nástroje stroje byt auto chata koníčky
Obývacia spálňa v panelovom dome Jednoduchá pohovka — lavice Police s osvětlením D Garniža Vkusné nástěnné svítidlo D Holicí fólie pro BRAUN-SIXTANT D Držiak na poháre D Hračky pro chlapce Skladací športový kočík D Tyč na postřikování stromu D Lištová
kosačka na trávu D Zařízeni pro zpracování barevných fotografií D Lepšie uloženie rezervného kolesa D Schránka na nosič Babety D Garážovanie nákladného prívesu D Jednoduchá stolní vrtačka D Sklonomer D Váhy na miešanie epoxidovej živice
1 9 8 1
nástroje stroje
zostavil Kamil Zoufalý
byt
auto chata koníčky
OBSAH 1. DO BYTU Obývacia spálňa v panelovom dome Jednoduchá pohovka — lavice Police s osvětlením Garniža Vkusné nástěnné svítidlo Holící fólie pro Braun-Sixtant Držiak na poháre a kefy
2 5 6 7 9 10 12
2. PRE DETI Hračky pro chlapce Príves k ťahaču TATRA 813 Skladací športový kočík Brzda ke kolečku Blesk Prídavné sedadlo na kočík
13 17 19 23 24
3. KONÍČKY Praktická — dlouhá — lehká tyč na postřikování stromů Lištová kosačka na trávu Zařízení pro zpracování barevných fotografií III Obytný přívěs „KAPR" vyšel
26 28 38 48
4. AUTO-MOTO Lepšie uloženie rezervného kolesa Schránka na nosič Babety Zaistenie garážovej brány Garážovanie nákladného prívesu Přípravek na snímání krytu ložisek
49 50 53 54 54
5. STROJE — NÁSTROJE Jednoduchá stolní vrtačka 55 Okienkové tabulky spojovacích súčiastok. . 60 Praktický zverák pod vŕtačku 61 Sklonomer 62 Váhy na miešanie epoxidovej živice 63
Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatury Bratislava
Propagační tvorba Praha
41
do bytu OBÝVACIA SPÁLŇA V PANELOVOM DOME Po získaní dvojgarsoniéry sme boli postavení pred problém, ako si zariadiť menšiu z dvoch miestností, ktorá nám slúži zväčša ako spálňa. Nábytok, ktorý dostať na našom trhu, by sa možno ťažko vošiel do dvojnásobného
Obr. 1 priestoru, tým menej do miestnosti 2,5X3,5 m. Po dlhšom váhaní sme sa rozhodli pre stenu policovej konštrukcie; so zariadením sme spokojní a myslíme si, že je natoľko univerzálne, že by sa mohlo použiť aj v iných priestoroch na iné účely. Ako vidieť
2
z obr. 1, ide o jednoduchú rohovú stenu A, ktorá najrozličnejšími priečkami nahrádza prakticky nočné stolíky, knižnicu, skrinku so zásuvkami, malý písací stolík, rohovú policu a toaletný stolík. Obidve váľandy B majú sklápacie vankúše, pod ktorými je veľký úložný priestor na posteľoviny. Medzi jednotlivými priečkami steny je dosť miesta na umiestenie rozličných obrázkov, plastík a ďalších doplnkov. Priečka tesne pod stropom slúži na uloženie kníh — na tento účel možno, prirodzene, využiť aj iné priečky podľa vlastného vkusu. Skrinka so zásuvkami C bola určená ako bielizníček budúceho člena rodiny. Zrkadlo a priečky vedľa dverí slúžia ako toaletný stolík s celkom dostačujúcim priestorom na kozmetické prípravky. Stolička D je spoločná pre toaletný stolík i písací kútik. V najvyššej priečke rohovej police je umiestené tlmené osvetlenie, ktoré oceníme najmä v noci pri vstávaní k dieťaťu. Pri takomto usporiadaní sa do malej spálne vojde aj detská postieľka E. Celá konštrukcia steny je stavebni-
cového typu a dá sa kedykoľvek rozobrať a opäť zložiť. Skladá sa zo šiestich základných stojin, ktorých šírka je 20 cm (obr. 2). Stojiny sú hore zapreté o strop a dole dotiahnuté nastaviteľnými nožičkami. Stojiny s pevnými priečkami sú zložené pomocou skrutiek, ktoré sa používajú v dvojitých oknách a sú bežne dostať. Kŕčok z plastu som však nepoužíval, aby dojem nebol priveľmi „okenný". Ostatné priečky sú voľne nasadené na podpierky, ktoré sa používajú v knižniciach a pod., a ich výšku možno meniť podľa množstva otvorov v zvislých stojinách. Základným materiálom sú drevotrieskové dosky hrúbky 19 mm rozrezané na dosky šírky 20 cm v príslušných dĺžkach. Váľandy B. a bielizníček C so zásuvkami som na urýchlenie realizácie kúpil. Z ich rozmerov a odtieňa dreva som pri návrhu steny vychádzal. Konštrukcia váľand a bielizníčka je však taká jednoduchá, že nie je problém si ich zhotoviť, a tak znížiť celkové náklady na spálňu. Napriek tomu však zariadenie bolo lacné — náklady na stenu neprevýšili 800,— Kčs vrátane tapiet, skrutiek atď. POSTUP PRÁCE Najskôr si rozvrhneme podľa svojich potrieb rozmery celej steny.
Z drevotrieskových dosiek narežeme dosky široké 20 cm v potrebných dĺžkach. Potom do narezaných dielov vyvŕtame otvory. Na mieste spojenia stojin 1 s pevnými policami 2 (det.B na obr. 3) prevŕtame stojinu dvoma otvormi 0 8 mm a do police vyvŕtame otvory 0 11, do ktorých ľahko vyrežeme závit M13 tak, aby matica nákrutky mala vnútri dostatočnú pevnosť, ale pritom nerozštiepila dosku. Na vynímateľné police 3 len vyvŕtame otvory na kovové zdierky, do ktorých potom zasúvame podpierky. Tam, kde vychádza niekoľko políc v jednej rovine vedľa seba (např. polička tesne pod stropom), je vždy jedna polica pevná a jedna vynímateľná na podpierkach. Na týchto miestach vynecháme pri spojení pevnej police 2 so stojinou 1 kovovú podložku a hlavy skrutiek zapustíme, aby nevyčnievali a neprekážali umiesteniu susednej police 3, ktorej hrana skrutky zakryje. Ak chceme maf poličky prestaviteľné podľa momentálnej potreby, vyvŕtame vopred do stojin rady otvorov na kovové zdierky. Otvory vyvŕtame najlepšie pomocou prípravku (obr. 3), ktorý pripevníme zvierkou na vyžadované miesto. Každá hlavná stojina 1 má dole dve nastaviteľné nožičky. Ak sa nám ich podarí kúpiť v obchode, máme vyhrané. Ak ich však nedostaneme, použijeme opäť nákrutky do dvojitých okien (det. B na obr. 3), iba pôvodnú skrutku zameníme za rovnakú, ale s hranatou hlavou, prípadne za vratovú. Kto má prístup k sústruhu, poradí si s nožičkami sám. Ja som použil špeciálne chrómované skrutky z výpredaja s väčšími šesťhrannými hlavami nenormalizovaného radu. Hranatú hlavu oceníme pri konečnej montáži, keď
Obr. 2
Obr. 3
pomocou stranového kíúča dotiahneme medzeru medzi stropom a stojinou a zaistíme tak stene dostatočnú stabilitu. Keďže policu v rohu musíme zložiť napevno, použijeme na spájanie stolárske kolíky 0 8 mm. V rohových policiach a stojinách (zo strany priľahlej na tieto police) musíme preto vyvŕtať otvory 0 8 mm na kolíky. Nakoniec dosky zagitujeme, zabrúsime a jednotlivé diely vytapetujeme. Do stojin nasadíme kovové zdierky na podpierky a všetky diely nastriekame niekoľkými vrstvami bezfarebného matného laku. Aby vytapetovaný po-
vrch bol dostatočne trvanlivý, musíme povrchovú úpravu urobiť starostlivo. Tým je všetko pripravené na montáž. Najprv pomocou kolíkov napevno zglejíme rohovú policu. Potom postupujeme tak, že vzoprieme (zatiaľ ešte nie natrvalo) hlavné stojiny a rohovú policu. Medzi stojiny 1 potom skrutkujeme najprv najdlhšie pevné priečky 2, potom postupne kratšie až máme zloženú celú nosnú konštrukciu steny. Dotiahnutím nožičiek a ostatných skrutiek stenu stabilizujeme. Nakoniec vložíme na nasadené podpierky voľné police 3. PAVEL TOMŠŮ
3
4
JEDNODUCHÁ POHOVKA - LAVICE Skandinávský nábytek doznává ve světě již řadu let zcela oprávněnou oblibu a pozornost. Důvodem je především funkčnost a jednoduchost a v neposlední řadě pro tento nábytek další charakteristická vlastnost — použití přírodních materiálů, tj. nedýhované dřevo, upravené povrchově pouze voskem a bavlněné dekorační — potahové látky v přírodních, tlumených barvách. Jak je možno se přesvědčit i na starších typech skandinávského nábytku, neztrácí své estetické a funkční hodnoty a pro svoji stylovou jednoduchost je ho možné kombinovat s jakýmkoli jiným běžným typem nábytku. Jednoduchost a použití klasických materiálu přímo určuje tento typ nábytku pro domácí kutily, nebof lze vystačit s běžným vybavením domácí dílny. Dokladem by měla být i uvedená pohovka, vhodná jako část bytového zařízeni, nebo vybavení rekreačních chat a chalup. Materiál je běžně dostupný a ani jeho pořizovací cena není příliš velká — asi 400,— Kčs, z čehož hlavní položku tvoři molitanová matrace (240,— Kčs). Potahový materiál volíme podle stávajícího interiéru, můžeme použít plátno, manšestr atd. POSTUP PRÁCE Základním materiálem, z kterého vycházíme při stavbě pohovky, jsou smrkové latě průřezu 25X50 mm, které vybrousíme jemným skelným papírem. Z těchto latí sestavíme postupně podle výkresu konstrukci pohovky. Začneme nejprve spojením dvou latí do tvaru písmene L v rozích. Latě spojujeme mosaznými vruty, přičemž spojovaná místa předem natřeme lepidlem Herkules. Stabilitu gauče zajišťuje šest kovových rohovníků. Dva z nich zpevňují hlavy zadních nohou (viz detail na výkresu), další čtyři zpevňují rohy rámu tvořícího ložnou plochu. Na tento rám přiklížíme překližku tlustou 5 mm a přichytíme ji ještě kolárskymi hřebíčky. V přední části a v bocích gauče ještě upevníme obvodovou lištu 70 mm širokou tak, aby o 20 mm převyšovala rám s překližkou — zabráníme tak
nežádoucímu klouzání matrací. Tuto lištu zakoupíme již hlazenou, stejně tak jako lištu 50 mm širokou, kterou zakryjeme nahoře spojení kovovými rohovníky. Konečnou povrchovou úpravu provedeme po vybroušení buď navoskováním pravým včelím voskem, nebo nátěrem fermeží, luxolem nebo matným bezbarvým lakem — ne lesklým; pro tento typ nábytku se lesk nehodí. Poslouží nám však dobře i bílá pasta na parkety; dřevo se uzavře, neztrácí svou přirozenou barvu a je možné ho kdykoli umýt a znovu napastovat. Ze stejných latí lze totožnou konstrukcí zhotovit užší lavice dvoumístné, třímístné nebo odkládací, konferenční či jídelní stolky, ba i regály ve stylové jednotě. Konstrukce je při tom značně pevná a stabilní i při ne zcela dokonalém provedení a dokonce i bez použití lepidla (konstrukci lze jen sešroubovat vruty). Svým charakterem i rozměry je tento typ nábytku mnohem vhodnější do malých prostor panelových domů než velké celočalouněné soupravy. Konstrukci L F. upravil PAVEL STRAKA Potřebný materiál
5
POLICE S OSVĚTLENÍM Pořídili jsme si novou sedací soupravu a stále nám nad ní něco chybělo. Dáme tam světlo nebo polici? Nakonec jsme problém vyřešili spojením — výsledkem je police s osvětlením. Police sa skládá ze zadního dílu, dvou bočnic, předního dílu, elektroinstalace a skel. Horní odkládací deska i spodní rozptylová deska jsou ze skla jen s tím rozdílem, že odkládací je z žlutohnědého, kdežto spodní z čirého případně matného mačkaného skla. V pros-
toru mezi oběma skly je uložena zářivková trubice se startérem a tlumivkou, která je napájena síťovým napětím pomocí dvoulinky, na níž je namontován průchozí vypínač. Světlo zářivky dodá přes mačkané čiré, případně mléčné sklo dobré osvětlení sedícím při čtení a zároveň prosvětluje transparentní žlutohnědou skleněnou odkládací desku, která osvětluje na ní uložené sošky, vázy apod. a vytváří tak velmi příjemnou atmosféru interiéru.
Vlastní provedení je jednoduché, jen je nutno použít dokonale suchého, vyzrálého dřeva. Jednotlivé díly police — bočnice 1, zadní díl 2 a přední díl 9 zhotovíme z předem na 30 mm zhoblované desky podle výkresu. Spodní sklo je vsazeno do drážek; tyto drážky buď vyfrézujeme nebo je můžeme .provést i na okružní pile s přestavným stolem s několikerým přesazením na určitou šířku. Po svrtání sesadíme polici dohromady a sešroubujeme šesti mosaznými vruty 0 5X60 se zapuštěnou hlavou, kterou vyleštíme. Po kontrole zda vše lícuje, přibijeme lišty 14, na kterých leží horní sklo.
ELEKTRICKÉ SCHÉMA ZAPOJENI ZÁŘIVKr
Police s osvětlením: 1 — bočnice; 2 — zadní díl; 3 — tlumivka TL (25 W); 4 — držák startéru se startérem S (25 W); 5 — držák trubice; 6 — zářivková trubice Z (25 W); 7 — žlutohnědé transparentní sklo; 8 — alobal; 9 — přední díl; 10 — čiré mačkané, popř. mléčné sklo; 11 — vruty se zapuštěnou hlavou 0 5X60; 12 — plech 2X10X40; 13 — šňůrový vypínač PV; 14 — lišty 10X10
6
Potom polici rozebereme, dokonale ručně přebrousíme jemným smirkem a můžeme začít s povrchovou úpravou. Dřevo namoríme ve vodě rozpustným mořidlem Lignur M152 a po dokonalém zaschnutí třikrát natřeme transparentním matným nitrolakem. Jednotlivé díly moříme z obou stran.
