24.6, 2.30 ráno, chata

Radomír Hanzelka – Chata

… 24.6, 2.30 ráno, chata… Když Marcela před chvilkou vstala a prohlásila, že už je odpočatá, tak na sebe ostatní údivem vytřeštili oči… To je skoro až neskutečné! Po dvaceti minutách spánku??! Navíc když ještě před půlhodinou tady hysterčila a jančila jak Micka na vodítku? Ale budiž. Hlavně, že je v klidu a nevyvádí… Jsou dvě třicet ráno. Dokonce i na Fakyho padá jakási neznámá tíseň. Kupodivu - taková Marcela je naopak naprosto v pohodě. Nějak se změnila. Jakoby tu událost pustila z hlavy… Jo… to bude tou slivovicí. Není nad pořádnou trnkovou medicínu, pomyslí si Tom a uvědomí si, že Fakyho a Andreu napadá asi to samé. "Tak hele, ještě je do svítání dost času. Co kdybychom si něco zahráli? Co? Přece byste teď nešli chrnět??" mrkne na ně ona hysterická víla, aniž by vůbec vzala v patrnost, že na rozdíl od ní, která si aspoň na pár minut schrupla, nikdo z těch tří ještě nezamhouřil oko… "Už jsem vám říkala, že jsem si tam dole vzala nějaké karty? Takové divné. Na jedné kartě jsou vlnovky, na jiné zas trojúhelník, na další čtvereček, a tak dále. Bílé tvary na černém pozadí," pokračuje Marcík. "A jo… Ty myslíš takové ty para-psychoušské karty? To, jak se s nimi zkoušejí lidi, co o sobě tvrdí, že mají nějaké ty ,dary‘… Něco jako léčitelé a senzibilové…" odvětí Tom. "No… tak je dej sem a zkusíme to, ne?" ušklíbne se Andrea. "Bude legrace a zabijeme tak čas do rána." Marcela vytahuje z jedné skříně karty. Tom si všimne jakéhosi starého kotoučového magnetofonu. V ten moment se zajímá jen o něj. Jednak má slabost pro tyto přístroje a pak - zajímá ho, co na něm tak může být nahrané. Asi prachobyčejné dechule… Faky si sedá za stůl a vedle něj se uvelebí zvědavě Andrea. Marcela s oduševnělým výrazem ve tváři si sedá naproti. "Takže ty chceš zkusit hádat ty obrazce na kartách, jo?" posměšně jí říká Fakman. "Jasně…" odpoví Marcela a vůbec na ní není poznat ani náznak nervozity. Kruci… Ta si ale o sobě myslí… prolétne Andrei hlavou. Zato Fakyho spíš napadne, že slivovice vážně dává křídla. Hlavně tomu machrování. "No… Tak uvidíme. Připravená? Připrav se… Jedem!" 1


Tomáš sedí u druhého stolku v rohu místnosti a se zaujetím poslouchá informace na té pásce. Sluchátka na uších sedí dobře. Alespoň tak nemusí rušit ostatní. Jen ať se hezky zabaví po svém… Naštěstí na pásku nejsou nahrané žádné dechule a podobně, jak se prve obával. Naopak - bývalý majitel chaty je zřejmě velmi sečtělým člověkem. Vypráví tady svoje poznatky z průzkumu dané lokality. Tomáš postupně přestává vnímat okolí a je plně pohroužen do vyprávění, které mu právě přehrává starý „cívkáč“…

