Radomír Hanzelka – Chata
… 23.6, 21.15 večer, chata… Ležím na posteli. Venku je překrásný úplněk. Myriády hvězd lemují toho našeho souputníka „Múna“ a dávají najevo, že jsou hezky viditelné, hlavně když široko daleko není žádné veřejné pouliční osvětlení, které by jejich svit přeráželo. Zaslechnu sem tam zvuky z přízemí. Zdá se, že šmajchlování dosahuje vrcholu a že se co nevidět ty dva páry do sebe pořádně "milostně" pustí. Na chvilku mě zavalí vlna vzrušení. Ale hned mizí. Zapínám iPéčko. Toto udělátko nemá chybu. Musím přiznat, že ať jsem měl před tím jakýkoliv jiný foun, tak tenhle překonává všecko. Tom s Mariánem si ze mě dělají prdel. Prej patřím do stáda „aj-ovcí“ (iOvce“o), jenže toto jejich říťorytí velkodušně přehlížím. Vědí tak kulové, co tahle mašinka umí! Faky nedávno prohlásil další perlu - že je to moje takové „ajčučo“… Nevím, odkud to zas vytáhl, ale myslím, že to má společné cosi s logem founu a tím, že čučo se dělávalo z jablek… On totiž narážel na to, že v podstatě ty věci, co do toho cpu, se dají kupovat za cenu toho čuča…. Jo jo… JE to moje oblíbené „elektronické čučo“ a rád si z něj „přihnu“, kdykoliv mám náladu „o) Třebas tenhle úžasný prográmek, na který se dá hrát, jako na kytaru. Zkouším zahrát něco známého a kupodivu to jde. Přepínám na internet. Mrknu na počasí, abych se ujistil, že víkend bude v pohodě a nezkažený chčijákem. Jo, v poho… bude opravdu fajně. Pouštím si muziku. Libé tóny Dead Can Dance jsou sice v tuto hodinu dost melancholické, ale odpovídají mé celkové náladě. Lisa Gerrardová je navíc se svým andělským hlasem naprosto úžasná. Dívám se na měsíc, jak hezky svítí, jak hezky mění tvář… abych najednou v jeho záři spatřil jakousi podivnou mlhu… A ta mlha nabývá podoby… té zlověstné babice s příšerným šklebem, který… rázem se budím!!
… 23.6, 21.20, vesnice 6 km. jižně od chaty… Honza právě pilně trénuje na svou starou Gibsonku, až se celá zkušebna, stojící naštěstí osaměle kousek za vesnicí, doslova otřásá v základech… Jeden metalový riff střídá druhým a Honza 1
Radomír Hanzelka – Chata
se dostává do extáze. Staccato jednotlivých riffů je nezvykle procítěně melodické a dobře sladěné. Jo! Tak za tohle by se nemusel stydět ani Kirk Hamett… napadne jej opojně a prsty mu po pražcích jen lítají! Doslova to dřevo dusí… drtí, přehmatává jednotlivé akordy a mazlí se s těmi šesti „banjovými“ strunami… (ve zkušebně vždycky používají banjové struny…) ze kterých vytahuje kvílivé tóny, vytuněné přes „boostery“, aby pak znovu přešel do tvrdého staccata rifů… Honzův otec hrával v kapele a začínali tehdy „tvrdším rockem“. Byli dost populární. No a protože tatík už měl později jiné, ryze podnikatelské starosti, tak mu přenechal stařičké combo Marshall a svou Gibsonku, „prvotřídní solinu“, jak sám říká. Talent hraní na tuto sólovou kytaru zdědil Honza jistě po tátovi. Postupně sehnal další tři lidi. A „kapela“ tak mohla začít trénovat. Ale to byly kdysi začátky. Teď, v době, kdy jsou na vrcholu, by si mohl užívat své pomyslné slávy. Nabídky na „metalfesty“ se jen hrnou a mají celý seznam štací tak plný, že do konce roku jedou bez přestávky. Hrají zvláštní metalový styl. Něco mezi Speed Metalem a Thrash