PEDAGOGICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY KATEDRA BIOLOGIE
Diplomová práce VLIV ŢIVOTNÍCH PODMÍNEK NA TĚLESNOU STAVBU SRNČÍ A JELENÍ ZVĚŘE
Brno 2010
Vedoucí bakalářské práce: doc. RNDr. Boris Rychnovský, CSc. Vypracovala: Bc. Ivana Baďurová
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby diplomová práce byla uloţena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům.
-----------------------------podpis
Poděkování Ráda bych poděkovala doc. RNDr. Borisovi Rychnovskému, CSc., vedoucímu práce, za jeho doporučení a odborné rady, které mi během psaní diplomové práce poskytl. Dále bych na tomto místě poděkovala panu Jaroslavu Klemsovi a Michalu Klemsovi za jejich čas a odborný dohled při pozorování zvěře. A v neposlední řadě chci poděkovat panu Ing. Radoslavu Greplovi a panu Minářovi za ochotné poskytnutí informací.
Obsah 1. Úvod.............................................................................................................................. 6 2. Metodika ...................................................................................................................... 7 3. Charakteristika Honitby Branná a Honitby Staroměstského sdružení ............... 12 3.1. Struktura honiteb ............................................................................................... 12 3.2. Přírodní poměry ................................................................................................. 12 3.2.1. Topografie .................................................................................................... 12 3.2.2. Geomorfologie ............................................................................................. 15 3.2.3. Geologie ........................................................................................................ 16 3.2.4. Pedologie ...................................................................................................... 20 3.2.5. Hydrologie .................................................................................................... 20 3.2.6. Klimatické poměry ...................................................................................... 21 3.2.7. Biogeografie ................................................................................................. 22 Fytogeografie ...................................................................................................... 22 Zoogeografie ....................................................................................................... 24 4. Charakteristika srnčí a jelení zvěře......................................................................... 26 4.1. Systémové zařazení ............................................................................................ 26 4.2. Savci (Mammalia) ............................................................................................... 26 4.2.1. Obecné znaky............................................................................................... 26 4.2.2. Rozmnožování a etologie srstnaté zvěře .................................................... 28 4.2.3. Rohy a parohy ............................................................................................. 29 4.3. Srnec obecný (Capreolus capreolus).................................................................. 31 4.3.1. Vzhled srnčí zvěře ....................................................................................... 31 4.3.2. Určování stáří srnčí zvěře ........................................................................... 32 4.3.3. Biologie srnčí zvěře ..................................................................................... 34 4.3.4. Pobytové znaky srnčí zvěře ........................................................................ 36 4.3.5. Potrava srnčí zvěře...................................................................................... 37 4.3.6. Ochrana srnčí zvěře .................................................................................... 38 4.4. Jelen lesní (Cervus elaphus) ............................................................................... 38 4.4.1. Vzhled jelení zvěře ...................................................................................... 39 4.4.2. Určování stáří jelení zvěře .......................................................................... 40 4.4.3. Biologie jelení zvěře..................................................................................... 42 4.4.4. Pobytové znaky jelení zvěře ....................................................................... 44 4.4.5. Potrava jelení zvěře ..................................................................................... 46 4.4.6. Ochrana jelení zvěře ................................................................................... 46 5. Didaktická část .......................................................................................................... 47 5.1. Teorie ................................................................................................................... 47 5.1.1. Použité metody ............................................................................................ 47 5.1.2. Rozpracování hodiny .................................................................................. 48 6. Výsledky ..................................................................................................................... 57 6.1. Hodnocení didaktické části ............................................................................... 57 6.1.1. Pre-test ......................................................................................................... 57 6.1.2. Post-test ........................................................................................................ 60 Varianta A ............................................................................................................ 61 Varianta B ............................................................................................................ 63 6.2. Hodnocení pozorované zvěře ............................................................................ 65 6.2.1. Sčítání zvěře ................................................................................................. 65
6.2.2. Porovnání střelené srnčí a jelení zvěře za rok 2007, 2008 a 2009 ........... 69 6.2.3. Porovnání pozorovaných znaků na základě vlastního pozorování ......... 81 6.2.4. Souhrnné výsledky porovnání zvěře za rok 2007, 2008 a 2009 ............... 91 7. Diskuze ....................................................................................................................... 95 8. Závěr .......................................................................................................................... 99 9. Použité zdroje .......................................................................................................... 101 9.1. Literární zdroje ................................................................................................ 101 9.2. Internetové zdroje ............................................................................................ 103 10. Shrnutí.................................................................................................................... 106 11. Přílohy .................................................................................................................... 107
1. Úvod Problematika řešená v diplomové práci navazuje na bakalářskou práci. Zabývám se pozorováním srnčí a jelení zvěře a zjišťuji vliv rozdílných ţivotních podmínek na jejich tělesnou stavbu. Zvěř pozoruji v Honitbě Staroměstského sdruţení, která je převáţně lučnatá, nachází se v niţších nadmořských výškách a nabízí zvěři širší potravní rozmanitost, a v Honitbě Branná, která je tvořena převáţně lesním porostem, nachází se ve vyšších nadmořských výškách a je potravně chudší. Cílem diplomové práce je: Potvrzení hypotézy o zvěři se silnější tělesnou stavbou ţijící v lesnatém porostu Honitby Branná neţ zvěř ţijící v lučnatém porostu Honitby Staroměstského sdruţení. Na vliv stavů zvěře mají poslední mírné zimy. Vypracování didaktické části v diplomové práci – seznámení ţáků 7. třídy s problematikou srnčí a jelení zvěře, ověření znalostí ţáků na dané téma pomocí post-testu, srovnání post-testu s pre-testem. Toto téma jsem si vybrala proto, ţe navazuje na téma mojí bakalářské práce. Dále se zajímám o stavy zvěře, zda se zlepšují nebo zhoršují. Na jednu stranu ve prospěch stavů jsou dvě mírné zimy, na druhou stranu je zde obrovský tlak lovců, kteří vlastně ani lovci nejsou. Tyto dvě honitby jsou v blízkosti mého bydliště. Kaţdý by jeho okolí měl poznat, protoţe nejen rodina a škola ovlivňuje náš vývoj a formuje osobnost. To vše dělá i příroda. Pozorování mi pomůţe určit, kdy je nejvhodnější doba k pozorování zvěře a toho budu moci vyuţít ve své budoucí praxi v roli učitelky. Zejména nepřímých důkazů o výskytu zvěře.
6
2. Metodika Na základě vybraného tématu jsem stanovila problém, který budu v práci řešit. Pak jsem stanovila cíle, kterých má být v práci dosáhnuto a nakonec jsem si rozvrhla časový harmonogram toho, kdy budou cíle postupně plněny. Zvěř jsem pozorovala v lese od března 2008 do listopadu 2008 a od března 2009 do října 2009. Struktura honiteb se od doby pozorování v rámci bakalářské práce nezměnila. Honitba Branná (Příloha, obr.1) se rozkládá na ploše 1928,01 ha. Jedná se o honitbu, která je převáţně tvořená lesním porostem a volné plochy zaujímají podstatně menší část. Nachází se v nadmořské výšce od 500 do 1200 m. Z toho plyne také menší potravní rozmanitost a zhoršené ţivotní podmínky pro ţivot zvěře zejména v zimním období (Baďurová, 2008). Honitba Staroměstského sdruţení (Příloha, obr.2) se rozkládá na ploše 4016,25 ha. Jde o honitbu, ve které více jak z poloviny převaţují volné plochy a jen necelá čtvrtina je tvořena lesním porostem. Nachází se v nadmořské výšce od 500 m do 700 m. Plyne z toho větší potravní rozmanitost, větší moţnost pohybu, ale naopak zvěř na tak velké ploše nemá dostatek míst k úkrytu (Baďurová, 2008). Pozorování zvěře probíhalo vţdy před setměním ze stejných míst jako pozorování v bakalářské práci. K pozorování bylo zapotřebí tmavé oblečení (zelená, hnědá, černá, tmavá barva) a dalekohled, který umoţnil pozorovat i vzdálenější zvěř. Místo pozorování bylo jiţ dříve doporučeno odborníky na základě zkušeností tak, aby zde byly nejideálnější podmínky k pozorování zvěře (místa, kam chodí zvěř nejvíce). Posed v Honitbě Branná byl umístěn asi 100 m před lesem. Bylo z něj vidět na zvěř přicházející z lesa. Před posedem bylo vidět asi 7 ha jehličnatého lesa ve svahu a asi 0,8 ha paseky. Posed v Honitbě Staroměstského sdruţení byl umístěn na okraji jehličnatého lesa, pozorovatel tedy viděl do prostoru, kde se rozkládá asi 40 ha luk. Dalekohled, který jsem pouţívala, měl optiku 7x50 a umoţňoval vidět zvěř na vzdálenost 1000 – 1500 m. Zvěř přicházela buď z lesa za námi nebo z okolních luk. 7
Doprovázel mě odborník na danou problematiku. Následně jsem si do bloku zapsala počet a druh pozorované zvěře. Po setmění jsme se tiše odebrali tak, abychom nevyplašili zvěř, která na louky přišla. Kromě srnčí a jelení zvěře jsem pozorovala i další ţivočišné druhy, to ale není předmětem diplomové práce. Ke splnění cílů výzkumné části jsem pouţila hlavní metodu pozorování, pomocí kterého jsem porovnávala pozorované znaky u srnčí a jelení zvěře, dále to byl rozhovor se správci honiteb. Zvěř byla zařazována do 3 věkových tříd. Věkové třídy se liší u srnčí i jelení zvěře. Srnčí zvěř: I. věková třída 10 měsíců – 2 roky, II. věková třída 3 roky – 4 roky, III. věková třída 5 a více let. U jelení zvěře: I. věková třída 1 rok – 4 roky, II. věková třída 5let – 8 let, III. věková třída 9 a více let. Ke splnění cílů výzkumné části jsem pouţila následující postupy: a) Sledování struktury pozorovaných jedinců; b) Porovnání struktury honiteb na základě výsledků o sčítání zvěře a porovnání zvěře na základě skladby populace srnce obecného (Capreolus capreolus) a populace jelena lesního (Cervus elaphus); c) Sledování struktury mrtvých jedinců. Ad a) Z přímého pozorování z posedu byla zvěř porovnávána na základě velikosti a stavby stáda a počtu mláďat a pokud to vzdálenost dovolila, tak i podle velikosti paroţí. Zařazení do věkové třídy bylo jen přibliţné, záleţelo na vzdálenosti pozorované zvěře a bylo sděleno odborníkem, který chodil se mnou. Síla paroţí byla určena taktéţ na základě pozorování dalekohledem a opět záleţelo na pozorovací vzdálenosti. Struktura stáda byla sledována u jelení zvěře v podobě průměrného počtu mláďat na jednu samici. Byl také stanoven poměr pohlaví. Pro porovnání velikosti paroţí jelení zvěře jsem si stanovila pomocný index p. U špičáka p = 2, u vidláka p = 4, u šesteráka p = 6 (u jednostranného p = 5), u osmeráka p = 8 (u jednostranného p = 7), u desateráka p = 10 (u nepravidelného p = 9) a u dvanácteráka p = 12 (u nepravidelného p = 11). Byly spočítány průměrné indexy obou 8
honiteb a ty pak byly porovnány. Ad b) Výsledky o sčítání zvěře byly získány od správců honiteb z dokumentů Výsledky sčítání zvěře (Anonym, 2008), (Anonym, 2009). Z těchto výsledků byla spočítána hustota zvěře obou honiteb na stejnou jednotku plochy (1 ha), poměr pohlaví a počet mláďat na 1 samici. Ad c) Znaky u mrtvých jedinců byly porovnávány opět na základě dokumentů získaných od správců honiteb. Byly to Operativní evidence Lesní správy Hanušovice (Grepl, 2008), (Grepl, 2009), Operativní evidence Staroměstského sdružení (Minář, 2008), (Minář, 2009). Z poznatků získaných od správců byla zvěř porovnávána na základě hmotnosti střelených kusů, podle věkové třídy střelených kusů a byl porovnán počet odstřelených kusů s počtem kusů uhynulých (přirozená úmrtnost, úhyn na kolejích, nepříznivé ţivotní podmínky). Na základě porovnaných znaků byla potvrzena nebo vyvrácena stanovená hypotéza. V roce 2008 jsem v lese byla celkem 30krát, v roce 2009 jsem v lese byla celkem 24krát.
9
Tab. 1: Data pozorování
HONITBA BRANNÁ
4/08
5/08
6/08
7/08
8/08
9/08
10/08
11., 18.
10., 16.
14., 20.
27.
24.
12.,
3., 10.,
19., 27.
17.
12., 25.
24., 31.
21., 27.
22.
26.
9., 13.,
4., 11.,
26.
18.
4/09
5/09
6/09
7/09
8/09
9/09
10/09
11/09
17., 24.
8., 22.
11., 23.
23.
14.
9., 19.
3., 17.
-
18., 25.
1., 23.
13., 25.
24.
18.
12., 26.
10., 24.
-
HONITBA STAROM. SDRUŽ.
HONITBA BRANNÁ
11/08
7.
22.
HONITBA STAROM. SDRUŽ.
Ke splnění didaktické části jsem pouţila metodu přednášky a vysvětlování na téma srnčí a jelení zvěře – jejich tělesná stavba, ţivotní cyklus, determinace na základě nepřímého pozorování (podle trusu, stop, zvuku), chování, dále přímé pozorování v přírodě a práci s pre-testem a post-testem. Vypracovala jsem powerpointovou prezentaci, která ţáky seznamuje s tělesnou stavbou srnčí a jelení zvěře, s jejich ţivotních cyklem a chováním a moţnostmi nepřímého pozorování v přírodě v zimním období. Powerpointová prezentace je součástí přílohy na CD a její obsah je také uveden ve 3. kapitole diplomové práce. Rozpracování hodiny je také součástí této kapitoly. K ověření prvotních znalostí u ţáků jsem vytvořila pre-test (Příloha 3). K ověření získaných znalostí jsem vytvořila post-test (Příloha 4). Pre-test a post-test byly následně srovnány. Tím byla srovnána i úroveň nových znalostí ţáků.
10
Otázky v testech byly zaměřeny na 6 oblastí: 1) Zařazení srnčí a jelení zvěře do systému; 2) Srovnání srnčí a jelení zvěře s některými dalšími savci – rohy x parohy; 3) Tělesná stavba – rozdíly mezi samci a samicemi, mezi jelenem a srncem; 4) Etologie – chování v říji, březost (utajená), vysvětlení pojmů a zdůvodnění jevů; 5) Pobytové znaky; 6) Potrava a škodnost zvěře. Pro diskuzi jsem pouţila bakalářskou práci s názvem Vyhodnocení chovu zvěře ve vybraných honitbách oblasti chovu Jeseníky – východ (Gajdoš, 2009). Autor se v ní zabývá mimo jiné sčítáním a lovením srnčí i jelení zvěře ve 2 honitbách. Dále jsem se zde zaměřila na zjištění, kde se vyskytuje nejsilnější zvěř z hlediska trofejí.
11
3. Charakteristika Honitby Branná a Honitby Staroměstského sdružení 3.1. Struktura honiteb Struktura obou honiteb mi byla sdělena ústně (Grepl, ústní sdělení) nebo byla převzata z dokumentů Rozhodnutí o uznání honiteb (Boţovský, 2003) a Roční výkaz o honitbě, stavu a lovu zvěře (Anonym, 2008), (Anonym (2009). Honitba Branná se rozkládá na ploše 1928,0139 ha souvislých honebních pozemků. Z této plochy zabírá zemědělská půda 203 ha, lesní půda 1683 ha, vodní plocha 8 ha a ostatní pozemky pak 34 ha. Lesní plochy jsou tvořeny zejména smrkovým porostem. Stáří stromů v porostech se pohybují od nově vysazených stromků aţ po stromy staré 200 let. Ze sloţení honitby, kde největší plochu zaujímají lesní plochy, plynou pro zvěř určité ţivotní podmínky. Lze předpokládat, ţe v Honitbě Branná, která je situována ve vyšších nadmořských výškách, bude méně zdrojů potravy a v zimním období budou zhoršené podmínky pro pohyb zvěře. Naopak ale dostatek lesní plochy nabízí větší území pro úkryt. Honitba Staroměstského sdruţení se rozkládá na ploše 4016,252 ha honebních pozemků. Trvalý travní porost, který zde tvoří největší část, zaujímá 2452,33 ha plochy. Lesní porost zaujímá 1206,15 ha, orná půda 10,25 ha, vodní plocha 67,98 ha a ostatní pozemky 279,54 ha. Lesní porost je tvořen z 60 % stromy starými 50 aţ 70 let. Honitba Staroměstského sdruţení svou strukturou nabízí zvěři rozmanitější spektrum potravy, více moţností k pohybu, útočiště v zimním období, ale naopak zde nenajde tolik moţností k úkrytu.
3.2. Přírodní poměry Ze stejných charakteristických znaků mají obě honitby společný pedologický základ a s výjimkou části Honitby Branná, která spadá do vyšších nadmořských výšek, spadají do stejných klimatických oblastí. Odlišné mají geologické podloţí. 3.2.1. Topografie Majitelem obou honiteb jsou Lesy České republiky a spadají pod Lesní správu
12
Hanušovice. Honitba Branná Název honitby je stanoven podle obce, kolem které se především rozkládá, podle obce Branná. Tato oblast spadá pod Olomoucký kraj, menší část se nachází v okrese Jeseník, větší část pak v okrese Šumperk. Honitba Branná spadá do stejnojmenného katastru, který je vyplněn Branenskou vrchovinou. Jeho osou je údolí řeky Branné a Černého potoka. Tímto údolím vede ţelezniční trať a silnice z Hanušovic do Jeseníku. Průměrná nadmořská výška obce je 633 m (Melzer, Schulz a kol., 1993). Honitba Branná spadá do podhůří Hrubého Jesení ku a její nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 500 m – 1200 m (Grepl, ústní sdělení). Hranice honitby jsou podle dokumentu Rozhodnutí o uznání honitby následující: Výchozím bodem je styk státní silnice II. třídy vedoucí z Ostruţné do Ramzové s říčkou Branná. Z tohoto místa hranice vede po silnici do osady Ramzová, kde končí na křiţovatce s místní komunikací vedoucí k lanové dráze Ramzová – Šerák. Hranice dále vede po trase lanové dráhy na konečnou stanici, odtud pokračuje po hraničním průseku mezi Lesní správou Hanušovice a Lesní správou Javorník aţ na vrchol Šeráku. Z vrcholu Šeráku vede hraničním průsekem mezi Lesní správou Hanušovice a Lesní správou Jeseník na Trojmezí a z něho vede po hraničním průseku mezi Lesní správou Hanušovice a Lesní správou Loučná aţ k Hašové chatě. Odtud vede SV směrem po lesní cestě k říčce Hučava a po jejím toku k Volské louce. Odtud hranice pokračuje po hraničním průseku mezi revíry Branná a Františkov. Odtud po malém vodním toku k chatě Geodézie a od chaty hranice vede po lesní cestě na křiţovatku cest U Mlýna, kde odbočuje na asfaltovou cestu ve směru do Františkova. Tato cesta vede po mezi dolů západním směrem na asfaltovou cestu Branná – Přední Aloisof, po ní jde 200 m na sever a stáčí se na elektrovod, po kterém vede aţ na styk elektrovodu s říčkou Branná. Po té pokračuje proti proudu řeky aţ do Ostruţné a končí ve výchozím bodu (viz. Příloha 1). Honitba Staroměstského sdruţení Honitba Staroměstského sdruţení dostala svůj název podle jejích vlastníků, podle
13
Staroměstského sdruţení. Honitba spadá pod Olomoucký kraj a celá se nachází v šumperském okrese, kolem obce Staré Město pod Sněţníkem. Honební pozemky této honitby spadají do katastrálních území Hynčice pod Sušinou, Kunčice, Staré Město pod Sněţníkem, Chrastice, Velké Vrbno, Malé Vrbno, Nová Seninka, Stříbrnice a Šléglov (Boţovský, 2003). Obec Staré Město pod Sněţníkem spadá do stejnojmenného katastru. Kotlina, v jejímţ centru je Staré Město poloţeno, je lemována na západě masívem Králického Sněţníku, na severu Travenskou hornatinou, na východě a na jihu Branenskou vrchovinou. Její severojiţní osou je řeka Krupá, jejímţ údolím vede trať i silnice ze Starého Města do Hanušovic. Střední nadmořská výška obce je 538 m (Melzer, Schulz a kol., 1993). Honitba se rozkládá v podhůří Králického Sněţníku a její nadmořská výška je 500 – 650 m (Grepl, ústní sdělení). Hranice Honitby Staroměstského sdruţení začíná na mostu okresní silnice Hanušovice – Staré Město přes Prudký potok a pokračuje proti proudu prudkého potoka aţ po most pod Bystřinskými hájenkami. Odtud hranice pokračuje po odvozní cestě k lesní školce, vede kolem jejího plotu na vývozní cestu, po této jde k odvozní cestě Hynčická, po ní pokračuje na sever k osadě Hynčice pod Sušinou a po místní komunikaci vede ke křiţovatce u Strakových školek. Odtud jde po okraji lesa k bezejmennému potoku a po proudu tohoto potoka vede do Stříbrnic k chatě Babeta, odtud pokračuje na státní silnici. Potom jde asi 200 m západním směrem a odbočuje nad hájenkou č. p. 9 severním směrem na mez, po které vede ke kapličce za obcí Seninka. Od kapličky vede východním směrem vývozní cestou překračující potok aţ na okraj luk, dále pokračuje polní cestou na lesní cestu. Po této vede jihovýchodním směrem na křiţovatku turistických značek (červená a ţlutá), odtud jde na jih k rekreačnímu zařízení Junior. Od Junioru schází na státní silnici z Kunčic. Po státní silnici vede směrem ke Kunčicím k mostu, kde se lomí na východ a pokračuje po okraji lesa k lesní cestě do Andělského údolí. Od této cesty uhýbá na jih a po okraji lesa jde na vývozní cestu z Kunčic na Starý kopec, po které přetíná Andělské údolí a dále pokračuje okrajem lesa přes louku na asfaltovou polní cestu vedoucí na křiţovatku nad lomem Konstantin a po této cestě vede do Velkého Vrbna na státní silnici nad místo zvané U spálené lípy. Odtud pokračuje směrem jiţním po státní silnici osadou Velké Vrbno k osadě Malé Vrbno. Pod Medvědí roklí opouští státní silnici a odbočuje východním směrem na vývozní cestu do Medvědí rokle. Po této cestě vychází na okraji lesa a dále pokračuje asi 40 m polní cestou vedoucí ke Kronfelzovu, kde se lomí jiţním směrem a pokračuje polní cestou, které posléze přechází na
14
asfaltovou komunikaci vedoucí ke kapličce, kde se stáčí doleva k obci Šléglov. Z této silnice odbočuje vpravo polní cestou vedoucí na Dvorský vrch. Odtud pokračuje po mezi na polní cestu Vikantice – Staré Město a po asi 200 m odbočuje vpravo po potoku do lesa s názvem Krokeraj. Nad sněţnými jamami u mostku přes potok přechází na lesní cestu, po které pokračuje aţ na státní silnici Hanušovice – Staré Město. Odtud po silnici směrem k Hanušovicím aţ na mostek přes Prudký potok u odbočky z této silnice na Vysoké Ţibřidovice (Boţovský, 2003).
3.2.2. Geomorfologie Z hlediska geomorfologického členění patří pozorované území Honitby Branná do těchto jednotek: Provincie: Česká vysočina Subprovincie: Krkonošsko-jesenická subprovincie Oblast: : Celek:
Jesenická oblast Hanušovická vrchovina, Hrubý Jeseník
Podcelek: Okrsek:
Branenská vrchovina Červenopotoční kotlina;
Honitba Staroměstského sdruţení do těchto jednotek: Provincie: Česká vysočina Subprovincie: Krkonošsko-jesenická subprovincie Oblast: : Celek:
Jesenická oblast Hanušovická vrchovina
Podcelek: Okrsek:
Branenská vrchovina Staroměstská kotlina.
