byt • chata zahrada stroje # nástroje auto • moto koníčky
dům
SKLADACÍ ZÁHRADNÝ KRB
z betónových a žiarobetónových dielcov vyrába a ponúka firmám i individuálnym záujemcom
TERMOSTAV BRATISLAVA, š. p. Technické údaje: výška - 2200 mm šírka - 1250 mm hľbka - 700 mm hmotnosť - 546 kg základná povrchová úprava - biely Brizolit (na požiadanie zákazníka je možné vykonať farebné úpravy i keramické obklady)
Upravujete Váš trávnik strunovým žacím strojkem NRE 011? Ušetříte své síly, pokud si zakoupíte
Pojezd strunového žacího strojku
Postup pri montáži: Na betónový podklad o rozmeroch 1000 x 600 mm a hrúbky 300 mm (ktorý nie je súčiasťou dodávky) sa krb postupne skladá z prefabrikátov 1 až 10 podľa priloženého náčrtu.
10
Vyrábí : JEVÍČKO PSČ 569 43 Jevíčko, tel. 0462/95 206
Cena: s daňou bez dane
telefax 0462/95 584 * dps 196 489
5900,- Kčs 5280,- Kčs
Kontakt: Zásobovacie odd. š. p. TERMOSTAV Bratislava, Bajkalská 30, 827 56 Bratislava tel. 07/678 90
Na dobírku zasílá: podniková prodejna DIU Jevíčko nám. Palackého 1, tel. 0462/95 355
Cena pojezdu: 110,- Kčs
SERVÍROVACÍ STOLEK
# Pěkný servírovací stolek je účelným a velmi praktickým doplňkem nejen bytu, ale i chalupy či chaty. Na našem trhu není příliš velký výběr těchto stolků a ty, které se objeví, jsou dost drahé. Servírovací stolek si však můžeme zhotovit sami. Práce není náročná, vyžaduje však pečlivost, trpělivost a přesnost. VÝROBA JEDNOTLIVÝCH DÍLŮ Nohy 1 zhotovíme z hranolků
2
měkkého, nejlépe borovicového dřeva rozměru 30 x 30 x 600 mm. U všech čtyř noh nejdříve zakulatíme všechny boční hrany a po té strhneme i horní a spodní hrany. Smirkovým papírem hranolky obrousíme do čistá a hladká. Potom si označíme vrchní a spodní stranu každé nohy. Je to důležité pro pozdější vrtání otvorů. Do vrchní strany každé nohy vyvrtáme otvor 0 10 mm do hloubky 16 mm pro nasazení čepu 5 ozdobné koule 4. Ze spodní strany vyvrtáme otvory pro vložku kolečka. Nejprve navrtáme otvor 0 25 mm do hloubky 3 mm a pak otvor 014 mm do hloubky 35 mm (obr. 1).
Dříve než začneme vrtat otvory do bočních stran, postavíme si nohy tak, jak budou stát u stolečku a označíme je I až IV proti směru
hodinových ručiček. U každé nohy si dále označíme z našeho pohledu strany a, b, c, d — opět proti směru hodinových ručiček (obr. 2). Dbáme na to, aby postavené hranolky měly všechny vršek nahoře a spodní vrtání dole. Označení noh římskými číslicemi a stran písmeny je velmi důležité a potřebné proto, aby otvory a díry, které budeme vrtat do jednotlivých stran nohou byly právě ty, které potřebujeme. Zde je potřebná velká pozornost a pečlivost. Všechny otvory vrtáme vždy přesně v podélné ose nohy. Průchozí otvory musí být na druhé straně rovněž ve středu. Nejdříve vezmeme nohu I a natočíme ji stranou a k sobě (obr. 3). Ve vzdálenosti 140 mm odspodu vyvrtáme otvor 0 9 mm do hloubky 10 mm a pak pokračujeme ve vrtání díry 0 7 mm až na druhou, tj. c stranu nohy. Stejným způsobem vyvrtáme otvor ve vzdálenosti 100 mm od vršku nohy. A nyní pozor! Stejné otvory jako na straně a nohy I zhotovíme na straně a nohy II a na straně c nohy III a IV. Pak otočíme k sobě nohu I stranou b a podle obr. 4 vyvrtáme po dvou slepých otvorech 0 11 mm a 0 3 mm a dva průchozí otvory 0 7 mm. Stejné otvory provedeme na straně b nohy IV a na straně d nohy II a III. Opět si vezmeme nohu I, otočíme ji k sobě stranou c a vyvrtáme slepé otvory 0 3 mm a dvakrát 0 11 mm (obr. 5). Totéž provedeme 1 na straně c nohy II a straně a noh III a IV. Na poslední straně d nohy I (obr. 6) jen rozšíříme již vyvrtané otvory 0 7 mm na 0 9 mm do hloubky 10 mm. Stejnou práci provedeme na straně d nohy IV a na straně b nohy II a III. Tím máme vyvrtané všechny potřebné otvory u všech noh. Horní i spodní police 2 jsou obě stejné. Zhotovíme je z dýhované dřevotřísky 18 mm tlusté, popřípadě laťovky či tlusté překližky. U těchto materiálů stačí dýhovat jen hrany. Seženeme-li jen obyčejnou dřevotřisku, odýhujeme i obě plochy. Dýhy lepíme truhlářským lepidlem, klihem nebo Kanagomem, zatížíme a necháme dobře vyschnout. V rozích zhotovíme vý-
Obr. 1
3
řezy 25 x 25 mm pro nohy. Na vrchní straně polic, podél delšf strany vyvrtáme přesné uprostřed, ve vzdálenosti 10 mm od hrany tři otvory 0 6 mm do hloubky 10 mm (obr. 7). Boční lišty 3 odřízneme z lišty průřezu 15x25 mm. Jednu delší stranu profilu lišty zakulatíme (obr. 7) a do druhé, spodní rovné strany vyvrtáme otvory 0 6 mm do hloubky 10 mm. Místa pro otvory si předem přesně označíme podle otvorů v policích a dbáme, abychom otvory vrtali přesně v podélné ose lišty. Jinak nám při kolíkování nebudou otvory souhlasit. Celou lištu hladce obrousíme. -Horní ozdobné koule 4 vysoustružíme z měkkého, nejlépe boro-
4
Rozpiska materiálu
vicového dřeva. Koule vysoustružíme buď zároveň s Čepem, nebo použijeme samostatné čepy 5
a koule opatříme otvory 0 10 mm. Nemáme-li možnost soustružení, zakoupíme koule nebo jiné ozdob-
né ukončení vršku noh v nékteré kutilské prodejně či v železářství. Nejlépe si vybereme v prodejně U Rotta v Praze. Místo koulí můžeme I. a IV. a II. a III. nohu spojit ozdobným dřevěným madlem. Z měkkého dřeva, nejlépe borového, vyrobíme ohradové tyče 6 a 7 (obr. 8). Tyče 010 mm nařežeme na příslušné délky a vyhladíme smirkovým papírem do hladká. Upínací tyče 8 a 9 zhotovíme z hlazené oceli 0 6 mm. Na každé straně každé tyče vyřežeme závit závitníkovým očkem 6 mm. Při vyřezávání závitu je vhodné upínat materiál do svěráku mezi dvěma prkénky tvrdého dřeva, jinak svěrák zanechá na hlazence rýhy. Upínací tyče se při montáži stolku utahují nábytkovými svorníkovými maticemi 10 na imbusový klíč pro závit 6 mm. Jsou mosazné a na noze servírovacího stolku pak tvoří vkusnou ozdobu. Stavěči nábytkářské kolíky 11 koupíme hotové. Prodávají se v různých průměrech. Nám stačí menší, mosazné, se zasouvací nožkou 0 3 mm. Nábytková kolečka 12 jsou k dostání v několika druzích a velikostech. Pro tento servírovací stolek se nejlépe hodí šikmý, lesklý druh větších koleček, k nimž patří
PODNOSY • Užitečným předmětem, v domácnosti běžně používaným, můžete potěšit manželku nebo maminku. Hezký a praktický dárek snadno vyrobíte za jeden večer, přičemž jeho velikost, tvar i barvu můžeme přizpůsobit požadavkům. Výroba je zcela jednoduchá, protože podnos se skládá pouze ze
vložky 13, které koupíme zároveň. Některý druh nábytkových koleček vložky nepotřebuje a upevňuje se ke spodku nohy jen vruty. Kolíky 14 vyrobíme z kulatiny tvrdého dřeva 0 6 mm. Hotové kolíky můžeme také koupit v železářství nebo kutilské prodejně, ty však bývají delší a proto je rozpůlíme. Jakmile máme hotové jednotlivé díly servírovacího stolku, dřevěné části namoríme. Moridlo namíchané na potřebný odstín natíráme houbou. Po dokonalém uschnutí nalakujeme namorené části lesklým bezbarvým lakem na dřevo v několika vrstvách (dvou až čtyřech). Každou vrstvu laku necháme dobře zaschnout, dobře setřeme a naneseme další vrstvu laku — až dosáhneme požadované kvality lesku. Upínací tyče natřeme nejdříve základní barvou na kov a po jejím uschnutí vrchní barvou na kov (nejlépe syntetickou) v požadovaném odstínu. MONTÁŽ STOLKU Jako první smontujeme nohy. Otvory ve spodní části noh 1 vymažeme truhlářským lepidlem (popřípadě klihem nebo Kanagomem). Do otvorů narazíme vložky koleček 13 a každou přitáhneme třemi vruty. Do vložek natlačíme
kolečka 12 tak, aby pérovka zapadla do zarážky, čímž je kolečko jištěno proti vypadnutí. Otvory v horní části noh rovněž vymažeme lepidlem a do otvorů narazíme čepy 5 koulí 4. Do všedi otvorů 0 3 mm noh zasadíme stavěči mosazné kolíky 11. Po té si nohy postavíme podle očíslování na obr. 2, přičemž dbáme, aby strana a každé nohy směřovala k nám. Otvory 011 mm všech noh vymažeme lepidlem a pak zasadíme delší tyče 6 mezi strany b a d á mezi strany c a a kratší tyče 7. Tím již dostaneme kostru servírovacího stolku. Pak připevníme na delší strany police 2 boční lišty 3 pomocí kolíků 11. Styčné plochy natřeme předem lepidlem. Na kratší strany boční lišty nedáme, protože police by se obtížně čistily. Hotové police položíme na stavěči kolíky. Zbývá jen protáhnout zbývajícími otvory 0 7 mm upínací týče 8 a 9 a z vnější strany je upevnit mosaznými maticemi 10, které utáhneme imbusovým klíčem. Zpevníme tak nejen police, ale celý servírovací stolek. Stolek můžeme ještě vylepšit tím, že na police položíme sklo nebo zrcadlo. MILOSLAV SVOBODA
dvou dílů — dna z tlustší překližky a obvodové lišty z tenčí překližky. Na výkresu uvádíme dva tvary podnosů, větší obdélníkový se zaoblenými rohy a menší, okrouhlý. Rozměry můžeme samozřejmě změnit, v tom případě musíme patřičně přizpůsobit délku obvodové lišty a umístění rukojetí s otvory.
6
POSTUP PRÁCE Nejdříve vyřízneme z překližky 10 mm tlusté tvar dna. Pak si z tenčí překližky (asi 3 až 4 mm tlusté) vyřízneme pás asi 55 mm široký tak, aby směr vláken povrchové dýhy byl kolmý k délce pásu. Lišta z něho vyříznutá se nám pak bude lépe ohýbat. Aby byly dvě rukojeti stejné, zhotovíme si
z tvrdého dřeva šablonu, podle níž obkreslíme tvar otvoru i rukojeti na překližkový pás. Dříve než lištu vyřízneme, zhotovíme otvory rukojeti tak, že na koncích vyvrtáme pokud možno dutým vrtákem 0 20 mm dva otvory a pak už jen mezi nimi prořízneme rovné řezy. Tvar obvodové lišty po té čistě vyřízneme kmitavou pilkou. Lištu
ponecháme ponékud delší než je konečná míra. Hrany lišt čisté obrousíme skelným papírem. Pak již můžeme lištu spojit se dnem. Hrany dna natřeme vodovzdorným lepidlem, lištu přiložíme a za povlovného otáčení dna zajišťujeme spojení malými hřebíčky přitloukanými doprostřed tloušťky dna (obr. 1). Lišta na konci ponékud přečnívá, toho využijeme k přesnému odříznutí zbytku (obr. 2). Hrany obou konců natřeme lepidlem a přibijeme posledním hřebíčkem. Abychom zajistili slepené konce ve správné poloze, sevřeme spoj vhodnou svorkou. Po vy-
NÁSTĚNNÁ SKŘÍŇKA S OSVĚTLENÍM # je vhodným nábytkovým doplňkem, kterým nahradíme i psací stolek v případe, že nejsme příliš nároční a máme k dispozici volnou stenu pokoje či pracovny. Přední deska skříňky se po vyklopení ustaví do vodorovné polohy, takže slouží jako pracovní deska. Současné se nadzvedne poklop s vestaveným osvetlením, které se rozsvítí a osvětluje jak pracovní desku, tak i vnitřní prostor skříňky. Tento typ nábytku ocení především ti méné pořádní, protože musíme-li z jakýchkoli příčin přerušit práci, stačí skříňku zaklapnout a je uklizeno. Skříňka může sloužit i jako domácí bar. Proto její vnitřní prostor povrchově upavíme tak, aby dobře sloužil zvolenému účelu. V případě psacího stolku se spokojíme s nátérem průhledným Či barevným lakem, v případě baru vnitřní stěny včetně polic potáhneme světlým umakartem, čímž získáme kvalitní hladký povrch odolávající jak rozlitým kapalinám, tak poškrábání.
