nástroje stroje byt auto chata koníčky

nástroje stroje byt auto chata koníčky

Parní stroj • Cyklotrialové kolo pro malé děti • Úprava kola JIPI • Stožiar na TV antény • Stolová lampa Rohová stěna • Skrinka na akvárium • Lehký skládací žebřík • Nakladanie vratkom Orebná kola pro malotraktor

Kliešte na sadenie zemiakov Studniarsky rumpál • Trhač heřmánku • Lavička na kulturistiku • Stojánek k psacímu stroji • Brúska na hobľovacie nože • Skříň pod soustruh • Závitorez Přítlačné válce k srovnávačce

1I1!i 1I1

XXI. KONŠTRUKTÉRSKA SÚŤAŽ VYPÍSANÁ POROTA ROZDELÍ 30 000 Kčs • UZÁVIERKA 3 1 . 1. 1991

ALFA, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, Bratislava a Propagační tvorba, v. d., Praha vypisujú ďalší ročník konštruktérskej súťaže pre domácich majstrov. Cieľom súťaže je zamerať tvorivú činnosť domácich majstrov spoločensky potrebným smerom a získať prehľad o nových konštrukciách vhodných na publikovanie v zborníkoch Urob-Udělej si sám. Vypisovatel' má záujem najmä: a) o konštrukcie pomôcok a strojov pre domácich majstrov a remeselníkov z ktorejkoľvek oblasti ľudskej činnosti, b) o konštrukcie umožňujúce úsporu energie, ako aj o jej získanie z netradičných zdrojov, c) o konštrukcie, ktoré akýmkoľvek spôsobom prispejú k zlepšeniu životného prostredia, d) o konštrukcie, uplatniteľné vo všetkých záujmových činnostiach, f) o konštrukcie a nové — amatérom dostupné — pracovné postupy pri údržbe, opravách a modernizácii domového fondu, g) o konštrukcie a úpravy bytového zariadenia, zlepšujúce úžitkové vlastnosti malých bytov. h) o konštrukcie zamerané na intenzívne záhradkárenie, i) o konštrukcie určené na vyplnenie medzier na našom trhu a netradičné konštrukcie. Najlepšie konštrukcie odmení porota súťaže týmito cenami: I. cena 8 000 Kčs II. cena 6 500 Kčs III. cena 5 000 Kčs IV. cena 3 000 Kčs V. cena 1 500 Kčs VI. cena 1 000 Kčs vecné ceny po 100 Kčs v súhrne 5 000 Kčs, teda celkove sa ráta s 30 000 Kčs. Po skúsenostiach z minulých súťaží ostáva v platnosti, že porota môže ceny rozdeliť aj inak, t. j. niektoré ceny neudeliť, rozdeliť ich alebo zlúčiť tak, ako to bude zodpovedať počtu a kvalite konštrukcií zaslaných do súťaže. Do súťaže budú prijaté len realizované konštrukcie za predpokladu, že autor spolu s prihláškou dodá úplný opis konštrukcie vrátane obrázkovej dokumentácie (stačí ceruzkou). Dodaný materiál musí byť nielen dostačujúcim podkladom pre hodnotiacu komisiu, ale aj pre prípadné publikovanie v zborníku. K tomuto obmedzeniu nás vedú dlhoročné skúsenosti. Návody na mnohé z ocenených konštrukcií nepublikujeme len preto, že autori po vyplatení odmeny už nie sú ochotní doplniť chýbajúce detaily. Naďalej platí, že podmienkou prijatia konštrukcie do súťaže je, aby bola pre priemerného domáceho majstra realizovateľná tak z hľadiska dostupnosti materiálu, ako aj

náročnosti na vybavenie dielne. Niektoré zo súčastí však môžu byť zhotovené v odbornej dielni za poplatok. Porota si vyhradzuje právo na predvedenie konštrukcie v mieste bydliska autora. Vybraní súťažiaci budú v tom prípade vyzvaní v priebehu februára a marca 1991. Okrem cien a prémií môžu autori získať ďalšie finančné prostriedky jednak ako honorár za uverejnenie v zborníku, jednak ako poplatok za využitie konštrukcie po jej zavedení do výroby. Zaslaním výsledkov svojej práce do súťaže sa autori týchto práv nezriekajú, pokiaľ konštrukciu včas prihlásili na patentovanie alebo ako zlepšovací návrh. Posledný termín na zaslanie súťažných príspevkov je 3 1 . január 1991. Do tohto dňa treba zaslať dokumentáciu na adresu: Redakcia sborníka Urob-Udělej si sám. Václavské nám. 3, 110 00 Praha 1. Agenda spojená s evidenciou príspevkov je časovo náročná, a preto uvítame, ak nebudete čakať na posledný termín.

Okruh námetov, ktoré môžete pre súťaž spracovať neobmedzujeme. Máme záujem o všetky konštrukcie, ale aj drobné zlepšenia, ktoré sa v praxi osvedčili, pretože sú spoľahlivé, jednoduché a lacné. Naďalej platí, že najúspešnejšie sú konštrukcie, ktoré autori realizovali nie preto, aby sa zúčastnili súťaže, ale preto, že sami pre seba museli vyriešiť ten-ktorý problém. Prihlásením sa do súťaže iba zúročili už vloženú prácu. Je to prirodzené, lebo konštrukcie svojím spôsobom výnimočné, sú buď prácou kolektívu autorov, alebo výsledkom mnohoročnej práce domáceho majstra. Takéto konštrukcie získavali prvú cenu v súťaži. Ak sa zamyslíme nad množstvom práce, ale neraz aj nad vynaloženými finančnými prostriedkami, suma získaná v súťaži nie je ani málo, no ani veľa. Veľkým prínosom pre domácich majstrov sú príspevky, ktoré riešia situáciu na našom trhu — to značí alebo nedostatok istých výrobkov, alebo ich vysokú predajnú cenu. Uvedený prístup súťažiacich sa pravdepodobne nezmení. Preto privítame všetky príspevky, ktoré vtipne a pokiaľ možno dostupnými prostriedkami riešia problémy a potreby každého z nás, či už v oblasti bývania, chalupárenia, obrábania pozemku alebo v oblasti športovania, prípadne oddychu počas soboty a nedele. Veríme, že si nájdete čas a prostredníctvom XXI. konštruktérskej súťaže domácich majstrov ponúknete veľa dobrých nápadov nám všetkým. Redakcia USS

Zostavila Ing. Milada Zoufalá

nástroje stroje byt auto chata koníčky

OBSAH PRE DETI Parní stroj jako dětská hračka Vylepšení dětského kola JIPI Cyklotrialové kolo pro malé děti

2 12 13

DO BYTU A DOMU Stožiar 16 Stolová lampa 21 Rohová stěna 24 Vybavení předsíně z prvků UNIVERSAL. 25 Skrinka na akvárium 26 DO CHATY A ZÁHRADY Nakladanie vratkom Skládací žebřík Orebná kola pro malotraktor Kliešte na sadenie zemiakov Studniarsky rumpál

27 29 30 31 32

KONÍČKY Lavička na kulturistiku Trhač heřmánku Čistiaci balónik Bezpečne na bicykli za trny Skládací stojánek

39 46 47 48 48

Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry Bratislava

Propagační tvorba Praha

STROJE A NÁSTROJE Brúska na hobľovacie nože Skříň pod universální soustruh Přítlačné válce k srovnávačce Závitorez Vrták na elektroinštalačné práce

53 58 60 62 63

75

pre deti PARNÍ STROJ JAKO DĚTSKÁ HRAČKA S ústupem parní trakce a náhradou parních strojů jinými pohony vymizel parní stroj — kdysi velmi oblíbená hračka — i z hračkářských obchodů. Dnes jsou tyto zapomenuté hračky hledaným, a na burzách dobře placeným, sběratelským artiklem. Historické reminiscence věku páry jsou atraktivní podívanou i v dnešním počítačovém věku a tak se domníváme, že postavení modelu parního stroje bude pro mnohé návratem do vlastního dětství. Z mnoha typů kdysi vyráběných hraček parních strojů — byly to stroje stojaté, ležaté dvouválcové, lokomobily, lokomotivy — jsem vybral typ stojatý. Oproti jednoduchým mechanismům s výkyvným válcem bez rozvodu páry šoupátkem, je navržený typ složitější, zato však modelářsky zajímavější. Jde o dvojčinný parní stroj, kdy pára působí střídavě z obou stran pístu, se šoupátkovým rozvodem s výstředníkem a klikovým mechanismem (obr. 1).

2

Stroj se skládá z těchto částí: — kotle s plamencem a přírubami, — armatur kotle (pojistný ventil, píšťala, plnicí šroubem'), — parního válce s konzolami, víčky, potrubím a pláštěm, — pístu s pístnicí, ojnice, šoupěte s táhlem a výstředníkem, — klikového hřídele s ložisky, — setrvačníku a kladky, — stojanu, — příslušenství (nálevka, kahan). Stavba modelu vyžaduje pečlivost, zběhlost v jemné mechanice, zkušenost v pájení cínem a velkou trpělivost, neboť některé složitější a náročnější díly se třeba napoprvé nepovedou. Stroj (zvláště díly, které přicházejí do styku s vodou a párou) je zhotoven převážně z mědi a mosazi, dále pak z oceli a hliníku. POPIS VÝROBY Kotel parního stroje zhotovíme pro jednoduchost v jednom kuse s topeništěm, i když topeniště původních hraček bylo vyrobeno zvlášť, z levnějšího ocelového plechu. Z měděného plechu vystřihneme plášť kotle 1 (obr. 2). Před ohnutím plech po celém obvodu z obou stran obrousíme jemným smirkovým plátnem asi v šířce 15 mm, čímž si usnadníme pozdější pájení. Kratší hrany střídavě zahneme do pravého úhlu v šířce 5 mm, a to na jedné straně ohyb nahoru, na druhé ohyb dolů. Pak do ohybu vložíme tupou stranou pilkový list na kov a ohyb sklepeme do úhlu asi 30°. Používáme výhradně dřevěnou klempířskou paličku. Plechy ohýbáme kolem pomocné trubky 0 asi 70 mm upnuté ve svěráku. Ohyby zaklesneme do sebe a na obou koncích je sklepneme naplocho. Vzniklý lem pojistíme na koncích důlčíkem asi 4 mm od kraje a doklepneme prostřední část. Protože vnější stěna kotle má být hladká, vyrovnáme povrch válce tak, že do svěráku upneme na výšku kus pásové oceli asi 5 X 30 mm, plášť kotle navlečeme těsně za lem nad

hranu profilu a paličkou proklepeme plech do vnější válcové plochy. Nakonec vyklepeme kotel do válcového tvaru, kruhovitost kontrolujeme převlečným kroužkem. Šev kotle ihned zapájíme zevnitř. Pájení cínem je nejdůležitější a nejčastější technologií při stavbě modelu. Některé snadno přístupné spoje lze pájet běžnou elektrickou pájkou (alespoň 200 W), výhodně lze použít i elektrický spirálový vařič, avšak na špatně přístupná místa potřebujeme propan-butanovou pájecí soupravu. Kotel můžeme zapájet na elektrickém vařiči. Šev prosytíme pájecí kapalinou, zevnitř naklademe kousky cínu. Po roztavení vyčkáme, až cín proteče do švu. Přebytek cínu vytřeme hadříkem. Na výrobu víka 2 a dna 3 kotle potřebujeme dva pomocné kotouče z ocelového plechu 5 mm tlustého. Mezi ně sevřeme vystřižený plech s dírou 0 8,2 mm uprostřed. Díra je pro šroub M8, jímž kotouče stáhneme. Průměr pomocných kotoučů upřesníme podle skutečného vnějšího průměru kotle. Zhraněné víko vyzkoušíme na kotli. Je-li volné, přiměřeně zmenšíme pomocné kotouče a víko znovu zhraníme. Víko musí lícovat bez vůle, jinak cín ze spáry vyteče. Dno kotle je zasunuté dovnitř, proto pomocné kotouče zmenšíme o dvě

3

4

tloušťky kotlového plechu na poloměru. Ve víku i ve dnu zvětšíme střední otvory podle průměru plamencové trubky 4 (komína) opět s minimální vůlí. Abychom mohli dno zasunout do kotle, musíme do obruby dna vymáčknout prohlubeň ve tvaru kotlového švu. Profil švu vypilujeme do pomocného kotouče, dno sevřeme mezi kotouče a kouskem ocelové kulatiny vylisujeme potřebný profil. Dno musí procházet švem bez vůle, aby cín při pájení neprotekl a spoj byl vodotěsný^ Dno zalisujeme do kotle odspodu vypuklou stranou nahoru pomocí vhodné trubky a pomocného kotouče přesně v osovém směru neboť vychýlení z osy by zanechalo na povrchu kotle vruby. Do kotle dno zaletujeme buď na elektrickém vařiči nebo propanbutanovým hořákem. Zkontrolujeme těsnost v místě švu. Dolní přírubu 5 kotle zhotovíme podle obr. 2. S její pomocí vyřízneme do kotle otvor pro kahan, a to v ose švu. Spodní okraj otvoru prořízneme pilkou asi 1 mm nad hranou příruby, ostatní hrany odvrtáme, díry prosekneme úzkým sekáčem na vložené pomocné trubce a vypilujeme podle narýsovaného tvaru. Spodní hrana topeniště se bude krýt s horní hranou dolní příruby 5. Kotel a komín olemujeme čtyřmi stylovými přírubami 5 až 8 soustruženými z mosazi a oceli, popřípadě z hliníku (prostřední příruba). Průměry přírub lícujeme podle skutečných rozměrů kotle a komínu tak, aby se při pájení samy udržely v určené poloze, ale daly se snadno sejmout s výjimkou střední příruby 6, která je na kotli nalisována napevno bez pájení. Kotel nakonec vpájíme do dolní příruby 5 (stačí ve čtyřech bodech), přišroubované ke stojanu 10. Stojan vystřihneme z ocelového plechu 1 mm tlustého, ohneme ve svěráku s délkou čelistí 100 mm. Zářezy do bočnic stojanu vybrousíme na stolní kotoučové brusce a dopilujeme. Svislé hrany zapájíme zevnitř natvrdo mosazí (není nezbytná) a zvenčí zaoblíme. Po vyvrtání potřebných děr stojan nalakujeme nazeleno. Při pozdějším svrtávání stojanu s dolní přírubou s vletovaným kotlem orientujeme stojan tak, aby hrana byla rovnoběžná s otvorem topeniště a základem. Tyto operace budou závěrečné, zatím by dolní příruba překážela při montáži strojního základu. Tím jsou největší díly modelu hotovy. Pod krytem 19 je hlavní část strojního zařízení, tj. parní válec 12 zavěšený konzolami 13 na plášti kot-

le. Parovod 16 a výfukové potrubí 17 vedeme skrytě mezerou mezi parním válcem a kotlem. Trubky jsou krátké a přímé, bez obtížných ohybů. Parovod ústí do kanálku 18 (obr. 3) připájeném na vnitřní stěně kotle, výfuková trubka ústí v kotli do plamence 4 (komína). Na parním válci 12 nejdříve vysoustružíme osazení pro konzoly. Díry pro šoupě 31 a píst 36 (obr. 4) vrtáme na stolní vrtačce při jednom upnutí ve strojním svěráčku rovnoběžně s osou bloku. Obě díry předvrtáme novým vrtákem 0 3,8 mm. Pracujeme velmi pomalu, aby díry neuhnuly. Díru pro píst pak prevŕtame vrtákem 0 9,8 mm. Při stejném upnutí vystružíme díry při malých obrátkách na 0 4H7 a 0 10H7. Z boku bloku vyvrtáme dva rozvodné kanálky skrz díru pro šoupě až do díry pro píst. Ze zadní strany (od kotle) vyvrtáme do bloku uprostřed výšky válce vstupní a výfukový otvor 0 2 mm. Náročnou prací je proseknutí přívodní štěrbiny ve stěně mezi šoupětem a pístem. Stěna je pouze 0,4 mm tlustá a manipulační prostor má průměr pouhých 10 mm! Potřebný nástroj vybrousíme z kousku kalené oceli, a stěnu postupně prosekneme. Náročnost této operace tkví hlavně v dodržení polohy a délky škvír ve svislém směru, neboť tím je určen začátek a konec vstupu páry nad nebo pod píst. Proto tyto rozměry musíme dodržet s přesností 0,1 mm. Polohu a délku kanálků kontrolujeme z obou stran válce vypilovanou měrkou. Boční vstupní otvory do prostoru šoupěte ucpeme kousky mosazného svařovacího drátu 0 2 mm a později zapájíme. Do vstupního a výstupního otvoru zalícujeme trubičky 16 a 17 pro přívod a výfuk páry. K tomu účelu velmi dobře poslouží mosazná trubička Obr. 3