aby nemohlo dojít k deformaci dřeva. Po zaschnutí laku polici složíme a provedeme elektrickou instalaci. Napřed však si změříme a dáme přiříznout u sklenáře skla. Pro osvětlení jsem použil zářivku 25 W (velmi dobře poslouží i 20 W), ze starého zářivkového tělesa. Držáky 5 zářivkové trubi-
GARNIŽA Jestvujú rozličné typy garníž, ale takmer všetky majú rovnakú nevýhodu: záclony sa na ne vešajú ťažko; dlho musíme stáť na stoličke alebo na dvojitom rebríku v miernom záklone, s rukami nad hlavou, než náležité naaranžujeme príslušné metre záclon. Preto som zostrojil garnižu, na ktorú sa záclony vešajú na drôt napínaný napínacom. Zostava celého mechanizmu je znázornená na obr. 1. Na drôt. ktorý je bližšie k oknu, zavesí sa záclona a na drôt v smere dovnútra miestnosti farebný záves. Tak možno v rovnakom priestore garniže ovládať nezávisle od seba záclonu i záves. Na záclony i závesy prišijeme v pravidelných vzdialenostiach (asi po 10 až 15 cm) malé krúžky z plastov s" vnútorným priemerom 10 mm. Môžeme použiť aj štipce, pri ktorých je však nevyhnutné otočiť závesné očko kliešťami o 90° okolo svojej osi. Takto upravené záclony ľahko kížu po oceľovom drôte. POSTUP PRÁCE Najskôr zmeriame šírku príslušného okna či výklenku a tak zistíme celkovú dĺžku garniže. Z dosky hrubej 15 až 20 mm odrežeme čelnú časť 3 potrebnej dĺžky, v ktorej zhotovíme zárez 5X9 mm na veko 4 a dva rybinovité zárezy na bočnice (obr. 2). Z tej istej dosky odrežeme aj obidve bočnice 1 a 10. Na jednej strane bočníc upravíme čapy na pripevnenie do krycej dosky, na druhej strane drážku 10X10X25 mm. Potom ešte vyvŕtame potrebné otvory a bočnice zapasujeme do zárezov v čelnej doske. Bočnice zglejíme lepidlom Herkules, Firmus a pod. a stiahneme stolárskymi zvierkami a necháme riadne stvrdnúť. Z preglejky hrubej 5 mm vyrežeme veko 4, prilepíme na garnižu a spojenie zabezpečíme klinčekmi. Po zaschnutí a stvrdnutí (asi za 24 hodín) očistíme gamižu jemným šmirglom a natrieme bezfarebným lakom. Uholník závesu 2 vyrežeme z plechu hrubého 1,5 mm. Vyvŕtame otvory na skrutky 0 3,2 mm. Otvor na skrutku, ktorou sa garniža zavesí na stenu, vyvŕtame najskôr vrtá-
ce 6 společně se startérem 4 přišroubujeme na zadní díl 2 a prostor za trubicí vyložíme alobalem 8 (pro lepší odraz světla do spodní části). Tlumivku 3 namontujeme na levou bočnici 1. Elektrický proud přivedeme pomocí dvoulinky otvorem v levé spodní části zadního dílu; proti vytržení ji zajistíme příchytkou. Zapojení provedeme vodičem o průřezu 1 mm 2 s PVC izolací podle schématu. Po té přední díl demontujeme, vložíme spodní sklo 10 do drážek, přední díl namontujeme zpět a na latičky 14 vložíme horní sklo 7. Nakonec ještě přišroubujeme přes otvory na zadní straně police ocelové pásky 12, které slouží k pověšení na zeď. Do zdi vyvrtáme dva otvory 0 10 mm, vložíme hmoždinky a zašroubujeme dvě skoby. Zavěšením police a zastrčením zástrčky je práce hotova a polička může sloužit svému účelu. VĚROSLAV MAJDL
kom 0 11 mm potom 0 4 mm a napokon vypilujeme. Nakoniec ohneme pásik do pravého uhla. Uholník napínača 6 vyrežeme z plechu hrubého 3 mm. Vyvŕtame dva otvory 0 4,3 mm na závrtky so zapuštěním pre hlavy (vrtákom s uhlom 90°). Potom vyvŕtame otvor 0 3,2 mm a vyrežeme závit M4; ďalej vyrežeme okienko 7X7 mm a okolo otvoru so závitom M4 vypilujeme rádius R5. Všetky ostré hrany a rohy mierne zaguľatíme. Na vyznačenom mieste ohneme uholník do pravého uhla. Z rovnakého oceľového plechu zhotovíme i páčku napínača 5. Zahnutý koniec netreba vyrezávať, stačí vyrezať páčku rovno a potom ju na konci ohnúť vo zveráku podľa obr. 2. Vyvŕtame otvor 0 4,2 mm so zapuštěním na hlavu. Ďalej vyvŕtame otvor 0 2,4 mm, do ktorého vyrežeme závit M3. Okolo tohto závitu zaguľatíme páčku na R5. Háčik 7 vyhotovíme z kruhovej ocele 0 3 mm. Jeden koniec
7
Obr. 2
8
Rozpis materiálu
zahneme do háčika s přihnutím o 3°. Druhý koniec zahneme do pravého uhla a vyrežeme závit M3. Všetky oceľové súčiastky pozinkujeme, alebo inak chránime pred hrdzavením. Teraz už môžeme napínač zostaviť. Na uholník napínača 6 priskrutkujeme pomocou skrutky M4X6 páčku 5 tak, aby sa tesne, ale ľahko pohybovala okolo skrutky. Z druhej strany zabezpečíme skrutku podložkou a maticou. Do otvoru M3 v páčke S zaskrutkujeme zahnutý koniec háčika 7 a vyskúšame, či pri otáčaní páčkou okolo svojej osi nezadŕha závit háčika o uholník. Zostavený napínač priskrutkujeme dvoma závrtkami 4X15 na ľavú bočnicu. Dbáme na to, aby háčik napínača nezadŕhal v otvore bočnice. Do otvoru v pravej bočnici
zasunieme skrutku 9 (do stredu jej hlavy musíme vopred vyvŕtať pod uhlom asi 25° otvor 0 2 mm) a zabezpečíme podložkou 1 1 a maticou 12. Páku napínača zatvoríme a zmeriame presne vzdialenosť medzi háčikom 7 a skrutkou 9. Odmeriame oceľový drôt 8 0 1,5 a pridáme asi 30 mm na oká. Jeden koniec zahneme, navlečieme kúsok mosadznej, hliníkovej alebo oceľovej rúrky a vo zveráku stisneme. Na druhý koniec najprv navlečieme kúsok zabezpečovacej rúrky, potom drôt prevlečieme otvorom v skrutke 9 a zahneme späť do rúrky, ktorú stlačíme vo zveráku. Takto pripravený drôt zavesíme na háčik napínača a napneme pomocou krídlovej matice 12. Zmeriame presný rozstup otvoru v uholníkoch 2 na obidvoch bočniciach, rozmer prenesieme na múr a vyvŕtame vídiovým vrtákom 0 8 mm otvory. Do otvorov zasunieme príchytky a zaskrutkujeme závrtkou 0 4 s polguľatou hlavou asi 3 mm od steny. Ak sme pracovali presne, gamižu ľahko zavesíme na skrutky v stene. Pri vešaní záclon postupujeme tak, že páčku napínača 5 vytočíme jej koncom hore, tým vysunieme dnu háčik 7 a uvoľníme oceľový drôt 8, ktorý ľahko z háčika snímeme. Cez očko drôtu navlečieme krúžky záclon, drôt 8 opäť nasunieme na háčik a páčkou 5 drôt napneme. Ak treba, drôt ešte vypneme krídlovou maticou 12. Práca s vešaním záclon je ešte jednoduchšia a rýchlejšia. Malé silonové krúžky na záclonách sa nemusia pri praní odpárať, vôbec neprekážajú. Kto použije štipce, prácu si skomplikuje tým, že ich musí pred praním dávať dolu a potom ich opäť založiť. FRANTIŠEK KROUPA
VKUSNÉ NÁSTĚNNÉ SVÍTIDLO V některých místnostech v nových panelových bytech jsou kabely pro osvětlení vyvedeny ze zdi a nikoli stropu, takže je zde nutné použít nástěnné svítidlo. Po několika pokusech zakoupit vhodné nástěnné svítidlo jsem zjistil, že je jednodušší si ho vyrobit než sehnat v obchodě. Svítidlo je velmi jednoduché a jeho zhotovení trvá maximálně dvě hodiny. K práci potřebujeme pouze pilku na dřevo a kov, pilník, šroubovák, dláto a smirkové plátno. Nejprve vyřízneme z prkna tlustého asi 25 mm nosník 1 asi
180 mm dlouhý. V jeho horní části vysekáme drážku 110 mm dlouhou. Její hloubka a šířka musí být taková, aby se do ní schoval kabel, tj. šířka asi 10 mm a hloubka 5 mm. Rovněž v zadní části vysekáme drážku; musí mít takové rozměry, aby se v ní schovala skobička, na které bude svítidlo zavěšeno. Ve vzdálenosti 30 mm od předu ještě zhotovíme zářez pro stínidlo. Tento zářez musí být úzký asi 2 mm, aby stínidlo po zasunutí do zářezu nevypadávalo. Potom nosník povrchově upravíme. Nejdříve ho obrousíme
%
pilníkem a smirkovým plátnem, potom — není-li nosník z tvrdého dřeva, polepíme boky tmavou dýhou. K lepení použijeme lepidlo CHEMOPREN 140, nebo ALKAPREN. Ostrým nožem nebo pilníkem prořízneme v dýze drážku pro stínítko. Nakonec nosník nalakujeme bezbarvým nitrolakem. Na zadní drážku přišroubujeme plech 2 o rozměrech cca 25X7 mm; za něj nosník pověsíme na skobičku. Stínidlo 3 vyrobíme z vyřazeného krytu z organického skla na zářivková tělesa. Z tohoto krytu uřízneme pilkou na kov pruh asi 210 mm dlouhý. Hrany zabrousíme pilníkem a tím je stínidlo hotovo.
Kabel vycházející ze zdi bude zřejmě dostatečně dlouhý a dosáhne až k objímce. Nosník zavěsíme na zeď těsně vedle kabelu tak, aby se kabel mohl vložit do připravené drážky a nebyl vidět. Nyní upravíme délku kabelu a připojíme objímku. Objímku nemusíme k nosníku připevňovat, protože kabel je dostatečně tuhý a udrží ji v nastavené poloze. Zbývá pouze nasadit stínítko. Pokud jsme drážku neudělali zbytečně širokou, drží v ní stínidlo bez lepení. V opačném případě přilepíme stínítko lepidlem SIMSONKIT. JAROSLAV LENFELD
HOLÍCÍ FÓLIE PRO BRAUN-SIXTANT K tomuto rozšířenému holicímu strojku se obtížně opatřují náhradní fólie (typ 330). S pomocí jednoduché úchytky je však možno použít fólie 100 M nebo 101 M k holicímu strojku Moskva — 3 a Moskva — 3M, které jsou v prodeji za 65,— Kčs. Rámečky, v nichž jsou upevněny holicí fólie, mají u strojků Moskva a Braun poněkud jiné rozměry. Je proto nutno vyšroubovat na straně protilehlé střihači vlasů oba šroubky s maticovými čípky, čímž se uvolní místo pro úchytku, o níž bude řeč dále. Závity šroubků jsou zakápnuty barvou proti povolení; je tedy třeba je povolovat krátkými vratnými pohyby
10
a použít vhodného šroubováku a plochých kleštiček, kterými držíme plochý šestihran čípku. U některých sérií strojků jsou místo šroubků nýtky; ty vyklepneme z vnitřní strany rámečku např. hřebíkem. VÝROBA ÚCHYTKY -a QMrfe Úchytku zhotovíme podle obr. 1 z hliníkového víčka k zavařovacím lahvím (víčko 0 83 mm stojí 0,70 Kčs) a má tloušťku plechu 0,2 mm. Od víčka odstřihneme okraje a na bílou stranu plechu narýsujeme nejlépe jehlou rozvinutý tvar (obr. 1). Pak obyčejnými nůžkami ostříháme vnější rozměry úchytky (30X26 mm) a nastřihneme plech podle obrázku přesně k čárkování, zastřihneme vnější výstupky na 22 mm a ohneme pásky v šíři 5 mm plochými kleštěmi směrem ven od bílé strany. Po odstřihnutí na 2,5 mm přiložíme na výstupky zpevněný okraj holicí fólie, výstupky k němu přehneme a plochou šroubováku uhladíme. Ohyby na vnějších výstupcích uděláme s pomocí proužku ze zbylého plechu víčka širokého přesně 8 mm, kolem nějž vnější výstupky (vysoké celkem 22 mm) ohneme o 180°. Nakonec ohneme dolní okraj příchytky a to tak, že na žluté straně fólie označíme rysku ve vzdálenosti 16 mm od přehnutých okrajů vnějších výstupků. Pak nasuneme úchytku na vyztužený pásek fólie podle obr. 2, na rysku položíme kousek silnějšího plechu a přesně podle rysky ohneme okraj prsty o dalších 90°. Hotová úchytka je na fotografii A. Další fází je „popasování" úchytky na rámeček, v němž je na čípcích upevněna holiči fólie. Zhotovenou úchytku nasuneme na fólii (fotografie B), fólii na protější straně zasadíme na čípky rámečku (fotografie C) a úchytku dotvarujeme kolem rámečku (fotografie D). Rámeček pak nasuneme na těleso strojku: přidržíme tlačítko
pro uvolňováni rámečku, rámeček na straně vypínače opřeme o těleso strojku a pak jej lehce dotlačujeme na nože. Mezi rámečkem a dosedací plochou rámečku na strojku musí být na straně tlačítka mezera 1 mm (viz fotografie E). Nevytvoří-li se, je nutno upravit spodní ohyby na menší vzdálenost než 16 mm. Pak dotlačíme rámeček s fólií na strojek a vnější část úchytky přihladíme k rámečku. Potom přehneme výstupek středního pásku (šíře 4 mm) přes horní okraj rámečku a zastříhneme konec, aby při holení nepřekážel. Nakonec úchytku z vyjmuté fólie vysuneme a pilníčkem na nehty zkosíme hrany a zaoblíme rohy, přičemž střední pásek mírně napružíme směrem od fólie. Podle obr. 2 na středním pásku vytlačíme prohloubení, např. šroubovákem, aby se při holení úchytka nemohla posunout. Hotovou úchytku pak z boku nasuneme na výztužný pásek fólie, fólii zaklesneme do rámečku, rámeček zasadíme na strojek a můžeme se holit. Předtím však ještě do obou otvorů po odstraněných šroubcích (nýtech) vložíme krátké nýtky s půlkulatou hlavičkou, které si vypilujeme z termoplastu a na vnitřní straně rámečku „roznýtujeme" nahřátým hřebíkem;
A. Zhotovená úchytka
B. Úchytka nasunuta na fólii
C. Zasazování fólie s úchytkou do rámečku
D. Fólie s úchytkou zasazená do rámečku
E. Zkusmé nasazení rámečku na strojek; při dosednutí fólie na nože vlevo musí být vpravo mezera asi 1 mm
F. Smyčka z drátu nasazená na nosném držáku brání vypadnutí ložiskových vložek
pilníčkem pak hlavičku začistíme, aby nenarážela do holicí fólie. Tak nám vzniknou čípky, na nichž drží ochranný kryt z organického skla (fotografie C E). ÚDRŽBA STROJKU Vypadáva-li při holení síťová šňůra ze zásuvky strojku, stačí tlustší jehlou ohledat spáru kovové dutinky zástrčky
(samozřejmě při odpojeném síťovém napětí), jehlu zasunout za jeden kovový rohový okraj dutinky a nahnout směrem dovnitř dutinky; tím se plíšek ohne a zásuvka šňůry ve strojku dobře drží. To je přirozeně nutno udělat u obou dutinek. Jsou-li již vyklepány čípky v otočném systému nosného držáčku z umělé hmoty nesoucího blok s holí-
cimi noži, je strojek hlučný a také holicí účinek je menší, protože střižný pohyb holicího bloku s noži je kratší. Po letech používání je vůle v čepech až 0,3 mm. K vymezení vůle je možno použít slabého nad plamenem vyhřátého mosazného plíšku asi 1,2 mm šíře, nebo i hliníkového plíšku tloušťky 0,05 mm, který se odtrhává na obdélníčkovém balení krabiček medu
11
(1,30 Kčs) nebo hořčice (0,50 Kčs). Ustřižený pásek sa ovine kolem hřebíčku vhodného průměru a do mezikruží k vymezení vůle se pinzetou vloží např. dva závity, které pak vymezí vůli 0,2 mm. Aby však za chodu ložiskové vložky nevypadaly, je nutno do čtyř drážek nosného držáčku z umělé hmoty vložit smyčku zhotovenou např. z měděného drátku o průměru max. 0,5 mm, přičemž smyčce je třeba dát podle obr. 3 takový tvar, aby drátek bránil vypadnutí ložiskových vložek za chodu holicího strojku (fotografie F). Po delším používání se poškodí nebo zesteří pěnová těsnící vložka kolem kyvného čepu a prach z vousů se dostává do vnitřního prostoru strojku, kde brání kmitání pohyblivého jádra. Vnitřní prostor holícího strojku je možno vyčistit po odejmutí bočního víka tělesa strojku, vyšroubováním čtyř šroubků. Je-li již pěnová těsnicí vložka vadná, je lépe zhotovit novou z molitanu tloušťky do 5 mm, v raz* měrech podle obr. 4. Při výměně je
však nutno napřed vyjmout dvě vibrační pružiny; uložíme si je tak, aby při zpětné montáži nemohly být zaměněny, protože jejich vzájemný tlak je v levé straně uchycení seřízen stavěcim šroubkem. V prostoru pod vibračními pružinami povolíme dva šrouby a ve spodní části jádra z plechů povolíme střední šroubek. Odklopením nosné desky vibračního systému se uvolní zadní prostor k vyčistění štětečkem a k vyjmutí pěnové těsnící vložky. V prostoru pod pěnovou těsnící vložkou sejmeme krytku ložiska z umělé hmoty, ložisko zakápneme kvalitním olejem a krytku ložiska překlopíme zpět do původního postavení, přičemž nezapomeneme zakápnout olejem i zadní ložisko. Pak převlečeme přes nbsný držáček z umělé hmoty na kyvném čepu nově zhotovenou pěnovou těsnící vložku, kterou zasuneme do obvodové drážky v tělese strojku za současného priklápění nosné desky vibračního systému. Postupně pak nenásilně přitahujeme střídavě povolené šroubky, abychom závity v tělese
strojku nepoškodili. Pomocí šroubováku nasuneme nejprve levou vibrační pružinu: nejprve ji nasuneme na výstupek u stavěcího šroubku, šroubovák zasuneme do mezery předposledního závitu druhé strany vibrační pružiny a nasuneme ji na výstupek vibračního jádra. Pak nasuneme pravou vibrační pružinu na výstupek vibračního jádra a druhou stranou vibrační pružiny na výstupek nosné desky. Zkontrolujeme, zda je uvnitř vibračního systému vše v pořádku, priklopíme boční víko tělesa nahoře přes vystupující výčnělek pěnové těsnící vložky, zkontrolujeme, zda pěnová těsnící vložka zapadá do obvodové drážky bočního víka, víko priklopíme na doraz a přitáhneme postupně po částech čtyřmi šroubky. Čepy nosného držáčku z umělé hmoty včetně kyvného čepu také zakápneme olejem, nasuneme blok s holicími noži a těleso odnímatelného rámečku s holicí fólií, čímž je strojek po vyzkoušení připraven k dalšímu používání. MIROSLAV A ZDENEK CHUDOBOVI
DRŽIAK NA POHÁRE A KEFY Potreby na čistenie zubov, ako sú kefky, pasty a poháre, sa v kúpeľniach ukladajú rozdielne, prevažne však tak, že sa do pohárov vsunú kefky aj zubné pasty.
12
Už dlhší čas používam doma zhotovený jednoduchý držiak, ktorý sa mi dobre osvedčil. Jeho vyhotovenie je jednoduché, nevyžaduje si zložité ani nedostupné nástroje. Na jeho zhoto-
venie postačí organické sklo (plexisklo) hrubé asi 5 mm (alebo iný vhodný materiál), z ktorého si lupienkovou pílkou vypílime tvar podľa výkresu. Na výkrese je držiak na dva poháre, v tom prípade stačí organické sklo rozmerov 2 4 0 X 2 7 0 mm. Ak chceme držiak na viac pohárov, musíme ho urobiť dlhší. Pri určovaní veľkosti otvoru na poháre, treba premerať priemery tých, ktoré chceme používať, a podľa toho narysovať kruhový otvor s výrezmi. Aj šírky zárezov na zasunutie zubných kefiek je vhodné stanoviť podľa šírky ich držadla s prídavkom 1 až 2 mm. Na výkrese je šesť zárezov pre zodpovedajúci počet kefiek. Na rozvinutom tvare držiaka ohrotíme hrany a ostré rohy. Ohrevom nad varnou platňou plynového alebo elektrického sporáka zmäkčíme postupne miesta budúceho ohybu a drevenými doštičkami urobíme postupne ohyby. Držiak umiestime na vhodné miesto v blízkosti umývadla v kúpeľni tak, že do steny navŕtame otvory, vsadíme príchytky alebo zasádrujeme drevené klátiky, do ktorých ho upevnime dvoma menšími skrutkami. Při vhodnom umiestení držiak nezaberá veľa miesta a dobre sa čistí. LUDĚK BEITL
pro děti HRAČKY PRO CHLAPCE Asi se vám už stalo, že po vás dítě chtělo (obvykle po shlédnutí filmu v televizi) hračku, kterou v obchodě nelze koupit. V nejlepším případě lze sehnat nevkusnou náhražku z nevhodných materiálů. Vyrobil jsem proto několik hraček pro čtyřletého syna a mohu zaručit, že přinesly uspokojení nejen jemu, ale i mně. Materiál ani potřebné nástroje určitě nechybí v žádné domácí dílně. Důležité je uvědomit si, že dítě nepotřebuje a většinou ani nechce věrný model, jde mu spíše o typ. Proto není nutno se striktně držet návodů, je možno uplatnit vlastní fantazii. Přesto nebo právě proto, že nejsem přítelem vojenských hraček, snažil jsem se obrátit chlapcův zájem jiným směrem. Revolver i puška jsou tedy spíše napodobeninami starožitností.
druhém konci — u ústí hlavně — do ní zarazíme dřevenou zátku asi 20 mm dlouhou. Hlaveň 8 upevníme k pažbě pomocí pásku plechu 10a přišroubovaného jedním vrutem. Dalším páskem 10b pak spojíme hlaveň s nábojovou komorou. Ještě před konečnou montáží musíme pušku povrchově upravit. Pažbu namoríme hnědým mořidlem nebo roztokem hypermanganu, spoušf, natahovací páčku a nabíjecí páku natřeme černě, kování trubky a pásky ponecháme bez úpravy. REVOLVER je zcela primitivní replikou Coltu, takže jeho výroba je velmi jednodu-
chá. Potřebujeme desku překližky 8 mm tlusté v rozměrech 100X 115 mm. Z této desky vyřízneme podle obr. 1 dole tělo revolveru 11 i přídavné plátky pažby 12. Všechny tři díly spojíme jednak šroubem 13 se zapuštěnou hlavou i maticí a jednak kolíčkem 14. Pažbu dotvarujeme do konečné podoby až po spojení. Bubínek 15 vyrobíme z dřevěné kulatiny 0 25 mm. Na jednom konci bubínek půlkovitě zaoblíme a pak ho podélně rozřízneme. Obě poloviny nalepíme na tělo pažby 11. Hlaveň 16 vyrobíme z duralové trubky 0 12 mm; zasadíme ji do pažby (do dvou zářezů) až k bubínku. Nakonec ještě z dřevěné tyčky 0 5 mm vyrobíme kolík 17. Zapustíme ho šikmo do těla pažby pod hlavní a přichytíme ho vrutem. Celý revolver natřeme černě, pouze plátky zesilující pažbu namoríme hnědě a nalakujeme.
