Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra obchodního práva
Diplomová práce na téma
Evropská společnost z pohledu činnosti notářů a rejstříkových soudů (Societas Europaea - The Agency of Notaries and the Register of Companies)
Zpracoval: Jaromír Kožiak Akademický rok odevzdání: 2007/2008
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma Evropská společnost z pohledu činnosti notářů a rejstříkových soudů zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.
Obsah
Obsah ..................................................................................................................................2 English Resume ..................................................................................................................4 Použité zkratky právních předpisů ....................................................................................6 Úvod ...................................................................................................................................7 1. Pojem ...........................................................................................................................9 2. Právní úprava – formální prameny práva dotýkající se SE ..........................................10 3. Základní charakteristika evropské společnosti .............................................................12 4. Vznik Evropské společnosti .........................................................................................13 4.1. Vznik fúzí ..................................................................................................................13 4.2. Vznik založením holdingové společnosti ..................................................................14 4.3 Vznik založením dceřiné společnosti .........................................................................14 4.4. Vznik přeměnou akciové společnosti ........................................................................15 5. Notář a SE .....................................................................................................................16 5.1. Zápis o rozhodnutí valné hromady, kterým se schvalují nebo mění stanovy evropské společnosti ........................................................................................................................18 5.1.1. Obligatorní náležitosti stanov .................................................................................19 5.1.2. Další obsah stanov ..................................................................................................23 5.2. Notářský zápis o rozhodnutí valné hromady, která schvaluje projekt fúze ...............25 5.3. Notářský zápis o rozhodnutí valné hromady podle čl. 32 (6) Nařízení Rady ve společnosti, která dala podnět k založení holdingové evropské společnosti ....................26 6. Notářská osvědčení .......................................................................................................28 6.1. Osvědčení při přemístění sídla společnosti podle čl. 8 (8) nařízení ..........................31 6.2. Osvědčení před fúzí podle čl. 25 odst. 2 ...................................................................35 6.3. Osvědčení u jiných způsobů vzniku SE? …...............................................................36 7. Ostatní formy činnosti notáře .......................................................................................37 8. Obchodní rejstřík ..........................................................................................................38 8.1. Příslušnost a použitelné právo ..................................................................................38 2
8.2. Způsob přezkumu ......................................................................................................38 8.2.1. Zvláštní režim přezkoumání podle Nařízení ..........................................................39 8.2.2. Obecná úprava přezkoumání ..................................................................................40 8.3. Osoby oprávněné podat návrh na zápis do rejstříku ..................................................43 8.4. Zápis přemístění sídla ................................................................................................44 8.5. Publikace ...................................................................................................................45 8.5.1 Vnitrostátní zveřejnění ............................................................................................45 8.5.2. Komunitární zveřejnění ..........................................................................................48 9. Zhodnocení negativ úpravy ..........................................................................................50 10. Praktický význam problematiky .................................................................................52 Závěr ................................................................................................................................55 Prameny ............................................................................................................................57 Přílohy na CD - Vzory vybraných dokumentů zpracovávaných notářem Příloha č. 1 - Založení SE jako dceřiné společnosti Příloha č. 2 - Stanovy SE - dlouhá verze Příloha č. 3 - Stanovy SE - krátká verze Příloha č. 4 - Rozhodnutí valné hromady, kterým se schvaluje projekt fúze pro zjednodušený postup fúze Příloha č. 5 - Osvědčení před fúzí podle čl. 25 odst. 2 Nařízení pro zjednodušený postup fúze Příloha č. 6 - Projekt fúze Příloha č. 7 - Projekt přemístění
3
English Resume
The English title of this dissertation is „Societas Europaea - The Agency of Notaries and the Register of Companies“. As the title suggests, this dissertation is dealing with a rather new and promisingly growing area of EC law – the EC company law. The focus is set mostly on Societas Europaea, which is a new international form of a company, based on national companies that issue shares as equities (e.g. British „public limited company”). The topic is being described with particular regard to the activities of Notaries and Commercial registrar, who are both critical for the establishment process of Societas Europaea, as well as for any major changes of the company. More focus is set on the agency of the Notaries, as this is closer to my specialization and generally I consider it to be a prime topic of this dissertation. The part describing Register of Companies agenda is supposed to be of supportive nature, shedding some further light on the primary subject. First part of this dissertation is dedicated to providing the basic insight into the area. Sections 1 to 3 briefly summarize terminology and legal background including the priority rules and also provide the essential characteristics of this company form. Section 4 describes the four possible methods of establishment of Societas Europea and is more detailed, because basic knowledge of establishment process is required to understand the other sections of the dissertation properly. The next part of the document is less general and becomes rather specialized. It consists of sections 5 to 7 regarding the tasks of the notary. Section 5 contains summarization of his role and enumeration of completely new or vastly modified services provided by him in this area, followed by a detailed analysis of the legal instruments (subsections 5.1 to 6.3) combining both material law and procedural law perspective and pinpointing provisions that are open to some extensive interpretation or might cause difficulties when applied.
4
Extra amount of space is dedicated to the certifications issued by the Notary, the Notarial deeds regarding establishment of Societas Europaea (Instruments of incorporation) and the company Statutes themselves. The following section 7 describes the remaining tasks of the notary, which are mostly pursuant to the national legislation and less innovative. Section 8 deals with the Ccommercial registrar agenda, the registration process, revision and publication of the registered data. This completes the descriptive part of this dissertation and leads us to the conclusions regarding the governing legislature, which are expressed in section 9. The negatives and ambiguities as perceived by the author are specified and possible alternatives to these are offered, wherever seems possible. Following section includes mostly statistic information (some of it previously unpublished), sums up the real impact that the Societas Europaea had so far and compares this data to previous forecasts expressed in other publications. Section 10 encloses the dissertation and is followed only by the Final conclusions expressing author’s opinion on novelties brought by Societas Europaea to the agency of Notaries and Register of Companies. The Appendixes contain several drafts of relevant notarial documents that might prove useful if a more specific guidance is needed. These can be very well used as samples documents. Among other, these samples include two different drafts of the company Statutes (one short and one longer version), an instrument of incorporation (the establishment deed) of Societas Europaea and a notarial certificate attesting to the completion of the pre-merger acts and formalities.
5
Použité zkratky právních předpisů:
Nařízení
Nařízení Rady č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001 o statutu evropské společnosti
Zákon o SE
Zákon. č. 627/2004 Sb., Zákon o evropské společnosti, ve znění pozdějších předpisů.
Směrnice o SE
Směrnice Rady 2001/86/ES ze dne 8. října 2001, kterou se doplňuje
statut evropské společnosti s ohledem na zapojení
zaměstnanců. Vyhláška o SE
Vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 293/2005, o dokumentech, které je třeba předložit notáři k vydání osvědčení při přemístění zapsaného sídla evropské společnosti a při založení evropské společnosti fúzí.
ObchZ
Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů.
Notářský řád
Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve znění pozdějších předpisů.
O.s.ř.
Zákon č. 99/1963, Občanský soudní řád ve znění pozdějších
předpisů. Zákon o zemědělství Zákon č. 252/1997, O zemědělství ve znění pozdějších předpisů a nálezu ústavního soudu č. 409/2006 Sb. Živnostenský zákon Zákon č. 455/1991, O živnostenském podnikání (živnostenský zákon) ve znění pozdějších předpisů. Zákoník práce
Zákon č. 262/2006, Zákoník práce ve znění pozdějších předpisů
První směrnice
Směrnice Rady EHS č. 68/151 dne 9.3.1968, o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření
6
Úvod
Evropská společnost jako nová forma právnické osoby přilákala z pochopitelných důvodů v minulých letech značnou pozornost autorů. Po opadnutí prvotního publikačního nadšení se situace dost výrazně změnila a dnes už je zájem odborné veřejnosti menší. Může to být dáno tím, že pro Evropskou společnost existuje kvalitní monografie v češtině,1 a tedy mnoho autorů považuje téma přes jeho novost za vytěžené. Zrnko pravdy na tom jistě je. Na druhou stranu, specializovaných prací najdeme naprosté minimum. Domnívám se, že proto Evropská společnost stále skýtá značný prostor pro zpracování. S ohledem na svou dlouhodobou interní spolupráci s nejmenovanou notářskou kanceláří chyběl už jen krůček k rozhodnutí zpracovat toto téma právě z pohledu činnosti notáře, který hraje v procesech založení a změn evropské společnosti důležitou roli. Většina notářů se přitom dosud s Evropskou společností v praxi nesetkala a tomu odpovídá nízká průměrná informovanost o problematice. V této práci tedy chci podat ucelený náhled na jejich činnost související s Evropskou společností. K tomu je nutné provést syntézu komunitární i vnitrostátní úpravy a analyzovat jak její obsah, tak vnitřní výstavbu a hierarchické vztahy. Pokud jde o použitou metodiku, obecnější část práce vznikla převážně na základě kompilace dostupné literatury, která se této oblasti věnují podrobněji než já, zatímco specializovaná část, která má být těžištěm této práce, byla tvořena spíše samostatnou analýzou právní úpravy. Pochopitelně zapracovávám též informace ze zahraničních a cizojazyčných zdrojů, k čemuž nadnárodní povaha evropské společnosti přímo svádí. Základní otázkou, kterou chci zodpovědět, je, co nového přinesla úprava evropské společnosti do činnosti notářů, zda se jedná o změny a novinky zásadní či spíše méně radikální a jak se s nimi lze co nejsnáze vypořádat. Z toho důvodu nemohu na problém nahlížet jen z roviny obchodního práva, ale je nutné se věnovat též problematice 1
DĚDIČ, J., ČECH, P., Evropská (akciová) společnost.
7
občanského práva procesního a postihnout její vazby na hmotněprávní ustanovení. Úroveň abstraktnosti této práce jsem se snažil stanovit tak, aby podávala spíše detailní informace, místy mající až charakter kazuistického právního návodu a obecnějším aspektům problematiky se věnovala tam, kde jsou v daných souvislostech relevantní. Vzhledem k tomu, že činnost notáře vrcholí zpravidla podáním návrhu na zápis do obchodního rejstříku, budu se alespoň v nástinu věnovat též činnosti rejstříkových soudů související s přezkoumáním úkonů notáře a jejich vzájemnému vztahu. V závěrečné části práce pak chci získané poznatky shrnout a vyvodit z nich závěry pro praxi a též několik úvah de lege ferenda. Velký důraz kladu také na přílohy práce obsahující vzory vybraných dokumentů, které by měly dodat praktickou dimenzi tam, kde je tato práce příliš obecná a teoreticky zaměřená. Doufám, že svým čtenářům tato práce přinese užitečné a komplexní informace a připadne jim vzhledem k náročnému tématu též přiměřeně čtivá a srozumitelná.
8
1. Pojem
Termín evropská společnost je ve svém obchodně-právním významu v našich krajích trochu nezvyklý a rozhodně nelze říci, že jde o celospolečensky vžitý pojem. Naopak, laická veřejnost si s ním spojí spíše jeho sociologickou dimenzi. Přesto je tento název v jistém smyslu příhodný, neboť akcentuje nadnárodní komunitární ráz této společnosti. Neměla by být ovšem zdůrazněna vazba na národní akciové společnosti? Patrně ano. Ona také v textu Nařízení zmíněna je, když v čl. 1 Nařízení se výslovně používá termín Evropská akciová společnost. Patrně právě proto někteří domácí autoři, pokud o evropské společnosti hovoří, přídomek akciová k jejímu názvu
přidávají2. Celkově však jednoznačně převažuje používání kratšího názvu
„Evropská společnost“, který též lépe odpovídá latinské podobě „Societas europaea“, z nějž byla odvozena též oficiální zkratka SE. Použití latinského názvu lze vnímat jako východisko ze situace, kdy množství formálně rovnocenných jazyků zemí společenství by jinak zakládalo terminologickou nejednotnost a volba např. anglické mutace jako rozhodné verze by nebyla dostatečně politicky korektní3 a jednak jako pragmatický krok, neboť zkratka SE není v EU dosud zaužívána pro jiný pojem, narozdíl od zkratek ES nebo EC (což by mohla být zkratka european company, pokud by místo latinské byla zvolena výše jiz zmiňovaná anglická jazyková mutace). Národní úpravy se od pojmu Societas Europaea pochopitelně často odchylují (české právo logicky používá ve svých pramenech pojem „evropská společnost“), zkratka SE je však i zde používána, jako povinný dodatek k firmě společnosti označující její právní formu. Tuto zkratku převzala též většina autorů odborné literatury. Proto i já textu této práce budu místo celého názvu někdy používat zkratku SE.
2 3
Viz např. DĚDIČ, J., ČECH, P., Evropská (akciová) společnost PETR, M. v této souvislosti hovoří o zdůraznění mezinárodního charakteru společnosti.
