Radomír Hanzelka Chata

Radomír Hanzelka – Chata

Pohodlně usazeni v pohovce sledují děj, který se postupně odehrává na obrazovce. "No jéžíš…“ směje se Andrea. Se koukněte na ty účesy ala 80tá léta… Dyť to je hrozný. Panebože…" řehtá se. Faky na to neříká nic. Náhodou je to super filmové dílo. Už ho kdysi viděl a dost jej to tehdy vystrašilo. Ani po letech neztratilo glanc. Z některých scén jde opravdu mráz po zádech. Ne nadarmo je to kultovní záležitost. Tomáš se dívá, aniž by dal najevo nějaké emoce. Svým způsobem jej horory zajímají, ale jak které. Má svůj vyhraněný styl. Zdá se, že se k tomuto filmu vyjádří až potom. Marcela jediná nemá náladu se na tohle dílo dívat. Ne, že by ji to nezajímalo. Naopak - hrozně ráda se nechává unášet na vlnách imaginární hrůzy, jenže má pocit stejný, jako Marián - cítí, že teď něco udělali špatně. Ten pocit je čím dál silnější. Zná Adama dost dobře. A ze zkušenosti už ví, že on nikdy nic jen tak neříká, protože vždy to mělo svůj smysl, jak už se několikrát sama přesvědčila. Tyto pocity jí úplně kazí celý zážitek z filmu, který…

… 23.6, 23.40, pokus o dívání se na film, chata… … právě na obrazovce začíná. Parta (v tom filmu) nejprve málem sjede z cesty a skoro nabourá, ale vše dopadne dobře a oni přijíždí k jakési chatě uprostřed lesů, daleko od civilizace, někde u hranice státu Tennessee (jak stihli Faky, Tom, Marcela a Andrea zaznamenat z jednohlasého dabingu), Dřevěné beranidlo dutě mlátí do stěny chaty, u které teď stojí Scott, aby šmátráním rukou po horním trámu dveří našel klíče. Nakonec je najde a… beranidlo přestává bouchat do stěny… (Trojice na pohovce pocítí první mrazení na zádech. Jo, je to efektní, pomyslí si všichni. Takový jednoduchý trik a tak efektní…) Příběh pokračuje tím, jak Ash se Scottem najdou ve sklepě starý magneťák a znuděný Scotty začne pouštět pasáže majitele chaty, vědce, který se vrátil z výzkumu jakýchsi prastarých ruin, nyní je tady na této chatě, se svou ženou Henrietou a zpracovává nálezy, které tam našli. Profesor na záznamu říká, že nalezli v ruinách Candaru různé artefakty a také knihu „Morturom Demonto“, knihu psanou lidskou krví a jejíž stránky jsou z lidské kůže. Pracovně ji nazývá

1


„Necronomiconem“, knihou mrtvých a jsou v ní staro-sumerské pohřební rituály. Zápisky v té knize pojednávají o vyvolávání démonů, pradávné síle mrtvých a vzývání „Candarianského démona“. Profesor říká, že tyto bytosti nikdy nejsou mrtvé, pouze spí kdesi v temnotě a dají se jistými formulemi vyvolat. Pokud k tomu dojde, tak démon si vezme tělo člověka, jako svou schránku a pak je možné jej poslat zpět do temnoty jedině tím, že se schránka (lidské tělo) rozseká na kusy a pohřbí… (Fakman se pobaveně ušklíbne. Okamžitě si připomene, že kdysi, když na to s Adamem a Tomášem koukali, tak si toho démona pojmenovali „Candu“.. „Candouš“.. a tak podobně.) Děj pokračuje dál. Scott pouští ostatním to, co je na pásku. Směje se tomu a chce, aby se ostatní také pobavili. Profesor právě předříkává pasáže z knihy mrtvých… když… vtom začne ječet jedna z dívek na Scottyho: "vypni to! Vypni to!! A poklop od sklepa se s prásknutím sám od sebe otevře!

