jarní sborník domácího kutilo dům byt chata zahrada stroje nástroje auto moto koníčky

\

jarní sborník domácího kutilo dům • byt

chata zahrada stroje nástroje auto moto koníčky

Vážení čtenáři, otevřeli jste jarní sešit letošní knihy Udělej-Urob si sám. Věříme, že jste do nového roku vstoupili tou správnou nohou a že vás chuť tvořit něco pro sebe a pro radost druhých neopustila. Doufáme, že sborník pro vás bude i nadále vhodnou inspirací navzdor skutečnosti, že jeho cena je opět vyšší. Z Vašich dopisů je zřejmé, že problémy s distribucí sborníku stále přetrvávají. Abyste si nemuseli psát o jednotlivé sešity, což se značně prodražuje, nabízíme službu naší expedice. Sborník dostanete až do schránky ovšem za předpokladu, že jí dobře zajistíte proti vykradení. Protože tiskárna expeduje v jeden den celý náklad, objeví se nové číslo na stánku o něco dříve. Naše expedice ho musí zabalit a pošta přepravit. Tuto vadu na kráse nám musíte prominout. Předplatné za celý ročník (tj. č. 85 - 88) je 96,- Kč. Platbu můžete poukázat i přímo na adresu redakce. Dbejte však na pečlivé - čitelné - napsání své adresy a v kolonce složenky, určené pro příjemce, přesně sdělte, o které sborníky máte zájem. Vzájemný kontakt se tak nejen urychlí, ale i zlevní. Mnozí z vás i letos platili sporožirem. Z údajů banky však nevyčteme, kdo je plátcem, neboť variabilní symbol není uveden a tzv. avizo (kontrolní ústřižek) spořitelny zašlou jen sporadicky. Výjimkou jsou spořitelny slovenské. Proto - nedostanete-li sborník a platili jste sporožirem, sdělte číslo svého účtu a své jméno, lepší však bude, pošlete-li kontrolní ústřižek o platbě. Předplatitelé, jejichž platba došla po uzávěrce adresáře, dostanou svůj výtisk o něco později, s druhou expedicí. V USS č. 84 skončil návod na stavbu malotraktoru. Návod na zhotovení nářadí k němu najdete v letním sborníku - USS č. 86. Mnozí z vás poslední dobou cestují o něco dál než jen na chalupu a zpět. Jistě jste viděli hodně šikovných věcí, jejichž realizace není pro našeho kutila velkým problémem. Nenechávejte si své poznatky jenom pro sebe. Víc očí víc vidí a vzájemná výměna poznatků bude ku prospěchu všem. Těšíme se na příspěvky od Vás. Redakce sborníku UDĚLEJ-UROB SI SÁM Hájkova 1, 130 00 Praha 3 tel. 27 93 63

OBSAH • DO CHATY A ZAHRADY Jak na krtky Řezání dřeva na špalku Ruční čtyřkolový vozík Malý sklad na ovoce Praktické skládací křesílko

2 9 9 16 18

• DO DOMU A BYTU Skříňka na leky Úprava poličky Lustr do velké místnosti Úprava spížní skříně Držák kůlny Melodický zvonček

Knižnice Udělej/Urob si sám svazek 85

Úprava rolety Výroba nábytkových desek

22 24 24 28 29 30 31 31

• PRO RADOST DĚTÍ

Sestavila Ing. Milada Zoufalá

Vydala Propagační tvorba družstvo umělecké činnosti a výroby Melantrichova 20, 110 00 Praha 1 ve spolupráci s T.C.A., s r.o. Bolivarova 18, 169 00 Praha 6 v březnu 1993 jako svou 9. publikaci Adresa redakce i expedice Hájkova 1, 130 00 Praha 3 telefon 27 93 63 Odpovědná redaktorka Milena Neužilová Grafická úprava Ing. Gabriela Karasová Návrh obálky Ing. arch. Milan Vlk

Dětská židle Hrací koutek Jednoduchá lavice Klasická dětská kolébka

34 35 38 40

• PRO SVÉ KONÍČKY Kajutový katamaran Predĺžený prívod

44

Akumulátory místo baterie

51

48

Tisk Naše vojsko s.p. Vlastina 23, 161 00 Praha 6 1. vydání 64 strany, 75 obrázků, 11,10 AA, 11,21 VA © Propagační tvorba

• STROJE A NÁSTROJE

Doporučená cena 25 Kčs ISBN 80-85386-58-5 (Propagační tvorba • Praha) ISSN 0139-5963 Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt Praha čj. 1150/92-NP ze dne 7. 10. 1992

Pásová pila na dřevo a kov II

52

Univerzální napěťová zkoušečka Montážní přípravek

60 62

Oprava vypínače vrtačky Stahování upínací hlavičky

63 63

1

zahrady JAK NA KRTKY

zahrady na tyči asi čtyři metry vysoké. Šustění ložisek (záměrně jsem použil ložiska vyřazená) a chvění, vyvolané nevyváženými hmotami, si vynutily krtčí respekt, takže krtince najdu až za hranicí 100 m od zakotveného větrníku. Za celou dobu se mi stalo jen jednou - při několikadennímm úplném bezvětří - že krtek překročil tuto pomyslnou hranici; zmizel okamžitě po roztočení větrníku. Aby větrník ztratil svůj ryze technický charakter a také proto, aby byl nějakým způsobem mechanicky zatížen a při silnějším větru se neroztáčel příliš vysokými otáčkami, je součástí větrníku figurka bubeníka. Prostřednictvím klikového mechanismu pohybuje bubeník rukama, jakoby bubnoval. Ve skutečnosti žádný zvuk nevydává, nemůže tedy nikoho ze sousedů rušit. Z dnes módní „kinetické plastiky" mají v každém případě největší radost děti. Zhotovení větrníku není náročné na pracnost ani na materiál, který je uveden v rozpisce. Pokud jde o ocel, není-li přesně udána jakost, nejsou ani speciální požadavky na kvalitu materiálu. Musíme ji dodržet pouze u hřídele 2.3. Kde je uvedena kruhová tyč s udáním tolerance, myslí se tyč tažená za studena (ČSN 42 6510) s hladkým povrchem. Dřevo na výrobu bubeníka musí být dokonale vyschlé, nejlépe dubové nebo habrové. Méně vhodné je bukové, protože není tak odolné. Aby jednotlivé díly nerozpraskaly, mají být vysoustruženy nanejvýš z jedné čtvrtiny kmene. Není-li k dispozici tak velký průměr (jde především o trup panáčka) slepíme potřebný blok z menších desek či hranolků. Na všechny lepené spoje používáme výhradně Epoxid nebo lepidlo založené na stejné bázi.

• Mnoho zahrádkářů asi z vlastní zkušenosti zná ono radostné překvapení, když uprostřed záhonku ředkviček nebo pečlivě ošetřovaného trávníku najde ty úhledné hromádky vyryté zeminy, svědčící o návštěvě krtka. A tak navzdory faktu, že každý tvor má v přírodě své místo a krtek navíc jako tvor užitečný, vy. ábí se amatérsky i profesionálně pasti právě na něj. Jsou pasti, které umožňují chytit krtka živého a přenést ho na jiné místo. Akce však nebývá úspěšná, krtek se buď vrátí, nebo uvolněný prostor obsadí jiný jedinec. Mnohem více je však pastí, které krtka připraví o život uškrcením, propíchnutím nebo jinak. Přemýšlel jsem o způsobu, který by umožnil krtkovi přežít. Ze zkušenosti víme, že krtek se neusadí nikdy tam, kde po většinu dne (většinu z dvacetičtyř hodin) pracuje nějaký stroj - stačí i čerpadlo domácí vodárny. Krtek, jako i mnoho jiných tvorů - nesnáší vibrace, které se přenášejí do půdy. V zahraničí se vyrábí zařízení, které zasunuto POSTUP PRÁCE do země ruší v okruhu několika Vrtuli 1 zhotovíme podle obr. 1. metrů krtčí pohodu. Podle údaje Dříve než paprsky kola 1.2 privarívýrobce pracuje zařízení s jednou me k přírubě 1.3, přetočíme je do náplní baterií (dva monočlánky) ce- úhlu, který určuje sklon lopatek. lou sezónu. Naše monočlánky tak Svarům věnujeme velkou péči, prodlouho nevydrží a ty cizí jsou dost tože vrtule má při silném větru otáčdrahé. Hledal jsem proto dostupněj- ky až 600 min*1 a více, takže při ší řešení, které by pracovalo zadar- daných rozměrech jsou odstředivé mo. Již třetí rok mi ze zahrádky síly značné. Po privarení ještě sklon vyhání krtky velice účinná a ekolo- paprsků překontrolujeme, včetně gicky nezávadná hračka. Je jí ple- jejich boční házivosti. I při nýtování chový větrník, umístěný uprostřed lopatek 1.1 (obr. 2) musíme z uve-

2

dených důvodů postupovat velice pečlivě. Ložisko 2 vyrobíme podle obr. 3. U pouzdra 2.1 je nutno vrtat (soustružit) vybrání 0 28K7 pro kuličková ložiska až po privarení příložek 2.2. Při opačném postupu riskujeme, že se obrobené plochy zdeformují a ložiska 2.9 nebude možné namontovat. Naopak závity M5 v příložkách 2.2 vyřežeme před při-, vařením, aby závit byl dostatečně hluboký, což by řezání do slepé díry neumožnilo. Abychom hřídel 2.3 nemuseli soustružit z tak velkého průměru, lze ho svařit ze dvou dílů: Vlastního hřídele 0 16 mm a příruby 0 50 mm. Svar musí být proveden jako V svar a provaření musí být dokonalé. K utěsnění ložisek postačí plstěné kroužky 2.7, které můžeme složit i z několika tenčích vrstev. Lze použít i těsnění Gufero 18/16x7, potom odpadnou kroužky 2.6 i těsnění 2.7. Po konečném sestavení ložiska podle obr. 3 zajistíme kliku 2.4, která je naražena na hřídeli 2.3 ještě červíkem 2.10. Pokud by někomu činila výroba ložiska potíže, může místo něho použít vyřazenou přední nábu z jízdního kola nebo malého motocyklu, kterou vevaří mezi príložky 2.2. V tom případě je však třeba dané součástce přizpůsobit přírubu vrtule 1.3 a kliku 2.4. Točnu 3, která slouží k upevnění celého zařízení na stožár a k níž je přišroubována jak vrtule, tak i podesta s figurkou bubeníka, vyrobíme podle obr. 3. Figurka 4 (obr. 2) se skládá z jednotlivých dílů, které vysoustružíme podle obr. 4 a 5 a slepíme. Soustru-

3

4

ČEP TOČNY

5

6

7

žení lze nahradit i rezbárskou technikou. Buben 4.8 je připevněn šikmo, a do figurky částečně zapuštěn. Dbáme, aby válcová plocha bubnu seděla po celé ploše zapuštění a aby vrstva lepidla byla tenká a stejnoměrná. Spojení ještě zajistíme dvěma kolíčky. Díky šikmé poloze bubnu se neliší levá 4.4 a pravá ruka 4.5 jen svou zrcadlovou polohou, ale i různým úhlem, který svírá ramena a předloktí. Ruce figurky proto slepíme ze dvou dílů 4.42 a 4.43 (4.52 a 4.53). Teprve po slepení opracujeme dosedací plochy pro výztuhy 4.41 (4.51), na které ruce při montáži přišroubujeme. Otvory pro šrouby svrtáme s otvory ve výztuhách. Mechanismus, který pohybuje rukama figurky, se skládá z kliky 2.4 s čepem 2.5 , ojnice 5 a vahadla 8 (obr. 5). Na čep 2.5 nasuneme dolní oko 5.2 a zajistíme je třmenovým kroužkem 5.6. Oko 5.2 zhotovíme z teflonu nebo podobného sa- « momazného materiálu. Vyhoví i textit nebo polyamid (silon); pak ale musíme ložisko namazet grafitovou vazelínou. U polyamidu musíme počítat s tím, že na dešti navlhá a bobtná. Pohyb se přenáší táhlem 5.1 na horní ojniční oko 5.3 vahadla. Závity na konci táhla umožňují přesně nastavit zdvih. Čepy vahadla 8.2 a 8.3 jsou uloženy přímo ve dřevě, v otvoru 0 10 mm mezi trupem 4.1 a rameny 4.2. I toto uložení namažeme, nejlépe grafitem rozetřeným v loji, protože dřevo při použití minerálních maziv krehne. Čepy 8.2 a 8.3 vahadla jsou zakončeny čtyřhrany, které zalícujeme do čtyřhranných otvorů ve výztuhách 4.51 a 4.41, ke kterým budou přišroubovány ruce. Aby bylo možno zajistit správnou vzájemnou polohu čtyřhranů a tím i polohu rukou v požadovaném prostoru při daném pohybu vahadla, spojíme oba čepy 8.2 a 8.3 provizorně osazením na čepu 8.2. Teprve po správném nastavení polohy (úhlů) čepy vzájemně svaříme spolu s pákou vahadla 8.1. Otvory pro paličky v rukách figurky vrtáme až při konečné montáži. Tím máme možnost provést poslední korekci nastavení, aby paličky 6 na buben nenarážely, ale jen se k němu přibližovaiy. Po sestavení figurky a ověření funkce zatmelíme hlavy šroubů na

8

Rozpiska materiálu

rukách tmelem z Epoxidu a jemných dřevěných pilin. Figurku natřeme nejprve dvakrát horkou fermeží, aby se dobře nasákla do pórů dřeva a teprve potom olejovým základem. Konečnou barevnou úpravu provedeme podle vlastního vkusu opět olejovým emailem. Kovové součásti, které nelze chránit proti korozi lakováním, tj. 2.4, 2.5, 4.6, 5.1, 5.6, 6 a 8 necháme galvanicky zinkovat nebo kadmiovat. Tyč, na kterou větrník umístíme, by měla být alespoň tři metry vysoká, aby rotující vrtule nemohla nikoho zranit. Dobře ji ukotvíme. K tyči

upevníme čep 3.4 tak, že ho do tyče narazíme až po nákružek. Montáž čepu patrná z fotografie je zbytečně složitá a pracná. Na konec tyče narazíme kousek trubky odpovídající průměru (podle 0 tyče), aby se zabránilo případnému rozštípnutí dřeva. Před nasazením větrníku na čep vpravíme do pouzdra 3.3 trochu vazelíny. Toto uspořádání točny umožňuje snadné nasazení i sejmutí větrníku, takže ho na zimu můžeme uložit někam pod střechu a tím chránit před nepohodou nebo - opouštíme-li objekt - před nezvanými hosty. FRANTIŠEK LOUDA

ŘEZÁNÍ DŘEVA NA ŠPALKU

masivní, například, z krumpáčové násady. Stejně tak je třeba volit i závěs, šrouby a vruty tak, aby toto zatížení snesly. V.K.