9
2. Právní úprava – formální prameny práva dotýkající se SE
Jak už tomu u institutů Evropského práva bývá, právní úprava SE je dosti komplikovaná a mnohovrstevnatá. První úroveň tvoří předpisy komunitárního práva. Základ úpravy je obsažen v Nařízení Rady č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001 o statutu evropské společnosti (dále jen „Nařízení“), některé doplňkové otázky jsou pak řešeny ve směrnici Rady 2001/86/ES ze dne 8. října 2001, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců. Tato směrnice nás ovšem vzhledem k úhlu pohledu této práce nebude příliš zajímat. Druhou úroveň úpravy obsahuje z. č. 627/2004 Sb., Zákon o evropské společnosti, ve znění zákona č. 264/2006 Sb. (dále jen „Zákon o SE“). Je vydán na základě zmocnění obsažených v Nařízení4 a svou působnost vymezuje vůči výše uvedenému nařízení a směrnici v § 1(1) a to tak, že se použije v otázkách, které nejsou nařízením nebo směrnicí upraveny. Jeho působnost je tedy podpůrná (subsidiární). Ve vztahu k nařízení to nečiní problémy – subsidiární působnost vůči směrnici pak znamená, že tento zákon má subsidiární povahu vůči předpisům národního práva, kterými byla směrnice transponována do českého právního řádu – tedy zejména vůči zákoníku práce5. Třetí úroveň úpravy tvoří národní úprava akciové společnosti, tedy zejména ustanovení obchodního zákoníku, která se týkají akciové společnosti nebo obchodních společností obecně a ustanovení občanského zákoníku o právnických osobách. Režim předpisů, které se takto vztahují na SE stanoví Nařízení v čl. 10. Je zde použita zajímavá konstrukce – k SE se s výhradou tohoto nařízení přistupuje jako k akciové společnosti dle národního práva. Zjednodušeně jde opět o subsidiární použití předpisů, tentokrát ovšem pouze vůči nařízení. Zákon o SE ale zmíněn není. Jejich vztah tak podle mne musí být určen na základě zásady „lex specialis derogat legi generali“, přičemž přednost tak bude mít zpravidla Zákon o SE. Obdobně rozšiřuje Nařízení v čl.15 podpůrné použití přepisů o akciové společností též na proces založení SE.
4 5
ČECH, P., Zákony o evropské společnosti nabyly účinnosti. Viz poznámka č. 1 k § 1 písm. c zákoníku práce.
10
Pokud jde o ustanovení obsažená ve stanovách, tak ta mají v rozsahu, v němž jednají na základě zmocnění Nařízením přednost před jakoukoli vnitrostátní úpravou v národních právních předpisech (a tedy nikoli jen před předpisy platnými pro národní akciové společnosti)6. Pokud ovšem Nařízení k řešení některé otázky stanovy nezmocní, má přednost před jejich zněním vnitrostátní úprava.
6
DĚDIČ J., ČECH P., Základy evropského práva společností se zřetelem na jeho význam pro činnost notáře po vstupu ČR do EU – 2. část
11
3. Základní charakteristika evropské společnosti
SE bychom mohli stručně charakterizovat výrazem „nadnárodní akciová společnost“. Jde totiž o právnickou osobu s charakterem korporace, konkrétně obchodní společnosti. Akciovou ji nazýváme jednoduše proto, že vydává akcie a nařízení také přímo stanoví, že na ni mají být podpůrně použity předpisy upravující akciové společnosti, jak již bylo zmíněno výše. A nadnárodní charakter vyplývá jednak z toho, že jádro úpravy tvoří komunitární předpisy, a jednak ze samotné podstaty evropské společnosti, která je koncipována jako právní nástroj pro současné podnikání ve více státech. V tom lze také vidět účel úpravy – umožnit podnikání na území společenství pomocí zvláštní komunitární formy právnické osoby, která v důsledku jednotnosti své úpravy a nadstátního charakteru nebude narážet na obtíže způsobené odlišnostmi právních řádů členských států. Michal Petr v této souvislosti hovoří o „umožnění podnikání na celoevropské úrovni realizovaném jedinou ekonomickou i právní jednotkou“7. Zda tomu tak skutečně je se stalo předmětem diskuzí a někteří autoři8 efektivitu tohoto řešení již nyní zpochybňují. Nadstátnost SE vyplývá ale i z požadavků kladených na její vznik, při kterém musí být zastoupen některým z relevantních způsobů mezinárodní prvek. Existence SE jako pouze vnitrostátně působícího subjektu v zásadě není možná, ačkoliv výjimky se vždy najdou (např. při založení SE jako dceřiné společnosti jiné SE). Je nutné na tomto místě také zmínit, že SE může mít dva druhy struktury orgánů a to buď dualistické vycházející z nám důvěrně známé koncepce působení představenstva a dozorčí rady, případně monistické, které bylo dosud českému právu cizí a podle nějž je orgánem společnosti správní rada. Která koncepce se v dané SE použije určí stanovy. S ohledem na účel této práce se nebudu pouštět hlouběji do charakteristiky SE a zmíním pouze způsoby jejího vzniku, neboť mají svůj význam pro zaměření této práce.
7 8
PETR, M., Evropská společnost – 1. část, Například NERUDA, R., Societas Europaea
12
4. Vznik evropské společnosti
V souvislosti se zaměřením této práce nás bude z obecné úpravy evropské společnosti zajímat zejména její vznik, neboť právě s ním jsou začasté spojeny úkony notáře. Způsoby vzniku SE upravuje v základech čl. 2 nařízení. Evropská společnost tak může vzniknout některým z následujících způsobů. 1. Fúzí 2. Založením holdingové společnosti 3. Založením dceřiné společnosti 4. Přeměnou akciové společnosti
4.1 Vznik fúzí
SE tímto způsobem vzniká ze dvou nebo více společností, které musí být všechny založeny ve formě akciové společnosti9 a mít sídlo a správní ústředí na území členských států EU. Za akciovou společnost se pro tyto účely považuje i SE. Alespoň dvě ze zakládajících společností pak musí podléhat právním předpisům různých členských států, čímž se myslí právo rozhodné pro společnost (v právu ČR jde o právní řád, podle nějž byla společnost založena10, pokud je ovšem zakládající společností SE, jde o právní řád jejího sídla, což stanoví čl 3 odst. 1 Nařízení). K samotné úpravě procesu fúze lze říci, že ho nařízení do značné míry upravuje samo, a v otázkách jím přímo neupravených odkazuje na úpravu obsaženou ve třetí směrnici Rady (78/855/EHS) ze dne 9. října 1978. Tato směrnice byla transponována do národních právních řádů členských států (v České republice § 69 a násl. Obchz).
9
Obsah tohoto pojmu je přesně vymezen odkazem na přílohu I nařízení, která vyjmenovává národní společnosti, které nařízení považuje za akciové společnosti. 10 Inkorporační teorie obsažená v § 22 ObchZ (o inkorporaci v České republice bývají někdy spory, vzhledem k tomu, že v současnosti nelze založit společnost se sídlem v ČR podle práva cizího státu), v některých členských státech EU se ovšem uplatňuje teorie sídla
13
Z úhlu pohledu této práce jsou na tomto způsobu založení významné zejména dva akty notáře - rozhodnutí valné hromady, kterým se schvaluje projekt fúze a osvědčení před fúzí podle čl. 25 odst. 2.
4.2 Vznik založením holdingové společnosti
Evropská společnost může vzniknout také tak, že dvě nebo více kapitálových společností, z nichž nejméně dvě se řídí právem různých členských států nebo nejméně dvě z nich mají alespoň po dva roky dceřinou společnost, která se řídí právem jiného členského státu, případně organizační složku podniku nacházející se v jiném členském státě, dá podnět k založení holdingové společnosti ve formě SE. Akcionáři se pak vyjádří, zda mají v úmyslu přispět svými akciemi na založení holdingové společnosti, a pokud se vysloví pro předem určený počet akcionářů, dojde ke vzniku SE, která bude vlastnit odpovídající počet akcií společností, které daly podnět k jejímu vzniku. Akcionáři, kteří přispěli na vznik holdingové společnosti, za to obdrží její akcie. Při zakládání holdingové SE notář pořizuje zápis o rozhodnutí valné hromady schvalující projekt založení holdingové společnosti, který v tomto případě nahrazuje zakladatelskou smlouvu.
4.3 Vznik založením dceřiné společnosti
SE v tomto případě vznikne tím, že 2 nebo více společností (a to bez ohledu na jejich právní formu) nebo existující Evropská společnost jako jediný zakladatel za podmínek čl. 2 odst. 3 nařízení založí novou společnost upsáním jejích akcií. Zakládající společnosti se musí buďto řídit právem různých členských států nebo po dobu přinejmenším dvou let musí mít dceřinou společnost řídící se právem jiného členského státu nebo alespoň mít pobočku na území jiného členského státu.
14
K založení dochází zakladatelskou smlouvou (v případě joint venture) nebo zakladatelskou listinou (v případě SE jako jediným zakladatelem). Těmto listinám se podrobně věnujeme níže.
4.4 Vznik přeměnou akciové společnosti
Nařízení umožňuje též již existujícím akciovým společnostem se sídlem i správním ústředím na území společenství, které mají již nejméně 2 roky dceřinou společnost v jiném členském státě, aby se změnou právní formy přeměnily na SE. Notář zde hraje roli při schvalování projektu přeměny a stanov nově zakládané společnosti.
15
5. Notář a SE
V české právní úpravě zahrnuje notářská činnost v oblasti obchodních společností zejména úkony týkající se vzniku společnosti a zásadní změny společností, neboť zakladatelské dokumenty a některá rozhodnutí orgánů společností musí být obligatorně vyhotoveny ve formě notářského zápisu. Situace je v mnohém podobná i v případě SE. Zabývejme se nejprve úkony ve formě notářského zápisu, které jsou jednoznačně nejvýznamnější, a ostatní formy činnostmi zmiňme až níže. Stejně jako u společností národního práva i u SE platí, že forma notářského zápisu je obligatorní jen v případech, kdy to stanoví právní předpis. Samo nařízení zmiňuje pouze tyto úkony notáře: - Osvědčení potvrzující splnění všech úkonů a formalit, které musejí být provedeny před fúzí podle čl. 25 (2) nařízení - Osvědčení při přemístění sídla společnosti podle čl. 8 (8) nařízení Tato osvědčení jsou dále upravena zákonem o SE v § 14 a 16 a budu se jim podrobně věnovat níže. Považuji ještě za vhodné dodat, že text nařízení nemluví přímo o formě notářského zápisu, zásadně hovoří o tom, že listinu vyhotoví „soud, notář nebo jiný příslušný úřad“, čímž se snaží překlenout rozdíly mezi právními řády jednotlivých států. Kdy mají v ČR agendu svěřenou Nařízením ve výše uvedených případech „soudu, notáři nebo jinému příslušnému úřadu“ vykonávat notáři, vyplývá především ze zákona o SE a Notářského řádu, který byl v souvislosti s vydáním Nařízení novelizován o ustanovení týkající výše zmíněných osvědčení. Obdobně je tato agenda svěřena notářům také na Slovensku11 nebo v Německu. Nařízení svěřuje „soudu, notáři nebo jinému příslušnému úřadu“ také přezkum fúze podle čl. 26, tuto agendu však v ČR nevykonávají notáři, nýbrž rejstříkové soudy v
11
DĚDIČ J., ČECH P., Základy evropského práva společností se zřetelem na jeho význam pro činnost notáře po vstupu ČR do EU – 2. část
16
rámci řízení o zápisu (§ 18 odst. 1 Zákona o SE), což je řešení konzistentní s režimem dělených pravomocí platným pro vnitrostátní společnosti. Další notářský úkon upravuje Zákon o SE a to tak, že v § 21 odst.1 a 2 stanoví obligatorně formu notářského zápisu pro rozhodnutí valné hromady podle čl. 32 (6) Nařízení Rady (rozhodnutí, kterým se schvaluje projekt založení holdingové SE) ve společnosti, která dala podnět k založení holdingové evropské společnosti. V této souvislosti je třeba pamatovat na to, že požadavek notářského zápisu obsahuje pouze Zákon o SE a nikoli Nařízení, platí tedy pouze pro společnosti řídící se českým právem a v zahraničí nemusí být tato forma vyžadována. Zákon o SE pak dále, ovšem jen ve formě zmínek, mluví o notářském zápisu o rozhodnutí valné hromady, kterým se schvalují nebo mění stanovy evropské společnosti (§ 2 odst. 3 zákona o SE) a notářský zápis o rozhodnutí valné hromady, která schvaluje projekt fúze v (§ 17 odst.3. zákona o SE). Tyto zmínky v zákoně o SE ovšem pouze počítají s využitím formy notářského zápisu. Vlastní povinnost sepsání těchto listin notářským zápisem je obsažena v obchodním zákoníku a to ve stejném rozsahu jako pro české akciové společnosti (viz výše zmíněný obecný odkaz nařízení na vnitrostátní úpravu akciových společností). Obchodní zákoník vyžaduje formu notářského zápisu v záležitostech SE zejména pro12: 1) rozhodování o změně stanov, nejde-li o změnu v důsledku zvýšení základního kapitálu představenstvem podle § 210 nebo o změnu, ke které došlo na základě jiných právních skutečností, 2) rozhodování o zvýšení či snížení základního kapitálu nebo o pověření představenstva podle § 210 či o možnosti započtení peněžité pohledávky vůči společnosti proti pohledávce na splacení emisního kursu 3) rozhodnutí o snížení základního kapitálu a o vydání dluhopisů podle § 160 4) schvalování smluv uvedených v § 67a ObchZ
12
Výčet obsažený v § 186 ObchZ
17
5) rozhodnutí valné hromady o změně druhu nebo formy akcií, o změně práv spojených s určitým druhem akcií, o omezení převoditelnosti akcií na jméno a o vyřazení akcií z obchodování na oficiálním trhu 6) rozhodnutí valné hromady o vyloučení nebo o omezení přednostního práva na získání vyměnitelných a prioritních dluhopisů, o vyloučení nebo o omezení přednostního práva na upisování nových akcií podle § 204a, o schválení ovládací smlouvy (§ 190b), o schválení smlouvy o převodu zisku (§ 190a) a jejich změny a o zvýšení základního kapitálu nepeněžitými vklady 7) rozhodnutí valné hromady o spojení akcií Tyto zápisy se v zásadě nebudou příliš lišit od zápisů pořizovaných pro akciové společnosti. Vždy je však nutné respektovat ustanovení Nařízení a Zákona o SE, které mohou obsahovat podmínky odlišné od těch, které se uplatní pro národní obchodní společnosti a také je obsahují, jak si ukážeme níže v oddíle věnovaném stanovám SE. V dalších bodech této práce se budu věnovat některým zmíněným notářským úkonům, které jsou v našem právním řádu buďto nové nebo vykazují výrazné odlišnosti.