15
Geomorfologické členění bylo převzato z internetového zdroje www.trasovnik.cz. Podle Textové části LHP Lesů ČR, s. p., Lesní správy Hanušovice (platnost 1.1.2005-31.12.2014) se celé území Lesní správy Hanušovice rozkládá v oblasti Krkonošskojesenické soustavy Českého masívu. Dominuje zde především oblast Jesenická, pouze malá část na západě zasahuje do oblasti Orlické. Z Jesenické oblasti do území Lesní správy Hanušovice zasahují geomorfologické celky Hanušovická vrchovina, Králický Sněţník, Rychlebské hory a Hrubý Jeseník. Hanušovická vrchovina a její geomorfologický podcelek Branenská vrchovina se rozprostírá ve střední a jiţní části Lesní správy Hanušovice. Nejvyšším bodem je Holý vrch (850 m n. m.). Geomorfologický celek je samostatným a dále se nedělícím celkem. Zaujímá severozápadní část území a výškově kulminuje na vrcholu Králického Sněţníku (1424 m n. m.).
Z geomorfologického
celku
Rychlebské
hory
zasahuje
do
oblasti
podcelek
Hornolipovská hornatina. Dominuje jí nejvyšší vrchol Rychlebských hor Smrk (1125 m n. m.). Geomorfologický celek Hrubý Jeseník je na území Lesní správy Hanušovice reprezentován podcelkem Keprnická hornatina, jíţ dominuje Keprník (1424 m n. m.) (Kolektiv, 2004).
3.2.3. Geologie Oblast Honitby Branná s podhůřím Hrubého Jeseníku je tvořena geologickým podkladem silezika (Melzer, Schulz, 1993). Vlastní zájmové území, vymezené hranicí CHKO Jeseníky, budují niţší geologické jednotky, vyčleněné podle dosavadní geologické rajonizace silezika následovně: keprnická klenba zóna Branné desenská klenba pásmo vrbenské skupiny rejvízská oblast andělskohorské souvrství kulmu Nízkého Jeseníku
16
jesenický a sobotínský amfibolitový masív ţulovský masív (pluton) (www.jeseniky.ochranaprirody.cz). Zóna Branné lemuje západní okraj keprnické klenby a vystupuje v podloţí ramzovské linie. Jsou v ní vyčleňovány tři oddíly: spodní, tvořící devonský plášť keprnické klenby. Jedná se především o fylity s vloţkami vápenců, laminované křemence a horniny původně drobového charakteru střední kvarcitový, kde převaţují křemence a velmi čisté krystalické vápence svrchní, k němuţ jsou přiřazovány chloritické a aktinolitické břidlice, amfibolity,
drobové
břidlice,
kvarcity
a
kvarcitový
konglomerát
(www.jeseniky.ochranaprirody.cz). V tzv. klenbách vycházejí velmi staré, starohorní horniny. Jde např. o keprnickou rulu, svory a erlány. Zóna Branné je devonského stáří. Význačné jsou pro ni výskyty vápenců (Melzer, Schulz, 1993). Oblast
Honitby
Staroměstského
sdruţení
je
budována
orlicko-kladským
krystalinikem spolu se staroměstským krystalinikem. Obě jednotky jsou tvořeny silně metamorfovanými horninami, kterým se připisuje starohorní stáří. Na východě jsou horniny staroměstského krystalinika nasunuty na silesikum. V orlicko-kladském krystaliniku převládají světlé a růţové ruly a svory. Staroměstské krystalinikum je horninově pestřejší, kromě svorů se v něm uplatňují i amfibolity a je v něm celé řada výchozů hadce. Uprostřed jednotky vycházejí i horniny vyvřelé (Melzer, Schulz, 1993). Na obr. 1a, je geologická mapka, na které jsou přibliţně vyznačeny geologické oblasti obou honiteb. Na obr. 1b je legenda k mapce. Mapka mi byla poskytnuta Lesní správou Hanušovice.
17
Obr. 1a: Geologická mapka lesní správy Hanušovice (Kolektiv, 2004)
18
Obr. 1b: Legenda ke geologické mapce lesní správy Hanušovice (Kolektiv, 2004)
19
3.2.4. Pedologie Půdní pokryv je v obou honitbách shodný. Na většině ploch se půdní podmínky v lesních porostech odvíjejí od půdotvorného substrátu. V závislosti na charakteru substrátu a na reliéfu terénu se vyvinula mozaika nasycených a nenasycených hnědých půd – kambizemí (Kolektiv, 2004). V niţších vegetačních stupních je půda převáţně středně hluboká aţ hluboká, písčitohlinitá aţ hlinitopísčitá. Obsah skeletu je 40 – 50 %, půda je čerstvě vlhká, vysychavá (Kolektiv, 2004). Ve vyšších polohách přecházejí kyselé hnědé půdy v humusový podzol (Kolektiv, 2004). Na vlhkých stanovištích a podél toků se ve sníţeninách vyskytuje pseudoglejová kambizem. Příčinou přechodného zamokření je buď zrnitostní sloţení půdy a její horší propustnost pro vodu nebo plochý aţ pokleslý tvar terénu s vysokou hladinou přídatné vody v půdě. Půda je převáţně kyselá (Kolektiv, 2004).
3.2.5. Hydrologie Vody z převáţné části území Lesní správy Hanušovice jsou odváděny řekou Moravou a jejími významnými přítoky, řekou Brannou a Krupou (Kolektiv, 2004). Řeka Branná je hlavní řekou protékající Honitbou Branná, řeka Krupá je hlavní řekou odvádějící vody z Honitby Staroměstského sdruţení. Řeka Branná pramení v Hrubém Jeseníku na západním svahu Keprníku. Teče nejprve směrem západním, po přítoku Černého potoka směrem jihozápadním aţ do Hanušovic, kde se zleva vlévá do Moravy (www.infoglobe.cz). Je jejím levým přítokem. Odvádí vody z oblasti Ostruţné, Branné a Nových Losin (Kolektiv, 2004). Pravostrannými přítoky řeky Branné jsou Černý potok, Ostruţinka, Brusný potok, Staříč a Hanušovský potok. Levostrannými přítoky jsoun Klepáčský potok, Hučava, Novolosinský potok, Sklená voda, Pekařovský potok a Potůčník (www.mapy.cz). Řeka Krupá je taktéţ levostranným přítokem Moravy. Pramení v Kladském sedle a 20
odvádí vody z východních svahů masívu Králického Sněţníku a z oblasti Staroměstska. Pravostrannými přítoky Krupé jsou Zrcadlový potok, Seninka, Stříbrnický potok, Štěpánovský potok, Chrastický potok a Prudký potok. Mezi levostranné přítoky patří Kunčický potok, Vrbenský potok, Hajmrlovský potok a Bystřina (www.mapy.cz).
3.2.6. Klimatické poměry Klimatické poměry jsou charakterizovány především klimatickými oblastmi. Území Lesní správy Hanušovice zaujímají oblasti chladné – CH4, CH6, CH7 (Kolektiv, 2004). Chladné oblasti zahrnují území přeshující nadmořskou výšku 500 m (Melzer, Schulz, 1993). CH4 - léto velmi krátké, chladné a vlhké, přechodné období velmi dlouhé s chladným jarem a mírně chladným podzimem, zima velmi dlouhá, velmi chladná, vlhká s velmi dlouhým trváním sněhové pokrývky (www.jeseniky.ochranaprirody.cz). CH6 - léto je velmi krátké aţ krátké, mírně chladné, vlhké aţ velmi vlhké, přechodné období dlouhé s chladným jarem a mírně chladným podzimem, zima je velmi dlouhá, mírně chladná, vlhká s dlouhým trváním sněhové pokrývky (www.jeseniky.ochranaprirody.cz). CH7 - velmi krátké aţ krátké léto, mírně chladné a vlhké, přechodné období je dlouhé, mírně chladné jaro a mírný podzim. Zima je dlouhá, mírná, mírně vlhká s dlouhým trváním sněhové pokrývky (www.jeseniky.ochranaprirody.cz). Honitba Branná se nachází v klimatických oblastech CH4, CH6 i CH7. Honitba Staroměstského sdruţení se nachází v klimatických oblastech CH6 a CH7. V tab. 2 jsou uvedeny charakteristiky jednotlivých oblastí.
21
Tab. 2: Klimatické charakteristiky jednotlivých oblastí (Kolektiv, 2004) CH4
CH6
CH7
0-20
10-30
10-30
Počet dnů s průměr. tepl. ≥ 10 oC
80-120
120-140
120-140
Počet mrazových dnů
160-180
140-160
140-160
60-70
60-70
50-60
-6 aţ -7
-4 aţ -5
-3 aţ -4
12-14
14-15
15-16
Prům. teplota v dubnu (oC)
2-4
2-4
4-6
Prům. teplota v říjnu (oC)
4-5
5-6
6-7
120-140
140-160
120-130
Sráţkový úhrn ve veget. období (mm) 600-700
600-700
500-600
Sráţkový úhrn v zimním ob. (mm)
400-500
400-500
350-400
Počet dnů se sněhovou pokrývkou
140-160
120-140
100-120
Počet dnů zamračených
130-150
150-160
150-160
30-40
40-50
40-50
Počet letních dnů
Počet ledových dnů Prům. teplota v lednu (oC) Prům. teplota v červenci (oC)
Prům. poč. dnů se sráţkami ≥ 1mm
Počet dnů jasných
3.2.7. Biogeografie Fytogeografie Obě honitby spadají do fytogeografické oblasti mezofytika. Pouze vrcholové části Honitby Branná zasahují do oblasti oreofytika. Oblast mezofytika je zde zastoupena fytogeografickým okresem Hanušovicko-rychlebská vrchovina, podokresem Hanušovická vrchovina (73b). Oreofytikum je zastoupeno okresem Hrubý Jeseník (97), ovšem pouze jeho západními okraji. Obr. 2 zobrazuje mapku šumperského a jesenického okresu s jeho fytogeografickými oblastmi a jejich okresy (Melzer, Schulz, 1993).
22
Obr. 2: Hranice fytogeografických oblastí (Melzer, Schulz, 1993) Převáţnou část studovaného území by měly tvořit bučiny, a to jak květnaté, tak i acidofilní. Na prudkých svazích je moţno očekávat suťové lesy. Okrajově do bioregionu zasahují i dubohabřiny (Culek a kol., 1996). Ve skutečnosti se na většině zalesněné části vyskytují spíše smrkové porosty, občas porosty smíšené s bukovými. V okrese Hanušovické vrchoviny převaţují běţné mezofytní druhy částečně kopcovitého a převáţně podhorského vegetačního stupně (Melzer, Schulz, 1993). Květena území je nepříliš bohatá, je tvořena především středoevropskými mezofyly. Z typicky horských druhů by na území mé zájmové oblasti mohly zasahovat např. následující druhy: pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius), vrba slezská (Salix silesiaca). Na vápence
23
jsou vázány např. vítod chocholatý (Polygala comosa), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) a měkčilka jednolistá (Malaxis monophyllos). Okrajově sem zasahují i méně náročné termofyty, např. čekánek obecný (Colymbada scabiosa) a šalvěj luční (Salvia pratensis). Do území vzácně zasahuje i ostřice tlapkatá (Carex pediformis). Význačnými druhy jsou rovněţ bledule jarní (Leucojum vernum), přeslička luční (Equisetum pratense) a rozrazil horský (Veronica montana) (Hudec, Novák a kol., 1997). Z běţnějších druhů zde roste kopytník evropský (Asarum europaeum), bukvice lékařská (Betonica officinalis), konvalinka vonná (Convallaria majalis), ţindava evropská (Sanicula europaea), břečťan popínavý (Hedera helix), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), osladič obecný (Polypodium vulgare), sleziník zední (Asplenium ruta-muraria) a sleziník červený (Asplenium trichomanes) (Melzer, Schulz, 1993). Fytogeografický okres Hrubý Jeseník je v Honitbě Branná zastoupený pouze velice okrajově, proto ho nebudu v rámci fytogeografie charakterizovat.
Zoogeografie Převaţuje podhorská fauna, ovlivněná sousedícím horský Jesenickým bioregionem. Tekoucí vody patří převáţně do pstruhového pásma. Aspekt černomořského povodí je patrný ve výskytu mihule ukrajinské. Mezi významné druhy savců patří např. jeţek východní (Erinaceus concolor), plch lesní (Dryomys nitedula), myšice temnopásá (Apodemus agrarius), jelen lesní (Cervus elaphus), srnec obecný (Capreolus capreolus), netopýr brvitý (Myotis emarginatus) nebo netopýr severní (Eptesicus nilssoni). Z ptáků jsou to tetřívek obecný (Tetrao tetrix), lejsek malý (Ficedula parva) a ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes). Mezi významné obojţivelníky patří mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Na území se také vyskytuje kromě mihule ukrajinské (Eudontomyzon mariae) také mihule potoční (Lampetra planeri). Z měkkýšů zde ţije např. zdobena tečkovaná (Itala ornata) (Culek a kol., 1996). Na území obou honiteb se vyskytují shodné ţivočišné druhy. Pouze ve vyšších polohách Honitby Branná to mohou být někteří významní ţivočichové horských poloh z třídy savců, jako je např. kamzík horský (Rupicapra rupicapra), muflon (Ovis musimon), rys ostrovid (Lynx lynx) nebo vlk obecný (Canis lupus) (Melzer, Schulz, 1993).
24
25
4. Charakteristika srnčí a jelení zvěře 4.1. Systémové zařazení KMEN: STRUNATCI (CHORDATA) Podkmen: Obratlovci (Vertebrata) TŘÍDA: SAVCI (MAMMALIA) Podtřída: Ţivorodí (Theria) NADŘÁD: PLACENTÁLOVÉ (PLACENTALIA) Řád: Sudokopytníci (Artiodactyla) Podřád: Přeţvýkaví (Rumunantia) ČELEĎ: JELENOVITÍ (CERVIDAE) Druh: Srnec obecný (Capreolus capreolus) Druh: Jelen lesní (Cervus elaphus) Systém byl převzat ze Zoologie obratlovců (Gaisler, Zima, 2007).
4.2. Savci (Mammalia) 4.2.1. Obecné znaky Savci jsou nejdokonaleji vyvinutí ţivočichové. Jejich původ bychom mohli hledat jiţ na konci prvohor (v permu) a na začátku druhohor (v triasu). Tělo mají zpevněné vnitřní kostrou. Jde o ţivočichy teplokrevné mající stálou tělesnou teplotu (Bouchner, 1972). Dokonalý rozvoj mozku spolu s teplokrevností a embryonální fází ontogenetického vývoje v těle matky představují nejvyšší vývojový pokrok (Hanzák, Veselovský, 1965). Latinský název získala tato třída obratlovců podle latinského slova mamme, coţ v překladu znamená mléčné ţlázy (Pelikán a kol., 1979). Tělo savců je kryto kůţí se speciální termoizolační vrstvou, tj. srstí, která se skládá z jednotlivých chlupů. Chlupy mohou vytvářet různé modifikace, např. hmatové chlupy, osiny, ostny atd. (Červený a kol., 2003).
26
S efektivnějším získáváním potravy je spojen rozvoj specializovaného chrupu, vývoj dolní čelisti a vznik druhotného čelistního kloubu (tj. spojení dolní čelisti s neurokraniem) (Červený a kol., 2003). Zuby savců jsou tvarově a funkčně rozlišené na řezáky (incisivi), špičáky (canini), zuby třenové (premolares) a stoličky (molares). Takový chrup se nazývá heterodontní (Rosypal a kol., 2003). U savců se rozvinul i účinnější alveolární typ plic a vznikla svalnatá bránice, která se podílí na dýchacích pohybech. Zdokonalil se i systém krevního oběhu spolu s rozvojem levého aortálního oblouku a vznikly i malé, bezjaderné červené krvinky (Červený a kol., 2003). Také došlo k rozvoji smyslových orgánů, zejména čichového orgánu a vytvoření chuťových pohárků. Nejvyššího stupně rozvoje dosáhl rovnováţně-sluchový orgán savců. Jedinečnou morfologickou adaptací jsou tři sluchové kůstky ve středním uchu – kladívko, kovadlinka, třmínek – a vnější ucho opatřené boltcem. Vnitřní ucho plní funkci jak sluchového, tak rovnováţného orgánu (Červený a kol., 2003). Značný vývoj koţních ţláz se stal předpokladem pro jejich uplatnění v termoregulaci (potní ţlázy), v sociální komunikaci (pachové ţlázy), ale především ve výţivě mláďat mateřským mlékem (mléčné ţlázy) (Červený a kol., 2003). Všichni naši savci, tedy i jelenovitá zvěř, jsou ţivorodí. Zárodek se vyvíjí v těle matky a samice rodí ţivá mláďata. V embryonální a fetálním období jsou mláďata vyţivována placentou, proto jde o savce placentální. Péče o potomstvo nekončí jejich narozením. Samice a někdy i samci se o mladé starají i po narození a přispívají tak ke zdokonalení vrozeného chování mláďat o chování naučené (Pelikán a kol., 1979). Srnčí i jelení zvěř patří mezi savce, kteří se v myslivecké terminologii nazývají zvěří srstnatou. Vzhled zvěře srstnaté je různorodý podle způsobů adaptace na ţivotní podmínky. Obecně je tělo členěno na hlavu, krk, trup, dva páry končetin a ocas. Osu těla i celé kostry tvoří páteř sloţená z obratlů. Na hrudní obratle přisedají ţebra tvořící hrudní koš. Končetiny jsou ke kostře připojeny lopatkovým a pánevním pletencem. Původně byly pětiprsté, ale během vývoje došlo u některých skupin savců k redukci prstů nebo k přeměně rohovitých drápů v kopyta. Kopytníci patří mezi prstochodce. To znamená, ţe našlapují na prsty, v jejich případě na přeměněná kopyta (Červený a kol., 2003). Jelenovití se člení na 2 skupiny. Na Plesiometacarpalia, kam patří např. jelen evropský (Cervus elaphus), sika východní (Cervus 27
nippon) nebo daněk skvrnitý (Dama dama), kteří mají zachovány horní (proximální) části zápěstních kůstek a na Telemetacarpalia, kteří mají zachovány spodní (distální) části zápěstních kůstek. Do této skupina patří např. srnec obecný (Capreolus capreolus), jelenec virginský (Odocoileus virginianus) nebo los evropský (Alces alces) (Forst, 1975). Na kostru jako na základní stavební jednotku těla se upíná kosterní svalstvo, které tvoří rozhodující část hmotnosti savců a u zvěře je označováno jako zvěřina (Červený a kol., 2003).
4.2.2. Rozmnožování a etologie srstnaté zvěře Doba, kdy se savci páří, se nazývá říje. U většiny našich druhů je tato říje jen jednou v roce. Tyto druhy se nazývají monoestrické. Mezi takové patří např. jelen lesní. Druhy, které vstupují do říje vícekrát za rok, se nazývají polyestrické. Mezi takové patří např. veverka obecná (Sciurus vulgaris), vzácně i srnec obecný (Capreolus capreolus). Březost je doba od oplození do narození mláděte. Doba říje souvisí s dobou ovulace u samic a je načasována tak, aby se mláďata rodila do potravně příznivého období. Pokud je však říje mimo tuto dobu a mláďata by se narodila do nepříznivých podmínek, vyvinul se u samic mechanismus utajené (latentní) březosti, který prodluţuje období březosti zastavením zárodečného vývoje ve stadiu blastocyty. Vajíčko v tomto stadiu zůstává i několik měsíců a teprve s nástupem příznivého období dojde k implantaci a k následnému embryonálnímu vývoji. Latentní březost je typická pro srnce (Červený a kol., 2003). Narozená mláďata savců se rodí buď slepá, holá a hluchá, taková se nazývají nidikolní (jeţek, králík), nebo uţ vidí, jsou osrstěná, slyší a samostatně se pohybují, taková se nazývají nidifugní (srnec, jelen) (Červený a kol., 2003). Pro srstnatou zvěř jsou charakteristické vysoce specializované projevy adaptivního chování. Základem těchto projevů jsou instinktivní mechanismy. Zvěř má moţnosti vzájemné komunikace pomocí optických, zvukových a pachových signálů, na jejímţ základě vytváří hierarchicky organizované skupiny, označuje svá teritoria nebo informuje ostatní ţivočichy o nebezpečí (Červený a kol., 2003). Sociální vztahy uvnitř populace vedou k vytváření domovských okrsků jedinců, rodin nebo stád, které zvěři poskytují především základní existenční moţnosti, jako jsou 28
bezpečné úkryty, potrava apod. Část domovského okrsku, která bývá bráněna proti příslušníkům stejného druhu nebo stejného pohlaví, se nazývá teritorium. Teritoriální chování se však omezuje pouze na období říje (Červený a kol., 2003).
4.2.3. Rohy a parohy Roh tvoří kostěné jádro a vrchní rohovina - tvrdá tkáň, která nesouvisí s kostrou, ale je spíš látkou podobnou nehtům (www.huntingexperience.org). Vyrůstají na kostěném podkladu rohových výběţků čelní kosti. Povrch rohových výběţků je rozbrázděn četnými otvory, kterými procházejí cévy přivádějící krev a ţiviny do škáry. Škára pokrývá celé rohové výběţky, srůstá s okosticí a na svém povrchu produkuje rohovinu. Rohovina se postupně vrství v podobě rohových pouzder, která se zpravidla označují jako toulce. Rohy neustále dorůstají, takţe se na nich vytvářejí prstence, podle nichţ se dá určit věk zvířete. Rohy narůstají obvykle samcům i samicím. Rohy má například kamzík horský (Rupicapra rupicapra), tur domácí (Bos primigenius f. taurus) nebo koza domácí (Capra aegagrus hircus) (Červený a kol., 2003). Jeleni, losi a sobi mají parohy (obr. 3a, 3b). Jsou to pevné kostěné útvary, které se obvykle větví a tvoří výsady (www.huntingexperience.org). Vyrůstají z násadců čelní kosti, jimţ se říká pučnice. Vývin parohů je fyziologický proces, související s hormonální aktivitou pohlavních orgánů samců. Jde především o hormon testosteron a hormony produkované hypofýzou. Na pučnicích vyrůstá lodyha parohu obalená kůţí (tzv. lýčí), pod niţ dodávají cévy do měkké parohové hmoty potřebné vápenné soli. Ukládáním vápna paroh postupně ztvrdne, přívod stavebních látek krví postupně ustane, kůţe na parohu odumře a zvěř si ji o strom odstraní (tzv. vytloukáním) (Červený a kol., 2003). Po skončení sezónní pohlavní aktivity se zastaví i přívod výţivných látek do parohu a ten se na rozhraní mezi pučnicí a růţí naruší a odlomí se. Tento jev se nazývá shazování parohů. Na místě odlomení se na pučnici následně vytvoří z okostice polštářek měkké tkáně, která ránu zacelí a je základem nového parohu. Při hormonální poruše produkce testosteronu způsobené nedostatečnou funkcí varlat nedochází k cyklickému shazování paroţí, ale naopak k jeho růstu a bujení. Samci jej nevytloukají, takţe je neustále v lýčí. Takové paroţí se nazývá paruka. Mezi další anomálie patří dvojité paroţí nebo samci bez paroţí (Červený a kol., 2003). Kastrovaným jelenům paroţí nikdy znovu nenaroste (Darwin, 2005). Parohy vyrůstají 29
obvykle pouze samcům (aţ na samici soba polárního). Mezi parohaté savce patří např. jelen lesní (Cervus elaphus), srnec obecný (Capreolus capreolus) nebo sob polární () (Červený a kol, 2003).
Obr. 3a: Popis paroţí srnce obecného
Obr. 3b: Popis paroţí jelena lesního
(orig. Ivana Baďurová)
(orig. Ivana Baďurová)
Hlavní rozdíly mezi rohy a parohy jsou tedy následující: rohy jsou z rohoviny (tedy derivát kůţe), parohy jsou kostěné; rohy jsou duté, parohy plné; rohy jsou bez výsad, parohy mají výsady, rohy většinou narůstají i samicím, parohy většinou jen samcům; rohy jsou trvalé, parohy se kaţdý rok mění (Červený a kol., 2003).
30
4.3. Srnec obecný (Capreolus capreolus)
Obr. 4: Srnec obecný (Capreolus capreolus) (www.naturfoto.cz) Srnec obecný je naší nejběţnější spárkatou zvěří a zároveň je také nejmenším zástupcem evropské jelenovité zvěře. Areál jeho rozšíření zahrnuje téměř celou Evropu a mnohé oblasti Asie i severní Afriky. Původně byl obyvatelem stepí a lesostepí, dnes se vyskytuje ve větším počtu především v otevřené krajině s menšími lesíky, křovinami a poli. Díky své přizpůsobivosti ale ţije od obhospodařované krajiny níţin aţ po horské oblasti se souvislými lesy (Červený a kol., 2003). V zemědělských oblastech ţije po většinu roku na polích ve stádech, samotářsky pak obývá výše poloţené oblasti lesů (Anděra, 2003). V celé České republice se vykytuje asi 250 000 kusů srnčí zvěře (Hudec a kol., 2007). U srnčí zvěře rozeznáváme podle pohlaví samce – srnce a samici – srnu. Mládě se nazývá srnče (Hendrych, 1959).