• Na malých zahrádkách bývá často problém, jak pořezat dříví, protože na kozu není místo - hlavně ji není kam po práci uklidit. Na špalek však místo bývá a tak může dobře posloužit pridržovač zhotovený podle obrázku. Skládá se z přítlačné páky 1, která je pomocí masivního závěsu 2 připevněna k upevňovací části 3 přišroubované vruty ke špalku 4. Délku přítlačné páky volíme asi 400 mm, odstup X od horní plochy špalku přizpůsobíme největší předpokládané tloušťce řezaného dřeva. Slabší kusy můžeme při řezání podložit prkénkem. Tlačíme-li na konci páky například silou odpovídající hmotnosti 10 kg, pak dřevo umístěné ve vzdálenosti desetkrát menší je přidržováno silou desetkrát větší, tedy 100 kg. Proto musíme páku i upevňovací část vyrobit

RUČNĚ TAHANÝ ČTYŘ KOLOVÝ VOZÍK • Podobný vozík měl můj dědeček a pokud se pamatuji, odvozil na něm možné i nemožné. Zapátral jsem v paměti, zapřemýšlel o možných zlepšeních a pustil se do práce. Původní vozík měl přední nápravu s pevnými koly, celou otočnou kolem svislé osy. Otočil se sice na místě, ale při velkém rejdu se mohl vlivem zatížení překlopit. Tento nedostatek jsem vyřešil pevnou nápravou s otočnými koly. Dalším zlepšením je doraz oje, aby při upuštění nepadala na zem. Vozík dobře slouží při svozu listí, sena, trávy. Vozil ale i škváru, hlínu, řepu, pytle s bramborami i klavír a harmonium. Sám ho tahám ručně, ale mohl by dobře sloužit i majiteli malotraktoru při vhodné úpravě oje. Základem vozíku (obr. 1) je rám s nápravnicemi, ke kterým jsou přišroubovány nápravy. V zadní nápravě jsou zavařeny čepy a přivaře-

ny patky na připevnění k rámu. Na čepech jsou již nasazeny disky kol, zvenku zajištěné podložkou a šroubem. Přední náprava je složitější. Kromě patek obsahuje i pouzdra na kuželíková ložiska s distančními trubkami, která jsou nasazena na svislých čepech. K těmto čepům jsou privarený čepy kol a rameno pro jejich ovládání. Nahoře jsou svislé čepy zajištěny proti vysunutí podložkou a dvěma maticemi M10. Uprostřed nápravy je přišroubován a přivařen čep, na který je nasunuto rameno pro ovládání kol. V otvoru ramene je ukotveno otočné táhlo řízení, na jehož konci jsou čepy volně na něm otočné a také volně otočné v rameni svislého čepu. Toto dvojí otáčení slouží k nastavení sbíhavosti. V přední části ramene řízení jsou privarený dvě matice M12, z nichž jedna je převrtána na 0 12,1 mm. Slouží k našroubování

šroubu M12, který je prostrčen pouzdrem zavařeným v oji. Samotná oj se skládá z rukojeti privarené kolmo k táhlu. Přechod mezi táhlem á ramenem řízení je tvořen redukcí a spojovníkem se zavařeným pouzdrem. Podlaha vozíku je tvořena deskami naskládanými vedle sebe rovnoběžně s osou vozíku. Zespodu jsou spojeny příčnou deskou pomocí vratových šroubů a matic s podložkami. Ze stejně tlustých desek jsou zhotoveny i bočnice, připevněné k rámu pomocí závěsů. Proti sklápění jsou bočnice zajištěny pomocí zástrček, zarážek a pojistek. POSTUP PRÁCE Výroba začíná svařením rámu ze čtyř úhelníků 1 a 2, s konci seříznutými pod úhlem 45°. Svaříme je na ynější straně spoje. Poté do rámu vsadíme a privaríme výztuhy 6 ve

9

DET. A V POHLEDU P

DLE POTŘEBY

10

Rozpiska materiálu

vzdálenostech od čel uvedených na obr. 2. Přední nápravnice 3 a 4 jsou zrcadlově obrácené, vyrobené ze stejných úhelníků jako rám. Přivaříme je k rámu zespodu ve vzdálenosti 360 mm od sebe souměrně s podélnou osou. Stejně tak privaríme i zadní nápravnice 5 (obr. 3) pouze v jiné rozteči. Na bočnice a čela rámu pak zbývá přivařit ještě jednu polovinu závěsů 49 a 50 tak vysoko, aby do nich šla nasunout

druhá část závěsů připevněná na bočnicích a čelech tvořících korbu. Jestliže je destička závěsů vyšší než 30 mm, je třeba ji na tento rozměr upravit. Zadní nápravu tvoří čtvercový profil Jäkl 7, do kterého jsou zasazeny a zavařeny čepy 9 (obr. 4). Osově souměrně na rozteči 440 mm pak k trubce privaríme patky 8 tak, aby jejich plocha s otvorem tvořila rovinu s plochou trubky. Ná-

pravu přiložíme zespodu na zadní nápravnici a podle otvorů v patkách vyvrtáme otvory 0 8,4 mm v nápravnících. Do nich vložíme šrouby M8x20 mm tak, aby směřovaly dolů a privaríme je k rámu. Na nápravu můžeme nasadit kola 52, která zajistíme víčkem 34 a maticí 40 s podložkou 43. Kompletní zadní nápravu nasadíme na šrouby 35 na nápravnici, nasadíme podložky a matice, které dotáhneme. Přední náprava 10 je také z profilu Jäkl. Navaříme na ni - stejně jako v předchozím případě (pouze s jinou roztečí) - patky 8 a pouzdra 11 (obr. 4). Pouzdra musí být navařena ve všech směrech kolmo k nápravě 10. Pouzdra s vrchu zakryjeme privarenými víky 13. Ve středu nápravy je otvor, kterým prostrčíme šroub M 10 36, na který z druhé strany přišroubujeme čep 12. Ten pak k nápravě ještě privaríme a svar obrousíme. Přední nápravu připojíme k rámu vozíku a pro další montáž obrátíme vozík vzhůru koly. Na čep 15 našroubujeme čep 26 a privaríme. Poté na čep 15 nasadíme ložisko 48, rozperné trubky 16 a 17 a druhé ložisko 48. Celý čep pak zasuneme do pouzdra 11, nahoře navlékneme podložku 44 a dvě matice 41, kterými vymezíme vůli čepu v pouzdru tak, aby čepem šlo ještě volně otáčet a matice proti sobě dotáhneme. Kola nastavíme do přímého směru a k čepu 15 podle obr. 4 privaríme rameno 14 tak, aby směřovalo do středu zadní nápravy. Rameno řízení svaříme podle obr. 4. Skládá se z páky řízení 19, dvou spojnic 20 a pouzdra 18. Otvorem v páce 19 prostrčíme šroub M 12 a zespodu dotáhneme matici 25, kterou k páce privaríme. Šroub opět vyšroubujeme. V přední části privaríme dvě matice 25. Protože jedna zůstává se závitem a druhá má závit převrtán na 0 12,1 mm, postupujeme následovně: Na jedné spojnici 20 orýsujeme střed budoucího otvoru a vyvrtáme otvor 0 10,2 mm. Na šroub M 10x60 mm nasuneme až k hlavě jednu matici 25 a šroub prostrčíme oběma spojnicemi. Také na druhé straně nasadíme matici 25, kterou dotáhneme maticí M 10. Obě matice 25 pak privaríme ke spojnicím. Závit v jedné i s otvorem ve spojnici prevŕtame na 0 12,1 mm. Závitem k druhé vedeme závitník M 12, kterým vyřežeme na spojnici závit. Na-

11

NÁPRAVNICE POZ. 3 JE SHODNÁ S POZ. 4, AVŠAK ZRCADLOVĚ OBRÁCENÁ

ÚHELNÍK 30 x 30 mm

12

PŘEDNÍ NÁPRAVA KOMPLETNÍ

Obr. 3

-M12-

13

PŘEDNÍ NÁPRAVA

12

POHLED P

\ 8

\10

-J i

j

11

OSA 0 SMĚŘUJE DO STŘEDU ZADNÍ NÁPRAVY

JT^-1-^~J\

Obr. 4

14

Obr. 5 konec privaríme zarážku 21 souměrně k podélné ose. Táhlo řízení zhotovíme ze dvou šroubů 23 privarených k matici 25, kterou prevŕtame na 0 12,1 mm. Čep 24 vyrobíme ze šroubu M 12x60 mm tak, že ho nejprve zkrátíme na celkovou délku 46 mm, pak na něj našroubujeme matici 25 a v místě spoje privaríme. Svar je nutné dobře obrousit. V hlavě čepu nakonec zhotovíme otvor se závitem M 8. Oj je konstruována k ručnímu ta-

hání vozíku. V případě, že bychom chtěli vozík připojit za malotraktor, museli bychom přiměřeně změnit táhlo 28. Při výrobě nejdříve vsuneme pouzdro 31 do spojovníku 30 a zavaříme, svar obrousíme do roviny a pouzdro prevŕtame na 0 12,1 mm. Do spojovníku 30 zasuneme do hloubky 10 mm redukpi 29 a také zavaříme. Do redukce stejným způsobem zasuneme a zavaříme táhlo 28 (det. A na obr. 1). Na konec táhla privaríme osově

souměrně rukojeť 27 tak, aby byla jeho osa rovnoběžná s osou pouzdra. K ramenu řízení připevníme oj šroubem 37 s podložkou 45. Táhlo řízení připevníme tak, že na jeho závity našroubujeme čepy 24 přibližně tak, aby při nasazení šroubu 37 do matice 25 táhla a do páky řízení 19 měla kola mírnou sbíhavost (0 až 2 mm). Čep 24 pak nasadíme do páky 14 a zespodu dotáhneme matici 25 tak, aby čepem šlo ještě lehce otáčet. Šroub uprostřed nápravy zašroubujeme

15

také jen tak, aby i v tomto místě mohlo docházet k volnému otáčení bez velké vůle. Do matic 25 na pákách 14 i na páce 19 ještě vyvrtáme otvory 0 2,5 mm pro závlačky 46, které jimi prostrčíme a rozehneme. Bočnice a čela vyrobíme z prken 54 a 55 prostým přišroubováním svlaků 53 pomocí vratových šroubů, podložek a matic podle výkresu na obr. 5 . Na spodní okraj bočnic a čel přišroubujeme druhé díly závěsů tak, že bočnice či čelo se postaví na určené místo v rámu,

druhý díl závěsu nasadíme na přivařený díl a podle něj určíme otvory pro vruty 47. Po vyvrtání otvorů závěsy přišroubujeme. Do horních rohů bočnic přišroubujeme zástrčky 51 tak, aby vysunovaný díl při zastrčení lícoval s hranou bočnice. Na čela pak přišroubujeme zarážky 32 tak, že se otvorem nasadí na vystrčený pohyblivý díl zástrčky a pak teprve přišroubujeme na čelo. Do dvojitého konce pohyblivého dílu zástrčky pak nasadíme pojistku 33. Podlahu vozíku zhotovíme podobně z prken 56 naskládaných

MALÝ SKLAD NA OVOCE • V moderních rodinných domcích bývá s ukládáním ovoce a zeleniny problém. Sklep už není tím, čím býval, protože v jeho blízkosti bývá umístěn kotel ústředního topení. Ten trvale ovlivňuje teplotu celého prostoru a o správném uskladnění výše zmíněných produktů pak nemůže být ani řeči. Těm, kteří mají zahradu a potřebují na zimu dobře uskladnit větší množství sklizené úrody, se proto vyplatí postavit si mimo objekt malý sklad ovoce. Funkčně je založen na obráceném principu snižování teploty, to znamená, že izolace proti mrazu je menší a promrzávání skladu se zamezuje přihříváním vzduchu pod vstupními dveřmi, ovládaným automaticky. Spotřeba elektrického proudu není velká, několikaleté zkušenosti opakovaně vykazují v mrazivém období jen několik kWh. STAVEBNÍ ŘEŠENÍ Podle výkresu provedeme základy z prokládaného betonu a vybetonujeme podlahu. Stěny vyzdíme z CDM cihel v tloušťce 24 cm. Vepředu ponecháme otvor, do něhož zabudujeme dveře 1 široké 60 cm a na druhé straně větrací otvor 0 150 mm, do kterého zabudujeme ventilátor 6 (typ Elko, Nový Knín). Z vnitřní strany upravíme stěny omítkou s perlitem, na vnější straně stěny zateplíme 5 cm tlustým polys-

16

tyrenem, který potáhneme pletivem a omítneme. Střešní plášť zhotovíme ze dřeva, které dobře vyrovnává vlhkost vzduchu ve skladu. Použijeme prkna 2,5 cm tlustá spojovaná na péro a drážku. Na prkna položíme lepenku a po té tepelnou izolaci (skelná či čedičová vata nebo polystyrén) a další vrstvu lepenky. Jako střešní krytinu lze použít vlnitý eternit. Dveře utěsníme a zateplíme nalepením polystyrénu 5 cm tlustého. Pod dveře vložíme větrací krabici 2, v níž je umístěno topné těleso a na stěnu vedle dveří skříňku 3 s automatikou. Podlahu zakryjeme dřevěným roštem 5 z latí 25 x 45 mm, který fixujeme na každé strané dvěma podélnýni latěmi 25 x 25 mm. Latě tvořící rošt klademe šikmo směrem dozadu tak, aby se latě na levé a pravé straně střídaly. Vznikne tak střední větrací kanál, který svrchu zakryjeme třemi podélnými prkny 4 tlustými 25 mm a širokými 130 mm. Tím je umožněn přístup vzduchu do skladu při samotížném větrání nebo při zesíleném větrání (zapneme-li ventilátor), samozřejmě při otevřené klapce větrací krabice 2.

AUTOMATICKÉ OVLÁDÁNÍ TEPLOTY

Spínací teploměr KA1 se stupnicí 0 až 50 °C (vhodný je kontaktní teploměr VERTEX) nastavený na

vedle sebe rovnoběžně s osou vozíku zespodu spojených svlaky 57. K sešroubování použijeme (stejně jako u bočnic a čel) vratové šrouby. Je třeba upozornit, že otvory se musejí svrtávat, šrouby mají směřovat do korby a u podlahy k zemi. Přečnívající konce šroubů odřízneme a zapilujeme. Ocelovou konstrukci vozíku natřeme základní a vrchní barvou, podlahu, bočnice a čela vhodnou barvou na dřevo. JIŘÍ POSPÍŠIL

spínací teplotu + 1 °C je zapojen s tranzistorovým relé KA2 (relé RPX 200, 220 V) tak, aby se při nastavené teplotě přivedl proud do topného tělesa R s příkonem asi 400 W (například těleso z kuchyňské trouby). Místo spínacího teploměru VERTEX je možné použít bimetalový prostorový termostat typu 95001 (vyrábí Kovopol Police nad Metují), který může spínat přímo topné těleso, takže relé odpadne. Při poklesu teploty pod + 2 °C se do topného tělesa přivede proud, větrací ocelová krabice se zahřeje a přihřívá vzduch, který se dostává do skladu netěsností kolem klapky a pod dveřmi. Topné těleso 9 je umístěno ve větrací krabici 2, kterou svaříme z ocelového plechu 3 mm tlustého. V přední části je otočně upevněna klapka 8 z hliníkového plechu a před ní sítko 7 z pozinkované tkaniny s oky 1 0 x 1 0 mm na ochranu proti myším. Ostatní elektrické součástky umístíme do skříňky 3. Kromě součástí uvedených na schématu obsahuje i vypínač pro osvětlení skladu a dvě zásuvky, jednu pro ventilátor a druhou pro topné těleso. Elektrickou instalaci zapojíme do jištěného zásuvkovéLegenda k obrázku na str. 17: 1 - vstupní dveře 0,6 x 2 m, zateplené polysterénem 5 cm tlustým a utěsněné 2 - větrací ocelová krabice s topným tělesem R, klapkou a sítem proti myším3 - skříňka pro spínací teploměr KA1 (Vertex), relé KA-2 (RPX-200, 220 V), vypínače V pro osvětlení a zásuvkami pro topení a větrání 4 - zakrytí větracího kanálu třemi prkny 5 - dřevěné větrací lišty 25 x 45 mm 6 - výdech větrání s ventilátorem (typ ELKO Nový Knín) 7 - sítko 8 - klapka 9 - topné těleso 400 W

VLNITÝ ETERNIT LEPENKA ČEDIČOVÁ VATA 10 cm LEPENKA PRKNA na drážku tl.25mm

17

ho obvodu domu. Abychom měli jistotu, že je instalace provedena podle platných předpisů, svěříme ji raději odborníkovi. Větrání není ovládané automaticky, větrá se jen po uskladnění ovoce nebo pro chlazení v noci od druhé do páté hodiny ranní. Ventilátor můžeme zapínat buď ručně, nebo pomocí spínacích hodin. TECHNOLOGIE SKLADOVÁNÍ Pro uskladnění ovoce použijeme menší bedny (přepravky) asi pro 10

kg jablíček nebo jiných produktů. Přepravky lze s výhodou skládat na sebe, dobře se s nimi manipuluje při přerovnávání a nutné kontrole a přebírání. Vyrobíme--li si je sami, dbáme, aby byly všechny stejné. Mnohým budou vyhovovat vyřazené přepravky, které lze získat ve velkoskladech Ovoce a zeleniny. Bedny rovnáme na rošty těsně vedle sebe tak, abychom plochu rovnoměrně využili. Pak je provětrávání stejnoměrné. Po uskladnění ovoce větráme nejprve ventilátorem po dobu dvou

až tří týdnů během dne a pak větráme v noci, aby se sklad vychladil. Po příchodu mrazů uzavřeme klapku, vstupní otvor pod dveřmi zakryjeme jutovým pytlem a do větracího otvoru vložíme zátku z polystyrénu. Rozdělíme-li sklad shrnovací plachtou, můžeme jednu polovinu užívat pro uskladnění ovoce a druhou pro uskladnění brambor a zeleniny. Před další sezónou sklad vydesinfikujeme vápenným mlékem a formalínem. ING. JOSEF SEDLÁK, CSc.

