s
auto • moto troje • nástroje zahrada
Novinka:
BROUSICÍ CIGÁRKO 0 24 mm pro zabrušování dřeva i kovů
PLSTĚNÝ LEŠTÍCÍ KOTOUČ pro leštění drobných předmětů a ostření velmi ostrých nožů, dlát, skalpelů apod. Cena jen 5 0 - Kčs
za několik vteřin a jen s pomocí šroubováku lze cigárko potáhnout páskem brusného plátna libovolné zrnitosti
Vhodný dárek pro kutily!
PÍSKOVACÍ PISTOLE SANDER 1 pro čištění rzi, okují, starých nátěrů, omítek, kamenů, matování skla Tlak: Hltnost: Zrnitost: Charakteristika písku:
„nedostupné je dostupným"
0,5 - 1 MPa ( 5 - 1 0 atm) 12 m3/h (200 l/min.) cca 1 mm suchý, prosátý, ostrý (libovolný materiál)
TRUHLÁRI ulehčete si svou práci a používejte
LIŠTOVACÍ SVORKY snadno přitisknou lepenou lištu k rovné i zaoblené hraně do tloušťky 40 mm 1 krabice = 8 svorek = 899 - Kčs . . DODÁVA:
TZV Kamil Hrbáček U vysočanského pivovaru 701/3 190 00 Praha 9 — Vysočany Tel. (Fax) Záznamník: 02/82 99 324
obsah • DO DOMU A BYTU Stojanová lampa Sklopný stůl do kuchyně Klapka k digestoři Pohonná jednotka polarizátoru Elektrická topná tělesa
2 6 8 10 11
• DO CHATY A ZAHRADY
Knižnice Udělej/Urob si sám svazek 84 Sestavila Ing. Milada Zoufalá Vydala Propagační tvorba družstvo umělecké činnosti a výroby Melantrichova 20,110 00 Praha 1 ve spolupráci s T.C.A., s. r. o. Bolivarova 18, 169 00 Praha 6 v prosinci 1992 jako svou 8. publikaci Adresa redakce i expedice Hájkova 1,130 00 Praha 3 telefon 27 93 63 Odpovědná redaktorka Milena Neužilová Grafická úprava Ing. Gabriela Karasová Návrh obálky Ing. arch. Milan Vlk Tisk Naše vojsko s. p. Vlastina 23,161 00 Praha 6 1. vydáni 64 strany, 75 obrázků, 11,03 AA, 11,21 VA © Propagační tvorba
Kčs 21,—
ISBN 80-85386-56-9 (Propagační tvorba • Praha) ISSN 0139-5963 Podáváni novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt Praha čj. 1150/92-NPzedne7.10.1992
Pojízdný přístřešek Zahradní stůl s ohništěm Malý dvouosý traktůrek III
15 18 20
• PRO SVÉ KONÍČKY Termostat nebo fotospínač Plnění klobás a jitrnic Tavení plastických hmot Košík na jízdní kolo
35 37 38 38
• PRO RADOST DĚTÍ Vozík ke kolu Dřevěný vláček Stojan vánočního stromku Koutek pro kojence
39 43 46 47
• STROJE A NÁSTROJE Pásová pila na dřevo i kov Oprava vypínače vrtačky Lehký stahovák K podélnému rozřezávání kmenů Stolařský svěrák Vrtání otvorů v souřadnicové síti Jaký vrták pro závit?
49 56 57 58 59 60 61
STOJANOVÁ LAMPA
# Stojanové lampy si síce môžeme kúpiť, avšak nie sú práve najlacnejšie a navyše málokedy zoženieme presne taký druh, ktorý by sa hodil k nášmu bytovému zariadeniu. Např. k starožitnému nábytku je vhodná lampa s vysústruženým stojanom (obr. 1). Jej výroba je nepochybné prácna — získame tak však pekný a účelný bytový doplnok. PRACOVNÝ POSTUP Pri výrobe stojana lampy vystačíme so stojanovou elektrickou vŕtačkou, ktorá je vybavená zariadením na vonkajšie sústruženie dreva. Samozrejme, ak máme sústruh na drevo, ušetríme si prácu s výrobou plochých vrtákov (záhlbníkov), pomocou ktorých dosiahneme potrebné zahĺbenie. Stojan lampy sa skladá z troch dielov — jedného horného 1 a dvoch spodných 2. Vyrobíme ich
z vyschnutého tvrdého dreva (javor, jaseň). Materiál najprv presne (kolmo) ohobľujeme na rozmer 50 x 50 mm a potom odrežeme na dĺžku 407 mm. Na čelá všetkých dielov narysujeme pomocou uhlopriečok stred, ktorý vyznačíme jamkovačom. Skôr, ako sa pustíme do obrábania stojana, zadovážime si potrebné nástroje. Jednak predĺžený vrták o 014 mm, jednak ploché vrtáky (záhlbníky)' o 0 38, 35 a 32 mm, ako aj nástroje na zápichy tvarovej plochy. Predĺžený vrták vyrobíme podľa obr. 2. Plochý vrták o 0 14 mm si kúpime a upevníme ho do drážky vyrezanej v rovnej tyči (najlepšie ťahanej) o 0 12 mm. V osadenom konci tyče 0 0 8 mm najprve vyvŕtame otvor 0 0 4 mm so zahlbením pre hlavu skrutky. Dôležité je dodržať vzdialenosť x, ktorú presne odmeriame podľa vrtáka. Nie je na prekážku, ak hlava skrutky 0 0 8 mm trochu prečnieva, pretože obežný priemer vrtáka je väčší. Podobne zhotovíme i vrtáky s veľkými priemermi, určené pre zahĺbenie otvorov (obr. 3). V tomto prípade však musíme vyrobiť i vlastné vrtáky, pretože v týchto veľkostiach sa v obchodoch nepredávajú. Vyrežeme ich z plechu hrubého 3 mm (príp. i viac) s malým prídavkom. Do upínacej tyče o 0 13 mm vyrežeme drážku, vyvŕtame dva otvory o 0 4 mm a vyrežeme závity M4. Podľa týchto Rozpis materiálu
2
otvorov vyvŕtame otvory aj do vrtáka, a ten upevníme na tyč dvoma skrutkami M4. Súmerne k pozdĺžnej osi tyče potom opilujeme prídavok. Rezné hrany podbrúsime aj na čele pod uhlom 30°. Ostrie prípadne zakalíme. Upínacia tyč postačí jedna, do nej si upneme potrebný vrták. Nástroje na zápichy a tvarové plochy vybrúsime zo starých plochých pilníkov podľa obr. 4. Bočné plochy nástrojov podbrúsime asi 5°. Pri práci sa potom bočné plochy nederú o materiál a ani ho nepália. Ak máme pripravené nástroje, môžeme sa pustiť do práce. Najskôr vyvŕtame potrebné zahĺbeniny. Tam, kde sú odstupňované (u horného dielu 1), najprv najväčší otvor a potom menší. To preto, aby otvory boli súosé. Výhodu prináša použitie regulátora otáčok — pri väčších priemeroch vrtákov stačia potom menšie obrátky. Potom vyvŕtame na všetkých troch dieloch otvor o 0 14 mm v celej dĺžke. Vŕtame z oboch strán predĺženým vrtákom. Zápichy s polomermi sú na všetkých troch dieloch 1 a 2 rozmerovo i tvarovo zhodné. Pri točení zápichov dbáme na bezpečnosť práce. Dôležité je, aby opierka nástroja bola uchytená dostatočne pevne. Musíme si uvedomiť, že pracujeme s hranolom, ktorý má väčší obežný priemer, než aký môžeme pri veľkých obrátkach okom postreh-
3
Obr. 2
núť. Túto fázu pracovného postupu zakončíme tým, že tvarové plochy vyhladíme šmirglovým papierom. Ďalej zhotovíme osadenie: najprv na všetkých troch dieloch osadenie o 0 56 x 4 mm a hrany 6 x 45° podľa pohľadu K (viď obr. 7), ďalej na hornom dieli 1 osadenie o 0 60 mm pre upevnenie krúžku 4 a nakoniec osadenie o 0 32 mm na všetkých troch dieloch z druhej strany. Toto osadenie musí zodpovedať zahlbeniu nadväzujúceho dielu. Na hornom dieli 1 ešte vyvŕtame otvor 0 0 6 mm pre kábel vedúci k vypínaču 17. Tvarové poloblúky na hranách hranola zhotovíme buď stopkovou,
4
alebo kotúčovou frézou podľa obr. 5. Tieto nástroje možno kúpiť hotové. Je možné takisto použiť aj zariadenie na úpravu hrán, popísané v zborníku USS č. 70. Nakoniec nám zostáva ešte zhotoviť tvarovú drážku 24 x 2,8 mm na bokoch hranola. Dá sa urobiť na stojanovej vŕtačke, na dlabačke i na fréze. Ako nástroj použijeme tvarovú frézu 90° (obr. 6). Podstavec 3 vyrobíme z tvrdého dreva. Ak nezoženieme materiál v potrebnej veľkosti, môžeme ho aj zlepšiť, a to z dvoch—troch dosiek hrubých 60 mm. Podstavec vysústružíme, otvor o 0 32 mm a vonkajšie plochy vyhladíme šmirglo-
vým papierom. Do podstavca zboku vyvŕtame otvor 0 0 8 mm pre prívodný kábel 18. Potom už môžeme jednotlivé časti stojana 1 a 2 i podstavec 3 zlepiť lepidlom na drevo (např. DUVILAX). Stojan namoríme a vyleštíme alebo nalakujeme matným bezfarebným lakom. Kostru tienidla zhotovíme z drôtu o 0 3—3,5 mm, najlepšie zo zváracieho drôtu 3,15 mm. Kruh 7 zakrúžime na valci (např. na valcovej nádobe) o 0140 až 150 mm, odstrihneme na mieru, konce zapilujeme a zvaríme na 0 200 mm. Oblúky 8 zhotovíme tak, že drôt dlhý asi 2,5 m navinieme na ten istý valec, závit vedľa závitu, ako pruži-
5
nu. Po navinutí drôt uvoľníme (vráti sa na priemer 200 mm), označíme si dĺžku oblúkov (rozvinutá dĺžka jedného je 230 mm) a odstrihneme. Výstuhu 9 ohneme na ohýbacom zariadení, ktoré vyrobíme podľa obr. 7. Drôt narežeme na prúty dlhé asi 600 až 700 mm. Prút vložíme medzi dva kruhy ohýbacieho zariadenia, jeden koniec obtočíme do polkruhu okolo jedného kruhu a druhý koniec okolo druhého kruhu do tvaru písmena S. Ryskami označíme polohu koncov drôtu. Drôt pustíme a tvar porovnáme so šablónou, ktorú nakreslíme na papier alebo na stôl. Konce odstrihneme a zapilujeme. Dôležité je, aby všetkých deväť častí výstuhy malo rovnaký tvar. Nakoniec ešte ohneme podpery 6. Krúžok 4 vysústružíme podľa obr. 7, zhotovíme dva otvory so závitom M5 a ďalej vyvŕtame štyri otvory o 0 3,2 mm, do ktorých vsunieme podpery a privaríme ich. Pripravíme si držiak vypínača 5 a môžeme zvárať kostru tienidla. Najprv na rovnú podložku (najlepšie z plechu) narysujeme kruh o 0 540 mm. Naň poskladáme oblúky 8 (vedľa seba) a v mieste dotyku ich zvaríme (obr. 7). Zvare-
né oblúky obrátime a potom súmerne a kolmo k pozdĺžnej osi tienidla postavíme dve výstuhy 9 proti sebe, tvar skontrolujeme a opatrne privaríme. Hore ustavíme kruh 7, opäť skontrolujeme polohu a rovnobežnosť, a takisto privaríme. Vzápätí postupne privaríme zostávajúce výstuhy 9 a podpery 6 s krúžkom 4. Zvary obrúsime a celú kostru tienidla natrieme. Po zaschnutí kruh 7 i oblúky 8 po celom obvode omotáme bielym chránidlom 15 (používa sa na spodnú obrubu nohavic). Poťah tienidla 12 ušijeme zo svetlého saténu. Skladá sa z deviatich rovnakých dielov. Najskôr si zo staršej látky zhotovíme strih na jedno pole. Ak sme pracovali presne, strih sa hodí aj na ostatné políčka. Pri strihaní poťahu pridáme na každej strane jeden až dva centimetre. Na bočných stranách potrebujeme prídavok na švy, kým hore i dole na zahnutie za okraj kostry, ako aj na samotné prišitie. Jednotlivé diely poťahu k sebe prišijeme a zošitý poťah navlečieme zhora na kostru. Potom ho stiahneme nadol tak, aby oblúky prečnieval o jeden až dva centimetre. Napnutý plášť zahne-
SKLOPNÝ STŮL # Stolování v kuchyni je prak- rá je mimo dobu použití připevtické, často však není možné, pro- něna na stěnu kuchyně, takže tože stůl se židlemi se do kuchyní zabírá prostor jen 30 cm hluboký. modernější zástavby prostě neve- Po rozložení získáme jídelní stůl jde. Tento problém se většinou řeší 125 cm dlouhý, u kterého se posklopným stolem. Těchto kon- hodlně nají pět osob. Skříňka, strukcí jsme sice uveřejnili již něko- která tvoří zároveň podstavec stolik, uváděné řešení nám však při- lu, slouží pro uložení stolovacích padá natolik zdařilé, že se k pro- potřeb. Nemáme-li v kuchyni dost blematice vracíme. Jde o skříňku prostoru pro tak velký stůl, můžes otočně připevněnou deskou, kte- me stolní desku zkrátit, ne však Rozpiska materiálu
6
me smerom dovnútra a prišijeme po celom obvode k chránidlu. Zhora poťah napneme cez okraj kruhu a zvnútra po obvode prišijeme. Z vonkajšej strany .kruhu 7 prišijeme ozdobnú obrubu 14; z vonkajšej strany oblúkov prišijeme strapce 11, dlhé asi 6 cm. Elektrická inštalácia. Kábel 18 prevlečieme otvorom v podstavci a potom qelým stojanom tak, aby hore vyčnieval kus dlhý asi 20 centimetrov. Z vyčnievajúceho kábla odstránime izoláciu v dĺžke asi 10 cm a jeden z vodičov odrežeme. Kratší vodič zapojíme na jeden kontakt objímky 16. Na druhý kontakt objímky pripojíme odrezaný kúsok vodiča, ktorý spolu s dlhším vodičom prevlečieme otvorom o 0 6 cm. Tienidlo osadíme na stojan. Vypínač 17 pripevníme na držiak 5, zabezpečíme maticou a skrutkou 10 priskrutkujeme na krúžok 4. Druhou skrutkou upevníme krúžok tak, aby sa tienidlo nehýbalo. Vodiče, ktoré vyčnievajú zo stojana, zapojíme na kontakty vypínača. Nakoniec ešte na vypínač priviažeme ozdobnú šnúru so strapcom. Na druhý koniec kábla pripojíme vidlicu. JOZEF BEGAŇ
více než o 30 cm (tj. na 95 cm), protože jinak by noha s kruhovým výřezem podepírající rozložený stůl neměla při sklopené poloze dost místa.