… poslech nahrávky od bývalého majitele chaty… …aby bylo možné říci o této lokalitě cokoliv zajímavého, začal jsem i s manželkou pátrat v místním archivu. Tato oblast vždy patřila, nebo měla patřit k Lukovskému panství, ale byla tak odlehlá, že o ni téměř nikdo nejevil zájem. Tato oblast, která se nachází mezi Trojákem a Tesákem, byla odnepaměti známa některými tragickými událostmi. Zde se často ukrývali zbojníci. Tady je pak nahánělo vojsko některého z okolních šlechticů. Zajímavé je, co se traduje mezi místními a osamělými pasekáři těchto končin: zbojníci, jakmile vkročili do této lokality, tak nejen že unikali pravidelně svým pronásledovatelům, ale (a to je zajímavé!) se už později nikde neobjevili… Říkalo se, že když unikli vojákům, tak odešli směrem na sever, k Rožnovsku a snad se přidávali k tamním skupinám zbojníků. Jiní vyprávějí, že tito psanci naopak našli cestu kamsi směrem do podzemních chodeb, vedoucích až k Radhošti a tak se vydali do říše bájného boha Radegasta… Ovšem najdou se i tací, co tvrdí, že vojáci je sice nedostali, ale tyto psance dostalo NĚCO jiného… Porovnával jsem nějaká dochovaná „údajná“ data, kdy mělo ke zmizení zbojníků docházet. Je zajímavé, že se to vždy stávalo o noci „svatého Jána“, v noci ze dvacátého třetího června na dvacátého čtvrtého června… v noci, kdy podle tradice mají v tu dobu veškeré magické síly nezměrnou moc… Takže CO se dělo v této lokalitě o Svatojánské noci? V době kdy vlna magické energie dosahovala vrcholu? Je zajímavé, že na Valašsku se tato noc slavila a slaví dodnes tancem a skákáním přes oheň. Tento zvyk je zajímavý.

2


Je tedy možné, že by při tomto rituálu oni psanci NĚCO vyvolali a TO je zabilo? Jenže to je jen pustý dohad. Nikde totiž není z historie v širém okolí známo, že by při daném rituálu někdo zmizel, nebo byl zabit… *** …Tomáš, poslouchající tyto informace, je překvapený… Rozhodně se mu to lépe poslouchá, než nějaké žvanění tam s ostatními u stolu. Stejně - nejlíp je Adamovi… Ten to prochrní a ráno bude vysmátej jak lečisko pro psisko, pousměje se pro sebe. Podle toho, jak postupně poslouchá dál a dál, tak je mu jasné, že ten pán to nahrával v nějakém časovém sledu. Zdá se, že v tom výzkumu pokračoval řadu týdnů, protože… *** …rituály „Svatojánské noci“ máme s manželkou zahrnuty mezi stěžejní informace. Je tu nepřehlédnutelná shoda mezi tímto datem a zmizením zbojníků. Vojáci se pokaždé vraceli s nepořízenou. Každý ze šlechticů, který je tam poslal, byl naštvaný, ale pak dal rozhlásit, že zbojníci propadli peklu, že si je vzal samotný Lucifer. Jenže to na místní lidi moc neplatilo. Tajně těmto zbojníkům fandili a byli přesvědčeni o tom, že odešli někam jinam. Pátrám tedy dále v archívech. Zdejší kraj je vůbec zajímavý. Zdá se, že tu někdy dochází k nevysvětlitelným zjevením, které čas od času dokážou pěkně člověka vyděsit. Malým dětem se vyprávějí pohádky o Polednicích, Klekánicích a různých čarodějnicích, ale někteří z lidí prý přísahají, že TATO strašidla viděli na vlastní oči, což osobně považuji za úsměvné. Jenže místní kronikář mi s vážnou tváří tvrdil, že v tomto kraji se už odedávna dějí velice divné věci… Opravdu nevím CO si mám o tom myslet. Já jsem se svou paní nikdy nic takového nezažil… /pauza…/ Tak mám další pozoruhodné informace! Podle svědectví jistého kronikáře, byla někdy v jedenáctém století kdesi tady v této lokalitě větší vesnice! Obyvatelé však podlehli morové epidemii. Všichni do jednoho… Což je divné, avšak v souladu s jinými známými fakty ze světa – akceptovatelné… 3