lic a příhrad navrženému na výkresu. Rozvržení vnitřního prostoru je samozřejmě osobní věcí. Rozměry polic a příhrad si tedy upravíme podle toho, k jakému účelu budeme skříňku používat. Budeme-li vnitřní prostor potahovat umakartem, připravíme si předem i umakartové obložení ve stejných rozměrech. U dílů 1 až 8 budeme potahovat jen vnitřní stranu, u polic a příhrad 9 až 13 musíme počítat s potažením z obou stran. Lepíme lepidlem Epoxy Chs 1200. Natřeme tence
tvrdnutí lepidla spoj opatrné přebrousíme skelným papírem tak, abychom nepoškodili povrchovou dýhu. Povrchová úprava záleží na našem vkusu. Buď ponecháme podnos v přírodním tónu, pak hlavy hřebíků zapustíme, díry zatmelíme tmelem na dřevo a podnos nalakujeme nékolika vrstvami průhledného laku, nebo podnos nalakujeme barevné. Působivý je i dvoubarevný nátér. Můžeme nalakovat jen obvodovou lištu a dno pokrýt samolepicí fólií. Poškodí-li se, můžeme ji snadno vyměnit. —ST— obě lepené strany, chvíli necháme zavadnout a pak je k sobé přitiskneme a přes pomocnou desku pevně svěrkami sevřeme. Po zaschnutí opracujeme a zabrousíme přesahy a jde-li o police či příhrady obložíme stejným umakartem i viditelné hrany. Pak vyvrtáme v dílech 1, 3, 4, 7 a 8 otvory pro vruty vrtákem o 0,5 mm větším, než je průměr vrutů a otvory zahloubíme pro zapuštěné hlavy vrutů. Rám skříňky i sklopný kryt s clonou sešroubujeme. Dbáme při tom, abychom dodrželi pravoúhlost. Pro zvýšení pevnosti natřeme předem styčné plochy lepidlem. Klavírovým závěsem 22 připevníme jednak sklopný kryt 6 s clonou 7 a dále psací desku 5 tak, aby mezi clonou a deskou zůstala mezera 4 mm. Nyní skříňku povrchově upra-
POSTUP PRÁCE Skříňku zhotovíme z překližky dvojí tloušťky: vnější rám a sklopné části z překližky 16 mm tlusté, police a přfhrady z 6 mm překližky. Nejprve si nařežeme podle rozpisky materiálu všechny díly skříňky přesně na míru. Rozpiska materiálu odpovídá rozmístění po-
7
Rozpiska materiálu
8
víme. Abychom si usnadnili práci, horní odklopnou část i psací desku opét odšroubujeme. Hlavy vrutů i drobné nerovnosti zakytujeme a povrch obrousíme. Budeme-li dýhovat, postupujeme stejné jako při polepování sten umakartem. Po zaschnutí odřízneme přečnívající dýhy a hrany obrousíme. Všechny viditelné hrany skříňky, poklopu i psací desky také odýhujeme. Na zadní stranu zad 8 po zaschnutí přišroubujeme rohové plechy 16. Jimi budou procházet vruty upevňující skříňku na zeď. Opét přišroubujeme sklopný kryt a psací desku a dále namontujeme magnet 17 uchycující psací desku v zavřené poloze. Sklápéní psací desky do vodorovné polohy a odklápění krytu s clonou zabezpečíme nůžkovýmí
klouby. Ty sestavíme jednak ze zakoupené části 18, k níž připevníme ještě vzpěru 19 pomocí krátkého mezikusu 20. Vzpěru 19 pak připojíme k sklopnému krytu 6 pomocí úhelníku 21. Vzpěru, mezikus i úhelník vyrobíme z plechu 2 mm tlustého. Potřebné rozměry i poloha při montáži jsou uvedeny na sestavném výkresu. Přesnou funkci i polohu musíme samozřejmě předem vyzkoušet. Instalaci elektrického osvětlení by měl provést ten, kdo k tomu má potřebné znalosti. Abychom zabránili případným nehodám, je lépe tuto práci zadat odborníkovi. Nejdříve přišroubujeme obé žárovkové objímky 24 pro 25 W žárovky kapkového tvaru pod sklopné víko a namontujeme vypínač 23 na pravou vnitřní stranu
AUTOMATICKÉ ZAPALOVÁNÍ HOŘÁKŮ # I když některé typy plynových sporáků již mají zapalovací jednotku, musí se při zapalování stisknout tlačítko, vyvolávající jiskru a otočit kohoutkem příslušného hořáku. Tato skutečnost mi připadala v dnešní době jako anachronismus. Vyrobil jsem si proto ke sporáku automatické zapalování, takže po otočení plynového kohoutu se hořák automaticky zapálí. Zlepšil se tak nejen komfort obsluhy, ale zároveň se zvýšila i bezpečnost, protože bez zapálení není možné pustit plyn. Celé zařízení pracuje na tomto principu (obr. 1): Napětí 220 V na vodiči F, které se usměrňuje diodou D1 nabíjí jednak kondenzátor C1 přes rezistor R1 a klidové kontakty přepínacího tlačítka a jednak kondenzátor C2 přes vinutí zapalovací cívky a dělič z rezistorů R2 a R3. Dosáhne-li napětí na kondenzátoru C2 spínací napětí diaku D2, diak sepne a napětí je přivedeno přes ochranný rezistor R4 na magneticky ovládané jazýčkové kontakty. Během otočení plynového kohoutu z polohy „zavřeno" do polohy „plný plamen" přiblíží se jeden
pár polových nástavců k jazýčkovému spínači, jeho kontakty se sepnou a napětí je přivedeno na řídicí elektrodu G tyristoru TY. Ten umožní vybít energii z kondenzátoru C1 přes primární vinutí zapalovací cívky, čímž vzniknou jiskry na jiskřištích hořáků, které obvykle zapálí právě unikající plyn. Tyristor také vybije kondenzátor C2 a uve-' de se do nevodivého stavu. Znovu se nabíjí kondenzátory C1 a C2. Tento děj se cyklicky opakuje po dobu mezipolohy kohoutu pět až desetkrát za sekundu. Volbou hodnot rezistorů R2 a R3 dosáhneme frekvence jisker 5=10 Hz. Tlačítko původního zapalování ponecháme, upravíme jen zapojení tak, aby jeho kontakty byly zapojeny paralelně k tyristoru. Díky tomu máme možnost použít elektrické zapalování i při poruše automatického cyklování. Kromě toho používáme tlačítko pro zapálení troubového či grilovacího hořáku. Vhodné je stisknout tlačítko a zároveň pootočit některým vařidlovým hořákem. Aby se rušení ze zapalovací jednotky nešířilo do sítě, je do přívodu zapojen filtr F1. Filtr zapojíme co nejblíže k zapalovací jednotce. Nesmíme ho zapojit do
skříňky. Tlačítkový vypínač umístíme tak, aby zapínal světlo pří odklopení clony a vypínal při zavírání skříňky. Třížilový kabel vedeme od levé objímky k pravé, dále k vypínači a odtud po bočnici až k otvoru v zadní stěně. Kabel upevníme malými kabelovými příchytkami. Aby bylo možno clonu odklopit, musí kabel vytvořit u horní části závěsu volnou smyčku. Držátko 15 přišroubujeme na psací desku pokud možno tak, abychom neporušili vnitřní hladkou stěnu a skříňku můžeme zavěsit na zvolené místo. Připevníme ji silnými vruty buď do hmoždinek, nebo do dřevěných kolíků zavrtaných do stěny. —HB—
přívodní sítě k celému sporáku (zejména u typů 816 a 819), protože by se poškodil velkým proudem při zapnuté troubě. Vysokonapěťové okruhy jsou odrušeny rezistory zabudovanými již v původních hrotech jiskřišť. MECHANICKÉ PROVEDEN! Většina součástek je osazena na desce plošných spojů, kterou zhotovíme z cuprextitu 1,5 mm tlustého (obr. 2). Do otvorů v desce připájíme nože konektorů. Ty použijeme buď z původní zapalovací jednotky nebo zakoupíme v Mototechně nové. Tímto plošným spojem nahradíme původní plošný spoj v zapalovací jednotce. Upravenou zapalovací jednotku je vhodné umístit co nejníže, aby frekvence nebyla ovlivňována teplem. Mechanické provedení uvedené na obr. 3 platí pro sporáky MORA 216, 219, 816 a 819. Pro ostatní typy sporáků se provedení liší pouze uchycením jazýčkových spínačů. Na potrubí přivádějící plyn k hořákům připevníme dvě objímky 1 (obr. 3). Objímky ohneme z tenkého ocelového plechu 0,5 až 1 mm tlustého. Šroubem 8, který stahuje objímky, upevníme zároveň i desky 2 z cuprextitu. Na tyto desky 2 připájíme jazýčkové kontakty 3, které získáme např. z relé HU nebo z klávesnice stolní kalkulačky. Z bronzového nebo mosazného plechu 1 mm tlustého ohneme držáky 4 a z ocelového plechu asi
9
Obr. 1
Obr. 2
DETAIL
10
Legenda k obrázkům na vedlejii strane: 1 — objímka z ocelového plechu 0,5 až 1 mm ti. (2 ks) 2 — deska z cuprextitu 1,5 mm ti. (2 ks) 3 — jazýčkový kontakt FF 482 02 (2 ks) 4 — držák z bronzového nebo mosazného plechu 0,5 až 1 mm ti. (4 ks) 5 — nástavec z ocelového plechu 0,5 až 1 mm ti. (8 ks) 6 — mosazný dorazový kolfk 0 3 — 12 mm (4 ks) 7 — feritový magnet Durox (4 ks) 8 — šroub M3 x 10 mm (2 ks) 9 — matice M3 (2 ks) 10 — deska plošných spojů z cuprextitu 1,5 mm ti. (1 ks)
1 mm tlustého vyřízneme nástavce 5. K výrobě nástavců lze využít i podložky vhodné velikosti. Dvojici nástavců připájíme cínem k držáku tak, aby mezi ně šel vložit feritový magnet 7. Vhodné jsou magnety Durox 532 044/D 260 rozměrů 12,5 x 9 x 7 mm nebo 532 021/D80
rozměrů 12,8 x 9,8 x 7 mm, popřípadě jiné podobné. Držáky s magnety a pólovými nástavci připevníme k otočné části kohoutů nejlépe tak, že je připájíme cínem k dorazovým kolíkům 6. Původní dorazové kolíky jsou však krátké, takže je musíme nahradit kolíky 6 dlouhými 12 mm. Při výrobě nesmíme zapomenout, že všechny součástky zapalování jsou vodivě spojeny se sítí. Proto musíme vše izolovat materiálem, který snese vysokou teplotu. Platí to zejména pro jazýčkové kontakty, které celé, i s přívodními vodiči vsuneme do silikonové bužírky. Na obvod ovládacích knoflíků je vhodné nastříkat bílou barvou trojúhelník, dlouhý asi 1/6 obvodu o výšce úměrné výkonu hořáku tak, aby značka byla patrná při
pohledu shora. Nemusíme se pak sklánět, popřípadě klekat, Chceme-li znát stav otevření kohoutu. MILAN KAŇAK Použitý materiál Rezistory R1 — 4k7 MLT 1 R2 — 470 k MLT 0,125 R3 —100 k MLT 0,125 R4—1k2 —MLT 0,125 Kondenzátory C1 — 2M2 — 400 V původní C2 — 330 nF/100 V; TC 180 Polovodiče D1 — KY 130/600 nebo původní D2 — KR 105 až 207 TY — KT 206/600 F1 — filtr TC 241 Vodiče GC s teplovzdornou izolaci Konektory s protikusy (6 ks) Tlačítkový vypínač Silikonová bužlrka (cca 20 cm)
do vrtačky na požadovaný tvar a pak ji již můžeme i s miskou našroubovat na závit původního čepu. Toto těsnění se osvědčuje jak na studenou, tak i na teplou vodu. Vydrží i při nešetrném zacházení mnohem déle. Nemáme-li možnost vyrobit nové misky, je možné použít i ty stávající, ale kohouty pak musíme utahovat s citem. ING. KAREL DVOŘÁČEK
TĚSNĚNÍ VODOVODNÍCH KOHOUTKŮ • U vodovodních kohoutků se používá těsnicí systém plocha na plochu, což vyžaduje velkou přítlačnou sílu. A to pak vede k poruše těsnění. Mnohem účinnější je těsnění hranou nebo jen úzkou plochou do pružné podložky. Upravil jsem si proto kohoutky tak, abych mohl jako těsnění využít upravené gumové nožičky, které jsou běžně v prodeji. POSTUP PRÁCE Kohoutek rozebereme, původní ploché těsnění zajištěné matičkou sejmeme. Podle výkresu si zhotovíme novou misku s vyššími okraji než měla původní. Gumovou nožku upravíme ostrým pilníkem upnutým
ÚPRAVA ODTOKU PARY # U automatickej práčky T 245.2 československej výroby je odtok pary vyvedený krátkou gumenou hadicou a pri vyváraní prepúšťa horúcu vodu. Výrobca doporučuje presadiť hadicu cez umývadlo, ale tam málokedy krát-
ka hadica dosiahne, alebo podložiť pod odtok pary nádobu, ktorú však práčka pri žmýkaní převrhne. Osvedčilo sa mi opísané zlepšenie. Do fľaše od Jaru prim alebo Azuritu s priemerom hrdla 24 mm vyvŕtame pri hrdle dva odvzdušňovacie otvory 0 16 mm. Fľašu nasunieme na hadicu odvodu pary a poistíme páskou Eska. Po viacerých praniach treba hadicu odvodu pary povytiahnuť a vodu cez navŕtané otvory vyliať. RADOVAN ŠTĚPÁNEK
11
POKLOP NA ŠACHTU SKLÁDKY PALIVA # Při stavbě rodinného domku jsem stál před problémem, jak spolehlivě uzavírat šachtu skladky paliva do sklepních prostorů tak, aby poklop byl v úrovni terénu, uzamykání nebylo třeba zajišťovat visacím zámkem (prostor bývá zevnitř nepřístupný, zámek zvenku láká nenechavce) a aby poklopem nezatékalo do skladového paliva. Protože jsem v obchodě nic podobného neviděl, pokusil jsem se o vlastní řešení.
Rozpiska materiálu
Nejprve svaříme z úhelníků 1 a 2 vnější rám (obr. 1). Jeho rozměry volíme podle velikosti šachtice. Na jedné vnější straně privaríme dva upravené dveřní závěsy 3, jeden levý a jeden pravý, aby nebylo možné poklop vyvléknout z dveřních čepů. Doprostřed stran privaríme úchyty 16, které po zabetonování zajišťují rám ve správné poloze. Poklop 4 vyřízneme z plechu 4 mm tlustého tak, aby na všech stranách kde nebudou závěsy, přečníval asi o 30 mm vnější rám. Ze spodní strany vyztužíme poklop privarením vnitřního rámu z úhelníků 5, 6. Dbáme při tom na to, aby v rozích přední části (na straně protilehlé závěsům) byl dostatek místa na připevnění misek 11 s pružinami 15 (det. A). Pružiny
vložíme do misek a zalijeme je Dentacrylem 37. Po zatvrdnutí Dentacrylu vyvrtáme otvory 0 6,3 mm a misky i s pružinami připevníme šroubky 12 s podložkami 13 a maticemi 14. Ve vzdálenosti 400 mm od osy otáčení privaríme na plech poklopu konzolu 7, 8, do níž uchytíme čepem 9 táhlo 17 (det. D), jehož druhý konec zasuneme při montáži do zámku. V táhle 17 zhotovíme dva zářezy 1 0 x 5 mm pro západku zámku. Zámek vyrobíme podle det. B na obr. 2. Postupně si připravíme jednotlivé díly 18 až 32 podle obr. 1 a 2. Zejména dbáme na to, abychom u základní desky 19, vložek 22 a 24, i u vrchní desky 23 svrtali otvory 0 4H7 pro kolíky tak, aby táhlo 17 i západka 25 byly uloženy volně. Cep 21 vložíme do otvoru v základní desce 19, na vyčnívající konec čepu navlečeme podložku 20 a po té upínací desku 18, která se musí na čepu volně otáčet a nesmí 'drhnout na podložce 20. Je-li vše v pořádku, čep k desce 18 privaríme. Pak již můžeme celý zámek sestavit. Západku zámku ovládáme bovdenem 38. Použijeme například bovden spojující plynový pedál a karburátor osobních vozů
12
DETAIL D
POHLED P
13
Obr. 2
14
škoda. Jeden konec bovdenu upevníme k západce 25 pomocí upínky 26 se šroubkem 32 a odtud vedeme bovden skrz vodítko 31 upevnené k patce 30 až k ovládací páce. Mezi západku a vodítko nezapomeneme vložit tlačnou pružinu 27. Sestavený zámek upevníme na boční stěnu šachtice tak, aby se zámek naklápěl přibližně stejně na obě strany od vodorovné roviny. Pak se bovden nadměrně neohýbá. Umístění zámku jak ve svislém, tak i vodorovném směru musíme vyzkoušet otevíráním a zavíráním poklopu. Konečnou polohu zámku určíme při zavřeném poklopu, který ještě zatížíme, aby byly stlačené pružiny 15. Zámek upevníme pomocí vrutů zašroubovaných do hmoždinek. Ovládací páku 33 až 37 zhotovíme podle det. C na obr. 2. Páku 35 s rukojetí 36 uchytíme čepem 37 v konzole 33, 34, kterou upevníme na přístupném místě ve sklepě opět pomocí vrutů a hmoždinek. Bovden přichytíme k páce stejnou úpinkou 26 se šroubkem 32. OVLÁDÁNÍ POKLOPU Při uzavírání postupujeme tak, že ve sklepě zatáhneme za rukojeť 36 páky 35, tím vytáhneme západku 25 ze spodního zářezu táhla 17 a poklop lze uzavřít. Dbáme při tom, aby se při zavírání poklopu nemohly zranit děti. Proto je nejlépe, když druhá osoba poklop na tu chvíli podrží. Po té zvenčí stlačíme pružiny až západka zapadne do horního zářezu v táhle 17. Tím je poklop uzavřen.
Při otevírání je postup obdobný: zatáhneme za rukojeť páky až se západka vysune z horního zářezu Pružiny nadzvednou poklop o tolik, aby nemohla západka znovu zapadnout. Pak zvenčí poklop otevřeme až západka zapadne do spodního zářezu. Tím je poklop zajištěn v otevřené poloze. ING. ZDENĚK SÍVALA
STAVEBNÍ SKLONOMER
Ve středu kotoučku nebo ručičky vyvrtáme otvor pro osu 5, jejíž průměr volíme podle průměru díry malého radiálního jednořadového kuličkového ložiska 3, do kterého
# Na stavbách je základní pomůckou vodováha a olovnice. Sklo vodováhy se však často rozbije a navíc nebývá vodováha příliš přesná, olovnice je sice spolehlivá, ale jen pokud nefouká vítr. Zhotovil jsem si proto mechanický sklonomer nebo také přesný úhloměr. Pracuje spolehlivě a naprosto přesně za každého počasí. Jeho výroba je velmi jednoduchá a levná. Základem měřidla je přesný úhelník 10, který svaříme z profilu T. Délku ramen volíme asi 150 mm. K úhelníku privaríme plochou ocel 1, k níž upevníme ukazatel sklonu 7 (ručičku). Chceme-li sklonoměrem měřit jiné úhly než 90°, privaríme místo ploché oceli tlustší plech 1, na který umístíme kotouček 7 s úhlovou stupnicí. Kotouček z umělé hmoty dělený na 360° se dostane v prodejnách se školními potřebami. Kotouček s dělením na 180° vpravo a 180° vlevo by byl sice vhodnější, ten bychom si však museli vyrobit sami.
15
osu uchytíme. Kuličové ložisko narazíme do pouzdra 2, které privaríme k ploché oceli či tlustšímu plechu 1. Na obě strany ložiska nasuneme distanční podložky 4 dostatečně tlusté, aby ručička či kotouček 7 nedrhly o plech 1. Jako osa poslouží šroub 5, pod jehož hlavu vložíme podložku 6 a na druhé straně ho zajistíme maticí 8 (viz det. A). Na spodní část ko-
toučku nebo ručky 7 přinýtujeme závaží 9, které kotouč či ručku přidrží ve stálé nulové (svislé) poloze. Nakonec musíme měřidlo ocejchovat, tj. zhotovit rysku proti nule na kotoučku či špičce na ručce. Pomocí jiného naprosto přesného měřidla postavíme úhelník do pracovní dokonale vyvážené polohy, načež si křížovým sekáčem zhoto-
ÚPRAVA KUCHYŇSKÉHO STROJKU ETA 0044 • Zakoupil jsem si kuchyňský strojek ETA 0044. Již za krátkou dobu provozu se projevila závada
výrobního či konstrukčního charakteru. Při strouhání tvrdého pečiva se začala protáčet hřídelka ve
víme rysku v místě, které jsme si předtím označili. Měřidlo pak opatříme ochranným nátěrem; doporučuje se výrazná barva, která na sebe na stavbě i na větší vzdálenost upozorní. Protože má měřidlo poměrně malé rozměry, je vhodné podložit je delší rovnou ohoblovanou latí. SVATOPLUK SLAVÍK
spojce (náboji) strouhacího bubnu. Abych mohl na strojku, který byl dost drahý, strouhat pečivo, nezbylo, než si strouhací buben upravit. Práce to nebyla složitá a díky ní používám buben bez problémů již dva roky. POSTUP PRACH Úprava záleží jen ve vysoustružení nového kovového náboje (podle výkresu). Na obvodu náboje vypilujeme čtyři výřezy proti otočení ve strouhacím bubnu. Vnitřní
otvor 0 6 mm se dvěma výřezy zhotovíme tak, že nejprve vyvrtáme dva otvory 0 2,5 mm a pak ve středu otvor 0 6 mm. Podle původní hřídelky, kterou upravíme jen vyřezáním vnitřního závitu M3, dopilujeme profil otvoru přesně tak, aby šla hřídel nasunout bez vůle. Ze strouhacího bubnu odstraníme plastový náboj (na fotografii vlevo) a zapertlujeme nový kovový náboj (na fotografii vpravo). Hřídelku nasuneme do otvoru a zevnitř bubnu ji dotáhneme šroubkem M3 x 10 mm s podložkou.