.Lfc
POSTUP PRÁCE Základním materiálem pro výrobu stolu je laťovka 16 mm tlustá. Nejprve vyřízneme podle rozpisky materiálu všechny potřebné díly. Dbáme při tom na kolmost a rovnoběžnost. Ze středu podpěrné nohy 2 si narýsujeme kružnici s poloměrem R = 610 mm a opatrně ji vyřízneme Iupénkovou pilkou. Uříznutý kruh rozřízneme na dvě kruhové úseče vysoké 280 mm. Získáme tak ozdoby 4 dvířek. Do dvířek 3 uděláme dva zářezy 120 mm široké do hloubky 20 mm. Budou sloužit jako úchyty pro snazší otevírání dvířek. Hrany všech dílů pečlivě začistíme. Na dvířka 3 přilícujeme obě ozdobné úseče tak, aby rovné části úsečí přesně souhlasily s hranami dvířek. Každou úseč pak připevníme třemi vruty se zapuštěnou hlavou. Po té sestavíme skříňku: k zádům 5 připevníme dno a vrchní stěnu 6 a po té i bočnice 7. Styčná
7
místa natřeme vhodným lepidlem a spojení ještě zajistíme hřebíky 40 mm dlouhými. Do bočnic musíme ještě před sestavením vyvrtat otvory pro mosazné kolíčky sloužící pro uložení polic. Dvířka 3 upevníme pomocí dvou závěsů 9. V zavřené poloze drží dvířka magnetická úchytka 12. Poté upevníme podpěrnou nohu 2 k stolní desce 1, desku stolu položíme spodní stranou nahoru,
nohu ustavíme do kolmé polohy a přišroubujeme klavírový závěs 8. Na hrany obou dílů připevníme kloubový závěs 11, který zajistí správnou polohu pravoúhlost obou dílů při rozložení stolu. Pak položíme rozložený stůl na skříňku a stolní desku 1 spojíme se skříňkou druhým klavírovým závěsem 8. Jedno křídlo závěsu přišroubujeme na horní hranu zad 5, druhé křídlo na zadní hranu
stolní desky 1 tak, aby bylo možné desku zvednout do svislé polohy. Zbývá připevnit kloubové závěsy 10, které udržují stolní desku ve svislé poloze. Máme-li malé děti, je lépe zabezpečit stolní desku ve zvednuté poloze ještě háčkem, který zaklesneme do očka přišroubovaného do stěny v takové výšce, kam děti nedosáhnou. —ST—
KLAPKA K DIGESTOŘŮ NA OBVODOVÉM MÚRU # Hlavne v zimnom období sa nám v kuchyni pri dlhšom varení hromadila para. Preto som sa rozhodol, že nad sporák inštalujem odsávač (digestoř). Vzhľadom na to, že v kuchyni nemáme vhodný svetlík alebo samostatný komín, ako aj vzhľadom na to, že kuchynská linka stojí tesne pri obvodovom múre, rozhodol som sa vysekať odsávaciu rúrku 1 a do nej zamontoval vzduchovú uzatváraciu klapku, ktorá sa dodáva ku kúpenému digestořů. Z vonkajšej strany som otvor zakryl sieťkou proti hmyzu. Z hľadiska funkčnosti bolo všetko v poriadku, ale objavili sa dva nedostatky. Jednak sa v zime otvorom tlačil dovnútra chladný vzduch, jednak bola narušená zvuková izolácia. Oba problémy sa mi podarilo vyriešiť výkyvnou klapkou umiestnenou pri vonkajšej stene a ovládanou od sporáku silonovou šnúrkou. PRACOVNÝ POSTUP Podľa druhu digestora zabudujeme do múru odsávaciu rúrku 1 z pozinkovaného, príp. medeného plechu. Do nej upevníme vzduchovú klapku 2 (súčasť digestora). Ovládaciu klapku 4 i rám klapky 5 vyrobíme z plexiskla alebo z pertinaxu podľa výkresu. Aby sme klapku i rám mohli vhodne osadiť, oba diely zlepíme, príp. zoskrutkujeme z dvoch hrúbok. Klapku s rámom spojíme pomocou dvoch kolíkov 3. Do otvoru v klapke 4 zasunieme rameno 8 a upevníme ho maticami 6 s pod-
8
ložkami 7. Na rameno priskrutkujeme závažie 9 s háčikom 10 (pozri detail). Celý komplet ovládacej klapky potom priskrutkujeme závrt kam i 14 do príchytiek 15 osadených do obvodového múru. Nad odsávacou rúrkou vyvŕtame do múru otvor, do ktorého vložíme vodiacu rúrku 11. Tou prevliečeme šnúrku 12, ktorú na vonkajšej strane pripevníme k háčiku 10. Na vnútornej strane necháme šnúrku vyčnievať asi 10 cm pri otvorenej klapke. Na koniec uviažeme krúžok 13. Do skrinky nad odsávacom priskrutkujeme druhý háčik 10 tak, aby po zakliesnutí krúžku 13 bola klapka 4 pevne pritlačená k rámu 5. Ak chceme klapku otvoriť, stačí len sňať krúžok z háčika a klapka sa vlastnou váhou otvorí. Zostáva ešte opatriť celý mechaRozpis materiálu
nizmus krytom — a to tak z dôvodov ochrany proti poveternostným vplyvom, ako aj z dôvodov estetických. Kryt 16 vystrihneme z pozinkovaného plechu, ohneme ho a na spodnej strane prispájkujeme cínom. Z prednej strany zatlačíme do krytu rámček 17 so silonovou sieťkou 18. Aby sa rámček alebo sieťka neuvoľnili, po obvode ich zalepíme vhodným lepidlom (např. Epoxy 1200). Hotový kryt priskrutkujeme dvoma skrutkami 19 k bokom rámu 5. JÚLIUS LAURINČlK
SKRINKA
DIGESTOŘ
9
POHONNÁ JEDNOTKA POLARIZÁTORU # Při instalaci zařízení pro satelitní příjem je nutno kromě jiného vyřešit způsob, jak zajistit na vnější jednotce (parabolická anténa, polarizátor, konvertor) spolehlivé zařízení, které natočí sondu v polarizátoru buď do horizontální, nebo vertikální roviny. U profesionálních výrobků se tento problém řeší pomocí modelářského serva. K jeho připojení na vnitřní
ovládací jednotku je však zapotřebí třípramenny vodič a pro vyhodnocení polarizace je nutný modul. Cena servopohonu je dost vysoká. Zkonstruoval jsem jednoduché zařízení, jehož cena je mnohem nižší. Modul pro vyhodnocení polarizace při něm odpadne a k propojení stačí dvoupramenný vodič. Zařízení je nainstalováno na polarizátoru vyrobeném podle návodu uveřejněného v časopisu Amatérské rádio č. 11 (1988). Lze je samozřejmě použít i pro kterýkoli jiný polarizátor, jen je třeba upravit rozměry. Základem pohonné jednotky je motorek IGLA, který se používá k pohonu hraček a je k dostání v modelářských potřebách. Vyhoví jakýkoli typ. Motorek 1 budeme napájet stejnosměrným napětím asi 5 až 9 V. Dále si musíme sehnat (ze staršího
SCHÉMA ZAPOJENÍ ZDROJE NAPĚTÍ
10
budíku) ozubený převod. Skládá se ze dvou ozubených koleček 2 a 3, přičemž kolečko 2 má 0 asi 30 mm, kolečko 3 0 asi 5 mm. Kolečko 3 pevně spojíme s oskou motorku tak, že je buď nalisujeme, nebo zalepíme. Motorek připevníme na držák 4 nejlépe čtyřmi šroubky s matičkami. Držák ohneme z pozinkovaného plechu 1 mm tlustého podle výkresu. Kromě upevňovacích otvorů musíme do držáku vyvrtat ještě otvor pro osku většího ozubeného kolečka. Umístění tohoto otvoru musíme přesně odměřit po upevnění motorku tak, aby obě kolečka byla stále v záběru a neprokluzovala. Je to vlastně nejnáročnější práce u tohoto zařízení, proto si rozteč důkladně odměříme, než budeme vrtat otvor. Polarizátor obsahuje držák sondy (anténky) z teflonu, který musíme upravit pro spojení náhonu. Polovinu plochy 0 15 mm zapilujeme do hloubky asi 2 mm a do nezpilované části zalisujeme ocelový kolíček podle výkresu. Jako kolíček použijeme zlomený vrtáček. Na tento zapilovaný průměr držáku sondy doléhá právě tak zapilovaná ploška misky 5 pro ocelovou pružinku. Misku vyrobíme z novoduru nebo jakéhokoli jiného materiálu. Lze použít i konec nějaké tužky, který odřízneme a upravíme. Na rozměrech ani moc nezáleží, právě tak jako u pružiny 6. Potřebujeme asi dva závity ocelového drátu průměru asi 0,5 mm, které poněkud roztáhneme, aby pružily. Kolíček v držáku sondy nám vymezuje svou polohou otočení sondy (anténky) v polarizátoru, proto se pohybuje mezi dvěma dorazy, kterými jsou dva šroubky M3, zašroubované v tělese 7. Těmito šroubky lze přesně vymezit nastavení sondy. Z celkové sestavy je dosta-
tečně patrné celé sestavení pohonné jednotky. Zdroj pro tuto jednotku je velmi jednoduchý. Uvádíme dva možné způsoby zapojení, které se liší podle toho, jaký seženeme transformátorek TR . Součástky pájíme přímo na vývody transformátoru. Všechny součástky včetně kontaktů TL1 a TL2 zabudujeme buď do vnitřní jednotky (receiveru), nebo do zvláštní krabičky. Po instalaci na polarizátoru celou jednotku samozřejmě zakrytujeme nejlépe krytem z izolantu, který musí zabraňovat dotyku obsluhy se síťovým napětím. Kontakty TL1 a TL2 je nutno mechanicky upravit tak, aby nebylo možné oba sepnout najednou. Přístroj by se poškodil. Doporučujeme použít telefonní kipr (přesmykač), který má jednu střední polohu stálou a dvě krajní nestálé — páčka se po vychýlení na jednu nebo druhou stranu vrací do střední polohy. Stejnou funkci může plnit přepínač blinkrú z automobilu, který doplníme pružinkou tak, aby se páčka po vychýlení do krajní polohy sama vracela. Vychýlením ovládací páčky na jednu stranu se sepnou kontakty TL1, na motor se přivede napětí jedné polarity. Motor se začne otáčet a přitlačením pružinky otočí sondou (anténkou) až po příslušný doraz a dále začne pohon prokluzovat. Vychýlením ovládací páčky na druhou stranu se přivede na motor napětí opačné polarity, ten se začne otáčet opačným směrem a sonda se otočí do druhé polohy. K přepojení postačí pouze krátký dotek ovládací páčky, držíme-li páčku déle, spojení prokluzuje. Zařízení je dokonale odzkoušeno, funguje bez problému a přepojení polarizace je opravdu mžikové. JOSEF VALDA
ELEKTRICKÁ TOPNÁ TĚLESA # často jsme postaveni před problém, jak určité zařízení ohřívat elektrickým proudem. Hotové topné spirály jsou v obchodech v malém výběru, a to ještě jen na napětí 220 V. Vyrobit si topnou spirálu z odporového drátu není nijak složité, horší už je to se stanovením vhodného průměru a délky odporového drátu. Uvádíme proto tabulky a nomogramy, s nimiž je výpočet poměrně
jednoduchý. Ve výpočtech záměrně uvádíme jednotky nejvhodnější pro praktické použití, pokud by někdo vyžadoval jednotky SI, snadno si vzorce i grafy upraví. VÝPOČET SPSRÁL Nejprve musíme určit namáhání topné spirály podle toho, k jakému účelu ji budeme používat. Namáhání spirály p (W/cm3) zjistíme z tab. 1, která udává, jaký výkon
Tab. 1. Namáhání topné spirály Použití spirály Pece s teplotou nad 1000°C Pícky, žíhací pece s teplotou do 1000 °C Různá topidla, teplomety, tepelné zářiče, kamínka, sušárny, vařiče Ponorné ohřívače na ohřev vody do 95 °C Topidla s nuceným chlazením větrákem, fény Ponorné ohřívače čisté vody (bez pracích prostředků ap.) do 65 °C
2 až 3 4 5 až 6 6 až 7 10
může rozptýlit 1 cm 2 povrchu topného drátu. Tepelné namáhání můžeme volit i nižší, než je uvedeno v tab. 1. Prodloužíme tím sice životnost topné spirály, zvětší se však její průměr a délka. Pro další výpočet použijeme nomogram (obr. 1), který je vypracován pro dráty z materiálu KANTHAL DSI či DSD a pro napětí 220 V. Výpočet pro jiné napětí nebo materiál uvedeme dále. Spirály pro napětí 220 V Na spodní stupnici nomogramu si najdeme požadovaný příkon spirály ve wattech, odtud vedeme svislou přímku nahoru až k bodu, kde protne šikmou přímku pro stanovené tepelné namáhání ve W/cm2. Průsečíkem proložíme jednak vodorovnou přímku, která nám na patřičné stupnici ukáže potřebnou délku drátu v metrech a jednak šikmou přímku, z níž na šikmé stupnici zjistíme průměr topného drátu v milimetrech. Příklady: Při tepelném namáhání 1 W/cm2 a příkonu 800 W určíme z nomogramu 0 drátu 0,9 mm a délku 28,5 m.
11
12
Při tepelném namáhání 5 W/cm 2 a příkonu 850 W vychází 0 drátu 0,55 mm a délka 9,5 m. Podobně můžeme pomocí nomogramu zjistit, na jaký příkon můžeme použít určitý odporový drát. Nahoře na šikmé stupnici najdeme šikmou přímku odpovídající průměru daného drátu. Od průsečíku této šikmé přímky s další šikmou přímkou pro tepelné namáhání (stanovené z tab. 1) vedeme nejprve svislici, která nám na dolní stupnici určí příkon a dále vodorovnou čáru, z níž na levé stupnici odečteme potřebnou délku drátu. Tab. 2. Vlastnosti odporových drátů
Příklad: Zjistíme, že průměr drátu je 0,5 mm a požadované tepelné namáhání 8 W/cm2. Z nomogramu pak vychází příkon 970 W a délka 7,2 m. Pokud by nám to lépe vyhovovalo, můžeme místo stupnice příkonu ve wattech použít stupnice proudu v ampérech, která je v riomogramu uvedena těsně pod ní. Výsledek bude pochopitelně stejný.
kde I je proud [A], P příkon [W] a U napětí [V]. Z nomogramu (obr. 1) určíme potřebný průměr drátu d a jeho délku I, přičemž použijeme stupnici proudu. Z nalezené délky I musíme zjistit potřebnou délku ľ podle vzorce
Spirály pro jiná napětí Měrné tepelné namáhání volíme stejné, jako v předchozím případě podle tab. 1. Z požadovaného příkonu a napětí určíme proud
kde ľ je potřebná délka drátu [ m ] , I délka drátu určená z nomogramu [m] a U napětí spirály.
