nástroje stroje byt auto chata koníčky
u postřikovače na obrázku nahoře je kapalina vytlačovaná ručním čerpadlem. Zásobník z PVC je mnohem lehčí než tlaková nádoba a může mít větší plachetnice na obr vlevo je zkonstruovaná podle zkušeností ze stavby windsurfingu
Lahky záhradný postrekovač Dětská plachetnice Oteplovaci ram na uhorky Roztvaracia podpierka pod jahody • Krmitko pro ptáky Rozkladacia dvojlôžkova pohovka • Nábytek do ložnice Úprava bytového-gongu • Skrinka na špinavú bielizeň • Maliarsky stojan • Jednoduchá cvičebna
stolica • Tělocvičné nářadí „do kapsy" • Řezačka na chemlon Sklopný ram na ručne prace Úprava vičkovaci hlavice Malý kompresor • Pryžový nárazník • Zdroj napěti 12 V do přívěsu • Kempingový stolek • Kmitavá stolní pila Rezanie polystyrenu väčších rozmerov • Nastroj na guľatenie tyči
1981
38
Z PRACÍ NAŠICH ČTENÁŘŮ VRTAČKA NA PLOŠNÉ SPOJE Pro bezhlučné vrtání děr v plošných spojích postavil K. BRANDÝS z Brna vrtací adaptér ke stojanu vrtačky Combi. Motorek CJB 42 D (220 V, 5 W, otáčky 2850 min- 1 ) je z vyřazeného magnetofonu ( s výhodou by šlo použít motorku typu FCJ 3C 32 s jmenovitým výkonem 25 W). Na přírubě elektromotorku je našroubován válcový držák, na hřídel je nasunuta a červíkem zajištěna nástavná hřídelka nesoucí sklíčidlo (např. z ruční vrtačky).
OKRUŽNÍ PILA - KATR Opravdu vtipně vyřešil podélné rozřezávání kmenů F. VEJDOVEC ze Sepekova. Hřídel okružní pily posunul na stojanu tak, aby mezi listem pily a stojanem bylo více místa. Řeže spodem (pochopitelně z druhé strany). Řezaný materiál leží na dvou vozíčcích, pojíždějících po kolejnicích a je přichycen jednostrannou skobou (kramlí). Ve vozíčcích je souose podélná drážka hluboká 5 mm, kterou probíhá pila a od drážky jsou na obě strany upevněna měřítka, umožňující přesné ustavení materiálu. Pohyb materiálu je na ,,lidský pohon" a veľmi bezpečný — viz obrázek. Upnutí klády, uříznutí 220 cm dlouhého a 13 cm širokého prkna
a nastavení klády pro další řez trvá necelou minutu. Další výhodou tohoto systému řezání je, že pila nad stolem zůstává ve funkci, takže bez přestavování je možno odpad rozřezat na palivo.
ÚHLOVÁ BRUSKA Ing. A. PROK z Bratislavy si pro opracování svarů ap. postavil ruční vysokootáčkovou brusku. Při její výrobě s výhodou použil motorové jednotky z malého vysavače ETA Manus a kuželového převodu rychloběžného hřídele kuchyňského robotu ETA 22; ostatní součástky jsou většinou z umělých hmot a duralu a jsou poměrně snadno vyrobitelné. Bruska s příkonem 440 W a otáčkami 10 000 min" 1 (při běhu naprázdno) má průměr brusného kotouče 125 mm a celkovou hmotnost 2300 g. Poměrně malá hmotnost usnadňuje práci a zlepšuje její bezpečnost.
nástroje stroje byt auto chata koníčky
zostavil Kamil Zoufalý
OBSAH Výsledky XI. konštruktérskej súťaže
. . .
2
1. NA CHATU Ľahký záhradný postrekovač Dětská plachetnice Otepľovací rám na uhorky Roztváracia podpierka pod jahody Krmítko pro ptáky
. . . .
3 6 10 12 13
2. DO BYTU Rozkladacia dvojlôžková pohovka Nábytek do ložnice Úprava bytového gongu Skrinka na špinavú bielizeň
. . . .
14 24 28 29
3. KONÍČKY Maliarsky stojan Jednoduchá cvičebna stolica Tělocvičné nářadí „do kapsy" Řezačka na chemlon Sklopný rám na ručné práce Úprava víčkovací hlavice Vařič „krab"
30 32 34 35 36 39 39
4. AUTO MOTO Malý kompresor Pryžový nárazník Zdroj napětí 12 V do přívěsu
40 45 46
Skládací kempingový stolek
51
5. STROJE A NÁSTROJE Kmitavá stolní pila Rezanie polystyrénu väčších rozmerov Na guľa tenie tyčí
52 . .
61 63
Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatury Bratislava
Propagační tvorba Praha
38
VÝSLEDKY XI. KONŠTRUKTÉRSKEJ SÚŤAŽE Koncom februára skončila svoju prácu porota (Zdeněk Škoda — predseda, Vladimír Cafourek, Ing. arch. Václav Hájek, Jiří Tůma, Kamil Zoufalý — členovia) udelením cien.
— Fréza na hodinová kolečka (František Doležal) — Kalicí a cementační pec (Jiří Habal) — Dětský pokoj (Milan Hejda) — Zpětná zrcátka pro vlečení obytného přívěsu (Jaroslav Hlaváč) ODMENENÉ SÚ TIETO KONŠTRUKCIE: — Dlabací zařízení k vrtačce (Jiří Hoffman) — Leštička fotografií (Michal Chalachan) — Strihací kôš (Dušan Janál) I. cena — nebola udelená — Sklonomer (Ing. Juraj Janoška) — Motortest (František Jozíf) II. ceny po 3000,— Kčs — Patrová sklopná lůžka (Václav Kejzar) — Servírovací stolek (Luděk Kouša) — Úprava el. zařízení teplovodního vytápění (M. a J. — Čalouněná souprava (Petr Kramer) Chudoba) — Zverák pod vŕtačku (Ing. Ivan Kron) — Ponorné pístové čerpadlo (Antonín Musil) — Posuvné okienkové puzdro (Štefan Kubovič) — Sklápěcí patrové postele (Jiří Malhaus) — Návrh vozítka s motorem 50 ccm (Jozef Lehocký) — Pásová pila — katr (Ing. Jiří Stuchlík) — Nábytková souprava na chatu (Ing. Zdenko Lukavský) — Tyristorový regulátor otáček řízený nožní šlapkou (JaroIII. ceny po 2000,— Kčs slav Mach) — Síťová prodlužovací šňůra (Miroslav Panák) — Kmitavá stolní pila (Ing. M. Futera, P. Dvořák) — Sluneční ohřev vody (Luboš Pavlík) — Nabíječka s automatickým vypínáním (Ing. Miloš Dvo- — Kombinovaný stůl (Ing. Miloslav Pecho) řák) — Modernizace kuchyně (Jiří Klimeš) — Přídavná ruční pásová bruska (Ing. Jaroslav Strašil) — Dalekohled s velkým zvětšením (Ant. Pliska, prom. fyzik) — Automatické ovládání čerpadla ú. t. (Jiří Pik) IV. ceny po 1000,— Kčs — Dětské varhany (Martin Polák) — El. invalidnj vozík (Karel Provazník) — Pásová pila (Jaroslav Hlaváč) — Žací lišta s benzinovým motorem (Frant. Ptáček) — Chov drobných zvířat s automatickou obsluhou (Miro- — Přestavitelná židle a stůl (Ing. Svatopluk Slabyhoud) slav Horáček) — Samovar na plyn (Ing. Juraj Šácha, CSc.) — Skladacia posteľ s perinákom (Ladislav Šedi) V. ceny po 500,— Kčs — Obývací ložnice (Pavel Tomšů) — Varovné blikači odrazky (Ing. Dalibor Valenta, CSc.) — Držák knih (Karel Adámek) — Univerzální soustružnické sklíčidlo (Ing. Lubomír Va— Víceúčelová kotoučová pila s hoblovkou (Vilém Grešl) louch) — Domácí panelárna (Petr Kalivoda) — Brzda lyží (Zdeněk Vaniček) — Lavicová pohovka (Vladimír Mihola) — Konferenční stolek (Vladimír Vančura) — Suchý záchod se sifonovým uzávěrem (Karel Petera) — Zahradní bazén (Ladislav Vávra) — Žehlící mandl (Jan Prášek) — Sušárna zeleniny (Karel Volák) — Minipračka (Karel Trčka) Do tohoročnej súťaže došlo celkove 201 konštrukcií od 150 autorov. Kvalita konštrukcií bola v priemere vyššia ako VI. ceny po 300,— Kčs vlani; dá sa povedať, že do súťaže došlo len veľmi málo nehodnotných príspevkov, takže — i keď bol počet posu— Lôžko kruhového tvaru (Ing. Eduard Bilkovič) dzovaných konštrukcií nižší ako v minulých dvoch rokoch — Soustruh na dřevo (Ing. František Kotek) — je prínos súťaže pre výber zaujímavých materiálov na — Rodinná sauna (Ing. Zdeněk Pospíchal a kol.) publikovanie oveľa vyšší. Tematické rozdelenie zostalo — Obytný Barkas (Vladimír Prcín) takmer rovnaké ako v minulých rokoch: zariadeniu bytu — Folijník (Ing. Oldřich Rychtrmoc) bolo venované 32 % konštrukcií, 27 % boli konštrukcie drobných stavieb a pomôcky na stavebné a záhradné Věcné ceny po 112,— Kčs práce, 20 % boli konštrukcie v odbore auto-moto a ostat(dva ročníky USS 1 9 8 2 + 1 9 8 3 ) ných mužských koníčkov a 21 % boli konštrukcie na zlepšenie vybavenia domácej dielne. — Kompresor pro akvária (Jaroslav Bečka) xxx — Držiak do kúpeľne (Luděk Beitl)
— Pracovní křesílko (Miroslav Beneš) — Campingová úprava Š 1203 (V. Beránek, V. Chytráček) — Otáčecí dveře — knihovna (Jan Bučil) "— Tank na vyvolávání (Stanislav Černý) — Pásy na zadní sedadla Trabanta (Ing. Pavel Dlouhý) — Prípravok na mastenie listových pier (Jozef Dobrovoľný)
2
Všetkým účastníkom XI. súťaže ďakujeme, výhercom blahoželáme a tešíme sa, že sa zúčastnia aj na budúcej súťaži, ktorej podmienky uverejníme v nasledujúcom zborníku. Vydavateľstvo Alfa a redakcia zborníka
na chatu ĽAHKÝ ZÁHRADNÝ POSTREKOVAČ Na rozdiel od tradičných postrekovačov, kde kvapalina je pretlakom vzduchu vytláčaná do rozprašovacej dýzy, používa táto konštrukcia ručné kvapalinové čerpadlo vytláčajúce kvapalinu dýzou pod dostatočným tlakom (500 kPa — 5 at.) Záhradkár nemusí nosiť na chrbte ťažkú tlakovú nádobu, ale iba ľahký zásobník z plastu. Ušetrenú hmotnosť možno potom použiť na zväčšenie obsahu kvapaliny, čo prirodzene podstatne urýchľuje prácu. Postrekovač sa skladá z troch častí: z nádoby s obsahom 25 I, z nosiča nádoby a z čerpadla. Nádoba je z plastu (z plastimatu) štvorcového tvaru (možno ju kúpiť v obchode za 75 Kčs); je priesvitná, čo je výhodné pri jej plnení postrekovacou látkou. Nosič nádoby je zhotovený z oceľového plechu hrúbky 1 až 1,5 mm (podľa spôsobu zvárania) a je zložený z dvoch objímok — vrchnej a spodnej, spojených rohovými plechmi. Čerpadlo sa skladá z troch základných častí — z valca 0 36 mm, piesta a ventilovej hlavy. Podľa dostupnosti materiálu ho môžeme zhotoviť
z tvrdého PVC, silonu alebo mosadze. Piest je vystrojený tesniacim krúžkom a mastiacim krúžkom. Ventilová hlava má dva vstupy
a ventilové guľôčky musia byť z kyselinovzdornej gumy alebo najlepšie z polytetrafluóretylénu (PTFE), ktorý má lepšie kĺzavé vlastnosti a výborne odoláva v agresívnom prostredí. Guľôčky z ocele majú malú životnosť. Do výtlačnej komory je naskrutkovaná nádobka (prázdna sifonová bombička), ktorá má vyrovnávať tlak v rozprašovacej rúrke. Nádobka s čerpadlom je prepojená hadicou z plastu 0 14/3, vystuženej kordovým úpletom. Piest čerpadla je spojený otočným ťahadlom na uhlovú páku, ktorej pomer je 1:10. Pri danej ploche piesta (10 cm2) sa dosiahne silou 50 N (asi 5 kp) v rozprašovacej rúrke tlak 500 kPa. Nasávací prívod do nádoby (asi v jednej tretine) je ukončený násoskou, ktorá umožňuje vyčerpanie celého obsahu nádrže. • POSTUP PRÁCE
— nasávací a výtlačný, do ktorých sú vložené guľôčky. Keďže straty zapríčinené netesnosťou sú malé, nemajú guľôčky pružinu. Tesniaci krúžok
Najskôr vyrobíme jednotlivé dielce čerpadla podľa obr. 2 a potom čerpadlo zostavíme podľa obr. 1. Do valca 1 vložíme piest 2 vystrojený mastiacim krúžkom 4 a tesniacim krúžkom 5. Piest pripevníme porno-
Obr. 1
3
Obr. 2
dobe. Presah dĺžky odstrihneme a objímky zvaríme. Potom odstrihneme štyri pásy plechu 26, ohneme ich podľa rádiusov nádoby a privaríme na spodnú a vrchnú objímku. Na spodnú objímku privaríme znútra výstužné profily 29 ohnuté z plechu do tvaru U. Na širšiu stranu vrchnej objímky privaríme dve príchytky 28, do ktorých ôk už vopred vložíme závesný plech 36 so závesným okom 37. Na užšiu stranu spodnej objímky musíme ešte privariť panel 17. Teraz už môžeme čerpadlo pomocou objímok 42 pripevniť na panel. Na čap 14 nasadíme páku 30 a pripevnime ju pomocou podložky 12 a matice 13. S ťahadlom 7 spojíme páku pomocou skrutky 10, podložky 11 a matice 13. Do nosiča vložíme nádobu 21 a spodným pásom i nádobou prevŕtame asi v 1/3 šírky strany otvor
0 14 mm. Týmto otvorom prevlečieme násosku 25; z vnútornej strany ju utesnime tesnením 23 a z obidvoch strán ju pripevníme maticami 24. Násosku spojíme s nasávacou rúrkou 41 hadicou 20 s dĺžkou asi 30 cm. Výtlačná hadica 20 (dlhá asi 170 cm) prechádza cez objímku, ktorá je prichytená na rohu nosiča nádoby. Koniec hadice vystrojíme rukoväťou z texgumoidu, do ktorej zalisujeme koncovku 40 so závitom G 1/4". Naň potom naskrutkujeme rozprašovač. Poslednou prácou je výroba nosných pásov 33. Vyrobíme ich z popruhu širokého 50 mm podľa obr. 2. Jeden koniec pásov prinitujeme na oká 35, na druhé konce pripevníme závesné oká 37. Skusmo zistíme miesto, kde umiestíme na nosič háčiky, za ktoré zachytávame oká 37 pásov. FRANTIŠEK NOVÁK
Rozpis materiálu
Obr. 3
cou kolika 6 na fahadlo 7. Do ventilovej hlavy 3 vložíme gulôčky 19 a naskrutkujeme hadicovú maticu 39 a nasávací ventil 38 s nasávacou rúrkou 4 1 . Ventilovú hlavu potom priskrutkujeme na valec I. Pri všetkých spojoch nesmieme zabudnúť na tesnenie. Aby sme mali čerpadlo pripravené na celkovú montáž, vyrobíme ešte páku 30, na ktorú privaríme rukoväť 31 a z plechu ohneme panel 17 (obr. 3). Do panelu vyvŕtame štyri otvory slúžiace na pripevnenie čerpadla, a to tak, aby čerpadlo bolo asi 10 až 15° sklonené smerom dolu. Vyvŕtanými otvormi prestrčíme skrutky 15 a znútra ich privaríme. Čap 14 privaríme na panel tak, aby páka umožňovala maximálny zdvih piesta. Z plechu hrubého 1,5 mm odstrihneme dva pásy, jeden užší — 40 mm — na vrchnú objímku 27, a jeden širší — 90 mm — na spodnú objímku 22. Obidva pásy ohneme priamo na ná-
5
DĚTSKÁ PLACHETNICE V letním pěkném počasí lze vidět na našich rybnících a přehradách rozrůstající se skupinu rekreačních sportovců, kteří holdují novému sportu — windsurfingu. Toto „prkno", jak je laicky nazýváno, však není příliš ovladatelné menšími dětmi. Proto jsme zhotovili malou dětskou plachetnici, která vychází ze zkušeností stavby plavidla pro windsurfing. Plachetnici však využijí nejen děti, ale i dospělí. Všechny součástky jsou z materiálů, které jsou dostupné pro kutily — práce spojené se stavbou nejsou náročné na vybavení dílny. Celková sestava je zřejmá z obr. 1.
