n
ástroje
troje byt
auto chata koníčky
Regulátor ústředního topení BETA Ručný snehový pluh • Otáčacia stojacia lampa • Ozdobný kryt na radiátor • Dražkovač omietky Vodní mikroelektrárna Elektrická řezačka na kopřivy Náradie na jednoosovy traktor Bleskový osvit pro portrétování
Akusticko-optický hlásič ryb Elektronický metronóm • Kleště na sváření fólií • Jak se dělají plošné spoje • Paltest do kapsy Pripevnenie člna na strechu auta Nástavba k nákladnímu přívěsu Rotačná brúska na drevo Tradičná stolárska hoblica
zostavil Kamil Zoufalý
nástroje stroje byt auto chata koníčky
OBSAH 1. DO BYTU A DOMU Regulátor „BETA" Na odhŕňanie snehu: Ručný pluh Otáčacia stojacia lampa Ozdobný kryt na radiátory Drážkovač do omietky Podložka k pračce T 241
2 7 11 14 15 15
2. DO CHATY A ZÁHRADY Vodní mikroelektrárna Elektrická řezačka na kopřivy Náradie na jednoosový traktor
16 20 23
3. KONÍČKY Bleskový osvit pro portrétování 32 Akusticko-optický hlásič pre rybárov . . 37 Elektronický metronóm 39 Svářecí kleště na skleníkovou fólii 40 Stojánek s taškou 42 Jak se dělají plošné spoje 43 4. AUTO-MOTO Paltest do kapsy 1 Pripevnenie člna na strechu auta Nástavba k nákladnímu přívěsu Montážní lehátko
44 49 50 51
Propagační tvorba Praha
5. STROJE A NÁSTROJE Rotačná brúska na drevo Stolček k vŕtačke Black & Decker . . . . Tradičná stolárska hoblica Spojování PE trubek na závit Ohýbání trubek za studena
Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry Bratislava
52 54 56 61 62
56
do bytu a domu REGULÁTOR „BETA" Problém efektivního využití energie ušlechtilých paliv při ústředním vytápění záleží především v dokonalé regulaci a zajištění optimálního režimu spalování. Naprostá většina kotlů pracuje s maximální účinností při vysoké provozní teplotě kolem 80 až 90 °C. V tomto režimu také odevzdávají plný výkon a nedochází k tzv. nízkoteplotní korozi snižující životnost kotle. Plný výkon kotle je však zapotřebí pouze pro velmi omezený počet dnů v roce s nejnižšími teplotami. U kotlů s větším objemem předehřáté vody přináší relativně nejlepší výsledky použití směšovače spolu s ekvitermním nebo též „BETA" regulátorem. Výrobci re-
gulační techniky uvádějí úsporu energie až 25 %. Správně pracující ekvitermní regulátor zajišťuje totiž dodávku jen takového množství tepla do systému, které je nutné ke krytí tepelných ztrát objektu při současném využití optimálního pracovního režimu kotle. Porovnáváme-li ekvitermní regulaci s nejjednodušším, ale zatím nejrozšířenějším způsobem regulace — t. j. ovládáním kotle nebo oběhového čerpadla pokojovým termostatem, vidíme na první pohled, že v tomto případě nelze optimální režim prakticky zajistit. Termostat ovládá dodávku tepelné energie způsobem „zapnutovypnuto". Jedná se o tzv. statickou soustavu, pro kterou je charakteristické kolísání regulované veličiny kolem nastavené hodnoty (reléová charakteristika) viz A T na obr. 1a. Velikost A T lze většinou nastavit na termostatu jako „citlivost" danou stupněm pomocné (tepelné) zpětné
Celkový pohled; vlevo regulátor, uprostřed servopohon
vazby. Citlivost nelze zvyšovat libovolně. Současně se totiž zvyšuje frekvence spínání, což nepříznivě ovlivňuje spolehlivost i životnost zařízení. Ani spalování pak neprobíhá v optimálních podmínkách. Vlivem značné tepelné setrvačnosti systému nebude průběh pokojové teploty odpovídat obr. 1a, ale bude docházet k „přetápění" ještě v době, kdy je již dodávka vody přerušena. Tento efekt bude výraznější, čím větší je rozdíl mezi nezbytně nutnou a skutečnou teplotou topné vody a čím větší je objem topného systému. Z uvedených skutečností je také zřejmé, jak problematické je účinně regulovat systémy s tzv. samotížným oběhem. Dokonce i při nuceném oběhu může docházet při vyšších teplotách topné vody k nežádoucí samotížné cirkulaci. Samozřejmě se tím zhoršuje kvalita regulačního pochodu. Určitým zlepšením je tzv. regulace „ALFA", při které je polohovým servo-
Pohled na osazenou desku ze strany součástek •PT
Pohled na osazenou desku ze strany spojů
2
Regulátor
"I
mechanismem (event. ručně) nastavován regulační prvek např. směšovací ventil do polohy odpovídající požadované teplotě výstupní vody. Při regulaci „BETA" je teplota výstupní vody měřena spolu s venkovní teplotou a z jejich vzájemného vztahu (obr. 1b) je odvozován akční zásah servomechanizmu. U regulace „ALFA" i „BETA" potřebujeme akční veličinu dvojí polarity. Mluvíme o tzv. astatické soustavě. Dále uvedené poznatky z provozu regulátoru „BETA" ve spojení s plynovým kotlem lze aplikovat i na systém elektrického akumulačního teplovodního vytápění případně na perspektivní, ale dosud málo propracovaný systém akumulačního vytápění kotli na méně hodnotná paliva. Regulace je realizována směšovačem, jehož funkční schéma je na obr. 2. Směšovač je ovládán regulátorem prostřednictvím servopohonu. Vztah teploty topné vody a venkovní teploty aproximovaný přímkou na obr. 1b je základní orientační údaj, který se může lišit od skutečnosti působením celé řady vlivů a to povětrnostních (sluneční záření, vítr) i technických, vyplývajících především z nepřesného určení tepelných ztrát objektu, dimenzování topné soustavy s ohledem na tzv. zátopovou přirážku, z výkonu oběhového čerpadla, kterým je ovlivňován teplotní spád a pod. Pro kompenzaci těchto vlivů bývají regulátory vybaveny korekcemi sklonu a posunu křivek (resp. přímek), prováděnými ručně. Předložená konstrukce omezuje ruční zásahy na minimum, a to zároveň při zjednodušení regulátoru. Přednosti lze shrnout takto: 1. Regulační pochod je působením teplotně závislé zpětné vazby z vytápěného prostoru vysoce optimalizován. Vyloučení ručních zásahů maximálně zjednodušuje obsluhu. Regulátor se ovládá prakticky pouze jedním prvkem — nastavením požadované
Obr. 2
Obr. la
Obr. 1b
tečkované — údaje k obsluze kotle Viadrus G 2 1 ; čárkovaně — údaje z návodu k obsluze směšovače KOMEX; plně — průměrné hodnoty aproximované přímkou s otočným bodem 20°/20 °C
teploty, která je pak automaticky dlouhodobě udržována se stabilitou asi ± 0,5 °C a to i při značných změnách povětrnostních podmínek a bez pokojového termostatu. 2. Odpadá potřeba ručních zásahů i v případě přerušovaného vytápění. Při teplotě topné vody podle závislosti z obr. 1b nabíhala pokojová teplota značně pomalu. Regulátor upraví působením zpětné vazby v závislosti na poklesu pokojové teploty úměrně teplotu topné vody. Tím se podstatně urychlí náběh pokojové teploty. 3. Konstrukce regulátoru je jednoduchá, nastavení lze provést prakticky bez měřicích přístrojů. Požadovaného vztahu teplot je dosaženo vhodným řazením čidel (diod) v jedné větvi měřícího můstku na vstupu regulátoru. Díky zmíněné vazbě odpadá jinak potřebná volba sklonu křivky (přímky) obvyklá u regulátorů tohoto typu. 4. Regulátor je sestaven z běžně dostupných a poměrně levných součástek. Křemíkovými diodami použitými jako teplotní čidla byly úspěšně nahrazeny těžko dostupné a drahé platinové teploměry používané v profesionální praxi. Termistory jsou pro značnou nelinearitu průběhu změny odporu s teplotou ve větším teplotním rozsahu nevhodné. Na výstup regulátoru lze připojit servopohon na libovolné napětí. POPIS FUNKCE Schéma zapojení je na obr. 3. Potřebná závislost teploty topné vody a venkovní teploty byla dosažena sériovým řazením diod D1 — D3 použitých jako teplotní čidla. Diody jsou zapojeny v jedné větvi měřícího můstku. Teplota topné vody je snímána jednou diodou, venkovní teplota dvě-
ma diodami. Z požadavku rovnováhy můstku pak plyne, že každé změně venkovní teploty musí odpovídat dvojnásobná změna teploty topné vody (graf na obr. 1b). Předpokládá se použití stejných diod i když jinak na jejich typu příliš nezáleží. Pro zvlášť vysoké nároky na přesnost by bylo možné použít párované varikapy, u kterých je podle časopisu Amatérské rádio B, č. 6/1984 zajištěn i shodný teplotní součinitel. Lze samozřejmě volit i jiný sklon přímky vhodnou kombinací počtu a způsobem řazení, případně i typem diod s odlišným teplotním součinitelem. Jak bude dále ukázáno, není přesné určení sklonu přímky vůbec nutné. Ve stejné větvi měřicího můstku je totiž spolu s diodami zapojen i termistor zpětné vazby R4, který snímá teplotu místnosti, podle níž má být řízena teplota objektu a který případné odchylky v širokém rozsahu kompenzuje. Regulátor tedy současně nahrazuje pokojový termostat. Z měřícího můstku je regulační odchylka přiváděna na operační zesilovač v diferenciálním zapojení. Referenční napětí se získává v odporovém děliči měřícího můstku. Pro větší odolnost proti vnějším poruchám je měřící můstek napájen zvláštním zdrojem. Zpracovávaná napětí jsou řádu mV. Změna napětí na polovodičovém přechodu činí asi 2 mV/1 °C. Pro požadovanou citlivost 2 až 3 °C na teplotě výstupní vody činí změna napětí 4 až 6 mV. To znamená, že k překlopení klopného obvodu na výstupu regulátoru je potřeba odchylky napětí 0 ± 2 až 3 mV od střední hodnoty na vstupu zesilovače. Konstrukce měřícího můstku musí tedy
3
Obr. 3
Obr. 4
Obr. 5
zaručovat co nejnižší úroveň rušivých napětí přenášených na vstup zesilovače. Dalšího zlepšení odstupu rušivých napětí od užitečného signálu by bylo
4
možné dosáhnout použitím většího počtu diod pro konstrukci čidel (při současné změně dalších prvků měřícího můstku). V daném případě se to však ukázalo zbytečné.
Na výstup operačního zesilovače je připojena dvojice Smittových klopných obvodů (obr. 4) pro zpracování signálů obojí polarity. Regulací úrovně výstupního napětí z operačního zesilovače potenciometrem P4 spolu s hysterezí klopných obvodů je vytvořena vhodná šířka pásma necitlivosti důležitá pro kvalitu regulačního pochodu a zejména pro stabilitu systému. Ze stejného důvodu je zavedena i pomocná tepelná zpětná vazba diodami D4, D5 spolu se žárovkami Ž1, Ž2 jako zdroji tepla. Žárovky slouží současně jako kontrolky a jsou rozsvěcovány v souladu se směrem otáčení servomotoru. Tato zpětná vazba působí proti regulační odchylce a urychluje ustálení systému, což má se zřetelem na dlouhé časové konstanty způsobené velkou tepelnou setrvačností systému příznivý vliv na kvalitu regulačního pochodu. Účinně také tlumí vliv ojedinělých rušivých impulsů, které pronikly do regulátoru. Potenciometrem P1 lze podle potřeby nastavit pokojovou teplotu v rozmezí cca ± 4 °C. Lze jej použít např. pro řazení nočního útlumu. Přepínač Při slouží k volbě režimu se zpětnou vazbou nebo bez ní. Provoz zpětné vazby můžeme použít např. pro temperování objektu na sníženou teplotu nebo v případě, kdy právě nehodláme vytápět místnost, v níž je umístěn R4. Klopnými obvody jsou spínána relé Rei, Re2, přes která je ovládán servopohon. Regulátor je napájen ze dvou zdrojů s ohledem na maximální odolnost proti nežádoucím rušivým vlivům. Zapojení zdrojů je běžné (obr. 5). Napětí pro měřící můstek je stabilizováno teplotně kompenzovanou Zenerovou diodou. Operační zesilovač a klopné obvody jsou napájeny ze zdroje symetrického napětí. KONSTRUKCE REGULÁTORU Deska plošných spojů (obr. 6) obsahuje součástky diferenciálního zesilovače, klopných obvodů a obou zdrojů. Vznikla sloučením tří samostatných desek z původní modulové konstrukce. Snížilo se tím množství vodičů potřebných k propojování jednotlivých částí, při čemž je zachována jistá volnost pro použití součástek různých typů a velikostí (transformátory, relé). Měřící můstek je zapojen na panelu regulátoru. Dioda D l , představující čidlo teploty topné vody, je připevněna k trubce výstupní vody ve vzdálenosti minimálně 0,5 m od směšovače. Osvědčilo se upevnění několikerým
Obr. 7
obtočením páskou z plastické fólie používanou k těsnění závitových spojů na teplovodních potrubích. Představuje zároveň i dostatečnou tepelnou izolaci proti vlivu okolní teploty. Diody D2, D3 tvoří čidlo venkovní teploty. Musí být umístěny tak, aby snímaly skutečnou venkovní teplotu neovlivňovanou slunečním zářením a tepelným vyzařováním objektu a aby byly zároveň chráněny před deštěm a znečištěním. Nejlépe je umístit čidla do krabičky s malými otvory na spodní straně pro přístup a cirkulaci vzduchu. Krabička se upevní na severní stranu objektu. Pro umístění termistoru R4 platí doporučení uváděná pro instalaci pokojových termostatů, tj. ve výši asi 1,5 m nad zemí. Vyhýbáme se blízkosti oken, dveří a otopných těles. Diferenciální zesilovač s integrovaným obvodem 101 je zapojen obvyklým způsobem. Odpory R6 až R9 a potenciometrem P4 je dán zisk zesilovače. Diody D6, D7 tvoří napěťovou ochranu vstupů. Lze je vypustit, mají význam především při uvádění regulátoru do provozu, kdy by mohlo případným omylem v zapojení dojít k poškození nebo zničení operačního zesilovače. Diody pomocných tepelných zpětných vazeb D4, D5 je nejlépe umístit přímo do objímek „telefonních" žárovek Ž 1 , 22. Podstatné je zajistit dobrý přestup tepla na diody a zabránit
6
nežádoucímu vzájemnému ovlivňování obou zpětných vazeb. Jako zdroj tepla pro zpětnou vazbu lze místo žárovek používat též odpory cca 100 až 150 Í2/O,25 W, nejlépe s kovovou vrstvou. Odpor spojíme mechanicky s diodou např. přilepením kapkou epoxidové pryskyřice. Žárovka Ž3 signalizuje zapnutý stav. Klopné obvody osazené součástkami podle obr. 4 jsou nastaveny na spínání asi při ± 1 V a rozpínání při ± 2 V. Ve vyváženém stavu jsou obě relé sepnuta. S tím je nutno počítat při zapojování servomotoru. Doporučuji, zvláště pokud má být použit servomotor na 220 V, nahradit u obou relé svazky kontaktů mikroprepínačem. Je to lepší z hlediska bezpečnosti i kvality spínání. Mechanická úprava relé je věcí improvizace podle použitých mikropřepínačů a typů relé. Pro relé s jiným odporem cívky než 500 Ohmů je třeba přepočítat Smittovy obvody tak, aby relé Rei a Re2 spínala při vstupním napětí v bodě A asi 1 a 2 V. Vzorce lze nalézt v odborné literatuře. Zapojení napájecích zdrojů je běžné a nepotřebuje komentáře. Jako transformátor Tri vyhoví např. malý zvonkový transformátor. Transformátor Tr2 má jádro El 20X25 mm. Primární vinutí má 2 100 závitů vodičem CuL 0 0,15 mm, sekundární vinutí má 2X100 závitů vodičem CuL 0 0,4 mm. Napájení servomotoru je třeba vyřešit individuálně. Při malém odběru motoru a napětí 12 V je možné jej též připojit na kondenzátor C2, C3, Zapojení pak odpovídá obr. 4. V každém případě je nejlepší předem vyzkoušet, zda pokles napětí při zapojení motoru nebo rušivé impulsy vzniklé při komutaci neovlivňují funkci klopných obvodů. Kondenzátory Cx1, Cx2 jsou keramické typy o kapacitě asi M 1 . Použijí se pro potlačení případných rušivých impulsů a síťového brumu proniknuvšího na vstup operačního zesilovače.
Ze stejných důvodů se též někdy doporučuje blokovat přívody napájecího napětí přímo u pouzdra operačního zesilovače obdobnými kondenzátory Cx3, Cx4. Kondenzátor Cx1 může být zapojen mezi výstupem a kterýmkoli vstupem operačního zesilovače. Nezáleží tedy na tom, zapojí-li se podle obr. 3 (schéma zapojení) nebo obr. 6 (osazení desky). Tam, kde je nutno vést zvláště dlouhé přívody k čidlům D1 až D3 a R4 nebo tam, kde se nelze vyhnout vedení v blízkosti silového rozvodu, je vhodné použít stíněné vodiče. Regulátor je ve své podstatě poměrně citlivý měřicí přístroj. Při jeho konstrukci je třeba proto dodržet určité zásady, které jsou přehledně zpracované např. v časopisu Amatérské rádio B, č. 6/1984. Mechanické uspořádání je ponecháno na možnostech a potřebách každého konstruktéra. UVEDENÍ DO PROVOZU Nastavení regulátoru je velmi jednoduché i bez speciálních pomůcek a měřících přístrojů. Po předběžné kontrole zapojení nastavujeme regulátor v místnosti s teplotou 20 °C, což je právě otočný bod přímky z obr. 1. S připojeným termistorem R4 nastavíme rovnováhu můstku potenciometrem P2, potenciometr Pí je při tom ve střední poloze. Poté přepneme přepínač Při do druhé polohy a potenciometrem P3 opět obnovíme rovnováhu. Tím je základní nastavení skončeno. Citlivost regulátoru, respektive šířku pásma necitlivosti nastavíme potenciometrem P4 tak, aby klopné obvody spínaly při natočení P1 asi o 15° na obě strany od střední polohy. Přesnější nastavení pásma necitlivosti se provádí až po připojení servopohonu podle chování systému. K ustálení by mělo docházet po několika málo kmitech zřetelně tlumeného charakteru a to i při uměle vyvolané maximální regulační odchylce. Regulátor se má ustálit uprostřed pásma necitlivosti (pozná se při opatrném otáčení potenciometrem P1 na obě strany). Při příliš velké citlivosti reaguje regulátor na kolísání teploty vody v kotli v důsledku funkce kotlového termostatu, což není žádoucí. Optimální citlivost je asi ± 2 až 3 °C teploty topné vody. Nastavení pomocné tepelné zpětné vazby tvořené diodami D4, D5 spolu se žárovkami Ž1, Ž2 není kritické. Příliš silná vazba se projevuje opakovaným zastavováním servopohonu při chodu ve stejném směru. V případě potřeby lze stupeň zpětné vazby upravit predradným odporem nebo použitím žárovek na jiné napětí.