Kronikář neuvádí, KDE tato osada přesně byla, ani jak se jmenovala. Obyvatelé se živili lovem, zemědělstvím a pálením dřevěného uhlí. To je také pozoruhodné… Napadá mě však jiná souvislost s osadou - když jsme si vybírali pozemek pro chatu, tak TOTO bylo jediné místo široko daleko v lesích, kde byla slušná, i když neudržovaná mýtina… Navíc se při hloubení základů sem tam i našlo jakési nářadí, zřejmě kovářské… Tato mýtina však neodpovídá mojí představě o rozloze vesnice… Není moc velká. Spíše se zdá, že pokud tady někdo žil, tak nejvýš tři, nebo čtyři rodiny pasekářů. Tomu by rozloha pozemku mýtiny tak zhruba odpovídala… Věci, které jsme vykopali při bagrování základů pro tuto chatu, byly věnovány muzeu. Jsou údajně datovány do 11-14 století… /pauza…/ Takže – nejenom zbojníci tady mizeli… Dokonce mělo zmizet i několik místních pasekářů a i když už je ona událost stará téměř devět století, tak dodnes zůstala v povědomí místních obyvatel… Mezi zdejšími horaly se traduje pověst, že všichni ti vesničané na té samotě zmizeli právě o noci Svatojánské a vrchnost, aby zabránila panice a útěku ostatních lidí ze samot, tak tehdy dala do oběhu informaci, že tito lidé pomřeli na mor a že další nebezpečí už je zažehnáno… Celkově, podle dochovaných informací, tady tehdy zmizelo prokazatelně šest lidí… *** …tyto informace budu muset víc rozebrat s ostatními, napadne Tomáše. Kdoví… možná by nebylo špatné si tady trošku "zaarcheoložit" a třeba by se na něco zajímavého káplo. Kurňa… 11-14 století - to byla zajímavá doba. Lidi si sem tam ukrývali svoje drahocennosti v hliněných nádobách a zakopávali je na svá tajná místa. Je možné, že by tady mohlo někde také být něco ukrytého? Někde na mýtině? Tom by na to skoro i přísahal… Na chvilku vypíná přístroj a se zaujetím sleduje ty tři ostatní přátele, jak začínají blbnout s těmi kartami. Pak znovu pouští magneťák… *** 4


… kteří obývali tuto lokalitu, pokračuje hlas na pásku. /pauza…/ Pátrání dostalo nečekaný směr! Narazil jsem v archívu na počet obyvatel té tajemné vesnice v horách. Tak prý to byly opravdu dvě, nebo tři chalupy! Kronikář zřejmě opisoval už převzaté informace z ústního podání místních lidí, protože ani on neuvedl název této malé vesničky kdesi na samotě v horách… Možná tyto samoty snad ani žádné oficiální názvy neměly, možná jen takové místní označení, které používali tamní obyvatelé, ale ani takové případné označení se, žel, nedochovalo… Místo je zhruba popsáno. Z místa, kde tato lokalita je, se dá prý vidět skála ve tvaru „hlavy draka“… Jenže i když je tady v okolí několik skalisek, tak za ta staletí je stejně obklopuje majestátní les, takže se stále domnívám, že to byla „naše“ mýtina, kde kdysi stávala ta malá samota o dvou, nebo třech staveních… Napadá mě, že si alespoň projdu lesy tady okolo a třebas na něco narazím. Každopádně konečný verdikt tady zaznamenám, až něco podstatného zjistím… /pauza…/ Neuvěřitelné! A víte co? Já to tušil! Ta osada stála tady na té naší mýtině! Opravdu jsme s manželkou našli tam v lese skálu, která by při pohledu od naší mýtiny, kdyby tam nebylo tolik stromů, vypadala, jako dračí hlava! Manželka je velmi nadšená! Je amatérská archeoložka. Hrozně ráda se hrabe na podobných lokalitách. Zítra chceme začít trošku prozkoumávat mýtinu. Stejně je to divné… Podle dochovaných záznamů na této mýtině nikdo nikdy nehospodařil a nic nestavěl, ani nic nedělal od té doby, co ti lidé údajně zemřeli na mor… Jak je tedy možné, že mýtina nezarostla stromy? To je pozoruhodné… Snad by to mohl vysvětlit nějaký agroinženýr, nebo lesník, protože pochybuji o tom, že by se zdejší správa lesů nepokusila nechat tuhle mýtinu zalesnit… Ale je také pravděpodobné, že když to zkusili, tak stromky na této mýtině zkrátka nevzešly a uschly. Takže další pokusy tu něco vysadit, už nebyly…

