního prostředí vedou mezi sebou vášnivé spory o to, co je pro přírodu lepší. Typickým příkladem je spor, zda odpad raději spalovat nebo skládkovat. Za této situace je velmi snadné prohlásit o čemkoli „naše zboží je ekologické“ a je velmi obtížné takovéto tvrzení vyvrátit. Ekologický spotřebitel je tedy velmi opatrný, setká-li se s “ekonápisy” či značkami, které nejsou podloženy certifikačním řízením. Ekonápisy

Pokud není nápis “ekologicky šetrný výrobek” nebo “produkt ekologického zemědělství” součástí ekoznačky, jde jen a jen o reklamu. To nemusí vždy znamenat, že výrobce klame zákazníka a že výrobek je životnímu prostředí nepřátelský. Je to ale zkrátka jen reklama. Budeme-li jí věřit nebo ne, to záleží na nás a platí to samozřejmě i o jakýchkoli jiných “eko”nápisech. Další druh nápisů - zejména těch, které se týkají obalů - nás ubezpečuje, že „obal je rozložitelný“, nebo že „obal je recyklovatelný“. To je příklad polopravdy, která může být horší nežli lež. To, že je obal recyklovatelný (koneckonců recyklovatelné je téměř cokoli, záleží na technologii a penězích) ještě neznamená, že se skutečně recyklovat bude a že se z něj zase něco užitečného vyrobí. Tuto šanci má jen v případě, že ho výrobce vezme zpět přímo v obchodě (jako třeba pivní láhev), nebo že jej odhodíte do speciálního kontejneru. Pokud skončí v popelnici, jeho další cesta většinou povede bez ohledu na ekonápisy do spalovny nebo na skládku. S rozložitelností je to obdobné: časem se rozloží cokoliv, rozdíl je

90

v tom, zda se doba rozkladu bude počítat na roky nebo staletí. Takovéto “ekologické” nápisy neříkají tedy vůbec nic. Další oblíbený nápis hlásá “vyrobeno z přírodních surovin”. To je opět nic neříkající fráze, neboť z přírody pochází vlastně vše, co nás obklopuje. I ropa nebo kámen. Člověku se sice podařilo vytvořit mnoho látek v přírodě se nevyskytujících, ale zdrojem surovin pro chemický průmysl je vždy jen příroda. Obdobně zní slogan “přírodní produkt”. Výrobce nám chce nejspíš sdělit, že zboží nepochází z chemické továrny. I když odhlédneme od toho, že mnoho stoprocentně přírodních produktů nemusí být zdravých (např. plísně) ani ekologických (zemědělské monokultury), zůstává skutečností, že drtivá většina těchto produktů je následně upravována (konzervace, dochucování, balení atd.). Spolehlivější je tedy řídit se skutečnými ekoznačkami. Existuje mnoho symbolů, které se tváří jako ekoznačky, kterými ve skutečnosti nejsou.

Např.: a)

Der Grüne Punkt (Zelený bod) Velmi často se chápe jako ekoznačka, kterou ve skutečnosti není. Značka se vztahuje pouze k obalu, nikoli k výrobku, a říká, že výrobce obalů zaplatil servisní poplatek do národního systému za zpětný odběr obalu k recyklaci na území státu (u nás firmě EKOKOM, která zajišťuje sběr a využití obalů), pokud jsou ovšem odhozeny do zvláštních kontejnerů nebo odevzdány do sběrných dvorů. Úspěšnost záleží na spolupráci s obcemi a na tom, jak se konkrétně oddělený sběr obalů provádí. Bohužel ani tento systém nezaručuje recyklaci všech použitých obalů, velká část se skládkuje a spaluje.

b)

Zavádějící značka RESY Platí opět jen v Německu, používá se na obaly z vlnité lepenky. U nás nemá smysl.

