Z OBSAHU: NA LETO Katamaran pre každého Plachetnica Delfín „Plachtidlo" pro windsurfing Skladacia polica do stanu Elektrický rožeň DOBYTU Žaluzie z hliníkového plechu Sedliacky nábytok Dětská postel Otopná tělesa z hliníkového i ocelového plechu Sklápací stôl do kuchyne KONÍČKY Ovládací panel fotokomory AUTO-MOTO Odkladacie poličky pod panel Dvourychlostni stěrače STROJE A NÁSTROJE Adaptéry ke Combi Konstrukce Volt — Ampér — Ohmmetru
ZOSTAVIL KAMIL ZOUFALÝ OBSAH: C
3. K O N Í Č K Y
1. NA LETO Katamaran pre každého Plachetnica z „ D e l f í n a " Plachtidlo — plavidlo pro w i n d surfing Sandále Česák na lesné plody Skladacia polica do stanu Elektrický rožeň
2 4 8 15 16 17 18
2. DO B Y T U Lacné, pekné a praktické — žalúzie z hliníkového plechu . . . . Sedliacky nábytok Dětská postel Na stěnu: rohož z orobince . . . . Otopná tělesa z hliníkového plechu Otopná tělesa z ocelového plechu Sklápací stôl do kuchyne
20 25 29 30 31 34 36
Ovládací panel f o t o k o m o r y . . . . 38 Ochrana motorčeka akvária . . . . 44 Světelná indikace TV stanic . . . . 45 4. A U T O - M O T O Polička do automobilov Skoda . 48 Odkládací polička pro M o s k viče 49 Tapetovanie palubného panelu 50 Dvourychlostni stěrače 50 Zajištění garážových vrat 51 5. S T R O J E A N Á S T R O J E
i
í
Držiak sprayov . . Adaptéry k soupravě Combi I I I Konstrukce volt — ampér — ohmmetru Výsledky V I I . konštruktérskej súťaže
52 f 53 f 57 63
KATAMARAN PRE KAŽDÉHO Ak chcete v lete uniknúť z preplnenej pláže do ticha vodnej hladiny a čítat opaľovať sa, chytať ryby alebo oddychovat najvhodnejším prostriedkom je plavidlo. Pri požičovni lodiek, ak sa loďky vôbec požičiavajú, býva množstvo ľudí, mať vlastnú loď je nákladné a navyše sa tým zväčšujú ťažkosti s prepravou aj tak dosť rozsiahleho campingového vystrojenia. Minulé leto som sa pokúsil pomocou jednoduchého a veľmi lacného „prípravku') vlastne rámu, vytvoriť zo súčastí bežného campingového vystrojenia, t. j. z dvoch rovnakých nafukovacích ležadiel a skladacieho kresla, plavidlo katamaranového typu. Plavidlo sa pohybuje pomocou dvoch plutiev poháňaných šliapaním, ktoré umožňujú plavidlu dosiahnuť rýchlosť asi 20 až 30 cm za sekundu, čo je približne kilometer za hodinu. Takouto rýchlosťou sa nemožno s nikým ani s ničím pretekať, ale do stredu aj dosť veľkého rybníka sa dá dostať za chvíľu. Riadenie smeru jazdy je jednoduché — plutvu na tej strane, na ktorú chceme ísť, zošliapneme, takže plutva brzdí, a pohybujeme iba druhou plutvou. Dozadu plavidlom nemožno ísť, ale zaobídeme sa bez toho. Plavidlo sa dobre osvedčilo; je veľmi stabilné a v kresle sa sedí pohodlne. Ťažkosti s prepravou nie sú, pretože nafukovacie ležadlá a skladacie kreslo každý nesie so sebou. Niekoľko latiek spájacieho rámu a hnaci mechanizmus sa ľahko zloží na záhradku automobilu. Výroba nie je prácna, vystačíme s najbežnejším
MONTÁŽ POHÁŇACIE MECHANIZMU
2
náradím a cena materiálu je asi 20, — Kčs. Ťažšie dostaneme materiál na výrobu plutiev (guma alebo podobná húževnatá hmota), ktorý nesmie byť prituhý ani veľmi poddajný, lebo od správnej tuhosti závisí jeho účinnosť, a tým aj rýchlosť pohybu plavidla. Najlepšie vyhovuje guma s hrúbkou asi 5 mm a s tvrdosťou asi 80 až 90 Sh (takú tuhosť má napríklad guma používaná na podpatky topánok). Málo ohybnú plutvu možno zmäkčiť vysekáním niekoľkých otvorov pozdĺž pripevňovacej príruby. Ak si nezaobstaráme gumu, môžeme použiť pás z PVC hrubý 1 mm; plutvy potom vytvarujeme přehnutím do tvaru kvapky s priehybom na odtokovej (zadnej) strane, pričom priehyb po zahriatí nad plameňom treba stlačiť tak, aby „kvapka " mala asi 20 až 25 mm hrúbku. Vyskúšal som aj linoleum, ale ukázalo sa ako krehké. Plutva by mala mať takú tuhosť, aby uniesla tristogramové závažie, položené v strede jej plochy. Rám plavidla zhotovíme z lát 1, 2, ktoré nemajú mať hrubé kazy (hrče a pod.), najmä v strede svojich dĺžok. Rozmery rámu zodpovedajú bežným rozmerom nafukovacích ležadiel a skladacích kresiel; podľa potreby ich možno zmeniť. Zadná priečka 2 rámu orientovaná „na stojato" zodpovedá rozhraniu zadného a stredného dielu trojdielnych ležadiel, do ktorého zapadne, a výborne viaže vzájomnú polohu obidvoch ležadiel, takže ich už netreba, zväzovať. Na dvojdielne alebo jednodielne
Rozpis materiálu
3
ležadlá možno túto priečku orientovať aj naplocho, a samozrejme je potom potrebné prispôsobiť aj tvar objímok nôh kresla. Hrany lát treba zaobliť a laty zabrúsiť šmirglovým papierom, aby hrany a prípadné triesky nepoškodili ležadlá. Skrutky 11 a 12 spájajú priečky rámu; odrežeme ich tesne nad maticami 16 a zabezpečíme jamkou. Dotiahnutie matíc musí umožňovať vzájomné natáčanie lát pri skladaní. Poháňací mechanizmus sa skladá z dvoch šľapiek 4 spojených pákami 5 s plutvami 9. Pri zhotovovaní postupujeme tak, že plutvy 9 spevníme z obidvoch strán príložkami 6 a dvoma skrutkami 15 k nim priskrutkujeme páky 5. Na druhý koniec pak 5 priskrutkujeme dvoma skrutkami 15 šľapky 4. K priečke 3 pripevníme šľapky pomocou gumových závesov 10tak, že polovicu závesov priskrutkujeme k šľapkám a druhú polovicu pribijeme niekoľkými klinčekmi k priečke plutiev 3. Priečku plutiev 3 upevníme k rámu skrutkami 11 s podložkami 20 a krídlovými maticami 17, pretože pri prevážaní je nevyhnutné poháňací mechanizmus odskrutkovať. Skladacie kreslo pripevníme k priečkam 2 rámu pomocou objímok: dvoma objímkami 7 sa upevňujú zadné nohy, jednou objímkou 8 predné nohy. Skrutky 13 a 14 v objímkach priťahujeme krídlovými maticami 18. Nie je nevyhnutné rám natrieť, ale náterom musíme
chrániť kovové časti, najma preglejku šľapiek (natrieť niekoľkokrát), aby sa vodou nerozlepila. Pri usadzovaní rámu na ležadlá treba dbať na to, aby sa pohyoový mechanizmus neodieral pri šliapaní o nafúkané steny podušiek a neprederavil ich. ING. LUBOMÍR VAL0UCH
PLACHETNICA Z "DELFÍNA" Kto počas dovolenky rád vyhľadáva vodu, túži po nejakom vhodnom plavidle. V našich obchodoch možno kúpiť nafukovací dvojsedadlový gumový čln Delfín (za 950 Kčs), ktorý sa vyrovná takmer normálnemu kajaku a ktorého najväčšou výhodou je ľahká manipulácia. Zložený nie je väčší ako bežná batožina a spolu s veslami ho možno ľahko umiestiť v batožinovom priestore automobilu. Čln Delfín je ľahký, ale napriek tomu veľmi stabilný, takže sa dá z neho vyrobiť malá plachetnica pomocou niekoľkých ľahko zhotoviteľných doplnkov. Konštrukcia je riešená tak, aby si upevnenie všetkých dielov na nafukovací čln nevyžadovalo nijaké zásahy alebo úpravy samého člna. POSTUP PRÁCE Sťažeň. Rám sťažňa 1 ohneme z oceľovej rúrky podľa šablóny, ktorú nakreslime v skutočnej veľkosti. Vonkajšie rozmery rámu treba presne dodržať, lebo rám sa musí dať zasunúť do čela člna, polomery oblúkov netreba dodržať presne. Na zvarený rám privaríme držiak sťažňa z rúrky, ktorej vnútorný priemer musí byť o 1 mm väčší, ako je vonkajší priemer rúrky sťažňa 2. Samotný sťažeň zhotovíme, aby bol skladný, z troch rúrok 2 spojených spájacími rúrkami 3. Na dve
4
rúrky 2 nasunieme rúrky 3 v dĺžke 70 mm a zalepíme lepidlom Epoxy 1200 (pozri det. A). Rahno — opäť pre skladnosť — je rozdelené na dve časti 4 a 5 spojené spájacou tyčkou 6, ktorá má vonkajší priemer taký istý, ako je vnútorný priemer rúrky rahna 4 a 5. Rozpis materiálu
Spájaciu tyčku zasunieme do jednej z rúrok v dĺžke 50 mm a zalepíme opäť lepidlom Epoxy 1200 (pozri det. C). Plachtu 7 vyrobíme z farebnej (prípadne bezfarebnej) fólie PVC, ktorá sa bežne predáva v predajniach bytového textilu so šírkou
DETAIL „ B "
130cm. Na výrobu plachty potrebujeme 3 m fólie. Fóliu rozvinieme na rovnej ploche, vyznačíme rozvinutý tvar plachty podľa plánu (oblúk vytvoríme rukou spojením zakótovaných bodov) a odstrihneme nožnicami. Nesmieme zabudnúť pridať na obšívku sťažňa a rahna. Vzhľadom na šírku plachty v dolnej časti (1450 mm) musíme časť fólie nadstaviť zlepením s presahom asi 10 mm. Zo zvyšku fólie nastriháme pruhy 8 na vrecká spir. Os vreciek je vždy kolmá na lem plachty. Plachtu lepíme špeciálnym lepi-
dlom na PVC Igetex alebo Fatracel. Šírka lepeného spoja je vždy asi 1 0 mm. Pri lepení je vhodné skúšať, či sa dá do obšívky alebo do vrecka zasunúť príslušný diel, lebo po zaschnutí lepidla nemožno fóliu bez poškodenia roztrhnúť. Doska 13 je určená na upevnenie ovládacieho lanka plachty. Zhotovíme ju z preglejky alebo dreva hrúbky í 0 až 1 5 mm a zaskrutkujeme do nej tri závrtné očká 22 na prevlečenie a upevnenie lanka. Ako lanko použijeme silonovú šnúru na bielizeň. Kormidlo vyrobíme z vodo-
vzaornej preglejky s hrubkou 10 mm. Najskôr vyrobíme jednotlivé diely 14, 15 a 16 a zvŕtame ich podľa zostavy (pozri det. E). Priemer všetkých otvorov je 6,5 mm. Tú časť dosky kormidla 14, ktorú priskrutkujeme na držiaky 15 a 16, zbrúsime skleným papierom; je to potrebné, pretože kormidlo sa upevňuje na zadný lem člna. Páky kormidla 17 a 18 vyrobíme z lišty 1 5 x 2 0 mm. Priemer otvorov je opäť 6,5 mm. Ostatné diely 10, 11, 12 a 19 vyrobíme z duralového. mo sádzného alebo oceľového plechu
5
4
7
s hrúbkou 1 až 1,5 mm. Duralové diely povrchovo neupravujeme, oceľové natierame základnou farbou a po zaschnutí emailom. Drevené diely napustíme teplou fermežou a natrieme niekoľkými vrstvami lodného laku. To platí najmä pre tie diely, ktoré sú trvalo potopené vo vode. MONTÁŽ Kvôli zjednodušeniu montáže použijeme na spojenie dielov skrutky M6 s dĺžkou 20 a 40 mm s krídlovými maticami M6. Čln nafúkame okrem prednej a strednej paluby. Medzi nosné valce a prednú palubu vsunieme rám 1 a palubu dofúkame. Medzi nosné valce a strednú palubu vsunieme dosku 13 tak, aby sa cez závrtné očká 22 dalo prevliecť lanko plachty. Kormidlo nasunieme na zadný lem člna a skrutkami 23 s krídlovými maticami 20 stlačíme lem člna medzi diely 15 a 16 (pozri det. E, rez A — A ) . Pružnosť lemu súčasne zabezpečí ľahké otáčanie kormidla. Plachtu a sťažeň zmontujeme najskôr na brehu. Do obšívok plachty zasunieme zmontovaný sťažeň tak, aby spodná časť sťažňa prečnievala plachtu asi o 30 až 40 cm na zasunutie do rámu 1. Rahno so sťažňom spojíme pomocou objímok 10 a strmeňa 12 tak, aby bolo zaručené ľahké otáčanie rahna (pozri det. B ) . Plachtu na sťažni napneme a na vrchole prichytíme objímkou 10, tak isto napneme plachtu na rahne a upevníme držiak lanka 11 (pozri det. D ) . Do vreciek 8 zasunieme spiry 9 a proti vypadnutiu ich zabezpečíme prele-
pením otvorov vreciek Izolepou. Takto zmontovaný komplet nasunieme do rúrky rámu 1, do otvoru držiaka 11 upevníme lanko asi 2 m dlhé a prevlečieme ho očkom 22 v upevňovacej doske a môžeme vyplávať. PLAVBA Ovládanie člna je veľmi jednoduché a po chvíli skúšania ovládateľnosti člna ho každý ľahko zvládne. Na skúšobné plavby je vhodné vybrať si stály mierny vietor a dostatočne veľkú vodnú plochu. Najskôr vyskúšame plavbu po vetre. Plachtu natočíme kolmo na smer vetra, ľavou rukou držíme lanko na ovládanie plachty a pravou rukou priečnu tyč kormidla. Plávame po vetre a skúšame rozličným priťahovaním plachty a kormidlom správanie člna. Pri plavbe kolmo na smer vetra natočíme plachtu šikmo na vietot pod uhlom asi 45° tak, aby bola stále napnutá, a kormidlom upravujeme smer. Bočný tlak vetra, ktorý nakláňa čln, vyrovnávame nahnutím na opačnú stranu. Podobne plávame proti vetru, uhol smeru plavby člna a vetra je však ostrejší. Keďže čln nemá kýl, sú jeho manévrovacie schopnosti proti vetru obmedzené a nedajú sa porovnávať so skutočnou plachetnicou. Na každú plavbu si vždy vezmeme aspoň jedno veslo, aby sme v prípade potreby nemuseli veslovať rukami. Zásada je taká, aby plachtu vždy napínal vietor. Trepotanie zadného lemu plachty naznačuje, že plachta zviera so smerom vetra veľmi ostrý uhol a že musíme teda zmenou
nastavenia, prípadne úpravou smeru plavby plachtu opäť napnúť. S plachetnicou z Delfína sa prirodzene nemôžeme pretekať s regatami na šírom mori, ale skúsenosti získané na vlaňajšej dovolenke ukázali, že plachetnica je skutočný nezmar a vydrží bez toho, žeby sa prevrátila, aj veľké chyby v ovládaní. Pevnosť konštrukcie som si overil na Oravskej priehrade pri plavbe asi 1 km v búrke. Pri podmienkach, ktoré ohrozujú bezpečnosť plavby, alebo pri nevyhnutnosti plávať priamo proti vetru vždy možno uvoľniť plachtu, vybrať sťažeň, položiť ho spolu s plachtou na bok člna a používať čln opäť pôvodným spôsobom. ING. ANTONÍN POSPÍCHAL
PLACHTIDLO-PLAVIDLO PRO WINDSURFING V USS č. 14/1975 jsme poprvé uverejnili návod na stavbu plavidla i zacházení s ním. Od té doby uplynuly dva roky a zájem o windsurfing na celém světě i u nás vzrostl. Autor Ing. M. Čihák ze Staré Role svůj článek upravil na základě mezinárodních proměřovacích předpisů pro lodní třídu windsurfing a podle zkušeností, které mezitím získal. Současně jsme obdrželi příspěvek, Popsané plavidlo je určeno pro rekreační využití. Je sestaveno z plováku, na němž se za jízdy stojí, a z kloubově uchycené plachty (obr. 1). Dá se snadno sestavit a složené přepravovat na střeše osobního auta. Vlastní jízda, zvláště za mírného větru, není tak obtížnou záležitostí, jak se zdá. POSTUP PRÁCE Plovák 1 musí být lehký, pevný a nesmí se
8
v němž Ing. J. Hásek z Prahy uvádí své poznatky — konstrukční, technologické í plavební — a navrhuje český název „plachtidlo". Oba příspěvky jsme zkombinovali, přičemž řešení znázorněná na obr. 1, 2, 3, 7, 9, 12, 16 a 20 pochází od prvého autora, ostatní od druhého. Red.