ZDENĚK DOLÍNEK
16
KVĚTINOVÁ PYRAMIDA # Kdo má rád květiny a nemá pro ně dostatek mfsta, ocenf neobvyklý způsob, jak vypěstovat na malém prostoru co nejvíce květin. Jde o květinovou pyramidu, jejíž výroba není pracná, a která nám udělá mnoho radosti a bude pěknou ozdobou balkónu nebo terasy. POSTUP PRÁCE Pyramidu vyrobíme z vodovzdorné betonářské překližky 20 mm tlusté. Obyčejnou překližku použít nemůžeme, protože by brzo
17
Rozpiska materiálu
shnila. Nejprve vyrobíme čtyři bočnice 1 a 2, z nichž jsou vždy dvě a dvě shodné. Abychom neměli velký odpad, narýsujeme si nejprve podle výkresu obrys bočnic 1 a 2 na desku, přičemž něco přidáme na prořez. Pak si přesně narýsujeme otvory 0 8 mm tak, aby byly přesazeny. V otvorech nejprve vyvrtáme díry pro zavedení pilového listu. Otvory vyřízneme a teprve potom desku rozřezáme
na čtyři bočnice, ňezné hrany zarovnáme a slícujeme a pak bočnice navzájem spojíme: buď je jen stlučeme hřebíky, nebo je sešroubujeme. Případné nerovnosti vykytujeme. Dno 3 vyřízneme ze stejné překližky a jeho hrany zešikmíme podle bočnic tak, aby do nich přesně zapadlo. Ze spodní strany přišroubujeme ke dnu čtyři masivní nábytkové rolny 4. Bez nich bychom nemohli s pyramidou volně pohybovat, protože je příliš těžká. Rolny zakryjeme z boku podstavcem z rámu 5, jehož šířka bude o 1 cm
PLOŠNÉ ZAVLAŽOVANIE # Správne zavlažovanie úžitkovej záhradky je základným predpokladom dobrej úrody. Musíme si však uvedomiť, že nie každé polievanie je správne — niektoré môže zapríčiniť nízku úrodu. Zásady správneho polievania je možné zhrnúť takto: — voda nesmie byť chlórovaná a musí mať primeranú teplotu (nesmie byť studená); vodu z vodovodu necháme prinajmenšom odstáť, nepolievame ňou priamo — kvapky pri zavlažovaní musia byť čo najmenšie, aby voda stačila vsiaknuť do zeme a netvorila kaluže — zavlažujeme pomaly, aby sa pôda prevlhčila do hĺbky ako pri tichom daždi; povrchové zaliatie pôdu vôbec nezavlaží a rastlinám skôr škodí — zavlažovacie kvapky nesmú dopadať na pôdu veľkou rýchlosťou, pretože tým rozbíjame jej bioštruktúru. Uvedeným zásadám plne vyhovuje plošné zavlažovanie. Príslušnú konštrukciu som si zhotovil už pred desiatimi rokmi a s výsledkami som nanajvýš spokojný. Za-
18
riadenie je neoceniteľné predovšetkým v suchých rokoch. Jeho výroba je jednoduchá a náklady na zhotovenie sú nízke, takže sa mnohonásobne vrátia už v prvom roku užívania. VÝROBA ZARIADENIA Základom zariadenie je pozinkovaná oceľová trúbka 1 svetlosti 3/4-1". Dĺžku volíme podľa dĺžky záhonu, pričom např. pre záhon dlhý 4,5 m postačí trúbka štvormetrová. Na oboch jej koncoch vyrežeme závit G 3/4" (G 1") a jeden koniec zaslepíme zátkou 2. V praRozpis materiálu
menší, než je výška rolen. Rám sbijeme na tupo ze čtyř prken 20 mm tlustých a hotový připevníme ke dnu. Dno i rám natřeme a na vrchní stranu pak přibijeme kbelík 6 z umělé hmoty o obsahu 10 litrů dnem vzhůru. Vytvoříme tak dutinu, která sníží celkovou hmotnost pyramidy. Dřevo pyramidy natřeme několikrát důkladně ze všech stran a po dokonalém zaschnutí pyramidu nasadíme na dno. Pak ji můžeme již naplnit štěrkem a zeminou a osadit květinami. Zaléváme horním otvorem. —ST— videlnom odstupe asi 390 mm vsadíme do trúbky rozprašovacie trysky, ktorých počet je daný dĺžkou trúbky, teda dĺžkou záhonov. Môžeme použiť hotové trysky z plastu 3, ktoré dostať kúpiť v potrebách pre záhradkárov po 5,20 Kčs za kus. Tieto trysky rozprašujú narážaním prúdu vody na klobúčik a ich jedinou nevýhodou je, že uvedeným spôsobom nevznikajú rovnomerné kvapky. Ich veľkosť sa dá ale regulovať vysúvaním, príp. vsúvaním klobúčika. Výhodnejšie je použiť trysky 4 do záhradných postrekovačov, ktoré je možné kúpiť aj s vložkou 11 so šikmými drážkami po 5 Kčs za kus. Otvor v tryske zväčšíme na 0 3,8—4,0 mm, pretože inak by tryska rozprašovala vodu až na veľmi jemnú hmlu. Trysky upevníme na trúbku pomocou redukcií
19
6, ktoré musíme vyrobiť; medzi redukciu a trysku treba vložiť kožené tesnenie 5. Do trúbky 1 narežeme závitové otvory vo vzdialenosti 390 mm od seba, prvý 50 mm od okraja. Pre trysku 3 z plastickej hmoty je to G 3/8", pre redukciu 6 závit M 12. Medzi prvú a druhú trysku a medzi predposlednú a poslednú vložíme stojanové nohy. Urobíme ich z objímky 7, na ktorú privaríme nožičky 8 a na spodnú časť noži-
čiek privaríme pätky 9. Do objímky vyrežeme závit M8 pre upevňovaciu skrutku 10. Do drážky skrutky môžeme zaspájkovať krídelko z mosadzného plechu, tak, aby sa dala utiahnuť voľne rukou. Nožičky umiestnime do takej vzdialenosti od seba, aby stáli medzi riadkami zeleniny a upevníme ich skrutkou 10. ZAVLAŽOVANIE Zariadenie postavíme na hriad-
JEDNODUCHÝ ČERPACÍ AGREGÁT # Potřeboval jsem přečerpávat dešťovou vodu z nádržky do sudu na vzdálenost asi 16 metrů. Zjistil jsem, že malé a levné čerpadlo z plastické hmoty T 348 (výrobek družstva Mechanika) určené pro pohon ruční elektrickou vrtačkou má poměrně značný výkon. Protože však na jaře a v létě je třeba čerpat téměř každý den a vrtačku používám také často, upravil jsem čerpadlo na pohon třífázovým dvoupólovým elektromotorem 3AP63-2, jehož otáčky 2830 min' 1 jsou odpovídající a výkon 250 W úplně postačuje. Přestože výrobce doporučuje délku hadice na sací straně max. 2,5 m, pracuje čerpadlo spolehlivě i při délce sací hadice 6 metrů. Při použití čerpadla na kropení zahrady ze sudu je dostřik asi 9 m. čerpadlo T 348 má však jeden nedostatek: ve dvou případech použil výrobce nevhodný materiál, což vede k rychlému opotřebení čerpadla. Abych tomu zamezil, nahradil jsem tyto součástky jinými a pak je čerpadlo spolehlivé.
20
ku, pričom jej šírku volíme medzi 2,6—3 m. Ja som celú záhradku rozdelil na rovnaké hriadky, príp. na ich násobky. Na voľný závitkový koniec naskrutkujeme hadicu hadicovou spojkou a zapojíme na zdroj tlakovej vody. Tlak vody má byť minimálne 0,15 MPa (1,5 atm), pričom tlakom môžeme regulovať šírku zavlažovania, veľkosť kvapiek a rýchlosť polievania. Ak polievame zo sudov, môžeme si ľahko spočítať výšku zavlaženia, podobne, ako nám meteorológovia udávajú dažďové zrážky. Zavlažujeme radšej pomaly, malými kvapkami a výdatnejšie, t. j. dlhší čas, pričom takéto zavlaženie aj pri suchom počasí vystačí na 3 až 6 dní. Druhý deň zavlažovacie zariadenie presunieme na inú hriadku a postupujeme rovnakým zpôsobom. Ak používame vodu zo studne, je lepšie vodu načerpať do sudov natretých na čierno a zavlažovať až na druhý deň večer, keď má voda už ideálnu teplotu. V prípade potreby je možné do vody primiešať aj hnojivo. Pre zavlažovanie zo sudov však potrebujeme čerpadlo (postačí aj s malým výkonom). ING. PAVEL ŠOLTIS
Nejprve upravíme čerpadlo. Týká se to především oběžného kola, které je z gumy a dvou měděných fólií umístěných po jeho stranách. Je známo, že měď a guma se spolu dobře nesnášejí a v mokrém prostředí se navzájem rozleptávají. Nahradíme proto měděné fólie hliníkovými. Při jejich výrobě použijeme původní měděné fólie jako šablony. V zadní fólii nesmíme zapomenout vyvrtat otvor. Jím se dostává voda k hřídelce, .kterou tak chladí a „maže". Další úprava se týká, hřídelky, která je vyrobena z obyčejné oceli. Působením vody rychle koroduje, čímž vydírá gumové těsnění. Vyrobíme proto hřídelku novou z nerezavějící oceli. Unašeč, který je na původní hřídelce vytvořen nalisováním, nahradíme destičkou také z nerezavějící oceli, kterou k hřídelce přinýtujeme jak ukazuje výkres. Důležité je, aby povrch hřídelky byl co nejhladší, zvláště v místě gumového těsnění, aby se nevydíralo. Nové těsnění je možné zakoupit v prodejně Mechanika. Takto upravené čerpadlo připojíme na hřídel elektromotoru pomocí sklíčidla, pro vrtáky do 0 6 mm s kuželovým otvorem. Kuželový otvor prevŕtame na
0 11 mm nejlépe na soustruhu nebo alespoň na stojanové vrtačce. V tomto slepém otvoru musíme vypilovat drážku pro pero, což je poměrně pracné. Protože jde o malý kroutící moment, můžeme si práci usnadnit tím, že pero na hřídeli elektromotoru spilujeme (řez A-A) takže drážka je pak mělká. Motor upevníme čtyřmi šrouby M6 x 30 mm na základovou desku rozměrů 125 x 265 mm, kterou vyřízneme z laťovky 20 mm tlusté, čerpadlo uložíme na příčné upevněný dřevěný hranolek 33 mm vysoký tak, aby osa čerpadla i motoru byly ve stejné výšce. Z pravé strany přišroubujeme kolmo k základové desce prkénko, na které upevníme spínač motoru. Zapojení elektromotoru musíme samozřejmě provést podle příslušných předpisů. Aby se celý agregát dal pohodlně přenášet, připevníme nad motor pomocí dvou plechových pásů dřevěnou rukojeť. Před uskladněním agregátu na zimu demontujeme přední desku čerpadla, vytáhneme oběžné kolo s hřídelkou, vyjmeme fólie a necháme je oschnout. Před opětovným složením potřeme povrch hřídelky slabě silikonovým olejem. JAROSLAV MENCL
21
ŘEZAČKA PÍCE NA ELEKTRICKÝ POHON # Zakoupil jsem si ruční řezačku píce, výrobek OPP Svitavy se sídlem v Poličce. Aezačka se mně osvědčila, protože však řežu poměrně značné množství píce, i na sušení, rozhodl jsem se nahradit ruční pohon pohonem elektrickým. Jsem zastáncem jednoduchých a tím spolehlivých řešení. Proto jsem k přenosu kroutícího
22
momentu nepoužil řemenový převod, ale převod třecí. Motor jsem použil třífázový, patkový, s výkonem 300 W a s otáčkami 890 min'1. Pro tento motor je zpracována výkresová dokumentace, pro jiný motor je třeba rozměry upravit. POSTUP PRÁCE Nejprve upravíme řezačku 4 a to
tak, že z litinového oběžného kola 5 odřízneme nálitek, který držel otáčecí rukojeť (obr. 1). ftez opilujeme tak, aby plynule navazoval na vnější obvod. Na oběžném kole ponecháme jen jeden řezací nůž, řezačka se potom tolik nezanáší. Úprava motoru 6 je zcela jednoduchá. Záleží jen v nasunuti třecího kotouče 7 na hřídel. Použijeme dětský hokejový puk, v jehož středu vyvrtáme otvor o 2 mm menší, než je průměr hřídele. Dosáhneme tím potřebné těsnosti. Proti vysunutí zajistíme puk původní řemenicí. Protože průměr oběžného kola je 270 mm a průměr puku 63 mm vycházejí otáčky řezačky na 207 min' 1 (tj. cca 3,5 otáček za sekun-
ČELNÍ POHLED
23
du), což je zcela přiměřené. Na dřevěnou základovou desku 1 přišroubujeme napříč desku 2 (obr. 2). Teprve na tuto desku přišroubujeme vlastní řezačku 4 vruty z příslušenství řezačky. Motor 6 připojíme k základové desce pouze v jednom bodě, a to pomocí čepu 8 (det. A na obr. 3). Motor je tedy výkyvný kolem čepu, který prochází otvorem levé zadní patky motoru. Jako čep použijeme šroub M 14 x 80 mm s podložkou, maticí a kontramaticí. Spojení musí být natolik volné, aby umožnilo kývání motoru kolem tohoto čepu. Pro snížení tření je nutno část základové desky pod motorem oplechovat podložkou 3. Obvod oběžného kola 5 řezačky je mírně kónický. Protože obě třecí
plochy musí na sebe doléhat v celé své šířce, je třeba motor upevnit tak, aby byl vychýlen asi o 10°. Kdybychom se chtěli vyhnout vychýlení motoru, museli bychom přesoustružit oběžné kolo. Do otvoru pravé přední patky motoru připevníme pomocí šroubu M12 x 40 mm, podložky a matice ocelové lanko 10. Vedeme je pod korýtkem řezačky až na pravou stranu základové desky. Zde lanko provlékneme otvorem v horní části závěsu 9 a upevníme šroubkem v objímce 11 (obr. 4). Dolní část závěsu přišroubujeme k základové desce 1. Na horní část závěsu připevníme dřevěnou rukojeť 12. Tahem rukojetí doprava se lanko napíná a přitlačuje motor do záběru. Stačí jen malý přítlak.
Povolením rukojeti vrátí tažná pružina 13 motor ze záběru. Celé zařízení je třeba zakrýt nejen z bezpečnostních důvodů, ale také proto, aby se nerozhazovala píce. Jako kryt 17 poslouží polovina svisle rozříznutého kbelíku z umělé hmoty (obsah 8 I), ke které připevníme pruh linolea 16 (obr. 5). Při práci položíme desku s řezačkou a motorem na vhodný podstavec 14 (osvědčila se například dřevěná bednička na ovoce položená na bok). Zepředu pak zasuneme nádobu 15, do které padá rozřezaná píce (obr. 4). Budeme-li řezat velké množství píce, je třeba asi po jednom až dvou letech puk vyměnit. PETR ŠIRÚCEK
DREVENÁ ZAHRADNÍ LEHÁTKA # Příjemné odpočívání na zahradě nebo terase poskytují dřevěná lehátka netradičního vzhledu. Jejich výhodou je to, že jsou snadno vyrobitelná a skladná. Když je nepotřebujeme, naskládáme je na sebe a uložíme. POSTUP PRÁCE Základním materiálem pro výrobu lehátek jsou vodovzdorné (betonářské) překližky. Postranice lehátka 1 a podpěra 5 musí být z překližky 20 mm tlusté, desky 2, 3 a 4 stačí z překližky 15 mm tlusté. Na výrobu jednoho lehátka potřebujeme překližku rozměrů 1220 x 2200 mmi abychom' nemuseli
Rozpiska materiálu pro dvě lehátka
kupovat dvě desky různých tlouštěk, zhotovíme v tom případě i desky 2, 3, 4 z překližky 20 mm tlusté. Výhodnější je však vyrobit
najednou lehátka dvě, neboť při menším prořezu vystačíme se dvěma deskami překližky rozměrů 1220 x 1530 mm různých tlouštěk. Z tlustší 20 mm překližky vyřízneme postranice 1 a podpěry 5, z tenčí 15 mm překližky vyřežeme desky 2, 3 a 4. Kromě překližek budeme potřebovat ještě asi 3 bm ohoblovaných latí 30x40 mm. Nejprve vyřízneme postranice 1. Abychom neměli zbytečný prořez, narýsujeme si na desku jejich přesný tvar podle obr. 1. Po vyřezání základního tvaru konce postranic zaoblíme a nalakujeme. Velmi pěkně působí, má-li každé lehátko jinou barvu postranic. Ze zbytku desky ještě vyřízneme podpěry 5 a z tenčí překližky vyřežeme dvě desky 2 a po jedné desce 3 a 4. Připravíme si po dvou latích 6, 7, 8 a 9 a můžeme lehátko sestavit.
24
Předem však desky i latě několikrát natřeme bezbarvým lakem. Postranice si položíme na rovnou plochu a na jejich vnitřní stranu si podle obr. 2 položíme latě 6, 7, 8 a 9. Dbáme při tom, abychom přesné dodrželi vzdálenost 80 mm od horní hrany postranic. Do latí si předem vyvrtáme otvory pro vruty 0 4 x 55 mm a pro jejich zapuštěné hlavy zhotovíme zahloubení. Protože do překližky vruty špatně vnikají, napíchneme bodcem vyznačené polohy vrutů: Po upevnění všech latí do postranic, položíme jednu postranici na zem, desku 4 postavíme kolmo na své místo na lati 9 a zespodu ji přišroubujeme vruty 4 x 40 mm. Stejným způsobem upevníme i desky 3 a 2. Na desky přiložíme
druhou postranici a podobně ji přišroubujeme. Nakonec přišroubujeme podpěru 5 k lati 7. Aby bylo spojení vyztuženo, vložíme ze
spodní strany do rohu ještě lať 10, kterou zespodu přišroubujeme jak k desce 2, tak k podpěře 5. S.T.
25
i'
ZARIADENIE NA KOVANIE KOSY • Na prvý pohľad by sa mohlo zdať, že kovanie (naklepávanie) kosy nemá iný význam, ako stenčenie zatupeného ostria tak, aby sa dalo osličkou znovu kvalitne nabrúsiť. V skutočnosti však pri kovaní kosy okrem stenčenia materiálu dochádza i k jeho zhutneniu, a tým aj k jeho spevneniu. Schopnosť spevnenia materiálu kovaním za studena závisí od chemického zloženia ocele. Skúsený kosec i bez metalografického a chemického rozboru vie už podľa cvengotu kosy zhruba posúdiť, či je vyrobená z kvalitného alebo menej kvalitného kovu. Správne naklepávanie kosy kladivkom si vyžaduje dlhšiu prax, ak len sa nemá ostrie poškodiť. Túto prax však záhradkár či majiteľ chaty, ktorý kosu používa len občas, spravidla nemá. Zariadenie na kovanie kosy, ktoZariadenie na kovanie kosy 1 — rám z oceľového pásu 35 x 4 mm celkovej dĺžky 380 mm 2 — plochá pružina z plechu 1 x 35 x 158 mm 3 — doraz z fíbra 8 x 50 x 116 mm 4 — pomocné kladivko — sekáč 20 mm široký 5 — nákova z oceľovej tyče 6 — drevený klátik 7 — kosa
26
ré je na našom trhu, uvedenú podmienku (t. j. zhutnenie mate-
riálu) nespĺňa, pretože úder príslušného nástroja rozkladá na veľkú plochu a k tomu spôsobuje i deformáciu — zvlnenie ostria kosy. Životnosť ostria kladivkom správne kovanej kosy je preto podstatne vyššia, ako pri použití tejto pomôcky. Potvrdí to každý kosec. A to bol aj dôvod, prečo som si zhotovil vlastne zariadenie na kovanie kosy, založené na princípe jej naklepávania kladivkom. Výhodou zariadenia je, že aj bez potrebnej praxe umožňuje sústredenie úderu na rovnaké miesto. Posunutím jednotlivých nastavovacích prvkov je možné presunúť aj miesto úderu, čo umožňuje postupne nakovať i zanedbaný nástroj so silne zatupeným a zhrubnutým ostrím. Ďalšia výhoda spočívá v tom, že práca s touto pomôckou si nevyžaduje sústredený pohľad na miesto kovania, ba ani používanie okuliarov, čo ocenia najmä kosci s chybami zraku. VÝROBA ZARIADENIA Pomôcku vyrobíme podľa zostavy na výkrese, ktorý je pre väčšiu názornosť nakreslený v meradle 1:2. Výrobný výkres je uvedený iba pre doraz 3, výroba ostatných
súčasti je zrejmá zo zostavy. Z pásu ocele o rozmeroch 35 x 4 x 270 mm ohneme najprv rám 1. Na hornú vodorovnú plochu privaríme zboku dva pásy plechu hrubého 2 mm, čím vytvoríme vodiacu lištu pre pružinový plech 2. Vyvŕtame otvor 0 8,2 mm, pričom zospodu do neho vložíme skrutku M8, ktorej hlavu privaríme. Na dolnú časť rámu privaríme držiak dorazu, ktorý si urobíme z tej istej pásovej ocele vo tvare písmena T. Na držiak privaríme opäť dva bočné plechy, slúžiace ako vedenie pre doraz 3, a tiež skrutku M8, určenú pre jeho upevnenie. Spodný konec rámu privaríme k nákove (babke)5.