Metalem, ale rytmičtější, používají více "hymnické nápěvy" a jejich kamarádka, co k tomu hraje na housle a dudy, tomu dodává téměř nadčasově zlidovělý šmrnc. Není totiž nic krásnějšího a úžasnějšího, než se zaposlouchat do nádherného nápěvu nějaké té lidovky, zahraného na housle, nebo dudy a to vše ještě slyšet podmalované metalovými riffy… Honza je perfekcionista. To je pro kapelu vynikající. Vlastně jen díky němu jsou tam, kde jsou. Ale ostatním to už občas leze na nervy. A tak zatímco Honza neustále dokola na svou Gibsonku přehrává novou skladbu a vylepšuje styl, ozve se kde si za ním: "Kašli už na to, ty vole! Poď na pivo, ne?" Ani se neohlédne. Na takové kraviny nemá čas… Ostatní členové kapely jen mávnou rukou a vypadnou do blízké hospody. Jo… je to podivín… Co z toho života má? Neumí se bavit… Vůl jeden… Osamělý v jejich zkušebně, stále dokola zkouší některé pasáže nejnovější skladby. Kytara řve svým kovovým a nabustrovaným zvukem. Hbité prsty z ní dostávají kaskádu souzvučných salv tak, jak si to umělcova duše přeje ke svému potěšení a momentálnímu povznesení… … Když vtom Honza zaslechne z comba jakýsi praskot… Přestává hrát. Kontroluje zapojení „jacka“ u Marshalla a také u 2
Radomír Hanzelka – Chata
kytary. Zdá se, že jsou o.k… Tak proč ten praskot? A ty zvuky se ozvou znovu… A sakra… pomyslí si. Budu muset kouknout do té bedny, jestli není nějaký spoj v háji… S těmito problémy se potýkali už na začátku vzniku kapely, když tuhle mašinku zdědili. Onen „Marshall“ totiž původně asi Marshallem byl, ale jak se později ukázalo, tak nějaký vykuk, co to kdysi tátově kapele prodal, tak nechal jen venkovní originální bednu a vnitřek byl obyčejný, zfušovaný zesák, ryze domácí, „kolenové“ výroby… Táta vzpomínal, že už tehdy s tím měli problémy. Pokud se někdo přiblížil s mikrofonem blíž, začalo to houkat, jak u hasičů a ani s kytarami nesměli chodit moc blízko. To zas pak zdárně chytali některou z rozhlasových stanic. Taťka se dušoval, že tak chytali Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky, ale to mu Honza naštěstí neuvěřil. Trochu se v elektrotechnice vyznal a věděl, že to, co chytali, byly náhodné vlny různých stanic v okolí a ne konkrétní stanice, tím méně ony dvě jmenované. Jenže to už patřilo k jakési té „bigbíťácké“ latině. Když později Honza pořádně zesilovač prozkoumal, objevil pár chyb „tvůrce“ a ty hned napravil. Také kabely od kytary a mikrofonu nechal vyměnit za pořádné, stíněné a mikrofon nahradil novým typem. Od té doby měli se zpětnými vazbami pokoj a "rádio" nechytali. Honza za boha nemohl pochopit, jak s takovým vercajkem vůbec tátova kapela mohla hrát po zábavách… když se to pomalu nehodí ani do té zkušebny. Ale tradice je tradice. Samozřejmě, že na svoje vystoupení mají úplně jiný „vercajk“, hezky pečlivě uschovaný ve svém „bigbíťáckém“ kamionu, se kterým objíždějí štace. Jenže zkušebna je jakési speciální místo, kde ctí tradici. A tak používají ono prastaré combo od „Marshalů“ (byť překopané na Teslácké komponenty), hraje se většinou na původní nástroje z původní kapely, používají banjové struny na „sólině“ a tak dále. Skoro mají někdy až pocit, že tímto nepsaným rituálem si tak nějak na sebe přitahují úspěch… Jenže teď se zdá, že se nějaká z těch vylepšení nejspíš porouchala… Honza vypíná kytaru a vytahuje kabel. Bere do ruky šroubovák, aby odšrouboval kryt z comba. Praskání a zpětnovazební hukot pokračuje… Zaslechne něco, jako kdyby na druhé straně někde v dálce zněl jakýsi sborový chorál a šumění… 3