Rozpiska materiálu
PUŠKA Při návrhu tvaru pušky jsem vycházel z modelu Winchestr 1866 (obr. 1. nahoře). Pažbu vyrobíme z prkna 20 mm tlustého; podle toho, jak široké prkno seženeme, bude pažba z jednoho nebo ze dvou kusů 1 a 2 spojených šroubem 3 se zapuštěnou hlavou. Tvar pažby pečlivě opracujeme, aby se dítě nemohlo poranit. Spojení obou dílů pažby zakryje kování 4 z tenkého plechu. Tvar vystřihneme podle detailu nakresleného v síti, kde 1 díl je 10 mm a v místech ohybu lehce ohneme. Z páskové oceli si vyrobíme spoušf 5, natahovací páčku 6 a nabíjecí páku 7. Ohneme a opracujeme do tvarů naznačených na obr. 1. Po připevnění spouště 5 dvěma vruty (aby se neotáčela) navlékneme kování 4 na pažbu a definitivně vytvarujeme. Využíváme při tom otvorů pro spoušf a natahovací páčku. Natahovací páčku 6 připevníme spojovacím šroubem 3 s maticí; proti otáčení ji ještě zajistíme vrutem. Plech kování v místech překrytí spájíme cínem. Dvěma vruty pak ještě upevníme nabíjecí páku 7. Hlaveň 8 i nábojovou komoru 9 vyrobíme z duralové trubky 0 12 mm. Nábojovou komoru 9 zapustíme asi 20 mm do pažby a na
13
Obr. 1
t4
Obr. 2
15
I SESTAVA PLACHETNICE |
Obr. 3
n
PLACHETNICE Základ trupu plachetnice tvoří kýl 18. který vyřežeme podle obr. 2 z překližky 10 mm tlusté. Z prkna 20 mm tlustého pak vyřežeme po dvou dílech trupu 19 a 20. Jednotlivé díly pak opracujeme do tvaru trupu — především vnitřek lodi. Pak jednotlivé díly slepíme a rašplí a smirkovým papírem dokončíme tvar trupu. Povrch trupu vytmelíme a prebrousíme. Z plechu vyřízneme ploutev 21 a do trupu ji zasadíme a zalepíme jejími výstupky. Z dýhy 3 mm tlusté vyřízneme dvě lavičky 22 a přilepíme je na místo. Stěžeň 23 a ráhno 24 vyrobíme z dřevěné tyčky 0 4 mm. Jejich umístění, stejně tak jako úvazníkových oček a lan je zřejmé z obr. 3. Plachtu ušijeme z tuhého hedvábí, aby se loďka nepřevracela. Otvory na bocích plachetnice jsou slepé, tvoří je kování obuvnických dírek. Nakonec trup ještě
r |
nalakujeme červenobíle. Model plachetnice ještě můžeme doplnit stojánkem (podobným, jak je uveden dole na obr. 3 u ponorky) z překližky a dvou kolíků ze stejného materiálu jako je stěžeň. PONORKA Z hranolu tvrdého dřeva 40X 50 mm opracujeme rašplí a smirkovým papírem trup ponorky 25 (obr. 3 dole). Neseženeme-li takový hranol, můžeme použít dvou prken 20 mm tlustých spojených kolíky a slepených. Vodorovná kormidla — přední 26 i zadní 27 a svislé kormidlo 28 zhotovíme z dýhy 3 mm tlusté. Zalepíme je do předem pro ně zhotovených výřezů. Z překližky 10 mm tlusté vyřízneme palubu 29 a přilepíme ji k trupu. Z hranolu vyřežeme věž 30 a dělovou věž 32, obojí přilepíme k palubě. Jako periskop 31 i hlaveň děla 33 poslouží
PRÍVES K ŤAHAČU TATRA 813 Kúpil som synovi ťahač Tatra 813 na batérie. Keďže na trhu nie sú dostať ďalšie vhodné dielce, zhotovil som k nemu príves, ktorého výroba nie je veľmi zložitá, ale využitie ťahača pri hrách sa s ním značne rozšíri. Príves (obr. 1) sa skladá z plošiny 1, prednej nápravy 2, zadnej nápravy 3 a rozběhových mostíkov 4. Plošinu 1 zhotovíme z plechu hrubého 0,5 mm. Najskôr vystrihneme rozvinutý tvar (obr. 2), potom plech ohneme na miestach označených čiarkované a v rohoch a na boku (na mieste skosenia plošiny) spoje zaspájkujeme mäkkou spájkou. V hornej ploche plošiny 1.1 vyvŕtame štyri otvory 0 4 mm, okolo ktorých ešte jamkovačom překlepeme zahĺbenie na hlavy skrutiek pripevňujúcich prednú a zadnú nápravu. Na pripevnenie nákladu musíme ešte zhotoviť z pásika plechu širokého 6 mm držiaky očiek 1.2. Na jednom konci zvinieme plech do rúrky tak, aby sa do neho dali tesne vsunúť konce očiek 1.3 ohnutých z drôtu 0 1,5 mm do tvaru trojuholníka. Takto zhotovené držiaky (spolu 7 kusov) prispájkujeme na bočné steny plošiny 1.1. Predná náprava 2. Vrchný dielec 2.1 nápravy, ako aj spodný 2.2 vystrihneme z plechu hrubého 1,5 mm. Spodný dielec ohneme podľa obr. 2. Otvory 0 4 mm vo vrchnom a spodnom dielci zvŕtame súčasne. Tri stredné otvory vo vrchnom dielci 2.1 zahĺbime na hlavy skrutiek M4. Zvislé čapy 2.3 zhotovíme z kruhovej ocele 0 8 mm; ich konce osadíme na 0 4 mm podľa obr. 2. Do čapov vyvŕtame dva otvory navzájom pootočené o 90° a vyrežeme závity M4; otvor uprostred slúži na čap riadenia 2.7, ďalší otvor na pripevnenie kolies. Ako čap riadenia 2.7 poslúži skrutka M4X20, ktorej odrežeme hlavu a koniec rozklepeme naplocho. Na rozklepanej ploche potom vyvŕtame otvor 0 2 mm na riadiacu tyč 2.6. Kolesá 0 40 mm (celkove šesť kusov na prednú i zadnú nápravu) sa dajú kúpiť v modelárskej predajni 1 kus za 0,60 Kčs.
dřevěné tyčky; zalepíme je do vyvrtaných otvorů. Periskop můžeme udělat i dvojitý. Nakonec ještě upevníme zespodu ponorky šroub a zhotovíme jednoduchý stojánek, do kterého ponorku ukládáme. Celou ponorku vytmelíme, přebrousíme (osvědčilo se broušení smirkovým papírem navlhčeným petrolejem) a nalakujeme světle šedě, jen dělo, šroub a písmena — bude-li mít ponorka jméno — budou černá. Chceme-li, aby ponorka plavala částečně nebo plně pod vodou, musíme do trupu umístit olovenou zátěž. Zátěž musíme umístit pod těžištěm; její hmotnost bude dána (podle Archimedova zákona) rozdílem hmotnosti vody vytlačené ponořenou částí ponorky a hmotností ponorky samotné. V tomto případě to bude asi 150 g olova. P. K.
Kolesá 2.8 na prednú nápravu najskôr prevŕtame v strede vrtákom 0 4 mm a potom ich priskrutkujeme na zvislé čapy 2.3 skrutkami 2.9 a zaistíme maticou 2.10 proti vyskrutkovaniu. Riadiace tyče 2.6 sú z drôtu 0 2 mm; ich dĺžku určíme až pri montáži. Konce ohneme o 90° a po zasunutí do otvorov v čape riadenia 2.7 a plechu riadenia 2.4 ich zaistíme rozklepnutím. Plech riadenia 2.4 vystrihneme podľa obr. 2 a ohneme v polovici dĺžky tak, aby na
m
Obr. 2
Rozpis materiálu
mieste ohybu vznikla rúrka slúžiaca na zasunutie koncov oja 2.5. Potom už naraz ohneme obidve polovice a vyvŕtame potrebné otvory- Oje 2.5 ohneme z drôtu 0 2 mm podľa obr. 2. Potom už môžeme nápravu zložiť. Zvislé čapy 2.3 s namontovanými kolesami 2.8 uložíme do otvorov vo vrchnom 2.1 a spodnom 2.2 dielci nápravy, priložíme plech riadenia 2.4 a všetko stiahneme uprostred jednou skrutkou 2.11 a zospodu zaistíme maticou 2.10. Zadná náprava 3 je jednoduchšia. Z plechu hrubého 0,5 mm vystrihneme podľa obr. 2 nosník kolies 3.1, vyvŕtame otvory a plech ohneme na miestach čiarkovania o 90° do tvaru písmena U. Z drôtu 0 3 mm odrežeme dve osi kolies 3.3 100 mm dlhé. Koleso 3.2 opatrne naklepeme na osku, ktorú potom nasunieme do otvorov v nosníku kolies 3.1 a na druhý koniec naklepneme druhé koleso.
m
Takým istým spôsobom pripevnime aj druhú dvojicu kolies. Naostatok ešte zostrojíme rozbehové mostíky 4. Rozvinutý tvar mostíkov 4.1 vystrihneme z plechu hrubého 0,5 mm, plech ohneme a spoje zaspájkujeme. Držiak otočného čapu 4.2 zhotovíme z pásika plechu, ktorý na jednej strane stočíme do rúrky, do ktorej vložíme otočný čap 4.3 ohnutý podľa obr. 2 z drôtu 0 2,5 mm. Držiaky 4.2 prispájkujeme na čelá rozběhových mostíkov 4.1, zahnuté konce otočných čapov 4.3 na zadnú časť plošiny 1.1. Tým sú všetky dielce pripravené a treba už len zvolit povrchovú úpravu, ktorú si každý urobí podľa svojich možností. Nakoniec priskrutkujeme prednú a zadnú nápravu na plošinu a príves je pripravený na jazdu. VLADIMÍR DOLÍNEK
SKLADACÍ ŠPORTOVÝ KOČÍK V ostatnom čase je veľmi obrúbený skladací športový kočík, pretože má veľa predností. Ťažko ho však dostať a je pomerne drahý. Pritom vôbec nie je zložité si podobný kočík urobiť. Jeho cena je potom v porovnaní s predávanými — polovičná. Poznámka redakcie: Nevýhoda opísaného typu kočíka je v tom, že ak je v ňom dieťa dlhší čas, môže sa mu poškodiť chrbtica. Kočíky tohto typu by sme mali používať iba vtedy, ak ideme s dieťaťom v dopravnom prostriedku, kde je na klasický kočík málo miesta. POSTUP PRÁCE Na zhotovenie kočíka si kúpime 4 m tenkostennej rúrky 0 15X1,5 mm, štyri kolieska 0 100X31 mm, 1 m oceľovej tyče 0 10 mm, 1 m 2 rotetoviny (látka na rolety), 10 ks gombíkov 0 20, zips dfžky 25 cm, 4 ks krúžkov na kľúče 0 24X1,5 mm a karabínku na zakladanie zabezpečovacieho pása. Prácu začneme zhotovením predného rámu 1 a zadného dielu 2 kočíka. Do dvoch nosných rúrok dĺžky 1090 mm navŕtame otvory 0 5 mm
19
m
3
21
podľa výkresu. To isté urobíme aj na ďalších dvoch rúrkach dĺžky 470 mm, ktoré tvoria zadnú časf kočíka 2. K dvom nosným rúrkam základného rámu 1 privaríme tri rúrky dĺžky 310 mm. Na dve z týchto rúrok po konečnom nátere upevníme plátno na sedenie. Na tretiu rúrku, ktorá slúži ako stúpačka, privaríme rúrku 1.3. Na spojenie časti 1 s časťou 2 slúžia príchytky 1.2, ktoré privaríme k rúrkam základného rámu z vnútornej strany. Aby diefafu nepadali nohy zo stúpačky a aby nevypadlo z kočíka, musia sa na kočík zhotoviť pásy 10, ktoré sú prichytené na krúžkoch 1.4. Krúžky zhotovíme z drôtu 0 3 mm. V dolnej časti navaríme krúžky z vnútornej strany, v hornej časti z prednej strany, aby dieťa netlačili. Pri naváraní horných krúžkov treba dať pozor, aby boli privarené tak, ako je naznačené na výkrese. Zvary treba pilníkom riadne opracovať (prípadne ak sú diery.
opäť ich zvariť a opracovať). Po tomto pracovnom úkone máme základný rám 1 i zadný diel 2 pripravený na natieranie. Na zhotovenie odkladacej časti 3, např. na tašku, ktorá slúži aj ako spojka kočíka, potrebujeme dva oceľové pásy 3.1 a oceľový drôt 0 5 a 3 mm. Z drôtu 0 5 mm napílime päť priečok dlhých 300 mm a jednu dlhú 320 mm. Kratšie drôty 3.2 zasunieme do dier na oceľových pásoch tak, aby neprečnievali a z vonkajšej strany konce drôtov privaríme k pásom. Prečnievajúce konce drôtu 3.3 ohneme nahor. Zvary dôkladne vybrúsime. Na privarené priečky 3.2 a 3.3 privaríme štyri pozdĺžniky 3.4 z drôtu 0 3 mm. Konce týchto drôtov zahneme smerom nadol. Kolieska 8 kúpime v železiarskom obchode (18,— Kčs za kus); majú priemer 100 mm a priemer diery 12 mm. Aby sa kolieska lepšie kĺzali.
zhotovíme zo silonu puzdra 13, ktoré narazíme do otvorov v kolieskach. Do osiek 4 kočíka priemeru 10 mm, dĺžky 424 mm urobíme 4 mm od okrajov na sústruhu alebo pilníkom zápich asi 0,5X0,5 mm. Kolieska po zasunutí na osky zaistíme proti vypadnutiu krúžkami 5 zhotovenými podľa výkresu. Ďo závitu naskrutkujeme skrutky 17 s hrotom, ktorý zapadne do drážky (zápichu) na oske. Hlavičky skrutiek odpílime a koniec opatríme drážkou na skrutkovač. Osky s kolieskami pripevníme ku kočíku oceľovými príchytkami 12. Zložený kočík zaistíme oceľovou zámkou 7, ktorú založíme výrezom za zadnú osku kočíka. Rúčky 6 zhotovíme z tvrdého dreva. Takto rozpracované časti kočíka sú pripravené na natieranie farbou. Všetky kovové časti zbavené hrdze a dôkladne opracované najprv natrieme alebo nastriekame základnou farbou.
