dům byt chata zahrada stroje nástroje auto moto koníčky

dům • byt • chata zahrada stroje • nástroje auto • moto koníčky

obsah

• DO CHATY A ZAHRADY Nastaviteľné slnečné hodiny

2

Vodné prúdové čerpadlo

3

Natírání drátěného plotu

5

Úprava ruční radlice

6

Ešte k záhradnej sprche

8

Úprava campingových židlí

9

Zajištění visacího zámku

9

• DO DOMU A BYTU Pohovka se sedačkami

10

Výškově nastavitelná sedačka

12

Pohyblivý nábytek

14_

Rohový regál

Knižnice Udělej/Urob si sám svazek 89 Sestavila Ing. Milada Zoufalá

Vydala TVORBA s. r. o. Železná 8,110 00 Praha 1 ve spolupráci s T.C.A. s. r. o. Bolivarova 18,169 00 Praha 6 v březnu 1994 jsou svou 13. publikaci Adresa redakce a expedice Hájkova 1,130 00 Praha 3 telefon 27 93 63 Odpovědná redaktorka Milena Neužilová Grafická úprava Ing. Gabriela Karasová Návrh obálky Ing. arch. Milan Vlk Tisk Naše vojsko s. p. Vlastina 23,161 00 Praha 6 1. vydání 64 strany, 87 obrázků; 10,69 AA, 10,97 VA ©TVORBA Doporučená cena 25 Kč Celoroční předplatné 96 Kč (120 Ks) ISBN 80-85386-71-2 ISSN 0139-5963 Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt Praha čj. NP 132/1994 ze dne 20.1.1994

17_

Bodové osvětlení

19

Věčný kalendář

21

Podpěry polic

22

Úprava kráječe nudlí

23

Zásobník na fľaše

23

Dlouhé sekáče

24

Úprava ložisek pračky

25

Úprava splachovače

26

• PRO SVÉ KONÍČKY Rámování obrazů

27

Archivace kinofilmů

30

Stroj na pečenie oblátok

33

Optický hlásič pro rybáře

42

Držiak na nosič bicykla

43

• STROJE A NÁSTROJE Výroba ozubených spojů

44

Strojní pila na kov

48

Pohyblivé svítidlo

57

K řezání závitů na soustruhu

62

Oprava elektrických nožníc

63

1

NASTAVITEĽNÉ SLNEČNÉ HODINY

• Aktuálnu informáciu o čase získame pohľadom na hodinky. Zdalo by sa teda, že ak ponúkam návod na stavbu slnečných hodín, ponúkam zbytočnosť. Mám iný názor. Slnečné hodiny, podobne ako celý rad iných pomôcok zo starých čias, sú příjemnou a milou protiváhou přetechnizovaného sveta okolo nás. Tento pradávny vynález našich predkov mával najrozmanitejšie podoby, ale aj jednu spoločnú nevýhodu: značnú nepresnosť časových údajov, zapríčinenú zmenami dráhy Slnka na oblohe v jednotlivých ročných obdobiach. V novšej dobe k tejto nevýhode pristupujú ešte navyše zmeny, spôsobené zavedením letného a zimného času.

stranu dosky natrieme bielou farbou. Ako ukazovateľ sa hodí kovová tyč o priemere 6 až 7 mm, dlhá asi 28 až 30 cm. Upevníme ju v strede horného okraja dosky tak, aby zvierala s doskou uhol asi 55°. Na upevnenie poslúži drevený držiak, do ktorého vyvŕtame pod daným uhlom otvor pre tyč, ako aj dva otvory pre závtrky. Ciferník má tvar poloblúka (R = 360 mm) a je upravený tak, aby umožnil zasúvanie a presúvanie číslic udávajúcich čas. Zhotovíme ho z pertinaxu, plechu alebo umelej hmoty. Skladá sa z dvoch vrstiev spodnej, ktorá je užšia a vrchnej, ktorá je širšia. Po upevnení ciferníka na dosku tak vznikne medzera,

do ktorej môžeme zasúvať doštičky s číslicami. Doštičky vyrežeme z materiálu o rovnakej hrúbke, ako je spodná vrstva ciferníka. Číslice na doštičky namaľujeme alebo ich nalepíme (výborne sa hodia biele číslice z umelej hmoty, ktoré sú súčasťou niektorých detských hier). Slnečné hodiny umiestíme na vyvýšené miesto, na ktoré nedopadá tieň stromov či budovy. Čelnou stranou ich nasmerujeme približne na juh a pevne zabezpečíme proti zmene polohy vplyvom vetra a pod. Pri správnom nastavení slnečných hodín môžeme bez problémov odčítať momentálny čas s presnosťou ±5 minút. ING. V. SASINEK

Pre vlastné potešenie som si postavil slnečné hodiny, pričom uvedené nedostatky som sa pokúsil odstrániť pomocou ciferníka, ktorý je možné prispôsobiť dráhe Slnka. Výroba hodín je jednoduchá. Základnú dosku o rozmeroch 80 x 50 cm vyrežeme z preglejky odolnej voči vode. Túto dosku vystužíme po obvode rámom z latiek. Prednú

detail A

2

VODNÉ PRÚDOVÉ ČERPADLO • Vodné prúdové čerpadlo s prerušovaným prúdom sa uplatní všade tam, kde je nablízku potok s dostatočným množstvom vody a spádom minimálne 80 až 100 cm. Jeho prednosti ocenia predovšetkým tí, ktorí na svojom pozemku nemajú k dispozícii elektrickú energiu a nemôžu tak na prepravu.vody použiť čerpadlo. Princíp vodného čerpadla s prerušovaným prúdom je jednoduchý. Voda, privádzaná spádovým potrubím, uniká vybíjacím ventilom, ktorý pri určitej výtokovej rýchlosti strhne a uzavrie. Následný vzrast tlaku vody otvorí výtlačný ventil, ktorý prepustí určité množstvo vody do vzdušníka. Tlak vody poklesne, vybíjací ventil sa otvorí a celý proces sa opakuje. Hladina vody vo vzdušníku stúpa a po určitej dobe stúpne tlak vzduchu natoľko, že vytláča vodu výtlačným potrubím do vhodnej nádrže na mieste spotreby. Výkon tohto zariadenia závisí od spádu pretekajúcej vody a od výšky, do akej vodu prepravujeme. Čím väčší je pomer dopravnej výšky ku spádu, tým menšie je množstvo dopravenej vody. Pretože takéto čerpadlo môže pracovať nepretržite, vytvorí aj malé množstvo dopravenej vody za deň dostatočnú zásobu. Tak napríklad pri prietoku 12 I za minútu, spáde 1,5 m a dopravnej výške 15 m bude zariadenie dodávať asi 0,57 I vody za minútu, teda približne 820 I za deň. Pri dopravnej výške len 9 m to už bude asi 1 liter za minútu, teda 1440 I vody za deň. Konštrukcia čerpadla je vyriešená tak, aby bolo možné zhotoviť tohto cenného pomocníka prevažne z kúpeného inštalačného materiálu. Ako základ ventilov sú použité sacie koše s pogumovanými kovovými guľôčkami. Výhodou uvedeného riešenia je, že výroba je celkom jednoduchá a že rytmus a výkon zariadenia možno upraviť naklonením celého telesa čerpadla samozrejme, v rámci danom uvedenými tromi veličinami, tj. spádom, prietokom a dopravnou výškou.

otvoru upravíme podľa pogumovanej guľôčky, alebo pomocou dvoch podložiek 2 ako u sacieho koša 1. V týchto prípadoch musíme vsuvku 3 prispájkovať mosadzou priamo na medzikrúžok (súčasť sacieho koša). Pred spájkovaním je nutné odstrániť gumový krúžok, ktorý na miesto vrátime až po ochladnutí. Ďalšou možnosťou je vyrobiť prírubu s návarom, ktorú naskrutkujeme priamo na odbočku 5. Vzdušník 11 zhotovíme z ľubovoľnej uzavretej nádrže s objemom 3 až 50 litrov. Dôležité je, aby nádrž bola tesná, pretože práve od dokonalej tesnosti vzdušníka závisí účinnosť celého zariadenia. Ak zoženieme vhodnú nádobu s menším objemom (do 5 litrov - napríklad z hasiaceho prístroja) upevníme ju priamo na výtok zo sacieho koša. Použijeme vsuvku vhodnej veľkosti, ktorú prispájkujeme na výtokový otvor nádoby a k saciemu košu ju napevno priskrutkujeme. Nádobu s väčším objemom je výhodnejšie umiestniť mimo čerpadla, např. upevniť pomocou objímky 12 na kolík 13, ktorý zarazíme do zeme v blízkosti čerpadla, príp. inam, v závislosti od povahy terénu. Čerpadlo so vzdušníkom spojíme hadicou 14 s priemerom 1/2", lepšie však 3/4", s maximálnou dĺžkou 80 cm. Hadicu nasadíme na koncovku hadice 8, ktorú priskrutkujeme na výtok sacieho koša 6. V spodnej časti vzdušníka vyvŕtame otvor, ku ktorému prispájkujeme výtok; naň upevníme hadicu 18 Js 1/2". Touto hadicou dopravujeme vodu na miesto spotreby. Vlastné teleso čerpadla upevníme objímkou 9, ktorou opášeme odbočkou 5 a stiahneme skrutkou alebo prispájkujeme mosadzou. Jeden koniec objímky necháme dlhší, aby vznikla páka. Závrtkou 19 spojíme páku cez otvor o 0 9 mm s dreveným kolíkom 10, kto-

VÝROBA ZARIADENIA Zaobstaráme si dva sacie koše s pogumovanými guľôčkami. Kôš 1 Js 6/4" a kôš 6 Js 5/4". U oboch košov odstránime výtokovú kryciu mriežku. Sací kôš 1 - upevnený obrátene (tj. postavený na hlavu) - bude slúžiť ako vybíjací ventil. Medzikrúžok s kónusovým dosadnutím a gumovým krúžkom, čo sú súčasti pôvodného sacieho koša, upevníme dvoma podložkami 2 z pásovej ocele 30 x 5 mm. Tým je umožnený voľný výtok vody a strhnutie pogumovanej gulôčky do uzáveru vody v momente najsilnejšieho nárazu vody. Sací kôš 1 spojíme vsuvkou 3 s oblúkom 4 a po tom ďalšou vsuvkou s odbočkou 5. Na protiľahlú stranu odbočky naskrutkujeme tretiu vsuvku 3, na ktorú upevníme pomocou ohybnej gumovej hadice 15 prívodnú spádovú rúrku 16. Koniec spádovej rúrky obalíme sitom 17 s okami o 0 2 až 3 mm, aby sme zabránili vnikaniu nečistoty do zariadenia. Druhý sací koš 6 slúži ako výtlačný ventil. Na odbočku 5 ho môžeme pripojiť niekoľkými spôsobmi, záleží na našich možnostiach. Buď kôš upevníme pomocou jednoduchej príruby 7, pričom úkos stredového

3

rý zarazíme do vhodného - najnižšie položeného - miesta spádu, pričom dbáme na to, aby výtok vybíjacieho ventilu (sacieho koša) nebol ponorený, ale aby zostal voľný. Čerpadlo síce pracuje aj po miernom zatopení výtoku, znižuje sa však jeho výkon. Niekoľko poznámok k výrobe na záver: Pre vybíjací ventil je nutné použiť sasí kôš 1 s gumovou guľôčkou. Ak je prítok vody menší, môžeme použiť aj kôš 5/4". V tom prípade musia mať aj všetky ostatné prívodné zložky (t. j. vsuvky 3, oblúk 4 a odbočka 5) 5/4". V prípade výtlačného ventilu nie je nutné použiť sací kôš s guľôčkou, môže byť aj s koženou klapkou. Dôležité je, aby uzavrel spätný tlak vody z nádrže 11. Ak nezoženieme spojovací materiál potrebnej veľkosti, použijeme oblúk 4 a odbočku 5 z novoduru a obe časti zlepíme. Vsuvky 3 a 8 potom takisto prilepíme. Ako nádrž môžeme vhodne uplatniť päťlitrovú fľašu z umelej hmoty, ktorú nasadíme priamo na vsuvku 8 výtlačného ventilu.

Použitý materiál 1 - sací kôš s guľôčkou Js 6/4" (1 ks) 2 - podložka z pásovej ocele 30 x 5 mm (2 ks) 3 - vsuvka jednoznačná Js 6/4" (4 ks) 4 - oblúk jednoznačný 90 °Js 6/4" (1 ks) 5 - odbočka TE jednoznačná 90 "Js 6/4" (1 ks) 6 - sací kôš s guľôčkou Js 5/4" (1 ks) 7 - vyrábaná príruba s úkosom podľa guľôčky (1 ks) 8 - koncovka hadicovej spojky - závit 3/4" (1 ks) 9 - objfmka s pákou z pásovej ocele 30 x 4 mm (1 ks) 10 - drevený kolík 60 x 40 x 800 mm (1 ks) 11 - ľubovoľná uzavretá nádrž s objemom 3 až 501 (1 ks) 12 - objímka z pásovej ocele 40 x 3 mm (1 ks) 13 - drevený kolík 60 x 40 mm - dfžka podľa nádrže (t ks) 14 - spojovacia hadica Js 3/4" 15 - spojovacia gumová hadica o 0 50 mm (1 bm) 16 - spádová rúrka o 0 50 mm (z ocele či novoduru) 17 - sito drôtené či z umelej hmoty - 0 oka 2 až 3 mm 18-hadica 1/2" 19 - závrtka M8 x 70 mm

UVEDENIE DO CHODU Oživenie čerpadla je jednoduché. Prvý riáraz vody strhne pogumovanú guľôčku sacieho koša 1, ktorá uzavrie výtokový otvor; náraz vody tým pôsobí na pogumovanú guľôčku sacieho koša 6, ktorá sa nadvihne a prepustí časť vody do nádrže 11. Spravidla začne čerpadlo pravidelně pulzovať bez ďalšieho zásahu. Ak by sa tak nestalo, započatiu pravidelného pulzu pomôžeme zatlačením guľôčky ventilu 1, a to až do vyrovnania spätného tlaku z nádrže 11 na guľôčku výtlačného ventilu 6. Po naplnení nádrže 11 vodou sa rytmus tepov ustáli a vzduch v nádrži vytláča vodu rovnomerne, bez kmitania. Teraz pristúpime k úprave čo

najvhodnejšieho rytmu tepov a k zriadeniu výkonu čerpadla nakláňaním celého telesa pákou 9 v horizontálnej rovine pri uvoľnenej závrtke 19. Obvykle sa rytmus ustáli na frekvencii 1 až 2 tepy za sekundu. Výhodnejší je však posun sacieho koša 1 v závite vsuvky 3, ktorý pri zmontovávaní s odbočkou nedotiahneme naplno, ale len toľko, aby sme silnejším ťahom ruky mohli kôš 1 nakloniť asi do uhla 30 °. Naklonením koša sa mení rytmus a výkon čerpadla v závislosti od spádu. Pri spáde 2 m hravo dosiahneme výtlak 15 m. PAVEL RICHTER

4

NATÍRÁNÍ DRÁTĚNÉHO PLOTU • Každý, kdo už někdy natíral drátěný plot, mně dá zapravdu, že je to práce úmorná. A to ten můj měl 70 metrů. Když jsem se k této práci odhodlal, zakoupil jsem váleček Spojených kartáčoven Pelhřimov. Velmi brzy jsem zjistil, že se barva v žádném případě nedostane do spojů jednotlivých ok, a to ani po té, kdy jsem koupil druhý váleček, abych mohl natírat současně z obou stran. Nezbývalo, než vrátit se ke štětci, proto-

že nedostane-li se barva do spojů mezi oky, je celá práce zbytečná. Minulý rok mě natírání plotu čekalo opět a tak jsem přemýšlel, jak si práci usnadnit. Výsledkem je váleček kopírující povrch plotu. Jsem s ním velmi spokojen, barva se dostala tam, kam měla a celý plot jsem natřel za pouhých osm hodin. VÝROBA VÁLEČKU Nejdříve ze všeho si změříme velikost ok daného pletiva, zjistíme rozměr spojení dvou ok a jak oko vystupuje vysoko. Těmto parametrům totiž musíme váleček přizpůsobit. Pletiva jsou různá. Například úhlopříčné pletivo mívá rozteč ok od 40 do 70 mm. Váleček znázorněný na výkresu je přizpůsoben pletivu s roztečí ok 70 mm, u něhož spojení ok představuje 12 mm

•PÁSKY MOLITANU 15mm

5

tanových pásků sešijeme k sobě delším stehem. Lepit molitan na válečky je samozřejmě možné, ale pouze takovým lepidlem, které by odolalo ředidlu používané barvy. Držák je z kruhové oceli 0 8 mm, kterou ohneme do tvaru U. Na oba konce držáku privaríme oka, doprostřed pak trn, na který upevníme dřevěnou rukojeť. Váleček uchytíme k držáku dvěma vruty 0 6 mm se šestihrannou hlavou.