PROVOZ REGULÁTORU Jeden z možných způsobů zařízení regulátoru do soustavy ústředního topení je na obr. 7. Je vhodné připojit alespoň kotel a oběhové čerpadlo přes zásuvky v rozvodné desce v blízkosti kotle. Při případné poruše kteréhokoli článku regulačního řetězce lze pak přepojením kotle a čerpadla přímo do síťových zásuvek přejít na topení s ručním řízením až do odstranění poruchy. Termostatem výstupní vody je spínán regulátor a oběhové čerpadlo. Spíná při dosažení teploty asi 30 °C a zůstává sepnutý i po vypnutí kotle až do poklesu teploty vody v systému ústředního topení přibližně na stejnou hodnotu. Využívá se tak tepla zásobní vody v kotli i po vypnutí časového spínače. Při objemu kotlů v průměru asi 40 až 80 I to není zanedbatelné. Podle venkovní teploty uspoříme asi 1/2 až 1 hodinu topení. Termostat lze samozřejmě vypustit. V tom případě bude regulátor i čerpadlo řízeno hodinami. SERVOPOHON Servopohon sice není součástí tohoto návodu, ale je třeba uvést několik poznámek k jeho funkci a případné amatérské konstrukci. Lze sice získat profesionální výrobek, ale bude tvořit podstatnou část nákladů na regulaci. Kromě toho se ukázalo, že pro naše účely je vhodnější pomalejší chod, než má např. dostupný servopohon fy KOMEX. Během zkušebního provozu dvou regulátorů byla experimentálně zjišťována nejvhodnější doba potřebná pro přestavení směšovače mezi oběma krajními polohami. Měla by se pohybovat v rozmezí asi 5 až 10 minut. U regulátoru KOMEX je podstatně kratší. Protože je použit syn-
chronní motor, jehož otáčky nelze jednoduše regulovat, nezbývá než připojit servopohon přes pomocný obvod — cyklovač s nastavitelnou střídou. Vhodných konstrukcí takových obvodů bylo v poslední době publikováno několik např. v Amatérském radiu. Jistým kompromisem by také mohla být dostatečně silná pomocná tepelná zpětná vazba diodami D4, D5. Při amatérské konstrukci servopohonu je nejjednodušší použít stejnosměrný motor na nízké napětí, u kterého lze měnit směr otáčení a v širokém rozsahu regulovat otáčky. Motoru na nízké napětí bychom ostatně měli dát vždy přednost z hlediska bezpečnosti před úrazem elektrickým proudem. Vyhovující jsou například modelářské motorky vyráběné pro nejrůznější napětí. Problémem ovšem zůstává vhodná převodovka. Zde záleží především na důvtipu konstruktéra. ZKUŠENOSTI Z PROVOZU Regulátor je výsledkem více než čtyřletého vývoje, během kterého byly ve dvou rodinných domcích ověřeny dvě konstrukce lišící se způsobem vyhodnocení regulační odchylky. První z regulátorů je v provozu čtyři roky, druhý dvě topné sezóny. Jeden z regulátorů je provozován se servopohonem s asynchronním reverzačním motorem 30 W/220 V, druhý s modelářským stejnosměrným motorkem s permanentním magnetem cca 5 W/15 V. V obou případech pracuje sestava bez závad. Dlouhodobým sledováním vztahů mezi venkovní teplotou a teplotou výstupní vody řízenou regulátorem bylo zjištěno, že u obou konkrétních objektů lépe odpovídá skutečnosti menší sklon přímky, než vyplývá z gra-
NA ODHŔŇANIE SNEHU:
RUČNÝ PLUH Časté a výdatné sneženie na začiatku roku 1985 znamenalo pre mnohých z nás predčasné vstávanie a výdatnú rozcvičku pri odpratávaní snehu pred domom. Najmä po dlhšom chodníku ukázaJo klasické odhŕňadlo svoje nevýhody; opísaná konštrukcia ich odstránila a z odhŕňania snehu urobila pohodlnú prechádzku, ktorej rýchlosť možno zvyšovať až do poklusu. Šikmá radlica totiž pred sebou nehrnie veľa snehu, ale len hromádku, ktorá sa plynule presúva na bok a aby sme sa nemuseli vracať naprázdno, konštrukcia je upravená tak, že po preklopení zhŕňa sneh na tú istú stranu i pri opačnom smere zhŕňania. Aj prekážky (vyčnievajúci kameň a pod.) zdoláva snehový pluh lepšie než odhŕňadlo. Jenak je radlica postavená šikmo.
fu na obr. 1b. Proto bylo upraveno zapojení čidel dle obr. 8, které přesněji vystihuje konkrétní poměry. I s původním zapojením čidel však byly výsledky dobré. Pouze v blízkosti obou krajních hodnot venkovních teplot bylo třeba provést menší korekce nastavením potenciometru PI. Použité součástky
takže na prekážku nenadíde kolmo, jednak smer tlaku je na koliesko a radlica leží na zemi iba svojou vlastnou hmotnosťou, takže sa cez nižšiu prekážku ľahšie dostane, než hrana klasického odhŕňadla, do ktorej je sústredená celá hmotnosť i kinetická energia obsluhovateľa. A napokon poruchovosť je nulová, zatiaľ čo rukoväť odhŕňadla z mäkkého dreva ťažko odoláva sile rozhnevaného muža a v najlepšom sa zlomí. OPIS VÝROBY Radlicu 1 naohýbame z 2 mm hrubého plechu postupnými ohybmi po 20 až 25 mm do výsledného profilu s polomerom asi 150 mm (obr. 1).na klampiarskej ohýbačke. Plynulé ohnutie v klampiarskej skružovačke je vzhľadom na hrúbku použitého plechu ťažko uskutočniteľné. Konzoly 2 a 3 zhotovíme z toho istého materiálu a ohneme ich do tvaru podľa obr. 2. Približné kóty pri týchto konzolách znamenajú rozmer po ohnutí, normálne kóty znamenajú rozmery v rozvinutom tvare. Na konzolu 3 pripevníme do otvorov 0 8,5 mm skrutky 18 s dvoma maticami 16 (kreslené čiarkované), ktoré slúžia ako zaráž-
7
Obr. 1
8
Obr. 2
9
Rozpis materiálu
ky pri preklápaní násady radlice. Konzoly privaríme k radlici tak, aby os konzol súhlasila s pozdĺžnou osou radlice (obr. 1).
Koleso 7 zhotovíme tak, že si na plech narysujeme kružnicu s polomerom 100 až 125 mm. Na kružnicu R 100 mm nanesieme šestnásť dielov po 22°30' a do priesečníkov urobíme jamky. Diely rozdelíme na polovice a tieto body prenesieme na kružnicu R — 125 mm. Rysovacou ihlou spojíme tieto body s jamkami na kružnici R — 100 mm. Potom vyvŕtame 16 otvorov 0 5 mm a do nich vystrihneme (alebo radšej prerežeme pílkou) jednotlivé zuby.
10
Náboj 6 zhotovíme z rúrky, ktorej vnútorný priemer vysústružíme tak, aby sme mohli vsunúť vložku 8. Hotový náboj privaríme do stredového otvoru kolesa 0 16 mm. Vidlicu 4 zvaríme s rúrkou 10, ktorej jeden koniec sploštíme v zveráku na rozmer 20 mm. Podobne zvaríme násadu 11 s držadlom 12. Na obidva konce nasunieme vhodné rukoväte 13. Vidlicu s kolesom zostavíme podľa obr. 3 tak, že do náboja 6 vsunieme vložku 8 a cez otvory 0 8,5 mm vo vidlici 4 prestrčíme os 5, ktorá prejde aj kolesom 7 s nábojom 6 a vložkou 8. Úplným dotiahnutím matíc 16 dosadnú obidve časti vidlice 4 napevno na čelá vložky 8, ale náboj 6 sa v nej bude voľne otáčať. Radlicu 1 spojíme s vidlicou 4 pomocou skrutiek 17 s maticami 16. Pri montáži dodržíme toto poradie:
— z pravej strany radlice skrutka 17, pružina 9, pravá konzola 3, pravá časť vidlice 4 a matica 16; — z ľavej strany radlice skrutka 17, ľavá konzola 2, pružina 9, ľavá časť vidlice 4 a matica 16. Pružiny 9 stiahneme maticami 16 natoľko, aby umožnili čiastočný výkyv radlice okolo skrutiek 17, ale aby pri preklápaní násady radlice (obr. 3) zaistili polotuhé spojenie. Túto funkciu vyskúšame a až potom matice 16 zabezpečíme. Ak nezoženieme vhodné hotové pružiny 9, zhotovíme ich navinutím štyroch závitov oceľovej struny 0 2 mm so stúpaním asi 3 mm. Svoju funkciu budú lepšie plniť tvrdšie pružiny. Nakoniec spojíme násadu l i s rúrkou 10 skrutkou 14, ktorú zaistíme krídlovou maticou 15. Konštrukciu VLADIMÍRA CAFOURKA opísal JOSEF ŠŤASTNÝ
OTÁČACIA STOJACIA LAMPA Zhotovil som si stojaciu lampu, ktorá má v porovnaní s predávanými tú výhodu, že na nej možno ľubovoľne meniť polohu tienidla v okruhu 2 m od osi otáčania, pričom zabezpečenie zvolenej polohy je veľmi ľahké. Výroba lampy by zručnému domácemu majstrovi nemala robiť nijaké ťažkosti. PRACOVNÝ POSTUP Podstavec 1 môžeme vyrobiť z ľubovoľného odpadového materiálu. Dôležité však je, aby mal najmenej takú hmotnosť ako má podstavec na obr. 1. Inak by totiž nemala lampa potrebnú stabilitu. Zo spodnej strany podstavca narazíme do slepých otvorov 0 12 mm podložky 2 vysústružené z tvrdého dreva. Ďalej zhotovíme na podstavci otvor so závitom M10 na pripevnenie otáčacieho mechanizmu. Rameno sa skladá z dvoch častí: spodného ramena 3, ktoré vyrobíme z rúrky 1", a zasúvacieho ramena 4 z rúrky 1/2". Obidve ramená musíme ohnúť tak, aby mali rovnaký polomer asi 1200 mm. Rúrky ohneme prípravkom, ktorý je znázornený na obr. 2. Vlastné ohýbanie robíme pomocou vhodného lisu (např. na hrozno); musí mať skrutkovité (závitové) vreteno. Keďže konce rúrok sa nedajú ohnúť na vyžadovaný polomer, je potrebné použiť na výrobu rúrku dlhšiu asi o 60 cm. Po skončení ohybu rovné konce odrežeme ručnou pílkou. Aby polomer ohýbaných ramien bol plynulý, musíme pred ohybom na rúrku naniesť rysky po 50 mm po celej dĺžke rúrky. Rúrku ohýbame vždy v mieste rysky, čo v danom prípade je kontrolovateľné. Rúrku ohýbame postupne, kým nedosiahneme vyžadovaný polomer. Na kontrolu polomeru si vyrobí-
me šablónu, prípadne si nakreslíme na stenu alebo dlážku oblúk. Odporúčame na prítlačnú skrutku ohýbačky namontovať doraz, ktorým možno nastavovať a kontrolovať veľkosť ohybu. Doraz musí byť prestaviteľný podľa potreby. Aby pohyb ramien bol v jednej osi (v rovine), vystrojíme jeden koniec ramien pred ohybom vizuálne kontrolovateľným znakom: do rúrky vložíme drevenú zátku, ktorú priečne prevŕtame na možnosť umiestnenia tenkého drôtu maximálne 0 2 mm. Pri ohybe ramena musí mať drôt vždy zvislú polohu, ktorá sa môže stále kontrolovať umiestnenou olovnicou, prípadne nanesenou ryskou na vzdialenej ploche, ktorá je v osi ohybu. Aby sa nezmenila poloha ohýbačky, je dobré jej polohu fixovať. Detaily ako otočný držiak, šmýkadla atď. sú zrejmé z obr. 2. Ak sme pri ohýbaní postupovali správne, možno rameno 4 ľahko zasúvať do ramena 3. Koniec ramena 4 vystrojíme trecím vodidlom 25 a koniec rúrky 3 priechodkou 26; zvolenú polohu obidvoch ramien potom zabezpečujeme skrutkou 27 (pozri det. A na obr. 1). V spodnej časti ramena 3 musíme zhotoviť otvor na prívodnú šnúru elektrickej inštalácie. Aby sa šnúra nepredrala, upravíme otvor podľa det. C. Vo vzdialenosti 60 mm od spodného konca ramena 3 vyvŕtame ešte otvory 0 6,1 mm na hriadeľ a otvor 0 9 mm na nastavovaciu skrutku. Na vrchný voľný koniec ramena 4 nasunieme nadstavec 5 s narazenou zátkou 24 a zabezpečíme červíkom 28. V nadstavci musíme vopred vyvŕtať otvor 0 4,1 mm na pripevnenie závesu svietidla a otvor 0 12 mm, ktorým potom prevlečieme prívodnú šnúru (pozri det. B).
Otočný mechanizmus tvorí kotúč 16, na ktorý privaríme dva držiaky ramien 9, medzi ktoré priskrutkujeme spájací plech 10. Nosný kotúč priskrutkujeme na podstavec 1 jednou skrutkou 22; medzi kotúč a podstavec nesmieme zabudnúť vložiť vymedzovací krúžok 29. Nosný kotúč sa otáča okolo skrutky 22; jej doťahovaním možno nastaviť zovretie, ktoré potom zabezpečíme zospodu maticou 23. Medzi obidvoma držiakmi zakryjeme nosný kotúč krytom 30, ktorý vyrobíme z tenkého duralového plechu. Naklápací mechanizmus. Pre naklápací mechanizmus ohneme z plochej ocele strmeň 11 do tvaru písmena U; vyrobíme nastavovaciu skrutku 12 a maticu v tvare pologule 15. Do otvoru 0 9 mm v spodnom ramene 3 vložíme skrutku 12, ktorú znútra zabezpečíme zaskrutkovaním pologule 15. Na skrutku 12 naskrutkujeme strmeň 11a rameno aj strmeň vložíme medzi obidva držiaky 9. Strmeň priskrutkujeme skrutkami 19 (v strmeni musíme na ne vopred zhotoviť otvory so závitom M6) a na druhý koniec skrutky 12. osadíme vhodnú rukoväť 14, ktorú zabezpečíme poistkou 13. Rameno 3 pripevníme na držiak 9 pomocou čapu 17, ktorý na obidvoch stranách zabezpečíme maticami 18. Otáčaním rukoväti sa skracuje vzdialenosť medzi strmeňom 1 1 a maticou 15; na maticu sa rameno pritláča vlastnou hmotnosťou. Rameno sa otáča okolo čapu 17. Tienidlo. Kostru tienidla vyrobíme z drôtu 0 2,5 mm. Jednotlivé rebrá 35 narežeme na potrebnú dĺžku a potom ich ohneme na predmete 0 100 až 150 mm. Tento malý priemer stačí, pretože drôty majú vlastnú pružnosť. Pripravíme si spodný prste-
11
Obr. 1
12
Obr. 2
nec 36, ktorého konce k sebe privaríme buď elektrickým oblúkom, alebo autogenom, nosný kotúč 34, do kto-
rého zhotovíme po obvode štyri vetracie a odľahčovacie otvory 0 30 mm a uprostred otvor 0 10,1 mm na prie-
chodnú rúrku 32 a ďalej lemovací pás 33, do ktorého vyvŕtame 22 otvorov s rozstupom 21,6 mm a ktorého konce potom zvaríme tak, aby vznikol kruh s vnútorným priemerom 100 mm. Potom už môžeme všetky diely zvariť. Aby bola zaručená centricita a pravidelný tvar tienidla, zhotovíme si jednoduchý prípravok podľa obr. 2. Spodný prstenec vhodne pridržíme na plechu prípravku. Všetky zvary je účelné urobiť autogenom buď tvrdou spájkou (mosadznou), alebo pridávaním zváracieho oceľového drôtu do zvaru. (Druhý spôsob je pevnejší, pretože vznikajú veľké deformácie zváraného miesta vplyvom vysokého tepelného zaťaženia.) Vrchný kryt tienidla 31 vyrobíme z plechu, ktorý vyklepeme na prípravku znázornenom na obr. 2. Treba zhotoviť už len záves 37 a na kostru ušiť poťah z vhodnej tenkej látky. Na spodnú časť rúrky 32 pripevníme maticou M10 porcelánovú objímku na žiarovku a na vrchnú časť rúrky navlečieme kryt 31 a naskrutkujeme záves, ktorý priepevníme dvoma skrutkami do koncového nadstavca 5. Náležitú pozornosť venujeme povrchovej úprave. Ovedčilo sa podstavec niekoľkokrát nastriekať čiernou matnou farbou. Ramená ešte pred ohnutím vyleštíme filcovým brúsnym kotúčom na čistý kovový povrch, ktorý natrieme bezfarebným lakom. - -LADISLAV ŽILINSKÝ
13
OZDOBNÝ KRYT NA RADIÁTORY Všetky ozdobné kryty na telesá ústredného kúrenia znižujú výkon radiátora. Jestvujú však také riešenia, ktoré naopak straty zmenšujú (odrazová doska, deflektor), takže pri ich využití môžeme mať na kúrení ozdobný kryt bez toho, aby sme znížili výkon radiátora. Skôr ako začneme s výrobou ozdobného krytu, pripevníme na múr za ústredné kúrenie sololitová dosku s nalepenou hliníkovou fóliou 4 (môže byť aj alobal), ktorá odráža tepelné žiarenie, a tým znižuje straty ohrievaním steny. Pod parapetnú dosku pri stene pripevníme oblúkový deflektor 3, ktorý zabraňuje víreniu vzduchu a uľahčuje tak plynulý výstup vzduchu do miestnosti. Deflektor zhotovíme z hliníkového alebo pozinkovaného plechu alebo aj hrubšej fólie z plastu (0,5 až 1 mm); má tvar jednej štvrtiny valcovej plochy, ktorej dĺžku volíme podľa dĺžky radiátora. Polomer oblúka závisí od vzdialenosti parapetnej dosky od radiátora. Nosnú konštrukciu krytu tvoria bočnice 6 spojené s parapetnou doskou 1. Bočnice 6 buď zhotovíme len z latovky alebo dosky, v tom prípade však musíme na tej strane, kde je ovládací ventil, ponechať medzi radiátorom a bočnicou dostatočne veľký priestor na ovládanie ventilu; bočnice môžeme vyriešiť aj ako odkladacie poličky, na ktorých možno časť, kde je ovládací ventil, uzavrieť dvierkami, a tým ventil zakryť.
14
Parapetnú dosku 1 nad radiátor zhotovíme najlepšie z latovky, drevotriesky alebo rámu z líšt, ktorý uprostred spevníme priečkami a na obidvoch stranách polepíme preglejkou alebo sololitom (nie je vhodná obyčajná doska, lebo by sa teplom krútila); navrch potom prilepíme umakart. Dosku na bokoch pripevníme na bočnice a súčasne ju pomocou uholníkov 2 priskrutkujeme k stene. Ozdobný kryt 5 sa skladá z rámu, do ktorého sú vlepené ozdobné lišty. Rám krytu vyrobíme z tvrdých líšt hrubých 12 a 6 mm, ktoré zlepíme a malými klinčekmi zbijeme do tvaru uholníka. Zvislá tenšia lišta v rohoch presahuje až pod hrubšiu vodorovnú lištu, a tým po ich vzájomnom zlepení a pribití dosiahneme pevné držanie v rohoch (pozri det. A). Do tohto rámu
vlepíme ozdobné lišty zo smrekovcového dreva vždy presne proti rebrám radiátora tak, aby čo najmenej bránili prechodu vzduchu a súčasne zakrývali radiátor. Do obidvoch zvislých strán rámu pripevníme dva čapy, ktoré slúžia na zavesenie ozdobného krytu na bočnice. Do bočníc pripevníme mosadznú rúrku 0 asi 6X1 mm a necháme ju asi 10 mm vyčnievať (pozri det. B). Túto časť potom zrežeme do polovice priemeru rúrky, takže vznikne žliabok, do ktorého zapadá čap pripevnený v ozdobnom ráme. Všetky rozmery udané na výkrese sú pre radiátor 60 cm vysoký a 20 cm hlboký; pre iný typ radiátora musíme rozmery náležité upraviť; dôležité je však dodržať vzdialenosť parapetnej dosky 10 až 15 cm od radiátora. ADOLF SKLADANÝ
DRÁŽKOVAČ DO OMIETKY Pri vysekávaní drážok do hrubšej omietky sa často stane, že sa omietka odlúpne na nežiadúcom mieste a najmä z väčšej plochy, ako by sme si priali. Zhotovená drážka je potom nepekná, miestami zbytočne veľká, takže aj dokončovacie murárske práce sú prácnejšie.
Zhotovil som si drážkovač, ktorý je dobrou pomôckou pri vysekávaní drážok na uloženie kábla elektrického vedenia do hotovej omietky. Z plochej ocele zhotovíme podľa výkresu základné teleso 2, na ktoré privaríme rukoväť 1 vyhnutú o 15° proti základnému telesu. Do príložky 3 vyrežeme závity M5. Do ostatných príložiek a základného telesa 2 vyvŕtame otvory 0 5,3 mm. Týmito otvormi prechádzajú skrutky 4 rozmerov M 5X30. Príložiek zhotovíme niekoľko v rozličných hrúbkach. Pílové listy 6 skrátime na potrebnú dĺžku. Použijeme pílové listy na drevo s väčšími zubmi. Do prípravku ich vložíme tak, že sa o prednú skrutku 4 opierajú a o zadnú skrutku sú zaseknuté. Šírka drážky je daná vzdialenosťou jedného listu pílky od druhého. Vhodnou kombináciou príložiek môžeme šírku drážky meniť podľa potreby. Po otupení jedného konca listy pílky obrátime. Drážkovacom vedeným podľa pravítka alebo laty najprv vyhĺbime v omietke plytkú ryhu. Tá je potom vodidlom pre ďalšiu prácu. Omietku alebo kúsok muriva, ktoré medzi ryhami nevypadnú hneď pri práci, odstránime sekáčom alebo stierkou. Kábel (alebo rúrku) vtlačíme do drážky a zakryjeme maltou. Ing. JURAJ JANOŠKA
PODLOŽKA K PRAČCE T 241 Již několik let je výkonným pomocníkem v naší domácnosti automatická pračka T 2 4 1 ; výrobce ji — stejně jako její mladší sestru pračku T 245 — usadil na kolečka. Tento prostý fakt způsobuje, že pračka při ždímání opustí vyhrazené místo, dokodrcá se k první přepážce (stěně nebo vaně) a v rytmu ždímání začne působit škodu. Vyzkoušel jsem několik způsobů jak tomuto nechtěnému tanci zabránit. Nejzdařilejším je vyobrazená podložka. Vyřízneme ji v příslušných rozměrech z dřevotřískové desky opatřené tvrdou, glazurovou polevou. Tvrdý povrch je zárukou, že se kolečka pračky nevmáčknou do podložky. Dorazové a vodicí lišty zhotovíme z hliníkových nebo ocelových úhelníků (případně z hranolků tvrdého dřeva), které pro znrtěkčení dorazu vylepíme tužší pevnou gumou. Dno desky opatříme pěti podložkami, které mají dvě funkce: jejic^i výškou vyrovnáme případné nerovnosti po-
dlahy a vzniklý vzduchový polštář zaručí vysoušení prostoru pod deskou. Boky dřevotřískové desky stejně jako lišty opatříme vhodným nátěrem, chránícím je před rezivěním a hnilobou. ZDENĚK ŠEBOR
15
do chaty a záhrady VODNÍ MIKROELEKTRÁRNA — I Je mnoho chalup a chat, které nejsou napojeny na síť elektrického rozvodu, při tom však v jejich blízkosti teče potok. I když je malý, může být dostatečným zdrojem energie pro osvětlení chaty či chalupy a napájení televizního a rozhlasového přijímače. Investiční náklady nepřevýší náklad na výrobu malé větrné elektrárny, přičemž spolehlivost provozu je mnohem vyšší. Turbínka na přiložených dvou fotografiích je vertikální vrtulová turbína, která ve spojení se střídavým generátorem anebo dynamem tvoří mikrozdroj pro osvětlení chaty. V provozu byla odzkoušena po dobu šesti let při spádu 0,95 m a průtoku asi 23 \.s~\ Na svorkách dynama byl získán výkon 75 W při napětí baterie 25 V, kterou nabíjelo dynamo proudem 3 A. Byla vyrobena kutilským způsobem včetně odlití některých součástí z hliníku. Technické parametry turbínky jsou uvedeny v tab. 1. Hodnoty uvedené v tab. 1 platí pro turbínu uvedenou na fotografii i na výkresech; může pracovat při spádech až do 2 m. Pro vyšší spády až asi do 5 m je možno zhotovit konstrukčně stejně provedenou turbínu, ale s oběžným kolem pomaluběžným s jiným zakřivením a tvarem lopatek. Při spádu 5 m by měla tato pomaluběžná turbína přibližně hltnost 50 l.s~1, otáčky 2 600 min" 1 a výkon asi 1,7 kW. Návod na výrobu pomaluběžné turbíny pro vyšší spády připravujeme k uveřejnění v některém z příštích sborníků. Konstrukce vrtulové turbíny se skládá ze dvou dílů — z vlastní vrtulové turbínky a z axiálně-radiálního ložiska — jež dohromady tvoří jeden montážní celek, který se vkládá do kašny buď svařené z ocelového plechu, nebo zhotovené ze dřeva. Turbína je provedena jako vertikální kašnová s radiálním vtokem do rozváděcího kola. Axiálněradiální ložisko se montuje nad horní hladinu na víko (vlastně strop) kašny. Na obr. 1 (sestava vrtulové turbíny) jsou uvedeny jen hlavní rozměry jednotlivých součástí. Rozměry související s parametry turbíny je nutné zachovat; ostatní rozměry lze upravit podle dostupného materiálu. Délku hřídele 1, délku ochranné trubky 5 i délku ssací trouby 23 musíme přizpůsobit velikosti využívaného spádu. Výroba turbíny není příliš náročná, takže ji lze zvládnout kutilským způsobem, zvláště je-li k dispozici malý soustruh. VÝROBA JEDNOTLIVÝCH DÍLŮ Hřídel 1 zhotovíme z oceli 11 500. Její délku upravíme podle velikosti využívaného spádu. Musíme však při tom Tab. 1. Technické parametry turbíny TU 120
16
dbát, abychom nepřekročili délku l m a x uvedenou pro daný spád v tab. 1. Oběžné kolo 2 tvoří náboj 2.1 z mosazné trubky, k němuž jsou připájeny čtyři lopatky 2.2 z pozinkovaného plechu. Pájení lopatek přímo na masivní nářboj 3 by činilo potíže pro odvádění tepla a tak by nebylo zaručeno pevné spojení lopatek s nábojem. Na kvalitě a přesnosti provedení lopatek 2.2 závisí dobrá účinnost celé turbíny, takže jejich výrobě musíme věnovat velikou péči. Lopatky 2.2 zhotovíme z pozinkovaného plechu 0,8 mm tlustého podle šablony nakreslené na obr. 2. Tvar této šablony odpovídá vstupním a výstupním úhlům lopatek oběžného kola, které bylo provozně odzkoušeno a odpovídá parametrům uvedeným v tab. 1. Šablonu pro lopatky zhotovíme takto: Z dřevěných
Obr. 1
destiček (překližky) tloušťky přesně 5 mm vyřežeme (lupénkovou pilkou) vrstvy šablony co nejpřesněji (obr. 3) podle jednotlivých rozměrů a úhlů uvedených pro destičky 1 a 6. (Úhly ve stupních a jejich desetinách odpovídají středovým úhlům kruhových oblouků o poloměrech 20, 30, 40, 50, 60 mm.) Na přesně vyřezaných destičkách si překreslíme (červenou tužkou) obrys (vrstevnici) ukončení destičky s předcházejícím číselným označením. (Na obr. 3 je tento obrys — vrstevnice — vyznačen tenkou čerchovanou čarou). Také na destičce 1 červeně zakreslíme přímku 0-0 radiálně ze středu křivosti R 20. Tato přímka bude odpovídat vstupní hraně lopatky. Takto připravené destičky slepíme a získáme tak tvar šablony podle obr. 2; zatím však ještě stupňovitý {jak je to naznačeno čerchovaně pro vrstvy 6, 5, a 4).
