Radomír Hanzelka – Chata
Je kolem čtvrté odpoledne. Zabraný do toho kosení, ani neslyším, že mě ostatní volají k jídlu. Dojde mi to, až ucítím na rameni čísi dotek. Je to Marcela. Kupodivu mám po včerejšku konečně i hlad. Asi jsem si tou prací rozhýbal pořádně šťávy v těle a veškerý sajrajt z kuřby se už vyplavil. Vládne veselá nálada. Ostatní mají všechno hotové. A tak se ke mě přidávají. Zatím, co ještě upravuju plánované části, aby to trochu vypadalo, berou hrábě, shrabujou ten pokos a odnáší tam, kde tuší kompostiště. Tak… Alespoň před chatou to teď skoro vypadá, jak u normálních lidí. Očistím křoviňák. Vracím jej na místo a beru klasickou sekačku. Za další hodinu je vše v cajku. Posekal jsem ten samý plac před chatou ještě jednou tímto strojem a už je to ono. Zálibně si prohlížím celkové dílo. Jo… To nemá chybu! Když uskladním sekačku, všimnu si, že v zadním regále nám majitel nechal i zánovní sekeru, nůžky na stříhání větví a motorovou pilu. Paráda. Je jasné, že tam, kde se stěhovali, tak tohle nářadí nepotřebují. Na bytě v činžáku asi sekat trávu a řezat dříví určitě nebudou… Obhlídnu si hotovou práci. Ba jo, lidi. Je to super. Už to tu vypadá mnohem lépe… Ostatní se také podivují nad tím, jak to prohlédlo. Tak bodejť… Jsem přece prvotřídní odborník, no ne? Co? ;o) Čistím nářadí, abych jej uskladnil. Tahle zatracená tráva se nezdá, ale dokáže nadělat pořádný sajrajt. Když jsem konečně uskladnil ty travní hejblata, zjišťuju, že je něco po páté. Sakra… Jak ten čas letí… No jo… Každýmu letí, tak co bych se bál? Počítám, že nejpozději do čtrnácti dnů se to bude muset posekat zase, protože jak to přeroste, tak to pak stojí za pendrek. Zaslechnu vzrušenou debatu. Musím se mrknout, co ti cvoci zas vyvádí. Jdu dovnitř a slyším: "Jéé… No týý vole… Hle! A tady jsou ,Čelisti‘ jedna a dva… A tady… ,Démoni‘… Také jedna a dva… Další kazeta. Kurňa… A tu je ,Vyvrhel z pekla‘…" uslintává blahem Fakman. Už je mi jasné, co se děje. Kluci objevili dole ve sklepě staré video i s krabicí videokazet. Je fakt, že o tomto nám bývalí majitelé neříkali, ale podle prachu na krabici tenhle krám hodně dlouho neměli zapojený. Holky se řehtají těm názvům. Co si vzpomínám, tak ty názvy jsou určitě ryzí „počeštěniny“. Takové ty původní, zlidovělé, když se ještě z bývalého NSR za totáče pašovaly videokazety se 1
Radomír Hanzelka – Chata
„zkaženýma imperialistickýma flákama“ a pak se prodávaly tady na "burze" nebo-li na "blešáku". "Jéé…" zaječí protivně Andrea. Koukněte… Tady je ,Lesní duch‘…“ No fajn… pomyslím si. Našla zas hotový poklad… Ani neví, z čeho si dělá srandu, kráva… Pozoruju Andreu a zas mi začíná jít těžce na nervy… Směje se tomu názvu. Prý je pěkně pitomý a film bude jistě taky. Už už se chci vmísit do toho jejího řehotu a seřvat ji jak Alíka, ale předejde mě Faky. Ten totiž tyhle věci kdysi zkoukával se mnou. Vysvětluje uchechtané dámičce, že v originále se to jmenuje The Evil Dead, bylo to natočeno sakra dřív, než se vůbec ona narodila a navíc - netočili to žádní nýmandi, nýbrž bratři Raimiové, Bruce Campbel a další filmoví veteráni. Tehdy to měli jako takový první lepší pokus a dopadl super. Je to kultovní horor a která kráva pitomá si z toho bude dělat prdel, tak na sebe stoprocentně přivolá démona „Candu“… No