(pro jistotu je zvolena mezera 15 mm) a oko vystupuje do výše 8 mm. Váleček je tak dlouhý, že najednou natřeme čtyři šikmé řádky pletiva. Váleček zhotovíme z tvrdého dřeva 0 50 mm v potřebné délce. Podle zjištěných měr zhotovíme vybrání do potřebné hloubky. Pracovní plochy válečku snížíme na okrajích o 2,5 mrtva zaoblíme tak, aby dostaly tvar odpovídající prohnutí drátu oka. Zakulatíme i spodní část vybrání. Tímto vybráním váleček kopíruje různá prohnutí a výstupky, které musí při natírání překonat. Jak pracovní plochy, tak mezery, potáhneme pásy molitanu 10 mm tlustého. Potah středních pracovních válečků volíme o 10 mm širší, krajních o 5 mm širší, než jsou válečky samé. Do mezer nastříháme pásky 15 mm široké. Tím vznikne mezi jednotlivými válečky jen malá mezera, což přispěje k dokonalému nanesení barvy do mezery spojů jednotlivých ok. Konce moli-

Dříve než se pustíme do práce, je nutné plot důkladně očistit. Práci si usnadníme, když místo běžně užívaného drátěného kartáče použijeme větší drátěný kotouč 0 150 mm, upnutý do vrtačky. Kotoučem pak pohodlně jezdíme po jednotlivých řádkách plotu, přičemž se dráty kotouče dostávají i do mezer jednotlivých ok. Malý drátěný kotouč není vhodný, neboť prolézá oky v pletivu. Barvu si patřičně naředíme a nalijeme nejlépe do obdélníkové nádoby (rozměru 450 x 250 x 120 mm). Váleček namočíme do barvy a pak jím přejedeme po straně nádoby. Jednak barva lépe nasytí molitan, jednak ji mírně vytlačíme, aby nekapala na zem. Protože v úhlopříčném plotu jdou řádky zprava doleva, postupujeme také tak. Váleček přiložíme na čtyři řádky plotu v horní části tak, aby pracovní plochy válečků dosedly na drát a oka se vtlačila do mezer. Válečkem pomalu přejedeme odshora dolů a zase nahoru. Barva přitom obalí drát asi ze dvou třetin. Váleček pak nasadíme na vedlejší řádky a opět jím přejedeme dolů a nahoru. Po natření tří polí přejdeme na druhou stranu, kde už stačí přejet jen jedním směrem. Spotřeba barvy je zhruba stejná, jako při klasickém natírání štětcem.

ÚPRAVA RUČNÍ RADLICE • Každý zahrádkář, který na svých latifundiích pěstuje i brambory, zná ruční oborávací radlici,

6

a tedy i její nectnosti. Tenké ratiště, na kterém je nasazena, musíme svírat velkou silou, abychom radlici udrželi v požadované hloubce a směru. Pokud tenké ratiště (25 mm), pro které je určena tulej radlice, nahradíme silnějším, mnoho si nepomůžeme. Velký průměr kulatiny nejen že se v prstech hůře svírá, ale zvýší se tím zbytečně hmotnost celého nástroje a při tom nárůst na průměru jen nepatrně znásobí sílu, kterou musíme působit, abychom radlici udrželi v požadovaném záběru. Práci si usnadníme, když ratiště radlice opatříme dvěma držadly (viz fotografie). Výrobu zvládne i úplný začátečník. Jediným úska-

JOSEF SVOJANOVSKÝ

7

lim je - vzhledem k široké toleranci, se kterou jsou vyráběny jak plynové trubky, tak dřevěné tyče - najít takovou světlost trubky pro spodní držadlo 1, aby se po ratišti pohybovala s vůlí. V nejhorším případě bude nutno trubku na patřičný průměr protočit na soustruhu. Naopak, trubka 1"G, která u horního držadla 2 tvoří tulej, musí být na ratiště naražena. Zde je ale pomoc snadná. Pokud by trubka byla volná, prořízneme ji podélně, stiskneme a znovu svaříme. Čepy 4 po sesazení rukojetí 3 a držadel 1 nebo 2 na koncích roznýtujeme důlčíkem. Držadlo 1, které je na ratišti volně posuvné, zajistíme třmínkem 5 v takové poloze, která je pro nás nejpříhodnější. Držadlo 2 narazíme

Rozpiska materiálu

na konec ratiště a zjistíme vrutem 7 proti stažení. Ruka, kterou radlici táhneme, už nemusí ratiště pevně svírat, aby po něm neklouzala, prsty jsou jen zaklesnuty za příčně umístěné držadlo. Druhá ruka pak snadno ovládá

sklon a záběr radlice na poměrně velké páce. Práce je snadnější, do prstů nechytá křeč a vydá se méně energie. Ocenil to zatím každý, kdo si takto upravenou radlici vyzkoušel. FRANTIŠEK LOUDA

EŠTE K ZÁHRADNEJ SPRCHE • V zborníku USS č. 87 bol na str. 14 uverejnený návod na výrobu záhradnej sprchy. Navrhované riešenie sa mi nezdá najšťastnejšie. Ovládanie vývodu vody pomocou retiazok je komplikované a navyše podľa môjho názoru - sa pri takomto riešení dostatočne nevyužívajú fyzikálne vlastnosti vody, pretože voda sa odoberá dole, ale tam je studenejšia. Mám iné, domnievam sa, vhodnejšie riešenie. Kúpeľňový valec zostane v rovnakej polohe, ako i pri využití v kachliach. Chladná voda sa púšťa do spodnej časti a ohrievaná sa zhromažďuje hore, takže pri sprchovaní odoberáme tú najteplejšiu vodu. Vďaka tomuto usporiadaniu môže byť stojan oveľa nižší. Odpadá

KOUPELNOVÝ VALEC

REDUKCIA

HADICA

8

PRÍVODU

aj vŕtanie odvzdušňovacích otvorov, pretože sprcha sa zavodňuje automaticky, otvorením prívodu vody. Zapojenie prívodu a odvodu vody je jednoduchšie, s menšími nárokmi na súčiastky. Na spodný výpust 3/8" naskrutkujeme koleno 3/8" a naň uzavierací ventil so svetlosťou 3/8". Na ventil potom naskrutkujeme redukciu 3/871/2", na ktorú môžeme priamo napojiť hadicu 1/2". Na horný vývod naskrutkujeme redukované koleno 3/471/2" a do neho rúrku 1/2" (alebo hadicu 1/2"), ukončenú sprchovacou ružicou. Pôvodný prívod po boku valca zaslepíme viečkom. ING. JÁN ŠIMO

ÚPRAVA CAMPINGOVÝCH ŽIDLÍ • Běžně prodávané skládací campingové židličky (a některé stoličky) se vyrábějí z hliníkových či duralových trubek, které pn používání na betonovém nebo teracovém povrchu (balkonů, lodžií, teras, dvorků a pod.) značně trpí obrusem. Trpí nejenom židlička, ale i povrch podlahy. Přitom židle klouže a dobře nesedí. Náprava je jednoduchá. Stačí nasadit na nohy židliček gumové hadice vhodného průměru, dlouhé asi 6 cm. Ještě vhodnější je hadice z PVC, protože nešpiní. Pokud si netroufneme roznýtovat jednu stranu nožiček, rozřízneme gumovou hadici po délce a v místě nasazení naneseme na trubku lepidlo (např. Supercement) a zalepíme. Hadici ještě omotáme a svážeme pevně drátem asi na 24 hodiny, aby spoj dobře zaschnul. JAROSLAV BULÍČEK

ZAJIŠTĚNÍ VISACÍHO ZÁMKU • Mnohé visací zámky lze otevřít (kromě přeříznutí jejich třmene) také tak, že se šroubovákem vypáči zalisovaný zajišťovací kroužek vložky zámku, na obrázku označený názvem Jaso. Tomu lze zcela zabránit zhotovením a nasazením prouzdra na tělo zámku. Nejvýhodnější je pouzdro zhotovené z kovového POUZDRO

profilu s vnitřními rozměry odpovídajícími zámku. Náhradou je pouzdro zhotovené z plechu asi 1 mm tlustého. Rozměry na obrázku odpovídají určitému typu zámku, pro jiný typ je nutné míry přizpůsobit. Horní Otvor a výřez odpovídá průměru třmene zámku, boční otvor má průměr rovnající se šířce klíčku do zámku. Podle toho, jaké máme možnosti, volíme buď pouzdro svařené (1. varianta) nebo pouzdro dvojitě ohnuté (2. varianta). Hotové pouzdro nasadíme na otevřený zámek. Zámek zavěsíme na petlici, třmen zámku zasuneme a otočením klíčku zámek uzavřeme. Tak je kroužek zámku bezpečně krytý pouzdrem proti vypáčení. OTAKAR HOŠEK

2.VARIANTA

9

• V malých bytech nebývá dostatek prostoru pro umístění klasické sedací soupravy. A jde-li o mladé lidi, kteří většinou svoje finanční možnosti vyčerpali již pouhým pořízením svého malého bytu, pak se k problému s místem ještě přidá skutečnost, že cena sedacího nábytku je značná. Oba tyto problémy řeší pohovka, pod kterou jsou zasunuty dvě sedačky a stolek. Pohovka tvoří velmi pohodlné lůžko pro jednu osobu, protože však je dost široká, mohou se na ní

v nouzi vyspat i dva. Je však možné pohovku zúžit na 750 mm. To je však nutné minimum, jinak by se pod ni nevešly sedačky a stolek. Výhody jsou tedy nasnadě: stolek a sedačky nezabírají místo, ale v případě potřeby jsou k dispozici. Výroba je jednoduchá i pro ty méně zdatné. Všechny části soupravy zhotovíme z dřevotřískových desek 16 mm tlustých. Nejvýhodnější je sehnat desky již povrchově upravené, nejlépe bílou plastovou fólií. Jednoduchá je pak i úprava vi-

POHOVKA SE SEDAČKAMI A STOLKEM ditelných hran, na které stačí nalepit začišťovací pásku. Neseženeme-li desky tohoto typu, nezbude, než nábytek natřít, pečlivě vytmelit, vybrousit a opatřit opakovaným nástřikem vhodné barvy. POSTUP PRÁCE Všechny díly pohovky, sedaček i stolku nařežeme na okružní pile. Pokud ji nemáme, objednáme si rozřezání desek přímo u prodejce nebo v truhlářské dílně. Do konečného tvaru díly spojujeme natupo buď pomocí kolíků nebo vrutů. Máme-li desky povrchově upravené, je lépe použít spojování pomocí kolíků 0 8 x 30 mm, protože nebudou vidět hlavy vrutů. Otvory pro kolíky musíme pečlivě rozměřit nebo při vrtání raději použijeme vhodný přípravek. U povrchově neupravených desek nám viditelné hlavy vrutů nebudou vadit, a tak můžeme díly sešroubovat pozinkovanými zapuštěnými vruty 0 5 x 50 mm. Otvory pro vruty předvrtáme podle malého průměru (jádra) vrutu na plnou délku. Pracujeme opatrně, protože dřevotříska má tendenci praskat. Překližkové laťovky jsou v tomto ohledu mnohem kvalitnější, nemají však potřebnou povrchovou úpravu a jsou dražší. V obou případech musíme styčná místa předem natřít lepidlem. U pohovky nejprve slepíme a sešroubujeme bočnice 2 se sedací plochou 1. Pak připojíme záda 3 a nakonec obě podpěry 4. Sedačky sestavíme tak, že nej-

10

Rozplska materiálu

dříve spojíme obě bočnice 5 s čely 6 a po té vsadíme dna 7 tak, aby spodní hrany bočníc a čel přečnívaly asi o 30 mm. To proto, aby se

po přišroubování pojezdových koulí 10 daly sedačky zasunout pod pohovku s potřebnou vůlí. Podle použitých koulí popřípadě výšku

dna patřičně upravíme. Dovnitř sedačky přišroubujeme opěrné lišty 9 na výšku, abychom zbytečně nezmenšili vnitřní prostor, který slouží pro uložení polštáře. Lišty přišroubujeme ve vzdálenosti 25 až 30 mm od horní hrany, takže po vložení víka 8 ještě zůstane okraj, který zabraňuje sesunutí polštáře. Abychom mohli víka snadno vyjmout, vyvrtáme v jeho středu otvor 0 asi 30 mm. Stolek sestavujeme stejně jako sedačky, pouze s tím rozdílem, že horní desku 13 pevně přišroubujeme. Alternativním řešením je vyrobit místo stolku třetí sedačku. Srazíme-li všechny tři k sobě, získáme nouzové lůžko, přičemž prostřední díl bez polštáře může stejně sloužit jako stolek. -LB-

11

VÝŠKOVĚ NASTAVITELNÁ SEDAČKA • Jídelní pultík naší kuchyně jsem doplnil sedačkami. Dají se samozřejmě koupit, kdo však nemá peněz nazbyt, má chuť do práce, možnost soustružení a svařování, může si je vyrobit sám. Jejich nižší poloha (minimálně 52 cm) je vhodná pro stolování, vyšší (maximálně 68 cm) pro práci v sede.