Příklad: Potřebujeme spirálu pro napětí 24 V s příkonem 300 W a s tepelným namáháním 5 W/cm2. Spočítáme
Z nomogramu na obr. 1 určíme průměr odporového drátu 1,2 mm a délku 1 = 14,5 m. Skutečná délka
Topný drát tedy bude mít průměr 1,2 mm a délku 1,74 m. Spirály z jiného materiálu Nejběžnější odporové materiály, jejich nejdůležitější vlastnosti a opravný činitel k jsou uvedeny v tab. 2. V ní vidíme, že pro všechny běžné materiály je opravný koeficient k menší než 10%. Pokud tedy volíme tepelné namáhání s určitou rezervou a nebude nám vadit malá tolerance v příkonu (což je obvykle splněno), nemusíme brát ohled na použitý materiál. Pokud je nutná větší přesnost, lze vypočítat délku drátu podle vzorce
kde ľ je potřebná délka topného drátu [m] I — délka drátu určená z nomogramu, případně přepočítaná pro jiné napětí [m] k — opravný koeficient z tab. 2 [%]. Příklad: Potřebujeme topnou spirálu na 1000 W pro napětí 220 V, s tepelným namáháním 5 W/cm2. Z nomogramu určíme průměr odporového drátu Kanthal DSI 0,6 mm a délku 10 m. Pro jiné materiály vycházejí tyto délky:
13
Zhotovujeme-li topnou spirálu z jiného materiálu, než je uvedeno v tab. 2 (popřípadě z materiálu neznámého), musíme nejprve určit opravný koeficient k. Známe-li měrný odpor p, který se udává v fi/m/mm2, spočítáme k podle vzorce:
Neznáme-li měrný odpor p, je nutné odměřit určitou délku drátu I [m], změřit průměr drátu d [mm] a změřit jeho odpor R. Z těchto údajů spočítáme opravný koeficient k podle vzorce:
Pro úplnost přinášíme ještě v tab. 3 odpor 1 m drátu při různých průměrech. Tabulka platí pro teplotu 20 °C, při vyšších teplotách odpor kovových materiálů stoupá. Nakonec uvádíme pro srovnání ještě vzorec pro výpočet průměru d odporového drátu bez použití nomogramu. Výpočet byl převzat z firemní literatury KANTHAL.
ZHOTOVEN!TOPNÉHO TĚLESA Z drátu, jehož průměr a délku jsme zjistili z nomogramu či výpočtem musíme stočit spirálu. Aby se životnost spirály zvýšila, musíme konce spirály zdvojit, jinak se „upalují". Přidáme proto k vypočtené délce 1 m na vývody a drát
14
ustřihneme. Na obou koncích drát v délce 25 cm zahneme. Zahnutý konec přes kousek hliníkového plechu (nebo dvě tuhá prkénka) upneme do svěráku a pak pomocí tužky oba dráty (zdvojený konec) pevně stočíme. Stejným způsobem upravíme i druhý konec. Pohodlněji se nám konce spirál stáčejí pomocí jednoduchého přípravku (obr. 2). Odřízneme asi 10 cm trubky, jejíž vnitřní průměr je 6 mm. Z ocelového drátu 0 5 mm ohneme neuzavřené oko 0 asi 10 mm, drát provlékneme trubkou a pak ohneme do tvaru kliky. Zdvojený konec upneme do svěráku, ohyb drátu navlékneme na oko, pak uchopíme levou rukou trubku a pravou otáčíme kličkou až je konec topné spirály stočen. Další operací je stočení topného drátu do spirály, jejíž vnější průměr má být pěti až osminásobek průměru drátu. Je-li totiž vnější průměr spirály menší, snižuje se její životnost, protože odporový drát popraská, naopak, je-li průměr příliš velký, zmenšuje se nosnost topné spirály. Při vinutí spirály, postupujeme tak, že do svěráku upneme ruční vrtačku klikou nahoru, abychom s ní mohli točit. Ruční vrtačku proto, že má převod 1:5, což je pro navíjení nejvhodnější rychlost. Drát vhodného průměru, na který budeme spirálu navíjet, upneme do sklíčidla zároveň se zdvojeným začátkem spirály a pak otáčíme klikou a vineme odporový drát závit vedle závitu až do zdvojeného konce. Spirálu vyjmeme ze sklíčidla a po té její závity roztáhneme tak, aby spirála byla dva až třikrát delší, než po navinutí. Rozteč závitů musí být všude stejná, má se rovnat minimálně 2,5 až 3 násobku průměru použitého drátu. Není-li rozteč u všech závitů stejná, topná spirála se prepáli v místech, kde jsou závity blízko sebe. Stáčí-li se hotová spirála do oblouku, je nutné, aby na vnitřní straně, kde jsou
závity u sebe nejblíže, byla zachována správná rozteč ( 3 x 0 drátu). Spirálu nejlépe roztáhneme takto: Zdvojený konec upneme do svěráku a za druhý konec táhneme spirálu tak dlouho, až mají závity předepsanou rozteč. Topné spirály vkládáme většinou do různých tvarovek z keramiky. Odporový drát lze vinout také na slídu, popřípadě na skleněné trubky z křemičitého skla, nebo Sial, Simax. Sklo lze použít jen tehdy, nepřesáhne-li teplota spirály 600 °C. Směs pro ukládání topné spirály si můžeme zhotovit sami. Skládá se ze dvou dílů šamotu a jednoho dílu klouzku. Tato směs má dobré izolační schopnosti do teploty 650 °C. Směs rozmícháme s vodou na hustou kaši a dáme do formy. Do koše vložíme topnou spirálu tak, aby se vzájemně nedotýkala. Navrch dáme asi 5 mm vrstvu kaše, důkladně udusáme a necháme uschnout při pokojové teplotě. Během schnutí můžeme ještě směs zadusávat. Touto směsi lze též zamazávat topnou spirálu v keramických vložkách. Nedoporučuji přidávat místo vody vodní sklo, protože zmenšuje dobré izolační schopnosti této směsi a snižuje životnost topného článku. Další izolační hmotou je křemičitý písek SiO2, který dlouhodobě snese teploty do 450 °C, krátkodobě až do 800°C. Vhodný je také elektrokorund, což je čistý kysličník hlinitý AI203 (asi 98,5 % nemagnetický, tj. zbavený železa), jehož izolační vlastnosti umožňují použití do teploty 800 °C. Periklas je tavený kysličník horečnatý MgO, rozdrcený na drobné kousky, aby měl dobrou tepelnou vodivost. Snese teploty až 1000°C. Naopak, takzvaná pálená magnesie je také kysličník horečnatý, má však špatnou tepelnou vodivost a používá se proto jako výsypka pecí. Dobrá směs vzniká smícháním křemičitého písku a taveného kysličníku horečnatého MgO v poměru 1:1. JIŘÍHABAL
POJÍZDNÝ PŘÍSTŘEŠEK # U svého domu mám dost velký dvorek, přesto nepovažuji za účelné ztratit určitou část tohoto prostoru stavbou garáže. Abych ochránil automobil před nepřízní počasí, postavil jsem si pojízdný přístřešek, který mohu umístit právě tam, kde nejméně překáží. Přístřešek lze využít nejen jako garáž, ale i k ochraně různých zařízení či materiálu přímo na místě, kde se nacházejí. Přesun konstrukce libovolným směrem umožňují čtyři otočná kolečka. Samozřejmým předpokladem je, že terén je celkem rovný Rozpiska materiálu
a zpevněný (postačuje udusaná škvára do jílu apod.). Na daném místě pak kolečka vypodložíme dlaždicí, aby nestála v kaluži nebo blátě a ukotvíme kolíky, které zarazíme do země nebo do špár mezi dlaždicemi. Stojf-li přístřešek převážně na jednom místě, je vhodné zarazit do země trubky. Kolíky se pak do nich zasouvají. Pro návětrná místa by bylo vhodné ukotvit přístřešek ještě lanky, vedenými od horních rohových spojek do čtyř stran. Konstrukce přístřešku je jednoduchá. Její montáž zvládne jeden pracovník. Rozměry přístřešku lze upravit. Míry uvedené na obr. 1 vycházejí z mých potřeb a z toho, že jsem získal levně trubky 2 metry dlouhé, vyvložkované na obou koncích sklolaminátovými pouzdry. Krátit jsem je nechtěl. Přístřešek tedy nemusí být tak vysoký, ale je s výhodou, můžeme-li pod ním stát vzpříma. POSTUP PRÁCE Základním konstrukčním materiálem jsou trubky 1 (0 25 x x 2,5 mm) opatřené na obou koncích pouzdry 2. Pomocí spojovacích prvků — dolních rohových spojek 3 s kolečky, horních rohových spojek 4, podélných spojek 5 a výztuhových spojek 6 lze sestavit základní kostru přístřešku. Dolní rohovou spojku 3 svaříme ze dvou kruhových tyčí podle obr. 2. Závit v dolní části vyřízneme podle kolečka 16, které zakoupíme
co největší, s průměrem minimálně 60 mm. Na vrtání otvorů (0 6,4 mm) jak do nosných trubek, tak do spojek, se vyplatí vyrobit si jednoduchý přípravek, abychom dodrželi rozteč otvorů. Horní rohovou spojku 4 svaříme buď ze tří tyčí, nebo jednu delší ohneme do pravého úhlu a pak už jen privaríme jednu kratší. Otvory 0 6,4 mm vrtáme za pomoci přípravku již společně s trubkami. Podélnou spojku 5 tvoří tyč 140 mm dlouhá (obr. 1), do níž vyvrtáme otvory až společně s výztuhovou spojkou. Výztuhová spojka 6 slouží k upevnění střední příčné trubky. Zhotovíme ji privarením tyče k úhelníku (obr. 1). Otvory si ve spojce 6 předvrtáme, a pak je vyvrtáme na 0 6,4 mm společně se spojkou 5 i nosnými trubkami 1. Pro zpevnění konstrukce je třeba ještě vyrobit výztuhy 7 a 8, příčné vzpěry 9 střechy 10. Horní rohovou výztuhu ohneme z plechu 3 mm tlustého. Otvory 0 6,4 mm vrtáme nejlépe tak, že jako vrtací přípravek použijeme horní rohovou spojku 4. Spodní kotevní výztuhu 8 musíme vyrobit dvakrát v levém a dvakrát v pravém provedení (trubku a pásek privaríme opačně). Otvory 0 6,4 mm vrtáme podle spodní rohové spojky 3, otvory 0 8,4 mm zatím nevŕtame. Příčné vzpěry 9 zhotovíme ze stejných trubek 0 25 mm. Z plechu 3 mm tlustého ohneme objímku (podle některé nosné trubky) a privaríme ji k trubce. Potřebné seříznutí trubky i svar uskutečníme až při částečné sestavě přístřešku.
15
16
Obr. 2 17
Zhotovíme dvě provedení levá a dvě pravá (podle sklonu příčné vzpěry). Po privarení objímky vyvrtáme otvory 0 6,4 a 5 mm. Dále vyvrtáme v trubce otvory 0 8,4 mm a podle nich vyvrtáme otvory v kotevní výztuze 8. Jazyk objímky, sloužící pro upevnění postranního nosníku střechy 14, ohneme do potřebného úhlu až na konci montáže. Vzpora střechy 10 slouží k upevnění vrcholového střešního nosníku 13. Tvoří ji trubka, k níž dole privaríme třmen a nahoře destičku. Třmen přišroubujeme ke třem horním příčným trubkám, k destičkám pak připevníme dřevěný vrcholový nosník 13 vruty. K dalšímu upevnění postranních nosníků střechy 14 ještě ohneme úchytky 11, bu-
dou na každé straně tři. Hotové konstrukční díly musíme opatřit vhodným nátěrem. Způsob montáže je zřejmý z výkresu sestavy na obr. 1. Ke spojování použijeme pozinkované šrouby 17 a 18. Na dřevěné střešní nosníky připevníme vlnitý laminát, tvořící vlastní střechu. Boční strany přístřešku můžeme uzavřít celtovinou či pevnější polyetylénovou fólií, kterou upevníme jak k horním, tak i dolním nosným trubkám řemínky nebo popruhy, či tkanicemi. Na čelní strany lze použít rolety. V tom případě je třeba pro ni vyvrtat příslušné otvory v rohové výztuze 7. Aby mohl přístřešek přemístit jen jeden pracovník, zhotovíme si pomůcku k jeho tažení. Jde o dva
dřevěné hranoly s výřezy pro trubky, které nasadíme vpředu a vzadu na svislé nosníky. Proti vypadnutí nosníky zajistíme plechovými uzávěry. ING. LIBOR LOKVENC
ZAHRADNÍ STŮL S OHNIŠTĚM • Pro příjemné posezení na zahradě nám poslouží stůl, který má všestranné použití. Slouží nejen k normálnímu posezení, ale i k posezení u ohně či při pečení a grilování pokrmů. Stůl zůstává na svém místě trvale a uprostřed má otvor pro ohniště. Skládá se ze dvou noh napevno zabetonovaných v zemi, z nosné desky a ohniště.
