dům byt chata zahrada stroje nástroje auto moto koníčky

88

dům • byt • chata zahrada stroje • nástroje auto • moto koníčky

NEPŘEHLÉDNĚTE

Do rukou dostáváte poslední, čtvrté číslo letošního ročníku řady „UDĚLEJ UROB SI SÁM". Letos tedy vyšla čísla 85, 86, 87 a 88. Ti z Vás, kteří sborník odebírají prostřednictvím střediska EXPEDICE při redakci sborníku, mají ve výtisku vloženu složenku na úhradu předplatného pro příští rok. Byli bychom rádi, kdybyste platbu poukázali co nejdříve, abychom měli dost času na zpracování dat a také na správné stanovení nákladu. Pečlivě si přečtěte adresu, případné změny vepište do zprávy pro příjemce. Mnozí z Vás hradí předplatné ze sporožirového účtu. Znovu Vás prosíme, abyste učinili výjimku a zašli na poštu. Spořitelny ve své většině pečlivě uvedou číslo Vašeho účtu (které my neznáme), neuvedou však variabilní symbol, za nímž je skryta Vaše adresa. Výsledek: Dostaneme platbu, ale nevíme od koho. Zato víme, že v březnu, po vyjití prvního čísla, dostaneme rozzlobený dopis. Zvláštní situace nastala pro předplatitele ze Slovenska. Vloženou složenku mohou uhradit pouze z území České republiky, což - jak vyplývá z korespondence-není nepřekonatelný problém. Druhou možností je úhrada prostřednictvím banky nebo spořitelny. Potřebné údaje jsou na poukázce uvedeny. I v tomto případě platí, že musíte pečlivě vyplnit variabilní symbol. Částka je uvedena v korunách českých. Pracovníky banky nebo spořitelny musíte proto požádat o zaslání částky v platném přepočtu. Těm, kteří by se předplatiteli stát chtěli, variabilní symbol rádi sdělíme, stačí napsat do redakce. Využíváme této příležitosti také k omluvě. V říjnu redakci navštívili zloději. Nejsme si zcela jisti, zda nám nevypadla data u těch z Vás, kteří žádali o změnu adresy v období od září letošního roku. Sborník v tom případě dojde na starou adresu. Všechny Vás prosíme, abyste nám dali vědět, do-

stanete-li na svou adresu nabídku, zaměřenou na využití volného času nebo vybavení dílny či domácnosti. Nedovedeme si totiž srovnat v hlavě komu stálo naše - v současné době již zastaralé vybavení za riziko, spojené s krádeží. Sborník vychází bezmála čtvrt století. Po celou dobu byl zrcadlem Vašich potřeb a ve velké míře i nedostatků na našem trhu. O nedostatku se již mluvit nedá, na první místo se dostaly ceny. Platí tedy to samé, co před lety. Víc hlav víc ví - nenechávejte si svoje nápady jen pro sebe, poraďte ostatním, oni zase poradí Vám. Na Vaše dobré nápady se těšíme a připomínáme, že v č. 86 byla vypsána kutilská soutěž, jejímž prostřednictvím lze nápad zúročit dvakrát. Příspěvky do soutěže přijímáme do 31. ledna 1994. Děkujeme za dosavadní přízeň a připojujeme se k těm, kteří Vám zanedlouho budou přát hezké vánoce a šťastné vykročení do nového roku 1994. Kolektiv redakce sborníku Udělej-Urob si sám

Sborník „Udělej-Urob si sám" rozšiřují v síti svých prodejen společnosti PNS - První novinová společnost, MORAVA PRINT s. r. o. Brno, ABO s. r. o. Plzeň, R.E.T. Olomouc, POZPO RX s. r. o. Ostrava, TISK SERVIS B +B Zatec a mnohá malá knihkupectví v okresních městech. Poštou až do bytu Vám sborník zašle Expedice USS (Hájkova 1, 130 00 Praha 3). Ze starších sborníků můžeme dodat -USSč. 72 až 76 (á 15-Kč) - USS č. 81 až 84 (á 2 2 - Kč) - USS č. 85 - 87 (v omezeném množství, á 24,- Kč)

KTE - magazín elektroniky je časopis, zaměřený na praktické aplikace a samostatnou konstrukční činnost v obom. Přináší čtenářům každý měsíc D schémata zapojení, popis činnosti, pokyny k oživování i ke stavbě nejrůznějších praktických elektronických zařízení, využitelných jak pro zájmovou činnost, tak v profesionální praxi. Nabídka je velmi široká jak co do oblastí využitelnosti, tak ve stupni složitosti zařízení. Výhodou pro zájemce je, že si mohou u zásilkové služby obchodního podniku i jednotlivě objednávat stavebnice, popř. sady elektronických součástek, potřebných pro stavbu popisovaných zařízení. D v pravidelné rubrice katalogové údaje moderních polovodičových součástek a integrovaných obvodů pro elektroniku D v rovněž pravidelně publikovaných delších článcích souhrnné základní informace z určité specializované oblasti elektroniky, z technologie apod. D v rubrice Novinky, zajímavosti, informace formou krátkých článků zprávy o různých aktuálních akcích (výstavách, prezentacích nových firem aj.), o nových elektronických výrobcích, součástkách, přístrojích, o nových trendech a zajímavostech v tomto oboru. Časopis je od svého vzniku (první číslo vyšlo v dubnu 1993) velmi úspěšný. Čtou jej nejen lidé, věnující se elektronice jako zájmové činnosti, ale i profesionálové z oboru. Zvláštní skupinu odběratelů tvoří odborná učiliště, školy a další instituce.

88 obsah • DO CHATY A ZAHRADY Elektrická rotační sekačka

2

Ruční krouhač zelí

10

Sušárna se slunečním kolektorem

13

Vykurovanie chát

21

Když komín netáhne

23

• DO DOMU A BYTU

Knižnice Udělej/Urob si sám svazek 88 Sestavila Ing. Milada Zoufalá

Vydala TVORBA s.r.o. Železná 8, 110 00 Praha 1 ve spolupráci s T.C.A. s.r.o. Bolivarova 18,169 00 Praha 6 v prosinci 1993 jako svou 12. publikaci Adresa redakce a expedice Hájkova 1, 130 00 Praha 3 telefon 279 363 Odpovědná redaktorka Milena Neužilová Grafická úprava Ing. Gabriela Karasová Návrh obálky Ing. arch. Milan Vlk

Elegantní sekretář

24

Psací pultík

26

Pojízdný stolek

27

Zavěšovací sušák prádla

28

Prosévačka písku

30

Obehové čerpadlo

32

Úprava kotle

34

• PRO SVÉ KONÍČKY Netradiční HI-FI věž

35

Filtr pro akvária

37

Skříňka pro počítač

38

Turistický ministatív

39

• PRO AUTO A MOTO Na broušení ventilů

41

Spací a jídelní kout

47

Garážování nákladního přívěsu

51

Trubkový dopravní rošt

53

K úpravě palivového čerpadla

54

Tisk Naše vojsko s.p. Vlastina 23, 161 00 Praha 6 1. vydání 64 strany, 94 obrázky; 10,65 AA, 10,92 VA

• STROJE A NÁSTROJE

© TVORBA Doporučená cena 25 Kč Předplatné 24 Kč ISBN 80-85386-68-2 (TVORBA • Praha) ISSN 0139-5963 Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt Praha čj. 1150/92-NP ze dne 7.10. 19g2

Přípravek na výrobu čepů

55

Ohybný hriadeľ k vŕtačke

57

Vodítko k přímočaré pilce

59

Zásobník z plastikových láhví

60

Spínání ss motorků

61

Opäť predlžovacie šnúry

62

oprava zlomeného vrtáku

63

1

5

, í^v-~ -*

ELEKTRICKÁ ROTAČNÍ SEKAČKA • Návodů na výrobu elektrických rotačních sekaček již byla ve^sbornících zveřejněna celá řada. Žádný t nich však nesplňoval moje nároky. Při řešení konstrukce, kterou předkládám, jsem se zaměřil na tyto základní požadavky: - sekačka je určena pro menší plochy, musí být lehká a snadno ovladatelná; - musí mít zařízení na sběr posekané trávy, protože dodatečný úklid z posekaného trávníku je téměř neproveditelný; - konstrukce musí být maximálně jednoduchá a snadno vyrobitelná. Toto hledisko je pro domácího kutila často rozhodující, proto je použit minimální sortiment materiálů a kromě základních technologií (řezání, vrtání ap.) jen svařování; - motor z vyřazené pračky Perobot lze snadno sehnat, jeho výkon

2

je pro danou velikost sekačky a průměr hřídele dostatečný, umožňuje použít unašeč a nůž, které jsou v prodeji. Základem sekačky je rám svařený z úhelníků, ke kterému je připevněn elektucký motor, kolečka i držadlo. Rotační nůž se otáčí v šikmo umístěném válcovém krytu. Šikmé umístění vytváří příznivé podmínky pro vyhazování pokosené trávy do sběracího koše, který je jednoduše zavěšen na základním rámu. Držadlo je demontovatelné a je na něm umístěn vypínač. Ne každý použije stejný motor. Proto uvádíme výkresy jak pro sekačku s motorem z pračky (varianta A, obr. 1), tak pro sekačku s jiným běžným elektrickým motorem s výkonem 350 W, otáčkami 2880 min-1 (varianta B, obr. 2). U varianty B se poněkud liší základní rám a deska motoru, protože motor zasahuje do

desky. Postup práce je u obou variant shodný. POSTUP PRÁCE Celý základní rám 1 (obr. 3 a 4) vyrobíme z úhelníků 20 x 20 x 3 mm. Je konstruován tak, aby svařování bylo maximálně jednoduché. Důležité je jen dbát na to, aby držáky motoru 1.6 byly kolmé na spojnici přední a zadní osy. Nejlépe je přivařit držáky již s namontovaným motorem a tím zajistit jeho správnou polohu. Jako hřídele 1.7 pro kolečka použijeme šrouby M8, ze kterých odřízneme závitovou část. Průměr zbývající válcové části 7 mm vyhovuje pro kolečka 9, prodávaná jako náhradní díl k pojízdným nákupním taškám. Pra zjednodušení výroby není možné přestavovat výšku sekání, která je zvolena 3 cm. Je samozřejmě možné zvolit jinou výšku a příslušné rozměry upravit. Matice 11 sloužící pro přišroubování držadla zatím nepři varujeme. Kryt má tvar šikmo seříznutého válce. Skládá se z desky 3, kterou vyřízneme z překližky 10 mm tlusté (nebo podobného materiálu) a pláš-

obr. 1 3

Obr. 2 4

kližka se ráda štípe. Můžeme tedy připojit plášť k desce pomocí plechových úhelníčků, které k plášti přinýtujeme a k desce shora přišroubujeme pomocí šroubů zajištěných podložkami a maticemi (det. D na obr. 6).

Rozpiska materiálu

Použijeme-li motor podle varianty B, musíme ještě navíc zhotovit kryt 10 podle obr. 3. Základem je plechovka od barvy 10.1 vhodného průměru (asi 155 mm) k níž připájíme přírubu 10.2 a úchyty 10.3. Kryt 10 přišroubujeme k desce 3 vruty 24. Hotový kryt přišroubujeme k základnímu rámu čtyřmi vratovými šrouby 15. Příslušné otvory v desce 3 vyvrtáme podle otvorů v rámu. Držadlo 4 tvoří rám 4.1, který svaříme z trubek 0 18 mm podle obr. 5. K rámu privaríme držáky 4.2 sloužící pro připevnění k rámu. Případnou úpravou držáků můžeme změnit sklon držadla a tím i výšku pro uchopení.

tě 2 z plechu 0,8 mm tlustého, z důvodu koroze nejlépe pozinkovaného (obr. 5). Nátěr na plášti totiž při sekání dlouho nevydrží, zejména na vnitřní straně pláště. Plášť přišroubujeme k desce vruty 24, při-

čemž styčné plochy předem natřeme lepidlem Epoxy. Případné skuliny zalijeme také tímto lepidlem a povrch zarovnáme. Šroubování vrutů do hran překližky může činit potíže, protože pře-

Pokud nechceme mít držadlo demontovatelné, držáky k rámu privaríme. Jinak držáky s rámem svrtáme a ke spojení použijeme šrouby 14 s podložkami 13. Zajišťovací matice 11 privaríme k základnímu rámu. Možnost odpojit držadlo je výhodou při přepravě nebo při zimním uložení. Na držadlo připevníme i pákový spínač 4.3, který je v prodeji.- Má význam pro bezpečnost práce se sekačkou. Jakmile spínač pustíme, motor se vypne. Na přívodní kabel navlékneme kousek pryžové nebo plastové hadice vhodného průměru a plechovou objímkou ho upevníme k držadlu. Omezíme tím nebezpečí, že se kabel poškodí častým ohýbáním v místě upevnění. Přívod od spínače k motoru můžeme provlék-

5

Obr 3 6

POHLED B

Obr. 4 7

Obr. 5 8

Otir. 6

nout trubkou 4.1 rámu, hrany otvorů však musíme pečlivě zaoblit. Pokud bude držadlo demontovatelné, je nutné odpojovat kabel od motoru, a to buď přímo na svorkovnici motoru, nebo poblíž motoru kabel přerušíme a namontujeme prodlužovací zásuvku a vidlici. Unašeč 7 i nůž 8 zakoupíme jako

náhradní díl k rotační elektrické sekačce. Unašeč případně upravíme podle hřídele použitého motoru. K noži 8.1 přinýtujeme plechová křidélka 8.2, která přispívají k vyhazování trávy do sběracího koše mimo jiné i tím, že nůž působí jako ventilátor. Při nýtování křidélek i vytváření ostří na náběžné hrany musíme mít na paměti směr otáčení.

Sběrací koš 5 volně zavěšujeme dvěma háčky na základní rám. Kostru 5.1 svaříme z tažného drátu 0 4 mm podle obr. 6. Dno 5.3 a zadní stěnu 5.4 vyřízneme z umakartu, který přinýtujeme k plechovým patkám 5.2 privareným ke kostře. Boční stěny a stěnu horní potáhneme umělohmotnou sítí 5.5, která se prodává jako síť proti hmyzu. Celou sekáčku natřeme vhodnou barvou; zejména překližkovou desku 3 musíme chránit proti působení vlhkosti. A ještě důležité upozornění na závěr: Celou elektrickou instalaci svěříme odborníkovi, pokud jím sami nejsme. Sekačka musí být zapojena podle všech platných norem. Při práci nepodceňujeme bezpečnostní pravidla, o kterých jsme 1 ve sborníku psali již několikrát. ING. MIROSLAV MIKULKA

9

RUCNI KROUHAČ ZELÍ • Abych si usnadnil práci při krouhání zelí, vyrobil jsem si ruční krouhač se čtyřmi rotujícími noži. Mohu říci, že strojek mi tuto práci usnadnil a zrychlil. Základem krouhače je ložiskové těleso 1 s vrtulkou 2, které získáme ze staré vířivé pračky. Získat ho tedy není vůbec žádný problém. Výhodou je, že ložiska tohoto tělesa jsou dokonale utěsněna proti vnikání nečistot. POSTUP PRÁCE Nože 4 vyrobíme pokud možno z nerezavějící oceli. Vyvrtáme tři otvory 0 3,5 mm se zahloubením a naostříme podle obr. 1. Z laťovky polepené z jedné strany umakartem vyřízneme kotouč 3 0 400 mm. Odvrtáme a propilujeme drážky podle řezu A-A a vyvrtáme otvory 0 8,5 mm se zahloubením na straně umakartu. Na drážky ustavíme postupně nože a podle děr v nožích vyvrtáme otvory pro vruty 14. Ložiskové těleso 1 s vrtulkou 2 upneme do svěráku vrtulkou nahoru tak, aby osa byla svisle. Na

10

vrtulku 2 ustavíme kotouč 3, vystředíme ho podle osy a na vrtulku si označíme podle kotouče středy ot-

Rozpiska materiálu

vorů. Vrtulku demontujeme z tělesa a v označených místech zhotovíme čtyři otvory se závitem M8. Na konci hřídelky, kde byla řemenice, vypilujeme čtyřhran pro nasazení kliky a z čela vyvrtáme otvor a vyřízneme závit M6 pro upevnění kliky. Opěrku 5 zhotovíme z nerezavějícího plechu, popřípadě i z plastu, a vyvrtáme čtyři otvory 0 3,5 mm se zahloubením pro zápustné vruty. Kryt 9 vyrobíme z velkého podnosu z plastické hmoty. Spodní část

11

VYBRÁNÍ A OTVORY DLE LOŽISK.TĚLESA

Obr.2 12

okraje odřízneme, aby mohlo nakrouhané zelí propadávat dolů. Kryt položíme na stůl, ustavíme na něj ložiskové těleso, vystředímeje proti sobě, narýsujeme potřebné otvory a vyvrtáme. Z tvrdého dřeva vyřízneme oba nosníky 6 a 8 i vložky 7. Nosníky spojíme a vyvrtáme v nich čtyři otvory 0 8,5 mm. Poté v nosníku 8 ještě vyvrtáme čtyři otvory 0 5 mm, do nichž vyřízneme závity M6 sadovými závitníky bez mazání olejem. Mezi oba nosníky 6 a 8 vložíme vložky 7, stáhneme svěrkami a svrtáme. Po uvolnění vyřežeme do vložek závity M8 stejným způsobem jako u nosníku 8. Do vložek ještě zhotovíme výřezy pro okraje krytu. Podle krytu 9 smontovaného s ložiskovým tělesem orýsujeme nosník 6 a zhotovíme potřebný výřez a otvory.