DETAIL B

12

VÝROBA DÍLŮ Z trubky 0 50 x 2,5 mm si uřízneme spodní nohu 1 dlouhou 360 mm a z trubky 0 44,5 x 3,5 mm uřízneme horní nohu 2 v délce 370 mm. Dolní konec nohy 1 zaslepíme privarením zátky 3, kterou vyrobíme z plechu 6 až 8 mm tlustého. Po privarení zabrousíme čelo

do roviny, přičemž dbáme na dodržení kolmosti. Po té zhotovíme zářez do hloubky 160 mm, nejlépe strojní pilou na kov. Nemáme-li tuto možnost, postačí i ruční pilka na železo. K hornímu konci nohy 2 přivaříme podložku 4 vyříznutou z plechu 4 až 5 mm tlustého tak, aby podložka byla přesně kolmá k noze 2. Podstavec zhotovíme ze šesti (postačí však i pěti) ramen 5 uříznutých z profilů Jäkl obdélníkového průřezu 30 x 15 mm. Jeden konec všech ramen zaslepíme zátkami 6 z plechu 2 mm tlustého a svary pečlivě zabrousíme. Ve vzdálenosti 16 mm od zaslepené-

DETAIL A

13

ho čela vyvrtáme otvor 0 16 mm, do kterého zavaříme šroub 19, kterému předem odřízneme hlavu a svar opět vybrousíme. Po té ustavíme ramena ve vhodném přípravku nezaslepenými čely k sobě a čela navzájem svaříme (det. B). Dbáme, aby všechna ramena byla v jedné rovině. Takto svařená ramena privaríme z vnitřní strany ke spodní noze 1 a to tak, aby podstavec byl kolmý k noze. Nakonec ještě podstavec vyztužíme privarením výztuhy 7 vyříznuté z plechu 3 mm tlustého. Na soustruhu vytočíme oba kroužky 8 a 9 i objímku 10, k níž přivaříme výsek pro stahovací šroub 11 a vyvrtáme potřebné otvory. Otvory v kroužku 9 svrtáme s otvory v podložce 4. Stahovací šroub 11 zhotovíme z kruhové oceli. Na konec opatřený závitem M10 našroubujeme vhodnou rukojeť. Sedák 12 vyřízneme z latbvky 20 mm tlusté. Po začištění jej obalíme molitanem 13 tlustým 10 mm, který zespodu přichytíme hřebíčky 14. Všechny kovové díly povrchově upravíme, třmen 10 musíme ještě předem obrousit a zatmelit. MONTÁŽ SEDAČKY Na nohu 2 navlečeme kroužek 8,

Rozpiska materiálu

na něj nasuneme pryžovou manžetu 15, kterou zakoupíme v Mototechně jako náhradní díl k motocyklu JAWA. Manžetu zajistíme kroužkem 9, do jehož zápichu vložíme pojistku 16 stočenou z drátu 0 3 mm. Potom nohu 2 přišroubujeme k sedačce osmi vruty 17. Na spodní nohu 1 nasuneme objímku 10 a po té vsuneme do

POHYBLIVÝ NÁBYTEK • Stále aktuální téma - nedostatek místa - vede k vymýšlení nejrůznějších variant, jak v malém prostoru získat co nejvíce místa. Jednou z možností je nábytek variabilní a buď částečně, nebo úplně mobilní. Přinášíme proto několik alternativ a záleží už jen na uživateli, kterou si vybere. Příklad jednoho možného řešení, které popisujeme detailněji, je na obr. 1. Může sloužit jako malá domácí dílna, kancelář nebo studentský koutek. Jde o dvě otevřené skříně s policemi, uložené na kolečkách. K boku jedné skříně je na pianovém závěsu upevněna deska, která po sklopení na operu přišroubovanou k druhé skříni vytvoří pracovní stůl. Příprava pracoviště je tedy rychlá a snadná, v policích máme vše potřebné při ruce a vzniklý stůl rozměrů 60 x 100 cm je dostatečně velký. Po práci

14

stačí jen stůl odklopit, skříně k sobě přisunout, odvézt na vhodné místo a je uklizeno. Celé pracoviště pak zabírá jen stejný prostor jako běžná šatní skříň rozměru 60 x 120 cm. Výroba skříní je jednoduchá. Zhotovíme je z laťovky, popř. překližky nebo i dřevotřísky 20 mm tlusté. Podle rozpisky materiálu si na okružní pile nařežeme potřebné díly. Nejprve přišroubujeme na všechny čtyři bočnice 1 spodní hranolky 4. Ke spojení používáme vruty a styčná místa natřeme předem lepidlem (např. Herkules). Pak přilepíme a přišroubujeme lišty 5. Vzdálenost lišt - a tím i polic - si můžeme uzpůsobit podle svého. Obě bočnice skříně spojíme přišroubováním a přilepením horní a dolní police 3. Po té vsuneme a přišroubujeme záda 2. Zbývající hranolky 4 přišroubujeme na

spodního dílu horní díl 2. Manžetu navlečeme na nohu 1, nasadíme pojistku 16 a nasuneme objímku 10, kterou zajistíme stavěcím šroubem 18. Na šrouby 19 podstavce našroubujeme koule 20 a na sedačku navlékneme čalounění 2 1 . S výhodou lze použít dámskou radiovku. DRAHOMÍR DLABAL

bočnice skříní tak vysoko, aby výška stolní desky byla 720 mm nad podlahou, předpokládáme-li práci vsedě. Pro práci vstoje volíme výšku 850 mm. K jednomu z těchto hranolků připevníme pomocí klavírového závěsu 7 stolní desku 6. Nábytková kolečka 8 připevníme ke spodním hranolkům 4. Nakonec uložíme na lišty 5 zbývající police 3. Povrchovou úpravu skříní i stolní desky volíme takovou, aby odpovídala ostatnímu zařízení místnosti. Nevýhodou této konstrukce je, že při rozkládání pracoviště musíme pokaždé hledat správnou polohu skříní, abychom mohli sklopenou stolní desku opřít o druhý hranolek. Zároveň je nutné volný konec stolní desky vhodně fixovat (např. háčkem do očka), aby se při nechtěném odsunutí skříně nevytrhla stolní deska ze závěsu. Tento nedostatek odstraňuje varianta A uvedená na obr. 2. Obě pojízdné skříně jsou nahoře spojené závěsem, přičemž bod otáčení musí být v tomto případě vně otáčejících se skříní (detail

POHLED (rozloženo)

SCHÉMA SESTAVENÍ

Obr. 1 Rozpiska materiálu

otočného bodu). Aby se skříně nemohly přetočit, je nutné doplnit závěs dorazy. Další možností využití tohoto principu je skříňka s pracovní deskou (varianta B na obr. 2). Složená poskytuje úložný prostor, po vytočení jedné skříňky slouží jako jednomístný pracovní stůl a po vytočení obou jako stůl dvoumístný.

15

VARIANTA A

VARIANTA C

VARIANTA B

Obr. 2 Rozkládací pracovní deska může poskytnout i dvě různé pracovní plochy - složená deska povrchově upravená pro běžné činnosti, rozložená deska povrchově neupravená pak dovoluje hrubší práce, při nichž může dojít k drobnému poškození. I v tomto případě musí

16

být bod otáčení vně skříněk jako u varianty A. Varianta C ukazuje ještě jinou možnost řešení: Pevný střed skříně s rozevíratelnými křídly (jako u oltáře). Hodí se například jako botník či knihovna, protože nemusíme ukládat boty či knihy nepře-

hledně ve dvou řadách za sebou. Otočné spojení zajistí v tomto případě jeden dveřní či okenní závěs, při větším počtu závěsů by na nerovné podlaze docházelo ke křížení. Závěs je samozřejmě nenosný, proto musí být křídla opatřena kolečky. STANISLAV POUR

• Ve většině modernějších bytů je stálým problémem nedostatek úložných prostor. Vždy se tedy hodí nápad, jehož realizací získáme kousek místa navíc. I tam, kde jsou stěny obestavěné nábytkem, se najde kout, který přeci jen zůstal volný. A právě to je správné místo pro rohový regál, do něhož lze přehledně urovnat například knihy, kazety nebo jiné drobnosti. Pro snadnější hledání v příručce či slovníku je pod regálem psací deska, jejíž tvar je vhodně přizpůsoben. Výroba regálu je opravdu jednoduchá a ani pořizovací náklady ne-

ní rohu o poloměru R = 30 mm. Jakmile máme takto připravené všechny police, můžeme začít s montáží. Nejprve spojíme police krajními příčkami 4. Získáme tak tři páry polic. Příčky stačí jen přitlouct hřebíky nebo přitáhnout vruty. Styčná místa natřeme lepidlem. Při vzájemném spojování dílů stále kontrolujeme pravoúhlost. Pak všechny tři páry polic položíme na hrany delších stran a připevníme pravou bočnici 3. Opět použijeme lepidlo a hřebíky. Počínáme si velice opatrně, protože dřevotříska snadno praská. Hřebíky pro-

to nedáváme příliš ke kraji. Regál otočíme a stejným způsobem připevníme i levou bočnici 3. Nakonec vlepíme obě střední příčky 4 a opět dbáme na kolmost. Do hotového regálu přišroubujeme do rohu tři výztuhy 5, otvory nezapomeneme vyvrtat předem. Na horní polici připevníme tři závěsná oka (plechové pásky s otvorem pro skobu); dvě do delší police 1 a jedno uprostřed kratší police 2. Stolek 6 zhotovíme z dřevotřískové desky 19 mm tlusté, kterou zpevníme po celém obvodě lištami

ROHOVÝ REGÁL S PSACÍ DESKOU jsou problémem. Zhotovíme ho z dřevotřískových desek, které v některých speciálních obchodech nařežou na potřebné formáty. Celkové rozměry regálu i výšku mezi policemi můžeme přizpůsobit svým potřebám. Aby regál v interiéru nerušil, musí výškově navazovat na ostatní zařízení, nebo by alespoň horní police měla korespondovat s horní hranou dveřních zábrubní. POSTUP PRÁCE Než se pustíme do práce, proměříme pravoúhlost koutu. Není-li úhel pravý, musíme kratší díly polic 2 patřičně šikmo odříznout. Poslouží nám k tomu šablona, vystřižená z lepenky. Je-li odchylka od pravého úhlu jen pár stupňů, nemusíme na ni brát ohled. Nejprve musíme spojit oba díly polic - delší 1 a kratší 2 - dvěma kolíky 11 0 8 mm. Postupujeme při tom tak, že na srovnané konce kratších polic 2 narýsujeme polohu kolíků a pak do středu rysky zatlučeme malé hřebíčky, kterým uštipneme hlavičky. Pak k sobě přitáhneme příslušné díly 1 a 2 a tím získáme označení místa pro kolíky na delších dílech 1. V těchto místech, raději ještě zvýrazněných důlčíkem, vyvrtáme otvory 0 8 mm do hloubky 20 mm. Kolíky i hrany polic natřeme lepidlem a stáhneme svěrkami. Do úžlabí mezi oběma díly ještě vlepíme čtvereček překližky 12 rozměrů 30 x 30 mm. Po dokonalém zaschnutí lepidla, nejlépe druhý den, vyřízneme zaoble-

17

Rozplska materiálu

7, 8, 9 a 10. Přední lišty 7 a 8 přilepíme a přibijeme rovné a teprve po zatvrdnutí lepidla společně vyřízneme zaoblení stolku na pásové pile.

18

Regál i stolek dvakrát nalakujeme vhodným odstínem a po zaschnutí ho můžeme zavěsit na skoby a stolek přišroubovat čtyřmi vru-

ty přes zadní lišty 9 a 10 do hmoždinek upevněných ve zdi. ING. ZDENĚK NADEMLÝNSKÝ

VKUSNÉ BODOVÉ OSVĚTLENÍ • Osvětlení obrazu, sochy či jiného předmětu vhodným způsobem dotváří interiér. K tomuto účelu se v současné době nabízí využití bodových svítidel, kterých je na trhu velký výběr. Bohužel, i cena je dosti vysoká. Přinášíme proto návod na vlastní výrobu svítidla, které si při pečlivém zhotovení nezadá s profesionálním výrobkem. Svítidlo se skládá ze dvou částí: z tubusu s objímkou (pätici) žárovky a otočného kloubu, který je k tubusu upevněn pomocí objímky. Způsob uchycení na polici či nábytek, popřípadě stěnu je řešen dvěma způsoby: buď pomocí svěrky a šroubu (pak je svítidlo přenosné) anebo napevno dvěma vruty přes základní desku. POSTUP PRÁCE Tubus svítidla sestavíme ze tří dílů. Z mosazné tenkostenné trubky 0 40 x 1 mm uřízneme přední díl 1 v délce 64 mm a zadní díl 2 dlouhý 25 mm. Do předního dílu 1 zhotovíme otvor se závitem M4 pro červík a do zadního dílu vyvrtáme otvor 0 7 mm pro přívodní šňůru. Na konec zadního dílu narazíme za tepla zátku 4, kterou vyrobíme

z mosazného plechu 3 mm tlustého. Oba díly 1 a 2 spojíme nástavcem 3 z ocelové trubky 0 38 mm. Přední i zadní díl nasadíme na nástavec za tepla tak, aby mezi oběma díly vznikla prohlubeň široká 20 mm. Do této prohlubně zapadne objímka 5 zhotovená z 20 mm širokého pásku ocelového plechu 1 mm tlustého. Pásek ohneme na trnu 0 38 mm tak, aby těsně obepínal tubus svítidla a pak v obou rovných koncích vyvrtáme otvor 0 6,1 mm. Soustředně na tyto otvory připájíme podložky 6, které budou sloužit zároveň pro aretaci svítidla. Dovnitř tubusu zasuneme klasickou bakelitovou objímku (pätici) E 27, jejíž obvodový závit osoustružíme (popřípadě obrousíme) na vnější průměr 37,8 mm. Pätici zajistíme v tubusu červíkem 10. Přívodní šňůru, nejlépe černou dvoulinku 2 x 0,5 W, vyvedeme otvorem v zadním dílu 2 tubusu, který opatříme průchodkou 16. Otočný kloub 9 zhotovíme ze čtyřhranu 20 x 20 mm. Vyvrtáme otvor 0 10 mm a po té kolmo na něj otvor 0 6,1 mm. Vyřízneme drážku 4 mm širokou a nakonec

ještě vyvrtáme v dolní části otvor 0 6,1 mm pro čep. Do štěrbiny čelistí vložíme konce objímky a stáhneme velkoplošným šroubem 7 s maticí 8. Díky tomuto upevnění lze s tubusem otáčet ve vertikálním směru v rozmezí 180°. Tento otočný kloub pak upevníme pomocí čepu 13 (popř. 15) buď na svěrku 11, nebo na základní desku 14 podle toho, kam budeme chtít svítidlo umístit. Konce čepů roznýtujeme tak, aby se kloub mohl volně otáčet v rozmezí 360°. Svěrku 11 vyrobíme z hranolu 40 x 40 x 20 mm, který vyfrézujeme do

19

20

Rozpiska materiálu

tvaru písmene U. Do těla svěrky vyvrtáme otvor 0 6,1 mm pro čep a do spodní čelisti otvor, do kterého vyřízneme závit M8 pro upevňo-

vací šroub 12. Svěrku s kloubem spojíme pomocí čepu 13. Základní desku 14 vyřízneme z ocelového plechu 4 mm tlustého.

VECNY KALENDÁŘ • Při každoročním opisování výročních dní ze starého kalendáře do nového mne napadlo vyrobit si speciální kalendář pro narozeniny, jmeniny a jiné výroční dny rodiny a přátel. Na výrobu kalendáře potřebujeme kousek překližky rozměru 21,5 x 18,5 cm, tlusté 0,5 cm (vyhovuje i sololit), dále modelářské lišty z dubového dřeva průřezu 3x10 mm v celkové délce asi 130 cm a průřezu 2 x 1 0 mm v celkové délce asi 160 cm a kladívkovou čtvrtku formátu A2. Nejprve opracujeme základní desku z překližky. Dbáme, aby byla zachována kolmost stran a aby povrch byl hladký, bez odštěpených třísek a bez vyboulení. Z lišt 3 x 10 mm nařežeme podle nákresu příčné přepážky a okrajové lišty a nalepujeme je na základnu hranou v následujícím pořadí: nejprve spodní okraj, potom oba boky a po jejich zaschnutí obě vnitřní svislé příčky, nakonec příčky vodorovné. Používáme lepidlo Kanagom, pracujeme pečlivě, abychom lišty co nejméně potřísnili. Lišty řežeme ostrým nožem na tvrdé podložce tak, aby řez byl kolmý a aby se neodštěpila lišta na okraji. Řez ještě přebrousíme jemným smirkovým papírem do hladká, aby spoje byly co nejpevnější. Lišty odřízneme těsně před nalepením. Před nalepením svislé příčky komůrky pro pohlednici si zkontrolujeme, zda je zde dostatek vůle pro její vložení. Dno prostoru na uložení propisovací tužky nalepíme podle použité tužky do takové výšky, aby po zasunutí vyčnívala nahoře asi 1 až 1,5 cm. Po dokonalém zaschnutí všech příček přebrousíme jejich horní hrany do jedné roviny.

