nástroje stroje byt auto chata koníčky

nástroje stroje byt auto chata koníčky

S a m o s v o r n á s p o j k a pro t r a k -

tůrky D Drtič kostí D Stojan na řezání dřeva D Nadstavec na postrekovač na injektovanie hnojiva D Zavlažovací zařízení D Sklápacie poschodové lôžka D Harmonikové kožienkové dvere D Mraznička

z chladničky D Detský bager Skládací stolek pro děti Dětské minikolo D Podpěry stěračů D Středový panel pro Š 105—120 D Prístroj na testovanie motora D Stolová pásová píla D Elektrická kyslíkovodíková svářečka II.

alte

44

JEŠTĚ K ČLÁNKU „DLÁŽKOVÉ KÚRENIE" Dopis n. p. FATRA NAPAJEDLA Vážení soudruzi, ve Vašem sborníku Udělej-Urob si sám č. 33 z roku 1 980 jste uveřejnili článek „Dlážkové kúrenie", kde autor doporučuje použití hadiček naší výroby k vybudování topného systému v podlaze s odvolávkou na záruku výrobce pro použití za teplot 70 až 80 °C. Tuto záruku však nemůžeme pro dané použití v žádném případě poskytnout. Předně nutno uvést, že se nejedná o hadičky z PE, jak je uvedeno v článku, ale z měkčeného PVC vyráběné pod označením hadička NP druh 1128 (zelený odstín) a hadička NP druh 1129 (fialový odstín). Tyto hadičky byly vyvinuty jako benzinu a oleji vzdorné pro použití na přívod paliva do automobilů. Je pravda, že u hadičky NP druh 11 29 garantujeme odolnost do 80 °C. Zde však jde o to, že při provozu automobilů může teplota v prostoru motoru dostoupit této teploty, ovšem je to krátkodobé zatížení. Navíc rozvod paliva v automobilu je pod minimálním tlakem. Taktéž se nepředpokládá při značném teplotním zatížení životnosti 10 a více let. Při použití na topný rozvod se jedná o dlouhodobé zatíženi jednak vysokou teplotou, jednak poměrně značným tlakem (vzhledem k velkým tlakovým ztrátám je nutný velký vstupní tlak). Dále rychlost proudící vody bude podstatně vyšší než rychlost benzinu, popř. směsi vzduchu s benzinem u palivového systému automobilů, což se nepříznivě odrazí ve zvýšené rychlosti vymývání změkčovadel z hadičky. To bude mít důsledek v tom, že hadička ztvrdne a zkřehne. Dalším namáháním jak tlakovým, tak také od tepelné roztažnosti vznikající rychlou změnou teplot při zatápění, hrozí nebezpečí prasknutí hadičky. Kritická místa jsou od rozvaděče po místo, kde hadička vchází do podlahy, ohyby a spoje v podlaze, čímž by došlo k úniku vody ze systému a ke značným škodám na celém domku a jeho vybavení. Plasty se navíc vyznačují tím, že jakmile vznikne v některém místě porucha, šíří se poměrně rychle s podstatně menším zatížením, takže únik vody ze systému může být značně rychlý a těžko se mu bude zabraňovat. Je známo, že v zahraničí se systémy vytápění podlah používají. Ovšem k výrobě trubek se používá speciálního typu polypropylenu, odolného vysoké teplotě a stabilního proti extrakci. Tyto materiály se však u nás nevyrábějí a na jejich dovoz nejsou devizové prostředky. Vzhledem k tomu, že po publikaci Vašeho článku se na nás obrací řada stavebníků s požadavkem na zakoupení hadic anebo trubek pro teplovodní vytápění, přičemž čtenáři si mohou hadice zakoupit i přímo v Řempu bez konzultace u nás, pokládáme za nutné zveřejnit informaci, která objasní nevhodnost použití měkčených PVC hadic pro podlahové vytápění. FATRA, n. p., NAPAJEDLA Stanovisko autora konstrukce Jako laik nemohu polemizovat s výrobcem o vlastnostech daného materiálu. Materiál byl ovšem vyvinut pro jiné účely, a proto výrobce, který jej nemá pravděpodobně dlouhodobě odzkoušen pro podmínky, jaké existují v topnám systému, má jistě snahu předejít případným škodám. Podlahové topení jsem realizoval v roce 1973. Za devět let provozu mohu uvést tyto poznatky: — provozní teplota vody na stoupačce dosahuje běžně

80 °C (zajištěno termostatem, který je seřízen na 75 °C, ale po vypnutí teplota ještě chvíli stoupá), dokonce asi čtyři roky provozu dosahovala až 85 °C; — ve svém článku jsem zdůrazňoval nutnost zajištění hadiček proti případnému prasknutí (při volném průběhu) obandážováním. Skutečností však je, že jsem sám nic nebandážoval a hadičky i za uvedených podmínek vydržely; — v zimě běží čerpadlo nepřetržitě, tedy tlak v systému působí dlouhodobě. Tento tlak za čerpadlem je ovšem značný a volné hadičky jsou mírně „nafouknuty". Po letech provozu se průměr hadiček v této části systému nepatrně zvětší oproti původnímu (zůstává zvětšený i za studena) a hadičky vůbec částečně ztrácejí elastičnost — hlavně ve studeném stavu, v čemž ovšem nevidím žádnou závadu; — na vnitřní stěně hadiček se usadí tenký povlak rezavé barvy (sloučeniny Fe z vody?), který je pro provoz bezvýznamný. Při propláchnutí systému vytékají někdy rezavě hnědé měkké vločky (jako mokrý čaj), vzniklé snad vysrážením sloučenin z vody za účasti vyluhovaného změkčovadla; — obavy z případného vlivu vyluhovaného změkčovadla na provoz čerpadla jsou zbytečné. Letos jsem sice čerpadlo (Picolla) po devíti letech vyměnil pro hlučnější chod, ale šlo jen o běžné opotřebení kluzných ložisek; — za celou dobu provozu nedošlo na systému k žádné závadě a to přes to, že jak návrh systému, tak vlastní provedení je čistě amatérské (já sám jsem zeměměřič a příslušní odborníci se od návrhu ještě před realizací zcela distancovali) a že je lze mnohými způsoby zdokonalit, jak po topenářské stránce, tak i z hlediska stoprocentní bezpečnosti. Při této příležitosti prosím o zveřejnění následujícího doplňku, který jsem v původním příspěvku opomenul. Je poměrně důležitý. Hadičky se nikdy nepodaří položit ideálně vodorovně. To znamená, že v některém místě některého okruhu se může utvořit vzduchový polštář, který brání nebo zcela omezí průtok vody hadičkou. Okruh pak topí nedostatečně. Proto je nutné na stoupačku a na zpátečku umístit ještě po jednom ventilu navíc, přizpůsobeném pro připojení hadice. Při zjištění uvedené závady se na jeden ventil připojí hadice od vodovodu, z druhého ventilu se vyvede hadice jako odpad (do vany), a okruh (případně okruhy jeden po druhém) se praženou tlakovou vodou z vodovodu, která bublinu vyžene. Operaci je nutno provést s citem, protože na tlak ve vodovodu přece jen systém stavěný není. ING. JOSEF STEHNO Názor redakce Není pochyb, že podlahové topení je jak z hlediska tepelné pohody, tak i ekonomie vytápěni lepší než jiné systémy. K tomu přistupuje i to, že odpadnutím svislých vyhřívacích těles (případně i rozvodných trubek) odpadne esteticky rušivý prvek a stěny místností lze lépe obestavět nábytkem. Stojí proto za námahu podlahové vytápění dořešit i z hlediska trvanlivosti a bezpečnosti. Domníváme se, že publikovaná stanoviska dostatečně ukazují jak rizika, tak i cesty k jejich zmenšení. Uvítáme další poznatky, které naši čtenáři s podlahovým vytápěním získali a budou-li přínosem k řešení problému — urychleně je otiskneme. Zatím nás však nikdo z mnoha realizátorů o záporných vlastnostech systému neinformoval.

nástroje stroje byt auto chata koníčky

zostavil Kamil Zoufalý

OBSAH 1. NA CHATU Lištová elektrická sekačka na vysokou trávu 2 Samosvorna spojka 9 Drtič kostí pro slepice 10 Stojan na řezání dřeva 13 Nadstavec na postrekovač na injektovanie hnojiva 14 Zavlažovací zařízení 16 2. DO BYTU Sklápacie poschodové lôžka Vkusné univerzální rámečky Harmonikové kožienkové dvere Mraznička z chladničky Calex

17 20 22 25

3. PRE DETI Bager Skládací stolek pro děti Dětské minikolo Odpružené sedadielko k autíčku Zvýšení sedadla u kolečka Blesk . . ..

26 30 32 32 33

4. AUTO-MOTO, Praktické podpěry stěračů 'Otáčkoměr—rychloměr Středový panel pro Š 105—120 Prístroj na testovanie Zariadenie na vyvažovanie kolies Prípravok na meranie odklonu

34 35 35 37 42 44

Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry Bratislava

Propagační tvorba Praha

5. STROJE A NÁSTROJE Pásová stolová píla 46 Elektrická kyslíkovodíková svářečka II . . . . 54

44

na chatu LIŠTOVÁ ELEKTRICKÁ SEKAČKA NA VYSOKOU TRÁVU Už mnoho let hledáme konstrukci elektrické sekačky na vysokou trávu. Hlavním problémem je tu nebezpečí úrazu elektrickým proudem a výroba vhodné žací lišty, protože rotační nože mohou jednak způsobit vážné úrazy (odhozenými kameny ap.), jednak se useknutá vysoká tráva s oblibou namotává na rotující části. Vyřešení lehké žací lišty s malou spotřebou síly umožnilo vyřešit i problém elektrické bezpečnosti — jako pohonné jednotky bylo možno použít elektrické ruční vrtačky; každá má dvojitou izolaci a protože držadlo sekačky je izolováno od kostry stroje, odpadá i možnost úrazu při přestřihnutí kabelu. Koncepce sekačky přirozeně určuje i její použitelnost. Při šířce lišty 45 cm a malém příkonu vrtačky se přirozeně nehodí k nepřetržitému se-

kání na velkých pozemcích. Malá hmotnost a obratnost naopak umožňuje sekání na výškově i horizontálně členitém terénu; odmontujeme-li kolečka a oj s řídítky, můžeme sekačku použít i ke stříhání živých plotů. Při práci v rovném a tvrdším terénu se nejlépe seká jen s malým předním kolečkem, co nejvíce posunutým vzad. Při sekání občas zkontrolujeme, zda se vrtačka nepřehřívá; je třeba si být pořád vědom, že motor vrtačky není konstruován na dlouhodobé zatížení, a proto jej častěji (např. při přemísťování kabelu) vypínáme. Sekáme-li „džungli" — kopřivy, maliní, křoví (což sekačka výborně umí), zařazujeme po několika minutách přestávky — řídíme se teplotou vrtačky. I když továrně vyrobená vrtačka musí vyhovovat ČSN 36 1060, nezna-

mená to, že při sekání můžeme postupovat bezstarostně. Pořád zůstává nebezpečí, že se (např. třením kabelu o ostrý předmět) poškodí izolace kabelu a že při dotyku můžeme být zasaženi elektrickým proudem. Proto rozumný člověk pracuje v gumových botách a s gumovými rukavicemi, nikdy v dešti a dává pozor, aby se kabelu nikdo nedotýkal. A než zapojíme kabel, vždycky jej prohlédneme od zástrčky až k zásuvce. Před sekáním nezapomeneme upevnit kolem výstředníku kryt (na fotografii je odmontován). Dodržíte-li tyto zásady, budete se moci ve zdraví těšit pěknému trávníku. Redakce POPIS SEKAČKY Sekačka se skládá z rámu 1, žacího ústrojí 2, rotačního pohonu 3, kmitavého pohonu 4, podvozku 5 a oje s řídítky 6 (obr. 1). Pracovní kmitavý pohyb horní žací lišty 2.4 je odvozen od kývavého pohybu palce 4.15 na úhlové páce 4.13, na kterou je přenášen pomocí výstředníku 3.15, oka 4.1 a táhel 4.5 a 4.7 rotační pohyb od elektrické vrtačky 3.1. Sekačka může popojíždět buď po dvou (předním a hlavním), nebo po třech (předním a dvou hlavních) kolečkách 5.1 a 5.5. Výšku strniště lze ovlivnit přemístěním koleček tak, že docílíme hodnoty 45, 50, 65 a 70 mm. Dále je možno výškově nastavit řídítka s vidlicí v rozsahu 110 mm. Usměrňovači klín 1.13 pokládá posekanou vysokou trávu a zajišťuje volný pohyb hlavních koleček. Materiálové nároky jsou minimální. Technické údaje: Šířka žací lišty Elektrická ruční vrtačka s otáčkami Hmotnost (bez elektrické vrtačky)

2

450 mm 280 až 500 W 500 až 1000 min- 1 11 kg

T

K

3

Obr. 2

4

22 ZUBŮ

Obr. 3

Obr. 4

6

K výrobě rámu je použito profilu Jäkl a ocelového plechu, řídítka a vidlice jsou zhotoveny z ocelových tenkostenných trubek. Ostatní výchozí materiál je běžná tyčovina a ocelové trubky. Výjimku tvoří žací lišty, které jsou vyrobeny z listů strojní pily na kov. POSTUP VÝROBY A MONTÁŽ Rám sekačky 1 svaříme z jednotlivých dílů podle obr. 2. Při výrobě je třeba dodržet souosost uložení výstředníku 1.19 a držáku el. vrtačky 1.15 i vzdálenost uložení výstředníku od osy páteře 1.1, kterou prochází táhlo 4.5. Dále je nutno dodržet kolmost a přímkové usazení vodicích kolíků 1.6 na vodicí liště 1.2. Rozměry stojiny 1.14, držáku 1.15 i objímky 1.16 musíme upravit podle použité vrtačky. Rozměry na výkresech jsou udány pro vrtačku Narex 108 D/C. Žací ústrojí 2 vyrobíme podle obr. 2 a 3. Zde je poněkud náročné vybroušení zubů. K jejich kvalitnímu zhotovení je třeba použít tzv. gumovky a dále alespoň primitivního přípravku, který umožní dodržet stanovený úhel břitu 45°. Spodní 2.5 a horní žací lišta 2.4 je na společné činné střižné ploše přebroušena na rovinné brusce s magnetickým upínáním. Tuto práci je však nejlépe svěřit brusiči odborníkovi a dokonalému stroji, protože od kvality břitů závisí i úspěšná činnost sekačky. Upozorňujeme, že pro výrobu žací lišty se hodí pouze takový list strojní pily, který je tepelně zpracován (zakalen) v celé šířce listu. Dále je třeba dodržet rozměry i tvar vodicích drážek v obou lištách, aby

Rozpiska materiálu Č.

Součást

1 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7 1.8 1.9 1.10

RÁM '•-- ľ Páteř Vodicí lišta Výztuha Krytka Matice ,. Kolík y Lyžina Nýt

Přední noha Matice

j v , •, ř ;; / ;

ks

Materiál <.V

1 1 2 2 4 4 2 4 1 2

profil Jäkl ocel profil Jäkl ocel ČSN 02 1401 ocel ocel pérová ČSN 02 2301 ocel ČSN 02 1401

•' Rozměr (mm) 50X20X2,5—560 P 1,5X55X460 15X15X2—190 P 1X50X25 M5 0 5—10 P 1X18X70 0 3-5 P 3X70X75 M8

*

8

1.11 1.12 1.13 1.14 1.15 1.16 1.17 1.18 1.19 1.20 2 2.1 22 2.3 2.4 2.5 2.6 3 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7 3.8 3.9 3.10 3.11 3.12 3.13 3.14 3.15 3.16 3.17 3.18 4 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6 4.7 4.8 4.9 4.10 4.11 4.12 4.13 4.14 4.15 5 5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6 5.7 5.8 5.9 5.10 5.11 5.12 5.13 6 6.1 6.2

Hlavní noha Rukojeť Usměrňovači klín Stojina Držák el. vrtačky Objímka Šroub Matice Lože výstředníku Pouzdro ŽAČÍ ÚSTROJI Přítlačná lišta Šroub Pružná podložka Horní žací lišta Spodní žací lišta Kryt ROTAČNÍ POHON El. vrtačka Redukční vložka Kotouč Čep Stopka Pružná spojka Kotouč Čep Kolik Kuličkové ložisko Podložka Matice Distanční kroužek Maznice Výstředník Kryt Šroub Pružná podložka KMITAVÝ POHON Oko Distanční podložka Kuličkové ložisko Šroub Táhlo Seřizovači spojka Táhlo Vidlička Čep se závitem Matice Pružná podložka Čep Páka Náboj Palec PODVOZEK Přední kolečko Pouzdro Šroub Podložka Hlavní kolečko Osa levá Osa pravá Podložka Podložka Závlačka Pouzdro Šroub Podložka OJ Řídítka Vidlice

6.3 6.46.5 6.6 6.7 6.8 6.9 6.10 6.11 6.12

Izolační držadlo Kulisa Stavěči matice sedačky Šroub Podložka Pryžový nárazník Šroub Matice Podložka Šroub

1 1 V 1 1 1 1 1 1 1 '1 '1 1

' 1-

:2 :2 :2

2

profil Jäkl ocel ocel profil Jäkl profil Jäkl ocel ČSN 02 1101 ČSN 02 1401 profil Jäkl ocel

20X20X2,5—230 0 6—500 P 1X210X250 50X20X2,5—115 50X20X2,5—55 27X4—230 M8X25 M8 50X20X2,5—90 TR 0 3 5 X 4 - 3 0

ocel ČSN 02 1101 ČSN 02 1740 list strojní pily list strojní pily ocel

P 1X55X460 M5X10 05 2,5X42X500 2,5X42X500 P 1X85X460

dural ocel ocel ocel gumotextil ocel ocel ocel 6001 ocel ČSN 02 1401 ocel ČSN 02 7421 ocel ocel ČSN 02 1101 ČSN 02 1740

0 55X25 0 60—3

0 0 0 0 0 0 0 0

10-14 • 10^35 60—9 60—5 10-17 3—6 28/12X8 18/12X2

M10

0 16-20 M 8X1 0 95—30 P 1X135X400 M 6X60 06

1 :2 1 1 1 1 1 1 t 1 1 1 1 1 1

ocel ocel 6000 ČSN 02 1101 ocel ocel ocel ocel ocel ČSN 02 1401 ČSN 02 1740 ocel ocel ocel ocel

0 38-18 0 30-6 0 26/10X8 M 10X25 TR 0 10X2-320 TR 0 14X2—55 f R 0 10X2-200 0 12-50 M 6X27

1 1 1 2 2 1 1 2 X 4 1 1 2

hotový výrobek ocel ČSN 02 1101 ČSN 02 1702 hotový výrobek ocel ocel ČSN 02 1702 ČSN 02 1702 ČSN 02 1781 ocel ČSN 02 1101 ČSN 02 1702

0 100 TR 0 12X2-35 M 8X40 08 0 240 0 12-175 0 12-75 0 10 0 12 0 2,5X36 TR 0 12X2-40 M 8X65 08

1 1

ocel ocel

2

pryž, PVC

1 1 2 3

Škoda 100 ČSN 02 1101 ČSN 02 1702 pryž CSN02 1101 ČSN 02 1401 ČSN 02 1702 ČSN 02 1101

