Radomír Hanzelka – Chata
Divoce se rozhlíží okolo sebe. Nic nevidí… až najednou… zahlédne se něco mihnout kousek od ní a hned nato zase kousek dál a pak zase… Ucítí, že se šmátrající rukou ČEHOSI dotkla. a to COSI, je tenké, tvrdé a …. živé… Neskutečně živé…! Vykřikne hroznou úzkostí. Její ruka zavadí o COSI dalšího. Je to tvrdý kámen. Bleskurychle jej popadne a začne vší silou mlátit do toho podivného ČEHOSI, co se jí stále ovíjí výš a výš po noze… V té mlze ani nejde přesně poznat, odkud se TO bere a tak mlátí tam, kde jí velí instinkt pudu sebezáchovy. Jestliže před tím měla příšerný strach, tak teď už je to opravdu jen instinkt a boj o holé přežití… Má pocit, že se jí podařilo kamenem zasáhnout několikrát tu VĚC… Ta se jakoby bolestně zakmitá před ní a mizí znovu v mlze. Ihned vyskočí znovu na nohy a s křikem si strhává ten zbytek jakéhosi… podivného šlahounu! Zahlédne všude kolem v té bílé mlze při zemi, jak se těch vinoucích se potvor objevuje čím dál více a hlavně - blíží se to k ní…!! Šepot všude okolo zesiluje. Kus od ní v tom černočerném lese se řítí k zemi další strom… Ještě chvilku Marcela stojí, jako solný sloup a ze strachu se nedokáže pohnout… Všude kolem ní se po zemi v mlze plazí jakési prapodivné věci, co vypadají, že by mohly být šlahouny, ale toto si odmítá připustit. Ve chvíli, kdy mlžný opar nějakým zázrakem na zlomek vteřiny prořídne a ona zahlédne, že je obklíčená ze všech stran těmi VĚCMI a už pro ni pomalu končí šance na útěk, zaslechne jakési podivné mručení z lesa… pak temný tichý hukot, co se začíná přibližovat… A to je zlom! Do Marcely, jako když střelí… V mžiku předvede, že kdysi gymnastiku nedělala jen tak nadarmo. Plavným parakotoulem přeskočí už už se uzavírající kruh těch podivných chapadel a utíká hlava nehlava k chatě… Panická hrůza dodává křídla jejím nohám určitě víc, než deset Redbullů vypitých naráz… NĚCO ji ale pronásleduje! Padá na zem, zase vstává a utíká… Sem tam se ohlédne, jenomže nic nevidí. Spíše jen tuší, že se za ní cosi blíží!! Už je skoro u chaty. Konečně!! Ještě kousek a… rychle hmátne tam, kde vytuší kliku dveří, jenže… ó hrůzo… klika je pryč!! Už neskrývá výkřiky zoufalství a v záchvatu strachu ječí…
1
Radomír Hanzelka – Chata
Marně její ruce šmátrají po dveřích. Marně se snaží ty dveře doslova nějak vyrvat z rámu. Akorát si láme nehty a její ruce krvácejí… Znovu zkouší nahmatat kliku, ale… ta prostě momentálně neexistuje… Pak ji napadne spásná myšlenka. Roztřesenou rukou vytahuje mobil. V mžiku jej zapíná a aniž by se ujistila, zda je tady vůbec nějaký signál, hned vytáčí číslo na policajty… „Pomozte mi!!!“ zaječí Marcela do telefonu okamžitě, jakmile to někdo na druhé straně vezme, aniž by se stihl představit. "Haló? Kdo je tam? Pokud máte problémy, popište je, prosím!" ozve se na druhé straně ženský překvapený hlas. "Zabije mě to! Zabije!! Pomozte mi.. Prosím!! Běží to za mnou a já nemůžu utéct!!" ječí Marcela hystericky… "No tak? Kdo za vámi běží? Zkuste se, prosím, hlavně uklidnit a popište, kde se nacházíte, ano? Všechno bude zase v pohodě, my tam hned vyrazíme a pomůžeme vám, slyšíte?!" zkouší ji uklidnit hlas z druhé strany té „linky důvěry“… Mručení za ní se rychle přibližuje! Už jej cítí za sebou a… tak se nakonec rezignovaně otáčí. Ruku s mobilem má pořád u ucha. Momentálně nevnímá hlas z druhé strany „drátu-bezdrátu“. Momentálně chce vidět svého nepřítele tváří v tvář… Je tady! Je někde tady, ten neznámý prokletý hajzl!! NĚCO pekelného… A to NĚCO ji nejspíš popadne, aby… Vtom za ní dveře povolí… "Je to tady! Je to všude okolo!! Pronásleduje mě to a... KRISTE PANE!!!" NĚKDO ji popadne za ramena a strhne dovnitř chaty… Marcela v úleku nechtěně típne hovor a mobil jí málem vypadává z ruky. Zaječí hrozným strachem aby… si v mžiku uvědomila, že ti tři pitomci se jí chechtají do obličeje…! "Kreténi!" zařve přeskakujícím hlasem na ty pošuky. "Zkurvení…. zasraní…. hnusní… KRETÉNI!!" zaječí hystericky znovu a než se Tom nadá, už dostává jednu facku za druhou, jen to pleská. Marně se Tomáš snaží krýt si rukama hlavu. Hlavně, že se pořád řehtá, jako pominutý, včetně těch dvou dalších pitomců. Nakonec zachytí její ruce a pevně je stiskne. Marcela sebou vztekle škube. Snaží se ruce vyprostit. Musí tomu debilovi rozflákat hubu… VŠEM musí rozflákat hubu… jenže její bojovnost okamžitě vyprchává poté, co si ji Tomáš přivine k sobě.