Plochú pružinu 2 vystrihneme z plechu hrubého 1 mm, v rozmere 35 x 158 mm. Na jednom konci zhotovíme otvor 0 8,1 mm, druhý koniec pružinového plechu priskrutkujeme dvoma skrutkami M5 k doštičke z tej istej pásoviny, ku ktorej privaríme pomocné kladivko 4. Kladivko vyrobíme zo starého, vyradeného plochého sekáča. Z fíbru hrubého 8 mm zhotovíme doraz 3. Na jednom konci vyrežeme vybranie pre kladivko 4. Druhý koniec je šikmý, čo po otočení dorazu o 180° umožňuje viesť ostrie kosy šikmo voči pomocnému kladívku. Pružinový plech i doraz 3 nasadíme na vyčnievajúce skrutky M8
a upevnime krídlovými maticami. KOVANIE KOSY Obe krídlové matice povolíme a plochú pružinu 2 i doraz 3 vysunieme mimo funkčnú plochu nákovy 6. Potom kladivkom zarazíme spodný koniec nákovy do dreveného klátika. Žatým plochú pružinu s kladivkom i doraz vrátime naspäť do potrebnej polohy a obe matice dotiahneme. Ostrie kosy oprieme o doraz a rovnomernými údermi kladivka na pomocné kladivko za súčasného posúvania kosu postupne nakujeme. FRANTIŠEK RAFAJ
DRŽÁK ZAHRADNÍHO NÁŘADÍ # P ř i práci na zahradě potřebujeme hned tu, hned onu pomůcku nebo nářadí, které většinou odkládáme u záhonu nebo do trávy. Nejsme-li dost pečliví, nebo vytrhne-li nás z práce třeba návštěva, hledáme jednotlivé kousky i po nékolika dnech. V horším případě svaluje vinu za ztrátu předmětu jeden člen rodiny na druhého. Vyplatí se proto vyrobit si užitečného pomocníka — praktický stojan — na který
umístíme všechny věci, které při té které práci budeme potřebovat. Do nádobek si můžeme připravit sáčky se semeny, květinové cibulky či malé sazeničky, na háčky zavěsit lopatku, sázecí kolík, malou motyčku, zahradní nůžky apod. Stojan přenášíme za držadlo a na potřebném místě ho jednoduše zapíchneme do země. Výroba je zcela jednoduchá. Tyč 1 i držadlo 2
27
uřízneme na zvolenou délku ze smrkové či bukové kulatiny 0 3 cm. Do držadla vyvrtáme otvor pro spojení s tyčí a na koncích držadlo zaoblíme. Jeden konec tyče zašpičatíme rašplí a druhý konec zalepíme do otvoru v držadle. Spojení ještě zajistíme vrutem 7. Poté na tyč přišroubujeme dvě až tři plechovky od
konzerv 4. Příčný nosník 3 vyřízneme z prkénka 2 cm tlustého. Vyvrtáme do něj otvor, který prořízneme tak, aby nosník šel těsné nasadit z boku na tyč 1. Do nosníku přišroubujeme čtyři až pét háčků 5 se závitem do dřeva a pak již můžeme celý nosník pevně přišroubovat vrutem 7 k tyči. ST
ÚPRAVA TRAVNÍ SEKAČKY • Lištové travní sekačky Vari aby šly zasunout a zavařit do a Terra mají velmi dobré užitné otvorů 0 30 mm a na koncích hřídevlastnosti. Jsou spolehlivé, jejich le 2. obsluha i údržba je jednoduchá Celou sekačku pak sestavíme a provoz ekonomický. Bohužel ma- prakticky stejně jako u původního jí i některé konstrukční nedostatky — nevhodně volený dezén pneumatiky a malou vzdálenost mezi žací lištou a koly. Tyto skutečnosti pak způsobují, že pokosená tráva padá na kola, nabaluje se na ně. Nabalená tráva se pak dá z kol jen velmi obtížně sejmout. Čím je tráva vyšší a čím větší vlhko, tfm více se tento nedostatek projevuje. Přitom stačí jednoduchá úprava — zvětšení vzdálenosti mezi lištou a koly — a uvedené problémy odpadnou. Úprava záleží ve výrobě mezi kusu, který se skládá ze dvou dílů: nosného tubusu 1 a hnacího hřídele 2, které vyrobíme podle výkresu. Nosný tubus 1 je vzhledem k hmotnosti vhodné vyrobit z hlinfkové slitiny, není to však nutné. Hnací hřídel 2 vy sou str užime z oceli. K přenosu kroutícího momentu bylo u původního provedení použito drážkové spojení, tzv. tisíci h ran. Protože výroba ti síci h ranu vyžaduje speciální zařízení a není tedy v kutilských podmínkách možná, použijeme původní spojku, kterou rozřízneme na dvě části a na brusce je upravíme tak,
28
provedení. Výhodné je doplnit sekačku plechovým štítem. S takto upravenou sekačkou jde práce mnohem lépe a snadněji. LUBOMÍR VAINDL
• Či už sladké alebo slané, ploché alebo stočené do trubičiek — oblátky sú obľúbenou pochúťkou. Najmä na Slovensku je ich pečenie veľmi rozšírené a stalo sa tradíciou pri všetkých slávnostnejších príležitostiach, predovšetkým však na Vianoce a na Veľkú noc. Pre tých, ktorí formu nezdedili po starej mame, prinášame návod na výrobu elektricky vyhrievanej formy (obr. 1). Výroba nie je príliš zložitá, pretože základ formy — hornú a dolnú dosku — si asi vo väčšine prípadov dáme zhotoviť sústružníkovi. Celá forma pritom nevyjde draho — jej cena by nemala prekročiť dvesto-tristo korún, a to vrátane práce sústružníka. VÝROBA FORMY Najskôr vyrobíme hornú a dolnú dosku (obr. 2), ktoré sú úplne zhodné. Dáme ich vysústružiť odborníkovi, ktorý má k dispozícii i potrebný materiál — a ten by sme inak ťažko zháňali. Zároveň si dáme vyfrézovať aj potrebné drážky pre uloženie výhrevnej špirály. Dosadaciu plochu na oblátku vybrúsime a vyvŕtame a vyrežeme stredový závit M8. Otvor 0 3,8 mm pre kolík 5 alebo 6 vyvŕtame až zároveň s krytom 2, ktorý vyrežeme z plechu o hrúbke 1,5 mm tak, aby presne dosadol na osadenie dosky 1. V kryte potom otvor dovŕtame na 0 4 mm. Do drážok dosky 1 vložíme odporový drôt 3, ktorý sa predáva v tvare špirály, podľa veľkosti výkonu. Pre našu potrebu je najvhodnejší 600 W drôt, ktorý rovnomerne roztiahneme tak, aby sme dosiahli potrebnú dĺžku. Musíme si pritom uvedomiť, že na spodnej doske musia zostať voľné konce asi 10 cm dlhé, aby dosiahli až k elektrickej prístrojovej zásuvke (tzv. termoskovej) 18; na hornej doske postačia len asi 5 cm, pre-
FORMA NA PEČENIE OBLÁTOK tože vedú len do priľahlej keramickej svorkovnice 9. špirálu 3 uložíme do stredu drážok a zostávajúci priestor zalejeme šamotom 4, ktorý dostať kúpiť např. v predajniach Farby-Laky. Dbáme pritom, aby sa špirála nikde nedotýkala kovu. Na oba vývody, ktorých rozstup musí byť 16 mm (aby drôty voľne prešli krytom), navliekneme keramické priechodky 38 s vonkajším priemerom 10 mm. Priechodky máličko zatlačíme do tuhnúceho šamotu — majú vyčnievať asi 7 mm. Rovnakým spôsobom vyrobíme aj druhú dosku. Do krytu 2 hornej dosky vyrežeme navyše ešte závit M3 pre uchytenie keramickej svorkovnice 9 skrutkou 10, ktorej dĺžku volíme tak, aby nepresahovala príliš z krytu do dosky. Príp. musíme kúsok šamotu odvŕtať a tak vytvoriť voľné miesto pre koniec skrutky. Z plechu hrubého 2 mm vystrihneme a ohneme dolnú základňu 11 (obr. 3). V rohoch plech zvaríme alebo zaspájkujeme. Z toho istého plechu ohneme aj nástavec 12 a privaríme ho k základni. Otvor 0 10,5 mm pre čap vyvŕtame do nástavca až pri zmontovávaní s hornou základňou. Do základne 11 vyvŕtame potrebné otvory, otvor 0 4,5 mm je určený pre kolík 5, ktorý vyčnieva z krytu dosky
a slúži na zabezpečenie vzájomnej polohy dosky 1, krytu 2 i základne 11. Do boku základne vypilujeme oválny otvor pre remoskovú zásuvku 18. K otvorom 0 6 mm privaríme zospodu štyri matice 13, do otvoru 0 10 mm v rohu privaríme priechodku 15 a vpredu privaríme západku 16, ktorú však patrične ohneme až po zložení s hornou doskou. Teraz zaskrutkujeme svorník 7 kratším závitom cez kryt 2 do stredu dosky 1 a dotiahneme ho. Potom svorník prevliekneme základňou 11a zospodu ho zaistíme maticou 24. Do privarených matíc zaskrutkujeme zospodu nastavovacie skrutky 14, ktoré slúžia (samozrejme po predchádzajúcom povolení matice 24) na uvedenie spodnej dosky do vodorovnej polohy. Hornú časť vyrobíme podobne. Z plechu hrubého 2 mm vyrobíme hornú základňu 19 a zo zadnej strany k nej privaríme bočnice 20. Z jednej strany vyvŕtame do bočnice i základne otvor 0 i O m m , do ktorého privaríme priechodku 15. K bokom privaríme kocky 21, v ktorých vyrežeme závity M5. Vyvŕtame otvory pre kolík, dva bočné otvory pre uchytenie vidlice 28 a stredový otvor. Hornú dosku 1 so základňou spojíme svorníkom 8 podobne ako pri dolnej časti. Pre-
29
30
Rozpis materiálu
tože v prípade hornej dosky budeme častejšie nastavovať medzeru pre hrúbku cesta, vložíme pod
zaisťovaciu maticu 24 pružinu 22 uloženú dg dvoch misiek 23. Pri nastavovaní potom stačí len otáčať
zaisťovacími skrutkami 14, a tým odtláčať dosku. Spodný i horný diel teraz priložíme na seba a bočnice 20 vŕtame s nástavcom 12. Cez otvory prevlečieme čap 25, ktorý z oboch strán zabezpečíme podložkami 27 a závlačkami 26. Tým vytvoríme z;áves. Zostáva nám urobiť ešte uzáver. K vidlici 28 privaríme výstuhu 29 a k nej zase malú vidlicu 30. Otvormi v malej vidlici prestrčíme hriadeľček 31 s navlečenou otočnou tyčkou 32 a konce hriadeľčeka buď rozklepeme alebo privaríme. Otvormi vo veľkej vidlici 28 prevliekneme rukoväť 33, na ktorú navliekneme kryt 34. Materiál krytu musí odolávať vyšším teplotám. Rukoväť zabezpečíme z oboch strán maticami 24. Takto pripravený uzáver pripojíme čapom 35 k hornej základni formy. Čap zaistíme maticami a proti maticami 24 tak, aby spojenie bolo otáčavé. Potom ohneme západku 16 na spodnom dielci tak, aby po uzavretí otočná tyčka zaklapla a pridržala hornú časť pri spodnej. V tejto uzavretej polohe priložíme k vidlici opierku 36 tak, aby podopierala hornú základňu 19 a po nastavení polohy ju privaríme. Elektrické zapojenie uskutočníme podľa schémy na obr. 3. Všetky izolačné materiály musia odolávať vysokej teplote. Konce výhrevných špirál 3 vnútri základní musíme chrániť keramickými go-
31
rálkami 37 a takisto i svorkovnica 9 musí byť keramická. Na spojenie oboch častí použijeme kábel so silikonovou izoláciou, ktorú poznáme podľa toho, že nie je možné roztaviť ju spájkou. Aby sa kábel nepoškodil, chránime ho ochrannou špirálou, ktorú upevníme medzi obe priechodky 15. Ochranu proti nebezpečnému dotykovému napätiu docielime nulováním. To znamená, že všetky kovové časti prístupné dotyku musíme starostlivo prepojiť buď zváraním alebo spájkovaním „na tvrdo" mosadzou, príp. zoskrutkovaním. Hornú i dolnú dosku musíme prepojiť samostatným vodičom, ktorý vedieme spolu s káblom v ochrannej špirále. Oba konce vodiča opäť priskrutkujeme alebo prispájkujeme mosadzou. Ak nemáme skúsenosti s elektrikárskou prácou, obráťme sa radšej na odborníka. Celú formu pripojíme k elektrickej sieti trojžilovým káblom, ukončeným zástrčkou s keramickou izoláciou (tzv. remoskovou). Táto zástrčka môže byť vybavená vypínačom, ktorým možno regulovať vyhrievanie dosky. Nie je to však nevyhnutné. POSTUP PRI PEČENÍ Najprv uvedieme spodnú časť formy nastavovacími skrutkami 14 do vodorovnej polohy (nezabudnime povoliť ešte predtým maticu 24). Potom nastavíme do vodorovnej polohy i hornú dosku, a to tak, aby obe časti boli medzi sebou rovnobežné, s medzerou asi 1 mm. Na hornej doske stačí len postupne otáčať nastavovacími skrutkami 14. Zapneme vyhrievanie a do stredu vyhriatej spodnej dosky nalejeme polievkovú lyžicu pripraveného cesta. Formu pomaly uzavrieme a pritlačíme tak, aby záver zaklapol. Cesto sa rozleje po celej ploche a pečie sa. Asi po 30 až 40 sekundách prestane unikať para, čo je signálom, že oblátka je upečená. Formu otvoríme a oblátku rukou zo strany vyberieme. Celú operáciu sa naučíme veľmi rýchlo. Na dosku je možné naliať i niekoľko menších dávok cesta a piecť naraz niekoľko maličkých oblátok. Ak pripravujeme väčšie množstvo oblátok na jedenkrát, môžeme — z ekonomických dôvodov — vyhrievanie formy prerušiť; nie je to však nutné, pretože dosky sa nikdy nerozpália tak, aby sa oblátky pripaľovali.
32
Nakoniec uvádzame ešte niekoľko vyskúšaných receptov: Sladké oblátky I nesmú chýbať na štedrovečernom stole v trnavskom kraji: 1 kg obyčajnej hladkej múky
1 I vody 5 polievkových lyžíc kryštálového cukru 5 polievkových lyžíc oleja 1 vanilkový cukor Všetky prísady rozmiešame a nakoniec ešte rozriedime 0,5 I vody.