6
Základní části jsou: plovák, plachta, stožár, ráhna, kormidlo a kýl (káča). POSTUP PRÁCE Plovák 1 (obr. 2) zhotovíme stejným způsobem jako plovák pro windsurfing. Z polystyrénových desek či bloků slepíme Umacolem základní desku, kterou opracujeme na požadovaný tvar. Do plováku musíme již při sestavování vlepit formu pro kýl 5, opěrku stožáru 14 a tři úchytky stožáru 15. Forma pro kýl 5 vytváří pevnou zásuvnou část pro kýl (káču) 6. Zhotovíme ji podle obr. 3 ze dvou vrstev
sklolaminátu; lépe ji vyrobíme ze dvou polovin, které potom slepíme. Opěrku stožáru 14 zhotovíme z polyuretanu. Úchyty stožáru 15 slouží k uchycení lanek zajišťujících stabilitu stožáru; vyrobíme je z plechu 2 mm tlustého. Aby sa úchyty stožáru nevytrhly z plováku, protáhneme otvorem 15X2 mm pojistku z plechu dlouhou minimálně 40 mm. Místo třetího úchytu můžeme na příď plováku přilaminovat větší madlo, které upravíme tak, aby do něj šlo uchytit lanko. Za madlo můžeme pak plachetnici uvazovat a kromě toho umožní pohodlnější přenášení plováku. Na záď plováku přilaminujeme ještě desku pro upevnění držáku kormidla 10. Deska je z plechu 2 mm tlustého stejných rozměrů jako deska 10 držáku kormidla; vyvrtáme do ní šest otvorů se závity M6. Takto upravený plovák olaminujeme dvěma až třemi vrstvami skelné tkaniny, které postupně prosytíme epoxidovou pryskyřicí. Po zaschnutí plovák nastříkáme barvou požadovaného odstínu. Stožár 2 vyrobíme z duralové trubky 0 30 mm; ráhna 3 a 4 z duralových trubek 0 20 mm. Jeden konec ráhen opatříme zátkami, do druhého konce ráhen upevníme vložky 13.2 úchytů ráhen. Úchyty ráhen 13 slouží k přichycení ráhen ke stožáru a vytvoření otočného spoje. Obě části zhotovíme ze silonu, popřípadě z duralu. Úchyt 13.1 navlékneme na stožár a obě části spojíme šroubkem M3 s maticí. Aby se úchyty na stožáru neposunovaly, zajistíme jejich polohu kolíky nebo závlačkami. Kýl 6 vyřízneme z vodovzdorné překližky 12 mm tlusté. Překližku napustíme horkou fermeží a přelakujeme lodním lakem. Na horní část upevníme výztuhu 6.2 z dřevěné lišty; k výztuze upevníme držadlo 6.3, které vytvarujeme z pásků duralového plechu. Držadlo můžeme nahradit i provazem. Kormidlo 7 vyřízneme z duralového plechu 3 až 4 mm tlustého. Závěs kormidla 9 se skládá ze dvou bočních desek 9.1 a vnitřní desky 9.2, k níž je přivařen čep závěsu 9.3. Boční desky 9.1 vyřízneme z novoduru 8 mm tlustého, vnitřní desku 9.2 z plechu 2 mm tlustého. Všechny tři desky společně svrtáme vrtákem 0 4 mm. V jedné boční desce 9.1 prevŕtame otvory na 0 6; v druhé desce vyřízneme závity M5. Ve vnitřní desce 9.2 prevŕtame také otvory na 0 6 a privaríme k ní čep závěsu 0 9 mm, na jehož obou koncích vyřízneme závity M8. Nakonec ještě privaríme šroub 9.4. Desky
stáhneme k sobě devíti šroubky 9.5 se zapuštěnou hlavou. Mezi novodurové boční desky vložíme kormidlo 7, upevníme šroubem 8 a zajistíme maticí. Madlo kormidla 11 vyřízneme z vodovzdorné překližky 15 mm tlusté. Na jeden konec madla ještě přilepíme další vrstvu překližky v délce 220 mm. Madlo pak hladce opracujeme do požadovaného tvaru a vyvrtáme dva otvory 0 8. Hotové madlo napustíme horkou fermeží a natřeme lodním lakem. Abychom mohli celé kormidlo zkompletovat, musíme ještě vyrobit kladku 12, sloužící pro upevnění regulační šňůry plachty. Kladku 12.3 vystružíme ze silonu. Držák kladky 12.1 vyrobíme z plechu 2 mm tlustého; do něho jednak vyvrtáme otvor 0 8 mm pro upevnění na madlo kormidla a dále otvor, do něhož vyřízneme závit M8. Na držák nasadíme rozperný váleček 12.2 s kladkou 12.3, přiložíme horní desku 12.4 a celek stáhneme šroubem M8. Na vyčnívající šrouby závěsu kormidla nasadíme madlo, na šroub 9.3 ještě kladku 12 a zajistíme maticemi 9.6. Držák kormidla 10 zhotovíme z plechu 10.1, k němuž privaríme trubku 10.2; vnitřní 0 trubky musíme vystružit na 0 8,5 mm. V plechu vyvrtáme otvory 0 7 mm a držák přišroubujeme šesti šroubky 10.3 k desce přilaminované na zádi plováku. Plachtu 16 ušijeme z šusfákoviny. Na střih plachty ve skutečné velikosti položíme pruhy látky tak, aby osnova byla kolmá na zadní okraj plachty. Pruhy sešijeme polyesterovými nitěmi a po sešití vystřihneme tvar plachty podle střihu. Ze stejného materiálu plachtu olemujeme v takové šíři, abychom lemy mohli provléci stožár a spodní ráhno. Pro horní ráhno musíme také ušít kapsu. Místa pro připojení ráhen musí zůstat volná. Namáhaná místa plachty — tj. všechny rohy a otvor pro připojení ráhna — olemujeme pevným plátnem. Pro upevnění zadního lemu jím provlečeme šňůru, kterou upevníme ke koncům ráhen.
Rozpiska materiálu
Chceme-li plachetnici připravit k plavbě, provlékneme lemem plachty stožár 2 a obě ráhna 3 a 4 a pomocí úchytek 13 stožár s ráhny spojíme. Stožár vložíme do opěrky 14 a jeho stabilitu zajistíme třemi lanky 7, která se uchycují ke stožáru i k úchytkám 15 pomocí karabinek. Abychom měli konec lanek kam upevnit, musíme na stožár v místech připevnění horního
7
Obr. 2
8
Obr. 3
9
ráhna udělat očka; ovšem tak, aby se dala plachta stahovat. Abychom mohli lanka dobře vypnout, opatříme je v dolní části napínáky 18. Regulovací šňůru plachty upevníme na konec spodního ráhna a vedeme ji přes kladku 12 na madle kormidla, které jsme předem zavěsili do držáku; proti vytažení při kormidlování zajistíme kormidlo maticí 9.6. Na
vodě již pak jen zasadíme do otvoru kýl. Pohyb plachetnice ovládáme kormidlem. Rychlost ovlivňuje poloha plachty, kterou nastavujeme pomocí regulovací šňůry. Ovládání plavidla je velmi snadné a není fyzicky namáhavé. ING. JINDŘICH HAVEL a FRANTIŠEK REMTA
Prodejna pro kutily Truhlářská 19, Praha 1, zajišťuje pro svépomocnou výrobu dětské plachetnice základní druhy materiálů. Ve 2. pololetí 1981 budou v prodeji: pěnový polystyren v deskách, sklolaminátová tkanina, novodurové desky, materiál pro zhotovení plachty (šusfákovina, hedvábí) popí. další materiály tak, jak se je podaří od různých organizací vykoupit. PROPAGAČNÍ TVORBA průzkumová prodejna
OTEPĽOVACÍ RÁM NA UHORKY Mnohí záhradkári si stavajú fóliové kryty, prípadne skleníky, ktorých využívanie je veľmi ekonomické. Na zhotovenie týchto zariadení je však potrebné vynaložiť značné náklady. Aby obstarávacie náklady na vyhotovenie otepľovacieho zariadenia neboli príliš veľké, rozhodla som sa urobiť jednoRozpis materiálu
10
účelový, nenáročný, nízky otepľovací rám na urýchlenie vegetácie uhoriek s možnosťou doplnkového urýchľovania aj iných druhov zeleniny. Navrhnutý otepľovací rám rieši jednak oteplenie koreňovej sústavy rastlín, jednak oteplenie nadzemných častí rastlín. Keďže uhorky sú popína-
vé rastliny, návrh zahŕňa aj konštrukciu oporných rámov, ktoré vo vhodnom smere podopierajú výhonky uhoriek. Otepľovací rám sa skladá zo základného rámu 1 so spodnou nepriesvitnou fóliou, z nadstavovacieho rámu 2 s vrchnou priesvitnou fóliou, z vrchného rámu 3 s tepelnoizolačnou výplňou, z dvoch oporných rámov 8, z dvoch oporných kolíkov 7 a z manipulačného háčika 6. Jednotlivé rámy sa dajú navzájom spojiť pomocou jednodielnych závesov 4 a klincov 5, ktoré plnia funkciu čapov. Rozstupy závesov sú na všetkých rámoch zhodné, čo umožňuje zloženie otepľovacieho rámu v žiadúcich variantoch podľa vegetačného stupňa pestovaných uhoriek. V čase začiatočnej vegetácie použijeme otepľovací rám zložený zo základného rámu 1, nadstavovacieho rámu 2 a vrchného rámu s tepelnou izoláciou 3. Rám větráme, prípadne
DOPLNKOVÉ SADENICE
HLAVNÉ SADENICE
otepľujeme jednoduchým odklápaním, prípadne zavieraním rámov 2 a 3 pomocou manipulačného háčika 6 a oporných kolíkov 7. V teplejšom období môžeme odstrániť vrchný rám 3. Sám základný rám 1 využívame v pokročilejšom štádiu vegetácie až dovtedy, kým výhonky uhoriek nepresahujú jeho pôdorys. V období rastu a zberu uhoriek pripojíme na základný rám 1 dva oporné rámy 8. Jednotlivé rámy 1,2,3 a 8 zhotovíme z rovných ohobľovaných latiek z mäkkého dreva. Pred zostavením (zbitím rámov) je nevyhnutné všetky dielce napustiť fermežou a natrieť olejovou farbou. Na základný rám 1 pri-
pevníme zospodu tmavú nepriesvitnu fóliu, do ktorej vystrihneme tri rady otvorov 0 70 mm rozmiestnených šachovnicovito. Osovú vzdialenosť otvorov volíme asi 200 mm. Nepriesvitnu fóliu pripevňujeme na spodnú časť základného rámu preto, aby nežiadúce rastliny, ktoré sa môžu nachádzať pod celistvou časťou fólie, nemohli prijímať svetlo, t. j. aby tieto rastliny neasimilovali. Ak nezoženieme nepriesvitnu fóliu, môžeme použiť aj priesvitnú fóliu, ale v tom prípade je nevyhnutné zatemniť zem položením pevného papiera pod celý základný rám a vyhotoviť otvory. Nepriesvitnu fóliu na základný rám 1, ale aj priesvit-
nú fóliu na nadstavovací rám 2 pripevníme krátkymi klincami s veľkou hlavou (do krytiny), ktoré podložíme podložkami z kože alebo gumy. Tepelnoizolačná výplň do rámu 3 je z polystyrénu. Dôležité je, aby výplň bola vložená do rámu tesne; preto musí mať posledný dielec polystyrénu presah 1 až 2 cm. Vložíme ho do rámu tak, že dva posledné dielce šikmo proti sebe oprieme a naraz zatlačíme. Po vložení dielcov z polystyrénu stiahneme vrchný rám s tepelnoizolačnou výplňou pomocou drôtu. Musíme preto vopred na miestach spojov výplne prevliecť drôty cez vyvŕtané otvory. Stiahnuté drôty pri-
11
pevníme vbitím koncov drôtov do vopred vyvŕtaných otvorov. Oporné rámy 8 vystrojíme výpletom z hliníkového drôtu; výplet možno nahradiť aj latkami. Na všetky rámy pripevníme závesy 4 v rovnakých rozstupoch a na rámy 2, 3 a 8 ešte pripevníme oká z drôtu 0 3 mm. Do týchto ôk sa za kvač í háčik 6, pripevnený druhým koncom
na jednom z oporných kolíkov 7. Pri výsadbe uhoriek sa osvedčil tento spôsob: Do stredného radu vysadíme do každého druhého otvoru po dvoch až troch semienkach uhoriek. Všetky ostatné otvory možno vyplnif semienkami doplnkových rastlín, ako např. hlávkového šalátu, kalerábu, reďkovky a pod. Otepľovací rám má vera výhod: do-
siahneme väčšiu úrodu, plody rýchlejšie dozrievajú, a keď neprídu do styku so zemou, nezahnívajú. Aj potreba polievania je menšia, lebo vysychanie pôdy je spomalené. Najzjavnejšie výhody navrhnutého riešenia v porovnaní s bežným spôsobom pestovania uhoriek sa prejavia v oblastiach s drsnějšími poveternostnými podmienkami. M.B.
ROZTVÁRACIA PODPIERKA POD JAHODY Medzi najvďačnejšie úžitkové rastliny, ktoré pestujú naši záhradkári vo svojich záhradkách, patria jahody aj napriek t o m u , že si vyžadujú všestrannú pestovateľskú opateru. Často sa však vynaložená práca znehodnocuje vplyvom zahnívania plodov, najmä tých, ktoré sa dotýkajú zeme. Záhradkári sa snažia zabraňovať zahnívaniu plodov t ý m , že plodonosné výhonky
Obr. 1
Rozpis materiálu
12
podopierajú, prípadne p o d ne ukladajú drevené stružliny. V obchodoch možno kúpiť typizované podpierky, tzv. košíky z plastov; sú však nevýhodné, lebo sa nedajú roztvárať a sú pomerne nízke. Podsypanie jahôd drevenými pilinami sa zdá najjednoduchšie, ale počas daždivých dní ani tento spôsob nezabráni zahnívaniu plodov.
Aby som odstránila spomínané nedostatky, navrhla som roztváraciu podpierku z hliníkového drôtu, ktorá sa v praxi veľmi dobre osvedčila. Navrhnutá podpierka je roztváracia, má tri oporné nohy. ktoré možno vyhnúť, a tým aj výškové prispôsobiť podpierku rastline. Aby výroba podpierok nebola zdĺhavá, za odbornej pomoci rodiny sme spolu vyhotovili dva prípravky, ktoré sa veľmi dobre osvedčili. S ich pomocou neprekračuje celkový čas na zhotovenie jednej podpierky dvoma osobami 10 minút. Roztváracia podpierka pod jahodové sadenice (obr. 1) sa skladá zo základného drôtu A. troch nôh B, malého kruhu C a veľkého kruhu D. POSTUP PRÁCE Najskôr vyrobíme obidva prípravky (obr. 2). Hlavný prípravok slúži na tvarovanie základného drôtu A a uľahčí aj nasunutie a nastavenie nôh B. Z pásovej ocele 3 0 X 3 skrútime a zvaríme obidva prstence — veľký 1 a malý 4. Do obidvoch prstencov vyrežeme po obvode šesť zárezov po 60°. Veľký prstenec 1 vystužíme privarením troch rozpier 2 (po 120°) a malý prstenec 4 privarením medzikružia 5. Na veľký prstenec ešte privaríme kolmo dva záchytné kolíky 3 a na malý prstenec šikmo dva kolíky 6. Obidva prstence spojíme skrutkami 7 a maticami 8. Hlavy skrutiek privaríme na medzikružie 5. Nakoniec privaríme zospodu na rozpierky 2 pripevňovací element 9. Pomocný prípravok slúžiaci na tvarovanie nôh B vyrobíme z hranola tvrdého dreva 10, do ktorého zatlčieme kolíky 1 1 . Na pomocnom prípravku najskôr vytvarujeme všetky tri nohy B tak, že stred drôtu vložíme do zárezu a potom na obidvoch stranách vytvárame podľa kolíkov oká. Na hlavnom prípravku (upnutom vo zveráku) ohneme základný drôt A tak, že podľa velkého
prstenca ohneme veľký kruh, naň postupne navlečieme nohy cez oká b a pokračujeme ohnutím malého kruhu. Oká a na nohách na malý kruh základného drôtu navliekame postupne; malý kruh prechodne prihýňame tak, aby sme si túto prácu uľahčili. Po úplnom nasunuti a nastavení
nôh B na základný drôt A, dokončíme vytvarovanie základného drôtu A ohybmi okolo záchytných kolíkov 6 a 3, ktoré sa nachádzajú na veľkom prstenci 1 a na malom prstenci 4. Potom podpierku vyberieme z hlavného prípravku a oká a a b na nohách B stlačením zafixujeme na základný
drôt A. Ďalej nasunieme malý kruh C cez oká c na nohách a veľký kruh D cez oká d. Konce drôtov pri obidvoch kruhoch C, D pripevníme otočením okolo základného drôtu A. Nakoniec upravíme háčik na základnom drôte A, aby sme mohli podpierku zatvárať. M. B.