Radomír Hanzelka – Chata
Honza zpozorní! Ale pak si uvědomí, že jsou to jen zpětnovazební hrátky a tím pak vznikají různé zvukové klamy… Uvědomí si taky, že pokud už chce lézt do toho comba, tak by jej měl alespoň vypnout a také vytáhnout šňůru ze zásuvky… A vůbec - tady k tomu zesáku“ a celému combu se váže zajímavá historka. To mu jednou táta vyprávěl, jak kdysi chtěli na místním hřišti pouštět nějaký ty „metalový fláky“ a tak tam donesli tuhle bednu. Zjistili, že nemají elektrickou prodlužku. Naštěstí taťkův kámoš bydlel pár metrů od hřiště a tak rychle donesl jednu, čerstvě novou. Honzův táta se nabídl, že zatím to všechno naladí, jen ať si klidně jdou dát „mač“. Zatímco ostatní hráli fotbálek, tak tatík zapojil elektřinu, chystal se zapnout zesilovač a… vtom dostal takovou ránu do zad, až jej popadl vztek! Bylo mu jasné, že někdo z nich po něm kopnul kopačákem! Otočil se, aby jim vynadal, ale s údivem si uvědomil, že si ostatní nějakých dvacet metrů od něj klidně hrají s míčem… Co to, sakra bylo?! Který debil?! pomyslel si a šel znovu zapnout ten „zesák“, ale… tentokrát dostal pecku nejen do zad, ale i do ruky… No samozřejmě, že to byl kopanec od probíjející elektřiny! Než to stihl rychle vypnout, dostal další pecku… Zavolal ostatní. Ti se smáli a nevěřili mu. Až kámoš, co donesl tu šňůru, to zkusil sám zapnout a odletěl na dva metry… Když pak rozebírali šňůru, zjistili, že ten, kdo zapojoval kabely, přehodil „fázi“ s „nulákem“… Honza si na toto vyprávění vzpomíná a uculuje se. Dnes, v době, kdy každá zásuvka je jištěná a vyhodilo by to jističe, tak se tohle stát nemůže, pomyslí si. Už už sahá po vypínači na zesáku když vtom… se ozve z comba jakýsi sborový chorál… a do toho kdosi pronáší něco, co zní strašně divně… Honza uskakuje od comba! A sborový chorál se ozývá znovu, mnohem hlasitěji… doprovázený něčím, co zní jako modlitba, ale taková hodně divná… v jakémsi starém jazyce… snad v nějaké Staročeštině??! Uvědomí si, že toto je přece kravina a není to možné! Jenže ten zpěv… ten sborový chorál… je takový divný a… jde z něj hrozný strach! Honzu napadne, že si ostatní dělají legraci a sehráli tenhle trik. No jasně - že jej to nenapadlo - zapojili vzadu kabel do další zdířky, ten protáhli pod pódiem dozadu, připojili na něj nějaký mp3-přehrávač a teď se skvěle baví! 4
Radomír Hanzelka – Chata
To víte, že vám na to hupsnu… vy barani… Zatlemí se jak „měsíček na nebi hlubokém“ a jde vytáhnout kabel od toho mikrofonu… jenže když se nakloní a pohlédne na zadní stranu comba a zesilovače v jednom… úsměv jej rázem přechází… Není tam žádný další kabel! Zmateně nadzvedává celý přístroj a nahlíží na něj zespodu. Ani tam nevede další kabel… Tak CO to je?! Pak jej napadne, že mohl zapojit někdo jen dálkový bezdrátový přijímač do zesáku, takže kabel není potřeba… Jenže KDO a hlavně – PROČ?? Z těch jeho kamarádíčků nikdo neumí