Cesto necháme odstáť asi 2 hodiny na chladnom mieste. Sladké oblátky a trubičky 1 kg obyčajnej hladkej múky 200 ml kryštálového cukru 1 vanilkový cukor 1 celé vajce 300 ml mlieka 100 ml oleja Prísady rozmiešame (olej pridávame nakoniec) a všetko zriedime vodou do hustoty omáčky. Ak chceme piecť trubičky, pridáme ešte 1/3 krabičky Maizeny. Tru-
bičky musíme stočiť hneď po tom, čo sme oblátku vybrali z formy, t. j. kým je ešte horúca. Tvarujeme ju buď rukou alebo trebárs cez držadlo varešky. Slané oblátky 2 kg obyčajnej hladkej múky 250 g nastrúhaného syra (eidam) 2 žĺtka 1 rozpustené minimaslo 2 kávové lyžičky oleja 1 kávová lyžička rasce (kminu) soľ podľa potreby voda podľa potreby (asi 100 ml)
Prísady rozmiešame a necháme ležať na chladnom mieste asi jednu hodinu. Slané oblátky II 500 g obyčajnej hladkej múky 100 g postrúhaného údeného syra 4 polievkové lyžice rozpusteného masla 2 kávové lyžičky soli trochu rasce asi 1 I mlieka Dobre premiešané prísady môžeme okamžite spracovať. MILAN MATlSÍK
33
MINIKOLO PRO DOSPĚLÉ DLOUHÉJEN121cm # Vyrobil jsem minikolo pro dopravu dospělých osob, jehož celková délka je pouze 121 cm (normální cestovní kolo je téměř dva metry dlouhé), takže zabere málo místa a dá se snadno přepravovat. Je vybaveno vším, co je potřebné, aby vyhovovalo předpisům pro jízdu na veřejných komunikacích. Hodí se však především pro jízdy na kratší vzdálenosti. Zajímavé je, že kolo vzbuzuje velkou pozornost a lidé se většinou domnívají, že jde o zahraniční výrobek. Jako základ jsem použil rám ze starého jízdního kola, ze kterého jsem — po rozřezání a slícování — svařil nový rám. Protože ne každý bude mít k dispozici stejný rám, jaký jsem použil já, uvádím jen základní rozměry, ostatní si každý musí přizpůsobit podle použitého materiálu. - Rám použijeme ze starého kola. Jeho základní rozměry jsou patrný z výkresu. Použijeme-li přední vidlici z původního rámu, pak i délka hlavové trubky 1 zůstane původní, proto její rozměr je jen informativní. Protože hlavová trubka 1 musí být při bočním pohledu
34
rovnoběžná se sedlovou trubkou 4, musíme jí přizpůsobit i délku rámové trubky 2 — uvedený rozměr v závorce je rovněž jen informativní. Zadní vidlice 5 je v jedné přímce se spodní rámovou trubkou 3 — je vlastně jejím pokračováním za středovou trubkou 7. Rozevřený konec zadní vidlice 5 musíme zkrátit a část mezi zadním kolem a středovou trubkou 7 naopak prodloužit. K prodloužení použijeme odřezky z této vidlice. Stejné je to i u vzpěry 6. Svařené spoje trubek ještě zpevníme vložkami, které získáme z odřezků stejné trubky. Odřezky po délce rozřízneme a zamáčknutím upravíme na takový rozměr, aby se daly do trubky vsunout. Horní přečnívající konec sedlové trubky 4 vyztužíme vložením další trubky o takovém průměru, který by vyhovoval průměru sedlovky (trubky sedla), a o takové délce, aby spodním koncem zasahovala pod místo privarení horní rámové trubky 2. Minimální délka by tedy měla být asi 200 mm. Nemáme-li takovou trubku s vyhovujícím průměrem, rozřízneme trubku podobných roz-
měrů po délce a rozevřením či zmáčknutím její průměr upravíme. Aby se vložená trubka v sedlové trubce 4 neposouvala, musíme ji alespoň v jednom místě přivařit. Rám ještě zpevníme vevařením rohových výztuh 9, 10, 11 z plechu 2 mm tlustého. Kola jsou rozměru 12,5 x 2,25 (novější označení je 62—203), běžně používaná například u dětských kol Jipi 12, Blesk i jiných a u některých koloběžek. Přední pneumatika může být naší výroby s podélným vzorkem, ale na zadní kolo použijeme raději dováženou pneumatiku s děleným příčným nebo i terénním vzorkem; jsou již běžně v prodeji. Pastorek (ozubené řetězové kolečko) zadního kola použijeme se 14 zuby, nebo s nejmenším počtem zubů jaký seženeme. Blatníky použijeme rovněž z kolobežky nebo dětského jízdního kola. Někde se již dají koupit jako náhradní díl nebo je lze sehnat v opravnách dětských kol. Přední vidlici 8 můžeme použít z kolobežky nebo dětského kola. Tyto vidlice bývají uloženy v teflono-
35
vých pouzdrech, proto zjistíme, jestli se nám rozměrově hodí do hlavové trubky 1 (krku řízení), kterou máme k dispozici. Rovněž si proměříme vnitřní průměr sloupku vidlice, do kterého nám musí pasovat představec řídítek (sloupek řídítek). Použijeme-li vidlici z původního rámu, paŔ nám odpadnou starosti s uložením, protože použijeme i původní hlavové složení, to je misky, kuličkové věnečky, matice a další. Spodní ramena vidlice musíme ovšem zkrátit a ve spodní části upravit koncovky pro připevnění kola a to buď tak, že konce trubek zmačkneme a vyřízneme drážku pro osu náboje předního kola, nebo z plechu o tloušťce 3 mm zhotovíme koncovky s drážkou a k zkráceným trubkám je privaríme. Drážka má mít šířku 8,5 mm. Řídítka se nejlépe hodí vysoká, používaná u skládacích kol, nebo u kola SOBI 20 GT. Lze použít i taková, jaká máme po ruce, a je-li představec řídítek (sloupek řídítek) krátký, musíme ho prodloužit navařením sedlové trubky stejného průměru. Spoj ještě vyztužíme vložkou z trubky. Středové složení je dáno druhem použitého rámu. Pro navržený rám vyhovuje nejběžnější délka klik, to je 171 mm a nejběžnější převodník se 46 zuby. Použijeme-li převodník s" tímto počtem zubů a pastorek se 14 zuby, ujedeme na jedno otočení kliky přibližně stejnou vzdálenost jako u některých skládacích kol. Máme-li možnost použít převodník o několik
BEZPEČNÁ JÍZDA NA KOLE ZA TMY # V dnešní době velikého automobilového provozu je jízda na kole nebezpečná i ve dne, natož pak v noci. Protože schválené zadní světlo na bicyklu je svými rozměry i svítivostí nedostatečné, přinášíme dva nápady, jak zvýšit bezpečnost jízdy za trny. V prvním případě jde o připevnění velkých automobilových odrazek na lýtka cyklisty, ve druhém o připevnění aktivní odrazky na zadní blatník. NÁVLEKY NA LÝTKA V Mototechně zakoupíme dvě velké červené odrazky 1 průměru 80 mm. Na tenčí pertinax obkreslíme tvar odrazek, kotouč 2 vyřízneme a vyvrtáme dva otvory 0 4,5 mm. Z pevné látky vystřihneme podle obr. 1 plášť návleků 4 i obě čela 3. Podle čárkovaných čar návleky sešijeme. Ponecháme pouze otvory na vyplnění. K návlekům přišijeme z jedné strany širokou gumu 5 z druhé strany pak pásek 6, který ušijeme z dvojité látky. Na pásek však předem připevníme spodní díl druku 8. Návleky vyplníme drobnými kousky molitanu 9 a otvory ručně zašijeme. Vyzkoušíme si délku gumy a poté na její konec přinýtujeme vrchní část druku 8. Aby se nevytrhával, vyztužíme konec gumy čtvercovou podložkou 7, kterou ušijeme také z dvojité látky. Na zadní stranu návleků přilepíme vodovzdorným lepidlem střed pertinaxovéno kotoučku 2 tak, aby
36
zubů větší, budou jízdní podmínky o něco příznivější. Sedlovka (trubka sedla). Protože sedlo vyčnívá vysoko nad rámem, použil jsem sedlovku z bikrosového kola, která má větší tloušťku stěny, je delší a můžeme ji tedy vysunout více než běžnou sedlovku. Průměr těchto sedlovek je jen 22 mm a musíme jí tedy přizpůsobit otvor v rámu, což je však i výhodné, protože vložením další trubky do rámové sedlové trubky 4 zpevníme její vyčnívající část nad rámem. Příslušenství. Kryt řetězu je z běžného velkého kola zkrácený na potřebnou délku. Rovněž tak stojánek, jehož umístění na rámu je vyznačeno osou. Privarené příchytky krytu řetězu, stojánku a dynama nejsou zakresleny, protože jejich tvar i umístění si musí každý přizpůsobit typu použitého příslušenství. Kolo lze opatřit i malým nosičem zavazadel. Vhodný je nosič sovětské výroby, který se prodává jako nosič nad přední kolo. Zadní světla se vyrábějí z elastického materiálu, takže se snadno přizpůsobí i tvaru malého blatníku. Elektrický káblik k zadnímu světlu protáhneme z estetických důvodů spodní rámovou trubkou 3, přes středovou trubku 7 a dále levou trubkou zadní vidlice 5 až k zadnímu blatníku. Máme-li kratší hustilku, která by se vešla do našeho rámu, můžeme si na ni také přivařit příchytky. Při jízdě na veřejných komunikacích musí být kolo vybaveno i přední brzdou a zvonkem. VLADIMÍR SYROVÁTKA
je při jejich velikosti nemůže řidič automobilu přehlédnout. VÁCLAV PAVLAS
otvory zůstaly volné. Nakonec přišroubujeme odrazky 1 šroubky 10 s maticemi 11. Odrazky se při jízdě pohybují nahoru a dolů, takže
AKTIVNÍ ODRAZKA svítící i bez osvětlení vozidlem přispěje také ke zvýšení bezpečnosti jízdy na kole. Lze ji jednoduše sestrojit zabudováním rezistoru a červené luminiscenční diody (zapojených do série) do prodávané odrazky rozměru 60 x 70 mm (čj. 321851015101, ESC značka I A, R3 01-84-07). Ze zakoupené odrazky nejprve sejmeme pomocí ostrého nožíku odrazové víčko červené barvy. Postupujeme opatrně po obvodě spoje a lepidlo se snažíme nejdříve jehlou vyškrábat. Po sejmutí víčka vyvrtáme do dříku M5 otvor pro závit M3. Po vyříznutí závitu připevníme šroubem M3 ploché pájecí očko (obr. 2). K hornímu pravému rohu vnějšího obalu připevníme opět šroubkem M3 plochý konektor č. 5 (například ze špatného vypínače na elektrické sporáky). Umístění konektoru je přibližné. Nyní připájíme do série zapojenou libovolnou plochou luminiscenční diodu červené barvy s miniaturním rezistorem přibližně 300 až 560 fi. Rezistor zapojíme na hlavičku šroubu plochého konektoru a diodu k pájecímu očku ve svorníku M5. Po odzkoušení například plochou baterií nebo střídavým napětím asi 6 V odrazové víčko opět přilepíme kanagomem nebo obdobným lepidlem. Tím je odrazka hotova. Odrazku přišroubujeme obvyklým způsobem za šroub M5 na kostru blatníku a na plochý konektor přivedeme jeden drát od dynama. V případě, že se spálí žárovka zadního světla, budeme mít osvětlený zadní blatník. ING. LADISLAV VAREKA
BAREVNA HUDBA S PLYNULOU ZMĚNOU JASU # Návodů na barevnou hudbu už bylo uveřejněno mnoho; i ve sborníku USS jsme před časem zveřejnili dva návody (USS č. 5/1973 a č. 38/1979). U většiny těchto návodů šlo o pouhé blikače, u kterých se náhle rozsvěcovaly či zhasínaly žárovky, ze kterých i po krátké produkci bolely oči. Již před sedmnácti lety bylo v Amatérském radiu popsáno zceTECHNICKÉ ÚDAJE
la odlišné zařízení, zkonstruované pouze pro žárovky na malé napětí, ovšem s nainstalovaným velkým a hmotným transformátorem. Přepracoval jsem tento původní návrh tak, aby bylo možné použít žárovky na 220 V a aby velký transformátor odpadl, takže celou konstrukci lze umístit na jeden plošný spoj. Každý výstupní kanál je opatřen kontrolními žárovkami umístěnými
přímo na skříňce s celým zařízením. Zařízení je sice mnohem složitější než běžné barevné hudby, ale výsledný efekt stojí za to. Žárovky na světelném panelu mění svůj jas plynule s intenzitou zvukového signálu. Čím je zvuková modulace kvalitnější, z hi-fi zařízení nebo CD disků, tím je i světelný efekt výraznější. Tak například každé zaznění basy je převedeno do měnícího se jasu barevné (červené) žárovky, která s dozníváním hlubokého tónu jemně pohasíná. To samé je zaznamenáno třeba u kanálu pro vysoké tóny, kdy úder na činel je znázorněn plynulým jasem barevné (modré) žárovky. Zařízení se skládá ze dvou částí — z elektronického přístroje, zabudovaného do skřínky a dále ze
37
33
světelného panelu, který teprve vytváří vlastní barevné efekty. Zhotovením světelného panelu se zabýváme jen okrajově, protože jeho uspořádání záleží na zařízení místnosti, v níž budeme hudbu poslouchat, na našem vkusu a možnostech. Výroba elektronického přístroje není příliš složitá díky tomu, že jsou všechny součástky, včetně síťového i oddělovacího transformátoru a kontrolních žárovek umístěny
na jednom plošném spoji. Ani základní nastavení nečiní žádné potíže. Musíme si však uvědomit, že zařízení bude přímo spojeno s elektrorozvodnou sítí, takže musí splňovat přísné požadavky na ochranu před úrazem elektrickým proudem. Proto je nutno zajistit ochranné uzemnení kovové skříňky přístroje použitím třípramenné síťové šňůry (Flexo). Žlutozelený vodič musí být připojen samostatným
šroubovým spojem na kostru skříňky.. Na připojení světelného panelu je nutno použít konektor pro trvalé zatížení 220 V, alespoň 1 A se zemnicím nožem na minim. 3 A. Jelikož tento konektor nebude zřejmě pro každého dostupný, je možné použít na připojení světelného panelu tří samostatných síťových zástrček a zásuvek, pro každou barvu (kanál) jednu. Důležité je při tom dokonalé propojení zemnicích kolíků.
39
Obr. 3 POPIS ČINNOSTI Vstupní signál (paralelní odbočení z reproduktoru) se přivádí na vstup předzesilovače, který je běžného zapojení, tranzistory T1 a T2 a emitorový sledovač T3 (obr. 1). Výstup předzesilovače přichází přes regulátory úrovně (R 43, R 44, R 45) na obvody pro výběry kmitočtu. Takto zpracovaný signál je usměrněn (T4, T7, T10). Toto napětí je v diferenciálním zesilovači porovnáno s napětím pilovitého průběhu (vždy dvojice T5—T6, T8 —T9 a T11—T12) a je synchronizováno přiváděným síťovým napětím. Vždy, když je okamžitá velikost pilovitého napětí menší než usměrněný signál, projde proud řídicí elektrodou tyristoru (Tyl — Ty4, Ty2 — Ty5, Ty3—Ty6
40
a tyristor se sepne. MECHANICKÁ KONSTRUKCE Celý přístroj je zapojen na jedné desce plošných spojů. Tuto desku nejlépe zhotovíme tak, že si podle obr. 2, který je v měřítku 1:1 překreslíme přes kopírovací papír všechny body na stranu fólie. Překreslené body provrtáme vrtáčkem 0 1 mm. Na otištěnou fólii (měděný polep) nakreslíme štětečkem acetonovou barvou (barva na kůži) všechny propojovací spoje. Necháme zaschnout a leptáme v roztoku, složeném 2 1 dílu vody, 1 dílu kyseliny solné a 1 dílu peroxidu vodíku asi 40 %. Po ponoření dojde k prudké reakci a nezakreslená měděná fólie je spolehlivě asi do 1 minuty odlep-
tána. Barvu po odleptání umyjeme v acetonu. Nejprve vyřízneme do desky otvory pro transformátory. Jak pro síťový, tak i pro odělovací transformátor použijeme stejný typ transformátorů TR2 (520/24 V) TAH. Jsou určeny pro signální žárovky a vyrábí je Elektropřístroj Modřany. Svými rozměry 35 x 35 x 35 mm se nám výborně hodí. Tím, že použijeme síťového transformátoru i jako oddělovacího, máme dokonalé a zaručené (ověřené EZÚ) oddělení vstupní části přístroje. Celý transformátor je zalit do umělé hmoty, vyčnívají pouze čtyři vývody vinutí pod šrn.bky. Na desku je upevníme pomocí průchozích šroubků přes. distanční
Použité součástky
trubičky s vnitřním průměrem asi 4 mm a dlouhé 8 mm. Toto sešroubování nám zároveň vždy propojí obvod jednoho vinutí. Oddělovací transformátor nasadíme tak, aby vývody označené písmeny P byly nasazeny na otvory, které vedou k zemnícímu spoji a kondenzátoru C1. Na zbývající dva kontakty, označené jako 24 V připojíme přes konektor na zadní bočnici vstup signálu. V případě síťového transformátoru přišroubujeme kontakty pro 24 V do otvoru, které jsou spojeny s diodami D5—D8. Na kontakty označené P (pro 220 V) připojíme třípramennou šňůru Flexo. Nesmíme při tom zapomenout na ochrannou pojistku Po. Kontakty ještě připojíme izolovanými vodiči do otvorů v desce spojených s diodami D9 — D12. Pak desku osadíme všemi součástkami podle obr. 3. Přitom nesmíme zapomenout osadit také propojky některých spojů. Na osazenou desku připevníme pomocí úhelníčků bočnice z novoduru asi 3 mm tlustého. Seženeme-li mléčné plexisklo, zhotovíme z něj přední bočnici. Kontrolní žárovečky Ž4, Ž5 a Ž6 za ní umístěné ji budou prosvěcovat. Žárovečky obarvíme nebo obalíme celofánem příslušné barvy. Bude-li přední bočnice z novoduru, musíme před žárovkami vyvrtat otvory. V zadní bočnici umístíme konektor (jakýkoli slaboproudý) pro připojení vstupního signálu, dále tři zásuvky
pro připojení světelného panelu, těleso ochranné pojistky a protáhneme síťovou Flexišňůru. Dokonale propojíme zemnicí kolíky zásuvek.