0 3 mm z vypsané náplně staršího typu propisky. Trubičky musí ve válci 12 pevně držet, aby nevypadly při několikerém pájení v těsné blízkosti. Použijeme proto vrták 0 2,9 mm a opatrně zahlubujeme, neboť průměr vstupních kanálků k šoupěti a pístu 0 2 mm musí zůstat zachován. Společně opracované konzoly 13 zalisujeme na osazení válce v rovnoběžné poloze a všechno najednou spájíme s válcem na elektrickém vařiči. Při pájení dbáme, aby pájený povrch byl čerstvě obroušen. Na špatně přístupných místech pájená místa předem pocínujeme. Válec postavíme na elektrický vařič trubičkami nahoru, spáry nasytíme pájecí kapalinou nebo „prevarenou" kyselinou solnou, nasycenou ústřižky zinkového plechu až zprůhlední a spoj obložíme nastříhanými kousky cínu. Jakmile roztavený cín vteče do špár, překlopíme válec střídavě na čela a zevnitř spájíme konzoly s válcem. Čela válce musí zůstat při letování čistá, abychom je nemuseli pilovat, neboť jsou to těsnicí plochy. Nyní svrtáme připravená víka válce 14 a 15 (nyní jen s otvory 0 2,1 mm pro šrouby) s válcem. Skrz víka přiložená na válec vyznačíme vrtákem 0 2,1 mm polohu otvorů pro závit M2 a pak vyvrtáme do válce díry 0 1,6 mm a vyřežeme závity. U obou vík (horního a dolního) vyznačíme důlčíkem vzájemnou polohu s válcem. V horním víku vyvrtáme navíc otvor 0 1,5 mm pro odchod zbytkové páry nad pístem. Dolní víko přišroubujeme na válec a provrtáme je skrz válec vrtákem 0 3,9 mm a přestružíme na 0 4H7. Stejný otvor vyvrtáme ve víku pro pístnici 35. Proto musí být přesně v ose díry pro píst. K tomu účelu zhotovíme buď vrtací pouzdro 0 10/ /0 3,9 mm nebo středící hrot 0 10 mm. Tím je válec připraven k montáži na kotel, která však bude následovat až po upevnění základu 11 klikového mechanismu na zadní část topeniště. Základ 11 vystřihneme z mosazného plechu tlustého 1 mm, ohneme pomocí hranolu 30 X 50 X 15 mm zhotoveného z hliníku nebo textgumoidu a spájíme v rozích zevnitř. Obloukové vybrání vybrousíme na stolní brusce a dopilujeme pilníkem podle tvaru kotle. Oba výřezy jsou stejně hluboké. Základ připevníme na kotel do určené polohy vázacím drátem rovnoběžně s otvorem topeniště, a tedy rovnoběžně s hranou stojanu. Pak do základu vyvrtáme skrz stěnu topeniště dva otvory 0 2,5 mm a v topeništi je prevŕtame na

5

0 3,2 mm. Po vyřezání závitů M3 základ pevně přišroubujeme ke kotli. Šrouby zapilujemé do roviny a základ ke kotli připájíme. Přebytečný cín opilujeme a vše přeleštíme smirkovým plátnem. Pro montáž válce přesně vyměříme polohy otvorů ve stěně kotle pro průchod parovodu. Správná poloha válce je dána nejen výškovou polohou, ale též kolmostí bloku válce vůči rovině základu. Po nasazení válce na kotel vyměříme polohu zaústění výfukové trubky 17 do plamence 4 a plamenec provrtáme podle průměru trubičky. Ohneme žlábek 18 pro parovod, zapájíme jeho spodní slepý konec a boky žlábku kolem dokola pocínujeme. Smirkovým plátnem obrousíme vnitřní stěnu kotle v místě, kde bude ležet žlábek. Plamenec obrousíme v místech spojů a pocínujeme okolí otvoru pro zaústění výfuku. Oba konce parovodních trubiček pocínujeme slabou vrstvou cínu a zespod obrousíme okolí otvoru v dolním víku kotle. Trubičky válce zasuneme do kotle a vázacím drátem přitáhneme blok válce ke kotli. Nejdříve zapájíme zvenku vstup parovodu do kotle. Elektrickou pájkou bychom se pro její značnou objemnost nedostali ze všech stran k trubičkám, a proto použijeme nejmenší hořák z propan-butanové pájecí soupravy. Stejným způsobem připájíme žlábek na vnitřní stěnu kotle. Žlábek dobře upevníme uvnitř kotle pomocnou nehořlavou vzpěrou. Po připájení boků žlábku prostrčíme hořák dnem a přiletujeme zespodu čelo žlábku. Pak zasuneme plamenec do dna a priklopíme ho na výfukovou trubičku. Na kotel nasadíme horní víko kvůli ustředění plamence a hořákem zapájíme přečnívající konec plamence do dna. Po odklopení víka zapájíme parovod 16 do plamence. Pak přiletujeme konzoly 13 ke kotli. Ohneme kryt válce 19, připájíme jej ke konzolám a ke kotli a po celém obvodu připájíme kryt ke kotli. Cín musí všude zatéct do špár, neboť při nezateklých spojích by se po opilovaní vnějšího cínu díly rozpadly. Horní víko připájíme na kotel teprve tehdy, až v něm budou zespodu zapájeny všechny tři armatury, t j . pojistný ventil 41 až 4 4 , píšťala 45 až 48 (obr. 5) a plnicí šroub 37 až 4 0 , který orientujeme směrem ke švu kotle. Armatury zalisujeme do víka zespodu, aby po ohřátí při pájení víka ke kotli nepropadly do kotle. Současně zapájíme výstup komínu z víka, a to úzkým proužkem cínu, aby cín nepřekážel krycí přírubě 7, kterou spájíme na

6

Rozoiska materiálu

krčku s komínem. Stejně tak zapájíme horní lem komínu 8. Zbývá připájet ke kotli spodní přírubu. Do plamence ještě zalisujeme mřížku 9 a pak už následuje práce na strojním mechanismu.

Strojní mechanismus se skládá ze šesti dílů, ostatní díly (včetně setrvačníku) vypilujeme. Nejvíce pozornosti věnujeme klikovému hřídeli. Klikový hřídel je z pěti dílů zajištěných v pevné poloze čtyřmi kolíky. Nejdůležitější

7

Obr. 5

8

9

Obr. 7

10

je přesně kolmé vyvrtání otvoru 0 5H7 v ramenech kliky. Souosost obou částí hřídele dosáhneme tak, že ramena kliky 23 nalisujeme na hřídel 21 v jednom kuse a pak vlisujeme do ramen klikový čep 22. Do klik vyvrtáme čtyři díry 0 1,9 mm a zalisujeme do nich kolíky 67 zhotovené ze svářecího drátu 0 2 mm. Pak vyřízneme střední část hřídele a konce zapilujeme. Hřídel musí zůstat po rozříznutí tuhý, jinak je nutno celou výrobu zalomeného hřídele opakovat. Spolehlivé tuhosti dosáhneme nejlépe spájením natvrdo mosazí nebo stříbrnou pájkou před rozříznutím. Ložiska 20 vypilujeme z ocelového hranolu 1 0 X 2 3 X 2 3 mm. Práci si usnadníme soustružením hranolu 1 0 X 2 3 X 5 0 mm podle obr. 6. Do ložisek musíme zapájet mosazná pouzdra. Lze zhotovit též celá mosazná pouzdra, kde tato operace odpadá. Náležitou pozornost věnujeme vrtání a vystružení otvorů pro hřídel. Otvory musí být souosé při stejné výšce os obou ložisek. Výroba ostatních dílů je zřejmá z obr. 4 a 6. Při výrobě ojnice 34 sešroubujeme nejdříve hlavu 33 s patkou 32 šroubem 59, pak do spáry vyvrtáme otvor 0 4H7. Dolní tvar ojnice vytvarujeme až po snýtování s hlavou. Šoupátkové táhlo 30 vypilujeme z drátu 0 3 mm. Na spodním konci vyřízneme závit M2 kvůli seřízení výškové polohy šoupátka a na druhém konci táhlo rozklepeme do šířky 4 mm. Konce šoupěte 31 a pístnice 35 rozřízneme do tvaru vidlice a přesně uprostřed provrtáme otvory 0 1,6 mm pro závit M2. U výstředníku 27 dáme pozor při spájení s přírubou 28, aby cín nezatekl pod vložené oko. Při soustružení setrvačníku s řemenicí 24 a dírou při jednom upnutí riskujeme, že po nasazení na hřídel budou „házet", neboť při delším vrtu poměrně slabým vrtákem díra trochu ujede. Lépe je díl jen vyhrubovat a dokončit soustružením mezi hroty. Na setrvačníku zesílíme vývažek 25 dvěma přinýtovanými plechy. Poslední operací je montáž ložisek 20 na základ 11. Nejdříve označíme polohu jednoho ložiska vůči základu •důlkem. Záměna druhého ložiska překlopením není možná kvůli poloze mazacích otvorů v ložiskách. Rozpojenou pístnici 35 navlečeme spolu se šoupětem 31 do spodní patky 32. Píst 36 i se šoupětem 31 vsuneme do válce 12. Na zalomený hřídel navlečeme zleva výstředník 27 krčkem ven, levé ložisko 20 a na pravou část

hřídele navlečeme jen ložisko 20. Na kliku vložíme a sešroubujeme ojnici 34 s hlavou 33, do oka 29 výstředníku zašroubujeme táhlo 30 šoupěte s maticí M2 63, natočíme je do správné polohy a ojnici 34 i táhlo 30 přišroubujeme do vidlic pístnice 35 a šoupěte 31 z venkovní strany šrouby 59. Odšroubujeme horní víčko 14 na válci a sledujeme krajní polohy pístu 36. Ložiska 20 budou ve správné výškové poloze tehdy, až budou konce deflektorů pístu v krajních polohách stejně daleko od konců válce, tj. 0,5 mm (obr. 7). Tím jsou ložiska ustavena výškově. Stranově budou ve správné poloze tehdy, až bude pístnice 35 s ojnici 34 ve svislé rovině. Po vyřezání závitů M3 do základu překontrolujeme po přišroubování dolního víčka do válce chod stroje. Jde-li ztuha, poopravíme otvory v patkách ložisek, případně ve víčku. Výškovou polohu šoupěte vůči válci lze regulovat závitem ve spodní části táhla. Při chodu stroje píst předbíhá (nebo zaostává) před (za) šoupětem o 90°, proto výstředník upevníme na hřídeli v nejvyšší poloze (stavěči šroubek nahoru) tehdy, když je klika ve vodorovné poloze ven od kotle. Při pohledu od setrvačníku se bude stroj otáčet doprava. Při opačném chodu bude klika v poloze u kotle. Zdvih šoupěte kontrolujeme nejlépe v úvratích pístu (klika nahoře nebo dole), kdy je šoupě přesně ve střední poloze. Mezera mezi horní hranou válce a šoupětem je 5,2 mm. Zbývá vyrobit příslušenství k parnímu stroji, t. j. nálevku 49 a 50 a lihový kahan 51 až 55 opatřený třemi knoty. Pokud jsme dodrželi nezbytnou přesnost při výrobě i montáži a mechanismus nikde nezadrhává, měl by parní stroj fungovat bez jakýchkoli potíží. Nesmí nás však odradit, když se to hned napoprvé nepodaří. Chod stroje ovlivňuje především poloha funkčních hran šoupěte (krček) vůči plnicím štěrbinám, kam napřeme v tom případě svou pozornost. Spouštíme-li stroj, nalejeme do kotle asi 0,3 I horké vody, abychom zkrátili dobu uvedení vody do varu (asi 10 minut). FUNKCE STROJE Parní stroj je dvojčinný, pracuje ve dvou plnicích cyklech během jedné otáčky kliky (obr. 7). V krajních polohách pístu — píst v horní nebo dolní úvrati, klika v horní nebo dolní poloze — je šoupátko a tedy i výstředník ve střední poloze. Šoupátko zakrývá vstupy do obou přepouštěcích kanálků. V prvním pracovním cyklu se klika

otočí o 37°, píst klesne a šoupátko vystoupí právě k hraně kanálku. Od tohoto okamžiku vstupuje pára nad píst a tlačí jej dolů. Plnění parou trvá až do polohy kliky 37° před dolní úvrati, kdy se šoupátko vrátí k hraně kanálku. Mezitím píst klesl pod výfukový otvor uprostřed válce, ale čerstvá pára tudy neuniká, neboť píst je opatřen deflektorem, který zakrývá výfukový otvor téměř do konce plnění parou. Výfuk se otevře krátce před uzavřením horního kanálku (4,5°) a je otevřen po dobu otočení kliky 41,5° před a za dolní úvrati. Druhý pracovní cyklus začíná od dolní polohy kliky a tedy i pístu. Od 37° vystoupí dolní hrana pístu a současně klesne spodní hrana krčku šoupěte k hraně dolního kanálku a začíná plnění parou pod pístem, které pokračuje až do polohy kliky 37° před horní úvrati. Šoupě se zvedá do střední polohy a píst vystupuje svým dolním deflektorem nad výfukový otvor, kdy v horní úvrati končí druhý pracovní cyklus. Jednotlivé fáze pohybu pístu a šoupátka jsou zřejmé z diagramů na obr. 7. Po zakrytí výfukového otvoru deflektorem zůstává část výfukové páry pod pístem bez možnosti úniku. Při dalším zvedání pístu se pára stlačuje a působí proti tlaku páry odspodu a stroj brzdí. Proto je hlava šoupátka snížena tak, aby svou horní hranou otevřela výstup této páry do prostoru nad šoupě a otvorem v horním víčku ven do volného prostoru. Bez tohoto opatření by se stroj nerozběhl. Pod pístem je jiná situace. Zde může zbytková pára unikat netěsností kolem pístnice. Během jedné otáčky je na klice 4 X (53° — 4,5°) = 194° pracovních a 4 X 41,5° — 1 66° výfukových, stroj tedy pracuje s 53,9% plněním. ING. ZDENĚK NADEMLÝNSKÝ

11

VYLEPŠENÍ DĚTSKÉHO KOLA JIPI Svému tříletému synovi jsem zakoupil dětské kolo Jipi. Jeho sedlo je vysoko, takže menší dítě sotva dosáhne na šlapky. Zkonstruoval jsem proto jednoduchý držák sedla, který umožní posunout sedlo až o 150 mm dolů. Původní sedlovou trubku jsem ponechal nezkrácenou, takže za čas, . až dítě povyroste, se opět může použít. POSTUP PRÁCE Držák sedla 1 vyrobíme z plechu 3 mm tlustého nebo

z pásové oceli 3 0 X 3 mm. Můžeme použít i materiál tlustší, půdorysné rozměry uvedené na výkresu však musíme zachovat. Hrany zapilujeme do poloměru R 15 mm. Dále budeme potřebovat dvě trubky. Delší trubku 2 průměru 22X2,5 mm, a kratší trubku 3 průměru 25 X X3 mm. Trubky uřízneme v potřebných délkách, delší trubku 2 seřízneme pod úhlem 21° a hrany začistime. Obě trubky privaríme k držáku 1 obvodovým koutovým svarem.

i 12

I

Rozpiska materiálu

Po svaření musíme kratší trubku 3 slícovat s trubkou kostry

kola, do níž se držák zasouvá. Aby bylo vytvořeno dokonalé svěrné spojení, je vhodné povrch této kratší trubky zdrsnit. Hotový držák upevníme na kolo tak, že kratší trubku 3 zasuneme až na doraz do trubky kostry kola. Na delší trubku 2 nasuneme sedlo kola a posuneme je o několik centimetrů zpět (proti směru jízdy), aby sedlo mělo stejnou polohu. Pak už jen seřídíme výšku sedla a dotáhneme šroub horní polohy sedla. ING. MILAN MOCKER

CYKLOTRIALOVÉ KOLO PRO MALÉ DĚTI Mít cyklotrialové kolo je touhou mnoha dětí. Pro ty starší je možné je občas koupit, ale pro mladší se taková kola nevyrábějí. Pustil jsem se tedy do stavby kola sám. Vnější rozměry kola — až na výšku řídítek — jsou shodné s prodávaným dětským kolem Blesk. Kolo je určeno pro děti asi pětileté. POSTUP PRÁCE Nejprve vyrobíme rám kola. Vysoustružíme poudzro 5 středového uložení (obr. 1) a dále sloupek řízení 8 podle obr. 2. Sloupek řízení osadíme z obou stran součástkami z dětského hlavového složení 22, které zakoupíme ve speciálních prodejnách jízdních kol. Na výrobu ostatních dílů rámu i vidlic budeme potřebovat tenkostenné trubky. Lze použít i trubky ze starých židlí, kočárků apod. Odřízneme si horní rámovou 19, dolní rámovou 20 i sedlovou trubku 2 1 . Konce vypilujeme, aby do sebe trubky dobře zapadly a podle obr. 1 rám 5,

8, 19, 20 a 21 svaříme společně s přední výztuhou 4. Zadní vidlici 3 ohneme podle obr. 1. Trubku ohýbáme naplněnou jemným, dobře vysušeným pískem, aby se nedeformovala. Do konců trubek narazíme jako výztuhu trubku či kulatinu menšího průměru, a konce k sobě svaříme. K vidlici privaríme vzpěru 23 a pak celou vidlici privaríme k rámu. Vidlici roztáhneme do přesné šířky a vzadu privaríme koncovky 7. Protože obě musí být shodné, opracováváme je společně. Přesná musí být pouze drážka pro osu kola. Podle osy ji tedy upravíme. Při svařování postupujeme tak, že na osu zadního kola 32 přišroubujeme obě koncovky, přisadíme je na vidlici a krátkým svarem přichytíme. Po kontrole geometrie kola koncovky definitivně privaríme. Pak již můžeme přivařit držák 14 zadní brzdy 25 tak, aby pryžové špalíky dobře dosedly na ráfek kola. Privaríme ještě koncovku 11 sedlové trubky a kryt 12

přední rozety, který ohneme z plechu tak, aby nepřekážel při montáži přední rozety 15. Tím je celý rám hotový, takže ho můžeme po pečlivém obroušení nalakovat. Přední vidlici 18 zhotovíme ze stejných trubek jako rám. Vyrobíme koncovky 1. Obě zároveň jako u zadních koncovek. Na trubky vidlice privaríme držáky 9, koncovky 1 stejným postupem, jako koncovky 7 zadních kol a držák 13 přední brzdy. Do konců trubek přední vidlice zalisujeme silonové záslepky 6. Z kruhové oceli vysoustružíme čep řízení 17 (obr. 2) a přední vidlici můžeme spojit s hotovým rámem. Matici pro upevnění čepu 17 použijeme ze zakoupeného dětského hlavového složení 22. Proto závit na čepu musíme přizpůsobit této matici. Řídítka 2 svaříme ze tří dílů podle obr. 1. Na konce řídítek natáhneme rukojeti 33 z dětského kola Blesk. Řídítka upevníme dlouhým šroubem M8 zašroubovaným do kuželu 34. Objímky brzd, které použijeme z předního kola Sobi (široké), musíme zkrátit a přihnout na průměr řídítek. Středovou hřídel 28 lze občas koupit v Techniasportu v Ústí nad Labem. Neseženeme-li ji, vysoustružíme ji podle obr. 2. Hřídel uložíme na ložiska