potopit ani při případném proražení; povrch musí být hladký. Plovák lze zhotovit buď plný, z olaminovaného polystyrenu, anebo dutý z laminátové vyztužené skořepiny. První je výrobně jednodušší, odolnější je však plovák z laminátové skořepiny. Plný plovák vyrobíme slepením polystyrénových bloků, které opracujeme do tvaru plováku (obr. 2). Snažíme se, aby polystyrénových dílů bylo co nejméně; lepíme je klihem nebo epoxidovou pryskyřicí
Epoxy CHS 1200. Při sestavování vlepíme doprostřed plováku dřevěné desky tak, aby vznikl otvor (komínek) pro kýl a další otvor pro vsazení závěsu stěžně (obr. 3). Povrch polystyrénu natřeme epoxidovou pryskyřicí Epoxy CHS 1200, nerovnosti vyhladíme a znovu přetřeme pryskyřicí. Dbáme na to, aby nátěr byl souvislý, jinak by se při laminování polystyrénová výplň rozpouštěla. Na takto upravený povrch lami-
nujeme sřídavě z obou stran skelnou tkaninu 350 pryskyřicí CHS 104 Celkem položíme dvě vrstvy, na bocích přeplátované. Podrobný postup laminování neuvádíme, je popsán v odborných publikacích (např. ,,Co a jak s polyesterovými skelnými lamináty", SNTL 1974) Dutý plovák zhotovíme laminováním do dvojdílné formy. Nejjednodušší je si formu vypůjčit prostřednictvím některého jachetního oddílu ČSTV. Formu si můžeme také zhotovit sami sejmutím tvaru osvědčeného vzoru. Ve formě vylaminujeme tedy obě části plováku — horní a spodní. Na vnitřní vrstvu tkaniny dna (rovná část spodní formy) i paluby (rovná část horní formy) přilaminujeme podélnou výztuž vždy ze šesti latí Do špičky nalaminujeme místo latí dva výztužné tunely, nejlépe pomocí pryžové hadice, kterou musíme včas vytáhnout (obr. 4 ) . Zvlášť pečlivě musíme laminovat palubu a výztuž v místech, kde se po plováku šlape. Je to nejméně jednu stopu na všechny strany od kýlu a stěžně. Bosá noha totiž vyvozuje velké místní zatížení a nekvalitní provedení se později prozradí defor macemi a slyšitelným praskáním. Příčnou výztuž tvoří šest až osm žeber půlených v dělicí rovině. Žebra musíme přesně opracovat a usadit, neboť určují tvar plováku a podmi ňují přesný styk obou částí plováku na bocích. Nejprve přilaminujeme poloviny žeber do spodní části plováku. Musíme při tom počítat s kanálky pro slévání vniklé a sražené vody (obr. 5). Ochlazením ve vodě může totiž dutý plovák vlivem podtlaku poněkud splasknout, ztratit část výtlaku a nasávat vodu. Je proto vhodné přilaminovat do horní obliny zadní části plováku malé vylévací hrdlo se zátkou, které slouží i k nafouknutí plováku před plavbou — plovák tak nabude oblých tvarů, zpevní se a voda do něj neproniká. Na spodní část plováku s přilaminovanými žebry položíme horní část, přesně si označíme polohu žeber a pak jejich horní poloviny přilaminujeme — pouze k palubě, boky zatím zůstávají volné. Nahrubo ohoblujeme dělicí plochy všech žeber, horní část plováku opět položíme na spodek a podle potřeby boky horního laminátu k žebrům přibijeme hřebíčky nebo vypodložíme tak, aby obě části plováku k sobě doléhaly. Pak již můžeme dokončit laminování horních polovin žeber k bokům. Styčné plochy žeber ohoblujeme načisto, a opět zkusíme, zda obě poloviny plováku na sebe přesně doléhají. .. Velmi důležité je správně ostříhat boky obou částí na zádi a špičce, protože to ovlivní profil plováku na
©
SESTAVA PLAVIDLA A ROZMĚROVÝ NÁČRT
Celková sestava plachtidla 1 — plovák, 2 — kýl (káča), 3 — ploutev, 4 — stěžeň, 5 — ráhno, 6 — závěs stěžně, 7 — plachta, 8 — spiry, 9 — zvedaci lano, 10 — objímka stěžně, 11 — okénko, 12 — provaz plachty koncích o 20 až 30 mm. Protože špička i záď mají být zvednuté, je výhodné dělat tuto práci dnem vzhůru, konce se svěsí, popř. je možné je i zatížit. Plovák slepíme tak, že na dělicí plochu žeber položíme pruh skelné rohože napuštěné pryskyřicí, obě poloviny srovnáme, aby se boky po celém obvodě stýkaly, plovák zatížíme nebo stáhneme pryžovými pásy a necháme zatvrdnout. Styčnou spáru pak přelepíme dvěma pruhy skelné rohože. Nejprve lepíme v těch místech, kde jsou styky přesné. Pomáháme si při tom pryžovými pásy, kterými obě poloviny stáhneme; v odstávajících místech podložíme pás špalíčky. Zapadající místa vypáčime např. pilkou na kov, která pak vlastní vahou zapadlý bok vytahuje. Nakonec přelepíme zbývající část spáry. Po opilovaní nerovností lepíme druhou vrstvu; při této práci můžeme mít plovák bokem vzhůru. Horní plochu plováku — ať již dutého, či plného — je výhodné v délce asi 50 cm před stěžněm a 1 20 cm za nim zdrsnit. Nejlépe to provedeme tak, že plochu natřeme
pryskyřicí CHS 104 a posypeme jemným pískem. Zrnka, která se přilepí, vytvoří drsnou plochu na povrchu plováku. Protože je výhodné, aby ploutev 3 byla vyměnitelná, přilaminujeme k plováku profil T (obr. 6), k němuž pak ploutev připevníme. Celý plovák pak můžeme natřít dvousložkovým epoxidovým emailem. Plovák musí vydržet uprostřed délky zatížení silou 1500 N; při zkoušce leží plovák buď na vodě, neboje podepřen v 1 /4 délky dvěma podpěrami. Kýl (káča) 2 je vyjímatelný a zasouvá se shora do otvoru (komínku), který prochází plovákem a měl by být zhotoven velmi přesně, aby v něm kýl při plavbě nevibroval. Kýl vyřízneme z vodovzdorné překližky, napustíme fermeží a natřeme důkladně lodním lakem (obr. 7). Na obr. 8 je jiné řešení kýlu. Ucho v horní části kýlu se osvědčí jako držadlo pro nastupování na plovák a pro manévrování s plavidlem na mělčině. Při dojezdu ke břehu, nebo při nabrání vodních rostlin, lze kýl povytáhnout. Kýl s uchem opatřený dalším otvorem
9
ŘEZ A-A
10
11
DET. A
12
pro prsty výborně poslouží jako pádlo, pomocí něhož lze odveslovat z bezvětří. U tohoto provedení však musíme počítat s tím, že ucho vystupuje nad rovinu plováku a částečně tedy překáží. Ploutev 3 se občas poškodí; proto je výhodné, aby byla vyměnitelná. Zhotovíme ji z duralového plechu a opracujeme do tvaru podle obr. 9. Může být též laminátová, novodurová nebo dřevěná. K profilu T ji připevníme dvěma šrouby s maticemi (viz obr. 6). Stěžeň 4 zhotovíme z duralové trubky vnějšího průměru 36 mm se stěnou tlustou nejméně 1 mm (obr. 10). Trubku naplníme jemným suchým pískem a pak ji poměrně snadno ohneme tak, že jeden člověk v měkké obuvi si stoupne do místa, kde začíná ohyb, a druhý trubku zvedá. Podle potřeby je možno se na trubce „houpat". Tuto práci lze s výhodou dělat někde u zábradlí (obr. 11), kterého se přidržíme. Takto postupně vytvoříme potřebné zakřivení podle výkresu. Případné větší deformace můžeme napravit obdobným způsobem. Přesnou délku stěžně přiřízneme až po ohnutí. Táhlá dřevěná špička stěžně je sice elegantní, ale je těžší než duralová trubka a má menší vztlak. K uzavření stěžně stačí pryžová zátka s oblou hlavou nebo např. pryžový návlek na hůl. Do paty stěžně je upevněn závěs stěžně (obr. 1). Zde je také očko pro uvázání plachty lanem 12. Ráhno 5 uděláme (obr. 12) až budeme mít hotovou plachtu, protože rozměr X určíme až po napnutí plachty na stěžni. Zhotovíme ho např. z duralových trubek 0 2 2 * 2 mm; ráhno z trubek je totiž ooněkud lehčí než
rahno ze dřeva a také výrobně jednodušší. Trubky ohneme podobně jako stěžeň, nebo ještě lépe pomocí velkého svěráku. Aby nedošlo k místním deformacím, je třeba čelisti vyložit hadrem a ohyby tvarovat rukama, přičemž jednou rukou trubku ohýbáme a druhou (blíže svěráku) ji vzpíráme. Je třeba dbát na rovinatost celého ráhna, neboť odchylky z roviny se těžko vyrovnávají. Trubky ráhna, stejně jako stěžeň, je vhodné před úpravou konců zazátkovat, aby nenabíralv vodu a neztěžovaly tak vztyčování plachty. Trubky na táhlém konci (det. B) postupně takřka narovnáme do budoucí osy souměrnosti ráhna a slisováním nebo sklepáním je upravíme tak, aby k sobě přilehly na délku potřebnou pro spojení dvěma svorníky (obr. 13). Přední konce (det. A) rovněž podobně narovnáme a sploštíme; vyvrtáme do nich otvor pro svorník, který zároveň svírá objímku 10. V místě, kde se trubky ráhna sbíhají (det. B ) , vyvrtáme nakonec otvor pro svorník držící roh plachty, a to buď přímo, nebo pomocí provazu. Větší otvor 0 1 5 mm na samém konci slouží k zavěšení plachty při jejím skladování vcelku. Spojení stěžně s ráhnem, při kterém se musí provrtat stěžeň, není vhodné, neboť stěžeň se zeslabuje právě v místě největšího namáhání. Proto stěžeň s ráhnem spojíme pomocí objímky 10, vyrobené z duralového nebo jiného pružného a nerezavějícího plechu (obr. 13). Objímka je sevřena mezi přední konce trubek ráhna a pro demontáž stačí svorník pouze povolit. Takové spojení je velmi pevné a ráhno získá na tuhosti. Objímku nasunujeme na stěžeň současně s nasouváním plachty, protože ji musíme prostrčit okénkem v obšití stěžně. Závěs stěžně 6 je velmi důležitý a náročný prvek. Musí totiž umožňovat naklápění stěžně o více než 90° všemi směry a jeho otáčení o 360 . Je poměrně dosti namáhán, zvláště při zvedání plachty za silného větru. V této fázi je kloub v kritické poloze a není-li správně vyřešen, může se zdemolovat, popřípadě vylomit z paluby plováku NeileDŠÍm řešením Dro závěs stěžně je kardanův kloub. Jeho přirozenou vlastností však je to, že zalomen o 90" má mrtvé polohy, ve kterých se nemůže protočit, i kdyby jeho vidlice měla sebedůmyslnější tvar. Proto nepostačí řešení uváděné v publikacích, u nichž pouze hřídel jedné vidlice je otočný buď v plováku nebo ve stěžni. Osvědčila se taková konstrukce, u níž jsou hřídele obou vidlic otočné, a to jak v plová-
ku, tak i ve stěžni. Tento kloub s přebytkem volnosti je lehce pohvblivý ve všech polohách. Kloub lze vyrobit různými způsoby. Na obr. 14 a 15 jsou dva klouby, jejichž vidlice jsou z ocelového zemnícího pásku 4 x 30 mm, hřídele vidlic mají průměr 1 0 mm a kříž tvoří šroubv M8. Kloub na obr. 15 má osy kříže v jedné rovině. Jádro kříže tvorí tenkostenná trubka a šroubv, kolem nichž se jádro otáčí, jsou v podstatě krátké čípky zašroubované zevnitř do vidlice (provedení A ) . Jestliže trubka tvořící jádro je dostatečně tlustá, lze šroub s krátkým hladkým dříkem provléci vidlicí a zašroubovat do trubky (provedení B ) . Podobné je provedení C, u něhož jádro kříže tvoří plný válec nebo hranolek. Provedení B a C je pevnější, neboť vodorovné síly se přenášejí do obou větví vidlice, které se navíc nemohou rozevřít. Hřídele mohou být do vidlic na obr. 15 zavařeny zevnitř (horní vidlice) nebo privarený na tupo (dolní vidlice). Zde je ještě přivařen kroužek, který se přišlápne v okamžiku, kdy při vztyčování plachty hrozí vytažení kloubu z plováku. Kloub na obr. 14 má jádro rovněž vytvořeno trubkou, avšak šrouby kříže jsou mimoběžné a průběžné, takže vyztužují vidlice. Hřídel horní vidlice se otáčí ve vložce zasazené do stěžně a pojištěné příčným šroubem, na nějž se může vázat provaz 12 vypínající plachtu a zvedací lano 9. Dolní vidlice je otočná kolem šroubu zašroubovaného Ho hranolku připevněného k palubě plováku. Konstrukční prvky naznačené na obr. 14 a 15 lze libovolně kombinovat podle materiálových a technologických možností. Dodržet geometrii všech vývrtů při amatérské výrobě kloubu je velmi nesnadné a přesné rozměření je nezbytné. Je výhodné vrtat otvory o 1 mm užší a geometrii pak „dohnat" dopilováním otvorů. Výška středu kloubu od vrchní roviny plováku má být nejvýše 100 mm. Kloub musí umožnit položení plachty na vodu v libovolné poloze, kde tomu nebrání plovák. Pro vlastní plavbu a pro běžné vztyčování plachty není nutné hřídel kloubu v plováku zajistit proti vytažení. Avšak pro okamžik zvedání plachty za silného větru je u krátkého hřídele jištění nezbytné. Řešení je celá řada a závisí na konstrukci ložiska. Je však třeba ho vyřešit dříve, než se ložisko zalaminuje do plováku. Příšlapný kroužek podle obr. 15 má tu výhodu, že nevyžaduje montážní nářadí a součástky, které lze ztratit. Bod, ve kterém je umístěn kloub, patří mezi prvky, které ovlivňují plavbu. Jestliže se při rychlejší
13
plavbě špička plováku noří do vody, znamená to, že kloub je příliš vepředu. I u plováku stavěného podle osvědčeného vzoru je výhodné volit takové řešení, které umožní kloub posunovat. Tomu nejlépe vyhoví povrchové umístěni ložiska, například v pohyblivém hranolku připevněném šrouby s křídlovými maticemi k desce zabudované do plováku, nebo pevný hranolek se dvěma až třemi ložisky. Plachta 7 se ušije podle střihu na obr. 16. Materiál může být kazová silonová tkanina šířky 90 cm v ceně 20, — Kčs/m. S ohledem na kazy, které ze vzhledových důvodů je lépe vystříhat, postačí 1 0 bm. Tkanina je lehká, pevná, nemuchlavá a nenasáklivá. Můžeme použít také pogumovanou ,,šusťákovinu". Švy šijeme polyesterovou nití. Plachtu ušijeme z pruhů v původní šířce tkaniny, které klademe od nejspodnějšího bodu tak, aby bylo co nejméně švů. Tvar plachty nejprve nakreslíme ve skutečné velikosti na balicí papír, rozvinutý na rovné podlaze. Na papír klademe pruhy tkaniny tak, aby osnova byla kolmá k zadnímu lemu plachty. Pruhy tkaniny sešíváme nejprve do dvojic a pak do celku. Silonová tkanina se obtížně šije, protože klouže a nedrží záložky. V místě spojů pruhů se osvědčil jeden pomocný šev navíc (obr. 17) vedený středem jednoduše přesazených krajů dvou pásů. Po tomto švu se provede vlastní založení, sešpendlí se a prošije druhým a třetím švem (obr. 18). Plachtu lze šít bez krejčovské praxe, ale vyplatí se špendlit a záložky před šitím sežehlovat. Švy zakládáme tak, aby při okrajích byla jejich šířka o 10 — 15 mm větší než uprostřed, čímž dosáhneme potřebného vydutí. Na šicím stroji je nutné dobře seřídit nejen napětí nití, ale hlavně přítlak patky, jinak vrstvy tkaniny po sobě kloužou a posouvají se. Má to nemilé následky zvláště u lemu (kapsy) pro stěžeň, kde mohou vzniknout šroubovité záhyby (taldy). Teprve po sešití hrubého tvaru osthhujeme okraje plachty a olemujeme zabráním 15—20 mm. Do cípů, které se obšívají kůží, je vhodné zašít destičku ze slabého pertinaxu, která dobře přenáší do tkaniny tah, upevňovací šňůry nebo svorníku. Díru je dobré opatřit dutým nýtem nebo čalounickým kroužkem. Potom podle obr. 19 přišpendlíme a přišijeme obšívku (kapsu) stěžně, která má v místě upevnění ráhna prostřižené okénko pro objímku 10. U stran okénka jsou otvory k protažení šňůry, kterou v místě objímky před napínáním plachty okénko stáhneme. Na hotovou plachtu našijeme
14
kapsy pro spiry podle obr. 16. Kapsy mohou mít u okraje plachty rozšířený tvar, aby se spiry daly lépe zasunout (obr. 20). Kapsy není nutné uzavírat tkanicemi. Nakonec všijeme do plachty okénko 1 1 . Otvor je umístěn tak, že spodní roh je v úrovni ráhna a delší osa otvoru je rovnoběžná se spojovacími švy plachty. Světlost otvoru je 240 x 320 mm. Okénko je olemováno rámečkem z plachtoviny v šířce 25 mm a spojeno s plachtou mosaznými šroubky. Vlastní okénko je vystřiženo z dobře průhledné a pevné plastikové fólie rozměru 290 x 370 mm. Vnější okraj rámečku je přišit k plachtě, vnitřní je přistěhován. Plachtu nepereme, ani nežehlíme. Spiry 8 jsou z pružného materiálu. Jejich vhodnou pružnost je třeba vyzkoušet. Je možné je zhotovit z pružného dřeva (jasan) nebo z novoduru. Ideálním materiálem je pravítko pro malíře pokojů, které stojí 3,80 Kčs. Bez lakování udrží svůj tvar i při střídavém vlhnutí a vysýchání. Zvedací lano 9 zhotovíme napfíklad z pletené, šňůry. Pro lepši udržení je vhodná šňůra silnější, nebo například dvojitě svázaná. Konce namočíme do lepidla Epoxv 1 200, aby se netřepily. Navážeme čtyři uzly rovnoměrně po délce provazu. Jeden konec na smyčku uchytíme k ráhnu. Druhý konec opatříme gumou s karabinkou pro uchycení k úvazku spodního lemu plachty na závěsu stěžně (viz obr. 1 ) . SESTAVENÍ PLAVIDLA 1. Plachtu navlékneme současně s objímkou 10 na stěžeň. Spodní roh přivážeme k závěsu stěžně a silně utáhneme. Do kapes vložíme spiry. 2. Ráhno upevníme ke stěžni pomocí objímky 10 a svorníku, který prostrčíme otvory v obou ramenech ráhna a v objímce 10. 3. Zadní roh plachty přitáhneme provazem ke svorníku ráhna (obr.
1) nebo ho navlékneme na svorník. 4. Plovák opatřený ploutví spustíme na vodu a zasadíme do otvoru kýl (káču). 5. Plachtu položíme na vodu na závětrné straně plováku. Spodní část závěsu zasuneme do ložiska v plováku. 6. Vystoupíme na plovák a tahem za zvedací lano uvedeme stěžeň s plachtou do svislé polohy. (Doporučujeme zpočátku zkoušet na slabém větru). 7. Nastavením úhlu mezi směrem větru a plachtou pomocí ráhna se dá plovák do pohybu. Směr jízdy se řídí nákláněním stěžně v rovině plachty. PLAVBA Začátečníkům, kteří si netroufají na akrobatické prvky, doporučují ráhno držet tak, aby jedna ruka byla blízko stěžně. Hrozí-li plachtaři ztráta stability, pustí ráhno z druhé ruky a plachta držena blízko stěžně se sama stočí po větru. Tím se plachtidlo zklidní a plachtař získá opět stabilitu. Pak plachtu vytáčí ? její klidné polohy, čímž vzniká moment, který plovák otáčí. Jinak řečeno — plachtař, který se přidržuje plachty splývající po větru, ,,odšlape" plovák do žádaného směru. Poté se postaví zády k větru a plachtu nastaví do záběru. Stejným způsobem lze provádět i jakoukoliv otáčku. Nakloněním stěžně dopředu (zadní konec ráhna se zvedá) se špička plavidla stáčí po větru. Nakloněním dozadu (zadní konec ráhna jde dolů) se točí proti větru Při křižování proti větru musíme samozřejmě překračovat z jedné strany plováku na druhou. Lze to provést i bez spadnutí tak, že nejprve stočíme plovák přímo proti větru, postavíme se před stěžeň, zády k přídi. Natočením plachty na potřebnou stranu dokončíme otáčku. Dalším překročením přejdeme na druhý bok, zaujmeme pevný postoj a nastavením úhlu mezi směrem větru a plachtou se rozjedeme.
Při jízdě po větru máme plachtu kolmo k ose plováku, t.j. před sebou. Nejsnazší je jízda na bočním větru při malých vlnách. V zásadě platí, že vždy musíme stát na plováku zády proti větru. Po dojezdu plachtu položíme na vodu; tímto způsobem lze plavidlo též rychle zastavit. Při plavbě se musíme řídit ustanoveními Řádu plavební bezpečnosti. Za většího větru a při studené vodě je treba mít na sobě plovací
vestu. Okénko v plachtě slouží k lepšímu přehledu při plavbě. SLOŽENÍ A PŘEPRAVA Při skládání postupujeme opačně než při sestavení. Před složením nebo svinutím necháme plachtu řádně usušit. Plavidlo lze složené převážet na nosiči zavazadel na střeše osobního vozu. Plachtu a kýl zpravidla vozíme v kufru, plovák se stěžněm
K oblečeniu z texaskoviny, ktoré v lete nosím, sa mi nepodarilo zadovážiť si vhodné sandále; preto som si ich navrhol a vyrobil sám. Za päť sezón som zničil tri párv, a som s nimi spokojný. POSTUP PRÁCE Najskôr si na baliaci papier z výkresu prekreslíme jednotlivé diely v skutočnej veľkosti (1 štvorec = 1 cm). Sú na veľkosť nohy č. 43; ak budeme potrebovať inú veľkosť, musíme diely úmerne zväčšiť alebo zmenšiť. Získané obrysy prekreslíme na kožu a vyrežeme; diely 6 vyrežeme dva. Otvory na prevlečenie remienka na zaväzovanie (v dieloch 4, 5, 6) spevníme plechovými sedlárskymi priechodkami. Jednotlivé diely môžeme spojiť plechovými sedlárskymi nitmi. Predný 2 a zadný 3 pásik pred nitovaním prispôsobíme priamo na nohu. Gumu na podrážku vyrežeme trochu väčšiu, prilepíme na kožu (např. lepidlom Alkaprén), zaťažíme a necháme zaschnúť Potom prilepíme gumový podpätok; pc
a ráhnem důkladně upevníme k nosiči zavazadel, který musí konstrukcí odpovídat váze plavidla (nosnost 50 kg). Plachtidlo s dutým plovákem, duralovým stěžněm, ráhnem a ploutví, silonovou plachtou a dřevěným kýlem má hmotnost 28 až 29 kg a náklady na jeho zhotovení nemusí překročit 1 500,— Kčs. Podle ING. M. ClHAKA a ING. J. HÁSKA zpracoval JOSEF ŠŤASTNÝ
zaschnuti prečnievajúcu gumu odrežeme, a ak mámei možnosť, ešte obrúsime na brúske. Z toho istého koženého materiálu odrežeme remienky (na veľkosť nohy č. 43 vyhovuje dĺžka asi 80 cm), prevlečieme ich otvormi, a sandále si môžeme obuť. Potrebný materiál — zvyšky tvrdšej kože (mäkká sa veľmi vyťahuje), gumu na podrážku a na podpätok, plechové sedlárske nity, plechové sedlárske priechodky, prípadne aj hotové remienky — kúpime v predajniach ,,Domáca dielňa". VLADIMÍR SYROVÁTKA
15
ČESÁK NA LESNÉ PLODY si môžeme kúpiť hotový; ak však zbierame väčšie množstvo brusníc alebo čučoriedok, oplatí sa zhotoviť si podľa uvedeného výkresu kovový česák. Za rovnaký čas ním nazbierame dvakrát až trikrát viac než s kúpeným. Lepšie sa ním zberajú plody rastúce tesne pri zemi, a pretože má česák veľký zásobník — asi 1 liter — t nemusíme tak často presýpať plody do nádoby. Zhotovenie česáka nie je zložité, ani drahé. Z niekoľkých kúskov oceľového pozinkovaného plechu, hrotov z vidiel, rúrok a drôtu vyrobíme česák za niekoľko hodín. Postup práce je zrejmý z výkresu a fotografie. Spoje zvárame alebo spájkujeme cínom. ŠTEFAN JANČURA
Rozpis materiálu
cesak y mimo puzd r a upravené do profilu
16
SKLADACIA POLICA DO STANU Každý, kto dlhší čas stanuje, vie, aké nepohodlné a nehygienické je mať veci, a najmä jedlo, uložené len tak, v stane. Situáciu ľahko vyrieši polica, ktorú vrátane látkového potahu bez skrutkovania za minútu zmontujeme. Polica sa skladá z dvoch rovnakých bočných dielov A a jedného zadného dielu B, ktorý tvorí rám celej poličky. Najskôr zvaríme oodľa výkresu
Rozpis materiálu
17
bočné diely A tak, že tesne pod vrchnú priečku 2 a nad spodnú priečku 2 navlečieme matice 5, ktoré sú súčasne aj jednoduchými rozpínacími závesmi. Aby sa dali matice 5 na rám 1 voľne navliecť, musíme ich vopred upraviť na 0 10,2 mm. Aby bola polička aj na nerovnom teréne stabilná, privarí-
me na konce rámu 1 matice 3, do ktorých zaskrutkujeme skrutky 4 s guľôčkou. Na priečky 2 privaríme naprostred skrutky 6 tak, že ich hlavu rozvaríme. Zvarený zadný diel B položíme na rovnú plochu, kolmo naň priložíme bočné diely A a matice 5 potom na diel B privaríme.