teda! Hezky jí to vytmavil, to se musí nechat. Snažím se, aby mi huba moc necukala, jenže nakonec se chtě-nechtě zašklebím jak pablb. Vážně… Líp bych jí to teda neřek. Ty naše madmazely navrhují, že to hned večer musíme zkouknout. Toho se chytá Tom. "Nic se zkoukávat nebude. Pokud vím, tak jste chtěly prožít dnešní noc ve znamení sexu, ne? Je přece CO? Je přece dvacátého třetího června a dnešní noc je Svatojánská. Takže jak budeme sexovat, tak se nám bude celý rok dařit, no ne? " Ale dámičky furt oponují s tím, že přece jeden film nikoho nezabije. (To jsou ale blbky…) Mám žízeň. Rozdělávám jednoho „pivsona“ z naší domácí výroby. Ta várka se nám fakt povedla. Chci se napít, když tu pocítím chlad na zádech, vše jakoby kolem ztuhlo v čase a prostoru… Zmateně se ohlédnu, co se to, k čertu, děje… jenže, jak se otáčím zpět, ustrnu strašným úĺekem a tak tak, že držím „svěrač“ na uzdě. Dívám se do ksichtu odporné staré babice… přesně té, co jsem ji viděl v té knajpě včera na bigbítu… Dlouhé šedivé vlasy až na ramena (jak příroda chtěla…“o), jsou příšerné a ještě ty její rudě žhnoucí oči! Vyzáblá kostlivecká držka… Fuj!! "Nevolejte mrtvé!!!" zaskřehotá stařena… "Nevolejte mrtvé z hrobů!! Nechte je být! Dnešní noci mají všechna kouzla svou moc!! A mrtví mají hlad!! Hlad po vaší duši!!"
2
Radomír Hanzelka – Chata
Než se vůbec vzpamatuju, abych jakkoliv zareagoval, babice je v mžiku o dva metry dál ode mě a okamžitě znovu zase přímo přede mnou… "Mrtví chtějí spát! Mrtví se nebudou s vámi srát! Než nadejde den… zbude z vás jen bílý šlem! Mrtví budou zase žrát! Nedají vám šanci a vy… nebudete moci navěky spát! Zatracenci!!" skřehotá. Vtom zmizí, jako pára nad hrncem. A z ticha kolem mne se ozve: "Nechte mrtvé na pokoji a nevolejte je!!" Vše okolo mě znovu ožije běžnou „reality show“. Stojím vyděšený v místnosti vedle těch dohadujících se lidiček a… marně se snažím nějak pochopit, CO to před chvilkou bylo za podělané čáry a kouzla… Musel to být přízrak! Jasně, že to byl přízrak! Přece nic jiného to být ani nemohlo, leda… že by to byl ještě raušový dojezd? Čene…! Ty magore! Rozšaluju ti tlamu, jen co mi přijdeš do pracek! nadávám si pro sebe. Jenže nemůžu se zbavit ohromné tísně z právě prožitého šoku. (Jestli si z vás teď někdo myslí, že tady zas ťápu kraviny, tak to jste, vážení, na omylu. Možná jsem držka nevymáchaná, ale jedno vám říkám - NIC se na tomhle šíleném světě neděje bez příčiny a všechno má svůj smysl, který mnohdy nevidíme. Náhody neexistují! To, že se na ně všecko svádí jen proto, že lidi nepřemýšlí, je jenom pitomé klišé… A cítím to zatraceně kdesi v pajšlu, že TO zjevení, ať je jakkoliv hnusné, mi něco chtělo říci. Jenže, sakra, JAKÉ mrtvé? My přece serem na mrtvé… Jsme na chatě… na NAŠÍ VLASTNÍ CHATĚ a chceme si užít víkend, jak se patří. Takže CO se to tu, krucinál, děje?!) Tomáš je naštvaný. "Ty blbky se chcou dívat na ten film, sakra…" zašeptá mi zklamaně. "Takže nějaká šoust-párty je tím pádem v háji… Jestli se kouknou na tu ,Chatu‘, tak se akorát tak zaserou, ale nic jinýho už s nimi nebude…" Chápu Tomáše. Ty dvě nanynky, co šly do zelí, s lupením ve vlasech, jsou strašně nevybouřené. Blahoslavení ti, co nechápou vyšší zákonitosti energetických dopadů, bo hovno vědí, co činí… napadne mě jedna z těch mých „moudrostí“. "Počkej… Mrknu na Toma. "Zkusím je dát zas do latě…" Ale už tuším, že to asi bude hodně těžká práce… Najdu Andreu a Marcelu, jak se dohadují z Fakmanem. Okamžitě pochopím, že je zkouší tak nějak „stranicky zdolat“ s tím, že tohle má být noc zasvěcená šoustání a fajn náladě, ne