10
GOMBÍK
22
Rozpis materiálu
Po vyschnutí základnej farby nanesieme vrchný náter podobným spôsobom ako základný náter. Najkrajšie by bolo odkladaciu časf (osky, krúžky na zaistenie koliesok, zámku a príchytky) pochromovat alebo pocínovať; no k tomu má domáci majster fažký prístup. Rúčky natierame tak ako kovové časti, ale používame farbu na drevo. Po úplnom vyschnutí (vytvrdnutí) náteru asi za 2 až 3 dni začneme s montážou kočíka. Na predný diel
1 pripevníme príchytkami 12 osku 4 s kolieskami 8 na silonových puzdrách 13. Na tento účel použijeme štyri skrutky 15, ktoré budeme potrebovať aj pri skladaní ďalších častí kočíka. K príchytkám 1.2 priskrutkujeme zadné časti kočíka 2. Odkladaciu časť — spojku 3 nasunieme na zadnú osku 4 a príchytkami 12 ju pripevníme k rúrkam zadnej časti kočíka dvoma skrutkami 15. Potom nasunieme na osku kolieska so silonovými puzdrami a zaistíme ich proti vypadnutiu
krúžkami 5. Výrezy svetlosti 10 mm na nosníku 3.1 odkladacej časti zasunieme na prednú osku kočíka. Poskladaný kočík zaisťuje zámka 7, ktorú priskrutkujeme v hornej časti predného dielu. Aby sa pri manipulácii (krútení so zámkou) neodieral náter, nasunieme medzi zámku a rúrku podložku 0 5 mm. Nasunuté rúčky 6 na kočíku zabezpečíme proti otáčaniu prilepením lepidlom Epoxy 1200. Na zlepšenie estetického vzhľadu kočíka, opatríme konce rúrok silonovými zátkami 14. Napokon zhotovíme sedaciu časť 9, ktorá je z roletoviny. Na odkladanie drobností si môžeme prišiť na zadnú časť sedačky 10 vrecko. Aby dieťaťu nepadali nohy na odkladaciu časť — spojku a aby nevypadlo, zabezpečíme ho pásmi 11. Dĺžka pásov je rôzna: na nohy je 242 mm a proti vypadnutiu 270 mm. Pásy majú na koncoch uši, cez ktoré prevlečieme krúžky na kľúče. Krúžky s pásmi upevníme do očiek 1.4, okrem jedného, ktoré má iný smer ako ostatné tri. O toto očko sa bude zakladať pás opatrený krúžkom s karabínkou. Kočík potrebuje malý úložný priestor. Veľkou výhodou kočíka je, že sa dá poskladať, čo ocení každý, kto veľa cestuje. Postup pri skladaní je takýto: odkladaciu časť vyberieme z prednej osky a otočíme okolo zadnej o 270°. Potom ju spolu so zadnou časťou zaistíme zámkou o osku zadných koliesok. JÚLIUS LAURINČÍK
BRZDA KE KOLEČKU BLESK Dětská kolečka Blesk (výrobce Kovodružstvo Žebrák) mají jeden drobný nedostatek. Nemají ruční brzdu. Opatřit kolečko ruční brzdou (púsobíci, pochopitelně, na zadní kolo) není při tom vůbec složité. Na rám zadního kola privaríme nebo přišroubujeme úhelník 70 mm dlouhý. Uprostřed úhel-
níku vyvrtáme otvor 0 6 mm pro šroub plášťové brzdy pro přední kolo, kterou zakoupíme v prodejnách Jízdní kola. Délka bowdenu je 23 cm, což sice dostačuje, lepší by však byl bowden asi 2 5 — 2 8 cm dlouhý. Brzdovou čelist musíme ještě upravit přišroubováním (privarením) úhelníku na volný
konec brzdicí gumy tak, aby se nemohla při zabrždění vysunout z držáku (viz výkres vpravo). Rukojeť brzdy musíme na řídítka přišroubovat přes gumovou vložku, protože sevřený průměr držáku ovládací páky brzdy je větší než průměr trubky řídítek. ING. PAVEL DLOUHÝ
23
PRÍDAVNÉ SEDADLO NA KOČÍK Ak máme dve malé deti, matka je obvykle nútená pri dennom nákupe či vychádzkach braf so sebou obidve deti. Pravda, jedna osoba nemôže manipulovať s dvoma kočíkmi; pritom väčšie dieťa často ešte nezvládne niekoľkohodinovú chôdzu peši. Problém som vyriešil tak, že som vyhotovil prídavné sedadlo, ktoré sa namontuje ku kočíku bez zásahu do jeho konštrukcie. Ak sedadlo nepotrebujeme, ľahko ho odmontujeme bez akéhokoľvek pracovného nástroja. Sedadlo je pre dieťa pohodlné, dobre vidí dopredu, jednou rukou sa môže držať rukoväti kočíka a je pripútané remencami. Sedačku možno používať pre deti do dvoch až troch rokov. Kočík aj s dvoma deťmi je stabilný, vyžaduje však pevnejšie držanie za rukoväť a zvýšenú pozornosť pri prechode ulice. Ak kočík pred obchodom alebo vchodom do domu zastavíme, nesmieme nechať dieťa sedieť na sedadle bez dozoru. Doma stúpačku vyberieme z pošvy, sedadlo jednoducho sklopíme pod kočík, takže dobre prejdeme cez dvere bytu či pivnice. Pred začatím práce si treba preveriť rázvor osiek kočíka (vzdialenosť osiek) a ich priemer, lebo pri rôznych typoch sa môžu vyskytnúť odchýlky od roz-
24
merov udaných na výkrese. Takisto si prekontrolujeme výšku kočíka od osky po vaničku. POSTUP PRÁCE Všetky spojovacie materiály, ako sú nity, skrutky a závrtky, musia mať šošovkovitú hlavičku. Nitovanie robíme pevne, presne a končíme hlavičkárom. Nosník 1 zhotovíme z pásovej ocele 5X25 mm. Na zadnom konci vyvŕtame otvor 0 12 mm, vpredu urobíme výrez 12X35 mm a vyvŕtame ešte štyri otvory 0 6 mm. Na nosník nanitujeme nitmi 3X10 mm pošvu stúpačky 4 ohnutú z oceľového plechu hrúbky 3 mm. Do pošvy sa až po zarážku zasúva nosník stúpačky 6 vyhotovený z pásovej ocele 25X5 mm. Zarážku tvorí pevne osadený kolík 0 5X15 mm. Nosník stúpačky 6 nesie pedál stúpačky 7 z toho istého materiálu. Obidve časti sú spojené nitmi 5X12 mm. Pošva je vyhotovená tak, aby sa stúpačka ľahko z nej vyberala. Konzoly sedadla 2 ohneme z pásovej ocele 25X5 mm a ich horné konce spojíme pásom 5 z toho istého materiálu pomocou nitov 5X12 mm. Na pás 5 prinitujeme uholník 14 25X 25 mm, dlhý 25 mm a zarážku 11 z pásovej ocele 25X5 mm takisto
nitmi 5X12 mm. Na dolné konce konzol prinitujeme nitmi 5X10 mm ploché závesy 3 (používajú sa na debny, dvierka a pod.), ktorých šírka zodpovedá šírke konzoly. Dĺžku upravíme podľa potreby. Z pásovej ocele 15X3 mm zostrojíme výklopnú výstuhu 10. Skladá sa z dvoch polovíc 170 mm dlhých, ktoré majú bočný aj pozdĺžny výkyv. V jednej polovici urobíme výrez 5X30 mm a obidva kusy spojíme nitom 13 (5X10 mm), ktorý podložíme podložkami 0 15 mm. Zanitujeme tak, aby pohyb obidvoch polovíc bol ľahký. Jeden koniec prinitujeme nitom 5X10 mm na uholník 14 tak, aby výkyv bol ľahký a do druhého konca vyvŕtame otvor 0 6,5 mm. Tu sa zachytí skrutkou M6 koniec výstuhy do objímky 12. Sedadlo 8 a operadlo 9 vyrežeme z preglejky hrubej 20 mm, vyčalúnime penovou gumou a obtiahneme kožienkou vo farbe, akú má kočík. Operadlo je zavesené na dvoch príchytkách 15, ktoré sú vyhotovené z oceľového plechu hrúbky 3 mm a sú priskrutkované k sedadlu závitkami 4X15 a podložkami tak, aby sa operadlo mohlo sklopiť. Operadlo má záhradku 16 z guľatej ocele 0 8 mm, ktorá má výkyv dopredu a dozadu. (Ak ju chceme sklopiť dozadu, musíme operadlo sklopiť dopredu.) Jeden koniec záhradky zasunieme do držiaka 17, vyrobeného z oceľového plechu hrúbky 3 mm a druhý koniec zasunieme medzi konzolu sedadla a zarážku 11. Zozadu vložíme záhradku do opierky 18, ohnutej z oceľového plechu 3 mm hrubého a priskrutkovanej závrtkami do operadla. Pri vyhotovovaní záhradku ohýbame do miernych oblúkov, pritom miery dodržíme. Celú oceľovú konštrukciu po zostrojení očistíme, odmastíme a natrieme hliníkovým sprayom na autodisky. Sedadlo pripevníme na konzoly šiestimi závrtkami 4X15 mm. K sedadlu pripevníme závrtkou s podložkou aj remence na pripevnenie dieťaťa počas jazdy. Vyhotovíme si ešte malý držiak (rukoväť) na ruky z guľatej ocele 0 8 mm a dĺžky 120 mm. Na oboch koncoch vyrežeme závit M 8 a až potom konce zahneme. Na vaničke kočíka vyvŕtame dve diery, na rukoväť dáme matice s podložkami a znútra takisto podložky a matice M8, pričom dbáme, aby
konce rukoväti prečnievali minimálne. Matice potom oblepíme kúskom kožienky vhodnej farby; vo vaničke nebudú vôbec prekážať. Teraz už môžeme primontovať sedačku na kočík. Na ľavej strane kočíka odoberieme okrasné kryty z kolies. Ku kolesám priložíme podložky 0 25 mm, hrúbky 2 mm s otvorom 0 12,5 mm (dáme vysústružif), na osky osadíme nosník 1 a opäť dáme tie isté podložky. Na oskách naznačíme a vyvŕtame otvory 0 4 mm a
osadený nosník zaistíme závlačkami 4 mm; dbáme pritom, aby kolesá nemali zbytočný bočný výkyv. Kolesá sa otierajú o podložky, a nie o nosník. Potom namontujeme konzoly so sedadlom tak, že voľné konce závesov 3 priskrutkujeme na nosník 1 skrutkami M6 s podložkami. Keď to máme hotové, namontujeme na zadnú osku kočíka koniec výstuhy pomocou objímky 12 vyrobený z oceľového plechu hrúbky 3 mm. Objímka má byť vzdialená od kolesa asi 110 až
115 mm a musí byť nasadená pevne. Nesmie sa posúvať po oske, ale výstuha má mať voľný pohyb. Na samotnej konštrukcii kočíka nič neměníme, aby sme ho mohli v pôvodnom stave používať aj vtedy, keď už prídavné sedadlo definitívne odložíme. Pri krátkodobom odstavení kočíka sklopíme operadlo dopredu, záhradku dozadu, stúpačku vyberieme z pošvy a všetko sklopíme pod kočík. Výklopná výstuha sa ľahko poddá. , >Ä«V EUGEN LAHITA
25
koníčky PRAKTICKÁ — DLOUHÁ — LEHKÁ TYČ NA POSTŘIKOVÁNÍ STROMŮ Při postřiku stromů ve své zahrádce jsem měl vždy obtíže s délkou trubek k postřikovači. Buď byla příliš krátká, a pak jsem při postřiku vdechoval hodně postřikové látky, anebo delší trubka byla příliš těžká. Zhotovil jsem si proto tyč z duralových trubek odstupňovaných průměrů, která je velmi lehká — při délce 4 m váží jen 1 kg. Uvnitř je zamontována trubička z plastické hmoty PVC o světlém průměru 6,5 mm; při teplotě 13 °C vydrží tlak asi 1,5 MPa ( = 1 5 at). Trubička z PVC má velmi hladký povrch, takže se na něm nic neusazuje, stěny zůstávají čisté a tak se její průměr nezmenšuje; postřikové látky ji neleptají. POSTUP PRÁCE Pro výrobu tyče potřebujeme duralové trubky 0 14 mm, 0 16 a 18 mm. Trubky 7, 8 a 9 uřízneme na požadovanou délku podle rozpisky; délky jsou pro tyč 4 m dlouhou, vhodnou pro postřik polokmenů. Pro postřik zákrsků postačuje tyč 3,5 m dlouhá. Trubky 7 a 8 pak uřízneme kratší (v rozpisce rozměr uvedený v závorce). Abychom mohli trubky do sebe zasunout, musíme konce trubek 8 a 9 v délce 50 mm roztáhnout tím, že do nich natlučeme kolíky o průměru o 0,2 mm větším než je vnitřní průměr trubky. Pak si vyrobíme potřebné koncovky. Vstupní koncovku 6, která tvoří zároveň rukojeť tyče, zhotovíme ze závitové trubky 1/2". Na jedné straně vyvrtáme trubku v délce 60 mm na 0 18 mm, z druhé strany vyřízneme na délku 50 mm závit G 3/8" (plyn). U sedla 5 vyřízneme vnější závit G 3/8" a vyvrtáme průchozí otvor 0 10,5 mm. Šroubení 3 slouží pro upevnění hadice k připojení na stiskací ventil. U šroubení vyřízneme vnější závit G 3/8" a vnitřní závit G 1/4". Nakonec ještě vysoustružíme výstupní šroubem' 2, které slouží pro našroubování rozprašovače. Část šroubení 0 12 mm musíme vysoustružit raději
26
o 0,1 mm menší tak, aby šla vsunout do trubky 7. Trubičku 1 z PVC uřízneme raději trochu delší. Aby tyč byla dokonale těsná, musíme na jejím spodním konci vytvořit manžetu. Postupujeme při tom tak, že sedlem 5 prostrčíme hadičku 1 tak, aby vyčnívala asi 10 mm. Do přečnívajícího konce hadičky vešroubujeme pomocí šroubováku zapuštěný šroubek M6 asi 10 až 15 mm dlouhý a to celý, i s hlavou. Pak našroubujeme sedlo do rukojeti 6 tak, aby jenom 10 mm hadičky se šroubkem uvnitř vyčnívalo z rukojeti 6. Rukojef vložíme do vařiči vody asi 3 cm hluboké a zahříváme asi 3 minuty. Když se hadička prohřeje, přitlačíme sedlo 5 svisle ke dnu nádoby tak, aby se na hadičce vytvořila manžeta (šroubek M6 se v měkké hadičce posune dovnitř). Sedlo vyjmeme z vařič í vody a co nejrychleji ponoříme do nádoby se studenou vodou a zase tlačíme svisle ke dnu, abychom vytvořený tvar fixovali. Po třech minutách hadička vychladne a podrží získaný tvar. Teď již můžeme šroubek M6 vyšroubovat; na jeho místo lehce zarazíme čtyřhran — pozor na poškození hadičky. Sedlo zašroubujeme až na doraz do rukojeti. Pak vložíme podložku 4 a manžetu stlačíme našroubováním šroubení 3 pomocí zaraženého čtyřhranu (závit upravíme závitníkem). Aby se otvor v hadičce nezamáčknul, vložíme do něj hřebík nebo drát 0 5 mm. Rukojeť necháme nejméně Rozpiska materiálu
tři hodiny, lépe však přes noc utaženou. Druhý den ji rozebereme a vše odmastíme. Odmastíme i konce trubek, ktoré se zasunují do sebe. Celou tyč vytmelíme Epoxydem. Namažeme celý vnitřek rukojeti 6, sedlo 5 i pod manžetou a sedlo i s hadičkou našroubujeme do rukojeti až na doraz. Podložku 4 natřeme epoxydem z obou stran a pomocí čtyřhranu ji upevníme šroubením 3. Přebytečný tmel očistíme hadrem a přečnívající díly zarovnáme pilníkem. Pak nasadíme do rukojeti trubku 9, do ní trubku 8 a trubku 7. Přebytek hadičky nařízneme, povytáhneme asi o 50 mm, uchytíme kleštěmi a odřízneme. Povrch hadičky zdrsníme rašplí. Šroubení 2 namažeme (kromě závitu) tmelem, zastrčíme je do hadičky a celek do trubky 7. Tyč necháme zaschnout. Po dokonalém zaschnutí pročistíme otvor ve šroubení 2 vrtákem 0 4,5 mm; v rukojeti nejprve otvor vrtákem 0 5a pak závit závitníkem 1/4" (plyn). Nakonec tyč vyleštíme smirkovým plátnem a přišroubujeme k hadici. Po každém postřiku tyč odšroubujeme a na několik minut postavíme tak, aby zbytek postřiku vytekl a nezaschl uvnitř trubky. Suché částečky by při dalším použití ucpávaly trysku rozprašovače. Tyč uskladníme na stinném místě. Při prudkých změnách teplot totiž vznikají mikroskopické trhlinky. Přes zimu je vhodné natřít tyč olejem a závity vazelínou.
- -
1/4plyn
<*15
_
O10-5"
-J—U
AUGUSTIN JANEČKO
m
LISTOVÁ KOSAČKA NA TRÁVU Všade tam, kde potrebujeme pokosif trávu na záhradke tak, aby ju bolo možné použif na kŕmenie domácich zvierat, uplatní sa lištová benzínová kosačka. OPIS KOSAČKY Kosačku poháňa motor z malého motocykla Jawa 50 — Pionier (typ 05), ktorý má lištu širokú 1 m. Žaciu lištu a kosu si možno upraviť z nepoužívanej kosačky na trávu z miestneho JRD či štátnych majetkov. Kosačku možno ľahko prepravovať z miesta na miesto na zadných sedadlách osobného automobilu; stačí iba sklopiť kormidlo a odmontovať žaciu lištu. Motor kosačky poháňa nielen žaciu lištu, ale aj bantamové kolesá 12X4". Na ľahšiu manipuláciu pri obracaní, dokončovaní riadkov a pohybe bez motora má kosačka rozbehovú spojku, ktorou vyraďujeme pohon kolies z činnosti. Na kormidle sú teda dve spojky: na ľavej strane je motorová spojka, na pravej strane (namiesto prednej brzdy) je rozběhová spojka; rukoväť plynu zostáva rovnaká ako pri motocykle. Bovdeny obidvoch spojok sú pripevnené príchytkou na kryt chladenia. Aby sa dosiahli čo najmenšie rozmery kosačky, je motor otočený valcom dozadu. Na motore treba upraviť polohu riadiacej páky tak, aby smerovala k valcu. Štartovacia páka je predĺžená nadstavcom a podopretá puzdrom rámu. Motor má nový tlmič škatuľového tvaru. Na lepšie chladenie motora je pri valci pripevnený ventilátor s krytom. Pohon ventilátora sa prenáša remienkom priamo z motora tak, že ľavé veko motora je prevŕtané a hriadeľček remenice predlžuje vačku zo zapaľovania. Otáčavý pohyb motora sa prenáša reťazou na předlohový hriadeľ. V prevodovke sa vymení pôvodné reťazové koliesko s trinástimi zubmi za koliesko s dvanástimi zubmi. Na ľavej strane předlohového hriadeľa je otáčavý pohyb prenášaný výstredné uloženým čapom na ojnicu a potom na páku pohonu kosy. Tu sa pohyb mení na
M
priamočiary — vratný, ktorý poháňa kosu žacej lišty. Pastorok z pravej strany předlohového hriadeľa zaberá priamo do venca reťazového prevodu (tým sa mení smer otáčania). Posledným prevodovým stupňom je pastorok z bicykla, ktorý prenáša pohyb na tanier bicykla a cez zubovú spojku na pohybový hriadeľ. Rotujúce časti stroja a reťazové prevody sú zakryté plechovým krytom, aby sa nestal úraz. Z hľadiska materiálu je konštrukcia kosačky volená tak, aby bola jednoduchá a materiálovo dostupná. Použili sa bežné konštrukčné oceľové materiály triedy II — profily Jäkl, plynovodné rúrky, plech, tyčkovina a pod. Preto aj presnú kvalitu materiálu v rozpise materiálu zväčša neuvádzame; záleží na tom, aký materiál sa podarí zohnať. Iba v ojedinelých prípadoch treba kvalitu dodržať. Ide o cementačný materiál čapu žacej lišty a obidvoch rozběhových spojok. Tieto súčiastky treba po strojovom opracúvaní cementovať a kaliť. Z hľadiska presnosti výroby je kosačka skonštruovaná tak, aby ju mohli zhotoviť domáci majstri, preto nie sú na výkresoch — okrem otvorov na valivé ložiská a perá, kde je predpísané uloženie nevyhnutné — nikde predpísané tolerancie otvorov a hriadeľov; nalícujeme ich podľa protikusov. Z podobných dôvodov neuvádzame ani označenie kvality povrchu. POSTUP VÝROBY Rám kosačky 1. Hlavnou zložkou rámu kosačky je časť rámu 1.1 z motocykla Jawa 50, ktorú opatrne vyrežeme z pôvodného rámu. Skontroluje-
me polohy pripevňovacích otvorov na motor; nakreslíme a opatrne vyrežeme a dopilujeme zárezy 20X20 mm na vodorovné nosníky 1.5 a 1.7. V dolnej časti rámu pripevníme lôžko na privarenie pozdĺžnika 1.10, na ktorom je žacia lišta. Narežeme a pripravíme základné nosníky rámu z profilov Jäkl a rám postupne zvaríme podľa obr. 1. Rameno 1.13 až 1.15 privaríme až po namontovaní motora a overení polohy štartovacej páky. Rebro 1.23 až 1.25 privaríme až po overení polohy pohybového hriadeľa a vypínacej spojky. Ak nebudeme kosačku prevážať v aute, necháme oje riadenia 1.16 vcelku tak, ako to vidno na obr. 1; inak oje rozrežeme a upravíme podľa detailu na obr. 6. Dva kusy vidlice 1.17 na sklápanie kormidla opilujeme alebo obrúsime podľa vnútorného priemeru rúrky 1.16; vyvŕtame otvory 0 8; znitujeme a vypilujeme zárezy 45° na väčšie sklopenie kormidla a privaríme do horného i dolného dielu rúrky 1.16.. Až potom sklepeme dolný koniec oja 1.16 tak, aby sme ho mohli nasunúť do hornej časti rámu 1.1 — musíme pritom dať pozor, aby sme dodržali správnu polohu sklápania proti vodorovnej osi stroja. Držiaky predlohy 1.22 privaríme až po zhotovení predlohy, t. j. po overení dĺžky reťaze. Pripevňovacie otvory zatiaľ nevŕtame, vyvŕtame ich spolu s ostatnými dielmi pri konečnej montáži. Předlohový hriadeľ 2 (obr. 2). Náboj 2.2 vysústružíme načisto, opatrne naň privaríme obidve pätky 2.1 a plochy poukladáme na výšku 28; nakreslíme a vyvŕtame 4X 0 9.