ELEKTRICKY ROZEŇ Nepříjemnou stránkou ručního opékání při pobytu v přírodě je někdy nesnesitelný žár z ohně a únavnost dlouhodobějšího opékání. Lze si pomoci stěračovým motorkem 1 i staršího typu. Připojíme jej k dvanáctivoltové akumulátorové baterii osobního vozu, a to buď přímo na svorky baterie, nebo do zásuvky pro montážní svítilnu. Má nepatrnou spotřebu,-- takže i dlouhodobější opékání nemá podstatný vliv na vybití baterie. Nejprve musíme upravit stěračový motorek 1. Úprava spočívá v odstranění cyklujícího převodu a v přímém privarení výstupního hřídele. Na konec hřídele privaríme řádně dimenzované ozubené kolečko 4. K němu přidružíme optimální převod do pomalá ozubeným kolečkem 3, které privaríme k rožni 10. Konce rožně 10 uložíme do mosazných pouzder 1 7, která privaríme prostřednictvím dorazových podložek 16 do nosných trubek 2. Axiální posun rožně 10 v obou nosných trubkách 2 oboustranně vymezíme podložkami 5 a závlačkami 19. Rožeň má uprostřed navařena dvě žebra 11 s nabroušenými hranami. Tato žebra slouží k unášení opékaného masa. Pro opékání většího kusu masa zhotovíme přídavnou vidlici 12, která se může na rožni
18
axiálně posouvat prostřednictvím privarené objímky 13. Na vidlici se maso snadno napíchne a v potřebné poloze ji zaaretujeme křídlatým šroubem 14. Stěračový motorek velmi jednoduše upevníme šroubem 7 (využijeme jednoho otvoru v přírubě motorku a zajistíme maticí 8 k nosné destičce 9; tu pak privaríme k levé trubce 2 ) . Rozpiska materiálu
Police 7 sú z organického skla, preglejky alebo sololitu. Uprostred kratších strán vyvŕtame otvory 0 6 mm, do ktorých zapadnú vyčnievajúce skrutky 6. Nakoniec ušijeme látkový potah 8, na ktorý v zadnej časti pripevníme gumu a tkaninu na prichytenie. KAREL MADĚRA Minimální výkyv pouzdra výstupního hřídele motorku zajistíme třmenem 6, který privaríme k trubce 2. Horní konce obou trubek 2 uzavřeme kryty 15, na dolní konce trubek privaríme pro snadnější zapíchnutí do země Špice 18. Motorek zapínáme a vypínáme vypínačem stěračového motorku, který je jeho původní součástí. Opékači zařízení je velmi levné, jednoduché, nenáročné a skladné i v malém automobilovém kufru. Bylo prakticky ověřeno ve dvou sezónách, ( N ( . M , L A N B E R A N
19
LACNÉ, PEKNÉ A PRAKTICKÉŽALÚZIE Z HLINÍKOVÉHO PLECHU Sťahovacie rolety majú jednu POSTUP PRACE výhodu a tri nevýhody. Výhodou je Rozmery opísanej konštrukcie sú ich malá cena, nevýhodami to, že použité na vyklápacie okná zabraňujú prúdeniu vzduchu, zame- s medzerou medzi sklami 60 mm dzujú výhľad a zhoršujú svetelné a so šírkou okna 150 cm. Do pomery v miestnosti. Pri žalúziách je jedného okna tohto typu treba asi 40 kusov žalúzií. Na iné rozmery ;to naopak. Hliníkové žalúzie sú vhodné naj- okien treba miery prispôsobiť. mä na okná miestností obrátených Pri dĺžke žalúzií do 140 cm stačí na juh, pretože ich lesklý povrch plech s hrúbkou 0,4 mm s prichyteodráža slnečné lúče. Ani s vysokou ním na dva nosné rebríčky podľa cenou žalúzií to nie ,je také obr. 7. jednoznačné. Pri cene 2hliníkového plechu 36, — Kčs za 1 m vyjde cena VÝROBA ŽALÚZII žalúzií2 na okno s veľkosťou asi Ak je medzera medzi sklami 2,5 m približne na 200 Kčs. Pritom 60 mm, necháme si na strojových najmä pri francúzskych oknách mo- nožniciach nastrihať z hliníkového derných objektov s moderným inte- plechu potrebný počet pásov široriérom možno okrem roliet vynechať kých 50 mm. Keď je tvar okna vnútri aj záclony. Potom sú však hliníkové zrezaný, upravíme tvar koncov žalúžalúzie tým najlacnejším riešením. zií 8 podľa obr. 5. Na klampiarskej Opísané žalúzie sú aj materiálovo ohýbačke ohneme okraje v šírke dostupné; hliníkový plech dostať 9 mm najednej strane o 45° smerom v Rempe, Domstave a pod., tkaninu nahor a na druhej strane nadol — v Rempe. Údržba sa obmedzuje na obr. 5. Vo vzdialenostiach podľa občasné pretretie prachovkou. Uká- obr. 7 prestrihneme na leme zalo sa, že žalúzie takmer neoxidujú, ohnutom nadol vodiacu medzeru hoci sa okná občas zarosia aj vnútri. a ohneme ju o 90 nahor (rez C-C Zrejme bude výhodnejšie žalúzie za na obr. 5). Do vodiacej medzery 10 až 15 rokov preleštiť než ich zapadne závesná tkanina 11, a tým je žalúzia zabezpečená proti posunatrieť farbou. Opísaný typ žalúzií je určený na nutiu do bokov. Keď sa šírka okna líši od opísanej montáž medzi sklá spojených rámov okien. Je vhodný tak na zdvojené konštrukcie, platí na určenie miesta vyklápacie okná, ako aj na zdvojené prestrihnutia vodiacich medzier tenkrídlové okná, ktoré sa používajú vo väčšine novostavieb. Rozpis materiálu Žalúzie nie sú vyťahovacie; napriek tomu vďaka použitému materiálu nepohlcujú v otvorenej polohe ani toľko svetla ako záclony. V tejto polohe plnia aj funkciu záclony, pretože pri pohľade zvonka dostatočne kryjú vnútro miestnosti. V zatvorenej polohe neprepúšťajú takmer nijaké svetlo a zastupujú teda funkciu závesov. V slnečných letných dňoch udržiavajú žalúzie v miestnosti príjemný chládok, ktorý nejde na úkor svetla v byte. Pretože žalúzie nie sú vystavené nijakým účinkom vonkajšieho prostredia, zachovávajú si veľa rokov svoj prirodzený lesk a neoxidujú.
20
to postup: Žalúziu položíme na hrany dvoch trojbokých hranolčekov dreva tak, aby sme zistili, ako sa žalúzia „prenáša". Hranolčeky posúvame k stredu alebo k okrajom žalúzie, až zistíme miesto, kde sa už žalúzia neprehýba. VÝROBA ZÁVĚSNÉHO SYSTÉMU Celú konštrukciu nesie hriadeľ 1 z ocele 08 mm. Naň vo vzdialenostiach zodpovedajúcich vodiacim medzerám na žalúziách privaríme nosné ramienka 2 s výstuhami 3 (obr. 1). Oo hriadeľa vyvŕtame potrebný počet zvislých otvorov, do ktorých neskôr pomocou závlačiek upevníme hornú delenú žalúziu. Na konci hriadeľa, kde bude upevnený vyklápací kotúč 4, vyrežeme závit M8 a naň potom napevno naskrutkujeme kotúč 4. Druhá alternatíva, nakreslená na obr. 4, je riešená tak, že vo valcovej časti kotúča je otvor so závitom M4 na upevnenie vyklápacieho kotúča na hriadeľ pomocou dlhšieho červíka (rez A-A) M4. Toto riešenie nám umožňuje presné nastavenie uhla vyklápania. Až po nastavení zostavu rozoberieme a do hriadeľa 1 vyvŕtame na náležitom mieste jamku na dosadnutie hrotu zabezpečovacieho červíka.
21
22
Vyklápací Kotúč 4 môžeme zhotoviť z ttsxgumoidu, fíbru, silonu, pripadne z duralu. V drážke na šnúru sú dva otvory 04 mm, ktoré sú na seba kolmé a vytvoria v telese kotúča prievlek na ovládaciu šnúru 14 (rez B-B, obr. 4 ) . Na ramienka 2 zavesíme pomocou strmeňov 7 rebríčky, ktoré nesú vlastné žalúzie. Na spojenie strmeňov so závesnými tkaninami 11 použijeme sedlárske nity. VÝROBA REBRÍČKOV Závesné tkaniny 11 s priečkami
12 zošivame na šijacom stroji podľa obr. 1. Skôr ako začneme zošívať, musíme si rozmerať celkovú výšku okna na potrebný počet políčok (v našom prípade po 37 mm), aby dole nezostalo např. len pol políčka. Zvyšujúcu dĺžku môžeme totiž rozdeliť např. po 1 mm na všetky políčka. Preto je lepšie vyrobiť rebríčky až nakoniec, keď máme závesný systém hotový a zavesený v okne. Zošívanie je veľmi prácne, najmä kecľ uvážime, že určitá presnosť je nevyhnutná, aby žalúzie ležali v rebríčkoch rovnobežne, pokiaľ možno
s najmenšími rozdielmi. N<J spitjomt'
priečok so závesnými tkaninami však môžeme použiť aj niektoré z kvalitných lepidiel na textil. Pri niektorých lepidlech je veľká pevnosť spojov, a preto by tento spôsob mohol vyhovovať, pretože žalúzia je pomerne ľahká. V žiadnom prípade sa nesmie dať lepidlo rozpustiť vodou, pretože okná sa predsa občas aj znútra zapotia. Poslednú priečku zhotovíme z pozinkovaného drôtu v tvare spony 10. Konce môžeme k sebe prispájkovať. Konce závesných tkanín 11 okolosponylO
23
přehneme a prešijeme, prípadne ešte zabezpečíme sponami z drôtu (obr. 1). Aby sme mohli začať montáž, potrebujeme ešte upraviť závesné háky 5 a zaobstarať si alebo vyrobiť kladku 13. Na priechod šnúry cez rám okna potrebujeme ešte medenú rúrku 15 s rozšíreným koncom. Rúrku na konci vyžíhame a prudko ochladíme vo vode. Potom ju na sústruhu oporným hrotom dreveného stojana alebo hrotom upnutým do vŕtačky lievikovité rozšírime (obr. 6). MONTÁŽ ŽALÚZIÍ Prievlekom 0 4 mm v telese vyklápacieho kotúča prevlečieme šnúru 14. Najskôr prevlečieme niť alebo tenkú strunu, pomocou ktorej potom pretiahneme šnúru do pravouhlého otvoru. Šnúry majú byť približne rovnako dlhé. Do rámu okna predvŕtame otvory na háky 5 a na opierku 6. Musia byť umiestené tak, aby hriadeľ 1 bol na hákoch zavesený presne uprostred
Hore detail vyklápacieho kotúča a kladky, dolu detail závesných rebríčkov
24
okenného priestoru (obr. 2) a aby opierka 6 bola tiež nad stredom hriadeľa, pretože má zabrániť zdvíhaniu hriadeľa pri ťahaní šnúry (obr. 3). Opierku 6 pred zavesením celého systému na háky otočíme o 180 dozadu a až po zavesení ju otočíme späť. Potom podľa umiestenia hriadeľa predvŕtame rám okna na miestach drážky vo vyklápacom kotúči 4. Odporúčame nakresliť si profil rámu so šikmým otvorom v skutočnej veľkosti; podľa toho potom dobre vidíme, ako vysoko máme otvor začínať a ako skloniť vŕtačku, aby sme vnútri okna vyšli na správnom mieste a nepoškodili sklo. Do otvoru zarazíme znútra rúrku 15 a okraje vyhladíme, aby neodierali šnúru. Podľa vyústenia rúrky upevníme na rám okna kladku 13 a prevlečieme obidva konce ovládacej šnúry (obr. 3). Aby šnúra v pravouhlom otvore vyklápacieho kotúča nepreklzávala, zabezpečíme ju zastrčením kliníkov z drievka, alebo zaskrutkovaním samoreznej skrutky medzi stenu otvoru a šnúru (obr. 2). Do rebríčkov zasunieme postupne všetky žalúzie a vyskúšame fungovanie vyklápania. Po nastavení vyklápacieho kotúča zabezpečíme jeho polohu na hriadeli. Potom upravíme dfžku šnúry a na konce dáme ozdobné guľôčky. Keby sme ich nedostali, možno ich nahradiť např. zlepením dvoch bielych gombíkov z rádia. Nakoniec do rámu okna zavŕtame dve vidličky, ktoré vyrobíme z drôtu 04 mm. Vidličky umiestime v obidvoch krajných polohách vyklápania žalúzií. Za ne zavesíme vždy guľôčku príslušnej poťahovacej šnúry, aby sme tak mohli zabezpečiť zvolenú polohu. Ak máme dvojité okná, môžeme konštrukciu použiť len v prípade, že sa okná otvárajú von. Celý závesný systém potom vbudujeme do dreveného alebo plechového krytu tak, ako je schematicky nakreslený na obr. 8. V tom prípade treba urobiť vyťahovacie žalúzie. Pribudnú kladky 16 na ovládacie šnúry vyťahova-
nia a v žalúziách musíme urobiť oválne otvorv na priechod šnúry (obr. 5 a 8). Dolnú žalúziu potom vytvarujeme do profilu široko roztvoreného V. Aj závesná tkanina musí byť z mäkšieho materiálu, aby sa dala ľahko skladať. Pri dvojdielnych zdvojených oknách možno použiť jedno ovládanie pre obidva diely okna. V tom prípade prevŕtame strednú priečku rámu a jedným vyklápacím kotúčom budeme ovládať závesné systémy obidvoch okien. Na prepojenie hriadeľov použijeme spájací diel, ktorý prechádza strednou priečkou (obr. 9 ) . Rozšírený koniec hriadeľa aj spájacieho dielu získame navařením kúska rúrky. Keď nám nejaké žalúzie zvýšia, môžeme ich využiť na zakrytie horných častí okienok např. na špajzu Okienka sú väčšinou potiahnuté sieťou proti muchám. Ak na okienko svieti slnko, niekoľko žalúzií urobí tieň. Rovnako dobre sa uplatnia tieto žalúzie pri prudkom daždi pri letných búrkach (obr. 10). Konštrukciu M PETRUŽÁLKA opísal JOSEF ŠŤASTNÝ
SEDLIACKY NÁBYTOK Do rekreačných chát a chalúp patrí aj vhodné vnútorné zariadenie. Originálny starý nábytok našich predkov je veľkou vzácnosťou. Nie je ho však ťažké napodobiť. Súbor, ktorý uverejňujeme v tomto a budúcom zborníku, sa skladá zo stoličky, stola, lavice, malej sedačky, rohovej lavice s operadlom, malej police, poschodovej police, príborníka (kredenca) a z malej police na korenie. Základným problémom je zaobstarať si vhodné rovnako staré drevo bez hrči — smrek, borovicu, smrekovec alebo dub — musí byť dôkladne vysušené, najlepšie prirodzeným spôsobom (ihličnaté asi 2 roky, dubové asi 4 roky), aby neskôr jednotlivé kusy nábytku nepopraskali. Najskôr si dáme na fošniach v stolárstve zarovnať hrany a na hrúbkovačke fošne upraviť na rovnakú hrúbku. Doma si potom nakreslíme „ s t r i h " — podľa rozmerov fošní; podľa toho, ktoré kusy nábytku chceme zhotoviť,si určíme optimálne rozmery dosiek, ktoré musíme z fošní zglejiť. Podľa toho potom narežeme fošne po dĺžke a skusmo zostavíme dosky. Keď fošne tesne
Obr. 1
niekde nepriliehajú, upravíme hrany hoblíkom a brúsnym papierom. Potom — podľa druhu spoja vyvŕtame diery na kolíky alebo drážky na perá, fošne naglejíme, zosadíme a stiahneme zvierkami. Na obr. 1 sú tri jednoduché spôsoby ako nanradit veľké stolárske zvierky jednoduchým zariadením. Prvý sťahovač (A) je zostavený z dvoch oceľových pásov a z klátika tvrdého dreva. Do oceľových pásov na miestach potreby vyvŕtame proti sebe niekoľko otvorov. Hotový držiak potom nasadíme na zglejené dosky, do najbližších otvorov zastrčíme silný klinec a dreveným klinom pritiahneme. Druhý sťahovač ( B ) tvorí drevené nadstavce, ktoré sa stiahnu menšou kovovou zvierkou. Pri treťom spôsobe (C) na konce dvoch alebo troch dosiek pribijeme niekoľkými klincami klátiky. Zosadené a zglejené dosky položíme medzi klátiky a pomocou dvoch klinov zatlčených proti sebe dosky pevne pritiahneme. Hneď potom zotrieme vytlačené lepidlo. Po zaschnutí škáry začistime brúsnym papierom. Na pripravené dosky si potom pomocou mriežky (1 štvorček je 5 x 5 cm) prekopírujeme tvary a vyrežeme ich alebo rámovou pílkou s úzkym listom, alebo pásovou pílou, alebo priamočiarou pílkou zo súpravy Combi. Hrany potom odstránime rašpfou a prebrúsime šmirglovým papierom. Hotové prírezy potom podľa obrázkov zosadíme a nakoniec urobíme povrchovú úpravu. Prvým zo spôsobov je napustiť drevo fermežou. Keď je drevo veľmi svetlé, môžeme ho pod fermež trochu namoriť (aby stmavlo). D r u : hý spôsob je nalakovať drevo zriedeným lakom na nábytok. Keď chceme zdôrazniť vek nábytku, potom ho pred lakovaním namoríme liehovým alebo vodným moridlom na tmavší odtieň; hornú plochu stola ochránime pred poškodením náterom epoxidovým lakom. Treba však pamätať na to, že krása je ukrytá v samom dreve, a preto sa budeme usilovať zdôrazniť jeho prirodzený vzhľad, a nie ho potláčať např. vysokým leskom. STOLIČKA Na obr. 2 je stolička s nohami so štvorcovým prierezom. Štýlovejšie sú však stoličky, ktorých nohy boli niekoľko centimetrov pod zapuštěním orezané do guľatá. Robilo sa to ručne, nie na sústruhu.
25
Obr. 2
26
Obr. 3
27
400
Obr. 4
28
Rozpis materiálu
STÔL Na o b r . 3 sú dva typy stola: jeden s profilovanými bočnicami, takými istými ako na lavici, druhý s jednoduchými skríženými nohami. Hlavné rozmery stola sú uvedené na pláne, ale rozmer dosky si môžete upraviť — dĺžka stola môže byť 1240 až 2000 mm, šírka 600 až 700 mm. Pri zostavovaní fošní na
stolovú dosku 8 dbajte na ich správnu orientáciu; najlepšie vám poradí stolár. Na obrázku sú nakreslené dva typy trnože. Vyššia, vyrezávaná trnož je ; prirodzene,oveľa stabilnejšia. LAVICA A STOLIČKA Na o b r . 4 sú — podobne ako pri
stole — nakreslené dva typy lavíc. Jedna sa používa voľne pri stole, druhá sa najviac dáva k stene, k peci a pod. Práve tie druhé sa najviac používajú v dedinských izbách. Na o b r . 4 dole je nízka stolička. V sedadle sa má vyrezať otvor v tvare ležatej osmičky, ktorým sa prestrčia prsty pri prenášaní stoličky. OTA ZÝKA
DETSKÁ POSTEL Bydlíme s manželkou a dcerou v jedné místnosti,a to nás nutí k maximálně účelnému využívání místa. Proto jsem zkonstruoval a vyrobil dětskou postýlku, která při půdorysných rozměrech 1,4x0,7 m poskytuje dostatek prostoru pro dítě a 0,45 m3 dobře přístupného skladovacího prostoru na uložení prádla, hraček a pod. Postýlka je řešena jako skládací ze šesti základních dílů: — dřevěná zábrana posuvná 1, — dřevěná zábrana pevná 2, — dva stejné podélné rámy 3, — dva stejné příčné rámy s kolečky 4. Jednotlivé díly se spojují šroubovými spoji, jak ukazuje obrázek. P o s u v n o u d ř e v ě n o u z á b r a n u 1 zhotovíme podle náčrtku výhradně z tvrdého dřeva (buk, dub). Hrany
s miiiií iiiiii», siiiiii issiit H I Í I mii umí inu 11111
Rámcový rozpis materiálu pro půdorys postýlky 1400x700 mm
zaoblíme a celou natřeme nitrolakem. Do čelných stran podélných nosníků vyvrtáme otvory 08 mm ; do nichž zapustíme kulatinu 0 8 mm; na konce kulatin přivaříme dokulata obroušené matice M10, prevŕtané na 010,1 mm. Do těchto otvorů zasuneme při montáži vodicí trubku 0 10 mm, kterou potom přišroubujeme do úchytek privarených na příčných rámech. Pevná dřevěná zábrana 2 má obdobnou konstrukci jako posuvná zábrana s tím, že rám je uzavřený obdélník. Při montáži ji přišroubujeme čtyřmi až šesti šrouby M6 k příčným rámům 4, do kterých v příslušných místech zapustíme a zavaříme matice M6. Podélné n o s n é r á m y 3 svaříme z úhelníků podle náčrtu. Z vnitřních stran upevníme do rámu dřevěné nebo lépe kovové dvoudrážky pro vedení posuvných dveří. Podélné rámy spojíme s příčnými rámy šrouby M8. V místě spojení musíme do příčných rámů zapustit a přivařit matice M8.
29
Příčné rámy 4 s kolečky svaříme z tenkostenných uzavřených profilů Jäkl. Dřevěné bukové tyčky 0 1 0 mm zapustíme do vyvrtaných otvorů a spodní příčný nosník zajistíme šrouby M6 se zapuštěnou hlavou, které procházejí rámem a jsou zašroubovány do matic M6, zavařených do konců příčných nosníků. Do předního rámu uchytíme reidovací kolečka. Kolečka zadního rámu použijeme větší a na rám přišroubujeme dvě špalíkové brzdy tak, abychom mohli kolečka zadního rámu zabrzdit a tím zabránit pojíždění postýlky při pohybu dítěte. Do spodních částí příčných rámů přišroubujeme k privareným úchytkám krycí desky ze sololitu.
Po spojení podélných a příčných rámů namontujeme mezi oba podélné rámy příčné úhelníky, které ponesou sololit, vytvářející úložný prostor. Také posuvná dvířka vyrobíme ze sololitu (vždy troje dvířka na jednu stranu). Nosnou plochu pro slamníček vytvářejí příčně uložená prkna, krytá sololitem. Všechny součásti natřeme vhodným lakem. Dobře působí kombinace živých barev. Takto řešená postýlka je výhodná také proto, že dítě leží dostatečně vysoko nad oblastí proudění studeného vzduchu u podlahy a při manipulaci s dítětem postačí mírně schýlený postoj, místo hlubokého předklonu jako u továrních výrobků. ING. JIŘÍ VEGRICHT, CSc.