KRMÍTKO PRO PTÁKY K moderní chatě se hodí krmítko, zhotovené ze dvou krabie bez dna, navlečených excentricky na stojanu. Krabice zhotovíme ze suchých ohoblovaných prkének, z překližky nebo dřevotřísky; dáme si ovšem záležet na vytmelení a nátěru. Na sloupku drží krabice na kolících, provlečených a zalepených v otvorech, vyvŕtaných ve sloupku. JOSEF ŠŤASTNÝ Hledáme na trvalou externí spolupráci dobré konstruktéry — kreslíře z oboru dřevo a elektro. Souhlas zaměstnavatele není třeba. Zájemci — pouze z Prahy — hlaste se na tel. 35 07 97. Redakce USS
13
dobytu ROZKLADACIA DVOJLÔŽKOVÁ POHOVKA Keď som pred istým časom uvažoval o kúpe rozkladacej pohovky, prezeral som výrobky, ktoré ponúkal obchod. Nijaká z vystavených pohoviek, ktoré boli na predaj, mi nevyhovovala a taká, ktorá by vyhovovala, nebola toho času dostať. Rozhodol som sa preto, že si zhotovím pohovku sám. Keďže nemám veľa skúseností s čapovaním drevených častí, urobil som rám pohovky z kovu. Pohovka sa mi podarila, a tak som po čase vyrobil ďalšiu a pri práci som uplatnil získané skúsenosti a realizoval som niektoré zlepšenia a zjednodušenia. Keď je pohovka zložená, používa sa ako lavica na pohodlné posedenie dvoch alebo troch osôb. Nezaberá veľa miesta, lebo je široká iba 167 cm (obr. 1). Po rozložení vznikne 150 cm široké lôžko dlhé 192 cm; podľa potreby možno rozložiť len jedno lôžko, čo pokladám za výhodu tohto riešenia. VÝROBA KOSTRY Kostru pohovky (obr. 2) vyrobíme prevažne z uholníkov L 30 X 30 X 4; iba spodný nosný uholník bočnice je z uholníka L 40 X 40 X 4. Najskôr zvaríme zadný rám operadla z dvoch pozdĺžnikov 1 a 5, dvoch zvislíc 2 a rebier 3. Na tento rám ešte privaríme oporný uholník 4, ktorý vopred postupným stlačením vo zveráku zohneme o 15°. Bočnice zvaríme z uholníkov 7, 8 a 9(obr. 3); na spodný uholník privaríme nohy 11 z profilu Jäkl, ktorý dole uzavrieme privareným plechom 12. Bočnice privaríme na zadný rám a spojenie vystužíme priva-
14
rením rohových plechov 13 (pozri det. X a rez C-C na obr. 2). Na oporné uholníky 4 ešte privaríme pätky 6 (rez B-B na obr. 2) a na spodné nosníky 7 závesy 10 (rez D-D na obr. 3). V zadnom ráme vyvŕtame otvory 0 5,5 mm na prichytenie hornej odkladacej dosky a otvory 0 3,2 na závity M4. Závity však vyrežeme až po predvŕtaní zadnej krycej sololitovej dosky podľa otvorov rámu. Ostatné otvory vyvŕtame až pri montáži výdřevy. Hotovú kostru natrieme základnou farbou na kov a po zaschnutí čiernou krycou farbou. VÝDŘEVA KOSTRY A POTIAHNUTIE KOŽIENKOU Na kostru pohovky pripevníme vytí revú (obr. 4) tak, že jednotlivé dosky prichytíme na uholníky zvierkami a zavŕtame spolu vrtákom 0 4,8 (na M6). Po zvŕtaní v ráme vyrežeme závity a dosky prevŕtame na 0 6,5 a zahĺbime na zapustené hlavy skrutiek a dosky priskrutkujeme na kostru. Na dosky 15 a 16 bočníc zboku naglejíme studeným glejom bočné sololitové dosky 19 a 20 a pribijeme ich klinčekmi (rez E-E na obr. 5). Na hlavičky klincov navŕtame v sololite jamky, aby nevyčnievali. Ešte pred priskrutkovaním horných dosák 15 v nich musíme vydlabať drážky podľa det. Y na obr. 5 a priskrutkovať strmene 33 na prichytenie operadiel. Otvory v zadnej krycej sololitovej doske 21 predvŕtame na 0 4,5 a vytvoríme zahĺbenie na zápustné skrutky. Hornú odkladaciu dosku 14 najskôr ľahko priskrutkujeme na kostru. Po
odskrutkovaní ju potiahneme kožienkou 29 tak, aby spoj a založenie kožienky boli skryté stykom dosky a kostry pohovky. Kožienku na dosku nelepíme. Potiahnutú dosku priskrutkujeme na kostru pohovky. Zadnú kryciu dosku 21 potiahneme kožienkou 35 len z prednej strany. Na zadnej strane dosky kožienku zahneme a zahnuté okraje prilepíme studeným glejom (rez F-F). Pri lepení pridŕžame kožienku niekoľkými pérovými štipcami na bielizeň. Otvory v kožienke na pripevňovacie skrutky len prepichneme hrotom. Bočnice potiahneme kožienkou 30 v jednom kuse od vonkajšej bočnej výplne cez čelnú dosku 17 a časť dosky 18 až k zadnému okraju vnútornej výplne 20. Kožienku pribijeme hore a dole na hornú dosku 15 a dolnú dosku 16 bočníc (rez E-E). Na mieste výrezu na čelnú dosku 18 pribijeme kožienku tak, aby boli klince schované pod krycou kožienkou 31 čelnej dosky. Na miestach nôh a na konci bočníc okraje kožienky naglejíme a zahneme za sololitové dosky 19 a 20. Pri lepení si opäť pomáhame štipcami na bielizeň. Na vnútornej strane bočníc na mieste otvorov na nosnú tyč musíme kožienku narezať, naglejiť a zahnúť do otvorov (det. Z na obr. 5). Pri poťahovaní čelnej dosky 18 kožienkou 31 úzke kraje zahneme, naglejíme a prilepíme tak, aby dĺžka kožienky zodpovedala dĺžke dosky medzi bočnicami. Na spodnej strane dosky kožienku pribijeme malými čalúnnickými klinčekmi 27 (rez G-G).
ROZLOŽENÁ POHOVKA
ZLOŽENÁ POHOVKA
Obr. 1
15
16
17
DET.Y
Obr. 4
18
ROZREZANÁ KOŽIENKA PRED ZAHNUTÍM
Obr. 5
19
20
PREDNÁ PODPERNÁ NOHA POHĽAD S
Obr. 7
21
REZ O - O
Obr. 8
22
Na rohové plechy kostry 13, ktoré spájajú zadný rám s uholníkmi bočníc, priložíme sololitové krycie dosky 22 a 23, zopneme zvierkou a spolu vyvŕtame otvory 0 3,2 (pre M4). Dosky z vnútornej strany označíme, aby sa pri konečnej montáži nezamenili. V ráme i v plechu vyrežeme závity M4 a otvory v doskách prevŕtame na 0 4,5 a zapustíme na hlavy skrutiek (rez K-K). Potom na dosky nalepíme kožienku 32, 3 cm široké okraje zahneme a prilepíme a po zaschnutí priskrutkujeme na kostru pohovky. Viditeľné skrutky na prichytenie krytov rohových plechov a zadnej krycej dosky by mali byť mosadzné, hliníkové alebo aspoň oceľové, morené.
Rozpis materiálu
KOSTRA LÔŽKA Kostru lôžka tvoria dva otočné spojené drevené rámy na podušky, na ktoré sú pomocou kovania otočné pripevnené obidve nohy — predná 1 stredná. Najskôr zhotovíme podľa obr. 6 rámy podušiek sčapovaním lát 38 a 40. Na hotové rámy naglejíme a pribijeme preglejku 4 1 . Potom vyrobíme všetko potrebné kovanie — pánty 36, podperu 37 (obr. 5), opierky 49 (obr. 6), operadla 54 (obr. 7) i ložiská 51 (obr. 1), predné nohy 66 až 69 a dve stredné nohy 70 až 73 (obr. 7). Vždy dva a dva rámy spojíme pántmi 36 a priskrutkujeme podľa obr. 6 všetko potrebné kovanie a nohy. Kovanie a závesy obidvoch nôh podložíme hrubšou lepenkou; to preto, že pri konečnej montáži budeme kovanie skrutkovaf už na potiahnuté podušky. Po priskrutkovaní opierok 49 nesmieme zabudnúť zhotovit v druhom ráme príslušný výrez (rez M-M na obr. 6), aby opierka neprekážala otáčaniu podušky. Teraz už môžeme namontovať rámy podušiek do kostry pohovky pomocou preklápacej tyče 50 pripevnenej v závesoch 10 bočníc. Strednú podperu 37 preklápacej tyče priskrutkujeme na čelnú dosku 18. Vyskúšame, či sa dajú rámy dobre rozkladať a skladať, a ak je všetko v poriadku, opäť celé demontujeme. Rámy i kovanie si označíme, aby pri konečnej montáži nedošlo k zámene. Pri označovaní musíme dať pozor na to, aby nám značky nezakryl poťah. Zhotovíme ešte rám na tretiu samostatnú podušku z lát 38 a 39 a preglejky 42 takým istým spôsobom ako predchádzajúce rámy, ale s tým rozdielom, že na jednej strane šikmo zrežeme priečku 38 o 5 mm (obr. 1). Tretia poduška sa pri zloženej pohovke opiera o hor-
23
nú odkladaciu dosku, a keď je pohovka rozložená, o opierku a oporný uholník. ČALÚNENIE PODUŠIEK
Podušky čalúnime molitanom hrubým 100 mm, ktorý môžeme narezať na potrebné rozmery z molitanových matracov. Lacnejšie je kúpiť zvyškový molitan v pásoch, ktorý na potrebné rozmery zlepíme alkaprénom. Nelepíme však celý prierez, lebo by vznikol nepružný tvrdý švík, ale len strednú
tretinu. Podušku vložíme a zašijeme do obalu zo zrebného plátna, ktorý má všetky rozmery menšie o 10 mm než molitan. Podušky v obaloch priložíme na rámy, potiahneme vonkajšou potahovou látkou (ktorá má mať opäť všetky rozmery o 10 mm menšie než plátenný obal) a zospodu pribijeme čalúnnickými klinčekmi. Keďže je molitan v plátennom obale, stačí na poťah tenšia tkanina — kretón a pod. Všetko kovanie i podperné nohy natrieme základnou farbou na kov
a po zaschnutí čiernou krycou farbou. Po zaschnutí náteru všetko priskrutkujeme na hotové počalúnené podušky a podušky namontujeme do kostry pohovky. Poslednou prácou je výroba operadiel (obr. 8). Vyrežeme preglejku 75 a zospodu na ňu priskrutkujeme príchytku 78. Teraz preglejku zachytíme príchytkou za strmene pripevnené na bočniciach kostry a preglejku dáme do správnej polohy. Vrtákom 0 7 mm zvŕtame spoločne v hornej doske bočnice 15 i v preglejke otvor na záchytnú skrutku 76. Preglejku vysunieme zo strmeňa a po zapustení skrutku 76 na preglejku pripevníme. Na preglejku položíme molitan 79 (na všetkých stranách prečnieva) a obtiahneme kožienkou, ktorú napneme a zospodu pribijeme. Pohovka je hotová, treba len opraviť nátery kostry a namontovať opierky. OLDŘICH PREISLER
NÁBYTEK DO LOŽNICE Ve snaze získat v ložnici co nejvíce prostoru, rozhodl jsem se pro vlastní konstrukci nábytku. Tato konstrukce splňuje podmínku velkého úložného prostoru i v poměrně velmi malé místnosti, s rozměry 220X380 cm. Zvolil jsem běžnou koncepci: na jedné stěně skříňovou sestavu A se zabudovaným rozkládacím lůžkem B, na protilehlé stěně velkou skříň C (zčásti zapuštěnou do sousední místnosti) a toaletní stolek D (rovněž zapuštěný do sousední místnosti) se zrcadlem (obr. 1). Nábytek jsem zhotovil z dřevotřískových desek tloušťky 17 a 19 mm (podle momentální nabídky trhu), vytmelených a nastříkaných bílou synteObr. 1
24
tickou barvou UNIMAT. Všechny spoje jsou provedeny natupo, zalepeny studeným klihem Firmus a zajištěny dřevěnými špalíky a vruty. Při výrobě nábytku jsem vystačil s nejběžnějším vybavením: s vrtačkou Combi s příslušenstvím a okružní pilkou, hoblíkem a stříkací pistolí na vysavač. Protože provedení vlastních skříní A a C bylo již monohokrát popsáno, uvádím jen výrobu šoupácích dveří, které bylo nutno použít, aby prostor u skříní vyšel volný. ŠOUPACÍ DVEŘE Uzavírací plochu dveří tvoří naplizovaná koženka 4, která se při otevírání dveří skládá do poměrně malých skladů (podobně jako u průmyslově vyráběných koženkových vstupních dveří). Rozdíl je v tom, že sklady musí být podstatně menší, aby nezabíraly příliš velkou „hloubku" skříně. Koženka je upevněna na bočních čelech 1, která zajišťují kolmost skladů při skládání koženky (obr. 2). Na čelech jsou upevněna pomocí plechových držáků vodítka 3 z umělé hmoty, do kterých zapadají vodicí tenkostenné úhelníky 2 přišroubované k horní stěně a dnu skříně. Aby se koženka nebortila ve svislém směru, jsou ve švech skladů protaženy dráty 5. Vydutí koženky ve vodorovném směru brání vodorovné držáky 7, a vydutí na
horní a dolní straně vnější dřevěné lišty 8. S dveřmi lze manipulovat pomocí úchytek 6; krajní polohu dveří zajišťují magnety 9. Pro výrobu uzavírací plochy 4 je nejvhodnější koženka asi 1 mm tlustá, která není podlepená tkanivem. Manipulace s ní je snazší; je ohebnější a dá se podle potřeby v místech budoucího ohýbání poněkud ztenčit, aby odpor při otevíraní byl menší. Z role koženky o šířce 140 cm odstřihneme délku, která odpovídá celé výšce dveří. Podle šířky otevíraného prostoru určíme počet skladů při zvolené hloubce skladů při otevřené a zavřené skříni. V mém případě jsem zvolil hloubku skladů při otevřené skříni asi 30 mm. Při „činné" šířce dveří 850 mm jsem zvolil 1 3 skladů. Počítáme-li s určitou rezervou pro šev na výztuhu drátem, vyjdou díly skladu na 65 mm, a ty na zadní stranu koženky naznačíme. Důležité je, aby naznačené díly byly rovnoběžné a zároveň kolmé k horní a dolní hraně. Krajní díly koženky ponecháme tak široké, aby stačily na oblepení bočnich vodicích čel dveří. Podle naznačených čar koženku přehneme a sešijeme. Velikost vzniklého oka musí odpovídat přibližně průměru použitého drátu 5 pro výztuhu. Koženku plizujeme v jednoduchém přípravku ze sololitu. Sololitové desky připomínají listy zavřené knihy, mezi něž vkládá-
Í *
š
: ?
i j
me koženku. Švy jsou uvnitř a střed dílu je ohnutý kolem desky. Takto připravenou koženku tepelně upravíme — jako zdroj tepla použijeme infražárovku. Koženku vyjmeme až po vychladnutí. Potom do ok navlékneme výztuhu 5 ze svařovacího drátu 0 2,5 mm (det. A na obr. 3). Navlékání je snadné s použitím vrtačky a mýdlové vody. Boční vodicí čela 1 zhotovíme asi 170 mm široká a 30 mm tlustá; výška odpovídá výšce dveří skříně. Vyrobíme je ze dvou asi 30 mm širokých lišt dřevotřísky 19 mm tlusté; lišty spojíme přilepením dvou sololitových desek z obou stran. Můžeme vhodně použít sololitových desek, které tvořily přípravek při tvarování koženky. Doprostřed čela, kam potom umístíme úchytku pro otevírání a zavírání dveří, vlepíme navíc kousek dřevotřísky. Z boku čela vydlabeme otvor pro zapuštěni magnetu 9 k zajištění krajní polohy. Ze zadní strany připevníme do rohů čel vodítka 3 z umělé hmoty pomocí plechových držáků (det. B na obr. 4). Rozteč vodicích rovin horních a dolních vodítek musí co nejpřesněji odpovídat rozteči hran vodicích úhelníků 2 a zároveň je nutné dodržet kolmost vodicí roviny ke svislé hraně čela. Na hotová čela nalepíme Alkaprenem volné konce koženky a připevníme úchytky 6 pro otevírání a zavírání. Ze zadní strany musíme na čelo dveří připevnit držáky 7 zabraňující vydutí koženky. Jsou to dva dráty směřující proti sobě, upevněné letmo na obou bočnicich. Na volné konce drátů připevníme smyčkami sklady koženky; polovinu skladů z jedné strany a druhou polovinu z druhé strany. Délka drátů je dána šířkou otevřených dveří, tzn. že při otevřených dveřích nesmi drát přesahovat přes okraje čel. Na skříňovou konstrukci — ke dnu i horní stěně — přišroubujeme vodicí tenkostenné úhelníky 2 15X15 mm. Jedna hrana úhelníku slouží k vedeni vodítek z umělé hmoty a musí být kvůli minimálnímu otěru vyhlazena a vyleštěna. Podmínkou pro dobré vedení je rovnoběžnost horního a dolního úhelníku. Rovnoběžnost se dá v malé míře dostavit podložením úhelníku. Dveře sestavíme tak, že horní úhelník odšroubujeme, dveře usadíme pomocí vodítek na spodní vodici úhelník, horní vodicí úhelník nasadíme do horních vodítek, zasuneme a je-li vše v pořádku, úhelník přišroubujeme. Je-li třeba, opravíme rovnoběžnost úhelníků nebo rozteče vodítek.