Pokud se nám podaří sehnat hotovou kliku 10 z nějakého vyřazeného kuchyňského strojku, nemusíme ji vyrábět. Jinak kliku zhotovíme podle obr. 2. V páce 10.2 zhotovíme otvor se závitem M8 a půlkruhový výřez R 12,5 mm, ustavíme s nábojem 10.1 a privaríme. V náboji 10.1 vyvrtáme otvor 0 1 0 mm a vypilujeme stejný čtyřhran jako na hřídeli vrtulky. V ose rukojeti 10.4, kterou vyrobíme z násady na pilník, vyvrtáme otvor 0 8,5 mm. Šroub 10.5 prostrčíme otvorem rukojeti, zašroubujeme do páky a zajistíme maticí 10.3. Z ploché oceli 20 x 6 mm ohneme dvě upínky 1 1 a zhotovíme do nich otvor se závitem M10 a po dvou otvorech 0 6,5 mm. Jako upínací šrouby 12 použijeme křídlaté šrouby. Nemáme-li je po ruce, prořízneme v hlavě šroubu drážku 2 mm širokou do hloubky 10 mm,

SUŠÁRNA SE SLUNEČNÍM KOLEKTOREM • Chceme-li léčivé byliny usušit tak, aby neztratily na kvalitě, měl by tento proces probíhat v proudu teplého, suchého a čistého vzduchu. Sušení na půdě (máme-li ji vůbec k dispozici) probíhá pomalu, byliny se snadno znečistí prachem nebo pavučinami, sušení v elektrické troubě je jednak neekonomické, jednak bez dostatečného dozoru i riskantní. Sušárna s uzavřeným cirkulačním okruhem sušicího vzduchu, ohřívaného slunečním zářením, tyto nedostatky odstraňuje. Schéma sušicího zařízení je nahoře na obr. 1. Zařízení se skládá ze slunečního kolektoru pro ohřev vzduchu 4, sušicí komory 2 s lískami 5 pro ukládání sušeného materiálu, chladiče 3, zajišťujícího vysrážení vody z vlhkého vzduchu a odvaděče vysrážené vody 5, který odvádí vodu mimo prostor sušárny. Vzduch cirkulující v sušárně je oddělen od okolního prostředí. ČINNOST ZAŘÍZENÍ Ohříváním vzduchu ve slunečním kolektoru 4 se snižuje jeho rela-

tivní vlhkost a specifická hmotnost. Vzduch vystupující z kolektoru vstupuje do horní části sušicí komory 2, kde se nasycuje vlhkostí ze sušeného materiálu. Se stoupající absolutní i relativní vlhkostí klesá teplota vzduchu a stoupá jeho specifická hmotnost. Rozdíl hmotností vzduchových sloupců v komoře a v kolektoru zajišťuje cirkulaci vzduchu sušicím zařízením. Vzduch odcházející z komory 2 s vysokou absolutní i relativní vlhkostí vstupuje do chladiče 3, kde se ochladí pod rosný bod, takže voda odebraná sušenému materiálu z něho vykondenzuje. Z chladiče vystupuje vzduch s nízkou teplotou, nízkou absolutní, ale vysokou relativní vlhkostí a vrací se do kolektoru 4, aby se zde opět ohřál. Celý tento proces se nepřetržitě opakuje, pokud je rozdíl teplot na vstupu a výstupu vzduchu komory 2. Vykondenzovaná voda se odvádí z prostoru chladiče 3 odvaděčem 1, pracujícím na principu sifonového uzávěru. Tím je celý vnitřní prostor sušicího zařízení oddělen od okolí. Do sušicí komory nemůže vniknout ani prach ani hmyz.

do níž vsuneme kus plechu se sraženými hranami a svaříme. Svary včetně zbytku hlavy přebrousíme. Pak již můžeme začít s montáží. Na kotouč 3 přišroubujeme nože 4, smontujeme ložiskové těleso 1 s krytem 9 a nasadíme vrtulku 2 s přišroubovaným kotoučem 3. Nosník 6 s nosníkem 8 sešroubujeme prostřednictvím vložek 7 osmi šrouby 15. Opěrku 5 ustavíme na nosník 8 tak, aby mezi ní a noži byla co nejmenší mezera, ale aby o nože nedřela. Opěrku s nosníkem svrtáme a sešroubujeme. Na nosník 8 přišroubujeme obě upínky 11. Na hřídel vrtulky nasadíme kliku a zajistíme ji šroubem 19, pod kterou vložíme plechovou podložku 20. Krouhač přichytíme pomocí upí'nek k desce stolu, pod něj postavíme nádobu a můžeme začít krouhat. VÁCLAV PAVLAS

Nejjednodušším chladičem pro ochlazení vzduchu pod rosný bod jsou stěny nádržky naplněné vodou. Teplo předané do chladicí vody kondenzací vody ze sušicího vzduchu se eliminuje v noci samovolným chladnutím a během slunečního záření volným odparem vody z otevřené hladiny v nádržce. Teoreticky by se mělo odpařit jen tolik vody z nádržky, kolik jí vykondenzuje ze sušicího vzduchu. Odpar je však vždy větší vlivem povětrnostních podmínek, a proto je nutno obsah nádržky chladiče čas od času doplňovat. Jinou obsluhu sušárna nevyžaduje. Sušicí proces probíhá i při malém ohřátí vzduchu v kolektoru, ovšem pomaleji. Přehřát se sušený materiál nemůže, protože teplota vzduchu na výstupu z kolektoru nepřestoupí zpravidla 50 °C. Výkon sušárny závisí na dvou parametrech: - z a prvé na ploše slunečního kolektoru (čím větší je plocha, tím větší je množství ohřátého vzduchu a tím i větší množství vody odňaté sušenému materiálu) - za druhé na celkové výšce sušárny (při větší výšce je rozdíl hmotnosti vzduchových sloupců v komoře a kolektoru větší, a tedy i rychlost cirkulace vzduchu větší). Uvedené rozměry sušárny je proto možné přizpůsobit potřebám a možnostem uživatele. Pouze je

13

Obr. 1

14

předem přibijeme latě 1.11 podle det. na obr. 1 tak, aby byly z vnitřní strany. Na spodní příčku předního rámu 1.2 přibijeme dva klínky 1.13 a střed příčky upravíme tak, aby se podle sklonu klínků snížil o 10 mm. Na horní příčku rámu 1.1 a dolní příčku rámu 1.2 přibijeme nebo přišroubujeme prkna 1.4, která vytvoří podlážku odvaděče. Ve středním prknu 1.4 vyvrtáme ve vzdálenosti asi 30 mm od rámu otvor 0 1 0 mm podle det. C na obr. 1 pro montáž odtokové trubky. Podlážku pokryjeme podlahovou krytinou z PVC 1.6. Kratší strany přichytíme lištami 1.10 přibitými na horní příčky rámů 1.1 a 1.2, delší strany pak přichytíme tak, že lišty 1.11 přitiskneme na lišty 1.11 již upevněné na postranicích a horní lišty 1.11 opět přitlučeme k postranicím. V krytu 1.6 vyřízneme otvor 0 1 0 mm a prostor mezi krytinou a dřevem vyplníme částečně silikonovým nebo sklenárskym tmelem. Z hliníkové nebo měděné trubky zhotovíme odtokovou trubku 1.9 tak, že jeden konec rozklepeme do trychtýřku na průměr asi 20 mm. Trubku zasuneme do otvoru a zajistíme příložkou 1.12 tak, aby okraj trychtýřku byl v úrovni krytiny a byl zároveň nejnižším bodem podlážky (det. D na obr. 3). Z vnější strany navlékneme na trubku gumovou hadičku, pod kterou položíme nádobku 1.8, do níž bude stékat voda. Rám chladiče 1.7 zhotovíme z prken, která v rozích spojíme ozuby. Abychom mohli rám chladiče připevnit na postranice 1.3, vyvrtáme v něm otvory 0 4,5 mm se zahloubením 0 1 2 mm do hloubky 70 mm. K upevnění nám pak postačí vruty 4 x 60 mm. Výplňové prkno 1.5 a operu 1.14 upevníme až při montáži celého zařízení.

Rozpiska materiálu

třeba zachovat sklon kolektoru přibližně (90 - A)° od svislé roviny, přičemž A je zeměpisná šířka v místě instalace sušárny. Je samozřejmé, že sušárnu instalujeme na ' místě co nejdéle ozářeném sluncem tak, aby osa kolektoru směřo-, vála k jihu. Materiál k sušení ukládáme na lísky ve slabých vrstvách. Lísky ukládáme do sušicí komory tak, aby vzduch, který neprojde lískami, procházel jednou mezerou za lískou a podruhé mezerou před lískou.

Z tohoto důvodu jsou lísky úmyslně o něco kratší než sušicí komora. VÝROBA JEDNOTLIVÝCH DÍLŮ Odvaděč vody (obr. 2) je základní prvek sušárny, na kterém jsou upevněny ostatní díly. Z latí 30 x 50 mm sestavíme oba rámy - přední 1.2 i zadní 1.1. Latě spojíme v rozích přeplátováním nebo čepováním. Na oba rámy přišroubujeme postranice 1.3, na které

Sušicí komoru 2 vyrobíme podle obr. 4. Přední a zadní rám 2.1 a 2.2 a oba boční rámy 2.3 zhotovíme z latí 30 x 50 mm, které v rozích spojíme čepováním. Styčná místa natřeme lepidlem odolným proti vodě a spojení pojistíme hřebíkem. Na rámy 2.1 a 2.2 přitlučeme lišty 2.4 a výztuhu 2.5, na boční rámy 2.3 pak lišty 2.6. Přední a zadní rám spojíme (pomocí vrutů) jedním z bočních rámů 2.3. Druhý boční rám (odnímací, slouží jako dvířka) nahradíme příčkou 2.7. Hotovou kostru komory usadíme na odvaděč vody a přišroubujeme vruty se zapuštěnou hlavou. Z pěnového polystyrénu nařežeme výplně 2.9 až 2.12 a ještě před montáží je natřeme vhodným odstínem

15

Obr. 2 Balakrylu. Nesmíme použít barvu obsahující organická rozpouštědla, která rozpouštějí polystyren. Balakryl lze ředit vodou, pe-zaschnutí se však vodou nerozpouští. Zasadíme výplně 2.9,2.10 a 2.11 a přichytíme je lištami 2.8, které přišroubujeme vruty. Z ocelového drátu 0 4 mm ohneme háčky 2.13 a přišroubujeme je vruty 6 x 35 mm s půlkulatou hla^ vou po stranách rámů 2.1 a 2.2. Budou sloužit k upevnění dvířek. Vruty utáhneme tak, aby se háčky dalo otáčet. Na postranici 1.3 odvaděče přišroubujeme lištu 2.14 asi 5 mm pod okraj. Přiložíme dvířka a na hrany přišroubujeme vruty 6 x 35 mm tak, aby se konce háčků mohly zaklesnout za vyčnívající dříky vrutů (det. E na obr. 4). Chladič 3 vyrobíme z pozinkovaného plechu 0,7 mm tlustého. Podle obr. 5 vystřihneme rozvinutý tvar nádoby 3.1 a žeber 3.2. Nádobu ohneme a v rozích snýtujeme měděnými nýtky 3.3 a týmiž nýtky

16

přinýtujeme na dno nádoby i ohnutá žebra 3.2. Nádobu ještě v rozích spájíme cínovou pájkou a zároveň i přecínujeme všechny nýtky ve dně nádoby. Vyzkoušíme, zda je nádoba nepropustná, a je-li vše v pořádku, vložíme chladič (bez povrchové úpravy) do rámu 1.7 na odvaděči. Mezi obrubu chladiče a hranu rámu vložíme molitanové těsnění 3.4 nebo sklenársky tmel a chladič přišroubujeme vruty 4 x 40 mm. Sluneční kolektor 4 zhotovíme podle obr. 6. Nejprve připravíme obě postranice 4.1 tak, aby jedna byla levá, druhá pravá. Drážky prořízneme na kotoučové pile s tlouškou listu 2 mm. Do připravených zářezů vložíme příčky 4.2 až 4.5 a přišroubujeme je. V rozích vyztužíme rám plechovými úhelníky 4.10 používanými při výrobě oken (det. F na obr. 5). Zespodu přišroubujeme příčné výztuhy 4.7,4.8 a 4.9. Izolační vrstvu 4.11 uřízneme z pěnového polystyrénu, který před upevněním natřeme ze všech stran

Balakrylem. Polystyrén zajistíme v rámu lištami 4.12, které přibijeme na postranice. Pak celý vnitřek rámu natřeme tmavým odstínem Balakrylu. Do drážky v postranicích zasuneme plech 4.13, který na osvětlené straně zdrsníme smirkovým papírem a natřeme černým matným nátěrem. Aby se plech neposouval, zvlníme na jednom konci oba okraje v délce asi 50 mm (det. G na obr. 5). Poté připevníme podélnou výztuhu 4.6. Horní stranu rámu potáhneme tlustší polyetylénovou fólií 4.14, kterou uprostřed a po obvodě přichytíme lištami 4.15. Místo fólie můžeme použít dvě tabule skla, které uložíme do ' sklenárskeho tmelu a přichytíme lištami, do nichž však musíme vyříznout polodrážku podle tloušťky skla. V tom případě lišty nepřibijeme hřebíčky, ale přitáhneme vruty. Lísek 5 vyrobíme sedm. Rám 5.1 vyztužíme v rozích plechovými úhelníky 5.2 přibitými krátkými hřebíčky. Silonové pletivo 5.3 (raději

Obr. 3 17

Obr. 4

2.

ODNÍMATEĽNÁ BOČNICE

18

Obr. 5

19

Obr. 6

20

s většími oky 2 až 4 mm) přichytíme pomocí lišt 5.4 přibitých hřebíčky. SESTAVENÍ SUŠÁRNY Na přední rám odvaděče přišroubujeme operu 1.14 (det. B na obr. 1) a osadíme kolektor 4. Zkontrolujeme, zda kolektor dosedá svý-

mi šikmými plochami na odvaděč a sušicí komoru 2. Dosedací plochy případně upravíme a pak na ně po celém obvodu přilepíme samolepicí molitanovou pásku 4.16 používanou k těsnění oken či dveří. Upravíme šířku výplňového prkna 1.5 a prkno přibijeme. Kolektor nahoře připevníme několika vruty se za-

OSVEDČENÉ RADY PRE VYKUROVANIE CHÁT • Mojím koníčkom je stavba krbov, pecí, ohnísk, atď., a predovšetkým ich netradičné riešenie v rekreačných chatách a chalupách. Krb s otvoreným ohniskom je síce pôsobivý, ale málo účinný. Osbbne som volil kombináciu krbu a pece. Tento celok nazval môj priateľ krbopecou. Účinnosť tohto výhrevného zariadenia môžeme zvýšiť tým, že teplé spaliny v prieduchu komína usmerníme pomocou klapky do dvoch výmeníkov tepla (např. zn. GAJO), ktoré temperujú časť podkrovia (obr. 1). Konštrukciu pece si pochopiteľne

upraví aj majiteľ väčšieho objektu - resp. takého, v ktorom je potrebné vykúriť viac miestností. Do konštrukcie pece zabudujeme nádrž so systémom špirál, ktorá slúži ako tepelná vložka napojená na jednoduchý rozvodný systém ústredného kúrenia (obr. 2). Z jedného miesta tak vykurujeme celý dom. To je nepochybné veľmi príjemné, pretože máme nielen menej práce pri obsluhe pece, ale hlavne pri následnom upratovaní. Upozorniť však. musím na jeden nedostatok. Pretože tepelná vložka je v priamom styku s ohňom, chtiacnechtiac vykurujeme yždy celý rozvod ústredného kúrenia. To je nevý-

puštěnou hlavou přišroubovanými zevnitř sušicí komory do příček 4.2 a 4.4 kolektoru. Sušicí komoru uzavřeme shora výplní 2.12 a přichytíme lištami 2.8. Celou sušárnu natřeme vhodným odstínem Balakrylu. STANISLAV VESELÝ

hodné v prípade, keď chceme prikúriť len v jednej miestnosti. Navrhol som preto takú konštrukciu pece, ktorá tento nedostatok odstraňuje. Vtip spočívá v tom, že rošt môže byť umiestnený vo dvoch úrovniach (obr. 3) V chladnejších letných dňoch kúrime potom na hornom rošte, takže tepelnú vložku (obr. 4) neohrievame. V zime preložíme rošt do nižšej polohy. V prvom prípade je klapka 16 zavretá a klapka 17 otvorená. V druhom klapku 17 zavrieme a klapku 16 otvoríme. Vďaka tomuto usporiadaniu je piecka využívaná celoročne s maximálnym možným úžitkom. Stavba kameninovej piecky a krbu bola v zborníku podrobne popísaná (USS č. 63 a 64). Preto len niekoľko poznámok. Pec staviame zo šamotových tehiel, spájaných šamotovou maltou. V krajnom prípade použijeme maltu vápennú. Pri murovaní platí zásada, že vrstva malty má byť čo najtenšia (3-5 mm), avšak tehla musí