3
Radomír Hanzelka – Chata
příšerám za šera… nebo jiným podělaným strachům a náladám. Ovšem marně… "Milé dámy!" pronesu autoritativně. Ztichnou jako na povel. "Pokud jste tenhle film neviděly, tak rozhodně nedoporučuju se na něj dívat teď, večer. Dnešní noc bude opravdu plná zvláštních energetických projevů a veškeré takové srandy mají svou jistou moc. Pomocí toho si můžeme na sebe přivolat akorát průser, jako hrom. Takže bejt váma, tak ten film nechám na zítra, na dopoledne a rozhodně vám to bude stačit. To mi věřte." Jenže to by nebyla ani Andrea, aby zas nedržkovala… "No… Hele… A jak to, že tady je napsaný název ,Lesní Duch‘, když v originále je přece jiný název? ,The Evil Dead‘ je v překladu něco jiného, ne?" No jo… Zas rýpe… Ale zachovávám bodrý tón. Není dobré si ji zrovna teď naštvat a stačí, že jsem na ni byl drsný ráno. "Víš…. To patří mezi zlidovělé názvy. Říkalo se tomu jak ,Lesní Duch‘, tak i ,Duch Lesa‘, nebo ,Chata smrti‘, ,Chata‘ a tak podobně," vysvětluji té rozjívené krasotince. Marcela dělá, že ji to zajímá, ale mám dojem, že ona se na tyto filmy moc ráda dívat nebude. "Tak fajn…" uzavírá debatu nakonec Andrea. "Tak až zítra…" Ani jsem nečekal, že je ukecám, ale povedlo se. No sláva… Myslím, že na ně udělalo dojem spojení dnešní noci a toho filmu. Fakt si nedělám prdel a myslím to setsakra vážně, že se z takových spojení může leccos přihodit. A hlavně - ta zatracená babizna se mi nezjevila přece náhodou. Tož to, kurňa, ani omylem… "Šikovný…" zaslechnu Tomovu pochvalu, když jdu kolem něj. "V poho… Holčiny jsou rozumné a daly si říct," zamachruju. "No a co ty dnes večer? Se přidej ne? Šoutneš Marcelu a je… Dobře víš, že ti kdykoliv ráda podrží," říká mi Faky nadšeně a asi by i rád, abych se k té jejich partičce šoustalů přidal, jenže cosi mi brání… Nejprve mám dojem, že to dělají ty debilní kamery, co je s Tomášem nainstalovali, jenže pak si uvědomím, že tím to nebude. Nemám se za co stydět a proporce mám setsakra více, než slušné. Takže CO by mi bránilo? Vím co… Nepřekousnul jsem ten rozchod s Markétou… (s Meky…) Marcela bývala moje láska dřív a to mi věřte, že jsem s ní prošoustal pár kiláků. Naše pářící maratóny byly záviděníhodné, jenže… tohle jaksi teď nejde… Meky se mi tak vryla pod kůži, že je těžké to prostě skousnout… 4
Radomír Hanzelka – Chata
„Víte co, lidi?“ říkám jim. „Já si musím dát od všeho klídek. Popravdě… nějak mi Mekina zůstala kdesi v palici a nemůžu se jí zbavit…" Jenže jak toto dořeknu, už se ke mě přitulí Marcela. "No a mne by sis nedal? Co? Brouku? Dyť nám to tak hezky šlo… Že jo? No táák… Dej si říct!" žadoní a lísá se ke mě, jako kočka v únoru. Obejmu ji, jako kdysi, ale odpovídám, že prostě ne a že potřebuju fakt klídek, nebo za sebe neručím… Marcela moc dobře zná moji povahu a chápe rychle. Políbí mě. "Dobrá, chlapáku. Ale kdybys náhodou změnil názor, tak jsem tu kdykoliv pro tebe, ano?" povídá ještě a v jejích očích zahlédnu plamínky touhy. Kývnu, že rozumím. Nechci