POSTUP PRÁCE Stolni desku s otvorem pro ohniště zhotovíme z betonu. Aby deska nepraskla, musíme ji dostatečně vyztužit betonářskou ocelí 0 i O m m . Výztuž svaříme podle obr. 1. K výztuži ještě privaríme dvě kotevní železa, která uchycují desku do noh stolu (det. A). Na odlití desky potřebujeme formu a rovnou plochu
Obr. 2 18
Obr. t
QHr. 3
Obr. 5
19
(nejlépe betonovou podlahu). Formu vyrobíme z hranolků 50 x 50 mm, které musí být rovné, aby hrany stolu nebyly prohnuté. Při stloukání formy (obr. 1) musíme dbát na to, aby strany svíraly pravý úhel. Na podlahu položíme igelit, aby se deska neprilepila a na něj pak stlučenou formu. Do středu formy vsadíme rámeček z latí 50 x 20 mm, který vytvoří otvor pro ohniště. Do formy uložíme první vrstvu betonové směsi, na ni položíme svařenou výztuž a zkontrolujeme, zda je rámeček ve správné poloze. Je-li vše v pořádku, zajistíme rámeček úhlopříčně latí, aby se při ukládání betonové směsi neposunul. Při betonování dbáme na to, aby výztuž byla všude řádně obalena. Vybetonovanou desku necháme tuhnout a tvrdnout 28 dnů. Nohy stolu si připravíme na místě, kde bude stůl stát v mezidobí, kdy deska tvrdne. Tvoří je dvě kameninové trouby 0 100 m, dlouhé 1000 mm. V zemi vyhloubíme otvory do hloubky 80 cm. Do nich zabetonujeme trouby v přesné vzdálenosti podle obr. 2. Nesmíme zapomenout na to, že deska stolu na nich bude usazena úhlopříčně. Otvory i trouby
zabetonujeme pouze do úrovně terénu. Pomocí latě a vodováhy srovnáme trouby do roviny a necháme zatvrdnout. Po dokonalém zatvrdnutí můžeme osadit hotovou desku. Protože 50 mm tlustá deska je těžká, musíme mít několik pomocníků. Lze ji usadit ve čtyřech lidech, ale snazší to je v šesti lidech. Před uložením desky zalijeme do trub betonovou směs až po hrdlo. Položenou desku musíme vyvážit do roviny a zabezpečit, aby se nepohnula dřevěnými stojkami a klíny. Po zatvrdnutí celou desku obložíme vhodným venkovním obkladem, ale dobře si promyslíme údržbu a praktičnost. Stůl na fotografii je obložen alitem ve dvou barvách. Ohniitě (obr. 3) svaříme z plechů 5 mm tlustých. To proto, aby se vlivem žáru neprohýbaly. Celé ohniště je posuvné na stojanu. Díky tomu je možné ohniště vysunout mimo stůl, což oceníme při rozdělávání ohně a čištění topeniště. Rozměry stojanu neuvádíme. Záleží na tom, jaké trubky seženeme. Důležité je, aby se daly do sebe zasouvat. Na vnější trubku privaríme k vyvrtanému otvoru matici. Potřebnou výšku pak zajišťujeme utažením šroubu. Rošt ohniště (obr. 4) svaříme z ocelových prutů většího průměru, aby lépe snášel žár. Můžeme použít i hotový litinový, který lze upravit na požadované rozměry. V ohništi lze topit jak dřevěným uhlím, tak dřevem. Grilovací rošt (obr. 5) je posuvný, takže si můžeme regulovat vhodnou teplotu k přípravě jídel. Na roštu 'grilujeme, ale i vaříme nebo smažíme, když na rošt položíme litinový plát. Vlastní rošt svaříme z kruhové oceli 0 10 mm. Hustotu roštu je třeba zvolit tak, aby menší porce nepropadly. Stojan roštu tvoří rám svařený z profilu Jäkl rozměru 25 x 25 mm, k němuž na jedné straně privaríme stojinu z ocelové tyče 0 20 mm. Po té se rošt posouvá a zajišťuje šroubem (det. B). V horkých letních dnech dobře poslouží slunečník, upevněný pomocí upravené truhlářské svěrky. KAREL TIRB
DVOUOSÝ ZAHRADNÍ TRAKTŮREK III # Návod na konstrukci tohoto traktůrku otiskujeme na pokračování. První část s technickým popisem konstrukce a kompletními podklady pro stavbu rámu vyšla ve sborníku č. 82, druhá s popisem zadní a přední nápravy, náhonem ventilátoru a zadní nápravy, ventilátorem, tlumičem hluku výfuku v č. 83.
Pracovní válec hydraulického ser-
20
vookruhu malotraktoru je určen ke zvedání přídavných mechanismů z pracovní polohy do polohy pro transport. Konstrukcí se liší od podobných, určených pro profesionální užití, ale zato plně odpovídá možnostem svépomocné výroby. Sestavení hydraulického válce je zřejmé z výkresu 18 vlevo. K jeho výrobě použijeme jakoukoli vložku válce automobilového vznětového nebo zážehového čtyřtaktního motoru s odpovídajícím pístem a pístními kroužky a dále tlumič
pérování s pístnicí alespoň 0 12 mm a s odpovídající délkou. Uvedené rozměry platí pro vložku válce škoda 1100 MB a přední tlumič pérování Škoda 1203. Při použití jiných součástí je nutno rozměry přizpůsobit. Všechny součásti mohou být již částečně opotřebené. Kovové těsnění pístu k vnitřní stěně válce bude samozřejmě ve zdvižené poloze pístu propouštět určité množství hydraulického media (oleje) zavedeného přípojkou 8.19 pod píst. Propuštěné množství
media do prostoru nad pístem bude tím větší, čím bude větší vnější zatížení pístnice. S touto skutečností konstrukce hydraulického válce počítá a propuštěné medium je zachyceno v komoře nad horním víkem válce a odvedeno beztlakovým (přepadovým) potrubím a hadicí zpět do nádrže. U vložky válce 8.21 zarovnáme spodní čelo asi o 2 mm, abychom rozšířili těsnicí plochu a v přírubě vybrousíme po obvodu čtyři drážky pro svorníky 8.23. Píst 8.12 upíchneme v drážce pro těsnicí kroužek, dno provrtáme a orovnáme pro kroužek 8.13. Tlumič demontujeme, odřízneme část se závitem 8.2 a část s okem 8.18. Trubku 8.2 provrtáme těsně pod osazením a do otvoru připájlme odpadní trubku 8.3. Trubku 8.2 svaříme s horním víkem 8.1 a oko 8.18 svaříme se spodním víkem 8.17. To potom společně šikmo provrtáme pro vstupní trubku 8.19 a rovněž připájíme. Celý válec smontujeme s využitím ostatních součástek tlumiče pérování. Obě víka s vložkou válce těsníme klingeritem 8.22. NÁDRŽ NA HYDRAULICKÉ MEDIUM 9 (výkresy 19, 20, 21) Důležitou součástí hydraulického
servoobvodu je nádrž na hydraulické medium (olej). Nádrž působí jednak jako nezbytný zásobník media, jednak jako chladič, neboť medium nepřetržitě cirkuluje zubovým čerpadlem a vrací se zahřáté. Nádrž na medium je současně konstrukčním dílem, do něhož namontujeme zubové čerpadlo (výkres 19, řez A-A) a elektrohydraulický rozvaděč (řez B-B). Obě tyto důležité součásti hydraulického obvodu jsou trvale ponořeny pod hladinou oleje v nádrži. Polohu sací trubky zubového čerpadla 9.20 upravíme tak, že sání je zabezpečeno z nejníže položeného místa nádrže (naznačená osa sací trubky 9.20 v nárysu nádrže na výkresu 19 uprostřed nahoře). V nejnižším místě nádrže umístíme vypouštěcí šroub. Hydraulický obvod v klidové poloze funguje tak, že ze zubového čerpadla vstupuje tlakový olej trubkou 9.19 do rozvaděče 9.51, ale bočními otvory v horní části nad šoupátkem opět bez užitku odtéká zpět do nádrže. Po stisknutí příslušného spínače přitáhne elektromagnet kotvu 9.63 a s ní i šoupátko 9.55, které zacloní odpadové otvory a tlakový olej proudí do hydraulického válce, který začne zvedat nosič nářadí 15. V horní poloze je nosič nářadí samočinně
jištěn západkou (uvolňujeme ji ruční pákou z místa obsluhy). Po uvolnění spínače pružinka 9.62 vrátí kotvu se šoupátkem zpět do spodní polohy a tlakový olej opět odtéká do nádrže. V případě ucpání potrubí bezpečnostní ventil zajišťuje celý hydraulický agregát před poškozením. Jednotlivé části nádrže (poz. 9.3 až 9.5) zhotovíme z ocelového plechu, čelo 9.2 z ocelového pásu a svaříme (výkres 20). Po svaření prorýsujeme, vyvrtáme otvory a zavaříme trubky 9.8 a 9.10 a návarek 9.9. Z ocelového plechu vyrobíme víko 9.1. Spojovací otvory vyvrtáme shodně s nádrží. Těleso rozvaděče 9.51 ofrézujeme a vyvrtáme podle výkresu 21. Jako pouzdra 9.52 můžeme použít dvě pouzdra pístního čepu, která na soustruhu rozpíchneme tak, abychom odstranili mazací drážku. Po nalisování prevŕtame otvory 0 10 a 8 mm a opatrně prostružíme 0 20H8, který se lisováním stáhnul a si (čujeme se šoupátkem 9.55. šoupátko se musí pohybovat suvně, ale bez zbytečné vůle. Ostatní dílce vysoustružíme podle výkresu 21 a navzájem je slícujeme. Kuličku 9.70 do sedla v rozvaděči naklepneme, aby dokonale těsnila. Na maximální přetlak 1 MPa (10 atp) nastavíme tak, že změříme délku pružiny 9.68 (od
21
22
Rozpteka materiálu
zámku dveří) při stlačení silou 50 N (5 kp) např. pomocí kuchyňských vah a zašroubujeme pojistný šroub 9.65, aby pružina byla na tuto délku stlačena. Těleso hliníkové cívky 9.53 a kotouče 9.44 a 9.45 odizolujeme například polepením papírem a navineme třináct vrstev vodiče 0 0,9 mm CuL se závity těsné vedle sebe. Na začátku vodiče odškrábneme smalt, vodič protáhneme otvorem v poz. 9.44 a přitiskneme podložkou 9.60, kterou dotáhneme zátkou 9.59. Po pečlivém navinutí konec vodiče izolujeme bužírkou, cívku ovineme izolepou, nasuneme trubku 9.46 a zajistíme důlčíkem. Nasadíme trubičky 9.57, 9.58 (trubičku 9.58 spájíme s drátem cínem), pružinku a šoupátko a stáhneme vsuvkou. Funkci vyzkoušíme elektricky. Pružinu 9.62 volíme tak, aby její síla působící na šoupátko v jeho horní poloze byla co největší, ale aby elektromagnet přitom šoupátko bezpečně přestavěl. Osvědčilo se umístit dovnitř pružiny 9.62 ještě kratší pružinu z propisovačky, která by působila pouze v poslední třetině zdvihu. Zubové čerpadlo 9.17 upravíme podle výkresu 19 (osazení na 0 25k7 a zápich na Segerovu pojistku, provrtání hřídele pro unášecí kolík). Do víka 9.1 nasadíme přírubu 9.7 a zevnitř zajistíme svarem. Nasadíme zubové čerpadlo, ustavíme polohu jeho sací trubky 9.20 se sítkem 9.21 do nejhlubšího místa nádrže a polohu zubového čerpadla zavrtáme a zajistíme šroubem 9.30 a maticí. Před smontováním celé důkladně vyčistíme od nečistot a víko 9.1 přišroubujeme k nádrži. Smontovaný hydraulický rozvaděč propojíme s hydraulickým válcem 8 hadicí Js 10 — 1400, kterou dodává Mototechna k napojení chladiče oleje u vozu škoda 110R. Na potrubí propojující přepad od hydraulického válce zpět do hydraulické nádrže použijeme jakoukoli vhodnou nízkotlakou hadici, odolnou proti oleji. PÁKA UZÁVĚRKY DIFERENCIÁLU 10 (výkres 11) Jednotlivé díly nařežeme a upravíme, oba díly vidlice 10.3 vyvrtáme a ohneme podle výkresu 11 (viz sborník č. 83, str. 35). Poz. 10.1 až 10.3 připravíme ke svaření a svaříme. Páku nasadíme na
23
24
25
26
zadní nápravu pomocf čepu 10.6, zajistíme závlačkami a vyzkoušíme funkci. Nasadíme trubku 10.4, pojistíme svarem a na návarek 10.5 natáhneme rukojeť 10.8 z páky ruční brzdy. Po montáži páku zakrytujeme gumovou manžetou ze zadní nápravy škoda na ochranu před prachem a blátem. ŘÍZENÍ 11 {Výkres 14) Z převodovky řízení Skoda 1000 MB demontujeme hlavní páku 11.2, opatrně ji rozřízneme a k rozříznutým částem navaříme tyč 11.3 s výztuhou 11.4 podle výkresu 14 (viz USS č. 83, str. 38). Kulový kloub 3.41 (pohled P) musíme totiž dostat co nejblíže k myšlené spojnici proložení osou kloubu 3.44 a osou čepu 3.47. Čím bude rozměr „X" větší, tím více budou přední kola při přejíždění nerovností zatáčet, aniž bychom hýbali volantem. Úhelník 11.10 nahřejeme a prohneme podle výkresu 14, zařízneme konce a privaríme šroub 11.11 s maticí 11.12 a příchytky 11.13. Otvor 0 8,5 mm vyvrtáme až po ověření přesné polohy namontované převodovky řízení s tyčí volantu v rámu 1.
Nařežeme jednotlivé díly 12.1 až 12.5, vyvrtáme, namontujeme na převodovku a svaříme kostru na připevnění sedačky. Podle použitého korpusu sedačky 12.11 připravíme podpěry 12.10 (nejsou kresleny — musíme je přizpůsobit) a připevníme je k sedačce. Prodloužíme je privarením držáků 12.9, které umožní posuv sedačky vpřed a vzad podle postavy řidiče. Z přední nápravy vozu škoda 1000 MB použijeme gumové dorazy 12.12. Podle jejich výšky uřízneme a přišroubujeme podložku 12.8, nejlépe z tvrdého dřeva. Na konec šikmého nosníku 12.2 privaríme pásek 12.7, na který přichytíme světlomet na couvání. Je-li zahradní malotraktor určen pro pojíždění a práci v sadech se vzrostlými stromy, je z bezpečnostních důvodů zakázáno použít sedadlo řidiče s opěrkou zad!