21

Obr. 1

22

Legenda k obr. na str. 22 1 - ohnisko 2 - tepelná vložka 3 - klapka regulujúca ťah 4 - litinová platňa 5 - teplonosné médium 6 - násypné dvierka 7 - popolové dvierka 8 - šamotová vymurovka 9 - úroveň roštu pre letný režim 10 - úroveň roštu pre zimný režim

11 -teplomer 12 - expanzná nádrž 13 - rozvod ústredného kúrenia 14 - prestup trubky cez Šamotové murivo (utesniť skrčeným alobalom) 15 - medzera potrebná k napojeniu tepelnej vložky na systém ÚK 16 - klapka regulácie ťahu č. 1 17 - klapka regulaci ťahu č. 2 18 - sopúch 125/125 mm vedúci do komína 19 - komín 20 - napojenie na krb

KDYŽ KOMÍN NETÁHNE • U mnoha malých chat, kde je třeba šetřit místem, bývá komínové těleso postaveno zvlášť, mimo objekt. Kamínka jsou napojena dvěma koleny do trubky, procházející stě-

nou chaty. Za nepříznivého počasí, když je komín studený, se stává, že při zapalování jde kouř dovnitř, i když má komín jinak dobrý tah. Pak nezbývá, než vyběhnout ven,

celou plochou ležať v maltovom lôžku. Liatinové pláty ukladáme buď do rámu vymurovaného z tehiel alebo do rámu oceľového. Úplne nevhodné je ukončenie kachli betónovým rámom, pretože ten vplyvom teplotných rozdielov veľmi rýchlo praská. MARIAN FILO

otevřít komínová dvířka a v komíně zapálit papír, aby se ohřál a vznikl dobrý tah. Když prší, padá sníh nebo mrzne, není taková akce ničím příjemným. Pomoc je přitom docela snadná. Horní koleno kouřovodu stačí doplnit ejekční vložkou, do ní několikrát fouknout a tah se otočí. Protože foukáme na začátku topení, kdy je koleno ještě studené, můžeme foukat ústy, aniž bychom se popálili. Jakmile kamínka správně hoří, zakryjeme otvor (po vyjmutí trysky) vložky zátkou. Hlavní součástí vložky je tvarovka - koleno 90°, kterou upevníme do otvoru X v horním kolenu kouřovodu. Do vyčnívajícího konce tvarovky vložíme trubku nebo plech 1 mm tlustý, stočený do tvaru trubky a na' konci stepaný kladívkem tak, aby vznikla úzká štěrbinka působící jako tryska. Foukaný vzduch proudí štěrbinou zvýšenou rychlostí a strhává sebou okolní vzduch (kouř) správným směrem. Rozměry nejsou kritické, vše upravíme podle toho, jakou tvarovku seženeme. V daném případě to bylo koleno 5/8" a zátkou je šroub M8 x 25 mm. V.K.

23

ELEGANTNÍ SEKRETÁŘ

• Pěkný sekretář jako po babičce by už zase chtěl mít téměř každý. Málo platné, móda se vrací. Ne každý však takový kus nábytku zdědil a koupit nový, je nad možnosti většiny z nás. Máte-li však chuť do práce, můžete se do jeho výroby pustit sami za předpokladu, že nebudete šetřit na materiálu, aby výsledek stál za vynaloženou námahu. Sekretář zhotovíme z ušlechtilého dubového dřeva, ať již plného nebo z dubové laťovky či dubové překližky. Vhodné mosazné kování v současné době není problémem, i když nejlevnější také není. Získáme cenný kus nábytku srovnatelného s nábytkem továrně vyrobeným. Kvalitní vnější vzhled není podmíněn náročným dílenským vybavením. Postačí okružní pila, stojanová vrtačka, hoblice, svěrky a běžné nářadí. Předpokladem je jistá zběhlost v obrábění dřeva, například spojování dílů kolíky, drážkování pomocí okružní pily, čisté lepení, začišťování vnějších hran a podobně. Máme-li dostatečně velkou a vhodnou okružní pilu s přesným nastavováním hloubky řezu a s přesným podélným i příčným vedením řeziva s dodržením kolmosti, pak materiál na skříň nařežeme sami. Výhodnější je však nechat si materiál rozřezat v odborné dílně podle materiálové rozpisky. Ušetříme na prořezu, získáme přesné pravoúhlé tvary a navíc můžeme ihned začít s montáží skříně. POSTUP PRÁCE Základ sekretáře tvoří kostra, která se skládá ze dvou bočnic 2, dna 3 s podstavci 1, dalších dvou podlah 3 a stropu 5. Vše spojujeme pomocí kolíků 0 8 mm, přičemž styčné plochy natíráme epoxidovým lepidlem. U všech nařezaných dílů 2,3 a 5 musíme nejdříve začistit čelní hrany dubovou dýhou.

24

U zadních hran bočnic 2 a stropu 5 nesmíme zapomenout zhotovit osazení pro zapuštění zad 11. Do všech dílů kostry vyvrtáme otvory pro kolíky. Aby na sebe díly přesně navazovaly, použijeme při vrtání otvorů vhodný přípravek. Nejprve spojíme dno 3 s předním a zadním podstavcem 1 a to tak, aby oba podstavce byly zasunuty o 10 mm. Poté si položíme jednu bočnici na rovnou plochu a postupně k ní připevníme dno s podstavci, dále další dvě podlahy 3 a nakonec strop 5. Nasadíme a přilepíme druhou bočnici 2. Do osazení vložíme záda 11. Jejich zalepením a přibitím zajistíme pravoúhlost celé skříně. Obvodové díly velkých zásuvek 7,8 a 9 spojíme navzájem na drážku a pero, a to tak, aby čela zásuvek přečnívala bočnice z každé strany o 20 mm. Dno 19 vsadíme rovněž do drážek. Styčná místa potřeme lepidlem. Drážky vyřízneme na vhodnou šířku a hloubku (podle per) na stavěči okružní pile. Pokud

ji nemáme, můžeme, obvodové díly zásuvek spojit natupo pomocí kolíků a dno pak přilepit a přibít zespodu. V tom případě pak musíme snížit obvodové díly o tloušťku překližky dna. Vodicí lišty 18 přilepíme a zespodu přišroubujeme. Místo dvou prostředních lišt můžeme vyříznout jednu v dvojité šíři, tedy 40 x 20 mm. Třecí plochy lišt navoskujeme k usnadnění kluzného pohybu. Do dolního prostoru, který se bude zavírat dveřmi, vyvrtáme ve vhodné výšce otvory pro stavěči nábytkové čepy, nejlépe mosazné, na které ppložíme polici 4. Místo těchto čepů můžeme.přišroubovat dvě podpěrné lišty. U dveří 6 nejprve olepíme všechny hrany dubovou dýhou. Pak přilepíme na vnější plochy ozdobné profilové lišty 26. Při této práci postupujeme velmi pečlivě, neboť z velké části právě na ní bude záležet konečný výsledek. Lišty seříznuté pod úhlem 45° musíme v rozích přesně

25

slícovat. Mosazné nábytkové závěsy a zámek čistě zapustíme do dveří i skříně. Přihrádkovou skříňku, která je v horní části zabudována do sekretáře, zhotovíme z překližky 10 mm tlusté. Protože velmi pěkně působí kombinace různých dřev, může být tato vnitřní část z překližky jiného dřeva, například mahagonového. Záleží na tom, co seženeme. Pro pěkný vzhled musíme i tady viditelné hrany opatřit dýhou. Protože přihrádková skříň musí přesně lícovat (pouze s milimetrovou vůlí) do vnitřní volné prostory, stačí jen slepení na tupo. Předem však pečlivě proměříme volný prostor a podle skutečnosti rozměry jednotlivých dílů případně upravíme. Nejprve slepíme dno 12 s oběma bočnicemi 14 a dvěma malými svislými přihrádkami 17. Poté přilepíme polici 13 a na ni pak zbylé dvě malé přihrádky 17, velké příhrady 16 a nakonec strop 12. Při této práci neustále kontrolujeme přesnost lícování. Hotovou skříňku upevníme dvěma vruty do bočnic 2 sekretáře. Zásuvky do skříňky zhotovíme tak, že čela 20, bočnice 22 a záda 23 slepíme na tupo, přičemž spojení zajistíme kolíčky. Dno 24 přilepíme zespodu a nakonec přilepíme krycí čelo 2 1 . Poklop 10 tvoří po otevření psací desku. Proto musíme spodní hranu šikmo zkosit a do horní hrany vytvořit šikmé osazení tak, aby celý po-

PSACÍ PULTÍK •Psací pulty bývaly kdysi nepostradatelnou součástí vybavení úředních místností. Stáli u nich písaři, a na nich spočívaly objemné folianty s úředními záznamy. Psací pultík však má své kouzlo, folianty mohou nahradit zlaté stránky bezmála téže hmotnosti a na záznamy postačí poznámkový blok vedle telefonního přístroje. Pultík umístěný ve vhodné výši, oproštěný o zbytečné nohy, poslouží stejně dobře, jako před sto lety. S jeho pomocí se vyhneme dobře známým provizoriím známým třeba z předsíní panelových domů. Na jeho rovnou plo-

26

Rozplska materiálu

klop přesně zapadl do horního dílu sekretáře. Všechny takto vzniklé hrany musíme opatřit dubovou dýhou. S její tloušťkou musíme tedy počítat při lícování poklopu. Vnější plochu poklopu ozdobíme stejně jako dveře přilepením profilových lišt. Dbáme, aby byly stejně vzdáleny od okrajů jako u dvířek. Do zkosené dolní hrany zapustíme dva mosazné nábytkové závěsy a do horní hrany upevníme zámek. Ve vodorovné psací poloze drží desku

dva mosazné řetízky přišroubované tak, aby nebránily priklopení desky. Musíme je upevnit důkladně, protože při opřených loktech budou dost zatíženy. Pro konečnou povrchovou úpravu se nabízejí dva způsoby. Prvním je napuštění včelím voskem s následným přeleštěním, druhým dva nátěry matným bezbarvým lakem. Na čela zásuvek připevníme vhodná mosazná kování. JAN DEJMEK

chu se bez problémů vejde telefonní přístroj, ale i kalendář, psací potřeby, případně i elektrická lampa. Na šikmé odklopné ploše lze pohodlně listovat v telefonním seznamu, dělat si výpisky či zapisovat vzkazy. Vše, co bezprostředně nepotřebujeme, uklidíme do schránky pod psací deskou, takže kolem telefonního přístroje se na židlích, botnících a podobně nic nepovaluje. Pultík vyrobíme ze dřeva a jeho vzhled přizpůsobíme ostatnímu vybavení. Má-li dřevu zůstat přírodní odstín, volíme borovici, smrk nebo jasan, budeme-li ho natírat, použijeme laťovku asi 20 mm tlustou.

•>>'*/<>..

Podle rozpisky materiálu si nařežeme všechny potřebné díly. PříRozpiska materiálu

slušné hrany čela 2 i desky 4 náležitě zkosíme. Do obou bočnic 1, čela 2 i zad 3 zhotovíme drážky 8 mm široké do hloubky 5 mm. Díly sestavíme, vložíme dno 7 vyříznuté z překližky 8 mm tlusté, přičemž všechny styčné plochy natřeme lepidlem a spojení ještě zajistíme kolárskymi hřebíky nebo vruty se za-

•V'A

puštěnou hlavou. Přilepíme a přibijeme horní desku 4. Hlavy vrutů či hřebíků zakytujeme. K přední hraně odklopné desky 5 přilepíme lištu 6 a pak desku připevníme buď dvěma menšími závěsy nebo závěsem klavírovým. Hotovou, povrchově upravenou skříňku přišroubujeme dvěma nebo

třemi vruty do hmoždinek vsazených do zdi. Výška uvedená na výkresu vyhovuje postavě 175 cm vysoké. JAN HUDEC

POJÍZDNÝ STOLEK NA BALKON ČI TERASU •Věřte nebo nevěřte, takový stolek velmi zpříjemní odpolední siestu, ale i běžně stolování. Nezabírá

příliš místa, ale vejde se na něj mnoho věcí, které chceme mít po ruce. Kolečkový pojezd umožňuje

Rozpiska materiálu

27

snadný přesun do místa potřeby. Dá se využít i na umístění květin - třeba právě těch, které na balkoně či terase přezimovat nemohou. Jeho výroba je jednoduchá. Začneme sestavením obou bočních trojúhelníkových rámů. Skládají se ze dvou stojin 1 spojených dole příčkou 2 a nahoře úkosem 4,

v němž je vyvrtán otvor pro tyč. Uprostřed stojin ještě připevníme podložky 5. Hotové boční rámy spojíme tyčí 3 a dvěma policemi 6 a 7, které vyřízneme z laťovky nebo tlusté překližky. Všechny spoje jsou šroubované a navíc slepené. Na spodní konce stojin upevníme vhodná pojezdová kolečka 8.

ZAVĚŠOVACÍ SUŠÁK PRÁDLA

Povrchové úpravě musíme věnovat pozornost, protože stolek bude vystaven i nepřízni počasí. Proto ho důkladně nalakujeme ať již bezbarvým lakem nebo vhodnou barvou. Povrch polic můžeme na ochranu před vodou polepit umakartem. Z.N.

•Osvědčil se mi sušák prádla, který lze zavěsit na hák upevněný ve stropě lodžie nebo na větev stromu na zahradě. Volně zavěšený sušák se ve větru otáčí a tak se prádlo - i když hustě navěšené - rychle usuší. Sušák působí velice subtilně, ale jeho nosnost je dobrá. Najednou usušíme asi 25 plenek. Jeho výroba je jednoduchá a materiál běžně dostupný. Složený sušák snadno uskladníme. Základem sušáku je svislá tyč 2, na jejímž horním konci je provlečena upevňovací šňůra 1. Na dolním konci tyče 2 je upevněna hlava 3 se třemi klouby 4, v nichž jsou připevněna ramena 5. Sušicí šňůra 7 spojující ramena v šesti řadách je v napnutém stavu udržována vzpěrami 6. Poloha ramena je ještě jištěna pridržovači šňůrou 8. POSTUP PRÁCE Zakoupíme dvě dřevěné násady ke smetáku dlouhé alespoň 170 cm a tři dřevěné tyčky k praporkům, dlouhé 70 cm. Snažíme se vybrat dřevo rbvné a bez suků. Obě násady přepůlíme, vzniknou nám čtyři tyče, z nichž dvě již mají konec opracovaný do půlkulata. U zbývajících dvou konec opracujeme pilníkem. Získáme tak svislou tyč 2 a tři ramena 5. Do svislé tyče 2 vyvrtáme ve vzdálenosti 50 mm od zaobleného konce otvory 0 7 mm. Jím provlékneme šňůru 1, za kterou budeme sušák věšet. Zbývající tři otvory 0 7 mm vrtáme pod vzájemným úhlem 120° (řez Á-A). Nezaoblený konec opracujeme do čepu 0 16 mm.