NA STĚNU: ROHOŽ Z OROBINCE Na zlepšení interiéru ve svém bytě jsem potřeboval rohož o rozměrech 140*180 cm. Rohož v potřebné velikosti jsem však marně sháněl, a proto jsem se rozhodl si ji vyrobit sám. Materiál pro výrobu jsem zvolil „orobinec". Je to rostlina, která dorůstá výšky až 2,5 m a je lehce dostupná na okrajích rybníků a v mokřinách. POSTUP PRÁCE Potřebné množství stvolů stejné-
30
ho průměru si nařežeme na stejnou délku. Stvoly zbavíme listů a základní materiál je připraven. Pro vázání rohože si zhotovíme jednoduchý rám; šířka rámu, a tedy i budoucí rohože je omezena délkou stvolů, délku rámu volíme asi 100 až 120 cm. Do dvou lišt, jejichž délku určuje šířka rohože, zatlučeme hřebíky 0 2 až 3 mm ve vzdálenostech asi 20 cm od sebe. Hlavičky hřebíků pak odštípneme. K lištám přišroubujeme další dvě lišty tak, aby vznikl obdélníkový
PODLE "ŠÍŘKY ROHOŽE
RAM NA VÁZANÍ ROHOŽI
NAPNUTÝ PROVÁZEK VOLNÝ PROVÁZEK
ZPŮSOB VAZANI rám. Mezi protilehlé hřebíky napneme tenký provázek, viskocel nebo jiný materiál, kterým budeme jednotlivé stvoly spojovat. Provázek si připravíme dvojitý; na jedné straně přivážeme oba jeho konce, na druhé jen jeden, druhý zůstane volný. Na takto připravený rám
pokládáme stvoly a ihned je volným koncem přivážeme k napnutému provázku. Stvoly pokládáme vždy střídavě tlustším a tenčím koncem k jedné straně, aby měla rohož stejnou délku i tloušťku na obou stranách. Takto postupujeme až k okraji rámu, pak hotovou rohož
přesuneme k druhému okraji a pokračujeme stejným způsobem, až svážeme rohož v potřebné délce. Okraje rohože zastřihneme na potřebnou šířku; povrchová úprava není nutná, neboť povrch stvolů je po sloupnutí listů hladký a lesklý. VLADIMÍR DOLlNEK
OTOPNÁ TĚLESA Z HLINÍKOVÉHO PLECHU Těch, kteří by rádi koupili hliníková panelová otopná tělesa je hodně, a proto jsou dodací lhůty výrobního podniku dlouhé. Nechtělo se mi Čekat,a proto jsem si tělesa zhotovil sám. S úspěchem jsem jich použil jak pro ústřední vytápěni s nuceným oběhem za pomoci oběžného čerpadla „Pikolo", tak i pro ústřední topeni samotižné bez čerpadla. Navíc lze tělesa využít i místo plechových radiátorů, které dosloužily, aniž musíme předělávat přívody. Konstrukce je výrobně jednoduchá; kromě zámečnických prací je, nutné svařování kyslíkoacetylenovým plamenem. Použitým materiálem je hliníkový plech ti. 0,6 mm a profily Jäkl. Otopné těleso dlouhé 2 m má
tepelný výkon 2908 W (tj. 2500 kcal/h). Pořizovací náklady na jedno těleso nepřesáhnou 400, — Kčs a mohou být i podstatně nižší, podaří-li se zakoupit odpadové hliníkové plechy. POSTUP PRÁCE Panelové otopné těleso se skládá z topného registru, zhotoveného z uzavřených profilů Jäkl a hliníkových sekcí, které jsou z obou stran přišroubovány k topnému registru. Začnems g výrobou hliníkových sekcí. Na strojních elektrických nůžkách nastříháme z hliníkového plechu potřebný počet pásů (pro 2 m dlouhé těleso je třeba 32 pásy na každou stranu); polovinu, tj. 32 pásy v rozměrech 105x625
a druhou polovinu v rozměrech 105 x 640 mm. Delších pásů zhotovíme o dva více; využijeme je pro začištění po straně. Práci s lisováním hliníkových sekcí si usnadníme pomocí raznice (obr. 1). Při její výrobě musíme pracovat pečlivě a přesně dodržet míry, aby pak výlisky byly kvalitní. Raznici připevníme k ručnímu nebo (podle možností) k hydraulickému lisu tak, aby horní část raznice vyjížděla s lisem. Aby se raznice nedeformovala, vyztužíme ji profilem U č. 10 nebo 12. Jednotlivé hliníkové pásy vkládáme do raznice na dorazy 7. Sekce nelisujeme naráz; nejprve na vložený hliníkový pás položíme mezi vodítka 8 pásovou ocel 9, zalisujeme na
31
Rozpiska materiálu
32
33
doraz, lis uvolníme, pásovou ocel 9 vytáhneme a dolisujeme horní část výlisku. Na hydraulickém lisu trvá vylisování jedné hliníkové sekce asi jednu minutu. Takto si vylisujeme všechny potřebné hliníkové sekce. Podle šablony 10 sekce provrtáme, takže jsou kompletně připraveny k našroubování. Topný registr zhotovíme z uzavřených Jäklových profilů podle obr. 2. Druh profilu volíme podle toho, pro jaký systém topení bude těleso určeno: pro vytápění s nuceným oběhem (s čerpadlem) volíme obdélníkový profil 30x20><1,5 a připojení nátrubky 1/2", pro vytápění samotížné (bez čerpadla) volíme čtvercový průřez 30 x 30 x 2 a připojení nátrubky 1". Profily 1 nařežeme na potřebné délky a vodotěsně svaříme. Na obr. 2 je nakreslena jen horní polovina registru, dolní polovina je totožná. Privaríme výztuhy 5 a horní a spodní nátrubek 3. Vedle horního nátrubku 3 musíme ještě vodotesné přivařit odvzduš-
ňovací nádobu 2; tvoří ji stejný profil Jäkl, ke kterému privaríme čela. Oba profily musíme provrtat několika otvory 08 mm. K odvzdušňovací nádobě ještě privaríme odvzdušňovací nátrubek 1/4". Hotový topný registr vyzkoušíme vodovodním tlakem 0,3 MPa. Je-li vše v pořádku, můžeme registr natřít stříbrnou barvou. Na hotový registr začneme šroubovat hliníkové sekce. Z přední strany dáváme delší sekce 7, ze zadní strany kratší sekce 8 a spojujeme je šrouby 10 s maticemi 12. Po stranách z boku připevníme šrouby 11 s maticemi 12 dvě delší sekce 7. Do hliníkové sekce 7, která leží na straně přívodu a odvodu musíme děrovačem proseknout otvory pro nátrubky 3. Pro lepší vzhled připevníme ještě k předním sekcím třemi šroubky 9 horní krycí úhelník 6. Nakonec otopné těleso nastříkáme syntetickým lakem na radiátory. LADISLAV PEPRNÍČEK
OTOPNÁ TELESA Z OCELOVÉHO PLECHU Otopná desková tělesa vyrobíme z ocelového lesklého plechu tloušťky 1,3 — 1,5 mm. Nejprve musíme zjistit, kolik tabulí plechu budeme potřebovat. Množství a délku desek pro jednotlivé místnosti vypočítáme z tabulek, které mají Kovomaty pro prodávané radiátory. Musíme však počítat s tím, že naše otopná tělesa budou mít při stejné délce o 1 /6 menší výkon než tovární, protože výška našich těles není 60 ale 50 cm. Tento rozměr je totiž výhodnější, z tabule 100 x 200 cm přestřižené po délce zhotovíme jednu desku. V případě, že délka jednodeskového otopného tělesa vychází příliš velká, můžeme zhotovit těleso vícedeskové — zdvojené, popř. i ztrojené. POSTUP PRÁCE Tabule plechu nastříháme na potřebné pásy a ty pak rozstrihneme na pásy 50 cm široké. Na ohýbačce (silnější, do 3 mm) ohneme nejprve po délce a pak napříč profil naznačený na výkrese vpravo nahoře. Kladivem dokončíme ohyb v rozích tak, aby se utvořila jakási mělká mísa se zdviženými okraji. Dále musíme do jednotlivých plechů prolisovat důlky pro snýtování či sražení obou dílů tělesa. Počet těchto důlků závisí na výšce hladiny expanzní nádrže. Těleso uvedené na výkrese můžeme použít jen v tom případě, nepřesáhne-li vodní sloupec nad tělesem (výška hladiny v expanzní nádrži)
34
hodnotu 3 m. Máme-li výšku větší, musíme počet prolisovaných a snýtovaných (či svařených) míst zvětšit. Aby všechny důlky byly zcela stejné, zhotovíme si nástroj na prolisy. Vyrobíme ho ze dvou kusů ploché oceli 40 x 1 0 mm spojených masivním závěsem. Na volné konce privaríme válečky 0 5 0 mm; na jednom válečku je výstupek 0 20 mm, v druhém válečku je prohlubeň, do které výstupek zapadne. Na plochou ocel ještě privaríme úhelník 25 x 25 x 200, který bude sloužit jako doraz. Před prolisováním plech důkladně rozměříme, aby důlky obou plechů přišly na sebe. Nástroj nasadíme na plech až k dorazu z úhelníku (tím je zajištěna stejná vzdálenost od okraje plechu) a na čárku značící střed jednotlivých důlků. Spodní část nástroje přitom položíme na tvrdou a těžkou podložku, např. kovadlinu. Na horní díl pak silně uhodíme větším kladivem; vznikne-li malý prolis, musíme postup opakovat. Máme-li všechny desky prolisovány, určíme, které budou zdvojené či ztrojené a u jejich vnitřních plechů pak sestříhneme rohy pro pozdější napojování. Jednotlivé desky patřící k sobě přitáhneme po obvodě několika svěrkami a plechy přibodujeme elektrickou svářečkou (v rozteči asi 10 až 15 cm) po celém obvodě. Máme-li desky takto spojeny, začneme je spojovat v prolisovaných
důlcích. Nejvhodnější je svařit prolisy elektrickou bodovou svářečkou; každý důlek přibodujeme dvakrát až třikrát. Nemáme-li tuto možnost, snýtujeme prolisy nýty 0 5—6 mm. Dobře provedený nýtový spoj nepoteče; pojistit ho však můžeme tak, že hlavy nýtů z obou stran připájíme cínovou pájkou. Elektrickou svářečkou s elektrodami 2 — 2,5 mm tlustými spojíme desky po obvodě. Prakticky plechy jen rozváříme, protože desky jsou uloženy nastojato. Eventuální nepěkný vzhled svaru můžeme zakrýt hliníkovou nebo dřevěnou lištou. Ke svařeným deskám navaříme vtoky. Pro jednoduchý panel stačí napojit varný nátrubek 1/2", který koupíme v Kovomatě. Roh desky vyřízneme, vstup rozšíříme kleštěmi nebo naražením trnu a nátrubky autogenem navaříme. Pro zdvojená otopná tělesa zhotovíme z plechu tříhranné trubky a k nim privaríme nátrubky 3/4" až 1" (nátrubky můžeme rozříznout na polovinu a použít oba kusy). Spojovací tříhranné trubky pečlivě privaríme k panelům autogenem, popřípadě díl dáme svařit do zámečnické dílny. Zdvojená tělesa jsou tedy na jedné straně spojena tříhrannými trubkami, na druhé straně musíme ještě přivařit dva úhelníky (viz det. A ) . Úprava u ztrojených těles je obdobná jako u zdvojených, pouze s tím rozdílem, že tříhranná trubka je
PROVEDENÍ
NASTROI NA. PROLISY
120 mm dlouhá a má uprostřed podlouhlý otvor pro připojeni středního panelu. Spojovací úhelníky (d©t. A) jsou také 120 mm dlouhé. Hotová tělesa musíme vyzkoušet. Na oba připojovací nátrubky našroubujeme hadice, přičemž hadicí připojenou dospodu budeme vodu
přivádět, vrchní hadici přehodíme přes nějaký předmět ve výši tří metrů — zajistíme si tak potřebný tlak pro odzkoušení. Těleso přitom umístíme na podložky tak, aby strana s otvory byla výš a tím se těleso odvzdušnilo. Vodu napouštíme pomalu a sledujeme, neuniká-li někde vadným svarem voda. Začne-li volným koncem
hadice voda vytékat, přívod uzavřeme a opět svary prohlédneme. Vadná místa označíme a po vypuštění opravíme. Po opravě tělesa znovu vyzkoušíme. Otopná tělesa zavěsíme na zeď pomocí držáků, a to s nepatrným sklonem pro odvzdušnení. JAROSLAV JANSA
35
SKLÁPACÍ STÔL DO KUCHYNE Malé rozmery kuchyne v nových bytoch a potreba jedálenského stola aj v týchto stiesnených podmienkach ma priviedla na myšlienku zhoroviť si sklápací stôl, ktorý by lepšie využil priestor aj nad radiátorom ústredného kúrenia pod oknom. Tým, že stôl nemá nohy, možno k nemu bez ťažkostí umiestniť aj stoličky. V prípade potreby stôl ľahko sklopíme k radiátoru a nemusíme ho vynášať na iné miesto, kde aj tak prekáža. Túto výhodu oceníme najmä pri upratovaní, umývaní okien alebo aj pri bežnej práci, keď treba zväčšiť pracovný priestor kuchyne. Konštrukcia je kovová, doska stola je z latovky, na ktorú nalepíme taký istý umakart, ako je na kuchynskej linke. Stôl je upevnený pomocou závrtiek a kolíkov. Pri stole sa celkom pohodlne najedia štyri osoby a ešte zostane priestor na chodenie. POSTUP PRÁCE Najskôr zhotovíme jednotlivé diely podľa výkresu. Sklápací nosník 1 zhotovíme z pásika plechu, ktorého okraje ohneme v šírke 1 0 mm do profilu tvaru U. Do nosníka vyvŕtame otvory 0 3,5 mm. Na nosník 1 privaríme sklápacie oko 2, do ktorého vyvŕtame otvor 0 8,2 mm. Rohy obrúsime na polomer r 15 mm. Na nosné rúrky 3 privaríme viečka 4. K dvom rúrkam 3 (možno použiť vodovodnú rúrku G 3/4") privaríme po dvoch kusoch plochej ocele tak, aby vznikla vidlica 7. Vo vidlici vyvŕtame otvor 0 8 , 2 mm a druhý koniec rúrky odrežeme na vyžadovaný rozmer 140 mm od osi otvoru. Tento rozmer 140 mm závisí od vzdialenosti čela radiátora od steny. Súčet tejto dĺžky (140 mm) s roz-
36
merom 30 mm má byť minimálne taký veľký, ako je vzdialenosť čiel radiátorov od steny. Spracovaná zostava zodpovedá vzdialenosti 170 mm. Pri iných hodnotách treba rozmery rúrok 3 upraviť. Na ďalšie štyri rúrky 3 privaríme pevné oká 6. Do nich vyvŕtame otvor 0 1 8 , 2 mm a rohy obrúsime na vyžadovaný polomer. Nakoniec zarovnáme dĺžku rúrok opäť na mieru 140 mm od osi otvoru. Pevný nosník 5 zhotovíme takisto ako sklápací nosník 1 a vyvŕtame doň otvory 0 4 , 5 mm. Na pevný nosník privaríme podľa výkresu rúrky 3. Pri zváraní musíme dať pozor a zhotoviť pravý a ľavý kus. Nakoniec zhotovíme podperu 8, ktorú ohneme najlepšie pomocou autogénu. Po ohnutí privaríme na podperu podložku 9, ktorú prevŕtame na 0 18 mm. Z latovky vyrežeme dosku stola 10 a z drevených lát zhotovíme zvlaky 1 1 , ktoré opracujeme tak, aby zapadli do nosníka 1. Podľa otvorov v nosníku 1 vyvŕtame otvory vo zvlaku. Rozpis materiálu
Pred zostavením diely dobre očistíme a natrieme základnou farbou S 2000 a necháme uschnúť. Po uschnutí natrieme nitroemailom C 2001 (odtieň volíme podľa potreby). Pri lakovaní musíme dbať na to, aby sme nenatreli funkčné plochy, dôležité pre montáž. Pri konečnej montáži zostavíme podľa výkresu celú konštrukciu dokopy. Pevný nosník priložíme na stenu tak, aby os čapu spájajúceho sklápacie oko s vidlicou bola umiestnená nad úrovňou hornej plochy radiátora a aby pritom horná plocha stola neprekážala pri otváraní okna. Označíme si umiestnenie zvlakov na dosku stola a otvorov v nosníku 5 na stenu. Potom konštrukciu opäť rozoberieme. Na dosku stola na označené miesto priskrutkujeme pomocou závrtiek zvlaky a tie potom priskrutkujeme na nosníky 1. Pevné nosníky 5 pripevníme pomocou kolíkov a závrtiek do steny. Nakoniec obidve časti konštrukcie spojíme skrutkami M8 a zabezpečíme maticami. JIŘÍ JADRNÝ
37
KONÍČKY OVLÁDACÍ PANEL FOTOKOMORY Bývam v činžiaku s malou kúpeľňou. Kecľ som zväčšoval fotografie, mal som všade okolo seba plno drôtov a káblov, ktoré vždy prekážali. Preto som sa rozhodol zostrojiť si panel, ktorý vyriešil opísané ťažkosti. Je v ňom zabudovaný pozitívny expozimeter, stabilizovaný zdroj na tento expozimeter, časový spínač NOVEX 60 s, ochranné osvetlenie žltozeleným filtrom FOMA 570, osvetlenie časového spínača, zásuvka na zväčšovací prístroj a zásuvka na príležitostný zdroj svetla alebo leštičku fotografií. Jestvuje veľa návodov na pozitívne expozimetre, ale sú alebo veľmi zložité, alebo súčiastky sa dajú ťažko zaobstarať a sú drahé. Expozimeter v tomto paneli možno jednoducho vyrobiť, je spoľahlivý a lacný. Preto vyhovuje potrebám amatéra. POSTUP PRÁCE Plošné spoje Z kuprextitu alebo kuprexkartu vyrežeme dve rovnako veľké platničky 22 a 23 s rozmermi asi 5 0 * 7 0 mm. Povrch medenej fólie dôkladne odmastníme v benzíne alebo v tetrachlóre. Cez kopírovací papier obkreslíme plošný spoj (obr. 1) usmerňovača-stabilizátora na prvú z nich a na druhú tým istým spôsobom plošný spoj expozimetra. Obrysy obtiahneme ceruzkou a vyšrafované plochy natrieme niektorou syntetickou farbou. Keď farba zaschne, vložíme obidve platničky do plochej misky a zalejeme roztokom chloridu železitého alebo iným roztokom, ktorý sa používa na leptanie plošných spojov. Po vyleptaní medi 2 nenatretých miest opláchneme platničky v teplej vode a farbu zmyjeme nitroriedidlom. Podľa obr. 1 vyvŕtame otvory 0 1 mm na osadenie súčiastok a v každej platničke ešte navyše po dvoch otvoroch 0 3,2. Týmito otvormi a dištančnou podložkou bude prechádzať skrutka, ktorou pritiahneme obidva plošné spoje po osadení súčiastkami na ovládací panel 2. Obidva plošné spoje osadíme súčiastkami a polovodičmi podľa obr. 2. Pritom dbáme na to, aby sme tranzistory a diódy nespájkovali
38
dlho a teplom spájky ich nezničili. Snímač Z novoduru alebo dreva vyrobíme na sústruhu držiak snímača 18 (obr. 3). Ako snímač pozitívneho expozimetra použijeme fotoodpor RF (typ WK 65 037 1 k 5 Q), ktorý zasadíme do bakelitového telesa štartéra žiarivkového osvetlenia. Najskôr musíme štartér rozobrať, vybrať kondenzátor a tlejivku. Štartér 20 nasadíme do objímky štartéra 19, ktorá je aj súčasťou žiarivkového osvetlenia. Po nasadení a otočení štartéra v objímke obrúsime štartér na celkovú dĺžku 36,5 mm. Štartér opäť vyberieme a oválnu prírubu na objímke štartéra 19 obrúsime. Predtým než zasadíme fotoodpor RF do štartéra, zmeriame hĺbku od zabrúseného konca na dno štartéra a hrúbku fotoodporu. Z roz-
dielu obidvoch hodnôt zistíme výšku dištančnej vložky 2 1 , ktorú zhotovíme z elektricky nevodivého materiálu. Teraz už môžeme do štartéra osadiť fotoodpor tak, žejeho dva vývody prestrčíme otvormi v kontaktoch štartéra. Po zasunutí skontrolujeme, či je fotoodpor na úrovni zabrúseného konca štartéra. Keď nieje, musíme fotoodpor vybrať a vložku 21 upraviť. Vývody fotoodpora, ktoré prečnievajú cez kontakty, skrátime a prispájkujeme ich na ne. Fotoodpor má o niečo menší priemer, než je priemer štartéra, preto ho utesníme kúskom papiera, ale tak, aby fotoodpor zostal uprostred. Štartér s fotoodporom zasunieme do objímky 19. Na skrutky jeho kontaktov priskrutkujeme dva asi 75 cm dlhé vodiče, na ktoré na druhom konci pripevníme banániky 33. Objímku so štartérom
Obr. 1. Plošný s p o j ; naľavo od s t a b i l i z á t o r a , napravo od expozimetra
Obr. 2. Schéma elektrického zapojenia; naľavo od stabilizátora, napravo od expozimetra
39
Obr. 4. Zostava prístrojovej skrinky zasunieme do držiaka snímača 18 a zabezpečíme jemne skrutkou M3. Držiak snímača 18 má na hornej strane zahfbenie 0 32,3 do hĺbky 3 mm. Tento priemer má väčšina objektívov zväčšovacích prístrojov. Kecf má niekto objektív s iným priemerom, musí zmeniť aj priemer zahfbenia na držiaku 18. Transformátor stačí s výkonom 5 W. Pretože by sa zle navíjal, uvádzame v rozpise materiálu hodnoty na transformátor s výkonom 1 2 W. Konštrukcia prístrojovej skrinky Prístrojovú skrinku zhotovíme z oceľového plechu s hrúbkou 1 mm.Zostavenie dielovjena obr.4, jednotlivé detaily na obr. 5 a 6. Pri výrobe jednotlivých dielov postupujeme v poradí, v akom ich na seba stavebne skladáme. Základný panel 1 (na obr. 5 je znázornený v rozvinutom tvare) ohneme na vyznačených miestach do tvaru U tak, aby vnútorný rozmer bol 310 mm. V paneli 1 vyvŕtame otvory iba na nosníky 5 a 6. Podľa týchto otvorov vyvŕtame otvory v nosníkoch 5 a 6 a urobíme v nich závity M4. Zvislé otvory v nosníkoch zatiaľ nevŕtame. Zvŕtame ich až s ovládacím panelom 2 a s krytom 3. Do rohov 1 vložíme štyri trojuholníkové výstuhy 7 tak, aby lícovali s bočnou stenou a hranou základne, a potom zvŕtame so základňou dva vnútorné otvory (krajný — vonkajší zvŕtame až s ovládacím panelom 2). Na stredný otvor upevníme gumové nožičky 17 a vnútorným otvorom zabezpečíme pomocou skrutky M4 výstuhu proti otáčaniu a uvoľneniu. Nakoniec vyvŕtame do základného panelu vetracie otvory. Presné rozmery ovládacieho panelu 2 musíme upraviť podľa vyrobeného základného panelu 1. Podľa hĺbky základne 1 ohneme najskôr panel 2 do tvaru U, po-
40
dľa výšky bočných stien potom prihneme krátke uzavieracie ohyby. Vyvŕtame otvory na pripevnenie na nosníky 6 a výstuhy 7. Krátke ohyby zasunieme pod základňu 1. Zvŕtame, vyrežeme závity M4 a panel na základňu priskrutkujeme. Otvory na ovládacie prvky vyvŕtame až po výrobe všetkých dielov. Dĺžku vzpier 4 musíme upraviť tak, aby zodpovedala vnútornému rozmeru základného panelu 1. Vzpery so základňou zvŕtame a priskrutkujeme. Nesmieme pritom zaRozpis materiálu
budnúť, že vzpera na prichytenie šikmej steny krytu je pootočená o uhol sklonu, t. j. 75°. Tvar horného krytu 3 vystrihneme z plechu. Najskôr ohneme zadnú stenu o 90 , potom prednú stenu na uhol asi 75 . Vyvŕtame otvory na prichytenie na nosník 5 a vzpery 4; otvory do nosníkov a vzpier zvŕtame, vyrežeme závity M4 a kryt priskrutkujeme. Tým je výroba prístrojovej skrinky zhruba skončená. Skrinku rozoberieme a na ovládacom paneli 2 rozmiestnime súčiastky a ovládacie prvky a zhotovíme na ne potrebné otvory. Pri rozmiestňovaní nesmieme zabudnúť na ochrannú svorku 3 1 , ktorá by mala byť blízko svorkovnice S 1 . Svorku tvorí skrutka M5, ktorá prechádza hrúbkou panelu, a mosadzná matica M5 s pružnou podložkou. Plochu pod hlavou skrutky pocínujeme. Na obr. 3 a 5 (det. 2) je naznačené informatívne rozmiestnenie niektorých súčiastok, ktoré sa pri stavbe prístroja použili. V hornom kryte 3 musíme vyvŕtať otvory na sklá a vetracie otvory (obr. 6). Do otvorov na sklá nalepíme lišty 1 0 ; rozmer C upravíme tak, aby po nalepení líšt hĺbka
Obr. 5. Detaily prístrojovej skrinky
41
Obr. 6. Detaily prístrojovej skrinky
42
Obr. 7. Schéma elektrického zapojenia
STABILIZÁTOR
drážky zodpovedala hrúbke vložených skiel a filtra. Treba ešte zhotoviť držiak objímky 1 1 , priehradku 8 a strmienok 9 na prichytenie časového spínača. Priehradka 8 nesmie prepúšťať svetlo do druhej komôrky; preto ju — ak je to nevyhnutné — polepíme na obvode molitanom. Nakoniec dohotovíme drobné detaily potrebné na montáž súčiastok a elektrické zapojenie. Skrinku nalakujeme alebo otapetujeme. Vnútorný priestor natrieme bielou farbou, ktorá lepšie odráža svetlo žiaroviek H1 a H 2 . Ovládací panel a rámček ochranných skiel natrieme čiernou matnou farbou (na tabule); lepšie vyniknú a nelesknu sa. Keď farba dobre zaschne, osadíme na ovládací panel 2 všetky potrebné súčiastky.