V///////X/A Obr. 3
Nakonec upevníme na horní a spodní vnější stranu skříně dřevěné lišty 8, které kryjí zakončení a zabraňují vydutí koženky. Tyto lišty polepíme rovněž koženkou. Z jednotlivých, takto zhotovených dveří můžeme sestavit i průběžnou stěnu, jejíž díly jsou přesouvatelné na libovolné místo a jsou všechny ve stejné rovině.
Obr. 4
ROZKLÁDACÍ LŮŽKO Lůžko se skládá z pevné části přišroubované k zadní stěně a z odsouvatelné části — vlastně úložného
25
Obr. 5
prostom na lůžkoviny — uložené na čtyřech kolečkách z umělé hmoty. Protože rozměry lůžka je většinou nutné řešit podle individuálních potřeb, neuvádíme podrobné rozměry. V mém případě má lůžko ve složeném stavu rozměry 1900X900X550 mm a v rozloženém stavu 1 900X1600X 550 mm; úložný prostor má rozměry 1800X700X450 mm.
26
Princip rozkládání (obr. 5) záleží v tom, že se úložný prostor — vlastně zásuvka na lůžkoviny — pohybuje mezi vedením tvořeným podpěrami 5, které jsou stejně vysoké jako úložný prostor. Na podpěrách jsou podélně uloženy nosníky 2 vzájemně spojené lankem 6. Pokud jsou nosníky těsně vedle sebe — ve složeném tvaru — zaujímají šířku 900 mm. Po rozta-
žení lůžka se nosníky rozloží s pravidelnými mezerami na rozměr 1600 mm. Na deskách jsou položeny dva kusy sololitu 4, které se překrývají. Podpěry 5, které tvoří zároveň vedení úložného prostoru proti bočnímu posuvu, jsou pevně uchyceny na zadní stěně 1 a spodní stranou se opírají o podlahu. Jejich tvar vznikl řezem obdélníku, jehož zbylá část tvoří vý-
ztuhu 10 a zároveň distanční vložku mezi bokem úložného prostoru 11 a vnějším pláštěm vysouvací části 12. Při složení postele oba díly do sebe zapadají a tvoří doraz. Při výrobě lůžka postupujeme tak, že nejprve vyrobíme zadní stěnu 1, k níž nahoře připevníme úzkou poličku. Polička tvoří jednak odkládací plochu a jednak zabraňuje možnému styku spícího s chladnou zdí. K zadní stěně upevníme pomocí příchytek 9 obě podpěry 5. Příchytky ohneme z plechu do tvaru písmene U; ke stěně je přišroubujeme uvnitř příchytky čtyřmi vruty. Podpěry připevníme k příchytkám z boku čtyřmi šrouby M5X30 a zajistíme maticemi. Pak vyrobíme zásuvku 11 na lůžkoviny; zespodu upevníme čtyři kolečka z umělé hmoty, aby se zásuvka lépe vysouvala. Výška hotové zásuvky (včetně koleček) musí být přesně stejná, jako je výška obou podpěr a šířka o několik milimetrů menší, než je světlost podpěr, aby se zásuvka dobře zasouvala. Po stranách upevníme k zásuvce výztuhy 10. Nakonec upevníme k zásuvce vnější plášť 12; bočnice vnějšího pláště musíme přišroubovat tak, aby vnitřní prostor mezi nimi byl asi o 7 až 9 mm větší, než je vnější vzdálenost podpěr 5. To proto, že na bočních hranách nosníků jsou uchycena lanka určující vzájemné vzdálenosti nosníků pro rozložení lůžka. Tato boční vedení a úchytky lanek musí mít v pohyblivé části volný prostor. Vlastní ložnou plochu tvoří devět podélných nosníků 2 z tvrdého dřeva asi 25 až 30 mm tlustých a 100 mm širokých. Nosníky uřežeme tak dlouhé, aby nepřesahovaly přes vnější okraj podpěr. U všech prken srazíme přední hrany, aby sololit, který se po nich přesouvá, na tyto hrany nenarážel. Pak vyřízneme z plechu asi 1,5 mm tlustého osmnáct desek 7 rozměrů asi 80X30 mm. Do středu desek vyvrtáme otvory, k nimž privaríme matice
Obr. 6
M6 a dále vyvrtáme dva otvory pro vruty. Maticí 8 provlečeme oko ze silonového lanka 6 (vhodný je vlas pro výplet tenisové rakety), a lanko z vnitřní strany zajistíme šroubkem M6. Desku upevníme dvěma vruty na konec nosníku, v němž jsme předem zhotovili zahloubení pro šroub s maticí. Takto spojíme lankem na obou koncích všech devět nosníků; délka lanka mezi deskami určuje vzdálenost mezi jednotlivými nosníky při rozloženém lůžku. Desky připevníme tak, aby přečnívaly asi 10 mm přes spodní okraj nosníků; zabráníme tak sesunutí nosníku z podpěry. Na nosníky položíme dva kusy sololitu 4, které se ve středu překrývají. Přední díl připevníme několika vruty k prvnímu nosníku, zadní díl, který je vrchní, přišroubujeme přes podložku 3 ze sololitu k poslednímu zadnímu nosníku a zároveň k podpěrám. Podložka je nutná pro snadné zasouvání předního-spodního dílu sololitu, zároveň tvoří pro něj doraz. Při rozkládání nejprve vysuneme jen zásuvku; lůžkoviny vyjmeme a položíme do zadní části. Potom vysuneme nosníky i se sololitem. Maximální roztažení je omezeno délkou ocelového lanka. Při skládání je postup opačný. Matrace zhotovíme z molitanu 10 cm tlustého. Jednu matraci slepíme do šířky 90 cm, druhou matraci tvoří dva pásy 35 cm široké, potažené látkou a jednou dlouhou hranou sešité. Při složeném lůžku slouží tyto pásy vzadu jako opěradlo. Ä TOALETNÍ STOLEK Je zapuštěn do skříně v sousední místnosti, aby nezabíral užitný prostor ložnice. Toaletní stolek má čtyři menší zásuvky a jeden větší úložný prostor. Zásuvky se otevírají vytočením do stran kolem vnějších čepů. To umožňuje přístup blízko k zrcadlu při jejich otevření (obr. 6). Zásuvku zhotovíme z překližky 9 mm tlusté a hranolu z tvrdého dřeva, který je nosným dílem celku. Dno zásuvky je čtvrtinou kruhu. Středem této části kruhu je bod otáčení zásuvky. Ve vzdálenosti asi 5—7 mm od okraje vymezujeme drážku, do níž zasuneme asi 4 mm tlustou překližku. Po stranách ji uchytíme do zářezů v bočních dílech zásuvky. Otočnými čepy jsou klavírové závěsy uchycené na konstrukci stolku a hranolu zásuvky. Klavírový závěs přišroubujeme nejdříve na konstrukci stolku a potom k němu přišroubujeme otevřenou zásuvku. ING. OTAKAR ZAHRADNÍK
27
ÚPRAVA BYTOVÉHO GONGU V ostatnom čase sa čoraz viac začínajú v domácnostiach používať namiesto klasických zvončekov alebo bzučiakov dvojhlasné, prípadne viachlasne gongy. Dobrú kvalitu majú gongy od rôznych zahraničných výrobcov, ale pomerne najdostupnejší, aj cenové, je sovietsky gong. Možno ho kúpiť v predajni Čajka, v predajniach Bazár, prípadne pri príležitostnej návšteve ZSSR. Má robustnú konštrukciu a príjemný, ale dosť prenikavý zvuk. Napájacie napätie je 220 V, 50 Hz. Elektrické zapojenie gongu je na obr. 1.
Obr. 5
28
Nevýhodou tohto typu gongu je, že sa nedá priamo použiť v bytoch, kde je na napájanie bytového zvončeka spoločný napájači transformátor pre celé schodište. Toto riešenie je však bežné pre všetky nové domy. Preto treba zapojenie gongu upraviť. Prvá úprava je najjednoduchšia, lebo v podstate len odstránime, pripadne odpojíme vstavaný napájači transformátor. Elektromagnet gongu je navrhnutý na napätie 8 V a aj sekundárne napätie spoločného schodišťového napájacieho transformátora bytových zvončekov býva spravidla 8 V. Po prekontrolovaní tohto napätia vhodným meracím prístro-
jom môžeme gong priamo na existujúci rozvod pripojiť podľa obr. 2. Napätie meriame na prívodoch k bytovému zvončeku, pri súčasnom stlačení tlačidla bytového zvončeka. Na kontrolu tohto napätia môžeme v núdzi použiť aj žiarovku 12 V/0,1 A, ktorá už pri napätí 8 V dosť výrazne svieti. Gong bude mať prenikavý zvuk, len ak je spoločný napájači transformátor navrhnutý na dostatočný výkon. Na tento typ gongu je totiž pri napájačom napätí 8 V potrebný prúd 2,5 až 3,5 A. Ak napájači transformátor nie je schopný tento výkon podať, potom má gong len veľmi slabý, prípadne jednohlasný alebo nijaký zvuk. Výhodou tejto úpravy je, že nepotrebujeme kupovať ani vyrábať ďalšie súčiastky. Druhú úpravu urobíme, ak sa ako spoločný schodišťový napájači transformátor použil bežný zvončekový transformátor. Tieto transformátory v závislosti od výrobcu majú sekundárne napätie 3, 5 a 8 V a menovitý prúd 0,2 až 0,5 A. Tento výkon nie je dostatočný na spoľahlivú činnosť gongu. Praktické zapojenie je na obr. 3. Kondenzátor C1 má mať čo najväčšiu kapacitu a prevádzkové napätie aspoň 6 V, lepšie však 10 až 15 V. Diódy Dl až D4 môžu byť ľubovoľné, avšak na prúd minimálne 1 A a na napätie minimálne 200 V. S výhodou možno použiť výpredajové alebo bazárové typy. Ja som použil diódy typu KY 712 za 3,— Kčs. Diódy a kondenzátor sú umiestené podľa obr. 4 na platničke 1 z izolantu (kartit, textgumoid, sklotextit, novodur a pod.) na mieste, z ktorého demontujeme pôvodný napájači transformátor. Umiestenie platničky spolu so súčiastkami je zrejmé z fotografie. Ak ani prvou ani druhou úpravou nedocielime vyžadovaný výsledok, môžeme gong zapojiť podľa obr. 5.
Pri tomto zapojení sa využíva napájači výkon zo spoločného schodišťového zvončekového transformátora len na napájanie cievky pomocného relé Re. Spínacie kontakty tohto relé potom zapínajú pôvodný napájači transformátor gongu na napätie 220 V. Môžeme použif ľubovoľné relé (ploché telefónne, jazýčkové a pod.) s ovládacím napätím 3 až 5 V jednosmerného napätia, alebo len jazýčkový kontakt v skle (v Bazáre za 1,50 Kčs za 1 kus), na ktorý navinieme 200 závitov vodiča CuT 0 0,3 mm. Vinutie zalejeme živicou Epoxy 1200. Relé spolu
s usmerňovačom umiestime do spodnej časti gongu, prípadne do vhodného krytu mimo gongu. Detailnejšiu konštrukciu neuvádzame, lebo toto riešenie sa pravdepodobne využije len ojedinelé a môžu si naň trúfnuf len skúsení domáci majstri. Pri tejto úprave treba daf pozor, lebo pracujeme s napätím 220 V a akákoľvek neopatrnost by mohla maf za následok úraz elektrickým prúdom! Ani pri jednej z uvedených troch úprav nie je potrebný zásah do domovej inštalácie zvončekov. LUBOMÍR SKÝVA
Použitý materiál:
SKRINKA NA ŠPINAVÚ BIELIZEŇ V malých moderných bytoch je často veľký problém s prechodným skladovaním špinavej bielizne, kým ju nevyperieme. Možno to riešiť pomocou bielizníka. ktorého konštrukcia je veľmi jednoduchá a nenáročná. Potrebný materiál — lišty — možno kúpiť hotové v modelárskej predajni. Rozmery a náter sa dajú upraviť podľa potreby. Konštrukcia sa skladá z dvoch rovnakých rámov, ktoré sú navzájom spojené lepením (lepidlo Herkules alebo Epoxy 1200, prípadne Lepox) a skrutkami do dreva. Obidva rámy sú vytvorené z líšt 15X20 mm, ktoré sú spojené preplátovaním a lepením a zabezpečené oknárskymi uholníkmi. Uholníky sú na nosníky prilepené Alkaprénom (alebo Epoxy) a priskrutkované skrutkami do dreva. Na horné a dolné lišty sú na prednej strane po
celej dĺžke pripevnené lišty 5X5 mm. Na ne sú potom v pravidelných rozstupoch nalepené zvislé lišty 10X10 mm. Rozstup medzi nimi udržiavajú prilepené krátke lišty 10X10 mm, ktoré musia byť v prípade väčších rámov o 10 mm kratšie, ako je rozstup zvislých líšt, lebo do medzier sa ešte vlepia lišty 10X10 mm, ktoré tvoria dno bielizníka. Na hornú časť bielizníka je priskrutkované doska 120X670 mm, na ktorú je klavírovým závesom pripevnené odklápacie veko. Na šies-
tich zvislých nosníkoch sú prilepené krátke hranolčeky vo vzdialenosti 5 mm od horných nosníkov; do vzniknutej medzery sa zaviažu šnúrky plátenného vreca, ktoré je ušité z vhodného materiálu. Všetky časti sú pred lepením vybrúsené šmirgľovým papierom (hrubším a jemnejším) a natreté bielym epoxidovým lakom. Rukoväť na veku je z tvrdého dreva a je natretá priesvitným lakom, prípadne lepidlom Epoxy. ING. JÁN KOVARČÍK
29
koníčky MALIARSKY STOJAN
Rozpis materiálu
30
Vo voľnom čase rád maľujem v prírode. Keďže sa mi nepodarilo zohnať vhodný skladací maliarsky stojan, urobil som si ho sám. Výroba nie je nákladná; využiť možno vyradené lyžiarske hliníkové palice alebo iný podobný materiál. Montáž stojana je jednoduchá, stojan je stabilný a ľahko sa vmestí do bežnej batožiny alebo vhodne upraveného kufríka. Základom stojana sú tri nohy z hliníkových rúrok; každá z nich sa skladá zo štyroch dielcov teleskopicky do seba zasúvacích. Na výrobu dolných dielcov 1 0 12 mm použijeme staré detské lyžiarske palice, na stredné dielce 2 0 15 mm a dielce 3 0 18 mm možno použiť vyradené palice pre dospelých a napokon na horné dielce 4 môžeme použiť rúrky 0 22 mm zo stanovej konštrukcie. Jednotlivé dielce upravíme cez tŕne tak, aby sa navzájom zasúvali. Na horných koncoch dolných dielcov 1 1 obidvoch stredných 2 a 3 upravíme rozklopaním lem. Do druhého konca dolných dielcov 1 nasadíme hroty 14. Dolné konce stredných dielcov 2 a
1-16(1x3)018
025 Tr 16(1x3)
31
3 aj horných 4 krížom rozrežeme a sklepáním upravíme na priemery uvedené na výkrese. Horné dielce 4 sú ukončené jemným závitom M 22X1, ktorý zhotovíme na sústruhu. Do tohto závitu naskrutkujeme spájací dielec 7 a doň cez lichoběžníkový závit zaskrutkujeme hlavice nôh 6. Obidva tieto dielce zhotovíme na sústruhu. Lichoběžníkový závit je vhodný preto, lebo umožňuje rýchle upínanie. Hlavicu stojana 5 vyrobíme z hliníkového pása. Vyvŕtame otvor 0 8 mm pre pripevnenie upínacej tyče 10 a dva otvory, do ktorých vyrežeme závity M6 na pripevnenie dvoch pred-
ných nôh. Na zadnú časť hlavice privaríme dve chlopne, ktoré slúžia na pripevnenie zadnej nohy. Do chlopní vyvŕtame otvor 0 4,8 mm; v jednom vyrežeme závit M6, druhý prevŕtame na 0 7 mm. Z pružinovej ocele 0 3 ohneme pripevňovaciu tyč 10. Skrutky 8, 9 a 11 upravíme z normalizovaných mosadzných skrutiek. Všetko máme pripravené a môžeme stojan montovať. Dve nohy pripevníme spredu na hlavicu 5 pomocou skrutky 8, medzi chlopne pripevníme tretiu nohu skrutkou 9 a skrutku 11 s upínacou tyčou 10 zabezpečíme zozadu krídlovou alebo ryhovanou
maticou 12. Zasunutie a vysunutie dielcov nôh do potrebnej polohy zabezpečujeme závitovými upínacími pásikmi 13, ktoré kúpime v Mototechně. Pre ľahšiu manipuláciu doplníme pásiky krídelkom. Dva z týchto pásikov umiestených na predných nohách slúžia na podoprenie lepenky alebo rámu s napnutým plátnom. Aby sme na maľovanie v prírode boli vybavení kompletne, je vhodné vyrobiť si kufrík z preglejky potiahnutej kožienkou. Doň potom prehľadne zložíme stojan, farby, štetce, paletu a iné potrebné pomôcky. MICHAL PASTOR
JEDNODUCHÁ CVIČEBNA STOLICA Najväčším nepriateľom peknej postavy je vystupujúce brucho — pupok. Hlavným nepriateľom pupka je pravidelné posilňovanie brušných svalov. Aby ste si pri cvičení nemuseli líhať na zem, môžete si zhotoviť cvičebnu stolicu; keď si potom každé ráno a večer sadnete na stolicu, nohy zakvačíte za spodnú priečku, ruky skrížite za hlavou a niekoľkokrát spustíte trup do polohy ležmo a zas ho zdvihnete do sedu, poznáte, prečo Nemci toto zariadenie nazývajú „Bauch-Killer" — teda niečo ako „zabijak brucha." POSTUP PRÁCE Najskôr zhotovíme rám z dvoch pozdlžnikov 1, priečky 3 a prednej nohy 2. Rám zglejíme a zoskrutkujeme pomocou závrtiek. Na prednú nohu ešte priskrutkujeme dve výstuhy 5 a celok spevníme priskrutkovaním rohových výstužných plechov 6 z obidvoch strán. Zadné nohy 4 priskrutkujeme dlhými závitkami a spojenie opäť zabezpečíme rohovými plechmi 7 a 8.