4.3.1. Vzhled srnčí zvěře Tělo srnce obecného měří od 90 do 140 cm, výška v kohoutku je 90 cm a váţí 15 – 30 kg. Velikostní rozdíl mezi srnou a srncem není nijak výrazný (Forst a kol., 1975). Má velmi krátký ocas ukrytý v srsti (Bouchner, 1972). Nápadné jsou tmavé pachové kartáčky na vnější straně končetin pod patami (Hendrych, 1959). Letní zbarvení srsti je červenohnědé, zimní šedohnědé. Srnčata jsou do věku 2 měsíců skvrnitá (Červený a kol., 2003). Běţným typem srnčího paroţí je srnec šesterák, u něhoţ se na jednom parohu vyskytují jen 3 výsady. Osmeráci či desateráci jsou mezi srnci velice vzácní (Bouchner 2003).
31
Srnec i v době, kdy nenosí paroţí, se od srny liší kratší obličejovou částí. Kolem pohlavního údu má prodlouţenou srst, tzv. střapec. Obřitek (světlé zbarvení kolem řitního otvoru) je menší neţ u srny a má okrouhlý tvar (Forst a kol., 1975). U srny má srdčitý tvar (Hudec a kol., 2007). V zimě je obřitek srny naspodu nápadný štětkou delší srsti kolem pohlavního údu se ţlutou skvrnou od moči, tzv. zástěrkou (Hendrych, 1959).
4.3.2. Určování stáří srnčí zvěře Samci srnčí zvěře jsou podle věku děleni do tří věkových tříd. I. věková třída (1 - 2 roky), II. věková třída (3 - 4 roky) a III. věková třída (5 a více let). Do jednoho roku se samec nazývá srnečkem (Klemsa, ústní sdělení). U ţivé pozorované zvěře se dá věk určit podle tělesné stavby, podle drţení těla a zbarvení srsti, u srnců podle počtu výsad, to však můţe být zavádějící (Forst a kol., 1975). Mladý srnec má vzpřímenou postavu. Zdánlivě velmi dlouhý, štíhlý krk nese úzce klínovitou hlavu. Končetiny se zdají dlouhé, protoţe břicho je vtaţené (Forst a kol., 1975). Chováním je mladý srnec skotačivý, důvěřivý a nezkušený. Tříletý srnec má vztyčenou hlavu, často ji vyhazuje nahoru, je lekavý a nedůvěřivý (Hendrych, 1959). Středně starý srnec má hranatější postavu s celým hřbetem přímým, krk se zdá být kratší a silnější, končetiny jsou úměrné postavě. U starých srnců je hřbet vodorovný, někdy trochu vyšší v kohoutku, krk je nápadně silný. Břicho začíná být svislé, takţe končetiny se zdají být krátké (Forst a kol., 1975). Přestárlý srnec je opatrný samotář, který velmi dlouho jistí, neţ vystoupí z úkrytu. Je lenivý, málo hrabankuje a často se paství i za dne (Hendrych, 1959). Mladá srna je velmi ţivá, stále pohyblivá a velmi zvědavá. Zpravidla v červnu je jiţ přebarvená a je první, kdo se odlučuje od srnčí rodiny. Dospělá srna je zaoblenější a plnoštíhlá, v červnu vodí srnčata a je nepřebarvená. Jinak je klidná, nelekavá, ale nedůvěřivá. Přestárlá srna má dlouhý a tenký krk, široké čelo, je hubená a má spíše hranatý obrys. Ţije více skrytě, je lenivější a nedůvěřivější (Hendrych, 1959). Obr. 5 ukazuje porovnání stáří srnčí zvěře podle stavby těla.
32
Obr. 5: Odhad stáří ţivé srnčí zvěře podle tělesné stavby (Forst a kol., 1975) U ulovené zvěře určíme stáří nejspolehlivěji podle chrupu spodní čelisti. Srnčata mají na konci prvního roku ţivota neúplný chrup, tj. kromě mléčného chrupu mají jiţ vyvinutou první (M1) nebo i druhou (M2) trvalou stoličku. Ve druhém roce ţivota dochází k výměně třenových zubů (P1, P2, P3) a současně i k růstu poslední stoličky (M3). Vţdy je třeba kontrolovat první třenový zub, mléčný je trojdílný, trvalý dvojdílný. Ve stáří 13 – 15 měsíců má srnčí zvěř jiţ trvalý chrup. Starší zvěř lze určit pouze odhadem opotřebení chrupu, zejména stoliček v levé spodní čelisti (Forst a kol., 1975). Ostatní určovací znaky stáří, jako např. síla a výška pučnic, šířka a znatelnost lebečního švu, šířka a délka nosních kostí, postavení růţí, rozmístění hmoty paroţí nebo kostnatění štítné chrupavky v hrtanu, nejsou vţdy spolehlivé (Forst a kol., 1975).
33
4.3.3. Biologie srnčí zvěře Ze smyslů má srnec obecný velmi dobrý sluch a čich. Zrak je poměrně slabý, ovšem dobře rozlišuje pohyb (Forst a kol., 1975). Důleţitou roli v biologii srnčí zvěře, stejně jako u všech jelenovitých, mají pachové ţlázy. Zanechávají pachové stopy, které zvěř čichem vnímá a dovídá se tak o jedincích opačného pohlaví. Srnci mají mezi kopýtky na zadních nohou ţlázy meziprstní, které zanechávají velmi výrazně páchnoucí sekret (Hanzák, Veselovský, 1975). Ve srovnání s jelení zvěří jsou meziprstní ţlázy silněji vyvinuty, takţe pachová stopa srnčí zvěře je výraznější. Sezónně činné čelní ţlázy, které má srnec před a mezi pučnicemi, slouţí ke značkování srncova teritoria, které si hájí. U srny jsou ţlázy na obřitku a jsou v činnosti v období říje, kdy dochází ke zrání vajíček. Jejich výměšek se dostává do stopy srny a podle pachu pak srnec srnu vyhledává (Forst a kol., 1975). Srnčí říje probíhá od poloviny července do poloviny srpna a srnec při ní postupně honí a oplodní vţdy jednu srnu. Teprve, kdyţ její říjnost po 4 – 5 dnech skončí, vyhledá další srnu (Červený a kol., 2003). Srna vábí srnce mimo jiné také písklavým hlasem. Myslivci toho vyuţívají a srnce z posedu lákají umělou vábničkou, která napodobuje právě pískot srn (Hanzák, Veselovský, 1975). Srnec srnu před vlastním oplodněním 1 – 2 dny honí. Koncová fáze honění je často v kruzích, které se stále zmenšují. Pohlavní styk (obr. 6) trvá krátkou dobu a několikrát se opakuje (Forst a kol., 1975).
Obr. 6: Srnec oplodňující srnu (orig. Marta Svobodová)
34
Vývoj zárodku trvá zhruba 5 měsíců, ale díky utajené březosti rodí srny 1 – 2 mláďata koncem května a začátkem června (Červený a kol., 2003). Na konci roku však můţeme u srnčí zvěře pozorovat podobné projevy jako při letní říji. Srnci honí srny a také se páří. Některé neoplozené mladé nebo slabší srny mohou být oplozeny při podzimní říji. Doba utajené březosti se tak zkracuje nebo nenastane vůbec. Mláďata se rodí v obou případech ve stejnou dobu (Bouchner, 1972). Srnčata zůstávají po narození nejprve ukrytá v lese nebo ve vysoké trávě a s matkou se setkávají jen při kojení. Zcela ji následuje aţ po dvou týdnech. Na zelenou stravu přecházejí od třetího týdne, ale kojena jsou ještě asi další tři měsíce. Pohlavně dospívá srnčí zvěř zhruba v 16. měsíci stáří a můţe se doţít 12 i více let (Červený a kol., 2003). Mladému srnci vyrůstají pučnice jiţ ve 4. měsíci ţivota a na nich se v říjnu aţ listopadu vytvoří malé parůţky, paličky, čili knoflíky. Srnec se proto nazývá paličkáč nebo knoflíkáč. Srnec paličky shazuje do března příštího roku. Ihned po shození paliček narůstá srnci nové paroţí, které vyzrává v květnu a červnu. Srnec ho vytlouká v červnu či v červenci a shazuje v listopadu aţ v prosinci. Roční srnec bývá obyčejně špičákem a jen velmi zřídka má parůţky členěné s přední a zadní výsadou. Slabým jedincům s opoţděným vývojem narůstají první paličky teprve ve věku jednoho roku. Takový srnci se vyznačují zakrnělými pučnicemi a slabou činností pohlavních ţláz a pro další chov jsou neţádoucí. V třetím kalendářním roce je srnec pravidelně vidlákem, dobře zaloţený srnec šesterákem. Stupeň šesteráka srnec obyčejně nepřekračuje. Dospělý srnec vytlouká parůţky v dubnu a počátkem května a shazuje je v říjnu a listopadu. Tvar paroţí je dán dědičností, sílu paroţí ovlivňují podmínky prostředí, jako je výţiva, zdravotní stav, hustota zazvěření apod. Nejsilnější paroţí nasazuje srnec ve 4. – 7. roce svého ţivota. Později se rok od roku zkracují výsady, popřípadě se vůbec nevytvářejí a lodyhy jsou kratší. Srnec s takovým paroţím se nazývá zpátečník. (Forst a kol., 1975). Individuální teritorium, označované sekretem pachových ţláz, bývá velké jen 2 – 3 ha a většina jedinců se z něho příliš nevzdaluje (Červený a kol., 2003). Aktivita srnčí zvěře je rozdělena do 10 – 11 pastevních period, ale nejaktivnější jsou zvečera a zrána. Většinu času věnují odpočinku a přeţvykování. Nejčastějším hlasovým projevem je békání, připomínající štěkot psa (Červený a kol., 2003).
35
4.3.4. Pobytové znaky srnčí zvěře Na okraji i uvnitř lesa se často najdou velká místa vzhledově vypadající jako vyhrabaná hráběmi. Rostlinstvo je téměř vydrápáno a v zemi jsou vidět výrazné rýhy. Jsou to tzv. srnčí shraby. Srnec před ulehnutím pravidelně hrabankuje (činnost, při které vznikají shraby). Shraby jsou typickým znakem obsazeného teritoria (Bouchner, 2003). Dalším znakem, podle kterého poznáme přítomnost srnce, jsou otisky kopýtek (obr. 6). Spárky srnčí zvěře se v několika znacích liší od stop jelena. Především jsou značně menší, štíhlejší a bříška patek jsou protáhlejší. Patky sahají jen asi do třetiny spárku a vbíhají dlouhým výběţkem do vyduté, zrohovatělé přední části chodidla. Paspárky předních běhů (myslivecké označení pro končetiny) jsou poloţeny poměrně nízko (obr. 8a), paspárky zadních běhů jsou poloţeny výše (obr. 8b). Podle velikosti stop se nedá obvykle určit, zda jde o stopu srnce nebo srny. Jen stopy kolem 5 cm dlouhé mohou patřit srnci. Otisk přední končetiny má štíhlejší oválný tvar, oba spárky jsou protáhlé a mírně rozevřené (obr. 7a). Otisk zadní končetiny je jen nepatrně menší, ale špičky spárků jsou uzavřenější (obr. 7b) (Bouchner, 2003).
Obr. 7: Spárky předního (a) a zadního (b) běhu (Bouchner, 2003)
36
Obr. 8: Přední (a) a zadní (b) běh
I kdyţ trus není nijak lákavou stopou, prozradí nám často přítomnost zvířat, o jejichţ existenci nemusíme mít vůbec potuchy. Na tvrdém, kamenitém povrchu, se stopy kopýtek nedají skoro vůbec zjistit a jen zanechaný trus prozradí, jaká zvířata se zde pohybují. Rozborem trusu se dá do jisté míry určit i sloţení potravy a v některých případech se podle tvaru a velikosti trusu dá určit, o jaké pohlaví se jedná nebo dokonce zdravotní stav zvířete (Bouchner, 2003). Trus srnčí zvěře (obr. 9) má tvar protáhlých válečků nebo vajíček. Někdy je trus téměř kulovitý a vybíhá v malou špičku. Zbarvený je černě nebo hnědě a v čerstvém stavu je lesklý. V letním období obsahuje více vody, je měkčí a jednotlivé bobky jsou namačkány dohromady tak pevně, ţe i po dopadu na zem zachovávají tvar velké šišky nebo hrudky. V zimě je trus sušší a jednotlivé bobky se od sebe snáze uvolňují (Bouchner, 2003).
Obr. 9: Trus srnčí zvěře
4.3.5. Potrava srnčí zvěře Srnčí zvěř je ve srovnání s ostatními jelenovitými náročná na potravu. Podle sezóny spásá zejména byliny, trávy, listy, pupeny, výhonky, plody a kůru dřevin či různé zemědělské plodiny. Citlivá je zejména na změnu potravy a často trpí poruchami trávení (Červený a kol., 2003). Škodí zejména tím, ţe okusují mladé stromky a odírají z nich kůru svými parohy (www.priroda.cz).
37
4.3.6. Ochrana srnčí zvěře Nejzranitelnější je srnčí zvěř v období vrhu mláďat, coţ je v květnu aţ červnu. Nebezpečí hrozí mláďatům hlavně od kombajnů, které sečou obilí a trávu, ve které se mláďata schovávají. Dalším nebezpečím pro mláďata jsou lišky, které mladé kusy trhají a poţírají. Druhým obdobím, kdy nejen srnčí ale i ostatní zvěř hodně strádá, je zima. V tomto období odvádí nejen myslivci, ale i pouzí návštěvníci lesa zásluţnou práci při jejich dokrmování (www.priroda.cz). Doba lovu srnce obecného je stanovena podle zákona 245/2002 Sb. takto: srnec obecný - srnec od 16. května do 30. září, srna a srnče od 1. září do 31. prosince s výjimkou uvedenou v § 2 odstavec 1: Celoročně lze v oboře odchytem lovit druhy zvěře, pro které byla obora zřízena a byly pro ně v daném roce určeny minimální a normované stavy (www.mvcr.cz). Podle legislativy ochrany přírody a krajiny není srnec obecný zvláště chráněn (Červený a kol., 2003).
4.4. Jelen lesní (Cervus elaphus)
Obr. 10: Jelen lesní (Cervus elaphus) (orig. Ivana Baďurová) Jelen lesní je symbolem majestátnosti přírody ve většině evropských zemí. Myslivci ho vznešeně nazývají vysokou zvěří. Je naší největší spárkatou zvěří. Vyskytuje se
38
nepravidelně po celé Evropě kromě její nejsevernější části, v Asii, severní Africe a Americe. Naše populace se označuje za poddruh jelena západního (Cervus elaphus hippelaphus). V minulosti však byli naši původní jeleni téměř vyhubeni, takţe současná populace je hybridním potomstvem více poddruhů [např. jelena karpatského (Cervus elaphus montanus), marala (Cervus elaphus sibiricus) nebo jelena wapiti (Cervus elaphus canadensis)]. Dnešní rozšíření jelena je u nás soustředěno především do horských pohraničních oblastí (Červený a kol., 2003). Původně však ţili zřejmě jeleni v luţních lesích okolo řek (Reichholf, 1996). V České republice se nyní uloví ročně 15000 – 17000 kusů (Anděra, 2003). Kmenový stav se v celé republice odhaduje asi na 30000 kusů (Hudec a kol., 2007). Protoţe má rád klid, zůstává jelen často během dne v lese. Pro odpočinek vyhledává husté porosty, bohaté na nízkou vegetaci. Opouští je při cestě za potravou. Tento druh je obzvláště citlivý na vyrušování různou činností lidí. Ostatně vymizel z příměstských lesů, velmi frekventovaných a často navštěvovaných pytláky (www.huntingexperience.org). Podle pohlaví rozlišujeme samce – jelena, samici – laň. Mládě se nazývá kolouch (Hendrych, 1959).
4.4.1. Vzhled jelení zvěře Délka těla jelena lesního můţe dosáhnout 150 – 250 cm, výška těla v kohoutku je asi 150 cm, délka ocasu je 14 cm a váţí i více neţ 250 kg (Reichholf, 1996). Obě lodyhy paroţí mohou dohromady váţit aţ 13 kg (www.prirodainfo.cz). Laně jsou o třetinu menší a váţí asi 70 kg. Charakteristický pro jelení zvěř je naţloutlý obřitek. Letní srst je převáţně červenohnědá, zimní pak šedohnědá. Kolouši jsou do stáří 2 – 3 měsíců výrazně skvrnití (Červený a kol., 2003). Běţným typem jeleního paroţí je jelen desaterák aţ čtrnácterák (obr. 11). U takového jelena se na lodyze jednoho parohu vyskytuje 5 – 7 výsad (Hudec a kol., 2007). V muzeu sira Phillipa Obr. 11: Jelen – dvanácterák
39
Egertona v Anglii je paroh jelena, který je 30 palců dlouhý a nemá méně neţ 15 výsad. V Moritzburgu se zachovaly parohy jelena, kterého v roce 1699 zastřelil Fridrich I. Jeden z těchto parohů má neuvěřitelných 30 výsad a druhý 27 (Darwin, 2005). U jelení zvěře je výrazný sexuální dimorfismus (Bouchner, 2003). Samci jsou celkově mohutnější neţ samice. Také mají tmavší srst (www.huntingexperience.org). Jeleni mají na rozdíl od laní mohutné paroţí a v době říje a přes zimu i zřetelnou hřívu na krku (Červený a kol., 2003). 4.4.2. Určování stáří jelení zvěře Samci jelení zvěře jsou podle věku děleni do tří věkových tříd, poněkud odlišných od srnčích věkových tříd. I. věková třída (2 – 4 roky), II. věková třída (5 – 8 let) a III. věková třída (9 a více let). Samec do dvou let se nazývá jelínek (Klemsa, ústní sdělení). U ţivé zvěře lze stáří odhadnout podle celkového vzhledu a drţení těla, tvaru hlavy, šířky krku (obr. 12), dále podle chování ve stádě, podle doby přebarvování a podle doby vytloukání.
40
Obr. 12: Odhad stáří ţivé jelení zvěře podle tělesné stavby (Forst a kol., 1975) Mladý jelen má štíhlou, převýšenou postavu, zdánlivě tenký krk, protoţe na něm nenarůstá hříva, břicho zhruba rovnoběţné se hřbetem, končetiny nápadně vysoké. Středně starý jelen má hranatější postavu, hřbet přibliţně vodorovný. Krk je úměrný, protoţe je porostlý středně dlouhou hřívou, hrudní koš je mohutný, břicho se svaţuje dopředu a končetiny se zdají být kratší. Velmi starý jelen má hřbet spádný v bederní oblasti, nápadně krátký krk, protoţe na něm narůstá velmi dlouhá hříva, břicho je svislé, takţe končetiny se zdají být krátké (Forst a kol., 1975). Mladá laň má štíhlou postavu, v bedrech zaoblenou, štíhlý a dlouhý krk nese trojbokou hlavu. Stará laň má postavu hranatou, v krajině bederní krátce spádnou, krk je mohutnější a tím se zdá kratší (Forst a kol., 1975). U ulovené zvěře je poměrně spolehlivým znakem stáří vývoj chrupu a stupeň jeho 41
opotřebení. Posuzuje se zejména kresba, výška a tvar zubů, a to nejen řezáků, ale i špičáků a třenových zubů. V prvním roce ţivota má kolouch vyvinutý mléčný chrup (první P je trojdílný). Ve druhém roce se zvěř pozná podle neúplného chrupu, ve kterém jsou jak mléčné, tak trvalé zuby, chybí poslední stolička M3, první P je trojdílný. Ve třetím roce má zvěř jiţ trvalý chrup (Forst a kol., 1975). Podle opotřebení, zejména podle opotřebení stoliček, jde poznat stáří zvěře od 2,5 let. Nejvíce se obrušuje stolička M1 a M3 (Forst a kol., 1975). Dále lze odhadnout stáří zvěře podle síly a délky pučnic. Pučnice se s přibývajícími roky zkracují, ale naopak sílí, získávají na obvodu (Hendrych, 1959).
4.4.3. Biologie jelení zvěře Ze smyslů je nejdokonaleji vyvinutý čich a sluch, kterým spolehlivě rozezná pohyb. Čich slouţí jednak k větření nebezpečí, zvěř dovede určit směr, odkud pach přichází, jednak k rozlišení druhu a kvality potravy a konečně k čichové identifikaci a vyhledávání příslušníků téhoţ druhu (Forst a kol., 1973). Ve společenském ţivotě jelení zvěře jsou velmi důleţité pachové ţlázy. Jelen má pachové ţlázy na obřitku, na břiše, na vnější straně paty a dokonce i v lýčí rostoucího paroţí a v kůţi kolem pučnic. Při vytloukání paroţí se pach dostává na kmeny stromů. Velkou pachovou ţlázu má jelen v slzní jamce pod okem. Slzník je ovládán mohutným svalstvem, můţe se vychlípit a umoţnit tak přenášení sekretu na větve stromů (Bouchner, 2003). Meziprstní ţlázy jsou umístěny na zadních bězích mezi prsty. Výměšek ţlázy se při pohybu roztírá mezi spárky a vytváří tak pachovou stopu zvěře. Maz slouţí téţ ke zvlhčení kůţe mezi spárky. V říji jsou u jelena v činnosti pachové ţlázy v slzníku a na ocase. U laně jsou v činnosti v době říje ţlázy kolem pohlavního orgánu (Forst a kol., 1975). Období říje začíná počátkem září, dosahuje vrcholu koncem měsíce a končí v polovině října. Je to čas říjení, troubení, chraplavého a mocného řevu či halasu vydávaného dospělými jeleny, kteří se setkali s laněmi (www.huntingexperiece.org). Místo, kde jelení zvěř říjí, se nazývá říjiště. V té době nepřijímají téměř ţádnou potravu a značně pohubnou. Na čas se vytvoří říjná stáda tvořená silným samcem a několika samicemi, která se později během zimy rozpadají (www.prirodainfo.cz). Dominantní samec vyjadřuje nahlas své vzrušení a 42
zahání nápadníky - soky: hrabe předními běhy, bije parohy do okolních stromů a větví a někdy dojde k souboji mezi jeleny stejného vzrůstu. Poraţený jelen prchá a vítěz se vrací k laním (www.huntingexperience.org). Laně po březosti, která trvá téměř 8 měsíců, rodí nejčastěji začátkem června 1 – 2 kolouchy. Ti jsou hned po narození velmi čilí, matka je kojí 4 měsíce. Pohlavně sice dospívají ve 2 letech, ale mladí jeleni jsou schopni se zapojit do rozmnoţování aţ ve 4 letech. Maximálně se doţívají okolo 20 let (Červený a kol., 2003). Vývoj paroţí je u jelena závislý na dědičnosti, fyzické kondici, potravě a podnebí. Jiţ v 6. měsíci vyrůstají jelenovi pučnice, které mu zůstávají po celý ţivot. Pučnice se proráţejí srstí asi v 10. měsíci a asi ve 12. – 14. měsíci na nich začíná vyrůstat paroţní hmota. Tvořící se paroţí je nejprve měkké a vyzrává pod ochranou krátce osrstěné kůţe, tzv. lýčí čili mechu. U hotového parohu lýčí zasychá a od parohu se odlupuje. Jelen lýčí vytlouká na kmenech dřevin a většinou ho poţírá. Mladý jelen vytlouká první paroţí ve druhém roce ţivota obyčejně v září a shazuje ho v květnu. Toto paroţí je nevětvené, bez růţí a perlení. Tento jelen se nazývá špičák. Hned po shození nasazuje jelen druhé paroţí, které vytlouká zpravidla v srpnu. Toto paroţí má jiţ růţe a slabé perlení. Toto paroţí můţe mít ještě tvar špičáka nebo se můţe nad růţí větvit v očník a lodyhu (hlavní větev parohu). Tento jelen se nazývá vidlák. Častěji však nasazuje paroţí členitější a dosahuje stupně šesteráka, osmeráka a u dobře zaloţených jelenů i desateráka. V dalších letech nasazuje jelen stále mohutnější paroţí s větším počtem výsad, shazuje ho v únoru a březnu a vytlouká v červenci (Forst a kol., 1975). Podle mohutnosti paroţí je jelen slabý, silný nebo kapitální. Jelen, který má na kaţdé lodyze různý počet výsad, se nazývá nerovný. Členění paroţí se nazývá podle lodyhy s větším počtem výsad (vyšší počet výsad na lodyze krát dvě). Výsady na paroţí však neurčují věk jelena. Asi po 14 letech stáří se lodyhy zkracují a ubývá počet výsad. Takový jelen se nazývá zpátečník. Zrůdné paroţí vzniká např. poraněním, poruchami látkové výměny, parazity, nedostatkem vhodné potravy i nepříznivým počasím. Mnich nebo holec je jelen bez paroţí, někdy mívá jen růţe. Paličkáč má na pučnicích jen krátké paličky. Škůdník je jelen s paroţím, které je v horní polovině lodyhy bez výsad. Je nebezpečný pro ostatní jeleny (bodcovitá zbraň) (Forst a kol., 1975). Po většinu roku tvoří obě pohlaví různě velká oddělená stáda (Anděra, 2003). Ty
43
největší jsou tvořeny samicemi s mláďaty a nedospělými jedinci obojího pohlaví. (Červený a kol., 2003). V čele tohoto stáda stojí zpravidla vedoucí laň, tzv. láčava. Jeleni tvoří samostatná stáda, v jejichţ čele je středně starý jelen, starší bývají vzadu. Nejstarší jeleni a poraněné kusy ţijí samotářsky (Hendrych, 1959).