Vyvrtáme dva otvory 0 4,1 mm se zahloubením pro hlavy vrutů, kterými svítidlo upevníme přímo do obložení nebo hmoždinek ve stěně. Uprostřed desky vyvrtáme otvor 0 6,1 mm pro čep 15. Značnou pozornost musíme věnovat povrchové úpravě. Mosazné části vyleštíme a natřeme silikonovým lakem. Ostatní části opatříme nástřikem černou matovou barvou. Do svítidla použijeme žárovku hruškovitého tvaru „SMĚR" (CSN 360-131-E27), jejíž vnitřní povrch je ozrcadlen, takže je zesílen směrový účinek svítidla. Vnější povrch zrcadlové plochy žárovky nastříkáme také černou matovou barvou a okraj začistíme proužkem samolepicí kovové pásky barvy žlutého kovu. Svítidlo pak působí jako kompaktní celek. VASIL LEŠČIŠÍN

Potom nařežeme krycí lišty průřezu 2 x 1 0 mm. Postup řezání je stejný, lepíme opatrně v tomto pořadí: Nalepíme kryt horní a dolní vodorovné podélné hrany, potom tři krátké lišty na zakrytí prostoru pod pohlednicí tak, aby střední příčku přesahovaly o 3 mm, nakonec dolepíme kryt levé hrany, střední příčky a kryt prostoru na kuličkové pero. Po dokonalém zaschnutí přebrousíme povrch jemným smirkovým papírem, namoríme lihovým mořidlem a nalakujeme matným nitrolakem. Z kladívkové čtvrtky nastříháme dvanáct kartiček rozměru 8,1 x 18,1 cm. Na obou stranách rozměříme sedmnáct řádek po 9 mm, horní okraj necháme 24 mm a spodní 13 mm. Popisovačem nebo tuší řádky narýsujeme přes celou šířku kartičky. Na názvy měsíců a datumová čísla použijeme písmo Propisot velikosti 4 mm. Protože nejčastější číslicí je jednička (celkem 186), musíme zakoupit pět aršíků písma. Komu se to zdá drahé, může použít technickou šablonu a nebo při úhledném rukopisu vypsat názvy i číslice ručně. Jinou možností je vystříhat názvy měsíců a číslice ze staré-

21

ho stolního kalendáře a nalepit je. Název měsíce vypíšeme 9 mm nad první řádek na obě strany karty, číslice píšeme 5 mm od levého okraje od mezery mezi prvním a druhým řádkem. Na jednu stranu dáme čísla 1 až 17 a na druhou čísla 16 až 30 (31). Čísla 16 a 17 se vyskytují na obou stranách karty, abychom byli včas upozorněni na slavnostní den před otočením kartičky. Hotový kalendář obsahuje tedy dvanáct karet s jednotlivými měsíci, několik pohlednic s nalepenými

PODPĚRY POLIC • Snadno je zhotovíme z plechu, jehož tloušťku volíme podle rozměrů a předpokládaného zatížení. Pro menší police stačí plech 1 mm tlustý, pro rozměrnější police s větším zatížením volíme plech 1,5 až 2 mm tlustý. Budeme-li dělat podpěr více, zhotovíme si z tenkého plechu šablonu. Rozměry přizpůsobíme šířce police. Podle šablony pak orýsujeme na plech rozvinutý tvar a vystříháme nůžkami na plech. Důležitý je zářez A, který musí být dostatečně široký, aby se při ohýbání hrany plechu o sebe nedřely. Jak se plech ohne, je zřejmé z obrázku. V. P.

22

známkami, připravených k odeslání gratulace a kuličkovou tužku. Na stěnu ho připevníme nejlépe napevno dvěma vruty skrz zadní stěnu. Chceme-li kalendář volně zavěsit, musíme použít nejméně dva zavěšovací body, aby se nevychyloval při nerovnováze pohlednic a karet. Do datumových karet vypíšeme jednotlivá výročí a potom již stačí v polovině měsíce obrátit kartu a na konci měsíce ji zasunout za všechny ostatní. MUDr. PETR ORNST

ÚPRAVA KRÁJEČE NUDLÍ • Manželka si koupila kráječ nudlí (výrobce ZD Dubicko), se kterým je velmi spokojena, až na maličkost. Při jeho sestavování musela mít po ruce šroubovák. Co bych to byl za chlapa, abych ji této „nepříjemnosti" nezbavil. Záležitost jsem vyřešil dvěma novými šrouby a nápad předávám i ostatním. Oba šrouby vysoustružíme z hlazené oceli 0 16 mm podle obrázku. Delší šroub (I = 55 mm) slouží ke spojení držáku a kráječi hlavy. Kratším šroubem (I = 28 mm) upevňujeme kličku ke kráječi hlavě. Protože je v kličce provrtán malý důlek, upravíme konec kratšího šroubu v délce 2 mm do špičky. Obvod hlavy u obou šroubů opatříme rýhováním, aby se šrouby daly snadno dotáhnout nebo povolit. JOSEF SVOJANOVSKÝ

PRAKTICKÝ ZÁSOBNÍK NA FĽAŠE • Vinári dobre vedia, že víno stočené do fliaš je najlepšie skladovať v horizontálnej polohe. Mnohí preto konštruujú rôzne stojanypolice, ktoré umiestňujú do chladu svojich pivníc. Pri přenášení fliaš z pivnice na jmiesto konzumácie potom využívajú rozličné preprav-

ky. Mne sa osvedčil zásobník, v ktorom sú fľaše uložené trvale vo vodorovnej polohe. Ak si dáme na jeho výrobe záležať, ani esteticky nepôsobí zle. POSTUP PRÁCE Z novodurovej rúry s vnútorným

RÝHOVÁNO

RÝHOVÁNO

priemerom 84 mm (tento priemer je určený pre fľaše s objemom 0,7 litra) narežeme šesť odrezkov dlhých 120 mm; hrany začistíme pilníkom. Rúry zaslepíme dnom z plechových konzerv. Pre daný priemer rúry sa najlepšie hodí plechová škatuľka z thajskej rybej konzervy PATAYA. Z vyčistenej plechovice odstrihneme nožnicemi na plech horný lem a pomocou fľašky ju opatrne zarazíme do novodurovej rúry tak, aby z nej vyčnievalo 20 mm. Potom rúry postupne skladáme na seba (pozri fotografiu), pričom ceruzkou označujeme

23

miesta ich dotyku. V týchto miestach vyvŕtame po dvoch otvoroch (0 2,5 mm) a rúry navzájom znitujeme. Na nitovanie použijeme kúsky medeného drôtu o 0 2 mm x 30 mm, ktorý v rúrach pomocou fľašky zahneme. Takýto spôsob nitovania je veľmi jednoduchý. Celý zásob-

ník sa ním spevňuje a fľaše s vínom sú v zásobníku aretované. Pred nitovaním nanesieme na jednotlivé styčné plochy rúr rovnomernú vrstvu lepidla D-80. Po dokonalom zaschnutí lepidla zásobník ovinieme dvoma pásikmi hliníkového plechu širokého 20

DLOUHÉ SEKÁČE DO ZDIVA I BETONU • Při renovaci starší zástavby, která je dnes obvyklejší, než zástavba nová, potřebujeme často dlouhé sekáče. Profesionálni sbíjecí nářadí je drahé, a tak se vyplatí jejich domácí výroba. Jsou levné, protože kvalitní nástroj je jen na konci, lehké,. protože jsou duté a mohou být libovolně dlouhé. Sekáč se skládá ze tří částí: Z vlastního nástroje z kvalitní oceli, trubky a válečku (hřídelky, takzvané pěchovací zóny). Jednotlivé díly k sobě svaříme elektrickým proudem. Sváříme mezi sebou dva růz-

NA BETON

NA ZDIVO

24

norodé materiály, hlavně ruční sekáč s trubkou. Trubka má dobrou (zaručenou) svaritelnost, u nástrojů sekáčů je svaritelnost v rozmezí mezi dobrou až obtížnou, podle množství uhlíku a legujících prvků. Základní orientaci získáme podle jiskrové zkoušky, z níž zjistíme, jak veliké odlišení je mezi známou svařitelnou ocelí a neznámým materiálem sekáče. Pro svařování použijeme elektrodu s hlubším závarem a na začátku svařování si nastavíme větší množství proudu, abychom dosáhli předehřev.

a hrubého 2 mm, na ktoré skrutkami zafixujeme držadlo vyrobené z preglejky, príp. hliníkovej dosky hrubej 5 mm. Nakoniec celý zásobník povrchovo upravíme (najlepšie syntetickou farbou). DR. JÁN EMILA

K vyrobení dlouhého sekáče můžeme s výhodou využít velmi krátký sekáč, pro který již nemáme upotřebení. Podle velikosti obvodu sekáče seženeme trubku se shodným vnitřním obvodem. Nejjednodušší je to u kulatiny, žel profil tohoto druhu není častý. Velice podobný je profil osmihranný, který bez jakýchkoli úprav nalícujeme do odpovídající trubky' (např. osmihran 20 mm do 3/4" trubky). Na nejvíce ' rozšířený zploštělý profil sekáče upravíme trubku zploštěním, popřípadě sekáč zbrousíme. Na sekání betonu jsou větší nároky, proto pěchovací váleček osadíme na velikost vnitřního průměru trubky a přidáme ještě děrové svary (asi 0 8 mm) jak u spoje válečku s trubkou, tak i u spoje nástroje s trubkou. ING. VLADIMÍR KRÁL

ÚPRAVA LOŽISEK BUBNU PRAČKY TATRAMAT • Automatickou pračku Tatramat s vrchním plněním máme již třináct let. Za tu dobu se ložiska značně opotřebovala, takže jimi

protékala voda. Buben i jeho plášť však poškozené nebyly a tak jsem pračku vyhodit nechtěl. Proto jsem původní ložiska nahradil kuličkový-

Rozpiska materiálu

mi ložisky utěsněnými kroužkem Gufero. Úprava se osvědčila a těm, kteří mají stejný problém, ji mohu doporučit. Za předpokladu, že si soustružené díly necháme udělat, zvládneme práci snadno. Začneme demontáží vnějšího obalu pračky, pak odšroubujeme nosníky bubnu a buben vyjmeme. Změříme průměr hřídele bubnu a podle této míry vysoustružíme dvě pouzdra 2 rozdílných délek. Pouzdro s delším osazením (kóta 41 mm v závorce) nalepíme na hřídel, která směřuje k řemenici pohánějící buben. Použijeme speciální lepidlo na kov. Z nosníku bubnu vyrazíme třecí ložiska a otvory po nich zvětšíme na průměr 53 mm. Na stejný průměr (53 mm) zvětšíme i otvory na čelech pláště bubnu. Vysoustružíme domečky ložisek

DRŽÁK ŠROUBŮ

25

1, vyvrtáme čtyři otvory 0 6,3 mm podle držáků šroubů (původní součást), ve kterých také zvětšíme otvor po původním ložisku na 0 53 mm. Na držák zkusmo nasadíme ložiskový domeček a odzkoušíme, zda jde lehce. V případě potřeby upravíme rozteč otvorů pro šrouby M6 kulatým pilníkem.

Ze silonu vysoustružíme vymezovací kroužky 3 a víčka 5 a 6. Pak již můžeme začít s montáží. Do domečku ložisek 1 vsadíme těsnicí kroužek 4 a domeček přišroubujeme na pevné čelo bubnu. Po nasazení bubnu připojíme odnímatelné čelo i s přišroubovaným domečkem 1 na buben a stáhneme.

ÚPRAVA SPLACHOVAČE T 2435 • Koupili jsme si nový splachovač WC typu T 2435 s ventilem T 2441. Bohužel, hned u nového splachovače se projevilo několik závad: - při splachování je proud vody příliš silný, takže voda stříká z mísy ven - občas napouštěcí ventil nádržku nedoplní - při určitém tlaku přívodní vody se napouštěcí ventil rozkmitá, někdy i na dlouhou dobu. Všechny tyto nedostatky se mi podařilo odstranit. Zároveň s tím jsem provedl úpravu, kterou šetřím spotřebu vody, protože ne vždy je nutné vyprázdnit celý obsah nádržky najednou. POSTUP PRÁCE Proud vody snížíme tím, že

zmenšíme zdvih vypouštěcího pístu asi o jednu třetinu a to tak, že mezi horní čelo pístu a spodek válce vložíme vložku (obr. 1). Tou může být například kulatý umělohmotný obal od náplasti Spofa. Aby se napouštěcí ventil bezpečně otevíral a zavíral, musí se jehla ventilu volně pohybovat ve vedení. V prostoru mezi plastovou koncovkou jehly a tělesem ventilu se však usazuje vodní kámen a jehla se pak špatně pohybuje. Plastovou koncovku jehly proto zalapujeme (jemně zabrousíme) třeba zubní pastou (obr. 2). Rozkmitávání napouštěcího ventilu odstraníme tak, že původní válcový polystyrénový plovák nahradíme plovákem novým ve tvaru hranolu, který vyřízneme také z polystyrénu. Díky tomu se rázová

Obr. 1 26

Do domečků narazíme kuličková ložiska 7 po dvou kusech na každou stranu. Do ložisek natlačíme vazelínu a zakryjeme je víčky 5 nebo 6. Po nasunuti řemenice zbývá jen pračku oplášťovat a můžeme začít prát. STANISLAV BARTOŇ

vlna rozladí. Blok plováku se svou stranou otírá o pístnici a tímto stykem je tlumen. Rozpěrku, která brání deformaci nádržky a zároveň určuje maximální výšku hladiny vody, musíme posunout více ke kraji, aby nebránila pohybu plováku (obr. 3). Poslední úpravou je dávkování splachovací vody. Stačí, když píst („zvon") namontujeme na pístnici obráceně. V originálním řešení se tento zvon při zatažení za lanko splachovače zvedne nad hladinu a naplní se vzduchem. Zvon pak plave na hladině a drží zároveň i celý vypouštěcí mechanismus do té doby, než voda vyteče, Po otočení ztrácí zvon funkci plováku a dále zajišťuje jen boční vedení. Aretace zvonu na pístnici pouze zápichem, jako i původního řešení, však nedostačuje. Zvon proto buď přilepíme vhodným lepidlem nebo samolepicí páskou. Při této úpravě pak splachujeme pouze tak dlouho, pokud držíme ovládací lanko. LADISLAV RYŠAVÝ

RÁMOVÁNÍ OBRAZŮ

• Prostředí, ve kterém žijeme nebo pracujeme, doplňujeme předměty, které jsou nám - ať již z jakýchkoli příčin - milé. Mezi takové patří i obrázky. Mohou to být pěkné reprodukce, ale i fotografie, pohlednice, prostě obrázky. Vyniknout jim dá teprve vhodné zasazení do rámu a právě to je kamenem úrazu, neboť samotný rám může být mnohdy dražší, než obrázek sám. Je samozřejmé, že takto nebudeme uvažovat v případě opravdu cenného obrazu, jehož rám umocňuje celkový dojem a stává se součástí jeho hodnoty. Pro výše uvedené případy přinášíme návod na zhotovení vhodných a cenově dostupných rámečků. K výrobě budeme potřebovat pravoúhlé lišty nebo latě z borového dřeva pro jednoduché rámy, profilované lišty pro rámy ozdobnější. Máme-li frézu, můžeme si vyrobit libovolný profil lišt. K šikmým řezům budeme potřebovat řezací přípravek a ruční pilu s jemnými i hrubšími zuby. Pro zhotovení drážek použijeme buď frézu, nebo - nemáme-li ji - postačí i okružní pila s nastavitelnou hloubkou řezu. VŠEOBECNĚ O RÁMOVÁNÍ Zhotovení drážek. Jednoduché rámy, tvořené jen jednou lištou, je nutné opatřit ze spodní strany drážkou, do níž zapadne obraz. Šířku drážky (pokud nejde o olejomalby na dřevěném rámu) volíme zpravidla 5 až 10 mm, hloubku pak podle tloušťky lišty a podle toho, zda budeme obraz zasklívat nebo paspartovat. Nejlépe zhotovíme drážku frézkou upnutou ve stolní vrtačce doplněné vodícími pravítky. Nemáme-li frézku, vyrobíme drážku dvěma řezy na stolní okružní pile s nastavitelnou hloubkou řezu.

