Radomír Hanzelka – Agentura Osiris II.
Kapitola třetí: Dáma ze Slavkova
restaurátor Martíšek už za svůj pracovně bohatý život zažil leccos, ale to, co prožívá nyní, se vymyká všemu, s čím se kdy setkal… Nejde o to, že by snad byl nějaký problém se zakázkou, kterou právě dělá. Problém je prostředí, ve kterém se při práci nachází… Když mu známý volal, že dostal nabídku od památkového úřadu, zda by bylo možné najmout ing. Martíška, jednoho z nejlepších restaurátorů původních maleb starou technikou, neváhal inženýr Martíšek ani vteřinu. Práce bude jistě velmi dobře honorována. Nedávno byl ve Slavkovském zámku, v místní kapli, objeven ještě jeden skrytý vchod, který vede o patro níže, do jakési krypty. A v této kryptě byly nalezeny pozůstatky neznámé dámy. Nejprve se spekulovalo, že jde o někoho z rodu Kouniců, protože kaple jim patřila. Ovšem s přihlédnutím k tomu, že kaple byla postavena mnohem později, nikdo tedy neví, kdo by ta záhadná "dáma ze Slavkova" (jak už ji stihli místní lidé pojmenovat) vlastně mohla být… Snad tajná milenka jednoho z některých rytířů? Blbost. Milenky přece byly běžné a na mravy se tehdy moc nehledělo. Zaplatil-li si "počestný" šlechtic svůj obvyklý desátek na farnosti, pak zůstal "počestným“ i nadále a mohl se vesele oddávat radovánkám podle libosti. Rodová hrobka Kouniců, vybudovaná až kolem roku 1795, je o poznání mladší, než tato krypta s posledním odpočinkem neznámé dámy. Vše tedy už od začátku nálezu nasvědčovalo, že hrobka pod kaplí bude řádově mnohem starší. Také dobře skrytý vchod do této krypty naznačuje, že z nějakého důvodu bylo toto místo zapečetěno a mělo upadnout v zapomnění… Vždyť i k nalezení tohoto vchodu dopomohla náhoda. Místní správce nešťastnou náhodou zavadil o jeden z
1
Radomír Hanzelka – Agentura Osiris II.
pískovcových předmětů, sloužících jako „pamětní kameny“ a ten spadl na podlahu. Ozvala se dutá rána a když se vyděšený správce snažil rychle vše dát do původního stavu, objevil v místě nárazu prasklinu na vzácné podlaze… To znamenalo jediné - zavolat památkovou péči a zkusit s nimi dojednat rozumnou kompenzaci za opravu poškozené části podlahy. Tak se stalo, že díky tomuto „nedopatření" a nedbalosti byl nečekaně objeven vstup do nižší úrovně, když se při opravě podlahy celá část kolem praskliny prolomila a… propadla kamsi dovnitř! Rozběhl se řetězec událostí. Jsou zatím známy tyto podrobnosti - vchod byl zamaskován dávno, zřejmě někdy kolem roku 1800. Vchod byl ale nejprve nějaký čas používán. Tomu nasvědčují stopy jak na podlaze v pískovém podloží (stopy odpovídají obuvi používané těsně kolem roku 1800) tak i zbytky svící. Někdo tu mnohokrát kdysi byl… Pak teprve byla krypta z neznámých důvodů zapečetěna. Proč? To se můžeme jen dohadovat. Odhad stáří jak pozůstatků, tak opracování kamenů na stěnách krypty, včetně nějaké značně zašlé malby na této kamenné zdi, materiálu rakve i jiných artefaktů - byl odhadnut tak kolem desátého století. Tu malbu na stěně bude nutné zrestaurovat. A pozůstatky neznámé? Nechat zatím, jak jsou, včetně všeho, čím byla na svou poslední pouť obdarována. Zlaté a bronzové předměty, šperky a další artefakty napovídají, že byla jistě váženou osobností. Zatímco archeologové zabezpečili pozůstatky neznámé a vzali ještě pár drobností pro laboratorní výzkum, bylo rozhodnuto, aby malba byla zrestaurována. A na toto byl ing. Martíšek nejlepší odborník široko daleko. Což o to, zrestaurovat malbu není problém, ale… to místo… to je teda dílo…! Inženýru Martíškovi doslova nahání husí kůži, jen co tam vejde!
2
Radomír Hanzelka – Agentura Osiris II.