n
Tým je základ stolice hotový; dôležité je, aby stál pevne a nekolísal sa. Podpierky nôh 9 vyrobíme z oceľových rúrok 0 15 až 20 mm. Na obidva Rozpis materiálu
konce podpierok navlečieme kusy gumovej hadice 10, aby podpierky nechladili. Podľa priemeru podpierok ohneme objímky 11 a 12 z plochej
33
ocele 30X2 a s ich pomocou podpierky priskrutkujeme. Z drevotriesky alebo latovky (prípadne aj z hrubej preglejky) vyrežeme sedisko 13 a operadlo 14. Obidve dosky spojíme klavírovým závesom 15 a sedisko 13 pevne priskrutkujeme na hornú plochu základového rámu. Na sedisko i operadlo prilepíme molitan
a obidva dielce potiahneme plátnom pripevneným zospodu čalúnnickými klinčekmi. Aby sme mohli regulovať sklon operadla 14, priskrutkujeme naň zospodu veľkú dverovú petlicu 16, do ktorej vopred vyvŕtame niekoľko otvorov 0 6,2 mm. Doprostriedka priečky 3 zapustíme a zalepíme skrutku 17;
na ňu potom založíme príslušný otvor petlice a polohu zabezpečíme krídlovou maticou. Ak pri cvičení nepotrebujeme sklonené operadlo, môžeme hornú dosku vyrezať vcelku a pevne ju priskrutkovať na základ. Dosku potom nemusíme čalúniť, ale stačí na ňu položiť len zloženú deku. OTA ZÝKA
TĚLOCVIČNÉ NÁŘADÍ „DO KAPSY" Na kliku hotelového pokoje či kůl v plotě, zkrátka kamkoli můžete ve výšce 60—70 cm přivázat kladičku, lehnout si na deku a křížem přetahovat ruce a nohy. V akci jsou téměř všechny svaly a při cvičení nedrnčí hrnky v kredenci ani v poschodí pod vámi se nehoupe lustr. Nářadí je to laciné a můžete si je vozit všude sebou. V pěkném lehkém provedení a hezkém plátěném pytlíku je to i hezký dárek pro manželku, dceru či přítelkyni. POSTUP PRÁCE Nejdříve si opatříme kladky 1 vhodného průměru (asi 70 mm) s dost hlubokou drážkou. Neseženeme-li je, sestavíme dvojitou kladku z překližkových kotoučů podle výkresu. Prostřední vložka je nejvhodnější kovová. Kladky upevníme pomocí čepu 2 a podložek do objímky 3, kterou Tréningové zařízení: 1 — dvojitá kladka (1 ks); 2 — čep, vložka, podložky; 3 — objímka s okem; 4 — hák; 5 — dvě lanka; 6 — držadlo z překližky; 7 — držadlo z dřevěného kolíku; 8 — držadlo z drátu; 9 — lepicí lemovka na koberce; 10 — spojení lana; 11 — spojení drátu
34
ohneme z ploché oceli 20X3. K objímce navaříme oko, za které kladku upevňujeme na hák 4. Při sestavování musíme dbát na to, aby se kladky na čepu volně otáčely v obou směrech; jinak bychom měli při cvičení potíže. Do kladek vložíme lanka 5, na jejichž oba konce upevníme držadla 6 vyříznutá lupénkovou pilkou z překližky asi 8 mm tlusté. Držadlo zbrousíme do oblého tvaru a ještě ovineme lepicí lemovkou 9 na koberce, aby držadlo při cvičení netlačilo. Lano spojíme tak, že oba konce prošije-
me a pevně ovineme režnou nití 10. Délku lanek volíme podle délky postavy. Držadlo můžeme také vyrobit z dřevěného kolíku 7, do kterého zhotovíme výřez pro
lanko, nebo z ocelového drátu 8 0 asi 5 až 6 mm, který spojíme měkkým vázacím drátem. OTA ZÝKA
ŘEZAČKA NA CHEMLON Dekorační nástěnné tkaniny, dečky a koberce z chemlonových vláken můžeme vyrábět několika způsoby. Při jednom z nich používáme speciálního háčku ukončeného zaplétacím očkem. Pro připevnění vlákna k základní textilii musíme vlákno nejprve zauzlit a pak odříznout na příslušnou délku. Abychom si tuto práci urychlili a usnadnili, vyplatí se vyrobit si jednoduchou ruční řezačku chemlonu. ; armvííTfc...
VÝROBA REZAČKY Z překližky 5 mm tlusté vyřízneme základní desku 1. Opěrný špalík 2 (pohled S) a příložku 4 vyrobíme
z měkkého dřeva. Z plechu tlustého 0,6 mm zhotovíme krycí plech 6. Otvory 0 4,2 vyvrtáme ještě předtím, než budeme plech ohýbat. Prosazení široké 20 mm a hluboké 4 mm vypilujeme až po ohnutí žlábku, který kryje žiletku. Ze stejného plechu vystřihneme rozvinutý tvar krytky 5. Potom krytku ohneme do tvaru písmene U, a to tak, aby mezi křidélky krytky byla mezera asi 1,5 mm. Část žlábku, která se bude přiklápět na krycí plech 6 musí mít své okraje rozehnuty tak, aby dobře přiléhala na krycí plech 6. Otvory 0 3,1 mm vyvrtáme do křidélek až po ohnutí. Z plechu tlustého 1 mm zhotovíme
konzolku 10. Otvory 0 2,6 mm a 0 3,1 mm vyvrtáme ještě před ohnutím plechu; musíme při tom dát pozor, aby zahloubení pro vruty 11 bylo na správné straně plechu. Řezačku sestavíme tak, že na přední stranu príložky 4 přiložíme žiletku 3 a k zadní straně krycí plech 6. Otvory 0 4,2 mm prostrčíme dva vruty 7, které zašroubujeme do opěrného špalíku 2. K pravé straně špalíku 2 upevníme třemi vruty 11 konzolku 10, na kterou šroubem 8 a maticí 9 otočně upevníme krytku 5. Správné umístění konzolky 10 na opěrném špalíku si nejprve vyzkoušíme tím, že krytku 5 sklopíme na krycí plech 6. Krytka chrání ostří žiletky, a také nás před náhodným pořezáním. Opěrný špalík můžeme na základní desku 1 přilepit, nebo zespodu přibít hřebíčky.
35
PRÁCE S ŘEZAČKOU
Rozpiska materiálu
Chemlon řežeme na řezačce tak, že konec Vlákna s uzlíkem přiložíme k zadní hraně opěrného špalíku a tahem vlákna po břřtu žiletky vlákno odřízneme. Potřebujeme-li řezat delší či kratší kousky, uděláme si na špalíku nebo na základní desce značku. Řezačky můžeme použít i k řezáni provázků při drhání a p. BOHUSLAV KUBEC a JOSEF ŠŤASTNÝ
SKLOPNÝ RÁM NA RUČNÉ PRÁCE V ostatnom čase sa u nás rozšírila zaujímavá ručná práca uzlové viazanie či viazanie macramé. Ide v podstate o výrobu úžitkových dekoratívnych a ozdobných predmetov technikou uzlovania zo špagátov, šnúr, kože, čalúnnických nití a pod. Zväčša sa pracuje na jednoduchých podložkách a ako pomôcky sa používajú stoličky, dosky na hladenie a pod. Tieto pomôcky sú jednak nepraktické, jednak sa pri práci s nimi zbytočne preťažuje chrbtica nesprávnym držaním tela. To sa znásobuje najmä pri práci na väčších kusoch. Zhotovil som si preto jednoduchý sklopný rám, ktorý možno nastaviť do polohy zodpovedajúcej druhu práce a momentálnej rozpracovanosti. Rám je do určitej miery univerzálny; dá sa pripevniť na stôl, pri práci v záhrade zapichnúť do trávnika pomocou rúrky, alebo uložiť do stojančeka pri práci v byte mimo stola, prípadne na terase či tvrdej ploche mimo bytu. Rám pripevnený v stojančeku sa dá sklápať, ako aj natáčať v osi stojančeka. POSTUP PRÁCE Pracovný rám zhotovíme z dvoch pozdĺžnych líšt 4 a z troch priečnych líšt 5 (obr. 1). V pozdĺžnych lištách 4 musíme vyrezať drážky so šírkou 6,5 mm a s dĺžkou 350 mm, zhotoviť dlaby na čapy priečnych výstuh 5 a vyvŕtať otvor 0 6 mm (obr. 2). Pracovný rám zglejíme tak, aby bol pravouhlý a nebol priestorovo prelomený. Z dvoch pozdĺžnikov 1 a priečnikov 7 sčapujeme a zglejíme druhý pomocný rám (pozri pohľad A na obr. 1). Na pozdĺžniky 1 priskrutkujeme závitkami 23 z vonkajšej strany plochú oceľ 2. Pomocný rám potom otočné pripevníme skrutkami 21 s krídlovými maticami 22 a podložkami 25 na pracovný rám.
36
Z dvoch líšt ešte zhotovíme ťahadlá 6, na ktorých obidva konce priskrutkujeme plochú oceľ 3. Jeden koniec ťahadiel pripevníme otočné na konce pozdĺžnikov 1 a druhý koniec posuvne do drážok pozdĺžnikov 4 (opäť pomocou skrutiek 2 1 , matíc 22 a podložiek 25). Tým je výroba rámu skončená, a treba už len pripevniť na hornú priečnu výstuhu do dvoch očiek drôt, na ktorý priväzujeme špagáty. Aby sme mohli sklopný rám pripevniť na stôl, priskrutkujeme zospodu na pozdĺžniky 1 dva držiaky 8, ktoré buď kúpime v železiarstve, alebo si ich urobíme sami z kusa plochej ocele 15X5 mm ohnutej do tvaru písmena U. Aby sme mohli s rámom pracovať aj tam, kde nie je k dispozícii stôl, vyrobíme si objímku 18, na ktorú hore privaríme platňu 17. Túto platňu poRozpis materiálu
tom zospodu priskrutkujeme na priečniky 7. Vnútorný priemer objímky upravíme tak, aby sa do nej dala vsunúť rúrka 9. V objímke vyvŕtame otvor a vyrežeme závit na skrutku 19, ktorou zabezpečujeme polohu sklopného rámu na rúrke 9. Koniec rúrky vystrojíme hrotom 11, aby sme mohli pomocou privareného stúpadlá 10 rúrku zapichnúť do zeme. Na tvrdú dlážku alebo terasu si ešte urobíme jednoduchý podstavec (pozri det. na obr. 1), do ktorého zasunieme rúrku 9, a pripevníme ju skrutkou 19. Nastavovanie pracovného rámu do potrebnej polohy je veľmi jednoduché — uvoľníme skrutky zvierajúce ťahadlá 6 v drážke pozdĺžnikov 4, rám sklopíme a skrutky opäť pritiahneme. Po skončení práce môžeme rám celkom zložiť tak, že ťahadlá vysunieme až k hornému koncu drážok.
21.2125 POHĽAD B
DETAIL PODSTAVCA POHĽAD A
Obr. 1
37
H. K.
38
ÚPRAVA VÍČKOVACÍ HLAVICE
Domácí konzervování ovoce a zeleniny formou sterilizace za použití plechových zavařovacích víček OMNIA je v řade našich domácností běžnou a osvědčenou záležitos tí. K uzavírání sklenic plechovými víčky se používá uzavírací hlavice z umělé hmoty. Její nevýhodou je, že po určité době používání se žebra (výstupky) této hlavice od okrajů víček opotřebují a hlavice pak přestává plnit svou funkci. Protože nové hlavice nejsou k dostání, vyplatí se starou uzavírací hlavici upravit. Úprava záleží v privarení kovových pásků, které nahradí původní žebrování. Hlavice je vyrobena z termoplastu, který teplem taje, a je tedy vhodná pro, tuto úpravu. Nejprve si připravíme z nerezového plechu (nebo měděného, mosazného či hliníkového) asi 0,5 až 1 mm tlustého pásky 3 mm široké. Potřebujeme 18 pásků 25 mm dlouhých a 15 pásků 20 mm dlouhých. Připravené pásky přikládáme postupně na původní žebro (výstupek) hlavice a pomocí elektrické páječky (nejvhodnější je tzv. „pistolová páječka"), kterou přidržujeme na horní ploše pásku, zahříváme pásek do doby, než se teplo z páječky přenese přes pásek na umělou hmotu, která teplem začne měknout. Mírným tlakem a pomocí šroubováku se snažíme zatlačit část pásku (asi 2 mm) do spodní
zesílené části hlavice tak, aby pásek měl lepší držení. Přitom se snažíme, aby pásek byl směrově i výškově i shodný s původním žebrem hlavice. Delší pásky použijeme % na hlavici s větším průměrem víček (cca 85 mm), kratší pak pro hlavici pro víčka menšího průměru (cca 70 mm). Umělou hmotu, která se zčásti vymáčkne pod páskem, odstraníme po mírném zchladnutí pásku ostrým nožem. Nemáme-li elektrickou páječku, můžeme při úpravě postupovat takto: Z nerezového plechu 1 mm tlustého vystříháme proužky, které ohneme v plochých kleštích do tvaru U podle výkresu. Větších proužků 1 ohneme 18 kusů, menších 2 (platí kóta v závorce) ohneme jen 15 kusů. Naohýbané proužky narovnáme na plotýnku elektrického vařiče a zahříváme tak dlouho, až se zbarví do hnědá. Potom je bereme do plochých kleští, rychle přimáčkneme do mezery mezi dva již opotřebované výstupky a zamáčkneme tak, aby seděly po celé ploše, ale aby vystupovaly nad materiál 1 mm. Termoplastická hmota sa přitom částečně vytaví okolo dílku; odřízneme ji nabroušeným starším šroubovákem. Takto upravené hlavy mají neomezenou životnost; přitom oba způsoby úpravy jsou jednoduché a nenáročné. JAROSLAV LIŠKA a J. K.
VAŘIČ „KRAB" V souvislosti s publikováním návodu „Turistický varič zo spájkovačky" v č. 34 nás pracovníci n. p. MEVA upozornili na nutnost opatrného zatěžování vařiče; při použití nádoby větší hmotnosti by se mohl hořák od tlakové nádoby odlomit. Právě kvůli zvýšení bezpečnosti dal n. p. MEVA na trh nový typ turistického vařiče na butan. Jmenuje se KRAB 2233A a jeho stojan vylučuje zmíněné nebezpečí. Vařič je připojen na nádobku AL 420 se 180 g plynu a má průměrný výkon 350 W. Spotřeba za 1 hodinu je 48 g plynu, který ohřeje do varu 5 litrů vody; náplň nádobky tedy stačí k uvaření celkem asi 17 litrů čaje. Počítame-li, že dva lidé si budou třikrát denně ohřívat jednoduché jídlo, vařit čaj a kávu, měla by kapacita nádobky s plynem stačit asi na týdenní putování. Vařič stojí 210,— Kč, nádobka s butanem 13,— Kčs.