13

14

Obr. 2

Rozpiska materiálu

10. Získáme tak pevné uložení shodné s velkými cyklotrialovými koly.

Vhodná ložiska jsou zakrytá, protože odpadne použití prachovky. Zajistíme

je kroužky 24 proti posunutí. Přední rozetu 15 vyrobíme z jedné osmnáctizubové volnoběžky 36, která se prodává za 15 korun jako náhradní díl. Volnobežku rozebereme a použijeme jen ozubený kroužek s osmnácti zuby, který osoustružíme nebo zbrousíme z obou stran na tloušťku zubů. Výhodné je i odstranit vnitřní výstupky, které předtím zajišťovaly funkci volnoběžky. Tím máme připraveno ozubení pro převod 1:1. Protože středový otvor ozubeného kroužku je příliš velký, musíme pro upevnění na pravou kliku 30 vyrobit ještě z plechu 4 mm tlustého mezikruží, jehož vnější průměr bude odpovídat vnitřnímu průměru ozubeného kroužku a vnitřní průměr upravíme podle pravé kliky, ze které obrousíme zalisovaný kroužek a původní rozetu vyrazíme. Na mezikruží srazíme z jedné strany vnitřní i vnější hranu pod úhlem 45° do hloubky 3 mm. Svar mezikruží a ozubeného kroužku bude jednak pevnější a jednak ho lze lépe opracovat. Kliky 30 i šlapky 31 použijeme z dětského kola Universal (výrobce Velamos). Délka klik je 110 mm. Kola 32 použijeme z dětského kola Blesk. Pro uložení zadního kola vysoustružíme náboj 16, který nasadíme místo původního pevného kola. Na náboj našroubujeme druhou ze zakoupených volnoběžek 36. Hřídel 37 je původní součástí kola 32. Na uložení předního kola není nutná žádná úprava. Řetěz 27 použijeme klasický, pro kola bez volnoběžek (např. Sobi, Liberta). Jeho délku upravíme při montáži. Stejně tak upravíme délku lanek a bowdenů brzd. Pro jejich vedení jsou v držácích 9 dva otvory 0 14 mm. Nasadíme sedlo 26, které použijeme z kola Favorit Speciál. Poslední prací je výroba ochranných krytů 35 řídítek a rámu. Ušijeme je z koženky vyplněné molitanem. Zapínání je možné vyřešit několika způsoby — suchým zipem, cvočky, či zdrhovadlem. BOŘIVOJ ODEHNAL

15

do bytu a domku STOŽIAR Aby som dosiahol kvalitný príjem televízneho signálu, potreboval som umiestniť antény do výšky asi 6 m. Na strechu domu to v mojom prípade nebolo možné, a tak nezostalo nič iné, len postaviť stožiar. Pri jeho konštrukcii som sa riadil týmito zásadami: aj pri malých pôdorysných rozmeroch musí byť stožiar stabilný, musí sa dať dobre sklápať pri prípadných opravách a ľahko otáčať pri nastavovaní antény na smer príjmu. Stožiar musí byť uzemnený. Rúrkový stožiar je osadený na zabetónovanom čape a zabezpečený skrutkou. V zvislej polohe je nastavený dvoma vzperami, jednou pevnou a druhou otočnou. Stožiar možno otáčať okolo pozdĺžnej osi v rozmedzí 60°; stačí iba povoliť dve vrchné skrutky vzpier a štyri matice krížovej spojky pripevňujúcej uzemňovací drôt. PRACOVNÝ POSTUP Prv ako začneme stožiar stavať, treba: — vyhľadať miesto, kde je dobrý signál, zistiť jeho smer a overiť, či bude na danom mieste dostatok priestoru na sklápanie stožiaru; — zistiť smer prívodu napájania antény; — overiť, či pri otáčaní stožiaru do

16

predpokladaného smeru sa nebude napájanie napínať; — uvážiť voľbu kábla na napájanie — či symetrický (pre ktorý je upravená obrázková dokumentácia), alebo koaxiálny kábel, ktorý sa síce ťažšie zaobstaráva, ale je výhodnejší, lebo odpadnú drevené hranoly a stožiar pôsobí estetickejšie; — ujasniť si miesto, kam bude viesť uzemňovací drôt, ale aj spôsob uzemnenia, ktoré musí zodpovedať ČSN 33 2050 — Elektrotechnické predpisy — uzemnenie elektrických zariadení a 34 1 390 — Predpisy na ochranu pred bleskom. Podľa miestnych pomerov si urobíme náčrtok, a ak nebude súhlasiť s predloženou situáciou (obr. 1),

obrázkovú dokumentáciu upravíme pootočením otvoru 0 11 mm v päte stožiara, prípadne otočíme o 90° skrutky hranolov 17 proti príchytke 7. Ak použijeme koaxiálny kábel, hranoly nebudú potrebné. Platňa 13, na ktorú sa pripevní uzemňovací drôt, musí byť privarená tak, aby bolo možné drôt jednoducho odviesť a aby neprekážal pri otáčaní stožiara. Po úprave dokumentácie môžeme začať stavať. Stožiar 1 zhotovíme z lešenárskej rúrky, prípadne zo 6 m dlhej závitovej rúrky 1 1/2". Do rúrky vyvŕtame otvory 0 11 mm (ak použijeme koaxiálny kábel, vrchné otvory na pripevnenie hranolov nevŕtame). V spodnej časti privaríme držadlo 2 a platňu 13, vo vzdialenosti

17

18

19

Obr. 4

BETÓN

2 OOO mm od päty stožiara potom príchytku 7. Na vrchnom konci stožiara bude viečko 16, ktoré zhotovíme z hliníkovej nádobky zo spreja s okrúhlym dnom. Obidve vzpery — pevnú 3 aj otočnú 4 — zhotovíme z rúrky 0 28 mm, prípadne zo závitovej rúrky 3/4". Na rúrkach potrebnej dĺžky vyrežeme otvory na oká; na pevnej vzpere sú výrezy priamo proti sebe, na otočnej vzpere je jeden výrez otočený proti druhému o 90°. Do výrezov vložíme oká, rúrky sklepeme a oká privaríme: na vrchné konce vzpier oká 11, na spodný koniec pevnej vzpery 3 uhlové

20

oko 9, na otočnú vzperu 4 priame oko 10. Na pripevnenie päty stožiara zhotovíme podľa obr. 2 čap 6, na ktorý privaríme tyčku 5 a návarky 12, ako aj opierku 14. Na pripevnenie vzpier si pripravíme pätky 8, na ktoré takisto privaríme návarky 12. Z tvrdého dreva zhotovíme hranoly 17 podľa obr. 3. Na obidvoch koncoch vyvŕtame otvory na prichytenie napájacľcň kábíov, uprosťreď vyvŕtame otvor M 5 a urobíme polkruhové vybranie, aby hranoly lepšie dosadli na stožiar. Hotové kovové diely natrieme vhodným náterom.

Na zakotvenie stožiara a vzpier vykopeme tri jamy 0 300 mm a asi 400 až 500 mm hlboké. Najprv zabetónujeme v správnej polohe čap 6 s opierkou 14. Vrchnú plochu základu, ktorá má plechovú skruž 15 zhotovenú z plechovky 0 160 mm, necháme niekoľko centimetrov vyčnievať nad okolitý terén (obr. 4). Zabránime tak tvoreniu mláky pri daždi, aby sa päta stožiara neznečisťovala a aefáraďcHťefá. Po dostetočmm stvrdnutí betónu priložíme pätu stožiara k čapu, skrutku 20 prevlečieme vrchným otvorom čapu (ako v polohe pri otáčaní) a zabezpečíme maticou

vzpier môžeme namontované antény a stožiar uzemniť; uzemňovací drôt 23 pripevníme na platňu 13 krížovou svorkou 22 na bleskozvod. Určíme priblížme smer signálu a podľa neho antény orientujeme. Po postavení stožiara nastavíme anténu otáčaním, pričom polohu zafixujeme pritiahnutím všetkých skrutiek. Stožiar sklápame najlepšie s pomocníkom takto: Povolíme všetky štyri skrutky vzpier, odpojíme uzemňovací drôt a z päty stožiara vytiahneme zabezpečovaciu skrutku 20.

Stožiar opatrne zdvihneme za držadlo 2 z čapu a pätu stožiara touto skrutkou a maticou zabezpečíme vo vrchnej polohe (det. na obr. 2). Potom vytiahneme vrchnú skrutku otočnej vzpery 4, a kým jeden z nás vzperu otočí okolo osi 2, druhý pridŕža stožiar vo zvislej polohe. Potom obaja stožiar otočíme okolo osi 1 a vrchný koniec podoprieme vo vhodnej výške nad zemou jednoduchou drevenou kozou. Pri stavaní stožiara postupujeme naopak. ING. MILAN BRAJER

Stolová lampa má poskytovať dostatok priameho svetla zo smeru, ktorý si môžeme ľubovoľne nastaviť. Keďže predávané stolové lampy sú pridrahé, zhotovil som si lampu sám. Jej zostrojenie je jednoduché, a ak sa podarí kúpiť diely na tienidlo, máme polovicu práce za sebou. Na tienidlo potrebujeme nádobu z mixéra ETA 0010 (nižší typ), ktorá sa predáva ako náhradný diel a vrchlík z robota Šarlota (na mletie mäsa a ovocia), ktorý sa predáva ako zlacnený diel.

0 6,5 mm na pripevňovaciu skrutku 5. Otvor zahĺbime na hlavu skrutky rovným záhlbníkom 0 11 mm do hĺbky 5 mm (obr. 1). Z rovnakého materiálu alebo z duralu vysústružíme aj držiak 2, nosič lampy 8 a hlavicu 7 (obr. 3). Z ocele vysústružíme náboj 4, nastavovaciu skrutku 9 a skrutku strmeňa 11. Nosič lampy 8 vysústružíme najprv ako kotúč 0 90 mm a potom odrežeme dve priľahlé strany. Hrany po obvode zrazíme v šírke asi 2 mm so sklonom 45°. V hlavici 7 prevŕtame otvor 0 6 mm, ktorým bude prechádzať prívodná šnúra. Nastavovaciu skrutku 9 a skrutku strmeňa 11 môžeme pri sústružení po obvode vrúbkovať vrúbkovacou ostrôžkou. Esteticky lepšie však pôsobia hrubé drážky, ktoré starostlivo vypilujeme asi po 3 mm na obvode hlavíc

PRACOVNÝ POSTUP Základňu 1 vyrežeme z pertinaxu, textitu alebo aj z tvrdého dreva, hrubého 10 až 15 mm. Vyvŕtame otvor

Z duralu vysústružíme skrutku (nypl) 19, ktorá sa používa pri vešaní izbových svietidiel a možno ju získať z vyradeného svietidla. Aj pripevňovacie

skrutky lampy 14 vysústružíme z duralu. V hlavách skrutiek urobíme 1,5 až 2 mm široký zárez. Strmeň 13 je najlepšie vyhotoviť z nehrdzavejúcej ocele, ktorú však ťažko dostať. Strmeň možno zhotoviť aj z oceľového plechu a poniklovat ho Niklíkom alebo nastriekať čiernou farbou tak, ako diely 1, 2, 7,9. 11, 14 a 17. Stojan 3 zhotovíme z nehrdzavejúcej ocele alebo oceľovej rúrky. Oceľovú rúrku treba dobre vyleštiť a poniklovat Stojan môžeme zhotoviť aj z plnej tyčovej ocele 0 1 5 mm. V tom prípade musíme upraviť konce stojana na zasunutie hlavice 7 a na pripevňovaciu skrutku 5 (odpadne zhotovenie náboja 4). Stojan z plnej ocele je ťažší, a preto zlepší stabilitu lampy. Do stojana vyvŕtame asi 180 mm od dolného konca tesne vedľa seba dva otvory 0 2 mm, do ktorých pripevníme očko 6 na prichytenie prívodnej šnúry. Do vrchlíka tienidla 17 vyvŕtame chladiace otvory 0 5,5 mm a 0 10 mm

2 1 . Stožiar postavíme a v zvislej polohe ho provizórne podoprieme niekoľkými drevenými podperami. Zvislosť stožiara meriame vodováhou až nad príchytkou vzpier, lebo v mieste, kde je príchytka 7 privarená, sa stožiar trocha přehne. Priskrutkujeme vzpery a potom už môžeme do čerstvej betónovej zmesi osadiť ich pätky; dôležité je, aby boli v správnej polohe. Napokon vrchné plochy základov vzpier so skružami 15 vyrovnáme podľa det. na obr. 4. Po dokonalom stvrdnutí základov

H

STOLOVÁ LAMPA

(obr. 1).

i

f

Rozpis materiálu

21

Obr. 2

22

(obr. 2). Na vnútornej strane vrchlíka je hrdlo s vnútorným šesťhranom (obr. 2, rez A-A). (Krídelká vrchlíka nie sú v reze A-A pre prehľadnosť šrafované.) Do šesťhranu zalepíme lepidlom Epoxy 1200 skrutku 19, ktorú zatlačíme až na dno otvoru. Až lepidlo stvrdne, prevŕtame otvor 0 6,5 mm aj stredom vrchlíka, aby sme vytvorili voľný priechod na prívodnú šnúru. Vyskrutkujeme vnútornú skrutku v porcelánovej objímke 2 1 , ktorá ju spája s bakelitovým vrchlíkojn 20. Závit M10 skrutky 19, ktorý vyčnieva z hrdla vrchlíka 17, natrieme lepidlom Epoxy 1200 a naskrutkujeme naň bakelitový vrchlík 20. Na vnútornej strane tienidla 18 sú štyri rebierka, z ktorých musíme časť, dlhú 3 až 4 mm, odbrúsiť tak, aby sa vrchlík 17 dal zasunúť do vnútorného

otvoru tienidla (obr. 2, rez A-A). Potom okraj vrchlíka aj vnútorný okraj tienidla natrieme lepidlom Epoxy 1 200 a zlepíme. Do hotového tienidla vyvŕtame otvory 0 10,5 mm na pripevnenie na strmeň 13. Otvory najprv narysujeme kružidlom na kov, potom postupne odvŕtame vrtákom 0 2 mm a vypilujeme na čisto. Okrem dielov, ktoré sme už nastriekali čiernym nitrolakom, nastriekame aj povrch tienidla farebným nitrolakom, ktorého odtieň zvolíme podľa doplnkov v miestnosti. Nakoniec všetky diely prestriekame bezfarebným lakom Celomat, ktorý vytvorí príjemný matný povrch (riedime riedilom C 6000). Na dolnú plochu základne 1 prilepíme Chemoprénom gumové podložky 24. Z 2 až 3 mm hrubej gumy zhotovíme podložky 15 a zo 4 mm

hrubého novoduru vložku 10. Z mosadzného plechu zhotovíme dve prehnuté matice 16. Vŕtanie otvorov aj rezanie závitov M 1 0 X X 1,25 mm sa nám bude robiť lepšie, keď obidve už prehnuté matice stiahneme k sebe zvierkami a zvŕtame spolu. Ak by sme najprv vyrezali závit a až potom matice prehli, nedali by sa do nich skrutky 14 zaskrutkovať, lebo závit by sa ohybom zdeformoval. Náboj 4 zhotovíme s nepatrným presahom tak, aby sa dal do stojana 3 nalisovať. Lisovať môžeme aj za tepla, ale aby rúrka zohriatím nezmenila farbu, zalisujeme radšej náboj za studena. Spoj môžeme zabezpečiť lepidlom Epoxy 1 200. Pri montáži najprv spojíme skrutkou 5 základňu 1 s držiakom 2 a stojanom 3 (obr. 1). Na stojan nasunie-

23

me nosič 8, do jeho otvoru M10 zasunieme vložku 10 a nastavovacou skrutkou 9 nosič upneme na stojan. Do hornej časti stojana zalisujeme alebo zalepíme hlavicu 7. Očkom 6 na stojane s otvorom 0 6 mm v hlavici 7 prevlečieme sivú dvojprameňovú prívodnú šnúru 22. Takáto šnúra sa predáva s nalisovanou vidlicou a ak budeme mať šťastie, dostaneme ju aj s pripojeným šnúrdvým

vypínačom. Šnúru potom prevlečieme otvorom 0 6,5 mm cez pevne spojené časti 17, 19 a 20. Konce vodičov pripojíme na svorky porcelánovej objímky 2 1 a vnútornú skrutku v objímke 21 zaskrutkujeme do vrchlíka 20. Skrutkou 11 s podložkou 12 pripevníme strmeň 13 na nosič. Skrutky 14 prestrčíme do otvorov 0 10,5 mm v strmeni 13, nasunieme na ne podložky 15 a zasunieme ich

do otvorov 0 10,5 mm tienidla 18. Z vnútornej strany tienidla priložíme na skrutky 14 matice 16, do ktorých skrutky zaskrutkujeme. Do objímky zaskrutkujeme žiarovku 220 V, 40 W. Nie je vhodné dávať do tejto lampy žiarovku vyššieho výkonu, lebo by sa tienidlo veľmi ohrievalo a mohlo by sa deformovať. Napokon treba zasunúť vidlicu do zásuvky a stlačiť vypínač. JIŘÍ ŠVÁB a JOSEF ŠŤASTNÝ

POSTUP PRÁCE Nejprve vyřízneme ručně základní horní desku 1. Ze zbytku pak řežeme — ale už na elektrické okružní pile

— svislé příčky 2 a police 3. Rozmístění příček i polic si uzpůsobíme podle svých představ. Z prken si nařežeme latě 4 průřezu 20 X 30 mm. Do

ROHOVÁ STENA Do podkrovních místností se zkosenými stěnami se vhodný nábytek těžko shání, a tak si ho většinou musíme vyrobit. Nabízíme výrobně jednoduchou rohovou stěnu, která je navíc velmi levná, protože cena nepřekročí 400,— Kčs. Její láce vyplývá z faktu, že ji celou pořídíme z jedné dřevotřískové desky rozměrů 1 7 5 X 3 5 0 cm. Velikostí desky jsou tedy určeny rozměry stěny.