TR 0 22X1—585 TR 0 18X1-1650 P 1,5X100X110 0 22-100 P 1,5X120X80

1+1 ocel

4 2

M6

06 0 6—17 P 3X65X50 TR 0 10X2—18 P 4X25X15

M8 M8 08

0 23X9 M 5X25 M5

05 M 6X10

dovolily volný posuv na příslušném vodicím kolíku s minimální vůlí. Rotační pohon 3. Na soustruhu zhotovíme podle obr. 3 a 4 jednotlivé díly. Musíme si však předem ověřit rozměr redukční vložky 3.2 podle naší vrtačky. Při výrobě musíme dbát na dodržení tolerance pro uložení kuličkových ložisek 3.10 i souosost čepu 3.8 a tělesa výstředníku 3.15 a tím i jeho vyváženost. Rovněž tak pružnou spojku 3.6 i oba unášecí kotouče 3.3 a 3.7 musíme vyrobit tak, aby měly minimální házivost a nepůsobily zbytečné vibrace a chvění. Montáž výstředníku (naražení ložisek) musí být provedena tak, aby po obou stranách pouzdra uložení 1.20 byla dostatečná vůle. Případným posunutím ložisek nebo jejich podložením dosáhneme toho, aby osa táhla 4.5 procházela volně páteří rámu 1.1. Kmitavý pohon 4. Oko 4.1 a táhlo 4.5 svaříme stejně tak jako vidličku 4.8 s táhlem 4.7. Sestavíme a svaříme kompletní páku z dílů 4.13, 4.14 a 4.15. Zde je důležité dodržet rozměry a souosost otvorů 0 6H7. Při navařování palce 4.15 na páku 4.13 je vhodné rychlým zchlazením zvýšit tvrdost a tím zajistit i menší opotřebení. Palec zasahuje svým koncem do výřezu v horní žací liště 2.4. V místě styku ho musíme přilícovat tak, aby se v rozmezí výkyvu páky pohyboval volně, ale bez vůle. Táhla 4.5 a 4.7 spojíme pomocí seřizovači spojky 4.6. Celková délka táhel musí při napojeni na výstředník umožňovat výkyv páky 4.13 symetricky uprostřed prostoru v profilu páteře 1.1 tak, aby při tom nenarážela na jeho boční stěnu. Podvozek 5 lze sestavit do různých variant podle požadované výšky strniště i podle terénu. Přední kolečko 5.1 je přestavitelné do dvou poloh a hlavni kolečka 5.5 rovněž tak. Dále je možno pro lepší ovladatelnost namontovat s využitím pouzdra 5.11 a šroubu 5.12 pouze jedno hlavni kolečko. Oj 6. Řídítka 6.1 s vidlicí 6.2 jsou od rámu sekačky oddělena pryžovými nárazníky 6.8, které mají jednak funkci tlumičů chvění a vibrací a dále i funkci elektrické izolace. Další izolační ochranu při provozu zabezpečují i nevodivá držadla řídítek 6.3. PROVOZ A ÚDRŽBA Sekačku je třeba pro každé sekání připravit, tj. namazat kluzné plochy žacích lišt, vodicí kolíky a ložiska výstředníku nejlépe univerzální vazelínou. Jednou nebo dvakrát za sezónu

namažeme ložisko oka 4.3 a čepy páky 4.13. Po každém sekání je vhodné žací ústrojí demontovat, lišty vyjmout, očistit a nakonzervovat tukem

a smontovat zpět. Sekačku pak najdeme vždy připravenu k dalšímu použití a prodloužíme její životnost. Pozor: přítlačnou lištu 2.1 musíme přitáhnout s citem tak, aby se žací lišty

SAMOSVORNÁ SPOJKA Již několik let používám na traktůrku a jednoosé fréze samosvornou spojku, která částečně nahrazuje diferenciál a umožňuje i brždění a zpáteční chod. Traktůrkem se snadno otáčí a při těžší práci (orbě) se pevně spojí obě hnaná kola. Spojku je možno při

LEVÁ ČÁST NÁPRAVY PŮVODNÍ

minimálním zásahu do konstrukce traktůrku použít všude tam, kde máme na nápravu naklínovaná obě hnaná kola (např. Oleško). Jedno kolo zůstane pevně naklínováno na hřídeli, na druhém provedeme úpravu, jejíž princip je v tom, že náboj kola se na

PRAVÁ ČÁST NÁPRAVY UPRAVENÁ

pohybovaly sice bez vůle, ale nebyly velmi sevřeny. Při správném dotažení můžeme volně točit výstředníkem. VLADIMÍR CAFOUREK

hřídeli volně otáčí dokud se kolík náboje 6 neopře o kolík 5 unášeče pevné naklínovaném na hřídeli. Protočení kola je dáno momentální vzájemnou polohou obou kolíků. VÝROBA SPOJKY Spojka se skládá ze dvou hlavních dílů — unášeče a náboje — které jsou rozměrově přizpůsobeny dané velikosti a rozměrům hnacích kol malotraktoru. Čím větší kola, tím musíme úměrně zesílit díly spojky nebo alespoň zesílit spojkové kolíky 5 a 6. Na výkresu jsou udány rozměry pro zhotovení spojky použité u kol 4X8" (bantam) TZ-4 o průměru 40 cm. Na hřídeli nápravy je levé kolo naklínováno pevně a zajištěno maticí M 20X1,5. Na pravé straně hřídele je pouze klínek 10 (8X25 mm), na který naklínujeme unášeč 1. Zhotovíme ho z běžné oceli tř. 10 000 0 110X X25 mm. V unášeči vyřízneme podle výkresu závit M12 pro kolík 5 spojky. K unášeči dosedá volně se otáčející náboj kola 2, který vyrobíme opět z oceli tř. 10 000 0 65X70 mm. Náboj opatříme dvěma bronzovými pouzdry 3. K tomuto náboji privaríme disk kola 7. Náboj se musí na hřídeli otáčet volně; maticí 8 (M20X1,5) na konci hřídele vymezíme radiální vůli 0,5 až 1 mm. Matici musíme zajistit závlačkou nebo kontramaticí. Na straně náboje kola, která dosedá k unášeči, musíme vyříznout závit M12 pro kolík 6. Náboj má dále mazničku 11 pro občasné přimazání spojky. Kolíky 5 a 6 zhotovíme z ocelových šroubů M12 upravených potřebnou délku. U kolíku 5 ponecháme závit délky 40 mm a po zatažení do unášeče ho zajistíme maticí 9 (M12). Kolík 6 upravíme podle výkresu; po zatažení do náboje kola ho zajistíme bodovým svarem. Montáž spojky je velmi jednoduchá: na hřídel nápravy naklínujeme unášeč 1, nasadíme kolo s nábojem 2, vložíme podložku 4, maticí 8 vymezíme radiální vůli 0,5 až 1 mm a matici zajistíme. Zatočíme-li kolem, otočí se asi o 340° a kolíky se opřou o sebe; tím vlastně dojde k pevnému spojení obou kol nápravy. Stejný princip by bylo možno použít i u továrního malotraktoru Terra, jehož ovládání by se tím značně zlepšilo. KAREL VOLÁK

9

DRTIČ KOSTÍ PRO SLEPICE Aby slepice měly z ěeho dělat skořápky vajec, potřebují v potravě dostávat vápník. Ten, jak známo, je stavební hmotou zvířecích kostí, které zbývají, když okoušeme maso. Protože slepice nemůže sezobnout například morkovou kost, je třeba kosti rozdrtit. K tomu slouží dále popsaný přístroj. Drtič kostí zhotovíme z odpadového materiálu, jeho výroba neklade zvláštních nároků na přesnost provedení. Každý kutil si poradí i s náhradním řešením, které bude vyplývat z jeho materiálových možností. VÝROBA DÍLŮ Bočnice vystřihneme z plechu 4 mm tlustého. Vystřižené bočnice 1 a 9 přiložíme na sebe a na dvou

protilehlých stranách je elektrickou svářečkou přibodujeme pomocně k sobě. Označíme a vyvrtáme otvory 0 18 a 0 5. Po svrtánní svar obrousíme a bočnice oddělíme od sebe. Válec 6 vysoustružíme z kruhové oceli. Obvod válce (0 40) rozdělíme na přibližně šest stejných dílů — tedy 21 mm. Z těchto bodů kreslíme po obvodu přímky se sklonem asi 30° od osy válce. Tím vznikne na válci šestichodá šroubovice. Kreslíme tužkou, kresba nemusí být přesná. Pak rozdělíme i výšku válce na přibližně čtyři stejné díly po 15 mm a kreslíme přímky se sklonem asi 15° od kolmice na osu. Získáme tak středy čepů; budou rozloženy tak, že po otočení válce o 360° pokryjí celou pracovní část válce. Pokud by byly čepy ve šroubovicích za sebou, vznikaly by v kostech drážky a kosti by se drtily špatně, nebo vůbec ne. Označené středy odůlčíkujeme a vyvrtáme otvory pro čepy, pokud možno kolmo na povrch válce. Otvory vrtáme o 0,1 mm menší než jsou použité drticí čepy 8. Já jsem použil válečky ze zadního středu jízdního kola 0 6,25X12 mm. Je možno použít i jiných válečků, ale je třeba, aby byly kalené. Po vyvrtání otvorů nalisujeme válečky. Váleček do díry naklepneme kladívkem a pak ve svěráku tlakem čelisti nalisujeme. Na konečnou výšku 4 mm upravíme čepy zabroušením obvodu válce. Proto lisujeme čepy tak, aby vyčnívaly asi 5 mm nad povrch. Potom brousíme čep po čepu kolmo na jeho osu. Prvním broušením upravíme výšku asi na 4,5 mm. Konečné broušení je výhodné ponechat až na montáž, kdy podle umístění dna 13 upravíme jednotlivé čepy a zároveň si s oběma součástkami vyhovíme. Na konci válce vypilujeme plošku pro šroub kliky. Spojení válce

a kliky musí být totiž spolehlivé, zajíš-' těné proti prokluzování, neboť místy se musí klikou překonat zvýšený odpor kosti. Přitlačovací deska. Na desku 4 privaríme čep 3. Opěrku 7, která tlačí kosti dovnitř na válec, privaríme až po vytvarování desky 4 a odzkoušení v sestavě. Desku vytvarujeme zhruba podle tvaru na obr. 2; konečné dolícování však provedeme až při montáži celku. Deska musí při překlopení na přední čelo dosednout přesně kolem válce. Tato deska přitlačuje kosti na válec a tak je pro správnou funkci přístroje velmi důležité dosáhnout správného tvaru. K desce 4 ještě privaríme čep 5, na který nasadíme vhodnou rukojeť 14. Z plechu 4 mm tlustého vyřízneme přední čelo 2 i zadní čelo 12 a dno podle obr. 3 a podle obr. 2 vyrobíme kliku 17, k níž privaríme náboj 19 a rukojeť 18. Obě konzoly 11 a 15 a patku 16 raději vyrobíme až při montáži, abychom mohli jejich tvar přizpůsobit. MONTÁŽ Mezi bočnice 1 a 9 vsuneme válec 6 a podle perspektivního pohledu na obr. 2 umístíme přední čelo 2 (má zhruba směřovat do osy válce), zadní čelo 12, přítlačnou desku 4 a dno 13. Stáhneme svěrkou nebo ve svěráku a zkoušíme funkci přítlačné desky a válce. Zkontrolujeme pravoúhlost a takto sestavenou skříň lehce v několika bodech přibodujeme: přední i zadní čelo a dno k levé bočnici 1, pravou bočnici na skříň nebodujeme. Povolíme svěrku a sejmeme pravou bočnici 9. Nyní je čas na dolícování přítlačné desky 4, privarení opěrky 7 a nabroušení a dolícování čepů 8 válce. Podle potřeby lze dno 13 ještě ulomit a přisadit co nejtěsněji

Rozpiska materiálu Č.

Součást

1 Bočnice levá 2 Přední čelo 3 Čep 4 Přitlačovací deska 5 Čep držadla 6 Válec 7 Opěrka 8 Drticí čep 9 Bočnice pravá 10 Pouzdro 11 Konzola pravá 12 Zadní čelo 13 Dno 14 Rukojeť 15 Konzolka levá 16 Patka 17 Klika 18 Rukojeť kliky 19 Náboj

10

ks Materiál

Rozměr (mm)

1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 1 1 1 1 1 1 1 1 1

P P 0 P

11 373 11 373 11 373 11 373 11 373 11 373 11 373 hotový výrobek 11 373 11 373 11 373 11 373 11 373 dřevo 11 373 11 373 11 373 11 373 11 373

4X120X135 4X60X63 5—67 4X143X59

0 10-120 0 40—126 P 4X10X59 0 6,25—12 P 4X120X135 0 26—15 P 4X30X15 P 4X60X70 P 4X82X60 p 4X47X15 P 4X15X20 7X30—300 0 16—107 0 26—20

Obr. 2

11

12

k čepům válce a znovu bodovat. Čepy musí na dno dosedat těsně a není na škodu, když čepy mírně dřou o dno. Po sestavení celého drtiče si otočením válce vyšší čepy proříznou ve dnu drážku (rozdíl ve výšce čepů nemá být větší než 0,3 mm). Platí zásada, že mezi čepy a dnem má být co nejmenší vůle. Po odzkoušení přiložíme pravou bočnici 9, stáhneme ke skříni a pomocně přibodujeme. Připravíme si konzolky 11 a 1 5 a privaríme je k přednímu a zadnímu čelu a patku

16 privaríme k pravé bočnici. Slouží k přišroubování pravé bočnice na svařenec, který je tím rozebíratelný. (Celou skříň je možné svařit, výhodnější je však skříň rozebíratelná.) Pravou bočnici svrtáme s konzolkami a patkou (otvory A, B, C pro M8) a napevno svaříme přední a zadní čelo i dno s levou bočnici 1, navaříme pouzdra 10, odbrousíme pravou bočnici, do konzolek vyřežeme závit M8. Otvory v bočnici prevŕtame na 0 8,4. Pak již drtič sestavíme, nasadíme kliku, drtič

upneme do svěráku a protočíme klikou válec. Nyní je třeba řešit upevnění drtiče. To je možno různými způsoby. Já jsem to vyřešil tak, že jsem do dna 13 vyvrtal dva otvory 0 8 a drtič dvěma šrouby M8 přišrouboval do dřevěného sloupku zapuštěného pevně do země a na konci okovaného podle obr. 1. Sloupek jsem umístil do výběhu pro slepice; mletý materiál padá dolů, kde ho slepice sezobou. J. R.

STOJAN NA ŘEZÁNÍ DŘEVA Stojan lze s výhodou použít na chatách, kde není možnost zapojení kotoučové pily i v domácnostech, kde chybí kvalifikovaná obsluha. Práce se stojanem je velmi lehká a přístroj ovládne každý po chvilce řezání. Lze ho velmi jednoduše zhotovit z jakéhokoliv tvrdého dřeva. Nevyžaduje použití ložisek, všechna ložiska tvoří dřevo. Tento způsob je velice trvanlivý a zaručuje lehký chod. Po zkončeném řezání je možné stojan sklopit a pilu zavěsit.

VÝROBA STOJANU Základ stojanu tvoří dva páry navzájem zkřížených nestejně dlouhých nohou. Oba páry nohou uprostřed otočně spojíme čepem z kruhové oceli 0 10 mm. Aby byl stojan dostatečně stabilní, spojíme delší nohy ještě příčníkem a oba dolní konce nohou svorníkem. Ruční pilu upevníme pomocí dvou plechových příchytek k ložisku pily vyřezaného z tvrdého dřeva do patřičného

13

tvaru. Ložisko pily upevníme mezi dvě táhla; příčnou vůli mezi ložiskem a oběma táhly vymezíme distančními podložkami 0 80 mm. Horní konce obou táhel upevníme otočně mezi horní konce delších noh; příčnou vůli opět

vymezíme třemi distančními válečky 0 50 mm, jejichž délku určíme až při montáži. Nakonec ještě zajistíme správnou polohu dolního konců noh řetízkem. KAREL KLÍR

NA INJEKTOVANIE HNOJIVA NADSTAVEC NA POSTREKOVAČ Najekonomickejší a najrýchlejší spôsob, ako dodať stromom potrebné živiny, je injektovanie kvapalného hnojiva ku koreňom. Odpadnú straty hnojiva odpařením a živiny sa dostanú na miesto určenia včas, čo je dôležité najmä v suchom období. Injektáž sa mi osvedčila aj pri dodávaní vápna ku koreňom — zachránil som tak čerešne pred vyhynutím vplyvom glejotoku. Na injektáž používam bežný tlakový postrekovač, na ktorý som namiesto rozprašovacej tyče naskrutkoval jednoduchý nadstavec a ten zapichujem do zeme. Po stlačení ventilu (na niekoľko sekúnd) vytláča stlačený vzduch hnojivo do pôdy. Vpichy robím 30 až 50 cm od seba, takže nimi pokryjem celú plochu pod korunou stromu. Ak máme veľmi ťažkú pôdu, ktorá neumožní dostatočné prúdenie hnojiva, naplníme nim aspoň otvor po vpichu a hnojivo sa pomaly vsiakne. Ako hnojivo používam kombinované NPK, ktoré rozpúšťam vo vode v objemovom pomere asi 1:40. Rozpúštanie trvá niekoľko dní. Pri plnení nádoby postrekovača roztok nalievam cez jemné sito. Odvtedy ako hnojím stromy opísaným spôsobom, sú zdravé s bohatými listami. Niekedy ani kôra na kmeni nestačí sledovať obeh živín a vytvorí sa puklina, ktorá sa však za krátky čas vy h oj í. VYHOTOVENIE NADSTAVCA je zrejmé z výkresu. Hlavnou časťou nadstavca je ihla 2, ktorá má na konci hrot 1. Najvhodnejším materiálom je nehrdzavejúca oceľ, ktorá je súčasne odolná proti odieraniu. Odiera sa najmä pri tvrdej a kamenitej zemine v suchom období, keď zem kladie pri vnikaní ihly väčší odpor. Ak nezoženieme takúto oceľ, musíme zabezpečiť vhodnú úpravu vnútorných aj vonkajších povrchov. Do ihly vyvŕtame na dolnom konci niekoľko otvorov 0 2,5 až 3 mm, ktoré sú navzájom posunuté a pootočené. Do dolného konca ihly narazíme hrot 1; pred vysunutím ho zabezpečíme zvarom alebo ho prispájkujeme natvrdo mosadzou. Na

14

druhý koniec ihly privaríme alebo prispájkujeme puzdro 3, ktoré už nemusí byť z nehrdzavejúcej ocele, lebo neprichádza do styku s agresívnou látkou. Pevné a tesné spojenie s rúrkou nadstavca 14 zabezpečuje prevlečná matica 4 cez podložku 5. Dĺžku rúrky 14 môžeme upraviť tak, aby sa nám s nadstavcom pohodlne pracovalo. Do horného konca rúrky, na ktorý urobíme vnútorný závit M18X1,5, zaskrutkujeme zátku 12 utesnenú hliníkovou podložkou 7. Na zátku urobíme taký istý vnútorný závit ako má predlžovacia tyč postrekovača, najčastejšie M 12X1,5. Na dno závitu umiestime tesniacu podložku 11, najlepšie gumovú, ktorá zabezpečuje tesnosť s ventilom postrekovača. Zostáva už len zhotoviť zariadenie, ktoré umožní vpichovanie ihly do zeme. V niektorých pôdach vystačíme s dvoma rukoväťami 10, do ktorých naskrutkujeme skrutku 8 a zabezpečíme kolíkom 9, ktorý na obidvoch stranách roznitujeme. Alebo použijeme iba dve skrutky Imbus M10X120, ktoré sú pevnejšie, ale menej pohodlné. Skrutky alebo rukoväti zaskrutkujeme do strmeňa rukoväti 13. Pri vpichovaní do tvrdšej zeme si musíme pomáhať nohou a vtedy nasadíme na rúrku strmeň 15, ku ktorému privaríme páku 16. Polohu páky zabezpečuje skrutka 6.