Řezání lišt. Rámové lišty musíme uříznout šikmo, přesně pod úhlem 45°, aby k sobě v rozích doléhaly. To je u rámů to nejdůležitější. Režeme proto vždy v přípravku. Použijeme buď dřevěný přípravek ve tvaru U (tzv. pokosnici), který umožňuje řezy v úhlech 90 a 45° nebo v kovovém přípravku, nastavitelném na sedm různých úhlů. Pokud se rám skládá ze dvou či tří lišt, slepíme lišty předem a teprve po zatuhnutí lepidla seřízneme celý profil pod úhlem 45°. Důležité je přesně spočítat potřebnou délku lišt. Postupujeme proto tak, že si připravíme dvě lišty, jejichž délka se rovná šířce obrazu š zvětšené o dvě šířky lišt a přídavek asi 2 cm a dvě lišty, jejichž délka odpovídá výšce obrazu v opět zvětšené o dvě šířky lišt s přídavkem 2 cm. U všech čtyř lišt seřízneme jeden konec pod úhlem 45°. Ze dvou lišt sestavíme na rovné podložce roh (v obrácené poloze, drážkami nahoru) a po té v drážkách odměříme šířku a výšku obrazu. Nezapomeneme na potřebné přídavky na všech stranách asi 1 až 2 mm (obr. 1), u olejomaleb v rámu raději více. Na obou lištách si označíme místa řezu. Lišty uřízneme a zkontrolujeme, zda ve všech rozích k sobě doléhají. Sestavení rámu. Uříznuté lišty v rozích slepíme vhodným lepidlem na dřevo. Slepený rám musíme do doby, než lepidlo zatvrdne, pevně zafixovat. U jednoduchých rámů jsou vhodné pružné rohové sponky, které rohy pevně stáhnou. Občas je lze sehnat v železářstvích. Nemáme-li je, svážeme pevně rám pružnými šňůrami (tzv. pavouk na uchycení zavazadel na střešní nosič). Rám můžeme fixovat také v pomocném dřevěném rámu z odpadových latí, přitlučeném na pracovním stole.

li ještě zarámovány v paspartě. Paspartový papír je k dostání ve specializovaných prodejnách s malířskými potřebami, většinou jen v přírodní nažloutlé barvě. Vnitřní výřez v paspartě musí být na všech stranách o 1 cm menší než obraz. Výřez zhotovíme speciálním ostrým nožem nebo žiletkou tak, aby byl rovný a bez otřepů. U fotografií můžeme v rozích ponechat úzké šikmé proužky. K hotové paspartě rytinu či fotografii zespodu přilepíme. Upevnění obrazu. Do připraveného rámu vložíme sklo (jde-li o zasklený obraz), obraz, popřípadě paspartu s nalepeným obrazem rubem nahoru a nakonec položíme kartónovou zadní stěnu a celek zajistíme malými hřebíčky zatlučenými do rámu (obr. 2). Nahoře nezapomeneme přibít skobičku ve tvaru U sloužící k zavěšení obrázku na zeď. U olejomalby upevněné na dřevěném rámu zadní stěnu z kartonu již nedáváme. JEDNODUCHÝ RÁMEČEK je vhodný například pro pohlednice, některé fotografie nebo rytiny, které v hlubokém rámu pěkně vyniknou. Použijeme lištu průřezu 50 x 15 mm na výšku. Po vyříznutí potřebné drážky rohy šikmo uřízneme a rámeček slepíme. V tomto případě stačí i seříznout konce lišt kolmo a rámeček slepit a sbít hřebíky. Pak ovšem musíme rámeček nalakovat, nejlépe na černo (obr. HLADKÝ RÁM PRO OLEJOMALBU Pro zarámování olejomaleb po-

Paspartování. Fotografie, rytiny nebo grafické listy a některé barevné reprodukce lépe vyniknou, jsou-

27

trebujeme tlustší rámové lišty. Rozměr průřezu volíme podle velikosti obrazu. Většina olejomaleb je napnuta a zaklínována na vlastním dřevěném rámu až 20 mm tlustém. Tomu musí odpovídat i hloubka drážky. Po vyříznutí drážky seřízneme

28

šikmo jak bok lišty, tak i její přední stranu. Toto sešikmení můžeme provést buď na okružní pile, nebo zhoblováním, což je pracnější. Při řezání konců pod úhlem 45° v přípravku vypodložíme drážku pravoúhlým spalíkem dřeva (obr. 4).

Hodí se pro staré malby na skle, ale dobře působí i se starou rytinou. Zhotovíme ho z borové lišty 60 x 25 mm. Délku lišt určíme takto: od rozměrů obrazu odečteme šířku drážky pro obraz, tj. 2 x 5 mm,

vat (obr. 6). U tohoto rámu můžeme vhodně uplatnit i dvoubarevnost. RÁM S DRÁŽKAMI se hodí zejména pro rytiny a grafiky v paspartách. Širší a plochou lištu opatříme jednak obvyklou spodní drážkou a pak dvěma mělkými drážkami na povrchu (obr. 7). Aby profil vynikl, využijeme dvoubarevnosti - světlá barva v drážkách a tmavá na horní ploše rámu. Je možné ponechat ozdobné drážky čisté a namořit jen zbývající plochy rámu. Barevný tón by měl ladit s barvami obrazu. přičteme dvě šířky lišty (2 x 60 mm) a přesah lišty (2 x 25 mm). Na uříznuté lišty si tužkou vyznačíme křížení lišt. Zářezy nejprve nařízneme přesně do poloviny tloušťky lišty u delších lišt zespodu, u kratších lišt shora. Zářezy buď vyfrézujeme nebo vydlabeme dlátem. Drážky pro obraz nejsou průběžné, ale končí v místech křížení lišt (obr. 5), proto střední části drážek zhotovíme na okružní pile a kraje dokončíme dlátem. Horní hrany rámu ozdobíme sražením hran do tvaru žlábku. Žlábky buď ofrézujeme nebo ohoblujeme. Rám slepíme a hotový můžeme napustit mořidlem nebo jen nalakovat transparentním lakem. RÁM S OZDOBNÝMI LIŠTAMI se dobře uplatní u větších obrazů. Základ rámu tvoří plochá široká lišta, na kterou přilepíme dvě ozdobné lišty tvaru plochého písmene U. Vnější ozdobnou lištu přilepíme tak, aby boky obou lišt splývaly, druhou pak tak, aby přesahovala dovnitř rámu, takže vznikne potřebná drážka pro obraz a není nutné ji vyřezá-

ZAKULACENÝ RÁM je působivý svou prostotou a vhodný pro pastely, grafiky i fotografie. Zakoupíme půlválcovou lištu a připevníme ji k základní liště, která musí být o něco užší, aby vznikla potřebná drážka pro obraz (obr. 8). Výšku základní lišty volíme podle toho, jaký má mít obraz odstup od stěny pokoje. Obě lišty slepíme a spojení můžeme ještě zajistit malými hřebíčky, zatlučenými ze spodní strany. Při řezání konců pod úhlem 45° vložíme do spodní drážky pomocné hranolky, aby se nesymetrický profil nevyvracel. Totéž učiníme i při tuhnutí lepidla po sestavení rámu. Pro udržení správné polohy použijeme v tomto případě vždy pružné šňůry. OZDOBNÝ PROFILOVÝ RÁM se hodí k velkým olejomalbám. K základní liště jsou připevněny dva ozdobné profily, které zakoupíme hotové. Pro vnější trojúhelníkový profil můžeme použít rohovou lištu. Vnitřní lištu opět přilepíme tak, aby vznikla spodní drážka (obr. 9). Ozdobné lišty raději ještě zajistíme

malými hřebíčky, přibitými zespodu. Povrchová úprava rámu záleží na našem vkusu a na obrazu, pro který je rám určen. STANISLAV TUPÝ

29

ARCHIVACE KINOFILMŮ • Jedním z vhodných způsobů archivování kinofilmových negativů je ukládání do běžně prodávaných trezorků po sto listech, přičemž každý list je určen pro pět negativů formátu 24 x 36 mm. Přehled o obsahu jednotlivých negativů mi umožňují hromadné kopie po pat-

nácti snímcích. O pětistech negativech uložených v jednom trezorku mám tedy informace na 33 listech formátu 13 x 18 cm. Toto množství zpravidla odpovídá roční produkci běžného amatéra. Pro výrobu hromadných kopií s patnácti snímky jsem si zhotovil

jednoduchý rámeček a dále děrovačku, kterou perforuji okraje tak, abych mohl kopie zavěšovat do bloku. RÁMEČEK tvoří základní deska 1 s přišroubovanými bočnicemi 2 a 3, na které se volně klade krycí sklo 5 (obr. 1). Základnu 1 zhotovíme z tvrzené tkaniny (textitu) 8 mm tlustého. Obě bočnice 2 a 3 vystřihneme z pocínovaného ocelového plechu tloušťky 0,5 mm a ohneme je tak, aby jedna byla levá a jedna pravá. Každou bočnici přišroubujeme třemi šroubky 4 k základní desce 1. Krycí sklo 5 tlusté 4 až 5 mm ořízneme kolečkem na potřebný rozměr a brouskem srazíme hrany. Netroufáme-li si na tuto práci, dáme si sklo uříznout a zabrousit ve sklenářství. Na jeden podélný okraj skla nalepíme samolepicí pásku 19 mm širokou. DĚROVAČKA se skládá z raznice 1, k níž je přikolíkována a přišroubována vodicí deska 2. Do vodicí desky jsou vloženy čtyři razníky 3 opatřené hlavicemi 4 a vratnými pružinami 5 (obr. 2). Raznici i vodicí desku zhotovíme z oceli 11 600, razníky z nástrojové oceli třídy 19. Materiál není třeba tepelně zpracovávat, při děrování papíru vydrží děrovačka z nezakaleného materiálu mnoho let. Nemáme-li možnost zhotovit ve vodicí desce 2 vybrání 18 x 2,5 mm, lze desku sešroubovat ze dvou dílů. Při výrobě postupujeme tak, že

30

Obr. 1

raznici i s vodicí deskou svrtáme pro šrouby M4 a pak oba díly spojíme třemi šrouby 7. Do spojených dílů pak vystružíme dva otvory 0 4H8 pro spojovací kolíky. Teprve po spojení obou dílů kolíky 6 stružíme společně čtyřmi otvory 0 6H8 pro razníky 3. Na razníky navlékneme pružiny 5 a narazíme hlavice 4 zhotovené z novoduru.

ARCHIVACE KINOFILMŮ V temné komoře vložíme do rámečku zvětšovací papír formátu 13 x 18 cm emulzí navrch. Na papír pak přiložíme tři kinofilmové pásky po pěti snímcích emulzí dolů. Polohu pásků určují výřezy v bočnicích. Krajní pásky jsou nepatrně ostřižené, což však není na újmu srozumitelnosti. Na pásky položíme kry-

cí sklo, které svou hmotností zaručí dobrý kontakt filmů s papírem, protože zamezí kroucení obou filmových materiálů. Rámeček s filmy a papírem pak osvitneme zvětšovacím přístrojem nastaveným na rozměr 13x18 cm. Osvědčený osvit žárovkou 100 W je šest sekund při cloně 8. Samolepicí páska na krycím skle nám

31

Obr. 2 po vyvolání vytvoří bílý okraj, na který si poznamenáme evidenční čísla kopií, popř. další údaje. Hotové vyvolané kopie pak na delším okraji v děrovači perforujeme. Vzdálenost otvorů je volena tak, aby šly hromadné kopie zavěsit do běžného kroužkového bloku formátu A5. Samozřejmě lze děrovačku použít i pro perforaci různých jiných písemností, určených pro zavěšování do uvedených bloků. LADISLAV BĚHOUNEK

32

Rozpiska materiálu

STROJ NA PEČENIE OBLÁTOK • Návod na výrobu formy na pečenie oblátok sme uverejnili už v USS č. 8 1 . Tentoraz prinášame návod na zhotovenie stroja s väčšími rozmermi, ale aj s väčším výkonom. Zariadenie má dve formy, takže práca s ním ide pekne od ruky. Za hodinu možno upiecť 100 až 130 oblátok. Obsluha je pohodlná, nastavenú prevádzkovú teplotu udržiavajú termostaty. Zariadenie (obr. 1 a 2) sa skladá z nosného rámu (zvareného z profilov Jäkl), na ktorom je upevněná spodná platňa na pečenie; k nej je pomocou závesov uchytená horná pečúca platňa. Pevné spojenie oboch častí zabezpečuje pridržiavací mechanizmus, ktorý sa dá prostredníctvom pákového mechanizmu ovládať nohou. V spodnej, ale aj hornej pečúcej

platni, sú upevnené uzavreté varičové vložky, avšak termostatom je vybavená len platňa horná. Na jednej strane stroja je pripevnená škatuľka so sieťovými vypínačmi. VÝROBA JEDNOTLIVÝCH DIELOV Nosný rám 1 (obr. 3) zvaríme z tenkostenných profilov Jäkl se štvorcovým prierezom 20 x 20 x 2 mm. Podľa obr. 2 a 3 narežeme nosníky 1.1 až 1.8 a podpery 1.9. Konce nosníkov 1.1, 1.2, 1.4 a 1.5 zrežeme pod uhlom 45°. Do jedného z nosníkov 1.2 urobíme dva otvory so závitom M3, ktoré budú slúžiť pre upevnenie škatuľky 30. Do nosníka 1.4 vyvŕtame stredový otvor o 0 6,5 mm a ďalej dva otvory so závitmi M4 pre upevnenie dosky 26. V nosníku 1.5 zhotovíme desať

otvorov so závitom M4, ktoré sú určené pre upevnenie pákového a pridržiavacieho mechanizmu. Pripravené nosníky zvaríme, zvary a obrúsime a po odmaštění celý nosný rám natrieme syntetickým emailom. Výhrevné platne 2 a 3 vysústružfme z ocele na priemer 165 mm. Na spodnej platni 2.3 vysústružíme drážky podľa obr. 4, hornú platňu 3.3 vybrúsime do hladká. Z vnútornej strany zhotovíme osem otvorov so závitmi M3 do hĺbky 10 mm pre upevnenie výhrevných vložiek 17 a krytov 22 a 24. K spodnej platni 2.3 privaríme tri nohy 2.1 a spodnú časť závesu 2.2. Na hornú platňu 3.3 privaríme hornú časť závesu 3.2 s dôrazom 3.4 a rukoväť 3.1. Pri montáži spojíme obe platne ramenom 5, ktoré vyrobíme zo štvorcovej tyče 10x10 mm. Do ramien vyfrézujeme oválnu drážku, ktorá bude slúžiť pre nastavenie vzdialenosti medzi oboma platňami. Pridržiavací uholník 4.2 ohneme z plechu a privaríme ho k matici 4.1, ktorú prevŕtame na 0 10,2 mm. Ľavé rameno 7 i pravé 8 zvaríme

33

SVORKOVNICA

SCHÉMA ELEKTRICKÉHO ZAPOJENIA

Obr. 1

34

Obr. 2

35

Obr. 3

36

Rozpis materiálu

z detailov 7.1 až 7.4 podľa obr. 5. Zvary začistíme a natrieme syntetickým emailom. Zhotovíme puzdro 9.1 s držiakom 9.2 (obr. 6) a oba diely zvaríme (obr. 4). Potom vyrobíme jednotlivé diely pridržiavacieho mechanizmu 10 až 16 a čap 39. Držiak 10 a 12 je zhodný, len zapustenie u otvorov o 0 4,3 mm je z druhej strany. Dbáme na to, aby sa zahnutá drážka pre čapy 14 zhodovala s drážkou v držiaku 11. Pridržiavací mechanizmus zmontujeme podľa zostavy na obr. 1 a 2. Škatuľu 30 na upevnenie sieťových vypínačov 52 zhotovíme z plexiskla alebo novoduru 2 až 3 mm hrubého podľa obr. 7. Na lepenie použijeme lepidlo vyrobené rozpustením polystyrénu v trichlóre. Samozrejme môžeme použiť aj hotový výrobok s približne rovnakými rozmermi. Zostáva vyrobiť základné platne 26, ochranné kryty výhrevných platní 22 a 24 podľa obr. 6, kryt termostatu a svorkovnice 31, kryt svorkovnice 46 podľa obr. 7 a držiaky termostatu 18, ktoré slúžia i pre upevnenie výhrevných vložiek.