28

29

Hlavu sušáku 3 vyřízneme z vodorovné překližky 16jnm tlusté. Ve středu vyvrtáme otvor 0 16 mm a v rozích vyřízneme zářezy 3 mm široké a 35 mm hluboké. Klouby 4 zhotovíme z nerezavějícího plechu, například duralu 3 mm tlustého. Jeden z rohů kloubu zaoblíme a v tomto rohu vyvrtáme otvor 0 3,5 mm. Pak klouby vlepíme do zářezů v hlavě sušáku. Postupujeme při tom následovně: Nejprve zářezy v hlavě podlepíme z jedné strany papírovou lepicí páskou a polepenou stranou pak položíme hlavu na stůl. Do zářezů zasuneme odmaštěné klouby tak, aby zaoblený roh vyčníval nahoru i do strany. Proužky lepicí pásky ještě slepíme klouby s bočními hranami hlavy. Vzniklé mezery naplníme epoxidem. Stejným způsobem zalepíme i svislou tyč 2 do středového otvoru. Po zaschnutí lepidla odstraníme lepicí pásku a pilníkem zbrousíme přeteklé lepidlo. Do ramen 5 musíme vyvrtat otvory 0 7 mm. Do dvou ramen 5.1 vrtáme po jednom otvoru v rozteči 100 mm, do jednoho ramena 5.2 vrtáme po dvou otvorech. Kolmo na tyto otvory vyvrtáme do všech tří ramen nahoře otvory pro pridržovači šňůru a dole zhotovíme zářez pro zasunutí kloubu (řez B-B). Nakonec ještě

vyvrtáme ve vzdálenosti 380 mm od zakulaceného konce dva záchytné otvory pro vzpěry. Vrtáme plochým vrtákem 0 16 mm pod úhlem asi 30° vůči vyvrtaným otvorům do hloubky asi 5 mm (řez C-C). Vzpěry 6 zbrousíme na konci pilníkem do břitu podle výkresu. Hotové díly natřeme bezbarvým lakem a po zaschnutí můžeme sušák sestavit. Ramena nasadíme zářezy na klouby a do otvorů předvrtaných kolmo na zářezy vsuneme mosazné vruty 3 x 25 mm. Vruty dotáhneme tak, aby se ramena na kloubech volně otáčela. Připravíme si bavlněnou šňůru na prádlo dlouhou 30 metrů. Na jednom konci uděláme uzel, druhý konec stáhneme nití, aby se netřepil. Sušicí šňůru 7 protáhneme otvory v ramenech nejblíže kloubům; začínáme ramenem 5.2, končíme stejným ramenem, ale již druhým otvorem. V další fázi budeme potřebovat pomocníka, který přidrží ramena rozevřená tak, abychom mohli do záchytných otvorů v ramenech vsunout vzpěry. Šňůru stáhneme tak, aby vzpěry nevypadly a pak ji protáhneme třetím otvorem v rameni 5.2 a v opačném směru rameny 5.1, čímž vytvoříme druhou řadu sušicí šňůry. Obdobně, vytvoříme další řady. Konec poslední šňůry stáhneme uzlem. Dbáme, aby sušicí šňůry byly řádně vypnuty. Pridržovači šňůry 8 protahujeme horními otvory v ramenech a v příslušných otvorech svislé tyče 2, oba konce zauzlujeme. Tyto šňůry nemusejí být příliš vypnuty, slouží jen pro udržení svislé tyče přibližně ve středu sušáku. Zbytek šňůry použijeme jako upevňovací šňůru 1. Protáhneme ji- nejvyšším otvorem ve svislé tyči a za ni sušák pověsíme. Při skládání sušáku vyjmeme vzpěry a ramena priklopíme ke svislé tyči, při rozkládání sušáku stačí jen zasunout vzpěry do záchytných otvorů. Jsou-li sušicí šňůry správně napnuty, vyžaduje vyjímání vzpěr i jejich zasouvání určité násilí. Je třeba počítat s tím, že šňůra se prověšuje a proto je zpočátku třeba všechny šňůry občas znovu napnout. IGORLUHAN

JEDNODUCHÁ PROSÉVAČKA PÍSKU •Neodmyslitelným pomocníkem při stavbě, ale i při běžných opravách domku je prosévačka písku. Ruční prosévání je namáhavé a zdlouhavé, na druhé straně vyrábět poměrně složitou a přitom jednoúčelovou konstrukci (USS č. 77) se vyplatí jen při větší stavbě a nebo v případě, podílí-li se na využití stroje více uživatelů. Zcela jinak budeme uvažovat v případě, že výroba prosévačky je jednoduchá a netrvá déle než jedno odpoledne. Řešení není nikdy jen jedno jediné. I my jsme vybrali dva náměty.

30

Oba využívají stejného principu: chvění síta. Dosáhneme ho tím, že na hřídel motoru upevněného na sítu excentricky přišroubujeme závaží. Přestože tímto uspořádáním ložiska motoru ucela jistě trpí, pracují prosévačky již několik let zcela bezporuchově. Výrobu nepopisujeme podrobně a i uvedené rozměry jsou jen informativní, neboť každý využije to, co má doma. Pro obě uvedené varianty však platí, že při zapojování elektrických motorů musíme dbát na dodržení bezpečnostních předpisů.

VARIANTA 1 má kovový rám, který svaříme z úhelníků a pásové oceli (obr. 1). Na horní stranu rámu přišroubujeme desku, na níž pevně přichytíme motor (například ze staré pračky). Na řemenici motoru, popřípadě přírubu, upevníme závaží, kterým může být kus úhelníku nebo jiné profilové oceli. Po stranách rámu přivaííme oka pro upevnění řetízků. Na dolní stranu dřevěné desky upevníme úchyty, za které uchytíme síto, aby při chvění nesjíždělo. Síto upevníme mezi dva dřevěné rámy. Toto uspořádání umožňuje snadnou výměnu sít s různě velikými oky. Rám prosévačky zavěsíme na čtyři řetízky upevněné buď na čtyřech kůlech nebo mezi stavební kozy, popřípadě na jinou vhodnou konstrukci. Povolením dolních řetízků upravíme patřičně sklon síta. STANISLAV MUSIL

KRYT

L

PROFIL'

Obr. 1 VARIANTA 2 je výrobně ještě jednodušší (obr. 2). Na dvě střešní latě asi 1 m dlouhé přibijeme přiměřeně jemné síto a pak zespodu přibijeme dvě příčné latě dlouhé asi 0,5 m. Z plechu vytvarujeme výsypku, která slouží k odpadávaní kamínků. Připevníme ji na spodní příčnou lať pod síto. Na horní stranu latí upevníme

zhruba ve středu širší prkno, na které připevníme vhodný elektrický motor, například motorek na 380 V s výkonem 320 W a otáčkami 1400 min-1. Na hřídel motorku upevníme excentricky závaží (pásová ocel 25 x 15 mm v délce asi 80 mm). Není-li chvění dostatečné, privaríme na delší stranu závaží ještě kus oceli. Abychom nemuseli házet písek

lopatou přímo na síto, můžeme si vyrobit z plechu či překližky násypku. Prosévačku pověsíme (stejně jako u předchozí varianty) buď pod dvě zednické kozy nebo svaříme z profilu Jäkl 1 5 x 1 0 mm jednoduchý stojan. JIŘÍ MAXERA

ZÁVĚSNÁ KONSTRUKCE

ÚPRAVA MOTORU

ZÁVAŽÍ

Obr. 2 31

OBEHOVÉ ČERPADLO K ÚSTREDNÉMU KÚRENIU •Nutnosť dodatočného namontovania obehového čerpadla do systému ústredného kúrenia vyplynula pre mňa z jednoduchého dôvodu - chcel som vykúriť aj dielňu, ktorá sa nachádza v suteréne. Radiátor je v nej umiestnený pod oknom, pričom jeho vrchná časť je prakticky na úrovni kotla, takže pri kúrení hriala práve len táto vrchná časť, a to aj napriek tomu, že prívod k radiátoru som viedol pod stropom ako pri etážovom kúrení. Radiátor hrial slabo a pri väčších vonkajších mrazoch miestnosť nevykúril. Jediným riešením bolo zaviesť do systému tohoto radiátora obehové čerpadlo. Obehové čerpadlá, ktoré dostať bežne v obchodnej sieti, sú na tento účel výkonovo predimenzované (ostatné radiátory totiž vystačia so samocirkuláciou). Najväčšou nevýhodou uvedených čerpadiel je však skutočnosť, že ak nie sú zapnuté, majú príliš veľký odpor - čiže v takom prípade by nehnala ani horná časť radiátora. Problém by sa síce dal riešiť aj obchvatom, znamenalo by to však náročnejšiu obsluhu. Z týchto dôvodov som skonštruoval a vyrobil jednoduché obehové čerpadlo na princípe Archimedovej skrutky. Používam ho od r. 1981 a som s ním úplne spokojný. Oproti bežnému má takéto čerpadlo niekoľko výhod. Spočívajú hlavne

32

v tom, ža aj pri odstavení je jeho odpor pre vykurovacie médium veľmi malý. Ďalej zmenou zmyslu obrátok sa mení aj smer pohybu čerpaného média, čo má výhodu v tom, že čerpadlo môžeme do obehu zapojiť podľa účelnosti a zase zmenou obrátok sa dá plynule meniť jeho výkon. V neposlednom rade je treba medzi jeho prednosti zaradiť aj to, že ide o zariadenie veľmi jednoduché, nevyžadujúce žiadnu špeciálnu údržbu; možno ho veľmi ľahko zhotoviť a je aj pomerne lacné. Motor predstavuje samostatnú časť čerpadla, takže pri jeho poruche nie je nutné vypúšťať vodu zo systému ústredného kúrenia. POSTUP VÝROBY Pred začatím výroby sa musíme rozhodnúť, aký matéria] použijeme - v závislosti od jeho dostupnosti. Nesmie to byť např. kov, ktorý príliš koroduje. Prototyp som zhotovil z mosadze (ako je to uvedené aj v rozpise materiálu), nejde však o podmienku. Nejvhodnejšie by bolo použitie nehrdzavejúcej ocele triedy 17, ale tá je zrejme pre väčšinu domácich majstrov nedostupná. Kdo si však môže zohnať tento materiál, mal by ho použiť aspoň pre rotor 2. Na výrobu ostatných kovových dielov môžeme použiť dural, avšak musíme počítať s tým,

že nástavec by sme na telo čerpadla 1 museli privariť v ochrannej atmosfére. Ložiská 6 zhotovíme z teflonu, ktorý je samomazný, pričom táto jeho vlastnosť sa vo vodnom prostredí ešte zvyšuje. Keďže čerpadlo je nízkoobrátkové, ložiská majú takmer neobmedzenú životnosť. Redukciu 8 upravíme podľa použitého motora a plstenú prachovku 9 pred vsunutím do drážky dôkladne naimpregnujeme v hustejšom oleji. Pri výrobe rotora 2 dbá-

me, aby klzné stykové plochy boli urobené čo nejstarostlivejšie a aby boli dokonale vyleštené. Podľa zásad o používaní gufera by mal byť

hriadeľ v mieste styku čo najtvrdší - pre naše podmienky to však nie je nutné, pretože obvodové rýchlosti sú v tomto prípade veľmi nízke,

okolo 0,04 - 0,05 m/s. Do hriadeľa rotora navŕtame slepý otvor 0 0 8 mm, ktorý slúži na prenos obrátok od motora a upravíme ho dodatečné podľa hriadeľa použitého motora. Montáž čerpadla je veľmi jednoduchá. Začneme nalisováním ložiska 6 do vložky 5, pričom toto ložisko sa vo vložke nesmie otáčať. Závit v spodnej prírube 3 a tele čerpadla 1 natrieme fermežovým tmelom (např. usadeninou z fermežovej farby O 2025), na telo vložíme kompletnú vložku 5, 6 a dôkladne zaskrutkujeme. Prebytočný tmel poutierame. Do hornej príruby 4 zatlačíme ložisko 6 a gufero 7, ktoré pre-

33

trieme vazelínou, natrieme oba závity fermežovým tmelom a celok zaskrutkujeme. Celú zostavu vyskúšame, pričom rotor sa musí otáčat zľahka a nesmie mať axiálnu vôľu. Ak tieto podmienky naše dielo nespĺňa, čerpadlo rozeberieme a závadu odstránime. Po úprave redukcie 8 podľa použitého motorčeka (a prípadnej úpravy hriadeľa) ju naskrutkujeme na hornú prírubu a zaistíme skutkou 10. POHON ČERPADLA Pre pohon čerpadla sa hodí elektrický motor, ktorý má 200-300 obrátok za minútu a výkon 3 0 - 1 0 0 W. Je dosť ťažké predpísať konkrétny typ motora, pretože vhodný motor sa v bežnom predaji nevyskytuje. V zásobách domácich majstrov sa však vyskytujú rôzne motorčeky, častokrát nevyužité, ktoré sa po jednoduchom prispôsobení dajú na pohon čerpadla využiť. Pre tých, ktorí by takýto motor predsa len nevlastnili, je snáď nejvnoď nejšie použiť asynchrónny motor 3 APJS 63-4s na 220 V, príp. 4 APS 63-^s na 380 V v tvare IM-1701. Tieto motory majú závi-

ÚPRAVA KOTLE •Již deset let vytápíme rodinný domek kotlem Dakon U 18. Protože nic nevydrží věčně, propálila se ve spodní části kotle přepážka s uzávěrem čištění. Důvodem je zřejmě koroze, protože studený kotel se při zatápění orosí. Účinnost vytápění se díky tomu podstatně zhoršila. Závadu lze odstranit velmi jednoduše. Listem pilky na kov odřežeme svary tak, abychom odstranili pásky, které držely přepážku. Nosné pásky dole po stranách ponecháme. Podle staré přepážky vyrobíme novou, ale bez čisticího otvoru, nejlépe z nerezavějícího plechu. Přepážku nalícujeme tak, aby kolem nepronikal falešný vzduch. Při čištění kotle pak vytáhneme celou přepážku dvířky ven a po vyčištění ji stejným způsobem vrátíme. Účinnost kotle se značně zlepší a navíc se kotel lépe čistí. VÁCLAV ANDRŠ

34

tovkový prevod a výkon 120 W, čo je pre náš účel veľa a 116 obrátok za minútu čo je zase dosť málo, ale v krajnom prípade postačia. (V malom ich dodáva např. firma Moravec, Hoštejn 4, 789 01 Zábřeh.) Môžeme však použiť i rozličné servomotorčeky so závitovkovým prevodom, ktoré sa v priemysle používajú na ovládanie ventilov - např. motorček so závitovkovým prevodom CJC62E vo vyhotovení IP 20/ a 220 V/30 W. Má tichý chod, je zhotovený ako prírubový a má dostatočný výkon. Takto môžeme použiť aj iné elektrické motorčeky so závitovkovým prevodom a ak by sa nedal urobiť náhon priamo na rotor čerpadla, môžeme ho poháňať prostredníctvom remenice s použitím klinového remienka např. zo šiacieho stroja, príp. O-krúžku. Použitím vhodného priemeru remenice si takto môžeme nastaviť nejvhodnejšie obrátky čerpadla. V neposlednom rade je možné použiť aj rôzne univerzálne motorčeky, ktoré napájame cez regulátor obrátok, pričom je výhodnejšie použiť motorčeky s menšími menovitý-

mi obrátkami. Pri použití motorčekov na 220 V musíme dbať na ich dôkladné krytie a kvalitné uzemnenie. V mojom prípade používam jednosmerný prírubový elektrický motorček 24 V/80 W, 1400 obr./min. z ventilátora nákladného auta, ktorý napájam jednosmerným prúdom 12 V, čím sa podstatne znížia obrátky. Motorček má priemer výstupku hriadeľa len 6 mm, takže náhon je riešený priamo tým spôsobom, že do hriadeľa motorčeka som navŕtal otvor o 0 3 mm a nalisoyal kolík o 0 3 x 20 mm. V hriadeli rotora je priečna drážka 3,2 mm, do ktorej zapadá kolík. Výhoda tohoto systému tkvie vtom, že napätím môžeme regulovať obrátky v širokom rozmedzí, pričom malé napätie je úplne bezpečné. Nevýhoda je len v tom, že potrebujeme transformátor, najlepšie s regulovatelným napätím na sekundári, ako aj dvojcestný usmerňovač. Ten však môžeme výhodno využiť aj na pohon iných strojčekov, ktoré sú poháňané motorčekmi s nízkym napätím. ING. PAVEL ŠOLTIS

• Po zakoupení všech přístrojů HI-FI elektroniky mi nastal nerudovský problém: Kam s nimi? V některých obchodech už sice je z čeho vybírat, ale co je opravdu pěkné, to je velmi drahé a to ostatní je předražené. Tato zkušenost mne vedla k tomu, abych si vymýšlel sám. Zvolil jsem řešení, jehož realizace je cenově přijatelná a výsledkem je kousek zařízení, který v moderním interiéru nepůsobí rušivě. trubky 0 60 mm s tloušťkou stěny I když by se mohlo zdát, že kon- 1 až 1,5 mm. Konce trubky seříznestrukce je nestabilní, není tomu tak. me pod úhlem 70°. Pod stejným Stojan se při působení vnější-síly úhlem privaríme k noze spodní podjen mírně zhoupne, což není vůbec pěru 4 i ostatní podpěry 5, které na závadu. . zhotovíme z ocelových úhelníků 20 U gramofonu je to spíše přednos- x 20 mm. V místech, kde mají být tí, protože hrající gramofonová des- podpěry, pod týmž úhlem dvakrát ka je proti poškození chráněna nařízneme trubku do hloubky 1,5 až dvojnásobným odpružením (chasi 2 mm tak, aby řezy byly od sebe je na pružných nohách). Stojan je vzdáleny na šířku úhelníku. Stěnu opatřen kolečky, takže ho můžeme trubky mezi řezy odvrtáme a otvor přemístit podle potřeby. začistíme pilníkem. Úhelníky se paK lépe přivařují. Stejným způsoPOSTUP PRÁCE bem zhotovíme otvory pro svedení napájecích kablíků. Všechny kablíHlavní nosnou část stojanu tvoří ky jsou pak svedeny v noze a nešikmá noha 1 vyrobená z ocelové překážejí.