24

latí na okružní pile zhotovíme drážky tak široké, aby do nich pevně a přesně zapadly hrany dřevotřísky. Základní desku 1 pak obrátíme a zespodu přišroubujeme lišty 4 do těch míst, kde mají být svislé příčky 2. Aby se vytvořily pevné rohy, přišroubujeme dvěma vruty ke krajním příčkám1 2 lichoběžníkové bočnice 5. Proto musíme krajní lišty 4 vzadu zkrátit o tloušťku dřevotřísky. Do krajních lišt vsuneme příčky 2 i s upevněnými bočnicemi a do rohu (pod úhlem

45°) vsuneme příčku, do níž zhotovíme výřez pro zasunutí rohové police. Na spodní hrany příček nasuneme lišty 4 a celou stěnu s pomocníkem obrátíme a ustavíme na místo. Do lišt nasuneme ostatní příčky, na jejichž spodní hrany také nasadíme lišty. Polohu příček na podlaze přesně rozměříme. Dbáme, aby byly svislé a aby se základní deskou svíraly pravý úhel. Spodní lišty pak na označená místa upevníme. Do dřevěné podlahy stačí lišty připevnit jedním vrutem, do be-

VYBAVENÍ PŘEDSÍNĚ Z PRVKŮ UNIVERSAL Uživatelé bytů v panelových domech obvykle nemají k dispozici dílnu ani strojové vybavení a často ani vhodný materiál pro svépomocnou výrobu doplňkového nábytku. Přitom se tento nábytek v prodejnách buď nevyskytuje nebo jen v omezeném sortimentu a množství. Přinášíme proto dvě jednoduché konstrukce, jimiž lze vybavit předsíň bytu výhradně s použitím prvků nábytkové stavebnice UNIVERSAL. K jejich výrobě stačí pouze základní nářadí — pilka a malá ruční vrtačka. Konstrukce je navržena tak, aby se dala snadno rozebrat a při výrobě bylo lze využít předsíně. První varianta (na obrázku vpravo) nevyžaduje téměř žádnou úpravu prvků UNIVERSAL — stěna je pokryta třemi tmavohnědými deskami při-

šroubovanými do hmoždinek ve zdi. Dřevěné věšáčky jsou přišroubovány předem, po přišroubování desek upevníme horní poličku — ke krajním deskám řetízky, k prostřední čepem ze šroubu M6. K ukládání bot slouží prvek knihovnička, ostatní věci ukládáme v zásuvkové skříňce. Pod zrcadlem, přišroubovaným k prostřední desce, je polička upevněná čepy ke skříňkám. Dále je v předsíni zabudována šatní skříň. U druhé varianty (na obrázku vlevo) je v předsíni opět zabudována šatní skříň. Konstrukce se skládá z části se zrcadlem, lavici s prostorem na uložení drobností a právě používaných bot, skříněk pro uložení ostatní obuvi, věšákové stěny a úložného prostoru nad skříňkami. Prostor je oddělen závěsem od dalších částí

tonové podlahy musíme vyvrtat otvory pro hmoždinky, do nichž pak lišty přišroubujeme. Na příčkách si označíme místa, kde mají být police. Tam přišroubujeme malé dřevěné lišty 6, na které budeme police pokládat. Pak si nařežeme na potřebnou délku krycí lišty, které mají stejný průřez i zářez jako lišty 4. Takto připravenou stěnu rozebereme, natřeme vhodnou barvou. Nejlépe působí, jsou-li lišty natřeny jinou barvou, než příčky a police. VÁCLAV SVOBODA bytu. Všechny části sestavy jsou opět zhotoveny z částí UNIVERSAL. Před instalací polepíme stěnu látkou vhodné barvy a stejnou látku použijeme k závěsům úložného prostoru i závěsu dělícímu. Nejprve postavíme blok skříněk, který je odlehčen prostorem mezi druhou a třetí skříňkou. Domovní telefon (jehož přívod vedení je za skříňkami), je vyveden na boční stěnu. Úložný prostor přes celou šířku předsíně rozdělíme podle potřeby policemi, držák závěsu vzepřeme mezi stěny. Bytové pojistky jsou za závěsem. Věšáková stěna se skládá z poličky na drobné předměty, desky s našroubovanými věšáky (je upevněna v zářezech ve skříňce vpravo a svislé desce vlevo) a lavice. Lavice je rozdělena na volnou část pro boty a horní uzavíratelné prostory, dvířka jsou výklopná dolů. Zrcadlo přišroubujeme do hmoždinek ve zdi, popřípadě k desce přišroubované k svislým bočním deskám. Zrcadlo je olemováno rámem z desek s poličkami na drobnosti. Lavici potáhneme molitanem a za ni umístíme desku chránící stěnu. JAROSLAV KUSALA

25

SKRINKA NA AKVÁRIUM Umiestnenie akvária v niektorých bytoch je pomerne zložité. Ak vynecháme variant vstavania do steny, prichádzajú do úvahy už len rozličné konštrukcie z uholníkov, ktoré nevyzerajú dobre. Riešením je umiestniť akvárium do skrine zhotovenej na tento účel. Okrem akvária zabudujeme do skrine aj osvetlenie, pomocné zariadenia na prevzdušňovanie vody, vykurovanie a, samozrejme, všetky pomôcky na čistenie akvária a kŕmenie rýb. Skriňu zhotovíme z dosák, ktoré predávajú predajne drevárskych podnikov. Vhodné sú latovky a laminá, ktorých povrch je upravený fóliami. Konštrukcia skrine je jednoduchá, celá je spojená kolíkmi 0 8 mm, ktoré zalepíme lepidlom Herkules. Na viditeľné opracované hrany nalepíme lepidlom Chemoprén 140 laminovací pásik. Základom konštrukcie sú dve bočné steny 1, ktoré spojíme kolíkmi s dnom 2, vložíme strednú priečku 10, stred 3 a brvno veka 6. Pod dno pripevníme sokel 7. Na klavírové závesy 13 zavesíme dvojkrídlové dvere 16. Strednú priečku 10 zapustíme hlbšie dovnútra skrine. Aby predná strana zavretých dverí bola v jednej rovine s prednou hranou stredu, pripevníme na dolnú stranu stredu 3 pre každé krídlo dverí jeden magnet, ktorý súčasne slúži ako zarážka. Prednú

26

stranu dverí vystrojíme príchytkami vhodnej veľkosti. Na bočné steny nad stredom 3 pripevníme klavírovými závesmi 12 vyklápacie krycie lišty 8. Kryciu lištu 9 možno sňať. Veko 4 spojíme s čelom 5 a klavírovým závesom 14 ich pripevníme na brvno 6. Na dolnú stranu veka môžeme pripevniť žiarivkové osvetlenie akvária. Zadnú stenu skrine uzavrieme sololitovou doskou 15. Police 11 Rozpis materiálu

v dolnej časti uložíme na nábytkové kolíky, ktoré zavŕtame do bočných stien a strednej priečky podľa vyžadovanej výšky. V horných rohoch na vnútornej strane bočných stien 1 pripevníme zarážky z plastu alebo dreva, na ktoré pri zatvorení dosadne veko. Skriňa umožňuje dokonalú obsluhu akvária vrátane jeho vybratia a schovajú sa v nej aj všetky pomôcky. PETR VÁVRA

do chaty a záhrady NAKLADANIE VRATKOM Nakladanie maštaľného hnoja na valník je ťažká práca, ale stavebným vratkom si ju môžeme podstatne uľahčiť. Z pásovej ocele zhotovíme klieštiny s klincami a zavesíme ich na kladku pripevnenú na trojnožke z drevených tyčí (obr. 1). Týmto výťahom dokážeme naložiť na jeden záber až 50 kg hnoja. Aby bol na nakladanie dostatočný pracovný priestor, mali by byť ramená trojnožky dlhé 6 až 7 m. Trojnožka musí byť dostatočne stabilná a pevná, preto volíme žrde s priemerom asi 7 cm na tenšom konci. Drevo musí byť zdravé, nepopukané a rovné, lebo celá manipulácia sa robí v priestore pod trojnožkou. Z pásovej ocele 10 X 50 mm zhotovíme tri rozpolené objímky žrdi (obr. 2). Priemer prispôsobíme priemeru horných koncov žrdi. Z rovnakého materiálu a z 5 mm hrubého plechu zvaríme stredovú točňu (obr. 3). Sú to dva kotúče spojené troma krídlami. Uprostred kotúčov vyvŕtame otvory, ktorými bude prechádzať závesná skrutka s okom. Pripevníme ju maticou s podložkou na točňu tak, aby sa voľne otáčala. Maticu zabezpečíme niekoľkými zásekmi do závitu skrutky proti vyskrutkovaniu. V krídlach točne

a v objímkach vyvŕtame otvory 0 13 mm na spájacie skrutky M12. Pri zhotovovaní klieštin nie je potrebná veľká presnosť, ale nemali by sme podceniť dodržiavanie geometrie. Keby sme pracovali len tak od oka, mohlo by sa stať, že klieštiny by sa buď dostatočne neotvárali, alebo nezatvárali (obr. 4). Najjednoduchšie je nakresliť si na batiaci papier uhly na geometriu ramien. Najprv si nakreslíme dve priamky pretínajúce sa v bode E a zvierajúce uhol 134° (obr. 5). Potom odmeriame od konca kratšieho ramena (dlhého 300 mm) vzdialenosť 500 mm a označíme miesto, kde sa priamka pretne s ramenom dlhým 850 mm (bod F). Z tohto bodu premeriame uhol, ktorý zviera dlhé rameno s 500 mm dlhou výstuhou — mal by byť 155°. Na obidvoch koncoch dlhých ramien vyvŕtame otvory 0 1 2,5 mm, jedny na spojenie klieštin sicrutkou M12 a druhé na ich zavesenie. Pri kontrole uhlov neprehliadnime, že vrchol uhla 134° je v bode E a vrchol uhla 155° v bode F. Na ramenách označíme smer a dĺžku zrezania, nadbytočné časti odrežeme a konštrukciu ramien zvaríme. Čeľuste zhotovíme z kruhovej ocele 0 12 mm. Konce vykujeme do špičky

a mierne ich ohneme do polomeru asi 300 mm. Hotové čeľuste privaríme na 350 mm dlhý oceľový pás a tento celok privaríme kolmo na ramená (obr. 4). Klieštiny spojíme skrutkou M12 s podložkou a maticou, ktorú zabezpečíme proti povoleniu. Klieštiny roztvoríme a v tejto polohe vyskúšame miesto, kde privaríme skrutku M10 a tri oká reťaze, ktoré slúžia ako poistka roztvorených klieštin. Potom ich zatvoríme a označíme miesto, kde privaríme zarážku, o ktorú sa budú klieštiny opierať v zatvorenej polohe. Zarážka by mala byť zaistením vzdialenosti asi 400 mm medzi čeľusťami a asi 160 mm medzi koncami dlhých ramien (obr. 5). Pri pripevňovaní klieštin reťazou na lano vrátka a pri pripevňovaní kladky musíme rátať s tým, že klieštiny vážia 12 až 14 kg, maštaľný hnoj asi 50 kg. Keďže pri nakladaní vznikajú isté dynamické nárazy, použijeme dostatočne veľké spájacie prvky (oká, reťaze, lano a záves kladky), aby spoľahlivo uniesli hmotnosť 100 až 150 kg. Nakladanie vratkom s klieštinami vyžaduje spoluprácu dvoch pracovníkov: jeden obsluhuje vrátok a druhý pomocným lanom navádza čeľuste (obr. 1). Roztvorené čeľuste navedieme nad skládku hnoja, spustíme a prípadne zašliapneme jednu čeľusť do hnoja. Ťahom vrátka nahor sa klieštiny zatvárajú a čeľuste naberú až 50 kg hnoja. Zašliapnutie čeľustí podstatne ovplyvní množstvo, ktoré naberáme, ale ak je hnoj ťažký, nemusíme čeľuste zašľapávať. Pri zdvíhaní klieštin brzdíme pomocným la-

27

Obr. 2

Obr. 1

Obr. 5

28

nom skĺznutie plných klieštin nad valník. Klieštiny spustíme na dlážku valní ka a ručne ich úplne roztvoríme až do polohy, ktorá dovolí zavesiť reťaz na skrutku M10 poistky. V tejto polohe klieštiny prenesieme ručne na skládku, poistku odpojíme a opäť

klieštiny vratkom zdvíhame. Ručným prenášaním klieštin celú manipuláciu zrýchlime. Ak má vrátok na bubne automatické vypínanie, pripevníme na ťažné lano zarážku, ktorá vrátok automaticky vypne, keď sú klieštiny v hornej polohe. Noha trojnožky, pri

SKLÁDACÍ ŽEBŘÍK Pro zahrádkáře, sběrače plodů, ornitology a jiné zájemce, tedy všechny ty, kteří se potřebují pohodlně dostat do korun nízkých nebo nízce zavětvených stromů a současně být i pohybliví v terénu, se hodí jednoduchý skládací duralový žebřík, který se vejde do kufru auta stejně jako na krosnu na zádech. Takový žebřík se dá snadno zhotovit z dostupných materiálů s použitím nenáročné technologie. Čtyřdílná varianta žebříku o délce 360 cm, zabírající ve složeném stavu prostor asi 90 X 30 X 1 5 cm, váží pouhých 7 kg a dokážeme ji vyrobit za jeden večer. POSTUP PRÁCE Hlavní nosníky 1 žebříku zhotovíme ze čtvercových duralových profilů 35 X 35 mm, nařezaných na čtyři díly v délce 90 cm, popřípadě na tři díly dlouhé 120 cm. Dvojice nosníků 1 spojíme navzájem příčkami 2, jejichž horní hrany budou ve vzdálenostech 300 mm. Příčky zhotovíme z úhelníku 5 0 X 2 5 mm. Úhelník nejprve nařežeme na díly 300 mm dlouhé. Stupátko příčky, tj. kratší stranu úhelníku, pak z obou konců zkrátíme o 25 mm na požadovaných 250 mm při čemž delší hranu úhelníku zahneme pod stupátko (ohyb s poloměrem cca 5 mm). Získáme tak přírubu k přišroubování příčky 2 k nosníkům 1. První příčku přišroubujeme k nosníku tak, aby její stupátko bylo 150 mm pod horním okrajem nosníků. Každou příčku přišroubujeme dvěma dvojicemi šroubů 3 s maticemi 4 a podložkami 5 procházejícími vnitřní stěnou nosníku 1, ale nikoli již vnější stěnou. Použijeme šrouby s hranatou hlavou proto, že hranatou hlavu lze lépe zachytit v pomocné vidlici, kterou zasouváme při montáži do dutiny nosníku. Všechny příčky upevníme k nosníkům ve stejné poloze tak, aby jejich nejnamáhanějším místem při výstupu na žebřík byl roh použitého úhelníku. Takto zhotovené čtyři (popř. tři) díly žebříku spojujeme krátkými spojkami 6, zhotovenými z duralových profilů

3 0 X 3 0 nařezaných na díly 270 mm dlouhé. Mimo otupení hran není nut-

ktorej je postavený vrátok, by mala byť vždy najhrubšia, lebo je najviac zaťažená. Po vhodnej úprave čeľustí možno tento systém používať aj pri nakladaní kamenia, kompostu alebo piesku. JINDŘICH JENÍČEK

né jakékoli další opracování. Tyto spojky volně zasouváme do dutiny nosníků 1, kde je jejich poloha fixována hlavicemi šroubů 3 upevňujících příčky; spojky nemusíme zvlášť upevňovat, dostatečně drží vlastním třením (to lze v případě potřeby zvýšit