PRAKTICKÉ SKLÁDACÍ KŘESÍLKO DO ZAHRADY • Při sledování tenisových tur- z tvrdého dřeva. Nejsložitějším dínajů prostřednictvím televizního lem je spodní doraz 1, který; vyropřijímače mne zaujala pěkná křesíl- bíme z hranolku průřezu 70 ka, v nichž hráči odpočívají při stří- x 40 mm (obr. 2). Nejprve vyřežedání stran. Křesílka (obr. 1) jsou me základní tvar, po té vyřízneme nejen hezká, ale i praktická, neboť kotoučovou pilou drážku pro uchyse dají snadno rozložit a složit, tak- cení držáku 9 sedacího plátna. €)že jejich uskladnění nečiní potíže tvory 0 20 mm pro uchycení noh (zaberou prostor asi 500 x 100 vyvrtáme plochým vrtákem. Nesmíx 1130 mm) a snadno se udržují me zapomenout, že rozteč těchto v čistotě; protože sedací i opěrné otvorů je u každého kusu jiná. plátno lze jednoduše vyjmout a vyVýroba opěradla 2 je také trochu prat. Do jejich výroby jsem se složitější. Opracujeme je postupně s úspěchem pustil. do tvaru uvedeného na obr. 2 z hranolu 45 x 40 mm. Zhotovení ostatních dílů - horního dorazu 3, VÝROBA OlLU Základní kostru židle zhotovíme opěrky 4, noh 5, vzpěr 6 a 7 i stojiny

18

8 je už jednoduché (2 a 3). Držáky plátna 9 uřízneme ze svařovacího drátu 0 4 mm, spojku 10 vyřízneme z plechu 1 mm tlustého. Z pevného dvojitého plátna (nejlépe jednobarevného) ušijeme potah sedadla 11 i opěradla 12. Podle rozpisky materiálu si ještě opatříme všechen spojovací materiál a můžeme se pustit do kompletace. SESTAVENÍ KŘESÍLKA Nejprve slepíme dvě nohy 5 se vzpěrou 6 a stejně tak druhé dvě nohy se vzpěrou 7. Po zaschnutí spojíme každou dvojici noh se spodním dorazem 1. Po té slepíme

19

20

DVOIITÉ PLÁTNO

opěradla 2, horní dorazy 3, opěrky rukou 4 a stojiny 8. Po dokonalém zaschnutí spojíme dohromady spodní část: nejprve Rozpiska materiálu

šrouby 22 s podložkami 15 a maticemi 14 (viz det. D na obr. 3) a dále dvojicí kovových spojek 10, které navzájem spojíme šroubem

19 (viz det. C na obr. 3). K nohám připevníme spojky šroubem16 s podložkou 17a maticí 18 (viz det. B). Matici nedotáhneme, aby se spojky mohly otáčet. Horní část křesílka spojíme se spodní částí pouze pomocí dvou závěsů 13, které přišroubujeme k dorazům vruty 23. Tím je kostra křesla hotová a zbývá jen nasadit plátěné sedadlo 11 a opěradlo 12. Do lemů sedacího plátna navlékneme držáky 9, horní část křesílka sklopíme doíů a do drážek spodního dorazu 1 zasuneme držáky s plátnem. Horní část opět zvedneme a křesílko mírně uzavřeme, takže můžeme na opěradla 2 snadno nasunout lemy opěrného plátna. Jakmile křesílko patřičně rozevřeme, opěrací plátno se napne a zároveň se přitlačí dorazy k sobě, takže se sedací plátno nevysmekne. MILAN ROIK

21

POSTUP PRÁCE Celou skříňku vyrobíme z překližky. Základní díly A až F vyřízneme z překližky 10 mm tlusté, police G, H, J, K a L z překližky 5 mm tlusté a dvířka I z 3 mm tlusté překližky. Na pravou bočnici B (z vnitřní strany) zakreslíme všechny čáry jak je patrné z obrázku. Průsečíky udávají polohu otvorů pro stavěči nábytkové čepy, na které se pokládají poličky. Na vnitřní stranu levé bočnice B nakreslíme všechny příčné čáry, ale ze svislých jen pátou

ROZKLÁDACÍ SKŘÍŇKA NA LÉKY • Ve většině domácností které a šestou. Stejným způsobem přiznám, včetně té naší, ukládají léky pravíme i díly D a F, přičemž u dílu jak se říká po šuplatech ať již noč- F zhotovíme ještě zářez 20 cm vyních stolků, kredencí, příborníků, soký do hloubky 0,5 cm. V označevýjimkou nejsou případy, kdy k to- ných místech vyvrtáme otvory. Jemuto účelu slouží krabice od bot. jich průměr záleží na tom, jaké staPominu-li vhodnost tohoto způsobu věči čepy použijeme. uložení, zůstává bez diskuse, že Pak již můžeme skříňku sestavit najít potřebný lék dá dost práce. podle obr. 1 tak, aby bočnice jen se dvěma řadami otvorů byla po levé Jste-li na tom podobně, je nejvyšší straně. Strop a dno C vložíme mezi čas využít tento návod a vyrobit obě bočnice, styčné plochy potřelékárničku. Rozkládá se na tři měl- me lepidlem a spojení zajistíme ké díly, takže po jejím otevření hřebíky dlouhými 3 cm. Dbáme při máme perfektní přehled. V zavře- tom, aby hřebíky nebyly v místech ném stavu je skříňka 38 cm široká, budoucího řezu. Po té přilepíme 50 cm vysoká a 19 cm hluboká. a přibijeme čela A. Rozevřená je při stejné výšce Sestavenou a slepenou skříňku 98 cm široká a 14 cm hluboká. rozřízneme podle obr. 2. První řez

22

vedeme kolem dokola 5 cm od přední hrany čela A, druhý řez 6 cm od nové přední hrany, ale jen do hloubky 23 cm. Po příčném odříznutí vznikne střední díl uvedený na obr. 4, zatím ještě neúplný. Chybí díl rámečku D a záda E. Záda vsadíme dovnitř rámečku, sahají však až na konec dílů C. Proto je díl D o 1 cm užší, než díl B. Díl D přilepíme a přibijeme zezadu skrz záda E a shora a zdola přes díly C. Podle obr. 3 vlepíme a přibijeme do zadního dílu přepážku F, a to přes díly C a A. Pevné police G a H vlepíme a přibijeme podle obr. 5 do stejné výšky ve vzdálenosti 19,5 cm od stropu. Pak připevníme dvěma malými závěsy dvířka I tak, aby zapadla dovnitř prostoru uzavřeného stěnou B, přepážkou F, stropem C a pevnou policí G. Po uzavření nesmí dvířka přečnívat, protože sem těsně přiléhá vyříznutá část skříňky. Na pravou část dveří upevníme malý zámeček, aby šla dvířka zavřít. Do tohoto prostoru umístíme všechny jedovaté prostředky a nebezpečné léky. Takto připravenou skříňku nalakujeme. Po dokonalém zaschnutí můžeme již všechny tři části skříňky spojit klavírovými závěsy. Všechny hrany vzniklé rozřezáním skříňky (kromě hran se závěsy) utěsníme gumovým těsněním. Buď použijeme těsnění široké 2 cm, které přibijeme malými hřebíčky přes přehrnuté okraje, nebo přilepíme Chemoprenem proužky 1 cm široké. Do otvorů vložíme stavěči čepy z plastu a položíme zbývající police J, K a L. Aby při rozevírání skříňky nemohly léky vypadnout, zajistíme je gumovými popruhy, na jejichž konce přilepíme stavěči čepy. Nakonec přilepíme na přední stranu zrcadlo. STANISLAV TUPÝ

Obr. 1

Obr. 2

23

ÚPRAVA POLIČKY • Poličky z umelej hmoty (obchodný názov „bytový doplnok MONA") sa hodia predovšetkým do kúpeľní. Možno ich vhodne kombinovať - upevniť niekofko poličiek vedľa seba či nad sebou. Ak sú nad sebou, ponúka sa možnosť zväčšiť

LUSTR DO VELKÉ MÍSTNOSTI

24

odkladací priestor ešte tým, že medzi dve poličky umiestnime odkladaciu dosku hlbokú 13 cm, ktorú priskrutkujeme troma skrutkami M3 so zapustenou hlavou k dolnej poličke. Dosku vyrobíme z akrylonu

alebo podobného plastu hrubého 4 mm, aby korešpondovala s designom poličky. Dosku môžeme vyrezať aj z preglejky, ktorú potom nalakujeme vhodnou farbou. ING. EDUARD KOŠÍK

• Máme byt s větším obývacím pokojem, do kterého jsem nemohl sehnat vhodný lustr a tak jsem se do jeho výroby pustil sám. Proti lustru, který lze jednoduše pověsit na hák uprostřed stropu je jeho instalace sice obtížnější, ale na druhé straně tvoří vhodný doplněk místnosti, Lustr je konstruován tak, že umožňuje dvojí osvětlení - vrchní

nepřímé s pěti až šesti žárovkami a spodní přímé, se šesti žárovkami. Zapnutím vypínače na stěně se rozsvítí vrchní osvětlení, přepínačem umístěným přímo na tělese lustru pak můžeme zvolit jiné kombinace osvětlení. To je nutné jen tehdy, je-li v elektrické instalaci pokoje počítáno jen s jednoduchým osvětlením (pouze dva dráty). Jinak můžeme

VYPÍNAČ NA STĚNĚ

25

ÚHEL X

26

PODLE POTŘEBY

Rozpiska materiálu

použít dvojitý vypínač a výroba přepínače odpadá. Do rohů tělesa lustru lze umístit květiny. VÝROBA LUSTRU Z překližky nařežeme bočnice 3, 4, 5 a 6. Vždy v jedné z vnějších bočnic 5 a 6 vyřízneme zářezy pro zasunutí skel. Při upevňování lustru pak bočnice se zářezy umístíme tak, aby byly co nejméně nápadné. Styčné hrany bočnic seřízneme pod úhlem 45°. Do některé z vnějších bočnic ještě vyvrtáme dva otvory pro ovládací tlačítka přepínače 22. Zvolíme bočnici, která má pro nás nejvhodnější polohu. Z profilu Jäkl nařežeme nosníky 1. Délku svislic popřípadě upravíme podle výšky stropu. Svaříme, vyvrtáme otvory, a svary přebrousíme. Z hliníkového plechu nastříháme jednak kryty 2 a dále přepážky 15 a 16. Přepážky navrtáme a ohneme okraje podél delších stěn. Na vnitřní strany bočnic 3 a 4 si narýsujeme tvar přepážek a přepážky ohneme do požadovaného tvaru. Na vnitřní stranu každé bočnice připevníme opěrné lišty 17 tak, aby jejich horní okraj byl vzdálen 3 mm od okraje bočnice. Lišty přibijeme

hřebíčky, na styčné plochy naneseme lepidlo. Tyto lišty ponesou vrchní krycí skla. Pak již můžeme vnější bočnice 5 a 6 spojit pomocí rohových sloupků 18. Nyní pomocí přepážek 15 a 16 sešroubujeme a slepíme oba (vnitřní i vnější) obdélníky tvořené z bočnic. Nejprve přišroubujeme přepážky k vnitřním bočnicím, obtížnější je pak přišroubování přepážek k vnějším bočnicím tak, aby se lustr nekřížil. Osvědčuje se krátký šroubovák a otvory do překližky „předvrtat" ostrým sídlem. Po sestavení připevníme ze spodní strany lišty 7, 8, 9 a 10 a z vrchní strany v rozích kryty 2. Držáky objímek 20 vystřihneme z ocelového plechu a ohneme je tak, aby po upevnění k přepážkám byly objímky 19 ve vodorovné poloze. V případě, že budeme na lustr připevňovat přepínač 22, bude nepřímé vrchní osvětlení obsahovat jen pět žárovek, místo šesté umístíme přepínač, a to k té bočnici, do níž jsme vyvrtali dva otvory 0 13 mm. Do otvorů 0 10 mm v přepážkách vložíme gumové průchodky 2 1 , jimiž protahujeme kabely propojující oba okruhy žárovek. Kabely

připevníme k bočnicím a svedeme k přepínači 22. Na vnější bočnici s otvory připevníme tlačítkové vypínače Izostat. K hotovému tělesu lustru přišroubujeme nosníky 1. Před montáží navrtáme do jednoho z nosníků a bočnice otvory pro protažení přívodního kabelu (tyto otvory jsou opět individuální, proto nejsou zaneseny ve výkresech). Nosníky vložíme do tělesa lustru a na bočnicích označíme otvory pro sešroubování. Otvory navrtáme a obě části sešroubujeme šrouby M4 x 35 mm se zapuštěnou hlavou. Připravenými otvory protáhneme přívodní kabel, namontujeme přepínač, provizorně propojíme a lustr vyzkoušíme, protože případné závady se u stropu špatně opravují. Všechny kovové části přístupné dotyku je nutno propojit s ochranným vodičem sítě, aby se na nich nemohlo objevit nebezpečné napětí, například při, poruše izolace některého vodiče. Celý lustr pak natřeme vhodným lakem, připevníme čtyřmi šrouby do stropu a připojíme k elektrickému rozvodu. Nakonec položíme vrchní čirá skla 11 a 12 a zasuneme spodní mléčná skla 13 a 14. Dáme-li si na lustr květiny, musíme dobře vyřešit způsob zalévání, aby se voda nedostala na osvětlovací těleso. VÝROBA PŘEPÍNAČE Síťové napětí je transformováno na 24 V. Usměrněné a vyfiltrované napětí 24 V napájí dva obvody realizované pomocí relé a tlačítka. Funkce přepínače s tlačítkem TI 1 (s tlačítkem TI 2 je identická): zapnutím vypínače na stěně vzniklé