jí nějak zranit a nebudu jí přece říkat, že momentálně na ni vůbec nemám ani náladu, ani chuť… Fakt musím vypnout. Od všeho. Budu jen sám se sebou a svým „iPéčkem“. A budu hlavně spát. Mám velký spánkový dluh. Vstávání do rachoty je nanic a k tomu ještě ponocování s touhle partičkou + bigbít z pátku na dnešek - jo… Jestli usnu, tak chrním až do zítra do oběda… pomyslím si. Slunce se už kloní k nekonečným lesům na západní straně. Jeho jasně žlutá záře přechází v oranžovou a pak ještě matněji oranžovou. Kolem jsou červánky. "Zase bude změna počasí," prohodí náš meteorolog Tom. Ten je na to dobrý. Vždy cítí až v kostech, jak sám říká, že se zas něco semele. A už několikrát dokázal, že se v tomto ohledu nemýlí. Les v okolí chaty začíná temnět. Za chvilku ani nepůjde vidět, kde je vlastně příjezdová cesta, co vede támhle naproti z lesa na tu mýtinu. Je sakramentsky o samotě, tahle chajda. Ze všech stran obklopená lesiskem, že by se jeden posral… A není to les ledajaký. Táhne se na všechny strany tutově minimálně pět, nebo i více kiláků. Teprve pak by našinec narazil na jiné obydlí, či normální asfaltku. Se vůbec není co divit, že to ti lidé tady prodali. Ale na pařby to bude super. Klid od všech. Tady policajti rozhodně pořádek dělat nepřijdou… přemýšlím. Zadívám se na ten uhrančivý západ slunce. Krajina za chvilku utone v šeru a obloha se sluncem mizícím za obzorem, tak více vynikne. Jo… nádhera a pohoda. To je fakt. Ještě tak chvilku čučím na tu barevně živou přírodní fresku a vtom si uvědomím, CO mi celý den tady na tom místě přišlo divné. 5
Radomír Hanzelka – Chata
Poznání je jako blesk z čistého nebe… Tady totiž není nikde slyšet nic. Vůbec nic! Ne jako jinde, kde slyšíte ptáky a nebo i zvěř. Tady je vůkol hrobové ticho… To je to, co jsem neuměl pojmenovat! TICHO… A je vše prostupující! Nemíním ostatní děsit nějakým svým podělaným strachem, ale… sakra je to divné… to ticho vůkol… To je snad proti přírodě, nebo ne? Jdu se ještě kouknout okolo chaty. Není sakra možný, aby tu bylo tak mrtvo… Jenže ať se dívám, jak chci, nikde ani náznak života. Ani vánek nezafouká, lístek se nepohne - prostě nic! Jako když celou tuto realitu i s tím západem slunce zalijete do skla… Ani nevím proč, jdu se do kůlny ještě mrknout na nářadí. Ten křoviňák, ten je fakt bezva. Má slušnou sílu a poradil si se zatvrzelou horskou trávou. Vzadu v regále vidím sekeru, hrábě, rýč, dokonce i starou a léta nepoužívanou kosu. Vše uložené a v nejlepším pořádku… připravené… No nic, jdu za ostatními. Otočím se, abych vyšel ze dveří a… "PUFFF!!“ zařve přede mnou… malý, asi tak sto padesát cenťáků vysoký dědek, co vypadá, jako „dědek podborůvčák z Mrazíka“…! Úlekem ztuhnu (klídek, vážení, jo? Zasrali byste se taky, ať na to vezmete jed, nebo ne…) a mám pocit, že to, co vidím, se odehrává ve snu. Ano… mám úplně snový pocit. Naprosto! "Hehehe… ses lekl, co?" směje se pidižvík. "A to je dobře, že jsi se lekl, protože potřebuješ tu tvou palici probrat!" pokračuje to individuum a kření se od ucha k uchu. Zírám jako pablb na toho animála, ale nemůžu promluvit ani slovo a pot se ze mě jen lije. Panebože… Co se to tu… krucinál…. děje?! Kurvadrát… hej!!! Lidičky! Pomoc!!! Ale nevydám ze sebe ani hlásku. "I jen si volej panáčku… Jen si volej… Stejně