4.4.4. Pobytové znaky jelení zvěře Všichni savci se rádi drbou a čas od času se dlouhou dobu otírají o nějaký předmět. Zbavují se tím parazitů i staré srsti, drbou si svědící místa. Jeleni mají své oblíbené stromy, které mají v blízkosti svých ochozů, občas je vyhledají a labuţnicky se o ně drbou. Těmto stromům se říká drbací stromy. Jsou dlouhodobým uţíváním zbaveny kůry aţ do výše 2 m a často zcela uschnou. Kdyţ si drbací strom prohlédneme zblízka, je na něm nalepeno mnoţství chlupů (Bouchner, 2003). Dalším místem, které jeleni pouţívají k udrţení dobrého stavu srsti, jsou kaliště. Jde o bahnité úseky v lese, v nichţ se jelen vţdy řádně vyválí a obalí bahnem. Nalepené bahno si pak otírá právě o kůru stromů. Spolu s bahnem se zbavuje odumřelých chlupů srsti a olupující se pokoţky. Srst zvířat je po bahnité lázni nápadně lesklá a čistá. Kaliště prasat jsou podobná a dají se rozeznat podle stop, případně podle zanechaného trusu, někdy i čichem (Bouchner, 2003). Rozdíly ve váze a velikosti jelena a laně se projevují i na tvaru a velikosti stop. Na jeleních končetinách (obr. 14) jsou dobře vyvinuté spárky a vzadu nad nimi posazené paspárky. Na předních končetinách (obr. 14b) jsou spárky mohutnější, delší a širší, na zadních končetinách (obr. 14a) jsou o poznání kratší a štíhlejší. Jednotlivé spárky v kopýtku nebývají stejně dlouhé. Vnější spárek bývá vţdy delší neţ vnitřní a jeho vnější strana probíhá delším obloukem. V zadní části chodidla kaţdého spárku je mohutný našlapovaní mozol zvaný patka. Dosahuje asi třetiny délky celého spárku. Paspárky předních končetin jsou umístěny poněkud blíţe k patkám, na zadní končetině jsou poloţeny trochu výš. Jelen má stopu oválnější, vnější oblouky spárků probíhají od patek zprvu téměř rovnoběţně a teprve zcela vpředu se uzavírají v tupou, zakulacenou špičku (obr. 13a). Stopa laně je nejen kratší a uţší, ale navíc se odlišuje vejčitým obrysem, v němţ vnější oblouky spárků se jiţ zhruba od otisků patek sbíhají do ostřejší špičky (obr. 13b) (Bouchner, 2003).
44
Obr. 13: a – stopa jelena,
Obr. 14: Jelení končetiny, a – zadní, b – přední
b – stopa laně (Bouchner,
(Bouchner, 2003)
2003) Mezi další pobytový znak jelení zvěře patří trus. Nejčastěji jej nalezneme v místech, kam jeleni vycházejí na pastvu, na říjištích a na ochozech, po nichţ putují na pastvu. U jelení zvěře můţeme spolehlivě určit i pohlaví zvířete. Trus jelena je válečkovitý, na jednom konci zašpičatělý, na druhém konci zpravidla prohloubený (obr. 15a). Laň zanechává bobky protáhle válečkovité, jejichţ konce jsou mírně zašpičatělé nebo zakulacené (obr. 15b). Trus jelení zvěře je tmavý, v čerstvém stavu lesklý. V létě je řidší a jednotlivé bobky se slepují ve větší hroudy nebo mají téměř kašovitou konzistenci (Bouchner, 2003).
Obr. 15: Trus jelení zvěře, a – jelen, b – laň
45
4.4.5. Potrava jelení zvěře Jelen můţe za den pozřít aţ 15 kg vegetace. Je především velkým poţíračem trávy a měkkých rostlin (60% roční spotřeby). Hojně navštěvuje staré, vysoké a světlé lesy, kde je zem pokryta ostruţiníkem, louky, obdělávané půdy, izolované nebo umístěné na pokraji lesního porostu. Způsobuje škody zejména v porostech brukve a pšenice. Ostruţník, maliník, kručinka, vřesovec a jiné keřovité rostliny představují 20% roční výţivy. Listy, větve a pupeny stromů a keřů tvoří 10% a k nim se připojují lesní plody (bukvice, ţaludy, kaštany). Jelen tedy okusuje mladé větvičky stromů, coţ ohroţuje jejich růst. Někdy způsobuje velké škody na kůře stromů třením parohů nebo tím, ţe ji v cárech strhává svými zuby (v létě loupe, v zimě ohryzává) (www.huntingexperience.org).
4.4.6. Ochrana jelení zvěře Podle legislativy ochrany přírody a krajiny není tento druh zvláště chráněn. Legislativou je stanovena doba jeho odlovu (Červený a kol., 2003). Doba lovu jelena lesního je stanovena podle zákona 245/2002 Sb. takto: jelen, laň a kolouch jelena lesního od 1. srpna do 15. ledna s výjimkou uvedenou v § 2 odstavec 1: Celoročně lze v oboře odchytem lovit druhy zvěře, pro které byla obora zřízena a byly pro ně v daném roce určeny minimální a normované stavy (www.mvcr.cz).
46
5. Didaktická část Didaktická část byla vytvořena pro 7. třídu v místě mého bydliště, ve Starém Městě pod Sněţníkem. Jedná se o město zhruba se 2000 obyvateli. Ţáci by zde podle mého názoru měli mít k přírodě bliţší vztah něţ ve městech. Didaktická část byla realizována na Základní škole ve Starém Městě pod Sněţníkem, po domluvě s paní učitelkou v 7. třídě a protoţe ve třídě bylo málo ţáků, stejnou část jsem realizovala i v blízkých Hanušovicích. Byla rozdělena do 3 částí. První část zahrnovala vypracování pre-testu. Tím jsem zjistila, co ţáci o dané problematice vědí. Druhá část byla teoretická, kdy jsem ţáky seznámila s tělesnou stavbou srnčí a jelení zvěře a s některými jejich ţivotními projevy. Nakonec jsem ţákům dala k vyplnění post-test, který obsahoval stejné otázky jako pre-test a další otázky navíc, které se týkaly probrané látky. V době, kdy jsem tuto didaktickou část začala realizovat, měli ţáci tématický celek savci probraný.
5.1. Teorie 5.1.1. Použité metody Hlavní metodou pouţitou v této části byla přednáška, vysvětlování a obě metody byly doplněny rozhovorem se ţáky. Všechny jmenované metody patří do metod slovních (Maňák, Švec, 2003). Přednáška se vyznačuje na rozdíl od vysvětlování delším uceleným projevem, zprostředkovávající téma skupině posluchačů. Je úvodem k novým ţákovským aktivitám, je motivačním faktorem. Učivo lze v přednáškách přehledně shrnout a systematizovat. Tato metoda je vhodná k vysvětlení teorie (Maňák, Švec, 2003). Vysvětlování je univerzálně funkční metoda pouţitelná ve všech výukových situacích. Tuto metodu charakterizuje logický a systematický postup při zprostředkování učiva ţákům, který respektuje jejich věkové zvláštnosti a vychází z jejich aktuálního stavu vědomostí a dovedností. Podstata vysvětlování je ve vedení ţáků k pochopení a osvojení si jádra sdělení, podstaty jevu, funkce předmětu (Maňák, Švec, 2003).
47
Jádrem rozhovoru je dvoustranná komunikace a hledání odpovědí na otázky. Výukový rozhovor je chápán jako prostředek aktivizace ţáků, neboť ţáky povzbuzuje k pozornosti a vyzývá ke spolupráci. Existuje rozhovor motivační, expoziční, opakovací (fixační) a diagnostický (zkouškový) (Maňák, Švec, 2003). Časová dotace této teoretické části je dvouhodinová (2 x 45 minut). Pomůckami mi byla powerpointová prezentace na dané téma a názorné ukázky rohů a parohů. Obrázky, u nichţ není uveden zdroj, jsou pouţité z www.naturfoto.cz. 5.1.2. Rozpracování hodiny Téma: Srnčí a jelení zvěř Vzdělávací oblast RVP ZV: Člověk a příroda Vzdělávací obor: Přírodopis Tématický celek: Biologie ţivočichů Průřezové téma: Environmentální výchova Mezipředmětové vztahy: Zeměpis Výchovně vzdělávací cíle: Ţák ví, jaký je rozdíl mezi rohy a parohy. Ţák zná rozdíl mezi srnčí a jelení zvěří. Ţák pozná, o jaké zvíře se jedná podle nepřímého pozorování v přírodě. Ţák ví, jak se zachovat, kdyţ potká opuštěné mládě. Ţák ví, jak se zachovat při setkání s jelenem ve volné přírodě. Kompetence: k učení, k řešení problémů, komunikativní, občanské Pojmy opěrné: jelen, srnec, paroh, roh, stopa, trus Pojmy nové: říje, březost, hormon, kaliště, shraby, drbiště
48
Úvod hodiny: Seznámení s tématem a cílem hodiny Motivační rozhovor: Je váš tatínek, dědeček, strýc,...hajný nebo myslivec? Viděli jste někdo ve volné přírodě srnčí nebo jelení zvěř? Slyšeli jste někdo jelení troubení nebo viděli souboj jelenů? Expozice: Zařazení srnčí a jelení zvěře do zoologického systému: KMEN: STRUNATCI (CHORDATA) Podkmen: Obratlovci (Vertebrata) TŘÍDA: SAVCI (MAMMALIA) Podtřída: Ţivorodí (Theria) NADŘÁD: PLACENTÁLOVÉ (PLACENTALIA) Řád: Sudokopytníci (Artiodactyla) Podřád: Přeţvýkaví (Rumunantia) ČELEĎ: JELENOVITÍ (CERVIDAE) Druh: Srnec obecný (Capreolus capreolus) Druh: Jelen lesní (Cervus elaphus) Systém byl převzat ze Zoologie strunatců (Gaisler, Zíma, 2007) a z Encyklopedie myslivosti (Červený a kol., 2003).
Obecná charakteristika savců Savci mají rozlišený chrup na řezáky, špičáky, zuby třenové a stoličky (Červený a kol., 2003). Dýchají plícemi a mají 4-dílné srdce (Gaisler, Zíma, 2007). Značně se u nich rozvinuly koţní ţlázy – potní, mazové, pachové, mléčné. Mají vnitřní kostru, na kterou se upínají svaly. Savci, kterými se zabývá myslivost, se nazývají srstnatou zvěří – srst pravidelně mění a tomuto jevu se říká línání. Doba páření se nazývá říje (Červený a kol., 2003).
49
Parohy Parohy jsou kostěné útvary vyrůstající z čelní kosti, mají výsady. Růst souvisí s pohlavními hormony u samců (hormon je chemická látka ovlivňující určité děje v těle). Jsou porostlé tzv. lýčím – kůţe protkaná cévami, které do parohů spolu s krví přivádějí vápenné soli – paroh tak tvrdne. Aţ je paroh ztvrdlý, lýčí odumře a zvěř ji vytluče o stromy. Ke shazování parohů dochází po skončení pohlavní aktivity, paroh se v místě pučnice odlomí. Parohy narůstají jen samcům – s výjimkou soba polárního, sobí laň má také parohy. Parohy má např. srnec obecný (obr. 16), daněk skvrnitý (obr. 17), jelen lesní (obr. 18), los evropský nebo sob polární (Červený a kol., 2003).
Obr. 16: Srnec obecný Obr. 17: Daněk skvrnitý (orig. Ivana Baďurová) Obr. 18: Jelen lesní (orig. Ivana Baďurová)
Rohy Rohy jsou na rozdíl od parohů koţního původu – vyrůstají z rohoviny. Jsou duté, s podpůrnou kostí, bez výsad. Jsou trvalé, nemění se, neustále narůstají – podle vytvořených prstenců se dá určit věk zvířete. Většinou narůstají i samicím. Rohy má např. muflon (obr. 19), koza kamerunská (obr. 20) nebo kamzík horský (obr. 21) (Červený a kol., 2003).
50
Obr. 20: Koza kamerunská Obr. 19: Muflon
Obr. 21: Kamzík horský (orig. Ivana Baďurová)
Srnec obecný (Capreolus capreolus) Podle tohoto obrázku jsem ţákům popsala jednotlivé části těla, které se označují mysliveckou mluvou a jsou podobné jako u jelení zvěře (obr. 22). Podle pohlaví rozlišujeme srnce a srnu, mládě se nazývá srnče. Srnci vyrůstá paroţí, srně nevyrůstá. Pokud srnec paroţí zrovna nemá, jsou na první pohled těţko odlišitelní. Srnec má oválný obřitek, srna kulatější. Srnčata jsou do dvou měsíců skvrnitá. Paroţí je méně větvené neţ u jelena, má většinou nejvíce 3 výsady. Letní srst je rezavočervená, zimní je hustší a šedohnědá. Říje trvá od poloviny července aţ do poloviny srpna. Slabá říje můţe proběhnout i na podzim. V této době jsou nejvíce aktivní pachové ţlázy a dochází k oplodnění samic. Březost samic trvá 5 měsíců. U srnčí zvěře se vyskytuje tzv. utajená březost (u letní říje) – zastavení vývoje zárodku v počátku – mládě se tak narodí do příznivého potravního období (jaro). Potravou jsou srnci mladé výhony, jetel, okusuje pupeny, ţaludy, bukvice, borůvčí a pokud má k dispozici, tak olizuje kuchyňskou sůl. Ta je jim zdrojem minerálních látek. Srnec je býloţravec. Vyskytuje se v celá Evropě, severní Africe i Asii (Červený a kol., 2003).
51
Obr. 22: Popis tělesné stavby srnce obecného (Červený a kol., 2003)
Jak v přírodě poznám, ţe zde ţije srnec obecný? Shraby jsou místa, která vypadají jako vyhrabané hráběmi. Rostliny jsou zde téměř vydrápány a v zemi jsou vidět výrazné rýhy. Srnec hrabankuje před ulehnutím (Bouchner, 2003). Stopy jsou asi nejběţnějším determinačním znakem. Otisk kopýtek neboli spárků (obr. 23a, 23b) se dá jednoduše určit podle atlasu stop. Spárky (obr. 24) přední končetiny jsou rozevřené a na rozdíl od jelena jsou štíhlejší a menší (Bouchner, 2003).
52
Obr. 23: Otisk stopy srnce obecného (a – přední končetina, b – zadní končetina) (bouchner, 2003)
Obr. 24: Přední (a) a zadní (b) končetina (Bouchner, 2003) Trus je dalším jednoduchým determinačním znakem. Trus srnčí zvěře (obr. 25) má tvar protáhlých válečků nebo vajíček. Vybíhá v malou špičku. Barvu má černou nebo hnědou. V létě obsahuje více vody, proto drţí při sobě, ale v zimě je trus sušší a jednotlivé bobky se oddělují (Bouchner, 2003).
Obr. 25: Trus srnčí zvěře (Bouchner, 2003)
Zvláštnost: srnec parukář Jedná se o hormonální poruchu produkce testosteronu způsobenou nedostatečnou funkcí nebo úplnou nefunkčností varlat. Nedochází k cyklickému shazování paroţí, ale naopak k jeho neustálému růstu a bujení (obr. 26). Samci jej ani nevytloukají. Je proto nazýváno jako paruka. Nejedná se o genetickou poruchu (Červený a kol., 2003).
53
Obr. 26: Srnec parukář (Červený a kol., 2003)
Jelen lesní (Cervus elaphus)
Obr. 27: Jelen lesní – jelen s laní Podle pohlaví rozlišujeme jelena a laň (obr. 27), mládě se nazývá kolouch (Hendrych, 1959). Jeleni mají na rozdíl od laní mohutné a větvené paroţí a zřetelnou hřívu kolem krku. Kolouši jsou do 3 měsíců výrazně skvrnití. Letní srst je červenohnědá, zimní je šedohnědá. Říje probíhá od poloviny září do konce října. Jelen si v té době vytváří harém a bojuje s ostatními jeleny o získání laní do svého harému (jelení souboje). Od večera do rána se samci ozývají hlubokým troubením, kterým si vymezuje své teritorium. Březost u laně trvá téměř 8 měsíců a laň rodí 1 – 2 kolouchy (Červený a kol., 2003). Potrava je rozmanitá podle prostředí. Ţiví se houbami, čerstvou kůrou, listy, pupeny, kaštany, plody stromů, polními
54
plodinami a pokud mají k dispozici, rádi olizují kuchyňskou sůl (Hendrych, 1959). Jelení zvěř se vyskytuje u nás nejvíce v horských pohraničních oblastech, jinak téměř v celé Evropě, Asii, Americe a severní Africe (Červený a kol., 2003).
Jak v přírodě poznám, ţe zde ţije jelen lesní? Kaliště jsou bahnité úseky v lese. Jelen se v nich vyválí a obalí bahnem. Tím se zbaví staré srsti a pokoţky, srst je pak čistá a lesklá. Kaliště stejným způsobem vyuţívá i prase divoké (Bouchner, 2003). Drbiště je místo, kde se jeleni drbou. Zbavují se tím nečistot, parazitů a staré srsti. Drbiště představuje starý strom vypadající ve výšce asi 2 metrů jako ohoblovaný (Bouchner, 2003). Stopy jsou u jelení zvěře opět dobrým determinačním předmětem jako u zvěře srnčí. Kopýtka se zase nazývají spárky (obr. 29), tentokrát jsou větší a širší neţ u srnce a spárky u přední končetiny jsou sevřené. V otisku stopy (obr. 28) jsou vidět i paspárky, protoţe jelen je těţší neţ srnec (Bouchner, 2003).
Obr. 28: Otisk stopy jelena (a) a laně (b)
Obr. 29: Přední a zadní končetina jelena
(Bouchner, 2003)
lesního (Bouchner, 2003)
Trus je válečkovitý, na jednom konci zašpičatělý, na druhém prohloubený. Jeho barva je tmavá. V létě je řidší (obr. 30), slepený ve hroudy, v zimě se rozpadá na jednotlivé bobky (obr. 31) (Bouchner, 2003).
55
Obr. 30: jelení trus v letním období
Obr. 31: Trus jelení zvěře v zimním období
(Bouchner, 2003)
(Bouchner, 2003)
Co udělám, kdyţ v přírodě najdu osamocené mládě? Neudělám vůbec nic, jen se tiše odeberu zpět. V ţádném případě na mládě (obr. 32) nesahám a ani se jej nepokouším vzít do náručí. Jeho matka pravděpodobně hledá potravu a vrátí se k němu zpět. Po sáhnutí na mládě by na něm zůstala vaše pachová stopa a matka by mládě odvrhla – to by potom umřelo hladem. Popřípadě by se vyplašilo, uteklo a matka uţ by jej nemusela najít – umřelo by (Klemsa, ústní sdělení).
Obr. 32: Mládě jelena lesního (kolouch)
Obr. 33: Srna s mládětem
(www.sharkan.net)
(www.picasaweb.google.com)
56
6. Výsledky 6.1. Hodnocení didaktické části 6.1.1. Pre-test Před přednáškou jsem ţákům dala k vyplnění pre-test (viz. Příloha 1, 2), abych si ověřila, co o tématu vědí. Tento pre-test vyplňovalo celkem 35 ţáků z celkového počtu 43. 8 ţáků chybělo. Nebyl zaměřený jen na problematiku srnčí a jelení zvěře, ale i na savce obecně. Vytvořila jsem variantu A i variantu B. Obsahuje 6 otázek. 1 otázka je testová (uzavřená) se 4 moţnostmi, z toho jsou 2 správné. 1 otázka je výčtová (uzavřená), kdy měli mezi 11 nabídnutými moţnostmi podtrhnout 5 nebo 6 správných znaků. Další 4 otázky byly otevřené. Poslední, 6. otázku, pak měli obě skupiny shodnou. Didaktická část byla realizovaná v době, kdy ţáci měli savce probrané. Varianta A Tuto variantu vyplňovalo 19 ţáků. Ţáci mohli získat celkem 16 bodů. Plný počet bodů nezískal nikdo. Nejvíce bodů, a sice 14, získali 2 ţáci. 13 bodů získalo 8 ţáků. 4 ţáci získali po 12 bodech. 2 ţáci měli 9 bodů. 8 bodů získali 2 ţáci. Nejniţší počet bodů byly 2 u jednoho ţáka.
1. Srnčí i jelení zvěř patří do třídy savců. Jaké je jejich další zařazení v systému živočichů? (2 správné odpovědi) (2 body) a) Řád: Sudokopytníci b) Kmen: Strunatci c) Podřád: Nepřežvýkaví d) Podtřída: Vejcorodí Na tuto otázku odpověděli správně pouze 2 ţáci. Ostatní ţáci získali po 1 bodu. Tito všichni zatrhli správně jen moţnost a). Jako druhou moţnost zatrhli c), nebo nic. Jeden ţák zatrhl jako správnou odpověď d). 57
2. Srnčí i jelení zvěř má parohy. Z následujících možností podtrhni ty znaky, které jsou charakteristické pro parohy: (6 správných znaků) (6 bodů) jsou to kostěné útvary
v určitém období je zvířata shazují
kožního původu porostlé lýčím
zvířata je neshazují, mají je celý život mají je většinou i samice
samicím nikdy nenarůstají
jsou duté
jsou jsou mají výsady nejsou duté
jsou bez výsad V této otázce zatrhlo všechny správné moţnosti 8 ţáků. 7 ţáků získalo 5 bodů, 2 ţáci 4 body, 1 ţák 3 body a 1 ţák pak 1 bod. 3. Napiš tři zvířata, která mají rohy. (3 body) Plný počet bodů získalo pouze 9 ţáků. Shodně odpovídali koza, býk a beran. Odpověď je správná, pokud bych ale lpěla na správných zoologických názvech, alespoň rodových, samozřejmě by správné odpovědi měly být spíše koza, tur, ovce. 3 ţáci napsali 2 správná zvířata, dokonce si jako jediný vzpomněl na kamzíka a kozoroţce. 3 ţáci napsali 1 správnou odpověď, jako zbylé 2 odpovědi srnec a jelen. 4 ţáci nezískali ţádný bod. Jejich moţnostmi byl jelen, srnec, sob nebo daněk. 4. Jak se nazývá samec, samice a mládě od srnce obecného? (3 body) Paní učitelka mě varovala, ţe odpovědi, o kterých si myslím, ţe jsou samozřejmé pro mě i ji, naneštěstí nejsou samozřejmé pro ţáky 7. třídy. Z 19 ţáků odpovědělo správně pouze 5 ţáků. 8 ţáků pak správně odpovědělo srnce jako samce a srnu jako samici. Mládě pak nazvali jako koloucha. 3 ţáci získali jen 1 bod. Věděli pouze samce – srnce nebo samici – srnu a 3 ţáci dokonce neměli ani jednu správnou odpověď. 5. Co uděláš, setkáš-li se v přírodě s mládětem srnce obecného nebo jelena lesního? (1 bod) Jako úplně správnou odpověď povaţuji to, ţe na něj nebudu sahat a nebudu se jej pokoušet odnést domů. Zůstal by na něm můj pach a matka by jej nepřijala zpět. Zahynulo by. Takto odpověděli pouze 2 ţáci. 5 ţáků napsalo, ţe na něj nebudou prostě sahat. 6 ţáků odpovědělo, ţe počkají potichu v úkrytu, budou jej pozorovat a počkají, dokud neodejde. 4 ţáci nenapsali nic. Další 2 ţáci pak napsali: K mláděti se nepřibliţuji, protoţe nevím, jestli
58
není jelen v říji (jestli by na mě nevyběhl samec, protoţe to by mě mohl i zabít). Přitom tito ţáci dále odpovídají, ţe se se zvěří uţ setkali a ţe mají dědečka nebo strýce, který je myslivec.