Pak modelářským (zahnutým) struhákem (rašplí) a posléze skelným papírem odstraníme přečnívající stupňovité části destiček ale jen tak, aby na žádné z vrstev nezmizela dříve (červeně) vyznačená vrstevnice. Vyhlazením a vyleštěním jemným skelným (smirkovým) papírem (plátnem) zborcenou plochu odpovídající bodoucímu tvaru lopatky. K šabloně zhotovíme kovovou (nebo z tlustšího tvrdého dřeva) příchytku přiši oubovanou dvěma šrouby na horní rovinnou plochu šablony (na obr. 3 kovová příchytka 40X40X4 mm). Tato příchytka bude sloužit k uchycení výstřižku plechu budoucí lopatky při tvarování. Pak již můžeme začít s tvarováním oběžné lopatky. Z pozinkovaného plechu vystřihneme tvar přibližně podle čárkovaně naznačeného obrysu na obr. 3 s přidáním čtverce 40X40 mm pro uchycení pod příchytku. Do plechu vyvrtá-
17
18
Obr. 3
me dva otvory odpovídající průměrem a roztečí dvěma šroubům. Vystřižený plech přichytíme příchytkou k šabloně a lopatku pak postupně vyklepáváme tak, aby na šablonu plně dolehla. Po hrubém vytvarování lopatku uvolníme a citem, při stálém přiměřování k šabloně ji přesně vytvarujeme. Přesně vytvarovanou lopatku zbavíme přebytečné části na budoucí vstupní hraně (která byla pod příchytkou), odstřižením nebo lépe odříznutím na čáře 0—0. V okolí vstupní hrany lopatku podle šablony poopravíme. Přečnívající části plechu lopatky na vnějším i vnitřním poloměru odpilujeme. Výstupní hranu lopatky upravíme podle čerchované čáry (zakončejií lopatky po vytvarování). Nebuďme překvapeni, že na vnějším poloměru nekončí lopatka u č. 6, protože se zvětšujícím se poloměrem je lopatka postupně krácena, neboť na větších poloměrech se výstupní úhel již mnoho nemění a zbytečně dlouhá lopatka při obvodě by byla příčinou zvětšených ztrát třením vody po lopatce. Dokončenou lopatku podle šablony ještě jednou překontrolujeme a je-li nutné, poopravíme. Takto zhotovíme všechny čtyři lopatky, případně i rezervní. Protože různý materiál má nestejnou tažnost, doporučuje se udělat předem několik zkoušek se zřetelem na přesný tvar výstřižku plechu a získat zkušenosti s tvarováním. Pro připájení na náboj vybereme lopatky co nejpřesněji zhotovené a všechny čtyři tvarově stejné. Pokud nemáme v úmyslu použít zhotovenou šablonu pro tvarování dalších lopatek, může šablona posloužit jako přípravek pro připájení, musíme odstranit část s příchytkou, tj. musíme ji na čáře 0-0 šikmo podříznout pod úhlem 30° od svislé roviny. Takto získaný přípravek upevníme na základní dřevěnou desku s otvorem 0 40 mm navazujícím na vnitřní poloměr šablony R 20. Do tohoto otvoru vsadíme trubkový náboj.
Lopatku přiložíme na zborcenou plochu přípravku tak, aby vstupní hrana lícovala s čarou 0-0. Pak lopatku k přípravku přitlačíme hadrem a měkkou pájkou lopatku k náboji připájíme. Náboj s připájenou lopatkou pootočíme o 90° a stejným způsobem připájíme další lopatku. Při připájení poslední (čtvrté) lopatky zasahuje výstupní hrana první lopatky do podříznutého prostoru přípravku. Po připájení lopatek z jedné strany připájíme už bez přípravku lopatky též ze strany druhé. Přitom je nutné mokrým hadrem na vhodném místě lopatku chladit, aby se teplem od náboje celá neuvolnila. Po připájení všech lopatek z obou stran pěkně začistíme jehlovým pilníčkem pájené kouty a odstraníme přebytečnou pájku. Při pečlivém provedení uvedených prací bude oběžné kolo staticky vyvážené. Na náboj 3 vysoustružený z oceli nalisujeme hotové oběžné kolo 2 a podle potřeby je zajistíme proti pootočení. Rozváděči kolo 4 zhotovíme z pozinkovaného plechu 0,8 mm tlustého (obr. 1). Skládá se ze dvou mezikruží 4.1
19
a 4.2 mezi která připájíme měkkou pájkou šestnáct lopatek 4.3. Důležité je, abychom dodrželi výstupní úhel 58° 30', odchylka smí činit nejvýše 1°. Ochrannou trubku 5 vyrobíme z ocelové trubky, jejíž délku musíme upravit podle využívaného spádu. Průměr trubky uvedený na obr. 1 není nutné dodržet; osazení na horním i dolním konci však musíme upravit podle obr. 1. Spodní vodicí ložisko 6 vysoustružíme z oceli; nalisujeme do něho puzdro 7 zhotovené z mosazi, bronzu nebo silonu (popř. jiného samomazného materiálu např. Gamapestu), a pak tento celek nalisujeme do ochranné trubky 5. Gamapest je obkladači hmota pro kluzné dráhy strojů — výrobce a dodavatel: Jednotné zemědělské družstvo „Rozvoj" Hulín, Kroměřížská ul. 256. Gamapest se může mazat vodou, takže nedojde ke znečišťování vodního toku. Výrobce dodává též popis technologického postupu. Náboj rozváděcího kola 8 odlijeme z hliníku. Musíme si proto vytvořit formu tak, že počítáme se značným přídavkem na opracování (hliník se při tuhnutí značně smršťuje). Eliptický obrys odpovídá elipse s poloosami a = 50 mm, b = 42,5 mm. Do této formy nalijeme odpadový hliník roztavený ve výhni nebo topeništi na tuhé palivo. Podložku 9 pod rozváděči kolo vyrobíme z dřevěných > segmentů, které naimpregnujeme nebo natřeme fermežovou barvou. Hotovou podložku pak při montáži přišroubujeme na dno kašny 24. Těsné péro 10 (5X5 mm i podle ČSN 02 2507) zhotovíme z klínové oceli 11 600, zalícujeme je do drážky v hřídeli 1 a v náboji 3. Hrot oběžného kola 11 vyrobíme buď z oceli nebo lépe z hliníku; lze si např. odlít „špalek" do sádrové formy. Stavěči (pojišťovací) šroub 12 zhotovíme ze šroubu M6 tak, že odřízneme hlavu a uděláme zářez. Druhý konec šroubu má osazený čípek. Šroub pojišťuje hrot proti samovolnému odšroubování. Pod tento šroub vkládáme do otvoru v hrotu měkkou podložku 13 z mědi nebo olova; chrání závit proti otlačení.
Šest šroubů 14 (M6) a šest šroubů 15 (M5) slouží pro spojení rozváděcího kola 4 s nábojem 8. Jednořadé valivé kuličkové ložisko 16 (řady 6302) má za úkol zachytit axiální i radiální síly působící na hřídel 1. Dvoudílný kroužek 17 zhotovíme z tvrdší oceli 11 700; přenáší osovou sílu z hřídele 1 na ložisko 16. Vložíme ho do drážky 5 mm široké v hřídeli; proto musí být ze dvou polovin. Přesuvný kroužek 18 vyrobíme z oceli. Při montáži ho převlékneme přes dvoudílný kroužek 17 vložený do hřídele a zajistíme pojistným kroužkem 19. Buď použijeme kroužek 0 15 mm podle ČSN 02 2930, nebo pružný kroužek z ocelového drátu 0 1 mm. Péro 20 (5X5 mm zhotovené z klínové oceli 11 600) zalícujeme do drážky na hřídelovém čepu a do poloviny spojky „Sigma" nebo řemenice. Kryt 21 uzavírá nahoře ložisko 16; zhotovíme ho z měkkého ocelového plechu 0,5 mm tlustého. Vylisujeme ho na soustruhu kovotlačitelsky na dřevěné kopyto. Těleso pro uložení ložiska 22 slouží zároveň jako příruba pro uchycení generátoru nebo dynama. Odlijeme ho z hliníku stejným způsobem jako náboj 8. Sací troubu 23 (savku) zhotovíme z pozinkovaného plechu asi 0,8 až 1 mm tlustého podle obr. 3. Odborně a kvalitně zhotoví savku klempířská dílna, která má k dispozici skružovačku. Aby se účinnost turbíny nezhoršila (aby nedošlo k odtržení vodního proudu), má mít kuželovitá část boční úhel 3,5°. Znamená to tedy, že průměr savky se nesmí na konci zvětšit o více než 140 mm na 1 m délky. Délku savky musíme samozřejmě přizpůsobit využívanému spádu. Na horní válcový konec savky musíme přivařit nebo připájet přírubu. Savku vsuneme do podložky 9; při montáži pak její přírubu přišroubujeme přes těsnění 25 ke dnu kašny 24; jako těsnění 25 poslouží nejlépe lepenka 1 mm tlustá nasycená fermeží. (Pokračování)
ELEKTRICKÁ ŘEZAČKA NA KOPŘIVY Kdo zkusil sekat kopřivy sekáčkem ví, co je to za námahu. Protože se mi nepodařilo sehnat ruční řezačku, a chtěl jsem si nasekat a nasušit větší množství kopřiv, pustil jsem se do výroby elektrické řezačky. Zhotovil jsem si řezačku ( obr. 1), která se mi velmi osvědčila. Lze s ní řezat nejen kopřivy, ale i lupení z květáku a kedluben i zelenou kukuřici (celé rostliny, včetně palic). Zkusil jsem loupat i suché hlavy kukuřice, velice rychle se odděluje zrno od dužiny a dužina se rozdrtí na malé kousky. Mám ale dost silný motor (370 W, otáčky 1 350 min" 1 ); pro řezání natě a kopřiv by stačil jen motor s výkonem 250 W. Ústí řezačky jsem z bezpečnostních důvodů zvolil kulaté, aby nebylo možno prostrčit ruku až k ostří nože. POSTUP PRÁCE
Nejdříve si z plechu tlustého 5 mm
20
zhotovíme základní desku 1 (obr. 2). Vyvrtáme v ní čtyři otvory pro upevnění motoru a dále čtyři otvory pro upevnění celé řezačky na pracovní stůl. Po té vyrobíme z plechu zadní část krytu 5. Nejlépe je použít (stejně tak i pro ostatní části krytu) pozinkovaný plech 2 mm tlustý; pozinkovaný proto, že šťáva z kopřiv je žíravina a obyčejný plech by brzy zrezivěl. Tloušťka plechu 2 mm je volena proto, aby se dal dobře přivařit elektricky. Podle hřídele použitého elektrického motoru 16 zhotovíme v krytu otvor. Rozpiska materiálu
Motor položíme na základní desku 1, přiložíme kryt 5 a zjistíme potřebnou délku úhelníků 3 — mají být o 10 mm kratší než vyčnívá kryt 5 nad základní desku. Úhelníky 3 uřízneme a zevnitř privaríme k základní desce ve vzdálenosti 240 mm od sebe. Horní konce úhelníků 3 spojíme příčkou 4, kterou vyrobíme z ploché oceli. Srovnáme motor s krytem 5 a kryt již můžeme svrtat a přišroubovat šrouby 19 s maticemi 2 1 . Unašeč 7 vysoustružíme z oceli podle obr. 3. Rozměry unašeče musíme
přizpůsobit hřídeli použitého elektromotoru. Na unašeč přišroubujeme dvěma šrouby 18 nůž 12, který zhotovíme ze strojní pilky na kov. Unašeč nasadíme na hřídel a motor srovnáme tak, aby oba konce nože byly stejně daleko od krytu 5 a pak již můžeme motor přišroubovat čtyřmi šrouby 18 k základní desce 1. K protiostří 8, které vyrobíme z úhelníku, privaríme na obou stranách desky 9, do nichž zhotovíme oválné otvory 6,2X12 mm. K oběma
21
22
deskám 9 přišroubujeme úhelníky 2. Tento celek nasadíme na základní desku 1 a privaríme. Teď již můžeme zhotovit přední část krytu 6; nalícujeme jej na zadní díl krytu 5 a privaríme. Ústí 10 upravíme z vhodné tenkostenné trubky pokud možno z nerezavějícího materiálu. V prototypu byla použita trubka po-
užívaná v mlékárenském průmyslu. Jeden konec trubky zploštíme na ovál 55 mm vysoký a 90 mm široký. Zploštěný konec ústí přilícujeme a přivaříme k protiostří 8. Oválné otvory v deskách 9 umožňují nastavit protiostří s ústím tak, aby se nůž 12 maličko dřel o ústí, jinak se z řezačky vytahují celé lupeny kopřiv.
Horní kryt sestavíme ze tří částí 13, 14 a 15, které navzájem svaříme. Kryt nasadíme, svrtáme s úhelníky 2 a přišroubujeme. Jako rozšířeného ústí 11 můžeme použít horní část krytu topení z automobilu Škoda 1203. Rozšířené ústí připevníme k trubce ústí 10 pomocí vhodného třmenu.