Nádoba postrekovača je vyskúšaná na 0,8 až 1 MPa (8 až 18 atm.), poistný ventil na 0,5 MPa. Nádobu nahustíme podľa návodu na 0,4 až 0,45 MPa, alebo ako udáva červená čiarka na manometri. Výhodnejšie je používať vyšší tlak, ktorý umožní lepšie prenikanie hnojiva do zeme. Nadstavec však možno používať aj pri nižšom tlaku, iba 0,1 až 0,15 MPa. Ak máme doma kompresor, môžeme ho výhodne použiť tak, že ručnú pumpu nahradíme viečkom s ventilom a pomocou neho potom nahustíme nádobu na určený tlak. Keď prácu skončíme a v nádobe máme ešte tlak, necháme vzduch uniknúť najprv čiastočným uvoľnením a až potom ju úplne otvoríme. Ak máme oceľovú nádobu, môže nám po niekoľkých rokoch úplne skorodovať. Aby sme tomu predišli, demontujeme ju spolu s poistným ventilom aj tlakomerom a naplníme ju asi do jednej štvrtiny Inertolom, pričom výstupy zazátkujeme. Potom ňou otáčame dovtedy, kým nemáme istotu, že Inertol pokryl celý jej vnútorný povrch. Zvyšok Inertolu vylejeme, nádobu otočíme hore dnom a necháme riadne vyschnúť. Takto veľmi predĺžime životnosť nádoby. Práca s nadstavcom je jednoduchá a bezpečná, ak dodržíme povolený tlak hustenia nádoby a ak máme v poriadku pretlakový ventil. Nadstavec nie je nákladný a už za krátky čas prinesie veľmi dobré výsledky. Nadstavec možno výhodne použiť pri nasadzovaní pupeňov na ďalší rok, keď treba dodať stromom potrebe živiny, ako fosfor a draslík. ING. FRANTIŠEK ŽITNÝ

Rozpis materiálu Č.

Súčiastka

ks Materiál

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16

Hrot Ihla Puzdro Prevlečná matica Tesnenie Skrutka Tesnenie Skrutka Kolík Rukoväť Tesnenie Zátka Strmeň rukoväti Rúrka Strmeň páky Páka

1 1 1 1 1 1 1 2 2 2 1 1

Rozmery (mm)

nehrdzavejúca oceľ 0 10-60 nehrdzavejúca rúrka TR 0 10X1-280 oceľ 0 20-25 oceľ 6HR 27 — 18 guma, koža 0 22/0 16-2 hliník, koža

M8X14 0 18/0 22 M10X50 0 3X15

drevo guma, koža 0 12/0 4—2 nehrdzavejúca oceľ 6HR 27-32 oceľ 0 42-20 1 nehrdzavejúca oceľ TR 0 22X3—400 1 oceľ 0 42-16 1 oceľ 0 10-100

15

ZAVLAŽOVACÍ ZAŘÍZENI

Zavlažovací zařízení

Až doposud jsou na našem trhu dva typy postřikovačů k samočinnému zavlažování. Je to výrobek INKLEMA Praha a obdobný vyrábí JZD MÍR. Oba jsou vyhovující pro nízké porosty. Pro vyšší rostliny, ať je to zelenina nebo květiny, je třeba podkládat je do potřebné výšky a s tím je nutné zvedat současně přívodní hadice, které často svojí hmotností strhávají postřikovače, obyčejně až do promočené půdy. Tyto nepříjemnosti odstraňuje navrhované zařízení: Speciální rozprašovač je umístěn na vrcholu trubky potřebné výšky a přívodní hadice při tom zůstávají ležet na zemi. Dokonalou stabilitu pracovní polohy zajišťují bodce, které se jednoduše zapíchnou do země. Navrhovaná konstrukce navíc umožňuje zapojení několika postřikovačů do série k zaviažem' celé plochy

16

zahrádky najednou. Danou možnost lze rovněž využít pro automatické zavlažování v noční době, kdy bývá v potřebných měsících vody i elektrické energie dostatek. Nočním zavlažováním šetříme pak vodu, protože se z půdy tolik neodpařuje a dostává se jí o to víc ke kořenům. Navíc při domácích vodárničkách čerpáme vodu za levnou noční sazbu. Obsluha série postřikovačů spočívá pouze v otevření a po zaviažem' v uzavření ventilu s přívodem vody. Fotografie ukazuje celé zařízení. Je to svařenec z ocelových trubek opatřených závity pro hadicové šroubem', může je však nahradit na trubce 5 i zakončení pro přímé nasazení hadice. Bodec 6 je z kruhové ocele, případně z ocele čtvercové a jeho délka by měla odpovídat poměru 1:2

Rub a líc rozpraSovade

k trubce 4. Závity trubek jsem vlepil chemoprenem za použití hadicového šroubem' s označením Js 16 a Js 20, a to do trubek o světlosti stejného průměru. Délku trubky 4 jsem volil 500 mm a trubky 5 120 mm. Jako rozprašovače jsem použil vložky vylisované z hliníkové fólie. Vložka se skládá ze dvou částí 1 a 2; lze ji vylisovat ve svěráku s použitím jednoduchého přípravku a pomocí sídla a děrovače. Samozřejmě, lze použít i maďarského rozprašovače, který prodává Sempra Kroměříž. MIROSLAV PANÁK

do bytu

SKLÁPACIE POSCHODOVÉ LÔŽKA V súčasnosti sa vyrábajú poschodové lôžka, ktoré slúžia iba na spanie. Príprava lôžok večer na spanie a úprava ráno je časovo veľmi náročná a namáhavá práca; posteľoviny sú totiž väčšinou umiestené v zásuvkách pod dolným lôžkom, takže ich treba po každý raz vybrať a každé lôžko ustlať. Takto je príprava najmä horného lôžka veľmi náročná vzhľadom na jeho výšku a šírku. Cez deň lôžka nemožno využiť a pritom zaberajú v pôdoryse miestnosti pomerne veľkú plochu. Problém nie je zanedbateľný, lebo väčšina rodín s deťmi dnes býva v panelových domoch, kde v jednotlivých bytoch nie je miesta nikdy navyše. Urobil som preto do detskej izby sklápacie poschodové lôžka, ktoré v priklopenom stave zaberú v miestnosti malú pôdorysnú plochu a pritom rozostlanie a opätovné ustlanie lôžok netrvá* dlho. Sklápacie poschodové lôžka (obr. 1) sú vytvorené nosným korpusom A, ktorý je pripevnený na stenu miestnosti, dvoma lôžkami B pripevnenými otočné v korpuse A, rebríkom D a oporným stĺpikom C. Na hornom lôžku je potom pripevnená ochrana. Pri vyklápaní lôžok postupujeme takto: Najprv vyklopíme horné lôžko, pritom sa samotiažou odklopí aj rebrík a oporný stĺpik. Sklopíme ochranu, zabezpečíme ju zámkami a odistíme popruhy, ktoré pridržiavajú posteľoviny. Potom sklopíme dolné lôžko až k podpierkam, ktoré vymedzujú výšku lôžok od dlážky. Podpierky sú pripevnené na rebríku a opornom stĺpiku. Po odistení popruhov sú lôžka pripravené na spanie. Pri priklápaní lôžok postupujeme opačne. ZHOTOVENIE LÔŽOK Nosný korpus A vyhotovíme z latovky hrúbky 19 mm. Skladá sa z dvoch bočníc 1, hornej steny 2, dvoch medzistien 3 a dna 4. Na dno 4 priskrutkujeme závitkami sokel 5. Ak chceme policu medzi obidvoma ICíkami používať na ťažšie predmety {knihy), vložíme do stredu na vystuženie ešte zvislú medzistenu 3a (obr. 2).

Keďže korpus spájame kolíčkami, vyvŕtame pre ne vo všetkých dieloch otvory. Do obidvoch bočníc 1 vyvŕtame ešte po dva otvory na otočné čapy 17. Vzhľadom na veľkosť korpus zostavíme až na mieste pri konečnej montáži. Lôžko B tvorí nosný rám 8, ku ktorému sú priskrutkované dlhé boč-

nice 6 a bočnice 7. Nosný rám vyhotovíme zo smrekových latiek 60X38; v rohoch spojíme hranoly na čap a rozčap, stredové priečky na čap a výdlab a všetko zlepíme. Pri lepení treba dbať na pravouhlosť obidvoch rámov (meriame uhlopriečkami). Na hotové rámy dáme z obidvoch strán 3 mm hrubý sololit, ktorý priskrutkuje-

SPÔSOB SKLÁPANIA POSCHODOVÉHO LÔŽKA

A-KORPUS B - LÔŽKO C-OPORNÝ STĹPIK D- REBRÍK

Obr. 1

18

DETAIL NÁRYSNÉHO REZU

M4X40 a kontramatíc otočné zámku 11 tak, aby samovoľne nemenila polohu. Hotovú ochranu priskrutkujeme znútra na bočnicu horného lôžka. Rebrík D a oporný stĺpik C vyhotovíme z latiek 40X40 mm. Priečky rebríka 15 spojíme so zvislými latkami 14 pomocou čapu a výdlabov. Zo zadnej strany prilepíme a priskrutkujeme podpierky 13 a 16, na horné podpierky rebríka aj stĺpika priskrutkujeme knopkové závesy 40X40 mm. Otočný čap 0 7 s puzdrom zhotovíme podľa detailu na obr. 3.

DETAIL BOKORYSNÉHO REZU

Povrchovú úpravu zvolíme podľa ostatného zariadenia. V tomto prípade korpus a bočnice lôžok sú potiahnuté papierovou tapetou s dezénom dreva, stena vnútri korpusu a vonkajší sololit rámov lôžok papierovou vzorkovanou tapetou. Rebrík, oporný stĺpik a ochrana sú natreté bezfarebným nitrolakom.

Obr. 3

me závitkami (nasucho). Potom obidva rámy po celom obvode začistíme a môžeme priskrutkovať bočnice rámu 6 a 7. Do bočníc 7 vyvŕtame otvory na puzdro otočného čapu 17. Ochranu vyhotovíme z líšt 40X

X20 mm; pozdĺžnu lištu 9 a tri stĺpiky 10 vzájomne zlepíme a zoskrutkujeme závrtkami. Stĺpiky oddelíme odrezaním a opäť spojíme knopkovými závesmi 40X40 mm. V spodnej časti stĺpika pripevníme pomocou skrutky

MONTÁŽ Vzhľadom na veľkosť celej zostavy je najlepšie urobiť montáž priamo na mieste dvoma osobami. Najprv zlepíme a zoskrutkujeme korpus lôžok A. Zostavený korpus si položíme presne na miesto k stene a z vnútornej strany korpusu si na stene ceruzkou vyznačíme jeho polohu. Túto plochu steny otapetujeme, potom do steny vyvŕtame šesť otvorov

19

Rozpis materiálu Č.

Súčiastka

A

Korpus lôžok Bok Horná stena Vodorovná medzistena Zvislá medzistena Dno Sokel Lôžko Dlhá bočnica rámu Bočnica rámu Nosný rám

1 2 3 3a 4 5 B 6 7 8

9 Pozdĺžny vlys ochrany 10 Stĺpik ochrany 11 Zámka ochrany C Oporný stĺpik 12 Dlhý vlys 13 Podpierka D Rebrík 14 Dlhý vlys 15 Priečky 16 Podpierka 17 Otočný čap s puzdrom

ks

Materiál

2 latovka 1 latovka 2 latovka 1 latovka 1 latovka 1 latovka 4 4 4 12 4 1 3 3

latovka latovka smrek smrek sololit smrek smrek buk

2085X340X20 2000X340X20 2000X320X20 280X320X20 2000X320X20 2000X80X20 20X110X1990 20X110X750 60X38—1950 60X38-750 3X750X1950 40X20—1250 40X20-320 30X12—200

1 smrek 2 smrek

40X40—1610 40X40—150

2 4 4 4

40X40-1610 40X40-450 40X40—150 pozri výkres

smrek smrek smrek oceľ

Následujícím příspěvkem bych chtěl poradit, jakým způsobem je možné uplatnit fotografie v obytných místnostech, kancelářích či výstavních síních. Systém nemusí ovšem sloužit jen okrasným účelům. Do rámečku je možné velmi jednoduše vkládat třeba i několikrát za den, například tabulky, výkresy, mapy apod. Základním prvkem pro výrobu je vhodný profil plného materiálu z mosazi, bronzu či duralu. Po sehnání vhodného materiálu se nám vlastní práce zjednoduší na minimum: v podstatě vyfrézujeme jenom vybrání pro dvě tabulová skla a pak profil nařežeme na jednotlivé kostičky — na každý obrázek budou zapotřebí čtyři. Já jsem sehnal čtyřhran 12X12 mm, z kterého jsem nařezal kostky 1. Tyto kostky 1 však nejsou nejvhodnější (viz fotografie); vzhled je totiž narušen zapuštěnou hlavou šroubu M3. Podaří-li se sehnat materiál například 12X X18 mm, zhotovíme kostky 2, u kterých hlavičky zapuštěných šroubků budou ukryty pod zasunutými skly. Hotové kostky vyleštíme; použijeme-li ocelový profil, dáme kostičky pochromovat či poniklovat. Jednoduchost celého zařízení spočívá nadále v použití velmi pěkných desek Univerzál ze sortimentu U. P. Rousínov. Doporučuji desku č. 41-130; má rozměr 472X X1000X1 9 a stojí 110,— Kčs. Stači ji rozříznout na úhlovém nástavci okružní pily přesnou vidiovou pilou a získáme tak dvě desky 3, u nichž musíme odýhovat jen jednu hranu. Nejvhodnější je opět dýhovat umělou hranou — melaminovou fólií. Je možno použít i borovici. Lepidlo necháme zaschnout až do druhého dne a potom teprve pilníkem a smirkovým papírem opracujeme. Po odýhování všech podkladových desek 3 musíme naprosto přesně rozměřit a vyvrtat otvory pro čtyři kostičky: Z té strany desky, která bude později směrem ke zdi, nakreslíme ostrou tužkou křížky, potom jemně odůlčíkujeme (pozor, pracujeme s foliovanou dřevotřískou) a pomocí plochých vrtáků NAREX ve stojanové vrtačce provedeme zahloubení

20

Rozmery (mm)

na kotvičky (hmoždinky)
0 12 nebo 14 do hloubky 6 mm pro podložky a matice. Toto zahloubení je nutné, jinak by nebylo možné dostatečně dotáhnout kostičky pro vedení skel k tomuto podkladu. Podložky 0 12 můžeme použít například kovové či texgumoidové, zřejmě si je budeme muset vyrobit. Kóty v závorkách naznačují, že otvory je nutno vyvrtat až podle vyrobených kostiček a získaného skla 4. Celou podkladovou desku upevníme pomocí vrutů 5 do hmoždinek na určenou plochu (zdivo, betonový panel apod.). Desku 3 je nutno použít z toho důvodu, že na žádném zdivu ani panelu by nebylo možno montovat kostičky s tak malou základovou ploškou přímo. Sám jsem to zkoušel, ale s neúspěchem. Tuto základovou desku můžeme vynechat jen tehdy, upevníme-li kostičky 1 nebo 2 například na nábytková dvířka. I to vypadá velmi pěkně a takto zarámovaný obrázek vyjde podstatně levněji. Při montáži několika podkladových desek 3 na zeď doporučujeme umístění přesně v jedné lince (pomocí hadicové vodováhy) a vzdálenosti jednotlivých desek takové, aby bylo možné skla vyjímat a obrázky vyměňovat. Do zdi nejprve vrtáme hmoždinky (minimálně dvě, lépe však čtyři) a teprve potom vrtáme patřičné otvory do základových desek pro zapuštěné vruty 5. Pro skla si vystřihneme přesnou šablonu z tvrdého papíru a zaneseme ji do sklenářství. Pokud tak neučiníme, skla sice mohou mít správné rozměry, ale určitě natolik jiné úhly, že je téměř nebude možné zpárovat. V papírnictví zakoupíme knihařské plátno 6 dle svého vkusu, nejlépe však v nějaké jemné pastelové nevýrazné barvě s výrazným látkovým rastrem (např. kávově hnědá nebo pytlovina), položíme ji mezi dvě skla 4 a žiletkou přesně obřízneme. Potom již stači například izolepou nebo dvěma kapičkami lepidla zachytit v požadovaném místě na plátno fotografii 8, vložit mezi vyčištěná skla a celek vsunout do kolejniček, vytvořených kostičkami. Možná úprava je vidět na fotografii. Je rovněž velmi pěkné vložit

21

mezi skla fotografii stejně velikou, jako jsou obě skla. Rámeček pak bude tvořit jen asi centimetrová obruba podkladové desky 3. Kdo by chtěl vyzkoušet použití velmi malých fotografií, orámovaných velkou dřevěnou plochou, vypustí knihařské plátno 6 a přišroubuje desky 3 na co nejmenší ploše. Ne tedy asi 200X200 mm jak je vyšrafováno. Velikost této plochy určí minimální rozměr vložené fotografie. Pozor, pohled na šrouby ani ze strany by nebyl estetický. Rozměry na výkrese nejsou závazné, jsou však pro malé

bytové prostory nejvýhodnější. Pro výstavní účely jsou vhodné větší rozměry. Katalog „Univerzálu" dovoluje maximální rozměr 680 mm. Vždy doporučuji volit čtverec, tedy rozměr 680X680. Dvě tyto desky můžeme pořídit z desky 63-450, rozměrů 2000X680X19 za 250 Kčs. Mým přáním je, aby umělecká fotografie se neznevažovala nedbalým přilepením na zadní stranu jediného skla, doslova okousaného a zavěšeného na jakési háky, jako je to dnes možno vidět v mnoha galeriích a výstavních síních. IVO TICHÝ

HARMONIKOVÉ KOŽIENKOVÉ DVERE V panelových domoch, kde sú malé miestnosti, treba s miestom veľmi šetriť. Obytnú plochu môžeme oveľa lepšie využiť, keď doterajšie dvere nahradíme harmonikovými — zhrnovacími kožienkovými dveřmi. Ich zostrojenie nie je veľmi náročné a náklady na ich vyhotovenie sú v porovnaní s podobnými typmi (např. z dreva) pomerne malé. Okrem toho majú kožienkové dvere lepšie akustické vlastnosti než drevené dvere podobného typu a esteticky dobre pôsobia. PRACOVNÝ POSTUP Najprv musíme upraviť zárubne. Prah demontujeme a nahradíme ho novým 24 podľa obr. 1. Závesy dvier vyskrutkujeme a asi v tých miestach

22

vyvŕtame po tri otvory, do ktorých vyrežeme závit M4. Do stropnej časti zárubne 1 priskrutkujeme v rohoch podľa obr. 2 vodiace profily 2, ktoré ohneme z plechu hrubého asi 1,5 mm. Do zárubne 3 priskrutkujeme dve začiatočné lišty 4 s prierezom 20X40 mm. Pripevníme ich troma zapustenými skrutkami 5 podľa obr. 3. Ešte pred pripevnením musíme viditeľné hrany latiek upraviť, najlepšie nalepením kožienky. Druhú stranu zárubne 6 vyrovnáme pomocou dosky 7 s vyfrézovanou drážkou, alebo dvoma lištami, ktoré prekryjeme pásikom preglejky a pod. (obr. 3). Materiál dvier tvorí stredne tvrdá kožienka (radšej mäkšia ako tvrdšia na

tašky). Kožienku nastriháme na pásy 16, ktoré vopred rozmeriame podľa svetlosti dverového otvoru tak, aby pri zatvorených dverách vytvárala mierne záhyby a nebola veľmi napnutá. V tomto prípade som použil pre svetlosť otvoru 830 mm päť pásov širokých 220 mm. Nastrihané pásy na obidvoch koncoch zahneme a prešijeme na šijacom stroji. Spotreba kožienky šírky 125 cm pri svetlosti 83 cm je asi 4 m. Ďalej musíme zostrojiť závesy podľa obr. 4; ich počet zodpovedá počtu kožienkových pásov. Závesy sa skladajú z kolieskového nosníka, drevenej lišty 9 a príložného plechového pásika 8. Kolieskový nosník vyhotovíme podľa obr. 5. Kolieska 12 zhotovíme zo silonu, mosadze, hliníka, pertinaxu a pod. Nosník 11 z kruhovej ocele 0 8 mm na konci zrežeme a privaríme k platni 10. K nosníku priložíme z obidvoch strán kolieska podložky 15, kolieska 12 a opäť podložky 15; otvormi prestrčíme skrutku 13 a celok zabezpečíme maticou 14. Drevenú lištu 9 vyhotovíme z mäkkého, dobre vysušeného dreva. Jej dĺžku určíme podľa svetlej výšky zárubne, od ktorej odčítame asi 20 mm, aby sa pri prechádzaní nezachytávala o prah. Prierez lišty volíme asi 10X X30 mm. Príložný pásik 8 odrežeme z plechu hrubého 2 až 3 mm; šírku aj dĺžku pásika volíme takú istú ako pri drevenej lište 9. Príložný pásik môžeme nahradiť aj drevenou lištou; no v praxi sa lepšie osvedčil kovový pásik, lebo tvorí súčasne aj záťaž a dvere potom visia presne kolmo dolu. Ešte si pripravíme dve drevené lišty 18 s prierezom 15X20 mm a také dlhé ako začiatočné lišty 4 a ďalej uzatvárací hranolček 19 s prierezom asi 50X50 mm a dlhý ako drevené lišty 9. Namiesto hranolčeka je lepšie použiť dve lišty zglejené tak, aby letokruhy boli proti sebe. Teraz už máme všetko pripravené na montáž.