Varianta B Tuto variantu vyplňovalo 16 ţáků. Celkem mohli získat 15 bodů. Plný počet získal 1 ţák. 13 bodů získali 2 ţáci. 2 ţáci obdrţeli 12 bodů, 3 ţáci 11 bodů, 3 ţáci 10 bodů, 2 ţáci 8 bodů, 1 ţák 7 bodů, 1 ţák 6 bodů a 1 ţák pak pouhé 4 body. 1. Srnčí i jelení zvěř patří do třídy savců. Jaké je jejich další zařazení v systému živočichů? (2 správné odpovědi) (2 body) a) Řád: Lichokopytníci b) Podřád: Přežvýkaví c) Nadtřída: Bezčelistní d) Podtřída: Živorodí Správně odpovědělo 6 ţáků. 4 ţáci odpověděli správně moţnost d) a jako špatnou odpověď moţnost a). 4 ţáci odpověděli jako správnou moţnost b) a jako špatnou odpověď a). 2 ţáci odpověděli jen moţnost a), která je špatná. 2. Srnčí i jelení zvěř má parohy. Domácí zvířata chovaná doma mají ale běžně rohy. Z následujících možností podtrhni ty znaky, které jsou charakteristické pro rohy: (5 správných znaků) (5 bodů) jsou to kostěné útvary kožního původu lýčím
v určitém období je zvířata shazují zvířata je neshazují, mají je celý život
mají je většinou i samice
jsou duté
nejsou duté
jsou jsou porostlé
mají výsady samicím nikdy nenarůstají jsou bez výsad
Všechny správné moţnosti zatrhla pouze 1 ţákyně. 4 ţáci zatrhli 4 správné moţnosti. 6 ţáků pak vybralo 3 správné moţnosti, 2 ţáci vybrali 2 správné moţnosti, 2 ţáci zatrhli 1 správnou moţnost a 1 ţák nezatrhl ani jednu správnou moţnost.
59
3. Napiš tři zvířata, která mají parohy: (3 body) Správné odpovědi znalo 7 ţáků, 6 ţáků vědělo správně 2 zvířata.1 ţák pak jako třetí zvíře uvedl antilopu, další třeba muflona, coţ je samozřejmě špatně. 3 ţáci si vzpomněli pouze na jelena. Nejčastějšími odpověďmi byl jelen, srnec, los a sob. 4. Jak se nazývá samec, samice a mládě od jelena lesního? (3 body) Správně odpovědělo 8 ţáků. 2 ţáci věděli samce – jelena a samici – laň. 4 ţáci věděli pouze samce – jelena. 2 ţáci pak neodpověděli nic. 5. Co uděláš, setkáš-li se v přírodě s jelenem lesním? (1 bod) Touto otázkou jsem chtěla zjistit, jestli se ţáci tohoto volně ţijícího velkého savce nebojí. Odpovídali podobně, a sice ţe jej budou pozorovat a počkají v úkrytu, dokud neodejde. 1 ţák dokonce napsal, ţe by si jej vyfotil. 6. Už ses někdy v přírodě setkal se srnčí nebo jelení zvěří? Je nějaký tvůj příbuzný myslivec? (1 bod) Tato otázka je, jak jsem jiţ psala, stejná pro variantu A i B. Chtěla jsem zjistit, jestli si ţáci vůbec dokáţí srnce i jelena vybavit a jestli je někdo, kdo je k tomu můţe vést. Z 16 ţáků se jich 14 se srnčí nebo jelení zvěří jiţ setkalo. Buď na výletech nebo na loukách za domem. 2 ţáci pak psali, ţe se s touto zvěří ještě nikdy nesetkali. Podle mého názoru si spíše neuvědomují, ţe srnčí zvěř mohli pozorovat třeba z vlaku. Polovina z ţáků má nějakého myslivce mezi příbuznými. Ať uţ je to otec, dědeček nebo strýc. 6.1.2. Post-test Post-test byl ţákům dán bezprostředně po odpřednášení prezentace. Byla jsem mile překvapena u ţáků ve Starém Městě, protoţe odpovědi na nové otázky byly z většiny správné. V Hanušovicích tomu bylo naopak. Na post-test odpovídalo 31 ţáků.
60
Varianta A Na tuto variantu odpovídalo 14 ţáků a bylo moţno získat celkem 25 bodů. Pouze 1 ţák získal plný počet bodů. 2 ţáci obdrţeli 24 bodů, 4 ţáci obdrţeli 20 bodů, 1 ţák 18 bodů, 2 ţáci 14 bodů, 2 ţáci 12 bodů, 1 ţák 10 bodů a 1 ţák dokonce jen 7 bodů. 1. Srnčí i jelení zvěř patří do třídy savců. Jaké je jejich další zařazení v systému živočichů? (2 správné odpovědi) (2 body) a) Řád: Sudokopytníci b) Kmen: Strunatci c) Podřád: Nepřežvýkaví d) Podtřída: Vejcorodí Na tuto otázku odpovědělo 11 ţáků správně, 1 ţák zatrhl jako správnou moţnost pouze moţnost b) a 2 ţáci jako správnou moţnost pouze a). 2. Jaký je rozdíl mezi jelenem a laní? (3 znaky) (3 body) 5 ţáků odpovědělo úplně správně. Odpovídali většinou, ţe je laň menší, nemá límec z husté delší srsti kolem krku a nemá parohy. 3 ţáci napsali 2 správné odpovědi a 3 ţáci napsali jen jednu správnou odpověď. 2 ţáci pak neodpověděli nic. 1 ţák vtipně napsal, ţe jejich rozdíl je v tom, ţe jsou odděleného pohlaví a ţe jelen má parohy a laň růţky. Coţ je nesmysl. Další odpověď byla například v rozdílnosti pohlavních orgánů nebo ţe jelen je samec. 3. Srnčí i jelení zvěř má parohy. Z následujících možností podtrhni ty znaky, které jsou charakteristické pro parohy: (6 správných znaků) (6 bodů) jsou to kostěné útvary
v určitém období je zvířata shazují
kožního původu porostlé lýčím samicím nikdy nenarůstají
zvířata je neshazují, mají je celý život mají je většinou i samice jsou duté
jsou jsou mají výsady nejsou duté
jsou bez výsad 8 ţáků zatrhlo všechny správné odpovědi. 2 ţáci získali 5 bodů, protoţe zatrhli, ţe parohy jsou koţního původu. 1 ţák získal 4 body a 3 ţáci získali 3 body, protoţe zatrhl pouze
61
3 správné znaky. 4. Napiš tři zvířata, která mají rohy: (3 body) 7 ţáků napsalo správně všechna zvířata. 2 ţáci dostali pouze 2 body, protoţe jako zvíře s rohy napsali krávu. Při přednášce jsem zdůrazňovala, ţe správný název je tur, proto jsem jim dala o bod méně. 3 ţáci dostali po 1 bodě a 2 ţáci ţádný. Často se objevoval srnec nebo dokonce srna a jelen. 5. Co je to utajená březost? Vysvětli pojem a napiš, proč k tomuto ději dochází. (2 body) Správnou odpovědí je zastavení vývoje zárodku a děje se tak proto, aby se mládě narodilo později, do příznivých ţivotních podmínek – na jaře. Takto odpovědělo 5 ţáků a dostali plný počet bodů. 7 ţáků nevědělo. 1 ţák odpověděl takto: „Kdyţ je samice těhotná, tak nikdo neví, který jelen to byl.” Tato odpověď mě opravu rozesmála. Další ţák odpověděl, ţe jeleni při ní shazují parohy. 6. Co uděláš, setkáš-li se v přírodě s mládětem srnce obecného nebo jelena lesního? (1 bod) Všichni ţáci odpověděli, aţ na jednoho, správně. Tedy ţe budou tiše, aby ho nevyplašili a nesahají na něj. 7. Jak se nazývá samec, samice a mládě od srnce obecného? (3 body) Plný počet bodů získalo 8 ţáků. 4 ţáci pak získali 2 body, protoţe jako mládě uvedli koloucha. 1 ţák získal jen 1 bod a 1 ţák nezískal ţádný. 8. Když přijdeš do lesa nebo na louku, podle čeho poznáš, že tam žije srnec obecný? (3 znaky) (3 body) 3 ţáci získali plný počet bodů. Někteří dokonce odpověděli, ţe mohou najít shoz parohu. 4 ţáci získali 2 body. Opakovaly se odpovědi podle trusu, stop a shrabů. 2 ţáci získali po 1 bodu a 5 ţáků neodpovědělo vůbec. 9. Čím se živí srnec obecný a jak může škodit? (2 body) Téměř všichni ţáci věděli, ţe je srnec obecný býloţravec, a proto napsali, ţe ţere 62
trávu, plody, kaštany, kukuřici. 6 ţáků z 10 vědělo, ţe škodí tím, ţe okusuje mladé stromky. Tito dostali plné 2 body. 4 ţáci dostali po 1 bodu, protoţe nenapsali, čím škodí. 4 ţáci neodpověděli vůbec.
Varianta B Tuto variantu vyplňovalo 17 ţáků. Celkem mohli získat 24 bodů. 2 ţáci získali plný počet bodů. 1 ţák měl 23 bodů, 2 ţáci 22 bodů, 2 ţáci 21 bodů, 1 ţák 20 bodů, 1 ţák 18 bodů, další 3 ţáci získali 17 bodů, 2 ţáci 14 bodů, 2 ţáci po 12 bodech a 1 ţák pouze 8 bodů. 1. Srnčí i jelení zvěř patří do třídy savců. Jaké je jejich další zařazení v systému živočichů? (2 správné odpovědi) (2 body) a) Řád: Lichokopytníci b) Podřád: Přežvýkaví c) Nadtřída: Bezčelistní d) Podtřída: Živorodí Tuto otázku správně zodpovědělo 13 ţáků. 4 ţáci získali po 1 bodu. 3 z nich zatrhli jako správnou moţnost a) a d). Odpověď a) je špatná. 1 zatrhl moţnosti a) a b). 2. Jaký je rozdíl mezi jelenem a srncem? (alespoň 3 znaky) (3 body) Plný počet bodů získalo 6 ţáků. 5 ţáků pak dostalo po 2 bodech. Opakovali se odpovědi, ţe se rozeznají podle paroţí, velikosti, stop, trusu nebo podle límce z husté delší srsti kolem krku. 2 ţáci získali 1 bod a 4 ţáci neobdrţeli ţádný. Jede z nich například napsal, ţe jelen je označení pro starší kus a srnec pro mladší nebo ţe srnec bojuje o laně a jelen ne. 3. Srnčí i jelení zvěř má parohy. Domácí zvířata chovaná doma mají ale běžně rohy. Z následujících možností podtrhni ty znaky, které jsou charakteristické pro rohy: (5 správných znaků) (5 bodů) jsou to kostěné útvary kožního původu
v určitém období je zvířata shazují zvířata je neshazují, mají je celý život
63
jsou jsou porostlé
lýčím
mají je většinou i samice
jsou duté
nejsou duté
mají výsady samicím nikdy nenarůstají jsou bez výsad
5 ţáků zatrhlo všechny správné odpovědi, získali proto plný počet bodů. 7 ţáků získalo 4 body, protoţe zatrhli jen 4 správné moţnosti. 1 ţák zatrhl 3 správné moţnosti, 1 ţák získal 2 body, 1 ţák 1 bod a 2 ţáci ţádný bod. 4. Napiš tři zvířata, která mají parohy: (3 body) 14 ţáků dostalo plný počet bodů. 2 ţáci napsali pouze jelena a srnce, proto získali jen 2 body. 1 ţák napsal správně jen soba, získal 1 bod. 5. Co je to říje? Vysvětli a uveď příklad průběhu říje u jelena lesního nebo srnce obecného. (2 body) 6 ţáků odpovědělo správně a dostalo 2 moţné body. 9 ţáků jen vysvětlilo, co to je říje, ale nepopsali tento děj ani u jelena lesního, ani u srnce obecného. Získali proto jen 1 bod. 2 ţáci neodpověděli vůbec. 6. Co uděláš, setkáš-li se v přírodě s jelenem lesním? (1 bod) Ţáci odpovídali, aţ na 5 ţáků, shodně, ţe tiše počkají, aţ odejde a budou ho pozorovat. Tito dostali 1 bod. 3 ţáci napsali, ţe by utekli a 3 ţáci napsali, ţe by nedělali nic. Tito nedostali proto ţádný bod. 7. Jak se nazývá samec, samice a mládě od jelena lesního? (3 body) Na tuto otázku odpovědělo správně 13 ţáků, proto kaţdí dostal 3 body. 2 ţáci napsali chybně samici a 2 ţáci získali po 1 bodu. 8. Když přijdeš do lesa nebo na louku, podle čeho poznáš, že tam žije jelen lesní? (alespoň 3 znaky) (3 body) Plný počet bodů dostalo 7 ţáků. 6 ţáků dostalo 2 body, 3 ţáci jen po 1 bodu a 1 ţák nedostal ţádný bod. Odpovědi se opakovaly – podle trusu, stop, drbišť, shozeného paroţí. 9. Čím se živí jelen lesní a jak může škodit? (2 body) 11 ţáků vědělo, ţe jelení zvěř je býloţravá, stejně jako srnčí. Proto ţere trávu, plody,
64
kukuřici nebo kaštany a škodí tím, ţe okusuje mladé stromky a o stromy se také drbe. 6 ţáků nevědělo, čím škodí.
6.2. Hodnocení pozorované zvěře 6.2.1. Sčítání zvěře Sčítání zvěře probíhá na přelomu zimy a jara v obou honitbách. Jsou porovnány výsledky sčítání za rok 2006/2007, které jsou prezentovány v bakalářské práci, pro přehlednost je vţdy uvádím i v této diplomové práci, s výsledky za rok 2007/2008 a 2008/2009. V Honitbě Branná jsou výsledky sčítání vţdy k 31.3., v Honitbě Staroměstského sdruţení k 28.2. Sčítání probíhá vţdy po 12 měsících. Zkratky pouţité v tabulkách znamenají: HB – Honitba Branná, HSS – Honitba Staroměstského sdruţení, n – počet jedinců, ♂ – samec (srnec, jelen), ♀ – samice (srna, laň), juv. – juvenilní jedinec (mládě – srnče, kolouch). V Honitbě Branná nebyly v roce 2007 zařazeny kusy srnčí zvěře do věkových tříd, v Honitbě Staroměstského sdruţení nebyly kusy srnčí zvěře zařazeny do věkových tříd v roce 2008 a 2009. Stejně tak kusy jelení zvěře. Tab. 3 ukazuje sčítání srnčí zvěře za rok 2007 a tab. 6 ukazuje sčítání jelení zvěře za rok 2007, tab. 4 ukazuje sčítání srnčí zvěře v roce 2008, tab. 7 ukazuje sčítání jelení zvěře v roce 2008, tab. 8 ukazuje sčítání srnčí zvěře za rok 2009 a tab. 5 ukazuje sčítání jelení zvěře za rok 2009.
65
Tab. 3: Sčítání srnčí zvěře k 28.2.2007 (HB), k 31.3.2007 (HSS) Srnec obecný (Capreolus capreolus) I. věková třída HB HSS
II. věková třída
III. věková třída
nebyli zařazeni do věkových tříd 14
16
13
celkem ♂
n♀
n juv. celkem
10
11
6
27
43
44
38
125
celkem ♂
n♀
n juv.
celkem
12
9
7
28
47
47
38
132
celkem ♂
n♀
n juv.
celkem
9
8
5
22
57
57
33
147
Tab. 4: Sčítání srnčí zvěře k 28.2.2008 (HB), k 31.3.2008 (HSS) Srnec obecný (Capreolus capreolus)
HB HSS
I. věková
II. věková
III. věková
třída
třída
třída
5
4
3
nebyli zařazeni do věkových tříd
Tab. 5: Sčítání srnčí zvěře k 28.2.2009 (HB), k 31.3.2009 (HSS) Srnec obecný (Capreolus capreolus)
HB HSS
I. věková
II. věková
III. věková
třída
třída
třída
4
3
2
nebyli zařazeni do věkových tříd
Tab. 6: Sčítání jelení zvěře k 28.2.2007 (HB), k 31.3.2007 (HSS) Jelen lesní (Servus elaphus) I. věková třída
II. věková třída
III. věková třída
celkem ♂
n♀
n juv.
celkem
HB
5
4
3
12
19
10
41
HSS
16
6
2
24
57
36
117
66
Tab. 7: Sčítání jelení zvěře k 28.2.2008 (HB), k 31.3.2008 (HSS) Jelen lesní (Cervus elaphus) I. věková II. věková Jelen lesní (Cervus elaphus) třída třída HB HSS
6
5
III. věková
celkem ♂
n♀
n juv.
celkem
13
19
11
43
37
77
38
152
třída 2
nebyli zařazeni do věkových tříd
Tab. 8: Sčítání jelení zvěře k 28.2.2009 (HB), k 31.3.2009 (HSS) Jelen lesní (Cervus elaphus)
HB HSS
I. věková
II. věková
III. věková
třída
třída
třída
5
4
3
nebyli zařazeni do věkových tříd
celkem ♂
n♀
n juv.
celkem
12
20
13
45
6
6
3
15
K 28.2.2007 bylo v Honitbě Branná nasčítáno celkem 27 kusů srnčí zvěře, z toho 10 srnců, 11 srn a 6 srnčat. Z poměru pohlaví (♀ : ♂) lze říci, ţe na 1 srnu připadá asi 1 srnec a na 1 srnu připadá asi 0,5 srnčete. Jelení zvěře bylo nasčítáno celkem 41 kusů, z toho 12 jelenů, 19 laní a 10 kolouchů. Z poměru pohlaví vyplývá na 1 jelena asi 1,6 laně a na 1 laň pak připadá asi 0,5 koloucha. Na ploše 1928,01 ha se tedy vyskytovalo celkem 68 kusů srnčí a jelení zvěře. Hustota srnčí zvěře je tedy asi 0,014 kusu na ha plochy a jelení zvěře asi 0,021 kusu na ha plochy. K 31.3.2007 Bylo v Honitbě Staroměstského sdruţení nasčítáno 125 kusů srnčí zvěře, z toho bylo 43 srnců, 44 srn a 38 srnčat. Poměr pohlaví je téměř roven 1:1 a na 1 srnu připadá asi 0,9 srnčete. Jelení zvěře myslivci v této honitbě nasčítali celkem 117 kusů, z toho bylo 24 jelenů, 57 laní a 36 kolouchů. Na 1 jelena připadá asi 2,4 laně, na 1 laň pak 0,6 koloucha.
67
Na ploše 4016,25 ha se tedy vyskytuje 242 kusů srnčí a jelení zvěře. Hustota srnčí zvěře je tedy asi 0,031 kusu na ha plochy a jelení zvěře asi 0,029 kusu na ha plochy. K 28.2.2008 bylo v Honitbě Branná nasčítáno celkem 28 kusů srnčí zvěře, z toho 12 srnců, 9 srn a 7 srnčat. Z poměru pohlaví lze spočítat, ţe na 1 srnu připadá asi 1,3 srnců a ţe na jednu srnu připadá asi 0,8 mláděte. V porovnání se sčítáním k 28.2.2007 (Baďurová, 2008), jsou počty srnčí zvěře srovnatelné. Bylo nasčítáno celkem 27 kusů. Jelení zvěře bylo nasčítáno celkem 43 kusů, z toho 13 jelenů, 19 laní a 11 kolouchů. Z poměru pohlaví lze určit, ţe na 1 jelena připadá asi 1,5 laně a na 1 laň připadá asi 0,6 koloucha. V porovnání se sčítáním k 28.2.2007 jsou i počty jelení zvěře srovnatelné. Bylo nasčítáno celkem 41 kusů (Baďurová, 2008). Na ploše 1928,01 ha se tedy celkem vyskytovalo 71 kusů srnčí a jelení zvěře. Hustota srnčí zvěře byla asi 0,015 kusu na ha plochy a hustota jelení zvěře byla asi 0,022 kusu na ha plochy. K 31.3.2008 bylo v Honitbě Staroměstského sdruţení nasčítáno celkem 132 kusů srnčí zvěře. Z toho bylo 41 srnců, 47 srn a 38 srnčat. Z poměru pohlaví (♀ : ♂) vyplývá, ţe na 1 srnu připadá 1 srnec. Na 1 srnu pak připadá asi 0,8 srnčete. V porovnání se sčítáním zvěře k 31.3.2007, kdy bylo nasčítáno 125 kusů srnčí zvěře (Baďurová, 2008), jsou počty srovnatelné. Jelení zvěře myslivci nasčítali celkem 152 kusů. Z toho bylo 37 jelenů, 77 laní a 38 kolouchů. Z poměru pohlaví plyne, ţe na jednoho jelena připadají asi 2 laně. Na 1 laň pak připadá asi 0,5 koloucha. V porovnání se sčítáním zvěře k 31.3.2007 došlo k navýšení počtu. V roce 2007 bylo totiţ nasčítáno celkem 117 kusů (Baďurová, 2008). Na ploše 4016 ha se tedy vyskytovalo celkem 284 kusů srnčí a jelení zvěře. Hustota srnčí zvěře byla asi 0,033 kusu na ha plochy, hustota jelení zvěře pak 0,038 kusu na ha plochy. Počet kusů srnčí i jelení je v Honitbě Staroměstského sdruţení mnohonásobně větší. Tato honitba má ale také mnohonásobně větší plochu. Srovnám-li hustoty zvěře v obou honitbách, Honitba Staroměstského sdruţení má také hustoty o něco větší. K 28.2.2009 bylo v Honitbě Branná nasčítáno celkem 22 kusů srnčí zvěře, z toho bylo 9 srnců, 8 srn a 5 srnčat. Poměr pohlaví je zhruba 1 : 1 a na jednu srnu připadá asi 0,6
68
mláděte. V porovnání se sčítáním k 28.2.2008 je celkový stav srnčí zvěře chudší o 6 kusů. Jelení zvěře bylo nasčítáno celkem 45 kusů, z toho bylo 12 jelenů, 20 laní a 13 kolouchů. Z poměru pohlaví lze spočítat, ţe na jednoho jelena připadlo asi 1,7 laně a na jednu laň připadlo 0,65 koloucha. V porovnání se sčítáním v předchozím roce je počet jelení zvěře výrazně niţší. Na ploše 1928,01 ha se tedy celkem vyskytovalo 67 kusů srnčí a jelení zvěře. Hustota srnčí zvěře byla asi 0,012 kusu na ha plochy a hustota jelení zvěře byla asi 0,028 kusu na ha plochy. K 31.3.2009 bylo v Honitbě Staroměstského sdruţení nasčítáno celkem 147 kusů srnčí zvěře. Z toho bylo 57 srnců, 57 srn a 33 srnčat. Poměr pohlaví je 1 :1, na 1 srnu pak připadá asi 0,58 srnčete. V porovnání se sčítáním k 31.3.2008 je počet kusů o 15 vyšší. Jelení zvěře bylo nasčítáno celkem 15 kusů, z toho 6 jelenů, 6 laní a 3 kolouši. Poměr pohlaví je 1 :1, na 1 laň pak připadá 0,5 koloucha. Z porovnání tohoto sčítání se sčítáním k 31.3.2008 vyplývá, ţe počet zvěře je o 137 kusů niţší. Na ploše 4016 ha se tedy vyskytovalo celkem 162 kusů srnčí a jelení zvěře. Hustota srnčí zvěře byla asi 0,037 kusu na ha plochy, hustota jelení zvěře pak byla asi 0,004 kusu na ha plochy. V Honitbě Staroměstského sdruţení bylo nasčítáno více kusů srnčí zvěře ve všech 3 sledovaných obdobích. Honitba Branná potom měla dominantní hodnoty jen při sčítání jelení zvěře v roce 2009.