NÁRADIE NA JEDNOOSOVÝ TRAKTOR KULTIVÁTOR • VALNÍK • PLUH • BRÁNY • PLEČKA • OBORÁVAČ A VYORÁVAČ ZEMIAKOV Jednoosový malotraktor s ťažnou tyčou, ktorého výrobu sme opísali v USS č. 53 a 54, využíva valníkové kolesá, alebo iné náradie, na ktorom sú kolesá (např. vyorávač zemiakov) ako druhé osi traktora. Pri nesenom náradí treba použif nosič náradia, ktorý jednak nahrádza druhú os traktora a jednak slúži na zdvíhanie náradia, nastavenie hĺbky a pod. Na fažnú tyč malotraktora sa teda nasunie buď valník, alebo nosič náradia, prípadne ďalšie náradie prispôsobené ťažnej tyči. Objímka, ktorá sa nasúva na ťažnú tyč, sa zabezpečí skrutkou a je rovnaká na valníku, nosiči náradia aj vyorávači zemiakov a umož-
Traktor s pripojeným valníkom
ňuje natáčanie v priečnom smere. NOSIČ NÁRADIA je najdôležitejším náradím používaným za traktorom na obrábanie pôdy. Po pripojení príslušného náradia slúži na orbu, kultiváciu, oborávanie zemiakov, plečkovanie a bránenie. Je to v podstate ťahaná os (obr. 1) s možnosťou vysúvania kolies na výšku a so zdvíhacou skrutkou. Objímku ťažnej tyče 1.1 odrežeme z rúrky 2". Na objímku 1.1 budeme privárať nosné ramená 1.2 zhotovené z rúrok 1 1/4". V ramenách musíme preto vypilovať polomery, aby nám lepšie dosadli na objímku. Po privarení nos-
ných ramien na objímku musíme ešte na druhých koncoch ramien vypilovaf polomery pre držiaky kolies 1.4 (pozri obr. 5). Pripravíme si držiaky kolies 1.4 a na ne privaríme matice 1.15 podľa obr. 1. Dbáme, aby sme privarili držiaky kolies 1.4 kolmo na ramená 1.2 a tak, aby boli vpredu; ľahšie sa potom upínajú závesy kolies. Potom privaríme vzpery 1.3 na držiaky kolies 1.4 a na ne objímku 1.1 a ďalej závesy 1.5 na držiaky kolies. Závesy kolies 1.9 vyrobíme z rúrky 1", do ktorej zhotovíme výrez 90°, aby sme ju mohli ohnúť do pravého uhla a zavariť. Do spodnej časti rúrky narazíme rozreza-
Pérový kultivátor
23
Jednoradličkový pluh
nú vložku 1.10 z rúrky 3/4" a hriadeľ 1.11 z hladenej ocele (aby sme ju nemuseli obrábať) a zavaríme. Tým máme závesy kolies pripravené a môžeme namontovať kompletné kolesá 1.12. Záves aj s kolesom pripevníme skrutkami 1.14 v držiakoch kolies na potrebnú výšku. Na objímku ťažnej tyče 1.1 privaríme držiak 1.6. Ak nedostaneme vhodnú skrutku zdvíhacieho zariadenia 1.8, zhotovíme ju z normálnej skrutky M20 s dlhým závitom. Maticu zdvíhacieho zariadenia 1.7 buď vyrobíme zo štvorhranu 40X40 mm, alebo tak, že na maticu M20 privaríme skrutku M14. Zdvíhacie zariadenie musíme pripevniť s vôľou tak, aby sa jednotlivé diely mohli pootočiť podľa zdvíhacej skrutky. To isté platí aj pre pripevnenie uholníka 1.16. Pri nasúvaní nosiča náradia na ťažnú tyč traktora postupujeme tak, že z ťažnej tyče snímeme zarážku, nasunieme objímku nosiča náradia a navlečieme zarážku, ktorú pripevníme dvoma skrutkami M10 a zabezpečíme
Záves brán a piecky
24
Dvojradličkový oborávač
maticou. Zarážku zvŕtame s ťažnou tyčou, aby medzi objímkou nosiča a zarážkou nebola veľká vôľa. Po namontovaní zdvíhacieho zariadenia je nosič pripravený na prichytenie náradia. PÉROVÝ KULTIVÁTOR Na výrobu kultivátora (obr. 1) je dôležité zaobstarať perá s radličkami — potrebujeme ich päť. Možno použiť aj zlomené perá z veľkých kultivátorov ťahaných traktormi a prispôsobiť ich prichytenie. Výroba kultivátora je pomerne jednoduchá. Podľa obr. 5 zhotovíme dva pozdĺžne nosníky 2.1 a priečne nosníky 2.2 a 2.4. Do priečnych nosníkov vyvŕtame otvory podľa pérových radličiek, takisto vyvŕtame otvory do pozdĺžnych nosníkov. Aby sme dodržali správny rozstup pozdĺžnych nosníkov, je vhodné pred privarením priečnych nosníkov naskrutkovať pozdĺžne nosníky 2.1 na závesy 1.5. Zvary radšej zosilníme, aby bola zaručená pevnosť. Potom privaríme
Brány
zvislý držiak zdvíhacieho zariadenia 2.3 a môžeme namontovať radlický asi o 150 mm nižšie, ako je spodná časť kolies. VALNÍK Objímku ťažnej tyče 3.1 zhotovíme z rúrky 2" podľa obr. 2. Na konci objímky vypilujeme polomer na privarenie na predný spájací nosník 3.3; pri priváraní objímku doklepneme. Ešte skôr ako objímku privaríme, musíme zhotoviť oválne drážky 0 12X30 mm; tieto drážky nám umožnia priskrutkovať valník dvoma skrutkami k ťažnej tyči traktora. Drážky sú oválne preto, aby bolo možné natočiť valník podľa terénu. V prípade, že valník pripájame, nepotrebujeme potom zarážku. Pozdĺžne nosníky 3.2 vyrobíme z rúrky 1 1/2"; potrebnú časť rúrky vyrežeme, aby sme mohli rúrky zvariť do vyžadovaného uhla. Ohnuté nosníky 3.2 potom privaríme na nosník 3.3 aj na objímku 3.1; dbáme pritom, aby sme dodržali pravouhlosť. Vzadu privaríme na pozdĺžne nosníky zadný spájací
Ťažné zariadenie vyorávača nosník 3.4 a vpredu dva nadstavce 3.9; necháme ich radšej dlhšie a na mieru ich odrežeme až podľa zadného nosníka. Držiaky osi val nika 3.5 vyrobíme z uholníka podľa obr. 2 a privaríme ich kolmo na pozdĺžne nosníky. Potom už môžeme valník otočiť a privariť v rohoch uholníky 3.8. Na tieto zvislé uholníky privaríme hore pozdĺžne uholníky 3.10 a vpredu aj priečny uholník 3.11. Os valníka 3.6 zhotovíme z rúrky 1", do ktorej pomocou plechového puzdra narazíme z obidvoch strán hriadeľ 3.7 z hladenej ocele pre ložiská kolies; po narazení hriadele zavaríme. Po vyvŕtaní otvorov na závlačky a po zuhlovaní privaríme os na držiaky 3.5. Pre valník aj nosič náradia použijeme jeden typ kolies, takže stačí kúpiť iba jeden pár a pri použití ich presúvať. Úplné koleso s diskom a nábojom možno použiť aj z vyradených hospodárskych strojov. Bočnice valníka 3.12 aj predné čelo 3.13 vyrobíme z plechu, prípadne z drevených dosiek. Dno valníka bude z dosiek 3.17 spojených zvlakmi 3.18. Rozpis materiálu
Vyorávacia radlica
Zadné čelo 3.14, 3.15 zhotovíme vyklápacie; pripevníme ho pomocou závesov 3.16 na zadný spájací nosník. JEDNORADLIČKOVÝ PLUH vyrobíme podľa obr. 3. Keďže výroba vlastného pluhového telesa 4.4 je pomerne zložitá, pokúsime sa zaobstarať pluhové teleso od starých hospodárov. Pluhové teleso by malo mať asi tieto rozmery: záber 25 cm, výška dosky s radlicou 20 cm. Ak nedostaneme pluhové teleso, vyrobíme ho podľa opisu pluhu uverejneného v USS č. 37/1981. Rameno 4.1 ohneme podľa pluhového telesa. Na niektorom telese stačí ohnutie do pravého uhla, na niektorom musíme ramená prihnúť podľa pluhovej dosky. Rameno pluhu 4.1 privaríme na priečny nosník 4.2, na ktorého konce musíme privariť na presný rozstup závesy 4.3. Najlepšie je priskrutkovať najprv závesy na nosič náradia a potom privariť na priečny nosník. Potom privaríme na závesy 4.3 vzpery 4.5, ktoré takisto privaríme na rameno 4.1. Nakoniec privaríme ešte na rameno pluhu záves 4.3 na
zdvíhanie pluhu aj vzperu 4.6. Vyvŕtame otvory a priskrutkujeme skrutkami 4.7 pluhové teleso na rameno pluhu. DVOJRADLIČKOVÝ OBORÁVAČ ZEMIAKOV Najprv si pripravíme a ohneme ramená 5.1 a 5.2 podľa obr. 3. Na každé rameno privaríme vzperu 5.3. Na spodný koniec ramien privaríme plazy 5.4 a potom na každú stranu držiaky radlice 5.5. Do medzery, ktorá vznikne medzi držiakmi 5.5, pripevníme pomocou skrutiek radlice 5.6. Ak máme ramená takto pripravené, vyvŕtame otvory na zavesenie a ramená naskrutkujeme na nosič náradia. Ramená zauhlujeme a potom k nim ešte môžeme privariť predný a zadný priečny nosník 5.7 a 5.8. Dbáme pritom, aby sme mali riadkový rozstup a aby ramená boli postavené kolmo. Nakoniec privaríme záves 5.9 na zdvíhanie. Priskrutkujeme radlice 5.6, ktoré zhotovíme buď z plechu, alebo použijeme vyradené. Oborávač môžeme použiť takisto pri sadení zemiakov. BRÁNY A MEDZIRIADKOVÁ PLEČKA Pre brány aj medziriadkovú piecku musíme zhotoviť záves, ktorý slúži jednak ako ťažné zariadenie pre brány a piecku, jednak na ich zdvihnutie zo sedadla vodiča. Záves sa montuje troma skrutkami na nosič náradia. Záves (obr. 4) sa skladá z priečneho nosníka 6.1 zhotoveného z rúrky 0 1 1/2", do ktorej sú vyvŕtané otvory 0 15 mm na skrutky nosných ramien. Na priečny nosník 6.1 privaríme ťažné ramená 6.2 (na určenie správneho rozstupu vopred naskrutkované na nosič náradia) a záves na zdvíhanie
25
26
m
28
29
30
6.3. Na vystuženie konštrukcie privaríme ešte na ramená 6.2 a záves 6.3 vzpery 6.4. Na koniec závesu 6.3 privaríme hák 6.8 na zavesenie brán. Nosné ramená vyrobíme z rúrky 6.5, na ktorej koniec privaríme uholník 6.6 a svorník 6.7, ktorý slúži na pripevnenie ramien na priečny nosník 6.1. Na voľný koniec ramien privaríme hák 6.8. Nosné ramená nasunieme do priečneho nosníka a pod maticu skrutky M14 pripevníme hák 6.9. Brány použijeme buď hotové — možno ich občas získať od starších poľnohospodárov — alebo si ich zhotovíme sami podľa obr. 4; šírka záberu má byť asi 150 cm. Brány pripevňujeme na háky pomocou krátkych reťazí. Na medziriadkovú piecku sa používa záves bez nosných ramien — musíme ich teda odskrutkovať. Na priečny nosník 6.1 pripevníme v potrebných rozstupoch pomocou držiakov plečkové nože 7.1, 7.2 tak, že na nosník najprv nasunieme držiaky, do ich ôk zasunieme nože a všetko pritiahneme skrutkou 7.5. Držiaky zvaríme vždy z dvoch ôk 7.3 a strmeňov 7.4 podľa obr. 4. Na priečny nosník 6.1 závesu možno pripevniť aj rozličné ďalšie radlický na sadenie, alebo aj radlice na sadenie a oborávanie zemiakov. ZARIADENIE NA VYORÁ VANIE ZEMIAKOV Ak sa nám podarí získať od starších poľnohospodárov vyorávač zemiakov (tzv. „čert"), zhotovíme si jednoduché ťažné zariadenie 8, na ktoré vyorávač priskrutkujeme. Ťažné zariadenie (obr. 5) — sa skladá z objímky ťažnej tyče 8.1 a pripevňovacích ramien. Na objímku 8.1 navaríme pripevňovacie rameno 8.2, ktoré zvaríme z dvoch profilov U. Na voľný koniec ramena privaríme základňu 8.3, do ktorej vopred zhotovíme dva otvory so závitom M14. Vyrobíme si rameno 8.5 a privaríme k nemu základňu 8.4, do ktorej vopred zhotovíme otvor so závitom M18. Rameno privaríme až potom, keď vyorávač priskrutkujeme na základňu 8.3. Aby sme to mohli urobiť, musíme z vyorávača odstrániť predné kolieska a ťažné zariadenie. Keďže vyorávač má vlastné kolesá, montujeme ho priamo na ťažnú tyč traktora. Ak nedostaneme vyorávač, zhotovíme si vyorávaciu radlicu 9, (obr. 5), ktorú namontujeme namiesto pluhového telesa na rameno pluhu tak, aby radlica zvierala uhol 30° od vodorovnej roviny. FRANTIŠEK STROUHAL
31
koníčky BLESKOVÝ OSVIT PRO PORTRÉTOVÁNÍ Při portrétní fotografii naráží většina pokročilých fotoamatérů na vážný problém s osvětlením fotografovaného objektu. Klasické ateliérové osvětlení se skupinami reflektorů s velkými odrazovými plochami je neskladné, těžko přenosné a nedá se instalovat do bytu. Při portrétování dětí se po rozsvícení ateliérového osvětlení, nebo i jen jediného reflektoru děti vyruší z fotograficky žádoucího a zajímavého výrazu zaujetí z dětských her nebo z atmosféry rodinné pohody a následuje strojený, nepřirozený výraz obličeje a držení těla. Při fotografování domácích zvířat se po rozsvícení reflektoru náš čtyřnohý přítel vypla-
32
ší a do pozice, ve které jsme ho chtěli fotografovat, ho už žádným způsobem nedostaneme. Pomocí zábleskového přístroje, jehož doba expozice bývá jen zlomkem tisíciny sekundy, se lze uvedeným problémům vyhnout. Fotografování se zábleskovým přístrojem má však jednu vážnou vadu: malý rozměr reflektoru působí podobně jako bodové osvětlení. Vytváří ploché, nepřirozené zobrazení objektů a tvrdé, ostře ohraničené stíny na samotném objektu, i ostře ohraničené, tmavé stíny fotografovaného objektu na pozadí. Tuto nectnost zábleskového přístroje lze odstranit použitím bílých, polopropustných ploch z týlu, nebo velkých odrazových ploch. Přístroj zaměříme na tyto plochy a objekt je osvětlen odraženým, rozptýleným světlem. Kvalita osvětlení závisí na umístění jedné, nebo rozmístění většího počtu polopropustných ploch. Tyto plochy, ve tvaru bílého slunečníku nebo čtvercových rámů s plátnem, musí mít dost velké rozměry, aby světlo bylo dobře rozptýlené. Nevýhodou tohoto běžně používaného zařízení je obtížná manipulace, protože je nelze dost rychle přestavovat do vhodných míst podle potřeby, která se neustále mění rychlými pohyby fotografovaných objektů, zejména u dětí a domácích zvířat. Po řadu let jsem se snažil vyřešit lehký, rozměrný reflektor, který by dával dokonale rozptýlené světlo ze všech směrů, s poněkud větší intenzitou shora a slabé osvětlení i zdola, a aby jeho nasměrování bylo snadno a rychle měnitelné vzhledem k ose objektivu a vzhledem k fotografovanému objektu. Postavil jsem několik zařízení na různých principech a získal zkušenosti, nutné pro konstrukci dokonalého reflektoru, který vyhovuje mimořádně vysokým nárokům na osvětlení v portrétní fotografické technice. Popsané zařízení splňuje požadavky na kvalitu osvětlení a snadnou přesta-
vitelnost ve zlomku sekundy, aby směr nejintenzívnějšího světla směřoval na objekt v libovolném naklonění od osvětlení shora až po osvětlení ze strany. Reflektor dává měkké, dokonale rozptýlené světlo. Pokud si na tento reflektor zvykneme a naučíme se jej dokonale využívat, dává výsledky téměř jako ateliérové osvětlení, zachovává však výhody krátkého osvitu. Další výhodou popsaného reflektoru je zvýšení směrného osvitového čísla na dvojnásobek, to znamená, že se stejným zdrojem zábleskového světla můžem.e ve srovnání s původním zábleskovým přístrojem zmenšit otvor ve cloně o dva stupně. Tím získají snímky i na hloubce ostrosti a pomocí popsaného zařízení získáme snímky esteticky i technicky dokonalé. (Směrné osvitové číslo blesku je součin vzdálenosti fotoaparátu od objektu v metrech a clonového čísla a vztahuje se vždy k jedné určité citlivosti filmu. Například směrné číslo 16 při 21° ČSN znamená, že správný osvit filmu této citlivosti bude z metrové vzdálenosti při cloně 16.) Vysoce rozptýlené, správně nasměrované světlo dává bohaté tonální podání s kresbou ve světlech i stínech. Fotografovaný objekt není zapotřebí dosvětlovat, postačí natočení reflektoru ze svislé polohy do strany, kterou chceme silněji osvětlit. Upozorňuji však, že měkké osvětlení vyžaduje vyvolání negativů na vyšší strmost (gradient). Strmost, zvýšenou na gradient 0,70 dosáhneme prodloužením
33
34
vyvolávací doby asi o 20 až 25 % proti předpisu výrobce vývojky, čímž se zvýší využití citlivosti filmu o 2 až 3° ČSN. Používáme-li tuzemský negativní materiál, je vhodnější FOMA N 21 nebo N 17 než filmy F 21 a F 17. POPIS OSVITOVÉHO ZAŘÍZENÍ Reflektor má tvar dvoustupňového dutého rotačního paraboloidu. Obě parabolické plochy mají společné ohnisko F, = F2. Malý paraboloid A 0 133 mm je na obr. 1 vyznačen parabolou s parametrem F-|Di=78 mm. Velký paraboloid B 0 380 mm je vyznačen parabolou s parametrem F1D2—I4I mm. Malý paraboloid je s velkým spojen kuželovým mezikružím C a tvoří jediný dílec. Fotoaparát je umístěn za otvorem v neosvětleném mezikruží mezi oběma parabolickými plochami. Dvojstupňovým řešením se zároveň zmenší hloubka tělesa reflektoru, který musí mít malou hmotnost, aby neztěžoval manipulaci s fotoaparátem. Výbojka (ze zábleskového přístroje) je zasunuta do reflektoru tak, aby účinná část byla v ohnisku paraboloidů. Odrazová (zrcadlová) plocha tvaru rotačního paraboloidu je volena proto, aby se dosáhlo vysoké soustředění světla na objekt. Ideálně rovný lesklý polep by způsobil odražení světla vycházejícího z ohniska, rovnoběžnými paprsky v ose reflektoru z celé jeho plochy a vytvořil by na kolmé ploše, například na stěně bytu, silně osvětlenou kruhovou plochu, podobně jako reflektor kapesní svítilny s parabolickým odrazovým zrcadlem. Aby se dosáhlo dokonalého, vysokého rozptýlení světla, je polep reflektorů z kovové fólie o vysokém lesku, jejíž povrchová struktura je tvořena obrovským množstvím malých jamek (dutých kulových plošek). Proto je rovnoměrně osvětlena celá aparátem viditelná část fotografovaného objektu i pozadí. Velký průměr reflektoru je volen proto, aby objekt byl osvětlen ze všech stran a na pozadí se neobjevil Rozpiska materiálu
jeho stín. Protože intenzita osvětlení viditelné plochy objektu není stejná, vytvoří se vysoce plastický obraz. Je-li fotoaparát zaměřen osou objektivu na fotografovaný předmět a reflektor je ve svislé poloze, je shora osvětlen převážně tou částí reflektoru, která je nad osou otvoru pro objektiv fotoaparátu, to je více než třemi čtvrtinami světla. Zdola je fotografovaný předmět osvětlen převážně jen malou částí reflektoru pod osou otvoru. Toto rozdělení světelného toku při záblesku je míněno podle horizontály. Podle vertikály jsou při svislé poloze reflektoru osvětleny levá i pravá polovina objektu stejně. Reflektor je však upevněn na fotoaparát otočně kolem osy objektivu. Čím více natočíme reflektor ze svislé polohy, tím více zvětšíme osvětlení předmětu z té strany, na kterou jsme reflektor natočili ze svislé polohy. Otočné upevnění má ještě
další funkci — umožňuje natočení fotoaparátu pro snímky v poloze svislé nebo ležaté. VÝROBA OSVITOVÉHO ZAŘÍZENÍ Reflektor 1 vyrobíme laminováním skelné tkaniny na povrch formy, kterou vysoustružíme podle šablony 13. Tvar šablony narýsujeme na umakartovou desku podle obr. 2. Pokud bychom chtěli vyrobit reflektor jiného rozměru nebo tvaru, připomínáme, že parabolu lze konstruovat podle vzorce y-kx2
.-i P p -> parametr FD Pro konstrukci paraboly lze použít i geometrickou konstrukci, která vychází z definice, že parabola je množinou všech bodů v rovině, které mají stejné vzdálenosti od ohniska F jako od řídící přímky, procházející bodem D vzdáleným od ohniska o parametr paraboly p. Bodová konstrukce je znázorněna na obr. 1. Podle narýsovaného obrysu vyřežeme šablonu 13 lupen kovo u pilkou a přesně opracujeme pilníkem a brusným papírem. Formu pro laminování vysoustružíme podle této šablony ze dřeva, sádry, parafínu nebo jiného vhodného materiálu na hrotovém soustruhu se snímatelným prolomením lože pro soustružení předmětů o velkém průměru nebo na karuselu. Pokud není k dispozici vhodný soustruh, lze si pomoci primitivním způsobem s jed-
35
noduchým přípravkem na principu dřevoobráběcího soustruhu s opěrkou. Tímto způsobem lze ovšem soustružit jen snadno opracovatelný parafín. Abychom nespotřebovali velké množství parafínu, ořežeme desku parafínu do kruhového tvaru, ve vodě ohřejeme na teplotu, při které lze parafín tvarovat a rukou vytvarujeme hrubý tvar formy s přídavkem na opracování. Přípravek na soustružení vyrobíme z vhodného vřetene, na které lze upevnit kotouč 0 400 mm pro upevnění opracovávaného kusu. Může to být například náboj jízdního kola, vřeteno cirkulárky, napínací kladka, ložisko s vrtulkou pračky a pod. Těleso ložiska upneme svisle do svěráku. Na hřídel upevníme řemenici o velkém průměru a kotouč z překližky nebo sololitu pro upevnění bloku parafínu. Blok parafínu přilepíme roztaveným parafínem. Kotouč s blokem bude při opracovávání poháněn řemínkem od stolní vrtačky, elektromotorku k šicímu stroji a pod. Nad obráběný blok upevníme dřevěnou opěrnou lištu, o kterou si budeme opírat dláto nebo nůž při soustružení formy. Celá operace je patrná z obr. 3. Parafínovou formu není zapotřebí před laminováním natírat separátorem, který zabraňuje přilepení laminovaného dílce k formě. Pokud jsme však vyrobili na soustruhu formu ze dřeva nebo sádry, musíme ji před laminováním několikrát natřít nitrolakem a po uschnutí separátorem. Jako separátor poslouží vosk na parkety nebo včelí vosk, rozpuštěný v trichlorethylenu. Na takto upravenou formu naneseme tlustší vrstvu polyesterové pryskyřice CHS Epoxy 104, do niž pokládáme vrstvu skelné tkaniny o hmotnosti asi 2,5 g.dm^ 2 . Tkaninu zatlačíme do pryskyřice štětcem. Celou operaci opakujeme několikrát po-
36