23

Na drevené lišty 9 priskrutkujeme kolieskové nosníky. Potom povolíme vodiace( profily 2, závesy nasunieme a vodiace profily opäť priskrutkujeme. Ľavý kožienkový pás 16 prichytíme pomocou kancelárskej zošívačky alebo pripináčikmi po celej dĺžke na začiatočnú lištu 4. Lištu 18 priložíme tak, aby bola v zákryte s lištou 4 a priskrutkujeme ju niekoľkými záv-tks"T. Tok • -,to pripevníme aj pravý koži?•".••.:\Í" >: v Fcíom přehneme voľné Konce kožienkových pásov cez prvú lištu 9 závesu, provizórne ich prichytíme zošivačkou, priložíme ďal-

24

šie dva pásy (ľavý, pravý), pritlačíme príložným pásikom 8 a priskrutkujeme niekoľkými závrtkami (obr. 6). Takto pokračujeme ďalej až po posledný záves, ktorý však nrezakončíme príložným pásikom, ale uzatváracím hranolčekom 19. Ešte pred priskrutkovaním hranolčeka musíme doň zapustiť vhodný typ zámky 23 a dorazovú plochu polepiť molitanom 20 s hrúbkou asi 10 až 15 mm (lepidlom Chemoprén); celý hranolček potom polepíme pásom kožienky 2 1 . Takto pripravený uzatvárací hranolček priskrutkujeme ozdobnými podložkami a dosta-

točne dlhými závrtkami do poslednej lišty 9. Ako držadlo a súčasne kľučku dvier môžeme použiť okenné olivy, alebo si zostrojíme drevené držadlo 22; v tomto prípade potom môžeme použiť na uzatváranie magnety a odpadne zapustenie zámky. Dolné vedenie dvier môžeme zlepšiť aj tak, že do prahu 24 vyfrézujeme drážku, do ktorej by zapadol čapík s guľôčkou alebo valčekom namontovaným zospodu na uzatvárací hranolček 19. Dvere sa však dobre otvárajú aj zatvárajú bez spodného vedenia. ANTONÍN HLAVA

Výhody mrazniček jsou známé každé hospodyni. Malou mrazničku s obsahem cca 13 I si můžeme upravit i v menších chladničkách Calex. Dosáhneme v nich teploty mínus 10 až mínus 15°C, což stačí ke zmrazení a uchování potravin v syrovém i uvařeném stavu po dobu několika měsíců. Ve zbylé části chladničky se udrží teplota nižší než plus 5 stupňů. POPIS VÝROBY Chladničky Calex 100 a 120 mají plochý vodorovný výparník; prostor kolem něj není od ostatního prostoru chladničky oddělen jako tomu bývá u větších chladniček, kde u výparníku bývá tzv. mrazák — prostor s nejnižší teplotou. Takový prostor si můžeme vytvořit vyložením

prostoru nad výparníkem tvarovkami z pěnového polystyrenu a vložením skleněné desky mezi výparník a odkapávací misku. Tvarovky vyřízneme z polystyrenu ti. 50 mm nožem, pilkou nebo žhavým odporovým drátem podle obrázku; předem však zkontrolujeme rozměry naší chladničky, protože v umístění výparníku a regulátoru teploty bývají rozdíly, a kóty si opravíme. Po vyzkoušení vyřezaných dílů v chladničce je obalíme polyetylenovou fólií a spoje zajistíme izolepou. To proto, aby při znečištění bylo možno tvarovky snadno očistit. K dílu C, který slouží jako dvířka prostoru mrazáku, můžeme přilepit tkalounovou smyčku, aby díl šel lépe vyjmout. JIŘÍ HABAL

25

pre deti BAGER Iste každý chlapec má medzi svojimi hračkami nákladné auto, ale na nakladanie rôznych materiálov nie je doteraz na našom trhu — okrem ručÍ nej lopatky — technika, ktorá by dieumožnila napodobniť niektoré t fafu ^skutočné úkony. Preto som svojmu • synovi urobil detský bager. Je to ná' zorná pomôcka, ktorá rozvíja u diefata -„• nielen pohybovú výchovu, ale aj technický talent v ranom veku. Výrobne ani materiálovo nie je táto hračka ' náročná a je dostupná každému do• mácemu majstrovi. Konštrukcia bagra je taká, aby bola odolná aj pri nešetrnom zaobchádzaní. ZHOTOVENIE DIELOV Podvozok 1 s kabínou vodiča 2 vyrežeme z tvrdého alebo aj mäkkého dreva a tvary opracujeme podľa obr. 1 a 2. Kolesá 3 nahrubo vyrežeme z tvrdého dreva a vysústružíme ich do tvarov podľa obr. 1. Tu by sme , mohli výhodne použif aj hotové kolesá z plastov alebo iného materiálu. Ďalej odrežeme z guľatiny nápravy 4, konce obrúsime a vyvŕtame otvory na zabezpečenie kolies. Teraz už môžeme prilepiť alebo priglejiť kabínu 2 na podvozok 1. Po zaschnutí vložíme na podvozok 1 obidve nápravy a zabezpečíme závitkami pred uvoľnením. Potom navlečieme na nápravy kolesá 3, vložíme podložky 5 a zaistíme závlačkami 6. Nosič bagra je už hotový a začneme s výrobou samotného bagra. Točňa. Základ točne 8 vystrihneme z plechu, okraje zarovnáme a vyvŕta-

me otvory. Z plechu vystrihneme aj točňu 9 a v strede vyvŕtame otvor 0 8,5 mm. Z rúrky 0 14,5 mm narežeme dve puzdra 14; v jednom z nich vyvŕtame otvor na zabezpečenie čapu 13. Potom z plechu vystrihneme dva držiaky točne 12 a vyvŕtame otvory tak, aby sa do nich mohli zasunúť puzdra 14. Puzdra 14 privaríme kolmo do držiakov točne 12. Nakoniec držiaky 12 privaríme k točni 9. Hlavné rameno bagra je rúrkovitej konštrukcie rebrinového tvaru (obr. 3). Všetky diely ramena vyhotovíme z rúrky 0 14,5X2. Na koncoch ramien 21 prepiľujeme guľatým pilníkom rádius na nasadenie puzdier. Takisto prepiľujeme konce priečok 22. Potom zvaríme ramená 21 s priečkami 22. Na koniec ramien 21 navaríme kolmo puzdra 23, 25 a 26. Zostrojíme držiaky synchronizačných ťahadiel 28 a privaríme ich na ramená. Páku 27

privaríme kolmo na puzdro 25 a vystužíme ju privareným ťahadlom 24. Rameno lyžice zhotovíme z rúrok 0 14,5 mm. Ramená 32 vyvŕtame a na konci vypiľujeme rádius a vyrežeme zárez. Potom obidve ramená 32 zvaríme a kolmo privaríme puzdro 33 a puzdro 34. Lyžica. Z plechu vystrihneme všetky diely, držiaky 39 vyvŕtame. Podľa rádia boku lyžice 41 ohneme dno lyžice 40 a jednotlivé diely zvaríme plameňom. Ďalej privaríme zuby 42 a puzdra 38. Synchronizačné ťahadlá 35 sa používajú na zatváranie lyžice pri zábere. Vytvarujeme ich z drôtu 0 5 mm a na koncoch vyrežeme závit M 5. Nesmieme zabudnúť, že jedno ťahadlo je zrkadlovým obrazom druhého. Páka ovládania a ťahadlo ramena lyžice. Z rúrky odrežeme páku 16, vypiľujeme rádius a privaríme

Rozpis materiálu

26

Č.

Súčiastka '>

ks Materiál

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11

Podvozok Kabína Koleso Náprava Podložka Závlačka Závrtka Základ točne Točňa Skrutka Matica

1 1 4 2 4 4 4 1 1 1 1

tvrdé (mäkké) drevo tvrdé (mäkké) drevo tvrdé drevo 11373 ČSN 02 1740 ČSN 02 1781 11373 11373 ČSN 02 1101 ČSN 02 1401

Rozmery (mm) 200X70X490 155X180X180 0 100—53 f 0 8—295 * 10,5 3X30 0 4X30 P 3X250X195 * P 3X145X145 % M8X30 M8

27

OBRYS KABÍNY VODIČA

OBRYS DOSKY TOČN E

Obr. 2

28

Obr. 3

29

12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44

Držiak točne Č a p

;"•••-.,..

Puzdro čapu I * ! K I Í Í - -.'."^rr Závlačka Páka ramena lyžice Puzdro — Držiak ťahadlá Rukoväť Čap Rameno """"^ -*. Priečka ; •_, Puzdro Vzpera -*• '' äPuzdro čapu s.. Puzdro čapu Páka ramena ** ** Držiak synchronizačných ťahadiel Ťahadlo ramena lyžice Puzdro ťahadlá ramena lyžice Čap Rameno lyžice Puzdro ramena lyžice . 2 Puzdro lyžice • ! Synchronizačné fahadlo Matica Čap lyžice , Puzdro čapu lyžice Rameno lyžice 1 "* Dno lyžice j: • • Bok lyžice

:,•..•;

Zub lyžice " Čap ramena lyžice Závlačka

•

1:

•

1 1

1 2 2 1 nit 2 11373 3 11373

2 11373 1 1

*

1 1 3 7 3 *"-'•'. v

11373

.,

11373

J

í

••> 1 11373 2 11373 t V 1 11373 2 11373 1 nit

2 1 1 2 4 1

2

2

1

2

|>, . s. 3 pŕs-~~••,«•••-1 \\ 1

puzdro 17. K páke ešte privaríme dva držiaky 18 fahadla ramena lyžice. Samotné fahadlo 29 je z kruhovej ocele 0 8 mm, na ktorého konce privaríme puzdra 30. Rukoväť 19 vysústružíme a vyvŕta,me z tvrdého dreva. Môžeme použiť aj vhodnú rukoväť z plastu.

11373 11373 11373 ČSN 02 1781 11373 11373 11373 tvrdé drevo

2 1

11373 11373 11373 11373 ČSN 02 1401 11373 11373 11373 í 11373 11373 11373 11373 ČSN 02 1781

P 2X100X120 0 10—113 TR 0 14.5X2—20 3X30 TR 0 14,5X2-180 TR 0 14,5X2—32 P 2X10X20 25X25-80 0 5—15 TR 0 14,5X2—415 TR 0 14,5X2—36 TR 0 14,5X2—20 0 6—235 TR 0 14,5X2—35 TR 0 14,5X2—16 TR 0 14,5X2—290 P 3X15X18 0 8—400 TR 0 10X2,5-10 0 5-30 TR 0 14,5X2-315 TR 0 14,5X2—32 TR 0 14,5X2-32 0 5—290 M5

0 10—54 TR 0 14,5X2—12 P 2X30X45 P 1X53X155 P 1X60X90 5X5—20 .., 0 10—72 "j 3X30 * -~ -<-..

ZOSTAVENIE BAGRA Jednotlivé časti teraz zostavíme. Točňu bagra 9 pripevníme skrutkou 10 k základu 8 a zabezpečíme maticou 11 pred vytočením tak, aby sa mohla voľne otáčať. Hlavné rameno 21 vsunieme do držiaka točne aj s pákou ramena lyžice 16, nasunieme čap

13 a zabezpečíme závlačkou 15. Do hlavného ramena 21 vložíme rameno lyžice 32, nasunieme čap 43 a zabezpečíme závlačkou 44. Ďalej do ramena vsunieme lyžicu, nasunieme čap 37 a zabezpečíme závlačkou. Lyžicu 41 spojíme dvoma ťahadlami 35 s hlavným ramenom bagra; ťahadlá zabezpečíme maticami 36 tak, aby sa v lyžici aj v ramene voľne otáčali. Ďalej spojíme páku ramena lyžice 16 s ramenom lyžice, vložíme dva nity 20 a 31 a roznitujeme ich, aby spojenie držalo. Celý bagrovací mechanizmus postavíme na podvozok podľa výkresu, vyvŕtame otvory a štyrmi závrtkami 7 pripevníme k podvozku. Povrchová úprava je ľubovoľná. Po nátere bagra základnou farbou (kovové časti — sivou, červenou a drevené časti — bielou) vonkajšiu farbu volíme svetlú a živú. Po natretí vrchnou farbou vyznačíme svetlá a okná na kabíne vodiča. HRA S BAGROM Dieťa hračku ovláda ručne dvoma pákami a zvládne pritom naraz asi osem úkonov. Ĺavá páka je na ovládanie hlavného ramena, pravá páka na ovládanie ramena lyžice a lyžice. Zatváranie a otváranie lyžice je automatické — so záberom do materiálu. Bager možno ľubovoľne otáčať pohybom obidvoch pák na bok. JOSEF K0LMAN

SKLÁDACÍ STOLEK PRO DĚTI Pfijde-li návštěva s malými dětmi, vzniká problém, kde děti usadit, aby mohly pohodlně jíst, popřípadě si malovat nebo hrát. Malý stolek s malými židličkami je velká výhoda — jak pro ty malé, tak pro dospělé, protože odpadá problém politého stolu, ubrusu, shledávaní různých pol-

30

štářků a podobných podložek na židle pro dítě. Umístění takového stolku, zvláště v malých bytech, je obtížné. Výhodný je proto stolek skládací, který svou výškou i pracovní plochou plně vyhovuje potřebám dítěte a dá se jednoduše a rychle rozložit a opět složit a uklidit.

POSTUP PRÁCE Ke zhotovení desky stolku a bočnic nejlépe vyhovuje laminovaná dřevotříska (tj. dřevotříska polepená omyvatelnou dýhou s imitací dřeva). Z dřevotřísky uřízneme desku stolu 1, dvě bočnice 2 a příčnou výztuž 3. Všechny řezy začistíme brusným papírem a polepíme proužkem dýhy nebo tapety. Jako lepidlo můžeme použít klín — v případě, že lepíme dýhu anebo při použití tapety lepidlo doporučené výrobcem. Nepolepené zůstanou pouze delší strany desky stolku 1 a celá výztuha 3. Nejdříve spojíme výztuhu 3 s deskou stolku 1 (det. A) a pak připojíme z každé strany bočnici 2. Díly spojujeme pomocí kolíčků 0 8 mm. Bočnici přichytíme pěti kolíčky k desce stolu a šestým kolíčkem k výztuze. Rozteče kolíčků jsou 120 mm. Výhodné je bočnici převýšit asi o 3 mm nad desku stolku, zabráníme tak skutálení tužek (viz det. C). Nyní si připravíme lišty průřezu 20X30 mm, z kterých zhotovíme sklopné nohy a jejich zajišťovací vzpěry. Každou dvojici noh 4 spojíme luby 5 nebo 6; aby se nohy daly skládat, má na každé straně lub jinou délku. Nohy s luby spojíme opět pomocí kolíčků 10. Na horní konce noh 4 přišroubujeme závěsy 1 1 , které předem upravíme tak, aby nikde nepřečnívaly (det. D). Pomocí těchto závěsů pak upevníme nohy k bočnicím 2. Při rozloženém stolku zajišťuje každou dvojici noh ve svislé poloze vzpěra. Zajišťovací vzpěru zhotovíme ze dvou částí 7 a 8. Svislé vzpěry 7 i šikmé 8 spojíme navzájem pomocí špalíku 9 tak, aby vznikl výřez, kterým se vzpěry opřou o luby 5 nebo 6 (viz det. B). Špalík musí mít tedy stejnou šířku jako lub; nejlépe ho proto zhotovíme z jeho odřezku. špalík s konci vzpěr spojíme opět pomocí kolíčku

Rozpiska materiálu

C. 1 2

3

Součást "

ks

Rozměr (mm)

Deska stolu Bočnice Výztuž Noha : Lub Lub * Vzpěra svislá Vzpěra šikmá Špalík Kolík Závěs

1 2 1 4 1 1 2 2 2 20 8 16 16

20X410X650 20X100X650 20X40X410 20X30-410 20X30-540 20X30—600 20X30-235 20X30-275 20X30—20 0 8-30 20X30 0 3X18 0 4X12

4 5 6 7 8 9 10 11 12 Vrut 13 Vrut

10; před spojením všechny styčné plochy potřeme lepidlem. Protože vzpěry musí na lubu držet třením, nesmí samovolně spadnout, musíme před konečným slepením obou vzpěr vyzkoušet jejich funkci. Jestliže jde vzpěra zasunout příliš ztuha, nepatrně zbrousíme třecí plochy. Horní konce vzpěry upevníme pomocí závěsů k výztuži 3 {viz det. A). Na vzpěru je vhodné označit šipkou směr sklápění, aby se nevytrhly panty při sklápění v opačném směru. V konečné fázi začistíme všechny plochy a celý stolek nalakujeme. Pro náročnější je počítáno s místem pod deskou stolku pro zásuvku z každé strany, což se vyplatí zejména tehdy, jestliže se stolek skládá jen obgas. ING. JIŘÍ KREJČÍ

m

DETSKÉ MINIKOLO Jak naše děti rychle rostou, poznáme mimo jiné i na hračkách. Když jsem zjistil, že naše děti již dětské tříkolce odrostly, zredukoval jsem ji na „jednostopé vozidlo". Toto minikolo se velmi osvědčilo, děti je již ve dvou a půl letech bezpečně ovládaly.