Malba se nachází přímo nad zakrytými pozůstatky neznámé dámy. No tak to bude tedy síla… Že já, blbec, jsem to vůbec bral… posteskne si Petr Martíšek s hrůzou v očích a uvědomí si, že bude pracovat na malém lešení, necelý půlmetr nad tou "dámou"… Několik členů z archeologického týmu mu pomáhá stavět toto lešení. Netrvá to dlouho a vše je připraveno. Zůstává v kryptě sám… I když halogenové výbojky, provizorně instalované, osvětlují vše tak, jako by byl slunečně jasný den, přesto padá na Petra Martíška podivná tíseň… Nedá mu to. Něco jej nutí se podívat na pozůstatky kousek pod lešením, na kterém bude stát a pracovat. Opatrně tedy odkrývá speciální celtu v místech, kde tuší hlavu té neznámé. Ano, je tam… Jenže lebka s pozůstatky vlasů a prázdným upřeným pohledem, jej vyděsí natolik, že se mu až skoro zastaví srdce! Z každé strany vedle lebky leží náušnice. Petr Martíšek se snaží uklidnit. Sakra co tu furt blbnu! Vždyť přeci mrtví člověku nemůžou ublížit… bleskne mu hlavou a podívá se neznámé do temných důlků, jež kdysi bývaly očima. Ne, že by byl pověrčivý, ale takové místo, včetně této neznámé, v něm vzbuzují náležitý respekt! „Já… víte… omlouvám se vám, že takto narušuji vaše soukromí, ale jen co opravím tu malbu, tak hned vypadnu. slibuji. Po tu dobu, kdybyste měla pochopení a trpělivost, budu vám vážně vděčný,“ říká Petr Martíšek a vzápětí mu to přijde až komické… Rozmlouvám si tu s mrtvolou. Už mi vážně hrabe na karbid… pomyslí si. Jenže to bude určitě tímto místem a navíc – měl jakési nutkání se té neznámé omluvit. „Fajn… Takže jsem to udělal a hurá, jdeme pracovat,“ zabručí si pro povzbuzení polohlasně. Zdá se mu, že už ho ta dáma tolik neděsí. Dokonce má pocit, že se jaksi vyčistilo ovzduší… Původní napětí je skoro pryč!
3
Radomír Hanzelka – Agentura Osiris II.
Ještě, než začíná s opravami nástěnné malby, si vzpomene, že archeologové použili novinku - ultrazvukový 3D skener, kterým celé místo posledního odpočinku „paní neznámé“ hezky trojrozměrně po vrstvách naskenovali, aniž by vůbec museli s pozůstatky jakkoliv manipulovat a do laboratoře si vzali jen pár nejpotřebnějších částí pro dodatečnou chemickou analýzu. Ta technika. To je teda věc! Veškeré další výzkumy se provedou hezky na počítači, a archeologové ani nemusí zvednout zadek od monitoru, lenoši jedni… uvědomí si skoro závistivě inženýr Martíšek a dává se do práce, aniž by tušil, že se v této věci mýlí… Trpělivou práci archeologů v terénu totiž nelze ničím nahradit a ta „3D vychytávka“ je opravdu jen taková lepší pomůcka, nic víc. Martíšek znaleckým pohledem odhaduje, jak dlouho bude restaurování trvat. Pak očistí opatrně jednu malou část malby. Super… Zdá se, že mikroklima tohoto zapečetěného prostoru napomohlo tomu, že malba je pod vrstvou plísně nádherně zachovalá! Takže tak, milá zlatá přítelkyně tam dole - za týden už vás nebudu rušit, usměje se pro sebe. Práce mu jde od ruky. Dokonce si na to místo pomalu zvyká. Pohvizduje si jednu z oblíbených skladeb od U2 a plíseň postupně odpadává od malby přímo závodním tempem. Dlouho se mu tak dobře nepracovalo! Malba se rýsuje. Je to vlastně umělecky zpracovaný nápis. Martíšek už ví, že je to Staroslověnsky. Předpokládal to. Přesně, jak říkali chlapi, co to tu analyzovali. Pavel Bedrna, ten dobrý známý, co mu dohodil tuto práci, je právě jedním z nich. Ještě, než odešel s kolegy do své laboratoře, řekl mu perličku - oni totiž nejen využijí 3D prostorové zobrazení místa nálezu k identifikaci a dalším poznatkům o místě nálezu, ale také se pokusí pomocí speciálního softwaru sestavit "živý" 3D model neznámé a její možnou podobu pak "vytisknou" na 3D tiskárně. Bude
4
Radomír Hanzelka – Agentura Osiris II.