dle použité tloušťky tkaniny, až získáme tloušťku laminátu 1,5 až 2 mm. Laminát necháme na formě tak dlouho, až ztvrdne. K přípravě pryskyřice CHS Polyester 104 se používá na 100 váhových dílů pryskyřice 2 až 3 váhové díly P-katalyzátoru VI a 0,5 až 1 váhový díl P-urychlovače 1/40. Jednotlivé složky vmísíme do pryskyřice v uvedeném pořadí. Doba zpracovatelnosti směsi je dvacet minut, doba vytvrzení při teplotě 20° několik dnů. Při přípravě pryskyřice je třeba respektovat návod výrobce, uvedený na plechovce. Po vytvrzení sejmeme laminátový dílec z formy, opracujeme pilníkem po obvodu na 0 380 mm a podle obr. 1 odvrtáme a dopilujeme otvor 0 66 mm tak, aby se dotýkal malého paraboloidu. Ve vrcholu paraboloidu odvrtáme a vypilujeme otvor pro zasunutí výbojky 12. Otvor není na obr. 1 kótován, protože jeho rozměry jsou dány použitou výbojkou. Polepení funkční plochy reflektoru odraznou fólií 10 provedeme až nakonec. Nástavec 2 pro otočné uchycení držáku fotografického přístroje vysoustružíme z duralové tyče nebo tlustostěnné duralové trubky. Jeho přední část seřízneme tak, aby po celém obvodu přiléhal k laminátovému dílu (obr. 1) a s osou paraboloidu svíral úhel 4°. Nástavec 2 upevníme k reflektoru 1 čtyřmi příchytkami 3 pomocí hliníkových nýtů 8. Držák fotografického přístroje 4 vyrobíme z duralového plechu. Kuželový otvor vysoustružíme pod úhlem 45°. Plochou tohoto otvoru bude držák dosedat na kuželovou plochu nástavce 2, k němuž je upevněn pomocí kroužku 5 a šesti šroubů 7. Druhý konec držáku upravíme pro pevné uchycení k fotografickému přístroji 11 šroubem 6. Tento šroub lze koupit
v prodejně FOTO-KINO hotový. Jeho hlavu je však zapotřebí snížit asi o 1,5 mm, aby se jeho závit dostal hlouběji do fotografického přístroje. Aby poloha přístroje byla pevně zafixovaná, musí zapadnout výstupek na fotografickém přístroji do výřezu destičky 9, kterou na držák 4 přinýtujeme dvěma hliníkovými nýty 8. Destička je na obr. 2 kótována podle výstupku na přístroji Praktica PLC 3. Pokud vlastníme přístroj s jiným tvarem výstupku, je nutno destičku přizpůsobit. Před konečnou montáží celého osvitového zařízení namažeme všechny dosedací plochy nástavce 2 držáku 4 a kroužku 5 vazelínou a šrouby 7 dotáhneme jen mírně, tak, aby se nástavcem na držáku dalo natáčet měkce, lehce, jen takovou silou, která je zapotřebí k tomu, aby se reflektor neotáčel na fotografickém přístroji samovolně vlastní hmotností. Pokud nelze dosáhnout měkké, lehké otáčení, musíme před konečnou montáží všechny uvedené dosedací plochy zabrousit jemnou zabrušovací pastou na ventily spalovacích motorů. Poslední operací je polepení funkční plochy reflektoru pomocí Alkaprénu lesklou, hliníkovou fólií 10 s vysokou od ra živost i světla, jaká se používá na balení fotopapíru z dovozu. Pokud ji neseženeme, budeme se muset spokojit s tlustším staniolem nebo Alobalem. Aby fólie intenzívně rozptylovala světlo, vytvarujeme ji vytlačením malých dutých kulových plošek. Na vytvarování fólie 10 potřebujeme kuličku 0 8,5 až 9 mm z kuličkového ložiska, kterou vyžíháme a provrtáme. Otvor 0 3,1 mm musí být přesně uprostřed, aby kulička neházela a snadno se odvalovala. Kuličku navlečeme na hřebík 0 3 mm, který ohneme a druhý konec rozklepeme naplocho, aby se v rukojeti neotáčel a narazíme do dřevěné rukojeti nebo prkénka. Dále ještě potřebujeme plech, do něhož vyvrtáme otvory 0 4 mm; rozteč otvorů je 4,9 mm. Pak vložíme lesklou hliníkovou odrazovou fólii mezi dva tenké papíry, položíme na děrovaný plech a kuličkou přejíždíme postupně po jednotlivých řadách otvorů. Tím se do fólie vytlačí duté, kulové plošky; reflektor polepujeme malými kousky fólie vhodného tvaru a rozměru podle obr. 1, aby se při polepování co nejméně deformovaly a překrývaly. Fólie se nesmíme dotýkat prsty, ani při tvarování, ani lepení a ani při fotografování, protože by se její odrazivost silně snížila („oslepla" by). Proto při lepení přitlačujeme vytvarovanou fólii zlehka silonovou ple-
teninou (např. dámskou punčochou). Nové směrné číslo osvitového zařízení závisí na přesnosti výroby a odrazivosti použité fólie. Proto jej musíme zjistit zkouškou. Objekt fotografujeme ze stejné vzdálenosti, za stejných podmínek na
film běžně užívané známé citlivosti na grafovali. Součin je novým směrným několik záběrů při různých clonách. číslem pro tu citlivost filmu, která byla použita na zkoušku. Při dalším fotoPo vyvolání filmu vybereme nejlépe exponované políčko filmu. Číslo clony, grafování dělíme směrné číslo vzdálepři které bylo toto políčko filmu naex- .ností v metrech, ze které chceme ponováno, násobíme vzdáleností fotografovat, a vyjde nám číslo clony. v metrech, ze které jsme objekt foto-
AKUSTICKO-OPTICKÝ HLÁSIČ PRE RYBÁROV Na našom trhu neexistuje v súčasnosti pomôcka, alebo prípravok, ktorý by napomáhal rybárom pri chytaní rýb na viac prútov a najmä v tme, že by určitým spôsobom signalizoval záber ryby na udici. Spôsob signalizácie, ktorý sa zvykne za týchto okolností využívať, býva individuálny — podľa možností každého rybára. V niektorých prípadoch býva dosť komplikovaný. Cez deň sa väčšinou používa koliesko z plastu, nazývané „policajt". Ťažšia situácia je však v tme. Vyskytlo sa niekoľko riešení pre takýto odchyt, no žiadne z nich nespájalo akustickú signalizáciu s optickou. Snažil som sa preto vyrobiť si hlásič, ktorý využíva kombináciu týchto dvoch druhov signalizácie tak, aby sa mohol používať pri priamej viditeľnosti aj v tme. Rybár potom nemusí sústavne pozorovať vlasec, pretože zvukový signál ho na záber ryby upozorní. Podarilo sa mi skonštruovať spoľahlivý hlásič, ktorého konštrukcia je jednoduchá a lacná (cena použitých súčastí je približne 20 Kčs), spôsob montáže ľahký a použité súčiastky bežne dostupné. Hlásič sa napája jedným monočlánkom 1,5 V. Na udici sa upevňuje jednoduchým spôsobom medzi naviják a prvý prstenec, ktorým prechádza vlasec. OPIS ZAPOJENIA Keďže riešenie akustickej signalizácie pomocou telefónneho slúchadla ako bzučiaka a príslušných polovodičových súčiastok by bolo drahšie, zvolil som mechanický spôsob signalizácie. Za daných podmienok je aj spoľahlivejší. Základom je motorček na 24 V (výrobca KOH-I-NOOR, cena 15,— Kčs). Tento typ je vhodný, pretože sa napája len jedným bežným monočlánkom 1,5 V typu 134. Na optickú signalizáciu je vhodná žiarovka 1,5 (2,2) V, ktorá je paralelne
zapojená k motorčeku. Žiarovka s prispôsobeným motorčekom sa spína určitým spínačom pomocou vlasca. Pri napnutí vlasca počas záberu, spínač uvedie do činnosti motorček, ktorý vydáva rapkavý zvuk a súčasne sa rozsvieti žiarovka. Intenzita zvuku však nie je taká, že by plašila ryby. Pri trhanom zábere prístroj funguje prerušovane, pri trvalom zábere stále. Počas záťahu možno jedným prstom jednoducho vlasec vysunúť zo spínača a tým sa činnosť pristroja preruší. VÝROBA HLÁSIČA Všetky súčiastky sú vstavané do škatuľky 1 z PVC. Vhodná je např. upravená škatuľka od diarámikov 5X5 cm; jej šírka je prakticky zhodná s dĺžkou použitého napájacieho monočlánku. Prispôsobiť možno aj inú vhodnú škatuľku prípadne ju zlepiť z jednotlivých časti. Škatuľku musíme trochu upraviť: veko (vyššia časť) ostáva bez zmeny, ale výšku spodnej časti skrátime asi na 10 mm, aby hlásič nebol zbytočne vysoký. Spodnú časť škatuľky odrežeme vyradeným nožíkom, ktorého čepeľ nahrejeme v plameni plynového variča alebo sviečky. Potom ju na plocho vyhladíme na brúsnom papieri, aby sa. odstránili nerovnosti rezu. Táto časť škatuľky bude slúžiť na zakrytie celého prístroja po montáži. Veko škatuľky 1 tvorí základ prichytenia všetkých použitých súčastí. Na jednej užšej strane veka pripevníme držiak 2 pre upevnenie na rybársky prút. Najvhodnejšie je použiť držiak na uchytenie spätného zrkadla na motocykel (hotový dostať kúpiť v Domácich potrebách aj bez spätného zrkadla). Jednu časť držiaka skrátime pílkou na kov asi o 7 až 10 mm. Dlhšiu časť držiaka nahrejeme, vtlačíme do stredu vrchnej časti veka a tak pridržíme do vychladnutia, aby vznikol pevný spoj. Na spevnenie spoja je vhodné z vnútornej časti škatuľky kvapnúť trochu vhodného lepidla (např. Epoxy). Keď
uvedený držiak nezoženieme, vyhotovíme ho z plechových pásikov šírky asi 20 mm a hrúbky 1 až 2 mm, ktoré ohneme do potrebného tvaru. Do otvoru na spodnej dlhšej časti držiaka vlepíme pomocou vhodného lepidla maticu 19 (M4). Na pritiahnutie prípravku na prút slúži skrutka 3, ktorej hlavičku môžeme zaliať lepidlom do vrchnáka zo zubnej pasty (lepšie sa doťahuje bez skrutkovača). Na skrutku navlečieme kúsok izolačnej rúrky (bužírka) 17. Teraz si upravíme priestor pre napájači zdroj. Pripravíme si pásik plechu 4 s rozmermi 60X15 mm, ktorý ohneme na okrajoch asi 3 mm (podľa šírky použitej škatuľky). Do vrchnej časti škatuľky vložíme batériu 16 a pripravený pásik 4 prilepíme tak, aby bola batéria pevne prichytená vo vrchnej časti škatuľky. Tam, kde je upevnený držiak 2, je vhodné nalepiť malý kúsok molitanu 5, aby sa lepšie držala batéria. Po oboch stranách škatuľky prilepíme dva pliešky 15, aby bolo možné batériu vymieňať bez spájkovania. Pod batériu môžeme nalepiť šnúrku, pomocou ktorej sa ľahko vytiahne. Ďalšou časťou je montáž zvukovej signalizácie. Do väčšieho vrchnáka 6 od zubnej pasty alebo lepidla vyvŕtame dierku o trochu menšiu ako je priemer hriadeľa použitého motorče-
37
ka 7. Tento vrchnák, ktorý bude slúžiť ako ozubené koliesko, nasunieme na hriadeľa zakvapneme lepidlom. Takto upravený motorček 7 prilepíme do škatuľky pod batériu. Z vrchnej strany ozubeného kolieska ešte vlepíme do škatuľky tenký pásik pružného pliešku 8, ktorý po zaschnutí lepidla ohneme tak, aby jeho koniec zapadol do ozubeného kolieska na hriadeli. Tým máme akustickú signalizáciu hotovú. Teraz si v spodnej časti škatuľky navŕtame otvor 08 až 10 mm pre priezor žiarovky 9, ku ktorej prispájkujeme dva izolované drôtiky dlhé asi 100 mm. Žiarovku potom upevníme do vhodného držiačika 10 (např. zo starej vreckovej lampy), ktorý prilepíme do škatuľky. Poslednou, ale najdôležitejšou časťou funkcie prípravku je montáž spínača, ktorého funkcia je zrejmá
38
z výkresu. Riešenie je možné viacerými spôsobmi; mohol by sa použiť upravený miniatúrny mikrospínač. V našom prípade sa ako kontakty 14 použili pliešky zo starého vypínača, ktoré sú postačujúco pružné. V núdzi možno použiť vhodne ohnuté pliešky zo starej plochej batérie 4,5 V. Na spodnej časti škatuľky vyvŕtame otvor 0 asi 5 mm (podľa použitého kontaktového kolika). Kontaktový kolík 11 zhotovíme z dvoch držiakov políc (tvaru valca s dvoma priemermi) prilepených proti sebe. Na zlepšenie vodiacej časti kolika nalepíme do vnútornej časti škatuľky rúrku 12 (kúsok fixky). Väčší priemer vodiaceho kolika je zrejmý z bokorysu. Kolík musí byť dosť dlhý na to, aby napnutý vlasec nezachytával o hrany prípravku. To závisí od vzdialenosti navijáka a prvého prstenca, ktorý prechádza cez vla-
sec. Vo vhodnej vzdialenosti nad kolíkom prilepíme na určitý podstavček — podložku — 13 (z kúska plexiskla a pod.) pripravené kontakty 14. Na tvare podložky 13 nezáleží, pretože ide len o to, aby os kontaktu spínača splývala s osou kontaktového kolika. Aby vlasec nevypadával, musíme zhotoviť v spodnej časti kolika vidlicu 18. Vytvoríme ju nahriatím a vsadením napríklad dvoch špendlíkov, alebo kúskov drôtu, ktoré potom ohneme do potrebného tvaru. Nakoniec pospájkujeme jednotlivé spoje podľa schémy elektrického zapojenia. Po montáži a odskúšaní prístroj uzavrieme druhou upravenou časťou škatuľky a môžeme ho zastriekať farbou alebo inak upraviť podľa vlastného vkusu. Monočlánok použitý na napájanie vydrží celú sezónu. ING. JOZEF BALARA
ELEKTRONICKÝ METRONOM Veľmi užitočnou pomôckou pri výuke hry na hudobné nástroje je generátor taktu — metronóm. Zaobstarať klasický metronóm s kyvadlom nie je ľahké, takže najjednoduchšie riešenie je zhotoviť si elektronický metronóm. Je to prístroj natoľko jednoduchý, že jeho výrobu zvládne každý šikovnejší majster. Aj keď majú byť v najbližšom čase v predaji elektronické metronómy ARITMA, vyplatí sa domáca výroba: metronóm je asi o 300 Kčs lacnejší a nemá pritom horšie parametre ako uvedený komerčný typ. PRINCÍP METRONÓMU Metronóm je generátor s nízkou frekvenciou impulzov opakovaných v presných intervaloch. Elektrické pulzy sa privádzajú do elektrickoakustického meniča, ktorým môže byť naprí-
klad reproduktor. Podľa tvaru a šírky (v podstate dĺžky trvania) impulzu sa mení charakteristické sfarbenie akustickej ozveny. Aj pri menšej energii sú výraznejšie ostrejšie údery, ktoré vznikajú z úzkych elektrických impulzov s veľmi strmým priebehom. Vo funkcii generátora elektrických impulzov možno použiť veľa aj značne odlišných zapojení. Najjednoduchšie a s veľmi dobrým výsledkom možno realizovať metronóm pri použití integrovaného časovača, ktorý sa práve dostáva do maloobchodného predaja. Integrovaný obvod má vnútri združených asi 24 tranzistorov, 14 rezistorov a štyri diódy, ktoré mu dávajú vysokú stabilitu. Keďže výroba integrovaných obvodov je plne automatická, potom aj cena metronómu s integrovaným časovačom je nižšia, ako keby sa pri
jeho výrobe použil rovnaký počet diskrétnych súčiastok. OPIS ZAPOJENIA Základ elektronickej časti tvorí integrovaný obvod 10 (BE 555) zapojený ako astabilný klopný obvod. Zapojenie v danej konfigurácii použitých hodnôt súčiastok (obr. 1) je charakteristické nesymetrickým priebehom signálu. Na výstupe integrovaného obvodu (vývod 3) sa objavia úzke
1
strmé záporné impulzy. Aby pri spínaní induktívnej záťaže nedošlo k poškodeniu vnútornej štruktúry obvodu, použil som pre istotu oddeľovací tranzistor T I , v ktorého kolektore je zapojený nízkoohmový reproduktor Re. Spoľahlivé zapínanie a vypínanie metronómu je vyriešené mikrospínačom SI, ktorý je odpružený bronzovým pásikom 4 s nalepeným kúskom molitanu.
39
KONŠTRUKCIA METRONÓMU Konštrukčné vyhotovenie metronómu je znázornené na obr. 2, z ktorého je zrejmé, že hlavnou mechanickou súčiastkou prístroja je vreckový lampáš, v ktorom je prichytený osadený plošný spoj 9. Spájací článok tu tvorí potenciometer PI, ktorým je vzájomne spo-
jený plošný spoj 9 a puzdro lampáša 5, pozri rez A—A na obr. 2. Pôvodný termoplastický kryt parabolického reflektora tvorí ozvučnicu aj elegantnú ozdobnú masku. Do miesta, kde bol umiestnený parabolický reflektor, vložíme pri úprave reproduktor 8, ktorý je dostatočne mechanicky fixovaný ozvučnicou. Plošný spoj 9 zhotovený podľa obr. 3 osadíme súčiastkami. Ak dodržíme odporúčané hodnoty súčiastok, funguje zapojenie bez akýchkoľvek problémov. Vzhľadom na jednoduchosť zapojenia astabilného klopného obvodu, nie je potrebné opisovať oživovanie. Konektor 6 na pripojenie doštičkovej batérie 10 získame rozobratím starej vybitej batérie. Po prispájkovaní vývodov (nevyhnutné logicky invertovať polaritu pólov) zalejeme stranu spájkovaných spojov tmelom EPROSIN alebo lepidlom EPOXY 1200. Vyrobený konektor tým získa profesionálny vzhľad. Z plochého vreckového lampáša demontujeme kryt parabolického reflektora; vlastnú parabolu už nebudeme potrebovať. Podľa obr. 4 navŕtame do krytu z plastu sieť otvorov 0 1,6 mm. Aby sa pri vŕtaní nezačal termoplast topiť, musíme voliť veľmi nízke otáčky vŕtačky. Strany vyvŕtaných otvorov mierne zrežeme vrtákom 0 3 mm. Polovýrobok nastriekame z obidvoch strán niekoľkými vrstvami matného čierneho laku RALLY. Odhnutím príchytky na vnútornej strane zadnej časti puzdra lampáša uvoľníme výlisok z termoplastu (objímku žiarovky a držiak kontaktu batérie). Opatrne vyberieme zvonku umiestne-
ný biely gombík vypínača. Po zdrsnení povrchu vypaľovacieho dvojzložkového laku prestriekame puzdro lampáša vhodnou pastelovou farbou. Na daný účel sa dobre hodia autolaky SPRAY. Dôkladne rozmeriame polohu otvoru na prichytenie potenciometra a na označenom mieste vyvŕtame otvor 0 7 mm. Platňu plošného spoja prichytíme podľa obr. 2, rez A—A. Ťahadlo 2 na ovládanie mikrospínača namontujeme po spätnom zložení gombíka vypínača 1, do ktorého musíme vopred vyvŕtať otvor 0 3 mm. Z bronzového plechu zhotovíme pero 4 mikrospínača (obr. 5), na ktoré nalepíme kúsok molitanu 3 na odpružnenie mikrospínača. Aby bola batéria lepšie pripevnená, nalepíme ešte kúsok molitanu 7 na druhú stranu puzdra. Prístroj nakoniec ociachujeme alebo aspoň vystrojíme orientačnou lineárnou stupnicou. OLDŘICH BURGER Použité súčiastky
SVÁŘECÍ KLEŠTĚ
NA SKLENÍKOVOU FÓLII Téměř každý zahrádkář chce mít na zahradě fóliovník. Postavit si jednoduchou konstrukci není problém, horší už je to s připevňováním fólie. Zhotovil jsem si proto svářecí kleště, s nimiž se fólie sváří pohodlně, rychle a kvalitně a protože jsou ramena vyhnuta, sváří se snadno i kolem trubek či úhelníků konstrukce. Svařovat lze fólie různých tlouštěk (od běžně prodávaných až po fólie z pytlů od průmyslových hnojiv); musíme jen přizpůsobit délku stisku čelistí. Aby práce s kleštěmi byla zcela bezpečná, jsou napájeny transformátorem 220 V/24 V na 125 VA. POSTUP PRÁCE Nejprve zhotovíme držák kleští 1. Skládá se ze dvou ramen, která ohneme z trubek 0 12 mm. Na jednom konci ohneme ramena do poloměru R = 50 mm; to proto, aby bylo možno svařovat fólie kolem kovové konstrukce fóliovníku. Na druhém konci ramena zploštíme a privaríme k nim
40
pouzdro 2; obě ramena spojíme čepem 3. Vytvoříme tak kloubové spojení obou ramen. Pouzdro 2 zhotovíme nejlé-
pe z trubek. K tomuto kloubu ještě privaríme destičku 4 zhotovenou z pásové oceli. Na deštičku 4 přišroubujeme při montáži svorkovnici 7 a svorku 8 upevňující přívodní vodiče 20. K oběma ramenům musíme ještě přivařit výstupky 5; slouží pro uchycení pružiny 6. Aby pružina nevypadávala, zajistíme ji závlačkami 19. K horním koncům ramen 1 privaríme podkladní desky 9 vyrobené z pásové oceli; desky přivařujeme při zavřených kleštích. Na okraj desky (také při zavřených kleštích) připájíme měděné profily 12. Pak k deskám 9 přišroubujeme do předem vyřezaných závitů čtyřmi zápustnými šrou-
by 16 izolační destičky 10 z pertinaxu 5 mm tlustého nebo celeronu 6 mm tlustého. Desky 9 nakonec mezi dvojicemi šroubů prořízneme (viz det. A). Do izolačních destiček 10 vyřežeme závit M3 a přišroubujeme k nim svorkovnici 7. Pak do měděné trubky 11 vsuneme keramickou (nebo šamotovou) trubku 13, kterou získíme např. z čidel teploměru. Do keramické trubičky musíme předem vložit odporový drát 22; abychom ho mohli vložit, musíme do jednoho z kanálků propilovat pilníkem uprostřed dva otvory. Odporový drát vedeme tělískem podle obr. 2. Konce odporového drátu 22 vycházející prostředními otvory protáhneme
41
dvěma otvory v měděné trubce 1 1 , rozteč těchto otvorů volíme podle otvorů svorkovnice. Na konce drátů 22 navlékneme porcelánové izolační kroužky 18 tak, aby zasahovaly až do keramického tělíska, a připojíme je do svorkovnice. Proti axiálnímu posuvu tělíska 13 v trubce 11 je nutné na oba konce vložit zajišfovací kroužky 14. Svorkovnice na koncích ramen propojíme se svorkovnicí u kloubu vodičem 2 1 ; každou svářecí čelist připojíme paralelně. Vodiče 21 vedeme uvnitř trubek držáku 1, do nichž musíme pro ně vyvrtat otvory 0 6 mm. Svorkovnici 7 u kloubu spojíme vodičem 20 s transformátorem 23, který musí být v krytu, jak předepisuje norma ČSN. Transformátor použijeme typu 125 VA, transformátor s nižším výkonem se zahřívá. Délku vodiče volíme asi 10m. Nakonec musíme ještě obalit měděné trubičky teflonovým plátnem 15 (můžeme použít i poteflonovanou plechovou fólii či teflonové vodovodní pásky apod.). Svařování si musí každý vyzkoušet sám — to znamená jak tlak, tak délku stisku. Záleží to jak na tloušťce svařované fólie, tak i na teplotě čelistí. Teplotu čelistí lze regulovat velikostí průřezu a délkou přívodních vodičů 20. Prototyp svářecích kleští byl vyzkoušen s vodičem LYC průřezu 2,5 mm 2 dlouhým 10 m.
STOJÁNEK S TAŠKOU Milou pozorností pro každou ženu bude přenosný stojánek na ruční práce. Vyrobit ho je téměř hračkou, nároky na materiál jsou zanedbatelné, úspěch je zaručen. Požijeme-li jiný vhodný typ látky může stojánek sloužit i na ukládání časopisů. POSTUP PRÁCE Z překližky nebo prkének tvrdého dřeva tlustých 10 mm vyřízneme čtyři nožky rozměru 28X350 mm. Dvě držadla zhotovíme ze stejně tlustého materiálu v rozměru 75X340 mm. Nožky i držadla vytvarujeme podle nákresu. Vždy dvě a dvě nožky překřížíme (jako nůžky), vyznačíme a vyvrtáme otvor pro spojení hliníkovým nebo měděným nýtem s půlkulatou hlavou 0 3 X 25—30 mm. Spoj zajistíme podložkami a maticemi. V místě vy-
*
42
brání přilepíme nožky stojánku k držadlům. Spoj rovněž pojistíme šroubem M3X35 mm s maticí a podložkou. Kostru stojánku pečlivě přebrousíme, namoríme a nalakujeme bezbarevným lakem.