29

např. jejich nalakováním). Dutiny nosníků jednoho z dílů žebříku, používaného jako spodní, uzavřeme dole dřevěnými patkami 7 průřezu asi 31 X 31 mm a o délce asi 50 mm. Patky musí mít okraj, aby se při zatížení žebříku nezasunuly dovnitř nosníků. Do dutiny vrchního dílu žebříku se pomocí spojek 9 volně zasouvá opěrka 8 (viz det. N), která se při svislém postavení žebříku jediná dotýká přímo kmene. Tato opěrka svým tvarem jednak udržuje určitou minimální vzdálenost žebříku od kmene (pro špičky bot) a tím usnadňuje výstup, jednak zabraňuje bočnímu sklouznutí žebříku s kmene. Abychom ochránili povrch kmene, a aby žebřík nemohl sklouznout, opatříme opěrku

měkkým obalem (např. z molitanu). Opěrku vyrobíme ze dvou spojek 9 z profilů 30 X 30 mm dlouhých 200 mm, ke kterým přišroubujeme opěrnou vidlici 8 a zároveň příčku 10, která se od ostatních příček liší svou větší délkou 320 mm. Všechny tyto části spojíme dvěma dvojicemi šroubů. Opěrnou vidlici 8 zhotovíme z úhelníku 25 X 50 mm dlouhého 820 mm, který uprostřed ohneme na trnu 0 30 mm do úhlu cca 100°. Ve vzdálenosti 200 mm od obou konců opěrné vidlice vyřízneme z užší (25 mm) strany úhelníku rovnoramenný trojúhelník s délkou přepony asi 100 mm. Trojúhelníkový výřez umožní v těchto místech ohnout úhelník do náležitého tvaru. K opěrce je vhodné

OREBNÁ KOLA PRO MALOTRAKTOR Pro usnadnění práce s malotraktorem Terra jsem si zhotovil orebná kola. Při práci s tímto traktůrkem je potřeba velké fyzické síly. Nemáme-li ji, začne se traktůrek prohrabávat na místě. Dosedne na spodní část převodové skříně a kola se mu protáčejí. Zorání plochy 1 0 X 1 0 m vyžaduje sílu téměř nadlidskou. Problém jsem vyřešil přídavnými železnými koly, která zvýší hmotnost traktůrku asi o 40 kg a hlavně traktůrek táhnou i s pluhem. Kola jsou upravena tak, že jejichj nasazení netrvá déle než 10 minut. Kolo 1 vyrobíme ze vhodného zbytku trouby s tloušťkou stěny asi 8 mm a navaříme k němu mezikruží 2 z 8 mm tlustého plechu. K mezikruží privaríme unášeč 3, také z trouby s tloušťkou stěny 5 až 8 mm. Na unášeč pak

30

připojit krátké lanko nebo pás s karabinkou pro přichycení žebříku ke kmeni stromu. Takto zhotovený žebřík (ať již čtyřdílný nebo třídílný) nemá být kvůli pevnosti delší než uvedených 360 cm. Potřebujeme-li žebřík delší, musíme konstrukci nosníků zpevnit. Toho dosáhneme zdvojením nosníků tak, že do nich zasuneme výztuhu z profilu 6, jejíž délka se rovná délce nosníku mínus 30 mm. Při_ montáži pak výztuhu 6 uvnitř nosníku 1 posuneme, aby vyčnívala a sloužila jako spojka. U vrchního dílu žebříku zkrátíme výztuhu o 300 mm, aby v nosnících zbyl prostor pro zasunutí opěrky. ING. JAN ČERMÁK a ING. JIŘÍ KUČERA

navaříme čtyři úchyty 5 po 90°. Ty slouží k přišroubování orebného kola ke stávajícímu kolu. Na vnější plochu kola 1 navaříme 20 pásů 6 pod úhlem 35°. Do původního kola Terry vyvrtáme otvory v místech s nálitky do hloubky

32 mm a vyřízneme závit M 8. Přídavná kola přišroubujeme ocelovými šrouby Li — 8G (M 8X 25). Podobná orebná kola (s menší úpravou rozměrů) se dají použít i na systém Vary. LADISLAV KRCH

KLIEŠTE NA SADENIE ZEMIAKOV Sadenie zemiakov je zdĺhavé a namáhavé, lebo sa pri ňom musíme ustavične ohýbať. Zhotovil som si preto kliešte, s ktorými je práca pohodlnejšia a rýchlejšia. Ich zostrojenie nie je náročné ani na prácu, ani na materiál.

31

Základnou časťou klieští sú čeľuste 1 a 2, ktoré ohneme z 3 mm hrubého plechu podľa obrázka. Do kruhového výrezu čeľusti 1 privaríme platňu 6. Hore privaríme na obidve čeľuste zarážky 7 a rozklepeme dolný koniec rúrok 4. Kolmo na horné konce rúrok 4 privaríme rukoväti 5. Čeľuste 1 a 2 spojíme čapmi 3, ktorých konce po spojení rozklepeme. Pri spájaní dbáme, aby medzi zovretými čeľusťami nebola medzera. Napokon na rukoväti navlečieme gumové návleky 8. Pri sadení zatvorený klin zašliapneme do zeme až po zarážky. Zemiaky,

Rozpis materiálu

ktoré máme priviazané v plachte pri páse, púšťame po jednom do klieští. Kliešte roztvoríme ešte v zemi, a tak zemiak uložíme; potom ich vytiahne-

STUDNIARSKY RUMPÁL Hĺbenie studni väčších priemerov ručne je stará technológia, ktorá určite prežije rok 2000, a to predovšetkým v podmienkach výstavby rodinných alebo rekreačných domov svojpomocne. Spolu s touto technológiou vstúpi do budúceho tisícročia aj nevyhnutný pomocník studniarov, tradične známy a uznávaný studniarsky rumpál. Je to zariadenie zvyčajne veľmi jednoduché, ale tým náročnejšie na zručnosť a fyzickú silu obsluhujúceho. Spojenie týchto obidvoch vlastností u obsluhujúcej osoby by malo zabrániť častým úrazom pri ručnom hĺbení studní, ale štatistika tento predpoklad nijako výrazne nepotvrdzuje. Z tohto dôvodu treba vystrojiť studniarsky rumpál technickými doplnkami, ktoré zvyšujú bezpečnosť a hygienu práce pri ručnom hĺbeni a v súčasnosti sa dajú ľahko svojpomocne zhotoviť (obr. 1). Je to predovšetkým pásová spúšťacia brzda so zabezpečením v polohe „odbrzdené", lanový bubon so západkou proti samovoľnému po-

32

hybu zaveseného bremena nadol do studne, ako aj použitie bezpečného závesu na konci lana a háka poistkou. Súčasne je vhodné rátať s takou konštrukciou rumpálu, ktorá umožní jeho ďalšie použitie, napríklad pri spúšťaní celokruhových skruží do studne, prípadne na približovanie predmetov s veľkou hmotnosťou po zvažujúcom sa alebo členitom teréne (obr. 2). Hlavnou úlohou studniarskeho rumpálu je doprava vyťaženej zeminy a spúšťanie studnových skruží a pomocného zariadenia, napríklad kalového čerpadla na odvodnenie dna studne. Tu je predovšetkým nevyhnutné zaistiť bezpečnosť osoby, ktorá pracuje na dne studne pri doprave zeminy a manipulácie s ňou pri jej ústí. Platí tu niekoľko zásad, ktoré sú všeobecne známe, a napriek tomu sa nedodržiavajú. Je to predovšetkým použitie bezpečnostného háka 1 so západkou, riadne pripevneného strmeňom 2 na koniec ťažného lana

me a zatvoríme. Po zacvičení trvá uloženie zemiaka iba tri sekundy a čo je najdôležitejšie, nemusíme sa ohýbať. FRANTIŠEK URBÁNEK 3 (obr. 3 a obr. 4). Použijeme vždy len neopotrebované silonové lano s vonkajším priemerom najmenej 12 mm. Lano s hákom spojíme okom 4, t. j. ovinutím lana okolo kotúča lanovej kladky s väčším priemerom ako 60 mm, pričom voľný koniec lana s jeho nosnou časťou spojíme bandážou 5, ktorá je v pevnom ovinutí pozinkovaným oceľovým drôtom 0 1 mm v dĺžke asi 150 mm. Konce drôtu zabezpečíme, aby neporanili obsluhujúce osoby. V krajnom prípade môžeme namiesto háka so západkou použiť zabezpečovaciu horolezeckú karabínu. Pri doprave vyťaženej zeminy nahor a naopak, pri spúšťaní prázdneho vedra späť nadol je najväčším nebezpečenstvom rozkývame sa zaveseného bremena, ktoré môže naraziť na stenu studne a odbiť vyčnievajúce kamene. Pôvodcom nežiadúceho rozkývania sa bremena, najmä pri spúšťaní nadol, je zvyčajne chyba osoby, zavádzajúcej prázdne vedro do profilu výkopu studne, nerovnomerné otáčanie lanového bubna, a tým odvíjanie sa lana, ktoré sa pri navíjaní skríži vo viacerých vrstvách. Aby sa lano rovnomerne odvíjalo, je

Obr. 1

33

vhodné použiť lanový bubon s priemerom asi 180 mm, keď pri hmotnosti dopravovaného bremena 20 až 40 kg nahor a pri v praxi overenej najvýhodnejšej dĺžke kľuky rumpálu asi 400 mm, treba pôsobiť na kľuku obvodovou silou 60 až 120 N (asi 6 až 12 kg). Pritom prihliadame na straty trením v ložiskách bubna. Nedostatok vhodného materiálu, z ktorého by sme mohli zhotoviť oceľový alebo drevený lanový bubon uvedeného priemeru s dĺžkou asi 1 350 mm, môžeme obísť tak, že lanový bubon zvaríme zo základnej oceľovej bezšvovej rúrky 8 s vonkajším priemerom napríklad 133 mm, ku ktorej pridáme po obvode 22 konštrukčných zváraných rúrok 6. Dosiahneme tak celkový vonkajší priemer lanového bubna približne 177 mm (obr. 5). Nevýhodou opísaného riešenia lanového bubna 6 je jeho veľká hmotnosť. Má však aj veľa výhod, napríklad na dokonalom vonkajšom povrchu valca sa lano minimálne opotrebuje a dostatočná dĺžka lanového valca umožňuje neskoršiu manipuláciu so skružami. Dôležitou výhodou je aj možnosť pripevniť koniec ťažného lana v priehlbine lanového valca, t. j. mimo pracovného povrchu, kde sa zvyčajne poškodzuje stykom lana s pripevňovacími svorkami a skrutkami. Priehlbinu urobíme tak, že napríklad štyri z prídavných rúrok 6 vo vhodnom mieste prerušíme (obr. 5). Koniec ťažného lana môže byť v tomto prípade zakotvený na povrchu stredovej rúrky 8. Optimálny režim spúšťania prázdnych vedier alebo iných predmetov, napríklad kalového čerpadla do studne, zabezpečí pásová brzda (obr. 5), ktorá má na to, ako sme už uviedli, potrebné zariadenie. Na opisovanom studniarskom rumpáli sa použila mechanická pásová jednosmerná brzda lanového bubna. Ako trecí materiál brzdy pomôžu zvyšky koženého hnacieho remeňa 4 X 8 0 mm zlepeného lepidlom VULKOLEP AC v štyroch vrstvách 10. Veľmi záleží na zakotvení obidvoch koncov tohto vrstveného pása na brzdové ťahadlá 11 a 12. Každý z obidvoch koncov pása 10 ovinieme okolo čapu 21 a stiahneme k povrchu valčekom 14 dvojicou skrutiek 15. Tento úsek zakotvenia vrstveného pása 10 prenáša najväčšiu časť ťahovej sily z brzdiaceho pása .na ťahadlá 11 a 12, pričom v ťahovej časti nie je pás v tomto mieste zoslabený nijakým otvorom. Zvyšok ťahovej sily prenesú posuvné prítlačné valčeky 16 so štvoricou zá-

34

Obr. 2

vrtných skrutiek M6 17, ktoré po pritlačení valčekov 16 na povrch čapov 20 skrutkami 19 vytlačia vybrúsenými hrotmi krátery v krajných vrstvách prírodnej usne tvoriacej brzdový pás 10. Prečnievajúce konce vrstveného pása 10 je vhodné pritiahnuť jednoduchými príložkami 18 s dvojicou skrutiek M5 X 35. Brzdový pás však možno urobiť aj inak, napríklad prinitovaním vhodného trecieho materiálu dodávaného v nekonečných pásoch na vnútornú stranu oceľovej planžety, ktorá obopína lanový bubon a je zakotvená priamo v čapoch 2 1 . Kožený remeň z prírodnej hovädzej usne má na daný účel horšie trecie vlastnosti, ale prirodzenou pružnosťou sa lepšie vyrovná s povrchom lanového bubna vystrojeného prídavnými rúrkami 6. Jeden z čapov 21 pásovej brzdy je spojený dvojicou ťahadiel 11 výkyvné s dolným čapom 2 1 , ktorý je pevne spojený so stojanom rumpálu a konzolou 7 (obr. 3). Druhý čap 21 pásovej brzdy je pripojený dvojicou ťahadiel 12 na čap 20, ktorý prechádza otvormi 0 20 mm páky brzdy 22 (obr. 5, rez C-C). Ručná páka je nasadená výkyvné okolo čapu pripevneného na rám rumpálu. Je výhodné, keď sa ručná páka brzdy rumpálu dá predĺžiť, najmä pri brzdení vertikálneho pohybu celokruhových skruží pri

spúšťaní do studne. Spôsob zabezpečenia polohy ručnej páky pásovej brzdy rimpálu znázorňuje obr. 3. Na tieto účely sa používa bežná zástrčka na bránu 48. Hornú hranu zástrčky použijeme na zabezpečenie ručnej páky pri nastavení brzdy do polohy „trvalo odbrzdené". Aj na 6tudniarskych rumpáloch, ktoré nemajú spúšťaciu brzdu 10, treba použiť západku 35 s rohatkou 36. Rohatku môžeme vybrúsiť z vyradeného reťazového kolesa bežného bicykla. Stredové koleso, resp. rohatku, zbavíme pôvodného stredu a privaríme na náboj 37, ktorý osadíme a zvŕtame s čapom (hriadeľom) 9 lanového bubna (obr. 4, pohľad A). Západka sa voľne otáča okolo čapu 38, ktorý je privarený na vonkajšom čele 27 ložiska hriadeľa rumpálu. Má dve polohy, v ktorých sa zabezpečuje iba hmotnosťou. V pracovnej polohe zapadá do zubov rohatky (obr. 7), v odistenej (pokojovej) polohe je voľne na doraze 39. Toto usporiadanie zabráni náhodnému zakvačeniu západky pri spúšťaní bremena do studne. Dôležité je, aby sa západka dala dobre ovládať obsluhujúcou osobou aj v kritických chvíľach. Takéto ľahké a bezpečné ovládanie západky umožní privarená zástavka 40. Logickou požiadavkou na konštrukciu rumpálu je malý trecí odpor

35

Obr. 4

36

Obr. 5

37

v ložiskách lanového valca. Pri modernom spôsobe uloženia treba použiť dvojdielne silonové alebo teflonové puzdro, ktoré stačí občas natrieť vodou. Iné riešenia, využívajúce kovové puzdra s výstelkou z cínovej kompozície alebo aj bez nej, vyžadujú občasné primazávanie olejom, ktorého prirodzené odkvapkávanie ohrozuje životné prostredie práve v najcitlivejšom mieste, t. j. pri budúcom zdroji vody. Ekologické výskumy dokazujú, že jediná kvapka (1 cm3) strojového minerálneho oleja je schopná znehodnotiť 1 m3 pitnej vody. Namiesto puzdier z plastov treba preto použiť valivé ložiská, ktoré vyžadujú len jednorazové naplnenie tukom, pričom jeho úniku z ložiska možno zabrániť jednoduchým tesnením. Normálne ložiská sú pridrahé, a preto si valivé ložisko zostrojíme amatérsky (obr. 4, det. K). V danom prípade použijeme princíp ihlového ložiska, pri ktorom vnútorný krúžok tvorí priamo čap (hriadeľ) 9 lanového bubna. Namiesto ihiel použijeme tyčky 24 z hladenej ocele 0 6 alebo 8 mm narezanej na rovnakú dĺžku, ktorých konce začistíme najlepšie na sústruhu. Počet tyčiek (ihiel) závisí od zvoleného priemeru a od priemeru hriadeľa 9, pričom pri ich rozmiestnení tesne vedľa seba na povrchu hriadeľa môže zostať medzi poslednými z nich menšia medzera ako jeden priemer tyčky a súčasne musí byť väčšia ako 1/3 tohto priemeru. Vonkajší krúžok 25 ložiska vysústružíme z vhodnej oceľovej rúrky tak, aby sa jeho vnútorný priemer rovnal D + 2d+1, kde D je 0 hriadeľa 9, d je 0 tyčiek 24 a 1 je jeden milimeter radiálnej vôle ložiska. Vonkajšiu dĺžku krúžku ložiska volíme podľa konštrukcie rámu rumpálu, napríklad pri drevenej konštrukcii rámu podľa hrúbky použitého zvislého trámika 43. Na okraje vonkajšieho krúžku privaríme krátkymi stehovými zvarmi vonkajšie čelo 27 a vnútorné čelo 28 zhotovené z 2 až 3 mm hrubého oceľového plechu. Obidve čelá uzatvárajú vnútornú dutinu ihlového ložiska v smere jeho osi, a sú teda rozhodujúce pre dĺžku tyčiek (ihiel) 24. Osovú polohu lanového bubna vzhľadom na obidve ložiská v zvislých stĺpcoch 43 rámu rumpálu nastavujeme posuvnými nastaviteľnými krúžkami 29, ktorých rozmery podriaďujeme danému vonkajšiemu priemeru čapu (hriadeľa) 9 lanového bubna. Ich polohu zabezpečujeme skrutkou so šesťhranom (vzhľadom na pôsobe-