to vůbec jedna z prvních, u nás takto využitých možností nové technologie v praxi. Na to se Petr Martíšek těší. Moc rád by tuto neznámou viděl jinak, než jen jako pár pozůstatků… Inženýr Martíšek nedbá na čas, dokonce ani nemá hlad. jen si sem tam dá pár doušků iontového nápoje, který mu přinesla jedna ze zaměstnankyň zdejšího zámku. Když se ujistila, že opravdu nepotřebuje jídlo, jen pití, tak odešla. To je ale podvýživa… Takový chlap snad ani není pro život… pomyslela si, když uviděla Petra Martíška. A vůbec správný chlap má mít pár kilo navíc… Petr Martíšek opatrně slézá z lešení. Nápis od plísní už odkryl celý. Teď pořádně vyčistit a ještě několik dalších postupů je potřeba udělat, aby byla práce hotova. Kdysi měl tu čest Staroslověnštinu studovat, jako okrajovou záležitost, když byl ještě na vysoké škole. Nápis na stěně – „Vše, co je zde, patří mi! Vše, co mi kdo vezme, bude vráceno zpět, jelikož z moci své si pro to osobně přijdu!" – je zcela zřejmý. Vypadá to, že jste asi byla ostrá dáma, co? napadne Petra Martíška. Nápis měl chránit hrob dotyčné před znesvěcením. Sice taková varování někdy v minulosti zabírala, ale opravdu jen výjimečně „někdy"… Inženýr se jde nadýchat čerstvého vzduchu. Překvapuje jej, že venku se pomalu blíží pozdní odpoledne a slunce se sklání za obzor. Zaslechne sborový zpěv a veselý hlahol. Zdejší odpolední akce na Slavkovském zámku, zaměřená na dobové kostýmy, spojená s přednáškami a vystoupením místních folklórních skupin, je v plném proudu. Támhle kousek za rohem v parku je lavička. Tam si na chvilku sedne a dá relax. A tak jde tím směrem. Na lavičce zahlédne jednu z „umělkyň“… No co… tak si aspoň nezávazně s někým pokecám… Už mi ta samota tam dole za chvilku beztak poleze na mozek, napadne inženýra a jde si k dotyčné slečně přisednout.
5
Radomír Hanzelka – Agentura Osiris II.
Všimne si jejího kostýmu. Jednoduchý, ale vkusný. I šperky, ač bižuterního rázu, vypadají hodně dobře. „To máme dnes krásně, viďte?“ pronese váhavě. Slečna se na něj posměšně podívá a pronese něco, co se dá přeložit asi takto: "Jakže to hovoříš, mladíče nestoudné?" Petr Martíšek se pousměje. No není to nádherné. že se "mladice" vžila zdatně do své role a teď s ním špásuje v dobovém jazyku? Je to přímo úžasné! Jistě se na tuto roli připravovala dlouho. Povídají si. Inženýr Martíšek se rozpomněl na svá študácká léta a vděčně přijal výzvu této brilantní, roztomilé žvanilky, aby si trochu oprášil znalosti ze Staročeštiny a dokonce i Staroslověnštiny. Moc dobře se mu s ní povídá. Jenže to víte – čas letí jako zběsilý a když si Petr Martíšek uvědomí, že má ještě před sebou kus práce, kterou chce do večera udělat, je mu moc líto, že musí rozhovor ukončit. Má stanovené své denní cíle a ty hodlá plnit. Ostatně - je to jedna z věcí, které z něj tolik žádaného restaurátora dělají… "Tak dejž to pánbůh a někdy na viděnou,“ loučí se Petr s lišáckým úsměvem. „Ještě musím zapracovat na tom nápisu,“ dodá skoro posmutněle, protože by moc rád v konverzaci pokračoval. „Ten nápis je přímo nadčasově strašidelný, hele: ,vše, co je zde, patří mi! Vše, co mi kdo vezme, bude vráceno zpět, jelikož z moci své si pro to osobně přijdu!‘ To je dobrý, co?“ a podívá se na Bohdanu (nebo-li ,Božidaru‘, jak se mu představila…) Nejprve neodpovídá. Pak se na něj vážně podívá… "Jak pravím, páže… Věci patří těm, kterým darovány byly a patřiti budou i nadále. Na to pomni, při práci své…" pronese skoro obřadně a s úsměvem. No jasně, cácvorko… Už bys taky té role mohla zanechat. A mimoto - povídačky o zcizených věcech a duších jejich majitelů, co pronásledují zloděje - patří ke každému koloritu
6
Radomír Hanzelka – Agentura Osiris II.