37

Obr. 4

38

Obr. 5

39

Obr. 6

40

Obr. 7 Pre spodnú platňu, ktorá je bez termostatu, stačí rovný držiak (bez výstupkov), s rozmermi 15 x 2 x 149 mm (obr. 6). MONTÁŽ STROJA Skôr, ako začneme s montážou, zadovážime si dve výhrevné vložky o príkone asi 500 až 600 W. Vhodné sú napríklad vložky vyrábané Kovodružstvom v Žebráku, prevádzkáreň 02 Jince (príkon 600 W, napätie 220 V, rozmer - 0 1 3 5 x 15 mm). V prípade, že použijeme vložky inakšie, musíme patrične upraviť rozmery pečúcich platní 2 a 3. Termostat dostaneme v obchodoch ako náhradný diel k elektrickým žehličkám alebo sporákom. Na výstupoch držiaka 18 priskrutkujeme skrutkou 20 s maticou 21 termostat 19 a po tom držiakom upevníme výhrevnú vložku 17 do hornej platne. Do spodnej platne pripevníme vložku držiakom 18 bez termostatu. Na horný kryt 22 a na platňu 26 priskrutkujeme dva diely keramickej svorkovnice 23 a na spodný kryt 24 tri diely keramickej svorkovnice 25. Oba kryty priskrutkujeme k platniam a obe platne spojíme pomocou ramien 5 a čapu 6 skrutôčkami 29, ktorými nastavujeme vzdialenosť medzi hornou a dolnou platňou.

41

Elektrické zapojenie by mal vykonať odborník, tak, aby zodpovedalo všetkým bezpečnostným predpisom. Pretože vodiče, ktorými sú jednotlivé časti prepojené, sú vystavené vyšším teplotám, je nutné použiť lankové vodiče so silikonovým obalom a na všetky navliecť silikónovú hadičku. Na vývody výhrevných telies musíme navliecť keramické korálky a obaliť do silikónovej hadičky. Po zapojení elektrickej časti upevníme spodnú platňu 2 na základnú dosku 26. Na rukoväť hornej platne priskrutkujeme pridržiavací uholník 4. Na nosný rám 1 pripevníme

skrutkami 41 držiak 10 pridržiavacieho mechanizmu, páky 7 a 8 a držiak pružiny 28, ktorý zabezpečujeme ešte maticou 21. Na ramená páky a držiak pružiny upevníme pružinu 33 a na páky chemoprénom prilepíme plstený pás 47. Potom už môžeme pridržiavací a pákový mechanizmus spojiť skrutkou 36 a zabezpečiť maticou 51 s podložkou 37. Pokračujeme upevnením základných platní 26 na rám, a to jednak skrutkou 48 s maticou 49, a jednak príchytkami 27. Na rukoväť priskrutkujeme držadlo 34. Po nastavení pridržiavacieho mechanizmu a kontrole elektrické-

ho zapojenia pripevníme ochranné kryty 31 a 46. POSTUP PRI PEČENÍ Termostatmi nastavíme správnu teplotu. Po premastení platní nalejeme za polievkovú lyžicu pripraveného cesta na pravú formu. Pritlačíme hornou platňou a pridržíme nohou pomocou pákového mechanizmu. Po odparení prebytočnej vody nalejeme cesto na ľavú formu a pritlačíme hornou platňou. Na pravej forme už bude oblátka upečená. Takto celý postup opakujeme. Recepty na prípravu cesta nájdete v USS č. 81. DANIEL KÁLNAY

OPTICKÝ HLÁSIČ PRO RYBÁŘE • Ve sborníku USS č. 56 byl uveřejněn návod na výrobu hlásiče opticko-akustického. Jeho konstrukce sice není špatná, domní-

obr.1

42

vám se však, že z lovu ryb by měl být především požitek a tím rachot poplašného zařízení určitě není. Kromě toho těžší těleso zavěšené

obr. 2

na prutu nepříznivě zvyšuje jeho hmotnost a pod spínačem se vlasec nadměrně odírá, Zhotovil jsem si optický hlásič. obr. 3

PŘIPÁJENÝ VODIČ

Jde v podstatě o kapesní svítilnu s upraveným spínačem ve spojení s obyčejným „policajtem" kteréhokoli typu. Při záběru, vlastně už při prvním ťuknutí, se izolace připevněná na policajtovi vytrhne, kontakty se spojí, elektrický obvod se uzavře a světlo se rozsvítí. Bez dalšího hledání baterky lze okamžitě sledovat situaci. POSTUP PRÁCE Základní součástí hlásiče je citlivý spínač, který reaguje i na slabší tah vlasce. Můžeme jej vyrobit z kolíčku na prádlo z umělé hmoty, vhodný je typ, vyráběný Mechanikou Praha (obr. 1). Kolíček má velmi silné pero a proto ho musíme natáhnout. Šroubovákem perko z kolíčku vysuneme a mezi konce liry vsuneme například špalíček dřeva. Pero necháme takto několik dní, až se unaví a jeho napětí se zmenší. Násilným vytahováním pera bychom je mohli zlomit. Než budeme pokračovat, upravíme si „policajta". Do jeho dolní části uděláme zářez a do něj zalepíme epoxidem destičku z izolačního

materiálu (novodur, textit atp.) tlustou asi 1,5 mm (obr. 4). Povrch „policajta" zvýrazníme nátěrem pestrou nebo reflexní barvou, případně jej polepíme Alobalem. Přední a zadní části kolíčku odřízneme podle obr. 2. Z tenkého měděného plechu nebo tlusté fólie vytvarujeme čelisti, k nimž připájíme slabý měděný izolovaný vodič, nejlépe lanko. Čelisti pak nalepíme epoxidem na seříznuté konce čelistí kolíčků (obr. 3). Do jedné části kolíčku ještě vyvrtáme jeden nebo dva otvory, které budou sloužit k upevnění na skříňku. Skříňku hlásiče zhotovíme buď z překližky, nebo ji upravíme ze standardní skříňky, kterou koupíme v prodejně pro radioamatéry. Skříňka musí mít snímatelnou zadní stěnu, aby bylo možné měnit žárovku a baterii. K vyříznutému otvoru v přední stěně skříňky přilepíme reflektor, který získáme ze staré kapesní svítilny. Vhodný je typ, do něhož se zasouvá žárovka zezadu. Do skříňky musíme ještě upevnit plochou baterii. Aby výměna baterie byla snadná, můžeme ji

PRUŽNÝ DRŽIAK NA NOSIČ BICYKLA • V prípade, že na nosiči bicykla prevážame rôzne drobnejšie predmety (náradie, športové potreby apod.), pružinový kovový držiak na ich dostatočné upevnenie nepostačuje. Pritom strata takéhoto pred-

metu za jazdy môže mať pre toho, kto ide za nami, i tragické následky. Aby sme uvoľneniu predmetu na nosiči zabránili, stačí naň namontovať dodatočný pružný držiak, ktorý zhotovíme z dvoch kusov

například uchytit širším tkalounem nebo pruhem z kůže, na jehož konce přinýtujeme vrchní díly oděvních druků. Spodní díly druků pak přilepíme k otvorům vyvrtaným ve stěně skříňky. Pak již můžeme upevnit kolíčkový spínač na skříňku. Předem však vyzkoušíme, zda je stisk čelistí tak lehký, aby se izolační destička „policajta" spolehlivě vysouvala. Vodiče od spínače provlékneme vyvrtanými otvory do skříňky a zapojíme je podle obr. 4. Na volné konce vodičů připájíme nasouvací kontaktní svorky (lze je koupit v prodejnách s modelářskými potřebami), které zapojíme na baterii. Na svorky můžeme navléci kousky bužírky, aby při náhodném dotyku mezi kontakty nedocházelo ke zkratu a vybití baterie. Při seřizování hlásiče na udici je výhodné nejprve seřídit směr světla na „policajta" ještě ve vytažené poloze, například vhodným podložením skříňky kamenem, a teprve potom uvést hlásič do pohotovostní polohy (obr. 5). JAN VODSTRČIL

gumy, širokej asi 2 cm. Gumu odstrihneme zo starej vzdušnice kolesa osobného auta. Nosič demontujeme, odstránime pružinový držiak a oba kusy gumy odspodu navlečieme na nosič; natiahneme ich na jeho prednú stranu. Nasadíme pružinový držiak a nosič namontujeme opäť na bicykel. Kúskami gumy je možné predmet dostatočne pevne zafixovať, pričom funkcia pôvodného pružinového držiaka je obmedzená len čiastočne. DR. JÁN EMILA

43

• Při výrobě různých bedniček, krabiček či zásuvek je pro pevný rohový spoj dvou desek nejvhodnější spojení pomocí ozubů, tzv. cinkování. Ruční vyrábění ozubů je pracné a kromě toho se nám většinou nepodaří, aby ozuby do sebe zcela přesně zapadly. K ruční elektrické (tzv. vrchní) frézce, kterých je dnes na našem trhu velký výběr, jsem zhotovil přípravek, který umožňuje vyrobit ozubený spoj s velikou přesností, rychle a bez pracného rozměřování a orýsování. Přípravek (obr. 1) je snadno zhotovitelný v amatérských podmínkách a není ani materiálově náročný. I když bychom museli všechen materiál koupit, nepřesáhne (při ceně 12 Kč za kilogram oceli) jeho hodnota 100 korun, přičemž obdobné tovární přípravky zahraničních firem stojí od 3000 Kč výše. VÝROBA PŘÍPRAVKU Základnu 1 ohneme (na ohýbačce) z plechu 2 mm tlustého do tvaru obráceného písmene U podle obr. 2. V zadní části privaríme z vnitřní strany dva upínací šrouby 11 a v přední stojině privaríme (také zevnitř) dva stavěči šrouby 14.Sto1ek 2 zhotovíme ze stejného

44

VÝROBA OZUBENÝCH SPOJŮ Rozplska materiálu

Obr. 1

45

Obr. 2

46

47

hloubku cinkování. Vnější matice 15 slouží jako protimatice. Na šrouby 11 navlékneme pružiny, nasadíme příčník 4 šablony a zajistíme maticemi 16. Stejným způsobem upevníme příčník 5 na šrouby 10. PRÁCE S PŘÍPRAVKEM

plechu jako základnu (obr. 2). Na vrchní straně stolku vyrobíme dvě drážky pro šrouby 11 tak, že v krajních polohách vyvrtáme otvory 0 8,5 mm, nasadíme do nich přímočarou kmitavou pilku a drážky prořízneme. V přední straně stolku přivaříme zevnitř dva upínací šrouby 10 a dále vyřízneme dvě polodrážky, široké 5 mm. Jsou nutné pro konečnou montáž přípravku. Nakonec ještě opatříme stolek dvěma dvojicemi dorazových šroubků 7, které budou sloužit pro přesné nastavení fázového posunu cinkového spoje. Upínací šablonu 3 ohneme také z plechu 2 mm tlustého. Do jejího předního okraje zhotovíme zuby podle detailu na obr. 3. Tyto zuby, tvořící vlastní šablonu, buď vyfrázujeme, nebo nemáme-li tu možnost, zuby narýsujeme, vyvrtáme, vyřízneme ruční pilkou a dopilujeme na rysku. Hrany ozubení zapilujeme. Při pečlivé práci dosáhneme stejného výsledku. Z tenkostenného profilu Jäkl 25

x 25 mm uřízneme příčníky 4 a 5 a vyvrtáme do nich po dvou otvorech 0 8,4 mm (obr. 1). Příčník 4 pak přišroubujeme třemi šrouby 13 k šabloně. Ze spodní strany šablony přišroubujeme do předem zhotovených závitových otvorů pět distančních šroubků 6 tak, aby jejich hlavy tvořily rovinu se spodní hranou příčníku. Vyčnívající konce šroubů zabrousíme do roviny a celou horní plochu vyleštíme, aby dosedací koš frézky mohl hladce klouzat po šabloně. Abychom mohli přípravek sestavit, musíme ještě navinout dvě pružiny 8 a 9 z drátu 0 1 , 5 mm a vyrobit matice 12,15 a 16. Obvod matic 12 a 15 narýhujeme, u matice 16, kterou vyrobíme z hlavy šroubu M24, to není nutné. Nyní můžeme přípravek smontovat. Na základnu 1 nasadíme stolek tak, aby šrouby 11 zapadly do drážek a šrouby 14 do polodrážek, na šrouby 14 však musíme předem našroubovat ploché matice 12. Maticí 12 nastavujeme potřebnou

STROJNÍ PILA NA KOV TECHNICKÉ PARAMETRY Max. průměr řezané tyče Výkon motoru Otáčky motoru Otáčky mechanismu Délka použitého pilového listu Zdvih rámu listu Půdorysné rozměry pily Hmotnost stroje