2
Radomír Hanzelka – Chata
"Nedivoč…." říká ji v tu chvíli něžně… "Prostě stačí… Už přestaň, ano?" Přestává a začíná brečet. Konečně se ti tři cvoci přestanou smát. "Nebul…" říká jí Andrea. "Byla to přece jenom blbá zkouška odvahy a chtěla sis to zkusit, ne? No tak!" Jenže Marcela jen zavrtí hlavou, jakoby s něčím nesouhlasila a bulí dál. Trvá jim nějakých patnáct minut, než se ji podaří konečně uklidnit tak, že je možné se s ní normálně bavit. Pak ale od ní dostane přes hubu Marián. A není se co divit. Byl to totiž on, kdo si pohrál s klikou u dveří a zvenčí ji vytáhl, jak jí Andrea prozradila před chvilkou… „No tak! Už ho nemlať, nebo bude samý moncl" domlouvá Tomáš Marceli, ale akorát tak stihne včas uhnout, jinak by od ní schytal dalšího facana. Takže tak je to! Ti hajzlíci si ze mně prostě chtěli udělat prdel!! pomyslí si smutně a naštvaně Marcela. Měli to narafičené už od začátku a… … jenže vtom ji něco napadne. "Předpokládám, že mi taky vysvětlíte ty efekty tam vepředu, na té posrané mýtině…" zavrčí na ně vztekle. Očekává, že to byli Tomáš s Fakym. Ti umí dělat tyhlety pitominky… "No…?" naléhá ostře. A zamrazí ji… Ti tři totiž na ni vytřeští po té otázce oči, jako kdyby spadla z Venuše… Znovu se na ně podívá. "Ale no táák! Nedělejte zas voloviny, kruci! Kterej z vás, hanebných parchantů, narafičil ty lozící sračky? A jak se vám podařilo nechat padat ty stromy, sakra?!" Jenže ti „hanební parchanti“ na ni čučí, jak „vrata na tele“… Bože… jí asi hráblo…! čte v jejich očích jedinou odpověď Marcela… Pocítí další nával adrenalinu. Moc dobře si uvědomuje, že to těm darebákům musí hezky od plic pořádně vyzpívat, aby si to nedali za rámeček, jenže… v mžiku ztuhne náhlým poznáním a zbledne tak, že by se v ní krve nedořezal ani Jackie „Rozparka“… Dochází jí, že oni, ta vychechtaná banda idiotů, s tím nemají vůbec nic společného… A toto hrozné poznání jí téměř podlamuje kolena… aby hned na to znovu zpanikařila… "Chci domů…" hlesne a její obličej se křečovitě stahuje do grimasy, kterou u ní ostatní viděli zatím jen jedenkrát v životě a to těsně před tím, kdy pak propukla v hysterický a dlouho nekončící nářek plný zoufalství a bolesti. To bylo tehdy, když se
3
Radomír Hanzelka – Chata
rozešla s Adamem. A teď to hrozí zase, což v ostatních vyvolá okamžitou vlnu činorodosti. Andrea ji zase bere kolem ramen aby ji dovedla aspoň k pohovce, kde by si mohla odpočinout. Marián jde okamžitě zpátky namontovat tu blbou kliku a nejradši by si za ten debilní nápad sám naliskal. Tomáš nalévá Marceli pořádného panáka, i když dobře ví, že ona už přece jednoho měla a druhého si asi nedá. Nepije tolik tvrdého chlastu. K překvapení všech Marcela po slivce sáhne a velký panák je rázem prázdný… "Lidi… Já chci vážně domů… Běžte někdo vzbudit Adama a balíme!" povídá jim znovu jakýmsi přerývaným hlasem, ze kterého je poznat, že je stále na pokraji hysteráku. "No tak holka… Měj rozum… Je teprve po druhé hodině ráno, za chvíli stejně bude svítat a pak samozřejmě vyrazíme pryč…" konejší ji její dlouholetá kamarádka. Jenže Marcela si pořád vede svou. Nakonec to trvá další minuty a další pořádné dva panáky slivky (které Marcela kupodivu lupla také, jak kdyby to byla sodovka), než změní názor a odjezd je tak odložen na ráno. Pak Marcela konečně usíná na pohovce… Zmožená stresem, únavou a slivkou… "Viděl jsi to?" šeptne Tom Mariánovi. "Ta to do sebe