Na podlážku rámu 1 nasadíme
27
28
mechanismus řazení 13.1 tak, aby jeho poloha odpovídala převodovce 2.1. Na jeho propojení vyrobíme pouzdro 13.3. Po smontování a seřízení zajistíme polohu šrouby 13.5. OVLÁDÁNÍ 14 (výkres 23) Nařežeme materiál, vyvrtáme, připravíme a svaříme tři shodné pedály 14.1 až 14.3. Pedály brzdy ovládají prostřednictvím lanovodů parkovací brzdy a zadní kola — každé zvlášť. Lze však ovládat i oba pedály jednou nohou současné. Pedál brzdy pravého kola slouží zároveň jako brzda parkovací. Proto je na pouzdru tohoto pedálu souose navařený ozubený segment 14.4 z páky ruční brzdy. K západce tohoto segmentu 14.5 privaríme návarky 14.6 a 14.7 (viz výkres 22) a připevníme na rám 1. Pružinu 14.17 provrtáme pro lanko opatrné vrtákem při pomalých otáčkách za neustálého chlazení petrolejem, neboť je kalená. Vyrobíme plechové díly 14.10 až 14.12 (výkres 22), namontujeme a propojíme lanka a bovdeny se spojkou motoru a parkovacími brzdami obou zadních kol. Dále vyrobíme páku 14.25. Páku 14.27 ohneme, privaríme ji k čepu 14.26 a celek svaříme pod úhlem 55° podle výkresu 23. Čep nasadíme do pouzdra 5.23 konzolky 5.22 a zajistíme podložkou 14.28 a závlačkou 14.29. Na návarky 1.30 a 1.31 namontujeme ovládací páčky topení z vozu škoda 1000 MB (v aute jsou umístény na tunelu mezi předními sedadly i s lanovody). Páčky však přimontujeme obrácené, aby při vychylování ze základní polohy zatlačovaly lanka do bovdenů. Kratší páčkou ovládáme západku pedálu pravého kola. Při vychýlení páčky sešlápneme pedál — brzda je v činnosti i po odlehčení pedálu a opuštění vozidla. Páčku vrátíme, pedál sešlápneme a odlehčíme (vozidlo je odbrzděno). Váleček 14.24 jé součástí lanka spojky (JAWA 250), ale prodává se i samostatně. NOSIČ NÁŘADÍ 15 (výkres 24) Nařežeme a seřízneme konce trubek 15.1 a 15.2 a na rovné ploše svaříme rám. Připravíme oka 15.5 a namontujeme je na zadní nápravu do spodních otvorů. Připravíme
29
30
31
32
33
spojnice 15.3 a 15.4, konce zařízneme a celé nastehujeme, vyrovnáme a svaříme. Namontujeme hydraulický válec 8 (det. A na výkresu 24), horní oko spojíme čepem 15.13 s držáky 15.6, 15.7 a ty pak privaríme tak, aby hydraulický válec byl svisle. Páka 15.9 s ramenem 15.10, operou 15.11 a držákem pružiny 15.12 slouží k zajištění nosiče ve zvednuté poloze. Ověříme si proto polohu dorazu opery při vysunuté pístnici hydraulického válce. Na konec páky nasadíme vhodnou plastikovou koncovku. NÁDRŽ NA POHONNOU SMĚS 16 (výkres 25) Použijeme nádrž 16.1 z JAWY 05 nebo JAWY 2d. Příčku 16.2 ohneme a přizpůsobíme rozměrům rámu 1. Příchytku 16.3 ohneme kolem nádrže a připevníme vpředu šroubem 16.4 k příčce 16.2 a vzadu (u řidiče) šroubem 16.6 k rámu. Na vhodných místech podložíme nádrž plstí. KRYT KLÍNOVÝCH AEMENU 17 (výkres 26) Kryt slouží k zakrytování klínových řemenů náhonu ventilátoru a hydraulického čerpadla od řemenice motoru. Proto nejprve zkontrolujeme osové vzdálenosti těchto agregátů (k ventilátoru patří řemen 10 x 750 mm, k čerpadlu 10 x 710 mm). Podle výkresu 26 zho-
34
tovíme šablony 17.1 a 17.2 z kladívkového kartonu, překontrolujeme a šablony přeneseme na plech. Vystřihneme tvar obvodu i tvarový otvor, ohneme lemy a horní i spodní část 17.1 a 17.2 svaříme. Takto svařený kryt přeneseme na plech určený pro vrchní část 17.5, přerýsujeme tvar krytu včetně R70 (který na spodním krytu není) a vystřihneme tvar 17.5. Pásky 17.6 a 17.7 ohneme a privaríme. Oba díly znovu nasadíme na sebe a vyvrtáme otvory pro sešroubování samořeznými šrouby. Ohneme a privaríme příchytky 17.3, 17.4 a operu 17.10. Podle sestaveného stroje nastehujeme tyto příchytky: 17.3, která slouží k uchycení krytu na šroub v horním rohu hydraulické nádrže; 17.4, sloužící k přichycení opěrky ventilátoru 1.36 (svrtáme až po privarení a sešroubujeme šroubem M6 x 16). Opěrka 17.10 slouží k opření krytu o hydraulickou nádrž. Pokud matice a hřídel vadí náhonu motoru, provrtáme kryt 17.5 a nastavíme prstencem 17.8 s dýnkem 17.9. KAPOTA 18 (výkres 18) Rozvinutý tvar kapoty narýsujeme na pozinkovaný plech, přičemž dodržujeme kolmost a souměrnost. Nastříháme obvod, po obvodu zalemujeme okraj v šíři 10 mm a postupně ohýbáme ostatní ohyby. Trojúhelníkové výseče po obou stranách nevystřihujeme, ale po ohybu jimi podložíme spoj a přiletujeme cínem. Rovněž očko 18.2 přiletujeme. Délku řetízku 18.3 zvolíme tak, aby háček 18.4 po zaklesnutí za příčku 16.3 u nádrže paliva udržoval kapotu po odklopení ve svislé poloze a bránil jejímu vyvrácení. Otvory 0 8,5 mm vyvrtáme podle držáků 1.25 a připevníme je spolu s maskou 19 šrouby M8 (nejlépe pocínovanými). MASKA 19 (výkres 25) Rozvinutý tvar masky 19.1 a bočnice 19.8 narýsujeme na pozinkovaný plech, dbáme na dodržení kolmosti a souměrnosti. Nastříháme obvod, po obvodu zalemujeme okraj v šíři 10 mm. Vystřihneme, zapilujeme a zalemujeme otvory pro reflektory a mřížku 19.5. Na horní straně zalemujeme 10 mm široký výztužný pásek 19.7. Potom ohneme prostorové ohyby, sestavíme spolu s kapotou, převr-
táme otvory pro připevnění podle držáku 1.25. Vyvrtáme a prosadíme otvory pro šrouby na připevnění mřížky, podle reflektorů vyvrtáme otvory a připájíme matice M5. Masku přichytíme ve spodní části šrouby M5 do držáků masky 1.40, bočnici připevníme ve spodní části šroubem M6 k rámu. ELEKTRICKÁ INSTALACE 20 (výkres 26) Zapojení provedeme podle schématu na výkresu 26. Spínač světel 20.1 připevníme na držák spínače 1.28. Má tyto polohy: 0 — vše vypnuto 1 — zapnuto zapalování — provoz ve dne 2 — zapnuto zapalování, přední reflektory, zadní koncová světla, obrysová světla vleku (je-li připojen); zpětný světlomet (až po zapnutí spínače přímo na něm) 3 — zapalování a elektromagnetický rozvaděč v hydraulické nádrži. Tuto polohu ale nepoužíváme a elektromagnetický rozvaděč ovládáme zatlačením spínače ve směru osy při všech polohách. Koncová světla 20.3 použijeme libovolná červená s jednou žárovkou. Zpětný světlomet 20.4 z jízdního kola připevníme na držák 12.7 za sedačkou, do světlometu doplníme vypínač. Kontrolky: červená 20.6 — dobíjení; žlutá — 20.7 — neutrál mezi 1. a 2. rychlostním stupněm upevníme na palubní desce 1.27, kterou také prochází páčka spínače 20.1. Indukční cívku 20.9 připevníme na vhodné místo, nejlépe na filtr sání. Pojistkové pouzdro 20.11 s pojistkou 15 A zasuneme do držáku 1.35. Akumulátor vložíme do držáku 1.33 a k opěrce 1.34 přichytíme prohnutí gumovým páskem ze vzdušnice. Přední světlomety 20.13 upevníme na masku, zapojíme pouze tlumená vlákna žárovek. Elektroinstalaci však lze zjednodušit na obvod zapalování a ovládání elektromagnetického rozdělovače, neboť traktor stejně nesmí jezdit po veřejných komunikacích. Traktor je hotov. Návod na zhotovení přídavných zařízení (brány, nesený pluh, rotační kultivátor) uveřejníme v příštím sborníku. ING. Jlňl BROŽEK JIŘÍ ŠRÁMEK
Slouží-li obvod jako fotospínač, bude čidlem fotorezistor Rf, který při různé intenzitě osvětlení mění své hodnoty, což opět vyhodnocuje uvedený obvod v témže zapojení. Hodí se tedy k automatickému osvětlení například výkopu po snížení intenzity denního světla, ke spínání veřejného osvětlení, jako počítač předmětů, automat na přisvětlování akvárií v zimních měsících nebo jako indikace pro řidiče, že opomněl zapnout předepsané osvětlení při snížené viditelnosti atp.
pájen z transformátorového usměrňovače o napětí 15 V ss a dále ze zdroje 5 V pro napájení vstupní části s integrovaným obvodem 10 (například MH3ST2), což je Schmittův monolitický klopný obvod. Tento obvod při pozvolných změnách vstupního napětí změní skokem hodnotu na svém výstupu z jedné úrovně do druhé. Překlopení se děje při polovině napájecího napětí. Je-li na vstupu 1, je výstup bez napětí a je-li vstup bez napětí, je na výstupu 1. Na stav 1 reaguje tranzistor T2, který na-
JEDNODUCHÝ TERMOSTAT NEBO FOTOSPÍNAČ • Uvádíme velmi jednoduchý obvod (obr. 1), který má široké pole použití. Na jeho výrobu stačí průměrné znalosti z elektroniky a ani oživování obvodu nečiní potíže. Použité součástky jsou tuzemské výroby a jsou běžně k dostání. Slouží-li obvod jako termostat, použijeme jako čidlo termistor Rt (nebo pro nižší teploty a menší rozsahy germaniový tranzistor), který je zaveden na vstup monolitického klopného obvodu (např. MH3ST2). Tento prvek vyhodnocuje úroveň vstupu, dosáhne-li napájecí napětí poloviční úroveň, změní skokem hodnoty na výstupu a dále ovládá výkonový prvek, jímž ovládáme přímo spotřebič (např. topné těleso či signální zařízení). Využití je velmi široké — např. u akvárií udržuje v určitém rozmezí nastavenou teplotu, u automatické pračky můžeme vytvořit program neustálého praní při libovolné teplotě do 90 °C (u pračky TATRAMAT 353, 245 je to program „L"), zde si však volíme teplotu plynule nastavitelnou. U kotle ústředního topení v rodinném domku může signalizovat vizuálně nebo akusticky přehřátí vody nebo v automobilu přehřátí chladicí směsi. Budeme-li chtít použít termostat k odvětrávání skleníku, musíme zaměnit zapojení součástek Rt a P, R1. V tomto případě po zvýšení teploty sepne ventilátor a větrá až do doby, kdy teplota klesne na nastavenou hodnotu.
Napájecí zdroj se bude lišit podle použití. Pro síť 220 V transformátorový nebo kondenzátorový zdroj ss proudu se stabilizací, v automobilu pak přímo akumulátor. Z toho plyne i cena zařízení, která se u obou zmíněných obvodů pohybuje od 60 do 200 Kčs při použití například triaku na 15 A v obvodu termostatu automatické pračky. Popis činnosti. Obvod je na-
pájí tranzistor T3. Odtud se vede řídící napětí přímo na řídící elektrodu G triaku Tc, který spíná spotřebič (zátěž). Výhodou tohoto integrovaného obvodu je, že nemá tak velké zesílení, které se vyskytuje u komparátorů, např. s MAA 741, že je málo náchylný k rušení náhodnými impulsy a dále že zapojení je jednoduché. Nevýhodou je potřeba napájecího napětí 5 V a to, že je nemožné nastavit úroveň překlápění
35
Obr. 2 ÚPRAVA PRO SKLENÍK
POHLED NA 1O SHORA
pomocí referenčního napětí. Pro svou jednoduchost a bezproblémovost montáže je však pro dané účely vhodný. Nastavíme-li dělič P a R1 na požadovanou úroveň „hlídané teploty nebo osvětlení" prvek s proměnnou vodivostí přivede na vstup integrovaného obvodu IO kladné napětí. Dosáhne-li kladné napětí
36
Použité součástky
vetší hodnotu než 1/2 Ucc. obvod se překlopí, na tranzistoru T3 není napětí a triak nevede. Jde o stav, kdy je dostatečné osvětlení nebo termočidlo je ohřáté. Sníží-li se osvětlení nebo teplota, převládne na vstupu 10 záporné napětí, T2 a T3 se aktivují, triak Tc vede a rozsvítí osvětlení např. akvária nebo sepne topné těleso v akváriu, pračce atp. Kondenzátory C1 a C2 na vstupu 10 slouží k filtraci a zároveň eliminují rychlé a nežádoucí změny. Blokují tedy obvod proti zákmitům. Potřebné součástky. Rezistory R1 až R7 použijeme na 1/4 či 1/2 W. U rezistoru R8 musíme potřebnou hodnotu (330 až 680 J/1 W) zvolit podle maximálního proudu a napětí řídicí elektrody G použitého triaku Tc, který se pohybuje v rozmezí 10 až 100 m A. Nemáme-li měřicí přístroj, začneme zkoušet R8 = 1 k a hodnotu postupně zmenšujeme, dokud žárovka v obvodu triaku nesvítí naplno. Lépe-je však dodržet katalogové hodnoty. Ty se však samozřejmě u jednotlivých součástek dosti liší, a proto tedy rozptyl u dané hodnoty R8. Hodnota potenciometru záleží na použité součástce ve snímači. Například pro fotorezistor Rf WK65060 vyhoví hodnota 3k3 ne-
bo 5k. Je-li čidlem termistor Rt, mátory apod.), je vhodné vzhlemusíme hodnotu potenciometru dem k napěťovým špičkám volit přizpůsobit jeho hodnotě. Napří- triak na co nejvyšší napětí (např. klad pro Rt = 10 k při 20°C volíme KT 730/900). Pokud použijeme místo triaku P = 5 k nebo 10 k. Počátek regulace potenciometru lze vymezit relé, pak je zapojíme místo rezistozvětšením hodnoty rezistoru R1. ru R7 a paralelně k němu zapojíme Nikdy zmenšením, protože by se diodu (např. KY 130N80). Pro relé zničil tranzistor T1. Slouží-li jako LUN 12 V použijeme jako tranzistor čidlo germaniový tranzistor, použi- T3KF517. jeme potenciometr P = 25 k. VhodTranzistory T1 zvolíme KF 507, né by byly tranzistory řady NU (101 případně KF 508. Chladič není NU 70, 101 NU 71 atp.). Emitor nutný. Jako tranzistor T2 lze použít zapojíme na vstup integrovaného KC 147 až 149, KC 507 až 509 nebo obvodu 10, kolektor na +5 V a báze KC 237 až 239. Pro tranzistor T3 zůstane volná. pak BC 157 až 159, BC 177, BC Dioda D1 je Zenerova dioda na 178, KC 307, KC 308, popř. KF 517, 5,6 V; diody D2 až D5 musí být na který je vhodný pro triaky se zátěží min. proud 200 mA. nad 10 A. Ani u těchto tranzistorů Triak Tc zvolíme podle proudové není potřebný chladič. zátěže (například KT 205/600, KT 207/600, KT 774, KT 730/700, KT Stavba zařízení je jednoduchá. 784 nebo KT 728/600. Minimální Téměř všechny součástky (až na napětí triaku musí být 600 V! Pro- potenciometr, triak a čidldo) umístože triak nefunguje jako fázový tíme na desku plošných spojů (obr. regulátor, nemusí mít odrušení. Je 2). Vzhledem k tomu, že zařízení je vždy zcela otevřen nebo zavřen. Na galvanicky spojené se sítí, může se odebíraném výkonu záleží, je-li na všech součástkách včetně ternutný chladič. Například pro topné mistoru (či fotorezistoru) objevit těleso v akváriu je zbytečný, ale ,. napětí životu nebezpečné. Je tedy pro topné těleso pračky s příko- vl * r>'hutné všechny součástky vestavět nem 2 kW je nutno triak (KZ 784 do izolační krabičky a snímače nebo KT 728/600) chladit. Vhodný i přívodní vodiče opatřit náležitou je například chladič pro výkonové izolací. Při uvádění do provozu tranzistory, který je u nás k do- a při případných opravách je vhodstání. Pokud bychom chtěli spínat né použít izolační transformátor indukční zátěž (motory, transfor- 220/220 V. ZDENĚK KUBEŠ
SNADNÉ PLNĚNÍ KLOBÁS A JITRNIC Při domácí výrobě klobás a jitrnic je největší problém jak dostat náplň do střívek. Ne každý si může objednat zkušeného řezníka, a tak se těm nezkušeným vyplácí vyrobit si jednoduchý nástavec, který se upevní na mlecí strojek na maso. Práce je pak snadná a rychlá. Nástavec vyrobíme z pozinkovaného plechu 0,6 mm tlustého. Z plechu nejprve stočíme a spájíme trubku 0 20 mm, dlouhou 100 mm. K této trubce připájíme kužel 50 mm vysoký, jehož menší průměr je 20 mm, větší průměr 53 mm. Na širší konec kužele ještě připájíme lem široký 5 mm z pozinkovaného plechu 1 mm tlustého. Všechny díly pájíme cínem.