POSTUP PRÁCE Úprava tříkolky je velmi jednoduchá. Na rámu se z každé strany vyřízne asi 90 mm (záleží na typu použité tříkolky). Odřezané vnější trubky se znovu privarí k rámu — získá se tím užší vidlice zadního kola. Pak se při-

ODPRUŽENÉ SEDADIELKO K AUTÍČKU Bežne predávané detské šliapacie autíčko som zlepšil tak, že som vyhotovil držiak na sedadielko, ktorý umožňuje jednak lepšie a pohodlnejšie šliapanie (tým, že dieťa sedí vzpriamene) a jednak prispieva k čiastočnému odpruženiu. Namontovaním držiaka sa nijako nenaruší samotná konštrukcia autíčka a môže sa kedykoľvek jednoducho odmontovať. Základ držiaka tvorí nosník 1, ktorý ohneme z pásovej ocele. K nosníku privaríme podľa obrázka podperu se-

32

měřeně zkrátí osa zadních koleček z každé strany. Jedno ze dvou koleček se privarí pevně k ose vedle řetězového kolečka. Ložiska zadní osy se odšroubují a otočí o 180°, aby se jimi vymezila vůle této osy. JOSEF KUJÍČEK

Rozpis materiálu č. 1 2 3 4 5 6

Súčiastka Nosník Podpera sedadielka Priečnik Stojina Podpierka Skrutka s krídlovou maticou

ks Materiál 1 pásová oceľ 1 pásová oceľ 1 pásová oceľ 1 hladená oceľ 2 hladená oceľ 2 ČSN 02 1131

. Rozmery (mm) 30X5—300 30X5-50 25X5-70 0 10—66

,. •.

0 10-70 M5X30

dadielka 2 a priečnik 3. Na stabilitu sedadielka a ako doraz pérovania privaríme ešte k nosníku podpierky 5 z hladenej kruhovej ocele; v zadnej časti privaríme doraz 5 cez stojinu 4. Nakoniec v držiaku vyvŕtame otvory 0 5 mm, a to dva v prednej časti nosníka a dva v zadnej časti. Hotový držiak pripevníme v prednej časti dvoma skrutkami 6 k dodávaným pôvodným príchytkám ohnutým z plechu a zabezpečíme krídlovými maticami. Do otvorov v zadnej časti nosníka nasunieme skrutky pripevnené v sedadielku a spojenie poistíme pôvodnými krídlovými maticami. JAROSLAV BULIČEK

ZVÝŠENÍ SEDADLA U KOLEČKA BLESK U dětského kolečka Blesk lze jednoduše zvýšit zadní sedadlo o nějaký kousek výše tak, aby vyhovovalo i šestiletým dětem. Úprava je pro každého kutila snadná — je zapotřebí pouze řezat, vrtat, pilovat a ohýbat kov. Potřebný materiál se koupí v prodejnách Železářství nebo Hutník Praha — 1,2 m hliníkového profilu U 20X10, dále dva šrouby M6X40, M5X10 se šestihrannou hlavou a dva vruty

0 4X15.

Z hliníkového profilu vyrobíme přední držák sedadla 2, který připevníme místo původního držáku kolmo k sedadlu. K přišroubování k rámu kola použijeme původní šroub M6. Dále vyrobíme rámový nosník sedadla 1 vyříznutím pravoúhlých V tak, aby bylo možné profil ohnout do tvaru písmene U. Do stojiny tohoto U profilu vyvrtáme dva otvory pro připevnění k rámu pro původní sedadlo a k přišroubovaní zadního držáku sedadla

šrouby M5. Nakonec vyrobíme zadní držák sedadla 3 podle výkresu a připevníme k sedadlu do původních děr pro vruty a sešroubujeme. Sedadlo bylo vyzkoušeno za provozu a plně vyhovuje. Rámeček slouží rovněž jako držák pro nesení kola i jako zarážka pro sedící dítě, aby se nemohlo sesunout dozadu za sedadlo. Výška řídítek je vyhovující, dítě sedf ve vzpřímené poloze. ING. PAVEL DLOUHÝ

33

auto-moto PRAKTICKÉ PODPĚRY STĚRAČŮ Motoristé, kteří znají problém shánění gumových stírátek na stěrače jistě rádi uvítají podpěry stěračů, které v klidové poloze drží stěrač nad úrovní čelního skla tak, aby nedoléhaly na sklo a nedeformovaly se. Po zapnutí se podpěry samy sklopí a neomezují funkci stěračů. Po ukončení jízdy opěrky opět ručně opřeme o sklo.

34

POSTUP PRÁCE Těleso držáku 1 zhotovíme z duralu, podpěrnou nožku 2 z novodurové trubičky, kolík 3 je mosazný. Pro výrobu pružinky 4 použijeme rozvinuté pružiny z kuličkové tužky, kterou znovu namotáme podle výkresu na 0 4 až 5 mm. Jako šroub 5 použijeme mosazný nebo eloxovaný šroub M3X10.

Rozměr a určíme podle šířky ramínka, rozměr b (výšku nohy) upravíme až po konečném namontování tak, aby opřené stěrače byly asi 1 až 2 mm nad sklem automobilu. Podpěrky používám již pět let — gumičky stěračů nevykazuji žádnou únavu. /•'

,

. .

''-

'

J- J

OTÁČKOMER-RÝCHLOMER Návodov na zhotovenie- otáčkomerov bolo už uverejnených dosť. No nie každý má možnosť a skúsenosti zostrojiť si elektronický otáčkoměr. Pravda, elektronický otáčkoměr je presnejší a spoľahlivejší, ale v niektorých prípadoch stačí jednoduchý a lacný mechanicko-elektrický otáčkoměr — rychloměr, ktorý si možno ľahko zhotoviť. Princíp je v tom, že na meranie otáčok alebo rychlosti využívame modelársky jednosmerný elektromotor Igla, ktorý sa používa v mnohých mechanických hračkách; pri nútenom pohone pracuje ako dynamo. Napätie vyrobené dynamom je približne úmerné otáčkam motora. (Charakteristika nie je presne lineárna, ale za určitých predpokladov ju možno zanedbať.) Toto napätie zmeriame voltmetrom

TRECIE KOLIESKO (VRTUUKA)

a výchylku ociachujeme ako otáčky alebo ako rýchlosť. Pohon jednosmerného elektrického motora M (najlepšie 12 V, za 23,— Kčs) možno vyhotoviť rôzne — trecím kolieskom na hriadeli motora, bovdenom s trecím kolieskom, alebo axiálnou vrtuľkou, prípadne anpmometrom, či už pomocou prevodu alebo bez (axiálna vrtuľka je menej

presná). Trecie koliesko alebo axiálnu vrtuľku si možno kúpiť v predajni Mladý technik. Jednosmerné napätie motora M prevedieme pomocou prepínača rozsahov Pr 1 cez niektorý z predradených odporov R,, R2, R3, na voltmeter V. Na merací prístroj môžeme využiť fungujúce výpredajové prístroje, ktoré upravíme na potrebný rozsah napätia. Vzhľadom na mnohé možnosti kombinácií elektromotorov a meracích prístrojov neuvádzame konkrétne hodnoty odporov. Tento otáčkoměr môžeme použiť nielen v automobile, ale aj na meranie rýchlosti na bicykli a na Rogallovom krídle, kde doteraz boli určité problémy s meraním rýchlosti. V automobile môže tento prístroj tvoriť zároveň základný prvok pre signálne zariadenie, oznamujúce dosiahnutie alebo prekročenie vopred nastavenej rýchlosti (v tomto prípade nie je potrebné meradlo, ale stačí signálna žiarovka). D. V.

STŘEDOVÝ PANEL PRO Š 1 0 5 — 1 2 0 Pro ty, kteří hodlají vylepšit interiér svého automobilu, nabízíme jednoduchý středový panel, který má výhodu především v tom, že kromě vhodného umístění autorádia poskytuje i několik polic na odkládání předmětů různých velikostí. Zhotovení panelu není nijak složité a při jeho výrobě vystačíme s běžně dostupným nářadím a materiálem. Nejprve vyřežeme podle obr. 1 z překližky 10 mm tlusté horní panel 1, polici 2, 4 a 6 i dno 8. Z překližky 5 mm

tlusté pak vyřízneme obě bočnice 9, zadní čela 3 a 5 i přední čelo 7. Řežeme přesně, abychom pak neměli problémy se sestavováním. U polic 2, 4 a 6 i dna musíme zkosit hrany, ke kterým budou přiléhat bočnice. U panelu 1 musíme zkosit spodní hranu a zhotovit výřez pro autorádio i vyvrtat otvory pro jeho uchycení (rozměry platí pro všechna autorádia typu Spider). Všechny díly obrousíme a pak již můžeme panel sestavit. Způsob sestavení je zřejmý z bočního pohledu; nejprve sestavíme celou střední

35

Obr. 2

část kromě obou bočnic 9 a vyklápěcího čela 7; slepíme ji a sešroubujeme vruty 2,5X30. Vyklápěcí čelo 7 upevníme ke dnu 8 pomocí pianového závěsu 11; v zavřené poloze zajišťuje čelo magnetická příchytka 10. Pak tuto střední část přiložíme na jednu bočnici a překreslíme její okraje; důležité je při tom přesně dodržet umístění dna od spodní hrany bočnice — vepředu 20 mm, vzadu 25 mm. Jinak by po upevnění panelu ve voze nešlo přední čelo vyklápět. Přiložíme i druhou bočnici, celý panel pomocně spojíme

36

několika hřebíčky a vyzkoušíme ve voze. Je-li vše v pořádku, můžeme do bočnic vyvrtat devět otvorů 0 4 mm; obě bočnice vrtáme společně. Pak panel povrchově upravíme buď polepením samole-

picí tapetou, nebo potažením koženkou. Je to sice pracnější, ale také mnohem hezčí. Nejprve potáhneme bočnice a to tak, že na rub koženky překreslíme obrys bočnice, podložíme zhruba stejným dílem a vystřihneme. Pak na šicím stroji přesně po vyznačeném obrysu obě koženky sešijeme — ovšem až na spodní část. Přebytečný okraj odstřihneme, koženku obrátíme, vytlačíme rohy a do potahu nasuneme bočnici. Spodní Část zahneme a přilepíme. Před potahováním střední části ji nejprve z celé přední strany (mimo vyklápěcího čela) polepíme molitanem 10 mm tlustým. Na vyklápěcí čelo 7 navlékneme' potah sešitý ze tří stran stejně jako u bočnic. Povrchově upravený panel sešroubujeme pomocí devíti vrutů 2,5X30 mm pod jejichž hlavičky dáme vhodné podložky. Pak již můžeme panel upevnit do vozu. Řadicí páku zasuneme co nejvíce dozadu (např. zařazením zpátečky) a panel zasuneme nejprve horní část! pod topidlo a pak zatlačíme spodní část až za vyvýšení konzoly řadicí páky. Takto panel dobře drží a není ho nutné dále upevňovat.

Na přední vyklápěcí čelo 7 můžeme umístit doplňkové vypínače, kontrolky, hodiny, reproduktor apod. Z vnitřní strany vyklápěcího čela pak zakryjeme tyto doplňky rámkem hlubokým asi 40 mm (nebo podle hloubky přístrojů). Celý rámek nejprve z jedné strany potáhneme koženkou a potom jej k vyklápěcímu čelu přichytíme v rozích vruty. Interiér vozu zlepší i jednoduchý mezisedadlový panel se dvěma odkládacími plošinami. Je upraven tak, aby bylo možno dobře ovládat ruční brzdu a sytič. Součástí tohoto panelu jsou dvě bočnice 21 a 22 vyrobené z překližky 50 mm tlusté, z nichž prvá 21 má výřez pro ovládání sytíce. Ostatní díly vyřežeme z překližky 10 mm tlusté podle obr. 2. Jednotlivé díly středové části sestavíme podle nákresu. Povrchová úprava je stejná jako v předchozím případě. Při výrobě je však nutné dodržet šířky středové části (šířka bez bočnic) které jsou vpředu, uprostřed a vzadu odlišné a mají rozhodující význam pro umístění panelu do automobilu. V případě, že bychom tyto rozměry nedodrželi, nebylo by možné volné posouvání sedadel. V. D.

PRÍSTROJ NA TESTOVANIE Prístroj sa používa jednak na posúdenie celkového technického stavu motora, jednak na jeho nastavenie. Skladá sa z niekoľkých samostatných častí, ktoré sú združené do jedného celku. Obsahuje dvojrozsahový otáčkoměr, meradlo uhla zopnutia kontaktov, stroboskopickú pištoľ, voltmeter a ohmmeter. Celé zapojenie je navrhnuté pre štvorvalcový, štvortaktný motor, s prikostreným záporným pólom. OPIS PRÍSTROJA Otáčkoměr vyhotovíme podľa konštrukcie uverejnenej v časopise Amatérske rádio č. 2/1971 a č. A 10/1973, kde je aj opis činnosti. Preto sa zmienime iba o tých veciach, ktoré sú dôležité na zostrojenie a oživenie prístroja. Schéma zapojenia otáčkomera je na obr. 1. Keďže táto konštrukcia umožňuje snímať vysokonapäťové impulzy zo zapaľovacej cievky, možno merať aj otáčky motorov s rozličnými elektronickými zapaľovaniami. Pretože výchylka bežných meracích prístrojov je iba 90° (niekedy aj menej), na nastavenie voľnobežnej rýchlosti otáčania motora je výhodné mať roz-

sah s menším počtom otáčok — do 1800 min~ 1 . Zmenšenie rozsahu otáčok na 1800 min-' dosiahneme tak, že prepínačom V4 pripojíme C3 paralelne k C2 a RS k R6. Pripojením C3 sa zväčší šírka impulzov na multivibrátore a pripojením odporu sa viac otvorí tranzistor T2. Kondenzátory C2 a C3 musíme použiť kvalitné — typ MP. Keďže T2 prechádza väčší prúd než T I , musí mať chladič, aby sa nemenili hodnoty studeného a prevádzkou zohriatého prístroja. Pri zmene palubového napätia v prevádzke treba doplniť obvod otáčkomera stabilizátorom napätia. Uvedený stabilizátor udrží napätie s presnosťou ±0,05 V pri veľkom rozsahu napätia na vstupe. Ako meradlo možno použiť prístroj s rozsahom 10 až 15 mA a s vnútorným odporom rádovo niekoľko ohmov. Snímač impulzov vyhotovíme navinutím troch závitov medeného izolovaného drôtu hrubého asi 1 mm na tŕň s priemerom 13 mm, aby sme mohli cievku prevliecť cez koncovku kábla, ktorá je v hlavici rozdeľovača. K snímacej cievke prispájkujeme 1,5 m autokábla, zakončeného banánikom. Meradlo uhla zopnutia kontaktov prerušovača sa používa na nastavenie medzery prerušovača elektricky, čo je presnejšie ako klasický spôsob nastavovania škárovými mierkami. Pri zmene otáčok možno podľa zmeny uhla zopnutia kontaktov posúdiť stav opotrebenia vačky a uloženia hriadeľa .rozdeľovača. Použil som zapojenie

podľa časopisu Amatérske rádio B č. 1/1976 (obr. 2). Je veľmi jednoduché a umožňuje dostatočne presné meranie. Signál odoberáme z kontaktu prerušovača. Na vstupe je filter, ktorý vyčistí užitočný signál od rušivých kmitov. Počas zopnutia kontaktov prerušovača je tranzistor T3 uzatvorený, pri rozpojených kontaktoch sa otvorí. Napätie na kondenzátore C7 bude úmerné uhlu zopnutia kontaktov. Toto napätie určuje otváranie tranzistora T4. Výchylka meradla bude preto úmerná uhlu zopnutia kontaktov. Stupnica meradla je lineárna, rozdelená na sto dielikov — teda v percentách. Ak máme uhol zopnutia v stupňoch, prepočítame ho na percentá podľa vzorca uhol v stupňoch X 100

uhol v %

90 Meradlo použijeme také isté ako pri otáčkoměre. Stroboskopická pištoľ sa používa na kontrolu a nastavenie predstihu zážihu motora v celom rozsahu otáčok motora. Keďže výpočet a funkcia sú podrobne uvedené v časopise Amatérske rádio A č. 9/74, z ktorého je použité zapojenie, zmienime sa opäť iba o nevyhnutných veciach potrebných na vyhotovenie a oživenie prístroja. Zapojenie je na obr. 3. Transformátor Tri je navinutý na feritovom jadre tvaru E, stredný stĺpik 8X8 mm, ktoré dostať bežne kúpiť. Primárne vinutie L1 má 28 závitov 0 0,6 CuL, sekundárne vinutie má 1200 závitov 0 0,15 CuL. Cievka je vyvarená v parafíne. Vzduchová medzera je asi 0,3 mm a treba ju nastaviť skusmo. Keby oscilátor nechcel kmitať (po zapnutí musí byť počuť slabý hvizd), zmeníme vývody jednej z cievok. Napätie na C11 nastavíme trime-

37

rom R25 tak, aby neprekročilo 600 V — stačí 500 V. Potom odmeriame hodnotu trimera a zameníme za približne rovnaký pevný odpor. To isté urobíme pri R22 po nastavení pracovného bodu tranzistora. Výbojku El možno použiť každú, ktorá pracuje s napätím 300 až 500 V. Pre nás najdostupnejšia bude sovietska IFK 120 alebo XB 82—00 z NDR. Použil som IFK 120, ktorú som umiestil do puzdra zo zvitkového filmu. Výbojku pred uložením do puzdra opatrne očistíme od mastnoty prstov vatou namočenou v liehu. Vysoké napätie na ionizáciu plynovej náplne výbojky získame zo zapaľovacieho impulzu sviečky prvého valca. Tým sa výbojka zapáli presne v momente preskoku iskry. Potom pri nasmerovaní svetla na klukovy hriadeľ vznikne stroboskopický efekt, čo umožní pre naše oko zastaviť rysku na remenici oproti stupnici na bloku motora a odčítať uhol predstihu zážihu motora pri akýchkoľvek otáčkach. Stroboskop spúšťame iba krátko, na čas nevyhnutne potrebný na meranie, aby sa výbojka veľmi nezohríala. Všetky súčiastky možno vložiť do krytu od transformátorovej spájkovačky po malej úprave krytu (obr. 4). Z obidvoch častí krytu odbrúsime náliatky so zaliatymi maticami, do čela krytu orysujeme a vypiľujeme otvor 0 28,5 mm na uloženie puzdra s výbojkou, do časti, kde bol obdĺžnikový otvor na spínač spájkovačky, vypiľujeme otvor podľa priemeru použitého spínača. Zdierku na prívod VN od zapaľovacej sviečky skrátime na minimum, aby bola čo najväčšia vzdialenosť od kondenzátora a tranzistora a nemohla preskočiť iskra VN. Zdierku po prispájkovaní kúska koaxiálneho kábla (vedie na výbojku) bez tienenia (používa sa na účastnícke prípojky TV a R), zalejeme epoxidom. Všetky súčiastky uložíme bez toho, aby sme ich prichytili; držia po zovretí obidvoch polovíc krytu. Transformátor prilepíme kostřičkou ku kondenzátoru. Súčiastky okrem plošného spoja spojíme káblikmi do vyznačených otvorov v plošnom spoji. Prívod VN riešime takisto žilou koaxiálneho kábla, na jednej strane zakončeného skráteným banánikom do upravenej zdierky, na druhej strane zakončeného redukciou, ktorá sa vloží medzi sviečku a koncovku sviečky (obr. 5). Voltmeter sa používa na overenie stavu akumulátora, na kontrolu dynama prípadne alternátora a stavu regulačných zariadení. Aj keď použité meradlo nie je najvhodnejšie na meranie