38

nie korózie) najmenej M8 (obr. 4, det. K). Náhodnému výronu mazacieho tuku zabránime zvonka priloženými plstenými krúžkami 30 a havarijnými záchytnými žliabkami alebo miskami 3 1 . Amatérsky zostrojené ihlové ložisko montujeme tak, že najprv do dutiny ložiska na vnútorný povrch jej vonkajšieho krúžku nanesieme vrstvu tuhého mazacieho tuku a do tejto vrstvy „vlepíme" prstenec tyčiek, postupne jednu tyčku za druhou tesne vedľa seba. Zotrieme nadbytočný tuk, teraz do sucha, a do ložiska zasunieme čap 9. Uloženie lanového bubna v obidvoch amatérsky zostrojených ihlových ložiskách je citlivé na väčšie nesúosovosti obidvoch týchto ložísk uložených v protiľahlých stojanoch rámu rumpálu. Keďže sa nesúosovosti nemôžeme vyhnúť, volíme dĺžku tyčiek (ihiel) 24 iba asi 35 mm, pričom

zvyšný priestor vnútornej dutiny vonkajšieho krúžku ložiska vyplníme pomocnými dištančnými krúžkami 32, ktoré v tomto- priestore voľne „plávaj ú " na hriadeli 9. Toto opatrenie umožní tyčkám (ihlám) ložiska prispôsobiť polohu skutočnej polohe hriadeľa 9. Konštrukciu studniarskeho rumpálu zostrojíme z jedľového, borového alebo smrekového dreva. Rám musí byť dostatočne pevný, a preto by sa nemala konštrukcia zjednodušovať, ale naopak, pri zhotovovaní jednotlivých častí treba pracovať podľa plánika, a najmä dodržiavať profily pozícií 41 až 46 (obr. 1). Čapy a dlabiny musia byť opracované presne a čisto. Ak sú spoje z vratových skrutiek alebo zo závrtiek so šesťhrannými hlavami, rumpál možno rozobrať a uskladniť. JAN DOSTÁL

koníčky LAVIČKA NA KULTURISTIKU Posilňovaciu lavičku som si musel zhotoviť preto, lebo v meste, kde bývam, nie je oddiel kulturistiky a na našom trhu, ako som zistil, ju vôbec nedostať. Zhotovenie lavičky trvalo asi 40 hodín a cena neprevýšila 500,— Kčs. Lavička umožňuje osem základných funkcií: posilňovanie rúk — izolovaný dvojhlavý sval (biceps), — sťahovanie dvojhlavého svalu kladkami; posilňovanie hrduníka — tlak ležmo (bench-press), — upažovanie s činkami ležmo, — prístroj na rozpínanie hrudníka (peck-deck); posilňovanie nôh — prístroj na vykopávame v sede. Konštrukcia lavičky (zostava na obr. 1) je riešená tak, aby prestavenie na rozličné cviky zabralo minimum času. Pri tlaku ležmo sa musia ramená rozpínacieho prístroja jednoduchým spôsobom vytiahnuť z hlavného stojana; zložené „hore nohami" sa potom zasunú zozadu. Pri cvičení hrudníka na rozpínacom prístroji sa naopak musí odskrutkovať držiak činiek na tlak ležmo. Táto manipulácia nezaberie ani 30 sekúnd. Lavička je 1 900 mm dlhá, 800 mm široká a 2 030 mm vysoká. PRACOVNÝ POSTUP Najprv narežeme a označíme potrebný materiál. Keď máme všetko pripravené, zhotovíme vodorovnú časť (obr. 2).

Do profilu 12 a 16 vyvŕtame otvory 0 8 mm. Do profilu 11 vyvŕtame otvory 0 10 mm a na strane vŕtania profily zaslepíme plechom, aby sa pri dotiahnutí spájacej skrutky nestlačili. Podobným spôsobom zaslepíme aj profil 16. Potom zvaríme profil 12 s profilmi 13, profil 10 s profilom 14 a profily 16 a 15 medzi profily 11. Nakoniec tri takto vzniknuté diely zvaríme spolu. Tým je vodorovná časť hotová. Pokračujeme zhotovením hlavného stĺpa (obr. 2). Najprv zaslepíme obidva konce profilu 1, vyvŕtame otvory 0 8 mm do profilu 3 a všetky otvory do profilu 2. Potom podľa obr. 2 zvaríme profily 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7 a 8. Pokračujeme vyvŕtaním otvorov do profilov 52, 53 a plechov 54 a 63. Podľa obr. 3, (rez A-A) a obr. 4, (rez D-D) pozície 52, 53, 54, 63 a 64 opäť zvaríme a celé privaríme na profil 4 na základnom stĺpe. Potom vyvŕtame a zvaríme plechy 56, 57 s rúrkou 58 (obr. 3 rez A-A) a takto zhotovený držiak vedenia závažia spojíme skrutkami M8X50 s profilmi 52. Podperu pod vedenie závažia (obr. 1) zvaríme z profilov 17, 18, 19 a privaríme ju na profily 7 stojana. Vedenie závažia (obr. 3) zvaríme z dvoch rúrok 60 (do ich horných koncov zavaríme matice M10 na zoskrutkovanie s doskami 57) a z plechu 59. Na rúrky 60 vedenia závažia navlečieme nosič závažia (obr. 1) zvarený z oceľovej tyče 6 1 a plechu 62. Na otvory 0 33 mm v plechu 62 navlečieme rozrezanú hadičku z plastu, např. z benzínu, aby sa znížil hluk a trenie pri pohybe po rúrkach 60. Hotové vedenie závažia pripevníme na hlavný stĺp priskrutkovaním rúrok 60 na plechy 57 a zoskrutkovaním plechu 59 s profilmi 17 a 18 skrutkami M8. Tým je hlavná konštrukcia hotová a môžeme začať vyhotovovať ďalšie súčasti. Podľa obr. 4 zhotovíme prístroj na rozpínanie hrudníka (peck-deck). Do profilu 20 vyvŕtame dva otvory 0 8 mm, do profilu 21 a 22 po štyroch otvoroch 0 8 mm, ktorými

39

40

sa nastavuje dĺžka ramien. Plechy 26 zvŕtame vrtákom 0 16 mm. Napokon ešte vyvŕtame do profilu 28 štyri otvory 0 8 mm, ktorými sa upravuje poloha rozpínacieho

prístroja. Profil 28 musíme na jednom konci zaslepiť zavařením a potom privariť puzdro 29. Ďalej zvaríme profily 21 a 27. Profil 23 na konci, kde bude privarená

41

42

43

44

úchytka lanka 25, zaslepíme. Teraz zvaríme profily 22 a 23 a privaríme na ne plechy 26. Ako úchytku lanka 25 použijeme maticu M12. Potom už môžeme do profilu 20 z jednej strany zasunúť profil 21 a z druhej profil 22 a zoskrutkovaním skrutkami M8 zložíme ramená prístroja, ktoré ešte spojíme čapmi 0 1 6 X 5 5 mm s profilom 28. Ten napokon nasunieme do profilu 3 na stojane a v potrebnej polohe ho zabezpečíme skrutkou M8. Držiak veľkých činiek zhotovíme podľa obr. 4. Profily 31 a 33 na obidvoch koncoch zaslepíme a do profilu 31 ešte vyvŕtame otvor 0 8 mm. Potom už môžeme držiak veľkých činiek 30, 3 1 , 32'a 33 zvariť. Napokon ešte privaríme podľa potreby ohnuté plechy 34. Celý držiak priskrutkujeme na hlavný stĺp 2 ( obr. 2). Rameno na vykopávanie (obr. 3) slúži na posilňovanie

nôh. Do profilu 49 vyvŕtame všetky otvory. Do otvoru 0 20 mm nasunieme tyč 45 a na profil 49 ju privaríme znútra. Do profilu 47 vyvŕtame otvor 0 20 mm, vsunieme doň tyč, ktorú privaríme. Do plechov 44 vyvŕtame otvory 0 20 mm, plechy 44 nasunieme na tyč 45 a medzi ne privaríme profil 47. Napokon na tyče 45 a 48 narazíme silonové valce 46, ktoré síce možno vyvŕtať v domácej dielni, ale je lepšie túto prácu zveriť sústružníkovi. Na sústruhu je to práca na niekoľko minút. Rameno sa pri posil ňovaní nôh zasúva do profilu 12 a zabezpečuje skrutkou. Platňa izolovaného dvojhlavého svalu (bicepsu) sa skladá z rámika, ktorý zvaríme podľa obr. 3 z profilov 40 až 43, a držiaka 50, 51 zvareného podľa obr. 5. Otvory do profilov 43 a 51 a plechu 50 vyvŕtame ešte pred zvarením. Profil 43 vsunieme medzi plechy 50 a spojíme skrutkou.

m

Najvhodnejší sklon platne zvolíme až pri cvičení. V tejto polohe zvŕtame plechy 50 s profilom 43 a zabezpečíme skrutkou. Nakoniec vyhotovíme ešte držiaky 36 opierky chrbta (obr. 4), tyče 66, 67, rukoväť 68, 69 a kladku K6 (obr. 5).

Keď je všetko hotové, pričapujeme kladky K7, K8, K9 a K10 (obr.2. rez A-A). Kladky Kí, K2, K3, K4 a K5 (obr. 3) privaríme tak, že vôľu medzi kladkou K a plechmi 37 vymedzíme podložkami a stiahneme skrutkou (obr. 4). Takto spojené plechy 37 privaríme na určené miesta a skrutky potom iba vymeníme za čapy 38. Všetky čapy zabezpečíme závlačkami. Hotovú kovovú konštrukciu natrieme ochranným náterom a po zaschnutí priskrutkujeme vratovými skrutkami M6 všetky drevotrieskové dosky 9, 24, 35 a 39. Priskrutkované dosky potiahneme na strane styku s telom 20 mm hrubým molitanom a koženkou, ktorú přehneme cez hrany, okrai trikrát zahneme a zospodu pribijeme čalúnnickými klincami. Lavička je hotová a treba už len natiahnuť oceľové lanká.

ktorých dĺžku musíme vyskúšať podľa postavy. Lanko na sťahovanie kladky trojhlavým svalom (tricepsom) a na sťahovanie kladky v sede za hlavou jedným koncom navlečieme do zárezu v tyči 61 a voľne prehodíme cez kladku K2 a Kí. Na konci, visiacom z kladky K1, urobíme dve slučky na navlečenie tyčí 66 alebo 67. Ďalšie lanko pripevníme do príchytky 25 a druhý koniec prevlečieme kladkou K9 a dole cez kladku K8. Ďalej navlečieme kladku K6, ktorá voľne visí na lanku, a potom sa vraciame cez kladky K7 a K10 k príchytke lanka 25 na druhom ramene rozpínacieho prístroja, kde pripevníme druhý koniec lanka. Vzdialenosť medzi kladkami K7, K8 a kladkou K6 sa musí vyskúšať. Tretie a posledné lanko prevlečieme od tyče 6 1 , na ktorú sa ľahko navlieka zhotovenou slučkou, cez kladku K2, K3, K4 a K5 a na druhom konci urobíme opäť slučku (očko). Do očka sa pri priťahovaní v sede navlieka rukoväť 73, alebo sa pri cvičení na rozpínacom prístroji navlieka do háčika kladky K6. i LUBOŠ JANOVSKÝ

TRHAČ HEŘMÁNKU Pěstitelé léčivých rostlin, u kterých se sbírá květ, potřebují ke sklizni trhač. Ten se těžko shání a není zrovna nejlevnější (90,— Kčs). Vyrobíme-li ho sami, nepřekročí vynaložené náklady 15 až 20,— Kčs.

ROZTEMOVÁNO

46

Plášť 1 zhotovíme z hliníkového plechu 0,5 mm tlustého. Tvar orýsujeme, vystřihneme a zohýbáme. Svrtání a snýtování provedeme až po připevnění hřebenu. Zuby hřebenu 2 vyrobíme z pozinkovaného drátu 0 2,5 mm

buď rovné nebo ohnuté podle obrázku. Lze použít i hřebíky patřičného průměru a délky. Abychom dosáhli stejnoměrnou rozteč zubů, vlepíme je lepidlem Epoxy nebo Lepox do držáku 3 ze zvlněného plechu. Pro výrobu tohoto držáku si vyrobíme přípravek, který se skládá zde dvou pertinaxových desek 9, do kterých v pravidelných roztečích vyvrtáme po dvou otvorech 0 2 mm. Těmito otvory pro-

Rozpiska materiálu

vlékneme dráty 10, jejichž konce na spodní straně desek roztemujeme. Při tvarování držáku postupujeme po jedné vlně (rozteči 3,5 mm) tak, že plech postupně posouváme mezi dvěma přípravky svíranými ve svěráku. Držák 3 s přilepenými zuby 2 přinýtujeme k plášti 1. Hřeben lze vyrobit i jinak. Například z plechu 0,5 mm tlustého vystřihneme obdélník 5 0 X 2 0 0 mm, v jehož podélné ose vyvrtáme v rozteči po 3,5 mm otvory 0 2,5 mm. Plech v ose otvorů ohneme o 180°, do otvorů vložíme zuby, které buď připájíme nebo zalijeme lepidlem Epoxy 1 200. Takto vyrobený hřeben pak můžeme k plášti 1 přišroubovat, což je výhodné proto, že hřeben lze snadno vyměnit, jestliže se nějaký zub poškodí. Držadlo 4 vyrobíme ze dřeva, nejlépe z ovocných stromů. Aby držadlo lépe drželo, narazíme do jeho konců hmoždinky 5. Pod hlavy vrutů 6, kterými držadlo připevníme k plášti, vložíme podložku 7 vystřiženou z plechu 1,5 mm tlustého. Nakonec plášť 1 snýtujeme nýty 8. ' • ING. OSKAR ZEMČÍK

ČISTIACI BALÓNIK Pri údržbe a opravách fotoaparátov, filmových kamier, hodinových strojčekov a ďalších prístrojov treba odstrániť prach a drobné nečistoty z povrchu šošoviek alebo mechanizmov. Odfukovať prach ústami nie je vhodné, lebo dych obsahuje okrem vzduchu aj oxid uhličitý, vodnú paru a kvapky vody. Na túto prácu sa mi veľmi osvedčil balónik z klystíra 1 s dlhým krčkom a pevným nadstavcom, na ktorý osadíme upravený akvarelový štetec č. 6. Štetec 3 skrátime na mieru podľa obrázka a na balónik ho pripevníme pomocou strmeňa 2 stiahnutého skrutkou (M2) 5. Strmeň ohneme z pocínovaného 0,3 mm hrubého plechu. Maticu 4 prispájkujeme na strmeň cínom. Pri spájkovaní fixujeme polohu matice skrutkou. Aby sa neprispájkovala aj skrutka, natrieme jej závit silikonovou vazelínou. Pred prvým použitím umyjeme štetec mydlom a vodou alebo lepšie v éteri. S minimálnou námahou a nepatrnými nákladmi získame užitočnú pomôcku. LADISLAV BĚHOUNEK

47

BEZPEČNE NA BICYKLI ZA TMY Keďže prevádzka motorových vozidiel na našich cestách sa ustavične zvyšuje, stáva sa jazda na bicykli, najmä za prítmia a trny, veľmi nebezpečnou. Vodičov motorových vozidiel oslňuje svetlo protiidúcich áut. Aj keď je bicykel osvetlený podľa predpisov, vodič často nesprávne odhadne šírku kormidla, zachytí ho a bicyklistu zrazí. NieKton bicyklisti preto používajú na bicykli úpravu, ktorá zvyšuje bezpečnosť jazdy za trny. Je to sklopné rameno pripevnené na zadnú časť bicykla (zadná vidlica, nosič). Pri sklopení nenarúša vzhľad ani funkčnosť bicykla. Ak sa rameno vyklopí — dĺžka zodpovtidd sirke ľavei polovice kormidla — doľava, označuje červené odrazové sklo pripevnené smerom dozadu šírku kormidla. Tým sa prakticky vylúči u predbiehajúceho vodiča nesprávny odhad šírky predbiehaného bicykla a nebezpečenstvo zrazenia bicyklistu sa podstatne zníži. Keďže sa podobný doplnok vyrába a predáva len v zahraničí (např. v Maďarsku), zhotovil som si ho sám. Rameno 1 je z kruhovej ocele 0 8 mm, ktorú ohneme do pravého uhla tak, aby jedna časť ramena zodpovedala šírke ľavej polovice kormidla (po pripevnení ramena na bicykel). Druhú časť ramena necháme dlhú asi 8 až 10 cm. Na konci dlhšej časti rameno rozklopeme a vyvŕtame otvor

na priskrutkovanie červeného odrazového skla 2. V kratšej časti ramena vyvŕtame otvor, do ktorého pripevníme aretačný kolík 3 a otvor na závlačku. Držiak ramena 4 zhotovíme z rúrky, do ktorej vyrežeme štyri drážky na aretačný kolík. Na držiak privaríme dvojdielnu objímku 5, ktorá slúži na pripevnenie držiaka na bicykel. Do držiaka vložíme tlačnú pružinu 6, za-

SKLÁDACÍ STOJÁNEK Každá písařka potvrdí, že sleduje-li text před sebou, lépe se orientuje při jeho čtení a hlavně, nic ji nenutí natáčet tělo ke straně, což po několi-

48

ka hodinách práce, zvlášť u těch méně zdatných, vyvolá bolesti v zádech. Stojánek k psacímu stroji se stal nepostradatelným pomocníkem

sunieme kratší diel ramena, zospodu navlečieme podložku 7 a všetko zabezpečíme závlačkou 8. Obidve nastaviteľné polohy ramena zabezpečuje aretačný kolík, zapadajúci do príslušných výrezov držiaka 4. Aby funkcia sklopného ramena bola spoľahlivá, musí byť plocha červeného odrazového skla vždy čistá. SVATOPLUK SLAVÍK •<; ' ytotř ..

mnoha mých známých a protože se osvědčil, nabízím ho i ostatním zájemcům. Výroba je jednoduchá a nevyžaduje zvláštní vybavení dílny. Na ohnutí plechových dílů je potřebná klempířská ohýbačka plechu s úzkou lištou. Stojánek (obr. 1) je skládací a je určen pro kufříkový stroj Consul 203.