27

napětí nabije přes odpor R1 a klidový kontakt relé Re1 kondenzátor C2 na plné napětí (asi 35 V=). Stlačením tlačítka T11 se tento kondenzátor připojí na cívku relé a to sepne. Pracovním kontaktem připojí přes odpor R1 napětí na svoji cívku a zůstane sepnuto, protože odporem prochází dostatečný proud pro udržení relé v sepnutém stavu. Jakmile se tlačítko vrátí do původního stavu, vybije se přes odpor R2 kondenzátor C2 na nulové napětí. Opětovné stlačení tlačítka připojí

vybitý kondenzátor C2 na cívku relé, kde se tedy na chvíii objeví nulové napětí, a relé odpadne. Tlačítko se vrátí do klidové polohy a přes odpor R1 a klidový kontakt relé se kondenzátor C2 nabijexía plné napětí a celý cyklus se může opakovat. Silové kontakty Rei, Re2 ovládající napětí pro žárovky zapojíme tak, aby se po připojení napětí rozsvítily vrchní žárovky a spodní zůstaly zhasnuty (nepřímé osvětlení). Podle potřeby je možné pak přímo

ÚPRAVA SPÍŽNÍ SKŘÍNĚ • O kuchyních v panelových domech všeobecně jsme již psali mnohokrát. Tentokrát věnujeme pozornost kuchyni, respektive spížní skříni, v panelovém domě typu HKS-70E, jejíž malý prostor vede k trvalé nervozitě hospodyně. Přemýšlel jsem nad řešením a zvolil následující: Obětoval jsem jednu polici a vytvořil prostor pro čtyři zásuvky. V nich jsou přehledně uloženy drobné věci, které v ostatních policích zbytečně zabíraly místo. Kromě toho jsem zjistil, že mezi dveřmi

M3 SE ZAPUSŤ. HLAVOU

28

na tělese lustru zvolit libovolnou kombinaci osvětlení pro čtení nebo sledování televize. Připojení ke stávajícímu elektrickému rozvodu je pouze dvoupólovou svorkovnicí (čokoláda). Součástky přepínače zabudujeme „samonosné" na kontakty transformátoru a relé, které přišroubujeme na plech. Celý přepínač pak vtěsnáme do vhodné bakelitové krabice (na-, příklad MODUREL většího provedení). ING. JIŘÍ URBANEC

a nosným rámem spížní skříně je sedmi až osmicentimetrová mezera. Tuto mezeru jsem využil tak, že jsem na dveře spíže připevnil úzké poličky, do kterých se vejdou skleničky s různými přísadami a kořením. POSTUP PRÁCE Z plechu 2 mm tlustého vystřihneme dva střední držáky vodicích lišt 30 mm široké a asi 320 mm dlouhé. Držáky ohneme do tvaru širokého U. Před konečným ohnutím pečlivě proměříme výšku police. Nesmíme při tom zapomenout, že spodní zahnuté konce držáků budou ve spodní polici zapuštěné. Dolní zásuvky totiž nemají vedení a aby hladce jezdily po spodní polici, musí být rovná. Vodicí lišty - dvě levé a dvě pravé - pro horní zásuvky vyrobíme z plechu 1 mm tlustého. Pás plechu 35 mm široký a 530 mm diouhý ohneme do

tvaru písmene L tak, aby vodorovná vodicí plocha byla 15 mm široká. Boky a čela zásuvek vyrobíme z překližky nebo prkének 10 až 15 mm tlustých. Styčné plochy natřeme lepidlem a spojení zajistíme hřebíčky. Dna zásuvek zhotovíme ze sololitu. K předním čelům připevníme vhodná držadla. Poličky na dveře ohneme z plechu 1 mm tlustého. Délku poliček volíme 440 mm, šířku a výšku poliček přizpůsobíme dané mezeře. Ze svářecího drátu 0 3,15 mm vytvarujeme přední i boční zábrany, které k poličkám připojíme mosazí. Vyvrtáme upevňovací otvory a poličky povrchově upravíme. Dříve, než poličky přišroubujeme na dveře, musíme zpevnit závěsy u dveří a to tak, že vruty upevňující závěsy přilepíme lepidlem Lepox. Zabráníme tomu, aby se závěsy časem neuvolňovaly. JOSEF SVOJANOVSKÝ

DRZAK KULMY • Mnoho žen používá k úpravě elektrickou kulmu a snad většina z nich řeší stejný problém - kam s ní. Drátěný stojánek dodávaný výrobcem spíše zvyšuje nebezpečí propálení podlahy či koberce, protože je značně nestabilní. Zhotovil jsem výrobně zcela jednoduchý držák. A protože ho moje žena již dlouho používá, mohu říci, že se v praxi osvědčil. V železářství koupíme dva nerezové háčky používané na předsíňové stěny, čtyři hmoždinky a čtyři vruty. Oba háčky vytvarujeme podle obrázku tak, že delší část (směřující dolů) ohneme přes násadu smetáku, kratší část vyrovnáme a ohneme ve svěráku. Dbáme na to, abychom povrch věšáku nepoškrábali. Vytvarované háčky přišroubujeme na zeď pomocí hmoždinek v blízkosti elektrické zásuvky

PŮVODNÍ TVAR HÁČKU

a zrcadla do výše asi 1,5 m, aby držák byl pohodlně dostupný, ale přitom v bezpečné vzdálenosti, respektive dosahu dětí a hořlavých předmětů. Po dobu ohřívání i chlad-

180 ř- 200

nutí leží kulma v držáku asi 3 cm od zdi. Manipulace s takto uloženou kulmou je velice jednoduchá a hlavně bezpečná. JIŘÍ RŮŽIČKA

29

tálnych hodiniek býva napájanie riešené tak, že kladný pól batérie je spojený s kovovým puzdrom hodiniek. Vonkajšiu batériu je nutné pripojiť tak, aby sme dodržali polaritu. Môžeme použiť aj pôvodnú hodinovú batériu, ale pripojenie ceruzkovej batérie Varta zaručí bezchybnú • Aj keď na zhotovenie melodic- funkciu zvončeka oveľa dlhšiu kého zvončeka bolo uverejnených dobu. už viacero návodov, prichádzame Príklad hodinového plošného ešte s jedným: ponúkame jednoduspoja a spôsob zapojenia melodicchú konštrukciu, ktorá nevyžaduje kého zvončeka je znázornený na špeciálne znalosti z elektrotechniky obr. 1, príklad upevnenia membráani iných oblastí. Stačia šikovné ny na fóliu na obr. 2. ruky a trochu trpezlivosti pri práci Rozmer budúceho výrobku je urs jemnou technikou. čený hlavné veľkosťou fólie, pričom Základom zvončeka je komplettvar závisí od vkusu konštruktéra, ný hodinový stroj z digitálnych nápríp. miesta inštalácie zvončeka. ramkových hodiniek, hrajúcich meAko tlačidlo ŠTART zapojíme lódiu. V dnešnej dobe nie je provchodové tlačidlo bytového zvonblémom získať takéto hodinky. čeka. V panelových domoch je proMôžu byť např. i staré, nepoužívablematické nájsť miesto, kde možné, s poškodeným displejom. no panel ľahko prevŕtať a prepojiť Jednoduchosť zvončeka je daná zvonček s tlačidlom. Problém ľahko spôsobom zosilnenia hranej melóvyriešime, ak si uvedomíme určitú die, a tým nízkej ceny celej úpravy. univerzálnosť panelov a nájdeme Podľa zvoleného typu hodiniek miesto, kde sú obyčajne umiestňobude vyrobený zvonček striedavo vané elektrické zásuvky či vypínahrať všetky melódie, ktoré výrobca če. Takéto miesta sú len zasádrodo nich naprogramoval. vané a nie je problém viesť nimi Ako zosilňovač použijeme me- vodiče. chanický rezonátor, ktorý sa dá zhotoviť např. z fólie bonboniéry. Vynikajúce výsledky možno docieliť použitím fólie z bonboniéry ToffiObr. 1 fee (predajne ESO). Táto fólia je tuhšia ako fólie v niektorých našich bonboniérách, preto membrána z hodiniek nalepená na fóliu rozkmitá veľkú plochu a zosilňujúci efekt je dostatočný. POSTUP PRÁCE Pre zhotovenie zvončeka potrebujeme - hodinový stroj z melodických digitálnych hodiniek -membránu (reproduktor) z hodiniek - fóliu z bonboniéry, príp. tenkú kovovú fóliu - batériu 1,5 V (např. Varta) - mikrospínač (nie je potrebný nevyhnutne). Po otvorení hodiniek vyberieme batériu, displej a vodivú gumu, ktorou bol displej pripojený k plošnému spoju hodinového stroja. Ak predpokladáme budúce využívanie hodiniek len ako zvončeka, tieto súčasti už nebudeme potrebovať. Plošný spoj položíme tak, aby sme mohli sledovať plošné vodiče. Potrebujeme nájsť miesta pripojenia vonkajších vodičov. U bežných digi-

MELODICKY ZVONČEK

30

Navyše, toto riešenie umožní rozlíšiť zvonenie od vchodových dverí do domu (ak je inštalovaný domový zvonček) a vchodových dverí do bytu. Odpojením vodičov od tlačidla pri dverách bytu a ich nahradením vodičmi melodického zvončeka získame dva rozdielne zvukové signály. Ľahko potom rozoznáme, odkiaľ sa zvoní. Rozpínací kontakt STOP inštalovať nemusíme, ak nám nebude prekážať, že melódia bude znieť aj po otvorení dverí. Elegantnejšie riešenie poskytuje montáž mikrospínača na zárubňu dverí. Najvhodnejší je mikrospínač s kladkou, pretože pre správnu funkciu zariadenia je potrebné umiestniť spínač a vhodný výstupok na dvere tak, aby pri otváraní dverí bol spínač zatlačený podľa funkcie na obr. 3. Takto inštalovaný spínač po otvorení dverí preruší melódiu a vítanie návštevníka je praktickejšie. MILAN TRIEBUŠNÍK 1 - hodinový plošný spoj 2 - kontaktné plochy nastavovacích tlačidiel hodín 3 - membrána 4 - kladný pól hodinkovej batérie 5 - vonkajšia batéria 6 - pružinka (pôvodný kontakt na batérie)

ÚPRAVA ROLETY • Bývam v družstevnom byte v prehustenej uličnej zástavbe, a tak pre vytvorenie súkromia musíme rolety na oknách sťahovať dennodenne. Neraz sa pritom stáva, že niektorá z nich spadne niekomu z nás na hlavu. Príčinou je zodratý a zlomený čap v navíjacej tyči rolety. Navyše, často býva vydratý (do elipsy či inej krivky) aj otvor v telese plechovej konzoly. Vo zborníku USS som našiel viacero nápadov, ako tento konštrukčný nedostatok odstrániť. Jednotlivé riešenia mi však pripadali prácne a náročné na vybavenie domácej dielne. Väčšina z nich totiž predpokladá prácu na sústruhu. Problém sa mi nakoniec

PODLOŽKA

podarilo vyriešiť veľmi jednoducho - a to tak, že ako „ložisko" som použil starý upravený ventil z bicykla. Ventil rozoberieme a telo ventilu vsunieme do otvoru v konzole rolety. Tento otvor musíme dopredu vyvŕtať a vypilovať na 0 8,1 mm. Na závit ventilu nasunieme lisovanú (pôvodnú) podložku ventilu, za ňou podložku o 0 8,2 mm (ČSN 021702.15) a všetko upevníme maticou ventilu. Presahujúcu časť te-

VÝROBA NÁBYTKOVÝCH DESEK • Nábytkové stěny jsou drahé a často nám nevyhovují svými rozměry a uspořádáním. Do menších bytů je často velice účelné vyrobit si nábytek na míru, protože tak nejlépe využijeme daný prostor. Dnes jsou však drahé i desky, ze kterých lze nábytek vyrábět, ať už jde o laťovku či dřevotřisku. Máme-li chuť a čas, vyplatí se vyrobit si z odpadového měkkého dřeva a sololitu desky přesných rozměrů pro danou sestavu. Celý nábytek pak vyjde velmi levně. SESTAVENI' DESEK Desky se skládají z obvodového rámu vyplněného odpadovým materiálem a z obou stran potaženého sololitem. Nejprve nařežeme z odpadového materiálu hranoly, které protáhneme na jednotnou tloušťku 12 mm. Hranoly pak rozřežeme na latě, jejichž druhý rozměr volíme podle základního rozměru, použitého materiálu v rozmezí 20 až 60 mm. Ze širších latí nařežeme části obvodového rámu tak, aby

přední funkční hrana byla bez napojení. Rozměr rámu i obou sololitových plátů volíme o 10 mm větší, než je požadovaný rozměr hotové desky. V rozích latě rámu sešijeme sešívačkou na papír obr. 1. Prostor uvnitř rámu vyplníme zbytky latí bez mezer. Můžeme použít i krátké kousky, které skládáme za sebe. Musí mít stejnou šířku. Tím, že desky vyplníme bez mezer, vyhneme se riziku, že by spojovací kolík či vrut vyšel do prázdného prostoru. Na takto zhotovený rám přiklížíme z obou stran sololit. KLÍŽENÍ A LISOVÁNÍ DESEK Aby se sololit pevně přiklížil a sklízené desky byly rovné, zhotovíme si lisovací zařízení podle obr. 2. Tvoří ho dvě fošny - horní 1 a dolní 2, mezi které naskládáme lisované desky 3. Fošny s deskami 7 upneme mezi hranoly 4, v nichž jsou zhotoveny otvory pro spojovací ramena. Spojení hranolů a zároveň jejich výškové nastavení zajistíme

lesa ventilu odpilujeme. Väčšinou je nutné vymeniť aj čap na rolete. Poškodený čap vyberieme a nahradíme ho klinčekom s obojkom o 0 4 x 40 mm (ČSN 02 2874). Ak máme možnosť, čap upravíme aj chemicko-tepelne. Tým značne predľžime jeho životnosť. Takto upravená roleta nám slúži už dva roky bez akejkoľvek známky opotrebenia. ING. JÁN RAJČOK rameny 5 z ploché oceli. Potřebnou výšku vymezíme kolíky 6 prostrčenými otvory v ramenech. Vlastní vyklínování provedeme klíny 7. Pro desky širší než 340 mm použijeme pro ramena 5 vnější otvory v hranolech 4 a šířku fošen nastavíme přídavnými fošnami ľ a 2'. Pro klížení desek použijeme kaseinový klíh Firmus, protože je pro naši potřebu dostatečně kvalitní a poměrně levný, což je při značné^ spotřebě důležité. Ve větší plechovce (například od Primalexu) rozmícháme potřebné množství prášku sypaného za stálého míchání do vlažné vody. Klíh necháme asi 15 minut stát a pak ho znovu rozmícháme. K míchání použijeme drát vytvarovaný podle obr. 3 upnutý do elektrické ruční vrtačky. Klížená strana sololitu musí být drsná. Neseženeme-li sololit z rubové strany vroubkovaný, ale z obou stran hladký, musíme klíženou stranu zdrsnit hrubým smirkem. Před lisováním si připravíme vždy větší množství desek, které vybereme tak, aby vykryly prostor mezi fošnami a aby byly shodné půdorysem. Pak máme zaručen po celé ploše potřebný přítlak. Nachystané desky oboustranně natřeme klihem, přiložíme sololit a uložíme na spodní fošnu 2, kterou pokryjeme novinami, aby byl zachycen přebytečný klíh vytlačovaný z de-

31

Olsr. 1

Oísr. 2

Obr. 4

32

A

VERTIKÁLNÍ ZPŮSOB

*

B

HORIZONTÁLNÍ ZPŮSOB

počtu desek, jinak by první klížené plochy zaschly a nedržely by. Takto uklínované desky ponecháme schnout 24 hodiny.