38

napätia pre malý odpor, možno ho bez obáv použiť, keďže akumulátor je dostatočne tvrdý zdroj, a preto nemôže úbytok prúdu podstatnejšie ovplyvniť presnosť merania napätia. Zapojenie je v blokovej schéme na obr. 7 alebo 8. Rozsah je do 18 V. Ohmmeter použijeme na meranie odporu VN káblov, respektíve na zaistenie ich prerušenia pri vysypanom uhlíku, prepálení a pod. Zapojenie je takisto v blokovej schéme prístroja (obr. 7 alebo 8). USPORIADANIE PRÍSTROJA Prístroj možno realizovať s jedným alebo dvoma meradlami. Zapojenie s dvoma prístrojmi je síce drahšie, ale odčítanie meraných hodnôt je presnejšie a aj samotné meranie je pohodlnejšie. Stupnica na zapojenie združené s jedným prístrojom je na obr. 6; prístroj s dvoma meradlami má delené stupnice tak isto, ale majú iný polomer. Ľavý prístroj má stupnicu otáčkomera do 6000 min-' a do 1800 min" 1 — túto stupnicu umiestime tam, kde sa najlepšie odčítava vzhľadom na polohu a tvar ručičky meradla. Pod nimi je stupnica ohmmetra. Pravý prístroj má stupnicu voltmetra (umiestime ju na najlepšom mieste ako pri otáčkach do 1800 min-1) a nad ňou je stupnica uhla zopnutia kontaktov. Miery neuvádzame, lebo si ich každý musí upraviť podľa použitého prístroja. Blokové schémy obidvoch variantov prístroja sú na obr. 7 a 8. Celkový pohľad na prístroj s hlavnými rozmermi a označením funkcií vypínačov je na obr. 9. V dolnej časti skrinky je zásuvka na stroboskop a prepájacie káble. Skrinku aj zásuvku vyhotovíme z oceľového plechu s hrúbkou 1 mm, čelnú stenu z farebného novoduru s hrúbkou 2 mm a podstavec (šasi) prístroja z hliníkového plechu s hrúbkou 3 mm, ku ktorému je priskrutkovaný čelný panel s meradlami a ovládacími prvkami. Dosku s plošnými spojmi (obr. 10), na ktorej sú umiestené súčiastky otáčkoměru, meradla uhla zopnutia kontaktov, voltmetra a ohmmetra priskrutkujeme k hliníkovému plechu. Všetky časti skrinky sú zoskrutkované malými uholníčkami, ktoré sú k skrinke prispájkované alebo bodovo privarené. V nich sú závity M4 na prichytenie čelného panelu, podstavca a zadnej steny. Ďalšie detaily neuvádzame, lebo každý si mechanickú konštrukciu upraví podľa svojich možností a nárokov na vzhľad prístroja. Na pripojenie napájacieho napätia, napájanie stroboskopu a meracích vodičov pre

ohmmeter použijeme zásuvku a zástrčku pre montážnu lampu (bežne dostať kúpiť v Mototechně). Na prívod impulzov pre obvod otáčkoměru a meradlo uhla zopnutia kontaktov použijeme normálne zdierky. Spínače použijeme páčkové — dvojpólové. Prepájacie káble: na prívod napätia akumulátora použijeme 2 m kábla 2X1 mm, ktorý je na jednej strane zakončený prístrojovou zástrčkou, z druhej strany dvoma krokosvorkami. Na obvod ohmmetra použijeme takisto upravený kábel, stačí dĺžka 1 m. Na napájanie stroboskopu potrebujeme 2 m kábla 2X1 mm zakončeného prístrojovou zástrčkou, na snímanie impulzov z rozdeľovača 2 m autokábla 1,5 mm, zakončeného banánikom a krokosvorkou. Na snímanie impulzov VN 2 m autokábla 1,5 mm zakončeného snímacou cievkou a banánikom. Na prívod VN na výbojku použijeme 2 m koaxiálneho kábla (pre účastnícke prípojky) bez tienenia, zakončenie podľa obr. 5. CIACHOVANIE PRÍSTROJA Otáčkoměr môžeme ociachovať tromi spôsobmi: a) Pomocou generátora RC, keď nastavíme kmitočet 200 Hz, čo zodpovedá otáčkam 600 min-' a 60 Hz, čo zodpovedá otáčkam 1800 min- 1 . Maximálne výchylky nastavujeme trimermi R5 pri rozsahu otáčok 600 m i m 1 a R8 pri rozsahu otáčok do 1800 min- 1 . Trimerom R4 nastavíme T2 tak, aby bol pri nulovom signáli na vstupe uzatvorený. Podrobnejší opis je v Amatérskom rádiu A č. 10/1973. b) Najdostupnejší spôsob pre domáceho amatéra bude nastavenie podľa sieťového kmitočtu 50 Hz. Ciachovacie napätie získame zo sieťového transformátora 220/24 V, po jednocestnom usmernení a zmenšením napätia trimerom na 12 V. Kladný pól pripojíme na vstup otáčkomera (R1), záporný k bodu C otáčkomera (obr. 11). Výchylky, ktoré merací prístroj ukáže pri obidvoch rozsahoch, zodpovedajú otáčkam 1500 min- 1 . Výchylky upravíme trimermi tak isto ako v bode a). c) Najjednoduchšie je nastavenie pomocou motora, ktorý má vstavaný otáčkoměr v automobile. Nastavenie trimerov je znovu také isté ako v bode a). Nastavenie meradla uhla zopnutia kontaktov je veľmi jednoduché. Na vstup privedieme záporné napätie a potenciometrom PI nastavíme maximálnu výchylku meradla (100 %). Ak privedieme na vstup kladné napätie, ručička sa má vrátiť na nulu. Presne

O C

Obr. 2. Zapojenie meradla uhla zopnutia kontaktov Obr. 1. Zapojenie otačkomera

+ o—o

oH

I-

12V

—o Obr. 3. Zapojenie stroboskopu: plnou čiarou vyznačené prepojenie na doske s plošnými spojmi — pozri obr. 4; čiarkované vyznačené prepojenie káblikmi; body a až g sú označené na doske s plošnými spojmi Obr. 7. Bloková schéma zapojenia 12V s jedným meradlom

Obr. 8. Bloková schéma zapojenia s dvoma meradlami

Obr. 5. Vyhotovenie vložky na prívod VN 1 — káblová koncovka, 2 — nadstavec z mosadze, 3 — prispájkovanie vodiča kábla, 4 — vložka káblovej koncovky s pružinou, 5 — zapaľovacia sviečka, 6 — žila koaxiálneho kábla, 7 — upravený banánik

39

Obr. 4. Celková mechanická konštrukcia stroboskopickej pištole s plošným spojom (mierka 1:1) 1 — kryt puzdra, 2 — puzdro zo zvitkového filmu, 3 - výbojka, 4 - kryt pištoľovej spájkovačky, 5 — zaliate epoxidom, 6 — kondenzátor C11, 7 — transformátor Tr, 8 — izolačná podložka na prichytenie tranzistora, 9 — žila koaxiálneho kábla, 10 — upravená zdierka na prívod VN, 11 — tranzistor T7, 12 — tlačidlový spínač, 13 — plošný spoj so súčiastkami, 14 — závity M3, v protikuse otvory 0 3,2 mm.

Obr. 6. Stupnica meradla

Obr. 9. Celkové usporiadanie prístroja s hlavnými rozmermi

40

Obr. 10. Plošný spoj so súčiastkami v mierke 1:1, rozmer 135X110

možno nastavif nulu výberom diód a tranzistorov. Na ciachovanie voltmetra budeme potrebovať iný merací prístroj, ktorým presne odmeriame napätie akumulátora. Toto napätie potom čo najpresnejšie nastavíme trímerom R26 aj na našom prístroji. Na nastavenie ohmmetra potrebujeme niekoľko odporov s hodnotami 1 až 30 kiloohmov. Meracie vodiče najprv skratujeme a potenciometrom P2 nastavíme maximálnu výchylku meradla, čo zodpovedá nulovému odporu. Potom pripájame na krokosvorky jednotlivé odpory a podľa vý-

chylky ociachujeme stupnicu meradla. Všetky ostatné stupnice môžeme ociachovať vopred, lebo priebeh hodnôt je lineárny. MERANIE NA MOTORE Najprv spojíme motor s prístrojom prepájacím káblom na prívod napätia z akumulátora. Umiestime ho na plus svorku alternátora a kostru vozidla. Z motora vyberieme VN káble. Zapneme ohmmeter a nastavíme maximálnu výchylku. Potom meriame odpor káblov. Odpor by nemal prekročiť približne 10 kiloohmov. Ak meradlo neukáže nijakú výchylku, kábel je prerušený. Vypneme ohmmeter, káble na-

Použité súčiastky

R17-27OJ

Odpory R1 — 39k R2 - 6 8 k R3 - 4 7 k R4 — 5k6 — trimer R5 — M1 — trimer R6 - 3 3 k R7 _ 4 7 0 j R8 — 68j — trimer R9 - 3 3 j R10—1k8 R11 - 1 k R12-3k9 R13-1k R14_4k7 R15-1k R16-470J

Polovodiče TI - KF5O8 T2 - KF5O8 T3 - KF5O6 T4 - KC509 T5 - OC76 (OC77, OC72)

XI

R20 - 20j/4 W T~ R21 - M 1 8 R22 — 10Oj — trimer R23-470J • "" R24 - M47 R25 — M47 — trimer R26 — 1 k — trimer R27 - 1 k R28 — 2k2 — trimer P1 — 10Oj — potenciometer P2 — 820j — potenciometer

sadíme na motor a pripojíme snímač pre otáčkoměr a kábel na meranie uhla zopnutia kontaktov na rozdeľovač. Potom zapneme voltmeter, napätie by sa malo pohybovať medzi 12,6 až 14,2 V. Teraz odmeriame štartovacie napätie batérie, ktoré by nemalo klesnúť niže 9 V. Ďalej meriame napätie pri voľnobežných otáčkach, pri otáčkach 1500 a 3000 min- 1 . Hodnoty neuvádzame, lebo pri každom type budú trochu iné podľa druhu a nastavenia regulátora napätia. Vypneme voltmeter a zapneme meradlo uhla zopnutia kontaktov. Meriame pri voľnobežných otáčkach a pri otáčkach

T6 - KC509 T7 — KU605 D1 — KA206 D2 - KA501 D3 — KA501 D4 - 2N270 D5-KZ722 D6 — KA501 D7 - KY705 D8 - KY705 D9 - KY701 až 705 Kondenzátory C1 - 1k C2 - M 1 5 C3 - M 2 2 i C4 - 2 5 M í C5 - M 1 C6 — M l HO-

C7 - 2 M i C8 - 5 0 M t C9 - 5 0 M v ,fK C10-M1/400V " C11 - 1 M/630 V Tri — pozri opis stroboskopickej pištole Tr2 — transformátor 220 V/24 V a El —výbojka IKF 120 — ZSSR (XB82-OONDR) Q1 — merací pristroj 10 až 15 mA 02 — merací prístroj 10 až 15 mA VI až V6 - dvojpólovy spí-

nač T L I —tlačidlo

.s. ,,,^1 i

41

Obr. 1 1 . Zapojenie na získanie pomocného ciachovacieho kmitočtu

3000 min-'. Hodnoty by sa nemali líšiť viac ako o 3,5 %. Ak je rozdiel väčší, poukazuje to na opotrebovanú vačku, slabú pružinu pohyblivého kontaktu prerušovača alebo na chybné uloženie hriadeľa rozdeľovača. Absolútne hodnoty opäť neuvádzame, lebo sú pre každý typ automobilu iné

a treba ich zistiť z údajov výrobcu. Pri zapojení s dvoma meradlami ľavý prístroj ukazuje iba otáčky motora a na pravom meradle odčítavame merané hodnoty. Pri zapojení s jedným meradlom musíme zapnúť iba otáčkoměr, nastaviť otáčky, pri ktorých chceme odčítať hodnotu, vypnúť otáčkoměr a zapnúť spínač podľa meranej veličiny. Motor vypneme a nasadíme redukciu na prívod VN zo zapaľovacej sviečky prvého valca. Kábel stroboskopu zasunieme do zásuvky v prístroj i : kábel VN do zdierky na stroboskope. Naštartujeme motor, zapneme otáčkoměr a stroboskopom meriame predstih motora pri voľnobehu, pri otáčkach 1500, 2000, 3000

a 4000 min~ 1 bez podtlakovej regulácie a pri 2000 min- 1 s podtlakovou reguláciou. Namerané hodnoty porovnávame s priebehom regulácie, ako ich uvádza výrobca pre určitý typ rozdeľovača. Prípadné odchýlky možno korigovať ohýbaním držiakov pružiniek regulátora. Potom prepneme na rozsah otáčok do 1800 min- 1 a nastavíme predpísané voľnobežné otáčky. Ďalej môžeme po vyradení jednotlivých valcov z činnosti (odpojením VN kábla) odčítať na otáčkoměre pokles otáčok motora, a tak určiť, ako sa jednotlivé valce zúčastňujú na výkone motora. Prístroj možno doplniť aj manometrom na meranie tlaku vo valcoch. F. J.

ZARIADENIE NA VYVAŽOVANIE KOLIES Na vyvažovanie kolies som si zostrojil pomerne jednoduchý prípravok (obr. 1). Koleso vyvažujeme, keď je vo vodorovnej polohe. Naklápacie dvojradové guľkové ložisko 4 má vonkajší krúžok narazený do náboja 5, ktorý nesie tanier 7 so skrutkami 8 na upevnenie disku kolesa. Tanier je proti otočeniu na náboji 5 zabezpečený skrutkou — červíkom 6. Ďalej je kolmo na rovinu taniera do náboja nasadená rúrka 10, ktorá má na hornom okraji plechový krúžok 12 s menším priemerom ako je stredný otvor v disku kolesa. Plechový krúžok je podopretý nákružkom 11. Vnútorný krúžok ložiska je narazený do čapu stojana 2, ktorý je predĺžený tyčkou 3 až nad rovinu horného plechového krúžka. K tejto tyčke je tenkým oceľovým drôtom 13 prichytená tuha 14. Vzdialenosť roviny taniera od roviny guľového ložiska možno upraviť podložkou 15. Stojan 2 je v spodnej časti privarený k platni 1. VYHOTOVENIE PRÍPRAVKU je pomerne jednoduché. Podľa obr. 2 zostrojíme jednotlivé diely. Pritom je dôležité, aby sme presne dodržali rozmery čapu 2 taniera, dodržali rovnobežnosť obidvoch plôch a rozstupov skrutiek 8 a pri náboji dodržali rozmery otvoru na ložisko. Vnútorný priemer 32 upravíme tak, aby sa rúrka 10 mohla do náboja naraziť. Do platne 1 zasunieme čap 2, zavaríme a spodnú plochu vyrovnáme na sústruhu. Do čapu narazíme tyčku stojana 3. Pritom dbáme na to, aby sme dodržali celkovú výšku stojana 315 mm.

42

Obr. 1

43

pneumatiky koleso ručne roztočíme, a to jediným pohybom obidvoma rukami. Ak je koleso nevyvážené, moment nesúmerne rozloženej hmoty vychýli rovinu rotácie kolesa. Veľkosť vychýlenia a tým aj rozvázenia hmoty kolesa zistíme na hornom plechovom krúžku podľa veľkosti vystredenia krúžku opísaného tuhou, ktorá je pripevnená na tyčku stojana. Po niekoľkých vyvažovaniach získame skúsenosť pri odhadovaní potrebnej hmotnosti závažia podľa veľkosti vystredenia opísaného krúžku. Po nasadení a ľahkom přiklepnutí závažia urobíme novú kontrolu a závažie prípadne zmeníme. Na presné vyváženie sú potrebné dve roviny. Preto je prípravok prispôsobený tak, aby roviny kolesa a ložiska bolo možné posunúť o určitú

vzdialenosť vložením podložky 15; to umožňuje aj kontrolovať vyváženie. Keďže takáto kontrola je dosť prácna, môžeme kontrolu vyváženia (nesúmerne rozložená hmota kolesa v rovine ložiska) obísť tak, že zabrzdíme rotáciu kolesa na malé otáčky, pri ktorých začne prevládať gravitačná tiaž nevyváženej hmoty. Koleso začne nakláňať rovinu rotácie a podľa tohto nakláňania rozdelíme závažie na prednú a zadnú stranu disku. Normálne potrebný čas na vyváženie jedného kolesa je asi 10 minút. Ak je nevyváženosť veľká (najmä pri protektorovaných kolesách), vyžaduje dlhší čas. Údržba prípravku tkvie iba v občasnom namastení guľkového ložiska riedkym olejom na šijacie stroje. ING. OLDŘICH RYCHTRMOC

Rozpis materiálu

Na rúrku 10 narazíme krúžok 11, nasadíme plechový krúžok 12, ktorý upevníme rozvalcovaním konca rúrky a povrch vyhladíme. Potom už skrutky 8 narazíme do taniera 7 a celý prípravok zostavíme podľa obr. 1. Zmenou výšky rúrky 3 môžeme prípadne upraviť veľkosť snímania nevyváženosti kolesa. Podľa mojich skúseností uvedený rozmer úplne vyhovuje. Tuhu 14 použijeme červenú, rozpustnú vodou; dobre kreslí a ľahko sa zotiera. MERANIE Koleso nasadíme na tanier a pritiahneme maticami 9. Za obvod

Jazdné vlastnosti každého automobilu závisia okrem iného aj od dodržania geometrie prednej nápravy. Medzi nastaviteľné hodnoty patrí správne nastavenie odklonu predných kolies. Väčšina výrobcov udáva veľkosť odklonu kolesa v stupňoch, a to pre zaťažený alebo nezaťažený automobil. Aby som si mohol správny odklon kolesa nastaviť sám, zhotovil som si jednoduchý, ale veľmi presný prípravok. Rozmery prípravku udané na výkrese sú pre autá s diskom predného kolesa priemeru 14" (Š 100, Š 110 a podobné typy). Prípravok možno použiť so zanedbateľnou chybou aj pre disky priemeru 13" tak, že zaskrutkovaním hornej rúrky 1 skrátime 0 25,4 mm rozstup osí obidvoch rúrok 1 a 5 a príslušne skrátime nosný povrázok závažia. Pre disky s väčším priemerom treba zostrojiť dlhšiu roz-

44

Č.