91

b)

Nevěrohodná značka Ekopack Vztahuje se jen k obalu, někdy dokonce jen k jeho části. Výsledek nemusí být vůbec ekologický. Vzhledem k tomu, že kritéria udělení jsou nejasná a neveřejná, ekospotřebitel je vůči této značce skeptický. Jde o jakýsi mezistupeň mezi skutečnou ekoznačkou, garantovanou přísnými pravidly a udělovanou nezávislou organizací (obvykle ministerstvem životního prostředí) a mezi ekoznačkou, kterou si výrobce sám vymyslel.

c)

Značka Czech Made Při udělování této značky není ohled na životní prostředí rozhodující. Na výrobcích takto označených je pozitivní, že vznikly z větší části z tuzemských materiálů, což je pro přírodu obvykle lepší, než když jde o věci dovážené. I z tohoto pravidla existuje mnoho výjimek.

Nejde tedy v žádném případě o ekoznačku. d)

Zavádějící symbol“odhazující panáček” Toto v žádném případě není ekoznačka, ale symbol vztahující se na obal. Jde o upozornění, že ho máme odhodit do koše a ne na zem. Výrobce nás vlastně nabádá k něčemu samozřejmému; nemáme odpad pohazovat okolo sebe. Výrobce nám ale také nepřímo říká, že pro obal nezajistil žádné lepší využití, než je skládka, že nezajistil žádnou recyklaci. Jde tedy v podstatě o anti-ekoznačku.

e)

Tříšipkový symbol Tyto značky znamenají obě dvě něco jiného. Trojúhelník s nevyplněnými čarami označuje výrobky nebo obaly zhotovené z recyklovaných materiálů. Naproti tomu trojúhelník s černými čarami je pro výrobce povinností vyplývajících z normy ČSN 770052-2, podle které musí být na výrobku vyznačeno, ze kterého materiálu je vyroben.

92

Číslo v trojúhelníku a písmena pod ním označují druh materiálu, přičemž různé materiály zatěžují životní prostředí různě. Z plastů je nejméně škodlivý polyetylén (PE, PE-HD, PE-LD), nejproblematičtější pak polyvinylchlorid (PVC). Co znamenají čísla v tříšipkovém symbolu - recyklace 1 2 3 4

PET

polyethylen-tereftalát PE-

HD PVC

polyvinylchlorid PE-

LD

polyethylen vysoké hustoty

polyethylen nízké hustoty

5

PP

polypropylen

6

PS

polystyren

7

PBT

polybutylen-tereftalát a všechny ostatní druhy umělé hmoty

8

PC

polykarbonát

Další nedůvěryhodné značky

Toto je příklad několika pseudoekologických značek, které si výrobce sám vymyslel. O vlivu výrobku nebo jeho obalu na životní prostředí nevypovídají ve skutečnosti vůbec nic. Výrobek nemusí být špatný, ale proč tedy není opatřen opravdovou ekoznačkou?

93

Co znamenají označení na chemikáliích?

1. Jedovaté, vysoce jedovaté

2. Nebezpečné, dráždivé

3. Hořlavé, extrémně hořlavé

4. Korosivní

5. Oxidující

6. Explozivní, výbušné

7. Nebezpečné životnímu prostředí

Česká značka shody je tvořena písmeny CCZ -které jasně deklaruje, že produkt je vyroben v souladu s technickými požadavky obsaženými v nařízení vlády nebo s platným technickými normami. Její provedení a umístění na výrobku jsou stanoveny Nařízením vlády č. 179/1997 Sb. Česká značka shody se k prohlášení o shodě obecně může ale nemusí přidat, pokud ovšem toto není přímo nařízeno v příslušném nařízení vlády. Je-li ovšem výrobek určen pro trhy Evropské unie, musí být vždy označen značkou CE a značení CCZ nesmí být souběžně se značkou CE uvedeno, jak je citováno v zákoně č. 22/1997Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně některých zákonů.

94

9.5

Otázky

1. 2. 3. 4.

9.6

Co nejvíce spotřebovává elektřinu v domácnosti? Jaké znáte druhy obalů materiálů a který je z nich nejlepší? Co to jsou ekoznačky a jaké znáte? Co to jsou ekonápisy a jaké znáte?


•


•


•


•


•


•


•

www.dumabyt.cz

•

www.penize.cz

•

http://www.icm.cz/ekologicka-domacnost



95

Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity Katedra technické a informační výchovy. Ekonomika a provoz domácnosti. Gabriela Štěpánová

Recommend Documents