Obr. 1

49

T

Obr. 2

50

ROZVINUTÝ TVAR

51

Pro jiné typy strojů je nutné patřičně upravit rozměry. V době, kdy není využitý na psacím stroji může sloužit jako pomůcka dětem při učení, jako podstavec pro knihy, noty, výkresy a jiné účely. Lze ho nastavit do libovolné polohy i sklonu, postavit na stůl nebo zavěsit na zeď. Po složení do nepracovní polohy je velmi skladný. POSTUP VÝROBY Na pozinkovaný plech 0,6 mm tlustý narýsujeme rozvinutý tvar čelní desky 1 (obr. 2), vystřihneme a hrany pečlivě opilujeme. Potom ohneme lem na 90°, plech otočíme a lem ohneme ještě přes 90°. Do ohybu vložíme plech tlustý 2 mm tak, aby vznikla vůle a lem zmáčkneme. Poté ohneme boční lemy přes 90° na pravé i levé straně a stojiny zmáčkneme. Naposledy ohýbáme zadní lem na 90°. Mezi ohnuté boční lemy vložíme plech, aby se při stažení nepromáčkly. Držák 2 čelní desky vystřihneme z téhož plechu podle obr. 3. Nejprve ohneme boční 5 mm široký lem přes 90° na kraji ohýbačky tak, abychom neohnuli zadní 14 mm širokou část držáku. Ohnutou přední horní část držáku 1 7 mm širokou vyrovnáme do roviny. Pak držák otočíme a boční úkosový lem ohneme opět na kraji ohýbačky tak, abychom neohnuli zadní část držáku 17 mm širokou. Pak ohneme nadvakrát přední část držáku

52

opačným směrem než boční lemy a jednou zadní část držáku. Nakonec předehneme boční části (ve svěráku je doohneme na 9 0 ) . Výsledný tvar držáku je zřejmý ze sestavy na obr. 1. Do držáku vyvrtáme otvory 0 3,1 mm a 0 6,1 mm a odjehlíme. Při výrobě nesmíme zapomenout na to, že jeden držák je levý a jeden pravý. Hotové držáky 2 slícujeme s čelní deskou 1 a v horní a dolní části je spájíme cínem nebo mosazí. Spoje opilujeme a celou čelní desku i s držáky odmastíme a nastříkáme postupně základní barvou a emailem. Podle obr. 2 vyrobíme osu 4 a podle obr. 3 válečky 6. Pryžové návleky 7 a 8 uřízneme z tlustostěnné hadice. Na válečky 6 nasuneme pryžový návlek 7 zabezpečující lepší tření, pak nasadíme řemínek 10 a válečky zamáčkneme do otvorů v horní části držáků 2. Řemínky zakoupíme v prodejnách Elektro (jeden kus za 5,50 Kčs). Pak provlékneme otvory 0 6,1 mm osou 4, z vnější strany nasuneme podložky 9 a pryžové návleky 8, na které nasadíme řemínky 10. Na závity tyčky našroubujeme knoflíky 5, které vysoustružíme ze silonu nebo novoduru, či jiné umělé hmoty. Knoflíky dotáhneme a vyzkoušíme otáčení. Z pozinkovaného plechu vystřihneme pravítko 3, jehož jeden konec ohneme podle obr. 1. Ohnutý konec pravítka nasuneme na čelní desku 1 a na druhém konci si označíme potřebnou délku ohybu. Pravítko sejmeme, a konec částečně předehneme. Po nasunuti na desku ohyby dokončíme. Do vyhnutých jazýčků zasuneme řemínky a mírně zmáčkneme. Ohyby upravíme tak, aby pravítko bylo unášeno, ale zároveň bylo posuvné po řemínku. Znovu vyzkoušíme otáčení a posouvání pravítka po des-

ce. Nakonec pravítko nastříkáme černou matovou barvou. Abychom přitom neznečistili desku, podložíme pravítko papírem. Otočný držák 11 vystřihneme z plechu 1,3 mm tlustého. Hrany čistě zapilujeme a držák ohneme do tvaru uvedeného na obr. 3. Po ohnutí lemy zmáčkneme a upravíme doklepnutím. Na jejich konce připájíme podložky 15 pro dřevěné konstrukce. Spoje opilujeme a začistíme, celý držák upravíme, odmastíme a nastříkáme základní barvou a vrchním emailem. Spodní desku 16 (obr. 2) zhotovíme z plechu tlustého 1 mm. Po vystřižení hrany čistě zapilujeme a pak vyvrtáme otvory 0 6,1 mm a 0 1 2 mm. Pak postupně ohneme jednu tvarovanou bočnici, lem 5 mm široký a druhou bočnici. Zadní lem široký 1 5 mm ohneme paličkou a vyrovnáme. Tvar spodní desky upravíme podle psacího stroje tak, aby do ní s vůlí zapadl. Rozteč otvorů 0 6,1 mm slícujeme s otočným držákem 1 1 . Nakonec desku povrchově upravíme stejně jako ostatní části. Čelní desku stojánku sestavíme s otočným držákem a spodní deskou pomocí os 13 a 14. Knoflíky 5 a 12 dotáhneme tak, aby se spoje samovolně neuvolňovaly. Nakonec odzkoušíme skládání a rozkládání celého sestaveného stojánku. Do otvorů 0 12 mm ve spodní desce vsuneme čtyři pryžové průchodky, kterými zamezíme posouvání stojánku při psaní. PSANÍ SE STOJÁNKEM Do rozloženého stojánku vložíme psací stroj a nastavíme potřebnou polohu. Na čelní desku ustavíme koncept. Otáčením knoflíku nastavíme posuvné pravítko do potřebné polohy a začneme psát. Posunováním pravítka si nastavujeme řádky podle potřeby. FRANTIŠEK NÁDVORNÍK

stroje a nástroje BRÚSKA NA HOBĽOVACIE NOŽE Dobre nabrúsiť hobľovacie nože, najmä dlhšie, je dakedy veľmi ťažké, a preto som sa rozhodol zhotoviť si samostatnú brúsku na brúsenie hobľovacích nožov do dfžky 600 mm. ZHOTOVENIE BRÚSKY Základnu nosnú časť brusky tvoria oceľové bočnice 1 (obr. 1, 2). Pre presnosť odvŕtavame otvory súčasne

spojené krátkymi zvarmi ešte pred vložením silonových vložiek 19 a manžiet 3 1 . Pri zváraní dbáme, aby osi vodidiel 18 boli rovnobežné. Na držiaky vodidiel 20 privaríme držiak vedenia 23 z oceľového plechu, kde v strede vyfrézujeme otvor, v ktorom sa bude pohybovať jazdec 28 na skrutke 25. Na bokoch držiakov vedenia 23 priskrutkujeme šiestimi

skrutkami M6X25 lišty vedenia 2 1 , 22 tak, aby tvorili s držiakom motora 24 posuvné lôžko, na ktorom bude priskrutkovaný motor 13 s upraveným koncom hriadeľa. Koniec hriadeľa osústružíme na 0 14 mm a narežeme závit M14, na ktorý osadíme príruby 10, brúsny kotúč 11 a zabezpečíme maticou 12. Je nevyhnutné, aby sa otáčky motorov pohybovali okolo 2 800 min- 1 . V tomto prípade sa použil motor z práčky Perobot 220 V, otáčky 2 800 min- 1 . Motor je proti osi držiaka mierne vyosený, aby brúsny kotúč bol v zábere len jednou stranou. Na držiak vedenia 23 privaríme maticu skrutky 27, cez ktorú prechádza skrutka 25, na konci ktorej je jazdec 28 zabezpečený skrutkou 37 s valcovou alebo imbusovou hlavou. Tým robíme vertikálny pohyb brúsiacej jednotky. Aby bol horizontálny pohyb plynulý, posúvame brúsiacu jednotku po vodiacich tyčiach 2, reťazou 7 z Jawy Pionier, vedenou cez reťazové kolesá 6, v ktorých osústružením odstránime vnútorné ozubenie a privaríme ho krátkymi zvarmi na hriadeľ 3 a 4. Hriadele uložíme v ložiskách 8, do ktorých nalisujeme bronzové vložky 9. Hriadeľ 3 je dlhší a na konci má otvor 0 10 mm. Doň osadíme kľuku 5 na konci s guľôčkou 29, ktorá je rukoväťou. . • ;

v obidvoch bočniciach tak, že ich k sebe zoskrutkujeme alebo mierne zvaríme. Hotové bočnice 1 potom spojíme dvoma vodiacimi tyčami 2 z hladkého materiálu, prípadne obrúseného na guľato. Nosník 14, obrúsený presne do roviny, priskrutkujeme na bočnice 1 pripevňovacou skrutkou M16 a po nastavení vyžadovaného uhla 25 až 30° ho zabezpečíme skrutkou M10. Nosník 14 má štyri skrutky dorazu 15 a päť pätiek 17 na prichytenie brúsnych hobľovacích nožov (det. na obr. 1). Po vodiacich tyčiach 2 sa posúva brúsiaca jednotka zložená z dvoch vodidiel 18, ktoré majú vnútri silonovú vložku 19 a v bokoch tesniace krúžky Gufero 3 1 . Vodidla spojíme dvoma držiakmi 20 z oceľového plechu, v ktorých vyvŕtame alebo vysústmžíme pre presnosť takisto spoločné otvory.

53

Obr.

54

Obr. 2

55

Obr 3

56

BRÚSENIE

Na očistený nosník 14 priložíme hobľovací nôž a mierne ho pritiahneme pätkou 17. Potom ho skrutkou dorazu 15 vysunieme tak, aby hrana ostria mierne presahovala cez hranu nosníka 14. Nôž nemá zbytočne presahovať cez hranu. Pri brúsení nepoužívame chladiace médium, lebo jeho funkciu nahrádza nosník 14, ktorý svojou hmotnosťou odoberá teplo vzniknuté brúsením. Preto čím väčšiu hmotnosť má nosník, tým lepšie. Otáčaním skrutky 25 priblížime rotujúci kotúč do záberu a utiahnutím matice 43 zabezpečíme vertikálny pohyb. Samotné brúsenie dosiahneme otáčaním kľuky 5. Ak sú nože poškodené a musia sa veľmi obrusovať, vysúvame nôž skrutkami dorazu 15. Odporúčam dobrúsiť len na celkom vychladnutom nosníku. JAN HRBÁČ

57

SKRÍŇ POD UNIVERZÁLNÍ SOUSTRUH Hmotnost soustruhu, uveřejněného v USS č. 70—73, vyžaduje, aby stroj měl své stálé místo spolu se vším, co k soustružení náleží. Nejvhodnější je proto skříň konstruovaná přímo na rozměry soustruhu. Skříň tvoří se soustruhem SU 110/500 kompletní celek, přičemž její tuhá konstrukce příznivě ovlivňuje klidný chod stroje. Členitý vnitřní prostor dovoluje uložení veškerého příslušenství i všech pomůcek. Skříň je zhotovena z běžně dostupného materiálu a při výrobě je použito jednoduché technologie. Hlavním materiálem je laťovka a překližky různé tloušťky. Vrchní deska, spodní rám, lišty pod zásuvky a rukojeti jsou z tvrdého dřeva. Při spojování dílů je pracné cinkování nahrazeno sešroubováním a slepením. Nutnou podélnou i příčnou tuhost zajišťují úhelníkové spoje. POSTUP PRÁCE Začneme výrobou hlavního dílu, tj. vrchní desky 1. Slepíme ji ze tří kusů suchého tvrdého dřeva (nejlépe z jasanu) v tloušťce alespoň 42 mm. Strojem ohoblované hrany musí na sobě ležet bez vůle. Hranoly slepíme epoxidem. Desku necháme oboustranně orovnat na hoblovce na tloušťku 36 mm. Obvod čistě opracujeme a do zadní podélné hrany vyřízneme na cirkulárce osazení 1 0 X 2 1 mm pro zádovou překližku 18. Rohy zaoblíme (R5), hrany ponecháme ostré, neboť na horní plochu desky se později nalepí umakart 2 1 . Spodní rám 7, 8 je složen ze čtyř jasanových latí průřezu 40 X 60 mm. Rohové čepové spoje zhotovíme soustružením. Nejdříve vyvrtáme díry do podélných latí 7 a podle děr zalícujeme čepy příček 8. Rám slepíme a stáhneme svěrkami. Případné přesahy přehoblujeme z obou stran do roviny. Do zadní podélné latě vyvrtáme několik větracích otvorů o 0 20 mm. Z jasanu nařežeme na cirkulárce zásuvkové lišty 20 o průřezu 17 X 17 X 280 (16 kusů) a to nejlépe pilovým kotoučem bez šraňku, abychom získali hladký povrch. Práci s tvrdým dřevem ukončíme výrobou rukojetí 19 (11 kusů) rovněž z jasanu. Metrovou lať o průřezu 22 X 30 mm osadíme podélným výřezem 9 X X 1 8 mm a druhou hranou půlkruhově zaoblíme ohoblováním. Povrch vy-

58

hladíme Cidlinou nebo jemným skelným papírem a z tyče nařežeme 11 rukojetí. Začistíme otřepy a rukojeti ihned nalakujeme průhledným lakem, abychom je později při montáži neušpinili. Dolní desku 2 a stojiny 3, 4 vyřízneme z laťovky tlusté 22 mm tak, aby delší hrany vyšly po létech. Krajní stojiny 3 osadíme na spodní hraně vybráním 1 7 X 2 2 mm pro spoj se spodní deskou a na zadní hraně vybráním 1 7 X 1 0 mm pro zapuštění zádové překližky. Osazení krajních stojin je zrcadlově symetrické. Pak již můžeme začít s montáží. Připravíme úhelníky 23, 24, do kterých vyvrtáme otvory pro vruty 0 4 mm včetně kuželového zahloubení. Rovněž navrtáme a zahloubíme lišty 20 pod zásuvky. Na stojinách narýsujeme polohu úhelníků a lišt a přišroubujeme je předepsanými vruty. Díry pro vruty vrtáme skrz úhelníky nebo lišty přitažené svěrkami ke stojinám. Vrtáme je dvěma vrtáky. Nejdříve navrtáme díry podle průměru dřiku vrutu do hloubky délky dříku vrutu a pak díru dovrtáme vrtákem o průměru jádra vrutu do hloubky délky vrutu. Nikdy nevŕtame díry pro vruty pouze slabším vrtákem, protože

bychom strhli závit ve dřevě a vrut by nedržel. Náležitou pozornost věnujeme přesné poloze lišt a úhelníků. Protilehlé úhelníky a lišty musí být shodné výškou a rovnoběžné. Nedodržení přesnosti by způsobilo zkroucení skříně a viklání zásuvek. Lišty demontujeme, styk natřeme z obou stran lepidlem a znovu sešroubujeme. Při těžším obsahu zásuvek se lepený spoj vyplatí. Dolní desku přitáhneme na rám tak, aby přesahoval vpředu a na bocích o 10 mm. Desku zespodu orýsujeme podle vnitřního obvodu rámu a označíme přední hranu. Do vyznačených pruhů po obvodu desky zakreslíme osy, na které rozmístíme v roztečích po 100 mm vruty pro spojení desky s rámem (24 vruty). Dno nejdříve přišroubujeme čtyřmi vruty a pak podle otvorů v desce navrtáme do rámu ostatní díry. Po demontáži a očištění od pilin vše slepíme a sešroubujeme. Na tento základ namontujeme všechny čtyři stojiny. Pak celou konstrukci překlopíme a sešroubujeme ji s horní deskou. Z laťovky nařežeme osm polic 5 a jejich rozměry ověříme podle skříně. Nejdříve přišroubujeme horní police a postupně další. Přitom

59

hlídáme společnou rovinu pro zádovou překližku 18, kterou přesně zalícujeme do osazení. Silná překližka je nutná pro podélnou tuhost skříně. Zádovou překližku zevnitř orýsujeme a do os stykových ploch rozměříme polohu vrutů v roztečích po 100 mm. Vyvrtané a zahloubené díry opět poslouží jako šablona k navrtání děr do skříně. Po očištění od pilin překližku přilepíme a přišroubujeme. K výrobě zásuvek 9 — 17 připravíme všechny díly (45 kusů). Překontrolujeme rozměry podle skříně a nařežeme čela a záda tak, aby delší hrany šly po létech. Do kratších stran čel vyřízneme na cirkulárce osazení 12 X X16 mm pro boky zásuvek, které nařežeme z 12 mm překližky. Výhodou zvoleného materiálu na zásuvky je stálost rozměrů. Všechny díly zásuvek (mimo jejich dna) vydrážkujeme na cirkulárce pro zasunutí dna. Na kusu prkna vyzkoušíme šířku drážky pro překližku určenou pro dno. Do bočnic vyvrtáme a zahloubíme otvory pro vruty. Při montáži složíme celou zásuvku i se dnem a sevřenou svěrkami ji svrtáme. Tím předejdeme případné montáži přes roh. Na sucho smontované zásuvky vyzkoušíme zasunutím mezi vodicí lišty. Váznou-li zásuvky, přehoblujeme je nebo jinak upravíme.