Elektrické zapojenie (obr. 7) Začneme pripojením trojprameňovej prívodovej šnúry 29 na svorkovnicu S I . Proti uvoľneniu šnúru zabezpečíme odľahčovacou sponou (získame ju zo staršieho typu domovej vidlice). Šnúru pripojíme tak, že čierny (tmavohnedý) vodič —fázový — zapojíme na svorku 3, odtiaľ potom cez poistku PI a hlavný vypínač V1 na svorku 4 (svorky 4, 5, 6, 7, 8 navzájom prepojíme). Podľa schémy potom dokončíme prepojenie zo svoriek vodičom typu Y; SY s prierezom 0,5 až 0,75 mm 2 . Druhý, bledomodrý (sivý) — nulový — vodič pripojíme na svorku 9. Aj svorky 9, 10. 11, 12 prepojíme a z nich potom uzavrieme jednotlivé obvody. Posledný, zelený alebo žltozelený — prívodový ->- vodič
(ochranný) pripojíme na svorku 1, ktorú prepojíme so svorkou 2. Svorky 1, 2 prepojíme s ochranným kolíkom zásuviek a s ochrannou svorkou skrinky (skrutka M5). Aby bolo celé zapojenie prehľadné, je lepšie dodržať farebné označenie fázového, nulového a ochranného vodiča. Obvod malého napätia urobíme vodičom Y, SY s prierezom 0,5 (0,35) mm 2 . Farba vodičov by sa mala odlišovať od vodičov na napätie 220 V — mala by teda byť červená alebo modrá. Prepojovacie vedenie malého napätia urobíme oddelene od vodičov na napätie 220 V (nedávame ich do jedného zväzku). Pred konečným zostavením skrinky si overíme správnosť elektrického zapojenia. Skontrolujeme, či je v poistkovom lôžku poistka a či sú všetky svorky dotiahnuté. Potom zapojíme zariadenie do siete. Po zapnutí hlavného vypínača V1 sa rozsvieti kontrolné svetlo H3 a zásuvka Z2 je pod napätím. Stlačením tlačidla A sa rozsvieti žiarovka H2 v malej komôrke (nad časovým spínačom Q). Spínačom V2 uvedieme do činnosti časový spínač O.. Činnosť pozitívneho expozimetra vyskúšame tak, že banániky 33 zasunieme do zdierok S2 a snímač nastavíme pod svetelný zdroj; kontrolné svetlo H4 sa rozsvieti. Po zakrytí snímača (fotoodpora RF) kontrolné svetlo zhasne. Kecf svieti kontrolné svetlo aj po otočení gombíka 32 na potenciometri R4, musíme svorky ab na potenciometri zameniť na bc. Potom by malo byť
EXPOZIMETER
všetko v poriadku a skrinku môžeme zostaviť napevno. PRÁCA S EXPOZIMETROM Tento expozimeter pracuje na základe svetelnej signalizácie. Snímač tvorí fotoodpor RF, ktorý má tú vlastnosť, že svoju hodnotu mení podľa množstva dopadajúceho svetla na jeho činnú časť. Toto množstvo teda v našom prípade ovplyvňuje hustota negatívu. Pri meraní postupujeme takto: vidlicu prívodovej šnúry pripojíme na sieť a prístroj je pripravený na prácu. Do zásuvky Z1 zasunieme vidticú zväčšovacieho prístroja. Do rámčeka zväčšovacieho prístroja vložíme negatív, zhasneme biele svetlo v miestnosti a zapneme na našom prístroji hlavný vypínač V I . Rozsvieti sa červené kontrolné svetlo H3, ktoré signalizujeme transformátor TR je pod napätím a že dodáva napätie 12 V do usmerňovača, ktorý napája expozimeter. Zapnutím vypínača V3 rozsvietime žiarovku H l , t. j. ochranné osvetlenie žltozeleným filtrom na našom prístroji. Zapnutím tretieho vypínača V2 pripravíme na činnosť časový spínač Q. Tým sme skončili prípravné práce pred zväčšovaním. Tlačidlom na časovom spínači Q rozsvietime žiarovku zväčšovacieho prístroja, zvolíme veľkosť zväčšeniny, zaostríme a na objektíve zväčšovacieho prístroja nastavíme clonu — asi 8. Žiarovku zväčšovacieho prístroja zhasneme a nastavíme čas na časovom spínači O.. Aby sme na stupnicu lepšie videli, stlačíme tlačidlo A, takže žiarovka H2 v malej komôrke sa rozsvieti. Potom
43
bežným spôsobom exponujeme citlivý papier, ktorý sme predtým vložili do rámčeka pod objektív. Vo vývojke necháme citlivý papier dve minúty a podľa výsledku alebo necháme, alebo predĺžime, alebo skrátime osvitový čas na časovom spínači. Na prúžkoch citlivého papiera skúšame tak dlho, kým nie sme s kvalitou zväčšeniny spokojní. Clonou zväčšovacieho objektívu však nehýbeme. Vo chvíli, keď získame kvalitnú zväčšeninu, uchopíme do pravej ruky držiak snímača, jeho banániky 33 zasunieme do zdierok S2, zahlbením nasadíme držiak na objektív a otáčame gombíkom 32 expozimetra (potenciometra R4) tak dlho, až začne mierne žeravieť zelené kontrolné svetlo H4 — signalizácia expozimetra. Tým získame základný údaj o tom, aký svetelný tok (skorigovaný clonou objektívu s vopred zvoleným číslom 8) potrebujeme pri danom čase na správny osvit citlivého papiera. Teraz môžeme posunúť ďalšie políčko negatívu, nasadiť držiak so snímačom na objektív a pozorovať kontrolné svetlo na ovládacom paneli. Môžu nastať dva prípady: — kontrolné svetlo svieti, t. j. máme redší negatív, preto musíme pridať clonu (zmenšiť otvor), až je žiarovka opäť len málo žeravá. Pritom čas na spínači ani na potenciometri neměníme. Citlivý papier vložíme pod zväčšovací prístroj a osvietime; — kontrolné svetlo sa po priložení držiakov so snímačom nerozsvieti, t. j. negatív je hustejší. V takomto prípade otáčame objektívom (zväčšujeme otvor) tak dlho, až je zelené
Elektrosúčiastky A —tlačidlo H1 — žiarovka E14 220 V/25 W H2 —žiarovka 12 V/0,1 A H3—žiarovka12 V/0,1 A H4 —žiarovka 12 V/0,1 A P1 rúrková, sklená poistka 1 A Q — časový spinač Novex 51 — hlavná svorkovnica, lámacia (čokoláda) 12 svoriek 2,5 mm 2 52 — prístrojové zdierky VI až V3 vypínače 4 A/250 V Z1 až Z2 domová zásuvka (pod omietku) 10 A/250 V Z3 — domová vidlica 10 A/250 V TR — transformátor 220/12 V, 5W (1-A) plechy El 25*20 primárne vinutie— 0 drôtu 0,18CuL, 2050 závitov sekundárne vinutie — 0 drôtu 0,75 CuL, 120 závitov Každú vrstvu vinutia preložíme transformátorovým papierom; medzi primárne a sekundárne vinutie vložíme lesklú lepenku.
Súčiastky na plošný spoj expozimetra D3 — dióda KY 701T1 —tranzistor 101 NU71 T2 — tranzistor GC 517 R1 — odpor 470 ÍÍ/1W— 2W R2 — odpor 470ÍJ/1W— 2W R3 — odpor 4k7fi/1 W—2W R4 — potenciometer 50 kíi — lineárny RF — fotoodpor WK 650 37 1 k5í2 H4—žiarovka 12 V/0,1 A
kontrolné svetlo opäť len slabo žeravé. Pod zväčšovací prístroj vložíme citlivý papier a opäť na taký istý čas ako pri prvej snímke papier osvietime. V obidvoch prípadoch dostaneme správne osvetlený pozitívny papier, pretože svetelný tok pre každý z nich je rovnaký. Tak isto pokračujeme pri všetkých políčkach negatívu, ktoré chceme zväčšovať. Záver: Po klasickej prúžkovej skúške, pri ktorej musíme docieliť uspokojivý výsledok, zabezpečíme pomocou snímača potrebný svetelný tok na správne osvetlený zväčšovací papier, ktorý nám po nastavení potenciometrom signali-
zuje zelené kontrolné svetlo. Ďalšie negatívne políčka exponujeme stále rovnakým časom, ale prikladaním snímača pred každú expozíciu nového políčka meníme (niekedy ponecháme) clonu zväčšovacieho objektívu tak dlho, aby kontrolné svetlo bolo vždy len slabo žeravé. Opísaný postup platí len pre jednu gradáciu papiera a jednu mierku zväčšenia. Keď meníme gradáciu, mierku zväčšenia alebo oboje, musíme prvý osvit vyskúšať opäť prúžkovou metódou, ďalej môžeme už pokračovať pomocou expozimetra opísaným spôsobom. Konštrukciu MILOŠA MAISNERA opísal MIROSLAV VODIČKA
Súčiastky na plošný spoj usmerňovača C1 — keramický kondenzátor 33 000 pF/100 V Dl _ dióda KY 701 C2 — elektrolytický kondenzátor 200 uF/30 V C3 — elektrolytický kondenzátor 200 uF/30 V R — odpor 39—40 Q/1—2 W D2 — Zenerova dióda, Tesla HNZ 70
OCHRANA MOTORČEKA AKVÁRIA Pestujem akváriové rybičky a na prevzdušňovanie používam kompresor s motorčekom 380 V — 0,7 A. Tento motorček sa už niekoľkokrát spálil, pretože sa ťažko zaobstará taká slabá tepelná ochrana pri nerozbehnutí motora. Zostrojil som si spoľahlivú ochranu, ktorá reaguje na vypadnutie fázy x alebo y, aj na zablokovanie poháňaného mechanizmu — čerpadla, kompresora a pod. Po vypadnutí fázy z je ochrana daná tým, že je z nej napájaná (teda nenapájaná) cievka stýkača. Je to teda vec vhodná aj pre viacerých domácich majstrov, ktorí používajú slabé trojfázové motory. Opísaná ochrana mi za rok činnosti dva razy usporila prevíjanie motora, keď vypadla jedna fáza. Ochrana sa zakladá na tom, že sleduje, či sa motor roztočil, Z remenice motora sa kruhovým remienkom (stačí gumový z magnetofónu) poháňa okrem výkonného mechanizmu aj unášací magnet, ktorý slúži ako snímač na rotačný pohyb. Tento magnet potom uvádza do činnosti relé, ktoré v prípade poruchy motor odpája. Snímač s rotačným magnetom som zhotovil zo starého dynama na bicykel značky Bosch. Na jeho
44
koliesku som urobil drážku na remienok, vinutie z rotora som odvinul. Odstránil som aj kryt, ktorý všetko držal spolu. Magnet aj kotva sú uložené na jednom hriadeli na miniatúrnych guľkových ložiskách. Keď sa kotva pootočí, pootočí sa aj magnet unášaný magnetickým poľom, ale len toľko, že svojím palcom
stlačí kontakt blokovacieho relé. Toto pootočenie dovolí, aby sa motor rozbehol. Ak vypadne fáza a tlakový stykač sa zapne, motor zavrčí, ale magnet sa neotočí, blokovacie relé naskočí a ochráni motor pred spálením. Toto relé drží pritiahnuté tak dlho, kým nepríde obsluha, poruchu neodstráni a znova celý chod ručne nenaštartuje. Na voľné kontakty relé možno prípadne připojit poplašný zvonček, svetelnú signalizáciu a pod. Relé sú napájané vždy jednoduchým usmerňovačom skladajúcim sa z diódy, filtračného kondenzátora a odpora. Odpor je o málo väčší, ako je hodnota odpora cievky relé.
Diódy musia maf chladiaci plech pripevnený na izolačnej podložke. JAN KUBlK POUŽITÉ SÚČIASTKY Re 1, Re 2 — Relé RP 100, 220 V. radšej s väčším odporom cievky (4000 £1) — 2 ks; D,, D, — diódy KY 705 — 2 ks; C ,,C 2 — kondenzátory — 4nF/500 V — 2 ks; R,, R2 — odpory podľa druhu relé — 2 ks, zväzok kontaktov zo starého relé a dynamo, S — tlakový spínač
SVĚTELNÁ INDIKACE TV STANIC Televizní přijímač se stal samozřejmou součástí většiny domácností. Stále se rozšiřuje síf vysílačů a tak máme možnost přijímat více programů. Moderní konstrukce televizních přijímačů jsou opatřeny kanálovými voliči s předvolbou programů, takže nás k příjmu více programů přímo svádějí. Musíme mít ovšem v prvé řadě dobré příjmové podmínky a potom zvládnout techniku televizního příjmu pomocí různých antén, slučovačů, předzesilovačů atd. Zvládnemeli to, můžeme svůj televizor opatřit velmi efektním zařízením, které nám indikuje osvětleným nápisem program, který po stisknutí knoflíku kanálového voliče právě přijímáme. Zařízení nevyžaduje žádný zásah do televizoru, takže ho můžeme instalovat i na televizor, který je v záruce. Dále nám zamezí možnost, že nepovolaná osoba (třeba děti) nám rozladí předem naladěný kanál vysílače. Toto zařízení tvoří vlastně krabička, kterou nasadíme na knoflíky kanálového voliče. Od této krabičky vedou pouze dva tenké vodiče přívodu napětí pro žárovečky. Samozřejmě, že světelná indikace nemá význam pro toho,
kdo přijímá jen jeden nebo dva programy televize, ale při příjmu tří programů se již zdá opodstatněná. Pořizovací cena je zanedbatelná. POSTUP PRACE Nejdříve se rozhodneme, které televizní vysílače můžeme přijímat ve svém bydlišti a podle toho celé zařízení zhotovíme. Popisuji zařízení, které jsem si zabudoval do televizoru značky „Videoton — elektronic 24"; protože záleží na typu televizoru, který máme k dispozici, jsou všechny rozměry pouze informativní. Zařízení se lépe uchycuje na televizory, které mají kanálový volič zapuštěný do skříně předního panelu (tak tomu bylo i v mém případě), není však velkým problémem vyřešit uchycení i u jiných typů televizorů. Na televizoru mám sedm konflíků předvolby a přijímám sedm televizních vysílačů. Základní desku zhotovíme z kuprexitu 1,5 mm tlustého. Rozměry destičky zvolíme tak, aby celá krabička po dohotovení přesně lícovala se zapuštěním a držela pouze třením. Některé televizory zapuštění na předním panelu nemají; pak musíme volit jiný způsob přidržení
krabičky, podle toho změnit i rozměry základní destičky a celého zařízení. Do základní desky vyleptáme spoje pro propojení přepínačů a žároveček (obr. 1). Kuprexitovou destičku důkladně odmastíme a celou její plochu polepíme izolepou. Do takto zalepené plochy ostrým nožem vyryjeme obrysy spojů. Potom z ploch, které chceme odleptat, izolepu opatrně odstraníme. Připravenou destičku namočíme do leptacího roztoku připraveného z 1 dílu kyseliny solné, 1 dílu 30 % peroxidu vodíku a 1 dílu vody. Proces leptání proběhne za 30 až 60 s. Do destičky vyvrtáme otvory pro provlečení knoflíků kanálového voliče. Rozteč musíme odměřit přesně, aby jednotlivé knoflíky o sebe při stisknutí nedrhly. Dvěma šroubky M2 na destičku přišroubujeme podélné novodurové bočnice, které udávají výšku celé krabičky (obr. 2). Knoflíky kanálového voliče se po stisknutí zasunou asi o 4 mm; krabička tedy bude asi 12 mm vysoká a v mém případě zaplní zapuštění panelu kanálového voliče. Do bočnic vyřízneme pilkou na železo zářezy pro přepážky
45
ZÁKLADNÍ DESKA
Obr.1
Obr. 4
46
BOČNICE
Obr. 2
k jednotlivým knoflíkům. Do zářezu při montáži zasuneme přepážky pro světelnou izolaci jednotlivých komůrek. Přepážky zhotovíme z pertinaxu ti. 1 mm a do zářezu je vlepíme lepidlem Epoxy 1200. Výška přepážek a bočnic musí být shodná. Doporučuji proto po vlepení přepážek a přišroubování bočnic k základní desce celek zabrousit na rovné ploše smirkovým papírem. Jinak bude světlo nápisu pronikat i do vedlejší komůrky. Celou sestavu znázorňuje obr. 2. Čelní panel (obr. 3) vyrobíme z průhledného materiálu, např. z organického skla nebo některé umělé hmoty. Já jsem použil víko z bonboniéry o tlouštce 1,5 mm, které se dobře lepí lepidlem na plastikové stavebnice STYROFIX. Do víka jsem vyvrtal otvory pro knoflíky kanálového voliče shodně se základní deskou. Druhé dvě bočnice (také z umělé hmoty) přilepíme k víku opět lepidlem STYROFIX. Lepení má tu výhodu, že povrch panelu vzhledově neruší šroubky. Tím je celá krabička zařízení hotová. Po složení a sešroubování ji ještě zalícujeme, otvory, které jsou průběžné, zapilujeme kulatým pilníkem, aby knoflíky nikde nedrhly. Při práci dbáme na dodržení výšky krabičky — 12 mm — tato NEURGUJTE
kóta závisí na výšce knoflíků kanálového voliče. Knoflíky jsou 19 mm vysoké a po navlečení trubičky se rozměr sníží na 7 mm. Po stisknutí knoflíku ubydou další 3-4 mm. Protože se krabička stane součástí televizního přijímače, měla by být zhotovena pečlivě, aby jeho vzhled nenarušovala. Do krabičky nainstalujeme přepínače a žárovečky. Funkce přepínačů je založena na skutečnosti, že stisknutím knoflíku sepneme obvod napětí pro příslušnou žárovečku, umístěnou vedle knoflíku a ta osvětlí nápis pro příslušný vysílač. Sepnutí obvodu zajistíme tak, že na každý knoflík navlečeme kovovou trubičku o vnitřním průměru 8,6 až 8,7 mm. Tento rozměr je nutné dodržet, protože trubičku musíme nasunout na knoflík kanálového voliče velmi těsně a celou, až po okraj knoflíku; nesmí se na něm posouvat. Trubička bude asi 9-10 mm dlouhá. Stisknutím knoflíku se trubička zasune mezi dva ploché kontakty z pružného plechu (fosforbronz), které zhotovíme např. z kontaktů ploché baterie tak, že je ohneme do tvaru a při pájíme na základní destičku protilehle kolem každého otvoru pro knoflík. Detail přepínače je na obr. 4. Počet přepínačů je odvislý od počtu programů, které budeme
DODÁVKU OLEŠKA!