jakékoliv kaple, či hrobky, pomyslí si inženýr pobaveně. Mladá to nesmí brát tak vážně. Ale co… Taky jsme nebyli jinačí. Kolikrát s námi ani čert nevyšel… Vrací se do krypty s veselou náladou. Docela ho ta slečna rozesmála. Dokonce by mohl přísahat, že se po dlouhé době vážně i dobře bavil. Mohl jsem jí aspoň dát vizitku… napadne jej, když už je skoro na lešení. Vrací se tedy znovu nahoru a jde k lavičce v parku, ale tam už nikdo není. „Tak máš smůlu chlapče… Příště musíš být pohotovější, protože tohle neposedné mládí kolikrát kmitá z místa na místo rychlostí tak 160 bpm za minutu… Třeba ji někde potkám zítra…“ šeptne si pro sebe a vrací se zpět ke své práci. Týden pracoval Petr Martíšek na malbě a odvedl perfektní práci. Dotyčnou slečnu, libující si tolik v prastarém jazyku, však už nepotkal, i když slavnosti s předváděčkami na zámku trvaly také celý týden a i v parku potkal celou řadu aktérů ve slušivých krojích. Ale „Božidaru“ ani koutkem oka nezahlédl… a to jej zamrzelo, dokonce tak, až se sám sobě podivil. Je poslední den prací. Pavel Bedrna s kolegy nad restaurátorským dílem inženýra Petra Martíška nešetří chválou. Nápis na stěně je jako právě čerstvě vytvořený. Lešení je už sbaleno a Petra čeká jen výborný oběd, na který jej pozval ředitel památkové péče. Pavel s kolegy teď musí postupně vše upravit tak, aby se tato krypta mohla zpřístupnit návštěvníkům. Takže ke slovu přijdou další odborníci. Je potřeba zajistit podobné mikroklima, jaké tu panovalo po staletí. Je nutno udělat vkusně osvětlení, aby nenarušovalo ráz tohoto místa… a tak podobně. Petr Martíšek se dívá na svou práci. Je sám na sebe hrdý. Ostatní už vyšli ven, ale Petra z ničeho nic přemáhá
7
Radomír Hanzelka – Agentura Osiris II.
jakýsi podivný stesk… Zřejmě je mu líto, jak budou tu neznámou dámu, jejíž pozůstatky jsou zatím opatrně zabaleny do speciální folie, očumovat davy lidí… Nikdy by tomu nevěřil, ale ta neznámá mu nějak přirostla k srdci… Na oběd jsou pozváni i Pavel Bedrna s kolegy. Nezávazná konverzace vesele plyne. Ředitel se hodně zajímá o Petrovu práci. Akorát některé postupy se dost špatně vysvětlují… Ale to nevadí. Důležité je, že má pan „říďa“ radost z odvedené práce a že hlavně pošle šek. "Jo… Petře… Na to jsem málem zapomněl," osloví uprostřed debaty Pavel svého kamaráda. „Mám tady obrázek zrekonstruované podoby té neznámé dámy. A to se podrž, protože ona ,dáma‘ byla tak maximálně dvacet let stará. Zemřela při morové epidemii. Tady je fotka z počítače. No řekni - že nevypadala vůbec zle? To jen, abys věděl, nad kým jsi celý týden tak pracoval…" podává se smíchem Pavel fotku Petrovi. Ten je samozřejmě zvědavý. A jakpak by ne? Konečně alespoň zprostředkovaně může poznat dotyčnou jinak, než jen jako pár pozůstatků… S úsměvem bere Petr fotku, aby se podíval na podobu tajemné dámy, jejíž jméno, ani původ, se zatím nedaří zjistit. Jakmile se však na „fotku“ podívá, rázem oněmí úlekem… Z počítačem renderované a velmi uměle vyhlížející podobizny, se na něj usmívá… neznámá studentka z lavičky v parku…!
8