OPRACOVÁNÍ OBVODOVÝCH HRAN ^

sek. Na srovnané desky přiložíme horní fošnu 1, na ramena 5 nasuneme horní hranoly a do patřičných otvorů v ramenech vložíme kolíky 6. Horní fošnu vyklínujeme proti hornímu hranolu dvojicí protilehlých klínů. Vyklínování musíme provést pečlivě a s citem, aby byl po celé ploše stejnoměrný přítlak. Pracovat musíme rychle, zvlášť při větším

Obvodové hrany desek musíme opracovat, aby byly hladké a kolmé. Proto jsme vyráběli rám s přídavkem 10 mm. Hrany opracujeme nejlépe na frézovačce, ať již vertikální (jako v mém případě) nebo horizontální, což je běžnější. Jako frézovací nástroj použijeme frézovací dvounožovou hlavu, kterou musíme opatřit tvrdokovovými břity, neboť nože vyrobené z nástrojové oceli nemají žádnou životnost ostří. Frézu vyrobíme podle obr. 4. Tvoří ji rolna, jejíž vnitřní průměr volíme podle hřídele stroje, přičemž tloušťka stěny musí být minimálně 10 mm. K této rolně privaríme dva nože, ohnuté z pásové oceli 2 5 x 1 0 mm. Materiál rolny i nožů musí být zaručeně svařitelný. Svařovat musíme velmi pečlivě a precizně. Na konce nožů připájíme mosazí tvrdokovové plátky, opět musíme pracovat precizně. Při broušení ostří dbáme na to, aby obě měla souhlasnou rovinnost a výšku od středu. Při broušení musíme máčet jen držák, nikoli vlastní břit. Mohlo by totiž dojít k popraskání struktury, což by bylo v provozu nebezpečné. Pro obrábění volíme otáčky nástroje 4500 min-1. Vertikální způsob (obr,'5). Nad nástroj 6 do výšky asi 5 mm ukotvíme příčně k ose hřídele dvě vedení 4 z dřevěných hranolů. Na protahovačce vyrobíme dva kalibry 5, je-

jichž šířka bude 19 mm, délka asi 20 mm a výška bude mít rozměr X, který se rovná vzdálenosti mezi povrchem vedení a nejvyšším bodem nástroje. Na obráběnou desku 1, 5 mm od obvodu delší strany, položíme kalibry a k nim přiložíme příložku 2, kterou dvěma stolařskými svěrkami 3 přitáhneme pevně k desce 1. Pak kalibry odložíme a pohybem po vedení proti rotujícímu nástroji 6 stranu obrobíme. K obrobené straně pak upevníme opět pomocí kalibrů 5 příložku 2 do správné výšky tak, aby s obrobenou stranou svírala pravý úhel. Kratší stranu budeme obrábět od obrobené strany směrem k neopracované. Naznačíme si potřebnou vzdálenost mezi kratšími stranami, vyúhlujeme, nastavíme příložku a opracujeme druhou kratší stranu. Nakonec naznačíme šířku na krajích, ustavíme příložku a opracujeme zbývající dlouhou stranu. Máme-li ostrou tužku a pracujeme-li velmi pečlivě, lze desky opracovat s přesností 0,2 mm. Pro tento způsob opracování můžeme využít i některé kotoučové pily, na jejichž hřídel upevníme obráběcí nástroj. Horizontální způsob je zřejmý z obr. 6. V tomto případě musíme do príložky 2 vyvrtat otvory, jimiž můžeme prostrčit svěrky. Z takto vyrobených desek můžeme zhotovit jakoukoli nábytkovou stěnu, skříňky či police. Příklad praktické stěny do dětského pokoje sestavené z těchto desek uvedeme v příštím sborníku. LADISLAV RYŠAVÝ

33

pro nohy je důležitá, dítě se může opřít, nohy mu nevisí volně ve vzduchu a školák si nezakládá na kočičí hřbet. Použitým materiálem je dřevo. POSTUP PRÁCE Nejprve zhotovíme z ohoblovaných prken širokých 8 cm dva rámy ve tvaru písmene L s vnitřním úhlem 65°. Prkna spojíme zaklížením dřevěnými kolíčky 0 8 mm. Do delšího ramene rámu vyvrtáme šest dvojic otvorů 0 6 mm pro upevnění

PRAKTICKÁ DĚTSKÁ ŽIDLE • Každý, kdo má v rodině školáka, má zájem, ale často i problém s tím, aby jeho dítě při psaní úkolů, četbě a zábavné práci sedělo správně a nehrbilo se. Mnohé obtíže, například bolesti v zádech, které nás trápí jako dospělé, mají svůj původ již v dětském věku. Zhotovil jsem židli, která roste se školákem. Lze ji přizpůsobit dané výšce stolu. S výhodou jí lze využít i pro menší děti chceme-li aby stolovaly s dospělými. Zhotovení židle je jednoduché. Rám ve tvaru L má tři zpevňující rozpěry a jednu opěrku zad, dále sedátko a oporu pro nohy. Opora

34

sedátka a devět dvojic otvorů 0 6 mm pro upevnění opory pro nohy. Vodorovná rozteč otvorů je 5 cm, svislá vzdálenost 2,5 cm. Vrtat začneme ve vzdálenosti 8 cm od podlahy a skončíme ve výšce 28 cm a pak zase od výšky 40 cm do výše 52,5 cm. Na vnitřních stra-

nách dlouhých ramen musíme ještě vydlabat zářezy 0,5x8 cm do hloubky 1 cm tak, aby spodní okraj zářezů byl ve vzdálenosti 8 cm od posledních otvorů a zářezy aby byly skloněny 12° od svislé roviny. Rozpěry spojující oba rámy jsou tři. Jedna nahoře v delším ramenu

a dvě dole v kratším ramenu. Uřízneme je v délce 38 cm buď z latě průřezu asi 2 x 3 cm nebo z vhodné násady. Z překližky 0,5 cm tlusté zhotovíme opěrátko 12 cm široké a 39,5 cm dlouhé. V rozích kratších stran vyřízneme zářezy 0,5x2 cm. Vzniklý výstupek slícujeme s vydlabanými zářezy v delších ramenech rámu. Sedátko i podporu pro nohy vyrobíme z laťovky nebo dřevotřísky asi

2 cm tlusté. Obě desky jsou široké 38 cm, sedátko je dlouhé 32 cm a podpěra 36 cm. Přední strany částečně zakulatíme a na boční strany přišroubujeme zespodu lišty průřezu 2 x 3 cm. Ještě před připevněním vyvrtáme do lišt otvory 0 6 mm v rozteči 5 cm. Nyní již můžeme židli sestavit. Mezi oba rámy vložíme rozpěry a přišroubujeme je vruty 0 5x50 mm. Do zářezů v ramenenech nezapomeneme vložit opěr-

HRACÍ KOUTEK • Malé děti milují prostředíčka, která jsou pouze jejich královstvím. Odtud ta touha mít alespoň pokojíček pro panenku, nebo malý, ale raději větší domeček, který v létě spolehlivě nahradí na zahradě postavený stan, do kterého nesmí žádný dospělák. Šikovnému tatínkovi nebo dědečkovi nabízíme návod na skříňku se dvěma stoličkami, které lze do skříňky zasunout, takže vznikne jakási bedna, jejíž vnější rozměry jsou jen 700 x 700 x 500 mm. Ze skříňky lze vytáhnout desku, která poslouží jako stolek pro hraní nebo kreslení. Množství přihrádek uvnitř skříňky je pro dítě tím pravým královstvím. Vejde se do nich množství drobných předmětů, ale i větších hraček. Natřeme-li boky skříňky tabulovou černí či zelení (například v kruhové ploše), poskytneme dětem další příležitost k zábavě. Výroba skříňky není složitá, lze ji zhotovit i bez větších kutilských zkušeností.

nice podlážku přibijeme kolárskymi hřebíky, dlouhými 30 mm. Stejným způsobem spojujeme i ostatní díly. Do opěradla 1 vyřízneme kruhový otvor 0 50 mm a pak je přilepíme a přibijeme na bočnice 2 a podlážku 5. Nakonec připevníme čelo 3. Sedačku 4 upevníme k opěradlu 1 pomocí klavírového závěsu. Dbáme při tom, aby po priklopení seděla sedačka na všech hranách bočnic a čela. Dříve než se pustíme do montáže skříňky, vyvrtáme v deskách 12 a 13 otvory 0 50 mm jako v opě-

ku. Při dotahování vrutů usměrňujeme správný tvar prohnutí. Pak upevníme sedátko do takové výšky, aby dítě, které drží ruce u těla ohnuté v lokti na úhel 90° se jimi vodorovně opíralo o stůl. Operu pro nohy umístíme tak, aby při volně spuštěných nohách ohnutých v koleni o 90° mělo dítě chodidla plně opřena. Sedátko i opěrku upevníme pomocí šroubů používaných při sestavování nábytku. MUDr. KAROL KRIŽAN

radlech stoliček. V přepážce 8 musíme zhotovit v kratších stranách výřezy pro vodicí lišty 17. Podobné výřezy uděláme i u čtyř zad přihrádek 15, které budou sousedit s bočnicemi 6 (obr. 4). Stejně jako u sedaček i zde budeme všechny díly slepovat a sbíjet hřebíky. Aby se skříň v rozích nebortila, musíme dbát na dodržení kolmosti. Sestavování začneme připevněním dvou lišt 17 na každou bočnici 6 podle obr. 2. Pak vsadíme záda 7 a dno 9 mezi bočnice 6 tak, aby dno bylo 8 mm nad dolním okrajem (obr. 3). Vlepíme přepážku 8 a přibijeme ji zvenčí přes bočnice 6, stejně tak dno 9. Po té připevníme polici 10 (obr. 4) jejíž přesnou polohu určíme pomocí dvou dílů 15 s vý-

POSTUP PRÁCE Podle rozpisky materiálu si připravíme všechny potřebné díly. Předpokladem úspěšné montáže jsou rovně uříznuté styčné hrany, nejlépe na okružní pile. Nemáme-li tu možnost, musíme hrany začistit. Dbáme při tom na dodržení kolmosti. Nejprve zhotovíme stoličky (obr. 1). Obě bočnice 2 spojíme podlážkou 5 tak, aby byla 8 mm nad spodní hranou bočnic. Styčná místa natřeme lepidlem na dřevo a přes boč-

35

36

POHLED V

37

Rozpiska materiálu

řezy, které mají těsně přiléhat k vodicím lištám 17 a bočnicím 6. Polici vlepíme mezi bočnice a přibijeme stejně jako přepážku 8. Nyní již upevníme záda přihrádek 15. Spáry mezi nimi kontrolujeme pomocí stěn 16 přihrádek, které musí ve spárách pevně držet. Postupujeme od bočnic a nakonec upravíme prostřední díl 15 (obr. 5). Vsadíme čelo 11 tak, aby jeho spodní hrana lícovala s policí 10, čelo přilepíme a při-

bijeme. Na vnitřní stranu čela připevníme zbývajících pět zad 15 stejně jako na druhé straně a zasuneme stěny 16 (obr. 6). Následuje sestavení vytahovacího rámu z lišt 18,19 a 20 podle obr. 7 a řezu U-U. Na hotový rám připevníme zbývající dvě vodicí lišty 17 tak, aby lišty lícovaly se spodní hranou rámu. Rám zasuneme mezi vodicí lišty a vyzkoušíme jeho chod. Klavírový závěs připevníme na delší hranu zadní desky 12 a na hranu jedné příčné lišty 14 (řez U-U a pohled V). Spojené díly 12 a 14 položíme na skříňku tak, aby přesně dosedaly po celém obvodě na

JEDNODUCHÁ A LEVNÁ LAVICE • Levnou lavici do dětského či studentského pokoje můžeme vyrobit za několik hodin bez lepidla, hřebíků či vrutů. Přesto je pevná. Tím, že je sestavena bez spojovacího materiálu, je snadno přenosná, lze ji rychle rozložit a zase složit. POSTUP PRÁCE Lavici vyrobíme z laťovky 19 mm tlusté. Prkna nejsou vhodná, protože jsou náročná na plošné opracování a snadno se štípají. Vnější obrysové řezy opěradla 1, stojiny 2 i sedací plochy 3 vyřízneme na okružní pile. Příčky 4 a především všechny zářezy, výčnělky i zaoblené rohy vyřízneme kmitací pilkou, která jako přídavné zařízení k elektrické ruční vrtačce patří většinou k vybavení domácí dílny. Při zhotovování

38

hrany bočnic 6, zad 7 i přepážky 8. Je-li vše v pořádku, přilepíme a přibijeme lištu 14 na přepážku 8 a bočnice 6. Stejným způsobem spojíme pomocí klavírového závěsu i druhou příčnou lištu 14 s přední deskou 13 a pak lištu 14 pevně spojíme s výsuvným rámem tak, aby se její zadní hrana kryla se zadní hranou lišty 19. Při vysouvání rámu vyjíždí příčná lišta spolu s deskou 13, která přečnívá rám o tloušťku opěradel stoliček (řez U-U). Všechny hlavy hřebíků zapustíme a zakytujeme. Po přebroušení skříňku i stoličky nalakujeme. ^L

39

zářezů stále zkoušíme lícováním s protiskluzem. Musíme však při tom pamatovat i na tloušťku nátěru. Zářezy musí do sebe po nalakování navzájem přesně zapadat s minimální vůlí. Otvory 0 8 mm v sedací desce slouží k její aretaci. Zapadnou do nich totiž výčnělky příček a stojiny, které

po vzájemném sestavení vytvoří křížky. Otvory zhotovíme plochým vrtákem, který si můžeme vyrobit například podle návodu uvedeného v USS č. 84 (obr. 2 na str. 4). Pokud ho nemáme a nechce se nám ho vyrábět, vyřízneme otvory raději menší a rašplí je dolícujeme podle křížkových výčnělků. Při sestavování zasouváme sedací desku 3 do krátkých zářezů v příčkách až jako poslední díl. Aby se deska dala pohodlně zasunout před přiklopením na křížky, zářezy shora trochu rozšíříme. Před konečným sestavením všechny díly pečlivě vytmelíme a čistě vybrousíme. Každý díl nalakujeme samostatně zvolenou barvou. Vhodný je lak s tvrdým povrchem, aby se při sestavování díly nepoškodily. Laje ponecháme vytvrdnout nejméně dva dny. Nakonec nařežeme molitanové polštáře a z vhodné látky ušijeme potahy. Abychom mohli potahy pohodlně prát, všijeme na jejich rubovou stranu zip. S.T.

KLASICKÁ DĚTSKÁ KOLÉBKA • Dřevěnou postýlku pro nemluvňata můžeme koupit, ale klasickou dřevěnou kolébku, v níž se dětem tak dobře usíná, už málokdy. Její výroba není složitá, takže se do ní může pustit i méně zkušený kutil a udělat tak radost nastávající mamince. POSTUP PRÁCE Kolébku zhotovíme převážně z tvrdého dřeva, nejlépe dubového. Z měkkého dřeva lze popřípadě použít olši nebo borovici, smrkové a modřínové dřevo není vhodné, protože se po letech snadno štěpí a je tedy možnost zadření třísky. Podle rozpisky materiálu si připravíme potřebný materiál. Nejprve zhotovíme čtyři nohy 1 (obr. 1). V podélné ose vyvrtáme otvor 0 8 mm pro kolík koule 5, dále vyvrtáme boční tři otvory 0 8 mm pro kolíky postranic. Ty však odkloníme o 13 ° od svislice, protože čela a nohy kolébky nejsou kolmé k vodorovné rovině. Drážku pro čelo musíme vyfrézovat. Nemáme-li tu možnost, obrátíme se na nejbližší truhlářskou provozovnu. Podélné hrany noh zaoblíme poloměrem 5 mm. Dále vyrobíme postranice 2 a 3, každou po dvou kusech (obr. 2). Otvory 0 8 mm pro kolíky vyvrtáme

40

u všech postranic v podélné ose. Otvory pro konce svislých příček 4 vrtáme kolmo na podélnou osu postranice. Při rozměřování těchto

otvorů musíme dát pozor na to, že dolní postranice 3 je kratší než horní postranice 2. S rozměřováním proto začneme vždy od středu. Také podélné hrany postranic zaoblíme poloměrem 5 mm. Svislé příčky 4 vysoustružíme a můžeme již sestavit obě bočnice. Ke spojování použijeme lepidlo Disperkol nebo Herkules. Postranice 2 a 3 spojíme příčkami 4, po té konce postranic seřízneme pod úh-

lem 3°, zaklížíme do nich kolíky 6 a na ně dosadíme nohy. Všechny spoje necháme řádně zaschnout. Čelní desku 7 vyřízneme z přeRozpiska materiálu

kližky 9 mm tlusté. Tvar horní hrany i výřez si přeneseme na překližku pomocí sítě, popřípadě můžeme tvar obměnit podle svého přání.