Ve sborníku č. 21 jsme oznámili, že vyd. ALFA vydá zkušebně několik samostatných návodů větších konstrukcí - jako první návod na zahradní malotraktor. Zájem o tuto publikaci však několikanásobně převýšil očekávání a vynutil si změnu plánovaného počtu výtisků. To přineslo jak výrobní komplikace, tak i nutnost nového cenového jednání. Koncem dubna, kdy toto oznámení píšeme, je situace tato: Publikace je v tisku, její cena byla stanovena na Kčs 40,--
sledovat. Trubičku získáme z propisovací tužky; vnitřní průměr chromované, asi 4 cm dlouhé trubičky, zvětšíme tak, aby šla těsně navléknout na knoflík kanálového voliče. Plechové doteky přepínačů po připájení ohneme k sobě, aby pružily a zaručovaly dobrý dotek s trubičkou. Vhodné žárovečky získáme z elektrických vláčků PIKO; jsou na 1 2 nebo 1 6 V. Hodnota je odvislá od transformátoru, který máme k dispozici. Připájení žároveček i s doteky přepínačů je zřejmé z obr. 5. Transformátor si bucľ navineme sami, nebo ho zakoupíme. Hodí se i transformátor, určený k pohonu vláčku PIKO, který má navíc reostat, takže můžeme nastavovat intenzitu světla žároveček. Zapojení celého zařízení k transformátoru je zřejmé z obr. 5. Zařízení doporučuji nechat stále pod proudem a vypínat jemným dotekem na knoflík kanálového voliče, který vyskočí a nesepne přepínač. Teprve po zapnutí televizoru stiskneme žádaný knoflík s předvoleným programem a nápis vedle něj se rozsvítí. Nápisy získáme fotografickou cestou. Na bílý papír si ve zvětšeném měřítku vyznačíme volnou plochu, která vedle knoflíku zbývá pro nápis. Nápis vepíšeme podle šablony černou tuší do příslušných míst (obr. 6). Celek ofotografujeme na kinofilm a vyvoláme kontrastní vývojkou. Negativ překopírujeme pod zvětšovacím přístrojem na diadesku (ORWO DU 3), pozitiv opět vyvoláme kontrastní vývojkou a z něho znovu zhotovíme pod zvětšovacím přístrojem pozitiv na plochý film FOTOCHEMA REPRO N6p. Tak získáme štítek — průhledné bílé nápisy s červeným pozadím na celuloidovom, ohebném materiálu. Štítek zastřihneme na rozměry krabičky a vykrojíme otvory pro knoflíky kanálového voliče. Mezi žárovečky a plochý film vložíme červenou barevnou fólii FATROID (tlouštka 0,2 mm), která světlo žároveček rozptýlí. K osvětlení nápisu můžeme místo jedné použít i dvou žároveček, protože místa pro ně je v komůrce dost. Krabičku pak pevně stáhneme šrouby, takže fólie dosednou na komůrky a zamezí tak prostupu světla z jedné do druhé. JOSEF VALDA
(plus poplatek za zaslání na dobírku) a s expedicí počítáme začátkem III. čtvrtletí. Protože všechny objednávky jsou evidovány a budou vyřizovány v pořadí jak došly, prosíme, aby ste pracovnici expedice nezdržovali telefonickými ani písemnými urgencemi zpomalujete tim sobě i jiným dodávku publikace. Expedici druhé publikace, t. j. Přídavné zařízení l.,předpokládáme na podzim, publikace Přídavné zařízení II. koncem roku nebo začátkem 1 978. Děkujeme za pochopení EXPEDICE USS
47
POLIČKA DO AUTOMOBILOV ŠKODA Vo všetkých vozidlách typu Škoda 100/110 je nedostatok odkladacích plôch, ktoré sú veľmi potrebné pri každodennom používaní. Skrinka, ktorá je zabudovaná do prístrojového panelu, neumožňuje uložit predmety s väčšími rozmermi. Preto som si zhotovil odkladaciu poličku, ktorú som umiestil do spodnej časti pod prístrojový panel na mieste nôh spolujazdca. Namontovaná polička nebráni vo voľnom pohybe nôh spolujazdca a molitanové vyloženie hrán zabraňuje prípadnému udretiu. V ľavej časti poličky presne nad stredovým tunelom je veľkosť odkladacieho priestoru vhodná na pevné prichytenie tranzistorového rádia typu RIGA.
a ľavú stranu; príchytky montujeme z ich vonkajšej strany tak, aby smerovali von zo zostavy. Horná šikmá stena musí byť rovnobežná s hornou plochou príchytiek. Po tejto príprave potrebných dielov môžeme začať montáž. Podľa výkresu zmontujeme súčiastky poličky 1, 2, 3, 4 a 6 pomocou klinčekov a vhodného lepidla (např. Kanagom). Aby spojenie bolo pevnejšie, vložíme do rohov drevené lišty 9 (pozri det. A). Po zmontovaní zostavy a jej dokonalom zaschnutí musíme zhotoviť na predné hrany poličky čalúnenie. Čalúnenie slúži ako ochrana proti udretiu nôh pri náraze a zároveň vytvára v prednej časti poličky vyvýšenie zabraňujúce vypadávaniu vecí. V nemalej miere zlepšuje estetický vzhľad. ZHOTOVENIE POLIČKY Molitanový pásik 7 s rozmermi 10*30*800 rnm Na preglejku (prípadne sololit s hrúbkou 5 mm) natrieme z jednej strany tmelom značky LA alebo iným prekreslíme podľa výkresu jednotlivé diely 1, 2,3,4 a 6. vhodným tmelom na lepenie plastických látok a prilepíVyrežeme ich a ostré hrany zabrúsime. Z kúska plechu me ho na prednú hrartu poličky (pozri rez A-A). (najlepšie hliníkového) vyrobíme dve príchytky 5, ktoré Po dokonalom zaschnutí pokračujeme v práci prinitujeme nitmi.8 na steny 1 a 6. Musíme daf pozor, nalepovaním kožienky na povrch poličky. Najprv aby sme už pri namontovaní príchytiek rozlišili pravú oblepíme spodný diel 2, a to tak, že si vystrihneme pás
s potrebnou šírkou so zreteľom na založenie na bočné steny a spodok poličky. Na založenie potrebujeme asi 4 cm. Na lepenie použijeme ten istý tmel, ktorý sme použili pri nalepovaní molitanu. Potom polepíme bočné a zadné steny a celkom nakoniec to, čo zvýši, použijeme na prípadné opravy. Z úsporných dôvodov spodné a zadné neviditeľné časti poličky neoblepujeme. Pozor! Pri nalepovaní kožienky musíme dodržiavať bezpeč-
48
Rozpis materiálu
nostné predpisy, ktoré platia pre prácu s horľavinami. Po dokonalom zaschnutí lepidla a prilepení kožienky urobíme ešte posledné úpravy a môžeme poličku pripevniť do automobilu. MONTÁŽ Celú poličku vsunieme na doraz bočných stien do priestoru, kde ju chceme pripevniť, t. j. nad vetraciu štrbinu v priestore nôh spolujazdca. Usadíme ju do konečnej polohy a cez otvory v príchytkách si naznačíme, kde vyvŕtame otvory v spodnej plechovej časti prístrojového panelu. Poličku vyberieme z auto-
mobilu a na vyznačených miestach vyvŕtame otvory 03,25 mm. Poličku potom opäť vsunieme naspäť a cez príchytky ju pripevníme pomocou samorezných skrutiek 10 do predvŕtaných otvorov. Poslednú operáciu pri pripevňovaní už vykonáme z batožinového priestoru vpredu. Neďaleko nádobky na ostrekovaciu kvapalinu sa vo vyvýšenej časti batožinového priestoru nachádza už predvŕtaný otvor 05 mm, ktorý použijeme na pripevnenie zadnej časti poličky. Cez tento otvor vyvŕtame do poličky otvor 05 mm a poličku pripevníme skrutkou 11 a zabezpečíme maticou 12. . ING. JIŘÍ BROŽ
ODKLADACÍ POUČKA PRO MOSKVIČE Odkládací prostor pod pravou část přístrojové desky (před sedadlo spolujezdce) vyrobíme z novodurového víka klosetové nádrže, jehož velikost pro tento účel plně vyhovuje. Jednu z dlouhých stran víka 1 odřízneme u začátku ohybu kratších stran. Plechovými nýtky 3 pripevníme ke zbývajícímu okraji asi 6 cm široký pásek pozinkovaného plechu 2, a to po celé délce všech tří stran. Vzniklou poličku polepíme černou koženkou a dvěma pevnějšími úhelníčky 4, přinýtovanými dvěma nýtky ke každé z kratších stran poličky, ji přišroubujeme na kovovou konstrukci palubní desky. Pa-
lubní deska je již provrtána řadou otvorů, které můžeme pro tento účel využít. Šroubky M6 * 1 5—20 mm podložíme na vrchní straně čtvercovou
podložkou; sklon poličky můžeme upravit změnou sklonu příchytek z úhelníčků před jejich definitivním přinýtováním k poličce. MUDr. DALIBOR ZINDR
Polička pod přístrojovou desku 1 — novodurové viko z klosetové nádrže; 2 — bočnice z pozinkovaného plechu; 3 — nýtky; 4 — příchytky z plechu ti. 2 mm
49
TAPETOVANIE PALUBNÉHO PANELU Už niekoľko rokov mám vo svojom automobile Škoda-Octavia palubný panel potiahnutý samolepiacou tapetou z PVC. Má to niekoľko výhod: efektný vzhľad, možnosť umývať povrch panelu vodou, tapeta sa neodiera, ani sa neleskne. Jediným problémom pri práci je dokonalé potiahnutie ohybov, prelisov a iných zložitých tvarov tapetou tak, aby sa tapeta neskôr neskrúcala. Uvedený postup je vhodný na poťahovanie akéhokoľvek predmetu za predpokladu, — že tvarová zložitosť nie je veľmi veľká, — že predmet má povrch, na ktorý tapeta dokonale prilipne, — že materiál, z ktorého je predmet vyrobený, odoláva zvýšenej teplote. Z palubného panelu najprv vymontujeme všetky vypínače, prepínače a budíky; potom vymontujeme z automobilu (na jednoduchšiu manipuláciu) celý palubný panel. Očistíme ho a odmastíme trichlóretylénom. Samolepiacu tapetu približne
vystrihneme v tvare palubného panelu tak, aby bol strih na všetky strany väčší asi o 2 až 3 cm ako palubný panel —musíme počítať so založením na zadnú stranu, inak by sa tapeta mohla začať odlepovať na hranách. Na nalepovanie potrebujeme bežný elektrický sušič vlasov, kus handry a rukavicu. Tapetu začneme postupne nalepovať; v miestach, kde má prilipnúť na prelis, ju nahrejeme sušičom a pritlačíme na celú tvarovanú plochu. Na to potrebujeme handru a rukavicu, pretože nahriata tapeta páli. PVC-tapeta nahriatím zmäkne a možno ju vytiahnuť (vytvarovať) do potrebného tvaru. Až do vychladnutia ju však musíme pritláčať k miestu, kde má prilipnúť, lebo ochladzovaním sa čiastočne zmrašťuje do pôvodného tvaru a mohla by sa odlepiť. Aj pri najstarostlivejšej práci sa môže stať, že medzi tapetou a poťahovaným predmetom zostane vzduchová bublina; v tom prípade bublinu prepichneme špendlíkom a vzduch vytlačíme. Dierku v tapete vôbec nevidieť. Dbáme však na to.
aby tapeta v mieste vzduchovej bubliny k podložke dokonale prilipla po celej ploche. Potiahnutý palubný panel namontujeme späť do automobilu. Pri montáži vypínačov a prepínačov a pod. doťahujeme matice a objímky veľmi opatrne, aby sme nimi tapetu nepoškodili. Kruhové otvory poťahujeme tak, že v tapete vyrežeme otvor s priemerom asi o 2 cm menším, tapetu pri okraji lúčovite nastrihneme v dĺžke asi 1 cm. Ostatné sa dotvaruje pri zakladaní horúcim vzduchom. V niektorých prípadoch treba potiahnuť tapetou rub aj líce predmetu — např. dvierka palubného panelu. Tapetu na lícnu stranu vystrihneme v tomto prípade trocha väčšiu (na založenie) a rubovú stranu zasa trocha menšiu, ako je potrebná veľkosť. Poťahovať začneme lícovú stranu a záložky na rubovej strane čo najlepšie vyhladíme. Tapetu na rubovú stranu potom nalepíme cez záložky. Podobne postupujeme pri tapetovaní např. rádia, reproduktorových skriniek a pod. ING. ILJA SVOZIL
DVOURYCHLOSTNÍSTĚRAČE Jízda za deště, mlhy nebo sněžení je nepříjemná nejen pro horší přilnavost pneumatik k povrchu vozovky, ale i pro zhoršenou viditelnost. Stěrače proto mají fungovat tak, aby udržovaly sklo čisté, ale aby přitom rychlost stírání nebyla tak velká, že by se pohybovaly po suchém skle a částečkami bláta poškozovaly jeho povrch. Rychlost stěračů je vždy počítána na průtrž mračen, takže pro slabší déšť nebo mrholení by byla velká. Proto se používají dvě rychlosti, nebo cyklovače, což je případ škodovek. Jenže při každém startu cyklovače jde motorek na plný záběrový moment a i proudový náraz bývá znát na sníženém osvětlení. Přitom šnekový převod i všechny klouby táhel jsou při záběru značně namáhány a brzy jeví stopy opotřebení. Při delší jízdě za mrholení je proto výhodnější malá rychlost stěračů; úpravu si snadno uděláme sami. Na převodce motorku stěračů jsou nasunuty konektory na kontaktech svorkovnice. Střední z trojice kabelů přerušíme a vřadíme sem odpor asi 2 —2,5 Q. Je to buď spirála nebo rovný odporový drát průměru 0,8—1 mm, jehož délku i bez měření můžeme vyzkoušet přímo za chodu stěračů (ovšem za vydatného vlhčení předního skla). Drát uchytíme na izolační destičku a upevníme nejlépe těsně u motorku. Tím získáme pomalou rychlost (nastavíme ji asi na polovinu původní). Do palubní desky umístíme spinaČ, k němuž napojíme oba konce odporu. Při rozepnutém spinači dostává motorek
50
snížené napětí přes odpor, při sepnutém je odpor zkratován a stěrače jdou plnou rychlostí. Někdy se stává, že při krátkém sepnutí relé cyklovače se nestačí chytit doběhový kontakt na šnekovém kole a stěrače jdou ob jedno sepnutí relé. To lze odstranit přesnějším nastavením stavěcího šroubku vačky, který ovládá pomocné kontakty. Šroubek je na víku šnekového převodu pod středním kablíkem v otvoru, zakrytém kruhovým hliníkovým víčkem. Otáčíme jím doleva, až stěrače přestanou vypínat (při zapnutém cyklovači) a pak jej vrátíme asi o jednu otáčku zpět. KAREL HYNGAR
ZAJIŠTĚNÍ GARÁŽOVÝCH VRAT proti samovolnému uzavření je velmi jednoduché a velmi dobře pracuje. Při otevíraní jednotlivých polovin vrat probíhá zarážka 1 pevně upevněná na vratech samovolně okem 4, připevněným k zárubním garáže tak dlouho, až po proběhnutí náběhem zapadne do vytvořeného zářezu a tak zamezí pohybu vrat. Při zavírání lehce pozvedneme vzpěru, aby vyklouzla ze zářezu a tím nebránila zavření vrat. V případě, že chceme vrata otevřít ještě víc než povoluje vzpěra, vysuneme ji z oka připevněného na zárubni a tím ji vyřadíme z činnosti. Rozměry uvedené v obrázku jsou pouze informativní, mohou se pozměnit podle toho, jak široce chceme vrata otvírat. POSTUP PRÄCE Podle výkresu zhotovíme nejprve jednotlivé součásti. Zarážku 1 zhotovíme z kulatiny 0 1 6 mm, můžeme popřípadě použít i trubky. K zarážce privaríme náběh z pásu ploché oceli 3 X 1 3 mm — můžeme však přivařit jakýkoli klínek, který umožní pozvolné naběhnutí až do zářezu. Zářez vytvoříme privarením obdélníku z pásové oceli na konec zarážky. Na druhém konci vyvrtáme otvor 0 8 mm pro čep. K držáku 2 z pásové oceli privaríme ložisko 3, ve kterém předem vyvrtáme otvory 08 mm pro čep 6. Do držáku ještě vyvrtáme čtyři otvory 0 3 mm pro upevňující vruty. Oko 4 ohneme z kulatiny 08 až 1 0 mm a privaríme ho k držáku 5, jehož konstrukci musíme přizpůsobit zárubním vrat. Při montáži postupujeme tak, že k horním okrajům obou křídel vrat přišroubujeme čtyřmi vruty 8 držáky 2. Mezi ložiska vložíme zarážky 1, prostrčíme čep 6 a upevníme maticí 7. Tento způsob upevnění umožňuje zarážce horizontální otáčivý ohyb a také částečný vertikální pohyb; ten je umožněn větším otvorem ( 0 8 mm) v zarážce. K zárubním připevníme držáky 5 s oky 4 tak, aby obě zarážky oky lehce probíhaly. Správné umístění obou držáků 2 a 4 musíme předem vyzkoušet.