5.1 Zápis o rozhodnutí valné hromady, kterým se schvalují nebo mění stanovy evropské společnosti
Předně je třeba si uvědomit, že Nařízení, hovoří-li o stanovách, má na mysli jak stanovy, tak i zakladatelskou listinu nebo smlouvu13. Zakladatelská smlouva se použije při zakládání SE jako dceřiné společnosti podle čl. 2 odst. 3 Nařízení nebo jako holdingové společnosti a Zakladatelská listina při zakládání SE jako dceřiné společnosti jiné SE podle čl. 3 Nařízení14. V České republice je, pokud jde o vztah mezi zakladatelskou smlouvou, resp. listinou a stanovami nejrozšířenějším postupem vtělení textu stanov do zakladatelské smlouvy jako její zvláštní části, která se obsahově do značné míry s touto zakladatelskou
13 14
Čl. 6 Nařízení DĚDIČ, J., ČECH, P., Evropská (akciová) společnost, str. 366-367
18
smlouvou kryje. Jde o převzetí metody používané u národních akciových společností a podle mého názoru to sice neodpovídá zcela přesně záměru Nařízení, ale také to s ním není v rozporu. Významnou odlišností pro činnost notáře je to, že podle § 3 odst. 2 zákona o SE není povinen osvědčit soulad stanov s právními předpisy a neodpovídá za něj v případě, že společnost má mít sídlo mimo území České republiky. Jde o víceméně racionální ustanovení vycházející z předpokladu, že pro českého notáře by bylo velmi obtížné posuzovat soulad s cizím právem, neboť k osvědčení správnosti nějakého postupu je zapotřebí velmi podrobné znalosti rozhodného právního řádu. Je nutno si uvědomit, že notář pouze není povinen soulad osvědčit. Pokud tak přesto z nějakého důvodu učiní a uvede to v notářském zápise, není bez dalšího zproštěn odpovědnosti za škodu, která by vadným osvědčením vznikla.
5.1.1 Obligatorní náležitosti stanov
Pokud jde o obsahové náležitosti stanov, žádný právní předpis neobsahuje jejich jednotný výčet, na jaký jsme zvyklí z obchodního zákoníku v národní úpravě obchodních společností. Náležitosti stanov jsou roztroušeny v Nařízení a Zákoně o SE. Podpůrně se pak použije § 173 a § 174 ObchZ vypočítávající náležitosti stanov akciových společností. Při zpracovávání stanov lze očekávat, že jejich zpracovatel bude vycházet ze vzorů používaných pro národní akciové společnosti. To je nesporně rozumné, je však třeba pamatovat na to, že zejména Nařízení a Zákon o SE pro případy SE leccos upravují odlišně. Nařízení výslovně zmiňuje tyto náležitosti stanov: a)
Určení zda SE bude mít monistický nebo dualistický systém orgánů nebo takový popis orgánů SE, z nějž toto určení vyplývá. – čl. 38 Nařízení
b)
Určení počtu členů vrcholných orgánů společnosti (v monistickém systému správní rada, v dualistickém systému představenstvo a dozorčí rada) – čl. 39 odst. 4 a čl. 40 odst. 3 Nařízení (pro dualistický systém) a čl. 43 odst. 2 (pro
19
monistický systém). Při určení počtu členů však stanovy musí respektovat limity stanovené právem. Správní rada (správní orgán v monistickém systému) může mít 3-18 členů, což stanoví § 26 odst. 1 Zákona o SE. Pokud jde o představenstvo a dozorčí radu, pak k této věci autorský kolektiv Dědic – Čech uvádí15, že stanovy mohou určit počet členů bez omezení, neboť ač Nařízení členské státy k omezení počtu členů těchto orgánů zmocňuje, tak zákon o SE o této otázce mlčí. S tímto se mohu ztotožnit, jen pro objasnění k tomu poznamenávám, že pro národní akciové společnosti existuje úprava v ObchZ, podle níž jak představenstvo, tak dozorčí rada musí být nejméně tříčlenné a dozorčí rada navíc musí mít počet členů dělitelný třemi. Tato úprava však není použitelná, neboť stanovy tam, kde je k úpravě nějaké otázky zmocňuje samo nařízení, mají přednost před podpůrným použitím úpravy národních akciových společností. Stanovy SE tedy v této otázce skutečně nejsou nijak limitovány. Představenstvo i dozorčí rada jsou ovšem v České republice tradičně kolektivní orgány. Právní úprava s tím na některých místech počítá, viz např. § 195 ObchZ, který upravuje zasedání představenstva a pořizování zápisů z něj. Stanovy SE tak paradoxně mohou vytvořit jakýsi jednočlenný kolektivní orgán, což je zjevný protimluv. Jde však spíše o teoretický problém, v praxi příliš mnoho komplikací nenastane. V ČR už také SE s jednočlenným představenstvem a dozorčí radou existují, a to zejména jako tzv. „ready-made“ společnosti určené k prodeji, kdy jde zakladateli o splnění formálních požadavků co nejméně náročnou cestou. Mezi skutečně podnikajícími právnickými osobami je pak tato redukovaná koncepce orgánů lákavá hlavně pro malé společnosti, kde často společnost fakticky řídí jediná osoba a fungování kolektivních orgánů je ryze formální.
15
DĚDIČ, J., ČECH, P., Evropská (akciová) společnost, str. 368-369
20
c)
Určení intervalů zasedání správní rady a to tak, aby se sešla nejméně jednou za tři měsíce – čl. 44 odst. 1 (týká se jen SE s monistickým systémem)
d)
Určení doby, na kterou jsou jmenováni členové orgánů společnosti – čl. 46 Nařízení. Horní hranicí pro jinak volnou úvahu tvůrce stanov je období 6 let ( čl. 56 odst. 1 Nařízení). Opakovaná volba stejných osob může být stanovami vyloučena, pokud se tak nestane, je možná, a to i vícekrát za sebou.
e)
druhy jednání, které musí v dualistickém systému schválit řídícímu orgánu dozorčí orgán nebo které vyžadují výslovné rozhodnutí správního orgánu v monistickém systému – čl. 48 nařízení.
Zákon o SE pak mezi zvláštní náležitosti stanov řadí: a)
pravidla pro svolání a usnášení správní rady, vedení evidence přítomných, pořizování zápisů ze schůzí, formu a náležitosti rozhodnutí správní rady - § 30 odst. 1
b)
maximální počet delegovaných generálních ředitelů (osob pověřených správní radou k obchodnímu vedení společnosti), který nesmí převýšit 5
c)
Počet členů výboru zaměstnanců, způsob jejich volby a oprávnění výboru zaměstnanců ve vztahu k představenstvu nebo správní radě stanovené na základě výsledku jednání o zapojení zaměstnanců evropské společnosti.
Z toho je vidět, že stanovy SE se budou skutečně obsahem do značné míry lišit od stanov akciové společnosti. S ohledem na esenciální význam tohoto dokumentu je možné nalézt vzorové znění stanov SE v příloze této práce. Jak již bylo výše naznačeno, podpůrně se uplatní výčet náležitostí stanov pro akciové společnosti v § 173 ObchZ a další náležitosti stanovené obchodním zákoníkem. Vzhledem k některým odlišnostem považuji za vhodné považuji za vhodné se zde krátce věnovat alespoň firmě a výši základního kapitálu pro jejich zajímavé odlišnosti, pokud jde o úplný výčet těchto náležitostí, odkazuji na znění zákona. Firma společnosti bude jako dodatek označující právní formu obsahovat zkratku „SE“ (čl. 11 Nařízení) a tato zkratka je do budoucna vyhrazena pouze pro evropské
21
společnosti. Nařízení neumožňuje použití více variant označení, skutečně musí jít pouze o dodatek „SE“ a nikoli například „s.e.“ nebo „societas europaea“. Na požadavku na uvedení výše základního kapitálu do stanov se nic nemění, jeho hodnota však nesmí být nižší než 120.000,- Euro (čl. 4 Nařízení o SE). Podle Nařízení o SE se základní kapitál v Euro také vyjadřuje a ve stejné měně je i sestavována účetní závěrka. Česká republika k tomu však na základě zmocnění čl. 67 Nařízení o SE, které se vztahuje na všechny státy, na které se zatím nevztahuje třetí etapa měnové a hospodářské unie (nemají zavedeno Euro) a učinila proti použití měny Euro výhradu v §§ 65 a 66 Zákona o SE. Podle něj se tak základní kapitál vyčísluje a účetní dokumenty vyhotovují v českých korunách a jediné co tak Česká právní úprava připouští je uvádění výše základního kapitálu i v Euro, resp. dodatečné vyhotovení kopií účetních dokumentů. Je otázka, zda tato úprava nepřekračuje rámec zmocnění, které stanoví, že Se může v každém případě vyjádřit svůj kapitál v Euro. Znění ustanovení v zásadě připouští obojí výklad. Praxe zatím ukazuje, že je tento požadavek respektován a kapitál uváděn v českých korunách. Přepočet z Kč na Euro se realizuje podle kursu ČNB (resp. centrální banky státu sídla SE) k poslednímu dni předcházejícího měsíce. Nutno ovšem podotknout, že právní jistota této operace není úplně skálopevná a stálo by za úvahu upravit možnost splatit peněžité vklady v cizí měně přímo v ObchZ i pro národní obchodní společnosti. Praxe se k této otázce postavila odvážně, když můžeme najít SE se základním kapitálem vyjádřeným v českých korunách a pouze přepočteným na Euro. Pokud vnitrostátní předpisy vyžadují pro podnikání v některém sektoru (např. bankovnictví nebo obchodování na kapitálovém trhu) vyšší limity základního kapitálu, vztahují se též na SE usilující o povolení podnikání v této oblasti. Limit stanovený v českých korunách bude pro účel kontroly splnění požadavků na základní kapitál nutné přepočíst na měnu Euro, pokud je v ní vyjádřen základní kapitál. Změnu lze očekávat teprve s přechodem na měnu Euro, který je ovšem stále oddalován.
22
5.1.2 Další obsah stanov
Stanovy mohou kromě výše uvedených obligatorních náležitostí obsahovat také celou řadu náležitostí fakultativních. Jde jednak o otázky, k jejich úpravě zmocňuje Nařízení – pak mají stanovy přednost před národní úpravou akciových společností, dále jde o otázky k nimž jsou stanovy zmocněny Zákonem o SE nebo jinými národními předpisy a konečně otázky související s vnitřními záležitostmi společnosti, v nichž právo ponechává společnosti volnost, aniž by zároveň k úpravě těchto otázek zmocňoval. V praxi jen velmi zřídka obsahují stanovy pouze obligatorní náležitosti. Naopak, často jde o velmi dlouhé dokumenty, které kromě všeho výše uvedeného obsahují též ustanovení převzatá z právních předpisů. Z čistě právního hlediska je to zbytečné a nepraktické, neboť předpisy se mohou měnit a dostat do rozporu se stanovami (u SE se tento problém může objevit navíc také při přemístění sídla do jiného státu). Přesto se tento typ „všeobsahujících“ stanov velmi rozšířil – a to i u SE. Důvody jsou různé. Pomineme-li tristní důvody ve stylu, že takové stanovy působí na neprávníka odborněji nebo že odměna notáře je zčásti závislá na počtu stran, může být důvodem zejména snaha fixovat všechna pravidla do jediného dokumentu, aby vedení společnosti a akcionáři nalezli všechny potřebné informace bez dalšího hledání nebo jistota, že se takto na žádnou podstatnou náležitost nezapomene. Kupodivu méně často již vidíme ve stanovách skutečná fakultativní ustanovení, patrně proto, že tato ustanovení už musí být šita na míru konkrétní společnosti a do stanov, které vznikají jako prefabrikát vhodný pro co možná nejširší použití je pracné je včleňovat. U SE by mohla být situace trochu jiná – s ohledem na menší rozšíření si totiž jejich stanovy zachovávají větší míru unikátnosti. V praxi lze očekávat, že stanovy často budou využívat například oprávnění měnit potřebné většiny při hlasování, určit, že členy představenstva jmenuje valná hromada
23
(podle Nařízení je totiž jmenuje dozorčí orgán, což je v České republice neobvyklé), omezit jednatelská oprávnění představenstva, stanovit zvýhodněné podmínky pro nabývání akcií zaměstnanci, přiznat jim právo na podíl na zisku a podobně. Pokud jde o výčet dalších fakultativních náležitostí stanov a seznam otázek, které jsou z jejich působnosti vyloučeny, věnoval se jim velmi podrobně autorský kolektiv Dědič – Čech16 a z tohoto důvodu považuji za zbytečné jej v této práci znovu uvádět. Zvláštní požadavek na stanovy SE zakotvuje § 6 Zákona o SE (který byl přijat na základě zmocnění v čl. 12 odst. 4 Nařízení), podle nějž stanovy musí být v souladu s dohodou o způsobu a rozsahu zapojení zaměstnanců (dále v textu jen Dohoda). Pokud by mezi nimi vznikl rozpor, jsou je představenstvo nebo správní rada povinny stanovy ve lhůtě bez zbytečného odkladu do souladu uvést. Zákon o SE k tomu poznamenává, že není zapotřebí souhlasu valné hromady společnosti, nezabývá se však již tím, jak tedy ke změně stanov dojde. Je třeba si uvědomit, že jde o situaci odlišnou od vyhotovení úplného znění stanov, jež v případě, že dojde ke změně stanov na základě jiné skutečnosti, ukládá představenstvu akciové společnosti (a tedy podpůrně též SE) § 173 odst. 4 ObchZ. V tom případě totiž představenstvo/správní rada SE stanovy nemění, ale jen v nich zohledňují právní stav, který nastal nezávisle na jejich činnosti (například změna adresy sídla, k níž došlo změnou názvu ulice). V případě podle § 6 Zákona o SE je naopak představenstvo povinno změnit stanovy svým aktem na základě zjištění rozporu s Dohodou. Jako forma tohoto aktu připadá podle mého v úvahu jedině rozhodnutí představenstva, v němž bude mimo obvyklých náležitostí změna stanov odůvodněna (tedy popsáno v čem spočívá rozpor s Dohodou) a zejména rozhodnuto o změně stanov včetně jejího popisu. Domnívám se, že představenstvo/správní rada v rozsahu a způsobu změny stanov nemá tak volné ruce, jak by se mohlo na první pohled zdát. Musí se naopak striktně držet změny pouze těch ustanovení, která jsou v rozporu s Dohodou a změnu provést v rozsahu a způsobem nutným k zajištění souladu. Provedení změn, které nejsou nutné k zajištění
tohoto
souladu by bylo překročením pravomocí orgánu společnosti a jeho platnost by bylo 16
DĚDIČ, J., ČECH, P., Evropská (akciová) společnost, str. 382-386
24
možné zpochybnit. Pokud jde o technickou stránku věci, nejsnazší bude předmětné ustanovení stanov zrušit, pokud se nejedná o jejich povinnou obsahovou náležitost nebo toto ustanovení nahradit jemu odporujícím textem Dohody. Dosti přísné je, že pokud by představenstvo/správní rada nerozhodly ve lhůtě bez zbytečného odkladu, hrozilo by SE zrušení soudem. Vazba této „ultimativní“ sankce na nejasně určenou lhůtu se mi zdá být nešťastná s ohledem na vznikající právní nejistotu. Na druhou stranu zdrženlivost českých soudů ve využívání této pravomoci u národních společností signalizuje, že v praxi by se o velký problém jednat nemělo.