Z pevné látky ušijeme podle střihu tašku. Počítáme s přídavkem na zaobroubení; boční klínky vsazujeme od středu hlavního pruhu látky. Zvlášť pečlivě ušijeme horní obrubu vsazeného klínku, neboť toto zpevnění zajišťuje košík v rozevřeném stavu. Boč-
ní obrubu tašky protáhneme vybráním v držadle a vsuneme do ní 270 mm dlouhou dřevěnou tyčku 0 6 mm. Tento způsob upevnění má tu výhodu, že tašku můžeme kdykoli jednoduchým způsobem ze stojánku vyjmout.
JAK SE DĚLAJÍ PLOŠNÉ SPOJE JEDNODUCHÉ PLOŠNÉ SPOJE můžeme vyrobit několika způsoby. Buď na desku základního materiálu (např. Umatex, Cuprexkart, Cuprextit ap.) naneseme na místa požadovaného spojení štětečkem, popř. trubičkovým perem nitrolak. Po zaschnutí laku odleptáme nezakrytou měď v zahlubovači nebo v chloridu železitém. Po důkladném opláchnutí smyjeme lak nitroředidlem a spoj je připraven k použití. Nebo postupujeme tak, že na očištěnou desku přilepíme po celé ploše (ze strany měděné fólie) samolepicí tapetu. Pak v místech, kde požadujeme dělicí čáry, tapetu ostrým nožem prořízneme a proužky tapety sloupneme. Překontrolujeme, zda zbylá tapeta lne k podložce a obnaženou měď odleptáme. S leptadlem pracujeme v gumových rukavicích. Po odleptání desku důkladně opláchneme a ještě pod tekoucí vodou sloupneme zbylou tapetu. Spoj osušíme a opatříme ochranným povlakem. NÁROČNÉ A SLOŽITÉ SPOJE, které vyžadují přesnost, zhotovíme nejlépe fotografickou cestou. Nejprve je třeba si udělat návrh rozmístění součástek a nákres předlohy spojovacího obrazce pečlivě nakreslíme na kladívkovou čtvrtku a vyčerníme tuší. Obrazec můžeme i pomocí suchých obtisků vylepit na pauzovací papír. Tuto předlohu můžeme v nouzi použít i k dalšímu zpracování jako předlohu pracovní. Pro zvýšení kontrastu, odolnosti i krytí při opakování je však lépe takto připravenou předlohu kontaktně okopírovat. Tím získáme kvalitnější předlohu na filmu. Ještě lépe však je provést předlohu ve zvětšeném měřítku a tu pak reprodukovat fotografickým přístrojem na Dokument film, který po vyvolání, ustálení, praní a usušení zvětšíme zvětšovacím přístrojem na Dokument listový film tak, aby vznikla předloha ve skutečné velikosti. Pro větší tvrdost a krytí lze takto zvětšený nákres kontaktně i několikrát kopírovat s cílem dosáhnout zčernání předlohy alespoň 2,5 bez závoje na světlých plochách a samozřejmě rovnoměrně po celé ploše předlohy. Případně také provedeme retuš nežádoucích světlých nebo tmavých míst. Připravenou měděnou desku (z cuprextitu či jiného vhodného materiálu) důkladně očistíme vídenským vápnem (popřípadě pemzou) a omyjeme v nezředeném roztoku odmasťovače, např. Jaru apod. Pokud je očištěný povrch měděné desky kovově čistý a po namočení se na mědi udržuje souvislý vodní povlak, desku důkladně opláchneme tekoucí vodou a rychle osušíme (nejlépe proudem horkého vzduchu z vysoušeče vlasů). Na očištěnou desku pak již nesaháme rukama. Na takto připravený povrch naneseme buď polygrafický roztok Grafolit T či M, nebo světlocitlivý lak. Protože tyto světlocitlivé emulze mají odlišné vlastnosti, je i jejich zpracování rozdílné. Grafolit T nebo M je negativní emulze — znamená to, že
osvitnuté části se utvrzují a neosvitnuté části se při vyvolávání odplavují; předloha proto musí být negativní. Grafolit na desku naneseme nalitím a pak desku s nanesenou emulzí sušíme při teplotě 60° C asi 15 až 20 minut. Sušení závisí mimo jiné na hustotě emulze a způsobu nanesení. Po usušení a ochlazení přiložíme předlohu emulzí na emulzi a osvitneme. Osvitovou dobu je nutno stanovit několika zkouškami na proužkách desky s toutéž emulzí, které si pro tuto práci zvlášť připravíme. Osvitová doba závisí na tloušťce vrstvy nanesené emulze, na intenzitě osvitového zdroje, vzdálenosti zdroje apod. Jako zdroj osvitu můžeme použít polední slunce, uhlíkovou lampu, horské slunce nebo jiné podobné osvětlení. Po sejmutí předlohy desku vyvoláme ve vývojce Grafolit, pečlivě a důkladně opláchneme pod tekoucí vodou a nepotřebnou měď odleptáme v zahlubovači. Leptání můžeme urychlit lehkým a jemným přetíráním chomáčem vaty nebo štětečkem. Musíme ale při tom dávat pozor, abychom nepoškodili fotomasku. Po skončeném zahlubování desku vyjmeme a důkladně opláchneme pod tekoucí vodou. Máme-li nedoleptaná místa, přetíráme je již jen štětečkem namočeným v zahlubovači. Pozor! Při práci se zahlubovačem pracujeme pouze v gumových rukavicích a dodržujeme hygienická pravidla. Nakonec Grafolitovou fotomasku smyjeme teplou vodou a po pečlivém omytí spoj osušíme horkým vzduchem. Polygrafické roztoky Grafolit T a M, vývojku Grafolit a zahlubovač vyrábí n. p. Grafotechna, Na louži 11, Praha 10. Tyto výrobky se také občas nepravidelně objevují v prodejně Tesly v Martinské ulici v Praze 1. Světlocitlivý lak SCR 5 je pozitivně pracující emulze. Znamená to, že osvitnuté části se světlem naruší a při vyvolání odplaví. Pro práci s touto emulzí si proto musíme připravit pozitivní předlohu. Desku s nanesenou emulzí sušíme při teplotě 60° C asi 15 až 20 minut. Po usušení a ochlazení desky přiložíme předlohu jako v prvním případě emulzí k emulzi a osvitneme. Také v tomto případě musíme osvit stanovit zkouškou. Po sejmutí předlohy desku vyvoláme ve vývojce pro fotolak SCR 5. Po opláchnutí vodou můžeme odhalenou měď odleptat buď v chloridu železitém nebo v zahlubovači. Fotomasku odstraníme smytím v teplém alkalickém roztoku. Nakonec desku pečlivě opláchneme a osušíme. Protože fotolak obsahuje těkavé látky, musíme dodržet bezpečnostní předpisy pro práci s hořlavinami II. stupně a pracovat v dobře větrané místnosti. Světlocitlivý lak SCR 5 i vývojku pro něj vyrábí Lachema Brno. Hotovou desku dobře opláchnutou a usušenou opatříme ochranným a současně pájecím prostředkem. Velmi dobré je nastříkání roztokem kalafuny v lihu. Po usušení je již deska připravená k osazení součástkami.
43
auto-moto PALTEST DO KAPSY - I Navrhli jsme, odzkoušeli a vyrobili malý kompaktní přístroj obsahující měřič otáček, úhlu sepnutí a stroboskop. Jeho rozměry jsou zhruba 190 X 60 X60 mm, přičemž výbojka stroboskopu je vestavěna uvnitř. Přístroj je univerzální pro vozidla s ukostřeným záporným pólem baterie a napětím zdrojové soustavy 12 V. Délky přívodních vodičů jsou navrženy pro vozidla Š 1000—120. Při konstrukci jsme vycházeli z toho, aby byl vyroben ze součástek dostupných na našem trhu, včetně transformátoru měniče. To znamená, že výroba elektrické části se omezí pouze na výrobu plošného spoje, jeho osazení součástkami a pospojování s měřidlem, přepínačem, transformátorem a výbojkou. Mechanická část přístroje byla navržena tak, aby pro její výrobu postačilo základní vybavení každé kutilské dílny. Zapojení je voleno tak, aby stavbu a hlavně oživení zvládl i méně zkušený kutil a to i při použití součástek bazarové kvality. Pořizovací cena přístroje zhotoveného ze součástek první jakosti je 500—600,— Kčs. Při použití partiových součástí se nám podařilo realizovat prototyp za cca 2 0 0 , - Kčs. Prototyp přístroje byl odzkoušen a s výborným výsledkem porovnán se servisním přístrojem v autoopravně OPS v České Třebové. Přístroj umožňuje měřit stejnoměrná napětí v rozsahu 0—15 V, stejnosměrná napětí v rozsahu 10—15 V, úhel sepnutí kontaktů přerušovače v rozsahu 0—90°, otáčky motoru v rozsazích 0—1500 a 0—6000 min~i a kontrolovat předstih stroboskopem. NÁVOD NA POUŽITÍ PŘÍSTROJE Rozsah 0—15 V Na tomto rozsahu kontrolujeme napětí baterie, zhruba činnost dobíječi soustavy a používáme jej ke hledání závad v elektrické soustavě automobilu. Zapojíme-li do serie s přístrojem zapalovací kabely, můžeme kontrolovat jejich celistvost. Měříme mezi vývodem na kostru (—) a vývodem měření (+).
44
Rozsah 10-15 V
Rozsah s potlačenou 0 používáme pro přesné nastavení dobíječi soustavy automobilu. Měříme mezi vývodem na kostru (—) a vývodem měření (+). Měření úhlu sepnutí kontaktů přerušovače Měříme úhel sepnutí při běhu naprázdno a kontrolujeme mechanický stav rozdělovače změnou otáček. Při tomto měření musí být zapojeny všechny vývody: vývod +12 V na přívod od spínací skříňky na cívku (pozor u cívek s predradným odporem před tento odpor), vývod měření na přerušovač a vývod na kostru vozidla. Vývody zapojujeme při vypnutém zapalování v pořadí kostra, + 1 2 V a měření. V případě, že není zapojena nejdříve kostra a běží-li motor, je nebezpečí zničení přístroje náhodným dotykem vývodu + 1 2 V na vývod přerušovače! Měření otáček Zapojení přístroje je stejné jako při měření úhlu sepnutí. Na rozsahu 0—1500 ot. min~ 1 provádíme nastavení běhu motoru ve volnoběžných otáčkách, případně nastavení karburátoru celkově. Na rozsahu 0—6000 ot. min~ 1 provádíme kontrolu předstihu, odstředivé a podtlakové regulace při současném použití stroboskopu. Stroboskop zapojíme tak, že vyjmeme kabel od rozdělovače k prvnímu válci a zapojíme místo něho kabel přístroje. Stisknutím tlačítka na levé straně přístroje uvedeme stroboskop do činnosti. Hodnoty nastavení napětí dobíječi soustavy, úhlů sepnutí kontaktů přerušovače, otáček běhu naprázdno a podtlakové regulace záměrně neuvádíme. Pro správné nastavení těchto hodnot je nutné předem prostudovat příručku pro údržbu jednotlivých typů vozidel a postupovat v souladu s údaji výrobce. VÝROBA MECHANICKÉ ČÁSTI Skříňku přístroje sestavíme z vrchní 2, 3 a spodní části 1, které vyrobíme z ocelového plechu 1 mm tlustého.
Rohy skříněk, spojovací pásky, rámeček čočky, držák přepínače a transformátoru pájíme měkkou pájkou. Při ohýbání spodní části skříňky 1 je třeba dbát na správný směr ohybu. Po ohnuti musí být otvor pro tlačítko stroboskopu na levé straně (při pohledu odzadu). Ohýbat musíme tak, aby míry 190 a 60 mm byly vnitřní rozměry skříňky! Otvory
I
Obr. 1
45
46
Obr. 3
úpravy vylepíme dno elektrotechnickou lepenkou ti. 0,5 mm. Při ohýbání vložky 3 do vrchní části 2 skříňky musíme opět dát pozor na směr ohybu. Vložku ohneme tak, aby šla přesně nasadit na vrchní část skříňky 2. Po sestavení oba díly spájíme a spájená místa zapilujeme tak, aby se zaoblení hran nelišilo od zaoblení hran ohýbaných. Spojovací otvory vrtáme až po sestavení skříňky a zahloubíme je vrtákem 0 5,5 mm. Spojovací šrouby zkrátíme na celkovou délku 5 mm. Zrcadlo výbojky vyrobíme z pocínovaného plechu tlustého 0,5 mm (z konzervy). Plášf 13 ohneme podle tvaru bočnic 14 a spájíme. Otvor v plášti má být na pravé straně při pohledu odzadu. Výbojku vložíme do zrcadla, přiložíme držáky výbojky 12 a přišroubujeme je šrouby M3X6 mm. Vývody výbojky ohneme, připájíme k nim přívody a zajistíme je kapkou lepidla. Potom přišroubujeme izolační kryty 11. Pro upevnění držáku použijeme nízké matice, pro upevnění krytu obyčejné. Spodní díl držáku vývodů 9 (obr. 3) nasadíme na šroub tak, aby základnou 10 mm stál na dně skříňky.
Na horní díl 10 navlékneme bužírku, aby nedošlo ke zkratu na přepínač, a nasadíme jej na šroub také základnou 5 mm dolů. Stažení vývodů provedeme s citem, aby se neporušila izolace vodičů. Čočku stroboskopu vyrobíme z dětské lupy s pinzetou, která je v prodeji v obchodech s hračkami za 8,50 Kčs. Čočka je z umělé hmoty, takže její tvar snadno vypilujeme nebo vybrousíme. Čočku vlepíme do rámečku 16 až po provedení povrchové úpravy lepidlem Supercement a to tak, aby přes rámeček nepřesahovala. Kabel pro zapalovací elektrodu výbojky je drátový vysokonapěťový kabel pro motorová vozidla. Na část mezi koncovkami pro rozdělovač a svíčku natáhneme kovovou punčošku ze stíněného (koaxiálního) kabelu a na ni bužírku 0 8 mm. Kabel k výbojce na punčošku připájíme. Spoj vložíme do
izolační odbočky zapalovacího kabelu 18. Odbočka se skládá ze dvou dílů, které navzájem sešroubujeme. Proto jsou v jednom dílu otvory se závitem M3 a v druhém otvory 0 3,5 mm se zapuštěním 0 5,5 mm. Natažení bužírky 0 8 mm na punčošku je sice dost pracné, ale kabel je mnohem vzhlednější, než při použití bužírky 0 10 mm. Stínění a bužírka musí být od konců kabelu vzdáleny asi 20 mm, aby na kabel šly našroubovat koncovky. Vývody pro měření, napájení a kostru zhotovíme z vodičů průřezu 0,75 až 1 mm 2 , které v délce 900 mm vložíme do bužírky 0 6 mm; na konce vodičů připájíme krokosvorky. Vzhledem k rozměrům přístroje nemůžeme pro připevnění měřidla MP 40 použít původní držáky, ale musíme zhotovit nový držák 7 podle obr. 3. Stupnici měřidla provedeme propisotem č. 101 — Gill obyčejný 8 bodů
47
— 2 mm. Na podklad použijeme Autoemail spray — bílá ledová 1001. Rozměrový náčrtek je pro měřidla typu M P 40. Stupnice je rozdělena na dvě části: horní je lineární, má 15 dílků a vyznačeni 45° a úhlu sepnutí pro vozy Š 105—120 (45°-54°); spodní má 10 dílků a její výroba je popsána dále. Na horní stupnici měříme napětí v rozsahu 0—15 V (1 dílek stupnice = 1 V), úhel sepnutí kontaktů přerušovače v rozsahu 0—1 500 min~ 1 (1 dílek stupnice = 100 min~1) 1 a 0—6000 min- (1 dílek stupnice — = 400 min" 1 ). Na spodní stupnici měříme napětí v rozsahu 10—15 V (1 dílek stupnice = 0,5 V). Popis přístroje provedeme stejným propisotem jako stupnici měřidla. Propisot kvůli otěru přestříkáme lakem Pragosorb nebo lakem na nábytek ve sprayi. Stříkáme několik vrstev pouze lehkým popraškem a to vždy po zaschnutí předchozí vrstvy. Při nastříkání silnější vrstvy dojde k rozleptaní propisotu! POUŽITÉ SOUČÁSTKY Měřící přístroj Zapojení celého paltestu je voleno tak, aby se dal použít takřka libovolný měřící přístroj, který se povede sehnat, pokud vyhoví co do rozměrů. Požadovaná citlivost přístroje je 10 mA; bude-li citlivější, upravíme jeho základní výchylku na 10 mA pomocí bočníku podle popisu uvedeného dále. Máme-li možnost výběru, použijeme raději přístroj méně citlivý, protože méně citlivé přístroje jsou mechanicky robustnější. Kromě toho takový přístroj, pokud ho budeme kupovat v prodejnách partiového nebo použitého zboží bývá výrazně lacinější, než citlivé mikroampérmetry. Získáme-li měřici přístroj, jehož parametry neznáme, postupujeme takto: Podle obr. 4 zapojíme plochou ba-, terii, odpory Rs a Rp a avomet II, nebo jiný univerzální měřící přístroj (dále avomet) přepnutý jako ss voltmetr s rozsahem 1 —3 V. Trimr nebo potenciometr Rp vytočíme tak, aby připojený avomet ukazoval nulové napě-
48
tí. Paralelně ke svorkám avometu připojíme náš určovaný měřící přístroj (dále MP). Velmi opatrně začneme otáčet běžcem Rp a stále sledujeme ručičku MP. Pokud se začne pohybovat směrem doleva od nuly, je obrácená polarita MP a proto vzájemně prohodíme jeho přívody. Běžcem Rp otáčíme tak dlouho, až se nám povede ručku MP ustavit na bod maximální výchylky. Napětí Uo, které v tomto okamžiku ukazuje avomet, si poznamenáme. Toto napětí bývá zpravidla do 0,5 V. Pokud se nám ani při vytočení běžce Rp naplno nepovede nastavit plnou výchylku MP, překontrolujeme, jaké napětí v tomto okamžiku vykazuje avomet. Bude-li jeho výchylka malá nebo nulová, má použitý MP malou proudovou citlivost. Ukazuje-li avomet okolo 1V, je nedostačující napěťová citlivost. V obou případech M P opatrně rozebereme. Tuto práci je nutné dělat v čistém, bezprašném prostředí. Běžná kutilská dílna je pro tento případ zcela nevhodná, protože jemné železné piliny představují pro MP zbavený ochranného krytu
„smrtelné" nebezpečí. Silné magnetické pole v mezeře magnetického obvodu MP dokáže přitáhnout drobounké železné piliny i na značnou vzdálenost a jediná taková pilina dokáže celý MP znehodnotit, nebo zcela zničit. Velmi choulostivé uložení otočné části systému je třeba uchránit před jakýmkoliv mechanickým namáháním, jinak opět hrozí možnost znehodnocení nebo zničení MP. Po velmi opatrné demontáži krytu zjistíme, zda uvnitř není predradný odpor zapojený sériově se systémem, snižující napěťovou citlivost MP, nebo bočník zapojený paralelně, snižující proudovou citlivost MP. Pokud je některý z těchto prvků použit, odstraníme jej. V případě predradného odporu jeho zkratováním, v případě bočníku vypájením nebo vyskřípnutím. Lankové vývody od vlastního systému k přívodním šroubkům na krytu měřidla v žádném případě nepájíme na straně měřidla, protože i krátkodobé přehřátí jemných pružinek vytvářejících direktivní moment systému způsobí jejich popuštění a tím znehodnocení MP. Celkově je možné říci, že pro toho, kdo zkušenosti s MP nemá, je výhodnější svěřit tuto práci zkušenějšímu kamarádu. Pokud se nám podařilo MP na plnou výchylku nastavit a máme poznamenáno napětí Uo, zapojíme MP podle obr. 5. Před připojením baterie zkratujeme kouskem drátku svorky MP a avomet přepneme na měření ss proudu 12 mA. Připojíme baterii a trimr 68 k nastavíme tak, aby obvodem protékal minimální proud (asi
Rozpis materiálu
Elektrotechnická lepenka 0,5 ti.; cupretix 80X120 mm; gumové průchodky na kabel 0 7 mm (2 ks); dětská lupa s pinzetou; zapalovací kabel drátový (1 200 mm); bužírka 0 6 mm (1 000 mm), bužírka 0 8 mm (300 mm); bužírka 0 10 mm (100 mm); vodič průřezu 0,75 až 1 mm 2 (5 000 mm); vodič průřezu 0,5 mm 2 (3 000 mm); punčoška ze stínícího vodiče (300 mm); izolované krokosvorky (3 ks); odrušovací vložka k rozdělovači OK 82-1 (1 ks); kabelová koncovka ke svíčce OK-32-1 (1 ks); šroub M3X15 se zapuštěnou hlavou (9 ks); šroub M3X40 se zapuštěnou hlavou (1 ks), šroub M3 s válcovou hlavou (9 ks), matice M3 (14 ks); matice M3 nízká (2 ks); šroub M2X15 s válcovou hlavou (2 ks): matice M2 (2 ks)
s dostatečnou přesností určit vnitřní odpor Rv daného MP. Podle Ohmová zákona RV = Uo/lo ( f i ; V, A) Má-li náš MP vyšší proudovou citlivost lo než požadovaných 10 ± 0 , 5 mA, upravíme ji pomocí bočníku. Jeho odpor stanovíme následujícím způsobem: Určíme koeficient n: n = 10/lo
(—; mA, mA)
Příklad: Má-li náš MP lo = 0,65mA, Rv = 235; potom n= 10/0,65 = 15,4
>• -.-,
Velikost odporu bočníku Rb, který připojíme paralelně k našemu MP, vypočítáme ze vztahu Rb = (n - 1)/Rv 80 nA). Odstraníme zkrat na MP a regulací trimru 68 k se snažíme nastavit plnou výchylkou ručky MP. Když se nám to povede, odečteme na avometu velikost tohoto proudu lo. Bude-li lo - 1 0 mA ± 0,5 mA můžeme MP použít přímo bez dalších úprav. Pokud se pri regulaci proudu trimrem dostaneme do dolní čtvrtiny mechanického rozsahu regulace, nastavování se stane obtížným. Práci přerušíme a trimr 68 k vyměníme za 15 k a pokračujeme v nastavování. Pokud nevyhoví ani trimr 15 k, použijeme 2 k 2, případně 680 íí. Po nastavení proudu na plnou výchylku M P odečteme jeho velikost (lo) na avometu a opět poznamenáme. Z takto získaných veličin Uo, lo můžeme již
a pro náš konkrétní příklad Rb - (15,4 — 1)/235 = 0,0613 fi Vyjde-li hodnota Rb menší, než 1 fí bude nejlepší zhotovit bočník Rb z měděného smaltovaného vodiče, který se používá pro navíjení transformátorů, motorů apod. Podle průměru, jaký se nám povede sehnat, určíme z připojené tab. 1 délku potřebnou pro vypočítaný bočník Rb. Po odstřihnutí příslušně dlouhého kusu ho připájíme paralelně k MP a ověříme si, zda jsme počítali a měřili správně. Bude-li proud potřebný na výchylku měřidla menší než 9,5 mA, je drát bočníku dlouhý a musíme jej úměrně zkrátit. Pokud bude proud větší než 10,5 mA, je třeba použít vodiče úměrně delšího. Nastavovat drát nedopo-
ručujeme; je lepší odstřihnout nový delší kus. Drát navineme na tělísko odporu libovolné hodnoty, konce připájíme na jeho vývody a celé vinutí důkladně potřeme kanagomem. Tím jej zpevníme a povrchově chráníme před poškozením. Po vyschnutí lepidla připájíme bočník přímo na svorky MP zvenku. Výbojka stroboskopu K výběru výbojky platí totéž, co k výběru MP. Vyhoví jakákoliv, která bude vyhovovat co do rozměrů. V originále byla použita výbojka vyráběná a běžně prodávaná v NDR. Pokud máte možnost zakoupit ji tam, je to cenově nejvýhodnější (stojí 7,30 M). Sehnat se dá i u nás; výbojku stejného typu používá výrobní družstvo Mechanika Praha u svých blesků. Její vývody zapojíme podle obr. 6. Transformátor měniče Doporučený transformátor (9 WN 661 23.1) se používal pro napájení gramofonů typu NC 440 a je možné jej zakoupit jako náhradní díl v součástkových prodejnách k. p. Tesla. Objevuje se i v prodejnách partiového zboží. I pro něj, stejně jako pro výbojku a MP platí, že jeho typ není kritický, pokud vyhoví rozměrově a dává na sekundárním vinutí 2 X 10 až 14 V při výkonu okolo 10 W. Popis elektrického zapojení, zhotovení, oživení a nastavení včetně závěrečné montáže popíšeme v příštím sborníku. , ZDENĚK VÁPENKA