NETRADIČNÍ LEVNÁ HI-FI VĚŽ

Rozplska materiálu

Vzdálenosti jednotlivých podpěr (a tedy i polic) si může každý přizpůsobit. Rozměry na výkresu jsou univerzální, se zřetelem na možnou budoucí inovaci aparatury. Předpokládá se toto umístění: Nahoře gramofon, pak zesilovač, tuner (rádio), magnetofon a na spodní základové desce uložení gramofonových desek a kazet. Do každé podpěry 5 v místě spojení s nohou stojanu privaríme pod úhlem 45° výztuhu 6 z profilu Jäkl čtvercového průřezu 20 x 20 mm (Pohled S a det. B). Do spodní podpěry 4 privaríme výztuhy dvě. Dříve než celou kostru stojanu svaříme, musíme ve všech podpěrách a výztuhách vyvrtat otvory 0 5,4 mm pro vruty a zhotovit zahloubení pro zapuštěné hlavy. Při vrtání otvorů v úhelnících podpěr je třeba dávat pozor na to, aby se vruty nekřížily. Dále si musíme uvědomit, že u jedné výztuhy (určené do spodní podpěry v opačném úhlu) musíme zhotovit zahloubení z druhé strany. Po svaření hotovou kostru stojanu nastříkáme nejprve základovou a po té vrchní barvou vhodného odstínu.

35

280'

POHLED S

ODŘÍZNOUT

Základovou desku 2 i jednotlivé police 3 vyrobíme z dřevěných fošen, které ohoblujeme na tloušťku 30 mm. Jsou pevné a můžeme na nich ozdobně upravit hrany (det. A). Police 3 mohou být i z dřevotřísky, kterou však musíme z obou stran i na hranách odýhovat. Rozměry polic 330 x 450 mm vycházejí z rozměrů gramofonu. Postačují i pro šasi MC 450 (452), které jsou u nás snad největší a kvalitou patří mezi naši špičku.

V desce 2 i policích 3 musíme vytvoriť ze spodní strany žlábek pro výztuhy 6, a to tak, že desku nařízneme do potřebné hloubky (20 mm) ruční kotoučovou pilou a pak materiál vysekneme dlátem a začistíme. Nakonec ještě musíme do základové desky zabudovat oblouky 7, 8 pro gramofonové desky a zespodu přišroubovat nábytková kolečka 9. Oblouky ohneme z drátu 0 6 mm, nejlépe mosazného, neseženeme-li ho, postačí ocelový.

VÝKONNÝ FILTR PRO AKVÁRIA •Pro čištění a filtrování vody v akváriu jsem nejprve používal továrně vyrobené filtry, ale měl jsem s nimi špatné zkušenosti. Molitanová vložka se totiž velmi brzy zanáší a nejdéle za týden je nutné ji proprat. Při delší nepřítomnosti jsem se neustále obával, že filtr přestane pracovat a ohrozí tak biologickou rovnováhu v akváriu, což by vedlo k úhynu - v mém případě - drahých akvarijních rybek. Kromě toho jsou tyto filtry dost drahé a někdy ani nevyčistí vodu dokonale. Všechny tyto okolnosti mne vedly k tomu, abych zkonstruoval filtr, který by těmto požadavkům vyhovoval. To se mi podařilo. Popsaný filtr je'levný, výrobně nenáročný a jeho výkon je překvapivý. V šedesátilitrovém akváriu má kapacitu 30 až 351 vyčištěné vody za hodinu, přičemž vyfiltrovaná voda je velmi čis-

tá. Filtrace vody je podobná filtraci vody v přírodě a rostlinám v akváriu se tak dostává výživa z detritu a zbytků potravy, což při továrních filtrech způsobovalo nesnáze při čištění akvária. POSTUP PRÁCE Podle velikosti akvária si opatříme podnos 2 z plastické hmoty, který je k dostání v různých velikostech v prodejnách s domácími potřebami a dále novodurovou trubku 3 0 10 až 12 mm. Podnos obrátíme dnem vzhůru a rozžhaveným hřebíkem či drátem do něj naděláme otvory 0 0,5 až 1 mm. Průměr hřebíku (či drátu) musíme volit poněkud větší, protože rozehřátím se plastická hmota při tuhnutí nepatrně stáhne. Rozteč otvorů volíme asi 2 cm, a pokud má podnos vyšší okraj, zhotovíme otvory i do okraje!

Ten však musíme nastříkat barvou. Mosazné oblouky vyleštíme a nastříkáme bezbarvým nitrolakem na kovy, mosaz pak zůstává stále lesklá. Do desky vyvrtáme otvory a oblouky do nich zalepíme epoxidovým lepidlem. Police i základovou desku povrchově upravíme a celý stojan smontujeme. Vlevo od gramodesek můžeme upevnit skříňku na kazety, kterých je na trhu mnoho druhů. PAVEL VAŠULKA

V libovolném rohu vyřízneme otvor, jehož průměr odpovídá průměru trubky 3. Délku trubky 3 upravíme podle výšky akvária. Trubku můžeme ponechat rovnou a vyústění provést pod hladinou, nebo horní konec můžeme po nahřáti ohnout o 90° a vyústění provést na hladině. Obě možnosti provozně vyhovují, druhá je však pracnější. Spodní konec trubky nahřejeme nad plamenem či elektrickou plotýnkou a pak nahřátý konec opřeme o dřevěnou tyč vhodného průřezu a krouživými pohyby vytvoříme potřebné osazení 5. Trubku ponecháme přitisknutou na dřevo do vychladnutí. Trubku provlékneme podnosem tak, aby osazení bylo uvnitř a v této poloze trubku pečlivě přilepíme lepidlem na novodur. Po důkladném zaschnutí (asi za 48 hodin) vyvrtáme ve spodní třetině trubky otvor pro upevnění menší trubičky 4 sloužící k napojení vzduchovací hadičky. Jako hadička 4 poslouží například rozebrané rozvodky z PVC, které je možné koupit v akvaristické prodejně. Vyhovují i slámky z PVC. Tuto trubičku také zalepíme. Po zaschnutí můžeme filtr instalovat. Filtr položíme na dno akvária 1, zahrneme nejprve hrubším a potom jemnějším pískem a dno upravíme podle svého vkusu. Případné kaly a nečistoty, které se při provozu filtru nahromadí na dně akvária pod filtrem lze odsát hadičkou, kterou prostrčíme výtokovou trubkou, takže není nutné filtr z akvária vyjímat. Z tohoto důvodu je výhodnější rovné zakončení trubky. U menších akvárií s obsahem 5 až 8 litrů lze na výrobu filtru použít plastovou misku pod květináč a jako výtokovou trubici upravený obal popisovačů (fixů). PAVEL PECHAR

37

SKRINKA PRO POČÍTAČ • Jako asi většina majitelů počítače, ocitl jsem se i já před problémem kam s ním? Chtěl jsem, aby umístění počítače umožňovalo co nejrychlejší zapojení celé sestavy a naopak, rychlý úklid pracoviště. Došel jsem k závěru, že tuto představu mi může splnit jen samostatná skříňka. Základem pro její výrobu se stala odložená skříňka na lůžkoviny, kterou jsem opatřil kolečky, aby se dala převážet na vhodné místo. Každý má však jiné potřeby a tak svoje řešení předkládám jen jako jedno z možných. POSTUP PRÁCE Ze skříňky odmontujeme nohy, horní i přední vyklápěcí víko. Základní desku 1 zhotovíme novou (v mém případě jsem použil bočnice k nepoužívané válendě), 0.60 mm hlubší, než je skříňka. Zalepíme a zakolíkujeme ji asi 35 mm pod přední vyztužovací příčku 3 tak, aby byla vysunuta o 80 mm. U stěny tak vznikne prostor 20 mm, který slouží pro snadné protahování přívodních šňůr.

38

Skříňka pro počítač: 1 - základní deska 2 - deska pod počítač 3 - vyztužovací příčka 4 - místo pro mikrospínač osvětlení 5 - vysunovací pracovní deska 6 - místo pro centrální zdroj 7 - zásuvka pro kazety s programy 8 - zásuvka pro další periferie 9 - pojížděcí kolečka • ' 10 - osvětlovací rampa 11-odklápěcí víko

Pod tuto desku zalepíme a přišroubujeme dřevěná vodítka zásuvek pro vedení pomocné vysunovací desky 5 uříznuté z horního vyklápěcího víka. Ze zbytku bočnice uřízneme víko 11 opět o 80 mm hlubší. Víko prozatím jen položíme na svoje místo a odměříme velikost osvětlovací rampy 10. Jednotlivé díly rampy nařežeme z demontovaného spodního vyklápěcího víka podle skutečných rozměrů, naměřených při předběžné montáži. Možné úchylky při výrobě ještě můžeme vykompenzovat, protože úchylky ± 1 mm jsou již velmi zřetelné. Po slepení a skolíkování musíme viditelné hrany co nejrychleji polepit dýhou. Víko i s rampou přišroubujeme k původnímu klavírovému závěsu a stáhneme truhlářskými svěrkami do zavřené polohy. Ještě máme možnost vše vyrovnat. Po zaschnutí a ztvrdnutí pokračujeme se spodní částí. Přední spodní zalepenou desku odřízneme pro odlehčení a snazší přístup. Protože deska vyztužuje spodek skříňky, ponecháme v dolní části asi 50 mm vysoký zbytek. Z odřezků desek a bočnic zhotovíme poličky a zásuvky pod pomocnou pracovní desku. Slouží pro pří-

davná zařízení a kazety s programy. Do volného prostoru instalujeme zdroj pro celé zařízení. Rozvod elektrického proudu provedeme kabelem CYKY 2 x 1,5 v uzavřených lištách do panelových krabic. Proud do celého zařízení přivedeme kabelem LYS 3 x 1 , 5 do odrušovacího členu TC 241. Před odrušovací člen připojíme přes mikrospínač zářivku v osvětlovací rampě. Podle množství přídavných zařízení a způsobu napájení osazujeme jednu až dvě zásuvky a jedno nebo dvojzásuvky. Celou elektrickou instalaci provedeme podle platných norem ESC. Desku pod počítač osadíme asi 25 až 35 mm nad základní deskou. Klávesnice počítače musí být tak vysoko, aby se nám s opřenýma rukama dobře pracovalo. Monitor nad počítač uložíme podle konkrétních podmínek. Hotovou skříňku nalakujeme a osadíme potřebným kováním (úchyty zásuvek a omezovače otevření víka). Zespodu přišroubujeme čtyři nábytková kolečka a na vnitřní stranu víka upevníme příchytky výpisů programů. Výpisy ještě přichytíme tenkou gumičkou. KAREL PETROVIČ

ĽAHKY TURISTICKÝ MINISTATÍV • Z času na čas chceme urobiť fotografiu, na ktorej mienime zvečniť sami seba. Bežne sa na tento účel používa samospúšť fotoaparátu, pravda, za predpokladu, že máme k dispozícii fotografický statív. Kúpiť si túto pomôcku je vec jednoduchá, ale pre skutočného fotoamatéra finančne dosť náročná, hlavne vtedy, ak si uvedomí, že takto fotografuje iba zriedka. Upevňovať fotoaparát pomocou rôznych predmetov, či ho len niekam jednoducho klásť (nech už doma alebo vonku), je východiskom z núdze, ktoré vedie k tomu, že snímka sa v lepšom prípade nepodarí, a v horšom nám prístroj spadne. Aby som sa týmto problémom vyhol, zhotovil som si ministatív. Ide o trojnožku s rámom na uchytenie fotoaparátu. Jej výroba je nenáročná a obstarávacie náklady sú minimálne. Svojmu účelu však poslúži dobre. Umožňuje pohyb fotoaparátu vo zvislom smere, pretože rám je možné natočiť a upevniť do požadovaného sklonu. Statív je ľahký a dá sa ľahko zložiť. Rozmery ministatívu uvedené na obrázku som vyskúšal pre fotoaparáty Zenit E a Reflekta. Pre iné značky je potrebné zmeniť umiestnenie skrutky 2 podľa upínacieho miesta použitého prístroja. PRACOVNÝ POSTUP Zhotovenie ministatívu je dostatočne zrejmé z výkresu. Fotoaparát 1 prichytíme k rámu 3 upevňovacou skrutkou 2, ktorú pre jednotlivé typy kúpime v špecializovaných predajniach FOTO-KINO. Na jednu stranu rámu priskrutujeme skrutkou 6 dve nôžky 4. Ohyb na hornom, šikmo odrezanom konci (rez B-B) zabezpečuje ich správny rozchod. Na druhú stranu rámu priskrutkujeme druhou skrutkou 6 tretiu nôžku 5. Ako skrutky 6 použijeme skrutky

39

Rozpts materiálu

krídlové; ak ich nezoženieme, privaríme na skrutky M4 s odrezanou hlavou krídlové matice M4. Hotový ministatív povrchovo upravíme, najlepšie nastriekaním. Hodí sa např. čierna matná farba. ING. JÁN ŠIMO

40

• Mám stolní dvoukotoučovou brusku ELKO B 175, k níž jsem si zhotovil jednoduchý přípravek k přebrušování těsnících ploch motorových ventilů. Je konstruován tak, aby byla zaručena souosost broušené plochy talířku se stopkou ventilu. Toho jsem dosáhl tím, že ventil se neupína do kleštiny uložené ve vřetení, jako je tomu u běžně používaných brusek na ventily, nýbrž stopka ventilu 1 sama zastupuje vřeteno (obr. 1). Stopka se otáčí v děleném stahovacím pouzdru 2, které zaručí radiální uložení ventilu bez vůle. Axiální uložení obstarává pružina 3 mezi talířkem ventilu a pouzdrem, která přitahuje na čelní plochu pouzdra náboj 4 s kličkou pro ruční otáčení. Náboj je nasunuty na opačném konci ventilu a se stopkou pevně spojen přitáhnutím šroubu 5. Úhel broušené plochy se hrubě nastaví natočením vřeteníku 6, přesně se nastavuje pootočením stolu 8 pomocí stavěčích šroubů 7. K brusnému kotouči se vřeteník přiklání zvedáním desky vřeteníku 9 uložené na hrotech 10. Deska se zvedá šroubem 11, zpět je tlačena pružinou 12. K základní desce 13 je na hrotech uloženo zařízení 14, které slouží k orovnávání brusného kotouče. Přebroušené těsnicí plochy ventilů jsou velmi dobré jak z hlediska opracování, tak i souososti. I když výroba přípravku není obtížná, přeci jen je dost pracná. Vyplatí se proto především automechanikům. VÝROBA PŘÍPRAVKU Všechny tři desky 13,8 a 9 vyřízneme z ocelového plechu 8 mm tlustého. U základní desky 13.1 srazíme hrany pilníkem, narýsujeme a označíme body pro otvory. Desku 13.1 upneme na lícní desku soustruhu úpinkami, vrtáme a soustružíme průměr 20H8 a zahloubení 0 26 mm pro čep 13.2. Na vrtačce

NABROUŠENÍ TĚSNICÍCH PLOCH VENTILŮ vyvrtáme otvory 0 8 mm pro hranolky seřizovačích šroubů 13.3 a dále otvor 0 6,6 mm, do kterého vyřízneme závit M8 pro šroub 21 zpevňovací kostky 27. Na obou bocích desky vyfrézujeme plošky do hloubky cca 2,5 mm podle obr. 2 a navrtáme důlky navrtávákem 0 2,5 mm/60° pro uložení orovnávače brusného kotouče 14. Do základní desky zalisujeme vysoustružený čep 13.2, zajistíme ho proti otáčení dulčíkem a dále hranolky 13.3, které na spodní straně rozehneme. Seřizovači desku 8.1 vyřízneme, vyfrézujeme tvar a vrtáme podle obr. 3. Na desku upevníme dva hranolky 8.2 zapuštěnými šrouby 29. Slouží pro uložení desky vřeteníku 9 pomocí hrotů 10. Desku vřeteníku 9 upneme na lícní desku soustruhu úpinkami, vrtáme a soustružíme otvor 0 1 4 H 8 a zahloubení 0 20 mm. Po té desku otočíme a přerovnáme na 0 78 mm pro usazení vřeteníku. Na vrtačce vyvrtáme zahloubení 0 12 mm pro vratnou pružinu 12 a otvor 0 6,6 mm, do kterého vyřízneme závit M8. Na frézce přerovnáme boční strany a navrtáme důlky navrtávákem 0 2,5/60°.