Obě plochy čel přebrousíme a obě svislé hrany upravíme pilníkem v tloušťce 0,2 mm do hloubky 10 mm pro nenásilné sesazení s drážkou v noze 1. Kolébadlo 8 zhotovíme z dubového prkna. Ozdobný profil na horní straně kolébadla vyřízneme obdobně jako u čelní desky 7. Plochy rovněž oboustranně přebrousíme. Spodní hrany kolébadla 8 u rádiusu 580 mm sešikmíme o tři stupně, aby kolébka nestála na koberci hranou kolébadla, ale plochou. Zvláštní pozornost věnujeme krajní hraně kolébadla u rozměru 70 mm. Tato hrana určuje velikost vychýlení celé

41

42

kolébky na každou stranu. Vychýlení kolébky od svislice je 15 stupňů do stran na oba boky. Na přední plochu čelní desky 7 i kolébadla 8 vyznačíme pomocí sítě obrysy dekorativní kresby (obr. 3). Malbu uskutečníme běžnými nitrolaky. Po zaschnutí obrazce přestříkáme bezbarvým pololesklým nitrolakem. Teprve po zaschnutí se-

stavíme a slepíme celou kolébku. Spojení noh 1 a kolébadla 8 zpevníme vruty 0 4 x 35 mm z vnitřní strany noh. Na vnitřní okraj dolních postranic přišroubujeme vruty 0 3,5 x 20 mm lišty 10 průřezu 10 x 20 mm, dlouhé 850 mm. Slouží k uložení dna kolébky. Dno kolébky 9 vyřízneme z 5 mm tlusté překližky v délce 850 mm

a v šířce odpovídající skutečné vnitřní šíři. Povrchovou úpravu celé kolébky provedeme bezbarvým pololesklým nitrolakem. Matraci vyřízneme z molitanu tlustého 10 cm. Povlak na ni ušijeme z potahové tkaniny tak, aby šel snadno sejmout a vyprat.

OTAKAR HOŠEK a JAN LUŠTINEC

43

MOTOROVÝ KAJUTOVÝ KATAMARAN

• Loďje určena pro dálkové turistické plavby po vnitrozemských vodách. Vybočuje z běžné představy kajutové lodě s konvenčním trupem, neboť jde o loď se dvěma trupy - o katamaran. Idea dvou trupů pochází od Polynésanů, kteří připojovali ke svým jednoduchým člunům vyrovnávací vahadlo nebo plovák, aby zabránili překlopení člunů na mořských vlnách. Tímto poměrně jednoduchým zařízením se značně zvýšila stabilita lodí, což dovolovalo absolvovat na křehkém plavidle dálkové plavby na otevřeném moři. Novodobý vývoj sportovních lodí, především plachetnic, rychle využil těchto předností, protože vysoce stabilní katamarany, popřípadě i lodě se třemi trupy - trimarany, dovolují mnohem větší oplachtění a dosahují tak vyšších rychlostí. Také motorové čluny se dvěma trupy se začínají více uplatňovat, dokonce především u velkých lodí, ať již rekreačních, či nákladních, zvláště kontejnerových, technických nebo vědeckovýzkumných. Kajutové moderní katamarany pro

individuální vodní turistiku mezi nimi nechybějí. Navržený motorový katamaran je u nás prvou kajutovou lodí tohoto typu s nově koncipovanými trupy a s kajutovou nástavbou. Loď vyniká velkou příčnou i podélnou stabilitou, což umožňuje bezpečnou plavbu na vlnách, dále volný pohyb posádky po celé lodi, protože loď za změnu těžiště prakticky nereaguje. Další předností je malý vlnový a tvarový odpor vlivem štíhlých trupů, což se projevuje ve vyšší rychlosti lodi bez zvyšování příkonu. Poměrně malý ponor dovoluje bezpečnou plavbu na řekách a snadnější přistávání v neznámých vodách. Velká stabilita na kursu a klouzavé zádě zlepšují plavební vlastnosti. Příďová paluba je prostorná a hodí se k opalování. Při horším počasí je posádka v závětří v širokém kokpitu, který lze za deště nebo přes noc uzavřít igelitovým krytem, přehozeným přes lehkou trubkovou konstrukci. Kajuta je dost široká, přesto je zachován dostatečný ochoz, který usnadňuje pohyb v jedné rovině mezi přídí a zádí, důležitý při přistávacích a jiných manévrech. Dokonalý výhled z kajuty v obzorovém úhlu 300° z dostatečného nadhledu odstraňuje tísnivý pocit, který vzniká v běžných, hluboce posazených kajutách s nízkými okénky u stropu. Uvnitř lodě je k dispozicí několik

skladovacích prostorů a dále několik prostorů vzduchotěsně uzavřených a vyplněných polyuretanovou pryskyřicí, které zaručují nepotopitelnost lodi. Katamaran má též své nevýhody. Jeho konstrukce je mnohem náročnější proti jednotrupým plavidlům, pohonný systém složitější, hmotnost samotné lodi větší, větší je i boční výška, citlivá na vítr a menší stojná výška v kajutě. Nejpodstatnější je velká pracnost při stavbě vyžadující univerzální dovednost. KONCEPCE LODÍ Projekt kajutového katamaranu je výslednicí mnoha kompromisů ať již v ponořené či nadvodní části. Veškeré základní parametry lodi, jako je délka, šířka, ponor, tvar hlavního žebra, průběh vodorysek, podélný profil lodě, vedení outorové linie, poloha těžiště výtlaku a váhy, strojní zařízení a jeho umístění, výkon motoru, průměr vrtule a její stoupání a z toho všeho vyplývající rychlost lodě a její posazení ha vlně, jsou v harmonickém vztahu, kdy změnou jednoho parametru se naruší celek. Konstrukčně nejnáročnější jsou samotné trupy katamaranu, neboť musí splňovat řadu protichůdných požadavků jako je dostatečný výtlak při malém ponoru, dodržení optimální polohy těžiště výtlaku, klouzavá dna se zrcaldly nepříliš hluboko pod hladinou a jiné. Vzhledem ke značné štíhlosti přídí vychází těžiště výtlaku příliš vzadu a loď má pak tendenci zanořovat se příděmi pod hladinu. Ke zvětšení výtlaku na přídích jsou proto nezbytné přídavné válcové nástavce s čelními paraboloidy. Nezvyšují čelní odpor, pouze zvětšují třecí odpor asi o 6 %. Klouzavé zádě dovolují při překročení mezní rychlosti, platné pro výtlačnou plavbu, rychlostní skok, kdy se začne od zádi odtrhovat vlečná vlna a loď začne klouzat. Končené řešení projektu je proto optimálním výsledkem z mnoha alternativních výpočtů, diagramů a náčrtů. Aby se zabránilo podélnému ký-

44

45

vání vlivem štíhlých trupů, jsou mezi příděmi a záděmi stabilizační ploutve, které mají profil letadlového křídla. Tlumí vertikální výkyvy konců lodě až o 60 %. Kajuta je zbudována až nad spojovacím mostem. Nemůže být proto moc vysoká kvůli velké boční výšce lodi nepříznivé na větru. Kajuta je vybavena bočními polštářovanými sedadly, která slouží jako lůžka. Další dvě lůžka přibudou tak, že se zádové polštáře sedadel položí na vyjímatelné příčky mezi sedadly. Tím se vytvoří spací plošina rozměru 2 x 2 metry, na které se dá spát i v příčném směru. Odklopením bočních sedaček je otevřen přístup do skladovacích prostorů v trupech, kde jsou uloženy spací a jiné potřeby. V přední části kajuty jsou skříňky na drobnosti, v zadní části je skříňka se zásuvkami na kuchyňské potřeby s dolním prostorem pro zasunutí propanbutanového vařiče. Ve stropě kajuty je velký zasouvací poklop, který umožňuje přístup slunce a vzduchu a dále vzpřímený postoj v kajutě, jejíž světlá výška je jen 1,4 m. Kajuta je zasklena sedmi okny vytvarovanými z plexiskla a utěsněnými gumovým profillem. Uzamykatelný vchod do kajuty v levé části kokpitu je chráněn stříškou. Sluneční paluba na přídi má rošt mezi trupy stejně jako na zádi. Most přechází do příďové paluby zaobleným vlnolamem. V přídích, oddělených od vnitřních prostor vodotěsnými přepážkami, jsou užitkové dutiny pro uložení kotev, vyvažovačích lan, nárazníků a ostatního lodního vybave-

46

ní. Příďové dutiny jsou shora uzavřeny vodotěsnými poklopy, uvolňovanými z kajuty. Ve střední části trupů jsou usazeny palivové nádrže, které jsou zabudovány při stavbě trupů a jsou nevyjímatelné. Musí být proto předem vyzkoušeny na těsnost. Nádrže se plní hrdly, uzavíratelnými v rovině podlahy kokpitu. V téže rovině jsou do podlahy vsazeny šroubovací poklopy, umožňující přístup do zadních skladovacích prostorů. Kokpit je otevřený s odpadem dešťové a mycí vody dvěma odtoky, vyvedenými skrz most. V kokpitu je uložen motor s vratnou skříní. Motor je zakryt zvukotěsným krytem, na jehož horní stěně je upevněno sedadlo pro řízení lodi. V krytu jsou snímatelná víka pro obsluhu motoru. Na vnější zadní straně kajuty je uprostřed zabudován řídící panel s kormidelním kolem a s přístrojovou deskou. Přístup vzduchu k motoru je veden podlažními kanály, ústícími do zadních prostor trupů. Ty jsou spojeny přes větrací mříže v bocích kokpitu s vnějším prostorem, dále s kajutou a s WC, kde jsou ještě stropní větráky. (Vstup do WC se suchým klosetem je v pravé části kokpitu.) Tak je dosaženo nuceného odvětrávání lodních dutin i místností a zároveň nehlučného sání vzduchu do motoru. Také příďové dutiny jsou větrány tak, aby do nich nevnikla dešťová voda. Úplný systém větrání všech lodních dutin má zásadní důležitost, aby nevznikla plíseň a zabránilo se tlení dřeva. Kokpit je vzadu uzavřen zrcadlem

s dvojitou stěnou. V dutině, která je přístupná motnážními víky, je uložen kormidelní převod. Na střeše kajuty jsou dva sklopné stěžně se signálními světly, záchytná madla, dva laminátové větráky a ochranný skleněný štít před řídícím stanovištěm. Na palubě je uchycena pevná lodní výstroj, jako jsou rohatinky, průvlečnice, vlečná oka a vlajková tyč. Příď a záď jsou opatřeny zábradlím. Veškeré kování a patky zábradlí jsou přišroubovány k palubě imbus šrouby do mosazných matic, zalitých v rovině paluby. Do paluby vyúsťují čtyři závěsná táhla, propojená s kostrou lodi. Po zašroubování nosných ok slouží táhla ke zvedání lodi z vody. STROJNÍ A PROPUtSŽsSÍ ZAŘÍZENÍ Strojní zařízení se skládá z motorové části a z převodu hnací síly na vrtuli. Vzhledem na vysoko položenou podlahu kokpitu, kde jsou základy motoru, nebylo možno použít přímého náhonu vrtule pro nadměrný sklon vrtulového hřídele. Do hřídelového vedení je proto vložena tzv. V skříň, která dovoluje umístit motor do nejvhodnějšího místa v kokpitu, ať již z hlediska vyrovnání polohy těžiště lodi nebo k získání co největšího užitečného prostoru při zachování optimálního sklonu vrtulového hřídele. U katamaránu je to při pevně zabudovaném motoru kromě tzv. Z pohonu jediný způsob náhonu. Zařízení se tedy skládá z těchto částí: motoru s příslušenstvím, vratné převodové skříně, plovoucí hřídele s Hardy spojkami, V skříně, vrtulového hřídele, horního a dolního kozlíku a vrtule. Toto pohonné zařízení lze úspěšně nahradit přívěsným motorem odpovídajícího výkonu s dálkovým ovládáním. Porovnáme-li pořizovací ceny obou pohonných systémů, pak již relace pro přívěsný motor není tak příznivá, nehledě k nutnosti snímat motor ze závěsu při každém delším vzdálením se z lodi. Manipulace s těžkým motorem, montáž a demontáž dálkového ovládání, nepatří zrovna k příjemným stránkám rekreace. Pro těžké kajutové čluny jsou proto vestavěné motory s výkonem nad 30 kW stále ještě ekonomicky nejvýhodnějším řešením. Velice rozšířený Z náhon sice spojuje dob-