PRIPEVNENIE ČLNA NA STRECHU AUTA Keďže s posielaním člna železnicou sú problémy, je najvýhodnejšie prepraviť ho na streche osobného automobilu. Predpokladá to však, že čln je spoľahlivo pripevnený. Podarilo sa mi vyriešiť pripevnenie tak, že preprava člna je bezpečná aj v ťažkom teréne. Ako základ pripevnenia som použil bežne predávaný strešný nosič lyží „Standard" (typ 744 199 347) za 255 Kčs. Nosič sa skladá z dvoch vzájomne nespojených rúrkových nosných oblúkov. Rozpätie oblúkov je nastaviteľné podľa šírky auta. Keďže oblúky nie sú konštrukčne spojené, možno ich umiestniť v ľubovoľnej vzdialenosti od seba, čo je pre prepravu člna dôležité. Takisto sa dajú posúvať gumové držiaky, ktoré sú priložené. Návod je
49
určený pre automobily Wartburg 353 (limuzína aj tourist); pre iné typy automobilov treba len upraviť zakvačenie úväzov za gumové nárazníky, ak majú iný tvar. ^ PRACOVNÝ POSTUP Na strechu automobilu pripevníme obidva nosiče 2 a 3 čo najďalej od seba tak, aby hmotnosť člna 1 bola rovnomerne rozložená (výhodné sú vozy kombi). Čln položíme dnom hore tak, aby lem okolo otvoru pre posádku zapadol do gumových držiakov 4. Správnu polohu obidvoch nosičov 2 a 3 si označíme farbou priamo
v žliabku. Transportnými okami člna prevlečieme úväzy 5 a 6 a zabezpečíme ich slučkou; na konci úväzov potom zhotovíme oká tak, aby úväzy po zakvačení za gumové nárazníky 7 a 8 boli mierne napnuté. Mierne napnutie obidvoch úväzov, pružnosť gumových držiakov a nárazníkov zapríčiňujú, že čln na streche výborne sedí a je spoľahlivo zabezpečený proti nadskakovaniu a pohybu nabok. Proti akémukoľvek pohybu v osi automobilu, najmä pri náhlom zabrzdení, zabezpečíme čln rozpierkou 9, ktorú vyrobíme z hranola bezchybného tvrdého dreva prierezu asi 50X
X50 mm. Rozpierku vyrobíme takú dlhú, aby sme ju mohli jedným výrezom nasunúť na prednú vystužovaciu tyč 10 člna a druhým potom k jednému oblúku nosiča (v automobile W 353 tourist je to predný oblúk 3). Aby sa pri nadskočení automobilu opierka neuvoľnila, zabezpečíme ju dvoma závlačkami 11, 12. Osadenie a zabezpečenie člna je veľmi jednoduché a rýchle. Tým, že sú trvalo označené miesta, kde osadíme obidva nosné oblúky a že použijeme drevené rozpierky dosiahneme, že čln je osadený vždy na tom istom mieste. KAREL SVOBODA
NÁSTAVBA K NÁKLADNÍMU PŘÍVĚSU Čas od času potřebujeme převážet na nákladním přívěsu objemný materiál s nízkou hmotností. Užitečné zatížení přívěsu bychom nepřekročili, ale větší objem převáženého materiálu náš přívěs nepojme (např. při přepravě sena a pod.). Tento nedostatek jsem vyřešil výrobou rozebíratelné lehké laťové nástavby. Montážní spoje jsou provedeny křídlatými maticemi, takže celá nástavba se dá rychle rozebrat na čtyři samostatné stěny, které potom při uskladnění nezaberou mnoho místa. POSTUP VÝROBY Nástavbu přívěsu zhotovíme z prkének 80 mm širokých a 15 mm tlustých. Potřebnou délku jednotlivých dílů neuvádíme, protože přívěsů je mnoho typů s rozličnými rozměry. Při stanovení rozměrů nástavby postupujeme tak, že si změříme vnitřní šířku korby; této šířce odpovídá šířka čela. Svlaky 1 čel budou upevněny na samém okraji prkének 2. Naopak prkénka postranic 5 musí být o 30 mm delší než je vnitřní délka korby, neboť na každé straně přesahují přes tloušťku stěny čela. tj. 2 X 1 5 mm. Svlaky 3 u postranice musíme upevnit 30 mm od okrajů prkének 5, neboť se opírají o svlak 1 čela, vloženého do korby. Celé uspořádání svlaků a postranních prkének si snadno před-
50
stavíme při pohledu shora. Těsně v rozích korby jsou svlaky 1 čel, k nim jsou přiloženy svlaky 3 postranic. Prkénka postranic 5 přečnívají svoje svlaky tak, aby překryly i prkénka čel. Prkénka postranic 5 i čel 2 jsou pochopitelně jen mimo vlastní stěny korby přívěsu, svislé svlaky 1 a 3 dosahují na dno korby. Výšku nástavby ode dna korby volíme asi 1 200 mm s přihlédnutím k mírám korby. Po nařezání všech prkének na potřebnou délku začneme nejprve s výrobou obou čel. K svlakům 1 přibíjíme prkénka 2 z vnější strany; každé prkénko dvěma delšími hřebíky. Přečnívající část hřebíků uvnitř zahneme špičkou zpět do dřeva; získáme tak velmi pevné spojení. Takto zhotovíme obě čela. Potom obě čela spojíme jen lehce horním a dolním prkénkem postranic 5, vložíme do korby a přesvědčíme se, zda nástavba správně lícuje. Je-li vše v pořádku, sbijeme napevno obě postranice tak, že prkénka 5 přibijeme ke svlakům 3 a 4. Čela i postranice vložíme do korby a nahoře i dole je provizorně spojíme pomocnými hřebíky. Z plechu 2 mm tlustého ohneme osm úhelníků 6, do kterých vyvrtáme otvory podle výkresu. Čtyři úhelníky
6 přiložíme do horních rohů tak, aby stranou se dvěma otvory byl úhelník u svlaku 3 a otvory svrtáme. Úhelníky upevníme napevno dvěma vratovými šrouby 7 (M6 X 40) s šestihrannými maticemi 8 ke svlakům 3 postranic. Spojení se svlaky čel I bude rozebírací jedním šroubem 7 s křídlatou maticí 9. Další čtveřici úhelníků 6 upevníme stejným způsobem v místech, kde je nad korbou přívěsu první prkénko postranice. Jeden z pevných vratových šroubů bude uprostřed prvního prkénka postranice 5, spodní šroub bude pouze ve svlaku 3 ukryt v korbě. Aby
nám po demontáži stěn nevypadávaly šrouby 7 rozebíracího spojení, zalepíme je do čel dvousložkovým univerzálním lepidlem. Nahoře uprostřed postranice připevníme ještě očko 10 ohybem dovnitř. Očka slouží k provléknutí stahovacího provazu. Pokud si zhotovíme obdobná očka i na horních úhelnících 6, můžeme náklad upevňovat křížovým sponem. Nakonec odstraníme pomocné hřebíky z rohů a nástavba je připravena k používání. Montáž a demontáž provádíme mimo korbu, pokud nemáme u přívěsu vyklápěcí čelo. . ' . . . . JOSEF MUSIL
MONTÁŽNÍ LEHÁTKO Rád či nerad, jednou za čas je skoro každý motorista nucen vlézt pod vůz. Automobilistům, kteří si dokáží leda-
cos opravit sami, určitě dobře poslouží pojízdné lehátko; jednak se na něm pohodlně, bez škrábanců a boulí do-
staneme pod automobil, jednak nás ochrání před prochladnutím lépe, než starý pytel nebo igelit. Z vodovzdorné překližky 20 mm tlusté nařežeme dva okrajové pásy 1 rozměru 80X1150 mm a pět pásů 2 rozměru 60X1150 mm. Z ocelového plechu 5 mm tlustého vystřihneme tři pásy 4 rozměru 20X550 mm. Jednotlivé kusy překližky položíme vedle sebe tak, aby mezi pásy byly 15 mm mezery, přiložíme ocelové pásy a ryskami si vyznačíme místa pro zhotovení potřebných otvorů. Takto vzniklý rošt spojíme při okrajích a ve středu ocelovými pásy pomocí vratových šroubů M8X35 mm, pružných podložek a matic 5. Do čtyř rohů v okrajovém pásu překližky 1 připevníme pomocí matic, podložek a šroubů 6 kolečka 3 0 50 mm (kus za 10,— Kčs, výrobce HAD Třebíč). Lehátko natřeme například bezbarvým lakem a připevníme k němu podpěru hlavy. JAN PAVLAS
51
stroje a nástroje ROTAČNÁ BRÚSKA NA DREVO Pri prebrusovať väčších drevených plôch (např. pri zostavovaní dosky stola z jednotlivých fošní), vznikajú v dôsledku čiastočnej nepresnosti mnohé problémy. Prebrusovať takúto plochu ručne nie je takmer možné pre prácnosť a ak použijeme pod šmirglový papier gumový tanierik osadený do elektrickej vŕtačky, vybrusujú sa priehlbiny a povrch je nerovný. Máloktorý domáci majster má k dispozícii pásovú brúsku a nadstavec na elektrickú ručnú vŕtačku má veľmi malú šírku brúsneho papiera. V ostatnom čase sa na trhu objavila vibračná brúska firmy „Metabo"; jej cena 2 850 Kčs je však veľmi vysoká. Preto som sa rozhodol vyrobiť si vlastnú rotačnú brúsku na drevo. Brúska má vonkajší nastaviteľný prstenec, ktorý zabezpečuje rovné prebrúsenie plochy (možno použiť aj pri prebrusovať starých náterov). Pri zaskrutkovaní prstenca možno brúsiť aj nerovné povrchy. PRACOVNÝ POSTUP Pri výrobe brúsky musíme vychádzať z motora, ktorý máme k dispozícii. Na prototype sa použil trojfázový motor s výkonom 750 W a otáčkami 1440 min~1. Na spodný kryt motora priskrutkujeme troma skrutkami 11 prírubu 2, ktorú zhotovíme z hladkého oceľového plechu hrubého 5 mm.
52
Umiestnenie otvorov 0 6 mm v prírube treba spresniť podľa typu motora. Na prírubu privaríme dve držadlá 1, ktoré vyrobíme z kruhovej ocele 0 22 mm, alebo z oceľovej rúrky 1/2". Na držadlá môžeme osadiť rukoväti z kormidla bicykla. Vnútorný prstenec 5 zhotovíme z oceľovej bezšvovej rúrky 0 219 mm, ktorej vonkajší priemer upravíme na potrebný rozmer a vysústružíme závit. Na prstenec 5 privaríme štyri držiaky 4, ktoré ohneme z plochej ocele 15X5 mm. Pomocou týchto držiakov privaríme prstenec 5 na prírubu 2. Vonkajší prstenec 6 vyrobíme z oceľovej rúrky 0 219 mm, na ktorú privaríme medzikružie z hladkého plechu hrubého 8 mm. Zvarený prstenec presústruhujeme a vnútri vyrežeme závit tak, aby bolo možné vonkajší prstenec 6 naskrutkovať na vnútorný prstenec 5. V spodnej časti musíme vypilovať (alebo vyfrézovať) drážky na výfuk obrúseného materiálu. Vonkajší prstenec 6 zabezpečujeme v žiadanej polohe mosadznou skrutkou 10, na ktorú musíme zhotoviť otvor so závitom M6. Rotačný tanier 3 zvaríme z kruhovej ocele 0 38 mm a oceľového plechu hrubého 8 mm. V osi vyvŕtame otvor pre nasadenie na hriadeľ motora (v prototype to bol otvor 0 19 mm) a vyfrézujeme drážku na klinok. Proti skĺznutiu z hriadeľa motora zabezpečíme rotačný tanier 3 skrutkou 9,
ktorá zasahuje až do jamky, ktorú musíme v hriadeli motora vyvŕtať. V spodnej časti rotačného taniera 3 vysústružíme priehlbinu na osadenie prítlačnej podložky šmirglového papiera 7. V osi rotačného taniera vyvŕtame otvor a vyrežeme závit M8 na skrutku 8, ktorý súčasne používame na stiahnutie rotačného taniera 3 z hriadeľa motora. Prítlačnú podložku 7 vyrobíme z oceľového plechu hrubého 1 mm. Pod šmirglový papier vkladáme na utlmenie vibrácií podložku 12 vystrihnutú z 3 mm hrubej plsti; možno použiť aj penovú gumu. Na vypínanie a zapínanie motora použijeme trojpólový vypínač, ktorý pripevníme na motor. PETR K0RYNTA
53
STOLČEK K VŔTAČKE BLACK • DECKER Mám len malú domácu dielňu, takže ju nemôžem mať vybavenú väčšími jednoúčelovými strojmi. Kúpil som si teda aspoň k vŕtačke Black & Decker prídavné náradie — okružnú pílu a priamočiaru pílu. Pri ich používaní som však narazil na problém s upínaním menších dielcov. Zhotovil som si stolček, vďaka ktorému sa mi značne rozšírili možnosti využitia adaptérov. Konštrukcia stolčeka (obr. 1) je veľmi jednoduchá; pretože som zvolil variant so skrutkovými spojmi, nie je k jeho výrobe nutná zváračka. Najprv si zhotovíme podľa obr. 2 všetky potrebné diely. Potom podľa výkresu zostavenia (obr. 1) stolček zoskrutkujeme. Najprv priskrutkujeme skrutkami 14 pozdĺžne výstuhy 2 a skrutkami 16 obidva priečniky 6 a 7. Hlavy týchto skrutiek, rovnako
54
Obr. 2
55
ako hlavy ostatných skrutiek, ktoré prechádzajú doskou, zapustíme. Nohy 3 upevníme skrutkami 13 k výstužným plechom 5 a tie potom k pozdĺžnym výstuhám 2. V tomto prípade sú miesto matíc zvolené závitové otvory, aby sme mohli odstrániť prípadnú vôľu od nepresného vŕtania. Vodidlo 8 priskrutkujeme dvoma skrutkami 15. Do koncov nôh ešte priskrutkujeme skrutkami 18 príchytné pätičky 4; stolček potom môžeme pri práci (najmä pri použití priamočiarej píly) priskrutkovať závitkami 21 k doske pracovného stola. Rezanie na okružnej píle Najprv musíme z adaptéra okružnej píly odstrániť čapy umožňujúce pozdĺžne nakláňanie platne (pre rezanie pod uhlom). Potom rozpojíme vodidlo a ramíenko pozdĺžneho nakláňania. Otvormi po čapoch a po skrutke vodidla pripojíme adaptér (už bez platne) pomocou skrutiek M 5 k priečnikom 6 a 7. Vyhnutie ramienka naklápania kompenzujeme použitím dvoch matíc M 5 na krajnú skrutku — medzi ramienko a priečnik 6. Na skrutku 9 naskrutkujeme z každej strany maticu 22 a skrutku zaskrutkujeme dlhším závitom do otvoru pre rukoväť vŕtačky. Skrutkou 9 zabezpečujeme spolu s pôvodnou skrutkou polohu píly pri zníženom priereze. Pre dotiahnutie z druhej strany vodidla
Rozpis materiálu
8 môžeme použiť krídlovú maticu. Vodiace pravítko 11 upevníme pomocou príložky 1 2 a skrutiek 20 s maticami 23. Rezanie na priamočiarej píle K stolčeku najprv priskrutkujeme strmeň 10. Potom odskrutkujeme z adaptéra priamočiarej píly platňu
a pílu priskrutkujeme pôvodnými závitoreznými skrutkami pod stolček. Telo vŕtačky uchytíme do strmeňa 10 skrutkou 19 a zaistíme maticou 22. Pretože pri rezaní stolček poskakuje, nezabudneme ho priskrutkovať závitkami k pracovnému stolu. MILAN KRAMÁŘ
TRADIČNÁ STOLÁRSKA HOBLICA Základ dosky hoblice tvorí fošňa 60X250X1 800 mm. Na fošňu je priglejený a priskrutkovaný rám. Priestor medzi fošňou a rámom je vyplnený doskami na spodnej strane podloženými priečne. Pozdĺžna prítlačná debnička je zhotovená z dvoch vytvarovaných hranolov navzájom spojených glejením a zoskrutkovaním závrtkami. Celková šírka hoblice je 600 mm, dĺžka 1 800 mm a výška 860 mm. Pozdĺžny zdvih je 300 mm, priečne prítlačné zariadenie má zdvih 100 mm. Na hoblicu možno upínať drevo dlhé maximálne 204 cm. Doska hoblice (obr. 1) je položená na stolici zhotovenej z dvoch rámových konštrukcií, ktoré tvoria nohy, prepojených dvoma pozdĺžnikmi. Spojenie je vyhotovené pomocou dlabín a čapov so zvislými otvormi na kliny. Toto spojenie je veľmi pevné a pritom rozoberateľné na ľahké sťahovanie. Na zhotovenie dosky treba použiť dobré husté tvrdé drevo bez hrč a iných
56
chýb. Možno použiť buk, dub alebo jaseň; v krajnom prípade stačí aj smrekovec alebo borovica. Stojan zhotovíme z borovice. Všetky spoje vyhotovené závitkami, čapmi a skrutkami treba po vyskúšaní rozobrať a na styčných plochách zlepiť. Osvedčilo sa lepidlo Herkules, lebo práca s ním je pohodlná. Tam, kde dlabina s čapom majú väčšiu vzájomnú vôľu, je lepšie použiť dvojzložkové lepidlo. Pod hlavy skrutiek so šesťhrannou hlavou dáme vždy ploché podložky. Hlavy zapustených závrtiek na vrchnej ploche celej dosky dostatočne zapustíme, aby sa nepoškodzovali odložené nástroje. Obidve pohybové skrutky 6 a 23 sú oceľové, lebo zaobstarávanie vhodného dreva, ktoré by vyhovovalo, je pre domáceho majstra vo väčšine prípadov nedosiahnuteľné. Ak použijeme oceľové skrutky, treba sa zmieriť s tým, že na potrebný zdvih je potrebný väčší počet otáčok. Namiesto týchto skrutiek môžeme použiť
hoblicové vretená, ktoré v obidvoch dĺžkach občas dostať v Železiarstve. Je to výrobok TST Kovosvit, k. p., závod Dobříš. V tom prípade však musíme upraviť otvory na skrutky a prichytenie matíc. PRACOVNÝ POSTUP Stolica. Najprv vyrežeme základnú dosku 1 a ohobľujeme na vyžadovanú hrúbku a šírku (obr. 2). Na obidvoch stranách dosky narysujeme hranaté otvory, označíme si výrez na vozík, konce a otvor na valcovú maticu 19 (s priečnym otvorom so závitom M10). Potom kolmo odrežeme obidva konce na vyžadovanú dĺžku a vyrežeme otvor na vozík; odrezané plochy začistíme. Vyvŕtame otvor 0 25 mm a otvory 0 12 mm. Teraz vydlabeme hranaté otvory. Dlabeme dlátom príslušnej šírky po malých trieskach asi do polovice hrúbky dosky. Potom dosku otočíme a takým istým spôsobom dlabeme otvor z druhej strany. Pri vysekávaní narysovaného otvoru po-
57
Obr. 2
58
stupujeme opatrne, aby sa nepoškodili hrany. Dláto musí byť ostré nielen na konci, ale aj na bokoch. Pri dlabaní je lepšie používat drevenú palicu namiesto kladiva. Podobne sa dlabú aj polodrážky v bočniciach, prípadne ich možno prerezať a konce dokončiť dlabaním. Ak nemáme skúsenosti s dlabaním otvorov, je vhodné vyskúšať si na takom istom materiáli svoju zručnosť skôr, ako začneme robiť otvory v základnej doske. Otvory skontrolujeme hranolčekom príslušných rozmerov — všetky otvory by mali mať rovnaké rozmery. Potom vyrobíme bočnice 2 a 4 podobným spôsobom ako základnú dosku. Priložíme ich k základnej doske 1, zabezpečíme ich polohu a predvŕtame otvory na závitky 3 1 . Závitky 31 a skrutku 39 naskrutkujeme a dotiahneme. Zhotovíme zadnú bočnicu 3, upravíme jej dĺžku a bočnice 2 a 4 opäť odskrutkujeme. Potom už môžeme všetky tri bočnice navzájom začapovať (styčné plochy natrieme vopred
lepidlom); čapy zaklinujeme. Potom nanesieme lepidlo na boky základnej dosky 1 aj bočníc 2 a 4 a bočnice na základnú dosku priskrutkujeme. Dotiahnutie treba urobiť dobre, ale tak, aby sme závitky nestrhli. Teraz zhotovíme ľavú podperu 5, narazíme do nej maticu 36 (obr. 3) a zabezpečíme závitkami 37. Vyskúšame, či sa skrutka 6 v matici dobre
otáča. Podperu narazíme čapom do dlabiny bočníc 2; bočnicu v mieste dlabiny podoprieme, aby sme nevytrhli závrtky 3 1 . Do medzery medzi podperou 5 a doskou 1 prispôsobíme rozperu 7 a skontrolujeme, či možno prestrčiť svorník 12. Ak je všetko v poriadku, vyberieme svorník aj rozperu a podperu vyrazíme. Po natretí všetkých styčných plôch lepidlom Obr. 4
59
podperu opäť narazíme do bočnice, rozperu zasunieme na miesto, prestrčíme svorník 12 a všetko dobre stiahneme. Potom zostavu otočíme spodnou stranou nahor, priložíme ľavú príložku 8; jej polohu si zabezpečíme a predvŕtame otvory na závrtky 11. Príložku zložíme a po natretí styčných plôch lepidlom ju troma kratšími závrtkami priskrutkujeme. Teraz položíme ľavú výstuhu 10 na príložku 8 a podperu 5, zaskrutkujeme dlhšie závrtky do otvorov na strane príložky, predvŕtame otvory v podpere 5 a po rozobratí a natretí styčných plôch lepidlom výstuhu priskrutkujeme dvoma dlhšími a dvoma kratšími závrtkami 11. Ľavá strana dosky je hotová. Na pravej strane dosky narazíme maticu 38 do pravej bočnice 4 a zabezpečíme ju závrtkami 37. Vyskúšame, či sa skrutka v matici voľne pretáča. Na spodnej strane priložíme pravú príložku 17; po predvŕtaní otvorov a natretí lepidlom ju priskrutkujeme dvoma kratšími závrtkami 11. Na príložku 17 a pravú bočnicu 4 položíme pravú výstuhu 18, priskrutkujeme ju na strane príložky dvoma dlhšími závrtkami a na druhej strane predvŕtame v bočnici dva otvory. Výstuhu zložíme, príslušné plochy natrieme lepidlom a priskrutkujeme ju dvoma dlhšími a dvoma kratšími závrtkami 1 1 . Podobne prilepíme a priskrutkujeme dvoma kratšími závrtkami prednú pravú príložku 33. Na zadnú časť vozíka 29 prilepíme a priskrutkujeme závrtkami 15 pravý držiak 25. Do dlabiny 100X20 mm narazíme vodidlo vozíka 24 a túto zostavu nasunieme do dlabiny v bočnici 4 a na čap skrutky 23. Ak možno skrutkou voľne otáčať, zostavu zložíme, vodidlo vozíka vyrazíme, jeho koniec a dlabinu v zadnej časti vozíka natrieme lepidlom a zložíme do označenej polohy. Prevŕtame otvory a zakolíkujeme. Tým je zabezpečená vzájomná poloha. Na čap skrutky 23 osadíme podložku 2 1 , zostavu nasunieme do dlabiny a na čap skrutky. Z druhej strany zadnej časti vozíka nasunieme na čap opäf podložku 21 a vratidlo 22, 4 1 , ktoré na čape zabezpečíme skrutkou 20. Skúsime pretáčať skrutkou v celej dĺžke. Na čeľuste vozíka 27 prilepíme a priskrutkujeme ľavý držiak 26 a nasunieme ho do drážky medzi doskou 1 a pravou výstuhou 18; vodidlo vozíka 24 je nad zadným koncom čeľuste. Po predvŕtaní otvorov priskrutkujeme prednú dosku vozíka 30 tak, aby vrchné okraje lícovali s vrchnou hranou držiakov 25 a 26 a boky dosky
60
Rozpis materiálu
boli tesne pri čeľusti a zadnej časti vozíka. Teraz prispôsobíme výrezu v doske 1 vrchnú dosku vozíka 28 a priskrutkujeme ju závrtkami 15. Zvierkou stiahneme zadný koniec čeľuste a vodidla, skúsime, či vozík sa voľne pohybuje v celej svojej dráhe, a potom prevŕtame otvory na vratové skrutky 32. Všetko opäť rozoberieme, styčné plochy natrieme lepidlom a opísaným spôsobom znova zoskrutkujeme. Tým je hotová aj pravá strana dosky. Takto vyhotovená zostava vozíka je dokonale pevná, ale nedá sa rozoberať. Na dosku 1 a zadnú bočnicu
3 prilepíme a priskrutkujeme zadné príložky 13 tak, aby boli asi v tretinách dĺžky dosky a aby vzdialenosť od vrchného okraja dosky aj zadnej bočnice bola 40 mm. Na príložky položíme podložné dosky 14, ktoré v miestach stykov natrieme lepidlom; spojenie ešte zabezpečíme menšími klinčekmi. Treba už len prispôsobiť zadnú dosku 16 do priestoru medzi bočnicami a základnou doskou. Dosku prilepíme a priskrutkujeme závrtkami 15, pre ktorých hlavy musíme zhotoviť zahĺbenie. Vrchná doska stolice je hotová. Stojan zhotovíme podľa obr. 4.
