Radomír Hanzelka Agentura Osiris II

Radomír Hanzelka – Agentura Osiris II.

„Asi bych to mohl ještě podrobněji popsat - ta jednotlivá roční období, i s jejich zákonitostmi, co vy na to?“ Přikývnou na souhlas. „Samozřejmě MOŽNÉ ZÁKONITOSTI!“ pokračuji. „Protože to, co popisuji, může být třebas klidně i jinak a popisuji NĚCO pouze na základě svých poznatků, které jsou ovšem vázány na nějakou tu výši mého vlastního vývoje. Takže berte to, prosím, s rezervou, o.k?“ „Teda… tys vážně moh bejt nějakej profesor, člověče,“ ušklíbne se Max. „Tak už popisuj! Celkem se to dobře poslouchá. Je to takové uspávající, víš?“ (No nezabili byste toho Maxiftáka?“o) Pokračuji… „…Jaro – vše se probouzí ze zimního spánku. To znamená, že probouzející se příroda ožívá, energie Země a Slunce je asimilována ve značném množství, aby příroda využila tohoto krátkého období pro svou obnovu. V tu chvíli je příroda okolo nás ,nabita‘ značnou energií a pokud se na tuto energii umíme vědomě, nebo podvědomě naladit, pak i nám tato energie může pomáhat obnovit náš vlastní energetický deficit. Příroda energii čerpá ze Země i Slunce, takže tímto jí nijak neuškodíme. Na jaře příroda energii nejen vstřebává, ale i hodně vyzařuje do okolí. Energetické záření například stromů, má dosah i několik metrů do okolí kmene daného stromu. Proto jsou procházky přírodou na jaře tak posilující.“ „Léto – příroda je v energetické rovnováze. Mohutné vstřebávání energie se zmenšilo na ,nutnou údržbu‘ systému a tak energetická bilance je v rovnováze. V této fázi příroda energii sice do okolí vyzařuje, ale zdaleka ne každý má tu možnost tuto energii přijímat, pokud tak nechce činit vědomě.

1


Takže příroda i lidé v letním období jsou vesměs ve vyrovnané energetické bilanci. Vše je v rovnováze (samozřejmě až na výjimky).“ „Podzim - příroda přechází do stavu ,dozrávání‘, opadávají plody, listí, tráva vadne, veškerá příroda pomalu směřuje k ,uložení se ke spánku‘. Nastává fáze, kdy příroda už téměř nebere energii ze Země a ani ze Slunce. Energetická bilance přírody je na minimální úrovni, nastavena pro pozdější zimní spánek. Stromy, které na jaře rozdávaly energii, si nyní, pokud je to nutné, mohou od lidí nyní trochu té energie brát, aby tak posílily samy sebe a zlepšily tak svou energetickou bilanci. A nejenom stromy… Samozřejmě, že nejde o žádné extrémní ,odběry‘, to ani náhodou. Mnohdy to ani nepocítíme. Co nás však může učinit ,tak slastně unaveným s melancholickou náladou‘ po naší podzimní procházce? Veškerá odumírající část přírody… To znamená – listí, tráva a tak dále. Proč? Když totiž tyto části přírody byly ,naživu‘, tak disponovaly svou částí energie, která byla vyvážená pro jejich život. Listí a traviny, pokud byly zelené a svěží, tak čerpaly svou sílu jak ze Země, tak i ze Slunce. Ale na podzim toto vše přestalo… Listí, které opadá, už nemá jak čerpat energii, tráva, která usychá, také nemá energii a tak dále. Všechno na světě má svůj ,duchovní otisk‘, jakési ,duchovní tělo‘, které se nadále snaží žít svým životem. Každá část přírody po ,odumření‘ má snahu nadále přežívat, jako duchovní entita, to znamená, že nadále potřebuje udržet svou energetickou bilanci. Stejně, jako má člověk své ,vědomí‘ které po smrti fyzického těla pokračuje dále… jakési své ,energetické tělo‘, které zanechává stopy všude, kam se pohneme a každé toto ,zanechání‘ energie je vlastní ,energetická entita‘, která má nadále potřebu na základě instinktu udržet svou