39
auto moto MALÝ KOMPRESOR Správně nahuštěné pneumatiky znamenají bezpečnější jízdu, nižší spotřebu pohonných hmot i delší životnost pneumatik. Tlak v pneumatikách přirozeně souvisí s teplotou • vzduchu. Kromě toho je správné hustěni korigovat i podle zatížení vozu. Z toho všeho vyplývá, že je správné před každou delší jízdou (a zvlášť když vůz delší dobu stál) tlak v pneumatikách změřit a podle konkrétních podmínek je dohustit. Jednou z příčin, proč se to často neděje, je fyzická námaha potřebná k ručnímu „pumpování" nebo veliká ztráta času u stojanů „VZDUCH ZDARMA" u benzinových čerpadel. — Proto se vyplatí mít v garáži malý kompresorek, který přirozeně poslouží i k jiným účelům. Popsaný minikompresor (obr. 1) dává při pohonu ruční elektrickou vrtačkou (otáčky 900 min~1) 15 až 20 d m 3 vzduchu stlačeného na 0,5 až 0,7 MPa (5 až 7 at za minutu). Výrobně a materiálově je nenáročný a rozměrově tak malý, že jej lze snadno vozit trvale v autě. VÝROBA DÍLŮ Nejprve zhotovíme všechny sou-
stružené díly kompresoru. Vyrobíme je běžnými výrobními postupy; uvádíme proto jen několik rad, které usnadňují práci při jejich zhotoveni. Píst 8 je nakreslen v podsestavě (obr. 2, vpravo nahoře) zároveň s pozicemi 9 , 1 0 , 1 1 , 1 2 a 39. Kožené těsnění pístu 9 je z pístu hustilky zahradního postřikovače a koupíme je v prodejně potřeb pro zahrádkáře nebo v železářství. Do těsnění musíme vystružit na vnitřním obvodu drážku 0 průměru 2 mm, do níž pak vložíme rozpernou pružinu 39. Drážku zhotovíme tak, že těsnění 9 upneme mezi dvě plechové podložky (vnitřní 0 32 a vnější 0 40), které přitáhneme maticí na šroub M6. Špičku pilníku zbrousíme do tvaru nože s radiusem 1 mm. Potom upneme šroub M6 do sklíčidla vrtačky nebo soustruhu a na vnitřním obvodu těsnění 9 pilníkem drážku „vyškrábneme". Víko válce 2 má uprostřed za lisováno textitové pouzdro 4 1 . Pouzdro nesmí mít vnější průměr menší než 13 mm, abychom je mohli těsně nalisovat do otvoru ve víku. Vhodné je proto pouzdro před zalisovánim vyva-
Pohled na malý kompresor ve stojánku. PHčná konzola na fotografii není uvedena ve výkresech (sloužila k vyzkoušení kompresoru)
40
řit v oleji; textit je potom houževnatější, a po zalisování se nám lépe „zamkne" do sražených vnitřních hran otvoru 0 13 mm ve víku 2. Po zalisování vystružíme vnitřní otvor pouzdra 41 na 0 8,1 mm, aby jím pístní tyč procházela volně. Otvory pro čepy 19 v unášeci hlavici 18 vyvrtáme asi o 0,1 mm menší, aby byly čepy do hlavice nalisovány pevně. Kliku 15 vysoustružíme tak, že nejprve zhotovíme část, která je ukončena závitem M8. Potom ve sklíčidle podložíme obráběný díl tak, aby jeho osa byla o 7 mm mimo střed sklíčidla. Při tomto excentrickém upnutí dílce vysoustružíme osazený čep kliky 0 8h8. Pryžovou spojkou 20 zhotovíme tak, že nejprve vystřihneme hrubý tvar na pákových nůžkách, potom upneme pryž mezi dvě plechová čela 0 40 mm a osoustružíme vnější povrch na 0 40 mm. Otvory vyvrtáme nejlépe tak, že do stojanové vrtačky upneme děrovač na kůži a při malých otáčkách vykrajujeme otvory příslušných průměrů. Aby děrovač pryží lépe procházel, můžeme jej mazat mýdlovou vodou. Čep válce 4 můžeme vyrobit buď podle detailu na obr. 2, nebo můžeme část čepu 0 10 dlouhou 29 mm a ukončenou závitem M10 vysoustružit s excentricitou max. 2 mm. Natáčením tohoto kyvného čepu válce můžeme po sestavení kompresoru „doladit" horní úvrať pistu tak, aby vzduchový polštář nad pístem byl čo nejmenší (max. 1 mm). Čepy 21 i hřídel 23 unášeciho talíře 22 privaríme na druhé straně elektricky a svár opracujeme. Přitom je nutné dbát na dodržení kolmosti talíře 22 k ose hřídele 23. Pružiny ventilů 27 a 28 (obr. 3) by měly být raději měkči a jejich výběru nebo výrobě je třeba věnovat dost pozornosti. Pružina sacího ventilu 27 má 12 závitů, výtlačného ventilu 15 závitů. Potom vyrobíme konzolu 30 a konzolu stojánku 3 1 . Konzolu 30 svaříme s pouzdrem 17; dbáme při tom na přesnou kolmost os obou dílů. Potom provizorně sestavíme klikový mechanismus 15 s ložisky a stanovíme vzdálenost Y mezi osou klikového mecha-
41
Obr. 2
42
Obr. 3
43
Rozpiska materiálu
Obr. 4
44
nismu a osou konzoly 31 podle typu použité vrtačky. Přitom počítáme také s tloušťkou stěny objímky 32. V určené vzdálenosti Y privaríme konzolu 3 1 . Její délka X bude opět závislá na typu vrtačky. Pak vyrobíme objímku 32; její vnitřní průměr je udán v závorce a závisí na typu použité vrtačky. Před privarením objímky 32 ke konzole 31 zkontrolujeme, zda sklíčidlo vrtačky je přesně souosé s klikovým mechanismem. Nakonec zhotovíme stojánek z oceli 0 6 (obr. 4). Na obou koncích lyry 37 uděláme 10 mm od krajů hluboké důlky důlčíkem, na obou protilehlých stranách. Stojánek potom lépe svírá konzolu 3 1 . Lyru 37 s podpěrou 38 svaříme a nakonec navlékneme na stojánek tři botky 40, které uřízneme z pryžové hadice. Pružinu 39 zhotovíme z ocelové struny 0 2 mm; vyrovnáme ji, aby byla v jedné rovině a před montáží ji rozevřeme, aby měla předpětí a rozpínala kožené těsnění 9. SESTAVENÍ Při sestavování pístu postupujeme tak, že na pístní tyč 1 1 , k níž je přivařeno oko 12, nasuneme nejprve víko 2 se zalisovaným pouzdrem 41 a vyzkoušíme, zda se volně pohybuje po tyči. Potom na osazení se závitem M6 nasadíme příložku 10, těsnění 9 (které před montáží vyvaříme v oleji) a do drážky tohoto těsnění vložíme pružinu 3 9 . Nakonec našroubujeme
píst 8 a vyzkoušíme, zda jde píst zasunout do válce kompresoru 1. Píst musí jít zasadit do válce velmi těsně a kožené těsnění musí po celém obvodu pevně přiléhat ke stěně válce. Pohyb pístu ve válci musí klást značný odpor. Potom píst vyjmeme, a pokud ukončení pístní tyče M6 přesahuje rovinu pístu, zbrousíme je do jedné roviny. Nakonec uděláme po obvodu závitu M6 několik záseků důlčíkem, abychom zajistili píst proti samovolnému vyšroubování. Do tělesa válce 1 vložíme podle det. na obr. 3 pružinky 27, 28, kuličky 26 a našroubujeme sací ventil 24 a výtlačný ventil 25 s pertinaxovým těsněním 29. Píst vložíme do válce a víko 2 upevníme čtyřmi šrouby 3 k válci 1. Do vnitřního osazení 0 28H7 pou-
zdra 17 nalisujeme jedno ložisko 16. Druhé ložisko 16 nalisujeme na tělo kliky 0 12j6 až k osazení 0 17. Kliku zasuneme i s ložiskem do pouzdra, na osazení 0 8,4 nasuneme unášecí hlavici 18, pérovou podložku 36 a našroubujeme matici 35 (obr. 1, řez AA). Kyvný čep válce 4 zasuneme do otvoru 0 10,2 mm v konzole 30 a upevníme maticí 5. Do oka pístní tyče 12 zasuneme ložisko 14, z každé strany ložiska vložíme do oka čelo 13 a čtyřmi záseky důlčíkem po obou stranách zajistíme čela i ložisko proti vysunutí z oka (obr. 3, uprostřed). Píst zasuneme do válce, válec nasadíme otvorem 0 10H8 na kyvný čep 4 a zasuneme ho dále po čepu, až oko pístní tyče dosáhne čepu kliky 15 (nárys na obr. 1). Kliku otočíme do
takové polohy, abychom mohli na čep kliky nasadit ložisko 14 v oku pístní tyče. Potom postupně zatlačíme válec až na doraz k osazení 0 12 mm na kyvném čepu 4. Na šroub 6 navlékneme podložku 7 a šroub zašroubujeme do kyvného čepu (bokorys na obr. 1). Pak seřídíme horní úvrať pístu a pevně utáhneme matici 5. Na čepy 19 unášecí hlavice 18 nasuneme spojku 20 a do otvorů 0 6 zasuneme z druhé strany čepy 21 unášecího talíře 22 (obr. 1, nárys a řez A-A). Do objímky 32 upneme vrtačku a do sklíčidla nasadíme hřídel unášecího talíře 23. Nasadíme stojánek a na ventil 25 nasadíme (a sponkou zajistíme) tlakovou hadici, která se používá při autogenním sváření. VLADIMÍR CAFOUREK a JOSEF ŠŤASTNÝ
PRYŽOVÝ NÁRAZNÍK Při parkování a pojíždění autem dochází snadno i k nezaviněným drobným kolizím s oděrkami nárazníku. Již delší čas s úspěchem používám pryžové nárazníky namontované na Škodu Octavii Combi, které jsem si zhotovil z ojetého pláště pneumatiky. Z pláště nejdříve odřízneme jeho paticovou část s ocelovým lankem (obr. 1). Pak ze zbylé části pneumatiky nařežeme příčnými řezy měsíčky v šíři, která odpovídá tloušťce budoucího nárazníku. Přesně a s nepříliš velkou námahou lze pneumatiky řezat ostrým řeznickým nožem, který máčíme v mydlinkové vodě. Nařezané měsíčky nalepíme na plechový podklad. Velké mezery mezi vzniklou klenbou vyplníme kousky pryžové hadice s tex-
ODŘÍZNOUT
tilní vložkou. Takto zhotovenou kostru polepíme pásy černé pryže (např. zbytky pásu dopravníku). Pryžové díly lepíme Alkaprenem. Lze jím lepit dobře i na odmaštěný plech; obě slepované plochy však musíme nechat dobře zaschnout. Na okrajích vzniklého nárazníku, který nesmí přesahovat obrys vozidla více než původní nárazník, použijeme řezy ze starého motocyklového pláště. Vpředu, kde je odnímatelný souvislý ocelový podnárazník, je konstrukce pryžového nárazníku jednodušší. Stačí nalepit pryžové díly na podnárazník. Uzavírací pryž běhounu je sevřena mezi díly karoserie, kde nahrazuje i původní těsnění. Státní poznávací značku musíme umístit na konzolky pod nárazník. Roztáčecí kliku lze bez poškození nárazníku zasunout řezem v krycí pryži.
Zadní nárazníky jsou přišroubovány do zesílených držáků na plocho. Pro závěs vlečňáku musely zůstat dělené. Pro vlepení pryžových dílů musíme proto zhotovit plechové podnárazníky; mají průřez tvaru U s hranami vně vozu. Nařezané měsíčky pneumatiky vlepíme dovnitř vzniklého korýtka, krycí pryžový pás přelepíme zevně. Lak vozu chrání pryžová podložka. Hotové pryžové nárazníky upevníme do stejných držáků jako původní nárazníky. Po stranách nárazníků ukončíme lepení pryže pomocí oblých příložek z pozinkovaného plechu přišroubovaných zrubu závitořeznými šrouby (obr. 3, 4). Popsané nárazníky přestály na výtečnou i křest při drobných kolizích. Navíc nepodléhají korozi a jimi opatřený vůz vypadá dobře. V. H.
45
Do přírody s vymoženostmi civilizace: ZDROJ NAPĚTÍ 12 V DO PŘÍVĚSU Ve světě i u nás přibývá autokempů vybavených elektrickým rozvodem 220 V. Na druhé straně ovšem často táboříme v místech, kde možnost napojení na síť není, a kde se tedy musíme spokojit s vlastním zdrojem, tj. automobilovým akumulátorem. Abychom nemuseli v přívěsu mít dvojí rozvod, vyplatí se vozit sebou transformátor — usměrňovač, přes nějž v kempech s rozvodem 220 V napájíme rozvod v přívěsu. Samozřejmě, že tímto zdrojem můžeme nabíjet i dobíjet automobilový akumulátor, a to i s napětím 6 V. Přístroj je konstruován tak, že svou velikostí i hmotností vyhovuje potřebě snadného přemísťování. Není však určen do prostředí vlhkého, a proto jej musíme umístit na chráněném místě. POPIS PŘÍSTROJE Zdroj je napájen ze sítě o napětí 220 V, Hz; toto napětí se převádí přes transformátor TR (obr. 1) na střídavé napětí 2X15 V a vede dále přes dvoucestný usměrňovač tvořený dvěma diodami D1 a D2 na výstupu zdroje; tím sa získá výstupní pevné (tvrdé) napětí. Proměnné napětí se vytvoří sériovým zapojením kondenzátoru C k vstupnímu vinutí transformátoru; kondenzátor vlastně funguje jako proměnný odpor. Změnou kapacity kondenzátoru C lze zároveň i měnit nabíjecí proud. Všechny součástky jsou uloženy v přenosné skříňce (obr. 1), která se skládá ze základního rámu a krytu. Kryt je s rámem spojen pomocí dvou šroubů držadla. Na základním rámu jsou upevněny všechny montážní díly i ovládací prvky. Vypínačem VI ovládáme připojení k síti, vypínačem V2 volíme výstupní proud. Je-li vypínač v poloze I, můžeme zdroj zatížit až 10 A při napětí 12 V. Tuto polohu přepínače tedy volíme pro napájení rozvodu v přívěsu a tehdy, potřebujeme-li rychle nabít 12 V akumulátor. Je-li vypínač v poloze II, lze sníženým proudem nabíjet jak 6 V, tak i 12 V akumulátory. Ochrana před nebezpečným dotykovým napětím je provedena nulováním (ČSN 34 1010). TRANSFORMÁTOR je základním dílem zdroje. Transfor-
46
mátor buď zhotovíme podle návodu celý, nebo můžeme použít transformátor starší (pokud přibližně vyhovuje magnetický průřez jádra) a pak stačí jen převinout vinutí. Uvádíme proto informativně stručný výpočet, který může být vodítkem při této práci.
z velikosti proudů, které vodiči protékají při zvolené hustotě proudu a. Protože předpokládáme, že zdroj bude dlouhodobě zatížen, zvolíme proudovou hustotu o = 3 A/mm 2 . Vstupní proud
STAVBA A PROVEDENÍ Nejprve zhotovíme pro transformátor cívku 4 z texgumoidu. Složíme ji ze dvou čel 4.1, dvou bočníc 4.2 a dvou bočníc 4.3 (obr. 2). Hotovou cívku ovineme dvakrát lakovaným plátnem (tloušťky asi 0,1 mm) a pak začínáme vinout primární (vstupní) vinutí L1, a to 595 závitů měděným vodičem CuT nebo CuP (smaltovaným) 0 0,6 mm. Každou třetí vrstvu prokládáme lakovaným papírem. Navinuté primární vinutí oddělíme od sekundárního vinutí dvojnásobným ovinutím lesklou lepenkou a dvojnásobným ovinutím lakovaným papírem, jehož okraje nastříháme; papír musí mít proto o 6 až 8 mm větší rozměr než cívka. Sekundární (výstupní) vinutí L2 a L3 vineme vodičem CuT nebo CuP 0 2 mm, a to dvakrát 47 závitů. Každou vrstvu proložíme lakovaným papírem. Po navinutí cívku impregnujeme v laku nebo parafínu. Naimpregnovanou cívku již můžeme naplnit plechy. Použijeme plechy El 40 (šířka středního sloupku). Nejdříve střídavě nasouváme plechy E, které potom doplníme plechy I. Z ploché oceli ohneme třmeny 5; dbáme při tom, abychom u všech čtyř třmenů dodrželi přesně stejné rozměry, jinak má po montáži transformátor nestabilní polohu. Transformátor
47
Obr. 2
48
Obr. 3
49
nebo ocelového plechu 2 mm tlustého. Držadlo ohneme, zaoblíme hrany a svrtáme s krytem 1 a základním rámem 2, kde vyřízneme závit M 6. Distanční sloupky 8 uřízneme z trubky s vhodným vnitřním průměrem. Zbývající díly — odlehčovací spony 1 1 a držák kondenzátoru 12 — vyrobíme z hliníkového plechu 1 mm tlustého a ztvarujeme je podle součástí. Hotové součástky podle možnosti vhodně povrchově upravíme buď lakem, nebo pokovováním. Na základní rám upevníme podle obr. 1 všechny součástky i ovládací prvky. Ovládací prvky označíme štítky s udáním poloh a hodnot.