5


/pauza…/ Pane bože!! Tak si to představte! Na mýtině jsme našli jeden opracovaný kámen s vyrytými jmény a představte si, že u všech jmen je stejné datum úmrtí! Kámen byl celý v zemi a moje žena jej jen čirou náhodou nalezla, když měla jakýsi nutkavý pocit „že musí zrovna na tom místě začít kopat…“ Tak si představte, jaká je to šťastná náhoda! Neuvěřitelné… Nejprve jsme museli odvézt z tohoto místa kamenitou navážku. Byla to skoro čtyřicet centimetrů silná vrstva a připadalo nám, že ty kameny byly kvůli něčemu speciálně takto sesbírány a pak tady nasypány. A protože zemina pod tímto kamením, kterou jsme pak začali vykopávat, už žádné kamení neobsahovala, myslíme si, že ty kameny byly vybírány přímo z této zeminy a pak použity na závěr k zasypání. Obávám se, že naše chata stojí poblíž místa, kde oběti dávné politováníhodné události odpočívají svým věčným spánkem! Moje žena je tím nadšená… jenže… já ji nechci děsit, ale… viděl jsem dnes v noci, v místech, kde jsme kopali, tam někde u toho zpola vykopaného kamene - podivná světýlka! Je fakt, že jsou dost teplé noci a může se tím pádem jednat o takzvané „světlušky“ - světélkující hmyz. /pauza/ Záhadné a strašlivě temné věci se začínají dít! Je to už dva týdny, co jsme napůl vykopali ten kámen se jmény a nemůžu se zbavit dojmu, že jsme to zatracené místo raději měli nechat na pokoji! Dnes ráno jsme nikde nenašli našeho psa… Manželka naříká, že se jistě zaběhl. Takže teď chodí po okolním lese a volá jej. Jsem však jiného názoru - je to totiž druhé zvíře, co se ztratilo! Týden po našem kopání a nálezu kamene, zmizel náš kocour. Tehdy jsem uklidňoval manželku s tím, že už byl přece starý a tak podobně. Ale mezi námi - byl čilý jak rybička a ten se na smrt opravdu nechystal! Od toho dne se také změnil i náš pes. Ostražité zvíře, které okamžitě dávalo pocítit, kdo je pánem rajónu, začalo být jakési podivně náladové a několikrát jsem si všiml, že na něco vrčí a dívá se kamsi před sebe… Jenže osobně jsem nic neviděl… Kdybych si nebyl jistý, že Ajax je naočkovaný proti vzteklině a jiným nemocem, tak bych se možná i bál, zda to nejsou příznaky 6