2


energetickou bilanci - tak to samé se děje s opadaným listím, uschlou trávou a podobně. Veškeré odumírající části přírody vytváří své ,energetické entity‘, které si žijí svým životem. Můžeme je nazvat ,animální síly‘. Tyto entity samozřejmě nemají pojem o nějakém ,škodění‘, nebo ,neškodění‘, neznají soucit, ani nejsou zlomyslné. Jejich cílem je pouze přežít a udržet svou energetickou bilanci v rovnováze. Takže ta procházka podzimní přírodou a lesem má za následek, že veškeré animální síly přírody, které vznikají z tlejícího opadaného listí a travin, se na nás pak snaží aspoň trošku energeticky přiživit… Pokud k tomuto přidáme například mlhu, která odsávání energie od lidí zesiluje a třebas i soumrak, kdy odčerpávání energie díky absenci slunečního svitu jde ještě lépe, pak se nelze divit, když domů dorazíme unavení a vyčerpaní a s melancholickou náladou.“ „Tady je třebas moje vlastní zkušenost - jednou jsem šel za mlhy podzimním lesem a únava byla každým krokem větší a větší. Měl jsem velké nutkání na chvilku ,posedět‘ někde na louce a pospat si… Samozřejmě jsem to překonal a jakmile jsem vyšel z lesa, tak jako když utne! Žádné nutkání a i ta únava byla snesitelná! Od té doby se procházce podzimním lesem za mlhy vyhýbám…“ „No a pokud se takto vrátíte z procházky unavení a vyčerpaní, pak je nejlepší pořádná relaxační koupel, která tyto animální síly, parazitující na nás, eliminuje. Někdo však může být unavený i několik dní. Záleží na tělesné konstituci dané osoby. Jsou ovšem výjimky. Například veškerá lesní zvěř je proti tomuto ,odběru‘ energie imunní. A také osoby, které od ranného věku žijí uprostřed přírody a denně se v ní po desetiletí pohybují, můžou tuto imunitu získat.“

3


„Zima – Všechno spí. Energetická bilance přírody je na nejnižším bodě, ale taktéž odběr energie je na velmi malém stupni. Toto období je k nám podobně neutrální, jako v létě. Osoby, které dokážou čerpat energii z přírody v jarním a letním období, to nyní v období zimním vesměs nemůžou. Veškerá přírodní energie je výhradně pro zimní spánek a tak příroda nám ,nepustí ani chlup‘, ovšem ani nemá potřebu nám energii odebírat. No a pak přijde opět jaro a… vše začíná znovu…“ Tím moje „přednáška“ skončila. Ještě chvilku je ticho. Ostatní o tom přemýšlí. Pak se ozve paní Potůčková, že něco podobného asi zažila na podzim. Přesně, jak jsem prý popsal s tím lesem. Neměla ani náhodou chuť se zvednout a jít dál… Na to Maxův táta udiveně povytáhne obočí. „Cože? Tak myslíš, že to bylo ono? Já myslel, že jsi jenom unavená! No teda… Safra… safra… To jsou mi věci,“ podiví se. „A myslíš si tedy, Martine, že tohle může být případ i u Devíti Křížů?“ „Ano… Nejspíš to bude toto,“ odvětím, ale také si na sto procent jistý nejsem. „Avšak třeba jeden pán, co přežil havárii, tvrdil, že strhl volant z cesty jen proto, že mu před čelní okno vletěl obrovitánský pták a on do něj nechtěl narazit…“ dodávám a pocítím mrazení v zádech. „Jestli se tedy takto projevuje animální síla, tak to musí fakt stát za to,“ říká Lucie a vzpomíná na jeden článek, co kdysi četla v jednom z časopisů, které se zabývají těmito fenomény. „Když navíc ještě vezmete v potaz, že po každé další havárii se tato síla zvětší, pak máme co dělat s pořádným fenoménem…“ dodám ještě. „Určitě tady bude muset zapracovat Lucie. Jednak na tohle má ten správný smysl a také je možné, že snad dokáže tuto sílu ,poslat do světla‘,