… 23.6, těsně kolem půlnoci, chata… "Panebože!!" zaječí Marcela po této scéně. Ostatní až nadskočí, jak se lekli. "Panebože!!“ opakuje. „Vypni ten film! Do prdele…!! Vypni ten zkurvený film!!!" začne ječet a ostatní na ni zírají vyděšení. Projekce filmu je tímto přerušena. Marián (Faky) bere třesoucí se rukou ovladač videa a vypíná film. Andrea obejme svou kamarádku kolem krku. "No tak… Hele… co blbneš? Dyť je to jen podělaný film přece…“ utěšuje Marcelu. Jenže Marcík pořád hledí do prázdna s vytřeštěnýma očima. "To jste tak slepí, nebo co?" oboří se na ostatní. Hledí na ni nechápavě… "Dyť ten zasraný příběh v tom filmu kopírujeme!" Stále na ni hledí nechápavě. Fakyho napadne dokonce i to, jestli Marcelce jejich milované nezačíná kapat na karbid… "No nečumte, vy volové!" zaječí znovu. "Si porovnejte, jak začíná film a jak jsme se sem dostávali my sami?! Stále nic nechápou… "Prosím tě… Marcíku… Tohleto do sebe kopni, to ti uleví," snaží se ji uklidnit Andrea a podává jí velkého panáka domácí slivovice. 2


Marcela jej do sebe „kopne“, jako starý chlap, ale pak jen zatne zuby a křečovitě přimhouří oči. "Kruci… Co to je? Kde jsi to… sehnala??" zasípe překvapeně. "No ve sklepě… Poslední dar majitele chaty. Nechal nám tam litřík ,pravé domácí slivovice‘ na zahřátí. Prej noci tu bývají chladné a mlel cosi o čaji. Že si tu slivku přidávají do čaje… Páprda jeden. Jasně, že to dáme bez čaje. Škoda ničit kvalitu," směje se Andrea. Marcele je teď lépe. Tomáš ji vyzve, aby teda řekla na rovinu, co se jí furt nezdá a v čem vidí ty její slavné "paralely" s příběhem v tom supr snímku. "Tak se koukni sám - jak jsme sem jeli, nevlítli jsme málem do příkopy, protože nám vletělo stádo srnců před auto? To je první znamení. Pak ta cesta sem – dlouhá, vedoucí lesem… Druhé znamení… Jaký jsme měli pocit, když jsme tu chatu viděli? No asi nic moc, že? Třetí znamení… Jaká je ta chata? No přece celá ze dřeva… Čtvrté znamení… Podívejte se, od koho ji máme - od lidí, kteří se jí chtěli zbavit! Páté znamení… Tu chatu jsme koupili, ale vlastně jsme tady poprvé… Nepřijde vám to divné? Stejně, jako ti lidi v tom filmu… Šesté znamení… A co ten posraný poklop do sklepa? Dyť je sakra, úplně stejný, jak tam!! Sedmé znamení…" znovu hysteričí Marcela a ukazuje na obrazovku. (Ještě, že ten film je vypnutý…) „Navíc - oni tam našli magneťák, ale my tu našli přece video s tímhle filmem, ne? Tak sakra, lidi, CO ještě chcete srovnávat?? Není těch náhod nějak moc?!“ Chtě-nechtě jí musí dát ostatní za pravdu. Vážně je tu až nápadná shoda… "O.k…. o.k… Ale nepřeháníš to trochu?" ohradí se Tomáš. "Když si vezmeš jakýkoliv jiný film, najdeš tam přece mraky možných přirovnání se vším, co dnes prožíváme, takže by bylo dobré se hodit trochu do klidu" upozorňuje Marcelu. Ale sám si hned uvědomí, že jak Marcela popisovala ty paralely, tak i jemu začalo vrtat hlavou, že je na tom cosi divného. Ovšem nechává si to pro sebe. Ostatní potřebují trochu povzbuzení a ne se vyplašit. Stačí, že „hlavní plašitelka národa“ už v tom i tak dost jede a kdyby měla chytnout psotník ještě Andrea, nebo Faky, tak potěš pámbíček… pomyslí si otráveně.