Horní i dolní díl skříňky ohneme z hliníkového plechu 2 mm tlustého na ohýbačce. Rozměry skříňky jsou asi 190 x 170 x 50 mm. Oba díly skříňky slicujeme s deskou
PLOŠNÝ SPOJ
41
s připevněnými bočnicemi. Spodním dílem skříňky prostrčíme dva šroubky M3, navlékneme desku plošných spojů a našroubujeme distanční válečky, v nichž vyřízneme vnitřní závit M3 (obr. 4). Nasadíme horní díl a přišroubujeme ho dvěma šroubky do distančních válečků. Ještě před sešroubováním musíme nulový (žlutozelený vodič) připojit samostatným šroubovým spojem na kostru skříňky. NASTAVENÍ Překontrolujeme zapojení a osazení součástkami. Vhodné je každou součástku před zapájením proměřit. Odpojíme přívod do světelného panelu a i přívod signálu. Regulátory úrovně (R43, R44 a R45) vytočíme na minimální odpor. Po té připojíme zařízení do sítě. Jemně protáčíme trimry R12, R18, R24, až se právě rozsvítí kontrolní žárovečky. Tuto polohu trimrů vymezíme pokud možno přesně. Pokud se někomu bude zdát svit kontrolních žárovek slabý, může použít žárovečky (telefonní) pro napětí 6 V. V tom případě je
však třeba předřadit srážecí odpor (z napětí od D4) asi 50 až 100 Ohmů. Tím je celé nastavení ukončeno. Přivedeme signál (paralelně z reprobedny). Jeho sílu můžeme upravit pro jednotlivé kanály pomocí trimrů R43, R44 a R45. Celé zapojení neskýtá žádné záludnosti, při pečlivé práci funguje na první zapojení. Nutno ještě podotknout, že úroveň vstupního signálu ovlivňuje spínání kanálů. Takže nastavíme průměrnou sílu signálu a pomocí trimrů R43, R44 a R45, jak již bylo uvedeno, upravíme úroveň pro obvody. Barevná hudba nám pak bude nejlépe pracovat při této průměrné síle poslechu. SVĚTELNÝ PANEL přizpůsobíme zařízení bytu, svým potřebám a také tomu, jaké barevné žárovky či jaká barevná skla seženeme. Pokud jde o barvy, ustálilo se používat pro hluboké tóny červenou barvu, pro střední tóny žlutou a pro vysoké tóny modrou barvu. Každý kanál v tomto zařízení umožňuje (vzhledem
SVÍTILNA NA AKUMULÁTOR
42
k použitému tyristoru) zapojit žárovky v celkové hodnotě 100W (220 V). Takže např. jedna žárovka 100 W, nebo čtyři žárovky 25 W ap. Neseženeme-li barevné žárovky, můžeme normální obalit barevným celofánem nebo je možné použít vánoční svíčky. S barvením žárovek nemám dobré zkušenosti. Žárovky je možné umístit i pod barevná skla. Podle počtu žárovky rozmístíme buď bodově nebo plošně do řad či nepravidelných seskupení. Velice pěkný efekt dosáhneme zhotovením světelného panelu ve tvaru dvou tříbarevných sloupů přistavených k reprobednám. Lze do nich použít sufitové autožárovečky a zakrýt je pásy barevného skla (použitých např. z divadelních reflektorů). Místnost pak opravdu „hraje s hudbou" a zvlášť pomalé pasáže jsou velmi efektní. I o panelu platí, že zapojení musí splňovat podmínky na ochranu před elektrickým proudem. Proto je lépe poradit se s odborníkem. JOSEF VALDA
# Nedostatek baterií a monočlánku na našem trhu hlavně na podzim a v zimě, kdy je třeba hodně svítit, mne přivedl na myšlenku zhotovit svítilnu na 6 V akumulátor z motocyklu. Její světelná intenzita je větší než u kapesní svítilny, protože můžeme použít žárovku až 20 W. Zhotovení svítilny je jednoduché a kromě zdroje — akumulátoru —je pořizovací cena zanedbatelná. Tento nápad ocení především motocyklisti, kteří většinou v zimě nejezdí. Využijí tak akumulátor v zimním období, kdy je nejvíce třeba svítit, jako zdroje do svítilny. Akumulátoru to nevadí, více mu prospěje, je-li v provozu. A s provozem svítilny nemají také problémy,, protože jsou většinou vybaveni nabíječkou akumulátorů. Výroba svítilny záleží jen ve zhotovení pouzdra, které ohneme z hliníkového plechu 1,5 mm tlustého. Rozměry plechu musíme přizpůsobit rozměrům použitého akumulátoru. Pouzdro vystřihneme, ohneme a rohy snýtujeme či zapájíme. Na horní část pouzdra jednak přinýtujeme držadlo ohnuté také z hliníkového plechu, jednak upevníme páčkový spínač. V přední straně pouzdra zhotovíme otvor, do kterého zasuneme reflektor z vyřazené svítilny na monočlánky. Reflektor z ploché kapesní baterie musíme upravit a poté přišroubovat či přinýtovat. Akumulátor vložený do pouzdra zajistíme zezadu páskem plechu, který k pouzdru přišroubujeme dvěma šrouby M5. šrouby našroubujeme do závitů M5 v zadní části pouzdra, na ně nasuneme plechový pásek a zajistíme maticemi. Pokud chceme mít větší intenzitu světla, použijeme žárovku s větší baňkou, upravíme pro ni otvor v reflektoru. Pro jednodušší provedení lze kábliky připájet na žárovku i na spínač. FRANTIŠEK STROUHAL
pro auto a moto NOSIČ AKUMULÁTORU • U staršfch typů škodovek je vyjímání a ukládání akumulátorů dost obtížné. Abych si tuto práci usnadnil, vyrobil jsem jednoduchý a laciný nosič, který je stále usta-
ven na akumulátoru, takže nikde nepřekáží. Je zhotoven tak, že po vložení akumulátoru do úložné skříňky ve vozidle lze horní část nosiče s držadlem zasunout dolů. Po uzavření víka je tak akumulátor ve skříňce zaaretován. Potřebujeme-li akumulátor vyjmout, stačí po otevření víka jen vysunout horní část a akumulátor za držadlo snadno vytáhneme a pohodlně přeneseme, aniž bychom si ušpinili ruce nebo poškodili oděv. V případě, že budeme akumulátor měnit, nosič snadno sejmeme a připevníme na nový akumulátor. POSTUP PRÁCE Nejprve vystřihneme z plechu 1,5 až 2 mm tlustého základní díl 1 podle výkresu. Jeho rozměry i rozměry bočnic a držadla odpovídají nejrozšířenějšímu akumulátoru typu L1 (12 V, 37 Ah), jejichž obal je z plastu. Pro jiný akumulátor je třeba rozměry patřičně upravit. Pilkou na kov zhotovíme v základním dílu výřezy a zářezy, začistíme pilníkem. Plech upneme
do svěráku a pomocí príložky a kladiva ohneme základnu do tvaru uvedeného na výkresu. Ohyby pro kótu 186 mm provedeme až nakonec tak, aby vnitřní světlost činila 184 mm. Z téhož plechu ustřihneme a ohneme dvě bočnice 2. Z půlcoulové trubky uřízneme držadlo 3 a k oběma bočnicím je privaríme. Nemáme-li možnost svařovat, zhotovíme držadlo 3 z kruhové oceli 0 12 mm, dlouhé 210 mm, na jejíž koncích vyřízneme závity M12. Do bočnic pak vyvrtáme otvory 0 12,5 mm a držadlo připevníme pomocí čtyř matic M12. Všechny díly opatříme nátěrem a po zaschnutí ovineme držadlo několikrát lepicí lemovkou na koberce. Z měkkého dřeva uřízneme dvě podložky pod akumulátor asi 29 mm tlusté. Jejich přesnou výšku je třeba individuálně zjistit, aby byla zajištěna aretace akumulátoru mezi dnem a víkem skříňky. IVAN MENTZL
43
Souprava se skládá z nástavce 1, prodlužovací tyče 2 držáku s rukojetí 3. Výroba jednotlivých dílů soupravy je zřejmá z obrázku. Nástavec 1 vyrobíme pro každou velikost čtyřhranů závitníků, prodlužovací tyč 2 a držák s rukojetí 3 postačí v jediném exempláři pro celou sadu.
NÁSTAVEC ZÁVITNÍKŮ # Ve sborníku USS č. 79/91 jsme uveřejnili návod na výrobu jednoduché redukce sloužící k prodloužení závitníků při řezání závitů v téžko přístupných otvorech. Tentokrát přinášíme pro zajímavost trochu jiné řešení stejného problému. Je sice výrobno složitější, zato však umožňuje pracovat se soupravou skloněnou dolů. Celá souprava dosahuje délky 400 mm, takže se dostaneme dostatečně hluboko.
ÚPRAVA PALIVOVÉHO ČERPADLA
44
POSTUP PRÁCE Čtyřhran závitníku vložíme do nástavce 1 a proti vypadnutí ho zajistíme utažením červíku M5, jehož délku volíme podle průměru jednotlivých nástavců tak, aby nepřečníval a nepřekážel při otáčení soupravy. Dále podle požadované délky soupravy použijeme buď prodlužovací tyč 2 nebo ji vynecháme a nasadíme pouze držák s rukojetí 3. Způsob zajištění červíky je obdobný. VÁCLAV KREJCÍK
• Skoro všechna vozidla typu Škoda 100,110,105,120,130 více nebo méně znečišťují životní prostředí únikem oleje na palivovém čerpadle. Při značném počtu těchto vozidel provozovaných na našich silnicích, nejde o znečišťování právě zanedbatelné. V tělese čerpadla jsou dvě hřídelky, z nichž silnější nese
páčku ručního čerpání paliva a slabší hřídelka slouží jako čep vahadla pro strojní čerpání. A zde je právě slabina. Tento čep je do tělesa čerpadla nalícován s vůlí, která je podle výroby větší nebo menší. Mnohdy už na novém voze lze pozorovat značný únik oleje tímto místem. Olej stéká na krycí plech motoru a po něm dále na
zem. Provozem se nežádoucí vůle zvětšuje a tím se zvětšuje i únik oleje. Na dvou vozech Škoda 130 L a 120 L jsem provedl níže popsanou úpravu a rok je sledoval. Byl jsem mile překvapen, když po delší jízdě kontrola ukázala, že prostor u benzínového čerpadla je suchý, pouze zaprášený. Další kontroly přinášely stejný výsledek. Úprava záleží v nahrazení slabšího čepu v tělese čerpadla novým
čepem 1 vysoustruženým podle výkresu. Čep vyrobíme nejlépe ze šroubu vhodné velikosti (například ze šroubu, který upíná hlavy válců u motoru Tatra 148). Průměr 6 mm je nejlépe lícovat podle otvorů v tělese čerpadla s co nejmenší vůlí a jeho povrch by měl být dostatečně hladce opracován. Ostatní rozměry jsou běžné a nevyžadují zvláštní přesnost. Vlastní těsnění provedeme gumovými kroužky 2 a 3, které vysekneme děrovačem z olejivzdorného
materiálu (lze např. použít gumu z těsnění vík vahadel z motoru Tatra 148). Po zasunutí nového čepu 1 s těsnicími kroužky 2 a 3 přiložíme ocelovou podložku 4 a vše přitáhneme maticí 5 tak, aby oba těsnicí kroužky byly přitlačeny na těleso čerpadla. Druhou matici M5 pak přitáhneme k první, bude sloužit jako protimatice* Tím je zaručen dostatečný těsnicí účinek. ANTONlN HRONlK
POMŮCKY PRO KAROSÁŘSKÉ PRÁCE # Začneme-li opravovat auto, brzy zjistíme, že používání běžných zámečnických kladiv a různých podložek jako kovadlinek nevede k uspokojujícím výsledkům. Sada pomůcek pro vyklepávání plechových dílů karosérií automobilů bývala kdysi v prodeji, její cena však byla značná, takže pro toho, kdo ji použil jen občas, byla zcela nerentabilní. Obdobnou sadu si však můžeme poměrně snadno zhotovit sami. Práce na dveřích a jiných méně přístupných dílech karoserie bude mnohem kvalitnější. Kladivka 1 až 3 (obr. 1) zhotovíme z ocelových tyčí 0 25 mm, popřípadě 30 mm. Nejvhodnějším
45
ttiu. ž
materiálem je ocel od třídy 11 500 (například 12010 se zaručenou svařitelností). Základní tvar vysoustružíme, vyvrtáme otvory pro násady a pracovní plochy obrousíme a dopilujeme. Kladívka popří-
padě ještě upravíme cementováním a kalením. Násady zhotovíme z bukového dřeva. Kovadlinky 4 až 7 vyrobíme z odřezků ocelových profilů podle obr. 2. Pracovní plochy a boky
kovadlinek opracujeme na soustruhu a pak je svaříme elektrickým obloukem. Pracovní plochy přikryjeme při svařování plechem, abychom je nepoškodili, Po začištění svarů přebrousíme povrchy kovadlinek brusným papírem. Sadu pomůcek si můžeme ještě doplnit běžně prodávanými paličkami ze dřeva a umělých hmot a většími palicemi pryžovými. Poznámka: Na výkresech jsou ty hrany, které je třeba zaoblit, zakresleny dvojitou čarou, což neodpovídá zásadám strojnického kreslení. Je to však při složitějších tvarech názornější. ING. VLADIMÍR VONÁSEK
46
ZAJIŠTĚNÍ ROZSVÍCENÝCH SVĚTEL • Nejsem asi jediný, komu dělá potíže nová vyhláška č. 99 o pravidlech silničního provozu svou pasáží o povinně rozsvícených světlech motocyklů za provozu. Přiznám, že jsem velmi často zapomínal a proto nezbylo, než udělat malý zásah ve spínací skříňce a mám po starostech. Na startování motocyklu se to neprojeví, neboť u tohoto typu motocyklu — Jawa 20, 21 a 23 zapalování má zvláštní cívku a světla taktéž. Úprava záleží v tom, že ve spínací skříňce propojíme vodivě kontakty č. 55 a 58b a dále odpájíme drát z kontaktu č. 56 a připájíme jej na kontakt mezi kontakty č. 56 a 58 (na obrázku naznačeno barevně).
Tím je automaticky zajištěno rozsvícení světel při běhu motoru, Úprava nemá žádný vedlejší vliv na funkci el. soustavy a zajišťuje roz-
SKLÁDACÍ MUSTEK PRO OPRAVY AUTOMOBILŮ • Protože mám garáž umístěnou v suterénu domku, chtěl jsem využít výškový rozdíl pro konstrukci skládacího můstku, který by mně umožňoval snadnou údržbu, opravy i mytí spodku automobilu. Podobná konstrukce byla v USS č. 59 již popsána, ale tehdejší řešení mi nevyhovovalo, protože je určeno jen pro jeden typ automobilu a to se mi nezdálo vhodné. Vyřešil jsem tedy konstrukci můstku tak, aby byl použitelný pro různé typy vozidel (rozchod je stavitelný v rozmezí 900 až 1400 mm). Jednotlivé dHy můstku i jejich tvarové řešení umožňují uschovat rozebraný můstek v garáži s délkou 445 cm. Montáž není složitá, ve dvou lidech lze můstek smontovat asi za 10 minut. Konstrukce můstku se skládá ze dvou nájezdů (pravého a levého), příčníku, spojovací tyče a čtyř podpěrných noh.
VÝROBA MŮSTKU Výkresová dokumentace je upravena pro situační řešení, kde na délku 4,4 m je výškový rozdíl 910 mm. Pro jiné rozměry musíme tedy příslušné míry patřičně upravit.
svícení světel i tehdy, nastavíme-li spínač do původní polohy určené pro rozsvícení světel. Jlfil ČERVENÝ Nájezdy. Nosník nájezdu 1 zhotovíme ze dvou profilů Jäkl čtvercového průřezu, které k sobě svaříme v podélné stykové ploše. K nosníku privaríme z obou stran lemy 2 z úhelníků tak, aby nosník s úhelníky byl v jedné rovině. Vznikne nájezd široký 230 mm s okraji vysokými 40 mm. Zespodu vyztužíme úhelníky privarením devíti žeber 3 na každé straně. Na přední straně nájezdu seřízneme profily pod úhlem 15° a k nosníkům privaríme nájezdový plech 7, jehož spodní část 35 mm vysokou ohneme tak, aby byla kolmá k nosníkům. Na zadní stranu nájezdu
47
privaríme ze spodní strany držák příčníku 4. Držák tvoří dva úhelníky, které ohneme z plechu 3 mm tlustého. U jednoho z úhelníků privaríme k vyvrtaným otvorům matice 23, u druhého úhelníku ponecháme otvory 0 12 mm. Z horní strany privaríme zarážku 5, kterou ohneme také z plechu
48
3 mm tlustého. Ve vzdálenosti 600 mm od-přední hrany nájezdu privaríme držák 6 spojovací tyče, a to z vnitřní strany nájezdu. Nakonec ještě privaríme ve vzdálenosti 2400 mm dva šrouby 19, kterým předem uřízneme hlavy. Slouží pro upevnění podpěrné nohy nájezdu 15 a 16.
Přfčník vyrobíme z profilů Jäkl čtvercového průřezu, které se do sebe vzájemné zasouvají. Do nosného dílu příčníku 8 vložíme nahoře a dole distanční plechy 10, které na okrajích privaríme. Tyto plechy vymezují vůli mezi nosným dílem 8 a dvěma výsuvnými díly 9. Na horní stranu nosníku 8 privaríme k vyvr-
49
50
taným otvorům dvé matice 24, do nichž natočíme zajišfovací šrouby 21. Po zatažení těchto šroubů jsou výsuvné trubky fixovány v potřebné poloze. Boční vůle mezi nosníkem a výsuvnými díly slouží k snazšímu nasunuti příčníku do pouzder 11, upevněných do zídek lemujících vjezd do garáže. Pouzdra svaříme z ploché oceli nebo z tlustého plechu. Aby byla pouzdra souosá, a tedy montáž a demontáž snadná, je vhodné při zabudování vložit do nich příčníky. I příčník je třeba podepřít. Musíme proto ze spodní strany ještě přivárit k nosníku 8 po dvou šroubech 22 (bez hlavy) v rozteči 150 mm. Spojovací ty£. Nejprve si z trubky 0 30 x 3 mm připravíme díly 13 a 14. Trubky rozřízneme pod úhlem 45° a svaříme tak, aby konce
svíraly pravý úhel. Do jednoho konce nosné trubky 12 vsuneme trubku 14 a privaríme ji. Na druhém konci nosné trubky vyvrtáme otvor, privaríme k němu matici 24 a po zasunutí trubky 13 na potřebnou vzdálenost podle rozchodu kol zajistíme spojení šroubem 21.
Rozpiska materiálu
UPEVNENIE ZNAKU • Automobily SKODA Favorit majú v otvore prednej masky upevnený znak Škoda, ktorý sa dá jednoduchým spôsobom z otvoru vypáčiť. Je preto vhodné pripevniť znak čo najskôr po zakúpení auto-
Použijeme křídlatý šroub nebo k šroubu bez hlavy privaríme příčný kolík 0 8 mm. Podpěrné nohy 15 a 17 zhotovíme z profilu Jäkl čtvercového průřezu a jejich délku přizpůsobíme dané situaci. Na horní konec privaríme přírubu 16 či 18, do níž vyvrtáme otvory pro šrouby. MONTÁŽ Příčník zasuneme do zabudovaných pouzder a zespodu ho podepřeme nohami 17 tak, že do otvorů v přírubách vsuneme šrouby 22, které zajistíme maticemi 24. Výstupky nájezdů vysoké 35 mm zasuneme do špáry mezi chodníkem a vybetonovaným vjezdem garáže a nájezdy položíme do vodorovné polohy tak, aby mezi úhelníky držáku 4 zapadl příčník. Po vymezení správné vzdálenosti obou nájezdů od sebe zaklesnutím spojovací tyče do držáků 6 zajistíme pevné spojení vždy dvěma šrouby 20, které zajistíme maticemi 23. Pro zpevnění nájezdů zbývá ještě nasunout zespodu na vyčnívající šrouby 19 nohy 15 a spojení zajistit maticemi 23. Pro rychlejší montáž je vhodné vyznačit si jak na spojovací tyči, tak i na příčníku rysky vyznačující rozchod kol pro jednotlivé typy vozů. JAN LUKÁŠ
mobilu nasledovným spôsobom: Podľa priloženého obrázku zhotovíme z hliníkového alebo pozinkovaného plechu 1 až 1,5 mm hrubého podložku. Znak vypáčime a do jeho kruhového prelisu navŕtame otvor, do ktorého vyrežeme závit M3. Potom znak do otvoru opäť vmontujeme, z vnútornej strany vložíme zhotovenú podložku a skrutkou M3 x 15 mm znak priskrutkujeme do závitu v podložke. Z vnútornej strany zaistíme skrutku poistnou maticou M3. PETER NOVÁK
51
UNIVERZÁLNÍ ČASOVÝ SPÍNAČ
• Jde o časovací obvod se dvěma, popřípadě třemi tranzistory v Darlingtonově zapojení s RC členem, který určuje dobu časování. Časy, které lze odměřovat, mohou být deset i více hodin. Vzhledem k tomu, že obvod neobsahuje krystal nebo časovač, například s 555 a příslušné čítače, je jednoduchý a finančně nenáročný, ale jeho přesnost je pro delší časy menší, časy na potenciometru získáme empiricky, a to zejména podle jeho typu. Lze nastavit i pevné časy pomocí rezistorů, popřípadě provádět změnu přepínačem po skocích. Odzkoušené časy jsou však při řádné stabilizaci konstantní. Užití spínače je velmi široké. Lze nahradit schodišťové mechanické spínače za elektronickou verzi, lze jím zapojovat topná tělesa, radiátory a infrazářiče na elektrický proud, spínat radiopřijímače a zvětšovací přístroje ve fotoko-
52
moře. Spínače můžeme použít i k automatickému vypínání hlavních světel po vypnutí zapalování za určitý čas, k rozsvěcení světel na nastavenou dobu při procházení přes paprsek fotočidla atp. Pochopitelně lze jmenovaná zařízení jak spínat, tak v případě potřeby odpojovat od zdroje. K vyhodnocení stavu časování použijeme Schmittův klopný obvod s tranzistory, operačním zesilovačem nebo monolitickým klopným obvodem. Výkonové spínání provede relé, tranzistor, či vícevrstvá součástka triak. Potřebu spínání, či rozpínání provedeme volbou vstupní části, nebo zařazením invertoru do výkonové oblasti spínače. Zdroj volíme podle použití; u sítě 220 V transformátor se stabilizátorem nebo kondenzátorový dělič napětí, u motorových vozidel se použije jako zdroj palubní akumulátor. Stabilizace je nutná i zde. Podle druhu použití a součástek se cena pohybuje od 50 do 150 Kčs (triak KT 728 asi 80 Kčs). Ceny jsou z roku 1988 — uvádíme je tedy jen pro srovnání. Ještě je třeba upozornit, že bu-
deme pracovat s napětím 220 V, a to u kondenzátorového zdroje i u součástek triak a je tedy nutné, aby byly správně zapojeny do obvodu. Obvody nevyžadují zvláštního nastavení, stačí miliampérmetr, kterým nastavíme proud do řídicí elektrody triaku, či výkonového tranzistoru. Uvádíme dva konkrétní příklady zapojení tohoto časového spínače. V prvním případě je časový spínač napájen přes kondenzátor a slouží pro spínání spotřebiče se sítí na nastavenou dobu, v druhém případě je spínač napájen transformátorem přes stabilizátor a slouží pro odpojení spotřebiče od sítě na nastavenou dobu. ČASOVÝ SPÍNAČ NAPÁJENÝ PŘES KONDENZÁTOR Jde o zapojení určené pro řízení triaku s maximálním proudovým namáháním 15 A při napětí 220 V. Protože zařízení pracuje se síťovým napětím a je tedy zvlášť potřebné dbát na bezpečnostní předpisy, je vhodné pro zkušenějšího konstruktéra. K nastavení je
třeba ampérmetr a voltmetr, protože se nastavuje napájecí napětí integrovaného obvodu IO jak na vstupu, tak pro napájení, a to maximálně 5 V. Jinak je obvod velmi fednoduchý, s minimálním počtem součástek.