4


jako tehdy v chatě a tuto lokalitu zbavit ,energetické entity‘…“ Ještě se domlouváme, co bychom tak potřebovali za výbavu. Nakonec se usneseme, že nepotřebujeme nic víc, než už máme. Lucie akorát připomene, že si musí vzít virguli a nějaké ty skleněné pyramidy, na tu energii… No to jsem zvědavý. Venku začíná být pošmourno. Přesně takové počasí teda zítra fakt nechceme! Nu… Uvidíme… Celou noc se mi zdá podivný sen… …Pořád jdu nějakou cestou, ale skoro se nehýbám z místa. Kouknu v tom snu pod nohy a… stojím po kolena v bahně. To bahno mě nechce pustit a strašně se lepí… …Probudím se několikrát, celý zpocený… Jenže jakmile usnu, je ten sen znovu na scéně! A to se opakuje celou noc! Lucie sice takový sen nemá, avšak taky nemůže moc spát. Má prý jakýsi vnitřní neklid… Baví se tedy tím, že si čte. Teprve až nad ránem usíná. Ráno se všichni shodujeme na tom, že si dnes musíme dát pozor… Tahle znamení, co se kolem nás rojí, hlavně co se týká snů, není opravdu radno podceňovat! Jediný Max prý žádné sny neměl… Tak nevím, jestli zase nekecá… Vyrážíme směrem na „Blata“… pardon – k Devíti Křížům. Tato lokalita – která se nachází necelých dvacet pět kilometrů za Brnem ve směru dálnice D1 na Prahu, kolem stošedesátého osmého kilometru – má už opravdu „cosi“ za sebou! Cestou probíráme materiály ohledně tohoto místa. Už v patnáctém století se tady vraždilo, jak popisují dochovaná svědectví. Je tedy možné, že ta „energetická entita“ od té doby stále „vysává“ další a další nebohé oběti, třeba právě ty, které umírají při autonehodách? No

5


uvidíme, co se nám podaří zjistit… Zdá se totiž, že nehodám předchází vždy nějaká „vize čehosi“, nebo „kohosi“, kdo se na té silnici „zjeví“ a tím vyvede řidiče z rovnováhy… Maxe napadne, zda je vůbec možné, aby taková síla byla schopná ovládnout mysl člověka natolik, že nakonec podlehne iluzi. Podle všeho je to vysoce pravděpodobné! Počasí, jak jsme předpokládali, je opět nevlídné. Všude se převalují chuchvalce mlhy. Zatím neprší, ba ani drobně nemží. Aspoň, že tak… Zrovna včera jsme se bavili o tom, že mlha a vlastně co nejméně slunečního svitu, jsou ideálními podmínkami pro „rejdy animálních sil“. Míjíme Buchlovský hrad. Tyčí se majestátně na kopci, obklopen nádhernými lesy, i když nyní, jak je pošmourno a mlha, vypadá teda dost hrozivě. Povídám ostatním, že je právě poblíž hradu velice zajímavá kaple a ne každý má to štěstí ji navštívit a když už se mu to povede, tak může zažít velice zvláštní věci. Lucie to potvrzuje. Ví to z vyprávění své babičky, která tuto lokalitu dobře zná. Jedná se o kapli svaté Barbory, lidově nazývanou – Barborka. Tato zajímavá stavba je hned kousek vedle hradu Buchlov, v Chřibských lesích. Alice říká, že na hradě Buchlov byla také několikrát, ale ke kapli se ještě nikdy nedostala, že vždy do toho něco vlezlo. Buď začalo pršet, nebo zkrátka pocítila nechuť tam jít… Max hned poznamenává, že to bude jistě dobrý námět na některý z dalších případů. Ano, s tím souhlasím. Rozebíráme ještě tuto lokalitu, ke které se blížíme. O chvíli později míjíme Brno a Devět Křížů se pomalu a jistě blíží. Přes tohle místo jsem jel mnohokrát. Pamatuji si hlavně restauraci se stejným názvem a pak ceduli u cesty, kde je psáno, že řidiči mají být opatrní, že je zde zvýšená nehodovost. Nikdy jsem však nic tajemného nezažil.