Súčiastka

1 Platňa stojana 2 Čap stojana 3 Tyčka stojana 4 Guľkové dvojradové naklápacie ložisko 5 Náboj 6 Skrutka-červík 7 Tanier 8 Skrutka kolesa 9 Matica kolesa 10 Rúrka (z výfuku motocykla) 11 Oporný krúžok 12 Plechový krúžok 13 Držiak tuhy 14 Tuha 15 Podložný krúžok

ks Materiál

Rozmery (mm)

1 1 1

oceľový plech oceľ oceľ

0 180—10 0 30—105 0 10-230 1204

1 1 1 4 4 1 1 1 1 1 1

oceľ oceľ oceľový plech Mototechna Mototechna oceľ oceľ hliník oceľový drôt červená oceľ

0 60-46 M5X10 0 180-10 Š 100, 110

pieraciu tyčku 2, a to o rozmer 25,4 mm vynásobený počtom palcov nad 14. Ďalej treba upraviť veľkosť rysiek na spodnej rúrke. Keďže odklony majú prevažne 1 až 2 uhlové stupne, môžeme s dostatočnou presnosťou vypočítať veľkosť vzdialenosti rysiek. Pre 1 uhlový stupeň sa veľkosť rovná 0,01742-násobku vnútornej vzdialenosti rúrok. Pre disk priemeru 14" a rúrky priemeru 3/8" je vzdialenosť rysiek medzi prvým a druhým stupňom odklonu 0,01742X368 - 6,3. Pre vozidlá Š 100 a 110 udáva výrobca pre nezaťažené vozidlo veľkosť odklonu asi 1°. Pre zaťažené vozidlo, keď vzdialenosť gumových nárazníkov je 20 mm, udáva veľkosť odklonu 1°30"± 15". Prípravok je jednoduchý, takže podrobný návod na vyhotovenie nie je

0 0 P 0

32X1,5X185 40X15 2.5X0 80 0,5

0 60—12

potrebný. Úplne stačí uverejnený nákres. Skôr, ako začneme merať, prekontrolujeme priečnu vodorovnosť podlahy garáže v miestach, kde budú stáť predné kolesá pri meraní. Ak podlaha nie je vodorovná, vyrovnáme ju podložkou, na ktorú pri meraní kolesom nadídeme. Približne sa musí dodržať aj pozdĺžna vodorovnosť podlahy. Pneumatiky musíme nahustiť na predpísanú hodnotu. Treba skontrolovať, či niektoré z meraných kolies nemá veľmi zjazdený plášť v porovnaní s druhým kolesom. Ďalej musíme zistiť, či disky predných kolies nehádžu. Ak disky hádžu, musíme odklon kolesa merať dva razy. Po prvom meraní si poznačíme polohu prípravku na disku, koleso nadvihneme, otočíme o 180°, spustíme na podlahu a urobíme nové meranie. Správna poloha je v strede obidvoch odchýlok.

Rozpis materiálu Č.

Súčiastka Horná rúrka Nosná tyč Poistná matica Kolíček Spodná rúrka Závažie Nosné vlákno

Pred každým meraním musíme tlakom na nárazník odstrániť prípadné napätia v čapoch nápravy. Pri vlastnom meraní nasadíme prípravok na ráfik kolesa tak, aby závažie bolo nad osou spodnej rúrky prípravku. Hrot závažia ukáže na rysku, ktorá zodpovedá určitej veľkosti odklonu kolesa. Ak táto hodnota nie je v tolerancii danej výrobcom, pootočíme excentrický čap tak, aby odklon zodpovedal vyžadovanej hodnote. Ak sa pootočením excentrického čapu nepodarí odklon nastaviť, treba nastaviť

ks Materiál

Rozmery (mm)

oceľ oceľ

Tr 3/8"—100 0 8-425 M8

1 1 4 1 1 1 1

tvrdé drevo oceľ oceľ zrebná nit

Tr 3/8"—100 0 10-34

horné rameno podložkami. Táto úprava odklonu je už takého rázu, že ju radšej zverme opravovni, lebo prestavanie odklonu pomocou podložiek vyžaduje vybrať prednú nápravnicu z automobilu. Avšak často nemožno nastaviť odklon kolies do predpísanej polohy pre priveľké opotrebovanie v závesoch otočného čapu ramien. V takomto prípade treba príslušné súčiastky vymeniť a znovu zopakovať správne nastavenie odklonu kolies. ING. OLDŘICH RYCHTRMOC

45

stroje a nástroje STOLOVÁ PÁSOVÁ PÍLA Pásová píla je veľmi hľadaným nástrojom, lebo má pri rezaní dreva široké uplatnenie. Z mnohých konštrukcií, ktoré sme posudzovali, vybrali sme túto. V porovnaní s dvojkotúčovou pílou má pri takom istom vyložení asi polovičnú hmotnosť, menšiu výšku a väčšiu tvrdosf. Aj keď je to stolová píla (obr. 1), je to už skutočný stroj, a nie iba univerzálna náhradka. PRACOVNÝ POSTUP Základom píly je rám 1, ktorý zvaríme z profilu Jäkl obdĺžnikového prierezu (obr. 2). Aby sme dosiahli správny tvar, rám si musíme najprv nakresliť na tvrdý papier v skutočnej veľkosti. Môžeme ho zvariť autogénom; dôležité je zachovať rovinnosť rámu a kolmosť otvorov. Do rámu privaríme rovnobežne puzdra 12 na ložiská vodiaceho a poháňacieho kotúča. Tieto puzdra musíme privariť elektricky. K rámu privaríme nohy 3 a 7 z profilu Jäkl štvorcového prierezu. K prednej nohe 3 privaríme hore rúrku 5, ktorá je na prichytenie otočného stola pomocou otočného čapu 52 fixovaného v nohe skrutkou (červíkom) M3X3. V rúrke aj v čape musíme urobiť zárez na priechod pílového pása (pozri det. C na obr. 2). Ooie

46

privaríme k prednej nohe patovú podperu 4, vyvŕtame do nej dva otvory 0 8,5 mm, aby sme mohli pripevniť pílu na stôl. K zadnej nohe privaríme pätku 8 s jedným otvorom 0 8,5 mm na pripevnenie píly. Hore k rámu privaríme vedenie podpery 2 a v zadnej časti ešte držiak 9, v ktorom sa posúva kameň 25 napínacieho kotúča. Horný vodiaci kotúč je zvarenec bežnej konštrukcie, ktorý vyhotovíme podľa obr. 3. Dôležité je bombírovanie kotúča 16 (r 125). Na obvod kotúča musíme urobiť vrstvu gumy s hrúbkou 1,3 mm; buď nalepíme pásiky gumy z automobilovej duše, alebo ju navulkanizujeme. Dolný poháňací kotúč (obr. 4) je v podstate taký istý ako horný kotúč, iba má dlhší čap, lebo je na ňom aj remenica 24. Keďže sa pohon od klinovej remenice prenáša iba trením, je veľmi dôležité, aby sa matica čapu 21 starostlivo dotiahla. Ložiská na zadnom napínacom kotúči (obr. 5) sú, na rozdiel od prvých dvoch kotúčov, uložené v náboji napínacieho kotúča 28. Čap 29 sa pohybuje v kameni 25 a ten zase v držiaku 9. Napnutie pílového pása ovládame napínacou skrutkou 35 (imbus). Napnutie musíme vyskúšať — pri nedo-

statočnom napnutí pás padá, pri silnom napnutí praská. Smerové vedenie pílového pása (obr. 6) zabezpečujú dva teflonové vodiace klátiky 40, odpor rezu zachytáva podperná kladka 42. Vedenie pílového pása možno výškovo prestavovať o 180 mm (stvol vedenia 37 upevníme v potrebnej výške skrutkou 11). Podpernú kladku 42 možno prestavovať o ±5 mm, takže môžeme použiť pílový pás so' šírkou 3 až 10 mm. Nastaviteľný stôl 49 zhotovíme z pertinaxu alebo iného tvarovo stabilného materiálu (preglejka, hliník) — obr. 7. Stôl v potrebnej polohe zabezpečíme nastavovacími segmentmi 54, ktoré pritiahneme k rámu píly skrutkou 13 a krídlovou maticou cez presné podložky 0 8,2 mm. Nakoniec musíme ešte zostrojiť kryt, ktorý zabráni vymršteniu pílového pása do priestoru mimo píly v prípade, že sa pás pretrhne. Toto bezpečnostné opatrenie nesmieme podceňovať; rýchlosť 600 m za minútu niečo dokáže. Kryty nie sú na výkresoch nakreslené, ale sú zrejmé z fotografií. Horný kotúč chránime 3 mm hrubou preglejkou, ktorú priskrutkujeme k čelnej lište na stvole vedenia. Oblúk krytu ohneme z hliníkového plechu hrúbky 0,6 mm. Horný aj spodný pílový pás vedieme v profile U

Obr. 1

47

48

49

50

51

Obr. 6

52

Rozpis materiálu

e. i 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22

Súčiastka

ks Materiál

Rozmery (mm)

Rám pily Vedenie podpery Predná noha Patová podpera stola Rúrka závesu stola Výstuha Zadná noha Pätka Držiak napínania Matica Skrutka Puzdro ložiska Nastavovacia skrutka s krídlovou maticou Segerov krúžok Dištančný krúžok Vodiaci kotúč Čap vodiaceho kotúča Guľkové ložisko Dištančný krúžok Pružná podložka Matica Veko

1 1 1 1 1 2 1 1 1 3 3 2 1

60X40X3—1500 25X25X2,5—200 40X40X3—230 40X40X3—350 TR 0 16X4—120 P 3X40X40 40X40X3—180 P 5X50X85 40X40X3—120 M6 M 6X20 0 50—50 M8X70

profil Jäkl profil Jäkl profil Jäkl profil Jäkl 11 523 11 373 profil Jäkl 11 373 profil Jäkl ČSN 02 1401 ČSN 02 1103 11 523

4 ČSN 02 2931 3 11 370 2 11 373 1 11 500 4 6202 z 2 11 370 2 ČSN 02 1740 2 1 silon

0 35X1.5 0 25X7 0 25 — 15 0 25—90 0 35/15X11 0 25X15 14,2 M14X1.5 0 40—35

z tvrdého dreva, ktorý je priskrutkovaný k hornej časti rámu a k zadnej nohe rámu. POKYNY NA PREVÁDZKU Do píly používame pílové pásy široké 6 až 10 mm a hrubé 0,4 mm; tenšie totiž nedostať. Rasy hrubšie než 0,4 mm by praskali. Pásy hrúbky 0,4 mm majú síce kratšiu životnosť

Prípravok na spájanie pílových pásov

53

ako pásy klasických pásových píl, ale pre našu potrebu celkom vyhovujú. Na potrebnú dĺžku spájame pás v prípravku. Prípravok tvorí kus oceľového pása 20X5 mm, na ktorého okraje urobíme drážku 0,5X4 mm a v mieste styku vyvŕtame otvor 15X10 mm. Do tejto drážky vložíme obidva spájané konce, ktoré zbrúsime šikmo v dĺžke jedného zuba. Spájame tvrdou (mosadznou) spájkou mäkkým plameňom — propán-butánovo-kyslíkovým alebo kyslíkovo-acetylénovým. Pretečenú spájku zbrúsime na hrúbku pása. Minimálne dva zuby pred spojom a dva zuby za spojom nesmú byť rozšírené; treba ich zbrúsiť na plocho. Pílový pás nie je nabrúsený z továrne, preto ho musíme pred používaním nabrúsiť. Správne nabrúsený pílový pás po dotyku zubov „lepí" — prilipne k prstom. Dĺžku pása volíme takú, aby napínacia kladka mala možnosť napnutia (posunu) o 5 mm. Pri rezaní malých polomerov musíme voliť väčšie rozšírenie zubov. Pri práci sa musíme vyhýbať vracaniu sa z rezu, alebo to robiť veľmi opatrne.

23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54

Čap poháňacieho kotúča Remenica Napínacia matica Segerov krúžok Dištančný krúžok Napínacia kladka Čap napínacej kladky Guľkové ložisko Viečko kladky Presná podložka Matica Dištančná podložka Nastavovacia skrutka Vodiaci uholník Stvol podpery Puzdro vodidla Matica Vodiace klátiky Skrutka Podperná kladka Vymedzovacie podložky Pružná podložka Unášač Matica Guľkové ložisko Pílový pás Doska stola Rúrka závesu Krídlo závesu Čap závesu Zapustená skrutka Nastavovací segment

1 1 1 2 1 1 1 2 1 1 1 1 1 1 1 2 2 2 2

11 500 11 500 11 370 ČSN 02 2931 11 370 11 523 11 500 6201 z silon 11 500 ČSN 02 1401 11 500 ČSN 02 1143 11 373 profil Jäkl profil Jäkl ČSN 02 1401 teflon

1 11 700 11 500 1 ČSN 02 1740 1 11 500 1 ČSN 02 1401 1 6200 z

1 2 2 1 6 2

Každé „zošikmenie" pása ohrozuje nielen jeho životnosť, ale aj bezpeč-

pertinax 11 420 11 373 11 500 ČSN 02 1155 11 500

0 25—115 0 150-20 35X35X40 0 32X1,2 0 20—10 0 250—15 0 20—100 0 32/12X10 0 35—12 0 12/20-3 M12

0 27—6 M12X100 40X40X4—60 20X20X2,5—350 18X11X1,5-25 M6

1 5X8—35 M6X15 0 40—20 0 10 10,2 0 20-45 M10

0 10/30X9 8/0,4 (6/0,4) 15X600X600 TR 0 16X4—60 P 5X30X60 0 8-240 M 6X30 P 5X60X300

nosf našej práce. JAROSLAV HLAVÁČ

M iloslav Zelinka z Děčína (na obr. vpravo) věnoval posledních deset let každou volnou chvilku konstrukci přístroje, po němž touží mnoho kutilů. V pořadí už osmý typ, který publikujeme, získal zaslouženě první cenu v poslední konštruktérská soutěži USS. Přístroj vyvine za hodinu 320 I plynu a teplota plamene dosahuje 3300 °C. Maximální tloušťka svařovaného ocelového plechu je 2,5 mm, hmotnost přístroje je 30 kg. V minu-

ELEKTRICKÁ KYSLÍKOVODÍKOVÁ SVÁŘEČKA II lém sborníku (USS č. 43) jsme podrobně popsali princip, funkci a způsob bezpečné práce s přístrojem a výrobu elektrolyzérů. V příštím čísle (USS č. 45) dokončíme popis výroby zbývajících dílů a uvedení přístroje do chodu. Slučovací díl 2 je dalším obtížným a složitým agregátem plynové svářečky; proto i při jeho výrobě musíme pracovat velice pečlivě. Těleso ventilu 2.1 celé vysoustruží-

54

me podle obr. 9 a prorýsujeme a zfrézujeme plošku na rozměr 88. Poté vyvrtáme spojovací otvory 0 4a osm otvorů do nichž vyřežeme závity M6. Z boku vyvrtáme spojovací otvor 0 3 a vyřízneme závit M8 do hloubky 12. Těleso plováku 2.2 vysoustružíme celé podle obr. 10. Prorýsujeme, zfrézujeme plošku na rozměr 88 a z boku vyvrtáme otvor 0 9 se zahloubením 0 20 do hloubky 2. Z horního čela vyvrtáme 4 X 0 6,4 a vyvrtáme a vyřežeme 3XM8; z dolního čela pak 4XM5 do hloubky asi 18. Nakonec

dovrtáme spojovací otvory 0 3. Závity M3 vyvrtáme podle protikusů — držáku 2.23 a podložky 2.25. Mezikruží 2.3 celé vysoustružíme hotové z organického skla; vnitřní i vnější válcovou plochu přeleštíme, aby byla průhledná. Dno s ventilem 2.4 vyřízneme nebo ofrézujeme. Prorýsujeme, vyvrtáme 4 X 0 5,3 se zahloubením 90° a osový otvor 0 2,6 (pozor — neprovrtat!). Po té vyvrtáme kolmý otvor 0 2 včetně sedla 90°, boční otvor 0 2,6 a vyřízneme závit M5.

U trubky 2.5 zarovnáme na soustruhu obě čela na délku 115, nepatrně srazíme hrany a trubku poniklujeme. Přírubu 2.6 vysoustružíme, narýsujeme a vyvrtáme 8 X 0 6,4. Membránu 2.7 vykrojíme, vysekneme středový otvor 0 8 a osm otvorů 0 6,4. Na duralový plech narýsujeme tvar nosníku 2.8, vypilujeme obvod a vyvrtáme 2 X 0 6,4 a 1X0 M8. U šroubu 2.9 vyřízneme na obou koncích závity M6 v délce 18. Plovák 2.10 zhotovíme ze dvou shodných dílů, které do sebe zalemujeme. Nejlépe je použít polotovarů výtažků shodných rozměrů. Oba díly k sobě spájíme mosazí — nelze pájet cínem! Šroub 2.11 upravíme z normalizovaného šroubu; závit dořízneme až k hlavě, konec osadíme na 0 4 a vytočíme kuželku 80° — souose se závitem! Podložku 2.12 vystřihneme z nerezového plechu; narýsujeme a vyvrtáme průchozí otvory. Podložky 2.13, 2.15 a 2.16 a kuželku 2.14 vysoustružíme hotově. Pokud se nám nepodaří získat hotovou pružinu 2.17, navineme ji na soustruhu z ocelové struny 0 3a čela zabrousíme. U šroubu 2.18 vyřízneme na obou koncích závit M6. Těsnění 2.19 a 2.22 vykrojíme z pryže. Držáky a příchytku 2.20, 2.21 a 2.23 ohneme z plechu, vyvrtáme otvory a vypilujeme. U tyčky 2.24 vyřízneme závit v délce 2 1 ; druhý konec vytvarujeme až při zkoušení. Podložku 2.25 narýsujeme, vyvrtáme otvory a vysoustružíme na 0 19,6. Těsnění 2.26 vystřihneme na 0 20; osy otvoru- překopírujeme podle podložky 2.25. ( Závaží 2.27 vysoustružíme až při

začneme nejprve s horní částí. Do zápichu v tělese ventilu 2.1 vložíme těsnění 2.19 a našroubujeme šrouby 2.9 do konce závitu vždy po 90°. Potom sestavíme membránu 2.7 s podložkami 2.13 a 2.15 a kuželkou 2.14 a stáhneme maticí 2.36. Celé nasadíme na horní plochu tělesa 2.1, překryjeme přírubou 2.6 (rádiusy dolů) a zajistíme šrouby 2.18 a 2.30 a podložkami 2.41. Pod zadní šroub nasadíme příchytku 2.21. Dále nasadíme pružinu 2.17 s podložkou 2.16, nosník 2.8 a natočíme matice 2.37. Nakonec namontujeme šroub 2.29. Při montáži spodní části sestavíme nejprve tyčku 2.24 spolu s těsněním 2.26 a maticemi 2.39. Sestavené je nasadíme do tělesa plováku 2.2, přikryjeme podložkou 2.25 a přitáhneme šrouby 2.33 (viz det. A na obr. 9). Proti tyčce připevníme mikrospínač 2.42 pomocí držáku 2.23. Do zápichu v tělese plováku vložíme těsnění 2.19, do trubky 2.5 naskládáme filtrační kolečka 2.28 na celou délku trubky a mírně je stlačíme. Na konce přidáme ještě podložky 2.12 a celé nasadíme na díl 2.1. Potom nasuneme na vyčnívající šrouby 2.9 díl 2.2 tak, aby trubka 2.5 dosedla do zápichu. Nasadíme držák 2.20, podložky 2.41 a celé opatrně přitáhneme maticemi 2.38. Dále si připravíme plovák 2.10 s mezikružím 2.3, těsněním 2.22 a dnem 2.4 a celé přišroubujeme na spodní plochu dílu 2.2. Řez E—E na obr. 9 platí jenom pro dno 2.4. Nakonec našroubujeme čtyři hadicové nástavce 1.13 s těsněním 1.14avypouštěcí šroub 2.11. Takto sestavený slučovací díl 2 připevníme na vnitřní stranu přístrojové desky 14 pomocí šroubů 2.32 a matic 2.40.