Hriadeľ 2.3 vysústružíme načisto; rozmer 94 medzi obidvoma osadeniami 0 20h6 sa musí presne zhodovať s nábojom 2.2! Puzdro 2.4 a kotúč 2.5 sústružíme načisto; pri pastorku 2.6 najskôr vyžínanie tvarový otvor, aby sme ho mohli pretočiť na 0 30 a potom znova zakalíme. Všetky tri diely zvaríme podľa obr. 2, nakreslíme, vyvŕtame a vyrežeme závit M14X1,5 a vypilujeme drážku 6P9. Puzdro 2.7 a nátrubok 2.9 sústružíme načisto, pri rúrke 2.8 vypilujeme rádius pod Ta puzdra 2.7 a celé opatrne zvaríme. Skrutku s okom 2.10 zhotovíme tak, že vysústružíme guľu 0 36 a závit M14X1,5. Potom v skľučovadle upneme skrutku za guľu a vyrovnáme tak, aby os závitu bola kolmo na os otáčania; otvor pretočíme na ložisko a zarovnáme obojstranne na výšku 15. Pri pastorku 2.12 (obr. 3) opäť vyžínanie strednú časť, pretočíme na 0 30 a znova zakalíme. Potom pastorok zvaríme s vysůstruženým nábojom 2.11 a predvŕtame otvor na kolík na 0 4,8. Ostatné rotačné diely 2.13 až 2.17 (obr. 7) vysústružíme a upravíme. Jednotlivé diely dohotovíme a postupne zložíme podľa obr. 2, ložiská vopred premastime. Otvor v hriadeli
2.3 vyvŕtame až pri konečnej montáži podľa polohy reťazového venca 4.2. Pohybový hriadeľ 3 (obr. 3). Najskôr vysústružíme z hladeného a rovného materiálu hriadeľ 3.1 (obr. 6) tak, aby pri otáčaní nehádzal. Puzdro 3.2 vysústružíme načisto, otvor 0 18 lícujeme na hriadeľ, vyvŕtame a vypilujeme drážky šírky 5. Náboj ložiska 3.3 vysústružíme načisto, privaríme na základnú platňu 3.4 a poukladáme, nakreslíme a vyvŕtame 2X 0 6,4. Zhotovíme celkove štyri puzdra — druhý pás slúži na prichytenie reťazového prevodu 4. Náboj 3.5 a prírubu 3.6 vysústružíme s prídavkom, zvaríme a potom nalícujeme otvor 0 15 podľa hriadeľa 3.1 a čelo upravíme na pripevnenie disku; otvory na skrutky okopírujeme podľa diskov. Spojku 3.7 vysústružíme načisto, otvor 0 18 lícujeme podľa hriadeľa, vypilujeme či vyfrézujeme zuby spojky a potom cementujeme a kalíme. Reťazové koleso 3.8 prevŕtame na 0 22 a zvaríme so spojkou. Po zvarení vyrovnáme na hriadeli, aby ozubenie nehádzalo. Spojku 3.9 vysústružíme takisto načisto, otvor 0 22 lícujeme podľa puzdra 3.2, vypilujeme alebo vyfrézujeme zuby, nakreslíme a vypilujeme alebo
obrážame 2X drážku 5H9. Drážky kontrolujeme s nasadenými perami 3.16 do puzdra 3.2. Nakoniec vyvŕtame mastiace otvory 0 2a opäť cementujeme a kalíme. Vidlicu 3.11 nakreslíme na plech hrubý 3 mm, odvŕtame, vyrežeme a vypilujeme tvar; zvaríme s pripravenou tyčkou 3.12. Podložky 3.10 a nastavovací krúžok 3.13 vysústružíme a dohotovíme. Hriadeľ postupne zostavíme podľa obr. 3, ložisko premastime, na konce hriadeľa nasadíme náboje na kolesá, zvŕtame a vyrežeme 2X závit M 5 na poisťovacie skrutky 3.14. Reťazové koleso 4 (obr. 4). Hriadeľ 4.1 vysústružíme načisto. Z plechu vyrežeme a pretočíme kotúč 4.2; na jeho obvod nasadíme 48 článkov reťaze z motocykla Pionier, ktorú spojíme a z vnútornej strany opatrne poistíme zvarom. Po zvarení vyrovnáme, aby kotúč nehádzal. Otvor pastorka 4.3 pretočíme na 0 18. Ak sa nám nepodarí kúpiť pastorok 4.3 v obchode, ľahko si ho zhotovíme sami podľa obr. 5. Na oceľový plech nakreslíme osi obvodov, vyvŕtame a nakoniec presústružíme veľký priemer a pretočíme otvor. Kotúč i pastorok navlečieme na hriadeľ 4.1 a privaríme. Napínací kotúč 4.8 vysústružíme z bukového dreva.
29
30
31
Obr. 3. Pohybový hriadeľ
32
33
Rozpis materiálu
Obr. 5. Výroba pastorka 4.3 nakreslíme a vyvŕtame výstredný otvor a kotúč napustíme v oleji. Pri konečnej montáži ho privŕtame na rám stroja tak, aby sme pootočením kotúča napínali reťazový prevod na pohybový hriadeľ. Celé zložíme s ložiskami, premastíme a pripravíme na konečnú montáž. Chladenie motora 5 (obr. 4). Vysustružíme náboj 5.2 a zvaríme ho s držiakom 6 . 1 , ktorý zatiaľ neohneme. Z plechu hrubého 2 mm skrúžime kryt 5.3 na 0 1 3 1 ; nastavíme a zvŕtame otvory spolu s držiakom 5.1. Hriadeľ 5.4, remenicu 5.5 a viečko 5.6 vysústružíme; príchytku 5.7 ohneme, nakreslíme, odvŕtame a vypilujeme vrtuľku 5.8, listy pootočíme jednosmerne a postupne celé zložíme. Držiak 5.1 ohneme až pri montáži podľa polohy motora a podľa dĺžky hnacieho remienka. Tlmič výfuku 6 (obr. 4). Z plechu hrubého 1 mm nastriháme plášť 6 . 1 , čelo 6.2 i priehradku 6.3. Konce rúrky 6.4 i nátrubka 6.5 vyrežeme a zarovnáme, opilujeme a vyvŕtame prírubu 6.6. Do plášťa 6.1 a do horného čela 6.2 vyvŕtame otvory na obidve rúrky, plášť zvinieme, zvaríme s dolným čelom a privaríme priehradky 6.3; potom nasadíme horné čelo a privaríme spolu s obidvoma rúrkami a prírubou. Páka pohonu kosy 7 (obr. 6). Na plech hrubý 8 mm nakreslíme tvar páky 7 . 1 , odvŕtame, vyrežeme a opracujeme tvar. Strmeň 7.2 ohneme; zarovnáme náboj 7.3; vysústružíme čap 7.4 a vyrežeme do neho drážku. Potom postupne všetky dielce zvaríme. Na sústruhu vyvŕtame a prebrúsime otvor 0 28 a nalisujeme do neho vopred vysústružené puzdro 7.5. Otočný čap 7.6 vysústružíme načisto, osadenie 0 24 lícujeme podľa otvoru v bronzovom puzdre, opilujeme plôšky na kľúč 32 a vyvŕtame mastiaci otvor 0 3. Žacia HSta 8 (obr. 7). Z použitej kosačky na trávu demontujeme žaciu
34
35
REZ A-A
Obr. 7. Žacia liftta a pohon chladenia motora lištu 8.1. Skrátime na dĺžku 1030 mm 48. Na obidva konce privaríme návary (na 14 prstov 8.4) a zúžíme na šířku 8.2, do ktorých vyvŕtame a vyrežeme 65 vrátane obojstranného úkosu na závity M8. Uprostred lišty vyvŕtame
36
dva otvory 0 12 na pripevnenie na rám stroja. Na lištu pripevníme štyri prídržiavače 8.3 a štrnásť prstov 8.4
žabku prinitujeme prírubu 8.9 s čapom. Potom kosu nasadíme do žacej lišty a vyskúšame, či ostrie žabiek prechádza drážkami v jednotlivých prstoch s minimálnou vôľou. Ak treba, prsty prihneme a vyrovnáme pomocou tenkého povrázka pripevneného na krajných prstoch tak, aby jednotlivé prsty boli presne v rovine a znova skúšame vôľu medzi jednotlivými reznými hranami. Toto nastavenie je veľmi dôležité, lebo od neho závisí výsledok celej našej práce — či kosačka bude trávu dobre kosiť alebo iba „žuť". Náhon chladenia motora 9 (obr. 7). Vysústružíme hriadeľ 9.1 a 9.2, rozoberieme skriňu motora, vo veku označíme os otvoru a vyvŕtame otvor 0 15. Na vačku zapaľovania naskrutkujeme hriadeľ 9.1, veko motora namontujeme späf a pripevníme remenicu pomocou skrutky M6 a matice. (Z priestorových dôvodov použijeme radšej skrutku — červík s maticou namiesto normálnej skrutky.) Predĺženie Štartovacej páky 10. Podľa obr. 6 vysústružíme hriadeľ 10.1 sfrézujeme alebo zbrúsime plôšky a vyvŕtame otvor na poisťovaciu skrutku. Podporné rameno 1.13 a 1.14 s puzdrom 1.15 privaríme na rám až po privarení motora rámu a overení polohy štartovacej páky. Nakoniec treba zostrojiť kryt prevodov 11 podľa obr. 6. Zhotovíme ho až po dôkladnom vyskúšaní a prípadných úpravách kosačky. Kryt priskrutkujeme na rám niekoľkými skrutkami.
(z krajných prstov odstránime vonkajšie prečnievajúce pásiky). Nakreslíme, opracujeme a ohneme ľavý i pravý žľab (splaz) 8.5, 8.8; privaríme príchytky 8.7 a zložíme s lištou. Podľa koncov krajných prstov vytvarujeme obidve pätky 8.6 a priva-
ríme ich na obidva žľaby. Nesmieme ich privariť až na konci prsta! Zo zvyšného pridržiavača 8.3 upravíme prírubu 8.9 a privaríme na ňu cementovaný a kalený čap 8.10. Kosu 8.11 skrátime na dĺžku trinástich žabiek, žabky naostríme a na prostrednú
MONTÁŽ KOSAČKY Po dohotovení jednotlivých skupín začneme kosačku montovať. Do rámu 1 vložíme motor a podľa dĺžky reťaze zistíme presnú polohu předlohového hriadeľa 2. Hriadeľ 2 pri vŕtame a priskrutkujeme na rám. Ďalej vyvŕtame otvory na ložiská a pripevníme pohybový hriadeľ 3 a podľa neho potom reťazový prevod 4. Podľa venca reťazového prevodu zvŕtame pastorok s dvanástimi zubmi na předlohový hriadeľ, vyskúšame polohu napínacej kladky 4.8 a do rámu vyvŕtame otvor 0 7 na jej pripevnenie. Podľa dĺžky remienka náhonu chladenia nastavíme polohu ventilátora chladenia 5 a ventilátor privŕtame a priskrutkujeme na rám. Správny krok kosy potom nastavíme maticou 2.20. Koniec ojnice nasadíme guľovým ložiskom 2.28 na čap 0 15 páky pohonu kosy (pozícia 7.1 až 7.4), priložíme podložku 7.7 a zabezpečíme skrutkou 7.9. Po dôkladnom overení funkcie ne-
37
zabudneme na kvalitnú povrchovú úpravu, ktorá kosačku chráni pred poveternostnými vplyvmi a zlepší jej vzhľad. OBSLUHA KOSAČKY Obsluha kosačky je podobná ako obsluha motocykla. Motor naštartujeme s vypnutou motorovou spojkou. Na kosenie používame výhradne 1. rýchlostný stupeň, pri jazde dosahuje
kosačka rýchlosť pomalšej chôdze. Po .rozbehnutí motora vypneme aj rozbehovú spojku a púšťame páku motorovej spojky — žacia lišta sa rozbehne. Až potom púšťame páku rozbehovej spojky. Pri dokosení riadkov potlačíme kosačku mierne dopredu, čím dosiahneme ľahšie vypnutie rozbehovej spojky. Potom môžeme kosačkou pohodlne manipulovať pri otáčaní alebo cúvaní.
ZAŘÍZENÍ PRO ZPRACOVÁNÍ BAREVNÝCH FOTOGRAFIÍ III V USS č. 39 a 40 jsme uveřejnili návod na výrobu vyvolávacího tanku, temperovací vany s regulátorem teploty, pohonnou jednotkou a slučovačem regulátorů. Tentokrát uveřejňujeme další součást zařízení, které podstatně zvyšuje kvalitu práce. Je však náročné na přesné zhotovení, takže do jeho výroby by se měl pustit jen opravdu zručný kutil. MOTOROVÝ ROTÁTOR ADITIVNÍCH FILTRŮ Princip rotátoru i uložení filtrů je převzato z publikace Zdeňka Tomáška: Barevná fotografie pro každého. Celková sestava rotátoru je uvedena na obr. 8. Aby materiál nebyl příliš rozsáhlý, uvádíme zároveň s popisem výroby jednotlivých částí i poznámky k jejich montáži. Výroba dílů a montáž Hřídelku 1 zhotovíme na jedno upnutí na soustruhu podle obr. 9. Musíme ji vyrobit velmi pečlivě, protože na ní záleží kvalita (házivost) celého zařízení. Kdo má možnost, je dobré dát 0 6 mm připadne brousit. Hřídel povrchově neupravujeme! Motorovou točnu 2 vyrábíme opět na jedno upnutí i se středovými průměry. Otvory průměru 37 mm přesně rozměříme, narýsujeme přesným kružítkem na plech, pečlivě vyřízneme lupenkovou pilkou na kov a přesně dopilujeme jehlovým půlkulatým pilníkem. Nakonec tyto otvory vyleštíme jemným brusným papírem (případně pod vodou). Neseženeme-li originální rómínek 6, lze použít i jiného podobného, musí však přesahovat točnu o míru vyznačenou na výkrese. Mnou použitý řemínek je běžně k dostání ve speciálních prodejnách n. p. Tesla nebo ve větších obchodních domech
38
se specializovaným oddělením radiosoučástek. Řemínek lze rovněž získat z radioopravny jako náhradní díl k magnetofonu B 70, B 5 apod. Otvor 0 10 mm v točně slouží pro prostrčení nástroje při montáži a demontáži celého zařízení. Dva závity M2 na obvodě točny slouží k přišroubování pérové vačky 7. Ložisko motorové točny 3 vyrobíme ze samomazné bronzi, povrchově jej nijak neupravujeme. Opět vyrábíme všechny průměry na jedno upnutí. Protože zapuštění pro šroubky nelze provést větší, musíme nepatrně zbrousit zapuštěné hlavičky těchto šroubků. Šroubek upneme za závitovou část (pevně, aby se neprotočil) do sklíčidla stojanové vrtačky a jemným pilníkem nebo brouskem (kamenem) zmenšíme průměr hlavičky na požadovanou hodnotu; nakonec opravíme závit M2 šroubku závitníkovým očkem. Průměr 4 označený na výkrese hvězdičkou je nutno stružit (dolapovat) tak, aby šel těsně nasunout na hřídelku 1. U pérové vačky 7 je nutno dodržet předepsaný materiál i tloušťku pérového bronzu nebo pérové mosazi. Ocelový nebo mosazný nýtek vyrobíme na malém soustruhu s osazením na 0 1. Do otvoru 0 1 mm v pérové vačce ho velmi opatrně zapájíme (nebo ho před zacínovaním roznýtujeme). Pájíme rychle a dobře, abychom nevyhráli nad míru pérovou bronz, přestala by totiž pružit. Cínu musí být minimální množství, v žádném případě se nesmí dostat k ohybům pera, směrujícím k oválným otvorům. Tyto otvory slouží k pozdějšímu seřízení spínání mikrospínačů. Hotové pero povrchově neupravujeme; přišroubujeme ho k motorové točně. Ložiska krytu točny 8 a 14 vyrobí-
Žľaby (splazy) žacej lišty sú nastaviteľné v rozmedzí 2X10 mm a tým umožňujú nastaviť výšku kosenia od zeme so zreteľom na nerovnosti terénu. Prevodový mechanizmus, najmä klzné ložiská, musia mať mastenice a treba ich často mastiť. Predovšetkým guľkové ložisko ojnice vyžaduje osobitnú starostlivosť. Konštrukciu FRANTIŠKA PTÁČKA opísal JIŘÍ ŠRÁMEK me ze samomazné bronzi a povrchově je nijak neupravujeme. Na soustruhu pracujeme opět na jedno upnutí. Otvor 0 6 mm označený na výkrese dvěma hvězdičkami, stružíme a vylapujeme tak, aby byl na příslušném průměru hřídelky 1 přesně otočný. Dolní kryt rotátoru 9 zhotovíme z duralu. Změnu materiálu nedoporučujeme, protože je zapotřebí lehkost a dobrá a naprosto přesná opracovatelnost. Celý díl přesně narýsujeme podle obr. 10 na naprosto rovný kus duralového plechu. Pro tyto účely plech zásadně nestriháme, ale velmi opatrně řežeme lupenkovou pilkou na kov. Jedině při tomto způsobu zpracování zůstane i po všech výrobních operacích úplně rovný. Nejprve vyřízneme velký průměr, potom 0 38 a přesně dopilujeme. Ostatní otvory vrtáme až spolu s ostatními díly. Obvodové otvory vrtáme přesně orýsované podle obr. 10 spolu s horním krytem 10 a distančním kroužkem 17. Otvory 0 6 mm vrtáme spolu s horním krytem 10 a deskou plošného spoje 15. Tyto otvory slouží k prostrčení šroubku M3 i s hlavičkou až na vnitřní stranu krytu elektroniky 22. Těmito šroubky je celý mechanismus připevněn ke zvětšovacímu přístroji (viz obr. 12 — řez A). Střed 0 38 si značíme rovněž společně s dílem 10 a 15 (například provrtáním vrtákem 0 1 mm). Přesné svrtání středových otvorů je samozřejmé. Uvedené rady je třeba dodržet, protože jinak se filtry nebudou otáčet bez drhnutí v některém místě. Potom nezbude nic jiného, než příslušné díly pracně vyrobit znovu. Horní kryt rotátoru 10 zhotovíme podobně jako dolní kryt 9. Otvory mimo kruhovou část rovněž svrtáme s patřičnými díly, nebo alespoň opět naznačujeme již popsaným způsobem středy otvorů (radiusů). Otvory pro zapuštěné šrouby M2 kolem 0 30 mm svrtáváme spolu s objektivovým kroužkem 20. Držáky filtrů dolní 11 a horní 12 vyrábíme najednou; musí být naprosto přesné, nesmějí mít házivost ani
Celkový pohled na rotátor — vlevo z horní strany, vpravo zepředu
Pohled na demontovaný rotátor: vlevo ze strany hlavního plošného spoje, vpravo ze strany mikrospínačů
Vlevo demontovaný rotátor s konektorem a držákem doutnavek; vpravo rotátor namontovaný na zvětšovací přístroj s připojením konektorovým kabelem. Rotátor nepřekáží funkci červeného filtru
excentritu. Zásady pro jejich výrobu jsou stejné jako pro dolní kryt 9. Střed si opět zabezpečíme svítáním malým vrtákem (např. 0 1 mm), do nějž potom při orýsování „zapichujeme" přesně kružítko. Nejprve vyrobíme velký průměr spolu s 0 36 na čisto. Potom oba díly stáhneme přes např. překližkové odřezky několika zámečnickými svěrkami a vyvrtáme zároveň v obou deskách otvory 0 1,6 mm pro
závity M2. Potom lze již pracovat s držáky 11 a 12 odděleně. Středové otvory (ani malý v držáku 12) nevŕtame přímo, ale nejprve průměr otvoru narýsujeme, potom předvrtáme menším vrtákem a dopilujeme jemným půlkulatým (kulatým) pilníkem. Na úplně vyhotovený (při konečné montáži i černě naeloxovaný) horní držák filtru 12 s namontovanou hřídelkou 1 položíme ze strany delší části hří-
delky ve správném pořadí želatínové aditivní filtry a opatrně na ně přiložíme dolní držák 11 tak, jak jsme jej svrtávali, tzn. zapuštěním pro hlavy šroubků nahoru. Celek pečlivě vyrovnáme a pevně stáhneme pomocí čtyř krátkých šroubů M2 se zapuštěnou hlavou. Filtry 13 zakoupíme v prodejně FOTO-KINO. Potřebná souprava tří kusů želatínových aditivních filtrů stojí
39
Obr. 8
40
OTVOR PRO PŘÍSTUP K MONTÁŽ, ŠROUBŮM ROTÁTORU
Obr. 9
41
Obr. 10
42
Obr. 11
MIN.ODPORY M27 JSOU Z DRUHÉ STRANY
4*
Obr. 12
44
Obr. 13
asi 45 Kčs. Jsou čtvercového tvaru, rozměru asi 8X8 cm. Z každého filtru vyrobíme při velmi pečlivé práci čtyři kusy 0 40 mm. Jeden použijeme, ostatní si necháme jako rezervní nebo se podělíme s někým, kdo vyrábí podobné zařízení. Nejprve si vyrobíme Rozpiska materiálu
šablonu — kolečko 0 40 mm z tvrdšího, hladkého papíru. Tu na filtr přitiskneme a podle ní vystřihneme malými nůžkami na nehty stejné kolečko z filtru. S filtrem zacházíme stejně pečlivě jako s optikou. O podrobnostech k filtrům se dočte případný zájemce v již
citované publikaci Zdeňka Tomáška. Desku plošného spoje 15 zhotovíme z cuprextitu 1,5 mm tlustého podle obr. 1 1 . Na plošný spoj musí jít s minimální vůlí nasadit kryt elektroniky 22 — proto je velký průměr plošného spoje takto (pro tento materiál neobvykle) kótován. Aby nedošlo ke zkratu, musí být plošný spoj na největším průměru minimálně vzdálen od kraje cuprextitové destičky 0,5 mm. To je nutné dodržet, jinak se vystavujeme nebezpečí úrazu elektrickým proudem. Pozor, pracujeme se sítovým napitím! Plošný spoj si můžeme vyrobit — pokud dodržíme přesnost — libovolným způsobem. Považujeme však za užitečné seznámit čtenáře se způsobem výroby vhodným nejen pro tento plošný spoj. Stejným způsobem byly vyrobeny i ostatní plošné spoje pro tuto fotografickou sestavu. Na desce si označíme malým vrtáčkem opět střed. Desku přesně opracujeme až na středový otvor. Ten pouze narýsujeme, budeme jej vyřezávat lupénkovou pilkou na kov až po vyleptání desky. Kruh si však nesmíme narýsovat na stranu měděné fólie — ta bude v tomto místě odleptána. Do desky přesně narýsujeme a rovněž lupénkovou pilkou vyřízneme velmi přesně obdélníkové otvory pro mikrospínače 21 polské výroby. Otvory lze přesně odměřit z výkresu. Přesnost jednotlivých roztečí, úhlů a otvorů vůči sobě je zde nesmírně důležitá. Obdélníkové otvory slouží v podstatě i k mechanickému upevnění mikrospínačů. Nedodržíte-li jejich rozmístění přesně po 90° a vzájemnou polohu 45° vůči otvoru 0 40 mm, nikdy se nepodaří rotátor seřídit! Všechny otvory jemně odhrotime, celou desku ze strany měděné fólie vygumujeme tvrdou gumou a odmas-