Činnost spínače je dána zapojením (obr. 1), kde vypínač S odpojuje obvod od spotřebitelské sítě pro případ potřeby. Dále následují dvě pojistky, jedna pro silový obvod spotřebiče (podle druhu použitého triaku) a druhá pojistka, jistící vlastní časovací obvod, kde postačí přístrojová pojistka 0,4 A. Fáze je vedena do krabicového kondenzátoru C1, kde dochází k bezeztrátovému úbytku napětí a po usměrnění a stabilizaci diodami D1 a D2 je filtrováno kondenzátorem C. Odtud se napájí obvod časování složený z RC členu P1 a C3. Tlačítko T1 a rezistor R1 slouží k vybití kondenzátoru C3 a k započetí časovacího cyklu. Tranzistory T1 a T2 jsou zapojeny v Darlingtonově zapojení a napájejí Schmittův klopný obvod (SKO) přes potenciometrický trimr P2. Vstup je proti případnému přepětí chráněn Zenerovou diodou D3. SKO je napájen přes dělič P3, který nesmí dát proti zemi napětí
vyšší, než 5 V. Je možno vytvořit dělič dvěma rezistory. SKO funguje tak, že při 0 na vstupu je na výstupu 1, po přivedení polovičního napájecího napětí (2,5 V) dojde rázem k překlopení SKO a na výstupu nebude napětí (nedává 0). Přes resistor R3 je napájen tranzistor T3, který spolu s R3 tvoří invertor a napájí řídící elektrodu triaku Tc. Na řídicí elektrodu triaku je třeba převést proud 20 až 100 m A a to podle druhu triaku (viz katalog). Proto je třeba vzhledem k odchylkám v napájecím napětí a zesílení tranzistoru T3 upravit rezistor R3 tak, aby dodával potřebný proud k vybuzení řídicí elektrody triaku. Po odstartování nastaveného času pomocí tlačítka TL se kondenzátor C3 vybije a začíná se opět přes potenciometr P1 nabíjet tím pomaleji, čím je odpor P1 větší. Na P2 je přivedeno téměř plné napájecí napětí, na vstupu 1 (5 V) a SKO se překlopí tak, že na
53
integrovaného obvodu IO nastavit přesně na 5 V při stlačeném spínači S (je to asi v polovině rozsahu potenciometru P1). Zjištěný čas sepnutí pak dělíme časem vypočteným a ze získaných koeficientů zjistíme průměrnou hodnotu koeficientu k. Jde o hodnotu přibližnou, protože záleží na zesílení tranzistorů, toleranci součástek a nastavení potenciometru Pí. Pro příklad uvádíme v tab. 1 výpočet koeficientu pro kondenzátor 1000 M. Celý spínač (až na kondenzátor C3 a triak Tc) je zapojen na plošném spoji, který lze jednoduše vyrobit jen vyrytím dělicích čar (obr. 2).
výstupu nemá žádné napětí. Tranzistor T3 je v nevodivém stavu a řídící elektroda je napájena kladným napětím z rezistoru R3 a triak napájí zátěž Rz. Během nabíjení kondenzátoru C3 se napětí přiváděné pomocí tranzistoru T2 na trimr P2 zmenšuje a klesne-li napájecí napětí SKO na polovinu (2,5 V) obvod se překlopí, na výstupu se objeví 1 (cca 4 V) a přes rezistor R2 je vybuzen tranzistor T3. Ten přivede na řídicí elektrodu triak u 0 a ten se stává nevodivým. Spotřebič je rázem odpojen. Proti zákmitům při odpojování je v bázi tranzistoru T3 zapojen kondenzátor C5. Dobu sepnutí spínače určíme přibližně tak, že součin kapacity kondenzátoru C3 a hodnoty potenciometru P1 vynásobíme koeficientem k. Kapacitu dosazujeme
54
v mikrofaradech, odpor v megaohmech a čas vyjde v sekundách. Koeficient k získáme tak, že pro kondenzátor C3 dané hodnoty a potenciometry P1 různých hodnot zjistíme skutečný čas sepnutí. Při tom je třeba oba potenciometry nastavit na max. napětí 5 V. Stejně tak musíme vstupní napětí do
Potřebný materiál. Rezistory R1, R2 a R4 použijeme v miniaturním provedení, rezistor R3 volíme podle použitého napájecího napětí a typu triaku. Hodnota potenciometru P1 záleží na délce spínaných časů. Použijeme buď typ TP 160 nebo s vypínačem TP 281. Lze použít místo potenciometru P1 i pevný rezistor, budeme-li stavět spínač pro neměnné spínací časy. Oba potenciometrické trimry P2 a P3 lze nahradit děličem ze dvou rezistoru. Jako kondenzátor C1 volíme krabicový MP. Na místě konden-
Tab. 1. Výpočet koeficientu k pro kondenzátor C3 1000 M
zátoru C2 použijeme kvalitní elektrolytický s malým svodem. Zakoupíme raději nový, použít starší ze „šuplíkových zásob" se nedoporučuje. Hodnota kondenzátoru C3 záleží na tom, jaké spínací časy potřebujeme. Při kratších časech volíme menší kapacitu z důvodu menších rozměrů. Kondenzátor C3 lze sestavit i ze dvou až tří kusů zapojených paralelně. Kondenzátor C4 použijeme tehdy, je-li třeba indukčnost v zátěži. Tranzi-
story T1, T2 musí být typu PNP. Triak Tc vybereme z uvedených typů podle požadovaného proudového zatížení. ČASOVÝ SPÍNAČ NAPÁJENÝ TRANSFORMÁTOREM PRES USMĚRŇOVAČ Toto zapojení spínače (obr. 3) obsahuje ve vyhodnocení dvojí negaci, takže slouží pro odpojení
spotřebiče na nastavenou dobu. Dvojí negace je zařazena z toho důvodu, že integrovaný obvod IO nedává na výstupu nulu a po překlopení nemá na výstupu žádný potenciál. Zapojení koncového stupně si každý zvolí podle své potřeby stejně tak, jako vstupní napájení podle možností a znalostí. Potrebný materiál. Rezistory R2 až R6 použijeme v miniaturním provedení. Rezistor R7 volíme podle použitého typu triaku. Hodnotu potenciometru P1 zvolíme podle délky spínacích časů. Oba potenciometrické trimry P2 a P3 můžeme nahradit pevně nastaveným poměrem rezistorů. Hodnota kondenzátoru C3 záleží na délce spínaných časů. Tranzistory T1 t T2 musí být typu PNP, tranzistor T3 vždy typu NPN. Triak Tc vybereme podle proudového namáhání spotřebičem. Na velikosti odběru bude záležet i velikost chladičů. ZDENEK KUBEŠ
ŘEZÁNÍ ZÁVITŮ RUČNÍ VRTAČKOU • V USS č. 75/1990 byl popsán závitorez poháněný vlastním elektromotorem. Již před lety jsem si zkonstruoval závitorez pracující na stejném principu, ale využívající k pohonu elektrickou vrtačku. Toto řešení považuji za vhodnější, protože vrtačku má téměř každý kutil. Závitorez je lehký, dobře se s ním manipuluje a lze s ním řezat závity i v zabudovaném materiálu či konstrukci. VÝROBA ZAŘÍZENÍ Rám 1 svaříme z profilů Jäkl čtvercového průřezu 1.1 a1.2. Mezi stojiny 1.1 privaríme třmen 1.3, jehož průměr přizpůsobíme použité vrtačce. Třmen 1.3 na výkresu je určen pro vrtačku Combi UM 120, jejíž upínací část má průměr 45 mm. Do otvorů vyvrtaných ve stojinách 1.1 narazíme pouzdra 1.4, v nichž se otáčí hřídel 2.1 třecího soukolí. Jako opěrka 1.5 poslouží šroub M6.
55
Třecí soukolí 2 se skládá z hřídele 2.1, jehož jeden konec upravíme pro osazení sklíčidla (Morse kužel, závit). Třecí kotouče 2.2 privaríme na spojku 2.3, kterou spojíme s hřídelí buď pomocí kolíku 2.4 (sestava je pak rozebíratelná) nebo napevno privarením či připájením. Před tímto spojením musíme samozřejmě třecí soukolí vložit do rámu. Hřídel se musí v pouzdrech nejen volně otáčet, ale i posunovat. Kotouče upevníme tak, aby v obou krajních polohách zůstal hřídel v celé délce pouzdra. Odvalovač 3 tvoří hřídel 3.1, na němž je dvěma maticemi 3.2 a podložkami 3.3 upevněn třecí kotouček 3.4. Délka hřídele závisí na použité vrtačce. Odvalovací kotouč vysekneme kruhovým vysekávačem z dopravních pásů, řemenů, izolačních popruhů s textilní vložkou apod. V krajním případě poslouží i ploché gumové těsnění vodovodních kohoutů. Déle vydrží
56
Rozpiska materiálu
kotouče z drsnějších materiálů. Vrtačku vložíme do třmenu a upevníme ji šroubem M6 s maticí. Do sklíčidla vrtačky upneme odvalovač tak, aby odvalovací kotouček zasahoval asi 5 mm do obvodu třecích kotoučů. Do sklíči-
dla na hřídeli třecího soukolí upneme příslušný závitník. Zapneme vrtačku a mírným zatlačováním závitníku do vyvrtaného otvoru závit vyřežeme a mírným vytahováním pak závitník vytáčíme. Odvalovací kotouč přitom působí buď na přední nebo zadní třecí kotouč. ZDENĚK PODHORECKÝ
HRIADEĽ FRÉZY NA DREVO • Vzhľadom na to, že profesionálne vyrábané frézy na drevo sú drahé a naviac se aj ťažko zháňajú, mnohí domáci majstri si tieto stroje zhotovujú amatérsky. Konštrukčné riešenie však potom častokrát nie
je plne vyhovujúce. Prinášame preto návod na zhotovenie najzložitejšej časti stroja — hriadeľa i s jeho celkovým uložením (obr. 1). Tento hriadeľ je síce veľmi náročný na presnosť sústružníckych prác,
avšak — na strane druhej — má celý rad predností. Materiál na jeho výrobu je dostupný, má malú hmotnosť, možno ho rýchlo a presne upevniť na stôl frézy. Jednoduché je aj vertikálne nastavenie
Obr. 1 57
Obr. 2
58
Rozpis materiálu
a spôsob uloženia umožňuje ľahkú výmenu hriadeľa za iný. V každom prípade je však žiadúce, aby sa do tejto práce pustil len skúsený sústružník. POSTUP PRÁCE Najskôr vysústružíme podľa obr. 2 hriadeľ 1 (s rezervou 0,2 mm na brúsenie) a potom puzdro (obr. 3) tak, aby do neho bolo možné hriadeľ presne nalícovať. Pre uloženie ložísk zhotovíme náboj 3. Najprv náboj zvaríme (skladá sa z hrubostennej trúbky a dosky) a potom sústružíme čelo i otvor na jedno upnutie. Dosiahne-
me tak, že hriadeľ bude dokonale kolmý na stôl frézy. Ďalej vyrobíme rozpierku 4 a pripravíme si poistné krúžky 14, 15 i tesniaci krúžok 16. Potom už môžeme tieto diely skompletizovať. Do náboja zalisujeme spodné ložisko 13 a zabezpečíme ho krúžkom 14. Zospodu nasunieme puzdro 2 s hriadeľom 1, zhora vložíme rozpierku 4, nalisujeme druhé ložisko 13 a zabezpečíme ho krúžkami 14 a 15. Tesnenie 5 vložíme až nakoniec. Podľa obr. 3 vysústružíme remenicu 6 a vyrobíme obe perá 7 a 8 a podľa obr. 2 vysústružíme i obe
matice — ako pevnú 9, tak i pohybovú 10. Obe matice musíme zlícovať tak, aby sa pohybová matica 10 hladko otáčala na matici 9. Pero 7 vložíme do výrezu v puzdre 2 a na puzdro nasadíme remenicu 6, nezabudnime však ešte predtým vložiť do náboja tesniaci krúžok 16. Vložíme druhé pero 8, naskrutkujeme maticu 9 a proti povoleniu ju zabezpečíme červíkom 17. Oba otvory pre skrutky 17 a 18 vyvŕtame až po naskrutkovaň f matice. Horné pevné pero 7 prenáša krútiaci moment z remenice na hriadeľ, dolné pero 8 je radiálne pohyblivé. Po pritiahnutí skrutkou 18 slúži na aretáciu pri vertikálnom pohybe hriadeľa (pri nastavovaní výšky hriadeľa či pri jeho výmene). Tým, že perá majú osadenie, docielime, že pri výmene hriadeľa nevypadnú. Nakoniec priskrutkujeme maticu 10, ktorá vertikálne pohybuje hriadeľom. Pod poistný krúžok 14 ešte vložíme krúžok 11 (obr. 2). Dosiahneme tak možnosť ľahkého otáčania. Tento hriadeľ môžeme samozrejme upevniť k akémukoľvek pevnému stolu. Ako príklad uvádzame na obr. 2 vhodnú konštrukciu stola 12, skladajúcu sa z podstavca zvareného z profilu Jäkl 35 x 35 x 3 mm, ku ktorému je pripevnená doska z textilu 20 mm hrubá. ZDENO OBRIMČÁK
59
ŘEZÁNÍ VELKÝCH DESEK NA KOTOUČOVÉ PILE • Pořezání velkých konstrukčních desek je obtížná a nepříjemná práce: Nejprve musíme dílce nařezat podle rysky a pak hrany zarovnávat na hoblovce. Abych si tuto práci usnadnil, vyrobil jsem si podpěrnou konstrukci ke kotoučové pile, která mi umožňuje nařezat přesné rozměry dílů podle pravítka přímo z velkého formátu desky. Ušetříme tak nejen práci, ale 1 nástroje a trochu materiálu. Rozměry konstrukce uvedené na výkresu umožňují řezat desky široké maximálně 1100 mm. Pro širší desky by musela být konstrukce větší a nevešla by se do běžné dílny. POSTUP PRÁCE Podpěry zhotovíme z ohoblovaných dřevěných latí 35 x 35 mm. Přesně si změříme délku a výšku stolu a podle získaných měr stanovíme potřebnou délku latí. Budeme potřebovat dvě čelní latě 2 dlouhé 2 m, dvě boční latě 3, jejichž délka se bude rovnat délce stolu plus 70 mm a dvě podpěrné latě 4 dlouhé jako je výška stolu zmenšená o 35 mm. Na tyto délky si latě přesně nařežeme. Latě spojíme navzájem a připevníme ke stolu pily 1 kolíky 5 „na sucho", a to tak, že kolíky jsou zaklížené v laťkách a ve stolové desce jsou díry. To je možné, je-lí stůl dřevěný, máme-li stůl plechový, museli bychom čelní latě 2 ke stolu upevnit vždy třemi šrouby. Při svrtávání otvorů pro kolíky používáme pokud možno kolíkovacích přípravků, aby byla dodržena rovina stolu a latí. Do čelních latí 2 vyvrtáme po třech příčných otvorech uprostřed a dva otvory v ose na koncích, do bočních latí 3 vyvrtáme po dvou otvorech na koncích a jeden uprostřed pro podpěrnou lať 4, v níž vyvrtáme jeden otvor v podélné ose. Do jednoho z protilehlých otvorů zalepíme kolíky 5 tak, aby vyčnívaly nejméně 10, lépe však 15 mm. Delší kolíky zajišťují pevnější spojení.
60
Po dokonalém zaschnutí můžeme začít řezat. Na pravou stranu od pilového kotouče si připevníme ztužidly pravítko, stejně jako když řežeme menší formáty jen na stolové desce. Nemusíme se bát, že se pila převrátí, podpěrné laťky 4 po stranách tomu zabrání. JAROSLAV SKOUMAL
POHLED SHORA
SPOJOVÁNÍ PÁSOVÝCH PIL NÝTOVÁNÍM # Několik let používám ke spojení konců pásových pil nýtování. Podle mých zkušeností je životnost tohoto spoje plně srovnatelná se svařováním. Vzhledem k jednoduchosti si může každý spojení pil provést sám, bez velkých nároků na nářadí. Abychom zajistili rovinnost pásu, je nutno pro vrtání děr použít jednoduchý přípravek, který se skládá ze dvou prkének dlouhých asi 50 cm spojených podle nákresu (řez B-B). Pilový list přiložíme k hraně horního prkénka a zajistíme proti pohybu čtyřmi hřebíčky. Tím máme zajištěnu rovinnost pily a můžeme vyvrtat díry pro nýty. Oba konce listu lehce zbrousíme podle nákresu a provedeme zahloubení pro hlavy nýtů. Nýty lehce rozklepneme, zkontrolujeme rovinnost pily přiložením k rovné podložce a dokončíme nýtování. Výstupky nýtů zabrousíme. Použijeme-li širší pásy, nýty zdvojíme. LIBOR PÚLPÁN
PŘESNÉ VYŘEZÁVÁNÍ ZÁVITŮ # Ve sborníku bylo zveřejněno několik úprav, zabezpečujících přesné vedení závitových čelistí (očka) při řezání závitů (viz USS č. 51 a 65). šlo o návody na zhotovení vratidel s vedením. Většina kutilů — patřím mezi ně — má kupované vratidlo, těleso vratidla je tedy zbytečné vyrábět. Stačí zhotovit vodicí vložku, tu vložit pod vlastní závitovou čelist a obojí upnout do vratidla. Horní osazení vodicí vložky je natolik
tenké, že upnutí čelistí nepřekáží. Samozřejmě každému závitu přísluší jiná vodicí vložka, rozměry jsou uvedeny v tab. 1. Postup při řezání závitu zůstává bez změny. Musíme však dbát na to, aby začátek budoucí šroubovice měl správný náběh (dolní detail na obrázku), aby závitová čelist byla dobře naostřená a na správné mazání (to se týká především kvalitnějších druhů oceli). JINDŘICH FIALKA st.