vztekliny… A teď zmizel! CO za tím je?! Viděl snad něco, co my nemůžeme vidět?! /pauza…/ Tak… a je to rozhodnuto! Stěhujeme se odsud pryč… Sice nemůžu na sto procent tvrdit, že se tu dějí „jakési tajemné věci“, ani to, že se nám někdo snaží ublížit, ale… zkrátka… oba máme čím dál větší strach z ČEHOSI zatraceně podivného a neznámého, co neumíme definovat… Kocour, ani pes se už nevrátili… Kdo ví, kde je jim konec… Jedu s manželkou obhlédnout jeden z bytů na kraji Bystřice. Nabídek je víc, tak třebas se nám některý z těch předměstských příbytků zalíbí… Tuto naši chatu prodáváme. Události posledních dní nás utvrdily v tom, že už nejsme nejmladší, potřebujeme být blíže různým službám, navíc ještě ztráta našich dvou miláčků k tomu – máme oba pocit, že už zkrátka přišel ten čas… Nejprve jsme ji chtěli nechat našim dětem, avšak ti o ni nemají zájem, takže další řešení je jasné – prodat, jinak by nám chyběly peníze na koupi bytu. Jenže komu prodat tuto chatu, když my sami se v ní už po ztrátě domácích mazlíčků moc dobře necítíme? Já vím, že to zní směšně… Přece není normální se rozhodnout prodat svoje obydlí jen kvůli tomu, že se člověku zaběhl kocour a pes, ale… tady se sešlo více faktorů naráz… Navíc, i když si to ani jeden nechceme připustit, se nám oběma zdá, jako bychom v tomto domě už nebyli vítáni… Prostě máme takový nedefinovatelný pocit… Manželka naznačila, že by to jistě chtělo prodat trochu levněji, nějaké partě mladých nadšenců, co sem budou jezdit na své víkendové mejdany. Mladí jsou totiž ještě nezatížení různými strachy, úzkostmi a depresemi. Navíc - kdo ví - třebas tady svou mladickou životní silou to ovzduší stabilizují… /pauza…/ Konečně prodáno… Parta mladých lidí si to opravdu koupila. Za tu cenu mají slušné a pohodové víkendové bydlení. Nechávám jim tady velkou zásobu benzínu pro elektrický generátor. Já si s manželkou moc na svícení nepotrpěl a ten generátor jsme přes den používali jen na čerpání vody a ohřev vody, výjimečně ještě

7


na jiné věci, ale vím, že mladí mají jiné nároky. Tak snad si s tím vystačí. Veškerá zařízení jsem dole ve sklepě prošel. Vše je v pořádku. Můžeme jim to přenechat po této stránce s klidným svědomím. /pauza…/ Toto je poslední záznam. Dnes odpoledne odsud odjíždíme… Manželka je už celá netrpělivá a těší se na nové bydlení. Osobně se cítím nostalgicky a smutně. Tady jsme byli v takovém přírodním ráji. Skoro si až myslím, že s tím kocourem a psem to byla fakt náhoda, že se ztratili a vlastně díky tomu jsme začali být oba vystresovaní a viděli věci tam, kde žádné nejsou. No… co se dá dělat… Už je to prodáno… Nechávám zde tyto nahrávky, jako memento a snad i možné varování. Asi bych určitě hlavně kolem svatojánské noci nezkoušel dělat žádné legrácky v podobě vyvolávání duchů, ani jiných rituálů. Tohle neříkám z legrace, ale myslím to vážně, protože je mi dobře známo, jak a čím se dnešní mladí lidé občas baví… Kdo ví, třebas je na těch pověstech o různých tajemných silách něco pravdy, i když se to rozumu příčí… Takže přeji šťastné bydlení vám, novým uživatelům tohoto místa. Je tu jinak ráj na zemi a snad ten pohled na divukrásné lesy vůkol oceníte. Jen si neodpustím ještě zajímavý poznatek - manželka si toho všimla už dříve a pak to teprve došlo i mě - poslední dobou zde vůbec není slyšet žádný zpěv ptactva! Je to k nevíře a vážně je to ticho svým způsobem děsivé. Myslím, že ta dnešní moderní doba opravdu likviduje už i ty nebohé ptáčky zpěváčky těmi svými, snad rádiovými vlnami, či chemikáliemi, nebo bůhví čím… Tohle říkám jen jako zajímavost. Přeji za sebe i manželku - hodně štěstí, pohodlné a ničím nerušené bydlení… … konec záznamu…

8

24.6, 2.30 ráno, chata

Recommend Documents