5.2 Notářský zápis o rozhodnutí valné hromady, která schvaluje projekt fúze
Projekt fúze je upraven Nařízením v čl. 20 a násl.. Jde o institut nahrazující pro účely SE smlouvu o fúzi podle §220a ObchZ a její návrh17. Tento projekt a jeho zpracování tvoří vlastní jádro fúze, neboť upravuje podmínky jejího uskutečnění. Projekt zpracují řídící nebo správní orgány společnosti. V praxi tím zpravidla pověří advokáta nebo notáře, věnujme se mu proto nyní podrobněji. Mezi náležitosti projektu patří18: 1) firma a sídlo každé fúzující společnosti a navrhovaná firma a sídlo SE; 2) výměnný poměr akcií a částka jakéhokoli případného dorovnání; 3) podmínky pro přidělení akcií v SE; 4) den, od kterého majiteli akcií SE vzniká právo na podíl na zisku, a případné zvláštní podmínky týkající se tohoto práva; 5) den, od kterého se pro účely účetnictví považují jednání fúzujících společností za jednání SE;
17
DĚDIČ J., ČECH P., Základy evropského práva společností se zřetelem na jeho význam pro činnost notáře po vstupu ČR do EU – 2. část 18 Sestaveno podle čl. 20 odst. 1 a 2 nařízení
25
6) práva udělená SE akcionářům se zvláštními právy a majitelům cenných papírů jiných než akcie nebo navrhovaná opatření, která se týkají těchto osob; 7) zvláštní výhody poskytnuté znalcům, kteří přezkoumávají projekt fúze nebo členům správních, řídících, dozorčích nebo kontrolních orgánů fúzujících společností; 8) stanovy SE (stanovám je věnován samostatný oddíl této práce) 9) údaje o postupu, jímž se určí podmínky účasti zaměstnanců podle směrnice 2001/86/ES. 10) Další údaje, které v něm chtějí fúzující společnosti uvést Nařízení v čl. 31 odst. 1 pro případy fúzí mateřských a dceřiných společností umožňuje využít zjednodušený postup, při němž mimo jiné není třeba, aby projekt obsahoval některé náležitosti. Projekt fúze schvalují samostatně valné hromady všech zúčastněných společností a k jeho přijetí je zapotřebí většiny ¾ přítomných akcionářů. Pochopitelně všechny schválené projekty musí mít stejný obsah, což může být někdy problematické posoudit vzhledem k tomu, že je pravděpodobné přijímání projektu v rozdílných jazycích. Soulad jazykových verzí bude muset posoudit notář při vydávání osvědčení (viz níže) a je pokud nezná všechny jazyky, v nichž byl projekt vyhotoven, vyžádá si úřední překlad. Ze zákona o SE § 17 odst. 3 vyplývá, že notářský zápis o rozhodnutí valné hromady, která schvaluje projekt fúze, musí obsahovat také jména akcionářů, kteří hlasovali proti schválení projektu fúze. Důvodem stanovení této nepříliš obvyklé obsahové náležitosti je ochrana práv menšinových akcionářů podle čl. 24 odst. 2 nařízení.
5.3 Notářský zápis o rozhodnutí valné hromady podle čl. 32 (6) Nařízení Rady ve společnosti, která dala podnět k založení holdingové evropské společnosti
26
Zákon o SE požaduje, aby toto rozhodnutí bylo přijato stejnou většinou, jakou se schvaluje návrh smlouvy o fúzi podle obchodního zákoníku, a byl o něm být pořízen notářský zápis jako o rozhodnutí valné hromady o fúzi. Dále odst. 2 § 21 stanoví, že zápis o rozhodnutí valné hromady podle čl. 32 odst. 6 Nařízení Rady musí obsahovat jména společníků, kteří hlasovali proti tomuto rozhodnutí. Tímto se dále po formální stránce celý proces připodobňuje fúzi, neboť u ní je stanoven na notářský zápis obdobný požadavek( viz výše). Pokud jde o obsah tohoto rozhodnutí, je jím schválení projektu založení holdingové SE. Obsahové náležitosti projektu založení stanoví č. 32 odst. 2 Nařízení a nepovažuji za nutné se je zde vyjmenovávat. Toto rozhodnutí přijímají valné hromady všech společností dávajících podnět k založení holdingové SE. Samotné založení SE pak probíhá zakladatelskou smlouvou, kterou sepíše český notář, pokud je sídlo zakládané SE umisťováno do České republiky. Do této zakladatelské smlouvy je vtělen obsah projektu založení (obsah zakladatelské smlouvy se od něj nesmí odchylovat.
27
6. Notářská osvědčení
Po notářských zápisech o rozhodnutí valné hromady je druhou významnou procedurální formou notářských úkonů souvisejících se SE osvědčení. Předmětem těchto úkonů je prohlášení notáře, zda určité právně významné skutečnosti nastaly nebo ne. K tomu je pochopitelně nutné, aby tyto skutečnosti byly před notářem prokázány a notář v zápisu uvede na základě jakých dokladů vzal tento skutkový stav za prokázaný. Hlavním důsledkem povinnosti opatřit si tato osvědčení je, že prokazování splnění požadavků pro fúzi a přemístění sídla se přesouvá před notáře a zápis do obchodního rejstříku nebo obdobné evidence se provede na základě návrhu, k němuž je takové osvědčení přiloženo bez dalšího zkoumání v osvědčení obsažených skutkových okolností. Rejstříkový soud nebo obdobný orgán je tímto osvědčením při svém postupu vázán, někteří autoři však připouštějí možnost odmítnout zápis ze „závažných důvodů nasvědčujících neprovedení zápisu“19. Tento závěr je podle mého chybný, neboť není odpovídajícím způsobem podložen argumenty a naopak proti němu lze namítat, že osvědčení mají charakter veřejné listiny a je nutné je považovat za platné, dokud je soud nezneplatní. Zápis by bylo možné podle mého názoru odmítnout pouze z důvodů, které by způsobovaly, že osvědčení nemá charakter veřejné listiny – například bylo vydáno orgánem, který k tomu nemá pravomoc, je zjevně padělané, nemá všechny formální náležitosti, je poškozené, tak že není zřejmý celý jeho obsah a podobně. To pochopitelně nevylučuje odmítnutí zápisu pro nesplnění dalších povinností, které nejsou předmětem osvědčení. Ostatní okolnosti totiž rejstříkový soud při zápisu přezkoumává sám a to postupy popsanými v oddíle 8 této práce. Dalším důvodem pro odmítnutí zápisu by mohlo být vydání předběžného opatření v řízení o prohlášení osvědčení za neplatné. Smyslem institutu osvědčení je překlenout neexistenci nadnárodních orgánů schopných přezkoumat fúzi nebo přemístění jako celek. Orgán jednoho státu totiž
19
DVOŘÁK, T., Akciová společnost a Evropská společnost, str. 110
28
nemůže
efektivně prověřovat respektování právních předpisů jiného státu20. Proto se
osvědčení zásadně vydává pro každou zúčastněnou společnost zvlášť a to příslušným orgánem státu, jehož právo se na společnost použije. Mezi zápisy s charakterem osvědčení patří: 1) Osvědčení potvrzující splnění všech úkonů a formalit, které musejí být provedeny před fúzí podle čl. 25 (2) nařízení (Osvědčení před fúzí) 2) Osvědčení potvrzující splnění všech úkonů a formalit, které musejí být provedeny před přemístěním podle čl. 8 odst. 8 Nařízení (Osvědčení před přemístěním) Obě tato osvědčení mají povahu osvědčování právně významných skutečností a prohlášení podle části šesté, oddílu III notářského řádu. Osvědčení týkající se evropské společnosti jsou zde zmíněna v § 72 odst. 1 písm. i). Toto ustanovení bylo do notářského řádu vsunuto novelizací provedenou zákonem č. 628/2004, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o evropské společnosti. Dále ovšem notářský řád tato osvědčení neupravuje a pokud jde o jejich formu a postup vypracování, odkazuje na zvláštní předpis, kterým je zákon o evropské společnosti. Úprava v něm obsažená je po technické stránce přinejmenším podivná. Náležitosti výše uvedených osvědčení jsou upraveny samostatně v § 14 zákona o SE (Osvědčení potvrzující splnění všech úkonů a formalit, které musejí být provedeny před přemístěním podle čl. 8 odst. 8 Nařízení) a § 16 zákona o SE (Osvědčení potvrzující splnění všech úkonů a formalit, které musejí být provedeny před fúzí podle čl. 25 (2) nařízení). Obě ustanovení jsou si velmi podobná, obsahují však některé zavádějící drobné odlišnosti v textu. Tak například § 14 stanoví, že se osvědčení vydává na základě dokumentů předložených notáři, zatímco § 16 tento požadavek neobsahuje. Přitom i osvědčení podle § 16 bude samozřejmě vydáváno na základě předložených dokumentů, jinak to ani nejde. Proč zákonodárce nepoužil stejnou konstrukci obou ustanovení nebo je nesloučil v jedno mi není zcela jasné. Jde naštěstí jen o legislativně technické vady, které není těžké výkladem překonat.
20
DVOŘÁK, T., Akciová společnost a Evropská společnost, str. 109
29
Osvědčení jsou veřejnou listinou vydávanou notářem. Nemluví se zde o tom, zda jde nebo nejde o notářský zápis. To nás staví do nepříjemné situace kvůli výše zmíněnému odkazu v notářském řádu, podle nějž formu osvědčení stanoví Zákon o SE. Chceme-li se s tímto vypořádat, musíme vzít v potaz § 6 notářského řádu, který stanoví, že formu veřejné listiny mají notářské zápisy a jejich stejnopisy, výpisy z notářských zápisů a listiny o ověření. Jde o taxativní výčet veřejných listin vydávaných notářem. Forma ověření zde jednoznačně není vhodná, nezbývá tedy než usoudit, že máli jít o veřejnou listinu, musí být osvědčení sepsáno notářským zápisem. Je možné též argumentovat analogií s osvědčováním jiných skutkových dějů a stavů věci podle § 72 odst.1 písm. g, notářského řádu pro něž je předepsána forma notářského zápisu. Pokud jde o obsahové náležitosti, obě osvědčení musí obsahovat minimálně: 1) Jméno a příjmení a sídlo notáře 2) Místo, den, měsíc a rok sepsání osvědčení 3) Obchodní firmu nebo název, identifikační číslo a sídlo evropské společnosti/ zúčastněné společnosti 4) Údaj o tom, jak byla ověřena existence evropské společnosti/zúčastněné společnosti 5) Prohlášení notáře, obsahující potvrzení o provedení všech úkonů a splnění formalit podle Nařízení, zákona o SE a zvláštních předpisů včetně toho, které konkrétní úkony a formality byly provedeny a splněny a na základě jakých dokumentů byly ověřeny 6) Otisk úředního razítka notáře a jeho podpis Zajímavé je rovněž, že § 16 zákona o SE používá pro stanovení náležitostí dikci „kromě náležitostí stanovených nařízením rady musí osvědčení obsahovat:“, kdežto § 14 naopak o Nařízení nemluví („osvědčení musí obsahovat“). Z toho pochopitelně nelze vyvozovat, že náležitosti stanovené Nařízením se nepoužijí, Zákon o SE má vůči nařízení pouze subsidiární působnost. Odkaz na náležitosti požadované nařízením v § 16 tak má pouze povahu jakéhosi právního návodu, ovšem s ohledem na absenci téhož v § 14 je to poněkud matoucí.