Tab. 1. Rozměry vodicí vložky pro závit
přilnavost fólií z polyethylenu je způsobena elektrostatickým nábojem, neboť PE je jedním z nejlepších známých isolantů. PVC se běžně vyskytuje i v základní neměkčené formě. Jmenuje se pak Novodur a je výchozím materiálem odpadového potrubí a jeho tvarovek (šedý, zelený). Černá ohebná potrubí na tlakovou • V tisku (a bohužel i v návodech uvedených na vodu jsou však polyethylenová. PVC se většinou stránkách sborníku) se lze dočíst zcela mylná, avšak dodává jako polotovar v deskách ohavné červenosuverénní tvrzení o podstatě, vlastnostech a zpraco- hnědé barvy. Existuje však i v pastelových barvách. Obě základní hmoty — PVC a PE — lze rozlišit vání umělých hmot. Pokud nejde o jejich tepeJné tvarování nebo dokonce lepení, příliš na tom nezáleží. například teplem — PE při 105 °C taje (nekolorovaný Dojde-li však k pokusu aplikovat koupené lepidlo na zprůhlední jako voda), PVC jen měkne, ale netaje. domněle známou hmotu, snášejí se na hlavu výrobce Žárem vzplanou oba, PE mírně zapáchá po hořící nezasloužené hromy a blesky. svíčce, PVC ostře, nepříjemně a hlavně jedovatě. Desinformace lze shrnout zhruba do tří hlavních skupin: 2. Co je tvrdé a průhledné, je plexi Není. Většinou jde o polystyren (PS, nebo také polystyrol nebo i trolitul, což jsou jen jiné názvy téže 1. Co je měkké, je PVC a Igelit Většina toho, co laik pokládá za PVC, tedy polyvi- hmoty). Vyrábějí se z něj nejen průhledné krabičky na a sýry, ale i pseudokřišťálové nylchlorid, je ve skutečnosti polyethylen (PE). Typic- kosmetiku kými výrobky jsou sáčky na mléko, lahvičky misky a jiný nevkus. Z barevného polystyrenu většina s nejrůznějšími domácími „vodičkami" a kanystry na plastových předmětů denní potřeby i hraček. Je to vodu. Do polyethylenových sáčků se balí například nejběžnější plastická hmota. Podobně jako PE je PS i textil. Sáčky nápadně tenké a šustivé jsou z podobné vynikajícím isolantem, takže se snadno nabíjí a proto i špiní. hmoty, polypropylenu. Se skutečným Igelitem (firemní název zahraničního Na trhu je i mírně změkčený druh, nazývaný výrobce) bylo možno se setkat nedlouho po válce houževnatý nebo rázuvzdorný PS. Dodává se — vyráběly se z něj pláštěnky do deště.. Byly hnědé v deskách pastelových barev. Od Novoduru, s nímž a odevzdávaly se do sběru, pamatujete? českoslo- bývá zaměňován, se liší matnějším povrchem. venská obdoba Igelitu se nazývá Novoplast, což je Skutečné plexi (správněji Umaplex, Piexiglas), opravdu měkčený PVC. Vyrábějí se z něj například chemicky polymethylmetakrylát, přijde mezi lid obecubrusy a desky bloků, diářů. Tyto fólie mívají po jedné ný jen jako materiál předmětů, vyrobených z desek straně jemný rastr a jsou mírně lepkavé. Vzájemná tvarováním za tepla. Jsou to dnes již historické čočky
PLASTICKÉ HMOTY
61
Tab. 1. Stručný přehled vlastností nejznámějších umélých hmot Hmota nejznámější obchodní název
Vlastnosti v mrazu
neměkčený PVC (polyvinylchlorid) NOVODUR
za norm. teploty
za tepla-postupně
relativně houževnatý krehne
houževnatý
měkne, bublinkovatí, tmavne, hoří s nepříjemným ostrým zápachem — kouř Škodí zdravil
měkčený PVC NOVOPLAST IGELIT
tvrdne, je křehký
měkký, houževnatý
polystyren PS TROLITUL KRASTEN
křehký „stříbří" snadno praská ve směru toku ve formě
poměrně křehký
rázuvzdorný PS
křehký
houževnatý stárnutím krehne
měkne, taje, hoří s nasládlým zápachem po styrenu (depolymerace) # za tepla zapáchá po lidském potu, dtto PS
pěnový PS
poměrně houževnatý
houževnatý
táním „mizí", dtto PS
polymethyl metakrylát UMAPLEX PLEXIGLAS
krehne „stříbří"
houževnatý
měkne, bublinkovatí, tmavne, hoří s kořenným aromatickým zápachem (srov. Dentakryl)
polyethylen PE
houževnatý
velmi houževnatý
při 105°C taje, nebarvený čirý jako voda, hoří, zapáchá po svíčce
pěnový polyurethan
houževnatý
houževnatý
měkne, tmavne, hoří s nepříjemným zápachem
bakelit
tvrdý, krehne
tvrdý
tvrdý, uhelnatí, hoři, zapáchá po moči
pertinax
tvrdý, houževnatý
tvrdý houževnatý
měkčený pěnový polyurethan
texgumoid
k televizorům, obličejové štíty, ohýbaná pouzdra na legitimace a pod. Oba materiály lze nejsnáze rozlišit naprosto nedestruktivně zvukem. Polystyren má vysoký modul pružnosti, a proto při poklepu zřetelně ostře zvoní, zatímco plexi má zvuk tupý, tlumený. Proto se také pénový polystyren nehodí jako zvuková isolace, i když si to spousta stavebníků myslí (dokud to nevyzkouší). Jako tepelný izolátor je ovšem vynikající. Destruktivní rozlišovací metody jsou naprosto spolehlivé; PS je napadán prakticky všemi běžnými rozpustidly včetně benzinu, plexi se rozpouští pouze v chloroformu a kyselině octové. Za tepla PS měkne, taje a posléze hoří za sladkého zápachu, plexi měkne á la vařená nudle, bublinkovatí, hnědne a vzplane, přičemž zapáchá spíš nahořkle, aromaticky. Srovnejte s Dentakrylem — jde o jinou formu téhož materiálu. Většina ostatních průhledných materiálů vznikla na bázi celulosy. To, čemu se v okénkách stařičkých Aerovek říkalo „slída", byl většinou celuloid, dnes již pro svou vysokou hořlavost prakticky nepoužívaný. Slída jako taková je přírodní anorganický materiál, průhledný, pružný, štěpný na tenké lístky, vynikající isolant, vzdorující teplotám do mnoha set stupňů Celsia. Pro jmenované vlastnosti je nepostradatelná ve vakuové technice. Kusy o ploše větší než několik
62
cm 2 jsou velmi drahé. Běžný smrtelník se s ní prakticky nesetká. Snad jen v tetiččině vile v okénkách amerických kamen. 3. Co je umělé, tvrdé a teplem netaje, je bakelit. Většinou opět omyl. S bakelitem se běžně můžeme setkat snad jen v elektrotechnice — jsou z něj vyrobeny tmavohnědé až černé isolační díly instalačního materiálu. Ve skutečnosti jde v podstatě o vytvrzenou fenolformaldehydovou nebo močovinoformaldehydovou pryskyřici s plnidly. Jsou-li prášková (minerální i organická — třeba dřevitá moučka), je to náš bakelit, z něhož se lisují tvarové dílce. Bakelitová pryskyřice plněná celulosou, přesněji papírem, se dodává v deskách pod názvem pertinax. Jsou-li plnivem vrstvy textilu, vznikne texgumoid, široce užívaný konstrukční materiál. Jen s lítostí doplňuji, že plněním bakelitu dřevěnými štěpinkami vznikají pažby k samopalům. Tepelně odolné hmoty světlých odstínů jsou obvykle melaminové nebo karbamidové pryskyřice. Vynikají tvrdostí a při roztříštění sklovitě ostrými střepy. Typickým výrobkem jsou ploché krabičky na opalovací krémy a pod. Melaminová pryskyřice tvoří svrchní dekorativní vrstvu Umakartu, jinak vlastně zkrášleného pertinaxu. Tyto hmoty vydávají při hoření krajně
Bôžné rozpustidlo (komerční lepidlo)
Obchodní polotovar
Typický výrobek poznámky
(L 20)
lesklé desky, obvykle červenohnédé, tyče, trubky
odpadové potrubí a jeho tvarovky (šedé, zelené, hnédé), koncovky starších vysavačů (šedé)
(Fatracel)
fólie (metráž), ubrusy, barevné izolační trubičky, zahradní hadice (s text. zesílením), podlahové krytiny, koženky
ubrusy, desky diářů, brašnárske zboží, nafukovací hračky — míče, loďky, zvířátka
xylen, toluen, aceton, chloroform, povrch se narušuje i benzínem lepí se roztokem PS ve zmíněných rozpustidlech (Styrofix)
granule — pouze pro další zpracování vstřikem za tepla
vétšina tuhých umelohmotných předmětů denní potřeby při poklepu ostře zvoní
desky pastelových barev s matným povrchem
nábytkové díly dobře se zpracovává (ohýbání, tažení)
nelze použit rozpustidlová lepidla — „mizí" (klih, DISPERCOLL, HERKULES)
bílé, nékdy narůžovélé desky
obaly přístrojů, plováky, tablety, stavební izolace
koncentrovaná kyselina octová, chloroform (Dentakryl)
čiré, barevné nebo opalisující desky, oboustranné chránené polepením papírem, tyče Dentakryl = prášek + kapalina
kryty, svítidla, ochranné obličejové štíty při poklepu tupý zvuk dobře se zpracovává za tepla — ohýbání, tažení, foukání
nerozpouštf se v božných rozpustidlech, nelze ho lepit, svařuje se
zahradnické fólie (rukávy) čiré, černé, vodovodní trubky (černé), obalové sáčky
obaly potravin a textilu, lahvičky, kanystry na vodu, nádoby, hračky, vnitřní izolace koax. kabelů odolnost proti UV záření se zvyšuje přídavkem sazí
(Alkapren)
vypéňuje se na místé použití
tepelná izolace novéjšfch chladniček
desky
obaly, matrace, mycí houby (nové jsou špatně smáčivé vodou), textil — LAMINO bobtná lihem
nerozpustný (EPOXY 1200)
za
tepla
výplňové
tmavé výlisky — elektroinstalační díly
— desky, vinuté tyče, trubky
elektroisolační díly základ UMAKARTU konstrukční materiál ozubená kola
nepříjemný hořký zápach, snadno provokující žaludeční nevolnost. Plastické hmoty jsou — přes výhrady ekologů — tvrdících (bohužel oprávněně), že polyethylenová láhev, zahozená v lese, tam bude ještě za tisíc let, neustále na postupu. Vznikají tak další a další typy a jejich kopolymery, např. ABS (akryl-butadien-
ÚPRAVA VRTÁKU # Vyvrtat do betonového panelu otvor, zvláště většího průměru, trvá dlouho i při použití příklepové vrtačky a vrtáku s plátkem z tvrdokovu, známého „vidia" (což je mírně zkomolený starší obchodní název zahraničního výrobce, vzniklý jako zkratka z ,,wie Diamant",
styren), který lze pokovovat, fluoroplasty (povlaky nádobí, třecí ložiska), laminovací pryskyřice, teplotně vysoce odolné hmoty (kapton), zalévací silikonové materiály a mnoho jiných. S jejich vlastnostmi se lze seznámit ve specializované literatuře. Vlastnosti těch nejběžnějších plastů, o nichž byla zmínka v tomto článku, jsou shrnuty v tabulce. ING. PAVEL VETEŠNÍK
tedy „jako diamant"). Práci lze značně urychlit malou úpravou vrtáku podle obrázku. Je sice na první pohled podezřelá, avšak zcela logická a hlavně účinná. Vznikla podle jednoduché filozofie — hrot vrtáku, ležící v ose otáčení vlastně nevrtá, protože má prakticky nulovou obvodovou rychlost, a tedy překáží. Vybroušením žlábku brusným kotoučkem zbudou pouze činné řezné hrany. Materiál ve středu otvoru se pak vlastně ulamuje, šířka i hloubka žlábku postačí kolem 1/6 až 1/5 průměru, u větších vrtáků i menší.
Při práci s upraveným vrtákem je třeba si předvrtat větší důlek nebo použít vrtací pouzdro (při menším počtu děr postačí i prkénko s vhodně velkým otvorem). ING. PAVEL VETEŠNÍK
63
Sborníky Udělej-Urob si sám č. 1, 4, 23, 35, 43 a 44 odkoupí Miroslav Tvaroh UNI-TVAR Nové Spolí 27 381 01 Český Krumlov tel. 0337/3159
KOVO NAJMAN — soustružnické práce — frézařské práce — zámečnické práce nabízí Ivan Najman Na rybníkách 327 43981 Kryry Sborník Udělej-Urob si sám, č. 10 odkoupí Miroslav Hajm Za Chlumem 756/bl. 3 418 01 Bílina Truhlářské práce nabízí Vladimír Cahák Záluské 4 15800 Praha 5-Jinonice tel. 523 86 29 Sborník Udělej-Urob si sám č. 1 až 15 odkoupí Zdeněk Habrdla M. Majerové 916 273 09 Kladno
Sborník Udělej-Urob si sám č. 15 odkoupí a sborníky USS č. 11, 38, 48, 67, 69, 71, 72 a 77 prodá Stanislav šťastný Račice 72 411 08 Stětí Sborníky Udělej-Urob si sám č. 1,2, 3 a 37 odkoupí a Sborníky USS č. 16, 21, 22, 27 a 36 prodá, příp. vymění Oldřich Myšák Babice 117 783 95 Mladějovice Vylepšenou elektro-chemickou kyslíko-vodíkovou svářečku prodá Miloslav Zelinka Dukelská 69 405 05 Děčín 9 Sborníky Udělej-Urob si sám č. 64 a 65 prodá Oldřich Štěpánek ml. K blahobytu 1763 53092 Pardubice
zahradní dlažby (i vymývané) a
ZAHRADNÍ KRBY
kombinace materiálů vymývaný beton, měď, keramika cena: 4900 Kčs dodá výrobce IFB, spol. s r. o. Na Podkovce 23, Praha 4 Int.: tel./fax: 43 49 41 (8.00-12.00) Prodej: každé úterý (8.00—18.00) Podzimní sborník pro kutily r. 1971 odkoupí a sborník Udělej-Urob si sám č. 19 prodá Stanislav Kwiczala Havlíčkova 553 735 02 Karviná Doly Sborníky Udělej-Urob si sám č. 2,3 a 4 odkoupí Vladimír Kočan Záhradná 100 045 01 Moldava n. Bodvou
KOVOHUTĚ — TRADE a. s.
Odlitky z hliníkové slitiny na řemenice, příruby, ozubená kola ap. 0 220 mm, délky 125 mm (50 Kčs) 0160 mm, délky 90 mm (30 kčs) a plánek „Universální dřevoobráběcí stroj (40 Kčs) nabízí Josef Vodrážka Ostrovského 23 150 00 Praha 5-Smíchov tel. 5459251
velkoobchodní a maloobchodní prodej spotřebního a průmyslového zboží
Sborníky Udělej-Urob si sám č. 17, 27, 28, 30, 70, 71 odkoupí a sborníky USS č. 7,16, 34, 38, 42, 49, 50, 51, 60, 65 a 72 prodá či vymění Petr Doležal Jiráskova 733 33901 Klatovy
Prodejna je zásobována přímými dodávkami z výrobních podniků. Zárukou je kvalita, promptní vyřizování dodávek a výhodné cenové podmínky.
Kompletní sortiment výrobků z neželezných kovů pro domácí potřebu, řemeslníky, stavebníky, podnikatele a podnikové organizace
získáte v prodejně Praha 1, Revoluční 28
Podle dohody zajišťujeme odvoz nakoupeného zboží z prodejny nebo přímo z velkoskladu.
JAKO ZE STARÝCH ČASŮ JE LAVIČKA NOSTALGIA Provedení: dřevo a kov Základní barvy: bílé bočnice, tmavé dřevo, popř. dle přání Maloobchodní cena: 1260,-Kčs Velkoobchodní cena: 1010,-Kčs při větším odběru (50 ks) sleva Dodací lhůta asi 6 týdnů. Zákazníkům odešleme kusovkou ČSD nebo ČSAD. Vyrábějí a dodávají:
ŽOS BOX 55 460 02 LIBEREC
tel. 048/26953
fax 048/28730
Do letního sborníku domácího kutila Udělej-Urob si sám připravujeme: -
návod na výrobu univerzálního kočárku pro invalidní děti do věku 11 let držák deštníku na invalidní vozík popis výroby rohové kuchyňské linky návod na zhotovení netradičního lůžka do dětského pokoje konstrukci pákové ořezávačky pro amatérské vázání knih popis zhotovení malého skleníčku do bytu návod na výrobu čtyřkolového vozíku určeného k ručnímu tahání soupravu pro řezání diamantovým kotoučem konstrukci uzávěrky diferenciálu pro jednoosý traktůrek
Máte-li o sborník zájem, obraťte se na svého oblíbeného knihkupce. Jestliže neuspějete, využijte služeb naší expedice formou předplatného. Letní sborník vyjde v červnu 1992. Pište na adresu Melantrichova 20 110 01 Praha 1 telefon 26 21 27 V omezeném množství můžeme ještě dodat: - starší čísla USS od č. 72 do č. 76, č. 79 a 80 Ze samostatných plánků pak - Malý bazén s filtrací, ohřevem vody a hladinovým osvětlením (40,- Kčs) - Kovoobrábací stroj (29,- Kčs) Redakce sborníku Udělej-Urob si sám Melantrichova 20, 110 01 Praha 1
SKLADACÍ LAMELOVÉ DVEŘE
VERTIKÁLNÍ LAMELOVÉ ŽALUZIE