Rozpiska materiálu
ELEKTRICKÉ ZAPOJENÍ
s třmeny stáhneme dohromady čtyřmi šrouby 15. Důležité je, aby stažení bylo dokonalé; při volnějším stažení transformátor bručí. Základní rám 2 skříňky vyrobíme z hliníkového plechu 2 mm tlustého. Nejprve vyvrtáme otvory pro ovládací prvky, nohy a pryžové průchodky. Potom plech ohneme do tvaru U podle rozměrů na obr. 3. Při ohýbání dbáme, aby strany byly rovnoběžné a měly stejné rozměry. Zbývající otvory vrtáme postupně s upevňováním jednotlivých součástek. Kryt 1 zhotovíme ze stejného plechu jako základní rám. Nejprve vyvrtáme větrací otvory 0 5 mm. Jejich
50
průměr nezvětšujeme; při větším průměru by bylo nebezpečí, že do zdroje vniknou cizí předměty. Poté provedeme pečlivě ohyby tak, aby rám i kryt byly dokonale slícovány. Chladič 6 vyrobíme také z hliníkového plechu, protože hliník je dobrý vodič tepla. Chladič ohneme a svrtáme s transformátorem. Ze silonu, novoduru nebo texgumoidu vysoustružíme izolační kroužky 9 a 10. Pak můžeme chladič upevnit přes tyto kroužky na transformátor pomocí šroubů 13 a matic 22; šrouby 13 se nesmí zároveň dotýkat třmenů transformátoru a chladiče. Držadlo 7 zhotovíme z hliníkového
je znázorněné na obr. 1. Zapojování začneme obvodem malého napětí (za transformátorem), kde nejdříve osadíme chladič 6 diodami D1 a D2. Pak vodičem SY nebo Y průřezu 2,5 mm 2 (barva červená plus, modrá mínus) propojíme střední svorku výstupního vinutí se svorkou plus na svorkovnici Sv. Zbývající konce vinutí pak propojíme na oka diod (katodu). Šroubovou svorku 16 na chladiči pak spojíme se svorkou mínus na svorkovnici Sv. Pro připojení vodičů k šroubovým svorkám použijeme kabelových ok. Kontrolní signálku H propojíme vodičem o průřezu 0,75 mm 2 se svorkou na chladiči a se střední svorkou transformátoru. Montáž obvodu 220 V provedeme vodičem SY, Y černé barvy o průřezu 0,75 mm 2 . Z fázové svorky R na svorkovnici Sv povedeme vodič na vypínač V I , dále pak na pojistku P a připojovací svorku vstupního (primárního) vinutí transformátoru. Nulovou svorku N na svorkovnici Sv propojíme se střední svorkou přepínače V2. Jednu krajní svorku přepínače V2 propojíme se svorkou vstupního vinutí. Zbývající svorku přepínače V2 pak propojíme s kondenzátorem C. Druhou svorku kondenzátoru připojíme k nulové svorce vstupního vinutí transformátoru. Dále pak připájíme paralelně k svorkám kondenzátoru vybíjecí odpor R. Elektrickou montáž zakončíme připojením přívodní šňůry 3X0,75 HLS a výstupních vodičů plus a mínus. Přívodní šňůru provlečeme průchodkou 37, zajistíme proti vytržení odlehčovací sponou 11a zapojíme do svorkovnice Sv. Na svorku R připojíme vodič černé barvy, do svorky N vodič barvy bleděmodré (šedivé). Zelený nebo žlutozelený vodič připojíme do svorky F. Tuto svorku pak propojíme
zeleným (žlutozeleným) vodičem SY o průřezu 1 až 1,5 mm 2 opatřeným kabelovým okem na delší šroub 20 držáku transformátoru (ochranná svorka) a zajistíme mosaznou maticí 24. Při montáži výstupních vodičů do odlehčovací spony vypodložíme (obalíme) vodič kouskem pryže nebo pre-
španu (lepenky), aby nedošlo k porušení izolace. Používáme-li vodičů SY, je vhodné konce vodiče při zapojování do šroubovacích svorek pocínovat. Při uvádění zdroje do provozu provedeme zatěžovací zkoušku postupným zvětšováním zátěže až do maxima. Během zkoušky kontrolujeme
oteplení transformátoru a při zkoušce obvodu proměnného napětí i oteplení kondenzátoru. Bude-li oteplení transformátoru stoupat, je nutná změna hodnot kondenzátoru. Oteplení je způsobeno rezonancí obvodu. VLADIMÍR CAFOUREK
SKLÁDACÍ KEMPINGOVÝ STOLEK Abychom mohli při kempování pohodlněji vařit, vyrobil jsem rozkládací stolek, který lze složený snadno pře-
Rozpiska materiálu
vážet v zavazadlovém prostoru automobilu. Do stolku je zasazen propanbutanový vařič, takže vaření je mno-
hem bezpečnější; vařič se nemůže převrhnout. Zároveň je na stolku dost místa pro jednoduché vaření i pro uložení potravin. Rozložení i složení stolku je velmi jednoduché. POSTUP PRÁCE Nejprve vyřízneme z děrovaného plechu 1,2 až 1,8 mm tlustého obě desky stolku 1. Do obou desek najednou vyvrtáme čtyři otvory 0 8,4 mm. Ve spodní desce potom tyto otvory prevŕtame na 0 18 mm. Pro vyztužení privaríme k těmto otvorům zespodu podložky 8 a 9. Do vrchní desky ještě vysekáme a vypilujeme otvor 0 220 mm pro vařič a čtyři otvory 0 6,4 mm. Abychom desky vyztužili, ohneme okraje v šířce 20 mm o 90° a vzniklé rohy svaříme. Nohy 2 vyrobíme z tenkostenných trubek, do jejichž horních konců vevaříme šrouby 4, do spodních konců hroty 11. Na nohy ještě privaríme osazení 10 z kousků trubek s vnitřním průměrem rovným vnějšímu průměru noh. Z pásové oceli 35 X 2 ohneme dva držáky 3; do jejich ohnutých konců vyvrtáme otvory 0 6,4 mm. Tím je stolek hotov a zbývá jen všechny díly očistit skelným papírem a natřít základovou barvou; po zaschnutí nátěr opakujeme vrchní syntetickou barvou. Nakonec obě desky i otvor pro vařič olemujeme po hranách pryžovou lemovkou 12 kruhového průřezu. Lemovku přilepíme lepidlem Alkaprén. Při sestavování stolku postupujeme tak, že nejprve prostrčíme spodní deskou všechny čtyři nohy až po osazení, poté na nohy nasadíme vrchní desku a zajistíme ji maticemi 5. Pod kruhový otvor připevníme křížem držáky 3 pomocí šroubů 6 s maticemi 7. Stolek zatlačíme do země tak, aby stál vodorovně, do otvoru vložíme vařič a můžeme začít s vařením. Nebudeme-li vařit v závětří, vyplatí se zhotovit k vařiči plechový kryt, který kryje plameny vařiče ze tří stran. Konstrukce takového krytu byla uveřejněna např. v U S S č . 10/1974. MIROSLAV ŠAŠMA
51
stroje a nástroje KMITAVÁ STOLNÍ PILA Kmitavá stolní pila pro kutilskou potřebu řeze nejenom dřevo, ale i lehké a barevné kovy a v domácích podmínkách nahradí pásovou pilu. Při vyřezávání vnitřních tvarových otvorů pásovou pilu dokonce předčí, neboť zde odpadá svařování nebo
pájení pilového listu pro každý tvarový otvor, což by pro kutily bylo téměř nemožné. Je konstruována tak, že vzdálenost řezu od kraje materiálu je více než 50 cm, a proto na ní lze dobře vyřezávat nejen jednotlivé části selského
nábytku (tvarová opěradla a sedadla lavic, židlí, nohy stolů), ale i složité tvary zábradlí balkónů, ozdobná průčelí štítů a podobně. Lze na ní také dělit rozměrné desky nejen laťovek, překližek a dřevotřísky, ale i tabule plechů. Nástrojem je část listu pásové pilky 0 délce 260 mm. Šíři listu volíme podle řezaného tvaru — čím menší poloměr zakřivení, tím užší list. Na rovné řezy je zase výhodnější širší list, kterým snáze udržíme rovný řez. Hustotu zubů listu pilky volíme podle tvrdosti řezaného materiálu — na měkké materiály řidší zuby a na tvrdší materiál zuby hustší. Na kmitavé pile můžeme řezat 1 lehké a barevné kovy. V tomto případě si nástroj upravíme z listu ruční pilky na kov, který na strojních nůžkách zúžíme na šířku 6 mm a zkrátíme na délku 260 mm. Ten potom normálně upneme do držáků pily. Pro jemné modelářské práce můžeme také použít lupénkovou pilku. Pro tento případ je nutno zmenšit zdvih kliky na 30 mm a do původního držáku upnout nástavce, do kterých teprve upneme konce lupenkové pilky. Další postup práce je už obdobný. POPIS STROJE Rám stroje 1 ve tvaru písmene V vytváří hluboký zářez, jehož velikost určuje maximální vzdálenost řezu od kraje materiálu. Spojnicí obou ramen je řetěz z jízdního kola, mezi jehož konci je napnutý vlastní pilový list (obr. 1 a 2). Rám je postaven na dvou nohách 2, 3, na jejichž horních plochách je upevněn stůl pily 4. Na pravé noze je výkyvné uchycena deska s elektromotorem 14, který vlastní hmotnosti napíná klínový řemen. V obou koncích rámu jsou upevněny vodicí kladky 6 a na jeho vrcholu je umístěna napínací kladka 5. Přes tyto kladky se kmitavě pohybuje řetěz. Na koncích řetězu jsou připevněny držáky pilky 12, do nichž se upnou oba konce pilového listu. Tento list je při práci veden vedením pilky 1 1 , které je přestavitelné podle tloušťky řezaného materiálu a zároveň zabraňuje jeho nadzvedávání při vratném pohybu pilky. V dutině spodní časti rámu se po-
52
hybuje šmýkadlo 7, do něhož z obou konců nanýtujeme řetěz. Otáčivý pohyb setrvačníku je klikovým ústrojím 8 měněn na přímočarý pohyb smykadla. Klika má základní výstřednost 50 mm, čímž vzniká zdvih pilového listu 100 mm. Druhý otvor s výstředností 30 mm slouží pouze pro řezání lupenkovou pilkou. Aby bylo sníženo tření, jsou všechny rotační části stroje uloženy na kuličkových ložiskách. Při zpětném pohybu klikového ústrojí se pomocí páky kompresoru 0 působí na kompresor 9. Přetlak vzduchu z kompresoru je veden hadičkou až k řezanému místu, kde se odfukují piliny; tím je zabezpečeno dokonale sledování rysky a přesnost práce. VÝROBA JEDNOTLIVÝCH DÍLŮ Rám 1 (obr. 3). Na rovnou desku (nejlépe překližku, plech apod.) nakreslíme ve skutečné velikosti nárys rámu stroje. Podle tohoto výkresu zařízneme konce obou ramen 1.1 a vyřízneme a vypil ujeme tvar bočnici.2 tak, aby šly svými výstupky zasunout dovnitř obou ramen do hloubky 20 mm. Hrany výstupků zaoblíme podle vnitřního zaoblení ramen. Zároveň narýsujeme, odvrtáme a propilujeme drážku 6 , 3 X 3 0 mm pro napínací kladku. Drážka musí být v obou bočnicích shodná. Ve spodním ramenu narýsujeme, odvrtáme a propilujeme drážku 10,2 X 140 mm pouze z přední strany (viz fez R-R) a v obou ramenech provedeme drážky 8 , 2 X 7 2 mm z vnitřních stran (viz pohled N). Narýsujeme, nastříháme a ohneme plechové chlopně 1.4 a příčku 1.3 a rámy připravíme pro sváření. Vložkou nebo klínky musíme rozepřít bočnice 1.2 tak, aby po nasunuti do ramen 1.1 vznikla mezera 17 mm. Potom překontrolujeme rozpětí ramen podle kontrolního výkresu na desce a celek opatrně nastehujeme a svaříme. Svary začistíme a na rovné desce překontrolujeme, zda ramena nejsou navzájem překřížena a popřípadě je vyrovnáme. Potom narýsujeme a vyvrtáme otvory 2 X 0 6,1 pro vodicí kladky, 1 X 0 6,4 pro vedení pilky, 1 X 0 8,2 a 1 X 0 8,4 pro přichycení nohou a 1 X 6,4 v příčce pro napínací kladku. Zde je nutno vyvrtat otvor podle drážek šíře 6,3. Nepodan-li se nám na ramena rámu 1.1 sehnat profil Jäkl 40 X 27 X 2, můžeme je vyrobit i z profilu
Jäkl 40 X 20 X 2. V tom případě však musíme spojení s bočnicemi provést trochu jinak (obr. 4). U bočnice 1.2 musíme udělat delší výstupky pro navaření; tyto výstupky nenasuneme dovnitř ramen, nýbrž je přeplátujeme zvenku a svaříme děravými sváry 0 5 mm. Před svařením musíme bočnice prohnout o 1,5 mm (viz řez A-A na obr. 4), abychom po svaření získali mezeru mezi oběma bočnicemi 17 mm. Jinak je postup práce obdobný až na to, že zde při svařování
musíme dávat větší pozor na to, abychom dodrželi správné rozevření ramen a nepřekřížili obě bočnice proti sobě. Záměna profilu Jäkl si vynutí i další drobnější změny: upravit musíme šířku šmýkadla 7 na rozměr asi 15,5 mm podle dutiny ramene, dále polohu drážek pro elektromotor musíme posunout podle polohy setrvačníku 8 a prohnutí tyčky 11.2 provedeme s ohledem na menší šířku ramene. Levou nohu 2 vyrobíme z úhelníků
Rozpiska materiálu
*f
54
55
Obr. 3
56
2 5 X 2 5 mm. Úhelníky nařežeme na délky podle obr. 3, upravíme a připravíme pro sváření. Překontrolujeme výšku 308 (musí být shodná s pravou nohou 3) a rovnobežnost dolní a horní plochy a svaříme. Po svaření začistíme, vyrovnáme, prorýsujeme a vyvrtáme otvory.
Obr. 4
ŘEZ
AA
Pravou nohu 3 zhotovíme obdobně; podle obr. 5 před svařením opět překontrolujeme výšku 308 mm (shodné s nohou 2) a rovnobežnost horní a dolní plochy. Postupně celé svaříme. Souosost obou pouzder 3.4 dodržíme nejlépe tak, že jimi prostrčíme tyčku či svorník 0 5 (pozor na privarení"). Po svaření nohu začistíme, upravíme, prorýsujeme a vyvrtáme otvory. Stůl 4 vyrobíme z laťovky, kterou alespoň z horní strany polepíme umakartem. Narýsujeme pouze otvory 3 X 0 6,4 (rozteč 130 raději překontrolujeme podle levé nohy 2) a vyvrtáme. Ostatní otvory vyvrtáme až při montáži. Pro napínací kladku 5 zhotovíme jen vidlici 5.1 podle obr. 3. Vyřízneme ji z plechu na šířku 25 mm a ohneme tvar na vnitřní míru 9. Potom narýsujeme osy otvorů, vyvrtáme otvor 0 6 pro šroub 5.2 a otvor 0 6H8 a opilujeme zaoblení R 12. Šroub 5.2 vysoustružíme nebo použijeme delší normalizovaný šroub; musíme však překontrolovat průměr dříku; u válcovaných závitů bývá dřík slabší. Oba díly svaříme a začistíme. Vodicí kladku 6 vysoustružíme načisto ze silonu podle obr. 6, toleranci otvoru 0 19k6 nutno dodržet, aby ložisko v kladce po nalisování drželo. Šmýkadlo 7 (obr. 6). Těleso smykadla 7.1 opracujeme z tvrdého dřeva a vyzkoušíme jak šmýkadlo prochází dutinou spodního ramene rámu. Většinou musíme zaoblit hrany, aby procházelo volně. Patrně bude také potřeba odpilovat šev, který někdy vzniká uvnitř profilu Jäklu. Potom přerýsujeme osu drážky v ramenu na smykadlo, narýsujeme ostatní otvory a vyvrtáme. Do středního otvoru 0 10 nalisujeme čí zalepíme epoxidem pouzdro 7.2 a prosoustružíme na 0 8. Klikové ústrojí 8. Setrvačník 8.1 vysoustružíme podle obr.5; důležité je dodržet souosost otvoru 0 22k7 se zápichem pro klínový řemen. Dále narýsujeme a vyvrtáme dva otvory 0 6,4 se zahloubením na rozteči 30 a 50. U šroubu 8.2 musíme hlavu osadit na 0 12 mm. Pouzdro 8.3 vysoustružíme podle obr.5, zboku vyvrtáme do pouzdra otvor, do něhož vyřízneme závit M 8.
57
58
59
Ojnici 8.4 ohneme a na horním konci vyřízneme závit M8. Poté vyzkoušíme, zda jde ojnice našroubovat do pouzdra 8.3 tak, aby volný konec ojnice byl rovnoběžný s osou pouzdra v obou směrech a konec závitu nezasahoval do dutiny pro ložisko. Potom spojení pojistíme svarem (elektrickým obloukem).