Z mlecího strojku odstraníme řezný nůž a místo dírkovaného kolečka upevníme nástavec maticí mlecího strojku. Na trubičku nasu-
neme střívko, do násypky strojku vkládáme připravenou náplň a otáčením kliky střívka plníme. LUBOŠ POSPÍCHAL
37
TAVENÍ PLASTICKÝCH HMOT # Ve sbornících jsme postupem času zveřejnili několik přípravků na tavení plastických hmot. Byly založeny buď na využití elektrické páječky, nebo na tavení horkým vzduchem, což předpokládalo použití vysavače. O moc jednodušší přípravek lze vyrobit, máme-li doma páječku na propan-butan. K tavení lze pak využít horké spaliny od hořáku. Stačí zhotovit nástavec, který se nasouvá na hořák. Nástavec zhotovíme z kovové trubky, jejíž jeden konec uzavřeme kovovou zátkou s provrtaným otvorem. Rozměry nástavce uvedené na obrázku jsou pro hořák M EVA typ 2230A, pro jiný typ hořáku je nutné rozměry přizpůsobit. Při práci postupujeme tak, že hořák zapálíme, kombinačními kleštěmi uchopíme nástavec a nasouváme ho na hořák tak, abychom nezakryli otvory v dolní části hořáku. Jinak by plamen okamžitě vých předmětů. Postupujeme při zhasnul, protože těmito otvory se tom jako při sváření autogenem nasává vzduch potřebný k hoření jen s tím rozdílem, že místo kovoplynu. vého drátu tavíme tyčinku plasticPřípravkem lze opravovat před- ké hmoty. Tyčinku si musíme přeměty z PVC, můžeme ho použít dem vyrobit a to tak, že roztavíme i pro spojování a tmelení nekovo- vhodnou hmotu (osvědčil se napří-
KOSÍK NA JÍZDNÍ KOLO
klad materiál SMK určený pro taviči pistoli Tafix 22) a nalijeme ji do kovové formičky ve tvaru korýtka. Případně lze použít tyčinky KOFIX pro opravu skluznic lyží. JAROSLAV MENCL
# Při jízdě na kole do zaměstnání nebo na kratší výlet potřebujeme často vzít s sebou několik maličkostí, které sice nemají velký objem, ale do kapes se nevejdou. Kupovat nebo pracně vyrábět brašny se pro tento případ nevyplatí, zcela však vyhoví košík, který sestavíme z hotových dílů. Zakoupíme plastový košík rozměrů 200 x 100 x 120 mm, který se vyrábí v různých pastelových barvách a dále držák pro reflektor jízdního kola, který je povrchově chráněn chromováním a je opatřen třemi šrouby se zapuštěnou hlavou s maticemi. Zbývá vyrobit úhelníček, který přinýtujeme k jedné ze stěn košíku. Budeme-li chtít vozit těžší předměty, je lépe přinýtovat úhelníček přes pásek plechu vložený dovnitř košíku. Do vyčnívající části úhelníčku zhotovíme otvor se závitem pro šroub M5. Objímkou upevníme držák na řídítka jízdního kola a třetím šroubem M5 přichytíme k držáku úhelníček. Toto kloubové spojení umožní nastavit správný úhel tak, aby košík byl ve svislé poloze. ING. LADISLAV VAREKA
38
VOZÍK K BICYKLU # Na našom trhu je stále značný nedostatok finančne dostupných výrobkov pre zdravotne postihnuté osoby. Mám päťročného syna ne-
schopného chôdze. Aby sme s nfm mohli kedy-tedy zájsť i do prírody, nezostalo nám iné, než zhotoviť prídavný vozík ku skladaciemu bicyklu ESKA. S vozíkom som spokojný, jazda s ním je pohodlná, a tak nápad ponúkam aj iným. K bicyklu sa upevňuje veľmi jedno-
ducho, pomocou troch úchytov so sponami — dokopy ide len o päť skrutiek. Prídavný vozík je vybavený všetkým, čo vyžaduje príslušná vyhláška. PRACOVNÝ POSTUP Nosný rám (obr. 2) zvaríme
39
z oceľových rúľok. Odrežeme a ohneme rameno dolného úchytu 1 (obr. 3), na zahnutý koniec privaríme dolný úchyt 2 a rameno privaríme ku kostre 3 (zadná časť bicykla Pionier 20). Do kostry vložíme predné koleso 30 (z Pioniera 20) a spolu s ochotným pomocníkom nastavíme koleso prídavného vozíka tak, aby bolo súosé s bicyklom, ku ktorému hodláme vozík pripojiť. V tejto polohe ho upevníme pomocou úchytu 2 a spony 4 k rámu bicykla. Rameno predného úchytu 5 aj s privareným úchytom 6 privaríme ku kostre 3 a za tým privaríme k ramenám 1 a 5 ešte rameno 7. Pokračujeme privarením nosníka podlahy 8 k ramenu 7 a ku kostre . 3. K ramenu 1 ešte privaríme dva nosníky 11. Získame tak priestor pre spodný košík. (Použijeme bežný, aký sa dodává k detským kočíkom.) Nakoniec privaríme ku kostre 3 úchyt blatníka 12 a ďalej bodovými zvarmi podlahu 10. Potom už môžeme upevniť predný úchyt 6 k rámu bicykla pomocou spony 9 a dvoch skrutiek 31
40
s podložkami 33 a maticami 32. Kostra sedadla. Bočné rámy sedadla 14 ohneme a privaríme k nosnému rámu; potom k nim privaríme už predtým ohnutý rám operadla 15. K ramenu 1 privaríme rameno horného úchytu 16 i s privareným úchytom 17, a po tom privaríme k ramenu 16 ešte Rozpis materiálu
držiak 19 horného košíka, ktorý slúži na odkladanie potrebných drobností. Z pravej strany (nad kolesom prídavného vozíka) privaríme k bočnému rámu 14 rám držadla 21. Na ľavej strane rám 21 privariť nemusíme, tam bude košík. Nakoniec ešte privaríme k rámu operadla 15 dve rúrky
41
20. Vytvoríme tak rám sedacej preglejky zvŕtame s príslušnými časti. rámami a potom do otvorov Operadlo 23, sedaciu časť 24 v preglejke zalepíme (lepidlom i držadlo 25 vyrežeme z preglejky Chemoprén) skrutky 34. Na kusy hrubej 15 mm. Jednotlivé časti preglejky nalepíme výplň 26
42
z molitanu o hrúbke 10 mm. Po zaschnutí potiahneme všetky tri diely koženkou 27. Vozík odpojíme od bicykla, kostru vyčistíme, odmastíme a nastriekame alebo na-
trieme. Priskrutkujeme sedaciu časť, operadlo i držadlo. Na podlahu nalepíme gumu 28 a k držiaku 12 priskrutkujeme blatník so zadným svetlom a odrazovým sklom 29. Aby dieťa pri náhlom zabrzdení nevypadlo, pripevníme k spodným skrutkám operadla remeň. Teň, kto potrebuje používať často len samotný bicykel, si môže na vozík pripojiť ešte jedno dynamo, čo je výhodné najmä z toho dôvodu, že pri odpájaní vozíka netreba rozpájať vodiče. GEJZA SABANOŠ
DŘEVĚNÝ VLÁČEK # Nabízíme návod na výrobu oblíbené, generacemi osvědčené hračky pro nejmenší děti. Osvědčené proto, že vláček je dostatečně robustní, vydrží tedy i méně šetrné zacházení. Zvolený způsob propojení jednotlivých vagónů nevyžaduje pomoc dospěle osoby, děti mohou procvičovat zručnost i fantazii. To ostatně platí i o dospělém tvůrci, který obměnou tvarů může vytvořit vlakovou soupravu, která opravdu bude stát za to. POSTUP PRÁCE Opatříme si základní materiál. Jsou jím dřevěné (nejlépe bukové) hranolky rozměru 40 x 50 mm a latě 50 x 20 mm, dále dřevěné tyče 0 8, 15, 30 a 35 mm. Neseženeme-li hranoly, slepíme je ze dvou latí. Základní tvar podvozku lokomotivy i vagónů je stejný — hranolek rozměru 40 x 50 mm, dlouhý
170 mm. Podvozky se liší jen roztečemi a průměry vyvrtaných otvorů. Podvozky vyrobíme buď jako kompaktní celek (např. podvozek 13 a 15) nebo dělené (podvozek 1, 2 či 10, 11). Záleží na tom, jaký
43
Obr. 2
44
45
Legenda k obr. na str. 43, 44 a 45 1 — dolní díl podvozku lokomotivy (1 ks) 2 — horní díl podvozku lokomotivy (1 ks) 3 — budka strojvůdce (1 ks) 4 — parní dóm (1 ks) 5 — komín (1 ks) 6 — čep nástavby (7 ks) 7 — kolo (16 ks) 8 — osa kol (8 ks) 9 — přívěsný čep (7 ks) 10 — horní díl podvozku 1. vagónu (1 ks) 11 — dolní díl podvozku 1. vagónu (1 ks) 12 — břemeno (1 ks) 13 — podvozek 2. vagónu (1 ks) 14 _ čep (2 ks) 15 — podvozek 3. vagónu (1 ks) 16 — břemeno (3 ks)
materiál seženeme, i na tom, zda chceme tvar vagónů měnit. Jednotlivé díly vláčku vyrobíme podle obr. 1, 2 a 3
Tvary vyřežeme a opracujeme pilováním. Po té přesně rozměříme, označíme a vyvrtáme otvory. Všechny čepy vysoustružíme, začistíme a konce nařízneme lupénkovou pilou a čepovkou, aby dobře držely v otvorech. Stejně tak nařízneme i konce os kol. Hotové díly pečlivě obrousíme jemným skelným papírem. Většinu čepů jen nasazujeme, při práci si pomáháme dřevěnou paličkou. Do budky strojvůdce 3, do břemena 12 prvního vagónu a do podvozku 15 třetího vagónu čepy zalepíme. Díky tomuto uspořádání je možné zhotovit obdobným způsobem další varianty a tak měnit vzhled vláčku. Celý vlak natřeme bezbarvým nitrolakem, nebo barevnými laky, přičemž jednotlivé části barevně odlišíme. Lokomotivu a vagóny spojíme hliníkovými nýty 03 x 10 mm. FRANTIŠEK SOVA
STABILNÍ STOJAN VÁNOČNÍHO STROMKU # Stojany na vánoční stromek lze zakoupit v několika provedeních a dokonce bez problémů, ovšem v málokterém je stromeček upevněn skutečně bezpečným způsobem. Zkonstruoval jsem proto stojan, který tuto nectnost nemá. Základem stojanu je trubka většího průměru, k níž privaríme tři páry držáků. Do nich otočně upev-
níme (závlačkami) tři lomená ramena. Dolní část ramen slouží jako nožky stojanu, horní část přidržuje" kmen stromku. Do horní části ramen vyvrtáme otvory pro hřebíky. Proti každé dvojici držáků zhotovíme ještě v trubce tři otvory se závitem pro stavěči šrouby. Dolní část trubky uzavřeme navařeným dnem, aby mohla trubka
sloužit zároveň jako nádobka pro zalévání. Podrobné rozměry neuvádíme, záleží na tom, jaký materiál kdo sežene a jak vysokým stromkům dáváme přednost. Stromku před zasazením do stojanu seřízneme patu kmene, aby snadněji přijímal vodu. Rez vedeme mírně zešikma. Stromek do stojanu upevňujeme tak, že nejprve kmínek ustavíme do svislé polohy pomocí stavěčích šroubů. Zvolenou polohu zajistíme hřebíky zatlučenými do kmene skrz otvory v horní části ramen. Stabilita stromku je zajištěna hmotností stojanu a jeho rozměry, zejména rozpětím nožek. ING. JAROSLAV RADVAN
POHLED S
TRUBKA'
46
KOUTEK PRO KOJENCE • Většina rodičů se již p ř e d narozením dítěte snaží vytvořit p r o něj co nejlepší prostředí, aby se cítilo d o b ř e a bezpečně. N e m é n ě důležité je, aby tento pocit měla i maminka. Přinášíme návod na uspořádání výbavy, tak, aby vše potřebné bylo uloženo přehledně a po ruce. Všechny potřeby jsou soustředěny na j e d n é polici d l o u h é 3,3 m, která sahá od stěny ke stěně. Její konstrukce je j e d n o d u chá. Na bočních stěnách jsou upevněny latě s půlkruhovými zářezy, do kterých shora zapadají kulaté tyče. Na nich je navlečeno a usazeno příslušenství pečovacího centra. Nosné tyče jsou uprostřed p o d e p ř e n y bočními stěnami skříňky, na které se dítě převinuje. Výhodou uvedeného řešení je snadnost montáže (a tedy i demontáže, až dítě vyroste), výrobní nenáročnost. Ruku k dílu musí přiložit i šikovné ženské ruce. Uspořádání k o u t k u , i všechny rozměry jsou samozřejmě o r i e n tační, záleží na t o m , jak d l o u h o u stěnu m á m e k dispozici a j a k o u představu o takovém k o j e n e c k é m centru máme. ňešenl uvedené na výkresu i fotografiích obsahuje (zprava d o leva): — vaničku pro koupel se zavěšeným látkovým zásobníkem, k d e uložíme mýdlo, h o u b u , t e p l o m ě r a další mycí potřeby, — desku, na které stojí váhy a schránka, rozdělená různými p ř i -
hrádkami na uložení potřebných pomůcek. Pod deskou je skříňka se zipovým uzávěrem na uložení oblečků, — desku k osušení a zavinutí, pod kterou je úložný prostor pro hračky. Všechny díly jsou dřevěné, kromě závěsu z plachtoviny, — desku pro vedlejší příslušenství a denní záznamy, dále vzadu zásobník pro použité prádlo. Pod deskou je skříňka na čisté prádlo zakrytá záclonkou, — harmonikově posuvný zásobník pro čisté pleny, — látkovou kolébku opatřenou na čelní strano našitou taškou s kapsami a průhledným plastovým okénkem. POSTUP PRÁCE Na boční stěny upevníme latě průřezu 60 x 30 mm, dlouhé 77 cm, do nichž předem vyřízneme dva půlkruhové zářezy široké 4 cm ve vzdálenosti 2 cm od obou konců. Do těchto zářezů zasuneme tyče 0 4 cm. Nejprve zavěsíme vaničku vhodných rozměrů. Způsob zavěšení neuvádíme, záleží na tvaru použité vaničky. Pod vaničkou protáhneme závěs z plastické hmoty tak, že na obou bocích ušijeme návleky pro nosné tyče. Zepředu přišijeme různě veliké kapsy na koupacf potřeby. Desku pro váhy (stejně jako ostatní dřevěné části) vyřízneme z překližky 16 mm tlusté. V zadní části desky vyřízneme obdélníkový
otvor, do kterého vsadíme schránku s malými přihrádkami. Schránku ušijeme z bavlněné látky a do otvoru v desce ji zavěsíme pomocí dvou tyček provlečených horními návleky. Pod deskou je zavěšen šatník, který se skládá ze šesti dílů. Každý díl ušijeme ze dvou vrstev látky položených příčně na sebe a teprve po obrácení je sešijeme k sobě. Zip přišijeme nejdříve. V přední části zavěsíme šatník na dva přišité látkové pruhy prostrčené dírami v desce, po stranách upevníme šatník připínáčky přitlučenými zespodu k desce. Deska pro převinování je přivázána dvěma látkovými pruhy k tyčím. Pod ní je dřevěná skříň, tvořící střední podpěru tyčím. V bočních stěnách musíme proto vyříznout stejné půlkruhové zářezy jako v nosných latích. Skříňku zepředu zakryjeme látkovým závěsem visícím na čtyřech pruzích. Na desku položíme molitanovou mušli, kterou potáhneme hebkou látkou. Dopředu připevníme čtyřmi knoflíky nebo druky kus igelitové plenky. Aby se mušle nemohla posunout, připevníme ji k desce kousky suchého zipu nebo oboustranně lepicí fólií. Desku pro příslušenství i schránku na špinavé prádlo uspořádáme stejně jako desku pro váhy. Pouze schránka na prádlo musí být hlubší. Skříň na prádlo ušijeme stejně jako šatník. Má však navíc všité tři podlážky a místo dvířek se zipem svinovací záclonku.