Pro vřeteník 6 nejprve zhotovíme ocelovou desku 6.1 0 76 mm, kterou přesoustružíme z obou stran. Bočnice 6.2 vyřízneme z ocelového plechu 8 mm tlustého a společně frézujeme tvar podle obr. 3. Vyvrtáme otvor 0 6 mm pro odklápěcí doraz 6.5. Potom upneme bočnice společně na lícní desku soustruhu úpinkami, vrtáme a soustružíme otvor 0 24 H9 mm pro rozperné pouzdro 6.3, které zhotovíme z ocelové kulatiny 0 32 mm podle obr. 4. Pouzdro zalisujeme do otvorů v bočnicích. Slisované bočnice a kruhovou desku 6.1 upevníme k sobě svěrkou, svrtáme otvory a vyřízneme závity M5. Poté spojíme desku vřeteníku s bočnicemi čtyřmi zapuštěnými šrouby 29. V sestaveném vřeteníku zhotovíme otvory se závitem M6 pro šrouby 6.4, kterými seřizujeme vůli stopky ventilu v pouzdru. Šrouby procházejí bočnicemi i rozperným pouzdrem. Odklápěcí ustavovací doraz 6.5 ohneme z ocelové kulatiny 0 6 mm. K nastavení (vysunutí) dorazu slouží kroužek 6.7, který je z vnitřní strany přitlačován k bočnici pružinou 6.6. Pouzdro vřeteníku 2 zhotovíme

41

42

Čep 13.2 a čep 24 vyrobíme z oceli podle obr. 4. Sestava je patrná z obr. 1. Důlky naplníme tukem a uložení na hrotech nastavíme bez vůle, ale tak, aby pružina stačila oddálit vřeteník od brusného kotouče při povolení šroubu 11. Proti uvolnění zajistíme hroty maticí. Čep 24 zalisujeme do desky vřeteníku a proti otáčení ho zajistíme důlčíkem.

Rozplska materiálu

SEŘÍZENÍ Bruska ELKO B 175 je ustavena na pryžových pouzdrech. Pro náš účel je nutné toto pružné upevnění vyřadit, například tím, že brusku podtáhneme dřevěnými klínky. Brousicí přípravek upevníme ke stolu úpinkami tak, aby osa hrotů uložení orovnávače směřovala do středu šířky pravého brusného kotouče. Vřeteník natočíme přibližně o 45° proti ose hřídele brusky. Na ventil nasadíme pružinu 3 a podložku 28, stopku potřeme lehce tukem a zasuneme do pouzdra. (Pouzdro je ve vřeteníku zasunuto spárou dolů.) Talířek ventilku nastavíme přibližně tak, aby směřoval do prvé třetiny brusného kotouče. Na talířek ventilu priklopíme doraz 6.5 a tuto polohu zajistíme zpevněním stavěcího kroužku 6.7 šroubem M3. Pružina 6.6 přitlačuje doraz se stavěcím kroužkem na vnitřní stranu levé bočnice vřeteníku. Tím máme zajištěnu stále stejnou polohu broušeného ventilu. Pak ventil vyjmeme. BROUŠENÍ Brusný kotouč přerovnáme orovnávačem tak, že za chodu brusky z bronzi. Je nutné dodržet kolmost čela 0 1 6 mm k ose otvoru. Při nedodržení kolmosti čela by se odchylka kopírovala na broušenou plochu ventilu. Hotové pouzdro v celé délce rozřízneme. Kličku 4 tvoří náboj 4.1, do něhož zalisujeme kličku 4.2. Šroub 5 v náboji slouží ke spojení kličky se stopkou ventilu. Průměr stopky venilů motoru Škoda je 8 mm. Pro jiné rozměry je potřeba zhotovit jednotlivá pouzdra a kličky odpovídajících průměrů. Orovnávací zařízení 14 se skládá ze dvou hlavních částí: závěsu 14.1 a ramena 14.2. Závěs 14.1 zajišťuje pohyb orovnávače ve směru pracovní plochy brusného kotouče. Svaříme ho z dílů podle obr. 2 a při montáži ho uložíme pomocí hrotů 10 do důlků základní desky. Rameno 14.2 zajišťuje příklon orovnáva-

če k brusnému kotouči šroubem 20 a odklon pružinou 19. Rameno je upevněno ve vidlici závěsu čepem 18, který zhotovíme ze šroubu M6 zkrácením délky závitu. Uložení provedeme tak, abychom vyloučili radiální i axiální vůli. Orovnávání brusného kotouče provádíme orovnávačem 15 upevněným úpinkou 16 a šroubem 17 k svislému ramenu orovnávače ve vhodné výši a sklonu. Při broušení plochy ventilu je orovnávací zařízení odkloněno vlevo. Ložiskové hroty 10 upravíme z červíků M6x16 mm takto: Matici M6 rozřízneme, našroubujeme na již zmíněný šroub (červík) a upneme do sklíčidla soustruhu. Stažením proříznuté matice ve sklíčidle se šroub zpevní. Pak přesoustružíme původní kužel 90° na vrcholový úhel 60°.

43

Obr. 2 44

Obr. 3 45

Obr. 4

46

pohybujeme raménkem orovnávače střídavě vpravo-vlevo a současně přibližujeme orovnávač k brusnému kotouči šroubem 20 tak dlouho, až je brusný kotouč po celém obvodu hladce přerovnán. Poté orovnávač oddálíme a odklopíme zcela vlevo. Brusku vypneme, zasuneme ventil s nasazenou pružinou 3 á podložkou 28 do pouzdra vřeteníku, doraz 6.5 otočíme do ustavovací polohy a talířek ventilu necháme dosednout na doraz. Na stopku ventilu nasadíme kličku až k čelu pouzdra a upevníme ji šroubem 5. Doraz odklopíme a přitažením šroubů 6.4 stáhneme dělené pouzdro ve vřeteníku tak, aby ventilem šlo lehce, ale bez vůle otáčet. Brusku zapneme a po té otáčením šroubu 11 doprava přikláníme vřeteník s ventilem k brusnému kotouči. Kličkou 4 otáčíme doleva a ventil lehce přebrousíme. Zkontrolujeme úhel broušené plochy ventilu na barvu podle přefrézovaného sedla ventilu. Nepřesnost opravíme hrubě natočením celého vřeteníku po povolení matice 26, jemně pak po povo-

lení matice 23 a šroubu 21 seřizovacími šrouby 7. Po nastavení nesmíme zapomenout matice i šroub opět dotáhnout! Jedenkrát přesně nastavený přípravek již není potřeba při opětovném použití znovu nastavovat, pokud nepožadujeme jiný úhel broušené plochy. Přípravek stačí pouze připevnit k brusce a orovnávačem přerovnat brusný

DO PŘÍVĚSU: SPACÍ I JÍDELNÍ KOUT •Nejen v obytných přívěsech a autech, ale i v malých chatách je třeba šetřit místem. Přinášíme návod, jak na prostoru jen o málo větším než 4 m2 vyřešit jídelní kout, i prostor pro spaní. Jídelní kout má dvě lavice a stůl (obr 1), u něhož může (s přidáním sedačky) sedět pět osob. Uskrovnili se, vejde se jich i sedm. Po malé úpravě (obr. 2) získáme tři pohodlná lůžka. V lavicích je dostatečně velký prostor pro uložení lůžkovin. Třetí lůžko je sklápěcí a je umístěno napříč. Toto uspořádání je vhodnější, než obvyklé, kdy se sklápí stůl mezi lehátka. Jednak se lépe uléhá, jednak se nocležníci méně ruší navzájem, než když spí tři vedle sebe. Mezi příčným lůžkem a dolními lavicemi je sice prostor jen asi 40 cm vysoký, pro nohy to však plně postačuje. Rozměry všech dílů záleží samozřejmě na prostoru, který máme k dispozici, a proto jsou jen orien-

tační. Jsou však optimální, a hlavně - vyzkoušené při úpravě nákladního automobilu V3S na obytný. USPOŘÁDÁNÍ KOUTU Podél obou stěn jsou lavice A s matracemi D široké 800 mm, takže jsou pro spaní dostatečně široké. Přední stěny lavic (směrem do středu) jsou šikmé, což umožňuje příjemnější sezení. Ve výšce 760 mm je k oběma stěnám pomocí úhelníků upevněna police F široká asi 150 mm, která slouží nejen k odkládání knížky, radia apod., ale především k upevnění výkyvného opěradla H (det. 6) a k podepření třetího lůžka C. Výkyvné opěradlo je ve dne podepřeno vzpěrou J (det. 5) do šikmé polohy dopředu, takže se šířka lavice zúží na 40 až 45 cm, což je pro sezení pohodlná hloubka. O výkyvná opěradla se opírají matrace E. Naopak přitažením vzpěry k opě-

kotouč. Úhel broušené plochy je závislý na přerovnání brusného kotouče. To znamená, že každé pohnutí s celým brousícím přípravkem vyžaduje nové orovnání brusného kotouče. Při vkládání a vyjímání ventilu je z bezpečnostních důvodů nutné brusku vypnout! FRANTIŠEK KOHEL

radlu a jeho vychýlením dozadu se lavice rozšíří na téměř celou šířku, tj. asi 750 mm, což je pro pohodlné spaní dostatečné. Do polohy na noc je opěradlo zajištěno silonovým lankem, vedoucím od vzpěry, provlečeným mezi opěradlem a policí a zakončeným malým kroužkem, zaklesnutým za vhodně umístěný háček. Při sklopení do sedací polohy stačí kroužek vyklesnout, opěradlo trochu odtáhnout a vzpěra spadne vlastní hmotností.' Ložnou plochu tvoří rošt, jehož přední část je výklopná (det. 4), čímž je umožněn přístup do úložného prostoru. Aby mohly lůžkoviny přes den větrat, je mezi podlahou a šikmou postranicí ponechána mezera.asi 10 mm. Vnitřek úložného prostoru je vyložen řídkou látkou, která umožňuje větraní a snadno ji lze po čase vyprat. Stůl B je široký 600 mm a dlouhý 1200 až 1400 mm, takže zbývá ještě místo na stoličku u kratší strany stolu. Stůl je vzadu připevněn ke stěně popř. k prodlouženým čelům důkladnými závěsy (det. 8). V přední části je stůl podepřen nohou G, která je pro snazší přístup do odkládacího prostoru lavic také sklápěcí (det.9.). Noha má tvar písmene T, jehož horní příčka asi 400 mm dlou-

47

det.1

48

det.2

Legenda k obr. na str. 48: A - spacf lavice B - stůl C - lůžko napříč D - matrace E - polštáře opěradla F-polička G - noha stolu H - sklopné opěradlo J - vzpěra opěradla

há podstatně zpevní desku stolu. Noha je svařena z tenkostenného profilu Jäkl průřezu asi 30 x 30 mm. Dole se noha nasazuje do dřevěné desky s výřezem (det. 11). Na zadní čelní stěně je sklopně upevněno (det. 8) třetí lůžko C, které se skládá ze dvou postranních dílů. Prostřední díl lůžka tvoří stůl. Oba díly lůžka jsou spojeny tlustším prknem (asi 100 x 25 mm), které jednak obě desky spojuje a jednak tvoří po sklopení nízkou pelest (det. 7). Desky C jsou po stranách podepřeny poličkami F a uprostřed je spojující prkno podepřeno stolem. Ve svislé poloze, tj. v úpravě pro den, jsou desky zajištěny otočnými úchyty ohnutými z tlustšího plechu a přišroubovanými k dřevěnému hranolku (det. 10). Aby vztyčené desky nerušily vzhled interiéru, jsou ve dne zakryty, látkovými závěsy. Není-li v zadní stěně okno, může zůstat deska lůžka C vcelku s tím, že uprostřed leží na desce stolu. S touto okolností je třeba počítat při výškovém uspořádání. Jako matrace slouží dva dlouhé polštáře E, které se přes den opírají o opěradla lavic.

žeme tedy předem potřebná místa patřičně vyztužit, lze zadní stěny (obr. 4) vyrobit jen 320 mm vysoké a zadní čela zhotovit stejná jako přední (obr. 7). Podle obr. 6 ještě slepíme rámy šikmých stěn a kostru lavic můžeme sestavit. V rozích spojíme obě stěny s čely pomocí, kolíků a lepidlem. Rohy ještě zpevníme úhelníky nařezanými z rovnoramenných úhelníků alespoň 40 x 40 mm (det. 1 a det. 2); jsou pevnější a nepruží tolik jako úhelníky ohnuté z pásové oceli. Všechny hrany, které nepřiléhajík latím, pečlivě zaoblíme. Sestavíme rošt se svlaky i pianovým závěsem podle obr. 8 a připevníme do kostry lavice tak, aby se sklopná část lehce pohybovala a po celém obvodu dobře dosedala. Zhotovíme ještě rám opěradla (obr. 9) i rám vzpěry (obr. 10) a vše

napustíme fermeží, nejlépe ohřátou ve vodní lázni, protože se hlouběji vsákne a lépe tak chrání proti působení vlhkosti. Připravíme si všechny potahy a také je napustíme z obou stran teplou fermeží. Potahy přilepíme na rámy a pro jistotu je ještě přibijeme malými kolárskymi hřebíčky. Pokud přední čela lavic přiléhají k nábytku alespoň 760 mm vysokému, stačí potahy jen nízké, do výšky 360 mm a můžeme je k lavici upevnit. Pokud ne, uděláme potahy předních čel v části při stěnách vyšší, aby zakrývaly boky opěradel se vzpěrami a připevníme je až po připevnění lavic a opěradel. Obě lavice dobře připevníme ke sténám. Vždy v nich najdeme poklepem, případně tenkým vrtákem nějaký nosný či výztužný úhelník nebo lať. Pak spojíme menšími zá-

VÝROBA KOUTU Stěny lavice i opěradlo se vzpěrou zhotovíme z laťkových rámů potažených na viditelné straně sololitem nebo tenkou překližkou. Rámy vyrobíme z latí průřezu 50 x 20 mm, které spojujeme přeplátováním (det. 12) a styčná místa natřeme lepidlem Herkules nebo jiným dispersním lepidlem. Spoje můžeme ještě zajistit kolíky nebo vruty se zapuštěnou hlavou. Důležité je dodržet pravé úhly. U zadní kolmé stěny (obr. 4) a zadního vyššího čela (obr. 5) použijeme místo horní latě prkno nejméně 100 mm široké. Slouží k pevnému uchycení poliček, sklopného lůžka i stolu. Pokud máme stěny koutu z pevného materiálu, nebo budeme-li přívěs či chatičku teprve stavět a mů-

49

50

věsy, nebo pianovým závěsem vzpěru s opěradlem (det. 5) a opěradlo s poličkou (det. 6). Poličku F připevníme ke stěně silnějšími úhelníky, nebo dřevěnými trojúhelníky (obr. 3). Pečlivě vyměříme výšku horní plochy poličky. Musíme dbát na dostatečnou vůli mezi matrací a výkyvným opěradlem - záleží na tloušťce matrace. Dokončíme

sklápění vzpěry, západky a podobně. Nařežeme desky příčného lůžka C a desku stolu B. Cistě opracujeme, popřípadě polepíme dýhou, alespoň viditelné hrany desek. Též dobře napustíme fermeží. Kovovou nohu stolu G svaříme s výztuhou a podle det. 9 spojíme s deskou stolu. Desku stolu připev-

níme silnými závěsy na stěnu, nebo zvýšená čela lavic (det. 8). Podobně spojíme obě desky lůžka C sklopnou latí (det. 7) a desky přišroubujeme na stěnu do správné výšky. Zhotovíme, nebo si dáme zhotovit matrace. BOHUMIL A JIŘÍ GALLATOVI

GARÁŽOVANÍ NÁKLADNÍHO PŘÍVĚSU •Asi před dvěma lety jsem koupil nákladní přívěs za osobní automobil značky SPORT JACHT výrobce VAD Náchod. K vozíku byl dodán i stojan, což jsou dva povrchově upravené svařence z čtvercového tenkostenného profilu 25 x 25 x 2 mm ve tvaru písmene T. Tato „téčka" se zasunou do kapes vzadu pod korbou a zvednutím vozíku za oj se vůz postaví svisle zadním čelem k zemi. Přívěs tak zabere málo místa, ale přeci jen někdy překáží. Uvědomil jsem si, že by s ním šlo v této poloze posunovat - jezdit, a proto jsem vyrobil čtyři stejné nástavce s kolečky. Přívěs ve svislé poloze mohu zaparkovat tam, kde nejméně překáží. Posunování má mnoho výhod

- například při úklidu garáže přívěs převezeme jinam a snadno vrátíme zpět, protože k posunování je třeba minimální námahy. To platí zvlášť v případě, že podlaha garáže je hladká. V korbě přívěsu lze skladovat málo používané věci, v mém případě je to například střešní nosič, který lze do korby postavit nebo z ní vyjmout pouhým odtlačením, jedné strany vozíku od zdi. Vsunutím nástavců s kolečky se stojan zvýší. Proto si musíme předem ověřit, zda postavený přívěs nebude vyšší, než je světlá výška garáže. VÝROBA NÁSTAVCŮ Opatříme si čtyři stejná kolečka

1 i s držáky. Těmto kolečkům pak musíme přizpůsobit konstrukci. Vhodná jsou například kolečka z jednokolky (výrobce HAD" Třebíč) 0 60 mm pro maximální zatížení 600 N (asi 60 kg), které mají v držáku axiální kuličkové ložisko, jehož středem prochází dřík šroubu. To umožňuje lehké natáčení na kteroukoli stranu. Z čtvercového tenkostenného průřezu, jehož rozměr volíme takový, aby šel lehce zasunout do profilu prodávaného stojanu, odřežeme čtyři nástavce 2 dlouhé 200 mm. Pro stojan přívěsu SPORT JACHT použijeme tenkostenný profil 20 x 20 x 2 mm. Odříznuté konce začistíme pilníkem. Z pásové oceli 20 x 5 mm nařežeme třmeny