6.2.2. Porovnání střelené srnčí a jelení zvěře za rok 2007, 2008 a 2009 Na základě normovaných stavů a na základě výsledků ze sčítání zvěře bývá stanoven plán odstřelu srnčí a jelení zvěře (Grepl, ústní sdělení). U střelené zvěře byla stanovena hmotnost kusu a u samců se stanovilo stáří a zařazení do věkové třídy. Síla paroţí byla stanovena jen v Honitbě Staroměstského sdruţení. U mláďat není určeno pohlaví. Také se stanovoval úhyn, a sice jen v Honitbě Branná byly zaznamenány uhynulé kusy. A to z toho důvodu, ţe v Honitbě Branná vede trať, která můţe 69
být významným mortalitním faktorem zvěře. V Honitbě Branná bylo nalezeno za rok 2008 celkem 6 kusů uhynulé zvěře (1 laň, 1 srnec, 3 srny a 1 srnče). Za rok 2009 pak byly nalezeny 2 uhynulé kusy (laň a kolouch). V Honitbě Staroměstského sdruţení nebyly nalezeny ţádné uhynulé kusy. Udávaná hmotnost střeleného a vyvrţeného kusu (kus zbavený vnitřností a hlavy s paroţím) je asi o 15 % menší, neţ je hmotnost ţivého kusu. Plán odstřelu za rok 2007 Honitby Branná stanovoval 9 kusů srnčí zvěře a 19 kusů jelení zvěře. Ze srnčí zvěře byl střelen 1 srnec a 2 srnčata. Byli nalezeni 2 uhynulí srnci, 3 srny a 1 srnče, to představuje asi 66,7 % uhynulé zvěře z plánu odstřelu. Z jelení zvěře bylo celkem střeleno 7 jelenů, 6 laní a 5 kolouchů (4 samci a 1 samice). 1 laň byla nalezena uhynulá u tratě. Úhyn v tomto případě plní odstřel. Plán byl splněn. Celkem byly odstřeleny 3 kusy srnčí zvěře z 9 plánovaných, zbytek byl nalezen uhynulý. Jelení zvěře bylo odstřeleno 18 kusů z 19 plánovaných , 1 kus byl nalezen uhynulý. Plán odstřelu za rok 2007 Honitby Staroměstského sdruţení stanovoval 11 kusů srnčí zvěře a 53 kusů jelení zvěře. Ze srnčí zvěře bylo střeleno 8 srnců, 1 srna (plánovány byly 2) a 1 srnče. Z jelení zvěře bylo celkem střeleno 13 jelenů, 19 laní (plánováno bylo 20) a 20 kolouchů (pohlaví není udáno). Nebyl nalezen ţádný uhynulý kus. V tomto případě plán splněn nebyl. Ke splnění chyběl odstřel 1 srny a 1 laně. Plán odstřelu na rok 2008 v Honitbě Branná stanovoval 8 kusů srnčí zvěře a 19 kusů jelení zvěře. Ze srnčí zvěře byly střeleny celkem 3 kusy, 1 srnec a 2 srny. 1 srnec, 3 srny a 1 srnče byli nalezeni uhynulí. Úhyn představuje asi 71,4 % z plánu odstřelu. Úhyn v tomto případě plní odstřel, coţ znamená, ţe počet střelených kusů je menší o počet uhynulých kusů. Z jelení zvěře bylo střeleno celkem 19 kusů. Z toho byli 4 jeleni, 8 laní a 6 kolouchů. 1 laň byla nalezena uhynulá. Úhyn v tomto případě také plní odstřel. Plán byl v obou případech splněn. Byly tedy střeleny 3 kusy srnčí zvěře ze 7 plánovaných, 5 kusů bylo nalezeno uhynulých. Jelení zvěře bylo střeleno 18 kusů z 19 plánovaných, 1 kus byl nalezen uhynulý. Plán odstřelu na rok 2008 byl v Honitbě Staroměstského sdruţení stanoven na 20 kusů srnčí zvěře. Z tohoto celkového počtu bylo určeno v této honitbě ke střelení 12 srnců, 6 srn a 2 srnčata. Skutečný odstřel pak představoval 12 srnců, 7 srn a 2 srnčata. Odstřel byl tedy překročen o 1 srnu. Odstřel jelení zvěře byl stanoven celkem na 55 kusů. Z toho bylo 14 jelenů, 20 laní a 21 kolouchů. Skutečně bylo odstřeleno 16 jelenů, 20 laní a 23 kolouchů, tedy 70
celkem 59 kusů. Plán odstřelu byl překročen o 4 kusy, tedy 2 jeleny a 2 kolouchy. Uhynulé kusy nebyly nalezeny ţádné. Plán odstřelu Honitby Branná na rok 2009 byl stanoven na 9 kusů srnčí zvěře a 22 kusů jelení zvěře. Ze srnčí zvěře bylo střeleno celkem 8 kusů, 3 srnci, 1 srna a 4 srnčata. Z uhynulých kusů nebyl nalezen ţádný. Plán nebyl splněn o 1 nestřelený kus. Z jelení zvěře bylo střeleno celkem 17 kusů, 7 jelenů, 6 laní a 4 kolouši. 1 laň a 1 kolouch byli nalezeni uhynulí. Plán nebyl splněn o 3 nestřelené kusy. Plán odstřelu na rok 2009 v Honitbě Staroměstského sdruţení stanovil 35 kusů srnčí zvěře. Z tohoto celkového počtu představovalo 16 srnců, 14 srn a 5 srnčat. Skutečný odstřel byl 11 srnců, 8 srn a 5 srnčat. Plán odstřelu tedy nebyl splněn o 5 nestřelených srnců a 6 srn. Odstřel jelení zvěře stanovoval celkem 66 kusů, z toho 15 jelenů, 30 laní a 21 kolouchů. Skutečně bylo střeleno 12 jelenů, 30 laní a 21 kolouchů. Plán odstřelu nebyl splněn o 3 nestřelené jeleny. Uhynulé kusy nebyly nalezeny ţádné. Tab. 9a, 9b ukazuje počty střelené srnčí zvěře za rok 2007, tab. 10a, 10b ukazuje počty střelené jelení zvěře za rok 2007, tab. 11a, 11b ukazuje počty střelené srnčí zvěře za rok 2008, tab. 12a, 12b ukazuje počty střelené jelení zvěře za rok 2008, tab. 13a, 13b ukazuje počty střelení srnčí zvěře za rok 2009 a tab. 14a, 14b ukazuje počty střelené jelení zvěře za rok 2009. Tab. 9a: Střelené kusy srnčí zvěře v Honitbě Branná – rok 2007 Srnčí zvěř – Honitba Branná
srnec
odstřel (o), úhyn (ú) o
srnec
ú
I.
srnec
ú
III.
srna
ú
srna
ú
srna
ú
srnče
o
10
srnče
o
17
srnče
ú
věková třída
hmotnost (kg)
II.
11
71
Tab. 9b: Střelené kusy srnčí zvěře v Honitbě Staroměstského sdruţení – rok 2007 Srnčí zvěř – Honitba Staroměstského sdružení
srnec
odstřel (o), úhyn (ú) o
věková třída
hmotnost (kg)
I. (1 rok)
12
síla paroží (počet výsad na levé a pravé lodyze) špičák
srnec
o
I. (1 rok)
12
špičák
srnec
o
I. (1 rok)
13
špičák
srnec
o
III. (7 let)
11
šesterák (2 a 3)
srnec
o
III. (5let)
13
šesterák (3 a 3)
srnec
o
II. (4 roky)
14
šesterák (3 a 3)
srnec
o
II. (4 roky)
17
šesterák (3 a 3)
srnec
o
III. (7 let)
17
osmerák (4 a 3)
srna
o
8
srnče
o
15
Porovnání tělesné stavby srnčí zvěře je v tomto případě obtíţné. Obě honitby měly zastoupeny jedince ze všech tří věkových tříd, v Honitbě Branná ale byly 2 kusy ze 3 nelezeny uhynulé. Nebyla u nich proto zjišťována hmotnost. Srny byly nalezeny v této honitbě uhynulé všechny. Není proto u nich zjištěn ţádný z porovnávaných znaků. Průměrná hmotnost srnčat v Honitbě Branná byla 13,5 kg, hmotnost srnčete střeleného v druhé honitbě byla 15 kg. Lze říci, ţe hmotnosti jsou srovnatelné. Z hlediska síly paroţí srnčí zvěř nelze porovnat, lze ale říct, ţe v Honitbě Staroměstského sdruţení byly zastoupeny (kromě vidláka) všechny moţné varianty, dokonce i vzácný srnec osmerák, coţ můţe poukázat na dobré ţivotní podmínky (např. potrava bohatá na minerály a ţiviny potřebné pro správný růst paroţí).
72
Tab. 10a: Střelené kusy jelení zvěře v Honitbě Branná – rok 2007 Jelení zvěř – Honitba Branná odstřel (o), úhyn (ú) o o o o o o o
jelen jelen jelen jelen jelen jelen jelen
věková třída hmotnost (kg)
I. (4 roky) II. (5 let) II. (6 let) II. (7 let)
35 35 36 71 93 107 68
laň laň laň laň laň laň laň
o o o o o o ú
21 45 54 64 65 70
kolouch kolouch kolouch kolouch kolouch
o o o o o
21 31 33 35 52
síla paroží (počet výsad na levé a pravé lodyze), p špičák, p = 2 špičák, p = 2 špičák, p = 2 šesterák (3 a 3), p = 6 osmerák (4 a 4), p = 8 desaterák (5 a 5), p = 10 osmerák (4 a 4), p = 8
Tab. 10b: Střelené kusy jelení zvěře v Honitbě Staroměstského sdruţení – rok 2007 Jelení zvěř – Honitba Staroměstského sdružení odstřel (o), úhyn (ú) jelen jelen jelen jelen jelen jelen jelen jelen jelen jelen jelen jelen jelen laň:
o o o o o o o o o o o o o o
kolouch: o
věková třída hmotnost (kg) I. (2 roky) I. (2 roky) I. (3 roky) I. (3 roky) I. (4 roky) II. (5 let) II. (5 let) II. (5 let) II. (5 let) II. (5 let) II. (8 let) III. (9 let) III. (11 let)
56 60 75 77 80 96 81 78 70 99 88 100 106
19 kusů, celkem 1009 kg 20 kusů, celkem 667 kg
73
síla paroží (počet výsad na levé a pravé lodyze), p špičák, p = 2 špičák, p = 2 šesterák (3 a 3), p = 6 šesterák (3 a 3), p = 6 šesterák (3 a 3), p = 6 šesterák (3 a 3), p = 6 osmerák (4 a 4), p = 8 desaterák (5 a 4), p = 9 desaterák (5 a 5), p = 10 desaterák (5 a 5), p = 10 osmerák (4 a 4), p = 8 osmerák (4 a 4), p = 8 dvanácterák (5 a 6), p = 11
Podle srovnání věkových tříd u samců (jelenů) lze říct, ţe v Honitbě Branná se vyskytovalo více mladších jedinců, neţ v Honitbě Staroměstského sdruţení. Má jeleny pouze z první a z druhé věkové třídy a nejstarší jelen měl 7 let. Honitba Staroměstského sdruţení má jeleny zastoupeny ze všech tří věkových tříd, přičemţ nejstarší jelen měl 11 let. Tab. 11a: Střelené kusy srnčí zvěře v Honitbě Branná – rok 2008 Srnčí zvěř – Honitba Branná odstřel (o),
věková
hmotnost
úhyn (ú)
třída
(kg)
srnec
o
II. (3 roky)
11
srnec
ú
srna
o
17
srna
o
10
srna
ú
srna
ú
srna
ú
srnče
ú
74
Tab. 11b: Střelené kusy srnčí zvěře v Honitbě Staroměstského sdruţení – rok 2008 Srnčí zvěř – Honitba Staroměstského sdružení odstřel (o),
věková třída
hmotnost (kg)
úhyn (ú)
síla paroží (počet výsad na levé a pravé lodyze)
srnec
o
I. (1 rok)
10
špičák (1 a 1)
srnec
o
I. (1 rok)
12
špičák (1 a 1)
srnec
o
I. (1 rok)
15
špičák (1 a 1)
srnec
o
I. (2 roky)
11
vidlák (1 a 2)
srnec
o
I. (2 roky)
13
vidlák (2 a 0)
srnec
o
I. (2 roky)
15
vidlák (2 a 2)
srnec
o
II. (3 roky)
16
vidlák (2 a 2)
srnec
o
II. (3 roky)
13
šesterák (3 a 3)
srnec
o
II. (4 roky)
14
šesterák (3 a 3)
srnec
o
III. (6 let)
14
šesterák (3 a 3)
srnec
o
II. (4 roky)
15
šesterák (3 a 3)
srnec
o
III. (5 let)
15
šesterák (3 a 3)
srna
o
12
srna
o
13
srna
o
13
srna
o
15
srna
o
15
srna
o
17
srnče
o
8
srnče
o
12
Srovnání střelených kusů srnčí zvěře v obou honitbách za rok 2008 není moţné. Většina kusů v Honitbě Branná bylo nalezeno uhynulých. V Honitbě Staroměstského sdruţení byli střeleni srnci ze všech věkových tříd i síly paroţí (srnec osmerák rarita – jednostranný osmerák byl střelen v této honitbě v roce 2007). Nejvíce váţil 15 kg těţký srnec z Honitby Staroměstského sdruţení. Nejtěţší kus vůbec pak byla 17i kg srna. Stejně těţká byla střelena v obou honitbách.
75
Tab. 12a: Střelené kusy jelení zvěře v Honitbě Branná – rok 2008 Jelení zvěř – Honitba Branná odstřel (o),
věková třída
hmotnost (kg)
úhyn (ú) jelen
o
I. (4roky)
68
jelen
o
II. (5 let)
jelen
o
II. (6 let)
71 71 93
jelen
o
II. (7let)
107
laň
o
21
laň
o
35
laň
o
45
laň
o
52
laň
o
54
laň
o
64
laň
o
65
laň
o
72
laň
ú
kolouch
o
21
kolouch
o
31
kolouch
o
33
kolouch
o
35
kolouch
o
35
kolouch
o
36
76
Tab. 12b: Střelené kusy jelení zvěře v Honitbě Staroměstského sdruţení – rok 2008 Jelení zvěř – Honitba Staroměstského sdružení odstřel (o),
věková třída
hmotnost (kg)
úhyn (ú)
síla paroží (počet výsad na levé a pravé lodyze)
jelen
o
I. (2 roky)
60
špičák (1 a 1), p = 2
jelen
o
I. (2 roky)
64
špičák (1 a 1), p = 2
jelen
o
II. (5 let)
54
šesterák (3 a 3) p = 6
jelen
o
II. (5 let)
65
šesterák (3 a 3) p = 6
jelen
o
II. (6 let)
66
šesterák (3 a 3) p = 6
jelen
o
II. (5 let)
71
šesterák (3 a 3) p = 6
jelen
o
II. (5 let)
85
šesterák (3 a 3) p = 6
jelen
o
II. (5 let)
92
šesterák (3 a 3) p = 6
jelen
o
II. (8 let)
85
osmerák (4 a 3) p = 7
jelen
o
II. (7 let)
77
osmerák (4 a 4) p = 8
jelen
o
II. (7 let)
90
osmerák (4 a 4) p = 8
jelen
o
II. (7 let)
95
osmerák (4 a 4) p = 8
jelen
o
III. (9 let)
110
osmerák (4 a 4) p = 8
jelen
o
III. (9 let)
91
desaterák (5 a 5) p = 10
jelen
o
II. (8 let)
80
dvanácterák (6 a 5) p = 11
jelen
o
III. (12 let)
130
dvanácterák (6 a 6) p = 12
laň:
20 kusů, celkem 1015 kg
kolouch:
23 kusů, celkem 758 kg
V Honitbě Branná byli střelení jeleni pouze z I. a II. věkové třídy. Nejtěţší měl 107 kg. V Honitbě Staroměstského sdruţení byli střeleni jeleni ze všech 3 věkových tříd. Nejtěţší z nich byl jelen váţící 130 kg, který byl zároveň nejtěţším střeleným kusem jelení zvěře vůbec.
77
Tab. 13a: Střelené kusy srnčí zvěře v Honitbě Branná – rok 2009 Srnčí zvěř – Honitba Branná odstřel (o), úhyn (ú)
věková třída
hmotnost (kg)
srnec
o
I. (2 roky)
9
srnec
o
II. (3 let)
12 71
srnec
o
II. (3 let)
14
srna
o
10
srnče
o
7,5
srnče
o
8
srnče
o
8,5
srnče
o
9
Tab. 13b: Střelené kusy srnčí zvěře v Honitbě Staroměstského sdruţení – rok 2009 Srnčí zvěř – Honitba Staroměstského sdružení odstřel (o), úhyn (ú)
věková třída
hmotnost (kg)
síla paroží (počet výsad na levé a pravé lodyze)
srnec
o
III. (8 let)
15
špičák (1 a 1)
srnec
o
II. (3 roky)
12
šesterák (3 a 1)
srnec
o
I. (2 roky)
13
vidlák (2 a 1)
srnec
o
I. (2 roky)
10
šesterák (2 a 3)
srnec
o
II. (4 roky)
15
šesterák (3 a 2)
srnec
o
II. (4 roky)
15
šesterák (3 a 3)
srnec
o
III. (5 let)
15
šesterák (3 a 3)
srnec
o
III. (5 let)
15
šesterák (3 a 3)
srnec
o
III. (6 let)
15
šesterák (3 a 3)
srnec
o
III. (6 let)
16
šesterák (3 a 3)
srnec
o
III. (7 let)
16
šesterák (3 a 3)
srna
o
10
srna
o
12
srna
o
12
srna
o
12
srna
o
12
srna
o
12
srna
o
12
srna
o
19
srnče:
o
5 kusů, 1x 8 kg, 4x 7 kg
78
Srovnání srnčí zvěře za rok 2009 není moţné, protoţe v Honitbě Branná byli střeleni pouze 3 srnci a 1 srna, podle čehoţ nelze udělat závěr. V Honitbě Staroměstského sdruţení byli střeleni srnci ze všech 3 věkových tříd i síly paroţí. Lze říct, ţe nejtěţší střelený kus byla srna váţící 19 kg v Honitbě Staroměstského sdruţení. Tab. 14a: Střelené kusy jelení zvěře v Honitbě Branná – rok 2009 Jelení zvěř – Honitba Branná odstřel (o),
věková třída
hmotnost (kg)
úhyn (ú) jelen
o
I. (4roky)
59
jelen
o
I. (4 roky)
jelen
o
I. ( 4roky)
70 71 70
jelen
o
II. (5 let)
82
jelen
o
II. (5 let)
83
jelen
o
II. (6let)
83
jelen
o
II. (7let)
104
laň
o
28
laň
o
40
laň
o
56
laň
o
58
laň
o
59
laň
o
92
laň
ú
kolouch
o
29
kolouch
o
29
kolouch
o
30
kolouch
o
36
kolouch
ú
79
Tab. 14b: Střelené kusy jelení zvěře v Honitbě Staroměstského sdruţení – rok 2009 Jelení zvěř – Honitba Staroměstského sdružení odstřel (o),
věková třída
hmotnost (kg)
úhyn (ú)
síla paroží (počet výsad na levé a pravé lodyze)
jelen
o
I. (2 roky)
52
špičák (1 a 1) p = 2
jelen
o
I. (4 roky)
76
šesterák (3 a 3) p = 6
jelen
o
I. (3 roky)
77
šesterák (3 a 3) p = 6
jelen
o
II. (5 let)
82
šesterák (3 a 3) p = 6
jelen
o
II. (5 let)
82
šesterák (3 a 3) p = 6
jelen
o
I. (4 roky)
74
osmerák (3 a 4) p = 7
jelen
o
II. (6 let)
80
osmerák (3 a 4) p = 7
jelen
o
II. (6 let)
106
osmerák (4 a 4) p = 8
jelen
o
II. (7 let)
93
desaterák (4 a 5) p = 9
jelen
o
III. (9 let)
125
desaterák (4 a 5) p = 9
jelen
o
III. (11 let)
118
desaterák (5 a 4) p = 9
jelen
o
III. (10 let)
134
desaterák (5 a 4) p = 9
laň:
o
30 kusů, celkem 1473 kg
kolouch:
o
21 kusů, celkem 750 kg
Nejtěţším střeleným jelenem v Honitbě Branná za rok 2009 byl sedmiletý jelen váţící 104 kg. V Honitbě Staroměstského sdruţení byl pak nejtěţší jelen váţící 134 kg. Šlo o osmiletého desateráka. Tento jelen byl nejtěţším střeleným jelením kusem v obou honitbách. Jelení zvěř lze porovnat na základě průměrných hmotností. Srnčí zvěř porovnat nelze, protoţe obecně Honitba Branná má podstatně méně střelených kusů srnčí zvěře. Navíc v roce 2007 a 2008 byla převáţná většina kusů nalezena uhynulá.
80
Tab. 15: Průměrné hmotnosti jelení zvěře ROK
2007
2008
2009
HONITBA
PRŮMĚRNÉ HMOTNOSTI (kg) jelen
laň
kolouch
HB
63,57
53,17
34,40
HSS
82,00
53,12
33,35
HB
84,8
51,0
31,8
HSS
74,1
59,6
36,1
HB
78,7
55,5
31,0
HSS
91,6
49,1
35,7
V roce 2007 byli v Honitbě Branná střeleni jeleni, jejichţ průměrná hmotnost byla o 18,43 kg menší, neţ v Honitbě Staroměstského sdruţení. Činila 63,57 kg, v Honitbě Staroměstského sdruţení pak 82 kg. V roce 2008 se v Honitbě Branná střelili jeleni, jejichţ průměrná hmotnost byla 84,8 kg. Ta je o 10,7 kg vyšší neţ u střelených jelenů v Honitbě Staroměstského sdruţení. Tato honitba ale měla niţší průměrnou hmotnost u střelených kusů laní i kolouchů. U laní byla průměrná hmotnost niţší o 8,6 kg, u kolouchů o 4,3 kg. V roce 2009 byli jeleni s vyšší průměrnou hmotností střeleni v Honitbě Staroměstského sdruţení. Průměrná hmotnost u jelenů činila 91,6 kg, coţ je o 12,9 kg více neţ u jelenů v Honitbě Branná. Vyšší průměrnou hmotnost u kolouchů byla naměřena v Honitbě Branná. Činila 55,5 kg, coţ bylo o 6,4 kg méně neţ ve druhé honitbě. Průměrná hmotnost u kolouchů byla naměřena opět v honitbě Staroměstského sdruţení. Konkrétně byla 35,7 kg. Byla vyšší o 4,7 kg.
6.2.3. Porovnání pozorovaných znaků na základě vlastního pozorování Jak jiţ bylo uvedeno v metodice (Tab. 1), v roce 2008 jsem byla zvěř pozorovat 30krát – 15krát v Honitbě Branná a 15krát v Honitbě Staroměstského sdruţení. V roce 2009 jsem byla zvěř pozorovat 24krát – 12krát v Honitbě Branná a 15krát v Honitbě Staroměstského sdruţení. Jak uţ jsem psala v bakalářské práci, chci znovu podotknout, ţe na 81
severní Moravě se srnčí zvěř nevyskytuje v početných stádech, jako je tomu třeba na jiţní nebo střední Moravě. Tuto zvěř tu lze pozorovat jen v několika jednotkách (např. srna + srnče, po nich se objeví samotný srnec). Ve stádech tu lze pozorovat spíše zvěř jelení, např. ve sloţení několika laní a kolouchů aţ v počtech několika desítek kusů. Výjimečně lze vidět stádo jelenů. V tab. 16 jsou uvedeny počty pozorované srnčí zvěře v obou honitbách za rok 2007. V tab. 17 jsou uvedeny počty jelení zvěře v obou honitbách za rok 2007. V tab. 18, 19, 20 a 21 je uvedeno to samé, jen za rok 2008 a 2009. U samců je uvedena síla paroţí, index velikosti paroţí p a přibliţné zařazení do věkové třídy. Jako první přicházela srnčí zvěř těsně před setměním, pak zvěř jelení. V tab. 22 jsou porovnány průměrné indexy velikosti paroţí v obou honitbách za všechny 3 roky.