47
KULATINA 0 4 c m DÉLKA • 3,3 m
VÝŘEZr PRO UPEVŇOVACÍ TKANICE
Zásobník na čisté pleny tvoří dlouhý pruh látky, který složíme do harmoniky. Volné konce a ohyby v horní části látky upevníme mezi dvě dřevěné latě, které sešroubujeme. V latích zhotovíme předem půlkruhové zářezy pro nosné tyče, na které závěsy položíme. Na stejných laťkových závěsech visí i kolébka. Ušijeme ji podobně
48
jako šatník. Do jednotlivých dílů však vsuneme tenčí molitan. Do dna kolébky vsuneme tenčí překližku. V přední stěně vystřihneme okénko, do kterého po obroubení všijeme průhlednou fólii. Vedle okénka můžeme ještě přišít dvě kapsy. Boční díly kolébky ušijeme nahoře o 14 cm delší a přišijeme k nim podélné pruhy 7 cm široké.
Do nich vsuneme dřevěné tyčky 75 cm dlouhé a pak pruhy pod tyčkami zmáčkneme dvěma latěmi tak, aby na ně tyčka těsně dosedala. Obě latě pevně sešroubujeme. Přední a zadní stranu kolébky přivážeme čtyřmi stuhami na kulaté tyče. Na dno kolébky položíme molitanový slamníček potažený látkou. —ST—
PÁSOVÁ PILA NA DŘEVO A KOV
# Malé pásové pily pro řezání dřeva mívají průměr kotoučů závislý na požadovaném vyložení řezu. Průměr jejich kotoučů nebývá proto menší než 300 mm. Navržená stolní pásová pila má při minimálních rozměrech výhodných pro malé dílny větší vyložení řezu, a to 312 mm. Je toho dosaženo třemi malými kotouči s polovičQím průměrem, tj. 150 mm. Pila je navíc doplněna převodovkou se čtyřmi volitelnými rychlostmi (obr. 1.) Na jediné pile je tak možno řezat s různými pilovými listy nejen dřevo, ale i ocel a jiné vkovy, plastické hmoty a další materiály. Nastavení vhodného převodu ukazuje vedlejší tabulka. Pilové pásy mohou mít šířku od 2 do 10 mm. Pro kovové materiály doporučujeme na 1 cm následující počet zubů: hliník 2 až 6 zubů litina 3 zuby tlustší ocel 6 zubů ocel do tloušťky 10 mm 9 zubů ocelový plech 12 zubů Je proto účelné mít připraven větší počet pilových pásů pro jednotlivé druhy materiálu a dále odporovou svářečku pilových listů. Sváření je
pak rychlé a přesné, ale obejít se můžeme i bez ní. Podmínkou dobrého svaru je přesné klínové zbroušení svařovaných konců pilového pásu v délce asi 6 mm. Mezi obroušené konce vložíme mosazný plíšek a plynovou pájkou vložku roztavíme za pomoci boraxu. Svar přebrousíme do stejné tloušťky jako má pilový pás, zalité zuby vypilujeme a svařené místo popustíme, neboť pilový pás je vedle svaru křehký a zlomil by se. K popouštění poslouží plechová miska naplněná lihem na pálení, nad kterou svar ponecháme až do vyhoření lihu. Stojan pily S zhotovíme z pevné stavební překližky tloušťky 16 mm podle obr. 2. Jednotlivé díly stojanu S1 až S6 (obr. 3) vzájemně sešroubujeme zapuštěnými vruty.
Styčné hrany dílů musíme uříznout nejen rovně, ale především přesně kolmo. Před konečnou montáží díly stojanu přebrousíme, popřípadě vykytujeme pro pozdější lakování. Otvory pro připojení příslušenství musíme vrtat co nejpřesněji, proto větší otvory předvrtáme nejprve malými vrtáky, neboť ve dřevě i symetricky nabroušený vrták snadno uhne. Díry 0 8,5 mm pro montáž elektromotoru M1 v příčce S5 jsou určeny pro předepsaný typ (jednofázový elektromotor 3APJ 71-2, 2850 ot/min). Použijeme-li jiný typ motoru, musíme upravit rozteče otvorů pro vratové šrouby tak, aby byly obě řemenice v zákrytu pod sebou a ve stejné osové vzdálenosti. Pokud to nepůjde, je třeba volit jinou délku klínového řemene. Přesná délka klínového řemene je 880 mm. Ne-
49
K
PÁSOVÁ
PILA
S
STOJAN
P
PŘEVODOVÁ SKŘÍŇ
H
HORNÍ KOTOUČ
N
NAPÍNÁNÍ PILY
V
VEDENÍ PILY
K
KRYTY
M
MOTOR
0bl\1 bude-li k dostání potřebný rozměr, je nutno upravit výšku motoru tak, aby zůstal zachován rozsah příčného posuvu napínací kladky. Hotový stojan natřeme základovou barvou a nalakujeme krémovým nebo strojně šedým odstínem podle svého vkusu. Na základovou desku S2 přišroubujeme zespodu čtyři gumové patky S8, S9. Převodová skříň P je nejobtížnější částí (obr. 2) pásové pily. Vlastní skříň zhotovíme z hliníkových plechů (obr. 4), aby se snížila hmotnost přenosné pily. Styčné hrany musíme čistě opracovat a při konečné montáži převodové skříně hrany pečlivě zatmelíme, aby ze skříně nevytékal olej.
50
Rozpiska materiálu
p±
P21
P50
P14
PŘEVODOVÁ SKŘÍŇ P8
ŘEZ A-A
P1
P4
Obr. 2
51
Obr, 3
52
Obr. 4 53
Obr, 5
54
P 25
P 26
Obr. 6
Další díly převodové skříně vyrobíme převážně soustružením podle obr. 4, 5 a 6. Všechny šroubové spoje vyžadují přesně provedené kuželové zahloubení pro hlavy šroubů nebo vrutů. K zahloubení poslouží nejlépe čtyřbřité záhlubníky. Běžně používané spirálové vrtáky, obroušené do vrcholového úhlu 90° nejsou vhodné, protože se zakusují do předvrtaných děr. Lícování dílů převodové skříně je náročné. Téměř všechny rotační díly jsou na sebe lisované s malým přesahem jako ložiska, ozubená kola, hnací kotouč a řemenice. Některé spoje jsou volně točné nebo posuvné, např. pouzdro P 21 na hřídel P11 a kolo P 22 na hřídel P 12. Těsnicí plstěné kroužky P 58 napustíme olejem a zasuneme do drážek ložiskových pouzder. Ozubená kola upravíme zaoblením zubů na těch bocích, kde se do sebe zasouvají. Velkou řemenici P 14 vyrobíme z oceli. Pokud bude
55
k dispozici hliník, nutno některé rozměry zesílit o 2 mm, například tloušťky věnců a střední stojinu. Je samozřejmé, že před uzavřením skříně vyzkoušíme funkci všech převodových dílů. Bude to jednak styk ozubených kol (ani tuhý ani volný), zasouvání ozubených kol navzájem při volném posuvu. Před konečnou montáží nezapomeneme vložit dovnitř přesouvací raménko P 29 s vidlicí P 30. Gumovou bandáž P 35 pilového kotouče P 13 (a stejně tak potom i obou kotoučů H1) ustřihneme z automobilové duše menšího průřezu než je 150 mm, aby guma pružila. Přilepíme ji chemoprenem a při nasouvání na kotouč dbáme na to, aby byla guma po celém obvodě stejnoměrně napnuta. Při nestejnoměrné tloušťce gumy,
P 41 Ložisko 6204 P 42 Ložisko 6304 P 43 Kroužek P 44 Kroužek P 45 Kroužek P 46 Kroužek P 47 Kroužek P 48 Kroužek P 49Šroub P 50Sroub P 51 šroub P 52Šroub P 53 Šroub P 54Šroub P 55 Matice P 56 Podložka P 57 Podložka P 58 Těsnicí kroužek
2 2 1 1 1 1
2
2 18 38 8 3 4 2 2 2 2 2
ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN fíbr plsť
zvláště při nesouměrném nasunuti by mohl povrch kotoučů „házet". V takovém případě bychom museli dát povrch bandáže přebrousit. Není to však nezbytné, pokud uhlídáme tloušťku gumy při lepení.
02 02 02 02 02 02 02 02 02 02 02 02 02 02 02 02
4636 4637 2929 2930 2930 2930 2931 2931 1153 1153 1153 1153 1153 1103 1401 174Ó
20/47/14 20/52/15 7 10 16 20 47 52 M4 x 8 M4 x 12 M4 x 18 M5 x 18 M5 x 20 M8 x 10 M6
6
016/ 0 8 x 2 0 40 x 4
Výrobu ostatních částí pily, tj. horního kotouče, napínacího zařízení, vedení pilového pásu a krytů, popíšeme v příštím sborníku. Ing. ZDENĚK NADEMLÝNSKÝ
JEDINEČNÉ PŘÍSLUŠENSTVÍ PRO VAŠE VRTAČKY DOSUD INZEROVÁNO JEN V TELEVIZI
SUPER DISK A EXTRA DISK
i
Kompletní sada obsahuje:
i 2 SUPER DISKY j — pro hrubé broušení rovných a tvarových ploch, í odstraňování starých nátěrů, laků, koroze, zabrušoi vání laminátů, automobilových karosérií apod. I — pro dělení nejrůznějších materiálů: kovu, dřeva, | keramiky, kamene, mramoru, umělé hmoty, mědi [ ap. (nahradí vám až osm speciálních kotoučů) i — super disky jsou velmi pórovité, proto se nezanášejí | a broušený materiál se nenapaluje 1 EXTRA DISK — pro ošetření nejrůznějších nástrojů jak z rychlořezné oceli, tak i z tvrdokovu (vidiové vrtáky, pilové kotouče, dláta, nože apod.) 2 sady přírub a upínacích trnů — průměr upnutí 7 mm, vhodné do každé vrtačky! Cena kompletní sady 495,- Kčs + 30,- Kčs poštovné a balné
56
Objednací kupón zašlete na adresu:
TELE SHOP PRAHA s. r. o. P. O. BOX 7 # 197 00 PRAHA 9 ANO, zašlete mi na dobírku Super disk a Extra disk
Kusů:
525,- Kčs/ks
Jméno: Ulice: PSČ: Podpis:
Místo:
Kčs celkem
LEHKÝ STAHOVÁK # Realizací návodu, který nabízíme, získáte přípravek ke stažení drobných kuličkových ložisek, spojek a pouzder. Práce s ním je jednoduchá. Pohybový šroub 2 s opěrnou kuželovou maticí 4 vyšroubujeme tak, aby bylo možné opěrky 1 zaklesnout za stahovaný díl. Zasuneme šroub 2 do důlku hřídele, opěrky 1 přitiskneme za ložiskem a maticí
57
4 dotáhneme tak, aby operky byly pevně přitlačeny ke stahované součásti. Otáčením šroubu 2 a současným přidržováním operek součást stáhneme. Obdobnou pomůcku, založenou na stejném principu, ale v jiném provedení, najdete v USS č. 78. Opěrky 1 je nejlépe vyrobit z lesklé tažené ploché oceli kvality alespoň 11 500. Všechny tři opěrky si před dopilováním jejich přesného tvaru pomocně sešroubujeme maticí a šroubem M6, abychom dosáhli stejný tvar. šroub 2 zvolíme nejlépe M14 (případně M12, ovšem s úpravou otvorů v poz. 3, 4 a 5). Držák 3 vyrobíme buď v náročnějším provedení I nebo
Rozpiska materiálu
snadnějším II. Drážky buď vyfrézujeme nebo propilujeme. Opěrnou matici 4 i matici 5 vysoustružíme. Otvory 0 3 mm u opěrné matice slouží k jejímu zpětnému uvolnění při silném utažení. Opěrky 1 po zasunutí do držáku 3 upevníme šrouby 7 (s řezaným závitem, nikoli
se zeslabeným dříkem) tak, aby opěrky zůstaly volně otočné. Otvory pro tyčku 6 je nutné vyvrtat po našroubování matice 5 na šroub 2. Tyčku 6 zajistíme šroubem 8. Veškeré hrany samozřejmě srazíme. FRANTIŠEK KORNHERR
JEŠTĚ K PODÉLNÉMU ROZŘEZÁVÁNÍ KMENU # Zhotovil jsem si zařízení na podélné rozřezávání kmenů, které bylo popsáno ve sborníku USS č. 66/1988. Toto zařízení se mi velmi osvědčilo, zjistil jsem však jeden nedostatek: Při dořezávání delšího kmene se dořezávaný materiál vzhledem ke své již malé
tloušťce někdy rozkmitá tak, že je nutno přidržovat ho rukou. To jsem považoval za nebezpečné, a tak jsem si vyrobil podpěru, která zajišťuje klidnou a bezpečnou práci. Lze ji použít na všechna podobná zařízení. Je zcela jednoduchá a lze ji vyrobit z materiálu, kte-
rý se jistě najde v každé dílně. Hřídel podpěry soustružíme podle kuličkového ložiska, které chceme použít. Rozměry hřídele 1 uvedeného na výkresu jsou pro kuličkové ložisko 6206 (0 62 mm, otvor 0 30 mm). Stojku podpěry 2 vyrobíme z většího nerovnoramen-
SMĚR POSUVU VOZÍKŮ PŮDORYS VODICÍ DRÁHY
58
ného úhelníku. V menším rameni vyvrtáme dva otvory pro upevňovací šrouby. Do delšího ramene vyvrtáme otvor 0 10 mm pro upevnění hřídele s ložiskem. Otvor vyvrtáme v takové výši, aby po upevnění podpěry horní část ložiska na hřídeli lícovala se základnou vozíků, na které je připevněn řezaný materiál. Podpěru sestavíme tak, že na hřídel nasuneme ložisko, ze strany krátkého závitu navlékneme podložku 0 32 mm s otvorem
0 10,5 mm a našroubujeme matici M10. Z druhé strany navlékneme stejnou podložku 0 32 mm, vložíme do otvoru ve stojce a zajistíme podložkou a maticí M10. Nyní ještě musíme ve stole pily vyvrtat dva otvory 0 8 mm pro upevnění podpěry. Vyvrtáme je ve vhodné vzdálenosti před pilovým kotoučem. Pro pilový kotouč 0 700 mm je potřebná vzdálenost 150 mm. Tato vzdálenost je však vhodná i pro pilové kotouče menších průměrů.