Rozpiska materiálu
51
DRŽIAK SPRAYOV Veľké množstvo farieb, lakov a rozličných konzervačných prostriedkov sa predáva v rozprašovačoch. Výhodné je toto balenie najmä na opravy karosérií automobilov, opravy nábytku, lakovanie modelov a pod. Pri častejšom používaní rozprašovačov sa veľmi osvedčuje jednoduchý pištoľový držiak, s ktorým sa pracuje pohodlnejšie.Výroba držiaka je jednoduchá a lacná, lebo použijeme rozličné odrezky a odpadový materiál. Pištoľový držiak je vhodný na malé balenie s hmotnosťou náplne asi 160 g, ako aj na väčšie s hmotnosťou náplne až 370 g. Držiak! zhotovíme zo zváracieho oceľového drôtu 03,15. Najprv ohneme z drôtu oko s priemerom 31,5 mm a na prázdnom rozprašovači vyskúšame veľkosť oka. Oko by sa malo na rozprašovači pod horným lemom pohybovať voľne. Teraz urobíme dve očká na čap spúšte. Očká ohneme podľa kúska zváracieho drôtu s rovnakým priemerom. Potom urobíme ohyb tak, aby bola dodržaná kóta 55 mm a držiak podľa výkresu dotvarujeme. Očkami 0 3 , 2 mm prestrčíme kúsok zváracieho drôtu a skúsime, či sa pohybuje voľne. Vzdialenosť 7,5 mm medzi očkami závisí od hrúbky spúšte 2. V našom prípade ide o spúšť hrubú 7 mm. Spúšť 2 vyrobíme z texgumoidu alebo novoduru, prípadne z dvoch vrstiev leteckej preglejky hrubej 3 mm, zlepenej vhodným lepidlom (Epoxy 1200, Lepox a pod.). V závislosti od hrúbky materiálu potom upravíme vzdialenosť medzi očkami držiaka tak, aby sa spúšť pohybovala voľne bez trenia. Do spúšte vyvŕtame otvor na čap. Tvar spúšte upravíme podľa vlastnej potreby. Na mieste držania spúšte zaoblíme hrany. Držadlo 3 zhotovíme z tvrdého dreva, novoduru a pod. Vhodné je aj držadlo např. z vyradenej pílky na drevo, ktoré upravíme. Tvar držadla nie je podstatný a každý si ho prispôsobí podľa vlastnej potreby. Spona 4 slúži na zovretie oka 031,5 mm, a tým na pevné prichytenie rozprašovača do držiaka. Vyrobíme ju aj zo zváracieho drôtu
52
0 3,15 mm. Najskôr si ju predhneme do tvaru písmena U, nasadíme ju na držiak 1 asi doprostred medzi oko 0 31,5 mm a očká 0 3,2 mm a dotvarujeme podľa výkresu. Montáž celého držiaka je veľmi jednoduchá. Do spúšte 2 zalepíme čap 5 (opäť z kúska zváracieho drôtu 03,1 5 mm) tak, aby prečnieval rovnako na obidve strany. Sponu
4 presunieme k oku 031,5 mm a medzi očká vložíme spúšť tak, aby čap zapadol do očiek. Takto zmontovaný držiak vlepíme do držadla 3. Pred zatvrdnutím lepidla vyskúšame ľahkosť spúšte. A celý pištoľový držiak je hotový; po zaschnutí lepidla ho môžeme vyskúšať. Sponu presunieme smerom k spúšti, vložíme rozprašovač (na začiatku prázdny), sponou ho pritiahneme tak, aby dýza smerovala od držadla (na to treba dať pozor pri plnom rozprašovači) a uchopením za držadlo vyskúšame činnosť držiaka. Menšie nepresnosti dotvarujeme kliešťami. ING. JIŘÍ MOULIS
ADAPTÉRY K SOUPRAVĚ COMBI III. V této části popíšeme výrobu zbývajících částí adaptérů k soupravě Combi, které budou sloužit k sestavení modifikací V a VI (viz tabulku uveřejněnou na str. 53 sborníku č. 20). I. Stolek pro čelní broušeni Desku stolu 97 zhotovíme z překližky 12 mm tlusté (obr. 14). Ke stolku si zhotovíme podpěru 99, která je shodná s podpěrou 84 a dva nosníky 98. Tyto nosníky jsou tvarem shodné s nosníky 83, avšak otvory pro upevňovací šrouby mají průměr 3,1 mm. Desku s nosníky spojíme osmi šrouby 118 a maticemi 119. Na obr. 14 je také nakreslen upínací talíř 1 0 1 , který se prodává v soupravě vrtačky Combi. Uvádíme jeho rozměry pro ty čtenáře, kteří by snad tento upínací talíř z jakýchkoli důvodů nemohli koupit, protože je nepostradatelný, při sestavování modifikace V a VI. Totéž se vztahuje i na stopku 102, která je na obr. 16. J. Kotouč pro čelni broušeni je složen z předního kotouče 103 a zadního kotouče 104. Na obr. 15 jsou v nárysném pohledu kresleny vždy jen poloviny kotoučů. Oba kotouče jsou však symetrické a shodné kolem svislé osy. Oba bokorysy jsou kresleny při poWedu zleva. Středové otvory 0 3 , 5 jsou pomocné a slouží jako vedení pro čep vykružovadla. Kulové zapuštění r 1 2 mm pro hlavy vratových šroubů uděláme půlkulovou stopkovou frézkou. Zapuštění pro čtyřhrany vratových šroubů vysekneme opatrně úzkým ostrým dlátkem. Oba kotouče i s vloženými vratovými šrouby sešroubujeme podle výkresu sestavení na obr. 15 vruty se samořeznými závity 106. Vruty přitom současně upevníme k přednímu kotouči 103 i plechový kotouč 107. Na plechový kotouč potom naklížíme kotouč skelného papíru 108. Při výměně papír navlhčíme a snadno odlepíme, aniž bychom promáčeli překližkové kotouče. Nakonec obvod sestaveného kotouče začistíme osoustružením ve vrtačce. Kotouče si můžeme zhotovit hned tři a polepit je skelným papírem různého zrnění pro hrubé i jemné broušení. K. Kotouč pro čelni soustruženi má podobnou konstrukci jako kotouč pro čelní broušení a proto je kreslen jen v sestavě. Přední kotouč
110 vyrobíme z překližky o tloušťce 6 mm stejným způsobem jako kotouč 103. Zadní kotouč 111 má tloušťku 10 mm (uprostřed musíme úzkým dlátkem vyhloubit zapuštění pro šestihrannou hlavu unášecího šroubu 116. Sestavený kotouč upneme na upínací talíř a střed otvoru pro unášecí šroub si označíme pomocí stojánku s posuvným čepem, na který našroubujeme soustružnický hrot. Tím dosáhneme, že unášecí šroub nebude „házet". Pomocný otvor pro vykružování musíme předtím zalít lepidlem Epoxy 1200. Víko 112 slouží k uzavření hlavy šroubu 116. Přední kotouč 110 je k zadnímu kotouči 111 přišroubován vruty 114 a mezi nimi jsou uzavřeny hlavy čtyř vratových šroubů 115. Víko 112 ie ke kotouči 111 přišroubováno vruty 113. Nakonec celou rovinu i obvod kotouče osoustružíme, aby rovina byla kolmá k ose vrtačky. Pro upevnění všech modifikací s vodorovnou polohou vrtačky si můžeme z obyčejné, nebo vodovzdorné překližky zhotovit základní desku o rozměrech 16 x 200 x 730 mm. SESTAVA MODIFIKACE V pro čelni broušeni Instrukční nákres je na obr. 14. Podstavce s vodicím sloupem budou ve vodorovné poloze. 1. Do hlavičky vrtačky Combi upneme stopku 102, na niž našroubujeme upínací talíř 101 a dobře jej dotáhneme. 2. Do drážek upínacího talíře zasuneme vratově šrouby brusného kotouče 105 a kotouč čtyřmi křídlovými maticemi 109 upevníme k upínacímu talíři. 3. Do objímky na vodicím sloupu zasuneme podpěru stolku pro broušení 99, stolek přisuneme na vzdálenost asi 1,5 mm od roviny brusného kotouče a je-li stolek vodorovně, utáhneme objímku. Pokud jsme pracovali přesně, můžeme brousit navzájem kolmé plochy výrobků ze dřeva, plastických hmot a při použití vhodných brusných kotoučů i kovové součásti. Velmi dobře tato bruska poslouží také při zakulacování rohů. SESTAVA MODIFIKACE VI pro čelní soustruženi Instrukční nákres je na obr. 16. Podstavce s vodicím sloupem budou ve vodorovné poloze. 1. Na upínací talíř 101 upevněný v hlavičce vrtačky
Na fotografii vlevo je zařízeni v úpravě pro čelni broušeni (modifikace V), na fotografii vpravo v úpravě pro čelni soustruženi (modifikace VI)
53
Obr. 14
54
Obr. 15
55
Obr. 16
56
pomocí stopky 102 přitáhneme křídlovými maticemi 109 kotouč pro soustružení. 2. Do objímky na vodicím sloupu zasuneme podpěru pro soustružení 120. Na tomto adaptéru můžeme s úspěchem soustružit misky, talíře, kolečka k hračkám a podobné předměty ze dřeva i z plastických hmot. Do materiálu musíme předvrtat otvor, kterým předmět našroubujeme na unášecí šroub 116. Soustružíme ostrým dlátkem, které opíráme o podpěru 120. Podpěru dáváme co nejblíže k soustruženému předmětu, aby soustružnické dlátko nepružilo. (Ve sborníku č. 18/1976 je na str. 58 uveřejněn článek, jak si ze starých pilníků vyrobit nástroje na soustružení dřeva.) Vzhledem k tomu, že práce s adaptéry vyžaduje často obě ruce a nemáme možnost stále zapínat a vypínat vrtačku, poslouží nám velmi dobře nožní spínač, jehož popis byl uveřejněn ve sborníku č. 17/1976 na str. 60.
Rozpiska materiálu
A nakonec tři dobré rady k práci s adaptéry: 1. Nemějte při práci nikdy volné rukávy; raději si je vyhrňte, nebo těsně upněte! 2. Při práci používejte ochranný štítek, nebo brýle! Odštěpek nebo tříska mohou nenapravitelně poškodit oko. 3. Nepodceňujte zdánlivě malý výkon motorku vrtačky a pracujte s rozmyslem ! I když dokážete rukou ubrzdit hlavičku, nezkoušejte rukou zastavovat roztočený kotouč pilky nebo frézky! Konstrukci BOHUSLAVA PITRY popsal JOSEF ŠŤASTNÝ
KONSTRUKCE VOLT-AMPÉR-OHMMETRU Zabýváme-li se elektrotechnikou, potřebujeme při své činnosti měřidla napětí, proudu a odporů. Na našem trhu sice jsou různá moderní a přesná měřidla, ale dost drahá. Proto také nebude ani naším zájmem stavět zařízení drahá, ale běžná, s dostačující přesností 5 až 1 0 %. Na dobrou funkci měřícího přístroje tohoto typu má vliv pouze správná volba hodnoty použitých součástek a jejich nezávadnost. Rozmístění a uspořádání neni kritické, protože to nebude měřidlo elektronkové ani tranzistorové (doplněné zesilovačem). Základem popisovaného přístroje bude měřidlo s otočnou cívkou, tzv. Depréz ďArsonval. Výchylka ručky je u něho úměrná proudu, proto dělení stupnice je rovnoměrné. Přístroj udává i směr procházejícího proudu, polaritu. Proto jsou jeho vývody označeny plus a mínus, aby v případě obráceně připojených přívodů eventuálně nedošlo k ohnutí nebo dokonce ulomení jemné ručky. Tento přístroj se hodí jen pro měření stejnosměrného proudu či napětí, pro střídavé se dá použít jen s usměrňovacím doplňkem a dalšími vyrovnávacími členy. Ke konstrukci lze použít jakékoliv měřidlo uvedeného systému, ať již
•fa — značka zkušebního napětí. Dále jsou elektrické přístroje rozděleny podle přesnosti do tříd, označených hodnotou nejvyšší přípustné chyby v procentech. Tyto třídy jsou: 0,2; 0,5; 1,0; 1,5; 2,5. Jsou označeny po straně na stupnici u každého dobrého měřícího přístroje. Číslo však neznamená největší chybu přístroje, nýbrž jen chybu působenou jediným vlivem, buď cejchováním, teplotou, kmitočtem atď Celková chyba může být tedy i větší. Značka zkušebního napětí, pěticípá hvězdička červená nebo černá bez připsaného čísla znamená, že přístroj byl zkoušen napětím 500 V. Připsaná čísla vedle hvězdičky znamenají tisíce voltů. ZJIŠTĚNÍ ZÁKLADNÍCH HODNOT MĚŘIDLA Před použitím nějakého měřidla musíme znát jeho základní hodnoty. Jsou jimi: Im — plná výchylka v ampérech, Um — plná výchylka ve voltech a Rm — vnitřní odpor. Závislost těchto tří veličin na sobě vymezuje Ohmův zákon: U m = I m Rm (V; A; Í1) I m = U m : Rm (A; V; O) Rm = U m : I m ( Q ; V; A) Známe-li tedy u získaného měřid-
57
hy měření. I když dále uvedu výpočty konkrétního měřidla, lze tyto vzorce aplikovat na kterékoli moridlo s jinými základními hodnotami.
R1
Zadáni:
R14
R13
R12
Základní hodnoty použitého měřidla: I m = 100 nA = 0,0001 A; Um = 0,35 V; Rm = 3500 Q; rozsahy — stejnosměrné napětí: U1 - 10 V; U2 = 100 V; U3 - 1000 V stejnosměrné proudy:
R1
II - 0,01 A; 12 = 0,1 A; 13 = 1 A střídavé napětí: U4 = 10 V; U5 - 100 V; U6 = 1000 V střídavé proudy: 14 = 0,1 A; 15 = 1 A 16 10 A ohmmetr: 10 000 až 870 000 Q Celkové schéma zapojení přístroje je na obr. 4.
Výpočty: 1. Stejnosměrný voltmetr
1000V =
la dvě veličiny, můžeme podle vzorců zbývající třetí snadno vypočítat. Známe-li však pouze jednu veličinu nebo neznáme-li žádnou, musíme si aspoň jednu nebo dvě změřit. Provedeme to buď sami s pomocí vypůjčeného ocejchovaného měřidla, nebo o to požádáme nějakého známého radioamatéra, který takový přístroj má a je těchto věcí znalý. Neznámé základní veličiny změříme takto: Zkoušený přístroj M se zapojí nejprve do série s citlivým miliampérmetrem mA, proměnným odporem R1 a baterií B podle obr. 1. Proměnný odpor R1 máme nastaven na největší hodnotu, pak pomalu jeho velikost otáčením běžce zmenšujeme, až zkoušené měřidlo M ukáže plnou výchylku. Potom na cejchovaném miliampérmetru mA přečteme hledaný proud Im. Poté z obvodu odpojíme zkoušené měřidlo M a místo něho zapojíme další proměnný odpor R2 podle obr. 2. Nyní měníme velikost R2 tak dlouho, až miliampérmetr mA ukáže stejnou výchylku Im jako při předešlém úkonu. Tu je nastavená hodnota potenciometru R2 shodná s vnitřním odporem zkoušeného měřidla M. Velikost odporu R2 se musí potom změřit, nejlépe na nějakém přesném můstku. Vnitřní odpor měřidla M neměříme nikdy přímo ohmmetrem, mohli bychom si zničit měřidlo! Um, plnou výchylku měřidla M ve voltech, změříme pomocí cejchovaného voltmetru V podle zapojení na obr. 3. Potenciometr R1 je vytočen na nejvyšší hodnotu. Pak jeho hodnotu běžcem snižujeme,až dosáhneme plné výchylky na
58
měřidle M. Na cejchovaném voltmetru V pak přečteme hledanou hodnotu Um. Je dobře změřit všechny tři hodnoty a výpočtem zkontrolovat přesnost měření, shodu změřených a vypočítaných hodnot, aby další práce byla „najisto". VÝPOČET J E D N O T L I V Ý C H ROZSAHŮ Máme-li již nějaké měřidlo a známe-li jeho základní hodnoty, přistoupíme nejdříve k propočtu predradných odporů pro jednotlivé dru-
Obr. 5
K tomu, abychom mohli provést propočty hodnot jednotlivých predradných odporů stejnosměrného voltmetru (odpory RÍ až R3 na schématu), musíme znát odpor měřidla na 1 V. Rv = 1 : Im = 1 : 0,0001 = 10 000 £2 neboli 10 kil R1 = Rv (U1 Um) - 10. (10 - 0,35) = 96 500 Q R2 = Rv (U2 U1) =
=
- i o . (ioo -10) = 900 ooo n R3 = Rv (U3 - U2) =
= 10. (iooo - ioo) = 9 ooo ooo n
Kromě odporové hodnoty jednotlivých odporů si musíme ještě vypočítat, na jaký výkon musí být každý odpor dimenzován. Provedeme to podle vzorce N = I . U, přičemž I bude proud, který protéká odporem (U : R) a U je příslušné
napětí rozsahu. Protože největší výkon musí proměnit v teplo vždy odpor u nejvyššího napěťového rozsahu, stačí provést propočet pouze u něho. IM R3 = U3 2 : R3 = 1000 2 : 9 000 000 = 0,11 W. Znamená to tedy, že všechny odpory R1 až R3 stačí v miniaturním provedení. 2. Stejnosměrný ampérmetr Bočník stejnosměrného ampérmetru zvolíme sdružený (obr. 4, odpory R4 až R6). Nejdříve provedeme výpočet celkové hodnoty sdruženého bočníku. Re = Um : ( I I Im) = 0,35 : (0,01 - 0,0001) = 35,3 Q Rozdělení sdruženého bočníku na jednotlivé odpory vypočítáme takto:
R6 = 0,35 : 1 = 0,3 Q Nakonec provedeme ještě kontrolu součtem jednotlivých hodnot odporů R4 + R5 + R6, který se musí rovnat celkovému odporu sdruženého bočníku. Obdobně jako u stejnosměrného voltmetru provedeme propočet výkonu i u odporů stejnosměrného ampérmetru. Opět začneme u nejvyššího rozsahu. Vzoreček se trochu Dozmění.
Protože jde o proudové rozsahy, použijeme raději hodnotu vyšší, t. j. 0,5 W, a to i u odporů R4 a R5. 3. Střídavý voltmetr Výpočet opravných obvodu a predradných odporů u měřidla na střídavé proudy je o něco složitější, neboť do obvodu je ještě zapojen usměrňovač Us, který způsobuje určité ztráty a kromě toho nemá jeho charakteristika přímkový průběh, což se projeví nerovnoměrně rozdělenou stupnicí. Abychom nerovnoměrnost dělení stupnice zmenšili, zařadíme do obvodu opravný obvod, který v našem případě tvoří odpory R7 a R11 až R14. Nejprve tedy výDočtv opravného obvodu.
Chceme, aby při společné stupnici pro všechny rozsahy střídavých proudů nebyla úchylka Pd větší než i 1,5 %, tj. 0,01 5. Obvyklá hodnota odchylky charakteristiky usměrňovače od přímkového průběhu činí 0,2 V (činitel c). Na základě toho si
Obr. 7
i*
Obr. 8 Protože přírůstek hodnoty odporů R11 až R14 je také jejich polovinou, je jejich výsledná hodnota R11 až R14 = AR11 až R 1 4 2 = 736.2 = 1472 Q Tato hodnota je vlastně celkovou hodnotou sdruženého bočníku pro střídavý ampérmetr. Rozdělení na jednotlivé měřicí rozsahy si provedeme dále. R7 vypočítáme snadno. R7 = = 9090 — 1472 = 7618íi. Tím jsme ukončili propočet opravného obvodu a zbývá již jen vypočítat predradné odpory R8 až R10. K tomu musíme nejdříve zjistit odpor na 1 V základního střídavého obvodu Uz. Víme, že odporem R7 bude protékat proud 0,00011 A. Zjistíme si ještě, jaký proud bude protékat odpory R11 až R14. • t.
Výsledný proud obou větví je 0,00011 + 0,00068 = 0,00079 A. Známe-li tuto hodnotu, bude odpor na 1 V Rv = 1 : 0,00079 = 1 266 fi Dále již postupujeme jako u stejnosměrného voltmetru. R8 = (10 - 1) . 1266 = 11 394 Q; R9 = (100 - 10) . 1266 = = 114 000 íž; R10 = (1000 - 100) . 1266 = = 1 140 000 Q. I u střídavého voltmetru si musíme zjistit, na jaké výkony odpory použijeme. Provedeme to zase od nejvyššího napěťového rozsahu 1000 V. IMR10 = U6 2 R10 = 1 10 6 : 1 140 000 = 0,88 W, použijeme 1 W. Odpor R9 vychází na 0,09 W, avšak použijeme raději 0,25 W. Odpor R8 můžeme již použít v miniaturním provedení. 4. Střídavý ampérmetr Řekli jsme si již, že sdružený bočník střídavého ampérmetru je
60
tvořen odpory R11 až R14. Známe již i jeho celkovou hodnotu, tj. 1 472 Q. Je tedy třeba rozdělit tento sdružený bočník na jednotlivé proudové rozsahy. Provedeme to obdobně jako u ampérmetru stejnosměrného. Ztráta napětí při měřeni proudu bude 1472 . 0,00079 = = 1,163 V.