3


Ještě chvíli probírají "domněnky a jasná znamení" s Marcelou. Té je jasné, že projekce bude pokračovat. Zná ostatní dobře a ví, že si to přece nenechají uniknout… Odchází tedy do vedlejšího pokoje, rozhodnutá relaxovat. Ostatní ať se klidně dívají, ale ona prostě tohle dál nechce. Než zavře dveře od pokoje a než si sedne do křesla, aby tak mohla relaxovat a obdivovat staré a nádherně zrestaurované kyvadlové hodiny na stěně, uvědomí si, že i ten pokoj je nějak podivně dost podobný s tím pokojem v tom filmu… Jo… další znamení…! bleskne jí hlavou. Ale za nic na světě to těm ostatním cvokům už říkat nebude, protože stejně už si i tak o ní myslí bůhvíco a ona toto nemá zapotřebí… Jakmile za Marcelou zaklapnou dveře, „projekce“ může pokračovat. Tom s Andreou nedočkavě čekají, až Faky najde přerušenou část příběhu. Video nebylo možné jen tak stopnout. Snímací hlavy video-přehrávače by stojící pásek za tu dobu, co debatovali s Marcelou, už dávno poškodily. Ale Marián se vyzná a než by člověk řekl „švec“, tak už jsou u pasáže, která navazuje na další úsek filmu. Faky to nechává jet od oné části, kdy profesor předčítá úryvky z knihy mrtvých, jakési zaklínání, nebo snad vzývání… Jo… líbí se jim to…. Vážně dobře udělaná atmosféra… Marián, Andrea a Tomáš se zájmem sledují, co se bude odvíjet dále ve filmu. *** Škoda jen, že se nepodívali ven, protože… by zjistili zajímavou a podivnou věc - na jasné, bezmračné obloze poseté hvězdami, s jasným zářivým úplňkem, se náhle objevuje odnikud temný mrak a…. zakryje měsíc… A tam, ve předu, na konci mýtiny, kde jsou ty podivně zkroucené keře a divoce rostoucí traviny… se v jednom místě s hukotem nadzvedává mírně země a… je vidět krvavě rudá záře… Ze štěrbiny se valí kolem té záře hustá mlha… *** Marcela v pokojíku relaxuje. Opakuje si „mantry“ na zklidnění a snaží se zaplašit chmury, které se jí stále derou na mysl… Bude to dobré…. Bude to fajn… šeptá si pro sebe… Najednou však ztuhne úlekem! Něco se ji nezdá a v první chvíli netuší co by to mohlo být, když vtom… jí dojde, CO je špatně - ty velké, zrestaurované a nádherné pendlovky, se z ničeho nic zastavují! 4


Ne, jako obyčejné „kyvadlovky“, kdy to v nich jen cvakne, kyvadlo zůstane viset hezky kolmo dolů a pak stačí jen zatáhnout za řetízek a vlastně tak strojek opět natáhnout a spustit. Tyto pendlovky se zastavily takovým způsobem, že kyvadlo zůstalo viset šikmo v prostoru, jakoby zamrzlo uprostřed letu… a to Marcelu vyděsí k smrti! Snaží se překonat nával hrozné paniky, deroucí se jí do celého těla a když její očí uvidí ciferník, už se neovládá a zaječí tak, jako to umějí jen ženy - dlouze, vyděšeně a hlavně strašně hlasitě… Na tom ciferníku je totiž… právě půlnoc!! „Prááásk" ozve se v tu chvíli kdesi za Marcelou a pak se za ní, hned zlomek vteřiny na to, tříští okenní tabule! Marcela okamžitě padá úlekem na zem a zároveň s ní NĚCO padá s žuchnutím na podlahu! K smrti vyděšená se opatrně podívá směrem, odkud slyšela to žuchnutí. a… zaječí ryze žensky podruhé… Tam… kousek vedle ní na zemi… ve střepech skla… se válí zkrvavená mrtvola krkavce…! Třeskot skla, nějaká dutá rána a hlavně děsivý výkřik Marcely – to vše vyděsilo ostatní tři vedle v pokoji tak, že Tomáš v mžiku stopne video, odhodí ovladač a utíká za ostatními k pokoji, kde je Marcela… Vlítnou do pokoje. Naskytne se jim zatraceně divný pohled. Na zemi, mezi střepy, leží schoulená a brečící Marcela. Hned vedle ní je rozfašírovaná mrtvolka krkavce a ještě něco je udeří doslova do očí - ty pendlovky na zdi, co mají divně nahnuté kyvadlo, v podivné poloze, jakoby v letu, který ale nikdy nedokončilo… „Co blbneš, sakryš?!" vyhrkne na ni vyděšeně Tomáš. Jasně, že je to debilní otázka. Jenže v tu to chvíli jej nic jiného zkrátka nenapadá. Navíc - tak se lekl, že potřebuje prostě nějak ze sebe dostat aspoň trochu toho stresu. Ale Marcela brečí dál a nereaguje na dotaz. Po chvíli to vypadá asi takto: Andrea odvádí Marcelu do koupelny, aby se umyla a uklidnila. Fakman s Tomem zametají ty posrané střepy, co jsou skoro po celém pokoji a zároveň jim šrotuje v makovici, proč byl ten pitomec krkavec tak slepý a vletěl do okna. To je přece hovadina, no ne? Kdyby to byl jiný pták, tak snad… ale krkavec?! To je přece setsakramentsky chytrý opeřenec. No a další věc jsou ty super úžasné pendlovky… Jak se mohly takhle zastavit?? Kyvadlo přece stojí vždycky svisle, ne?