LUPENKOVÁ
u
PILKA
Kompresor 9 vyrobíme podle obr.6. Na dřevotřísku narýsujeme tvar desky 9.1, vyřízneme obvod a vyvrtáme otvory. Do jednoho z bočních otvorů zalepíme epoxidem mosaznou trubku 9.3. Víko 9.2 vytvarujeme na soustruhu kovotlačitelským způsobem pomocí trnu, který si předem vysoustružíme z tvrdého dřeva. Ze spodní strany orovnáme styčnou plochu na šíři asi 3,6 mm a provedeme zápichy 90° pro dokonalé utěsnění (viz det.A). Narýsujeme a vyvrtáme otvory 0 2,1 pro vruty a středový otvor 0 4,1. Z hliníkového plechu vystřihneme dvě podložky 9.6 a na trn v měkkých čelistech navineme pružinu 9.9. Z pogumovaného plátna (třeba ze zbytku kabátu do deště) vystřihneme tvar membrány 9.4 a chlopeň 9.5. Chlopeň přiklepneme na lícní plochu desky kompresoru 9.1. Šroub 9.7 prostrčíme otvorem ve víku 9.2, z druhé strany nasadíme membránu, podložky a stáhneme dvěma maticemi 9.8. Na volný konec šroubu sesuneme pružinu 9.9 a sestavíme s deskou 9.1. Membránu urovnáme, aby netvořila záhyby, vyzkoušíme zdvih, popřípadě seřídíme a přeneseme otvory 0 2 z víka na membránu a desku a sešroubujeme vruty 9.10. Páka kompresoru 10. K úhelníku 10.1 privaríme trubku 10.2, nalisujeme silonové pouzdro 10.3 a provrtáme otvor 0 6,2 mm. Na plech narýsujeme tvar páky 10.4, vyřízneme a opilujeme obvod, postupně ohneme a vyvrtáme otvor 0 4,3. Na tyčce 10.5 vyřízneme závit, ohneme konec a zaoblení v ohybu propilujeme tak, abychom jí mohli volně otáčet v pouzdru 10.3. Vedení pilky 11. Vysoustružíme vodicí kotouč 11.1, nejlépe z bronzu, a vyřízneme zářez podle tloušťky pilového listu. Po vyzkoušení stroje můžeme do kotouče vyříznout ještě jiné zářezy podle ostatních druhů pilek. Na tyčce 11.2 vyřízneme závit M8 a ohneme tvar podle obr. 6. Třmen 11.3 opilujeme, narýsujeme a vyvrtáme otvory a propilujeme drážku šíře 8. Trubku 11.4 a sponu 11.5 vytvarujeme až při montáži. Držák pilky 12 vysoustružíme, vyřízneme drážku šíře 1 do hloubky
60
vačníkem 8.1. Drážky prorýsujeme podle motoru, odvrtáme a propil ujeme. Pouzdro 14.2 privaríme podle rozteče pouzder u pravé nohy 3; nutno opět dodržet souosost. Adaptér pro lupenkovou pilku 16 vyrobíme podle obr.7. Z plechu narýsujeme, vyřízneme a vypilujeme tvar táhla 16.1 a vyvrtáme otvor 0 5,3. Ve šroubu 16.2 vyvrtáme otvor 0 2,6 asi 1,8 mm od čela hlavy pro upnutí lupénkové pilky.
10 mm, narýsujeme a vyvrtáme otvory 0 5,3 a 0 5 pro závit M6 — (pouze do drážky — neprovrtat!). Po předřezání dořízneme závit M6 třetím stupněm závitníku, ze kterého odbrousíme náběh, aby závit byl průchozí. Náběh na závitníku lze potom opět nabrousit. Hnací ústrojí 13. Řemenici 13.1 vysoustružíme podle obr. 5 na souštružnickém trnu tak, aby zápich pro klínový řemen byl souosý s otvorem. Ovor provedeme podle elektrického motoru 13.2, který použijeme. Deska motoru 14 (obr.5) je nakreslena pro třífázový elektrický motor 3AP63-4s (výkon 120 W; otáčky 1380 min" 1 ). Samozřejmě lze použít 1 jiný motor obdobných parametrů; desku motoru je potom nutné přizpůsobit. Pro stanovení polohy připevňovacích drážek platí pravidlo, že řemenice 13.1 musí být v rovině se setr-
MONTÁŽ A SEŘÍZENÍ STROJE Jednotlivé díly dohotovíme a postupně připravíme pro montáž. Do šmýkadla 7 zanýtujeme z obou konců řetěz z jízdního kola, do rámu 1 nasadíme vodicí kladky 6 (řez C-C na obr. 2), napínací kladku 5 (řez B-B) a setrvačník s ojnicí 8 (řez A-A). Ojnici nasadíme do pouzdra šmýkadla a nastavíme ji do neutrální polohy (tak, jak je na obr. 1). Oba konce řetězu napneme přes vodici kladky a zjistíme, o kolik článků musíme řetěz zkrátit. Vzdálenost os krajních otvorů posledních článků řetězů by měla být 296 mm, a to zhruba 108 mm dolů od horní dosedací plochy levé nohy a 188 mm nahoru. Toto měření provádíme v poloze, kdy osa napínací kladky je posunuta jen asi 2 až 3 mm směrem doprava. Řetěz zkrátíme a na konce přišroubujeme držák pilky 12 (det. D). Nasadíme a připevníme desku stolu 4, do které označíme a odvrtáme otvor pro průchod pilky. Potom již můžeme na-
montovat pilku 15, mírně napneme napínací kladku a rukou zkusíme pootáčet setrvačníkem, zda celé zařízení pracuje bez potíží. Polohu páky kompresoru a kompresor vyzkoušíme; páka má v zadní úvrati ojnice stlačovat membránu. Po ověřeni funkce kompresoru páku i kompresor připevníme ke spodní ploše stolu (det. G) a od výstupní trubičky kompresoru protáhneme hadičku 9.11 horním ramenem rámu až k trubce 11.4, kterou vhodně vytvarujeme a sponou 11.5 připevníme k tyčce 11.2 těsně nad vodicí kotouč 11.1 tak, aby proud vzduchu odfukoval piliny. Nakonec namontujeme hnací ústrojí — motor 13.2 a kladku 13.1 nastavíme do roviny setrvačníku 8, nasadíme klínový řemen a můžeme vyzkoušet strojní pohon. Předem ještě zkontrolujeme, zda pilka nedře ve vodicím kotouči svou tloušťkou a zda vodicí drážka je dostatečně hluboká, aby nevychylovala pilku dopředu (při pohledu z boku). Vodicí kotouč 11.1 nastavíme asi o 0,5 až 1 mm nad horní plochu materiálu a můžeme začít řezat. Chceme-li řezat lupenkovou pilkou, přestavíme vyosení ojnice na 30 mm, do obou držáků 12.1 upneme táhla 16.1 a otvory ve šroubcích 16.2 prostrčíme konce lupénkové pilky. Při utahováni musíme šroub podržet, abychom konce pilky neohnuli. Konstrukci JIŘÍHO TŮMY popsal JIŘÍ ŠRÁMEK
REZANIE POLYSTYRÉNU VÄČŠÍCH ROZMEROV Polystyrén až do hrúbky 150 mm a sirky 800 mm sa dá najlepšie rezať pomocou rámovej tepelnej píly. Zhotovil som si takú pílu (obr. 1) na opracovanie polystyrénového plaváka na plavidlo triedy Windsurfing. Veľmi sa mi osvedčila a našla uplatnenie aj v iných prípadoch. Hlavné rozmery píly nie sú samozrejme záväzné, môžu sa prispôsobiť potrebám pri dodržaní elektrických parametrov. Základová časť tepelnej píly je bukasová doska 8 hrubá 20 mm, ktorá svojou vhodnou pružnosťou napomáha napínať odporový drôt 1, natiahnutý medzi dvoma stĺpikmi 2 0 8 mm. Na ich jednom konci je závit M8 s maticami na vrchnej a spodnej strane základovej dosky. Opačné konce stĺpikov opracujeme pílkou na železo podľa detailu na obr. 2. Aby stĺpiky
61
Rozpis materiálu
Obr. 2
62
pevne držali v bukase, priskrutkujeme závrt kam i na vrchnú aj spodnú stranu koncov základovej dosky hliníkové platne 6 a 7. Vrchná platňa 6 slúži aj na napnutie napínacej pružiny 3 dotiahnutím medeného napínacieho drôtu 4 hrúbky 0 1,5 mm. Spodnú hliníkovú platňu 7 vystrojíme prístrojovou elektrotechnickou svorkou 9, ktorou privádzame prúd cez dostatočne hrubé a ohybné vodiče zo zdroja, ktorým môže byť regulovateľný nabíjač autobatérií s rozsahom 6—12—24 V, neregulovateľný nabíjač autobatérií s napätím 12 V, alebo 12 V autobatéria. Odporový drôt 1 získame z výhrevnej špirály, ktorá sa používa do infražiaričov s príkonom 1000 W. (Kúpime v predajni Elektro za 5 Kčs.) Špirálu roztiahneme a drôt vyrovnáme. Použijeme ho aj na výrobu predradeného odporu. Teplotu odporového drôtu, a teda aj reznú rýchlosť nastavujeme skusmo — pri regulovateľnom nabíjací zmenou rozsahu. Ak ako zdroj použijeme neregulovateľný nabíjač alebo autobatériu, musíme si zhotoviť predradený odpor (obr. 3), na ktorom prepínaním jednotlivých rozsahov nastavíme vhodnú teplotu rezného odporového drôtu. Pri všetkých druhoch regulácie nesmie sa odporový drôt zohriať do červeného žiaru, pretože zníži jeho mechanické napätie a môže dôjsť k prepáleniu. Okrem toho polystyrén sa nadmerne taví.
Predradený odpor s výhodou použijeme aj vtedy, ak vzdialenosť stĺpikov 2 pílky bude menšia ako 850 mm. (Teplotu rezného drôtu aj v tomto prípade nastavujeme skusmo.) Predradený odpor zhotovíme z 10 mm hrubej preglejky 10. Na jednu stranu preglejky pripevníme osem spájkovacích zdierok 11, na protiľahlú stranu sedem klincov 12. Odporový drôt 13 napíname medzi zdierkami a klincami, ako ukazuje obr. 3. Dotiahnutím matíc na zdierkach zaručíme dokonalé elektrické spojenie odporového drôtu s každou zdierkou. Pri rezaní hrubých profilov sa s pílkou najvýhodnejšie pracuje dvom osobám, z ktorých každá na jednej strane vedie odporový drôt po vopred vyznačenej čiare. Týmto spôsobom sa dajú vyrezať aj komplikované tvary väčších rozmerov. '... ; v
ING. DUŠAN BOHÁČIK
NA GUĽATENIE TYČÍ V domácej dielni potrebujeme dakedy vyrobiť z dreva kruhové tyčky rozličných priemerov (např. na spájanie dielcov pomocou kolíčkov atď.). Na tento účel jestvujú špeciálne nožové hlavy; pre domáceho majstra sú však nedostupné. Vyrobil som si preto nástroj, ktorý je jednoduchý a funkčne plne vyhovuje. VÝROBA NÁSTROJA Teleso nástroja 1 vyrobíme z tvrdého dreva, a to najlepšie tak, že do hranolčeka 50 X 54 mm s dĺžkou 200 mm pripevneného např. na lícnu dosku sústruhu najprv vyvŕtame otvor 0 10,5 mm, ktorý lievikovito rozšírime podľa výkresu (polomer R 140). Tvar otvoru kontrolujeme např. pomocou šablóny vystrihnutej z tvrdého papiera. Až potom teleso pozdĺžne rozrežeme a obrobíme jeho ostatné tvary. Ako nože 2 použijeme náhradné želiezko do hoblíka š = 54 mm, ktoré zbrúsime podľa výkresu (polomer 160). Na teleso ho priskrutkujeme skrutkou 3 s podložkou 5 a zabezpečíme ho krídlovou maticou 4. Uvedené rozmery vyhovujú na výrobu tyčí 0 10 mm, ak chceme vyrobiť iné priemery, musíme vyrobiť aj iné teleso nástroja, na ktorom otvor prispôsobíme vyžadovanému priemeru. ČINNOSŤ NÁSTROJA Najprv si narežeme hranolčeky asi 14 X 14 mm, na ktorých ešte hoblíkom alebo na zrovnávačke šikmo zre-
žeme pozdĺžne hrany. Potom jeden koniec upneme do skľučovadla sústruhu alebo vŕtačky a na druhý koniec nasadíme nástroj. Počas otáčania tyčky posúvame nástroj zvoľna v smere osi, a tým vytvárame kruhový
tvar. Pri obrábaní prvých kusov musíme nájsť optimálnu geometriu noža jeho natáčaním okolo skrutky alebo prípadným posúvaním v smere osi telesa. Dôležité je, aby nôž rezal iba v prednej časti a jeho koniec bol odľahčený, aby tyčka bola už len v telese vedená. Po nastavení pracuje nástroj čisto a plynule. ING. BEDŘICH KOPECKÝ
Rozpis materiálu
63
SLOVENSKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK botka — botka dielec — díl pozdížnik — podélnik predradený — predradný rozstup — rozteč sedisko — sedátko stúpadlo — šlapadlo uzlovanie (macramé) — drhání výdřeva — výdřeva výhrevný — topný zdierka — zdířka zrebný — režný zrezať šikmo, skosiť — zkosit
AŽ DO BYTU za nezvýšenou cenu 14 Kčs/fitvrtletí — 56 Kčs celoroční předplatné Vám bude sborníky „Udělej-Urob si sám" zasílat Expedice USS. Na stejné adrese si můžete objednat na dobírku plánky a knihy, které jsou v tisku a budou Vám zaslány i h n e d po vydání: — plánek Dřevoobráběcí stroj (cena 50 Kčs) — plánek Malotraktor Oleško (cena 40 Kčs) — plánek Príslušenstvo I k Olešku (cena 30 Kčs) — plánek Príslušenstvo II k OTišku (cena 29 Kčs) — plánek Malý kovoobráběcí stroj (cena 29 Kčs) — plánek Žehliaci mangeľ (cena 18 Kčs) — plánek Obytný přívěs „Kapr" (cena 50 Kčs) — knihu USS — Udělej si pro svoji dílnu (cena asi 60 Kčs)
ČESKOSLOVENSKÝ SLOVNÍČEK bortit se — šúveriť sa důlek — jamka madlo — držadlo naplizovaný — naplisovaný (skladaný) páječka — spájkovačka plotýnka — platnička provedení — vyhotovenie pryskyřice — živica příď — prova, čelo selský — sedliacky šmýkadlo — šmýkadlo šoupací — posúvací třmen — strmen úchytka — úchytka ústrojí — mechanizmus úvrať — ůvrat
K o k a m ž i t é m u d o d á n í na dobírku Vám nabízíme — plánek Srovnávačka-Protahovačka (doplněk k 1. vydáni plánku Dřevoobráběcí stroj z roku 1978 — cena 12 Kčs) — knihu USS — Zariadenie do bytu a chaty (cena 65 Kčs) — knihu USS — Urob si doma a v chate (cena 60 Kčs) EXPEDICE USS 116 06 Praha 1, Železná 8 tel. 26 89 61
Knižnica Urob si sám — vedúca redaktorka Ing. Gréta Izakovičová
UDĚLEJ-UROB SI SÁM ZVÄZOK 38 MDT 689:69 + 7.073 Zostavil Kamil Zoufalý vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatury, n. p., Bratislava, Hurbanovo nám. 3. v spolupráci s výrobným družstvom Propagační tvorba, Praha 1, Celetná 25, v máji 1981, ako svoju 7818. publikáciu Adresa redakcie: Za Strahovem 10, 169 00 Praha 6. tel. 350 797 Expedícia subskribentom: Železná 8, 116 06 Praha 1, tel. 268 961 Zodpovedný redaktor Milan Hulej Graficky upravila Ing. Gabriela Karasová Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk Technická redaktorka Zora Šinková Vytlačili Polygrafické závody, n. p„ Bratislava, Pekná cesta 6 64 strán, 86 obrázkov; 11,28 AH. 11,48 VH ©Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatury, 1981 1. vydanie. Náklad 156 000 výtlačkov 302 05
63 — 090 — 81 Kčs 14,—
510/21; 818
Z PRÁC NAŠICH ČITATEĽOV VÝSUVNÝ A OTOČNÝ SVĚRÁK M. OPLUŠTIL a L. MAREK z Mohelnice si šikovně upravili pracovní stůl a svěrák. Svěrák je pevně přichycen na trubku, která je v horní části stolu vedena rozřezanou objímkou a ve spodní části vložkou v dutině nohy stolu. Hmotnost pohyblivé části je vyvážená protizávažím. Svěrák se dá lehce nastavit do požadované výšky a natáčet do různé polohy, ve které se stažením rozřezané objímky zajistí. Při ohýbání, rovnání profilů nebo při jiných těžších pracech se spustí svěrák na pracovní plochu stolu, zajistí se objímkou a pomocným šroubem.
MANIPULÁTOR NA DLAŽDICE Čitateľ ING. M. RUŽOVIČ z Bratislavy má rohový dom a pri dláždení chodníka v akcii „Z" mu pripadol značný kus chodníka. Na uľahčenie manipulácie a ukladanie betonových dlaždíc (s rozmermi 50 X 50 X 10, s hmotnosťou asi 50 kg) si zhotovil manipulátor. Princípom manipulátora sú rozmerovo prispôsobené kliešte skladajúce sa z dvojramenných pák uložených na pogumovaných kolieskach. Použitie je zrejmé z pripojených fotografií. Dole — uchopenie dlaždice do klieští manipulátora, vpravo zhora dole — prevoz dlaždice, uloženie dlaždice do štrkového lôžka, prevoz samotného manipulátora. Výhodou manipulátora je úspora namáhavej práce a jej vyššia bezpečnosť — jeden pracovník s manipulátorom a pomocníkom, ktorý pripravuje lôžka, sú schopní uložiť 80 kusov dlaždíc denne. Nápad Ing. M. Ružoviča má značný význam pre akcie zveľaďovania obcí. Pri dláždení väčších plôch by znamenal oveľa rýchlejšie splnenie úlohy.
STOLÍKY J. KÚTNY zo Sládečkoviec si urobil stolík na kvetiny a stolík pod ruský samovar z nôh starých vyradených sporákov, ktoré priskrutkoval na rámy z uholníkov L 40 X 40 X 3. Obrázky ukazujú výsledok, ktorý sa môže pekne uplatniť vo vidieckom dome.