45
tíme například trichlorem (acetonem). Pripravíme si nějakou velmi pomalu schnoucí a dobře kryjící (i po patřičném rozředění) barvu — třeba černou, trubičková pera různých velikostí a kružítko s nástavcem pro rýsování tuší. Samozřejmě při této práci nesmí chybět patřičné ředidlo a nějaký nechlupatící hadřík. Barvu musíme rozředit tak, aby se s ní dalo malovat jako s obyčejnou tuší, aby byla skutečně jen tam, kam ji naneseme, aby se na měděné fólii nerozlévala za hranici tahu našeho pera a v neposlední řadě aby dobře kryla. Na chvilku vyměníme peřový nástavec kružítka za tuhový a celý obraz plošného spoje si přesně tužkou předmalujeme (přetažení nebo chybné čáry lze snadno vygumovat přesně seříznutou gumou). Po této práci začneme již s barvou. Nejprve vyhotovíme kruhové části, potom napojíme rovné úseky a nakonec trubičkovým perem uděláme (máme je rovněž tužkou předkreslené) plošky kolem pájecích míst. Při kreslení trubičkovými pery s barvou nepoužíváme drátků. Vysuneme je a přilepíme si na ně kousek křidélka z lepicí pásky, na které si označíme číslo trubičkového pera. Drátkem pero pouze občas pročistíme. Potom vše znovu překontrolujeme, případné opravy provedeme jemným vyškrábáním nebo hadříkem navlhčeným v příslušném ředidle. Potom necháme desku „zavadnout". Mezitím důkladně vymyjeme pomůcky, abychom je měli připravené pro případné další použití. Poté desku ponoříme do roztoku chloridu železitého. Miskou (například novodurovou nebo bakelitovou) mírně pohybujeme, aby se lázeň přes desku přelévala. Zamezíme tím případnému podleptání, způsobenému například užitím nevhodné barvy nebo příliš dlouhým mácháním. Deska bude při novém roztoku vyleptána asi za 30 minut. Roztok slijeme do silonové lahve pro případné další použití, vše opláchneme velmi důkladně studenou nebo vlažnou vodou a osušíme. Desky neleptáme raději ničím jiným, než chloridem železitým. Při leptání v kyselinách může dojít vlivem velmi rychlé reakce k podleptání barvy i tuše. Po osušeni desku omyjeme příslušným ředidlem, znovu vygumujeme tvrdou gumou a natřeme kalafunou, kterou rozpustíme v lihu nebo trichloru. Zamezíme tím oxidaci měděné fólie. Žádné laky — ani tzv. pájecí nepoužíváme, na desku by se velmi obtížně pájelo. Nyní (před nátěrem kalafunou) vyvrtáme a dopilujeme středový otvor
46
0 16 mm, desku osadíme součástka- tak, že jej musíme znovu vyrobit. Pokud jsme dodrželi pokyny — hlavně mi, dokonale omyjeme starým kartáčpři výrobě hřídelky a ložisek, sestava kem na zuby nebo štětcem s krátkými bude skutečně pracovat jako „přesný štětinami, necháme oschnout a znovu — již definitivně — natřeme alespoň setrvačník". Pokud se přesto projevudvakrát kalafunou. Při omývání a natí- je „tuhost" točivého pohybu, musíme zjistit, kde je zapotřebí „ubrat". Nejlérání musíme dát pozor, aby se ani pe toho dosáhneme tak, že točnu kapka žádného ředidla (a už vůbec ne rozebereme a pro další práci navlékákalafuny) nedostala do mikrospínače me na šroubky M3 stejně tlusté poani na jeho povrch — nájezdovou dložky — např. 0,2 mm (uděláme si je vačku. Kalafuna totiž působí v podstanapříklad z plíšku fosforbronzu). V podtě jako lepidlo, takže mikrospínače by statě jsme zvětšili výšku kroužku 17 byly nespolehlivé! Ještě jedna rada z 5,1 na 5,3. Podložky vřadíme mezi pro ty, kteří mají možnost sehnat si, kryt 9 a kroužek 17 nebo mezi kryt 10 jinde ve světě věc naprosto běžnou, a kroužek 17. Točnu opět sestavíme. tzv. tuš na fólie. Je to tuš vynikajících Pokud ani nyní nejde lehce, i přes vlastností: výborně kryje, pracuje se několikeré seřizování obvodových s ní skutečně lépe než s jakoukoli šroubů M3, musíme dát do ložisek jinou u nás dostupnou tuší na papír, a na hřídelku lapovací pastu a celý pero se s ni neucpává, nerozlévá se otočný mechanismus zalapovat (zamimo zamýšlený tah pera či kružítka a ihned po nanesení na plošný spoj, běhnout). To vše samozřejmé provedeme bez filtrů! Pokud se točna po přestože je stále ještě mokrá, je možné dát desku leptat. Spoj se nepod- vřazení podložek volně točí, doporučuji podložky vyjmout a zjistit, o kolik leptá ani v naprosto vyčerpaném chloridu železitém po 10 hodinovém .je zapotřebí zesílit kroužek 17. Z důvodů co nejvyšší prachotesnosti je máchání. Při pohledu lupou (10X vhodné vyrobit kroužek nově, s tloušťzvětš.) vidíme, že kraj vyleptaného kou zjištěnou tímto měřením — např. spoje je ohraničen stejně přesně a do5,25 mm. konale jako např. obtisky propisot. Tuš je v zahraničí zcela běžná a levná. Kryt konektoru 18 musíme nalícoUvedu alespoň jednoho výrobce: vat na konkrétní konektor 19. Proto ROTRING-FOLIENTUSCHE (NSR), černení na obr. 9 kótován. ná - Art. 595 617 - 29 ml. PříslušJako výstupního konektoru 19 né ředidlo pro tuto tuš je rovněž použijeme 16tinožového konektoru Rotring — nejmenší balení 50 ml (Art. „vojenského typu", který jako jediný 585 286). Jednu lahvičku používám z vyráběných konektorů lze použit i na již šest let, zhoustla jen nepatrně, síťové napětí. Získáme jej například ze ředidlo používám pouze k umývání. Svazarmu nebo od vojáků z nějaké Z vyleptaných desek ji lze smýt i obystaré radiostanice. Jeho vzhled a patčejným acetonem. řičné úpravy jsou vidět z fotografií a z obr. 11 (výkres plošného spoje Distanční trubičku 16 (obr. 9) vy15). Zde je i čárkovaně znázorněno robíme z libovolného kovového materiálu, kromě hliníku (časem se bortí). vyříznutí a vypilovaní části konektoru (část neviditelná — sedící na desce Navlékáme ji na zapuštěné šrouby 15 na straně měděné fólie). Otvor M3, procházející dílem 9, 17, 10. 15 0 6 mm na této desce slouží k vyveještě před zakrytováním celého rotádeni vodičů k tomuto konektoru. toru krytem elektroniky 22. K desce konektor přišroubujeme dvěDistanční kroužek 17 vyrobíme ma šroubky M3 se zapuštěnou hlapodle obr. 12 podobně jako ostatní vou. Na výkrese desky 15 jsou kótovásoustružené dily. Důležité je, abyny roztečí 48. Odpovídající otvory se chom dodrželi stejnou tloušťku závitem M3 vyrobíme na vypilované (5,1 mm) po celém obvodě. Při sestraně konektoru (16 nožový samešroúbování s točnou 2 držící filtry a dva ček). Otvor, který musíme vypilovat na kryty 9, 10 i plošný spoj 15 vymezuje konektoru, můžeme přímo odměřit tento kroužek právě svojí výškou vůli z výkresu plošného spoje 15 (obr. 11), ve směru osy. Ta má být sice co který je v měřítku 1:1. nejmenší (max. 0,2 mm), ale zařízení se musí otáčet při roztočení jako setrObjektivový kroužek 20 vyrobíme vačník. Případného usazení hřídelky na míru na náš objektiv. Já používám 1 spolu s ostatními díly dosáhneme rotátor na zvětšovacím přístroji KROKUS 66, který jsem předělal na kvalitmalou vůli v obvodových otvorech nější objektivy ANARET — naší výro(3,2 mm). Utahujeme vždy protilehlé by; používám dvou typů objektivů: na šrouby. Toto „vycentrování" je velmi kinofilm s ohniskem 55 a pro filmy pracné a nevyplácí se jej podceňovat. 6X6 cm s ohniskem 80 mm. Pro tyto Při násilí můžeme poškodit některý díl
vynikající typy objektivů — u nás nejběžnější a nejrozšířenější — je kroužek konstruován. Máme-li jiné objektivy, musíme kroužek podle nich upravit. Jen tak dosáhneme prachotesnosti. Mikrospínače 21 použijeme polské výroby, vyráběné ve francouzské licenci; jsou velmi dobré. Jejich vzhled je patrný z fotografií. Mikrospínač má číslo 83 133. Mikrospínačů existuje několik typů, nejvíce se hodí typ s nájezdovým plíškem. V případě potřeby lze totiž mikrospínač jednoduše rozložit a nájezdový plíšek umístit pro nájezd z druhé strany. Mikrospínače lze občas zakoupit v některé úzce specializované modelářské nebo radioamatérské prodejně. Nejsnáze je zakoupíme v PLR nebo je možné je objednat i v pardubické prodejně n. p. TESLA, kde by mohly být k dostání jako součást sítového prosvětlovacího tlačítka typu TS 4, vyráběného v Tesle Jihlava. Kryt elektroniky 22 vysoustružíme podle již uvedených pokynů podle obr. 12. Před zakrytováním celé elektroniky je vhodné vložit mezi elektroniku, tj. plošný spoj a tento kryt přesně na míru vystřižený silnější transformátorový papír (asi 0,2 až 0,5 mm). Získame jej z nějakých lesklých tmavohnědých desek nebo přímo z nějaké provozovny, kde převíjejí motory. Kryt elektroniky a tím i celý rotátor, upevňujeme na zvětšovací přístroj pomocí dvou šroubů M3 a distančních sloupků vhodné délky. Sloupky zůstávají trvale namontovány na zvětšovacím přístroji.
Kryt motorku 23, 24, 25, 26 a 27
vyřízneme z plechu 2 mm tlustého, podle obr. 10 a 12. Kryty vyřízneme lupénkovou pilou a přesný tvar dopilujeme. Malé otvory 0 1,5 mm u zadního krytu 23 slouží k viditelnosti doutnavkových světélek. Vrtat větší průměr není vhodné, ohrozili bychom světlo-citlivý, barvo-tvorný materiál. U dolního krytu motorku 27 je na řezu B (obr. 12) znázorněn druhý bod pro zavěšení spirálových pružin 40 motoru SMZ 375. (Druhé strany pružin motorku jsou zachyceny v držáku motorku 39 v otvorech 0 1 mm.) V otvoru M3 je stavěči šroubek 38 s maticí. Při odstavení rotátoru jím oddálíme celý motorek — a tím i hřídelku — od gumového řemínku motorové točny. Na tento drobný úkon nesmíme zapomenout při každém odstavení rotátoru na delší dobu. Jinak se vytlačí osička do řemínku a ten bude nutné vyměnit, protože točna v tomto místě bude zarážet, nebo prokluzovat.
Distanční sloupky 28 a 29 vyrobíme z ocelového nebo mosazného čtyřhranu podle obr. 9. Slouží k uzavření celého motorového prostoru. Držák doutnavek 30 zhotovíme ze sklotextilu nebo texgumoidu (tvrzené tkaniny) neprůsvitné barvy (obr. 12). Celý držák musí být světlotěsný. Světlo může po doexponování příslušného regulátoru procházet pouze malým otvorem (0 2 mm) vyvrtaným z boku příslušné doutnavky. Pořadí barev v držáku doutnavek je zleva doprava: modrá, zelená, červená, bílá. Doutnavky 32 jsou stejné, jaké se používají k osvětlení stupnic regulátoru VIPO COMBI. Získáme je zakoupením v prodejnách Elektry jako „doutnavky do vypínačů". Z bakelitového držáčku vyjmeme doutnavku i s predradným miniaturním odporem. Ten můžeme později použít v naší konstrukci. Způsob montáže doutnavek je znázorněn na obr. 13. Nejprve zasuneme do držáku postupně všechny čtyři doutnavky (obr. 13A). Potom navlékneme na vývody hotový plošný spoj 31 a vývody doutnavek zapájíme cínem (obr. 13B). Krajní otvory 0 3,1 slouží k přišroubování držáku doutnavek k tištěnému spoji doutnavek 3 1 . Otvory 0 3,1 blíže ke středu slouží k přišroubování celého kompletu přes pertinaxové podložky, tlusté asi 1,5 mm k hlavní desce plošného spoje 15 s mikrospínači. Matice těchto šroubů jsou zapuštěné (není kótováno). Plošný spoj doutnavek 31 vyrobíme podle obr. 11 stejnou technologií jako hlavní plošný spoj 15. Zde již nezáleží tolik na přesnosti, jako u spoje hlavního. Miniaturní odpory, jež jsme si uschovali z držáku doutnavek, a další čtyři odpory hodnoty asi M 22 až M 27 zapájíme do destičky z druhé strany, než je plošný spoj. Jejich osazení i s připájením přívodních lanek je dobře patrné z fotografie. Ještě před osazením součástkami zanýtujeme do destičky šest dutých nýtků 0 1,6 mm (1,5 mm). Hřídel držáku motorku 33 zhotovíme z hlazenky 0 3 mm, délky asi 62 mm. Na každém konci vyřízneme závit M3 v délce asi 10 mm. Horní držák 36 — spodní otočné části motorku vyrobíme z ocelového nebo mosazného plechu podle obr. 13 a přišroubujeme ho třemi zápustnými Šroubky M3 na motorek SMZ 375 z té strany, kde nevyčnívá osička motorku. Tři otvory 0 3/5,5 vrtáme podle rozměření na motorku. Proto nejsou kótovány. Dolní držák 37 je ze stejného materiálu jako držák 36. Přišroubujeme
ho dvěma zapuštěnými šroubky M3 k dolnímu krytu motorku 27 (otvory označeny „pro držák motoru"). Oba díly — dolní a horní držák motoru — spojíme otočně hřídelkou 33, popřípadě vymezíme podložkami 34 z obou stran i mezi držáky (tyto podložky nejsou na výkrese kresleny) a zajistíme maticemi 35. Matice zakápneme barvou. Z druhé strany motorku připevníme držák 39 (obr. 12), který vyrobíme z texgumoidu (nebo cuprextitu s odleptanou měděnou fólii*) 1,5 mm tlustého. Otvory 0 1 mm po krajích jedné strany slouží k zachycení spirálových pružin, tlačících hřídelku motorku na gumový řemínek točny. Na straně s výstupkem jsou otvory 0 1,5 (1,6) na duté nýtky pro připájení vývodů motorku. Ostatní otvory v držáku 39 vrtáme podle použitého konkrétního motorku SMZ 375. Spirálovou pružinou 40 — tažnou — použijeme takovou, aby dostatečnou silou přitlačovala motorek na gumový řemínek točny. Neseženeme-li vhodnou, vyrobíme ji z pružinového drátu 0 0,4 mm; průměr pružiny volíme asi 4 mm a délku i s očky asi 20 mm. Dostatečnou sílu pružiny musíme vyzkoušet hlavně při nájezdu vačky na mikrospínač. Motorek musí naprosto spolehlivě utáhnout točnu z mikrospínače i v klidovém stavu. Pružinu povrchově neupravujeme. Motorek 41 použijeme typu SMZ 375 na sítové napětí. Je to motorek, který se svého času montoval klubem Elektroakustiky v Praze do Hi-Fi gramofonů. Odtud jej také lze získat. Rovněž se používá v některých průmyslových časových regulátorech, hodinách a podobně. Nesmíme ovšem zaměnit motorek SM s motorkem SMZI Motorek SMZ má feritové jádro a je-li dobrý, určitě se rozeběhne i při velkém klidovém zatížení. Motorku SM bychom k rozběhnutí museli pomoci. Zkoušky rotátoru proběhly s velkým množstvím jiných motorků — na nízké napětí. Všechny byly příliš rychloběžné a nebylo možné je zastavit v tak krátké době, aby vačka setrvačností nepřejela nájezd mikrospínače. Proto nedoporučujeme použít jiný typ motorku. Motorek SMZ 375 je vynikající, pomaloběžný, levný a naprosto bezhlučný a spolehlivý. Stejný typ je použit i v regulátorech VIPO COMBI. Poznámky na závěr Po kompletním sestavení rotátoru a kontrole, zda zařízení dobře funguje, rotátor rozebereme a všechny dílce na nefunkčních plochách označíme, na-
47
příklad vyrytím šipek. Zařízení by jinak nebylo možné po rozebrání opětovně složit. Značení nelze provést pouze tužkou, protože při povrchové úpravě by došlo k jeho poškození. Po poslední demontáži se musíme věnovat povrchové úpravě. Duralové díly černě eloxujeme (matně) — v nouzi nastříkáme alespoň venkovní plochy matovou černí. Jen tak zabráníme případným reflexům pod zvětšovacím přístrojem. Hřídelku 1 pouze jemně namažeme olejem na šicí stroje a nijak ji povrchově neupravujeme. Bronzová pouzdra také povrchově nijak neupravujeme. Ostatní kovové díly necháme nakadmiovat nebo jinak povrchově upravit, abychom zamezili rezivění. Povrchovou úpravu černěním lze považovat pouze za úpravu vzhledovou. Později začne korodovat. Propojovací lanka musí být průřezu minimálně 0,15 mm. Lze je získat „roztrháním" tzv. páskového vodiče — například dvacetižilového. Má
označení PVC PNL 4 20X0,15 mm a lze jej zakoupit v prodejnách Elektry. Je různobarevný, je tedy vhodné provést zapojení stejnými barvami jako jsou barvy filtrů. Při případných opravách se nám budou i později lépe identifikovat. Lanka na desku plošného spoje pájíme cínovou pájkou velmi rychle a opatrně. Zvláště pak na desce hlavního plošného spoje, kde z konstrukčních důvodů nelze použít dutých nýtků. Miniaturní odpory M 22 (M 27). jimiž jsou v držáku doutnavek překlenuty doutnavky, zamezují prosvěcování těch doutnavek, které v daném okamžiku nemají svítit. Prosvěcování bylo způsobeno naindukováním napětí na poměrně dlouhém, nestíněném propojovacím kabelu rotátoru s regulátorem COLLOR VIPO, jehož výroba bude popsána v příštím sborníku. Rotátor ze zvětšovacího přístroje nesnímáme ani při výrobě černobílých fotografií. Pouze necháme přepínač
OBYTNÝ PŘÍVĚS „KAPR" VYŠEL
Nahoře přívěs v denní úpravě, dole pro spaní
m
barev na regulátoru COLLOR VIPO v poloze „bílá" a časové spínače používáme ručně jako kterýkoli samostatný regulátor VIPO COMBI. Máme zde však určitou výhodu, protože k dispozici máme tři regulátory a můžeme je tedy využít k případné předvolbě časů. Při montáži rotátoru na zvětšovací přístroj hledíme, aby právě upevňovaný bod nebyl zakryt některým z filtrů. Ručně otáčíme točnou vždy ve směru, jak jí otáčí motorek rotátoru. Jinak by se mohla poškodit vačka. Nepoužívame-li rotátor a je-li sejmutý ze zvětšovacího přístroje, uložíme jej do čistého, zcela nového igelitového sáčku. Je-li rotátor stabilně namontován na zvětšovacím přístroji, je nutné přikryt celý zvětšovací přístroj velkým igelitovým pytlem, což by však mělo být pro fotoamatéra vždy samozřejmostí. V příštím sborníku uveřejníme poslední část zařízení — tj. popis regulátoru s trojnásobným časovým spínačem. IVO TICHÝ V USS č. 36 jsme na str. 44—48 stručně popsali obytný přívěs pro 4—5 osob s hmotností 380 kg. Po rozložení (snadném a rychlém) má přívěs podlahovou plochu 8,2 m 2 . Ve složeném stavu má přívěs velmi dobré jízdní vlastnosti díky nízkému těžišti při velké průjezdnosti (umožněno malou délkou podvozku). Konstrukce přívěsu byla schválena ministerstvem vnitra — správou pro dopravu. V době, kdy byl návod v tisku, jsme získali další zkušenost: ke zlepšení aerodynamických vlastností přispívá větší vyklopení předního segmentu. S takto upraveným přívěsem bylo s vlečným vozem Ford Taunus, plně obsazeným, při volném tempu v kopcovitém terénu ujeto 2286 km s průměrnou spotřebou 8,72 1/100 km. Podrobný návod na stavbu přívěsu je možno na dobírku (50 Kčs) objednat v Propagační tvorbě — expedice USS, Celetná 25, 116 06 Praha 1, tel. 27 93 63.