Zásuvky rozebereme, očištěné díly slepíme a znovu sešroubujeme. Zásuvky zevnitř očíslujeme. Do středu čel vyvrtáme díry pro montáž rukojetí. Do rukojetí vyvrtáme po jedné díře, rukojeť přišroubujeme jedním vrutem, srovnáme do rovnoběžné polohy a zevnitř navrtáme druhou díru do rukojeti. Zásuvky nalakujeme průhledným lakem ze všech stran a lak necháme dobře vyschnout. Poslední prací bude výroba a montáž dvífek 6. Vyřízneme je z laťovky a na delší hranu přišroubujeme vrutem 28 klavírový závěs 25 tak, aby osa otáčení dvířek ležela na vnější hraně dvířek. Po prověření dostatečné vůle na zbývajících třech hranách přišroubujeme závěs do skříně tak, aby dvířka byla v jedné rovině s hranou stojin. Zbývá přišroubovat rukojeť doprostřed výšky ve svislé poloze asi 20 mm od kraje. Zevnitř připevníme magnetické příchytky 26. Je-li povrch laťovky kvalitní a hladký, nalakujeme skříň průhledným lakem. V opačném případě je nutné skříň vytmelit, přebrousit a natřít základní barvou a poté přelakovat. Na horní desku přilepíme umakart (např. s vhodným vzorem dřeva) epoxidem nebo Chemoprenem. Má to svůj účel, protože na tuto plochu poteče

olej a budou padat třísky při soustružení. Do desky vyvrtáme šest děr 0 11 mm pro montáž soustruhu, nejlépe přímo podle postaveného soustruhu. Prostory skříně můžeme vyplnit tak, že levou část použijeme k uskladnění lícní desky, univerzálky svislého suportu a jiného většího příslušenství 1 k uložení soustružnického materiálu. V pravé části jsou v plastikových krabicích matice, úpinky a jiný pomocný materiál, který se časem nahromadí. Zásuvky naplníme odshora vrtáky s válcovou stopkou, kuželovou stopkou včetně redukčních pouzder Morse a vyvážecího klínu, strojní výstružníky. Dále uložíme hroty pevné, otočné, sklíčidla vrtáků, kleštiny, čelisti univerzálek, unášecí srdce a j. Další zásuvky mohou obsahovat soustružnické nože z rychlořezné oceli s navařenými plátky, nože do díry, upichováky, závitové nože, vyvrtávací tyče, rýhovací kolečka a j. Ve spodních zásuvkách jsou uložena závitová ozubená kola, která podložíme umakartem, novodurem a podobným materiálem, protože kola jsou nakonzervována vazelínou. Naplnění skříně a umístění obsahu je jinak individuální záležitostí uživatele. ING. ZDENĚK NADEMLÝNSKÝ

PRÍTLAČNÉ VÁLCE K SROVNÁVAČCE Při hoblování na hoblovacím stroji (typ MS 300 — malá Srovnávačka — výrobce Kovodružstvo Rychnov nad Kněžnou) musíme hoblované prkno nebo hranolek přitlačovat k deskám stolu rukama. Protože s hoblovaným materiálem manipulujeme v nebezpečné blízkosti hoblovacího válce, je při hoblování delších prken nebo hranolů nezbytná přítomnost další osoby. Proto jsem se rozhodl připevnit k hoblovacímu stroji dva stavitelné odpružené válce, které jsem umístil nad vodicí stoly, před a za hoblovací válec. Při hoblování je prkno nejdříve lehce přitisknuto odpruženým

válcem k přednímu stolu. Po ohoblování je druhým válcem silně tlačeno k zadnímu stolu a jím vedeno. Tím je zajištěna i rovnost hoblovaného prkna. Těmito přítlačnými válci se několikanásobně zvýší bezpečnost práce na jinak dosti nebezpečném stroji. Při hoblování se rukama ani nepřiblížíme k hoblovacímu válci. Při obrábění delších prken můžeme prkno zasunout pod přítlačné válce, ohoblovat asi do poloviny, přejít na druhou stranu hoblovacícho stroje a prkno dohoblovat a vytáhnout. Přítlačné válce jsou z dostupného materiálu a vyžádají si asi tři hodiny odborné soustružnické práce. Zbytek je možné zhotovit v amatérských podmínkách. VÝROBA ZAŘÍZENÍ Držák válců 1 vyrobíme z profilu Jäkl průřezu 35 X X 3 5 X 2 mm (1.1), do něhož vyvrtáme a vypilujeme drážku 12 X 1 80 mm. Na držák privaríme shora destičku 1.2, do níž předem vyřízneme závit M12 a z boku pak privaríme dva úchyty 1.3, do nichž po privarení vyvrtáme otvory. Válec 2 zhotovíme z ocelové bezešvé trubky. Do trubky z obou stran vysoustružíme vnitřní osazení pro uložení ložisek se zápichem pro pojistný kroužek. U hřídele 3 vysoustružíme na obou koncích osazení pro uchycení ložisek a vyřízneme závit pro uchycení válců do držáků. Kliku 4 vyrobíme z ocelové tyče, v níž nejdříve osoustružíme konec, vyřízneme závit a vyvrtáme otvor pro závlačku. Druhou stranu tyče potom ohneme do tvaru kliky.

60

6T

Vodicí kámen 5 slouží k vedení válce v držáku. Na jedné straně kamene vypilujeme osazení pro vedení v držáku. Hrany zaoblíme, aby kámen lehčeji klouzal v držáku, vyvrtáme otvor pro kliku a závit pro hřídel válce. Krytka 6 z pozinkovaného plechu zabraňuje vnikání nečistot do ložisek. Vnější průměr upravíme na lehké naražení a vnitřní průměr s minimální vůlí na hřídeli. Alespoň dva jazýčky slouží ke snadné demontáži krytky. Pružina 10 odpružuje kameny na klice a tím i válec. Musí proto být dostatečně tuhá, aby zajistila potřebnou přítlačnou sílu válce. Důležité je zachovat vnitřní průměr, aby lehce chodila po klice. Podložky 11 slouží k vedení pružiny na klice. Vyrobíme je z podložek pod šrouby M8 převrtáním vnitřního průměru na 0 10 mm. MONTÁŽ ZAŘÍZENÍ Na rám hoblovacího stroje si narýsujeme rozteče závitů M8 pro uchycení držáků. Na narýsované rozteče přiložíme držáky a zkontrolujeme, zda otvory souhlasí s roztečí závitů. Potom otvory vyvrtáme a vyřežeme závity. Do držáku válců 1 zašroubujeme kliku 4 a pomocí úzkých kleští nasadíme na kliku podložku 11a pružinu 10. Potom nasuneme na kliku vodicí kámen 5. Kamenem stlačíme pružinu, nasadíme další podložku 11a zasuneme závlačku 9, kterou rozehneme. Do válce 2 narazíme z jedné strany ložisko 8 (může být i starší, s určitou vůlí). Na ložisko přiložíme krytku 6 a zajistíme pojistným kroužkem 7. Válec obrátíme, zasu-

ZÁVITOŘEZ Ten, kto dakedy rezal väčšie množstvo závitov, iste ocení môj jednoduchý závitorez. Na jeho zhotovenie nám stačí akýkoľvek elektromotor s výkonom vyše 200 W a otáčkami 700 až 1 400 min" 1 , staršie skľučovadlo z vŕtačky (nemusí

62

neme do něho hřídel 3 a potom přes dřevo natlučeme hřídel do ložiska. Na druhé straně narazíme do válce pomocí trubky druhé ložisko, nasadíme pojistný kroužek a krytku. Na obě strany hřídele našroubujeme držáky válců a otáčíme jimi proti sobě tak dlouho, až dostaneme rozměr odpovídající šířce hoblovacího stroje. Pak již můžeme držáky snadno přišroubovat k rámu stroje. Odpružené válce jsou navrženy na hoblovací stroj se šířkou válce 300 mm. Pro jinou šíři stolu stačí změnit rozměr válce a hřídele. Ostatní rozměry mohou zůstat stejné. JAROSLAV MORAVEC byť veľmi presné), kúsok plechu hrúbky 3 až 4 mm, guľatinu a bežný spájací materiál. PRACOVNÝ POSTUP Na hriadeľček 1 0 20 mm, dlhý asi 150 mm (najvhodnejšia je oceľová tyč ťahaná za studena, ktorú už netreba opracúvať) osadíme skľučovadlo 2 z vŕtačky. Asi do stredu hriadeľčeka privaríme dva kotúče 3 z plechu 3 až 4 mm hrubého s 0 asi 200 mm, vzdialené od seba 40 mm.'

Na hriadeľ z elektrického motora pripevníme valček z tvrdej gumy 4 s priemerom menším asi o 5 mm, ako je vzdialenosť kotúčov 3 (t. j. 35 mm). Ďalej zhotovíme z asi 4 mm hrubého plechu podstavec 5, na ktorý pripevníme motor 6. Kolmo na os motora uložíme hriadeľček 1 do dvoch klzných ložísk 7 pripevnených na podstavci 5 tak, aby gumový valček 4 bol pri vonkajšom okraji kotúčov 3. Ak by sme chceli závitorez zdokonaliť o reguláciu otáčok, osadíme celý motor na lôžko 8 a skrutkou 9 nastavujeme jeho vzdialenosť od kotúčov, čím sa mení prevodový pomer. Ďalším zlepšením môže byť posuvné vodidlo 10, ktoré zabezpečí kolmosť závitu na materiál. POSTUP OVLÁDANIA Do skľučovadla upneme strojový závitník 1 1 . Prichystaný materiál s predvŕtanými otvormi priložíme na závitník a trocha ho zatlačíme do záberu. Tým sa jeden z kotúčov oprie o gumový valček a roztočí hriadeľček so závitníkom. Po narezaní závitu miernym ťahom k sebe posunieme hriadeľček. Do záberu sa dostane druhý kotúč, a tým sa závitník vyskrutkuje z diery. Závit vyrežeme za niekoľko sekúnd, práca je ľahká a celé zariadenie — vzhľadom na použitý odpadový materiál — je veľmi lacné. PAVEL DOLEŽAL

VRTÁK NA ELEKTROINŠTALAČNÉ PRÁCE Pri zavádzaní elektroinštalácie v novostavbe rodinného domu treba

zapúšťať do stien väčšie množstvo škatúľ. Ak sú steny z mäkkého póro-

betónu, vyplatí sa zhotoviť si vrták, ktorý upneme do ručnej elektrickej vŕtačky s nastaviteľnými malými otáčkami (asi 100 min- 1 ). Vrták možno po menšej úprave použiť aj na ručné vratidlo. V porovnání s ručným vysekávaním sa efektívnosť zväčší asi päťnásobne a práca je oveľa pohodlnejšia. Okrem toho sa pri tenších priečkach eliminuje riziko, že puknú, čo sa pri ručnom vysekávaní sekáčom občas stane. PRACOVNÝ POSTUP Zo 4 mm hrubého plechu vyrežeme tvar platničky podľa obrázku. Potom pilníkom alebo brúskou vybrúsime obojstranne hrot a kraje plechu zošikmíme na každej strane osi platničky pod opačným sklonom. Stopku na pripevnenie do vŕtačky zhotovíme z kruhovej ocele 0 12 mm (10 až 13 mm) podľa skľučovadla alebo vratidla. Drážku vypilujeme presne, aby sa platnička do stopky zasunula tesne. Stopku s platničkou zvŕtame dvoma otvormi 0 3,1 mm a skrutkami M3 X X 20 spojíme. Podľa druhu použitej ocele sa počet vyvŕtaných dier pohybuje od 20 do 40. Potom treba opotrebovaný hrot a rezné hrany plechu opäť nabrúsiť. ING. PETR MAULE

63

Knižnica Urob si sám — vedúca redaktorka Ing. Gréta Izakovičová

UROB-UDĚLEJ SI SÁM :

: . J ; ; ( « - - Í . v , ••'••<'

:

•-•

••

•

zväzok 75

, "'

'

'

'

'

\

!

Zostavila Ing. Milada Zoufalá

-

MDT 379.826:645 Vydalo vydavatelstvo Alfa, Bratislava, Hurbanovo nám. 3, v spolupráci s družstvom umeleckej činnosti a výroby Propagační tvorba, Praha 1, Celetná 25, v septembri 1990, ako svoju 11 986. publikáciu. Adresa redakcie: Václavské nám. 3, 110 00 Praha 1, tel. 22 15 00 Zodpovedná redaktorka Veronika Šátorová Technická redaktorka Zora Šinková Graficky upravila Ing. Gabriela Karasová Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk

,;

Vytlačili Polygrafické závody, š. p., Bratislava, Pekná cesta 6 ..,•--•'•

64 strán, 83 obrázkov; 12,09 AH, 12,18 VH

'

© Vydavateľstvo Alfa, 1990 1. vydanie. Náklad 160 000 výtlačkov f. •

-

| ' .•

,,.

302 05 ISSN 01-39-5963/75 510/21; 818

'

Kčs 14,— •-• ••

r

UPOZORNĚNÍ NAŠIM ČTENÁŘŮM NEPŘEHLÉDNĚTE! Obracíme se na všechny čtenáře, ale především předplatitele, z nichž mnozí využívají našich služeb již dvacet let. Do každého podzimního čísla sborníku — tím je i číslo 75, které dostáváte do ruky — jsme vkládali složenku na zaplacení předplatného pro příští rok. Letos musíme tento úkon posunout o jedno číslo. Ve chvíli, kdy píšeme tyto řádky, je červen a v plném proudu, leč neukončeno, je jednání s tiskárnou, která od příštího roku hodlá podstatně zdražit tisk této publikace. Je tedy více než jisté, že sborník bude od nového roku dražší. Nevyhneme se tomu, co postihlo již v průběhu roku téměř všechny tiskoviny. Npříjemná je i jiná skutečnost. Po celou dobu, tj. dvacet let, jsme se mohli chlubit tím, že svým odběratelům posíláme sborník za nezvýšenou cenu. Poštovné a náklady spojené s expedicí sborníku jsme hradili z rabatu, tj. rozdílu mezi cenou velkoobchodní a maloobchodní. Začátkem letošního roku vešel v platnost nový Poštovní řád, do něhož již nebyly — jako samostatný druh zásilek — zařazeny otevřené listovní zásilky vnitřního styku. Tím pošta „od-

JEŠTĚ

K

UNIVERSÁLNÍMU

Přes všechnu péči, kterou autor i redakce přípravě tohoto rozsáhlého a náročného návodu věnovali, jsme se nevyhnuli chybám, na které nás většinou upozornili ti z vás, kteří konstrukci realizují. Prosíme, abyste si v textu a výkresech opravili následující údaje. Sborník č. 70 Stránka 50, obr. 3 det. 1: v nárysu lože chybí mezi kótami 130 kóta 20 Stránka 5 1 , rozpiska materiálu det. 3: místo L 50X90X8 mm má být L 60X90X8 mm det. 6: místo 5 ks má být 4 ks Stránka 56, obr. 7 det. 15: místo 0 81,3 mm má bát 0 78 mm místo 0 66 mm má být 0 62 mm Sborník č. 71 Stránka 53, obr. 14 det. 10: místo 0 54H7 má být 0 54,1 mm uprostřed chybí kóta 0 60H7, hloubka 5 det. 13: chybí kóta bočního zahloubení R20 ve vzdálenosti 47 mm od podélné osy Stránka 55, obr. 16 det. 16: chybí kóta 19 (šířka lišty) det. 24: místo 0 12H7 má být 0 12j6 místo 202 mm má být 207 mm místo 326 má být 341 mm det. 32: místo 0 10H7 má být 0 10j6 Stránka 57, obr. 18 det. 57: místo kóty 35 má být 39 mm (u otvoru 0 24H7) det. 54: chybí kóta 0 5H7m Sborník č. 72 Stránka 56, rozpiska materiálu

stranila neodůvodněné sazební zvýhodnění zásilek, na které jsou odběrateli kladeny stejné požadavky, jako na psaní pokud jde o rychlost, bezpečnost a spolehlivost jejich dopravy, ale jejichž zpracování v přepravním procesu vyžaduje podstatně větší množství živé práce". Tolik citace Poštovního řádu. Loni touto dobou jsme při tisku složenek o chystané změně ještě nevěděli a tak jsme se v letošním roce dostali do vysoké ztráty. Proto bude napříště k ceně každého sborníku odeslaného naší expedicí přičtena částka za porto, tj. 2,— Kčs. To je vše, co Vám můžeme v tuto chvíli sdělit. Další informace najdete v příštím čísle sborníku. Mrzí nás, že musíme zdražit službu, kterou k Vaší spokojenosti poskytujeme tak dlouho. Mrzí nás, že i sborník bude muset být dražší. Uvědomujeme si, že mnozí z Vás si nebudou moci dovolit sborník nadále odebírat. Jiné východisko však nemáme. Všem děkujeme za mnohaletou přízeň i pochopení vzniklé situace. Uděláme vše pro to, aby sborník zůstal Vaším nepostradatelným kamarádem. Redakce

SOUSTRUHU

det. 57: místo 0 100,7 má být 0 96,8 mm det. 101: klínový řemen: místo 10X650 mm má být 9,5X X650 mm Stránka 6 1 , obr. 29 det. 55: místo 0 121,3 má být 0 118 mm místo 0 105 má být 0 100,8 mm místo 0 95 má být 0 92 mm místo 0 40 má být 0 50 mm (malá řemenice) místo 0 125,4 má být 0 122,6 mm det. 57: místo 0 75,4 má být 0 72,6 mm místo 0 80 má být 0 75 mm místo 0 100,7 má být 0 96,8 mm Autor konstrukce, Ing. Zdeněk Nademlýnský, se všem řešitelům omlouvá. Redakce