82
Tab. 16: Pozorovaná srnčí zvěř za rok 2007 SRNČÍ ZVĚŘ Honitba Branná datum pozorování
♂ ♀ juv.
14.4.2007
věk. třída
Honitba Staroměstského sdružení síla paroží
p
1
20.4.2007 5.5.2007
1 1
0
22.4.2007 6.5.2007
0
20.5.2007
8.6.2007
0
9.6.2007
25.7.2007 25.8.2007
♂ ♀ juv. 1 2
věk. třída
síla paroží
p
celkem
I.
vidlák
4
3 0 0
1
1
1 2
2
2 II.
šesterák
6
5
II.
šesterák
6
3
24.6.2007
1 1
II.
šesterák
6
2
27.7.2007
1 1
II.
šesterák
6
2
14.8.2007
1
5.9.2007
1
1
2
1
1
2
1 1
1
4.9.2007
1
6
15.4.2007
2
1 1
šesterák
1
12.5.2007 20.6.2007
III.
datum pozorování
celkem
1
15.9.2007
1 1
21.9.2007
1
2
4.10.2007
I.
vidlák
4
4
16.9.2007
II.
šesterák
6
1
22.9.2007
0
6.10.2007 20.10.2007
19.10.2007
2
1
3
celkem
6 9
4
19
0 1 1
83
šesterák
6
2 0
0 II.
šesterák
6
3 0
4 9
n – počet jedinců, ♂ - samec (srnec), ♀ - samice (srna), juv. - juvenilní jedinec (srnče)
II.
6
19
Tab. 17: Pozorovaná jelení zvěř za rok 2007 JELENÍ ZVĚŘ Honitba Branná datum pozorování
♂
14.4.2007
♀ juv. věk. třída
p
♂
♀ juv. věk. třída
síla paroží
p
celkem
15.4.2007
3 18
8
I.
šesteráci
3x6
29
20.4.2007
0
22.4.2007
4 10
5
I., II., III.
2 špičáci, šesterák, desaterák
2x2, 6, 10
19
5.5.2007
0
6.5.2007
4
20.5.2007
2
9.6.2007
9x6
9
24.6.2007
6, 8
12
27.7.2007
4
14.8.2007
0
5.9.2007
2x6, 12
24
16.9.2007
6, 8
17
22.9.2007
1
1
6.10.2007
1
0
20.10.2007
1
8.6.2007 20.6.2007
9
25.7.2007
2
25.8.2007
2
datum pozorování
celkem 3
12.5.2007
1
síla paroží
Honitba Staroměstského sdružení
2
1
1
1
I. I.
4
6
2
2
I., II.
špičák šesteráci šesterák, osmerák
2
4.9.2007 15.9.2007
3 12
9
I., III.
21.9.2007
2
6
I., II.
4.10.2007
1
9
19.10.2007 celkem
18 31 27
2 šesteráci, dvanácterák šesterák, osmerák poslech
0 1
3 2
I.
n - počet jedinců, ♂ - samec (jelen), ♀ - samice (laň), juv. - juvenilní jedinec (kolouch)
84
6
1
4 3 0
1
1
1
2 I.
šesterák
6
1 0
1
1
2 poslech
5
3
II.
desaterák
1 10
9 0
11 40 19
76
šesterák
70
Tab. 18: Pozorovaná srnčí zvěř za rok 2008 SRNČÍ ZVĚŘ Honitba Branná
Honitba staroměstského sdružení
datum pozorování ♀ juv. ♂ věk. třída síla paroží p celkem datum pozorování ♀ juv. ♂ věk. třída síla paroží p celkem 11.4.2008
1
18.4.2008
1
12.4.2008
3
3
0
25.4.2008
1
10.5.2008
1
II.
šesterák
6
1
24.5.2008
1
16.5.2008
1
II.
šesterák
6
1
31.5.2008
3
21.6.2008
1
27.6.2008
0
0
22.7.2008
0
2
26.8.2008
0
9.9.2008
2
13.9.2008
0
0
26.9.2008
0
0
4.10.2008
2
11.10.2008
0
17.10.2008
0
18.10.2008
0
7.11.2008
0
22.11.2008
1
13
celkem
9
14.6.2008
1
2
20.6.2008
1
III.
šesterák
6
27.7.2008 24.8.2008
1
1
12.9.2008 19.9.2008
1
1
27.9.2008 3.10.2008 10.10.2008
celkem
1
5
1
4
4
I.
vidlák
4
85
1
1 1
II.
šesterák
6
2
1
II.
šesterák
6
1
1
2
1 1
1
1
III.
šesterák
6
1 2
1
2
1 3
3
15
Tab. 19: Pozorovaná jelení zvěř za rok 2008 JELENÍ ZVĚŘ Honitba Branná
Honitba staroměstského sdružení
datum pozorování ♀ juv. ♂ věk. třída síla paroží p celkem datum pozorování ♀ juv. ♂ věk. třída 11.4.2008
1
1
18.4.2008 10.5.2008
3
2
I.
špičák
2
16.5.2008 14.6.2008
2
2
síla paroží
p
celkem
2
12.4.2008
6
4
10
0
25.4.2008
7
5
12
5
24.5.2008
4
2
0
31.5.2008
1
1
2
1
1
2
2
I.
vidlák, šesterák
4, 6
8
1
I.
šesterák
6
5
21.6.2008
1
II.
osmerák
8
1
27.6.2008
27.7.2008
0
22.7.2008
0
24.8.2008
0
26.8.2008
0
2
9.9.2008
0
0
13.9.2008
1
1
20.6.2008
12.9.2008
1
1
19.9.2008
1
III.
desaterák
10
1
2
27.9.2008
5
3
2
I.
šesterák
6
10
26.9.2008
3
2
1
II.
osmerák
8
6
3.10.2008
6
4
1
II.
osmerák
8
11
4.10.2008
5
4
1
II.
osmerák
8
10
10.10.2008
3
2
1
II.
osmerák
8
6
11.10.2008
0
18.10.2008
17.10.2008
2
poslech
2 0
7.11.2008
1
1
2
22.11.2008
2
2
4
celkem
22 14 8
44
celkem
30 22 7
59
86
Tab. 20: Pozorovaná srnčí zvěř za rok 2009 SRNČÍ ZVĚŘ Honitba Branná
Honitba staroměstského sdružení
datum pozorování ♀ juv. ♂ věk. třída síla paroží p celkem datum pozorování ♀ juv. ♂ věk. třída síla paroží p celkem 17.4.2009 24.4.2009
1
8.5.2009 22.5.2009
1
I.
vidlák
4
0
18.4.2009
1
25.4.2009
1
II.
šesterák
6
1
0
1.5.2009
1
II.
šesterák
6
1
1
23.5.2009
11.6.2009
1
1
2
13.6.2009
23.6.2009
1
1
2
25.6.2009
23.7.2009
1
2
2
0 1
1
III.
šesterák
6
1
1
III.
šesterák
6
3
III.
šesterák
6
2
24.7.2009
1
II.
šesterák
6
1
18.8.2009
9.9.2009
0
12.9.2009
19.9.2009
0
26.9.2009
3.10.2009
0
10.10.2009
1
1
17.10.2009
0
24.10.2009
1
1
9
celkem
7
celkem
4
2
3
87
1
3
1
14.8.2009
1
2
0 1
1
2 0
4
4
15
Tab. 21: Pozorovaná jelení zvěř za rok 2009 JELENÍ ZVĚŘ Honitba Branná datum pozorování ♀ juv. ♂ věk. třída 17.4.2009 24.4.2009
Honitba staroměstského sdružení
síla paroží
p
2
8.5.2009
3
22.5.2009 11.6.2009 23.6.2009 23.7.2009 14.8.2009 9.9.2009 19.9.2009
4 2
1
1
3.10.2009
8
5
17.10.2009 celkem
3 2 21 12 6
1
I., II.
2x šesterák, osmerák
6, 8
1 2 1 1
2
II.
I., II.
desaterák
šesterák, desaterák
10
6, 10
celkem datum pozorování ♀ juv. ♂ věk. třída 0 2
18.4.2009 25.4.2009
3
1.5.2009
5 4 0 2 1 0 2
23.5.2009 13.6.2009 25.6.2009 24.7.2009 18.8.2009 12.9.2009 26.9.2009
15 5 39
88
9 4
p celkem
3 2
12 6 1
2
síla paroží
I.
šesterák
6
2 1
II.
3
1
1
III.
10.10.2009
7
4
1
II.
24.10.2009 celkem
25 12 4
osmerák
8
dvanácterák 12 osmerák
8
1 0 0 4 0 1 0 5 12 0 41
V Honitbě Branná jsem v roce 2007 pozorovala celkem 95 kusů srnčí a jelení zvěře, z toho 19 kusů srnčí a 76 kusů jelení zvěře. Ze srnčí zvěře 6 srnců, 9 srn a 4 srnčata. Z jelení zvěře 18 jelenů, 31 laní a 27 kolouchů. Poměr pohlaví srnčí zvěře je 1:1,5 a na 1 srnu připadá asi půl mláděte. Poměr pohlaví jelení zvěře je 1:1,7 a na 1 laň připadá asi 1 kolouch. Stáda jelení zvěře jsou v této honitbě nejpočetnější v době říje, kdy je jelení zvěř na říjištích ve vyšších polohách. V Honitbě Staroměstského sdruţení jsem téhoţ roku pozorovala celkem 89 kusů srnčí a jelení zvěře, z toho 19 kusů srnčí a 70 kusů jelení zvěře. Ze srnčí zvěře 4 srnce, 9 srn a 6 srnčat. Z jelení zvěře 11 jelenů, 40 laní a 19 kolouchů. Poměr pohlaví srnčí zvěře je 1:2 a na 1 srnu připadá 0,7 mláděte. Poměr pohlaví jelení zvěře je 1:3,6 a na 1 laň připadá asi půl mláděte. Nejpočetnější stáda jelení zvěře jsou v této honitbě na jaře, kdy můţe být na horách ještě sníh, takţe se zvěř zdrţuje v niţších polohách. V roce 2008 jsem v Honitbě Branná pozorovala celkem 57 kusů srnčí a jelení zvěře. Z toho bylo 13 kusů srnčí zvěře – 5 srn, 4 srnce a 4 srnčata. Poměr pohlaví je 1:1,25. Na 1 srnce tedy připadá 1,24 srny. Na 1 srnu pak připadá asi 0,8 srnčete. Jelení zvěře jsem pozorovala 44 kusů – 22 laní, 14 kolouchů a 8 jelenů. Poměr pohlaví je 1:2,75. Tedy na 1 jelena připadají 2,75 laně. Na 1 laň pak připadá 1,57 koloucha. Nejpočetnější stáda jelení zvěře jsou v této honitbě tvořena v období říje, kdy je zvěř na říjištích ve vyšších polohách. V Honitbě Staroměstského sdruţení jsem v roce 2008 pozorovala celkem 74 kusů srnčí a jelení zvěře. Z toho bylo 15 kusů srnčí zvěře – 9 srn, 3 srnčata a 3 srnci. Poměr pohlaví je 1:3, na 1 srnce tudíţ připadají 3 srny. Na 1 srnu pak připadá asi 0,33 srnčete. Jelení zvěře jsem pozorovala 59 kusů jelení zvěře – 30 laní, 22 kolouchů a 7 jelenů. Poměr pohlaví je 1:4,29. Na 1 jelena tedy připadají 4,29 laní. Na 1 laň pak připadá 0,23 koloucha. Nejpočetnější stáda jsou v této honitbě v zimním a jarním období, kdy je na horách hodně sněhu. V roce 2009 jsem v Honitbě Branná pozorovala celkem 48 kusů srnčí a jelení zvěře. Z toho srnčí zvěře bylo 9 kusů – 4 srny, 2 srnčata a 3 srnci. Poměr pohlaví je 1:1,33. Na 1 srnce připadá 1,33 srny. Na 1 srnu pak připadá půl srnčete. Jelení zvěře jsem pozorovala 39 kusů – 21 kusů laní, 12 kusů kolouchů a 6 kusů jelenů. Poměr pohlaví je 1:3,5. Na 1 jelena připadá 3,5 laně. Na 1 laň pak připadá 0,57 koloucha.
89
V Honitbě Staroměstského sdruţení jsem v roce 2009 pozorovala celkem 56 kusů srnčí a jelení zvěře. Z toho bylo 15 kusů srnčí zvěře – 7 srn, 4 srnčata a 4 srnci. Poměr pohlaví je 1:1,75. Na 1 srnce tedy připadají 1,75 srny. Na 1 srnu pak připadá 0,57 srnčete. Pozorovala jsem také 41 kusů jelení zvěře – 25 laní, 12 kolouchů a 4 jeleny. Poměr pohlaví je 1:6,25. Na 1 jelena tak připadá 6,25 laní. Na 1 laň pak připadá 0,48 koloucha. Ideální poměr udávají normované stavy a ten je 1:1 (Boţovský, 2003). Tomuto poměru je nejblíţe poměr pohlaví srnčí zvěře v Honitbě Branná v roce 2008. Ten byl 1:1,25. Tab. 22: Průměrné indexy velikosti paroţí PRŮMĚRNÝ INDEX ROK
2007
2008
2009
HONITBA
VELIKOSTI PAROŽÍ p Srnčí zvěř
Jelení zvěř
HB
5,33
11,56
HSS
5,00
6,40
HB
5,5
6,3
HSS
6,0
7,2
HB
5,3
7,7
HSS
6,0
8,5
Indexy velikosti paroţí jsou srovnatelné za všechny roky u srnčí zvěře v Honitbě Branná i v Honitbě Staroměstského sdruţení. Srnci v Honitbě Staroměstského sdruţení jej však mají vyšší v letech 2008 a 2009. U jelení zvěře je index největší v Honitbě Branná v roce 2007. Dále je index vyšší v Honitbě Staroměstského sdruţení. V honitbě Staroměstského sdruţení jsem v ţádném roce nepozorovala srnce z první věkové třídy. V Honitbě Branná jsem pozorovala srnce ze všech věkových tříd. Celkový počet pozorované srnčí zvěře byl větší v obou letech v Honitbě Staroměstského sdruţení a počet pozorovaných srnců byl v podstatě srovnatelný. Počty pozorované zvěře za rok 2008 je téměř srovnatelný, v roce 2009 byl ale počet pozorované srnčí zvěře v Honitbě Branná jen 9 kusů, coţ je o 6 kusů méně neţ v honitbě druhé. Zastoupení věkových tříd u jelení zvěře bylo za oba roky opačné – v Honitbě Branná nebyl pozorován jelen z třetí věkové třídy, v Honitbě Staroměstského sdruţení byli zastoupeni jeleni ze všech tříd. V roce 2008 byl celkový počet pozorované jelení zvěře 44 kusů, coţ je o 90
15 kusů méně neţ v Honitbě Staroměstského sdruţení. V roce 2009 tento počet v Honitbě Branná poklesl o 5 kusů, v druhé honitbě dokonce o 18 kusů. Nejsilnější jelen byl pozorován v Honitbě Staroměstského sdruţení v období začátku říje roku 2009, a sice to byl dvanácterák.
6.2.4. Souhrnné výsledky porovnání zvěře za rok 2007, 2008 a 2009 V tab. 23 jsou zahrnuty výsledky vyplývající ze sčítání zvěře, kde jsem porovnala hustotu jedinců, poměr pohlaví a počet juvenilních jedinců na 1 samici. V tab. 24 jsou porovnány výsledky plynoucí z evidence odstřelených kusů. Porovnala jsem zastoupení věkových tříd, průměrnou hmotnost a průměrný index velikosti paroţí. V tab. 25 jsou pak porovnány výsledky vyplývající z vlastního pozorování. Tučně jsou v tabulkách vţdy zvýrazněny dominantní hodnoty. Tab. 23: Porovnání výsledků ze sčítání zvěře
ROK
2007
2008
2009
HONITBA
HUSTOTA
POMĚR
POČET JUV. NA
(počet jedinců/ha)
POHLAVÍ (♂:♀)
1 SAMICI
srnčí
jelení
srnčí
jelení
srnčí
jelení
zvěř
zvěř
zvěř
zvěř
zvěř
zvěř
HB
0,014
0,021
1:1
1:1,58
0,5
0,5
HSS
0,031
0,029
1:1
1:2,4
1
0,6
HB
0,015
0,022
1:0,75
1:1,5
0,8
0,6
HSS
0,033
0,038
1:1,1
1:2,1
0,8
0,5
HB
0,012
0,028
1:1
1:1,7
0,6
0,6
HSS
0,037
0,004
1:1
1:1
0,6
0,5
Honitba Staroměstského sdruţení měla v roce 2007 vyšší hodnoty ve všech znacích, aţ na poměr pohlaví u srnčí zvěře. V tomto znaku jsou honitby srovnatelné. Téměř shodný je počet juvenilních jedinců na 1 samici u jelení zvěře. V roce 2008 má Honitba Staroměstského sdruţení vyšší hodnoty v hustotě i poměru pohlaví u srnčí i jelení zvěře. V počtu juvenilních jedinců na 1 samici jsou obě honitby téměř srovnatelné.
91
V roce 2009 je srnčí zvěř početnější v Honitbě Staroměstského sdruţení, jelení zvěř pak v Honitbě Branná. Poměr pohlaví u srnčí zvěře je v obou honitbách srovnatelný, u jelení zvěře je tento poměr větší v Honitbě Branná. Počet juvenilních jedinců u srnčí zvěře je opět v obou honitbách srovnatelný, v Honitbě Branná je pak počet mláďat na samici o něco větší. Tab. 24: Porovnání výsledků z evidence střelených kusů (jen jelení zvěř)
ROK
2007
2008
2009
HONITBA
VĚKOVÉ
PRŮMĚRNÁ
PRŮMĚRNÝ
TŘÍDY
HMOTNOST (kg)
INDEX p
♂
♂
♀
juv.
♂
HB
I., II.
63,57
53,17
34,40
5,43
HSS
I., II., III.
82,0
53,12
33,35
7,08
HB
I., II.
84,8
51,0
31,8
-
HSS
I., II., III.
74,1
59,6
36,1
7
HB
I., II.
78,7
55,5
31,0
-
HSS
I., II., III.
91,6
49,1
35,7
7
Honitba Staroměstského sdruţení má v tomto případě opět vyšší hodnoty téměř ve všech znacích. Srovnatelné jsou hmotnosti laní a hmotnosti kolouchů v roce 2007. Síla paroţí mi za rok 2008 a 2009 nebyla u Honitby Branná sdělena. V Honitbě Staroměstského sdruţení byly střeleny kusy ze všech věkových tříd v obou letech. V Honitbě Branná byly střeleny kusy jen z prvních dvou tříd. Průměrná hmotnost u jelenů byla v roce 2008 větší v Honitbě Branná, v roce 2009 v Honitbě Staroměstského sdruţení. U laní byla v roce 2008 průměrná hmotnost větší v Honitbě Staroměstského sdruţení, v roce 2009 pak v Honitbě Branná. U kolouchů byla průměrná hmotnost v obou letech větší v Honitbě Staroměstského sdruţení. Velikost paroţí mi byla sdělena pouze u jelení zvěře Honitby Staroměstského sdruţení a v obou letech je stejná.
92
Tab. 25: Porovnání výsledků z vlastního pozorování ROK
2007
2008
2009
VĚKOVÉ TŘÍDY
HONITBA
NEJVĚTŠÍ p
Øp
POMĚR POHLAVÍ (♂:♀)
POČET JUV. NA 1 SAMICI
srnčí zvěř
jelení zvěř
srnčí zvěř
jelení zvěř
srnčí zvěř
jelení zvěř
srnčí zvěř
jelení zvěř
HB
I. II. III.
I. II. III.
6
12
5,33
11,56
1:1,55
1:1,7
0,5
1
HSS
I. II.
I. II. III.
6
10
5,0
6,4
1:2
1:3,6
0,7
0,5
HB
I. II. III.
I. II.
6
8
5,5
6,3
1:1,3
1:2,8
0,8
1,57
HSS
II. III.
I. II. III
6
10
6,0
7,2
1:3
1:4,3
0,33
0,23
HB
I. II. III.
I. II.
6
10
5,3
7,7
1:1,3
1:3,5
0,5
0,23
HSS
II. III.
I. II. III
6
12
6,0
8,5
1:1,8
1:6,3
0,6
0,5
93
srnčí zvěř
jelení zvěř
V roce 2007 měla spíše vyšší hodnoty Honitba Branná, která dominovala v 5 znacích, Honitba Staroměstského sdruţení měla vyšší hodnoty pouze ve 3 znacích. V roce 2008 měla výraznější znaky Honitba Staroměstského sdruţení, která dominovala v 6 znacích, Honitba Branná jen ve 3 znacích. V roce 2009 měla výrazně vyšší hodnoty Honitba Staroměstského sdruţení, a sice v 8 znacích. Honitba Branná pouze v 1 znaku, a to v zastoupení všech věkových tříd u srnčí zvěře. V Honitbě Branná byla pozorovaná srnčí zvěř ze všech 3 věkových tříd, v Honitbě Staroměstského sdruţení nebyli v letech 2008 a 2009 pozorováni jedinci z první věkové třídy. Jelení zvěř byla naopak v této honitbě pozorovaná jen z první a druhé věkové třídy, v Honitbě Staroměstského sdruţení pak byli pozorováni jeleni ze všech tří věkových tříd. Srnec s největším paroţím byl šesterák, a to v obou letech v obou honitbách. V roce
2008
byl
nejsilnějším
pozorovaným
jelenem
desaterák
v Honitbě
Staroměstského sdruţení, v roce 2009 to pak byl dvanácterák v téţe honitbě. V Honitbě Staroměstského sdruţení byli i jeleni a srnci s větším indexem paroţí v obou letech. Stejná honitba má větší hodnotu i ve znaku poměru pohlaví v obou letech u srnčí i jelení zvěře. V počtu mláďat na samici měla vyšší hodnoty v roce 2008 Honitba Branná u srnčí i jelení zvěře, v roce 2009 byla naopak dominantní Honitba Staroměstského sdruţení u srnčí i jelení zvěře.