6


Blíží se jedenáctá hodina dopoledne. Mlha, místo aby byla na ústupu, tak naopak houstne… To je nepříjemné! Přijíždíme k Devíti Křížům a já, ač jsem nikdy dříve v těchto místech opravdu nic zvláštního nepociťoval, nyní při projíždění touto lokalitou cítím podivnou tíseň. Avšak to, že jsme celý včerejšek v podstatě mluvili o podivných událostech, navíc jsme to probírali až do teď i v autě cestou sem, tak to vše má jistě na moje pocity velký vliv. Ten, kdo by si snad myslel, že jsme jen banda strašpytlů, nemá pravdu. Jsou jisté „síly“, energie, které se vymykají prozatím našemu chápání a člověk, nevěda, co si s tím počít, má samozřejmě nejdříve nutkání od toho utéci a to vše je ještě podmalováno strachem z neznáma… Ale v podstatě jde jen o nepochopení určitých zákonitostí. Buď pozemských, nebo snad i vesmírných… Max parkuje na kamenité cestě, která je odbočkou z dálnice a slouží spíše jako pěší stezka. Všimnu si, že i naše nálada věrně začíná kopírovat to pošmourné počasí… a vůbec se nám do ničeho nechce… Ta mlha se na nás vyloženě lepí! Úplně cítím, jak COSI kolem nás je ve vzduchu a vyloženě vyčkává! Samozřejmě jsou to jen pocuchané nervy. Lucie s Alicí jdou vyzkoušet jednu ze skleněných pyramid. Lucie proměřuje virgulí „energetické výkyvy“ a tam, kde je „energetický rozdíl“ nejsilnější, tak tam Alice položí jednu z pyramid, přičemž dbá, aby měla správně nastavenu jednu ze stran této pyramidy na sever. Tak by prý měla být nejúčinnější… Počítáme s tím, že pyramida jistě zčerná a snad i praskne, jako tehdy v chatě. Nic se ovšem neděje! Vůbec nic… Jen tíživé ticho a převalující se mlha dávají najevo svou přítomnost… Lucie se tomu velmi podivuje. Křišťál přece zabírá vždycky, no ne? A pokud je poblíž jakákoliv energie, tak se to projeví jeho zčernáním… Tak CO to tady je za energii? A je tu vůbec něco? Není to všechno jen sebeklam??

7


Právě chci poznamenat, že ty animální síly dnes mají asi dovolenou, jenže než vůbec něco vyslovím, zahlédnu periferním viděním, něco podivného… Snad temný stín! Podívám se přímo tím směrem, ale tam není kromě mlhy vůbec nic… „Viděl jsi něco?“ zeptá se mne Lucie, protože jí neušlo, jak se kamsi udiveně dívám. „Ale ne, jen se mi něco zdálo. Myslel jsem totiž, že vidím jakýsi stín…“ říkám jí neurčitě. Tak to zase vypadá, že nikdo nic nezahlédl, kromě mě… Takže je to jasně optický klam… Max prochází okolí. Všichni moc dobře víme, že se tady stalo několik tragických nehod. Lucie právě stojí na místě, kde její virgule ukazuje hodně silnou energetickou zónu. Jsou tu tedy další zóny? Ale pyramida z křišťálu, kterou i tady pokládá a natáčí jednou ze stran na sever, zůstává beze změny stejně, jako ta první… Vtom Alice zbledne, vyděšeně se dívá kolem sebe a čemusi naslouchá… To nám samozřejmě neujde. Jsme už totiž tak ve střehu, že se navzájem vyloženě špiclujeme… Alice vyděšeně říká, že zaslechla pláč… Tichý, skoro neslyšitelný… ale byl to pláč asi nějaké ženy v zoufalství… Max poté prohlašuje, že i on možná něco zaslechl. Navíc jen pár metrů od něj… A dokonce to i zahlédl! Vypadalo to, jako postava, ale když šel blíž do té mlhy, nikdo tam nebyl…! „Lidi… mám pocit, že jsme se stali obětí optických a sluchových klamů, díky vlastní představivosti,“ prohlásí nakonec Max a zasměje se tomu našemu vyšilování nad „ničím“… Jen to dořekne, ozve se prásknutí, jako když někdo vedle vás vystřelí!! Vylekaně ztuhneme hrůzou! Obě křišťálové pyramidy jsou na prach! NĚCO je roztříštilo!!

8

Radomír Hanzelka Agentura Osiris II

Recommend Documents