30
Obě uvedená ustanovení dále shodně odkazují na prováděcí předpis, který určí, které dokumenty je společnost povinna notáři předložit, aby mohl vydat osvědčení. Tento je upřesněn § 65 zákona o SE , který výslovně k vydání zmocňuje ministerstvo spravedlnosti. Takový předpis nebyl dlouho vydán, což způsobovalo značné potíže jak notářům, tak rejstříkovým soudům. Problematické to bylo zejména pro notáře, který je garantem správnosti úkonu a kterému hrozí v případě pochybení uplatnění dosti přísné odpovědnosti za škodu podle notářského řádu. Tuto situaci změnila až vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 293/2005, o dokumentech, které je třeba předložit notáři k vydání osvědčení při přemístění zapsaného sídla evropské společnosti a při založení evropské společnosti fúzí (dále jen „Vyhláška“), která nabyla účinnosti dne 12. července 2005. S ohledem na to, že dosud není v literatuře příliš zpracovaná, se jí budu níže podrobněji věnovat. Zajímavou otázku nastínil Tomáš Dvořák21, a totiž zda lze vydat osvědčení, pokud byla před soudem napadena platnost podkladového dokumentu (typicky žaloba na neplatnost notářského zápisu o rozhodnutí valné hromady). Dvořák k tomu poznamenává, že notář by v této situaci měl vyčkat na konečný výsledek řízení. S tímto názorem se lze nepochybně ztotožnit, jde však pouze o doporučení procesní opatrnosti, nikoliv přímo normativní zákaz vydání osvědčení. Pokud by v takovém případě notář na základě své úvahy posoudil platnost podkladových dokumentů a osvědčení vydal (například proto, že o soudním řízení v této věci nebyl informován), může toto sloužit pro zápis do obchodního rejstříku nebo obdobné evidence. Notář by se tím však vystavil nebezpečí uplatnění nároku na náhradu škody.
6.1 Osvědčení při přemístění sídla společnosti podle čl. 8 (8) nařízení
Notář v tomto případě vyhotoví dokument, kterým osvědčí, že by byly splněny všechny „úkony a formality“, které jsou vyžadovány pro přemístění sídla společnosti ve státě dosavadního sídla. Je nutno mít na paměti, že k zápisu dochází ve státě nového sídla 21
DVOŘÁK, T., Akciová společnost a Evropská společnost, str. 110.
31
společnosti a bude zapotřebí prokázat i další skutečnosti neuvedené v osvědčení – tj. zejména prokázat právní důvod užívání nemovitostí, ve kterých má být nově zapsané sídlo. Naopak nebude třeba přikládat samostatně výpis z obchodního rejstříku nebo jiné obdobné evidence, protože ten bude již součástí osvědčení pole čl. 8 odst. 8. Shrňme si nyní, co vlastně má být obsahem tohoto notářského zápisu, tedy jaké úkony a formality musí být naplněny. Notář nejprve v zápisu prohlásí, že byly splněny všechny právem požadované úkony a formality a poté je podle § 14 odst. 2 písm. e) povinen uvést, které úkony a formality byly provedeny a splněny, včetně toho na základě jakých dokumentů byly ověřeny. Při tomto určení nám velmi pomáhá Vyhláška která v § 3 vymezuje, které listiny musí být v každém případě notáři předloženy: a) aktuální výpis z obchodního rejstříku a aktuální znění stanov, b) doklad o uložení návrhu přemístění zapsaného sídla do sbírky listin obchodního rejstříku a o jeho zveřejnění, c) stejnopis notářského zápisu o rozhodnutí valné hromady o schválení přemístění zapsaného sídla, d) čestné prohlášení členů představenstva evropské společnosti o tom, že jim není známo, že byl podán návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o schválení přemístění zapsaného sídla, nebo doklad o tom, že řízení o tomto návrhu bylo pravomocně zastaveno, popřípadě že návrh byl pravomocně zamítnut, anebo že se všechny oprávněné osoby vzdaly práva na podání návrhu na vyslovení neplatnosti tohoto usnesení valné hromady, e) doklad o zápisu přemístění zapsaného sídla do obchodního rejstříku (§ 11 zákona), f) doklad o uveřejnění veřejného návrhu smlouvy o koupi akcií učiněného akcionářům, kteří hlasovali proti přemístění zapsaného sídla, g) doklad, popřípadě čestné prohlášení členů představenstva evropské společnosti o tom, že evropská společnost splnila závazky plynoucí z veřejného návrhu smlouvy o koupi akcií učiněného akcionářům, kteří hlasovali proti přemístění zapsaného sídla (§ 12 zákona),
32
h) doklad, popřípadě čestné prohlášení členů představenstva evropské společnosti o tom, že 1. evropská společnost nemá žádné věřitele ve smyslu § 13 zákona, 2. všichni věřitelé ve smyslu § 13 zákona ještě před uplynutím lhůty tří měsíců od zveřejnění návrhu přemístění zapsaného sídla podle písmene b) požádali o zajištění svých pohledávek a všechny jejich přihlášené pohledávky byly zajištěny nebo uspokojeny, 3. všichni věřitelé ve smyslu § 13 zákona se vzdali práva na zajištění, nebo 4. evropská společnost poskytla dostatečnou jistotu věřitelům ve smyslu § 13 zákona nebo jejich pohledávky uspokojila, Toto prohlášení musí dále obsahovat jmenný seznam věřitelů, kteří požádali o poskytnutí dostatečné jistoty, a popis způsobu, jakým byly jejich pohledávky dostatečně zajištěny, popřípadě důvodu, pro který byli žadatelé vyloučeni z okruhu osob oprávněných požadovat poskytnutí dostatečné jistoty. i) zprávu, která vysvětluje a odůvodňuje právní a hospodářská hlediska přemístění a uvádí důsledky přemístění pro akcionáře, věřitele a zaměstnance, a j) čestné prohlášení členů představenstva evropské společnosti o tom, že nebylo zahájeno řízení týkající se zrušení, likvidace nebo úpadku evropské společnosti. Podle mého se nelze spokojit s tím, že přezkumná činnost notáře se vyčerpává pouhým předložením těchto listin. Jak bylo výše uvedeno, podle Nařízení je notář povinen osvědčit, že byly provedeny všechny úkony a formality. Předložené listiny jsou tedy pouze nástrojem k tomu sloužícím, podkladem prokazujícím osvědčované skutečnosti. Které skutečnosti by tedy měl notář přezkoumat? Z výše uvedeného a z textu Nařízení vyplývá, že se osvědčuje zejména, zda: -
Řídící nebo správní orgán (to je typicky představenstvo) SE vypracoval projekt přemístění a zveřejnil jej v souladu s právem státu ve kterém má SE sídlo. Minimálními obsahovými náležitostmi projektu jsou dosavadní firma, dosavadní sídlo, spisová značka zápisu SE, případná nová firma společnosti (pokud se firma nemění, není nutné uvádět), zamýšlené nové sídlo SE, nové znění stanov se
33
zapracovanými změnami, informace o všech důsledcích, které bude mít přemístění na účast zaměstnance společnosti a informace o akcionářů nebo věřitelů na ochranu. -
Řídící nebo správní orgán společnosti vypracoval zprávu v níž vysvětlil a odůvodnil právní a hospodářská hlediska přemístění a uvedl důsledky přemístění pro akcionáře, věřitele a zaměstnance. Laicky řečeno jde o vysvětlení co bude přemístění znamenat, jaké budou jeho důsledky.
-
Dokumenty podle bodu 1 a 2 byly nejméně po dobu jednoho měsíce před konáním valné hromady, která rozhodla o přemístění, přístupné akcionářům a věřitelům společnosti v sídle společnosti takovým způsobem, aby akcionáři a věřitelé měli možnost si je prostudovat a na žádost zdarma obdržet jejich kopie. V tomto případě stojíme před problémem, jak splnění této povinnosti prokázat. Prováděcí vyhláška toto opomíjí a neexistuje rozumný způsob, jak s jistotou prokázat, že skutečně celý měsíc byly dokumenty přístupné. Domnívám se proto, že v této situaci by měl notář vzít skutečnost za prokázanou na základě prohlášení řídícího nebo správního orgánu společnosti, pokud žádný akcionář nebo věřitel nenamítá, že mu byl přístup znemožněn.
-
Valná hromada SE dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů22 platně přijala rozhodnutí o přemístění sídla a to nejdříve dva měsíce po řádném zveřejnění projektu podle bodu 1.
-
Společnost notáři prokázala, že jsou přiměřeně chráněny zájmy věřitelů a jiných osob oprávněných vůči společnosti.
-
Nenastala okolnost znemožňující přemístění sídla – tedy vyslovení nesouhlasu státním orgánem podle čl. 8 odst. 14 Nařízení (to ovšem v ČR není použitelné), bylo-li zahájeno řízení o zrušení nebo likvidaci společnosti, jakož i řízení související s platební neschopností, či zastavením plateb (tj. konkurs a vyrovnání) nebo jiné podobné řízení.
22
Čl. 8 odst. 6 a čl. 59 Nařízení
34
6.2 Osvědčení před fúzí podle čl. 25 odst. 2
Toto osvědčení je součástí komplexu listin potřebných k založení SE fúzí. Každé ze zakládajících společností je vydáno samostatné osvědčení týkající se právě jen této společnosti. Toto řešení je logické a prakticky též jediné možné, neboť zakládající společnosti se budou řídit rozdílnými právními řády a tedy též podmínky na provedení fúze se mohou v dílčích otázkách lišit. Pokud jde o účel tohoto osvědčení, platí obdobně závěry uvedené v předchozím oddíle. Předmětem tohoto úkonu je osvědčení, že byly splněny všechny úkony a formality, které musejí být před fúzí provedeny, ovšem s omezením na úkony a formality týkající se přímo té společnosti, jíž se toto konkrétní osvědčení vydává. K tomuto posouzení dochází podle právního řádu, kterým se řídí sama společnost.23 V případě že tak do fúze bude vstupovat česká společnost, bude jí vystaveno notářem osvědčení, že splnila úkony a formality podle českého práva (včetně Nařízení). K vydání osvědčení pro společnost řídící se jiným, než českým právem pak budou příslušné orgány státu rozhodného práva a český notář tak bude vydávat osvědčení pouze pro společnosti podle českého práva. Výčet náležitostí osvědčení obsahuje, na rozdíl od osvědčení před přemístěním sídla obsahuje vyhláška o SE a to v § 4 a násl.. Podle něj notář osvědčí následující skutečnosti (v závorkách jsou uvedena ustanovení vyhlášky, která detailně upravují, jaké dokumenty mají být předloženy – pro velký rozsah je zde nebudu všechny vyjmenovávat a spokojím se odkazem): a) zúčastněná společnost se řídí českým právem (§5) b) valná hromada, jediný akcionář, popřípadě představenstvo zúčastněné společnosti řádně schválili projekt fúze (§ 6), c) valná hromada zúčastněné společnosti řádně schválila zapojení zaměstnanců do záležitostí evropské společnosti, která má být fúzí založena, pokud si takové schválení 23
Čl. 25 odst. 1 Nařízení.
35
vyhradila valná hromada, která schválila projekt fúze (§ 7), d) byla dodržena pravidla publicity projektu fúze a dalších údajů (§ 8), e) zúčastněná společnost učinila a splnila opatření uložená k ochraně věřitelů (§ 9), f) zúčastněná společnost učinila a splnila opatření k ochraně minoritních akcionářů (§ 10) g) jsou splněny ostatní předpoklady pro vydání osvědčení (§ 11). Je třeba si uvědomit, že i v tomto případě má přednost Nařízení a pokud by postup podle Vyhlášky o SE v konkrétním případě opomíjel přezkum některé skutečnosti, která zároveň splňuje definici přezkoumávaných skutečností podle Nařízení (všechny úkony a formality, které musejí být před fúzí provedeny), použije se přednostně Nařízení. Tato situace by ovšem s ohledem na podrobnou úpravu tohoto osvědčení neměla v praxi nastat.
6.3 Osvědčení u jiných způsobů vzniku SE?
Pro ostatní způsoby vzniku SE Nařízení vyhotovení notářského osvědčení nevyžaduje, byť i u nich by takové osvědčení mělo svůj význam. Nejlépe je to vidět na vzniku založením holdingové společnosti, kde se rovněž vyžaduje vydání projektu a celá řada dalších formálních kroků činěných zakládajícími společnostmi v různých státech. Důvodem zde bude zřejmě především to, že v tomto případě nedochází k přeměně zakládajících společností, ale pouze ke zvláštnímu způsobu založení nové společnosti. Celý proces není tak komplikovaný a rizikový pro věřitele zúčastněných společností jako u fúze a to patrně vedlo tvůrce Nařízení k myšlence, že zde notářské osvědčení není zapotřebí.
36
7. Ostatní formy činnosti notáře
Možné je též vyhotovení i jiných listin formou notářského zápisu, zde je však NZ pouze fakultativní a pokud bude situace obdobná jako u společností dle národního práva, bude využití této možnosti spíše výjimkou využívanou hlavně v případech, kdy je z nějakého důvodu zapotřebí větší míry transparentnosti nebo kdy jde o složitější proces a je tedy třeba odborné pomoci. Dále kromě těchto úkonů notář poskytuje řadu dalších služeb vymezených v § 2-4 notářského řádu, například sepisování listin prostou písemnou formou, právní poradenství nebo ověřovací činnost. Tyto služby jsou poskytovány evropské společnosti za stejných podmínek jako ostatním subjektům práva a není proto důvod k podrobnějšímu výkladu.