auto-moto LEPŠIE ULOŽENIE REZERVNÉHO KOLESA Mám automobil Moskvič 2140, s ktorým som spokojný. Avšak inak toto dobré auto má veľký nedostatok v uložení rezervného kolesa. Tým, že je koleso uložené v batožinovom priestore šikmo, zaberá priveľa miesta, čo prekáža najmä pri cestách na dovolenku. Pri výmene kolesa sa musí polovica batožín vyložiť von. Zhotovil som si preto štvorramenný Stojanček, ktorý zostáva natrvalo v batožinovom priestore a drží rezervné koleso vo vodorovnej polohe
tesne pod vekom. Rezervné koleso potom uložím zabalené v polyetylénovej fólii až po naložení všetkých batožín okolo stojančeka i medzi neho až do výšky jeho horných koncov. Tak je rezervné koleso vždy poruke a pritom nekrčí batožinu. Stojanček zhotovíme z rúrok 0 8 až 10 mm; vhodné sú např. rúrky zo starého detského kočíka. Najskôr zvaríme dva rámy 1 v tvare zovretého U, ktoré potom navzájom spojíme privarením priečky 3. Kus rúrky potom ohneme na priemer 270 mm a odrežeme z nej štyri opierky 2 dlhé asi 40 mm. Na rovnú podložku si nakreslíme kružnicu polomeru 270 mm a presne vo vzdialenosti po 90° na ňu rozložíme všetky štyri opierky 2. Stojanček obrátime základňou nahor, priložíme ku kružnici a konce rámov 1 prihneme (asi na 78°) tak, aby smerovali do stredu opierok. V tejto polohe potom opierky privaríme. Stojanček nalakujeme a po dokonalom zaschnutí na konce opierok navlečieme kúsky gumovej hadice. Hotový Stojanček vložíme do batožinového priestoru a uložíme naň rezervné koleso tak, aby sa veko dalo dobre zatvárať. Túto polohu si označíme na pravej strane dna a Stojanček priskrutkujeme samorezacími skrutkami pomocou dvoch príchytiek 5 ohnutých z plechu hrubého asi 2 mm. ZDENĚK DOLEJŠ
49
SCHRÁNKA NA NOSIČ BABETY Mám malý motocykel Jawa, tzv. Babetu. Motocykel má síce nosič, ale priväzovanie tašiek je pomerne prácne, a tak som si zhotovil plechovú schránku, ktorá sa mi veľmi osvedčila. V zníženej časti pod sedadlom za výklopnou priehradkou je priestor na montážne kľúče a pod., takže sú pri nevyhnutnej oprave ihneď poruke. Zadná časť schránky je vysúvacia, takže možno v prípade potreby zväčšiť ukladací priestor — schránka je potom dlhá 60 cm. Zložená je dlhá len 48 cm. Jej zhotovenie nie je veľmi zložité a potrebujeme na ňu len pozinkovaný plech hrubý 1 mm. POSTUP PRÁCE Najprv si urobíme plášť 1. Plech odstrihneme podľa vonkajších rozmerov na obr. 1. Nakreslíme rozmery ohybov a rysky označíme jamkovačom na drevenej podložke tak, aby boli viditeľné z obidvoch strán. Zbytočný materiál vystrihneme a nastrihneme zadnú časť na ohyby na drážkovanie. V hornej časti zakrúžovania nakreslíme zarážky pre vnútorný vysúvací diel a z troch strán ich presekneme. V rozvinutej vodiacej lište nakreslíme prestrihy na vodiacu poistku a takisto ich z troch strán presekneme; musíme pritom dať pozor na ľavú a pravú stranu vodiacej lišty. Po narovnaní a znovu ohnutí majú prestrihy funkciu vodiacej poistky na obrubě nosiča. Pri ohýbaní plášťa (obr. 2) postupujeme takto: ohneme výstužnú obrubu šírky 8 mm a zatlačíme. Zakrúžovanie okraja urobíme v ohýbačke na plech tak, že prvý ohyb šírky 6 mm ohneme do uhla 90°. Pokračujeme ďalším ohybom šírky 9 mm. Uvoľníme stroj do výšky ohybu, plech zasunieme a tlakom stroja urobíme zakrúžovanie. Ak nemáme ohýbačku, zakrúžujeme ručne na drôte 0 8 mm. V práci pokračujeme stredným ohybom vodiacej lišty cez uhol 90°. Plech obrátime a urobíme spätné ohyby v šírke 25 mm. Do vodiacej lišty vložíme pásik hrúbky 4 mm a ohyby k sebe stlačíme tak, aby vodiaca lišta bola navrchu roztvorená na šírku 5 mm. Ďalší ohyb má šírku 35 mm a tvar celého plášťa je hotový. Treba ešte dolícovať rozmery podľa plechovej tabule nosiča. Preseknutú poistku vyrovnáme a podľa výšky obruby nosiča ju ohneme tak, aby plášť bol posuvne spojený s nosičom. Pri ohýbaní vodiacej lišty dbáme na to, aby zakrúžovanie zostalo na vonkajšej strane. Ak nemáme ohýbačku, podložíme plech doskou a hrany ohybu vyznačíme na ryske sekáčom. Potom už plech zohneme ľahko ručne. Zasúvacie veko 2 ohýbame podobne ako plášť 1. Bočné zakrúžovanie však musí byť väčšie, preto prvý ohyb bude mať šírku 8 a druhý 12 mm. Dokrúžujeme stlačením. Tým zakrúžovanie veka ľahko nasunieme na zakrúžovanie plášťa. Ďalšie ohyby sú zrejmé z obr. 2. Ak ohýbame ručne, zakrúžujeme na drôt 0 10 mm. Na prednom čele 3 najskôr nakreslíme ohyby a potom na mieste bočných ohybov vystrihneme rožky. V dolnej časti prestrihneme štyrikrát do hĺbky 20 mm. Pre horný výstužný ohyb šírky 5 mm zostrihneme rožky, plech ohneme a stlačíme. Ohneme bočné ohyby šírky 5 mm a ohyb šírky 20 mm. Priečne ohyby čela ohýbame ručne cez hranu tak, aby obruba ohybu smerovala dovnútra. Ohyby sa musia zhodovať s prednou stranou bočníc plášťa. Vystrihneme ešte zatváraciu priehradku 4, nakreslíme rozmery na ohyby a na mieste zakrúžovania vystrihneme
50
otvor na pružinu. Potom priehradku ohneme podľa obr. 2. Teraz na zakrúžovanie plášťa nasunieme veko 2. Tým máme zabezpečené rozmery i tvar. Potom do plášťa vsunieme predné čelo a ak je všetko v poriadku, spájkujeme cínom. Zatváraciu priehradku 4 skusmo priložíme do plášťa 1 a podľa premerania navŕtame v bočniciach plášťa otvor na nasunutie drôtu 0 2,5 mm. Priehradku potom namontujeme tak, že drôt prestrčíme zakrúžovaním zároveň s pružinkou (podobná ako na pasci na myši); nakoniec drôt zaistíme ohnutím koncov na bočnici. Pokračujeme vyhotovením vnútornej vysúvacej časti. Najskôr urobíme plášť; nakreslíme ohyby, zajamkujeme a vystrihneme tvar. Pri ohyboch, ktoré sa nedajú urobiť na stroji, vyznačíme najprv hrany sekáčom do drevenej podložky. Potom plech ručne ohneme podľa obr. 2. Pri dne 6 postupujeme rovnako. Pri ohýbaní vodiacich líšt dbáme na to, aby ich roztvorenie bolo navrchu len 4 mm; hotové dno zlícujeme s plášťom 1 tak, aby sa vložka dobre posúvala. Potom dno s plášťom 5 zostavíme a spájkujeme cínom. Takým istým spôsobom vyhotovíme aj veko vysúvacej časti 7, ktoré nasadíme na plášť 5 a pevne spojíme na bokoch spätným ohybom šírky 7 mm. Vodiaci drôt 8 0 5 mm ohneme podľa obr. 1 a zlícujeme s vekom vysúvacej časti i s plášťom 1. Vodiaci drôt 0 5 mm vložíme do predohnutého okraja veka 7 i plášťa 5, ktorý zakrúžovaním zatvoríme. Overíme a dolícujeme výsuvnosť vnútorného dielu s vonkajším. Dolícujeme vodiacu zarážku proti úplnému vysunutiu vnútorného dielu tak, že na plášti narežeme na vnútornej hrane časť ohybu, ktorý zahneme do protismeru. Takto vytvorený háčik narazí pri vysunutí na hornú vodiacu zarážku a zabráni úplnému vysunutiu vnútorného dielu. Veko 2 dolícujeme a na jeho prednej časti vyvŕtame spoločný otvor s predným čelom na zavesenie zámky. Na pevné spojenie dna s nosičom prevŕtame otvor 0 8,5 mm tak, aby sa do otvoru dala nasadiť zabezpečovacia skrutka. Napokon vnútrajšok debničky vyložíme vlnitým papierom.
120
__
100
_
120 _
Obr. 1
51
LADISLAV KOPAL
52
ZAISTENIE GARÁŽOVEJ BRÁNY Aby som pri vychádzaní a vchádzaní do garáže mohol zaistiť dvere proti náhodnému zatvoreniu vetrom, zostrojil som si jednoduché zariadenie, ktoré sa mi osvedčilo. Jeho výhodou je, že dvere zaisťuje v ľubovoľnej polohe. Zariadenie sa skladá zo štyroch častí — otočného čapu 1, puzdra 2, fahadla 3 a držiaka ťahadlá 4. Puzdro 2 zhotovíme z kúska guľatiny 0 30 mm alebo hrubostennej rúrky, na ktorú privaríme pripevňovaciu prírubu z plechu hrubého 5 mm. Do tohto puzdra nalícujeme otočný čap 1, vysústružený z kruhovej ocele 0 30 mm. Proti vypadnutiu je zaistený dvoma skrutkami 5, ktoré zasahujú do drážky čapu. Puzdro s čapom pripevníme pri montáži na vrchnú časť zárubne garážových dverí. Držiak ťahadlá 4 robíme takisto z plechu hrubého 5 mm; keďže bude pripevnený na dvere garáže, musíme držiak i jeho pripevnenie v prípade potreby upraviť podľa dverí, na ktoré bude namontovaný. Ťahadlo 3 zhotovíme z kruhovej ocele 0 8. Na jednom konci vyrežeme závit M8 na zaisťovaciu maticu 6, na druhý koniec privarí-
Rozpis materiálu
SCHÉMA MONTÁŽE PÔDORYS
«s
me oko z kruhovej ocele 0 20. Oko fahadla pripevníme na držiak skrutkou 8 . Dfžku fahadla určíme podľa veľkosti dverí (brány) — zväčša stačí dižka 600 mm. Pred montážou nasunieme fahadlo do otočného čapu 1 a na koniec fahadla naskrutkujeme maticu
6; táto matica určuje maximálne otvorenie dverí. Polohu fahadla v čape a tým zvolené otvorenie dverí zaistíme skrutkou 7 s krídlovou hlavou, ktorú naskrutkujeme do spodnej časti otočného čapu 1. Pred definitívnym pripevnením puz-
dra 2 a držiaka 4 na zárubňu a dvere garáže si overíme ich správne umiestenie pre obidve krajné polohy dverí (zavreté a celkom otvorené). Také isté zariadenie musíme zhotovif aj pre druhú polovicu dverí. rrF. K.
GARÁŽOVANIE NÁKLADNÉHO PRÍVESU SKLÁPANIE PRÍVESU
Ako väčšina majiteľov nákladných prívesov som mal aj ja problém s jeho garážovaním. Garáž nemám takú širokú, aby sa príves vmestil vedľa auta a, prirodzene, ani takú dlhú, aby mohol stáť za autom. Zhotovil som si preto kolísku, ktorú zavesujem na bočnicu prívesu a pomocou ktorej príves ľahko a rýchlo preklopím bez akéhokoľvek poškodenia. Takto uložený príves zaberá menej miesta a zmestí sa pohodlne s autom v jednej garáži. Môj príves má korbu 1500 X 1200 X 300 mm a celkovú hmotnosť 120 kg. Zhotovenie kolísky je jednoduché — zvaríme ju v tvare znázornenom na výkrese z rúrok 0 25 až 30 mm. Rozmery
kolísky musia zodpovedať danému prívesu, a preto musíme vopred určiť tieto dôležité miery: A — výška prívesu (od dlážky po okraj korby) + 1 0 mm, B — výška korby + 1 0 mm, C — šírka blatníka + 15 mm, D — hrúbka steny korby + 1 0 mm, E — dĺžka korby — 200 až 400 mm, F — podľa výkresu. Hotovú kolísku povrchovo upravíme a nakoniec styčné plochy kolísky s korbou prívesu vyložíme gumou, aby sme pri manipulácii nepoškodili lak korby. JOSEF VOJTA
PŘÍPRAVEK NA SNÍMÁNÍ KRYTU LOŽISEK Vždy po ujetí 20 000 km je třeba u vozů VAZ namazat ložiska předních kol. Čepička krytu ložiska je však tak dokonale nalisovaná, že je nutné použít k jejímu sejmutí sekáč a kladivo. Vyplatí se proto vyrobit si jednoduchý přípravek, se kterým čepičku snadno sejmeme a po namazání opět nalisujeme. Přípravek tvoří kotouč 1, který vyrobíme z oceli 15 až 20 mm tlusté. Ve středu kotouče vysoustružíme otvor 0 48 mm se zápichem podle detailu a dále vyvrtáme podle výkresu tři příčné a dva podélné otvory, do kterých vyřízneme závit M8. Po té kostku rozřízneme na dvě poloviny a přípravek je hotov. Oba díly kotouče 1 přiložíme na čepičku a stáhneme rovnoměrně dvěma šrou-
54
by 2 (M8X60). Pomocí šroubů 3 (M8X50) pak čepičku snadno sejmeme. Při nalisování nasadíme kostku na čepičku obráceně, na otvor přiložíme vhodnou podložku a několika údery kladívkem čepičku nalisujeme zpět. R. H.