kopla, jak malinu! Ale ona přece nikdy tak moc tvrdé nepije, sakra…" Marián je také překvapený. "No právě… A vůbec- viděls? Ani to s ní nehnulo… Jak kdyby pila vodu…" Nakonec se oba shodnou na tom, že Marcelka, miláček jejich líbezný a uhysterčený, měla zkrátka v sobě tolik stresu, že to hravě přemohlo i pocity při pití slivovice… "Viděli jste tu její nohu?" říká jim Andrea starostlivě a ukazuje na krvavý šrám, táhnoucí se ve spirále kolem celé nohy až po stehno. "No… To by mě zajímalo, co tam sakra blbla… To vypadá, že se zamotala do šlahounů těch ostružin, co jsou skoro až tam vzadu u lesa…" odtuší Faky. Jenže Andrea na ně kývne a ukazuje jim stůl na druhé straně místnosti. Oba vědí, co to znamená - aby se tam přesunuli, že jim chce Andrea cosi říci a nechce, aby to náhodou Marcela slyšela. Sedí u stolu, jako spiklenci. Tázavě se dívají na Andreu.
4
Radomír Hanzelka – Chata
"Víte, jak Marcela někdy mluví ze spaní, že?" začíná. Oba přikývnou. Marcík je tím známá. Párkrát ji i natáčeli na diktafon a pak z toho měli čurinu… "No a jak jste byli před chvilkou vedle v pokoji, tak zase mluvila…" pokračuje Andrea a udělá dramatickou pauzu, za kterou by ji Tom s Mariánem nejradši nakopali do řiti… "Tak pokračuj přece…" pobízí ji Tom. "No, šeptala cosi o nějakých živých šlahounech, co se jí vomotávaly okolo nohy a pak… prej v lese padají samy od sebe stromy… Jo a taky že jí cosi pronásledovalo…" Oba už v tu chvíli neudrží ksichty a vyprsknou smíchem. Andrea je zpraží pohledem. "Se smějete, pitomci… Jenže já zažila skoro totéž sakra!" štěkne po nich a rázem je po smíchu. "Počkej - jak zažila?!" nevěřícně na ni vytřeští oči. "No jak říkám… Kromě té omotávačky kolem nohy, jsem slyšela praskot v lese, nějaký zvuk a navíc - krucinál - furt se nemůžu zbavit dojmu, že ty keře se snad posunovaly… Prostě nebyly na svém místě, když jsem kolem běžela zpět… Byly kus jinde…" Chvíli oba mlčí, nevěda co na to říci. Fakyho napadne, že Andrea prostě chce držet basu s Marcelou a tak si vymýšlí, ale pak tuhle verzi šmahem odmítne. Zas tak blbá není, aby si v takové situaci vymýšlela jakési konspiračky… No a co když nakonec ten pošuk Adam měl pravdu s těmi svými žvásty o dnešní noci, síle magie a že když si pustí jakýsi film, tak že to může něco vyvolat?? Ne!! To je blbost, sakra!! Faky si promne oči. Zmáhá ho únava. Ale přemýšlí dál. Nic nového jej však už nenapadá. Jen mu vytane na mysl pocit, který měl u těch dveří. Jak montoval tu kliku, měl dojem, že se venku mihl jakýsi podivný náznak velkého stínu a jakoby zaslechl zvláštní zvuk. Takové tiché zamručení… STOP!!! přikáže si vzápětí a bleskurychle přerušuje tenhle myšlenkový vizualizační mišmaš. Moc dobře ví, že by to vedlo jen k dalšímu nervování. "Klídek… vážení!" prohlásí nakonec rezolutně. "Za chvilku stejně bude ráno, takže pak se tam všichni mrkneme a hned budeme vědět, která bije. No ne?“ a podívá se na Toma s Andreou. Přikývnou, že souhlasí. Je zřejmé, že Andrea, jak byla vystresovaná, tak si také moc domýšlela a kombinovala. To se ve 5
Radomír Hanzelka – Chata
vypjatých situacích stává. V lese prošla srna, praskla větvička a Andrýsek už vidí pomalu hejno pekelníků… A Marcela? Tak tam je to zbytečné komentovat. Ta už párkrát předvedla, jak dokáže vyšilovat kvůli blbinám… Zaslechnou jakési zasténání od pohovky, kde spí Marcela. Vypadá to, že tu „stezku odvahy“ prožívá i ve snu.
6