48

80 mm

150 až 250 W

1400ot/min 90 ot/min 310 mm

200 mm

480 x 900 mm

cca 40 kg

Výroba ozubení je velmi jednoduchá, rychlá a přesná. Připravené stejně široké desky vložíme do přípravku tak, že horní desku podvlékneme a upneme pomocí šablony 3 a druhou (ve svislé poloze) upneme příčníkem 5 tak, aby hrany obou desek lícovaly, přičemž „fázové posunutí" nám zajišťují šroubky 7, ke kterým jsou desky hranou přiloženy. Pak již můžeme frézovat. Nástrojem je rybinová stopková fréza, která je běžně k dostání. Frézka, do které je přišroubováno vodicí pouzdro (standardní vybavení frézek) sleduje při obrábění hranu šablony. Obrábějí se současně obě desky, z toho právě plyne dříve uváděná přesnost. Při frézování není možné zhotovit zmetky, jen v některých místech, a pokud ještě nemáme zcela přípravek v ruce, se může stát, že tvar zcela „nedojedeme". Což po následné kontrole lehce opravíme dofrézováním. Celá operace trvá asi jednu minutu a získáme tak přesný spoj, že protikus pouze vytlačí při sestavování vzduch a mezery nejsou téměř viditelné. Je logické, že k fixaci zhotoveného spoje použijeme vhodné lepidlo na dřevo. IVAN OCHRYMČUK

• S rozmachem soukromého podnikání vyvstává potřeba nejrůznějších strojů. Ty však zatím na trhu nejsou, anebo jsou neúnosně drahé. Týká se to i strojů na dělení tlustších tyčí kovových materiálů. Nouzově je možno použít rozbrusovačku, která se sice dobře hodí na dělení trubek a tenkostenných profilů (i když nepříjemně hlučí, jiskří a práší a drahý kotouč rychle ubývá), avšak plné tyče od 0 1 6 až 20 mm je lépe řezat pilou. Pilu, kterou jsme nazvali VAVRA-KULI (podle stejně tichých a pracovitých Číňanů), jsme si postavili v létě roku 1990 jako prozatímní nouzové řešení, než se nám podaří opatřit si pořádnou, silnou průmyslovou pilu. Přišla jen na asi

300 korun (motor ze staré pračky jsme měli a železo a ložiska byly tehdy ještě velmi laciné) a - po chvilkách - po dobu asi dvou měsíců, za přibližně 60 až 80 hodin jsme ji postavili. Všechny části jsme dělali sami, s využitím kutilsky zhotoveného soustruhu s točnými rozměry 0 130 x 380 mm. Jen jednu řemenici z umělé hmoty (novoduru) jsme museli vytočit na soustruhu větším. Jinak by stačil svěrák, vrtačka a svářečka, většina materiálů se našla po bedničkách a šuplících. Pila se nesmírně osvědčila, takže tu lepší, jak jsme měli v úmyslu, jsme už nekoupili. Řežeme na ní i tŕbbky o tloušťce stěny kolem 3 mm. Pracuje tiše a téměř zadarmo. Za celý den práce spotřebuje jednu kWh elektrické energie a list ruční pilky, kterých jsme nakoupili (ještě po koruně) několik set, vydrží mnoho hodin práce. Pila se samozřejmě nehodí tomu, kdo trvale řeže velká množství tlustých materiálů. Je ale výborným pomocníkem v údržbárske dílně a všem, kteří co chvíli potřebují nařezat pár špalíků nebo hřídelí. Pila (obr. 1 a 2) je výrobně jednoduchá, což vyplývá z principu kývavého pohybu ojnice s listem přímočaré vedení chybí. Ale nejen to. Při kývání rámu s listem také stačí malá přítlačná síla na list a ta zase šetří zoubky při zpětném pohybu. Pila tedy nemusí mít složitý mechanismus nadzvedávání při zpětném pohybu a přesto list má velkou trvanlivost. Oběh mazací kapaliny nahrazuje kapací nádobka s olejem (vyjetým), která maže

ojnici a jednou za chvíli pustí kapku na list. Za dokumentací, kterou nyní předkládáme, se skrývá mnoho hodin práce a hlavně mnohaletá zkušenost konstruktérů. Kdo se rozhodne pro stavbu, nemusí tápat, vynalézat vynalezené a zahazovat pokažený materiál. Stačí dodržet návod a pracovat pečlivě. Spokojeni budete zcela jistě. STAVBA PILY Rám pily (obr. 3) svaříme z dílů

1 až 8, zhotovených převážně z tenkostenných profilů Jäkl 40 x 40 x 3 mm. Lze použít i jiný materiál (např. trubky), ale vzhled pily tím utrpí. Stojánek kliky 11 až 14 svaříme podle obr. 3. V objímce 13 jsou ložiska 21, v nichž je uložena osa kliky. Ložiska použijeme pokud možno uzavřená (2RS, 2Z). Klika se skládá z dílů 17 až 27 (obr. 4 a řez A-A na obr. 1). Pokud na osu 17 použijeme v rozpisce uvedenou taženou kruhovou tyč 0 17 mm, musíme ji v místě ložisek lehce navroubkovat tak, aby ložiska na ni byla naražena. Jinak by bylo nutné zalícovat ložiska s přesahem asi 0,01-0,03 mm. Na straně ložisek uchytíme rameno kliky 18 na osu 17 pomocí privarené příruby a na druhé straně, u ojnice, privaríme rameno na osu přímo (obr. 4). Na přírubu uchytíme třemi šrouby 24 řetězové kolo 22 ze středu jízdního kola se 48 zuby. Použijeme-li řetězové kolo s jiným počtem zubů, musíme vyrovnat změnu převodového poměru změnou průměru některé z řemenic tak, aby výsledné otáčky kliky byly asi 80 až 90 min'. Uvedené řetězové kolo má sice pět upevňovacích otvorů, dva z nich však zůstanou

49

50

51

Obr. 3

52

Rozpiska materiálu

nevyužity, protože upevnění třemi šrouby na přenášené síly bohatě stačí. Čep kliky 19 musíme do ramena 18 zavařit pokud možno přesně kolmo. Menší nepřesnost v kolmosti vyrovná naklápěcí ložisko 48. Použití naklápěcího ložiska je naprosto nutné, pokud nezajistíme zcela přesnou rovnoběžnost osy 17 a čepu kliky 19. Ojnice. Oko ojnice 45 má mít vůči čepu možnost menšího výkyvu. To právě umožňuje uvedené naklápěcí ložisko 48. Vlastní ojnici 46 můžeme vyrobit i z plné tažené tyče, vhodnější (lehčí) je však tažená a dobře vyleštěná trubka se stěnou alespoň 3 mm tlustou. Oko ojnice můžeme na ojnici i navařit, výhodnější je však použít spojení pomocí šroubu 47 (řez A-A na obr. 1). šroub do ojnice narazíme a přichytíme svarem, závit šroubu před spojením pojistíme lepidlem Epoxy. Spojení se pak nikdy neuvolní, ale po zahřátí je možné spoj rozebrat. K upnutí pilového listu slouží dvě rozříznuté objímky 51 s navařenými vzpěrami 52, 53 a 54. Objímky zhotovíme ze čtyřhranu 30 x 30 mm podle obr. 2. Rozřízneme je raději hlouběji a dbáme, aby otvor přesně odpovídal průměru ojnice. Pokud by vůle byla větší, nestačí stáhnout objímky šrouby 57, ale je nutné použít u každé objímky dva vysokopevnostní šrouby M6. Pilový list by měl do svých výřezů zapadnout bez zbytečné vůle, aby byl pevně veden a nezpůsoboval šikmost řezu. šroubem 56 ho nesmíme příliš napínat, aby se ojnice zbytečně neprohýbala. Obě vzpěry musí vést list ve svislé rovině. Polohu listu na ojnici vyzkoušíme a seřídíme podle svěráku. Vedení ojnice ve svislém směru zajišťuje silonová kluznice 70 na výkyvném ramenu 66. Kluznice tvoří zároveň nádobku na olej (stačí vyjetý), který maže jednak ojnici, jednak olej odkapává z jazýčku 82 nastaveného pod kluznicí na pilový list. Stačí i jen jedna kapka za minutu. Frekvenci kapek seřídíme seřizovacím šroubem 71 s nasazenou pružinou 72 (obr. 5). Na páku 68 privarenou k výkyvnému ramenu 66 upevníme závaží 69. Jeho polohou regulujeme přítlačnou sílu na list. Hmotnost závaží by měla být asi 2 kg, záleží na síle motoru. Má-li závaží větší průměr než asi

53

Obr. 4

54

Obr. 5

55

Obr. 6

50 mm, je nutné páku 68 odehnout tak, aby mezi ním a rámem listu byla zabezpečená mezera, jinak hrozí nebezpečí úrazu. Pohon kliky obstarává dvojitý převod. Od motoru 117, který by měl mít výkon alespoň 150 W a otáčky 1400 min-1 (což jsou právě motory ze starých vířivých praček), klínovým řemínkem 115 šířky 8 mm na předlohu a z předlo* hy řetízkem na kliku. Má-li motor větší výkon, přes 200 W, použijeme raději řemínek široký 10 mm. Motor uchytíme pod nosník ústrojí 4 pomocí příruby 113, kterou vyrobíme z plechu 8 mm tlustého. Pokud by upevňovací šrouby směřovaly do odlitku motoru, vyřežeme pro tyto šrouby do příruby závit, ňemenici motoru 114 musíme zhotovit z oceli, duralová by vydržela pracovat jen několik set hodin. Řemenice 38 na předloze může být i z poměrně měkkého materiálu, například silonu nebo novoduru. Pro přenos pohybu z předlohy (řez B-B na obr. 1) postačí obyčejný řetízek 116 z jízdních kol. Může být i horší kvality, například z dětských kol, a vydrží mnoho tisíc ho-

56

din provozu, protože přenášené síly jsou malé. Tvar náboje 34 je nutné přizpůsobit použitému řetězovému kolu 36. Ideální je řetězové kolo se šestnácti zuby a s otvorem 0 35 mm se třemi výčnělky,

kterému odpovídá náboj na obr. 4. Pokud použijeme řetězové kolo se závitem, vy brousíme do závitu zářez a do náboje zavrtáme unášecí kolíček. Pro uložení ložisek 35 platí totéž, co pro ložiska kliky.

Všechny části mechanismu upevníme na nosník ústrojí 4, složený ze dvou profilů U č. 5. Toto řešení značně usnadňuje seřízení jejich vzájemných poloh. Svěrák vyrobíme podle obr. 5. Není natáčecí, a tedy neumožňuje šikmé řezy natáčením tyče ve vodorovné poloze. Natáčecí svěrák byl sice vyzkoušen, ale neosvědčil se. Byl výrobně daleko pracnější a šikmé řezy stejně neumožňoval, protože list pilky řezal „do vrtule". Měkký list ruční pilky byl řezem odtlačován a křiven. Šikmé řezy jsou na pile možné jen náklonem tyče ve svislé rovině. Běžně se však plné tyče šikmo neřežou a tenkostenné profily je možné řezat rozbrušovací pilou. Nouzově lze svěrák nahradit například truhlářskou svěrkou (například pro vyzkoušení funkce pily), pro trvalý provoz pily je však řádný svěrák nutný. Kryt kliky 105 zhotovíme podle obr. 6, kde je kreslen jen v podsestavě. Detailní provedení záleží na vybavení a možnostech dílny. Kryt

je vhodné na větších plochách vyztužit žebry nebo alespoň natřít zevnitř tlumexem, aby nerezonoval. Ideální je, může-li pila pracovat (třeba částečně pod stolem) tak, aby žádný kryt nepotřebovala. Pak je úplně tichá. POZNÁMKY K PROVOZU Pila velmi dobře a rychle řeže plné tyče do 0 asi 40 mm. U tyčí s průměrem větším než asi 50 mm je již práce poněkud zdlouhavá. Pro časté řezaní takovýchto tyčí by bylo třeba použít motor s výkonem alespoň 250 W a list tlačit těžším závažím (např. uříznutí plného čtyřhranu 45 x 45 mm z oceli 11 600 trvá při motoru s výkonem 150 W již více než deset minut). Naopak, při řezání tenkostenných materiálů (trubek), je někdy lépe závaží úplně sejmout. Pokud řežeme lehké slitiny, nasměrujeme jazýček olejového mazání stranou a list jen občas potřeme petrolejem. Při mazání olejem se zoubky zalepují a pila neřeže.'

POHYBLIVÉ SVÍTIDLO • V místnosti, ve které máme pracovat, potřebujeme dobré osvětlení. Je lhostejné, je-li to dílna, garáž nebo jen sklep, ve kterém pěstujeme žampiony. Svítidlo umístěné náhodně kdesi na stropě nebo na stěně takové služby rozhodně neposkytuje. Potom si vypomáháme různými ručními, stolními a jinými svítidly, což se nejhůře projeví právě v dílně. Svítidlo na stole překáží, ale hlavně - má přívodní kabel. Připočítáme-li k tomu kabely elektrického ručního nářadí a ještě případně svářečky, obdržíme změť kabelů a je jen otázkou náhody, kdy o ni zakopneme a způsobíme si úraz. Nesporným zlepšením je zavěšení svítidla na drát, který je napjat mezi protilehlými stěnami. Zvolíme-li vhodně trasu tohoto drátu, lze svítidlo snadno přemisťovat právě nad místo, kde pracujeme. Výška umístění svítidla nad zemí je limitována naší tělesnou výškou: Mámeli svítidlem pohybovat, musíme na ně dosáhnout! Přívodní kabel (šňůra) se již nemusí povalovat po

zemi, může být upevněn na kroužkách taktéž navlečených na nosném drátu. Ale i zde je čertovo kopýtko: Kabel v jedné krajní poloze svítidla vytvoří smyčky, které budou tím delší a hustší, čím delší kabel se v tomto prostoru nahromadí a bude to překážka ještě nepříjemnější, než volný přívod povalující se po zemi. Zhotovil jsem proto pohyblivé svítidlo, které tyto nectnosti odstraňuje. Je to jakási modifikace „stahovačky" známé z kuchyní našich babiček. Vzhledem k tomu, že zařízení musí být zakomponováno do konkrétních podmínek uživatele, omezíme podrobný popis jen na ty díly, ktré k jeho funkci potřebujeme. Délku a průřez nosného drátu, délku kabelu, způsob upevnění a další si musí každý určit sám.

U tyčí nad průměr asi 40 mm se někdy projevuje i nerovnoměrný „šraňk" některých listů a řez bývá mírně křivý. V těchto případech se osvědčuje tento postup: Místa řezů na tyči naznačíme lehkým naříznutím ruční pilkou (ve svěráku) do hloubky jen asi 0,5 mm a list do zářezu pak založíme tak, aby - v rozsahuj výkyvu, který dovoluje ložisko ojnicjs - náklon rámu s listem vyrovnal náklon řezu, který způsobuje list. Vzdálenost listu od svěráku, při které je již řez zcela rovný, pak u tohoto listu dodržujeme až do jeho opotřebení. List, který pracoval (jeho jedna strana) více než 4 až 5 hodin, mívá zvětšující se sklon řezat křivě - zřejmě následkem nerovnoměrného otupování. Velmi přesnou kolmost řezu k ose tyče je možné dosáhnout i tak, že tyč nařízneme do 1/3 hloubky a pak ji pootočíme asi o 90°. Původní řez pak vede list přesně kolmo. ING. LUBOMÍR VALOUCH

nebo prostřednictvím silonové struny (varianta B). U varianty A je pojezd svítidla možný po celé délce místnosti (ode zdi ke zdi) ale je poněkud více namáhán kabel 5, neboť se na kladkách přehýbá. Nejde však ó nic kritického. Druhé uspořádání (varianta B) se silonovou strunou kabel sice šetří, ale nedovoluje pojezd svítidla v celé délce nosného drátu (obr. 1). V obou případech bude délka pojezdu svítidla přibližně dvojnásobkem zdvihu závaží 4. Bude-li nosný drát umístěn ve výšce 2 m (odpoví-

POPIS ZAŘÍZENÍ Na nosném drátu nebo lanku 6 je zavěšeno svítidlo 2. Jeho přívodní kabel (šňůra) je napínán závažím 4 a to buď přímo (varianta A),

57

SVAŘIT A ZAROVNAT

r

080 0i2H7-f-+ 072

VARIANTA B SILON STRUNA

Obr. 1

58

nosného drátu 6, který musí otvorem procházet s nepatrnou vůlí. Otvor v tlačítku 2.4 pak prevŕtame vrtákem asi o 3 mm větším. Kdyby se po sestavení stalo, že tlak pružiny 2.6 (obr. 2) nevyvodí dostatečný brzdicí účinek a nebude možno použít tvrdší pružinu (odpor na stisk již bude příliš velký), postačí do otvorů v dílech 2.1 a 2.4 vyříznout otvoru odpovídající závit. Nemusí mít ani plný profil. Postačí, vytvoří-li se v otvorech drážky, které adhezi zvýší. Tento efekt se ještě znásobí, použijeme-li místo drátu 6 ocelové lanko. Obě kabelové svěrky 3.1 a 3.2 (ať již v provedení 3.A2 pro variantu A nebo 3.2B pro variantu B), vyrobíme z jedné destičky 10 mm tlusté z libovolného obrobitelného izolantu rozměrů 62 x 62 mm. Může to být opět texgumoid, pertinax, plexisklo atd. Po vysoustružení kruhové drážky rovněž s kruhovým průřezem, popřípadě i vyvrtání dalších na obrázku zakreslených otvorů, rozřízneme desku dvěma na sebe kolmými řezy. Tím nám vzniknou dva páry svěrek, které přizpůsobíme konkrétnímu použití. Kruhová drážka musí mít takový rozměr, aby její segmentové fragmenty kabel 5 spolehlivě sevřely.