vzít ani pájku do pracek, takže tohle by stoprocentně nikdo z nich nesvedl. Takže KDO tedy?? A jak tak přemítá, CO za tím může být, ozve se náhle z reproduktoru comba příšerný řev a vícehlasý nářek! Řev je tak hlasitý a strašlivý, že Honza vyděšeně pouští bednu na zem, div se nerozpadne, popadne elektrický kabel a škubnutím jej vyrve ze zásuvky… Řev ustane, jako na povel… Honza zmateně civí na zesilovač a v ruce drží vytaženou zásuvku… Odkud to, sakra, bylo?! Musí rozdělat tu bednu a najít tu bezdrátovou kravinu. Pak jim to otříská všem o rypák… Jestli to nebyl nikdo z nich, (jako že určitě nebyl), pak asi někdo z jejich známých… No jen počkejte, vy zasraní hajzlíci! mumlá si pod nos a třesoucí se rukou bere křížový šroubovák. Tohle si za rámeček nedáte, kreténi!! Začíná rozšroubovávat víko od zesilovače. Když je u třetího šroubku, okamžitě uskočí od zesilovače znovu a šroubovák mu vypadne z rukou… Nevěřícně ustupuje dozadu a zírá na neuvěřitelnou věc - z vyšroubovaných otvorů tečou pramínky červené husté tekutiny… Marně si Honza protírá oči v domnění, že je to nějaký blbý sen, ze kterého se nutně musí probudit… Marně se bolestivě štípe do ruky, aby se přesvědčil, že se mu to nezdá… Ta tekutina teče dál! Napadne jej, že je to… KREV! V combu se znovu ozve šramot a zabzučení, jako u zpětné vazby! Pohlédne zmateně na odpojený kabel ze zásuvky… Opět se ozve ten podivný sborový zpěv, doprovázený tím vemlouvavým „říkáním“, co zní jako modlitba… prastará modlitba… Honza klopýtavě couvá ke dveřím, vypadává ven ze zkušebny a zdrhá pryč, jako by měl za zadkem stádo pekelníků…
5
Radomír Hanzelka – Chata
*** Celá kapela stojí v jejich zkušebně a nevěřícně civí na Honzu a pak na combo… "Dyť tu nic není člověče… Tak co blbneš??" brble Richard, který hraje v kapele na basovou kytaru. "Kde máš nějakou krev a kde jsou ty hlasy? Nezdálo se ti to náhodou??" Jasně, že je Ríša naštvaný… A kdo by nebyl? Ten Janek přilítnul do hospody a vyváděl tak, že museli nechat rozpitou rundu a jít s ním, protože by jej jinak určitě trefil šlak … Vtom se uculí Mára, bubeník. "Kucí… on si dal určitě čouda té jejich domácí travky. Co? CO? Se přiznej… Cos tu hulil za matroš? Kolik THC má ta vaše travka?" rýpe Mára. Honza, celý zmatený a naštvaný tím rýpáním, zvedne tu bednu… "Já ten zasraný krám vyhodím!! Už jej nechci ani vidět a…" náhlé ticho kolem něj ho donutí přestat nadávat… Všimne si, že ostatní civí na něj… vlastně ne přímo na něj, ale… na tu bednu! Pohlédne na ni, ale nic s ní není. Combo je v plné parádě, jen tři otvory pro šrouby vypovídají o jeho snaze přístroj rozšroubovat. Pak sklouzne pohledem dolů, ke spodní části toho comba a… tak, jak by se v tu chvíli v něm krve nedořezal, tak naopak pod tou bednou roste krvavá kaluž, která se rozlévá kolem dokola! Slyší, jak zespodu tečou další a další pramínky toho červeného blivajzu! "No ty krávo… to mě teda poser!" vyhrkne přidušeně Alena, jejich houslistka a hráčka na "pipesy"… Chvilku nato byste mohli zahlédnout, jak ze zkušebny utíkají všichni členové kapely, strachem celí zježení… Venku už je skoro tma. Začíná pomalu noc z 23.června na 24.června a veškeré magické síly mají v tuto chvíli obrovskou moc…
6