stroje a nástroje JEDNODUCHÁ STOLNÍ VRTAČKA Podle tohoto návodu si můžeme vyrobit jednoduchou stolní vrtačku (obr. 1), k jejímuž zhotovení potřebujeme pouze soustruh, el. svářečku, běžné nářadí a nástroje. Materiálové nároky jsou rovněž minimální. Elektromotor s výkonem 100 až 300 W, sklíčidlo, malé řetězové kolečko z jízdního kola s kusem odpovídajícího řetězu, dvě stejná kuličková ložiska, ocelový tenkostenný uzavřený profil (Jäkl) příslušných rozměrů, ocelovou trubku, hliníkový plech, ocelovou tyčovinu a spojovací materiál. POSTUP PRÁCE ^ """>-lt i Stojan 1 zhotovíme z tenkostenného profilu Jäkl obdélníkového průřezu. Sloupek 1.1 uřízneme podle obr. 2, opracujeme pokud možno nejpřesněji povrch (nejlépe smirkovým plátnem nataženým na rovné podložce) a svaříme s operami stojanu 1.2. Stojan dokončíme připevněním pracovní desky 23. Rameno 2 vyrobíme rovněž z profilu Jäkl (obr. 3). U posuvné části 2.1 profil v příslušných místech nařízneme
TECHNICKÉ ÚDAJE
a konce narovnáme pro uložení přítlačných čepů stavěči páky 16. Rameno musíme na stojan přilícovat tak, aby dovolovalo volné posouvání. V požadované poloze lze rameno 2 zafixovat pomocí stavěči páky, jejíž čep 16.1 musíme ve svěráku nebo pod lisem prohnout asi o 1 mm, a tím vytvořit potřebnou výstřednost k vyvození přítlaku ramene na stojan. *" «*•"- •*•
55
Rozpiska materiálu
0 15X1.5(30 záv.) 0 3-350 M4X40 M4 04
Obr. 1
Řetězové kolečko 12 (obr. 4) zhotovíme svařením ozubeného věnce 12.1 (které koupíme hotové ve speciální
56
Obr. 2
57
Obr. 3
58
Obr. 4
59
prodejně jízdních kol) se středícím kroužkem 12.2 a náboj e m 12.3 v jeden celek. Pouzdro 3. Z ocelové trubky 0 3 8 X 2 vyrobíme podle obr. 4 vodicí pouzdro vřetene 3 . 1 , opracujeme co možná nejlépe jeho povrch při zachování válcového tvaru. Na koncích vysoustružíme vnější uložení ložisek v toleranci s mírným přesahem. Pro hřeben musíme nejprve zhotovit profilovou lištu 4 . 1 . Ohneme ji z ocelového plechu 2 mm tlustého. Podle obr. 4 do ni nanýtujeme jednotlivé články řetězu 4 . 2 , které získáme demontáží z kusu převodového válečkového řetězu (1/2") tak, že čípky opatrně odvrtáme a vyrazíme. Tím budou použitelné pro montáž článků do lišty, kde je roznýtujeme dulčíkem. Otvory pro čípky musíme vrtat kolmo a odpovídajícím vrtákem. Důležité je při t o m d o držet správnou a stejnou rozteč uložení válečků! (Pro řetěz 1/2" je t o 12,7 mm). Vřeteno 5 vysoustružíme a zakončíme kuželem, na který při montáži narazíme sklíčidlo 6. Sklíčidlo pro upnutí vrtáků do 0 10 mm má kuželovou stopku s označením B16 odpovídající kuž. MORSE 2. Jako pohonu nejlépe použijeme jednofázový elektromotor 7 s rozběhovým kondenzátorem (napětí 2 2 0 V, výkon 1 8 0 W a otáčky 1 4 0 0 m i n ~ i ) . Při volbě m o t o r u je třeba uvážit, že výkon vrtačky bude sice odpovídat výkonu motoru, ale na druhé straně větší hmotnost výkonnějšího motoru zhorší plynulý posun vřetene a tím i cit při vrtání. Úchyt motoru 8 svaříme z ocelového plechu podle obr. 2. Desku 8.1 ohneme podle motoru a privaríme k ni dvě oka 8.2. Úchyt přišroubujeme přímo na plášť motoru. Mezi oka upevníme držák motoru 9, který svaříme ze dvou profilů Jäkl podle obr. 2. Úchyt i držák motoru se musí natáčet v rovině kolmé k osám motoru i vretene a tím umožňovat přestavování klínového řemene 20 na stupňových řemenicích 15 i jeho potřebné napnutí. K odlehčení značné síly způsobené hlavně hmotnosti
motoru slouží odlehčovací zařízení 11 umístěné v rameni vrtačky. Skládá se z tažné pružiny 11.1 napojené s předpětím na silonovou šňůru 11.2, která se navíjí a odvíjí při zdvihu vřetena na náboj řetězového kolečka 12, kde je zakotven druhý konec šňůry. Pohyb ovládací páky 1 7 , která prochází osou 18 se přenáší řetězovým kolečkem 12 přes hřeben 4 na pouzdro vřetene 3. Toto pouzdro je posuvně uloženo ve dvou třmenech 1 9 . 1 , které musí dovolit plynulý posun vřetene do záběru i zpět s minimální radiální vůlí. K vymezení t é t o vůle slouží šrouby 19.2. Třmeny připevníme k rameni pomocí šroubů 13 a 14 upravených tak, aby umožňovaly montáž řetězového kolečka i dostatečný prostor k jeho pohybu. Stupňové řemenice 15 vysoustružíme z umatexu nebo z lehké slitiny a připevníme je na vřeteno 5 a hřídel elektromotoru s mírným tolerančním přesahem. Proti pootočení zajistíme řemenice ve směru osy kolíkem 0 4 mm a dotáhneme maticí. Z bezpečnostích důvodů musíme zakrýt řemenový převod ochranným krytem 2 1 , který nás chrání proti úrazu při prasknutí nebo sesmeknutí řemene a zamezuje možnosti zachycení vlasů, oděvů i prstů rotujícími částmi. Kryt vyrobíme nejlépe z duralového nebo hliníkového plechu tlustého 1 až 2 m m . Vystřižené víko 21.1 a plášf 2 1 . 2 spojíme šrouby a připevníme na držák krytu 1 0 , který předem přišroubujeme k držáku motoru 9. Elektrická instalace spočívající z přívodu k motoru a vypínači musí být provedena podle platných předpisů, t j . správně nulována a uzemnená, vodiče řádně připevněny a použitý materiál (vodiče, zástrčka i vypínač) musí odpovídat normám ESČ. Vypínač nejlépe umístíme na rameni tak, aby byl volně přístupný a ovladatelný pravou rukou. • -y . Konstrukci M. K. popsal ING. L. ŘEZNÍČEK
OKIENKOVÉ TABUĽKY SPOJOVACÍCH SÚČIASTOK Rozmerové hodnoty spojovacích súčiastok a potrebné rozmery na ich uloženie sa zisťujú zo strojníckych tabuliek. Pretože väčšina domácich majstrov nemá tieto tabuľky k dispozícii, bol uverejnený v USS č. 36 prehľad najpoužívanejšieho spojovacieho materiálu s príslušnými rozmermi. Oveľa rýchlejšie však vyžadované hodnoty zistíme pomocou posuvného puzdra, ktoré si ľahko zhotovíme. Na puzdre potom stačí len nastaviť hľadaný závit a v príslušných okienkach hneď zistíme potrebné hodnoty. Použitím tejto pomôcky zabránime i omylom, ktoré môžu vzniknúť preskočením kolónky pri hľadaní v tabuľkách.
60
Puzdro je spracované pre najpoužívanejšie skrutky: na lícnej strane pre skrutky so šesťhrannou hlavou, na rubovej pre skrutky imbus, skrutky s valcovou hlavou, zápustné skrutky a skrutky s polguľatou hlavou. Pretože na lícnej strane je voľné miesto, uvedieme naň tabuľku, do ktorej si môžeme vpísať dĺžky skrutiek so šesťhrannou hlavou, ktoré máme v zásobe. Vyhotovenie puzdra je veľmi jednoduché. Vystrihneme rozvinutý tvar puzdra 1 znázornený na druhej strane obálky, ako aj vložky 2 z tretej strany obálky. (Ak nechceme zničiť obálku, môžeme puzdro aj vložku prekopírovať v rovnakej mierke.) Strednú hranu vložky 2 ohneme o 180° a do vložky vlepíme tvrdý papier alebo lesklú lepenku, PVC a pod., ale hrúbka nesmie byť väčšia ako 0,5 mm. Nakoniec vložku prestriekame bezfarebným lakom. Na puzdre 1 najskôr vystrihneme potrebné okienka označené čierne — je ich pätnásť na lícnej a devätnásť na rubovej strane. Potom ohneme obidve hrany a skúsime, či sa bude dať vložka v puzdre dobre posúvať. Ak je všetko v poriadku, nanesieme na okrajový pás lepidlo a puzdro zlepíme. Obidve povrchové strany nakoniec prestriekame bezfarebným lakom. ŠTEFAN KUBOVIČ
PRAKTICKÝ ZVERÁK POD VŔTAČKU Pri práci so súpravou COMBI často treba upínať pri vŕtaní drobné predmety. Na našom trhu nie je dostupný zverák pod vŕtačku v prijateľnej cene. Preto som si zhotovil jednoduchý zverák s viacerými možnosťami upnutia, ktorého cena pri použití prakticky odpadového materiálu je zanedbateľná. Získal som tak univerzálneho pomocníka do svojej dielne. POSTUP PRÁCE Najskôr zhotovíme dve čeľuste 1 zo štvorcového profilu Jäkl 25X25 mm. Do jednej čeľuste — pevnej — vyvŕtame dva otvory 0 8,1 mm. Z kruhovej ocele 0 8 mm odrežeme vodiace tyče 4; na jednom ich konci vyrežeme v dĺžke 90 mm závit M8. Tyče vsunieme do otvorov v pevnej čeľusti a privaríme tak, aby boli na čeľusť kolmé a vo všetkých smeroch navzájom vodorovné. V druhej čeľusti 1 — pohyblivej — vyvŕtame otvory 0 14,2 mm a do otvorov vložíme odrezané rúrky 3 s vnútorným priemerom 8 mm a znútra zavaríme. Opäť musíme dodržať kolmosť a rovnobežnosť vo všetkých smeroch, pretože od toho závisí ľahkosť chodu pohyblivej časti. V rúrkach z obidvoch strán zrazíme hrany a vnútro mierne namastíme vazelínou Pohyblivú časť vložíme na tyčky pevnej časti a dotiahneme krídlovými maticami 5. Do tohto polovýrobku vyvŕtame presne osem otvorov 0 4 mm (po dvoch otvoroch na hornej a dolnej ploche obidvoch profilov) a vyrežeme závit M 5. Na uholníku 2 zmenšíme kotúčovou brúskou vnútorný polomer na polomer zhodný s Jäklovým profilom. Potom do uholníka vyvŕtame otvory 0 5,5 mm; z vonkajšej strany urobíme zahĺbenie vrtákom 9 mm do hĺbky 2 mm na zápustné skrutky. Na celom zveráku zabrúsime hrany, prebrúsime a natrieme antikoróznym náterom. Ak chceme do zveráka pripevniť väčšie predmety, priskrutkujeme uholníky 2 hore na čeľuste pomocou skrutiek 6 s valcovou hlavou. Ak však priskrutkujeme uholníky opačne (po-
SPÔSOBY PRIPEVNENIA NA DOSKU STOLA
Rozpis materiálu
mocou zápustných skrutiek 7), môžeme využiť zverák aj ako ohýbačku plechov malých rozmerov, prípadne nosníkov a pod. Zverák možno použiť aj ako tretiu ruku pri zváraní a spájkovaní drobných predmetov. Keďže zverák je dostatočne stabilný, netreba ho pri vŕtaní — ak máme
vŕtačku upnutú v stojane — pripevňovať na stôl; stačí ho len pridržať rukou. Ak však vŕtame mimo stojana, pripevníme si zverák buď tak, že prevŕtame stôl a zverák prichytíme skrutkou M5, alebo použijeme zvierku, na ktorej rameno prichytíme zverák zápustnou skrutkou M5. I. K.
ZARIADENIE DO DOMÁCEJ DIELNE
je název knihy, obsahující návody na zhotovení 70 strojů a nástrojů a pomůcek, které byly ve sbornících USS publikovány do r. 1978. Kromě toho kniha obsahuje 57 menších návodů a rad z oblasti technologie kutilské výroby a tabulky se základními údaji o všech u nás dříve i nyní vyráběných asynchronních elektromotorech do výkonu 2 kW a o spojovacích a hutnických materiálech, které se používají v domácí dílně. Kniha má 272 strany velkého formátu, 342 obrázky a 50 tabulek, stojí 66 Kčs a lze ji koupit ve větších knihkupectvích, nebo objednat v Propagační tvorbě, Celetná 25, 116 06' Praha 1.
61
SKLONOMER Pri rozličných prácach potrebujeme merať sklony rovín, povrchov terénu, predmetov atď. Takéto meradlá sa dajú kúpiť na našom trhu, ale sú celokovové, veľmi presné, a preto veľmi drahé. Ich používanie pri hrubých prácach na stavbe, pri zemných prácach a pod. si nevyžaduje až takú presnosť vyhotovenia. Skonštruoval som si jednoduchý a lacný sklonomer; dvojitá stupnica na meradle dovoľuje odčítať hodnotu sklonu v uhloch alebo v percentách. Základ prístroja tvorí drevená libela 1 dĺžky 50 cm. Z oceľového plechu 1,5 až 2 mm hrubého ohneme profil 3 podľa prierezu libely. Na koncoch širšej plochy profilu urobíme otvory, pomocou ktorých vešiame meradlo na šikmú plochu. Z hliníkového plechu hrubého asi 1,5 až 2 mm vyrežeme stupnicu 2. Vyvŕtame otvor
62
2 pri nit ujem e k profilu 3; hlavy nitov musíme zo strany profilu zapustiť do roviny, aby neprekážali pri pohybe libely. Podľa otvorov v stupnici vyvŕtame do libely otvory a potom už môžeme prístroj zostaviť. Libelu spojíme s profilom 3 pomocou čapu 6. Ako čap môžeme použiť skrutku Imbus M6 takú dlhú, aby uzavretá matica 9 bola zatiahnutá až na doraz závitu. Aby bol profil pritláčaný na libelu, navlečieme na skrutku vhodne dimenzovanú pružinu 8, na ktorú musíme vopred v libele zhotoviť patričné zahibenie. Nastavenú polohu sklonomeru fixujeme vratovou skrutkou 7 (M6), podložkou 10 a krídlovou maticou 1 1 . Hrúbka podložky 10 sa musí rovnať hrúbke profilu 3. Napokon skrutkou 12 vynulujeme libelu, t. j. nastavíme rovnobežnosť profilu a libely. V tejto polohe označíme na závrtke 5 rysku. Pri určovaní sklonu najprv povolíme krídlovú maticu 1 1 . Potom meradlo položíme, alebo zavesíme na merané miesto. Libelu nastavíme do vodorovnej polohy, ktorú prípadne zafixujeme krídlovou maticou; výchylky odčítame v stupňoch alebo v percentách. ING. JURAJ JANOŠKA
VÁHY NA MIEŠANIE EPOXIDOVEJ ŽIVICE Každý domáci majster raz za čas potrebuje niečo zlepiť alebo laminovaf epoxidovou živicou. Nastáva tu najväčší problém, ako zachovať pokiaľ možno presný pomer miešania živice so stužovadlom. Na tento účel som zhotovil jednoduché a veľmi presné váhy, na ktorých možno odvážiť akékoľvek potrebné množstvo zmesi bez toho, aby bolo treba niečo počítať. Ide prakticky o dvojramennú páku, ktorej dĺžka ramien je násobkom predpísaného pomeru miešania živice a stužovadla. Čím je násobok vyšší, tým presnejšie váhy získame. POSTUP PRÁCE Podstavec váh urobíme z dvoch dosák preglejky hrubej 8 mm spojených kolmo na seba. Na zvislú dosku pripevníme štyrmi závitkami záves páky, ktorého koniec zbrúsime do reznej hrany. Páku zhotovíme z hliníkového plechu hrubého 2 mm podľa výkresu. Vzdialenosti obidvoch rysiek na zavesenie nádobiek i výrezu na zavesenie páky sú určené na miešanie lepidla Epoxy 1200, pri ktorom príde na jeden hmotnostný diel stužovadla 7 až 7,5 hmotnostných dielov živice. Na miešanie materiálov iných hmotnostných pome-
rov treba zhotoviť inú dvojramennú páku, ktorej ramená sú opäť násobkom vyžadovaných hmotnostných dielov. Nádobku na živicu, ktorú zavesujeme na kratšie rameno, zhotovíme najlepšie z akejkoľvek polyetylénovej fľaše; použijeme spodnú časť, ktorú odrežeme v požadovanej výške. Z tvrdšieho drôtu urobíme držadlo na zavesenie. Ako nádobka na stužovadlo, ktorú zavesujeme na dlhšie rameno, stačí polyetylénová zátka fľaše, na ktorú urobíme podobné ucho na zavesenie. Polyetylénové nádobky majú tú výhodu, že stvrdnutú živicu možno přetlačením z nádobiek ľahko odstrániť, a tak ich opäť použiť. Páku s prázdnymi nádobkami zavesíme na reznú hranu, na presné dováženie položíme na kratšie rameno ohnutý kúsok oloveného plechu, ktorým posúvame tak, aby sa páka vyrovnala do vodorovnej polohy. Túto polohu označíme ryskou na zvislej doske. Potom naplníme nádobku potrebným množstvom živice a pridaním stužovadla do druhej nádobky vyrovnáme váhy do vodorovnej polohy. Na dodržanie presného pomeru musíme pred každým použitím váhy vždy vyrovnať najskôr s prázdnymi nádobkami do vodorovnej polohy. M. A.
PREGLEJKA 8mm
VYROVNÁVACIE ZÁVAŽIE
RAMENO
VÁHY
63
SLOVENSKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK batožinový priestor — zavazadlový prostor debnička — bedýnka kočík — kočárek kolíska — kolébka krčiť — mačkat priskrutkovať — přišroubovat stolička — židle tlačené spoje — tištěné spoje veko — víko zajamkovať — zadůlčíkovat zakrúžovanie — zakrouženi ČESKOSLOVENSKÝ SLOVNÍČEK jízdní kolo — bicykel ložnice — spálňa najížděci můstek — rozběhový mostík prádelník — bielizník prkno — doska překližka — preglejka přespán — lesklá lepenka pryskyřice — živica řídítka — kormidlo štafle — dvojitý rebrík těhlice — ojnica travní sekačka — kosačka na trávu truhlářské svěrky — stolárske zvierky
Sborníky
UDĚLEJ si sám UROB
Vám budeme pravidelně zasílat za celoroční předplatné 56 Kčs. Na skladě máme ještě ročníky 1980 a 1981 (čísla 33 a další) Dále Vám můžeme na dobírku poslat knihy — Zariadenie do bytu, chaty a chalupy (65 Kčs) — Urob si doma a v chate — III. vyd. (60 Kčs) — Zariadenie do domácej dielne (66 Kčs) Na dobírku Vám také zašleme návod na — Obytný přívěs KAPR-1 (50 Kčs)
PROPAGAČNÍ TVORBA — Expedice USS Celetná 25 116 06 Praha 1 telefon 27 93 63
Knižnica Urob si sám — vedúca redaktorka Ing. Gréta Izakovičová UDĚLEJ-UROB SI SÁM zväzok 41 MDT 379.826:645 629.113.004 Zostavil Kamil Zoufalý Vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, n. p., Bratislava, Hurbanovo nám. 3, v spolupráci s výrobným družstvom Propagační tvorba. Praha 1, Celetná 25. vo februári 1982, ako svoju 8069. publikáciu Adresa redakcie: Za Strahovem 10, 169 00 Praha 6, tel. 35 07 97 Zodpovedná redaktorka Veronika Šátorová Graficky upravila Ing. Gabriela Karasová Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk Technická redaktorka Zora Šinková Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava, Pekná cesta 6 64 strán, 89 obrázkov; 11,42 AH, 11,63 VH © Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1982 1. vydanie. Náklad 167 000 výtlačkov 302 05
510/21; 818