Potřebný materiál

ré vlastnosti přívěsného motoru se zabudovaným motorem, ale není amatérsky zhotovitelný, neboť velmi náročné ozubené převody daleko přesahují výrobní možnosti jednotlivce. Ani volba stabilního motoru není jednoduchou záležitostí. Speciální lodní motor z dovozu bychom stěží zaplatili, takže nezbývá než vybrat vhodný, třeba starší automobilový motor, raději diesel z bezpečnostních důvodů a upravit jej pro lodní provoz. Úprava automobilového motoru na lodní záleží v rekonstrukci chladicí soustavy. Uzavřeně cirkulující chladicí soustavu s ofukovaným chladičem, využívajícím rychlosti auta k chlazení, nelze použít na relativně pomalu plovoucí lodi. Vzdubhovodní uzavřené automobilové chlazení je nutno předělat na průběžné čistě vodní chlazení. Běžné automobilové odstředivé čerpadlo k chladicím účelům na lodi nestačí, protože je konstruováno pro velké množství vody a malý tlak a navíc s nepatrnou sací schopností. Je nutno použít zubové čerpadlo, schopné nasát vodu i z níže položené hladiny. Chladicí voda po výstupu z motoru ochlazuje ještě výfukový sběrač, opatřený za tím účelem dutým pláštěm. Výfukové potrubí, vyvedené až na zrcadlo, je pak natolik ochlazeno, že není třeba tepelné izolace. v PŘEVOD SÍLY NA VRTULI Prvním článkem převodu hnací síly na vrtuli je vratná - reversní převodová skříň, která je u těžkých kajutových lodí nezbytná z bezpečnostně plavebních důvodů. Umožňuje plavbu lodi téměř plnou rychlostí vzad, což je vlastně jediný způsob účinného brždění na vodě a navíc dovoluje rozběh motoru na prázdno. Vratná skříň je složité zařízení s téměř stejným rychlostním stupněm vzpřed i vzad na rozdíl od automobilové převodovky, kde je zpáteční rychlost vždy značně zredukovaná. Není proto k lodním úče-

lům vhodná. Lodní vratná skříň se k nám dříve dovážela od výrobce z Berlína s označením LEWO a byla přímo konstruována pro motor Wartburg, s nímž měla shodnou spojovací přírubu. Při její adaptaci na jiný motor je nezbytná mezipříruba. Agregát motor - vratná převodovky je uložen na základech prostřednictvím čtyř gumových tlumičů, které zabraňují přenášení vibrací motoru do lodi. Pružnému uložení agregátu musí odpovídat i pružné připojení všech dílů, jimiž jsou motor a vratná převodovka jakkoli připojeny k lodi. Jde o pružný přívod paliva, chladicí vody a odpružené výfukové potrubí. Pod motorem je mezi základy zapuštěna laminátová vana. Dalším článkem převodu je tzv. plovoucí hřídel, což je spojovací hřídel mezi vratnou skříní a V skříní, opatřený na obou koncích Hardy spojkami. Plovoucí hřídel umožňuje spojení pružně uloženého motorového agregátu s pevně namontovanou V skříní, přičemž dovoluje malé vyosení a malou úhlovou výchylku a pohyb i v axiálním směru vlivem tepelných dilatací. Jako plovoucí hřídel byl použit drážkovaný hřídel. Skříně V se k nám nedovážejí. Konstrukce vyvinutá autorem používá kuželových kol se šikmým broušeným ozubením pro snížení hlučnosti. V skříň je uložena ve čtyřech tuhých sitentblocích. Vrtulový hřídel je k V skříni připojen pevnou spojkou. Pro svou značnou délku je hřídel v polovině podepřen horním kozlíkem. Ložisková pouzdra jsou gumová a jsou vybroušena ze šroubových čerpadel. Vydírání hřídele v místě ložiskových pouzder by časem vedlo k znehodnocení hřídele, proto je účelné navléci na hřídel v místech ložisek nerezová nebo bronzová pouzdra, která lze po upotřebení vyměnit. Třílistá vrtule je konstruována zvlášť pro antikavitační provoz při vysokých otáčkách. Musí být dokonale vyvážená, jinak je zdrojem ne-

příjemných vibrací a navíc rychle optřebovává kozlíková ložiska. Ovládání kormidla z řídícího stanoviště je provedeno skrytou transmisí, spojenou s kormidelním kolem řetězovým převodem a šnekovou skříní na horním konci kormidelního pně. VYSTROJENÍ LODI Vystrojení lodi se tedy skládá z těchto montážních nebo jiných skupin: Úplný motorový náhon s kormidelním systémem, akumulátor s kabely a vypínačem, řídící panel s přístroji, elektroinstalace s kabeláží, okenní rámy a okna, lodní kování, tj. rohatinky, průvlačnice, vlečná oka, zábradlí s T kusy a patkami, střešní madla, stěžně, vlajkové tyče, ochranný štít, suchý WC, osvětlení, signalizace, poklopy, víka, šroubení, vybavení kajuty, lodní vybavení jako kotvy, lana, odrazníky, vesla, bidla, háčky, záchranné kruhy, lodní lávka, nářadí a náhradní díly. VÝROBNÍ TECHNOLOGIE K postavení lodě je nutný zastřešený prostor, pokud možno vytápěný, chceme-li pracovat po celý rok, což je při stavbě takovéto lodě nutné. Postavený prototyp si vyžádal několik let intenzivní práce (mimo pracovní dobu). Při stavbě ve dvou partnerech podle podrobné dokumentace a vyzkoušené technologii lze loď postavit za jeden rok. Motorovou instalaci lze pak dokončit v příštím roce. I když se cena postavené lodě rovná ceně automobilu, nikdy nemůže být zaplacena vynaložená práce. Do stavby se tedy pustí nadšení vodáci, kterým samotná stavba lodi přinese radost a potěšení. Podrobnou výrobní technologii s potřebnou výkresovou dokumentací není možné uvést na stránkách sborníku, protože jde o příliš rozsáhlý materiál. Zájemci o stavbu si mohou dokumentaci i se slévačskými modely vyžádat u autora (U Nikolajky29, 150 00 Praha 5). ING. ZDENĚK NADEMLÝNSKÝ

47

PREDĽZENY PRÍVOD

• Elektrických prístrojov - napájaných zo siete - v našich domácnostiach rýchlo pribúda. Pripojenie týchto spotrebičov si vyžaduje poväčšine predĺžený prívod elektrického prúdu s viacnásobným počtom zásuviek. Predávané výrobky majú len tri alebo šesť zásuviek a okrem toho nemajú zabudovaný vypínač s kontrolnou tlejivkou, ktorou možno celú súpravu jednoducho zo siete vypojiť a zamedziť tak situáciám, kedy prístroje zabudneme vypnúť a necháme ich pod napätím trebárs celý deň či noc. Nuž a v neposlednom rade časté vyťahovanie prívodného kolika zo zásuvky vedie k jej rýchlemu opotrebovaniu. Tieto nevýhody odstraňuje predĺžený prívod s ôsmimi zásuvkami (resp. so štyrmi dvojzásuvkami) v štvorbokej zvislej úprave, pričom nadbytočnú dĺžku prívodného vodiča možno navinúť na podstavec (obr. 1). Prívod je vybavený centrálnym vypínačom s tlejivkou, ktorá signalizuje vstupné napätie. PRACOVNÝ POSTUP Teleso prívodu zhotovíme z hliníkového plechu hrubého 1,5 mm, ktorý spojíme nitovaním. Samozrejme možno použiť aj ocefový plech, ktorý sa zase dá spájkovať. Najskôr vystrihneme štyri totožné bočnice 1, veko 2, štyri diely podstavca 3, ramienko 4 i spodný kryt 5. Bočnice 1 ohneme a vyvŕtame bočné otvory o 0 2 mm (obr. 2).Ostatné otvory vyvŕtame až pri zostavovaní s dvojzásuvkami. Potom postavíme dve bočnice horný-

48

mi montážnymi lemami na rovnú plochu tak, aby sa bočný lem jednej bočnice prekrýval s bočnicou druhou. Cez jeden otvor vyvŕtame otvor do lemu a znitujeme. Použijeme nity 9 so zapustenou hlavou a dbáme na spoľahlivé zapustenie nitov do vonkajších plôch bočníc. Vyvŕtame aj druhý otvor a znitujeme. Rovnakým spôsobom pripojíme aj zostávajúce bočnice. Do veka 2 (obr. 3) vyrežeme dva obdĺžnikové otvory pre vypínač a tlejivku, vyvŕtame otvory 00 2 mm pre nity a otvor 0 0 4 mm pre upevnenie držadla. Dva väčšie otvory so zapuštěním pre uchytenie vypínača vytvoríme tak, že hlavu skrutky prelisujeme do pomocného dreveného klátika (obr. 4). Do otvorov potom vložíme skrutky M3 a zabezpečíme ich maticami (det. A). Pod otvor pre tlejivku nalepíme lepidlom PUROCEL krytku 16. Túto krytku vrátane tlejivky s rezistorom 15 použijeme buď zo staršieho sieťového spínača so signalizáciou, alebo ju kúpime ako náhradný diel k tomuto spínaču. Tlejivku s rezistorom, ktoré sú vzájomne prepojené, odspájkujeme od zasúvacích kontaktov a spolu ich z krytu vyberieme. Kontakty odstránime. Hotové veko vycentrujeme k bočniciam a postupne ich prinitujeme. Do otvorov v bočniciach vložíme dvojité zásuvky 18, vycentrujeme', vyznačíme a vyvŕtame otvory pre ich upevnenie. Jednotlivé bočnice Rozpis materiálu

a zásuvky si označíme, aby sme ich pri upevňovaní zároveň s elektrickou inštaláciou nezamenili. Teraz k spodnej časti bočníc 1 prinitujeme podstavec 3, skladajúci sa zo štyroch dielov (obr. 5). Nitujeme opäť postupne jednotlivé kusy - najskôr všetky štyri nitom v ľavej diere a po narovnaní nôh do roviny zostávajúce pravé nity. Jednotlivé nohy podstavca navyše ešte znitujeme spodnými nitmi. Do jednej nohy vyvŕtame otvor o 0 9,5 mm pre vstup šnúry do skrinky (obr. 6). Podľa pohľadu zo spodnej časti (obr. 7) ešte LEPOXOM prilepíme dve úchytky 4, do ktorých predtým vyvŕtame otvory o 0 3,5 mm a prilepíme matice M3. Slúžia na uchytenie spodného krytu 5. Priestor v rohoch (medzi bočnicami 1 a podstavcom 3) vyplníme polystyrénom, ktorý zatlačíme tak, aby sa nachádzal aspoň 1 mm pod úrovňou spodných hrán bočníc. Vzniknutú priehlbinu zarovnáme zaliatím lepidlom LEPOX. Zároveň takto opravíme prípadné nepresnosti pri výrobe a vyplníme škáry medzi jednotlivými dielmi telesa. Do otvorov o 0 9,5 mm vtlačíme gumovú priechodku 7 a na dosadaciu plochu podstavca nalepíme gumové podložky 8. Ďalej vyrobíme spodný kryt 5 tak, aby svojimi vonkajšími rozmermi presne zapadol do vnútornej časti podstavca (obr. 8). Kryt priskrutkujeme dvoma skrutkami 10 až po dokončení elek-

POHĽAD ZHORA

Obr. 3

49

Obr. 6

Obr. 8

50

Obr. 7

POHĽAD ZOSPODU

trického zapojenia. Viditeľné plochy skrinky starostlivo zatmelíme, obrúsime a prestriekame sprayom vhodnej farby. Jednotlivé zásuvky (1 až 8) a polohy vypínača (0 až 1) potom označíme (možno použiť např. propisot). Označenie prekryjeme priehľadným lakom. Zhora priskrutkujeme draždlo 6. ELEKTRICKÉ ZAPOJENIE Na spínanie použijeme bežný kolískový vypínač 14 (z plošného nástenného vypínača), ktorý upravíme prevŕtaním upevňovacích otvorov. K voľným koncom tlejivky s rezistorom prispájkujeme lankové vo-

diče s plastovou izoláciou s očkami, prispájkovanými na koncoch. Tlejivku s rezistorom vložíme do plastovej krytky a na zadnú stranu nalepíme kúsok leukoplastu, aby do vnútrajška skrinky neprenikalo svetlo. Kontakty dvojitých zásuviek spojíme lankovými vodičmi z medi, s plastovou izoláciou. Z ich koncov odstránime izoláciu a holý vodič dvakrát ovinieme okolo drieku skrutky. Voľný koniec prívodnej šnúry prestrčíme priechodkou a celé zapojenie uskutočníme podľa schémy na obr. 9 a podľa praktického zapojenia na obr. 10. Na spojenie

AKUMULÁTORY MÍSTO PLOCHÉ BATERIE • Při častějším používání kapes- bude mít hotový výrobek shodné ní svítilny se její jas postupně snižu- míry s plochou baterií typu 314. je. Vzhledem k tomu, že cena bate- Napětí jednoho článku je 1,25 V, rií není zanedbatelná, doporučuje- výsledná hodnota akumulátoru me věnovat pozornost dobrému, tedy vychází 5 V (suchý článek má původnímu a snadno doma realizo- asi 4,5- -4,8 V). vatelnému nápadu. Svítilna s tímto akumulátorem Nabíjecí NiCd články jsou již běž- svítí vždy v plné síle, jedinou nevýně k dostání a proto se vyplatí nah- hodou je fakt, že svítilna na jedno radit plochou baterii akumulátorem nabití svítí kratší dobu (asi 3 0 % sestaveným z těchto článků. Použi- původní kapacity). Tuto nevýhodu jeme-li čtyři nabíjecí články tužko- nemají zahraniční akumulátorové vého typu NiCd~450 (nebo podob- ploché baterie, které jsou v prodeji. né zahraniční stejných rozměrů), Jejich cena je však podstatně vyšší,

vodivých dielov skrinky poslúži izolovaný vodič s očkami. Jeden koniec vložíme pod skrutku držadla 6, druhý koniec na ochranný kolík zásuvky 1. Prekontrolujeme, či zapojenie zodpovedá schéme: potom môžeme připevnit kryty zásuviek. Hotový prívod ešte raz skontrolujeme: zasunieme prívodnú šnúru a zapneme vypínač. Ak je všetko v poriadku, rozsvieti sa tlejivka. Postupne skúšačkou overíme, či je fáza v ľavých zdierkach (pri pohľade na zásuvku). Naopak fáza nesmie byť v pravých zdierkach a na uzemňovacích kolíkoch. DUŠAN LOŠÁK než má popisovaná náhrada. Nejprve vyrobíme obal 1 z novodurové trubky 0 40 mm. Potřebný oblý tvar získáme naražením trubky na dřevěné kopyto tlusté18 mm, široké 57 mm se zakulacenými konci a délky minimálně 100 mm. Na kopytu zhotovíme zaoblením hran náběh a kopyto potřeme vazelínou. Patřičný kus novodurové trubky nahřejeme nad teplem a poklepem ji navlečeme na kopyto. Po zchladnutí vytvarovanou trubku opět poklepem sejmeme a zkrátíme na 63 mm. Z texgumoidu nebo pertinaxu 5 mm tlustého vyřízneme oválná víčka 2 tak, aby šla těsně vsunout do obalu. Z fosforbronzového plechu (nebo podobného pružného materiálu) naohýbáme kontaktní plíšky 3 a k víčkům je přinýtujeme dutými nýtky 4, které například zhotovíme z navlékacích trubiček na lankové vodiče. Z vnější strany musíme otvory pro nýtky zahloubit rovným záhlubníkem. Pásek kladného pólu 5 protáhneme otvorem prořezaným ve víčku 3 mm od okraje, pásek záporného pólu 6 prochází mezi obalem a víčkem. Každé víčko připevníme k obalu vždy čtyřmi zapuštěnými šroubky M 2,5 mm z bočních stran. Dovnitř obalu se vejdou čtyři NiCd články 7, které musíme navzájem izolovat přehnutou lepenkou 8. Hotový akumulátor musíme nabít vhodnou nabíječkou. Vyhoví jakýkoli zdroj stejnosměrného napětí, u kterého omezíme proud na 45 mA (například pomocí integrovaného obvodu MAÄ723). JIŘÍ ŠIMEČEK

51

PÁSOVÁ PILA NA DŘEVO A KOV II

• V č. 84 sborníku jsme popsali první část návodu, tedy výrobu stojanu S a převodové skříně P. V tomto čísle návod na zhotovení pily dokončíme. Horní kotouč H sestavíme podle obr.7. Kotouč H1, víčko H4 i distanční kroužek H5 (obr. 9) vyrobíme rovnou dvakrát. Tyto díly budeme potřebovat při sestavě napínání pily. Horní kotouč je upevněn výkyvně, aby jej bylo možné naklánět pomocí stavěčích šroubů H8 do takové polohy, aby pilový pás nesjížděl s kotouče, ale držel se uprostřed bandáže P 39. Při seřizování přitáhneme čep H2 šrouby H6 k podložce H3 a pomalu otáčíme hnacím kotoučem P13. Sjíždí-li pilový pás k nákolku kotouče nebo k okraji, povolíme šrouby H6 a na příslušné straně přitáhneme stavěči šrouby H8, až se běh pilového pásu ustálí uprostřed bandáže. Pak šrouby H6 pevně dotáhneme. Vedení pily V, jehož sestava je na obr. 8 a příslušné detaily na obr. 10, se skládá ze dvou vodicích kladek V8, z nichž horní je výškově stavitelná podle tloušťky řezaného materiálu. Kladky vedou pilu bočně a podepírají ji proti řeznému tlaku. Posun kladky ovládáme páčkou V5