51

3 dlouhé 70 mm a konce opět opracujeme. Na jedné straně třmenu vyvrtáme otvor 0 10,5 mm a druhou stranu privaríme k nástavci. Pak už jen vložíme šroub kolečka do otvoru v třmenu 3, vložíme podložku 5 a vše přitáhneme maticí 4. Použijeme-li jiná kolečka, musí-

52

Rozplska materiálu

me si ověřit, zda se mohou na třmenu volně otáčet kolem svislé osy. Nástavce nenatíráme, abychom neodstranili potřebnou vůli při nasouvání do stojanu. ZVEDÁNÍ PŘÍVĚSU Podle návodu výrobce zasuneme do kapes pod zadním čelem přívěsu dodávané T kusy a oj zvedneme nad zem tak, aby se přívěs opřel o spodní část stojanů. Do horních částí vsuneme vyrobené nástavce s kolečky a zbylé dva si

připravíme do stejných míst na zem. Opatříme si dva hranolky z tvrdšího dřeva průřezu 35 x 60 mm, dlouhé asi 30 cm. Hranolky položíme na podlahu na výšku průřezu do míst podle výkresu. Pak přívěs zvedneme svisle tak, že vzadu stojí na kolečkách a vpředu, tedy na straně nápravy na hranolcích. Působení těžiště přívěsu je v této poloze příznivé, ale pro jistotu přidržujeme jednou rukou přívěs ze strany nápravy. Druhou rukou za-

suneme postupně oba další nástavce s kolečky do obou stojanů. Poté mírně přizvedneme jeden stojan, a totéž provedeme i na druhé straně. Tím přívěs stojí svisle na kolečkách a lze jej v garáži lehce otáčet a posouvat. Při sklápění přívěsu postupujeme opačně - nejprve zasuneme hranoly, vytáhneme oba nástavce s kolečky na straně nápravy, přívěs sklopíme na zem a rozebereme zbytek stojanů. MIROSLAV KOUŘIL

TRUBKOVÝ DOPRAVNÍ ROŠT •Přeprava a přemisťování těžkých břemen byl, je a vždy bude problém. Proto také existuje celá řada pomůcek, strojů, dopravníků a podobně, které však jsou určeny k profesionálnímu využití. S potřebou přemístit, nebo lépe řečeno pravidelně přemisťovat těžké břemeno ve vodorovné rovině, se můžeme setkat i v běžné domácnosti, garáži, dílně. I já jsem řešil tento problém a zjistil jsem, že neexistuje konstrukčně jednoduchá, lehká, snadno ovladatelná (a to i ve stísněných podmínkách), stabilní a bezpečná pomůcka. Já jsem řešil situaci, kdy jsem chtěl do jedné garáže umístit dva vozy. U jednoho z automobilů bylo nutno po zajetí do garáže odsunout zadek nebo předek (podle toho, jakým způsobem se zajelo) stranou o asi 60 cm. Tento úkon nemohla

53

provést jedna osoba. Stísněný prostor garáže neumožňoval použít např. dílenský pojízdný zvedák nebo pojízdnou plošinku. Po úvaze jsem dospěl k názoru, že jediným plně vyhovujícím řešením může být trubkový dopravní rošt, jehož největší předností je jednak malá stavební výška - 8 mm - a dále pouze valivé tření během přemisťování. Rošt používám déle než dva roky. Osvědčil se, a proto své řešení nabízím ostatním, kteří jsou možná v podobné situaci. Rošt je použitelný ve všech případech, kdy je nutné přemístit ve vodorovné rovině těžké břemeno. V domácnosti to může být třeba kotel ústředního topení, ale i nábytek lednice, kuchyňský sporák. V obchodech, skladech, dílnách a jinde, kde pro stísněné poměry není možno použít výkonnější skladovou techniku, umožní rošt snad-

ný přesun beden, přepravek i strojů. Při přemisťování břemen po drsných a nerovných betonových nebo starších palubkových podlahách musíme rošt podložit přiměřeně velkou tabulí plechu, prknem a pod. Dopravní rošt se skládá z řady ocelových trubek 1 vzájemně udržovaných ve stejných vzdálenostech rámem 2, svařeným z drátů takového průměru, aby byla zajištěna přiměřená mezera mezi drátem a vnitřní stěnou trubky. Plně postačuje mezera 1 až 3 milimetry. Větší mezera není nutná, protože funkce roštu je spolehlivě zajištěna již při minimální mezeře. Pro přesun vozu jsou samozřejmě nutné rošty dva. Najetí a sjetí kol vozu z roštů je při nepatrné celkové výšce roštů téměř stejně snadné jako pohyb vozidla po podlaze. Rošty je možno

však nebude působit jako ložisko, jednak jde o stejnorodý materiál a jednak jsou stykové plochy malé. Proto i zde dojde k opotřebení, i když to nebude vidět, protože olej vytékat nebude. Opotřebení však může mít vliv na zdvih membrány, který se bude zmenšovat, což může vést ke zmenšení dodávky paliva. Při řešení stejného problému jsem proto vycházel z původní kon• Ve sborníku č. 81 byla na strukce, a to tak, že jsem původní str. 44 popsána úprava palivového ložiskové otvory ve skříňce čerpadčerpadla tak, abychom zabránili la opatřil uzavřenými pouzdry. úniku oleje. V tomto punktu svůj Úprava není nijak složitá. Po deúčel splňuje. Nedostatek spatřuji montáži čerpadla prevŕtame původv tom, že nerespektuje původní ní ložiskové otvory nejprve vrtákem konstrukci - hřídelka vahadla se menšího průměru než 8 mm a pohybuje v ložiscích skříňky čer- pak je vystružíme výstružníkem padla - ale přenáší tento pohyb do 0 8 mm. Nepravidelně opotřebený otvoru ve vahadle. Otvor vahadla otvor ve vahadle upravíme na nej-

K ÚPRAVE PALIVOVÉHO ČERPADLA

ponechat samozřejmě neomezeně dlouhou dobu pod vozem, čímž jsou zároveň připraveny pro odsun auta před příštím vyjetím. Rošt nepotřebuje žádnou údržbu. Má prakticky neomezenou životnost, je-li v suchém prostředí. Ve vlhku nebo ve vodě je životnost závislá na zkorodování rámu 2, které by způsobilo rozpad roštu. A nakonec několik slov o bezpečnosti. Je nutné si uvědomit, že rošt představuje velké nebezpečí pádu, stoupneme-li na něj nekontrolované. Velmi lehce se totiž pohybuje ve směru rotace trubek. Chová se při tom asi jako kolečkové brusle nebo jakákoli podlážka na kolečkách. Nezůstává-li rošt trvale pod břemenem, je nutné jej ukládat na polici nebo vhodně zavěsit. Rozhodně jej nenecháme volně ležet na podlaze. ING. KONSTANTIN KUTEV

bližší možný kruhový. Dříve, rtež vyrobíme novou hřídelku a pouzdra se přesvědčíme, zda rozměry uvedené na výkresu souhlasí s rozměry skříňky. 'Střední průměr hřídelky upravíme tak, aby hřídelka byla ve vahadle těsná, neotočná. Pouzdra zhotovíme z ložiskového materiálu (bronz, teflon, mosaz ap.). Průměr 8 mm, kterým jsou pouzdra uložena ve skříňce, provedeme s přesahem (vzhledem ke skutečnému průměru každého otvoru) tak, aby spojení bylo lisované. Při montáži provlékneme hřídelku otvorem ve skříňce, naklepneme ji do vahadla, po té nasadíme ložisková pouzdra a ve svěráku nebo pomocí svěrky je zalisujeme. ING. JAROSLAV BUDÍNSKÝ

LOŽISKO BENZINOVÉHO ČERPADLA

54

PŘÍPRAVEK . NA VÝROBU ČEPŮ válcované tyče čtvercového průřezu. Šířka drážek záleží na tloušťce použitých nožů. Pro nože 1,8 mm tlusté prořežeme drážku 2 mm dvěma spojenými plátky pilky na železo. Hloubka drážky záleží na tom, na jaký průměr čepu budeme polo• Dřevěné konstrukce velmi tovar opracovávat. často spojujeme na čepy a dlaby. Nože 3 vyrobíme z tlustších plátPro zhotovení otvorů (dlabu) lze ků staré pilky, z dětského hoblíku použít ploché vrtáky Narex, avšak apod. Vyrobíme si jednu sadu nožů pro výrobu čepů přímo na polotova- 30 mm dlouhých a jednu sadu rech se žádný nástroj nevyrábí. 50 mm dlouhých. Tloušťku nožů Zhotovil jsem si proto přípravek, volíme buď 1,8 mm či 2,5 mm podle kterým po upnutí do sklíčidla ruční rozměrů polotovaru a čepu (tab. 1). elektrické vrtačky lze opracovat koBrity nožů brousíme na obou nec polotovaru na čep požadova- stranách, aby je bylo možné při ného průměru. Používám vrtačku otupení obrátit. Boční stranu nože Narex 220 V, 280 W se sklíčidlem můžeme popřípadě podbrousit. do 0 8 mm. S tvary nožů, úhlem jejich nabrouPřípravek se skládá z hřídele 1, šení i sklonem břitů lze experimenjehož konec osazený na menší prů- tovat a upravit je podle požadavků měr slouží jako vodicí trn. Na tento na opracování. hřídel je nasazen čtyřhran 2, do SESTAVEN! PŘÍPRAVKU jehož zářezů jsou vsazeny nože 3. Hřídel 1 vsuneme do čtyřhranu Polohu čtyřhranu a polohu obráběcích nožů zajistíme šrouby 4 a 5. 2 tak, aby svým osazeným koncem Práce s přípravkem je jednoduchá vyčnívala na vzdálenost rovnou poa rychlá a zhotovení nenáročné. žadované hloubce opracování (délPrůměr a hloubka opracování (dél- ce čepu) zvětšené o přídavek nutný ka) čepu je limitována délkou osa- pro navedení vodícího trnu hřídele. zení hřídele a funkční délkou nožů. Tento přídavek volíme u menších Podle toho, jaké rozměry čepů po- průměrů min. 10 mm, u větších průžadujeme, volíme i rozměry jednot- měrů minimálně 20 mm. V této polivých dílů přípravku. Doporučené loze upevníme hřídel šroubem M5. rozměry uvádí tab. 1. Do drážek čtyřhranu vložíme nože 3 a ustavíme je v takové poloze, aby vzdálenost břitů odpovídala VÝROBA PŘÍPRAVKU Hřídel 1 vyrobíme z materiálu vyšší pevnosti. Pro zhotovení lze využít například ulomený nástrojářský vrták, jehož dřík je dostatečně dlouhý, nebo jako v mém případě, zakalený vyhazovač z vyřazené lisostřikové formy, u něhož již bylo hotovo osazení na 0 3 mm. Průměr hřídele může zůstat i v celé délce stejný, pokud nám nebude vadit větší průměr vodícího otvoru v čepu. Ten však není většinou na závadu, protože se čep vsazuje obyčejně do slepého otvoru. Pokud by někde otvor vadil, lze ho uzavřít kolíčkem. V místech, kde budeme hřídel upínat šroubem do čtyřhranu, vybrousíme dosedací plošky. Čtyřhran 2 zhotovíme z běžné

hloubce opracování a vzdálenost nožů od osy hřídele odpovídala poloměru čepu. Nože neustavíme tak, aby vedly zcela rovnoběžně s osou vodícího hřídele, ale aby břity nožů byly nepatrně priklonený k ose. Není nutné, aby vzdálenost obou nožů od osy hřídele byla stejná, naopak, menší rozdíl ve vzdálenosti nožů urychluje obrábění. Výška břitů obou nožů má být ve stejné úrovni, aby čelní plocha polotovaru byla hladká. Správně ustavené nože zajistíme šrouby M4. OBRÁBĚNÍ ČEPŮ Polotovar sevřeme vodorovně do svěráku tak, aby opracovávaný konec byl volný. V ose polotovaru vyvrtáme vodicí otvor do hloubky rovnající se délce vodícího hřídele vyčnívající ze čtyřhranu, tedy délce čepu s přídavkem. Otvor nejprve vrtáme vrtákem menšího průměru a pak vrtáme vrtákem o 0,1 mm větším než je průměr vodícího hřídele, nebo stejným průměrem, a vrtaný otvor několikrát protáhneme. čím má vedení hřídele v otvoru menší toleranci, a čím více přesahuje vodicí hřídel břity nožů, tím je opracování čepu přesnější a rotace stabilnější. Pracujeme pečlivě, protože souosost čepu s polotovarem je dána přesností vyvrtaného vodícího otvoru. Nakonec z vyvrtaného otvoru vyklepeme piliny.

55

Dříve než sestavený přípravek vložíme do vrtačky přesvědčíme se, zda jsou nože dobře nabroušené, protože na ostrosti nožů závisí kvalita a rychlost opracování čepů. Pro opracování menších polotovarů, do 0 30 mm, stačí vrtačka s výkonem 280 W a otáčkami 900 min*1, pro opracování polotovaru 0 40 mm použijeme vrtačku s výkonem 550 W a otáčkami 520 min 1.

56

Tab. 1

Při obrábění pracujeme ve stoje. z polotovaru. Otřep vzniklý na obvoVrtačku s upevněnou rukojetí drží- dě polotovaru (záleží na ostrosti me oběma rukama v ose obráběné- a sklonu nožů) odstřihneme nůžkaho polotovaru. Za rotace zasouvá- mi azačistíme smirkovým papírem. me vodicí hřídel do vyvrtaného Pro zajištění bezpečnosti při práotvoru a vrtačku s rotujícími noži ci zhotovíme ochranný štítek, který pomalu přibližujeme. Jakmile za- upevníme na rukojeť vrtačky. Chráčnou nože zabírat, přitlačíme při- ní ruku, která je nejblíže rotujícím měřeně na vrtačku. Rovnoměrným nožům (aby byl vidět přípravek, je tlakem se nože posouvají a opraco- štítek na fotografii sejmut). vávají čep. Jsou-li nože dobře upevněny Čím větší plochu polotovaru . a dodržen pracovní postup, je práce opracováváme, tím větší tlak na bezpečná. Samozřejmostí je, že vrtačku musíme vyvinout. Po dosa- v dosahu přípravku nesmějí být jiné žení požadované délky čepu pří- osoby. pravek za stálé rotace vysuneme RADOMÍR FRÝDECKÝ

OHYBNÝ HRIADEĽ K ELEKTRICKEJ VŔTAČKE Nejednému domácemu majstrovi sa prihodí, že potrebuje niečo vŕtať na neprístupnom mieste, obrábať malými frézkami zložitý povrch či gravírovať - např. zubnými frézkami - do mäkšieho materiálu. Tento spôsob je vhodný najmä na zhotovovanie plošných spojov systémom deliacich čiar, ktoré môžeme veľmi rýchlo a kvalitne zhotoviť tak, že zubnou frézkou odfrézujeme medenú fóliu za pomoci oceľového pravítka. Ohybný hriadeľ k elektrickej vŕtačke ako veľmi potrebná pomôcka v praxi domácich majstrov sa u nás nevyrába, hoci v zahraničí je bežne v predaji. Pravda, je pomerne drahý. Dá sa však ľahko zhotoviť aj v domácich podmienkach, navy-