37
8. Obchodní rejstřík
Činnost notáře zpravidla vrcholí zpracováním a podáním návrhu na zápis do obchodního rejstříku. Aby i fáze zápisu do rejstříku proběhla bez potíží, je zapotřebí znalost alespoň základních pravidel, kterými se v tomto případě bude řízení před rejstříkovým soudem řídit.
8.1 Příslušnost a použitelné právo
Rozhodujícím kritériem pro příslušnost pro zápis SE je její sídlo (čl. 12 odst.1 Nařízení). Pokud jde o samotný orgán provádějící zápis, tak Nařízení ponechává členským státům v této otázce volnost. V České republice byly touto agendou pověřeny soudy vedoucí obchodní rejstřík (§7 odst. 1 zákona o SE). Příslušnost státu evidence následuje sídlo SE i po jejím založení, při přemístění sídla se společnost zapíše ve státě, do nějž je sídlo přemístěno. Krátce řečeno, český obchodní rejstřík je příslušný k zápisu pro společnosti, které mají sídlo na území České republiky včetně případů, kdy je sem sídlo přemisťováno nebo je zde umístěno sídlo teprve zakládané společnosti. V zahraničí bývá zápis SE svěřován tamním obdobám obchodního rejstříku, jako je například německý Handelsregister. Řízení o zápisu je upraveno v čl. 12 – 14 Nařízení a v zákoně o SE. V ostatních otázkách se řídí vnitrostátní úpravou státu, jehož orgány jsou příslušné k zápisu.
8. 2 Způsob přezkumu
Způsob a rozsah přezkumu zapisovaných údajů je v ČR poměrně diskutovanou problematikou a navazuje na debatu, která se v několika posledních letech vedla o přezkumu založení a změn českých obchodních společností.
38
Nejprve by měl rejstříkový soud přezkoumat, zda je k řízení příslušný, zvláště zda je dána je mezinárodní místní příslušnost českých orgánů pro zápis (viz výše) a dále místní příslušnost v rámci České republiky. Rozsah přezkumu zapisovaných údajů u SE poměrně neobvykle závisí na tom, jaká skutečnost je zapisována. Pro případy založení SE fúzí nebo jako holdingové společnosti stanoví Nařízení v čl. 26 odst. 1 a 33 odst. 5 zvláštní režim přezkoumání. Zvláštní ustanovení obsahuje též čl. 8 odst. 9 Nařízení pro přezkum přemístění sídla.
8.2.1. Zvláštní režim přezkoumání podle Nařízení
V případě založení SE fúzí je podle čl. 26 odst. 1 Nařízení povinen příslušný státní orgán (rejstříkový soud) přezkoumat soulad postupu provedení fúze a založení SE s právem. Jde tedy o materiální přezkum založení, ovšem jen v jeho části. Pro část postupu předcházející provedení fúze se ovšem spokojí s předložením osvědčení o splnění všech úkonů a formalit, které musejí být před fúzí provedeny podle čl. 25 odst. 2 Nařízení. Toto osvědčení vydává notář a je mu v této práci věnován zvláštní oddíl. Obdobný režim (kombinace notářského osvědčení a přezkumu skutečností jdoucích nad jeho rámec) se týká přemístění sídla SE (čl. 8 odst. 9 Nařízení). Podrobněji v oddíl „zápis přemístění sídla společnosti“ této práce. V případě založení SE jako holdingové společnosti § 33 odst. 5 stanoví, že nemůže být do rejstříku zapsána, dokud se neprokáže splnění podmínek podle čl. 32 a 33 odst. 2 Nařízení. Vzhledem k tomu, že čl. 33 odst. 2 in fine uvádí větu „a pokud byly splněny všechny ostatní podmínky“, je podle mého názoru vyžadován úplný materiální přezkum. To ostatně koresponduje s tím, že v tomto případě notář nevydává osvědčení o splnění potřebných úkonů a formalit a tíha přezkumu tedy musí ležet na obchodním rejstříku. Před zápisem by tedy měl rejstříkový soud přezkoumat soulad s právem, zejména zda:
39
a) zakladatelské společnosti existují, mají právní formu podle přílohy II k Nařízení (akciová společnost, společnost s ručením omezeným a jejich zahraniční ekvivalenty) b) nejméně dvě ze zakladatelských společností se řídí právem různých členských států nebo mají alespoň dva roky dceřinou společnost řídící se právem jiného členského státu nebo pobočku nacházející se v jiném členském státě (požadavek nadnárodního komunitárního rozměru) c) řídícími nebo správními orgány všech společností byl vypracován jednotný projekt založení holdingové společnosti a má všechny náležitosti podle čl. 32 odst. 2 Nařízení d) projekt je zveřejněn ve státech všech zakládajících společností nejméně 1 měsíc před konáním valné hromady, která má rozhodnout o založení holdingové SE e) znalci schválení soudem pro každou společnost zvlášť přezkoumali projekt a vyhotovili zprávu pro akcionáře společnosti (obsahující náležitosti podle čl. 32 odst. 5 Nařízení) nebo tak učinil jeden znalec zároveň pro všechny zakládající společnosti na základě jejich dohody f) akcionáři nebo držitelé podílů ve zúčastněných společnostech převedli ve lhůtě minimální podíl akcií nebo podílů každé společnosti v souladu s projektem založení (tedy zda se vznikající SE skutečně stala holdingovou společností) g) schválení účasti zaměstnanců valnou hromadou společnosti, která si toto právo výslovně vyhradila dřívějším rozhodnutím valné hromady h) jsou dodrženy všechny lhůty a správné pořadí úkonů i) jsou splněny také všechny náležitosti, které ověřuje při formálním přezkumu rejstříkový soud – viz níže.
8.2.2 Obecná úprava přezkoumání
První podmínku zápisu upravuje přímo Nařízení. Před zápisem je nutné přezkoumat podmínky stanovené v jeho v čl. 12 odst. 2 a 3, týkající se ochrany
40
zaměstnanců. Nařízení zde odkazuje na Směrnici 2001/86/ES, která byla do českého právě převedena v §§ 46-62 zákona o SE24. Soud je povinen ověřit, zda nastala alespoň jedna z následujících skutečností: a) byla uzavřena písemná dohoda o zapojení zaměstnanců podle § 54 zákona SE splňující zákonné minimální obsahové náležitosti, mezi něž patří rozsah aplikace dohody, složení výboru zaměstnanců, počet členů a rozdělení míst ve výboru zaměstnanců jako orgánu s právem na informace a projednání vůči představenstvu nebo správní radě evropské společnosti ve stanoveném rozsahu, oprávnění výboru zaměstnanců vůči představenstvu nebo správní radě evropské společnosti a postup při poskytování informací a projednání představenstva nebo správní rady evropské společnosti s výborem zaměstnanců, četnost zasedání a způsob svolávání jednání výboru zaměstnanců, finanční, věcné a organizační předpoklady, jež budou vytvořeny výboru zaměstnanců k zajištění výkonu jeho působnosti, okamžik vstupu dohody v účinnost a dobu jejího trvání a případy, kdy je nutno zahájit nové jednání o zapojení zaměstnanců evropské společnosti a postup pro tato jednání. b) bylo přijato rozhodnutí zvláštního vyjednávacího výboru (orgán zaměstnanců společnosti) o nezahájení nebo ukončení jednání a použití zákonné úpravy informování a projednávání se zaměstnanci, kterou tvoří v České republice §25d až 25k zákoníku práce Toto rozhodnutí se vydává podle čl. 3 odst. 6 směrnice o SE do českého práva zapracované v § 52 zákona o SE). c) uplynula lhůta pro trvání jednání podle čl. 5 směrnice v délce šesti měsíců od zřízení zvláštního vyjednávacího výboru, pokud nebyla dohodou prodloužena (nejvýše však na dobu 1 roku od zřízení výboru). Čl. 5 Směrnice provádí § 53 Zákona o SE, na rozdíl od směrnice, která umožňuje libovolný počet prodloužení lhůty, zákon stanoví, že je možné ji prodloužit pouze jednou. I pokud by tedy byla prodloužena například jen o 3 měsíce z možných 6, opakované prodloužení zákon
24
SIROTKOVÁ, J., Participace zaměstnanců na řízení evropské společnosti
41
zakazuje. Podle mého názoru se jedná o nesprávnou transpozici směrnice a strany by se mohly vůči státu dožadovat přímého použití směrnice. V dalším se použijí národní předpisy upravující přezkoumání návrhu na zápis. Pro případy, kde je stanoven o zvláštní přezkoumání (viz předchozí oddíl práce) jde jen o subsidiární použití. Pokud Nařízení nebo Zákon o SE nezakotvují zvláštní režim (tedy ve všech výše neuvedených případech), použijí se na přezkum předpokladů pro zápis do zcela pravidla jako u vnitrostátních společnost, zejména ustanovení §200a - §200e. Podle nich se přezkoumává, zda 25: a) návrh podala oprávněná osoba, b) návrh byl podán na předepsaném formuláři – zvláštní formuláře nebyly připraveny pro všechny předvídatelné situace, například autorský kolektiv Dědič- Čech poukazuje na neexistenci formulářů použitelných pro transformaci akciové společnosti na SE nebo fúzi sloučením s přemístěním sídla26. c) návrh obsahuje všechny stanovené údaje, d) návrh je srozumitelný a určitý a e) návrh je doložen listinami, kterými se podle zvláštního předpisu dokládají údaje o zapisovaných skutečnostech. f) je dána jedinečnost a nezaměnitelnost obchodní firmy s dříve zapsanými firmami- porovnává se pouze s firmami zapsanými v českém obchodním rejstříku, což může být vzhledem k existenci jednotného vnitřního trhu vnímáno
jako
nedostatečné
soukromoprávní cestou.
i
přes
možnost
řešit
vzniklou
kolizi
V praxi jsou časté zejména případy zcela
identických firem společností založených v České a Slovenské republice, kdy může být shodný i dodatek označující právní formu společnosti.
25
Výčet zčásti převzat a doplněn převzat z DĚDIČ, J., ČECH, P., Evropská (akciová) společnos, str. 285286 26 DĚDIČ, J., ČECH, P., Evropská (akciová) společnost, str. 286
42
g) bylo doloženo oprávnění k výkonu zapisovaného předmětu podnikání (činnosti), tedy nejčastěji živnostenské oprávnění, koncesní listina nebo oprávnění podle zákona o zemědělství. Pro případ založení společnosti je nutno pamatovat též na zvláštní výčet podmínek zápisu, který je poněkud nesystematicky umístěn do § 175 ObchZ a který se použije jen, pokud nebylo Nařízení nestanoví pro přezkum založení jiný postup (viz výše). Jde o tyto podmínky: a) řádné konání ustavující valné hromady (použije se jen v případech, kdy je SE zakládána způsobem vyžadujícím konání ustavující valné hromady) b) splacení zákonné části základního kapitálu společnosti c) došlo ke schválení stanov d) řádné zvolení všech členů představenstva a dozorčí rady společnosti (resp. správní rady u monistické SE) e) stanovy ani založení společnosti nejsou v rozporu se zákonem f) byla učiněna veřejná nabídka akcií v souladu se zákonem (tato náležitost postrádá u SE smysl vzhledem k tomu, že k veřejné nabídce akcií nedochází) Pokud soud při přezkumu shledá rozpor s výše uvedenými požadavky, návrh usnesením odmítne.
8.3 Osoby oprávněné podat návrh na zápis do rejstříku
Vzhledem k tomu, že Nařízení ani Zákon o SE neobsahují speciální úpravu, tak při založení společnosti se použije národní úprava platná pro akciové společnosti, tedy § 175 ObchZ, podle nějž návrh na zápis nově zakládané společnosti podává představenstvo a podepisují ho všichni jeho členové. ObchZ ovšem pochopitelně počítá jen s případy dualistické struktury, v případě monistické SE bude potřeba dovodit, že obdobně bude navrhovatelem statutární orgán (tedy správní rada) a návrh podepíší všichni její členové. Navrhovatelem v případě již existující SE je zásadně sama společnost, za kterou návrh podepisuje statutární orgán.