STOLÁRSKY ZVERÁK # Pri výrobe kuchynskej linky a vstavaných skriniek som potreboval stolársku hoblicu, resp.
bočný stolársky zverák, na uchytenie laminovaných dielcov väčších rozmerov. Potreboval som ich
Podpěru upevníme na stůl před pilový kotouč teprve po prvním řezu kmene, až poté, co ho otočíme a položíme rovnou plochou na vozíky. Kmen rozřežeme na prkna až pokud to jde, podpěru odstraníme, ořízneme další kmen a tak stále pokračujeme. Protože řezaný materiál je podepřen před pilovým kotoučem otočným ložiskem, nemůže být kotoučem rozkmitán. Práce je proto mnohem klidnější a bezpečnější. ANTONÍN HERČÍK
opracovať — vŕtať, kolíkovať, lepiť hrany, brúsiť, atď. Celá hoblica je z hľadiska výroby dosť náročná a zaberá v dielni mnoho miesta. Preto som si zhotovil prenosný stolársky zverák, ktorý sa dá kdekoľvek ľahko namontovať a používať. Po skončení práce môžeme zverák bez problémov uložiť na policu. Za výhodné však považujem zhotoviť zveráky dva. Práca pri lepení hrán se tým veľmi urýchli. Pomocou dvoch zverákov je možné pevnejšie upnúť ďalšie dosky či hranoly pri hobľovaní a inak pomerne namáhavá práca se takto stáva pohodlnejšou. PRACOVNY POSTUP Základňu zveráka tvorí nosný rám 1 z profilu Jäkl 40 x 40 mm. Veľkosť profilu je volená tak, aby rám bol pevný. Na zadnú časť rámu privaríme nosnú dosku 2 hrubú 5 mm. Touto doskou sa celý vyrobený zverák upevní na potrebné miesto, a to pomocou stolárskej zvierky alebo tromi skrutkami. Do prednej časti rámu 1 vyvŕtame otvor o 0 30 mm, do ktorého privaríme maticu 8. Pohyblivú čeľusť 4 zhotovíme z plechu hrubého 8 mm a upevníme ju zvarením s pätkou 5 suvne na rám zveráka. Pätku môžeme na čeľusť 4 aj priskrutkovať. Čeľusť sa v každom prípade musí na ráme voľne posúvať. Na pevnú a pohyblivú čeľusť zveráka nalepíme 3—4 mm hrubý filc, ktorý chráni opracúvanú dosku. Dĺžku prítlačnej skrutky 10 volíme podľa individuálnej potreby, v závislosti od rozmerov pevných ramien zveráka a hrúbky upínaných predmetov. Na koniec skrutky 6 privaríme oko 7 (prípadne veľkú maticu). Upínaciu páku vedenú okom 7 zabezpečujú proti vypadnutiu privarené krúžky 9. JURAJ BRÁZDA
59
-I
60
Obr. 1
Obr. 2
Obr. 3
Oiir.4
-i
I
1—,
NA VRTÁNÍ OTVORŮ V SOUŘADNICOVÉ SÍTI # Při výrobě plošných spojů a podobných zapojení s integrovanými obvody je třeba vrtat většf počet otvorů v souřadnicové síti s roztečí 2,5 mm. Abych si tuto práci ulehčil, vyrobil jsem si jednoduchý přípravek, který umožňuje posunout vrtanou desku o potřebný počet roztečí ve dvou na sebe kolmých směrech. Odpadne tak pracné odměřování a značení středů otvorů. Zároveň jsem si upravil i stojan vrtačky tak, aby bylo možné zvětšit vyložení vrtačky od osy stojanu. Přípravek se skládá ze dvou dílů: pevné základní desky 1 až 3 (obr. 1) a přestavné desky 4 až 7 (obr. 2). Obě desky zhotovíme z laťovky 20 mm tlusté. Do horní plochy
základní desky 1 vyřízneme dvě na sebe kolmé drážky 3 mm široké a hluboké tak, aby po uklínování vyčnívaly lamely 2 o 3,5 mm nad úroveň desky 1. Lamely 2 (na obr. 1 vybarveny černě) vyrobíme z pilových listů na kov, do drážek je vložíme neozubenou hranou nahoru a zaklínujeme dřevěnými lištami 3. Při klínování je vhodné lišty zalepit dvousložkovým lepidlem. Hotovou základní desku přišroubujeme dvěma šrouby M10 na upínací desku stojanu elektrické vrtačky. U přestavné desky 4 zhotovíme na všech čtyřech stranách ze spodní strany zářezy 3 x 12 mm. Do nich přišroubujeme odměřovací drážkované lišty 5 a 6 z umělé hmoty. Pro usnadnění práce je
Rozpiska materiálu
JAKÝ VRTÁK PRO DANÝ ZÁVIT # rychle určíme pomocí posuvné tabulky. Zjistíme z ní nejen správný průměr vrtáku pro vyřezávání závitu, ale i vhodnou řeznou rychlost pro daný materiál a průměr vrtáku a dále i potřebné otáčky stroje. Kromé toho jsou na druhé straně uvedeny i úhly pro naostření jednotlivých druhů vrtáků. Tabulka se skládá z obalu (obr. 1) a posuvné části (obr. 2). Oba obrázky (str. 62 a 63) si dáme překopírovat na tužší papír. Obal vystřihneme, vyřízneme vyznačené obdélníkové otvory a pak ho podle pravítka ohneme. Ohyb tvoří část mezi dvěma čarami. Na okrajový proužek naneseme lepidlo, slepíme a celou plochu zatížíme. Posuvnou část vystřihneme tak, aby byla o něco
nejlépe vyrobit lišty ze skládacího metru. Drážky do lišt vyřízneme jednostrannou pilkou na kov, u které obrousíme zvlněné ozubené hrany na tloušťku hladké části listu, tj. 0,8 mm. Ve dvou protilehlých rozích desky 4 vyvrtáme otvory 0 4 mm pro šroubky upevňující vrtaný předmět na přestavnou desku. Přestavnou desku ukládáme na základní desku tak, aby drážky lišt 5 a 6 zapadly do vyčnívajících lamel. Pro snadnější manipulaci je vhodné vyznačit na základní desce správnou polohu přestavné desky orýsováním její delší hrany při každém posunutí o jednu rozteč. Abychom mohli přípravek používat, musí mít vrtačka na stojanu větší vyložení. Nejjednodušeji toho dosáhneme tak, že zakoupíme další dvě objímky (Narex) a ty navzájem spojíme čtyřmi šrouby M5 (obr. 3). Takto spojenou dvojici objímek 8 upevníme ke stojanu vrtačky pomocí trubky 9 (obr. 4). Díky tomuto uspořádání se zvětší vyložení osy vrtačky od stojanu až na 200 mm. STANISLAV VESELÝ
delší než obal, ohneme podle pravítka, slepíme dohromady a rovněž zatížíme. Po zaschnutí vyzkoušíme, zda se vnitřní část volně pohybuje v obalu (případný přesah jemně zastříhneme). Při zasunutí musíme dbát na správnou orientaci, neboť jedna strana tabulky je pro rozsah M2 až M11 a druhá pro rozsah M12 až M24. Práce s tabulkou je velmi pohodlná. Do okénka závit a stoupání nastavíme příslušné hodnoty a v okénku vrták si přečteme vhodný průmér. Řeznou rychlost pro vrtaný materiál a určený průměr vrtáku vyčteme z dolní tabulky. V horním nomogramu najdeme pro průměr vrtáku D a řeznou rychlost v potřebné otáčky vřetene vrtačky n. Přiklad: Máme vrtat závit M11 v šedé litině se stoupáním 1. Nastavíme-li si uvedené hodnoty, zjistíme požadovaný průměr vrtáku (a tedy otvoru) 0 10 mm. Z tabulky zjistíme, že pro průměr vrtáku 10 mm je řezná rychlost v šedé litině 28 m/min! V horním nomogramu pak najdeme pro řeznou rychlost v = 28 m/min a průměr vrtáku D = 10 mm potřebné otáčky vřetene vrtačky n = 900 m/min. ING. LADISLAV VAftEKA
61
Obr. 1 62
63
POZOR: ZMĚNA ADRESY REDAKCE Od 1. ledna 1993 se obracejte na adresu Hájkova 1,130 00 Praha 3, tel. 27 93 63 čtenáři, kteří sborník odebírají formou předplatného prostřednictvím expedice USS
NEPŘEHLÉDNĚTE vloženou složenku na příští rok
K strojnímu protahování na srovnávačce MS-250 (podle sborníku USS č. 79) potřebné díly (poz. 3, 4, 5, 6 a 7) zaile na dobírku (vše za 490,- Kčs, příp. i jednotlivo) Ing. Vladimír Král Rybičkova 317, 560 02 Česká Třebová V. SETINA - OSTftlRNA broušení — ručních, okružních i SK pil — pásových pil (včetně svařováni) — řetézů na motorové pily — vrtáků, fréz (i SK) — hoblovacích nožů (možno zaslat i na dobírku) nabízí Václav Setina Okružní 1310/97, 280 00 Kolín 5 Zcela novou benzínovou centrálu (220 V/2 kW) vhodnou na stavbu domácí elektrárny prodá Jiří Hořenín Pod Hvězdou 317/7, 408 01 Rumburk Sborníky USS: letní sborník 1971 a č. 23,28 odkoupí a sborníky USS č. 16 a 30 prodá příp. vymění Václav Kafka Dvořákova 895/8, 272 01 Kladno-Kročehlavy Sborníky USS 1970, 1971 a č. 1 až 8 odkoupí Jan Horníček 569 94 Telecí 194 Sborníky USS č. 4, 5, 6, 7, 9 a 10 odkoupí Zdeněk Podhorecký Terasovitá 5, 147 00 Praha 4 Sborník Udělej-Urob si sám č. 79 odkoupí Dr. Ladislav Peška Loosova 12, 638 00 Brno Sborníky USS č. 1, 2, 3, 4, 5, 7, 10, 11 a 79 odkoupí příp. vymění za USS č. 21, 36 a 37 Karel Berchtold Šimonova 1101, 163 00 Praha 6 tel. 301 12 44
Sborníky USS č. 5, 9 a 44 odkoupí Jaroslav Holeček Zátiší 1002, 278 01 Kralupy n. Vit. Sborníky USS č. 1 až 11, 17, 37, 39 až 42, 57, 59 a 79 odkoupí a sborníky USS č. 6, 12, 16, 20, 22 až 28,31 až 34,36, 38,43 až 45,48, 51, 56, 60,61,63,66,68, 71 a 74 prodá příp. vymění Vladimír Zlydnyk Klíčovská 13, 190 00 Praha 9
Sborník USS — Praktikus č. 3 odkoupí a sborníky USS č. 20 až 28, 30 až 35 a 67 prodá Vladimír Michal Na Olešce 434, 513 01 Semily Sborníky USS č. 24, 48 a 70 odkoupí Josef Skřička 756 41 Lesná 87
Sborníky USS č. 1 a 62 odkoupí a sborníky USS č. 42 a 53 prodá příp. vymění František Kufa Třinec XII — Tyra 116, 739 58 Třinec 5
Sborníky USS roč. 1970 (jarní, letní, podzimní a zimnf), roč. 1971 (Kutil na jaře, v létě, na podzim a v zimě) a dále č. 1 až 10, 16, 18, 19, 20, 23 a 24 odkoupí J. Daniš P. O. BOX č. 3, pošta 3 830 00 Bratislava
Sborníky USS č. 65 až 69, 72 a 74 prodá Ladislav Folta Beskydská 236, 741 01 Nový Jičín
Sborník Udělej-Urob si sám č. 39 odkoupí František Bartulík Zimnf Důl čp. 1161, 735 11 Orlováměsto
Sborník USS — Praktikus č. 1 odkoupí Jaromír Michna Astronautická 24, 042 12 Košice
Sborník Udělej-Urob si sám č. 79 odkoupí Ing. Vít Podlipný Jirovcova 19, 623 00 Brno
KOVOHUTĚ — TRADE a. s.
TRAPE
velkoobchodní a maloobchodní prodej spotřebního a průmyslového zboží Kompletní sortiment výrobků z neželezných kovů pro domácí potřebu, řemeslníky, stavebníky, oodnikatele a podnikové organizace
získáte v prodejně Praha 1, Revoluční 28
Prodejna je zásobována přímými dodávkami z výrobních podniků. Zárukou je kvalita, promptní vyřizování dodávek a výhodné cenové podmínky. Podle dohody zajišťujeme odvoz nakoupeného zboží z prodejny nebo přímo z velkoskladu.
a více strojů v jednom!
O O © O O O ' \.
\
| V .
ŽELEZÁŘSTVÍ STALETÉ TRADICE Malé náměstí 142 •;••'• :'.
•••..•'> •
P r a h a 1
'
v
•'.-.-•
soustruh soustružnické zařízení stojanová vrtačka brusné zařízení fréza přímočará pila
Naše prodejna pro Vás a Vaše děti • připravila dřevoobráběcí „MINI" stroje UNIMAT 1 (8940,- Kčs) a PLAYMAT (3310 - Kčs), u kterých stavebnicovým způsobem změníte funkci stroje. K UNIMATU 1 můžete dokoupením bohatého příslušenství - prodávaného i jednotlivěfunkce stroje rozšířit. ' *