tě nikdo neuslyší…" povídá opět bodře ten trpajzlík. Zkouším se pohnout, ale nejde to. Tělo je jako přikované a… jen mi zbývá zírat na toho podivňáka. "Víš… Ty bys měl mít dost rozumu a ty kazety raději někam tajně vyhodit! Oni nemají rozum, ale ty ano. Tak s tím něco udělej zavčasu. Protože jak to neuděláš, tak si pro vás přijdou a jednoho po druhém sežerou! A víš, jaký pak byl tvůj život? Jen takové rychle se přehnavší… PUFFF!!!" dodá důrazně s úsměvem. "O.K…" vypravím konečně ze sebe. Ale proč bych měl ty filmy vyhodit? Co to má, kurva už, společného s tebou a s tou stařenou
6
Radomír Hanzelka – Chata
a s bůhvíčím ještě, co se mi do hajzlu furt zjevuje před očima?!!" zařvu na něj. "Proč se pořád do mě serete, sakra?!!" Děda hřib přimhouří oči a pobaveně se podívá, jenže pak jeho tvář náhle změní výraz z té pobavené na sinalou bledou… Místo očí má rázem dva ohnivé plamínky a… v mžiku stojí přede mnou ona prastará šedivá babice! "Ty se ještě ptáš proč?! Vážně ti to nedochází, ty lidský chcípáku?!" odsekává slova, jako když střílí kulomet. Vyděšený z té rychlé změny „dědy hřiba“ na tu příšernou stařenu, jen zavrtím hlavou, že nic nechápu… Stařena rázem otočí hlavu přímo na mě… její oči se zavrtají do mých a v mžiku je přímo přede mnou! "Protože tady žádné další podělané duchy nepotřebujeme! Rozumíš? Ne-po-tře-bu-je-me!! Je nás tu dost a moc nás neserte, nebo vás všecky sežereme!! Do jednoho!!“ Než stihnu zareagovat, babizna se ocitne v mžiku zase o dva metry dál, až u dveří. "Neserte se do nás a nechte nás spát!!!" zasípe ještě a u dveří se rozplyne, jako dým… Začínám mít panický strach. Co je to za posraná zjevení?! A proč se opakují?! CO po mě, kurva, chtějí?! Horečnatě přemýšlím. Napadá mě jediná věc - mám ještě halušky po těch zkurvených cígách… Ten blb Čen tam musel přihodit trochu tripu, nějakého toho LSD-éčka. Tím by se to vysvětlovalo. Toto poznání mi přijde uklidňující. Teda rozhodně lepší myšlenka, než ta, že po nás půjdou jacísi "mrtví", nebo co… Stojím furt na tom samém fleku a zkouším se uklidnit. Zhluboka dýchám. Sáhnu na kliku dveří od kůlny, abych vyšel konečně ven a vrátil se za přáteli, ale vtom… … PRÁÁÁSK!!! Ohlušující rána mě donutí bleskurychle odskočit od kliky. Zírám na prasklinu, která je přes celé dveře od shora až dolů… Napadne mě, že může jít o pnutí materiálu. Když sahám po klice podruhé, ozve se chechot té prokleté babizny, který zní odněkud…. odevšad a… nese se, jako syčení hadů… Na nic nečekám a vyrážím z té prokleté kůlny ven! Do chaty vtrhnu, jako velká voda, ale hned se snažím hodit do klidu. Nikdo nesmí nic poznat! Po několika málo okamžicích se mi to i daří. Ostatní už jsou v objetí vášnivých francouzáků a podobných muckacích hovadin. Marcela na mě zamává a uculí se. Mrknu nahoru do rohu. Kamery jsou on-line. No teda… Tak to bude opravdu „sex noci 7
Radomír Hanzelka – Chata
svatojánské“, jako vyšitý. Začíná mě mrzet, že jsem se k nim nepřidal. Možná, že bych to mohl napravit… jenže pak mi uvnitř hrudi kdesi u srdce vybuchne granát bolestivého smutku po Meky a… tím je to jasné… Opatrně se vykradu ke schodišti a jdu se natáhnout do podkroví. Jednak se chci ze všeho co nejdříve vyspat a pak potřebuji být pár hodin v klídku sám se sebou… jen se svými myšlenkami.
8