še z dostupných materiálov a polotovarov. Návrh je spracovaný tak, aby si väčšinu detailov mohli zhotoviť majitelia jednoduchších profesionálnych sústruhov i majitelia sústruhov vyrobených amatérsky. POSTUP PRÁCE Ako ohybný hriadeľ 8 použijeme náhon tachometra z nákladného auta či autobusu s vonkajším priemerom cca 9 mm. Pri použití bowdenu s iným priemerom by bolo nutné upraviť rozmery príslušných detailov; konštrukcia však dovoľuje použiť bowden s priemerom max. 11 mm. Priemer 9,1 mm sa však bežne vyskytuje a ľahko si ho možno zadovážiť v niektorej autoopravovni z vyradeného vozidla. Náho-

nové lanko je zkonstruované navíjaním viacerých vrstiev oceľových špirál, pričom každá vrstva má opačný zmysel navíjania. Pre náhon tachometra je to výhodné, pretože tu sa používa na pravo- aj ľavotočivé obrátky. Pre naše použitie je takéto lanko menej výhodné, keďže prenesie pomerne malý krútiaci moment, pričom v našej praxi budeme využívať len pravotočivé obrátky. Je preto výhodnejšie vymeniť ho a použiť lanko vinuté pravotočivo, např. oceľové lanko jednopramenné 0 3,15 mm zo 7 drôtov (ČSN 02 4310) alebo oceľové lanko jednopramenné 0 4 mm z 33 drôtov (ČSN 02 4312). Hriadeľ 4 urobíme podTa skľučovadla 1. Preto je na výkrese len naznačený a neokótovaný Morse-kužeľ. Môžeme použiť i skľučovadlo z elektrickej alebo ručnej vŕtačky, najviac však pre priemer vrtáka 6 mm. Ostatné detaily zhotovíme podľa výkresu. Dbáme len na to, aby trecie plochy otočných detailov boli opracované čo najhladšie, t.j. aby mali minimálny odpor, lebo pri brúsení môžeme používať vrtačkový prevod s počtom otáčok 2000 min.-1. V prípade puzdier 5 a 9 a matice 7 je zakreslené i vrúbkovanie, ktoré sa v domácich podmienkach dá ťažko urobiť. Nie je však bezpodmienečne nutné. V krajnom prípade postačí tieto plochy opracovať hrubšie, ale tak, aby sa príliš v ruke nešmýkali. Ak máme možnosť, necháme si puzdro 9 čiemiť, matice 7 eloxovať a čierniť a puzdro 5 natrieme čiernou farbou. Montáž výrobku nie je zložitá. Hadicu bowdenu 8 upravíme na potrebnú dĺžku, pričom pre bežné použitie stačí dĺžka 1000 až 1200 mm. Bowdenové lanko ponecháme dlhšie o 50 mm. Jeden koniec lanka starostlivo očistíme, odmastíme a po natretí tavivom ponoríme do roztaveného spájkovacieho materiálu, tak, aby sa dokonale

57

ospájkoval; prebytočný spájkovací materiál - ešte tekutý - očistíme handričkou. Ospájkovaný koniec vložíme do otvoru hriadeľa 4, cez bočný otvor nakvapkáme tavivo a silnejšou spájkovačkou zaspájkujeme. Tomuto pracovnému kroku venujeme veľkú pozornosť, lebo spoj bude prenášať celý krútiaci moment a pri nekvalitnom zaspájkovaní by sa mohol uvoľniť. Do otvoru puzdra 5 zasunieme hadicu bowdenu. Nesmie však prečnievať cez dno puzdra. Maticou 7 hadicu dokonale zaistíme. Do dna puzdra vložíme axiálne ložisko 6 a zasunieme lanko. Pred úplným zasunutím hriadeľa 4 do puzdra 5 vyplníme drážku hriadeľa vazelí. nou. Po úplnom zasunutí hriadeľa 4 vložíme do puzdra toľko vymedzovacích podložiek 3, aby po zaistení poistným krúžkom 2 hriadeľ nemal zjavnú axiálnu vôľu, ale aby sa zľahka točil. Na druhú stranu bowdenu navlečieme maticu 7 a puzdro 9 tak, aby koniec bowdenu vyčnieval von z puzdra, nasunieme podložku 12 a náhon 10 (po predchádzajúcej úprave dĺžky lanka). Lanko zabezpečíme dvoma skrutkami 11, puzdro natrieme vazelínou, prevlečieme cez náhon a dôkladne utiahneme maticu 7.

VYPLNIŤ VAZELÍNOU

\ S PÁ I KOVAŤ

Puzdro náhonu 9 je upravené na použitie upínacej objímky NAREX, pri použití ktorej môžeme upnúť vŕtačku pomocou svorky na stôl. Ak sa puzdro nasúva na driek vŕtačky dostatočne tesne, nie je jej použitie bezpodmienečne nutné. Z tohto dôvodu nie je ani objímka na výkrese zakreslená. Ako je z fotografie zjavné, kompletný náhon môžeme úplne vynechať a ohybný hriadeľ poháňať len upnutím lanka do skľučovadla vŕtačky. Okrem výhody, že kompletný náhon nemusíme vyrábať, má tento variant i celý rad nevýhod. Môžeme medzi ne zaradiť skutočnosť, že takto zhotovený hriadeľ viac kmitá, hlavne pri vyšších obrátkach, ktoré sa využívajú práve pri brúsení a pri frézovaní malými frézkami. Ďalej pri väčšom ohybe lanka pri skľučovadle vŕtačky sa lanko často ukrúti, čo je potom potrebné riešiť skrátením hadice bowdenu. Z týchto dôvodov je výhodnejšie

58

Rozpis materiálu

zhotoviť si aj náhon podľa výkresu. Práca s ohybným hriadeľom je jednoduchá a každý domáci maj-

ster si sám nájde možnosti na jeho mnohoraké využitie. ING. PAVEL ŠOLTIS

PŘÍDAVNÉ VODÍTKO K PŘÍMOČARÉ PILCE BOSH Chceme-li dosáhnout přímočarý řez sledující hranu materiálu, neo-

bejdeme se bez přídavného vodítka. Originální vodítka jsou dost dra-

Rozplska materiálu

há (350 Kč) a i přes tuto cenu se těžko shánějí. Výrobně i materiálově nenáročným způsobem jsem si zhotovil vodítko, které svými vlastnostmi - podle mého názoru - předčí i vodítka originální. Umožňuje totiž i bezryskové vyříznutí kruhových tvarů. Vodítko se skládá z můstku 1, kterým je provlečeno táhlo 2, na jehož konci je přišroubován vodicí úhelník 3 dvěma šrouby. Jedním krátkým 5 a jedním dlouhým 6. Po-

ILKA

DETAIL UCHYCENÍ VODÍTKA K PILCE

59

stup zhotovení je zřejmý z výkresů. Při vyřezávání kruhových tvarů můstek 1 na stolek pilky a pak pilkovým stolkem i můstkem 1 provlékneme táhlo tak, aby vodicí úhelník 3 směřoval dolů. Nastavený rozměr zajistíme šroubkem 4 (místo vyráběného šroubku můžeme pou-

žít křídlatý šroub) a můžeme začít řezat. Při vyřezávání kruhových tvarů provlékneme táhlo 2 můstkem 1 tak, aby vodicí úhelník byl obrácen nahoru. Dlouhý šroub 6 slouží jako středník, pro který však musíme v budoucím středu vyřezávané-

ho kruhu vyvrtat otvor 0 6 mm. Rozsah použití je od 45 mm (minimální vzdálenost řezu od okraje či minimální poloměr) do 220 mm. Maximální rozměr je dán délkou táhla 2, které můžeme zhotovit v případě potřeby i delší. IVAN OCHRYMČUK

ZÁSOBNÍK Z PLASTIKOVÝCH LAHVÍ • Roztřídění a následné přehledné uložení drobných předmětů, součástek, nástrojů ap. je nejenom přáním, ale hlavně vizitkou každého majitele dílny. Podaří-li se nám udělat pořádek, je vyhledání potřebného materiálu nebo součástky hračkou a perfektní je také přehled o našich zásobách. Jednoduše a levně získáme zásobníky z plastikových lahví. Nejvhodnější jsou ty hranaté, ale využít se dají i pevnější lahve kruhového průřezu. Vnitřní prostor otevřeme vhodným výřezem. U hranatých lahví vyřízneme jednu boční stěnu několik milimetrů (asi 5 mm) od hrany (vzhledem k vyztužení). U lahví kruhového

60

průřezu vedeme řez poněkud nad pomyslnou osou, přičemž u měkčích lahví (například od limonád) musíme při výřezu počítat s rezervou pro nutný vyztužovací přehyb široký asi 5 až 10 mm (na výkresu znázorněno čárkované). Výřezy provedeme celkem snadno pomocí ostrého nože a nůžek. Pro lepší polohovou stabilizaci můžeme lahve kruhového průřezu opatřit plechovou opěrkou zhotovenou z proužku plechu asi 15 mm širokého. Vhodným materiálem již povrchově upraveným je plech z větší konzervy. K láhvi opěrku připevníme dutým nýtkem. Není to však bezpodmínečně nutné, protože předměty vložené do láhve svou hmotností polohu samočinně usměrní. Uzávěry na lahvích ponecháme, neboť poslouží jako rukojeť při vysouvání láhve ze zásobníku. Na čelní

stranu uzávěru nalepíme identifikační popis nebo výstižný znak druhu uloženého materiálu. Nosnou konstrukci zásobníku můžeme zhotovit v nejrůznějších provedeních podle materiálových možností. Musíme ji však přizpůsobit uvažovanému počtu a hmotnosti obsahu lahví. Příklad jednoduché a snadno zhotovitelné konstrukce je uveden na výkresu. Skládá se z dřevěných latí průřezu 20x20 mm a dřevěných, popřípadě překližkových polic tlustých 10 až 20 mm. Police s latěmi spojíme pomocí zalepených dřevěných kolíků průměru 8 až 10 mm. Uvedená konstrukce umožňuje dodatečné zvyšování počtu polic, Chceme-li rozšířit sortiment ukládaných předmětů. ING. JAROMÍR SNÍŽEK

SPÍNÁNÍ STEJNOSMĚRNÝCH MOTORKŮ • V amatérských konstrukcích lech. Jsou to stejnosměrné motorky se jako pohonné jednotky často pracující v oblasti 6 až 24 V. Jejich používají motorky, které byly pů- obliba vyplývá z faktu, že to jsou vodně určeny k pohonu větráků, téměř jediné motorky na našem stěračů, palivových čerpadel ap. trhu s výkonem pod 100W, které v motorových vozidlech nebo letad- pracují s bezpečným napětím, tak-

že je lze bez obav osadit i do hraček, aniž bychom riskovali úraz elektrickým proudem. Lze je poměrně levně získat. Tyto výhody mnohnásobně vyvažují skutečnost, že k jejich napájení musí být použito oddělovacího, pokud možno bezpečnostního transformátoru a usměrňovače. Větší komplikace (v porovnání s motorky napájenými přímo ze sítě) vzniká v řešení jejich spínání. Protože napájecí napětí je 10 až 40 krát nižší než napětí síťových motorků stejného výkonu, vzroste jejich proud ve stejném poměru. Například motor.ek 75 W/220 V odebírá ze sítě něco přes 300 rfiA. Stejně výkonný motorek dvanáctivoltový bude odebírat proud větší než 6 A, čímž se dostáváme na hranici použitelnosti běžných vypínačů. Tento stav ještě zhoršuje u stejnosměrného proudu běžný efekt, že má tendenci „vytahovat" oblouk, čímž se opotřebení vypínače ještě zvětšuje. Použít miniaturní spínače (mikrospínače) nelze, protože kontakty by po několika zapnutích shořely. Za stávajícího stavu většinou nezbývá, než rozměrný vypínač zabudovat tam, kde na něj zbyde místo. Přitom v řadě aplikací, například u ručního nářadí, potřebujeme spínač umístit tak, aby byl snadno a vhodným způsobem ovladatelný. Tento problém se mi podařilo vyřešit zapojením uvedeným na str. 62. Lze je použít u všech komutátorových motorků M pracujících s napětím 24 (28) V, je-li toto napětí odebíráno z transformátoru (pokud možno bezpečnostního) a bez filtrace jedno nebo dvoucestně usměrněno. V žádném případě se k napájení nesmí použít autotransformátor! Ovladačem může být libovolný

61

spínač S schopný sepnout I G T tyristoru T, tj. max. 40 mA, tedy i třeba jazýčkový kontakt ve skleněném zátavu, ovládaný magnetem. Spínač nemusí mít ani mžikovou funkci. Pro většinu aplikací vystačíme s tyristorem T v plastovém pouzdru KT 206/600. Jeho výkon postačí pro motorky 35 W při 12 V nebo 75 W při 24 V. Pro větší výkony nutno zvolit tyristor robustnější, který ale zase není tak „skladný". Tyristor se chladí tím, že je přišroubován na hmotu motorku, která teplo roznáší.

Pokud ale budeme motorek držet v ruce (ruční nářadí) a proud procházející motorkem bude větší než 1 A, nesmí být podle ČSN 33 2200 článek 5.1.3. neživá část, v našem případě kostra motorku, použita jako jedna strana obvodu. Proto v tomto případě musíme tyristor T připevnit izolovaně přes slídovou nebo teflonovou podložku a pokud by jeden z kartáčků byl trvale spojen s kostrou, jak je to u těchto motorků obvyklé, musíme toto spojení odstranit (schéma na obr. 1). Napětí v závěrném směru UR je záměrně předimenzováno, protože cenový rozdíl není nijak markantní a při vyšším závěrném napětí lze uspořit obvyklou diodu připojenou paralelně k motorku (na schématu kresleno čárkovaně), která má za úkol ořezávat indukované napěťové špičky opačné polarity. Jen v případě, že by motorek odmítal spolehlivě vypínat, ji bude nutno přeci jen použít. Nakonec ještě jedno upozornění: U takto zapojeného spínače nelze měnit smysl otáčení motorku přepólováním napájecího napětí. Jako příklad uvádíme amatérsky zhotovenou ruční frézku (brusku). Nástroj se drží jako tužka (byť po-

OPÄŤ PREDLŽOVACIE ŠNÚRY • Predlžovaciu šnúru potrebujeme veľmi často nielen v dielni, ale aj pri bežnom chode domácnosti. Je preto nanavýš dôležité ukladať ju tak, aby sa neprekrúcala a nezamotávala. Jedným zo spoľahlivých spôsobov je navinutie na cievku z umelej hmoty (obr. 1), určenú pôvodne pre šnúru na prádlo. Predlžovaciu šnúru zapojíme podľa platných noriem, v našom prípa-

62

někud tlustší), přičemž motorek spínáme tlačítkem ovládaným palcem nebo ukazováčkem. Toto uspořádání předčí i výrobky- renomovaných výrobců, kteří si usnadňují život tím, že vypínač umístí na víko poblíž přívodu, takže k ovládání nástroje potřebujeme obě ruce. Motorek LUN 2320 byl použit z letadlovéPoužité součástky

ho palivového čerpadla (výrobce MEZ Náchod, otáčky 14 500 min 1 při odběru 1,9 A, napájecí napětí 24 (28) V). Jako spínač posloužil mikrospínač Tesla WN 55 900 umístěný mezi ložisky vřetene. Pod mikrospínačem je predradný odpor navlečený do bužírky, aby nedošlo k náhodnému styku s kostrou. Z fotografií je patrná jak sestava, tak i mechanické díly ovladače, které zabraňují přeběhu. Na ten jsou totiž mikrospínače WN 55 900 choulostivé. FRANTIŠEK LOUDA

ZC

^ Predlžovacia snura s regulátorom výkonu má takisto siroke uplatnenie. Skladá sa z dvoch dvojitých zásuviek, inštalačnej zásuvkovej škatuľky (typ 6482 na omietku), držiaka z novoduru, trojžilovej šnúry s vidlicou a triakového regulátora elektrického výkonu Držiak vyrežeme lupienkovou pílkou z novodurovei dosky 3 mm hrubej podľa obr. 2. Dosku ohrejeme nad

£ ? m ! e P l a * P° d ľ a Prerušovanej čiary ju ohneme

o 90 . Držiak zvŕtame so škatuľkou a navzájom znituieme štyrmi nitmi. ' Do boku škatuľky vyvŕtame otvor, do ktorého vtlačíme gumovú pŕiechodku. Otvorom prevlečieme šnúru a podľa platných noriem (ČSN 33 2180 a ČSN 34 0350) zapojíme jednu dvojitú zásuvku priamo na sieťové napätie 220 V, kým druhú dvojitú zástuvku zapojíme cez regulátor (např. podľa J. Hykyša, pozri USS č. 45 s. 60). Regulátor je možné umiestniť pod kryty zásuviek (obr. 3). Zásuvku zapojenú cez regulátor výkonu označíme farebne (obr. 4). Dr. JÁN EMILA

OPRAVA ZLOMENÉHO VRTÁKU ľ Vrténí d é r P ř e * v š l m tak stane na přechodu řezné části a válcové stopky. Nemáme-li k dispozici odpovídající náhradu a práci chceme dokončit, můžeme vrták alespoň provizorně opravit. Platí to však pouze za předpokladu, že postačí vrtat do menší hloubky h. Odzkoušený jednoduchý způsob záleží v tom, že zbývající část vrtáku 1 vsuneme do rozříznuté plechové trubičky 2. Aby měl vrták dobré vedení, musí se délka trubičky I rovnat asi 1,1 násobku stoupání řezné spirály v. Trubičku zhotovíme z proužku ocelového plechu tak, že jej ovineme ve svěráku kolem zbylé válcové stopky vrtáku. Pilkou na železo pak upravíme trubičku tak, aby vznikla mezera s = 0,5 až 1 mm. Tloušťku plechu t volíme v rozmezí 0,5 áž 1,5 mm podle průměru d vrtáku.

Trubku

konci dvakrát

káme tak dva zoubky, které po nasazení trubky na zbytek vrtáku zahneme do drážek. Zabráníme tím protáčení vrtáku při vrtání. " Vrták s trubičkou nasadíme do sklíčidla vrtačky tak, aby mezera směřovala mezi čelisti. Při opatrném vrtání vydrží zbytek zlomeného vrtáku ještě překvapivě dlouho. ING. JAROMÍR SNÍŽEK

553=511

63