94
7. Diskuze Cílem této kapitoly je zhodnotit mé dosaţené výsledky v porovnání s jinými. Podobnou tematikou se zabývá ve své bakalářské práci Vyhodnocení chovu zvěře ve vybraných honitbách oblasti chovu Jeseníky – východ autor Gajdoš (2009). Gajdoš práci napsal v rámci studia na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy univerzity. Autor zde vyhodnocuje chov srnčí a jelení zvěře v honitbách Oskava a Čerťák, a to od roku 1993 do roku 2007. Tyto honitby leţí ve stejném okresu jako honitby mnou sledované. Zabývá se zde zvěří srnčí, jelení a černou. Interpretuje zde výsledky ze sčítání, normované stavy zvěře, plány odlovu a skutečný odlov a úhyn. Shodný rok mého a Gajdošova pozorování je rok 2007, proto jej pouţiji pro diskuzi. V práci nemá zahrnuto vlastní pozorování, porovnávám zde proto jen sčítání a odstřel zvěře. Obě honitby se rozkládají v okrese Šumperk a částečně v okrese Bruntál. Honitba Oskava (HO) má rozlohu 1135 ha, z čehoţ 892 ha tvoří lesní plochy. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí od 320 m do 650 m. Honitba Čerťák (HČ) na Honitbu Oskava navazuje a její rozloha je 2303 ha, z čehoţ lesní půda připadá na 1934 ha. Nadmořská výška honitby se pohybuje od 650 m do 920 m (Gajdoš, 2009). Tab. 26 porovnává údaje počtů zvěře při sčítání a počty střelených kusů. Tab. 26: Porovnání honiteb za rok 2007 2007 SRNČÍ ZVĚŘ JELENÍ ZVĚŘ plán odlov + počet plán odlov + počet sčítání sčítání odlovu úhyn jedinců/ha odlovu úhyn jedinců/ha HB 27 9 9 0,014 41 19 19 0,021 HSS 125 11 10 0,031 117 53 52 0,029 HO 43 19 17 0,023 11 7 3 0,001 HČ 52 21 22 0,037 19 15 15 0,009
Honitba Branná se rozkládá na ploše 1928 ha, Honitba Staroměstského sdruţení na ploše 4016 ha. Plošně je tedy srovnatelná Honitba Branná s Honitbou Oskava. Pokud převedu počet pozorovaných kusů při sčítání na jednotku plochy, pak připadá u srnčí zvěře na 1 ha v Honitbě Branná asi 0,014 kusu, v Honitbě Staroměstského sdruţení 95
0,031 kusu, v Honitbě Oskava 0,037 kusu a v Honitbě Čerťák 0,023. Nejvíce srnčí zvěře tedy připadá na Honitbu Oskava, nejméně pak na Honitbu Branná. Na ha plochy u jelení zvěře připadá v Honitbě Branná 0,021 kusu, v Honitbě Staroměstského sdruţení 0,029 kusu, v Honitbě Oskava 0,001 kusu a v Honitbě Čerťák pak 0,008 kusu. Nejvíce jelení zvěře je tedy v Honitbě Staroměstského sdruţení, nejméně pak v Honitbě Oskava. Plán odlovu splnila jen Honitba Branná a Honitba Čerťák jen u jelení zvěře. Dalším tématem, které stojí za zmínku, je posouzení trofejí. Katalog trofejí se dá najít například na stránkách www.myslivost.cz, ze kterého jsem čerpala. Jsou tam nejlepší medailové trofeje vybrané z celé České republiky. Dále jsou tyto údaje uloţeny na Odborech ţivotního prostředí státní správy myslivosti jednotlivých městských (bývalých okresních) úřadů. Ty se vztahují ale pouze k honitbám, které pod daný okres spadají. Na stránkách www.myslivost.cz jsou dostupná bodování v roce 2005 a 2009. V těchto letech ale nejsou hodnoceny pouze trofeje za tyto dva roky, ale také za roky jiné, např. v roce 2009 byl bodován kus střelený v roce 1996. Záleţí na vlastníkovi trofeje. Proto pro diskuzi pouţiji rok 2009, který je blíţe ke sledované době v mé diplomové práci. Pokud bych pouţila rok 2005 a byly tam hodnoceny kusy střelené ještě dříve, nebyly by trofeje srovnatelné z pohledu stejných ţivotních podmínek. Ty se mohly v odstupu několika desítek let změnit. Bodové hodnocení trofejí srnce je 105,00 – 114,99 bodů bronzová medaile, 115,00 – 129,99 bodů stříbrná medaile a nad 130 bodů je zlatá medaile. U jelena je bodové hodnocení bronzové medaile 170,00 – 189,99 bodů, 190,00 – 209,99 bodů jde o stříbrnou medaili a na zlatou medaili je jelen ohodnocen více jak 210,00 body (Červený a kol., 2005). Hodnoceno bylo celkem 348 srnčích a 93 jeleních trofejí (těch, co mají katalogové i evidenční číslo). Ze srnčích trofejí bylo 80 zlatých, 207 stříbrných a 61 bronzových. Nejsilnější srnec byl ohodnocen 166,05 body. Z toho byl na šumperském okrese uloven 1 bronzový srnec, 6 stříbrných a 3 zlatí. Ani jeden však nebyl z mnou 96
pozorovaných honiteb. Z jeleních trofejí bylo 20 zlatých, 60 stříbrných a 13 bronzových. Nejsilnější jelen byl hodnocen 251,14 body. Ani jeden srnec nebyl uloven v šumperském okrese. Dá se těţko zhodnotit, proč tomu tak je. Online informace o honitbách je téměř nemoţné získat, proto nelze říct, zda se jedná o honitby s lepšími ţivotními podmínkami, neţ jsou mnou pozorované honitby. Lze však podle lokalizace předpokládat, ţe jde o honitby, z nichţ některé mají niţší nadmořskou výšku. Ani celoplošně nelze říci, které oblasti České republiky konkrétně jsou bohaté na trofejovou zvěř. Podle www.myslivost.cz jsou trofeje z různých honiteb, z různých oblastí České republiky. Pro posouzení bodové hodnoty jelení trofeje se pouţívá délka lodyhy, očníku a opěráku, obvod růţe, spodní a vrchní části lodyhy, počet výsad na lodyze a hmotnost trofeje bez hmotnosti lebky. Z obou parohů se vypočítá aritmetický průměr a kaţdá hodnota se vynásobí určitým koeficientem. Vyjde počet bodů za určitou poloţku. Dále se posuzuje rozloha paroţí, barva, perlení, hroty výsad, výskyt nadočníků a koruny. Pak se jednotlivé body sečtou. Bodové
hodnocení
střelených
kusů
v Honitbě
Branná
a
v Honitbě
Staroměstského sdruţení mi bylo sděleno odhadem ústně na základě síly paroţí a věku jelena (Tab. 27). Věk ale není identifikačním faktorem, jde jen o pomocný údaj. Pravé údaje, které Lesní správa Hanušovice měla k dispozici, uţ nemá, protoţe honitby jsou v pronájmu i s jejími údaji. Hodnocení trofejí srnců je sloţitější a hodnotí se i srnec špičák. Pro sloţitost mi proto údaje nebyly sděleny. U jelena se nehodnotí jelen špičák. Jelení trofeje jsou v obou honitbách hodnoceny jen za rok 2007, za rok 2008 a 2009 mi nebyla sdělena síla paroţí střelené jelení zvěře v Honitbě Branná, proto nebyla stanovena jejich bodová hodnota.
97
Tab. 27: Bodové hodnocení trofejí jelení zvěře BODOVÉ HODNOCENÍ TROFEJÍ rok 2007
rok 2008 rok 2009
HB
HSS
HSS
HSS
76,18
58,12
52,47
69,59
105,91
59,60
59,16
70,36
112,31
70,90
60,27
71,22
112,60
71,29
61,15
72,48
90,19
62,17
74,64
98,36
70,77
85,41
100,10
105,13
111,24
105,73
106,99
125,89
115,00
115,90
128,21
124,08
131,21
132,49
158,12
135,10
135,28
146,62 148,12 156,60
Nejsilnější jelen vůbec byl střelen v honitbě Staroměstského sdruţení v roce 2007. Bodová hodnota byla stanovena na 158,12 bodů. Podobný jelen byl střelen v roce 2008 v téţe honitbě. Nejslabší jelen byl střelen v roce 2007 v Honitbě Branná. Historicky se sledováním trofejové zvěře zabývá i Červený ve své Encyklopedii myslivosti (Červený a kol., 2005). Podle něj byl nejsilnější srnec uloven v roce 1938 v Opatovicích u Brna a byl hodnocen 201,70 body. Nejsilnější srnec Evropy byl pak uloven v roce 1982 ve Švédsku, měl 246,90 bodů. Nejsilnějším jelen České republiky pak dle Červeného byl jelen ulovený v Poněšicích, měl hodnotu 250,89 bodů. Nejsilnější evropská jelení trofej pak měla 273,60 bodů a tento jelen byl uloven v Bulharsku.
98
8. Závěr Diplomová práce přináší informace o vlivu ţivotních podmínek na tělesnou stavbu zvěře. Navazuje na bakalářskou práci a jejím prioritním cílem je opět potvrzení nebo vyvrácení stanovené hypotézy, která říká, ţe zvěř se silnější tělesnou stavbou ţije v lesnatém porostu Honitby Branná. Tato hypotéza se v bakalářské práci nepovedla potvrdit. Nenašla jsem ţádnou práci, která by se zabývala stejnou oblastí České republiky jako já. V diskuzi ovšem porovnávám práci, která se zabývá podobným tématem. Diplomová práce je členěna do 3 oblastí. První je zaměřena na literární rešerši. Podává tak ucelené informace o charakteristice obou honiteb a o stavbě, rozmnoţování a etologii srnčí a jelení zvěře. Většina pouţité kniţní literatury je sice starší, to jí ale dle mého názoru neubírá na kvalitě. Druhá část se zabývá didaktikou tématu na základní škole, konkrétně v 7. třídě. Cílem bylo seznámit ţáky s tématem a získat od nich zpětnou vazbu. Téma bylo pro ţáky zajímavé. Bylo pro mě však překvapením, ţe někteří ţáci se v pojmech týkající se srnčí a jelení zvěře příliš neorientují. Příjemné pro mě ale bylo zjištění, ţe většina z nich tuto zvěř někdy v přírodě viděla, zejména pak jelena, kterých je u nás čím dál méně. Třetí část je pak věnována samotným výsledkům, které pomohly k vyvrácení nebo potvrzení stanovené hypotézy. Byly to výsledky získané od správců honiteb ze sčítání zvěře, z informací o ulovených kusech a v neposlední řadě pak výsledky vlastního pozorování. Z výsledků plynoucích ze sčítání zvěře nelze jednoznačně potvrdit ani vyvrátit stanovenou hypotézu. V letech 2007 a 2008 sice nabývají téměř všechny sledované znaky (hustota zvěře, poměr pohlaví, počet mláďat na samici) vyšších hodnot v Honitbě Staroměstského sdruţení, takţe hypotéza by se tak vyvrátila. Ale v roce 2009 dosáhly sledované znaky vyšších hodnot u jelení zvěře v Honitbě Branná. V srnčích znacích jsou pak aţ na jeden znak honitby srovnatelné.
99
Na základě výsledků z pozorování ulovené zvěře lze stanovenou hypotézu spíše vyvrátit. Honitba Staroměstského sdruţení nabývala ve všech 3 letech vyšších hodnot v pozorovaných znacích (zastoupení věkových tříd, průměrná hmotnost, průměrný index paroţí). Toto tvrzení ovšem vyplývá pouze z hodnocená jelení zvěře, protoţe srnčí zvěř nebyla z větší části ulovena, ale uhynula. Především se tak stalo v Honitbě Branná, kde je významným mortalitním faktorem trať. Z výsledků vlastního pozorování v roce 2007 nelze hypotézu ani vyvrátit, ani potvrdit. Za roky 2008 a 2009 lze ale hypotézu vyvrátit a říci tak, ţe lepší ţivotní podmínky pro zvěř má Honitba Staroměstského sdruţení. Ta měla v roce 2008 vyšší hodnoty ve všech sledovaných znacích (zastoupení věkových tříd, průměrný index paroţí, nejsilnější paroţí, poměr pohlaví, počet mláďat na samici), kromě počtu mláďat na 1 samici a výskytu srnce z první věkové třídy v Honitbě Branná. V roce 2009 měla Honitba Staroměstského sdruţení vyšší hodnoty ve všech sledovaných znacích, opět kromě výskytu srnce z první věkové třídy. Podle posouzení všech sledovaných znaků, ať uţ mortalitních nebo nativních, lze spíše tvrdit, ţe stanovená hypotéza, ţe zvěř ţijící v Honitbě Branná má silnější tělesnou stavbu neţ zvěř ţijící v Honitbě Staroměstského sdruţení, je vyvrácena a platí naopak. Na rozdíl od bakalářské práce, kde byla zvěř sledována pouze 1 sezónu, by tyto výsledky měly být stabilnější. Ovšem určitě by nebylo špatné se touto problematikou dále zabývat a zvěř sledovat.
100
9. Použité zdroje 9.1. Literární zdroje ANDĚRA, M. (2003): Encyklopedie naší přírody. Fauna. Praha: Libri. 367 s. ANONYM (2008): Roční výkaz o honitbě, stavu a lovu zvěře. Staré Město: Obecní úřad s rozšířenou působností. ANONYM (2009): Roční výkaz o honitbě, stavu a lovu zvěře. Staré Město: Obecní úřad s rozšířenou působností. BAĎUROVÁ, I. (2008): Vliv životních podmínek na tělesnou stavbu srnčí a jelení zvěře. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. 60 s. BOUCHNER, M. (2003): Kapesní průvodce – Stopy zvěře. 5. vydání. Praha: Ottovo nakladatelství. 263 s. BOŢOVSKÝ, P. (2003): Rozhodnutí o uznání honitby (Honitba Branná). Šumperk: Městský úřad Šumperk, odbor ţivotního prostředí. BOŢOVSKÝ,
P.
(2003):
Rozhodnutí
o
uznání
honitby
(Honitba
Staroměstského sdruţení). Šumperk: Městský úřad Šumperk, odbor ţivotního prostředí. ČERVENÝ,
J.,
KAMLER,
J.,
KHOLOVÁ,
H.,
KOUBEK,
P.,
MARTÍNKOVÁ, N. (2004): Encyklopedie myslivosti. Praha: Ottovo nakladatelství. 591 s. CULEK, M. (ed.) (1996): Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma. 347 s. DARWIN, CH. (2005): O pohlavním výběru. Praha: Academia. 470 s. FORST, P., JIRÁK, J., BROŢ, V., KUČERA, V., KOVÁČ, J., NOVÁKOVÁ, E., WURZINGER, H., LANKAŠ, K., ZELENÝ, L. (1975): Myslivost. 101
Praha: SZN. 479 s. GAISLER, J., ZIMA, J. (2007): Zoologie obratlovců. Praha: Academia. 692 s. GREPL, R. (2008): Operativní evidence Lesní správy Hanušovice: Odstřel zvěře. GREPL, R. (2009): Operativní evidence Lesní správy Hanušovice: Odstřel zvěře. HANZÁK, J., VESELOVSKÝ Z. (1965): Světem zvířat. I. díl – Savci. Praha: Albatros. 557 s. HENDRYCH, V. (1959): Myslivost pro lesnické technické a lesnické mistrovské školy. 2. vydání. Praha: SPN. 259 s. HUDEC, K., KOLIBÁČ, J., LAŠTŮVKA, Z., PEŇÁZ, M. a kol. (2007): Příroda České republiky. Průvodce faunou. Praha: Academia. 439 s. KOLEKTIV (2004): Textová část LHP Lesů ČR, s. p., Lesní správy Hanušovice (platnost 1.1.2005 – 31.12.2014). Olomouc: Taxonia CZ, s. r. o. 358 s. MELZER, M., SCHULZ, J., BARTOŠ, J., BRACHTL, Z., DAVID, Z., DOHNAL, M., FILIP, J., FILIP, Z., FILIPOVÁ, M., GÁBA, Z., GOŠ, V., HAITMAR, V., HOŠKOVÁ, M., CHVÁTALOVÁ, I., MÜLLER, K., POSPĚCH, P., SPURNÝ, F., SVOZIL, O., TRAPL, M., TUŠA, I., ZMRHALOVÁ, M., ZUBER, R. (1993): Vlastivěda šumperského okresu. Šumperk: Okresní vlastivědné muzeum ve spolupráci s Okresním úřadem v Šumperku. 585 s. MINÁŘ, J. (2008): Operativní evidence Staroměstského sdružení: Odstřel zvěře. MINÁŘ, J. (2009): Operativní evidence Staroměstského sdružení: Odstřel zvěře.
102
PELIKÁN, J., GAISLER, J., RODL, P. (1979): Naši savci. Praha: Academia. 163 s. REICHHOLF, J. (1996): Průvodce přírodou. Savci. Praha: Kniţní klub. 287 s. ROSYPAL, S. (2003): Nový přehled biologie. Praha: Scientia. 797 s. RYBNÍČKOVÁ, E. (1997): Regionálně-fytogeografické členění Moravy. – In HUDEC, K., NOVÁK V. a kol. (1997): Vlastivěda moravská. Živá příroda. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost. 335 s.
9.2. Internetové zdroje ANONYM: Hunting experience [online]. c2008, [cit. 2010-08-12]. Dostupný z www:
mezi-rohy-parohy.html>. ANONYM: Hunting experience [online]. c2008, [cit. 2010-09-02]. Dostupný z www:
cervus-elaphus.html>. ANONYM: Infoglobe [online]. c2010, [cit. 2010-08-21]. Dostupný z www:
. ANONYM: Ministerstvo vnitra České republiky [online]. c2010, [cit. 2010-0912].
Dostupný
z www:
. ANONYM: Myslivost, stráž myslivosti [online]. c2009, [cit. 2010-10-25]. Dostupný
z www:
trofeji.aspx?c=MS.roe&y=2009>. ANONYM: Myslivost, stráž myslivosti [online]. c2009, [cit. 2010-10-25]. Dostupný
z www:
trofeji.aspx?c=MS.TrophyDeer&y=2009>. 103
ANONYM: Picasa – webová alba programu [online]. c2010, [cit. 2010-0421].
Dostupný
z www:
. GAJDOŠ, P. (2009): Vyhodnocení chovu zvěře ve vybraných honitbách oblasti chovu Jeseníky – východ [online]. Brno: Mendlova univerzita. [cit. 2010-10-25].
Dostupný
z www:
. CHARLOTTE, SHARKAN: Sharkanův deníček [online]. c2005, [cit. 2010-0421]. Dostupný z www: . MADZIA, L.: Informace o české přírodě [online]. c2007 – 2010, [cit. 2010-0915].
Dostupný
z www:
. PAVELKA, R.: Trasovník: Turistický průvodce po ČR [online]. c2000 – 2007, [cit.
2010-08-15].
Dostupný
z www:
. PERPETUM WEB DESIGN: Příroda, ekologie, život…[online]. [cit. 2010-0908].
Dostupný
z www:
. PLANSTUDIO: Mapy.cz [online]. c2005-10, [cit. 2010-08-12]. Dostupný z www: . 104
PLANSTUDIO: Mapy.cz [online]. c2005-10, [cit. 2010-08-12]. Dostupný z www: . ŠTĚPÁNOVÁ, J.: Resort životního prostředí. CHKO Jeseníky [online]. [cit. 2010-08-24].
Dostupný
z www:
.
105
10. Shrnutí Diplomová práce se zabývá vlivem rozdílných ţivotních podmínek na tělesnou stavbu srnčí a jelení zvěře. Rozdílné podmínky představují dvě rozdílné honitby – Honitba Branná (podhůří Hrubého Jeseníku) a Honitba Staroměstského sdruţení (podhůří Kralického Sněţníku). První je ve vyšších nadmořských výškách, je z větší části tvořená lesním porostem a nabízí menší potravní rozmanitost. Druhá je v niţších nadmořských výškách, je z větší části lučnatá a tudíţ nabízí vyšší potravní rozmanitost. Diplomová práce má tři části. První představuje literární rešerši informující o charakteristice daného území, o tělesné stavbě a způsobu ţivota srnčí a jelení zvěře. Druhá část se věnuje zpracováním didaktické části, jejímu teoretickému rozboru a výsledkům, kterých jsem v nich dosáhla. Třetí část se zabývá vlastními výsledky z pozorování zvěře a jejich porovnáním, které vede k ověření stanovené hypotézy.
106
11. Přílohy Příloha 1: Mapka Honitby Branná
107
Příloha 2: Mapka Honitby Staroměstského sdruţení
108
Příloha 3a: Pre-test A Pre-test: Srnčí a jelení zvěř pro 7. třídu
Vypracovala: Ivana Baďurová
Skupina A Jméno: ____________________________ 1. Srnčí i jelení zvěř patří do třídy savců. Jaké je jejich další zařazení v systému ţivočichů? (2 správné odpovědi) a) Řád: Sudokopytníci b) Kmen: Strunatci c) Podřád: Nepřeţvýkaví d) Podtřída: Vejcorodí 2. Srnčí i jelení zvěř má parohy. Z následujících moţností podtrhni ty znaky, které jsou charakteristické pro parohy: (6 správných znaků) jsou to kostěné útvary
jsou koţního původu
zvířata je neshazují, mají je celý ţivot v určitém období je zvířata shazují mají výsady
jsou bez výsad jsou porostlé lýčím
mají je většinou i samice
samicím nikdy nenarůstají
jsou duté
nejsou duté
3. Napiš tři zvířata, která mají rohy: _____________________ _____________________ _____________________ 4. Jak se nazývá samec, samice a mládě od srnce obecného? samec: ____________________ samice: ___________________ mládě: ____________________ 5. Co uděláš, setkáš-li se v přírodě s mládětem srnce obecného nebo jelena lesního? 6. Uţ ses někdy v přírodě setkal se srnčí nebo jelení zvěří? Je nějaký tvůj příbuzný myslivec? 109
Příloha 3b: Pre-test B Pre-test: Srnčí a jelení zvěř pro 7. třídu
Vypracovala: Ivana Baďurová
Skupina B Jméno: ____________________________ 1. Srnčí i jelení zvěř patří do třídy savců. Jaké je jejich další zařazení v systému ţivočichů? (2 správné odpovědi) a) Řád: Lichokopytníci b) Podřád: Přeţvýkaví c) Nadtřída: Bezčelistní d) Podtřída: Ţivorodí 2. Srnčí i jelení zvěř má parohy. Domácí zvířata mají ale běţně rohy. Z následujících moţností podtrhni ty znaky, které jsou charakteristické pro rohy: (5 správných znaků) jsou to kostěné útvary
v určitém období je zvířata shazují
zvířata je neshazují, mají je celý ţivot
jsou porostlé lýčím
jsou koţního původu
mají je většinou i samice
mají výsady
samicím nikdy nenarůstají
jsou duté
jsou bez výsad
nejsou duté
3. Napiš tři zvířata, která mají parohy: _____________________ _____________________ _____________________ 4. Jak se nazývá samec, samice a mládě od jelena lesního? samec: ____________________ samice: ___________________ mládě: ____________________ 5. Co uděláš, setkáš-li se v přírodě s jelenem lesním? 6. Uţ ses někdy v přírodě setkal se srnčí nebo jelení zvěří? Je nějaký tvůj příbuzný myslivec?
110
Příloha 4a: Post-test A Post-test: Srnčí a jelení zvěř pro 7. třídu
Vypracovala: Ivana Baďurová
Skupina A Jméno: ____________________________ 1. Srnčí i jelení zvěř patří do třídy savců. Jaké je jejich další zařazení v systému ţivočichů? (2 správné odpovědi) a) Řád: Sudokopytníci b) Kmen: Strunatci c) Podřád: Nepřeţvýkaví d) Podtřída: Vejcorodí 2. Jaký je rozdíl mezi jelenem a laní? (3 znaky) ___________________________________________________ ___________________________________________________ ___________________________________________________ 3. Srnčí i jelení zvěř má parohy. Z následujících moţností podtrhni ty znaky, které jsou charakteristické pro parohy: (6 správných znaků) jsou to kostěné útvary
v určitém období je zvířata shazují
zvířata je neshazují, mají je celý ţivot jsou koţního původu samicím nikdy nenarůstají
jsou porostlé lýčím
mají je většinou i samice jsou duté
nejsou duté
mají výsady jsou bez výsad
4. Napiš tři zvířata, která mají rohy: _____________________ _____________________ _____________________ 5. Co je to utajená březost? Vysvětli pojem a napiš, proč k tomuto ději dochází.
111
6. Co uděláš, setkáš-li se v přírodě s mládětem srnce obecného nebo jelena lesního?
7. Jak se nazývá samec, samice a mládě od srnce obecného? samec: ____________________ samice: ___________________ mládě: ____________________ 8. Kdyţ přijdeš do lesa nebo na louku, podle čeho poznáš, ţe tam ţije srnec obecný? (3 znaky)
9. Čím se ţiví srnec obecný a jak můţe škodit?
112
Příloha 4b: Post-test B Post-test: Srnčí a jelení zvěř pro 7. třídu
Vypracovala: Ivana Baďurová
Skupina B Jméno: ____________________________ 1. Srnčí i jelení zvěř patří do třídy savců. Jaké je jejich další zařazení v systému ţivočichů? (2 správné odpovědi) a) Řád: Lichokopytníci b) Podřád: Přeţvýkaví c) Nadtřída: Bezčelistní d) Podtřída: Ţivorodí 2. Jaký je rozdíl mezi jelenem a srncem? (alespoň 3 znaky) ____________________________________________________ ____________________________________________________ ____________________________________________________ 3. Srnčí i jelení zvěř má parohy. Domácí zvířata mají ale běţně rohy. Z následujících moţností podtrhni ty znaky, které jsou charakteristické pro rohy: (5 správných znaků) jsou to kostěné útvary
v určitém období je zvířata shazují
zvířata je neshazují, mají je celý ţivot jsou koţního původu samicím nikdy nenarůstají
jsou porostlé lýčím
mají je většinou i samice jsou duté
nejsou duté
mají výsady jsou bez výsad
4. Napiš tři zvířata, která mají parohy: _____________________ _____________________ _____________________ 5. Co je to říje? Vysvětli a uveď příklad průběhu říje u jelena lesního nebo srnce obecného.
113
6. Co uděláš, setkáš-li se v přírodě s jelenem lesním?
7. Jak se nazývá samec, samice a mládě od jelena lesního? samec: ____________________ samice: ___________________ mládě: ____________________ 8. Kdyţ přijdeš do lesa nebo na louku, podle čeho poznáš, ţe tam ţije jelen lesní? (alespoň 3 znaky)
9. Čím se ţiví jelen lesní a jak můţe škodit?
114