52

ukončenou koulí V18. Podobnou páčku budeme potřebovat i pro upnutí krytů. Zhotovíme proto hned dvě i s nábojem V4 a upraveným šroubem V14. Napínací zařízení N (obr.7 a 11) má dvojí funkci: Jednak dovoluje posouvání dolního kotouče v rozmezí 0 až 50 mm, takže lze použít i několikrát zlomený pilový pás, který je po novém svaření vždy o něco kratší. Šmýkadlo s dolním kotoučem je nahoře opřeno o stůl S3 prostřednictvím pružiny, která tlumí náraz na pilový pás a brání tak jeho přetržení. Dále umožňuje seřídit přiměřené napnutí pilového Rozpiska materiálu

pásu. Při výměně pilového pásu posuneme šmýkadlo vzhůru pomocí šroubu N7 ovládaného ručním kolečkem N11. Po nasazení pilového listu vrátíme šmýkadlo tak hluboko, aby byla pila přiměřeně napnutá. Kryty K zhotovíme podle obr. 12 a 13. Pilový pás je kromě řezné výšky celý zakrytý. Zlomí-li se pás, zastaví se okamžitě třením o kryty. Víka krytů K2 a K6 jsou ze stavební překližky 16 mm tlusté. Efektnější by byla průhledná víka z umapiexu, pokud bychom tento materiál sehnali v potřebné tloušťce. Kryty K1, K2 a K5, K6 mají ve spáře mezi

Obr. 7

53

. VEDENÍ PILY

Oiir. 8

54

Bbr. 9 přírubou a víkem.zářezy pro volný průchod pilového listu. Dolní zářez v krytu hnacího kotouče K2 (obr. 12) je širší, aby umožnil průchod zkráceného pilového listu při změněné výškové poloze dolního kotouče. Je třeba, aby víka horních krytů ležela svými zářezy shodně nad zářezy v přírubách. Jejich shodnou polohu si proto označíme ryskou nebo nějakou jinou značkou vyrytou v přírubě a víku. Dolní kryt K10 zhotovíme z plechu 2 mm tlustého; nejdříve ohneme bočnice na třech stranách a teprve potom vyřízneme vyčárkované tvary (obr. 13). Dosáhneme tak stejný poloměr ohybu i v místech, kde by se ohyb při předem vyříznutém tvaru nezdařil (levý horní konec) nebo byl neproveditelný v poloměru R90. Bočnice v místě ohybu o poloměru R90 přilícujeme do oblouku, stáhneme drátem a svaříme vedle ohybu. Do hotového krytu vyřízneme drážku pro výztuhu stojanu a díru pro výsypku K13. Po zalícování dolního krytu do definitivní polohy vyvrtáme skrz rozpěrku K11 mělký důlek 0 8 mm do stojanu. Do podložky K12 zašroubujeme pomocný šroub M8, jehož přečnívající konec vsadíme do důlku a tím přesně vycentrujeme potřebnou souosost. Kvalita i vzhled šroubových spojů bude záviset na dosažené shod-

55

Obr. 10

56

Obr. 11

57

Obr. 12

58

VYŘÍZNOUT PO OHNUTÍ

59

nosti os v protikusech. Proto budeme zásadně vrtat díry pro závity (stačí jen důlek) vždy zároveň s protikusem, aby díry neuhnuly. I když je pod stolem lapač pilin s vnějším výstupem, část pilin spadne do spodního krytu a zároveň vniká mezi pilový list a bandáž

pilového kotouče, kde se postupně nabaluje. Je proto nutné sejmout po každém delším řezání dolní kryt a piliny odstranit jak z pilového kotouče, takž krytu. Případná výměna pilového listu je rychlá, neboť kryty jsou aretovány jedním nebo dvěma upínacími prvky.

UNIVERZÁLNI NAPĚŤOVÁ ZKOUŠEČKA • Je malá, levná, výrobně nenáročná. Při troše pečlivosti a šikovnosti vystačíme při jejím zhotovení skutečně jen se základními nástroji. Získáme však pomůcku, umožňující kontrolu a vzájemné rozlišení stejnosměrných a střídavých naspětí od cca 4 do 220 V, případně 380 V, stanovení polarity stejnosměrného napětí a vyhledání fáze (krajního vodiče) v síťovém rozvodu. Indikačními prvky zkoušečky jsou dvě svítivé diody LED a doutnavka. Základní schéma (obr. 1) bylo již několikrát publikováno, původního autora, bohužel, neznám. Ke stavbě zkoušečky využijeme obalu od vypsaného značkovače Centrofix 1886, tj. tlustého „lihového" fixu. Ten nejdříve rozebereme. Po sejmutí ochranného krytu 1 odšroubujeme přední konec (špičku) 2 s psacím hrotem (proti směru natištěné šipky). Prokluzování za-

brání omotání leukoplastí nebo smirkovým plátnem. Z hliníkového obalu vytáhneme vnitřní plastovou tubu 3. Porézní výplň včetně psacího hrotu zahodíme. (Prázdný hliníkový obal pro výrobu zkoušečky potřebovat nebudeme, využijeme ho jinak: Perforované hrdlo zkrátíme až k závitu, uzavřeme čepičkou od zubní pasty se stejným závitem W 3/8" a na opačném konci zploštíme a zavineme. Získáme tak obal na kapesní zásobu trubičkové pájky, kterou navineme do vícevrstvé cívky a vytahujeme z tuby středem za vnitřní konec. Pájka se nezamotává do kablíků, nešpiní a dlouho vydrží, protože se jí do tohoto obalu vejde nečekané množství.) Ale vraťme se ke zkoušečce. Ochranný kryt 1 zkrátíme lupenkovou pilkou o prstenec vysoký 7 mm, který využijeme jako stínítko proti bočnímu světlu. Vnitřní část špičky 2 se závitem 3/

Tab. 1. Funkce univerzální napěťové zkoušečky

60

Motor M. Použijeme jednofázový elektromotor M1 (3APJ 71-2; otáčky 2850 min-1). Řemenici na motoru M2 vyrobíme podle obr. 10. Vypínač chodu motoru umístíme, na přední straně stojanu po levé ruce tak, aby nepřekážel snímání dolního krytu. ING. Z. NADEMLÝNSKÝ 8" odřízneme a do otvoru vyřízneme (bez předvrtání) závit M6. Hrot 4 vyrobíme z mosazného šroubu M6. Nemáme-li soustruh, vystačíme jen s pečlivým opilovaním. Do špičky zapájíme ocelový hrot z tlustší jehly nebo rýsováčku - zabraňuje sklouznutí a umožňuje neškodné napíchnutí izolace hledaného vodiče. Celková délka špičky i s hrotem nesmí přesáhnout 21 mm, aby jí bylo možno po sestavení uzavřít zkráceným krytem 1. Desku plošných spojů 5 zhotovíme z oboustranně plátovaného cuprextitu 1,5 mm tlustého. Spoje není nutno pracně odleptávat, stačí je jen vyškrábat. Na rubové straně vyškrábeme plošku pro připájení hrotu a po straně pro připájení matice M3 pro postranní kontakt. Desku připájíme do zářezu hrotu 4, osadíme součástkami a připájíme vnitřní propojovací i vývodní káblik s maticí M3. Plastová tuba 3 poslouží jako obal zkoušečky. Do dna tuby vyvrtáme otvory pro LED diody a pro doutnavku. Musíme je správně orientovat vzhledem ke křížovému výstupku na jejím dně. Vyzkoušíme polohu obou LED, doutnavky a matice postranního kontaktu. Dout-

ODŘÍZNUTÁ ČÁST Z POZ.

BOČNÍ POHLeO

navku lze fixovat například Lukoprenem nebo Cenusilem. Jako šablona poslouží otvory v tubě 3 zvenčí, tj. obráceně nasunuté na indikační elementy - otvory jsou položeny symetricky. Je-li vše v pořádku, našroubujeme na hrot 4 špičku 2 a celek zatlačíme do tuby 3. Postranní vývod zajistíme šroubkem

M 3 x 4 mm se zapuštěnou hlavou a sedlářskou podložkou, případně klipsem. Je účelné provrtat ochranný kryt 1 mimo osu (skrz žebra) a navléci ho na kablík. Neztratí se a bude vždy při ruce. Pokud jde o elektrosoučástky, pak diody D1, D2 mohou být libovol-

ného typu K A . . . nebo i KY..., co možná nejmenších rozměrů. Svítivé diody D3, D4 volíme raději větší, elektricky jsou všechny prakticky shodné a ostatní součástky není třeba měnit. Vhodná doutnavka je tzv. telefonní (bez pätice), protože svítí nejvíc ve směru osy. V nouzi lze použít doutnavku ze schodišfo-

61

výchllačítek. Pod označením 3911 se prodávala za 7 korun. Odpor Rivolíme typu TR512. Je tmavozelený, se sklovitou polevou, amatérům, ale i profesionálům známý jako „Rosenthal". Méně vhodné jsou tmelené TR 509, zvané „cihláky". Mají nižší životnost, ale použít se dají. Odpor R2 může být typu MLT 0,25 nebo TR 151. Vývodní kablík by měl mít tlustší, měkkou izolaci, nejlépe silikonovou. Postačí délka asi 0,5 m. Proti vytržení z pouzdra sondy jej zajistíme uzlem, k banánku připájíme přímo na kolík. Vnitřní kablík, spojující hrot s odporem R3 musí mít izolaci, vzdorující teplu - vodič v PVC bužírce nelze v žádném případě použít! Vhodná je teflonová izolace (vodiče CVE, CVB) nebo silikonová izolace, popřípadě drobné keramic-

MONTÁŽNI A DEMONTAŽNI PŘÍPRAVEK • K montáži a samozřejmě i demontáži válcových součástek, které nemají plošky pro klíč nebo drážky pro šroubovák, a u nichž je ani nemůžeme pro riepřístupnost upravit, se používá hasák. Ten však většinou s částku poškodí. Zhotovil jsem si proto přípravek, který tomuto poškození zamezí. K jeho výrobě stačí minimální kutilské vybavení (vrtačka, vrtáky, závitníky) a materiál, který je běžně dostupný: matice, šrouby a tažená ocel. Přípravek se skládá z matice 1, tří šroubů 2 a tyčky 3. Podle průměru součástky, kterou potřebujeme namontovat či demontovat zvolíme velikost matice. Rozměry otvorů, šroubů i tyčky pro různé matice jsou uvedeny v tabulce. Do matice vyvrtáme střídavě po 60° tři otvory pro tyčky a dále otvory, do nichž vyřízneme závity. Do otvorů se závitem našroubujeme patřičné šrouby a přípravek je hotov. V případě, že by nám při práci vadily hlavy šroubů, použijeme červíky. JINDŘICH FIALKA st.

62

ké korálky nebo i tenká skleněná Použité součástky trubička. Nepotřebujeme-ii hledat fázi R1 - drátový odpor TR 512 1 kQ/15W v síti, můžeme vypustit doutnavku R2 -vrstvový odpor TR 151 s odporem R3. Odpadne tak i po560Q/0.25 W stranní kontakt a vystačíme s jednostranně plátovaným Cuprexti- R3 - vrstvový odpor TR 152 M 39/0,5 W tem. D1 křemíková dioda KA 206 Co všechno zkoušečka umí, vyD2 křemíková dioda KA 206 čteme z tabulky 1. Je třeba mít na D3 LED zelená paměti, že při zkoušení napětí 220 V se v odporu R1 ztrácí zhruba D4 - LED červená trojnásobný výkon, než je povolený, D5 - Zenerova dioda KZ 260/5VI a proto je třeba dotyk zkrátit na D6 - Zenerova dioda KZ 260/5VI minimum. Při práci zjistíme, že vět- D - telefonní doutnavka šinou postačí krátké ťuknutí a i jedi- zbývajícím životu nebezpečné síná sekunda je až marnotratně dlou- ťové napětí. Zkoušení síťového há. napětí je proto nutné považovat ve A ještě důležité upozornění na smyslu ČSN za práci pod napětím závěr: Při zkoušení síťového napětí a může ji provádět jen pracovník při dotyku jednoho konce zkoušeč- s příslušnou kvalifikací. ky (hrotu nebo kábliku) s fází je na ING. MILAN VETEŠNÍK

protože po vyjmutí z venkovního obalu, který tak jako tak musíme odstranit, jsou oba stejné.

OPRAVA VYPÍNAČE NA RUČNÍ VRTAČCE • Na ruční elektrické vrtačce typu BZ-16 od výrobce Elprom Lowecz (Bulharsko) se mi pokazil hlavní vypínač. Jelikož nový vypínač již nelze koupit, musel jsem volit náhradní řešení. Vřazení průchozího spínače na přívodní kabel nebo zapínání vrtačky zasunutím vidlice do zásuvky jsem z bezpečnostních důvodů vyloučil. Bez úspěchu skončil i pokus přizpů-

sobit prostoru a funkci několik různých druhů mikrospínačů a spínačů, až se mi dostalo do rukou nové provedení průchozího šňůrového vypínače se spínacím proudem do 10 A, které pro daný účel zcela vyhovuje. Jde o kolébkový spínač na pohyblivé přívody pro proud 10 A a střídavé napětí 250 V (typová řada: 3555-0911 průchozí a 3555091 koncový). Oba typy lze použít,

STAHOVÁNÍ UPÍNACÍ HLAVIČKY

POSTUP PRÁCE Pokažený vypínač odstraníme a otvor po něm přizpůsobíme novému vypínači. V rukojeti musíme zhotovit obdélníkový otvor 30 x 14 mm. Zároveň je třeba odstranit dva vymezovací sloupky. Otvor i sloupky z větší části odstraníme nožem a zbytek dopilujeme jemným pilníčkem. Do takto upraveného otvoru uložíme vypínač, za vypínač vložíme izolační podložku z pertinaxu 0,5 mm tlustého rozměrů 60 x 18 mm a vypínač zapřeme dvěma pružinami, které navineme z drátu tlustého 1,5 mm. Vnější průměr pružin je 15 mm, délka 32 mm. Po připojení vodičů a usazení vypínače je ještě třeba upravit krycí díl rukojeti, kde zůstal zbytek krycí části po původním vypínači. Ten je třeba snížit na výšku 1 mm. Aby celek pracoval výborně, je vhodné upravit vypínač na tlačítkový tak, že pod zapínací páčku ze strany přívodu od svorky P vložíme pružinku (0 drátu 0,5 mm, vnější 0 4,5 mm, délka 10 mm). Tato pružinka vrací páčku vždy do vypnuté polohy. Vrtačku zapínáme tlakem příslušného prstu. Domnívám se, že toto řešení lze aplikovat - po určitých úpravách - i u jiných typů vrtaček. FRANTIŠEK FLORIAN

aby přípravek neprokluzoval. Utahováním šroubu pak vytlačujeme kuželový konec hřídele z hlavičky. Pokud je hlavička naražena pevně a sama neodskočí, pomůžeme si úderem kladiva na hlavu šroubu. Po sejmutí hlavičky srazíme ostří v díře 0 10 mm, celý vnitřek vyčistíme od třísek a pečlivě vyčistíme i vnitřní kužel. VÁCLAV PAVLAS

• Hřídel pro okružní pilu se koupí i s upínací hlavičkou, do níž lze upnout nástroj 0 1 6 mm. Tato upínací hlavička by se dala použít i pro jiné účely, ovšem její demontáž je obtížná, protože je částečně zapuštěná do řemenice. Jednoduchým přípravkem však hlavičku stáhneme bez použití násilí. Přípravek se skládá z kusu kulatiny, v níž je vyvrtán podélný otvor se závitem M8 a vytlačovacího šroubu M8, u něhož zhotovíme na konci závitu kužel 60°. Aby se konec závitu nedeformoval, musí být šroub z kvalitního materiálu (na hlavě šroubu je značení 8E, 10G, 10K). V ose hlavičky vyvrtáme otvor 0 10 mm a pak do ní upneme přípravek. Na kličku můžeme nasadit kousek trubky,

63