Ještě kontrola součtem = 1460,5 + + 10,4 + 1 + 0 , 1 = 1472 Q. Jejich wattová zátěž bude: R14 = - 1,163 . 10 = 12 W; R13 = 1,163. . 1 = 1,2 W; R12 = 1,163 . 0,1 = = 0,12 W. 5. Ohmmetr Provedení ohmmetru je napěťové. Výpočet spočívá jedině ve zjištění hodnoty proměnného odporu R15. Ohmmetr budeme napájet třívoltovou baterií, měřidlo má maximální výchylku Um 0,35 V, musíme tedy tímto potenciometrem snížit napětí o 3 - 0,35 = 2,65 V. Potenciometrem poteče proud Im 0,0001 A. Čili potenciometr bude mít podle Ohmová zákona hodnotu R15 = 2,65 : 0,0001 = = 26 500 Q. Použijeme však hodnoty nejblíže vyšší, tj. 33 000 Q. PRAKTICKÉ PROVEDENÍ PŘÍSTROJE Aby byl přistroj co nejjednodušší, použijeme pouze jeden přepínač na přepínání druhů měření. Rozsahy přepínáme připojováním jedné šňůry do příslušných zdířek. Nulový vodič se nepřendá-
vá, je stále v jedné zdířce. Rozměry celého přístroje jsou takové, aby montáž součástek nebyla příliš stěsnaná a aby obstaraní součástek nebylo omezeno jejími rozměry. I přesto není přístroj nijak robustní, má rozměry 1 6 5 x 1 3 5 x 5 2 mm; Celkový pohled na přístroj je na obr. 5. Veškerou montáž součástek provedeme na čelním panelu. Přístroj se používá ve vodorovné poloze. Vodorovná poloha je výhodnější pro lepší sledování měření. Přepínač spina tyto druhy měření: 1. poloha = měření stejnosměrných proudů ( I ) 2. poloha = měření stejnosměrných napětí ( U ) 3. poloha = měření odporů (£2) 4. poloha = měření střídavých proudů i napětí ( ~ ). Použijeme přepínače PN 533 16 s3 x 4 polohami, který nevyžaduje žádných úprav, snad jen zkrácení osy na potřebnou délku; to záleží na tom, jaký knoflík se použije. Vždy však použijeme knoflík se zobáčkem. Měřidlo je použito se základním rozsahem 1 00 nA a ostatními hodnotami uvedenými v zadání. Jeho rozměry jsou 70 x 70 x 55 mm. Vnitřní odpor zhotoveného přístroje je při měření stejnosměrných napětí 10 000 Q na 1 V, což je dostatečná citlivost. U střídavých napětí je to 1266 Q na 1 V. Při měřeni stejnosměrných proudů může být nejnižší napětí těchto
proudů 0,35 V a u měření střídavých proudů je to 1,16 V. Jednotlivým polohám přepínače odpovídá vždy řada tří zdířek stejně označená jako polohy přepínače. Rozmístění součástek a jejich propojení je na obr. 6, který ukazuje zadní stranu čelního panelu. Abychom mohli jednotlivé rozsahy snadno ocejchovat, sdružujeme některé hodnoty odporů ze dvou součástek, trimru a odporu. Několik odporů proudových rozsahů musíme vyrobit. Čelní panel a skřiňka přístroje Čelní panel přístroje zhotovíme podle obr. 7. Nejdříve na kladívkovou čtvrtku narýsujeme tuší příslušné nápisy a označíme body pro provrtání otvorů a kružnici na vyříznutí otvoru pro měřidlo. Kladívkovou čtvrtku narýsujeme tuší ořítlustou desku z lesklé lepenky (prešpan), navrch přiložíme desku z organického skla ti. 2 mm a seřízneme na správné obvodové rozměry. Do takto složeného panelu rovněž provrtáme příslušné otvory, kromě otvorů na přichycení panelu ke skříňce a podle označení vyřízneme otvor pro měřidlo. Takto sesta vený panel má tu výhodu, že organické sklo dokonale chrání nápisy před zničením. Nyní již přišroubujeme na panel čtrnáct zdířek a přepínač. Měřidlo ještě ne, budemeje muset upravit a překáželo by při montáži. Skříňku zhotovíme z 5 mm tlusté překližky (obr. 8). Při řezání jednotlivých dílů dbáme na to, aby všechny hrany byly na sebe kolmé. Díly slepíme epoxidovým lepidlem. Slepenou skříňku necháme alespoň 24 hodin vytvrdit. Do rohů vlepíme ještě tři lišty 1 rozměrů 10><10 mm, do nichž předem vyvrtáme otvor 0 3 , 2 mm. V horní části otvor rozšíříme a vlepíme do něho máti ci M3. Skutečné rozteče závitů vlepených matic M3 změříme, přeneseme je na čelní panel a provrtáme otvory. Nakonec skříňku vně polepíme knihařským plátnem, které přetáhneme i přes horní hrany skříňky dovnitř do hloubky 10 mm. Vnitřek skříňky natřeme nitrolakem nebo jemným lakem. Na vnější stranu dna přilepíme v rozích čtyři kulaté plstěné podložky 0 2 5 mm. Použité součástky a jejich montáž Na zhotovený čelní panel osazený již zdířkami a přepínačem při pájí me podle obr. 6 tyto součástky: Odpory: R1 - trimr 100 000 SI R2 - odpor 680 000 íl + trimr 330 000 Q R3 = odpor 8 200 000 SI + trimr 1 000 000 SI
Uvedené odpory mohou být miniaturní a trimry vrstvové. R4 = trimr 33 Q, miniaturní drátový R5 - odpor 3,2 SI Tento odpor musíme vyrobit, jestliže se nepodaří jej obstarat v obchodě v 1 % provedení. Vyrobíme jej z nikelinového drátu získaného ze starých vadných drátových odporů nebo potenciometru. Drát navineme na vadný, přerušený odpor o maximálním 05 mm 1 Vývody odporu využijeme k připojení; potřebujeme k tomu drát 0 0 , 2 mm a délky asi 255 mm. Nakonec musíme odpor ocejchovat pomocí odporového můstku na přesnou hodnotu. R6 - odpor 0,3 SI. I tento odpor třeba vyrobit. Použijeme nikelínový drát 0 0 , 5 mm. Délka pro tento průměr bude asi 1 50 mm. R7 - trimr 8200 SI vrstvový R8 - trimr 15 000 SI vrstvový R9 - odpor 100 000 fi 0,25 W + trimr 15 000 íl vrstvový R10 - odpor 1 000 000 Q 1 W + odpor 100 000 Q 1 W + trimr 47 000 íl miniaturní drátový R11 - trimr 1800 Si vrstvový R12 - trimr 12 fl miniaturní drátový R13 - odpor 1 SI. Zhotovíme jej z nikelinového drátu 00,5 mm a délky asi 500 mm. R14 — odpor 0,1 SI. Použijeme drát 0 1 , 5 mm a délky asi 435 mm. Měření na tomto rozsahu je třeba zkrátit vždy na minimální čas, protože odpor se bude zahřívat. Je ho třeba s ohledem na to umístit. R15 — vrstvový trimr 33 000 SI. Trimr umístíme na panel tak, aby jeho regulační knoflík zapadl do díry, označené na panelu „korekce Í2". Přepínač — PN 533 1 6, 3 x 4 polohy. Přepínač připevníme na panel do takového postavení, aby jeho čtyři polohy odpovídaly polohám označeným na panelu. Diody — 4 ks — 7NN41 nebo jiné. Z těchto diod je zhotoven usměrňovači můstek na malé destičce z tvrzeného papíru (přespánu) podle obr. 6. Při pájení diod je třeba odvádět teplo, aby se nezničily; vývod diody uchopíme do kleštiček jako chladiče. Měřidlo — mikroampérmetr DHR 5, 100 \iA. Ostatní materiál: 14 zdířek, 1 knoflík se zobáčkem (z magnetofonu Sonet duo). Napájecí zdroj — 3 V baterie. Jelikož při měření proudu se uplatňují veškeré odpory spojů, budeme spoje ampérmetru provádět tlustším drátem, abychom se
vyhnuli eventuálním poruchám a chybám v měření. Úprava měřidla Protože zakoupené měřidlo nevyhovuje našemu účelu, musíme provést úpravy. Především musíme upravit ručku. Její konec je nožovitě zploštěn, aby čtení bylo přesnější, ale délka tohoto zploštění nevyhovuje našim potřebám. Proto měřidlo opatrně otevřeme a odšroubujeme původní stupnici. Tím si zpřístupníme ručku, kterou kleštičkami zploštíme v celkové délce 13 mm. Pracujeme velmi jemně. Původní stupnice je jednoduchá a rovnoměrně dělená. My však potřebujeme ještě samostatnou stupnici na střídavá měření a zvláštní stupnici na měření odporů. Mohli bychom sice použít převodní tabulky nebo porovnávací stupnice, která by se přikládala na povrch skla. obojí je však nevyhovující, protože tento způsob čtení je nepřesný a zdržuje práci. Nová stupnice je třídílné (obr. 9). Původní stupnici vrátíme zpět na původní místo. Měřidlo prozatímně připojíme na místo určení v přístroji. Provedeme záznam průběhu střídavé stupnice pomocí cejchovacího přípravku. Schéma" cejchovacího přípravku je na obr. 10. Využijeme ho ještě pro konečné cejchování jednotlivých rozsahů. Z běžců potenciometru můžeme odebírat cejchovací napětí od nuly až do maxima. Potenciometr 22 000 Q slouží k hrubému nastavení a potenciometr 2200 Í2 k jemnému nastavení napětí. Nastavené napětí kontrolujeme dobrým voltmetrem. Cejchovací přípravek připojíme k síti 220 V a výstupem cejchovacího napětí do zdířky našeho přístroje označené „ O " a mezi odpory R7 a R8. Přepínač přepneme do polohy Cejchovací napětí nařídíme podle kontrolního měřícího přístroje na 1 V. Potom trimr R7 nastavíme do takové polohy, aby cejchované měřidlo ukazovalo přesně plnou výchylku. V této poloze trimr R7 zakápneme lakem nebo voskem, aby se nemohl pootočit. Nyní zrušíme připojení mezi odpory R7 a R8 a tuto šňůru připojíme do zdířky označené ,, ~ 10 V". Cejchovací napětí změníme na 10 V a trimrem R8 nastavíme opět přesně plnou výchylku cejchovacího přístroje. Trimr R8 zase zajistíme proti pootočení. Šňůru přepojíme ze zdířky ,, ~ 10 V" do zdířky „ ~ 100 V a cejchovací napětí změníme na 100 V. I tento rozsah nastavíme přesně na plnou výchylku trimrem odporu R9 a zajistíme. Protože chceme, aby úchylka při společné stupnici pro všechny tři rozsahy střídavých proudů byla na obě strany stejná, provedeme na
61
tomto středním rozsahu záznam o průběhu střídavé stupnice. Průběh stupnice budeme zaznamenávat do tabulky. První sloupec tabulky bude obsahovat postupná střídavá napětí klesající po 5 V, počínaje 100 V, odečtená z kontrolního měřícího přístroje cejchovacího přípravku. Do druhého sloupce budeme zapisovat dílky stejnosměrné stupnice podle cejchovaného přístroje k příslušnému střídavému napětí; příklad je uveden v t a b . 1 . Tab. 1 Střídavé napěti 100 95 90 85
Stejnosměrné napětí
atd.
100 94 87,5 81
Průběh stupnice ohmmetru vypočteme. Vypočtené údaje budeme znamenat do tabulky. Postupujeme podle rovnice V2 _ Rp • v í Rx + Rp kde V1 je napětí zdroje, V2 je výsledné napětí (dílky stejnosměrné stupnice), Rp — predradný proměnný odpor podle výpočtu ohmmetru + vnitřní odpor měřidla a Rx — neznámý odpor. Výsledek V2 musíme ještě vynásobit poměrem desetidílkové stupnice a třídílkové, tj. indexem 1 0 : 3 = 3,33. Výpočet provedeme u všech hodnot odporů, tak, jak bude stupnice ohmmetru rozdělena a zaznamenáme je do tab. 2.
rozdělíme na dílky získané měřením. Příslušný dílek z druhého sloupce tab. 1 vyhledáme na stejnosměrné stupnici a spojíme pravítkem se středem kružnice a vyznačíme na střídavé stupnici. Stejným způsobem, jako jsme rozdělili stupnici střídavou, rozdělíme i spodní stupnici ohmmetru. Použijeme k tomu údaje z tab. 2, druhý sloupec. Narýsované stupnice tuší popíšeme vhodnou šablonkou, aby provedení bylo úhledné. Jak stupnice vypadá, ukazuje obr. 9. Abychom při kopírování dodrželi správnou velikost stupnice, vyznačíme na výkrese úsečku představující určitou délku, např. 4 cm, zvětšenou v poměru 3 : 1 . Pak kontrolujeme její délku při naprosto ostrém obrazu stupnice. Konečně vyznačíme připevňovací otvory podle původní stupnice a ostatní značky. Nakreslenou stupnici zezadu osvětlíme, ofotografujeme na film „Dokument" a zhotovíme kopii správných rozměrů. Stupnici vystředíme, lehce přilepíme na původní plechovou a měřidlo opět sestavíme. Kdo nemá odvahu nebo prostředky k této práci, může si dát stupnici ofotografovat. Takto upravené měřidlo již můžeme připevnit k čelnímu panelu a připojit podle schématu (obr. 4 ) .
me to proto na maximální výstupní trimr odporu R10 proti pootočení. Cejchovací přípravek připojíme na stejnosměrný zdroj a cejchovacími potenciometry nastavujeme napětí odpovídající plným výchylkám jednotlivých stejnosměrných rozsahů a tyto výchylky nastavujeme příslušnými trimry. Po pečlivém nastavení všech rozsahů zajistíme všechny trimry proti pootočení. Je vhodné zkontrolovat ještě linearitu stupnice tím, že zmenšujeme cejchovací napětí a porovnáváme údaje obou měřidel. Nesmějí se navzájem lišit. Cejchováni proudových rozsahů spočívá v přesném nastavení trimrů R4# R1 Í, R12 a v přesném provedení odporů R5, R6, R13 a R14 na potřebnou vypočtenou hodnotu. Ohmmetr nastavíme tak, že zkratujeme přívodní šňůry a trimrem R15 nastavíme nulu na stupnici ohmmetru. Toto provádíme vždy před každým měřením, proto také je regulace R15 vyvedena na čelní panel. Nakonec můžeme ještě průběh stupnice přezkoušet několika známými hodnotami odporů. LUMÍR HOŘENÍ
CEJCHOVÁNÍ PŘÍSTROJE K cejchování potřebujeme libovolný zdroj stejnosměrného a střídavého napětí alespoň 250 V. Stejnosměrné napětí můžeme v nouzi odebírat z rozhlasového přijímače, zesilovače apod., střídavé z vinutí transformátoru. Pozor na zkrat a úraz!
Pomocí zesilovače s mikrofonním vstupem — může to být i zesilovač v magnetofonu — lze přesně najít místo, kde je kabel přerušen (ne však kde má zkrat!) Na vstupní konektor připájíme na ,živý" pól (to je ten, který se ozve vrčením, když na něj sáhneme prstem) drát průměru asi 0,8 mm dlouhý 10 cm. Volný konec drátu obtočíme kolem zkoušeného kabelu tak, aby se závity daly po kabelu volně posouvat. Kabel vidlicí připojíme na síťové napětí, druhý konec může zůstat připojen ke spotřebiči - v některých případech je to dokonce žádoucí. Nyní zapojíme konektor pomocí stíněné prodlužovací šňůry do mikrofonního vstupu, zapneme magnetofon, stiskneme tlačítko stop, tlačítko nahrávání a přiměřeně zesílíme hlasitost. Smyčkou drátu pak přejíždíme od jednoho konce kabelu k druhému. Bručení, které se ozývá z reproduktoru, výrazně změní hlasitost, když smyčkou přejíždíme místo, kde je kabel přerušen. Místo si označíme, kabel odpojíme ze sítě a v označeném místě přestřihneme. Na delší část kabelu namontujeme vidlici, protože porucha bývá obyčejně u konce, kde je kabel více namáhán na ohyb.
Tab. 2
Nyní již známe průběhy všech tří stupnic. Na pauzovací papír nakreslíme zvětšenou stupnici v měřítku 3 : 1 . Budou to vlastně tři stupnice: největší ve skutečné velikosti o poloměru 32 mm, střední o poloměru 31 mm a spodní o poloměru 26 mm. Největší stupnici rozdělíme na deset stejných dílků a tyto na poloviny. Tato stupnice bude sloužit k měření stejnosměrných napětí a proudů. Střední stupnici, pro měření střídavých napětí a proudů,
62
Použijeme cejchovací přípravek, který jsme si připravili na sejmutí průběhu střídavé stupnice. Před cejchováním nastavíme všechny trimry napěťových rozsahů na nejvyšší hodnoty. Cejchování nejdříve dokončíme u posledního rozsahu střídavého napětí, tj. 1000 V. Předcházející střídavé rozsahy máme již ocejchované při zjišťování průběhu stupnice. Tento rozsah nemůžeme ocejchovat na plnou výchylku, provede-
MAGNETOFON NAJDE PORUCHU KABELU
Pozor — při hledání závady na třífázovém kabelu pouštíme fázi jen do jedné žíly! JAROSLAV KOCNAR
VÝSLEDKY VII. KONŠTRUKTÉRSKEJ SÚŤAŽE Koncom marca skončila svoju prácu porota (Zdeněk Škoda — predseda, Vladimír Cafourek, Ing. arch Václav Hájek, Jiří Tůma, Kamil Zoufalý — členovia) udelením peňažných cien. Odmenené sú tieto konštrukcie: I. CENA — nebola udelená II. — — —
CENY — po 2 5 0 0 . — Kčs Malá poloautomatická pračka (Ing. Josef Kolínek) Elektrická tříkolka (Zdeněk TobiŠka) Přídavné zařízení k el. ruční vrtačce pro přesné vrtání a řezání, broušení a rýsování (Vilém Grešl)
III. CENY — po 1 5 0 0 , — Kčs — Stěrače světlometů (Lubor Moravec) — Regenerácia obrazovky (Ing. Ján Kožehuba) — Sedací souprava (Pavel Bureš) — Nástřiková pistole na brizolit (Lubomír Ludvík) — El. ruční kružní pila — nástavec k vrtačce EV 108 D/C (Jiří Klimeš) IV. CENY — po 7 5 0 , — Kčs — Univerzální stolní okružní pila (Bohuslav Pitra) — Psací stůl (Jaroslav Strimpl) — Cestovní dětská postýlka (Jiří Lelek) — Kopírovací zařízení k malému soustruhu s tyčovým ložem (Ing. Lubomír Valouch) V. — — — — — — — — —
CENY — po 5 0 0 , — Kčs Malý soustruh pro domácí dílnu (Vladimír Zábilka) Skládací okno (Josef Pintera) Zvětšovací přístroj pro děti (Jiří Mika) Prosévačka písku (Milan Strašák) Zasouvací postel (Bohumil Jaroš) Ložnice na půdičce v bytě (Karel Křišta) Úprava fotoblesku MIDI-2 (Ľubomír Skýva) Skládací harmonikové dveře (Peter Martinčok) Přípravek na přivařování viskozové příze k podkladu (Drahomír Dlabal) — Dopravník uhlí (Jan Kylar)
V I . CENY — po 2 5 0 . — Kčs — Elektrická mucholapka (Václav Štěpánek) Napáječ pro kapesní kalkulačky — úprava pro napájení NiCd akumulátory (Jiří Habal) — Univerzální strojek k pohonu hraček (Karl Klír) — Kombinovaná hoblovka (Karol Hlatký) — Fréza na dřevo (Zdeněk Řezníček) — Srovnávačka na dřevo (Ing. Miloslav Studený) —• Okružní pila a hoblovací zařízení (Petr Doležal) — Oplocení zahrady (Ing. Josef Švejnoha) V E C N Ý M I C E N A M I - v hodnote 1 1 2 , — Kčs (dva ročníky.t. j. osem čísel zborníkov ,,Urob-udělej si sám") boli odmenené tieto konštrukcie: •— Podávací otvor (Jiří Gickelhorn) — Obývací pokoj Kvádro (Ing. Pavol Hruška) — Magnetická voda pro boilery (Jaroslav Zajíc) -— Obývací ložnice (Tomáš Vrba) - Sklápěcí manželské válendy (Ing. Jiří Fencl) — Rozkladací sedací souprava (Ing. Václav Komínek) — Psací stůl s rysovací deskou (Věroslav Puchinger) — Mlýnek na škváru (Vladimír Pitro)
Ručná mechanická miešačka (Ján Šimo) Vodní hospodářství (Miroslav Petružálek) - Výhodný tmel (Pavel Filip) - Mechanický soustruh (Ing. Zdeněk Nademlýnský) Chata (Ing. Jiří Švec) - Nástavec okružní pily (Jaroslav Bečka) Univerzální dřevoobráběcí stroj (Lubomír Ludvík) Univerzální okružní pila (Ing. Jaroslav Šplíchal) Pracovní kout (Josef Vysoký) - Nákladní přívěs (Miroslav Lintimer) Řezačka polystyrenu (Marcelín Zálesák) Obráběcí stroj pro modeláře (Josef Šafář) - Pistolový držák uhlíkových elektrod (František Lečbych) Skládací dílenský pracovní stůl (Jiří Klimeš) Poloautomatická bruska na okružní pily (Vlastimír Mičkal) Sekačka s benzinovým motorem (Otto Polák) Nabíjení akumulátoru uvnitř vozu (Jaroslav Šebek) Laciný diaprojektor (Václav Čermák) Vylepšený „levný teleobjektiv" (Antonín Carboch) Univerzální ministativ (Vladimír Láská) • Kufřík na nářadí (Karel Brandejs) Pohon míchačky (Petr Vrzal) Univerzální servírovací stolek (Ladislav Tvaroh) Sedací souprava (Jan Jirous) Dětská židle (Ing. Václav Kaiser) Sušák na balkon (Jan Pokorný) Jídelní kout (Jiří Novotný) Odvětrávání WC (Jindřich Carvan) Pokojová garnýž (Oldřich Plaček) Skladacia stolička (Ing. Pavol Krajci) Rohová lavice a stůl (Gabriel Lengyel) Zavěšené palandy (Karel Pohořelý) Stolní lampa (Josef Březny) Patrová postel (Jan Štekl) Šatna v bytě (JUDr. Jiří Ziegler)
Do súťaže prišlo 260 konštrukcií. Aby bolo možné konštrukcie porovnávať medzi sebou, porota ich rozdelila podľa tematických skupín zborníka. V rámci jednotlivých skupín sa potom konštrukcie posudzovali z hľadiska spoločenskej potreby, novosti koncepcie a vhodnosti technológie výroby a rozdelili na konštrukcie, ktoré si zasluhujú ocenenie peňažnými odmenami, vecnými odmenami a na neocenené konštrukcie. Vzhľadom na úroveň konštrukcií porota použila ustanovenie podmienok súťaže, že môže ceny rozdeliť aj inak, t. j. niektoré vôbec neudeliť, rozdeliť alebo zlúčiť tak, ako to bude zodpovedať počtu a kvalite konštrukcií zaslaných do súťaže". Aj tohto roku prišlo do súťaže veľa hodnotných príspevkov, ktorých autori zrejme nevedeli, že podobne riešené konštrukcie boli už v minulých ročníkoch publikované. Aj keď autori došli ku konštrukčnému riešeniu samostatne, nemohla ich porota prirodzene odmeniť. Všetkým, ktorí sa zúčastnili v súťaži, ďakujeme za dôveru a tešíme sa na príspevky, ktoré dostane nie do redakcie po vypísaní Vlil. konštruktérskej sú ťaže. Vydavateľstvo ALFA a redakcia zborník;]
63
STAVÍTE - OPRAVUJETE - KUTÍTE ? Nabízíme další zlepšený typ přenosné svářečky JS-90 F T R I U M F
PARAMETRY: napěti 220 V a 380 V regulační rozsah 40 — 150 A elektrody až do .' 4 mm
CENA: 2 770,— Kčs včetně příslušenství
Výrobce: ELEKTROKOV, v. d. Jevišovice 67005 Znojmo, Engelsova 25 Knižnica Urob si sám — vedúca redaktorka Ing. Gréta Izakovičová UROB — UDĚLEJ SI SÁM
zväzok 22 MDT 379 826 64 055
Zostavil Kamil Zoufalý Vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatury, n. p., Bratislava, Hurbanovo nám. 3, v spolupráci s Propagačnou tvorbou, výrobným družstvom, Praha 1, Celetná 25 v máji 1977 ako svoju 6238. publikáciu Adresa redakcie: Za Strahovem 10, 169 00 Praha 6, tel. 350 797. Expedícia subskribentom: Celetná 25, 116 01 Praha 1, tel. 603 33, 645 70 Zodpovedná redaktorka prom. chem. Mária Korčeková Technická redaktorka Zora Šinková Graficky upravila Ing. Gabriela Karasová Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava, Pekná cesta 6 64 strán, 82 obrázkov; 11,72 AH, 11,34 VH
© Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1977 1. vydanie. Náklad 125 000 výtlačkov
302 05 63-054-77
Kčs 14,—
510/21; 818
STAVEBNICE DŘEVOOBRÁBĚCÍHO STROJE DS1 vyrobená na základě konstrukce J. Tůmy a V. Cafourka, oceněné v VI. konstruktérské soutěži sborníku Udělej — Urob si sám, přichází na t r h ! Na stroji DS 1 lze vykonávat tyto strojní truhlářské práce: řezání na kotoučové pile, řezáni na pásové pile, soustruženi, čepováni — drážkování, hoblování (frézováni), broušeni (smirkováni). Dodávaná stavebnice se skládá z těchto podskupin: stojan, rotační díly, brousicí deska úplná, souprava frézováni, souprava pásová pila, souprava soustruženi a deska posuvná úplná. Předběžná cena stavebnice je 6500,— Kčs. Zákazník si ke stavebnici ještě opatři: elektromotor AP/90 s-4, 380 V, 1,1 kW, 1430 min 1 (nebo APJC 90 L4, 220 V. 1,1 kW, 1440 min 1 ) , klinový řemen, vrtačkové třisegmentové sklíčidlo, pásovou pilu šířky 8 mm, dvě rychloupínací svěrky Velorex, unášeč pro soustruženi, sadu dlát pro soustruženi, sadu vrtáků-čepových fréz, trubkový klíč č. 13 a 14, kotouče či pásy smirkového nebo skelného papiru a lepidlo (Herkules, Alkaprén). Podle návodu dodávaného ke stavebnici si každý stroj snadno sestaví. Kromě toho je v prodejně Kovodila (Praha 2, Bělehradská 128) možno stroj shlédnout a poradit se. Písemné objednávky adresujte na
odbytové oddělení, Prosecká 27, 180 00 Praha 8 tel. 83 93 41 —5