Najprv vyrobíme vrchné a spodné priečky 51 a 53 a nohy 52. Na čapy nôh a do dlabín priečok nanesieme lepidlo a potom už môžeme naraziť nohy do priečok. Takto vyrobené rámy skontrolujeme uholníkom a vyrovnáme. Po vyrovnaní rámov čapy zaklinujeme a zarovnáme. Zhotovíme pozdĺžniky 54. Keďže pri otvoroch na kliny treba dodržať vonkajší sklon dlabín podľa sklonu klinov, lepšie je najprv vyrobiť kliny 55 a podľa nich narysovať otvory v pozdĺžnikoch. Dlabať sa musí opatrne, aby sa dláto nezlomilo, prípadne aby sa neroztrhol čap. Na hotové pozdĺžniky prilepíme a pribijeme lišty 56. Potom už môžeme do dlabín v nohách nasunúť čapy pozdĺžnikov; ich polohu zabezpečíme klinmi 55, ktoré trochu doklepneme. Na takto zložený stojan uložíme zostavu dosky, na ktorej ešte upraví-
me povrch zahobľovaním, prípadne obrúsením všetkých priestorov. Doska musí sedieť vo výrezoch vrchných priečok stojana a opierať sa o ne. Bočné sa opiera o ľavú bočnicu 2 a o pravú príložku 17. Z doštičiek zodpovedajúcej dĺžky zhotovíme dlážku stojana 57 a položíme ju na laty pozdĺžnikov. Dlážku nepripevňujeme, aby sme priestor nad ňou mohli ľahko čistiť. Hoblica je hotová a stačí na nej len opraviť obrúsením príslušné miesta, očistiť a napustiť všetky diely fermežou. Po osadení na stabilné miesto dorazíme kliny stojana a podložením vyrovnáme nerovnosti dlážky. Pohybové skrutky mastíme len z konzervačných dôvodov, lebo matice z polyamidu sú samomastiace. Pre prípad, keď vyžadujeme pri práci na stolici väčšiu stabilitu, možno dať na dlážku stojana väčšiu záťaž.
Pre upínanie na hoblicu musíme ešte vyrobiť kliny. Klin 48 slúži na upínanie priamo na doske hoblice. Na teleso klina 48 priskrutkujeme ploché oceľové pero 49, ktoré ho zabezpečuje vo vyžadovanej výške pri upínaní. Vrchný koniec klina zošikmíme podľa vôle medzi klinom a otvormi tak, aby po stiahnutí bola táto časť približne kolmá na dosku. Na upínanie materiálu nad doskou hoblice s možnosťou otáčania (např. pri výrobe porísk, valcových tyčí alebo inak tvarovaných dielov sa použije vysoký upínací klin 44. Opierku 47 po zhotovení narazíme a zanitujeme do otvoru 0 5 mm v doštičke 45. Doštičku potom priskrutkujeme závrtkami 46 na teleso 44. Nakoniec ešte nasunieme ľavú prítlačnú čeľusť 9 a tyčky 42 a 43 do pravého a ľavého vratidla a hoblica je pripravená na používanie. ING. OLDŘICH RYCHTRMOC
SPOJOVÁNÍ PE TRUBEK NA ZÁVIT V současné době je na trhu dostatek polyetylenových trubek (převážně černých) různých průměrů v řade těžké a středně těžké pro jmenovité tlaky 1 a 0,6 MPa (10 a 6 at) při teplotě 20 °C. Pro spojování těchto trubek lze použít pouze mosazné kuželové spojky, které jsou příliš drahé. Svařování nepřichází pro amatérské použití v úvahu. PE trubky mají řadu vynikajících vlastností: prakticky se nepotí, při mrznutí se roztáhnou a nepraskají, nekorodují a málo „zarůstají". Nevýhodou je, že se vyrábějí v metrické řadě (v průměrech o 1 až 2 mm menších než odpovídá palcové závitové řadě) a proto je nelze použít pro závitové spoje — závit není souvislý po celém obvodu. Přemýšlel jsem, jak tuto nevýhodu odstranit, aby bylo možné pro spojování PE trubek použít velký sortiment závitových tvarovek (odbočky, kolena, redukce, spojky a šroubem'). Nakonec se mi problém podařilo vyřešit pomocí vložek, které se vsunují do nahřátých konců PE trubek. Tímto způsobem mám již 6 roků zhotoven přívod vody do automatické pračky a do boileru a vývod teplé vody z boileru k vanové baterii (pro tlak 1 MPa). Občas vystoupí teplota i přes 80 °C bez jakýchkoliv problémů. POSTUP PRÁCE Nejprve si musíme z mosazi, duralu
nebo i oceli zhotovit potřebný počet vložek 1. Vložky vytočíme na soustruhu na takový průměr, aby po zasunutí do PE trubky byl její vnější průměr roven velkému průměru trubkových závitů s tolerancí ± 2 % ; t j . pro G 1/2" asi 20,8 až 21,2 mm, pro G 3/4" 26,3 až 26,7 a pro G 1" 33,1 až 33,4 mm. Délku vložky volíme minimálně o 5 mm delší, než je závit na příslušné tvarovce. Pro snadné zasunutí zhotovíme u vložek zkosený náběh. Při spojování pak musíme nejprve konec PE trubky 2 pozvolna ohřát nad
Nahoře řez PE trubkou s vložkou, dole hotový spoj: 1 — kovová vložka; 2 — PE trubka; 3 — tvarovka; 4 — pramének konopf; 5 — přeteklý nitrotmel
plynovým hořákem; dbáme při tom, abychom nenadělali puchýře. Do na-' hřátého konce trubky zasuneme vložku 1 zkosením napřed, opřením o podlahu je zcela zasuneme a ještě za tepla prsty dotvarujeme na konci mírný náběh pro závit. Nasunutím vložky srovnáme trubku na přesný kruhový tvar; PE trubky mívají totiž často oválný průřez vzhledem k tomu, že se dodávají stočené do kruhů. Ještě před úplným schladnutím vyřízneme ostrým očkem žádaný závit. Počet závitů odpočítáváme; má jich být asi o 1 až 2 méně než na příslušné tvarovce, nikdy jich však nesmí být více. Pak středně hustým nitrotmelem vyplníme celý závit, zamáčkneme (utáhneme) do něho asi 2 vlásky konopí 4, prstem zahladíme přeteklý tmel a ihned našroubujeme tvarovku 3 silně až na doraz. Tím dojde k částečnému naříznutí celého spoje. Proto ten požadavek menšího počtu závitů než na tvarovce. Přeteklý tmel 5 zahladíme a zamáčkneme do prostoru mezi tvarovkou a PE trubkou a necháme zatvrdnout. Nejkritičtější je správné nasazení tvarovky na závit v případě, že jsme řezali závit bez vodítka, takže není kolmý na PE trubku. Pak snadno zašroubujeme tvarovku přes závit. Vlastnosti získaného spoje jsou vynikající. PE trubka je zeslabena závitem pouze v místech, kde je zespodu vyvložkována. Tím, že je PE trubka
61
zevnitř sevřena kovovou vložkou a shora závitem tvarovky, nedochází k obvyklému „tečení" plastických
hmot a tím i k vyběhnutí ze závitu i po několika letech. Vzhledem k izolačnímu paradoxonu se trubky z plastic-
kých hmot nemusí izolovat proti ztrátě tepla. ING. JAROSLAV ZAJÍC
OHÝBÁNÍ TRUBEK ZA STUDENA Ohýbat trubky není tak jednoduché, zvlášť je-li ohybů potřeba hodně. Ohýbání za tepla je poměrně zdlouhavé a pracné a tak se vyplatí vyrobit si ohýbačku, jejíž výroba je jednoduchá a levná. Jde totiž jen o výrobu rámu, do něhož se ukládá zvedák, který vyvozuje potřebný tlak. Rozměry rámu neuvádíme, protože je nutné je přizpůsobit zvedáku, který je k dispozici — lze použít jakýkoli. POSTUP PRÁCE Podstavec rámu zhotovíme z profilu U, na jehož oba konce přišroubujeme z obou stran stojiny z ploché oceli. Stojiny můžeme k podstavci i přivařit. Nahoře spojíme stojiny vepředu i vzadu dvěma příčkami, které vyrobíme ze stejné ploché oceli jako stojiny. Stojiny s příčkami spojíme dvěma šrouby M20; na těchto šroubech se zároveň otáčejí vodicí kolečka. Vodicí kolečka uložíme při montáži mezi dva distanční válečky, jejichž délku zvolíme takovou, aby stojiny byly navzájem rovnoběžné. Vodicí kolečka i vlastní ohýbací přípravek vysoustružíme; lze použít např. i starých řemenic. Ohýbací přípravek po vytočení rozřízneme tak, že vzniknou dva kusy. Rozměry vodicích kole-
62
ček i ohýbacího přípravku uvedené na výkresu jsou pro trubky 1/2" a 3/4". Pro trubky většího průměru by musely být vodicí kolečka i přípravek širší; aby se totiž trubky nezplošfovaly, musí ze dvou třetin zapadat do přípravku. Vzdálenost mezi vodícími kolečky a přípravkem není rozhodující, může být od 10 do 30 mm na každé straně. Při ohýbání trubek pak postupujeme tak, že uvolníme horní příčky, vložíme zvedák a rám opět sešroubujeme. Trubku vložíme tak, aby zespodu zapadla do drážky vodicích kole-
ček a seshora do drážky ohýbacího přípravku, který jen volně leží na zvedáku. Tlakem zvedáku pak trubku ohneme. Chceme-li ohýbat velmi dlouhé trubky, je vhodné upnout podstavec rámu do svěráku. I když při ohýbání vzniká značný tlak, nestalo se, že by ohýbací přípravek spadl ze zvedáku. Pro větší bezpečnost je však vhodné zhotovit kryt z tlustšího plechu, do kterého vyvrtáme dva otvory 0 21 mm. Z té strany, ze které ohýbačku obsluhujeme, pak nasadíme kryt na vyčnívající šrouby a zajistíme maticemi. JIŘÍ KUČERA
Pozor! Nepřehlédněte! Důležité sdělení! Od roku 1970 vyšlo ve sbornících „Udělej-Urob si sám" 1 843 návodů, rad a informací. Jsou dostupné i těm, kteří všechny sešity USS nemají, protože pro ně vydáváme knihy, v nichž jsou dříve vydané návody znovu přetištěny v tématických výběrech. Ovšem najít příslušný návod znamená mnohahodinové listování v 64 dosud vydaných sešitech. Čtenáři nás již dlouho žádají, abychom vydali pomůcku, která by vyhledání příslušného návodu usnadnila.
5
ZPRACOVALI JSME LÍSTKOVOU KARTOTÉKU UVEŘEJNĚNÝCH NÁVODŮ
Každá konstrukce je samostatně stručně, ale výstižně popsána (účel, funkce, rozměry, hmotnost, výkon ap., nároky na strojní vybavení aj.). Každý záznam má v záhlaví pořadové číslo a třídicí znak, a na konci číslo a stranu sborníku a název a stranu knihy, v níž byl návod znovu uveřejněn. Pokud v následujících svazcích byly uveřejněny opravy nebo doplňky, je na ně upozorněno v redakční poznámce, stejně jako na případné poznatky, které získala redakce po uveřejnění návodu. Systém třídění byl vypracován speciálně pro tento účel a dva roky upravován; obsahuje 11 skupin označených písmeny: A — Auto-moto C — Chata — chalupa — domek D — Domácnost H — Hobby - koníčky M — Mládež — děti N — Nábytek R — Rady S — Stroje a nástroje T — Tělovýchova — sport Z — Zahrada — chovatelství X — Různé, jinam nezařaditelné Tyto skupiny jsou dále tříděny na podskupiny 1 až 0. Například: S — Stroje a nástroje 1 — Ruční nářadí a pomůcky 2 — Adaptéry a pomůcky k ruční el. vrtačce 3 — Dřevoobráběcí stroje a doplňky k nim 4 — Kovoobrábací stroje a doplňky k nim 5 — Zařízení a pomůcky pro tepelné zpracování, pájení, sváření. Povrchová úprava kovů 6 — Zařízení a pomůcky pro řezání, sváření, laminování umělých hmot 0 — Různé Příklad záznamu
J
V jedné podskupině (přihrádce kartotéky) je tedy průměrně 20 až 30 kartiček, mezi nimiž tu hledanou najdeme velmi rychle; přitom zároveň zjistíme, zda nevyšly jiné obdobné konstrukce. Kartotéka bude vždy za dva roky doplněna o nově vyšlé konstrukce. Záznamy budou vytištěny na 160 gramovém papíru oboustranně, při čemž na jednom listu formátu A4 bude devět záznamů; po rozstříhání získáme celkem 1 843 kartičky formátu 9 0 X 7 0 mm. Publikace s 205 volnými listy (tj. 410 stran) formátu A4 bude mít název CO VYŠLO V USS a předpokládáme, že by mohla vyjít koncem roku 1986 nebo začátkem roku 1987. Cena publikace se bude řídit počtem zájemců a bude v rozmezí od 60 do 120 Kčs. Čím větší bude náklad (tj. počet výtisků) publikace, tím nižší bude cena jednoho výtisku. Prosíme proto, abyste vyplnil objednací lístek a v obálce nebo nalepený na korespondenčním lístku jej poslal na adresu redakce USS. Nezapomeňte zakroužkovat údaj kolik maximálně jste ochoten za publikaci (bez poštovného poplatku) zaplatit! Vaši předběžnou objednávku potřebujeme do 15. 2. 1986 na adrese Redakce USS Vltavská 16, 150 00 Praha 5
' zde odstřihněte
675Z3 Jahody v pyramidě Josef Holeček Pětipodlažní pyramida 220 X 220 cm zhotovená z prkenných rámů odstupňovaných velikostí je vyplněna zeminou a jejím středem svisle prochází děrovaná zavlažovací trubka. Tímto způsobem lze umístit na plochu 4,8 m2 stejný počet jahod jako na záhoně velkém 44 m 2 . Přitom jahodník rodí o týden dříve, není napadán šedou plísní, odpadá okopávání i podkládání plodů a kořínky jsou chráněny proti krtkům a hryzcům. Na pyramidě se urodí za sezónu 90 až 100 kg výběrových jahod USS č. 13. s. 16 Kniha: USS — Pre domácnost do záhrady..., s. 87
Predbežná objednávka Objednávám výt. publikace „CO VYŠLO V USS" za předpokladu, že její cena nepřevýší •
Kčs 60,— 90,—
120,—.
Čitelné jméno a příjmení
ulice místo PSČ
63
KNIŽNICA UROB SI SÁM - VEDÚCA REDAKTORKA ING. GRÉTA IZAKOVIČOVÁ UROB-UDĚLEJ SI SÁM zväzok 56
xs^r
í,'
MDT 379.826:645
J
Zostavovateľ Kamil Zoufalý Vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, n. p., 815 89 Bratislava, Hurbanovo nám. 3. v spolupráci s výrobným družstvom Propagační tvorba. Praha 1, Celetná 25, v novembri 1985, ako svoju 9 631. publikáciu. Adresa redakcie: Vltavská 16, 150 00 Praha 5; tel. 541 457 Zodpovedná redaktorka Ing. Gréta Izakovičová Technická redaktorka Zora Šinková Graficky upravila Ing. Gabriela Karasová Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava, Pekná cesta 6 64 strán, 90 obrázkov; 11,89 AH, 12,04 VH
"
© Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1985 1. vydanie. Náklad 178 000 výtlačkov 302 05 63 - 100 - 85
Kčs 1 4 , -
510/21; 828