43
8.4 Zápis přemístění sídla
S ohledem na nutnost koordinace mezi orgány dvou členských států stanoví Nařízení v čl. 8 základní pravidla pro postup při přemístění sídla SE do jiného členského státu. Z téhož důvodu se také chci tomuto postupu podrobněji věnovat. Zápis se provádí tak, že je nejprve navržen zápis SE do rejstříku státu nového sídla. Po nabytí účinnosti tohoto zápisu oznámí tuto skutečnost rejstřík nového sídla rejstříku starého sídla, který provede výmaz. Výmaz ve státě starého sídla tedy není třeba navrhovat a SE je po celou dobu přemisťování vedena v některém rejstříku. Nenastává tak přechodné období, kdy by nebyla vedena v žádném rejstříku, což však na druhou stranu způsobuje k dočasnou duplicitu zápisu. Duplicitu zápisu by bylo možné odstranit vedením jednotného rejstříku na úrovni společenství a nikoli národních rejstříků, což by nepochybně mělo celou řadu dalších výhod, ale v praxi se dosud evropské integrační snahy soustředily na sbližování a modernizaci způsobů vedení rejstříků a nikoli jejich propojení. Prozatím tedy bylo nutno vyřešit duplicitu jinak. Nařízení se tím zabývá ve čl. 8 odst. 13 a stanoví, že zápis nového sídla je účinný vůči třetím osobám od okamžiku jeho zveřejnění. Až do výmazu starého sídla se však mohou třetí osoby dovolávat tohoto zápisu, pokud se neprokáže, že jim bylo nové sídlo známo. Z toho lze také a contrario vyvozovat že pro společnost a třetí osoby, jimž to společnost prokáže, je změna sídla účinná již účinností zápisu nového sídla, byť zápis ve státě starého sídla není dosud vymazán. Pokud jde o spory, které se týkají práv časově předcházejících přemístění sídla, přemístění se nezohlední, což má zásadní vliv například na právní řád, kterým se řídí smlouvy uzavřené při mezinárodním obchodu, právo, které se použije na společnost nebo na místní příslušnost soudů. Pro přemístění sídla existují také zvláštní důvody zamítnutí zápisu do rejstříku. Sídlo nemůže přemístit SE, vůči níž bylo zahájeno řízení týkající zrušení, likvidace, platební neschopnosti, zastavení plateb nebo jiné podobné řízení. Povšimněme si, že jako překážka přemístění postačí prosté zahájení řízení a nikoli rozhodnutí v něm učiněné
44
(např. prohlášení konkurzu). Nařízení se tím snaží předejít konfliktu pravomocí, který by mohl nastat přemístěním SE do jiného státu během takového řízení. Otázkou je, zda bude tuto podmínku možné v praxi ověřit při zápisu, resp. v rámci vydání notářského osvědčení jinak než na základě prohlášení statutárního orgánu. Osobně se domnívám, že v praxi se spíše dozvědí orgány činné v některém z řízení, které je překážkou přesunu sídla, věřitelé nebo jiné zainteresované osoby o chystaném přesunutí a bude na jejich iniciativě, zda se tomuto nezákonnému přesunutí sídla podaří zabránit (oznámením orgánu rozhodujícímu o zápisu), nebo jej zvrátit (prohlášení osvědčení za neplatné, obnovení zápisu ve státě starého sídla a výmaz ve státě nového sídla). Vnitrostátní předpis může také stanovit, že z důvodu ochrany veřejného zájmu může
orgán státu vyslovit s přesunutím sídla ve dvouměsíční lhůtě od zveřejnění
projektu přemístění nesouhlas. Kromě toho mohou ještě s přesunem sídla vyslovit nesouhlas orgány finančního dozoru pokud SE podléhá jejich dohledu podle směrnic ES. Problematickou otázkou jsou účinky tohoto nesouhlasu
8.5 Publikace Součástí života obchodních společností je zveřejňování některých údajů. U SE dostává tento proces nový rozměr a to jednak tím, že Nařízení zasahuje do způsobu vnitrostátní publikace a jednak tím, že přikazuje v některých případech také publikaci komunitární.
8.5.1 Vnitrostátní zveřejnění
Údaje, jejichž zveřejnění žádá pouze vnitrostátní úprava a nikoliv Nařízení se zveřejňují zcela podle vnitrostátních pravidel a nevznikají tak žádné větší odlišnosti , respektive odlišnosti budou pouze ve vlastním zveřejňovaném údaji . Nařízení však na mnoha místech samo ukládá zveřejnění údajů. K tomu používá buď odkaz na proces zveřejnění podle čl. 13 Nařízení nebo přímo odkaz na národní úpravu a nebo přímo v konkrétním ustanovení určí způsob publikace.
45
Vše dále komplikuje to, že Nařízení používá pro stanovení způsobu publikace většinou techniku odkazů na národní úpravu členských státu nebo komunitární úpravu obsaženou ve směrnicích, případně její jednotlivá ustanovení. Paradoxně přitom ve výsledku reálný způsob zveřejnění bude v těchto různých případech mnohdy úplně stejný, právní vyjádření se ovšem velmi liší. Vzniká tak zbytečně nepřehledný a interpretačně náročný komplex ustanovení. Osobně se domnívám, že úprava zveřejňování údajů by si zasloužila jasnější a přehlednější textaci stejně jako menší roztříštěnost. Podle čl. 13 Nařízení se údaje, které musí být zveřejněny na základě Nařízení zveřejňují podle předpisů státu v němž má SE sídlo v souladu se zněním první směrnice, tedy jde o jasný odkaz na národní úpravu zveřejňování, pokud neodporuje směrnici. V České republice tedy připadá v úvahu zveřejnění v Obchodním věstníku a zápis do Obchodního rejstříku, respektive uložení do jeho sbírky listin a publikace oznámení o tomto uložení v Obchodním věstníku. V tomto případě nelze podle mého bez dalšího použít ustanovení § 769 ObchZ, které stanoví, že povinnost zveřejnění údajů je splněna jejich zveřejněním v Obchodním věstníku. Pojem zveřejnění obsažený v Nařízení je nutno vykládat autonomně v rámci komunitárního práva, navíc je nutno přihlédnout též k odkazu na první směrnici, která pod tento pojem zahrnuje jak zápis do rejstříku, tak publikaci v příslušném státním věstníku. Pochopitelně v případech, kdy je Nařízením uloženo zveřejnění samotného zápisu do Obchodního rejstříku (např. zápis SE do rejstříku po jejím založení, dále viz výše uvedený seznam zveřejňovaných skutečností), pak z povahy věci vyplývá, že je nutné zveřejnění pouze v Obchodním věstníku, neboť zveřejňovaná skutečnost je v Obchodním rejstříku již zapsána. Poněkud nejasně vyznívá § 7 Zákona o SE (Evropská společnost, která má mít zapsané sídlo na území České republiky, se zapisuje do obchodního rejstříku; zapsané údaje a obsah uložených listin se zveřejní v Obchodním věstníku). Na první pohled by se tak mohlo zdát, že se v Obchodním věstníku musí zveřejnit obsah všech listin, které se
46
ukládají v případě SE do Sbírky listin, to by však znamenalo naprosto nepřiměřené náklady, v obdobných případech jako u národních společností postačí oznámení o uložení listiny. Zmiňme nyní některé odlišnosti při vnitrostátním zveřejňování konkrétních údajů. Zajímavé je znění čl. 65 Nařízení, který přikazuje zveřejnit stejným způsobem, jako je výše uvedený, též údaje o zahájení a ukončení řízení o zrušeními, likvidaci, platební neschopnosti nebo zastavení plateb a každé rozhodnutí o pokračování činnosti. Neobvyklé je, že se zveřejňuje ve všech případech již zahájení řízení, když např. v insolventním řízení se u vnitrostátních společností zveřejňuje až rozhodnutí. Nejasná je situace kolem zrušení společnosti rozhodnutím valné hromady, což je proces, který neodpovídá zcela pojmu řízení a u nějž lze obtížně vystopovat okamžik zahájení řízení. Podle některých autorů se v tomto případě publikuje až informace o vstupu do likvidace27. S tímto názorem se lze podle mého ztotožnit se zdůvodněním, že zde nedochází ke klasickému zahájení řízení. Opačnou možností by bylo považovat za zahájení řízení sui generis rozeslání pozvánek na valnou hromadu, které zařazují zrušení společnosti na program jednání. To se ovšem zdá nesmyslné i z praktického hlediska, protože ve většině případů by se valná hromada sešla a rozhodla dříve, než by k publikaci došlo. Příkladem situace, kdy Nařízení samo jasně určí způsob publikace, může být čl. 21. Zde totiž ukládá zveřejnit v Obchodním věstníku státu každé fúzující společnosti založení prostřednictvím fúze následující údaje o fúzujících společnostech: a) právní forma, firma a sídlo každé fúzující společnosti; b) rejstřík, u kterého jsou uloženy listiny každé fúzující společnosti uvedené v čl. 3 odst. 2 směrnice 68/151/EHS a spisová značka zápisu; c) údaje o opatřeních ustanovených v souladu s článkem 24 pro výkon práv věřitelů dotyčné společnosti a adresu, na které lze získat zdarma veškeré údaje o těchto opatřeních;
27
DĚDIČ, J., ČECH, P., Evropská (akciová) společnost, str. 489
47
d) údaje o opatřeních ustanovených v souladu s článkem 24 pro výkon práv menšinových akcionářů dotyčné společnosti a adresu, na které lze získat zdarma veškeré údaje o těchto opatřeních; e) navrhovaná firma a sídlo SE. Tyto skutečnosti se tedy nemusí zvlášť zveřejňovat též v Obchodním rejstříku, budou ovšem zpravidla součástí projektu fúze a rozhodnutí, která se v Obchodním rejstříku publikují. Specifické pravidlo stanoví Nařízení také pro zveřejnění údajů o přemístění sídla SE (čl. 8 odst. 12 Nařízení), podle nějž se nový zápis a výmaz zveřejňuje v obou státech, podrobněji v samostatném oddíle této práce věnovaném zápisu přemístění sídla.
8.5.2 Komunitární zveřejnění
U některých údajů je však kromě výše uvedeného ještě požadováno jejich zveřejnění v komunitárním měřítku (čl. 14 Nařízení). Toto zveřejnění je předepsáno pro zápis SE do rejstříku nebo její výmaz, tedy zápisy jimiž dochází ke vzniku a zániku společnosti, případně přemístění sídla SE. Komunitární zveřejnění probíhá otištěním v Úředním věstníku Evropských společenství. Předepsané údaje sdělí rejstříkový soud jeho vydavateli (Úřad pro úřední tisky Evropských společenství) po vnitrostátním zveřejnění a to ve lhůtě do 1 měsíce. Obsahové náležitosti komunitárního zveřejnění stanoví čl. 14 odst. 1 Nařízení. Zveřejňuje se: a) firma b) spisová značka zápisu c) datum a místo zápisu d) údaje o vnitrostátním zveřejnění – datum, místo a název zveřejnění (špatně srozumitelný pojem „název zveřejnění“ vznikl patrně doslovným překladem překladem Nařízení – v anglickém znění totiž nalezneme termín „title of publication“, v německém pak „Titel der Veröffentlichung“. Oba cizojazyčné termíny naznačují, že přesnější by
48
bylo něco jako název prostředku zveřejnění, tedy titulu který ke zveřejnění sloužíObchodní věstník). e) sídlo f) předmět podnikání – i zde jde o nepřesný překlad, na nějž poukázal již autorský kolektiv Dědič-Čech28. Anglické znění totiž používá termín „sector of activity“ a německá „der Geschäftszweig“ tedy oblast působení, resp. Obchodní odvětví, což je výrazně obecnější termín než předmět podnikání. Nařízení to sice výslovně nezmiňuje, ale z povahy věci podle mě vyplývá, že v případě zveřejnění údaje o výmazu SE z rejstříku je nutné uvést obdobné údaje také o výmazu (datum výmazu, místo výmazu a spisovou značku). Zvláště datum výmazu je velmi důležité, neboť je zároveň dnem zániku SE. Poněkud odlišný názor zastává autorský kolektiv Dědič-Čech29, který sice též tvrdí, že údaj o datu výmazu je správné publikovat, ale tak že nahradí údaj o datu zápisu společnosti, který se v tomto případě publikovat nebude. Jde sice o názor racionální, nicméně vzhledem k použitému termínu „datum zápisu SE do rejstříku“, resp. „date of registration of the SE“ a „Datum der Eintragung der SE“ se skutečně jedná pouze o datum zápisu (vzniku společnosti) a nelze pod tento termín podřadit zápis zániku. Z formálního pohledu by takové zveřejnění údajů o výmazu SE postrádalo jednu z obsahových náležitostí (tedy datum zápisu společnosti do rejstříku) a nemohlo by být úplné. V případě komunitárního zveřejnění údajů o přemístění sídla se oznamují jak údaje dotýkající se starého zápisu, tak i nového zápisu ve státě do nějž je sídlo přemisťováno a to současně v souvislosti s novým zápisem. Vymazávající rejstřík tedy v tomto případě nemá povinnost zajistit komunitární publikaci.