5


Tom zkouší natáhnout hodiny, ale nejde to. Zabere ještě víc a… nic… Řetízek je zaseklý. Ještě zaberu o něco víc a ty hodiny vyrvu ze zdi… pomyslí si. Pak toho nechá. Faky odnáší to svinstvo z okna a fašírku z toho krkavce ven, kde zahlédl skládku. Sice ty střepy jsou nic moc, ale jak si všimli všichni, tak na této místní a ryze soukromé mini-skládce je doslova naládováno bordelem, od plechovek počínaje a ostatním různým roztodivným svinstvem konče. Navíc skládka leží ve zpola zaplněné jámě, takže majitel zřejmě počítal s tím, že pak to někdy zasype. Když Fakman vynáší zbytky krkavčího těla, tak se při jejich odhazování podiví, kde se sakra vzali v té mrtvole ti červi… Dyť je to volovina… Nebo že by ten pták měl tolik parazitů?? Asi ano. Možná proto zhebl v letu a vysklil okno. Teda… To jsou mi věci… A jde schovat ten uklízecí vercajk. Kromě toho rozflákaného okna to už v pokoji vypadá jakž takž. Budou se muset zítra poradit mezi sebou, jestli to okno před odjezdem zabednit a nebo zda prohledat sklep. Možná tam najdou nějaká náhradní skla… No uvidíme… zahudrá si pro sebe Marián (Faky). "No tak… Holka… Byl to jen blbý pták… Už je líp?" utěšuje Andrea Marcelu. Jenže ta má k tomu „líp“ ještě hodně daleko… "To je ta dnešní noc… Určitě to bude tím!" vzlyká… "A neměli jsme vůbec pouštět ten šílený horor!" Andrea však vyprskne smíchem. „No tak! Co blbneš?? Přece bys těm hovadinám nevěřila, co? CO??“ Marcela se na ni tak divně podívá a ten pohled je jasný – je to pohled zraněného zvířátka s vševědoucím poznáním a zároveň říznutý jakousi odevzdaností. „Ne…!! Ty tomu fakt věříš, viď??" dojde Andrei vzápětí. No potěš košťátko… Ten Adam je ale hňup! Tak on tu ťápe ty svoje imbecilní sračky a ta nána mu to sežrala i s navijákem… Se vůbec nedivím, že s ním takovou dobu chodila… Teda… já bych ho nakopala do řiti za jeden den!! Pomyslí si Andrea „zkopávatelka“. Jenže také dobře ví, že na Marcelu by nějaké nadávání neplatilo a tak to zkouší mnohem milejším tónem. "Podívej… Přece znáš Adama… On prostě někdy vymýšlí různé srandy a pak z toho má psinu. Uznávám sice, že někdy to má i hlavu a patu, ale věř mi, že tentokrát to s tím filmem, ani nocí, nemá naprosto nic

6


společného. Musíš brát v potaz, že měl předevčírem dost blbý rozchod s Meky. Navíc se pořádně zhulil a jak prozradil ten jeho dodavatel a kámoš ,Čen‘, tak se zrovna zhulil jakýmsi novým sajrajtem. Do toho připočti pár pivisek a ještě bůhví co si dal u baru. No a pak se nediv, že na druhý den je v takovém rozpolceném stavu. To se pak všechny, jindy legrační věci, hned jeví jako ty nejhorší věci na světě a on pak podle toho reaguje… Neboj, do rána už bude v pohodě. Slibuju," povídá Andrea co nejklidněji, držíc Marcelu kolem ramen a ukáže znamení „čestného pionýrského“ a dodá něco jako "fakt přísahám…" Toto Marcelu konečně uklidňuje. Jasně, že má Andrea pravdu. Je to fakt - Adam poslední dobou díky hulení začíná asi vážně blbnout na kvadrát… Ne, že začíná… On už blbne!!

7

Radomír Hanzelka Chata

Recommend Documents