Nahoře pohled na součástky upevněné

na pohyblivém panelu, dole slučovací dli

zkoušení přístroje — hmotnost je nutno určit podle tvrdosti mikrospínače. Filtr 2.28 vysekáme výsečníkem na 0 39, aby šel do trubky s přesahem. Nakonec ještě upravíme šroub 2.29 z normalizovaného šroubu M8; jeho konec osoustružíme na 0 4. Při sestavování slučovacího dílu

Butanový rozvod 3 Nejprve vysoustružíme hlavici 3.1 podle obr. 1 1 ; narýsujeme a vyvrtáme otvor 0 1 se zahloubením 0 2 do hloubky 7 a dva otvory M4 (pozor — neprovrtat!). Základovou desku 3.2 ustřihneme na rozměr, ustavíme a připájíme obě trubičky 3.3 na rozteči 38. Začistíme svary a prorýsujeme a vyvrtáme otvory včetně zahloubení. Mezikroužek 3.4 vysoustružíme, narýsujeme a vyvrtáme otvor 0 1 se zahloubením 0 2; dále vysoustružíme zátku 3.6 a redukci 3.7 podle obr. 11. Držák 3.8 zhotovíme z plechu; ustřihneme pásek 12 mm široký, ohneme ho do požadovaného tvaru podle tlakové nádobky, zařízneme a zapilujeme konce. Otvor pro závit

55

56

57

Obr. 11. Butanový rozvod 3

Obr. 12. Průtokoměr 4; pojistka proti zpětnému Slehnuti plamene 6; relé 12

59

ŘEZ

A-A POHLED P

ŘEZ B-B

,5.5 Obr. 13. Jištění tlaku 5

60

Obr. 14. Svařovací hořák 8

vrtáme až po vyzkoušeni polohy při sestavení butanového rozvodu na přístrojové desce. Těsnění 3.9 a 3.10 vysoustružíme z vulkanfíbru. Při sestavování nejprve sejmeme z propanbutanového ventilu 3.14 ovládací knoflík a demontujeme hřídelku; konec hřídelky na soustruhu osadíme na 0 6 v délce 8 mm a celý ventil opět smontujeme. Na osazený konec pak připojíme ovládací šipku 3.25. Pak ventil pomoci redukce 3.7 přes těsnění 3.9 a 3.13 sešroubujeme se solenoidovým ventilem 3.15 tak,

aby šipka označující směr průtoku směřovala k propanbutanovému ventilu. Na druhou stranu solenoidového ventilu našroubujeme další díly a provizorně sestavíme také hlavici 3.1 se základní deskou 3.2. Nyní určíme potřebnou délku spojovací trubičky 3.5, kterou vytvarujeme a zapájíme jedním koncem do mezikroužku 3.4 a druhým koncem do hlavice 3.1. Po dohotovení a konečných úpravách sestavíme butanový rozvod definitivně včetně převlečné matice 3.11 a nástavce 3.12; oba díly použijeme z koupené

PB hadice. Sestavený butanový rozvod nasadíme na šrouby 3.20 připevněné na přístrojové desce 14a zajistíme maticemi 3.22 s podložkami 3.23. Ověříme polohu závitu M4 v držáku 3.8; dohotovený držák potom přitáhneme na přístrojovou desku šroubem 3.21, jehož přečnívající konec zapilujeme. Průtokoměr 4 Z Organického skla zhotovíme základní díl 4.1. Obvod opracujeme na rozměry podle obr. 12 včetně sražení hran 5X45°. Naznačíme osy otvorů.

61

vyvrtáme 2 X 0 5,1 se zahloubením 0 7 , 1 . Pak z horní plochy prodlouženým vrtákem 0 3,7 vyvrtáme dlouhý otvor až do 0 7,1 v dolní části. Potom pomocí ručního kuželového výstružníku 0 4 (1 :50; ČSN 22 1469) stružíme za stálého máčeni emulzí podélný kuželový otvor na celou délku výstružníku. (Nahoře bude vyčnívat pouze krátký čtyřhran pro vratidlo.) Do kuželového otvoru vložíme kuličku 4.3 a překontrolujeme, zda nikde nezadrhává. Nakonec vyřízneme závit M6 a celý obvod přeleštíme, aby díl byl dobře průhledný. Šroubem' 4.2 vysoustružíme podle obr. 1 2 a vyvrtáme otvor 0 1,5. Těsnění 4.4, 4.5 a 4.6 vysekneme z novoplastu. Na křídový papír narýsujeme stupnici 4.7. Bude mít sedm dílků po deseti milimetrech; očíslujeme ji propisotem. Ve stupnici vystřihneme otvory 0 7,5 pro šroubem', položíme ji (nápisy dolů) na základní díl. Do základního dílu 4.1 nasadíme přes podložky 4.5 šroubem' 4.2 (musíme dát pozor, aby otvory 0 1,5 ve šroubem' měly správnou polohu) a dotáhneme maticí 4.10. Horní otvor zaslepíme šroubem 4.8. Průtokoměr připevníme na panel 14 pomocí podložek 4 . 1 1 a matic 4.9. Podle množství vyvíjených plynů stoupá či klesá kulička v průtokoměru a její poloha je tedy měřítkem průtoku. Jištění tlaku 5 Těleso jističe 5.1 vysoustružíme podle obr. 13 včetně oboustranného zahloubení 0 42 do hloubky 1. Zfrézujeme plošky, prorýsujeme a vyvrtáme všechny otvory včetně závitů a spojovacích otvorů 0 2 (pozor, dva otvory ústí vpravo a jeden vlevo). Dále vysoustružíme přírubu 5.2, prorýsujeme a vyvrtáme 6 X 0 3,2 a 1 X M 3 . Membrány 5.3 použijeme z pokojového termostatu. Opatrně je zmenšíme tak, aby krajní vlna mírně přesahovala kroužek 5.8; do středu membrány připájíme šroubek 5.4, který vysoustružíme celý hotově. Držák 5.5 vyrobíme z mosazného pásku. Narýsujeme osy otvorů, vyvrtáme a vypilujeme šestihran podle manometru 5.16. Matice 5.6 soustružíme celé hotově. Na plech 1,5 mm tlustý narýsujeme rozvinutý tvar držáku 5.7, vyřízneme, vypilujeme, vyvrtáme a ohneme tvar podle obr. 13. Pak již na těleso 5.1 ustavíme membrány 5.3 s kroužky 5.8 a stejnoměrně je přitáhneme pomocí přírub 5.2. Postupně našroubujeme manometr s upevněným držákem 5.5 (pozor na dodržení polohy držáku proti

62

Rozpiska materiálu Č. 2 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8 2.9 2.10 2.11 2.12 2.13 2.14 2.15 2.16 2.17 2.18 2.19 2.20 2.21 2.22 2.23 2.24 2.25 2.26 2.27 2.28 2.29 2.30 2.31 2.32 2.33 2.34 2.35 2.36 2.37 2.38 2.39 2.40 2.41 2.42 1.13 1.14 3 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7 3.8 3.9 3.10 3.11 3.12 3.13 3.14 3.15 3.16 3.17 3.18 3.19 3.20 3.21 3.22 3.23 3.24 3.25 4 4.1 4.2 4.3 4.4

Součást SLUČOVACl DÍL Těleso ventilu Těleso plováku Mezikruží Dno s ventilem Trubka Příruba Membrána Nosník Šroub Plovák Šroub Podložka Podložka Kuželka Podložka Podložka Pružina Šroub Těsnění Držák Příchytka Těsnění Držák Tyčka Podložka Těsnění Závaží Filtr Šroub (upravený) Šroub Šroub Šroub Šroub Šroub Šroub Matice Matice Matice Matice Matice Podložka Mikrospínač Hadicový nástavec Těsnění BUTANOVÝ ROZVOD Hlavice Základová destička Trubička Mezikroužek Trubička Zátka Redukce Držák Těsnění Těsněni Převlečná matice Nástavec Těsněni PB ventil Solenoidový ventil Manžeta Butan-aerosol Šroub Šroub Šroub Šroub Matice Podložka Spínač páčkový Ovládací šipka PRŮTOKOMÉR Základní díl Šroubem' Kulička Těsnění

ks Materiál 1 alkalický polyamid 1 alkalický polyamid 1 PMMA PVC měď PVC, novodur pryž dural mosaz Í i ocel ČSN 02 1160 nerez, ocel ocel ocel ocel ocel ocel 2 ocel 2 pryž 1 nerez 1 ocel 2 pryž 1 nerez 1 ocel 1 nerez 1 pryž 1 ocel Petex 1 ČSN 02 1101 6 ČSN 02 1131 4 ČSN 02 1151 3 ČSN 02 1151 4 ČSN 02 1146 2 ČSN 02 1146 2 ČSN 02 1131 1 ČSN 02 1401 6 ČSN 02 1603 4 ČSN 02 1431 2 ČSN 02 1401 6 ČSN 02 1401 9 ČSN 02 1702 1 typ B 593 4 mosaz 4 polyetylén á

Rozměr (mm) 0 90—36 0 90—47 0 56—17

56X56X10 TR 0 40X1—115 10X0 88 3X0 88 5X25X85 0 6—170 P 0,3X180X90 0 M5X35 — upravit P 1X0 37 P 3X0 35 0 15-25 P 4X0 35 P 4X0 30 0 30/0 24X37 0 6-75 P 2X0 40,5 P 1X24X84 P 2X32X16 1X0 56 P 1X16X28 0 2—70 • 19.5 — 1

0 20-2 0 10 0 39

M8X30 M6X22 M5X50 M4X15 M 3X8 M 3X6 M 2X9 M8

M6 (nízká) M 6 (uzavřená)

M2 M4 M6

20,5X7,5X16 délka 33 0 12X2

1 1 2 1 1 1 1 1 3 1 1 1 1 1 1 1 1 2 2 2 1 4 2 1 1

mosaz ocel ocel mosaz měď mosaz mosaz ocel vulkanfibr vulkanfíbr příslušenství příslušenství příslušenství typ 2157 typ VPA 1404 ČSN 02 9260 plyn ČSN 02 1146 ČSN 02 1151 ČSN 02 1151 ČSN 02 1151 ČSN 02 1401 ČSN 02 1702 typ 3232-0187 typ WF 24334

0 5,3 2 A; 250 V šedá

1 2 1 2

PMMA mosaz sklo novoplast

40X15-110 0 12—53 0 3,8 0 10—2

0 24—16 P 2X24X81 TR 0 10X2—36 0 20—5 TR 0 2X0,5—100 6HR 19—16 6HR 19—22 P 3X12X18 0 19-1 0 8-2 hadice PB hadice PB ventilu PB délka 71 220 V; 9 W 10X18 vodní objem 210 cm3 M4X8 M4X6 M 5X50 M4X7 M5

4.5 4.6 4.7 4.8 4.9 4.10 4.11 4.12 5 5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6 5.7 5.8 5.9 5.10 5.11 5.12 5.13 5.14 5.15 5.16 5.17 1.13 1.14 6 6.1 6.2 6.3 6.4 6.5 6.6 6.7 7 7.1 7.2 7.3 7.4 8 8.1 8.2 8.3 8.4 8.5 8.6 8.7 8.8 8.9 8.10 8.11 8.12 8.13 8.14 8.15 8.16 8.17

Těsnění 2 novoplast 0 12-2 Těsnění 1 novoplast 0 11-2 Stupnice 1 křídový papír 110X40 Šroub 1 ČSN 02 1131 M6X10 Matice 2 z vypínačů M12X1 Matice uzavřená 2 mosaz M5 Podložka 2 ČSN 02 1702 0 13 Propisot na stupnici JIŠTĚNI TLAKU 1 PVC Těleso 0 55—17 2 ocel Příruba 0 55—3 2 z pokojového Membrána termostatu 2 mosaz Šroub 0 7-7 1 mosaz Držák P 2X82X25 2 mosaz Matice 6HR 5,5-6 2 ocel Držák P 1,5X35X30 2 ČSN 02 9281 36X3 Kroužek 2 ČSN 02 1131 M 3X5 Šroub 6 ČSN 02 1131 Šroub s podložkou a maticí M3X30 4 ČSN 02 1131 Šroub M2X10 2 ČSN 02 1131 M 2,5X8 Šroub 2 ČSN 02 1151 Šroub M4X25 2 ČSN 02 1401 M4 Matice 2 B 593 Mikrospínač 20,5X7,5X16 Manometr 1 rozsah 0—250 kPa 0 60,5 1 ČSN 02 9281 8X2 Kroužek 2 mosaz Nástavec délka 33 2 polyetylén Těsnění 0 12X2 POJISTKA PROTI ZPĚTNÉMU ŠLEHNUTÍ PLAMENE 1 mosaz Spodní díl 0 45-25 Vrchní díl 1 mosaz 0 45-25 1 sintrovaná bronz 0 24,8—4 Porézní destička 1 pryž Těsnění 0 31/0 1 9 - 1 1 pryž Těsnění 0 25/0 19—1 6 ČSN 02 1146 Šroub M4X15 3 ČSN 02 1151 M4X12 Šroub ROZVOD PLYNŮ 1 mosaz Vnitřní díl 0 5,5—52 1 mosaz Vnější díl 0 12-52 druh 1128 Hadice novoplast 0 5/0 8—4 m 15 cyklopásky se sponou Páskové spony SVAŘOVACÍ HOŘÁK 1 mosaz Těleso kohoutu 0 20—35 1 mosaz Pouzdro pojistky 0 20-35 Porézní destička 1 sintrovaná bronz 0 15—4 1 mosaz Kuželka 0 10—40 1 dural 3X25 — 11 Klička 1 mosaz 0 11—3 Podložka 1 dural TR 0 23X1,5—125 Držadlo 1 silon Koncovka držadla 0 23-20 Těsnění 1 vulkanfíbr 0 20/0 16,5-1 1 mosaz Svařovací nástavec TR 0 8X1,5—130 1 mosaz Hubice 0 1,3 6HR 12—40 1 mosaz Hubice 0 1 6HR 12-37 1 mosaz Hubice 0 0,75 6HR 12—30 1 mosaz Hubice 0 0,5 6HR 12—28 1 mosaz M5 Uzavřená matice 1 ČSN 02 2311 Nýt 2X10 1 pryž Hadice PB 0 12-2000 č. zboží 4317

poloze číselníku manometru), nástavce 1.13 a 1.14 a konečně držáky mikrospínačů 5.7. Seřízení matic 5.6 provedeme až při oživování přístroje. Na vnitřní stěnu přístrojové desky 14 přišroubujeme jistič tlaku pomocí držáku 5.5 na obou koncích vždy mezi dvě matice 5.14. Polohu určíme tak, aby nástavce hadic směřovaly k ampérmetru. Pojistka proti zpětnému šlehnutí plamene 6 Spodní díl 6.1 i vrchní díl 6.2 vysoustružíme podle obr. 12, prorýsujeme otvory, vyvrtáme a vyřežeme závity. Porézní destičku 6.3 vysoustružíme

ze spékané bronzi; pokud se nám nepodaří sehnat spékanou (sintrovanou) bronz, můžeme destičku vyrobit z keramického filtru nejméně 10 mm tlustého. Pak musíme příslušně upravit rozměry spodního dílu. Těsnění 6.4 a 6.5 vykrojíme z pryže 1 mm tlusté. Pojistku sestavíme postupně podle obr. 12; před montáží čela obou těsnění slabě potřeme grafitem či molikou a sešroubujeme. Smontovanou pojistku upevníme třemi šrouby 6.7 na vnitřní plochu pevné přístrojové desky 15. Rozvod plynů 7 Vnitřní a vnější díl křížové rozbočky

7.1 a 7.2 vysoustružíme podle obr. 8 (viz USS č. 43). Ve vnějším dílu vyvrtáme otvor 0 5,5 a oba díly ustavíme do křížové polohy a spájíme. Pak provrtáme vnitřním dílem příčný otvor 0 2. Svařovací hořák 8 Nejprve vysoustružíme podle obr. 14 těleso kohoutu 8.1. Vyfrézujeme křížové drážky a plošku šíře 11 odvrtáme a vystružíme kuželový otvor. Po zhotovení kuželky 8.4 oba díly do sebe zabrousíme brusnou pastou a zalapujeme. Pouzdro pojistky 8.2 vysoustružíme a ve dně zahloubení 0 15H7 vyfrázujeme křížovou drážku. Porézní destičku 8.3 vysoustružíme podle obr. 14. Kuželku 8.4 vysoustružíme také podle obr. 14, kužel lícujeme podle tělesa 8.1. Vyf rázujeme zářez šíře 3 a čtyřhran 5X5 a vyvrtáme otvor pro nýtek. Kuželku zabrousíme a zalapujeme společně s tělesem a teprve po zabroušení provrtáme v kuželce otvor nejprve vrtákem 0 2a pak po vyjmutí z tělesa vrtákem 0 3 (pozor, je nutno dodržet polohu k drážce). Tvar kličky 8.5 vypilujeme; otvor překopírujeme dle kuželky. Podložku 8.6 vysoustružíme a vypilujeme čtyřhran 5X5. Držadlo 8.7 vyrobíme z trubky. Po zarovnání na délku narýsujeme a vyvrtáme otvory 0 9 a 0 11. Koncovku 8.8 vysoustružíme. Těsnění 8.9 vysekneme z vulkanfíbru. Nástavec 8.10 zhotovíme z mosazné trubky, na jejíž oba konce vyřízneme závity M 8 X 1 ; teprve pak opatrně ohneme tvar. Svařovací hubice 8.11 až 8.14 vysoustružíme ze šestihranu OK 12; pro snazší vrtání průchozího otvoru nejprve odvrtáme vrtákem 0 2 z vnitřní strany. Pak již můžeme hořák sestavit. Pomocí trnu 0 14,9 nalisujeme porézní destičku 8.3 do dna pouzdra 8.2 a pouzdro sešroubujeme s tělesem kohoutu 8.1. Na koncovku pouzdra 8.2 nasadíme PB hadici a spojení pojistíme páskou. Přes hadici převlékneme držadlo 8.7 s koncovkou 8.8 až na těleso kohoutu. Zalapovanou kuželku 8.4 snýtujeme s kličkou 8.5, kužel slabě namažeme vazelínou a nasadíme do tělesa kohoutu 8.1. Z druhé strany nasadíme podložku 8.6 a dotáhneme maticí 8.15. Konečně našroubujeme nástavnou trubku 8.10 (dodržíme polohu ohybu proti kohoutku) a na její konec našroubujeme některou ze svařovacích hubic 8.11 až 8.14 vhodného průměru. (Pokračování příště.)

63

SLOVENSKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK hrot — bodec kolík — hmoždinka '"lyžica — lžíce : nadstavec — nástavec . ř •'..«.> nehrdzavejúca oceľ — nerez ,,. ! posteľoviny — lůžkoviny ,£p rozstup — reztěč / rukoväť — rukojef • ťahadlo — táhlo závrtka — vrut

ČESKOSLOVENSKÝ SLOVNÍČEK břit — rezná hrana, ostrie drtič — drvič, drvička kolo (jízdní) — bycikel ližina — ližina, povalok maznice — mastenica polštář — vankúš, poduška řídítka — kormidlo točna — točna židle — stolička

Knižnica Urob si sám — vedúca redaktorka Ing. Gréta Izakovičová;

UDĚLEJ-UROB SI SÁM 44

MDT 379.826:645 Zostavil Kamil Zoufalý

Vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, n. p., Bratislava, Hurbanovo nám. 3, v spolupráci s výrobným družstvom f f - ô j u c Propagační tvorba. Praha 1, Celetná 25, v novembri 1982, ako svoju 8306. publikáciu Adresa redakcie: Vltavská 16, 1 5 0 0 0 Praha 5 -»•.«-..

;••• i l t i •'••

Zodpovedná redaktorka Veronika Šátorová Technická redaktorka Zora Šinková Graficky upravila Ing. Gabriela Karasová Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk

Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava, Pekná cesta 6 -,

64 strán, 80 obrázkov; 11,30 AH, 11,48 VH © Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1982 1. vydanie. Náklad 167 000 výtlačkov 302 05 :

63 — 140 — 82 Kčs 1 4 , -

510/21; 818

1 ,n

"V*'5.