Rozpiska materiálu

dá proporcím dospělé osoby) bude pojezd svítidla asi 4 metry, což pro většinu případů bohatě postačí. Protože na rozdíl od citované „stahovačky" se poměry hmotnosti napínaného kabelu mění ve dvou na sebe kolmých směrech a nebylo by tedy možno zaručit konstantní napnutí v libovolném místě pojezdu, je hmotnost závaží 4 volena poněkud větší a svítidlo 2 je na drátě 6 blokováno aretací, která se skládá z tlačítka 2.4 a pružiny 2.6. Před přemístěním svítidla 2 je nutno stisknout tlačítko aretace 2.4, čímž se svítidlo na nosném drátu odbrzdí a po ustavení do požadované polohy uvolněním tlačítka opět zajistí. U obou variant kabel 5 vycházející z objímky 2.9 je uchycen ve svěrce 3.1, která je s objímkou 2.9 trvale spojena zděří 3.3. U varianty A je kabel nejprve protažen přes kladku 1.2, pak přes kladku 4.2, na níž je zavěšen třmen závaží 4.1, pak uchycen ve svěrce 3.2A a odtud připojen k síťovému rozvodu. Svěrka 3.2A zde zastává funkci jedné distanční vložky 1.3, kterou ušetříme. U varianty B je kabel 6 uchycen ve svěrce 3.2B, která je navlečena

na nosném drátu 6 a tažena silonovou strunou. Tato struna je provlečena kladkami 1.2 a 4.2 obdobně, jako byl u varianty A protažen kabel. Silonová struna je ukončena úvazkem na distanční vložce 1.3. VÝRCBA Oti.U Ramena koncovky 1.1 stejně jako třmen 4.1 vyrobíme z ploché oceli nebo z odstřižků ocelového plechu 3 mm tíustého. Kladky 1.2 a 4.2 zhotovíme z texgumoidu nebo pertinaxu. Pokud zařízení bude umístěno v trvale suchém prostředí, mohou být vyrobeny i z tvrdého dřeva (buk nebo habr). Pokud prostředí bude vlhké, nelze použít ani polyamid, protože také vlhkem bobtná a kladky se musí na distančních vložkách 1.3 a 4.3 volně protáčet. Přírubu 2.1 s pouzdrem tlačítka 2.2 svaříme raději před vrtáním otvorů, zejména otvoru 13H7 mm. Neriskujeme jeho deformaci, popřípadě to, že se do poměrně tenké stěny propálíme. Otvor v pouzdru 2.2 označený hvězdičkou, vrtáme společně s tlačítkem 2.4, které musí být do otvoru 13H7 vsunuto až nadoraz. Průměr otvoru volíme podle průměru

59

5.ZÁVITU PRACOVNÍCH 2 ZÁVITY ZÁVĚRNÉ

Obr. 2

60

ROZŘÍZNOUT

Obr. 3

Rozměry na obr. 3 počítají s prořezem, případně následným opracováním 2 mm. Pokud by prořez byl větší, nutno předem provést příslušné korekce rozměrů. Do svěrky 3.1, která bude přišroubována k přírubě 2.1, vyvrtáme další čtyři otvory a opatříme je závitem M3. Jeden konec segmentového kanálu pro kabel po prevŕtaní opatříme závitem M10 x 1 mm pro zděř 3.2. Tato zděř může být v izolantu zašroubována max. 8 mm hluboko, jinak bude segmentový kanálek neprůchodný. Než vyrobíme zděř a příslušný závit pro ni ve svěrce, doporučujeme zkontrolovat, zda objímka 2.9, kterou chceme použít, má opravdu závit M10 x 1 mm, jak by podle normy mít měla. Druhou svěrku volíme podle varianty, kterou chceme použít. U svěrky 3.2A prevŕtame jednu dvojici otvo-

rů na 0 7 mm. Pokud budeme vyrábět svěrku 3.2B, vyvrtáme ještě otvor X + 1 , který bude o 1 mm větší, než průměr nosného drátu 6, na který je svěrka tímto otvorem navlečena. Stínidlo volíme pro dílenské prostředí výhradně kovové a dostatečně hluboké, aby žárovku krylo před náhodnými střety s jinými odolnějšími předměty. K takovým nečekaným setkáním dochází v dílně velmi často. Držák stínidla 2.5a je určen pro klasické smaltované stínidlo, které je patrné z fotografie. Držák vysoustružíme z tlustostěnné duralové trouby nebo zhotovíme kovotlačitelsky. Pokud ale takové stínidlo nemáme, výroba držáku 2.5a odpadá a jako stínidlo 2.5b použijeme upravený hliníkový hrnek, jehož průměr volíme nejméně 120 mm. Nesmíme zapomenout

na dostatečné větrání. Vzduch ohřátý žárovkou musí mít možnost procházet ven ze stínidla kolem objímky a popřípadě ještě dalšími přídavnými otvory v dýnku stínidla. Hmotnost závaží 4.8 by měla být dvojnásobná nebo vyšší než hmotnost kabelu 5. Musí jej udržet v napjatém či jen v mírně prověšeném stavu i tehdy, kdy je svítidlo 2 nejvíce vzdáleno od koncovky 1. Přitom u varianty A nelze kabel 6 přichytávat k nosnému drátu 7 vůbec, ale i u varianty B je toto prichytávaní (s výjimkou kabelové svěrky 3C) zbytečné. Jako závaží poslouží buď kus železné kulatiny většího průměru, ke které privaríme oko, aby ji bylo možno zavěsit, nebo plechovka se závitovým uzávěrem, naplněná železnými pilinami. Toto řešení má tu výhodu, že hmotnost závaží můžeme přesně dávkovat.

61

PŘSPOJENi NA ELEKTRICKÝ ROZVOD U varianty A přivedeme síťové napětí do krabice poblíž koncovky 1, a to přes vypínač. Kabel 5 ukončíme v této krabici buď na svorkách (věnečku) nebo na kabel namontujeme vidlici a do krabice zásuvku. U varianty B připojíme kabel 6 místo stropního svítidla za předpokladu, že toto svítidlo po instalaci pohyblivého svítidla zrušíme a že místnost je dostatečně vysoká. Není-li tomu tak, připojíme svítidlo stejně, jako bylo popsáno u varianty A, ale krabici situujeme na boční stěnu místnosti, těsně pod strop. Kabel tak nebude překážet. Kabel 5 použijeme dvoužilový, ochranný vodič žluto-zelený zde nemá smysl, protože tento vodič nelze z objímky vyvést, abychom

jej mohli připojit na kostru svítidla. Proto alespoň jeden kotevní hák nebo konec nosného drátu 6 propojíme měděným vodičem o průřezu nejméně 2,5 mm s ochranným vodičem v nejbližší krabici. Dosedací plochy musí být kovově čisté. Doporučuje se, aby v prostorách jako jsou sklepy, prádelny apod. byla provedena ještě navíc zvýšená ochrana pospojováním a pokud provedena je, aby k této soustavě bylo připojeno i toto svítidlo, resp. jeho nosný drát. UMÍSTĚNÍ Nosný drát nebo ocelové lanko 6 volíme s ohledem na jeho délku (rozměr místnosti) a hmotnost svítidla. Může to být například zinkovaný drát, který používáme k napínání drátěných plotů o 0 2,5 až 3 mm,

K ŘEZÁNÍ ZÁVITŮ • Ve sborníku USS č. 82 byl uveřejněn návod jak vyříznout závit na jednoduchém mechanickém soustruhu (bez závitových kol). Princip tohoto řešení - využití pomocného šroubu či závitové součásti se stejným stoupáním jaký potřebujeme vyříznout, k nucenému posuvu suportu se závitovým nožem - mne zaujal. Jeho provedení se mi však nezdálo nejšťastnější, a tak jsem přemýšlel jak toto pomocné zařízení vylepšit. Výsledkem je přípravek, jehož schéma je na výkresu.

62

nebo rovněž zinkované ocelové lanko 3,55 až 4 mm (CSN 02 4322). V protilehlých stěnách umístíme kotevní háky tak, aby pomyslná přímka mezi nimi procházela přes místa, která potřebujeme osvětlovat. Aby nosný drát byl skutečně napjat a bez hrbů, musíme použít napínač - pravolevá matice, ČSN 02 1940. Ten umístíme na opačné straně nosného drátu, než je koncovka 1. Protože napínač musí vyvodit tah minimálně několik desítek kilogramů, je třeba podle toho volit i způsob zakotvení. Jsou-li stěny z dutých cihel, protáhneme kotevní háky raději skrz zeď a tam opatříme dostatečně velkou roznášecí podložku. FRANTIŠEK LOUDA

Skládá se z pomocného závitového vřetene 1, vodicí (tažné) matice 2 a pouzdra 3. K upnutí obráběného dílu 5 použijeme sklíčidlo 4 vhodné velikosti. Matici 2 aretujeme v pouzdru 3 podobně jako závitovou matici ve vratidle, tj. třemi červíky s kuželovým koncem zasahujícími do kuželových důlků v matici 2. Tvar a velikost stojanu 6 je nutné přizpůsobit možnostem jeho upevnění na suportovou desku. Kužel na konci pomocného závitového vřetena 1 musí přesně lícovat s kuželovou dutinou sklíčidla. Proti uvolnění zajistíme kuželový spoj válcovým nebo kuželovým kolíkem 7 procházejícím (pro usnadnění demontáže) přes celý vnější průměr sklíčidla. Levý konec pomocného vřetena 1 má zmenšený průměr, aby mohl volně projít závitovou maticí 2. Ing. JAROSLAV BUDÍNSKÝ

ÚPRAVA ELEKTRICKÝCH NOŽNÍC • Kúpil som si elektrické batériové nožnice (výrobca: Družstvo invalidů STYL Plzeň), ktoré sa výborne hodia např. pri strihaní väčšieho množstva papiera (pri tapetovaní, aranžovaní apod.). Nožnice sú napájané energiou z dvoch ceruzkových monočlánkov, ktorých kapacita činí 350 miliampérhodín. Pri odbere 340 miliampérov sú teda aj tie najkvalitnejšie a najčerstvejšie batérie schopné zabezpečiť prevádzku nožníc len na jednu hodinu. Ak k tomu prirátame skutočnosť, že batérie starnú aj keď sa nepužívajú, je práca s týmito nožnicami drahá. Určité zlepšenie by prinieslo použitie akumulátorových článkov, ktoré možno opätovne nabíjať. Aby sme však docielili stálu prevádzykschopnosť nožníc, museli by sme mať v zásobe ďalšiu dvojicu nabitých batérií. Najjednoduchším a takisto najekonomickejším spôsobom je napájanie nožníc zo zdroja cez transformátor s usmerňovačom priamo zo siete. Takýto zdroj sa nájde vo väčšine domácností. Môže to byť napríklad bezpečnostný transformátor FZ1 pre napájanie modelových železníc či autodráh. Z jeho dvoch ľavých svoriek označených „Zu-

bohler" možno odoberať jednosmerné napätie v rozsahu 2 až 12 V. Úprava nožníc na napájanie zo zdroja je veľmi jednoduchá. Najprv vysunieme plastový chránič zo zadnej časti nožníc. Po tom uvoľníme dve skrutôčky a odnímeme hornú časť plastového krytu (obr. 1). Pripravíme si doštičku 1, ktorú zhotovíme z plastu alebo tvrdého dreva podľa obr. 2. Ako šnúru 2 použijeme dvojžilový vodič 2 x 0,35 mm 2 s plastovou izoláciou, dlhý asi 2 metre. Na jednom konci v dľžke asi 30 mm vodiče rozdelíme, jeden skrátime o 10 mm a z oboch koncov odstránime izoláciu. Kratší vodič prispájkujeme na ľavý kontakt motora, ďalší vodič potom z vnútornej strany na dolný koniec kontaktu tlačidlového spínača. Voľný koniec šnúry prestrčíme otvorom v doštičke 1, pričom ju orientujeme tak, aby otvor bol vľavo a v tejto polohe ju vsunieme do plastového krytu až za konce dvoch pozdľžnych výstupkov 3. Šnúru voľne dvakrát ovinieme okolo zvislého spojovacieho stľpika 4 a vyvedieme von z krytu otvorom o 0 4,5 mm, ktorý vyvŕtame v kryte (pohľad S na obr. 1). Otvor musíme samozrejme očistiť pilníkom od os-

trapov. Potom priložíme hornú časť krytu, pričom dbáme na to, aby doštička 1 takisto zapadla za konce pozdľžnych výstupkov horného krytu. Po vzájomnom dosadnutí oba diely krytu opäť zoskrutkujeme a do otvoru na zadnej časti vrátime naspäť plastový chránič. Druhý koniec šnúry opatríme očkami, ktorými je možné pripojiť nôž na svorky transformátora. Očká si jednoducho vyrobíme např. z kovovej retiazky, slúžiacej na uchytenie zátok kúpeľňových vaní. Článok retiazky roztiahneme od seba a na kovovej podložke kladivom urovnáme naplocho. V najširšej časti klinovitého otvoru vypilujeme ihlovým pilníkom kruhového tvaru neúplný otvor, ktorý potom otvoríme šikmým vystřihnutím. Rozřezáním článku uprostred v najužšom mieste vzniknú očká. Postup úpravy je na obr. 3. Koniec šnúry v dľžke asi 100 mm rozdelíme, konce vodičov zbavíme izolácie a navlečieme na ne kúsky bužírok asi 20 mm-dlhé. Medene konce vodičov až po izoláciu položíme na očká a prispájkujeme. Po očistení spájkovaných miest liehom prisunieme na spoj bužírku. Zabránime tak lámaniu vodiča v mieste spoja (obr. 4). Ak chceme strihať, stačí len pripojiť očká na svorky transformátora, pričom na polarite nezáleží - nožnice pracujú pri oboch. Páčku prináležiacu k transformátoru nastavíme do polohy medzi prvý a druhý dielik stupnice. DUŠAN LOŠÁK

63