28 29
DĚDIČ, J., ČECH, P., Evropská (akciová) společnost. Tamtéž str. 489
49
9. Zhodnocení negativ úpravy
Stále rostoucí faktické propojení trhů jednotlivých členských států EU nevyhnutelně vyvolalo snahu o europeizaci práva obchodních společností. Praxe ukazuje, že částečná harmonizace některé problémy řeší, ale zároveň se objevují nové, stejně palčivé. Velmi záhy mne při studiu této problematiky napadla otázka, zda opravdu musí být tak komplikovaná. Často využívaná technika odkazů, používání stejných pojmů s rozdílnými významy (rozdíly národní a komunitární interpretace), rozdílné překlady komunitárních aktů bez jasných pravidel přednosti, mozaikovitá právní úprava vytvářená jak orgány společenství, tak národními zákonodárci, kteří ne vždy porozumí plně tomu, co se od nich čeká, to vše významně snižuje praktičnost a použitelnost SE. Ano, pochopitelně, právník je na takové situace již zvyklý, ale to nemůže velmi nízkou legislativně technickou úroveň omluvit. Kritizována je také zdlouhavost a administrativní náročnost postupů při založení SE. To, že myšlenka zavedení SE a ostatních komunitárních právnických osob poněkud předběhla svou dobu, je do značné míry pravda. Úprava řady dílčích otázek za ní pokulhává. Nejde teď jen o zobecňující pohled na věc, který odhaluje to, že SE nakonec ve finální podobě nevytvořila jednotnou komunitární formu podnikání, ale 25 variací na nadnárodní akciovou společnost. Ne, svědectví podává i celá řada drobností provázejících každodenní chod SE - vezměme si například překomplikovanou úpravu zveřejňování údajů, která je na první pohled zejména pro neprávníka zcela nesrozumitelná a k stavu úspěšné a fungující harmonizace má dosti daleko. Nařízení o SE tento problém svou vlastní rozsáhlou a komplikovanou úpravou ještě více prohlubuje. Existují ovšem i další problémy, které nejen ztěžují aplikaci, ale zejména vyvolávají potíže v podnikatelské činnosti právnických osob. Z pohledu ovlivněného úspěšným zavedením existence obchodních společností evropského práva a tedy i SE se jako obrovský archaismus jeví neprovázanost registrů právnických osob členských států. Díky tomuto partikularismu nelze jednoduše a spolehlivě ověřit jedinečnost obchodní
50
firmy v rámci EU a díky tomu vznikají společnosti se zaměnitelnými názvy, v případě SE pak hrozí zapsání společností se zcela totožnou firmou včetně označení právní formy. Druhým důsledkem neprovázání registrů je špatná dostupnost informací o společnostech zapsaných v jiném státě a zejména náročnost pořizování výpisů z těchto registrů, které dokonce někdy musí být apostilovány. Vzato do důsledku jde o administrativní překážku volného obchodu v rámci společenství. Propojení registrů je přitom krokem, kterému již dnes nebrání žádné technické bariéry a náklady na jejich vedení by se po propojení (pokud by se tak stalo racionálním způsobem) měly zůstat stejné nebo se dokonce snížit. Na druhou stranu politické a administrativní bariéry jsou však dosud silné a vezmeme-li, že v některých státech se překonává teprve lokální partikularismus obchodních registrů (viz např. nedávné reformy v SRN), jeví se tento jednotný „euroregistr“ jako naprostá utopie. Pokud bych měl shrnout svůj názor, zřízení SE je rozhodně krok správným směrem, ale zároveň je to krok vratký a nejistý. Není však divu, je to koneckonců jedna z prvních vlaštovek evropského práva obchodních společností.
51
10. Praktický význam problematiky
V předchozím oddíle této práce jsem současný stav podrobil dosti ostré kritice z pohledu právníka. Ve výsledku však bude rozhodovat pohled jiný a to pohled ekonoma, resp. managera. Podívejme se proto nyní na to, jak se SE vypořádala se svými neduhy a nakolik se prosadila. Právní úprava SE nabyla účinnosti před čtyřmi lety. Jedná se tedy stále o relativně novou problematiku, na druhou stranu už ale také měla praxe dostatek času se s ní nějakým způsobem vypořádat. Od samého počátku se ozývaly v laické i odborné veřejnosti kritické hlasy věštící SE neúspěch30. Vytýkána jí byla od počátku přílišná složitost procesu založení, komplikovaná a mozaikovitá právní úprava. Na druhou stranu, našly se i pozitivní reakce, vyzdvihující možnost umístit sídlo do jiného členského státu EU a tím si vybrat právo, které se na společnost bude vztahovat. Praktickým důsledkem je pak možnost optimalizace daňových výdajů. Výhodný je také nadnárodní charakter společnosti, který umožňuje překonání řady formálních překážek podnikání na Evropské úrovni a v neposlední řadě také výrazná nadnárodní image. Jaká je tedy po třech letech realita? SE sice nevyrostly jako houby po dešti, ale něco takového se příliš nedalo očekávat, protože tato právnická osoba je určena především pro zastřešení většího podnikání a malé a střední podnikatele spolehlivě odradí administrativní náročnost a požadavek na složení dosti vysokého základního kapitálu. Postavení společností s ručením omezeným je tedy neohroženo, SE konkuruje v právním řádu spíše akciovým společnostem, kterých je mezi obchodními společnostmi menšina a to ještě jen těm, které mají nadnárodní ambice.
30
Viz např. Servus, S., Evropská společnost – životaschopná korporace nebo přeregulovaný
moloch?
52
Nechme chvíli mluvit čísla. K 1.3.2007 bylo v EU založeno 70 SE (z toho celých 28 v Německu, avšak například ve Francii pouhé 2)31, přičemž v té době bylo podáno několik dalších návrhů na zápis nových SE. Trend postupného rozrůstání rodiny evropských společností od té doby pokračoval.
Údaje
z internetového
portálu
http://www.worker-participation.eu
sestavované na základě publikace v Úředním věstníku evropských společenství (je zde tedy jistá prodleva oproti vnitrostátní publikaci) registrují ke konci roku 2007 celkem 89 založených SE, tedy o 19 více než podle údajů z března 2007. Podle těchto údajů mělo v době sestavení statistiky v České republice sídlo celkem pět evropských společností: Europea Capital, SE, Demonta trade, SE, Omnia holding, SE, NH-TRANS, SE a ViaSky, SE. To není až tak malé číslo, jak by se mohlo zdát, uvážíme -li všechny souvislosti (nová právní úprava, nadnárodní charakter, administrativní náročnost, dosud nízké právní vědomí o SE). Na druhou stranu to není ani číslo odpovídající optimismu některých komerčních prezentací, které hovoří doslova o „boomu“ SE v ČR. Ani tento údaj však není úplně aktuální a koncem roku 2007 a na jaře 2008 vznikly se sídlem v ČR nejméně tři další SE (Euromater SE, Mirrodin SE a Black Lotus SE, druhé dvě jako ready-made společnosti na prodej) Zajímavé je, že všechny výše uvedené společnosti byly založeny až v letech 2007 a 2008, tedy s jistým zpožděním oproti zbytku Evropy. Pokud by tento trend pokračoval i v dalších letech, má zřejmě SE v České republice přeci jen světlou budoucnost. Jako zajímavá alternativa se jeví již výše zmíněný prodej SE jako ready-made společností, který může pomoci odbourat nevýhody složitého a zdlouhavého založení SE a také přemostit přísné požadavky na zakládající osoby. Prodej ready-made SE nabízí v současnosti řada poskytovatelů. Nevýhodou toho řešení je zejména vyšší cena (pohybuje se okolo 180.000,- Kč). Takto sice vzniká diskontinuita mezi společností původní a nově zakoupenou, tu však lze stávajícími právními nástroji zcela překonat.
31
LENOIR, N., The SE or Societas Europaea, str. 4-5
53
Pokud jde o skutečný význam těchto SE v obchodní praxi, je velmi různorodý, rozhodně však ne bagatelní. Vždyť mezi společnosti, které si zvolily formu Evropské společnosti, patří i giganti jako automobilka Porsche, německá chemická společnost BASF, pojišťovna Allianz, stavební koncern STRABAG nebo skandinávská banka Nordea32. Lze tedy říci, že Evropská společnost si tedy navzdory kritice a skeptickým očekáváním našla své místo v obchodních vztazích, a nelze říci, že po třech letech by byla pro své tvůrce a příznivce zklamáním. Spíše naopak, prokázala nemalou schopnost obstát v praktickém životě. Přesto však jen málo notářů, na jejichž činnost je tato práce především cílena, se během své praxe s Evropskou společností setká. Ukazuje se jasný trend centralizace v rámci České republiky. SE jsou zakládány a operují převážně v Praze (ale již také v Brně) a jejich právní úpravou se zabývá jen několik velkých kanceláří. Od menších právních kanceláří lze ostatně těžko očekávat rychlé zvládnutí této problematiky, která pro ně v praxi neznamená velký přínos. Jde o logický důsledek nadnárodního charakteru SE a pokud se na tomto faktu něco změní tak jen velmi pomalu postupným rozšiřováním a prorůstáním fenoménu SE i do regionů.
32
JÄHNKE, A., Die Societas Europaea in der Praxis, Societa Europaea v praxi
54
Závěr
V úvodu k této práci jsem uvedl, že základní otázkou, kterou se pokusím zodpovědět, je, jaké změny a novinky přineslo zavedení Evropské společnosti do činnosti notářů do každodenní obchodní reality, a zároveň se pokusím stručně zhodnotit její právní úpravu. Vezměme to tedy popořadě. V souvislosti s účinností úpravy evropské společnosti notáři vznikl nový okruh agendy, který přináší zásadní změnu v tom smyslu, že notáři se přestávají pohybovat v oblasti obchodních společností pouze na poli vnitrostátního práva a musí reagovat též na právo komunitární. Něco podobného ale lze říci též o činnosti týkající se Evropských družstevních společností, takže úplně jedinečný případ to není. Nové úkony notáře jsou racionálně upraveny tak, že staví na známých a používaných procedurálních formách úkonů, tj. zejména na rozhodnutí valné hromady a
notářském zápisu o
notářském zápisu o osvědčení právně významných
skutečností. Nový je tedy především obsah úkonů, který je mozaikovitě upraven v předpisech komunitárního a vnitrostátního práva. Právě s ohledem na tento fakt jsem se výše věnoval obsahu těchto úkonů dosti podrobně v textu práce. Je znát, že Nařízení notářům v některých bodech stanoví povinnosti, na něž nebyli zcela připraveni. Jde zejména o široce formulovanou osvědčovaní povinnost, o čemž svědčí pozdní vydání vnitrostátního prováděcího předpisu a také jeho snaha korigovat text nařízení v tom smyslu, že se sice mají osvědčit materiální skutečnosti, ale ryze formálním postupem – předložením taxativně vymezených listin. Zda je takový prováděcí předpis v souladu s právem společenství je diskutabilní a jsem nakloněn o tom pochybovat. Na druhou stranu však jde o ryze racionální krok, který překlenuje to že požadavkům nařízení lze v tomto případě do písmene vyhovět jen s krajním nasazením. Obdobný závěr platí též pro rejstříkové soudy – viz velký rozsah materiálního přezkumu. Praxe, za těch několik let od zavedení SE již mnohé ukázala. Obavy, že bude v praxi naprosto nepoužitelná, se ukázaly být liché. Pozitiva alespoň pro určitý okruh
55
podnikatelských subjektů (zejména některé nadnárodní koncerny) převážila nad nákladností a administrativní náročností, která je překážkou spíše pro malé podnikatele, zatímco velké společnosti se s ní dokáží snadno vyrovnat. Pravdu tedy nemají ani optimistická prohlášení v Preambuli Nařízení o vhodnosti též pro malé a střední podnikání33, ani články SE zcela odsuzující jako pouze teoretickou konstrukci neschopnou samostatného života. Skutečnost je, jak je obvyklé, někde uprostřed. SE se pomalu, ale s jistotou prosazuje a její budoucnost se sice nezdá růžová, ale alespoň není černá.
33
Viz bod 13 věta druhá Preambule Nařízení
56
Prameny: Literatura:
ARNOLD, R., Evropská společnost (SE) jako důležitý krok v evropském společenstevním právu, Evropské právo 1/2002, str. 14-15.
ČECH, P., Nařízení o evropské společnosti účinné, Právní zpravodaj 11/2004, str. 9-10.
ČECH, P., Zákony o evropské společnosti nabyly účinnosti, Právní zpravodaj, 2/2005, str. 9-12.
DĚDIČ, J., ČECH, P., Evropská (akciová) společnost. Praha: BOVA POLYGON, 2006.
DĚDIČ J., ČECH P., Základy evropského práva společností se zřetelem na jeho význam pro činnost notáře po vstupu ČR do EU – 2. část, AD Notam, 1/2005, str. 1944.
DVOŘÁK, T., Akciová společnost a Evropská společnost, Praha: ASPI 2005, str. 971.
HEJDA, J., Evropská společnost I, Právní rádce 9/2005, str. 4-11.
HEJDA, J., Evropská společnost II, Právní rádce 10/2005, str. 4-15.
NERUDA, R., Societas Europaea, Právní Forum 5/2006, str. 149-160.
PETR, M., Evropská společnost – 1. část, Právní rozhledy 2/2005, str. 69-76.
PETR, M., Evropská společnost – 2. část, Právní rozhledy 3/2005, str. 107-114.
JÄHNKE, A., Die Societas Europaea in der Praxis, Societa Europaea v praxi, PLUS Zeitschrift der Deutsch-Tschechischen Industrie- und Handelskammer – DTIHK, Časopis Česko-německé obchodní a průmyslové komory – ČNOPK, 6/2006, str. 14-17.
Elektronické zdroje:
LENOIR, N., The SE or Societas Europaea: A European citizenship for corporations (Report delivered on March 19, 2007 to Pascal Clément, French Garde des Sceaux and minister of Justice, by Noëlle Lenoir, former minister of European Affairs, former member of the French Conseil Constitutionnel, and avocate à la Cour) [citováno 12. února 2008]. Dostupný z:
57
http://www.debevoise.com/files/News/50a57d33-f909-48f0-a11ff7677f6f0231/Presentation/NewsAttachment/00003a12-5e47-4f1b-921104c22790ceee/RapportNLenoirenversionanglaise.pdf
SERVUS, S., Evropská společnost – životaschopná korporace nebo přeregulovaný moloch?, [citováno 12. února 2008], Dostupný z: http://zakony.idnes.cz/obchodnipravo.asp?r=obchodnipravo&c=A050317_000000_o bchodnipravo_6225
SIROTKOVÁ, J., Participace zaměstnanců na řízení evropské společnosti, [citováno 18. února 2008]. Dostupný z: http://epravo.cz/v01/index.php3?s1=Y&s2=3&s3=8&s4=0&s5=0&s6=0&m=1&reci d_cl=50396&typ=clanky
SCHWIMBERSKY, S., KELEMEN, M., SE factsheets overview 2008 [citováno 20. února 2008]. Dostupný z: http://www.workerparticipation.eu/european_company/se_companies/overview_table__1
58